2/2002 7252 kB

L i Iiá r
- infonnativní
pestitelu
zájmový zpravodaj specializované základní organizace
IiIU ZO CZS MART AGON
- c. 2/2002
Výbor ZO CZS MARTAGON:
predseda:
mistopredseda:
jednatel:
hospodár:
výstavy:
clenové výboru:
redaktor 1iliáre:
korespondenci zasílejte:
príspevky do liliáre, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševcík
Ing. Jaroslav Simandl
Ing. Petr Šrutka
Milan Michal
Jirí Hloušek
Jirí Kovár,
Ing. Jirí Svoboda
Dr. Karel Vereš
Ing. Petr Šrutka
Katedra ochrany lesu
Kamýcká 129
165216
Praha 6, Suchodol
Dr. Karel Vereš
Mochovská 33
19800 Praha 9,
Hloubetfn
Obsah:
Úvodník(KarelVereš)
22
Infonnace o soucasném šlechtení a šlechtitelích lilUv Nemecku
(BronislawKondrot)
ZamyšlenínadšlechtenímliIU(KarelBraun)
TkánovékulturyliIií(JudithL.Freeman)
23
25
26
Jednoduchá metoda pro úspešné pestování orientáluv chladnejších
zónách (Emmet a Marie Wengerovi)
Pestování orientálníchhybridu v Dánsku (John Lykegaard)
Botanické 1ilie34. (Karel Vereš)
Hybridní lilie 34. (Karel Vereš)
Liliummonadelphuma Liliumszovitsianum(lan Boyd)
Zámer, experiment,premýšlení o výsledkupolyploidizace
32
35
36
37
37
(I. J. Cemohorský)
39
Pacibulky.
41
Vážt:ní phítdé!
Pokud jstt: se zúcastnili breznové clenské schuze dátt: mi za pravdu. že byla velmi
vydarená, i když jsme nemeli v jejím programu tentokrát odbornou prednášku. Pro ty n~e cleny.
kterí nebyli prítomni jsou urceny následující rádky.
Úvodem byly predány u príležitosti 35 let založení n~í organizace velmi pekné pametní
listy tem clenum, kterí jsou již více než 25 let cleny SZO CZS MARTAGON. Pokud nekterí z
nich nebyli prítomni, obdrží pametní list poštou. Na tuto hezkou vzpomínku navazovalo predání
ceny Ulium Brno panu J. Hlouškoví, která mu byla udelena na výstave v Rakovníku za odnidy
Ceský Krystal a Oranžová Fantazie. Cenu za Ulium Brno predával pan Machácek.
Poté prišlo nekolik velmí príjemných organizacních zpráv. Clenové byli inronnováni, že
organizace obdržela darem od Ing. Jošta nekolik set liliových cibuli, které budou prodány VI:
prospech organizace za jednotnou cenu á 10 Kc. Je nutno také poznamenat, že každý prítomný
již pri prezentaci obdržel tri liliové cibule zdanna.
Dále bylo ohlášeno, že k vylepšeni financní situace prispel i prítomný Ing. Nejedlo
darováním 500ks poštovních známek. (nekolik let nebudeme kupovat žádné).
Do této kategorie patrí i dar Dr. Cernohorského, který poskytl jeden exemplár prekladu
knihy Eda McRae Ulie na vydražení ve prospech organizace. Kniha byla vydražena za 350Kc.
Po pfestávce nastal nájezd na liliové cibule, po kterých se behem nekolika minut doslova
zaprášilo, ale dostalo se na každého. Stejne tak se dostalo na každého zájemce o tombolové
dárky, které z valné cásti pocházely od Dr. Haška.
Všem sponzorum vyslovuji vrelé díky jménem celého výboru.
Na schuzi bylo možno zakoupit i již zmínenou knihu o miích (prodalo se na míste 10 ks i
juhilejní císla I.iliáfc o martagonech).
Tomu všcmu ale predcházelo promítáni lilmového dokumentu z kamery Jiríholllllll~ka II
lonské výstavc v I{akovníku a v Olomuuci. Ooulcjmc. 1.e byla i v tomto smcru 1.alo1.enadal~i
tradict: našich schuzi. Zpestrcním schuzc byly i diaobrázky Ing. Svohudy o klícení semen lilii la
denního svetla a následná beseda k tomuto tématu. Ve všeobecné diskusi pak byly probrány další
zajímavé podnety, které iniciovallng. Ševcík.
Doufám, že mou spokojenost s jarní schuzí sdiIite se mnou, a proto Vás vybízím,
popovídejte si o n~í organizaci se svými práteli pestiteli okrasných rostlin, získávejte jt: nejen
pro pestování lilii, ale také za cleny naší organizace. Jak vidno, má to své výhody a navíc budou
v dobré spolecnosti.
Výbor dekuje všem, kdo pomohl materiálne nebo pomocí pri nezbytných pracích.
KarelVereš
-
Pametní list dostali:
Pavol Bencíc, Ostrava, Jan Bend, Stankov, Ružena Brožková, Tucapy, Emil Diblík,
Praha, Jirí Dlouhý~Kladno-Dubi, Josef Dudek, Kolin, Franti!ek Enderle, Praha 4, Josef Fait,
Stankov, Josef Filip, Radvaníce v Cechách, Jan Gregora, Lheníce, Petr Holek, Bor u Tachova,
Ružena Chl2dková, Nekof, Vlastimil Chráska, Náchod, Václav Jolt, Hehnanuv Mestec,
Vladimír Kabát, Kadan, Josef Kalpar, Praha, Josef Litner, Rychvald-Podlesí, Vojtech
Machácek, Lanškroun, Bretislav Miculka, Velehrad, Josef Rus, Horní Dohalice, Jaroslav
Simandl, Jílové u Prahy, Jaroslav Svoboda, Rokycany, Miroslav Štverák, Pribram, Václav
,.,
Tyle, Stra!kov, Karel Utratil, Praha, Blahoslav Vajgent, Dolní 8režany, Karel Verd, Praha,
AndEIa Veselá, Vrbno pod Pradedem, Petr VoHtát, Celákovice,Antonín Wolf, Praha 10.
Informace o soucasném šlechtení a šlechtitelích lilií v Nemecku
Bronislaw Kondrot
Šlechtení lilií se rozvíjelo;jak o tom svedcí historie, predevším v zemích, kde existovala
staletá tradice zahradnicení. K temto zemím patrilo vždy a patri i dnes Nemecko. Zde najdeme
také nejpocetnejší skupinu šlechtitelu v Evrope, kterí nejvíce prispeli k vývoji lilií urcených k
vysazovánív zahrade. Zduraznuji, že v zahrade, protože skleníkové odrudy zde nezdomácnely.
Ty, s nímiž se setkáváme na výstavách, pocházejí prevážne od zahranicních hostu. Poválecné
nemecké odrudy lilií Y)'Šlechtilivesmes amatéri. Rada známých odrud se k nám nedostala, at už
z dÍ!voduryze ekonomickýchanebo proto, že jsme nemohli vyjíždeta navazovat osobní kontakty.
Celni a politická železná opona však ani za válecného stavu (výjimecný stav vyhlášený v prosinci
1983 pozn. prekl.) nedovedla zcela odríznout polské liIiáre od kontaktu a cibulí nemeckých
koleg6.Cibule se dostávalyruznými cestickamido Polska, za cožjsme dodnes vdecní.
Solidní základy rozvoje amatérského pestováni lilii tam položily jednak kniha Carla
FeldmeieraDie neuen Lilien z roku 1967,jednak kniha Li/ien z roku 1982,kterou napsal spolu s
nespornou autoritou v oboru šlechtení lilií Judith McRaeovou.Díky temto knihám se široká obec
liIiMu seznámila se všemi aspekty procesu pestování lilií. Sám autor, vynikající šlechtitel,
preferoval ve své práci využívánigenetického potenciálu lilií botanických. Mnoho techto odrud
upadlo v zapomenuti pouze pro svou žlutou nebo oranžovoubarvu, i když bylynaprosto zdravé a
hezké. Byly to napr. SchQtzenliesl, Roter Prinz, Brauner B1ir, Sonnentiger, Treues Herz,
Stem tíger i po sedmactyricetiletech nC7nicitelnáSchc:llcnbaum.
Nejplodnejším šlechtitelem je dodnes Victor Strasser. Uvedl na trh desitky odrud
asijských lilií Ia, lb a Ic, jakož i trubkovité a aureliány. Známy jsou predevším jeho triploidni a
tetraploidní asijské odrudy. To on objevil, že triploidy, o nichž se soudilo, že jsou sterilní a
neprodukuji semena, produkují je, jsou-Ii opyleny tetraploidy. To byl pocátek využívání tohoto
jevu v pestování odolnejšíchzahradních lilii a Y)'Šlechtenímnoha triploidních krížencu, silnejších
a odolnejšíchvuci podmínkám v zahrade. Patri k ním Marco Polo, Noris King, Noris Red, Noris
Star, Rockartmount, Barbarossa, Tlgrimount, Khanbalic a Markomann. Tyto odrudy sklízejí na
výstavách nejvyšši ceny. Velmi odolné jsou také odrudy typu brushmark Frankonia. Navíc je
mezi liIiári Strasser znám hlavne tím, že Y)'Šlechtilnádherné trubkovité liIie. Ješte dnes, stojí-Ii v
nabídce trubkovité odrudy jméno Strasser, pokládá se to za záruku obrovského kvetenství
-
rekordem je 66 kvetu na dvoumetrové lodyze (Heifelberg
-
-
typ Sunburst). Nejznámejší odrudy
jsou Albert Rech, Aurachgold, Balin, Dardolino, Dachstein, Innsbruck, Maribor, Orange Dest,
Sarajevo, Traunstein, Roudnice a Dessau. Všechny odrudy jsou i nadále v nabídce, protože v
otcove práci pokracuje Strtasseruv syn Stefan. Tato informacejisté padníti mnoho liIiMu,proto
uvádím, že cena trubkovitých lilii je 25 40 eur. Strasser se zasloužil o šlechtitelstvi nejen v
Nemecku, ale po celé Evrope.
Do velké desítky nemeckých šlechtitelu patrí nesporne Andreas Winkler. Pracuje na
Y)'Šlechtenícervené trubkovité liIie s využitím križencu z kríženi Damson x L. davidii. Prvními
kríženci z této liniejsou Roter Kalif a Frankemlidel.Pocátkem 90. let Y)'Šlechtiltaké krížence L.
candidum Venus. Jeho odrudy zfskávaji významné ceny na evropských výstavách lilii. Jeho
ružová asijská odruda Birgit byla v USA uznána za nejzdravejši ružovou zahradni lilii. Známé
-
jsou také jeho odrudy Frankentunn. Marga. Roter Kandelaber, Bavarian Bells. Rosenholl. a
Bamberg.
Dalším známým šlechtitelem je Heinz Bo hm z Dráždan. Jeho asijské a trubkovité
odrudy byly u nás známy dríve než ty z nekdejšího Západního Nemecka. Dostávaly se k nám
díky panu Zykmuntovi Juraszovi ze Zgorzelce. Mnozí z nás, vcetne me, je využili, zejména
trubkovité odrudy. Jeste dnes, pokud se objeví na nejaké výstave, získávají ceny. K nejlepším
patrí Gol<tkranz,Schokolade, ApfelblUte,Dresdner Romanze, Sektfarbige Trompete a Orange
Star. Z asijských js~. to Apfelsine, Koralenriff, Max & Moritz. Schloss Pilnitz. Purpurrobe.
Sachsen SpAte Liebe a Semperoper. Všechny se vyznacují dlouhým kvetenstvím a pomerné
malými kvety.
Dlouholetým nemeckým šlechtitelem je Hennann Dierssen. Jeho asijské a trubkovité
semenáce skllzely sice ceny, nejvetšího uznání se však dostalojeho orienpetum, v nichž dárcem
pyluje kríženec TBB x (a x h) a jejichž první cibule dvou klond se nám podarílo získat pro naše
šlechtitele. Mnohojeho klonu také z jiných krížení má diferencovanejší barvy, a všechny skvele
obstály v našich klimatických podmínkách. Dodejme,že vetšinoujsou plodná, ale další šlechtení
je možno pouze in vitro. Dierssen pracuje úspešne na meziskupinových krížencích LO. LOT a
LA. Nejznámejší asijské liliejsou Hedi a Schwarzer Prinz a z trubkovitých Begaglocke.
Šlechtitel, jehož meziskupinové semenáce získaly nejvetší uznání, je Dr. Reiser. Vetšinu
jich vypestoval v Institutu v Erfurtu ješte pred sjednocením Nemecka, ale liliím se venuje i
nadále. Jeho nejnovejším krížencem je odruda Cyriaksburg, pocházející z krížení Erfordia x
Tetra L. henryi. Tato liIie má neobycejnousílu, pevnou, pres dva metry vysokou lodyhu, tmave
kannínové kvet s úzkým bílým okrajem a je vetší než Erfordia. Dr. Reiser vyšlechtil také
takzvane erfurtské aureliány, získané z ktížení L. regale x L. henryi, L. henryi x L. regale. L.
hcnryi x L. sargentiae. K jeho nejznámejším ktížencum vedle už zmínených or pattí také
kríženci TA Onmgenpyramida. Oresa, Organdy a Orbita. Posledne jmenované ztratily po letech
ncco ze své síly, ale už známe nekolikjejich potomku.
Paní Norgardt Martschinke je jedinou ženou mezi nemeckými šlechtiteli, ktetí mají na
svém kontu mnoho úspechu a ocenení. Venuje se hlavne krížencum L. martagon, americk\'m
hybridum, a hybridum pocháZejícím z jejich krížení. Je to jedno z nejméne prozkoumaných a
hodne nárocných zamerení. na jehož efekty je nutno cekat i deset let. Z nejznámejších odrud
krížencu martagon jsou Bombolm a Helsinki. Z amerických jsou to Yellow Bunertly. Orange
Sombrero. Bullmaid. Red Sunset, Kirschroter Tanzer a Roter Traum. Zabývala se také asijskými
kríženci L. lankongense a nejznáméjší kríženec této skupinyje Pink BigBen.
Stejne je zameren i Ono Beutnagel z Braunschweigu. Známy jsou hlavne jeho Larissa,
zlatožlutý kríženec martagon, dále Morellensting,Brunswieg a americký hybrid Bellwait.
Mnoho cen si odnesli z výstav dva poslední šlechtitelé, Helmut Wiedmann z Biberachu a
Gerhard Steinbtilck z Berllna. Wiedmann pestuje liIie asijské a trubkovité, SteinbriOckpouze
asijské. Jejich odrudyjsou až na nekolik výjimek typické semenáce typu L. tigrinum s pomerne
úzkými plátky kvetu a teckami. Wiedmannovy kríženci se liší od Steinbtilckových velikostí
kvetenství dosahujících jednoho metru, Steinbtilckovyod Wiedmannových pak diferencovanejší
a bohatší barevností a kratším kvetenstvím. Steinbtilck má ze všech Nemcu nejvíce
zaregistrovaných odrud v ILR, Wiedmann zas tomu neprikládá význam, prestože jsou to skvelé
dlouhokvetoucí zahradní liIie, hlavne lb a Jc, které stojí za popularizaci. Prekážkou šírení
Wiedmannových kfižencú je, že chybí dokumentace o jejich puvodu. Nejznámejší z nich jsou
Roter Kakadu, Blanch Sandy, Sonnenauge, Schwabengold, Gelbe Prinzessin, SommershOnheit,
Amortstern. Augenweide a Anna. Ze SteinbrOckovýchodrud si zaslouží pozornost zejména
-
'U
Juwd von Dcrlin. Dcrliner Morgenposl. DrewilZer Chic. Kldne Nachunusik. Fimcngold a
BerlinerFlamme.
Vedle uvedenédesítkyšlechtitelu,jejichž novinkynacházíme na každé výstave ELG,jsou
v Nemeckuješte i další, jako napr. Gunter ThQhnner,Josef Klein, Horst Schmidt a Dr. Gitfei.
Mezi nemeckojazycnéšlechtitele patfi také dva ~výcafi, Peter Geiser a Josef Egli. Geiser byl
prvnim evropským šlechtitelem, kterému se podarilo zkrížit hybridy žluté ttubkovité liIie s
asijským hybridemRubinstern a odruda Leonora mu vyneslamnoho poct Jak sám rekl, otevrela
mu dvere k mnohýmjiným šlechtitelum.Jeho asijské a ttubkovité semenáce získaly na výstavách
mnohá ocenení. Je puvodcem celé rady krížencu OT, jichž použily svetové rumy ve šlechení
orienpetu.Je známa jeho spolupráce s Juditb Freemannovouz The Lily Garden, která je využila
v dalšim šlechteni, rozmnožila pro Columbia-Plate a uvedla na trh. Proto se jimi dnes mužeme
tešit na našich zahrádkách. Nejlepši z nich nazvala Cop na jeho pocest Peter tbe Great Geiser
pilne pokracuje ve šlechteni meziskupinovýchkffžencd.
Druhý ~výcar, JosefEgli, provádl rozsáhlé práce na kríženi orientálnlch lilií, orienpetu a
ttubkovitých. tlenové ELG mohli dodnes každý roR:využlvatjeho semen v této sfére. Egli je
znám také tím, že skvele ovládá šlechteni in vitro a pomáhá jiným. Jako jediný dosud vkrížil
Leonorudo komplexu aurelián. clmž otevrel cestu k zlskánl ttubkovitých a aureliánu s teckami
asijskýchlilii. Kffženec FI má už tytovlastnosti.
ELG - EuropIische Ulien Gesellschaft, Evropská Liliáfská spolecnost
Informátor NR 32 (41200 I), str. 9 - 12
Preklad Dr. E. Sládková
Zamyšlení nad šlechtením lilií
Karel Braun
Každorocne Stpestitelé lilii nemohou dockat léta, kdy se zaclnajl rozvljet kvety v barvách,
které dokáže vykouz1itjen príroda. Také šlechtitelé liIiI se snaž! kvety vylepšit ruzným tvarem
a barvami.
Se šlechtenímjsemzacalv roce 1972kdyjsem obdržellilieod rumyHochz Berlínaa od
Ing. Jošla. Mým prvnímúspBným kríženímbylo Brno (L. henryi x Bright Star, Golden
Shower's). Je bílá turbanovitá s oranžovým stredem, jlcen je zelený. Velkou nevýhodou tohoto
kfiženi bylo. že lodyha se klonila na stranu (po své matce L. henryi). Tak jsem zkoušel, jak by se
to dalo vylepšit pri dalším kríženi. Až teprve nyní po tolika letech se mi podalilo vyšlechtit tuto
odrudu vzprímenou. Krížil jsem dva kultivary Brna mezi sebou, další kríženi bylo s ttubkou
Damson a Longicanda, cimž se vylepšila lodyha. Tato rovná liIie me již kvetla po tri roky. Barva
kvetuje
stejná, výška
120
- 130 cm,
velikost
kvetuje
cástecne
vetši než odruda
Brno.
Pri krížení s odrudou Brno jsem vyšlechtil mnoho odrud: Aso, Bellada, Uno, Kord,
Magion aj. Nyní mám pripravenou dalšllilii na prihlášení na jméno, která vznikla kfiženlm Brno
x Longistar. Tato liliejiž tretim rokem krásne kvetla. Barvaje bllá, menši ttubka, vnitrek žlutý,
stred zelený, výška 130 cm. Než mohu prihlásit novou lilii k registraci, trvá to 4 až 5 roku.
S odrudou Brno zkoušim ruzná kríženi napr. s orienpety, asiopety a longipety. Mám již
pekné kríženi (Brno x Longistar) x Longicanda; je to otevrená trubka, vnitrek žlutooranžový.
Dalši kríženi je (Brno x Longistar) x Longistar; zde je ttubka krémová, vnejšl strana je napul
zelená a ružová, vnitrek oranžovc žlutý. Jsem zvedav, jestli me letos vykvete semem\c Drno x
S.lk Roya1. Pri tomto krížt:ní pred tlt:mi roky zUstalo v tobolce jt:n jedno dobré st:mínko. Vloni
z toho vyrostly tri velké listy, takže letos by se mohl ukázat kvet.
Zatím me nevychází kfižení s jinými orienpety. Na Eufordii a Leslie WoodrifT se utvorí
velké semeníky a semena jsou prázdná. Podle prátel ze Švýcarska se jim s odrudou Brno podarilo
vypestovat embryovou kulturou ruzná kfiženi.
Jedním z mých nejvetších šlechtitelských Uspechli bylo kfižení Sun Ray x Pink Tiger.
Z tohoto kfižení tehdy zUstala klícivá jen dve semena. Tyto semenáce jsem nazval Evina a Ceský
Krystal, obe jsou triploidní a dosti obtížne se s nimi kfiží. Nejlíp se provádí kfižení ve skleníku,
kde je v tu dobu vysoká teplota kolem 35° C. Nekterá kfižení jsem s odrudou Evina také delal a
jsou to pekné semenáce, napr. Evina x Symfonieta, Evina x Tango, Karát x Evina (má název
Duha a je cervenožlutá s tuhými plátky, ale s niŽŠím vzrustem jen do 60 cm, podle pruduchli se
jedná o triploid. Krížení (Evina x Brno) ? bylo provádeno na zkrácenou cnelku, kvet Ia,
pastelovo-oranžová barva, list široký, lesklý, blizna je rozdelena na tri cásti. Podle pruduchil se
jedná též o triploid.
Letos jsem získal diapozitiv lilie od pani Judith Freemannové s názvem Pink Evina. Tato
šlechtitelka použila Evinu jako semenodárce, pylodárce neznám. Vypadá velmi pekne, je ružová,
stred do žluta, výška I m, kvet lab, kvety pekne rozložené, veliké. Doufám, že zdravotní stav
bude mít po Evine. Jsem zvedav, kdy prijde do obehu. Možná, že letos me Pink Evina ukáže také
kvet.
Vedu si evidence a úspešné lilie, které jsou oceneny v Nemecku, Polsku a Cesku. Zatím
nejvíce ocenení získala Evina a to 38krát. V roce 1998 získala Evina v nemeckém Biberachu
nejvyšší ocenení a tento diplom visí u mne na cestném míste. Je pro mne nezapomenutelnou
vzpomínkou, když jsem videl pred nekolika lety kvést Evinu v poctu nekolika set kusil na
zahrade pana Viktord StrdSst:ra v Erlangenu.
Jiste bychom byli rádi, kdyby se takových vitálnlch lilií podatilo vyšlechtit vice. Jenže to
není tak jednoduché a pritom je to velmi casove nárocné. To víme všichni, kterí se ddší dobu
šlechtením zabýváme. Jsem štasten, že se mi mj. podarilo Evinu a Ceský Krystal vyšlechtit a že
se z nich již 27 let teší milovníci.Jilií.
Tkánové kultury lilií
Judith L. Freeman, Columbia-Platte Lilies, Inc., a The Lily Garden, Vancouver, Washington
Tkánové kultury, které používáme v prípade lilií i mnohých dalších rostlin, slouží k
nekolika úcellÍm: pro rychlé hromadné rozmnožení klonu, pro ocištení klonu od virové nebo
bakterijní nákazy, pro kultivaci embtyÍ z neobvyklých kfiženl a tlm i otevreni nových linií
šlechtení, a príležitostne se tkánové kultury užívaji také pri indukci zmen v poctu chromozómu.
Volba složení kultivacního media a metody kultivace závisí predevším na úcelu a cíli, který má
být pomocí tkánové kultury dosažen. Ulie jsou naštestí prekvapive adaptabilní, takže kulturu
mližeme založit z ruzných cásti rostliny a použit kultivacní médium (umelou plidu) ruzného
složení. Technika kultivace je sice ponekud zdlouhavá, avšak nikoli obtížná, takže každý kdo si
osvojl její základní principy, bude schopen založit tkánovou kulturu mií tleba i doma pri použití
jednoduchého pracovního boxu a jednoduchých nástrojli. Tkánová kultura je jednoduše vzato
pestování malých rostlinek vzniklých z malých kouskli rostlinného pletiva (nazývaných
..explantátý') ve sterilních podmínkách pri použití nekteré ze sterilních živných plid. Primámí
explantát, kterým založíme tkánovou kulturu, musí obsahovat tzv. meristematické bunky - to
znamená bunky, které se stále ješte delí, nejenom rostou, anebo musí být explantát schopen
tvorby techto meristematický~hbunek (obvykle se pro tento úcel izoluje kalus hojivé pletivokteré se tvoH napríklad na Hzcich amckých fialek anebo na šupinách odtI'Ženýchz liliových
-
cibulí). Živné médium (živná puda) obsahuje vše, co potrebuje malá rostlinka pro zapocetí rustu,
vcetne honnonu, které stimulují deleni bunek a zakládání pupenu, ze kterých vzniknou nové
rostlinky. Tato komplexní dávka živin pi'edstavuje ale také pifhodnou potravu pro bakterie a
houby; každá spora, která dopadne do zkumavky behem prípravy média se hojne rozmnoží, takže
zkumavký musíme nejprve sterilizovat,v tlakovém hrnci, abychom zabili veškeré kontaminující
(znecistujfcí) mikroorganismy dríve, nežli do zkumavky vložíme kousek rostliMého pletiva.
Nejjednod~i
postup pri množení 1i1iije použiti malých kousk6 vyffznutých z šupin
cibulf a jejich pestováni na médiu s nfzkým obsahem honnon6, címž vyprodukujeme dostatecné
množstvf malých cibulek, které m6žeme rozdelit a následne kultivovat, anebo pokud je vyndáme
ze zkumavek, mužeme s ními zacházet podobne jako s cibulkami ziskanými pomocí bežného
šupinovánf. Živné pOdy s vyššim obsahem honnonu se používaji u tech izolovaných pletiv, která
tvoi'f kalus, což ovšem obvykle vyžaduje delší cas, vystaveni svetlu, anebo pi'epasážování (sterilní
pfesazenf) na p6du o jiném složeni, aby se následne vytvorily cibulky.
Pifprava kultivacního média je podobná jako príprava želé, s tím rozdflem, že obsahuje
skladbu živin odpovídajíci komplexnímu hnojivu (ve fonne nizných solf), cukr jako zdroj uhlfku,
pokud je treba i rostlÍMé honnony (regulátory rustu) a agar nebo Gelnt, pomocí kterého médiwn
mrfchávámesvoje vfS!fnf zásobnf roztoky rozných soU tak,
znduIe. V 'aboratoff o~'e
abychom si levne pripravili i velká množstvl živných pud. Vy si mužete koupit balícky již
pripraveného práškového média ruzného složeni, které bud obsahuje, nebo ješte neobsahuje cukr
a agar, který budete muset v tom prípade dodat (jako základni se používá médíum podle
Murashige a Skooga, s úspechem lze také použít "Rozmnožovací pudu pro lilie" od finny
Carolína Biologic:al Supply Company. Pokud explantáty na této pude tvoff moc kalusu, vystavte
zkumavky s rostlinami svetlu nebo smíchejte stejné dlly základního média a média pro
rozmnožování lilif, abyste honnony nai'edili).
Rozmfchejte balfcek práškového média, cukr a agar nebo Gelrit v udaném množstvf
destilované vody. Podobne jako jahodový džem, i médium musí mft urcité pH, aby správne
ztuhlo. Místo pridánf citrónové štávy nejprve zkontrolujeme pH pomocí indikacního papirku, a
bud pfidáme nekolik kapek rozpušteného hydroxidu draselného (KOH), pokud je medium príliš
kyselé, anebo pridáme nekolik kapek zi'edené kyseliny chlorovodíkové (HCI), pokud naopak nenf
dost kyselé. Pro naše úcely nejlépe vyhovuje pH od S,6 do 6,2. Váš lékámfk nebo ucitel chemie
na nejbližšf stredni škole by mohl pro vás namfchat do SO mi1iIitrových kapacích lahvicek I
nonnálnf roztok KOH nebo HCJ. Nekterá hotová média jsou již na vhodné pH pufrována, takže
toto vyladenf pH neni pak nutné.
Médium by melo obsahovat S gramu bakteriologického nebo ke tkánovým kulturám
urceného agaru (asi dve a pul cajové lžicky) nebo 1,5 gramu Gelritu (dve cajové lžicky), dále 30
gramd cukru (asi 3 polévkové Ižfce) na jeden litr média. Nekdy se pridává vfce cukru, aby
narostly vetší a tMšf cibulky, ale pri 30 gramech na litr budou dobre rust jakékoli liJiové tkánové
kultury.
Dokonale promíchejte roztok šlehadlem a potom jej za stálého mícháni pfivedte do varu.
Gelrit se chová podobne jako škrob a musí být dokonale promíchán s ingrediencemi a vodou
ješte pred zahrátím, jinak zhrudkovatí, kdežto agar se "rozpoušti" a lze jej pridat i do již horkého
roztoku. Zahrívejte roztok tak dlouho, dokud neni skutecne cirý a dokud agar nebo Gelrit není
dokonale rozptýlen a rozpušten. Nalévejte jej do zkumavek je!te horký.
.
Jako kultivacní nádoby mlÍŽete použít zkumavky, kojenecké lahve, zaval-ovací lahve,
anebo cokoli skleneného, pokud tyto nádobyjsou schopny vydržet sterilizaci v tlakovém hrnci
bez prasknutí. K jakékoli velikostí zkumavek nebo kojeneckých lahví mlÍŽete koupit také
Ódpovídajícíkovové zátky nebo vícka, anebo místo zátek použijte nenasáklivou vatu nebo dve
vrstvy hliníkové fólie. Opakovane použitelné zkumavky s vícky KimKaps jsou ekonomické,
mohou být používány vícekrát a lze je dobre poskládat do plechovek od rajské štávy, tunáku
nebo kávy. Tyto plechovky nám poslouží k prenákní zkumavek bez toho, abychom se jich
dotýkali. Musíme jen udelat do dna plechovek díry, aby tudy mohla voda pri sterilaci natéct i
vytéct. Pokud budete zacínat kultury z nového materiálu, bude nutné jej omýt sterilní vodou a
proto dejte sterilizovat také nekolik ctvrt až pullitrových nádob s vodovodní vodou. Nezavírejte
však na nich vícka príliš pevne. Pokud užíváte k práci místo zkumavek Petriho misky,
poskládejte je do Reynoldsových pecících sácku, (které nezavírejte tesne, jen je volne prehnete,
nežli je dáte sterilovat) a vložteje do tIakovéhohrnce. Ctverecky z papírových ubrousku mlÍŽete
sterilizovat také ve skle, ale snazší je obalit je aluminiovou fólií a zahrát je v troube na 162
176°C po dobu 1,5 hodíny (pozn. prekl.: Pokud se vata nebo papír zahreje na více než 110°C,je
zde nebezpecí, že vzplane. Radeji sterilujte delší dobu pri teplote do 150°C).
Zkumavky nebo sklenené nádobky jsou n)l1í pripraveny ke sterilizaci (malé drevené
hranolky, vložené na dno do tlakového hrnce pomohou udržet vršek plechovky se zkumavkami
nad vodou, a umožní vám tak vymenování zkumavek bez popálení prstu nebo namocení
chnapek). Nyní pridejte do tIakového hrnce vodu, vložte do nej plechovku se zkumavkami tak,
aby nad nimi zbyl volný prostor pro proudení páry, zavrete hrnec a zacnete zahHvat. Až
-
-
dosáhnete varu, nechte páru 5 7 minut unikat, potom uzavrete tIakový ventil ci zvyšte tlak na I
atmosféru, ponechte tlak stoupat a upravte teplotu práve tak, abyste udrželi tlak jedné atmosf(ry
po 20 minut (nebo 30 minut, pokud používáte vet!í lahvicky s médiem). Po této dobe sporák
vypnete nebo odstavte hrnec z tepla (ale nedotýkejte se tlakového ventilu! (pozn. ptekl.: pti
náhlém poklesu tlaku by se 7.acal obsah hrnce prudce val-it a puda by "vybehla" ze zkumavek)) a
ponechte tlak zvolna klesnout na "nulovou hodnotu" (dokud se nevyrovná s venkovním tlakem)
nežli vyjmete zkumavky z hrnce. Mužete je ponechat v tlakovém hrnci treba pres noc. dokud
nejsou skutecne vychladlé, ale mlÍŽete je také použít hned potom, jakmile v nich ztuhne medium.
Pokud je hned nepoužijete, bud je nechte zavrené v hrnci nebo je zabalte do uzavíratelného
plastového sácku.
Nyní jste pripraveni zacít práci s kulturami! Jednoduchý prenosný pracovní box je všechno co
ješte potrebujete
- tento box omezí proudení vzduchu, a sešikmené horní sklo vám umožní
sledovat co deláte, a nedýchat pritom rovnou do zkumavek nebo na všechny pracne sterilizované
pomucky. Postavte pracovní box na kus umakartu nebo na neco takového, co mlÍŽete otrit
denaturovaným alkoholem nebo belidlem na prádlo (Savo). Pfed zapocetím práce otrete tímto
sterilizacním prostredkem také celý vnith1í i venkovní povrch boxu. Do boxu si pripravte malé
lahvícky s alkoholem (pro sterilizaci nástroju), skalpely, a klíštky nebo pinzetu postavte jejich
sterilizovanými konci vzhuru do sklenené nádobky, a lihový kahan. Pokud nechcete riskovat
práci s otevreným pl~enem, mužete použít termostatický sterilizátor se sklenenými bublinkami,
anebo mužete jednoduše namácet své nástroje v alkoholu, do kterého pridáte 1% normální HCI,
ale bezprostredne pred užitím je musíte nechat oschnout. Opláchnete je ve sterilizované vode,
jestliže se obáváte, že by okyselený alkohol mohl poškodit rostlinné tkáne, naph1clad citlivá
embrya. Belidlo na prádlo (Savo) lze také použít, ale zpusobí rychlou korozi nástroju, ajeho páry
jsou dráždivé. Pokud se chystáte zavést tkái\ovou rozmnožovací kulturu ze šupin, dejte do boxu
také nádobku s pfevafenou vodou a další nádobku se sítkem pres její otvor. Venku mimo box
nebo uvnitt si ptipravte rucní poslrikovac s alkoholem pro rychlt! ostriknulÍ povrchu a ocištení
rukou.
Tkánová Iwlturapro rozmnožovánípomocíexplantátuz Jupin cibulí
.
Nejcastejším prípadem tkánové kultury lilií je jejich hromadné množení pomocí drobných
explantátu z šupin cibulí, kterými se založí primární kultura. Cibule se nejprve omyje saponátem
a opláchne v tekoucí vode, odstraní se koreny a zbytky lodyhy, nejsvrchnejší šupiny, které byly v
kontaktu se zeminou se také vyhodí (anebo je mužete použít pro obvyklé šupinování) a použijí se
postupne následující vrstvy šupin pod nimi. Nejsvrchnejší šupiny, které ale již nebyly v kontaktu
s pMou, vydají nejvetší množství nových rostlinek. Naneštestí ale mají také nejvetší podíl
kontaminace (znecistení houbami a bakteriemi).
Tyto šupiny se znovu dukladne omyjí, poškozené cásti se odríznou a zdravé cásti se
následne "desinfikují" dvacetíminutovým namocením v 10% roztoku belidla na prádlo (u nás
..Savo") s kapkou detergentu na umývání nádobí abychom snížili povrchové napetí roztoku.
Pokud šupiny stále plavou, zatlacte je pod hladinu. Drobné kousky pletiv nebo jejich choulostivé
cásti namácejte kratší cas.
Nyní ptejdeme do pracovního boxu. Zatímco se šupiny "belí" vystríkejte vnitrek boxu a
jeho sklenené povrchy denarurovaným lihem. Také postríkejte lihový kahan, sklenené nádobky a
nástroje. Když všechno oschne, ponoi'te konce nástroju do alkoholu, ožehnete je, a postavte
pracovními konci vzhuru do nádobky. Pokud je nechcete opalovat, ponorte je do alkoholu
nejméne na 30 sekund a poté je bud nechte na vzduchu oschnout nebo je otrete sterilním
ctvereckem papíru, anebo ponoi'te a opláchnete konce Gen krátce) v ptevatené vode.
Uvnitt pracovního boxu prosttíknete sítko denaturovaným lihem (aby bylo sterilní) a
potom na ne položte ..vybelené" šupiny. Nekolikrát je prolijte prevatcnou vodou. abyste 7. nich
opláchli zbytky belidla s detergentem. Nynl s pomoci kllšlck nebo pinzety ocištcnými nlkoholcm
a poté osušenými, preneste šupiny Gednu po druM) na alkoholem ocištcný povrch, nebo na
sterilovanou Petriho misku, anebo na sterilní ctverecek papíru. Rozrežte šupiny na kousky o
pnimeru asi 5 mm. Jiné velikostí a tvary šupin by také rostly, ale s touto velikostí budete úspešní
u každé liIie (pozn. ptekl.: Malý rozmer kousku šupin je výhodný také z hlediska snížení
možnosti kontaminace, u vetších kousku by byl kontaminován témer každý).
Dejte po jednom kousku šupiny do zkumavek. Nemusíte je pritlacovat na povrch média,
jen je tam upustte, klepnete se zkumavkou aby se kousek prilepil na povrch média a rychle
zkumavku znovu zavrete. Potom znovu osterilujte skalpely a pinzety jejich ponorením do
alkoholu a ožehnutím a postavte je pracovními konci nahoru do kádinky, aby vychladly (pokud je
neopalujete, nechte je zase ponotené v alkoholu nejméne 30 sekund, a potom nechte oschnout).
Mejte vice stejných nástroju. abyste je mohli cyklicky použivat, sterilovat a nechávat ochladnout
a nezdržovali se tolik pri práci. Vymenujte nástroje po každých peti nebo šesti zkumavkách, a
mente také "pracovní plochu" na které rozrezáváte šupiny, anebo ji ostrikujte alkoholem. pokud
jste už využili každé cisté místo. Oznacte jednotlivé zkumavky nebo alespon plechovky se
zkumavkami o stejném obsahu. Pište hned na sklo, a k oznacení použijte lihový nesmyvatelný
fix. Zaznamenejte o kterou rostlinu jde, z jakého orgánu pochází explantát, složenI umelé pudy a
datum.
.
Kultury porostu rychleji pri vyšši teplote (až asi do 29°C), ale porostou dobre i pri
teplotách o neco nižších. V pokojových teplotách. pri kterých se i lidé citi pohodlne, mohou
kultury také dobte rust. Rychlé a velké výkyvyteplot mohou zpusobit pohyb vzduchu a IÍm i
proniknutíkontaminujícfchspor do zkumavek.
Svetlo není obvykle pro líIiové kultu!)' pottebné; vyvolává rust listu namísto cíbulek.
Muže být použito pri emb!)'ových kulturách, kde je cílem pestování olistená rostlina o velikostí
semenácku; nebo u kultur založených z kalusu, ve kterých se cibulky tvorí velmi neochotne,
anebo abyste prímeli k rustu ty kultu!)', u kterých rust stagnuje. "V tomto posledním prípade
doufáme, že zelené pletivo, které se na svetle utvorí, umožní syntézu látek nutných pro rozvoj
kultu!)', které jsme do pudy neprídali. Obvykle kultu!)', které liknave rostou, skoncí "spálením",
bud' proto, že explantáty byly príliš malé, nebo príliš zasažené vÍl)' na to aby mohly prosperovat.
Pod svetly pestujeme také ty kultu!)', kde potrebujeme listy k otestování na prítomnost viru
(ELlSA test).
Mnoho z vašich kultur bude kontaminováno.Tím se nenechte odradit! Uvedomte si, že
vždy jsou uvnitt šupin nejaké houby nebo bakterie tak hluboko, že je nemužete jednoduše
"vybeli Kontaminace mezi 50 až 75 procenty bývá u primárnlch kultur bežná, tento fakt
muslte prekousnout klidne a s úsmevem. (Pro vetší spokojenost s vaším prvním úspechem bude
lepšl, když vaše první kultu!)' budou kultu!)' emb!)'ové, protože uvnitr semeníku pochopitelne
nebyla žádná puda a proto obvykle bývá skutecne sterilní, takže kontaminaceje malá.) Cím méne
budete se zkumavkami hýbat z místa na místo, tím bude i kontaminace menší. Kontaminované
zkumavky mužete nejprve uvarit v tlakovém hrnci a pak vylít, což je nejsnazší zpusob jak
špinavé zkumavky vycistit a zlikvídovat spo!)' v blizkostí cistých kultur. Nemejte strach, že by
tyto houby mohly být nebezpecné i pro vás, protože umelé pMy použlvané pro rostliMé tkáilové
kultu!)', složené jen z cukru, solí a pri daném pH obecne nejsou vhodné pro rozvoj patogeMích
organismOinfekcníchpro lidi.
Pokud množíte lilie doma a potfebujetejen 50 až 100 cibulek, mužete skoncit s kultivací
treba už po prvním kole. Vytáhnete cíbulky s mediem ven, opláchnete shluky cibulek vodou. a
-
vysadte je do pudy tak, aby jim špicka malicko vycuhovala ven tak br.lo vyrazí první list. Vel~i
množstvl cibulek se obvykle nejprve vychladl. bud rovnou v kultivacních zkumavkách
(zabalených v plastikových sáccích bud v lednici nebo treba pres zimu v garáži) anebo pro jejich
VY.imutía omyti (treba je míchejte s vodou v míchaci na salát), ponorte je do fungicidu, pokud je
obtížné smýt z korenu všechno cukematé médium, a uložte je do mírne vlhkého vermikulitu.
Délka chladného období, potfebná k tomu, aby cibulka byla prichystaná k vyrašení závisí také na
velikosti cibulek, jejich druhu, a je podobná jako pri šupinování patricných skupin lilii, to
znamená trubky potrebují málo nebo se nemusl chladit vubec, asijské hybridy 4 až 6 týdnu,
orientály 6 až 8 týdnu a vetší cibulky potrebují o neco delší dobu. Cím více cukru jste dali do
média pri posledním množeni, tím vlce chladu bude potreba pro vemalizaci cibulek.
Pokud potrebujete víc cibulek, musíte udelat nekolik cyklu následných kultivací. Každou
cistou (nekontaminovanou) primární kulturu vytáhnete ze zkumavky (s pomocí kovového hácku
opláchnutého v alkoholu nebo ožehnutého nad plamenem) samozrejme uvnitr pracovního boxu. a
položte ji na sterilní povrch. Cibulky rozdelíte na nové explantáty tak, že odtrhnete jednu od
malou cibulku nebo
druhé a od vetších odtrháte jejich šupiny. Každý nový kousek
"mikrošupinku"
vložte do nové zkumavky a proces se opakuje. Je jen na vás, zdali zvolíte
dlouhý rustový cyklus 'S malými explantáty, nebo krátký s vetšími. Pri komercním množeni se
pocítá na každý cyklus s 6 až 14 týdny. Po dvou až trech cyklech v samostatných zkumavkách
-
-
(abychom mohli lépe vyloucit kontaminaci) mohou být rostlinky umísteny po vlce kusech do
vetších nádobek, do kterých se vejde 15 až 50 explantátO. To ušetfi cas í peníze nutné na
prípravu pudy, mytí skla a následné ošetrování, aleje zde riziko ztráty vetšího množství rostlinek
pri trebajen malé kontaminaci.
Jaké jsou kultury z jíných cásti lilU?
I na explantátech z jiných cástí lilie se mohou utvoi'itcibulky, avšakjsou zde nutné vyšší
dávky rostlinných hormonu, cytokininu a auxinu, aby vyvolaly tvorbu kalusu, který potom
mužeme ovlivnittak, aby na nem vzniklycibulky. Cásti lodyhymohou vytváretcibulky napríklad
tehdy, byly-Iipoškozenymrazem, užlabí za listynebo listeny mohou být dobrým zdrojem nových
rostlinek.
Jak mužeme staré klony "vycistit" pomoci tkánové kultury?
Zkrácene receno: Kultivací velmi malých explantátu, s nadejí v srdci a castým a
opakovaným testováním na pi'itomnost viru. Drívejší teorie hlásaly, že rostoucí meristém, totiž
malý shluk rychle se delících bunek na vrcholu výhonku liIie, nebývá dosud Z8S8Ženvirovými
cásticemi, takže jej mužeme opatrne vyjmout a s jeho pomocí vypestovat "cistou" rostlinu.
Naneštestí pro založení tkánové kulturyje treba vetší shluk bunek, nežli predstavuje meristém v
rustových vrcholech. Ruzné viry se množí s ruznou rychlostí, což závisí na více okolnostech,
takže obvykleje nutné založit mnoho primárníchkultur z velmi malých explantátu, a doufat, že
nekteré z nich nebudou obsahovat príliš mnoho virových cástic, takže se nákaza neprenese do
nové rostliny. K tomu, abychom omezilí samotné množení viru v explantátech, existuje rada
metod. Nekdy se stává, že se viry v explantátech množí sice pomalu, ale jiste, takže musíme
ELlSA testy stále opakovat, abychom se ujistili, že rostlinkyjsou skutecne zdravé. V soucasnosti
mužeme testem zjistit jen prítomnost tech viru, které již byly izolovány, ale jestliže se zmení
jejich bílkovinnýobal, bude ELlSA test negativní,prestožeje vírová RNA v rostline prítomna.
Cím se odlišuje embryová kultura a k cemu jí potrebujeme?
Embryovou kulturu zavádíme proto, abychom dosáhli výsledku
krížení, které za normálních okolností nejsou proveditelná, tech krížení,
pri kterých sice dojde k oplození, ale rostoucl embryo odumfe pfed
dozráním semen, obvykleproto, že endosperm (cožje výživa pripravená
pro embrya pro prípad klícení) se nevyvíjí normálne. Pokud embryo
sterilne vyjmeme pred jeho aborcí (odumrením) a položíme jej na
sterilní pudu, která obsahuje živiny nutné pro jeho rust, mužeme jej ve
zkumavce dopestovat zcela podobne jako malý semenácek do velikostí
dostatecné projeho samostatnouexistenci.
Viry, které se bežne vyskytujína liIiích nejsou prenosné semeny,
takže embryové kulturyjsou viruprosté. Vnitrek semeníku je vetšinou
velmi cistý, takže zde nedochází ani ke kontaminaci houbami nebo bakteriemi. Vyvíjející se
semenik mužeme pro embryovou kulturu použít nejdríve po 35 nebo 40 dnech od opylení;
vetšinou ale chceme cekat co nejdéle, aby etnbrya bylo dostatecne veliké na to, aby prežilo tento
"cisafský rez", ale pokud tuto dobu správne neodhadneme a cekání preženeme, budou embrya v
okamžiku otevrení semeniku již mrtVá.Tento "pravý cas" je u ruzných krížení ruzný, proto je
duležité vést záznamy a krížení opakovat (v roce 1997jsem konecne sklidila "urodu" embryí ze
zvláštního kríženi, které jsem poprvé provedla v roce 1985!). Pomuckou, která nám ukáže
správnou dobu pro odebráni a otevrenizrajícího semeníkuje to, že ponekud zmekne.
Mekká zelená semena obsahujíci embrya (treba již odumrelá) snadno odlišíme od
prázdných plev, které jsou bílé, pozdeji hnedé, a to mnohem dríve než zhnedne obal semeniku.
Semena. která vyžadují kultivaci embrya maji typicky velký, gelovitý endosperÍn, anebo
endospermnemají vubec. Embryabývají malá, kulovitá,nebo krátká a pokroucenádo podivných
,.
tvaru, nikoli dlouhá a rovná, na jaká jsme zvyklí z nonnálne dozrálých semen , obrostlá
. .,drevnatým" endospennem. Vyjmutí embrya z mekkého,tenkého anebo chybejícího endospennu
je velmi snadné.
Vrcholek semene nebo jeho polovinu priléhající k embl)'Uopatrne odrízneme a embryo
tak uvolníme, takže muže
být vytlaceno na špicku
skalpelu. Uvedomte si,
nejednáte
zrovna
v
rukavickách a že není
dobré se zbytecne dotýkat
semeniku a semen, a
zejména ne odrít samotné
uvolnené
embryo.
Embryopoložíme na povrch umelé pudy, na kterém se samo prilepí.
Embrya dobre rostou na jednoduchých umelých pudách s jen velmi nízkou dávkou
honnonu. Jelikož každé embryoje nový klon, obvykles jeho dopestováním do velké cibule dosti
chvátáme. Velmi malá embrya mužeme zpocátku pestovat v temnu, dokud se neprodlouží a
potom je preneseme na svetlo, aby zacala tvorit listy. Prenesení na svetlo nám také muže
prozradit neco o barevných genech, která jsou mu dána do vlnku. Mužeme dokonce odtrhnout
malý lístek, abychom podle velikosti pruduchu usoudilina pocet chromosomu, což bude duležité
pH dalšlm šlechteni. Pro ty z nás, kterí kultivujeme jen nekolik set embryí, je neiiednodušší
pestovat je pod svetlem a ošetrovatje podobne,jako malé semenácky. Jakmile vyženou nekolik
listu a majl už peknou cibulku, mužeme je ze zkumavky vytáhnout, opláchnout (bez namocení a
poškození listu) a vysadít je ven. Také je mužeme ješte ve zkumavkách prochladit, anebo je
prochlazujeme až po vyjmuti zabalené do vennikulitu nebo rašeliny v lednícce, anebo je
vysadíme s "vycuhující špickou", uby i bez pruchlazovánlbr/.o vyhnalylisty.
Moje první rostliny z embl)'ových kultur kvetly v roce 1973, a už se netrpelive teším na
29. úrodu, která by mela vykvéstv letošním léte. Je to vždy nová generace!
QB NALS, sv. 55. No. 4, str. 10 - 19,2001
Preklad Dr. K. Vereš, odborná úprava Ing. P. Šrutka.
Jednoduchá
metoda
chladnejších zónách
pro
úspešné
pestování
orientálu
v
.
Emmet a Marie Wengerovi, Edmonton, Alberta (Kanada)
Edmonton spadá do zemedelské zóny 38, ovšem jeho odlehlejšl predmestl a blízká sídla v
okolí již spadají do zóny 2a. Zóna 3a je charakterizována zimními teplotami od -34°C do -40°C
(což je -29°F až -40°F) ovšem teploty mohou být v odlehlejšlch místech ješte nižší. Dny, kdy u
nás obvykle již nemrzne spadají do období od 6. kvetna do 24. zárí, což nám celkem poskytuje
140 dní bezmrazého obdobl.
Príležitostne jsme ale i my zkoušeli vysadit na jare ruzné odrudy orientálu do volné pudy.
Rostly dobre a v zárí pekne kvetly, ovšem pokud je dríve nespálil mráz. Príštl rok bud vubec
nevyrašily, anebo se objevila jen malá lodyha bez kvetu. Z toho jsme usuzovali, že orientály
I='
nejsou pro naši klimatickou zónu dostatecne mrazuvzdorné. Ostatni liliári je zde pestuji ve
sklenicich a v kvetinácich. anebo v kvetinácich venku. ale na zimu je schovávají do chladných
bezmrazých mistnosti. Posledne zminená metoda nebývá príliš úspešná protože liIie zapocnou na
jare nist mnohem drív, nežli by bylo v naší zóne žádoucí.
Jak jsme postupne zkoušeli pestování orientálu v našich podmínkách. prišli jsme na to, že
vlastne jsou dostí odolné na to, aby mohly nist v zóne 2 nebo 3a. Úspech se u nás nedostavil
hlavne proto, že naše vegetacní sezóna není dost dlouhá na to, aby dovolila cibuli regenerovat své
zásoby a vyzrát, což je nutné pro zdárný nist v príští sezóne. Diskutovali jme o tom, jak vylepšit
naši metodu použitím kvetinácu, ale bez toho, že bychom používali skleník nebo chladnou
mistnost pro prezimování. Nakonec jsme kvetináce na zimu proste zakopali na naší zahrade.
Pro zacátek si kupte nekolik cibulí orientálu ruzných odrud ze spolehlivého zdroje. Pro
jednu samotnou cibuli postací kvetinác o objemu 9 litru z cerného plastu. jaký se bežne používá
v zahradnictví pro rMe a malé kere. Používajl se proto, že jsou trvanlivé, dostatecne objemné a
snadno manipulovatelné. Menši kvetinác by byl príliš malý na to, aby v nem mohla po nekolik let
nist lilie. Naopak vetšl kvetinác by byllepšl, za predpokladu že na nej máte dost prostoru i sil pro
jeho vynesení na zahradu, až bude jaro. Cibule zasadíme asi devet až ctrnáct centimetru hluboko
do smesi složené ze tretiny ze zahradnl pudy, ze tretiny ze zahradnického plsku a :ae tretiny z
rašeliníku. Jakmile se objeví lodyhy a zacnou nist, pohnojíme je bežným ve vode rozpustným
hnojivem 20-20-20, a to pri každé zálivce, pricemž dáváme asi ctvrt až pullžlce hnojiva na plnou
devítilitrovou konev vody. Každou lilii deMe zaléváme, prednostne casne z rána, a nekdy i
pozdeji, pokud to je treba pri teplejším pocasí.
Kvetináce dáváme na cestu k hlavním dverím domu. Je to jihovýchodní expozice, kam
jde hned brzo ráno slunce a do stlnu se dostane ve tri hodiny odpoledne. Nedojde tudlž k prehrátí
cerných kvetinácu, které by mohlo nastat v pozdnlm odpoledni. Tato poloha nám pripadá pro
~stovánl orientáh1 velmi vhodná, mOžemc tak vychutnlltjejich krá.'Iu i vOni, kdykoli procházlme
pred domem.
Jakmile dokvetou všechny kvety, odstrihneme vršek lodyhy, abychom zabránili tvorbe
semeníku. Kvetináce potom preneseme na chladnejší a stínen~í místo na severovýchodní strane
dvorku. Zde mají slunce jen po krátkou dobu behem dne, jednak brzo ráno a potom od ctvrté
odpoledne do osmé vecer. Kvetináce stoji za jinými kvetináci s letnickami, a tím pádem jsou i
více v chladu. Cibule lilií, která jsou v cerném kvetináci po celé léto vystaveny slunci se prehrejí,
a to se na nich pozná príští rok. kdy se jim již nebude dobre daril Cibule zde necháme po celý
zbytek léta, aby vyzrály. Behem této doby je již nehnojíme, ale kvetináce udržujeme mirne vlhké,
ale ne prelité. Kvetináce ovšem jsou také dobre drenážované pro prípad prudšlch deštu.
Jakmile prijde zárí a listy zacnou žloutnout nebo prejde prvni mráz, odríznu všechny
lodyhy. Kvetináce zakopu v zahrade s jižnl expozici, zpravidla behem ríjna nebo pozdeji, avšak
dríve, než napadne prvni snih. Aby se kvetináce neušpinily od bahna, které tu casne na jare bývá,
dáváme je do plastových pytlu, které ale neprekrývajl vršek kvetináce. Zakopanou radu oznacime
koliky. Pro kvetináce vykopeme tak hluboký príkop, abychom zajistili, že vršek kvetinácu bude
jen pet až sedm centimetru pod úrovni povrchu. Umísteni každého kvetináce je oznaceno
kolíkem, který se dotýká okraje kvetináce. Bud si udeláme plánek, kde je co zakopáno, anebo
naplšeme odrudu orientálu na každý kvetinác. Pokud to takto udeláme, nemusime potom na jare
vykopat všechny kvetináce najednou, máme tak možnost prizpusobit dobu kveteni výstave,
anebo prodloužit dobu kvetení jedné odrudy postupným vyndávánim kvetinácu. Kvetínáce potom
zahrabeme zeminou. kterou navršime nad kvetinácem asi osm až deset centimetru. To nám
pripadá dostacujlci, protože pravidelne behem zimy bývá dost snehu. Pokud je snehu málo anebo
ph:d jeho napadnutím hmzí mr.V1je užitecné na~dit více:zeminy nad, kvetinácem, anebo jc
zakopat hloub.
Pokud jste se o kvetináce takto postarali, mužete na ne po zbytek zimy zapomenout.
Musíme ale primet cibule k vegetaci již casne na jare, abychom jim tak poskytli dostatecne
dlouhou vegetacní dobu k jejich vyzránína podzim.
Nekolik kvetinácu vykopeme již koncem brezna. Jestliže chceme prodloužit dobu
kvetení, zbytek vykopeme až na konci dubna. V tu dobu sníh na míste s kvetináci již roztál.
Pokud ne, potom zde máme koliky a náš plánek, kde mužeme každý kvetinác najít. Pro pátr:íní
po kvetinácích užíváme lopatu. Obvykle se ze zmrzlé zeme vyndávají docela snadno. Pokud je
slunný a teplý den, necháme kvetináce nekolik hodin rozmrznout v západním pri\u. Potom je
pl'ineseme do pHzemí, kde je 20°C (68°F) a postavímena noviny. Zde behem dvou dní dokonale
roztají. Zkontrolujeme je, zdali je není tfeba zalit. Zpravídla do týdne se lodyhy objeví nad
povrchem substrátu. Pokud jim to trvá déle, tfeba tli týdny, nemáme žádné obavy, protože z
takových kvetinácu vyraší obvykle zvlášte silné lodyhy. Jakmile zacne v kvetínáci neco rust,
preneseme kvetinác do obývacího pokoje a pHstavímek oknu smerujícímu do patia. V tomlo
stadiu je duležité každý den otocit kvetinác, aby lodyha vyrustala vzprímene, zvlášte tc:hdy,
pocítáte-Ii s tím, že pujde na výstavu. Pokud je opravdu duležité, aby lodyhy rostly rovne; pak
bývá nutné pl'ivázat je k opore, jakmile jíž jsou trochu delší. Když deMí teploty venku už
dosahují 8° C (46° F) nebo více, premístíme kvetináce ven na jejich místo, pouzeje jcšte dáváme
na noc do garáže. To bývá v na§ízóne obvykle v polovinedubna. Takže kvetináce nemusíme mit
doma pHliš dlouho. Od zacátku kvetna mohou být kvetináce venku i pres noc, s výjimkou dní,
kdy je predpovidán mráz. Tento rok jsme museli tuto dobu trochu protáhnout, protože jaro bylo
chladné. V polovine kvetna bývají lilie již okolo 50 cm vysoké. Tím jsme nyní uzavteli celý
cyklus. Ulic 7.de:pokvetou od pocátku cervence až do prvního týdne srpna.
Ku1.dorocnlma Íls~!:nýrn ph:~im()vánlmoncnláh'l jsmc byli velice ptckvapeni. 1'lIprll~
jsme na!i metodu VYl.kou~e:1iv roce 1994 s odrudou Star Gaze:r. Nynl prezimovala již popál~, II
kvetináci jsou tli lodyhy a každá z nich mívá obvyklo okolo 10 poupat. Již jsme také zkou~eli
další odrudy, Alma Ata a Journey's End. Také tyto lilie mely každorocne dve až tli lodyhy s šesti
až desetí poupaty. Na§e oblíbená je odruda Alma Ata, bílý orientál s se svetle žlutým stfedem.
Zatím jsme cibule z puvodního kvetináce nepresazovali. Nemají tendenci zhoustnout a jelikož
každý rok vyrostou zdravé lodyhy, domníváme se, že pro presazování není žádný duvod.
Loni jsme tuto metodu odzkoušeti na L. speciosum var. rubrum. Nekteri pestitelé ji u nás
sázejí rovnou do volné pudy. Zasadili jsme tedy jednu na záhon a druhou do kvetináce. Obe nyní
dobre rostou. Bude zajímavé pozorovat, kdy která z nich dozraje a jak se budou vyvíjet v príštím
roce. Tento rok zkoušíme naší metodu na dalších odrudách orientálu, naphldad na Arem,
Acapulco, Pompei, Marto Polo, Mona Usa a Nippon. Zatím jsme nebyli úspešní s Casa Blanca,
ale nemužeme Hci, zdali to bylo proto, že byla špatná cibule anebo jí nevyhovuje naše metoda.
Také další pestitelka severne. od Edmontonu zkoušela loni na podzim prezimovat naši metodou
odrudy Marto Polo, Star Gazer, Bertin a Arena. Letos nám hlásila, že jí prežilo všech 100%
cibuli.
Mlníte, že je s tím mnoho práce a povyku? Oba bychom ihned rekli, že ne, a že to stojí za
tu radost, že mužete pestovat také orientály. Máme mnoho kontejneru s rostlinamí, zakopáváme
také naše choulostivé ruže a máme i záhon se svými semenácky. Trochu toho casu navíc, kterého
je treba na péci o tyto kvetináce a jejich správné prezimováni za to rozhodne stojí. Mužeme tuto
metodu doporucit každému, kdo má rád orientály a chtel by je prezimovat bez skleníku, lednicky
ane:bo chladné místnosti.
QB NALS, Vol. 53, No. 3, zári 1999. pfeložillng. Petr Šrutka
Pestování orientálních hybridu v Dánsku
John Lykegaard, Haslev, Dánsko
Ackoli je Dánsko jednou z tech evropských zemí, které má aktivní liliáfskou spolecnost,
je u nás pestování orientáló velmi obtížné pro naše mokrá léta a zimy.
Pestuji a krížím orientální lilie již od roku 1986. Zacal jsem s Joumeys End. Sans Souci,
American Eagle a asi tuctem dalších a krížení jsem provádel zpocátku jen mezi nimi. Zpravidla
tak každý tretí rok mívám docela dobrou úrodu semen (více jak 100 zralých semeníkó). Mezi
temito pfíznivými lety dozraje naopak jen nekolik málo semeníkó. Po nekolika letech mám
nekolik stovek kvetoucích semenácó orientálních li1ií.
V roce 1989 jsem si koupil skleník a tak mám dokonalé místo proto, aby mi dozrály
semeníky na orientálech. Casto sklízím semena v prosinci, ale jen nekolik rostlin je takto
pozdních.
Orientály, které rostou venku,nemají šanci, aby na nich dozrály semeníky, jelikož mrazy
zde pricházejí již v rijnu.
Propadl jsem této sekci hybridó, semenAcky doslova hýckám a tak se mi casto podali, aby
kvetly již dnJhý rok po vysetí. K dosažení tohoto cíle existuje nekolik zlatých pravidel, která
musíte dodržet:
Vysévejte casne. Móžete vysít semena okamžite, jakmile je vysypete ze semeníku.
Používám metodu plastikového pytlíku s ~elinou. Pokud je vysejete br.lo v ríjnu nebo listopadu,
vyklící rychle (behem nekolika týdnu), avšak nekterá velmi pomalu. L. auralum k\fcl obvykle
velmi nepravidelne a nekdy ji to trvá í šest mesícu. Pokud vysejete semena v prosinci, mužete v
únoru již presazovat cibulky.
Jelikož je zem v tuto dobu zpravidla zarnnlá, pfesazuji cibulky do polystyrellQvých krabic
o rozmerech 90 x 40 x 20 cm, pekne v radách. Malé cibulky sázím asi centimetr od sebe, jelikož
musíte být také pripraveni na nejaké ztráty behem jejich dospívání.
Jako substrát používám hrubou rašelinu, obcas s prímesí trochy šterku, avšak nezdá se mi,
že bych pridánfm šterku dosáhl nejakého zlepšení.
Malé cíbulky raší casne, ve skleníku casto již v únoru, a jsou vystaveny mrazu. Mráz jim
nevadí, jak je videl Pokud vysadfm semenácky ven, vyrazí první list v dubnu a pokracuje v rustu
až do cervence, kdy jej obvykle znicí Botrylis. Pokud je pocasí príznivé, objeví se pozdeji nový
list, který vegetuje až do prosince.
Hnojení: Nepoužívejte organická hnojiva. Musím s politováním ríci, že zrovna to
zpusobilo nevítanou smrt mých semenáckó. Radeji ani nevzpomínám, kolik jsem jich zahubil
tím, že jsem použil organická hnojiva, jen proto, že jsem chtel vyzkoušet všecko!
Používejte hnojiva anorganjcká s vysokým obsahem draslíku nekolikrát do roka. Hnojiva
rychle rozpustná ve vode jsou též velmi užitecná.
Pokud pestujete semenácky v kontejnerech, móžcte v ríjnu dát kontejnery do skleníku,
kde mohou semenácky ješte nekolik mesícu rust. Hlavní tajemství pri tomto zpusobu tkví v tom,
že musíte dostat semenácky do stadia, kdy mají šest listó. Potom již budou mít dost energie, aby
mohly v príští sezóne kvést.
1)0druhé sezóne presadím malé cibulky do petilítmvých kontejneru. SemenáCkum,ktere:
rostly od zacátku venku trváješte dve další sezóny, nežli dosáhnou kvetuschopné velikostí a do
kvetínácu je presazuji na podzim. Tentokrát vždy míchám rašelinu se šterkem a s kamínky. To
zabrání prevrácení kvetináce vetrem, pokud liIie naroste vysoká. Mužete také použít kvetináce
kamenínové, které poskytnoucibuli trochu víc chladu.
A nakonec nekolik rad pro šlechtitele:
-Pokud
chcete casne kvetoucí orientály, použijte L. rubellum jako opylovace (avšak výsledkem
bude jen nekolik semen na každý semeník).
- Další
velmi štastné rešení je použít L. japonicum. jelikož vzniklé semenácky vykvetou o dva
týdny dríve, než obvyklé orientály. Nekteré kvety mají navíc trubkovitý tvar a jemnou ružovou
barvu.
- Pozdne kvetoucí orientály získáte zakfížením L. speciosum. a velmi pozde kvetoucí po opylení
pylem L. speciosum var. g/or;osoides.
- Velké kvety: Použijte L. auratum var. p/atyphy//um nebo L. auratum var. tr;c%r.
- Pro horké podnebí: Použijte L. auratum var.p/atyphy//um a L. spec;osum var. g/orioso;des.
- Pro chladné podnebí: Použijte L. speciosum a L. japonicum.
- Mnoho kvetu: Použijte L. auralum a její variety.
- Zakrslé orientáJy:Nekteré orientá.lymají vlohu pro zakrslost. kterou prenášejí na potomstvo,je
to naphldad American Eagle. Mona Lisa je vhodná pro získáni stredne vysokých orientálu.
Pokud je ale chcete mít opravdu malé, použijte Mr. Ed, nebo Mr. Sam a zakrslé budou již
semenáce první filiální generace.
- Odolnejší vytrvalé orientály: Použijte L. auralurn var.p/atyphy//um.
QB NAI.S, Vol. 55 No. I (brc".cn 200 I) prdožillng.
I). ~ri'ltku
Botanické lilie 34.
KarelVereš
L. kesselringianum,
Puvodní rozšírení:
Kvety:
Misczenko, 1914.
Region Cerného more, Západní Zakavkazsko,
za Suchumi,
severovýchodne za areálem rozšíreni L.szovitsianum, také v turecké
cásti Kavkazu, oblast Artvin.
Zvonkovité se silne ohnutými petaly, slámove žluté s puprurovým
teckováním, výjimecne i bez tecek. Kvetu muže být až 7, usporádání
pyramidální, prumer kvetu 90 140mm, vy,jlmecne i 200mm. Pyj je
žlutý, blizna purpurová, nekdy zelená. Tepály vyblhajl do špicky na
.obou konclch. K vety nevoní lákave pro cloveka.
-
Lodyha:
Listy:
Cibule:
Klícení:
Doba kveteni:
120
- 140
cm, výjimecne
i více.
Jsou pomerne úzké, 12 - 14 mm, husté, usporádáni je spirálovité,
barva výrazne zelená.
Oválovite koncentrická, složená ze žlutých šupin, velikostaž 6 cm.
hypogeické, pomalé
Konec kvetna, cerven.
II.
Variety nejsou popsány.
Poznámky:
Lilie byla nazvána po peterburském majiteli zahradnické fmny W.
Kesselringovi. L. kesselringianum patrí do skupiny nádherných
kavkazských liIií spolu s L. kosa a L. szovitsianum. Rozdíly mezi
nimi jsou dost nepatrné, casto se také zamenuji. L. szovitsianum má
mít sytejší žlutou barvu. teckovaná jen pri okrajích okvetnich plátku.
Všechny tyto liIie se v zahradní kultui'e vyskytují jen málo, pokusy o
hybridizaci nejsou popsány.
Literatura:
Derek Fox, Growing Lilies, 136, Croom Helm, 1985, Carl
Feldmaier, Die neuen Lilien, 153, Eugen Ulmer, 1967
Hybridní lilie 34.
Karel Vereš
Kiss Me Kate, lab (Polib mne Káto)
Rodicovství: « Connecticut King x ružový semenác od Edith Cecilia) x
Lodyha:
Kvety:
Listy:
Poznámka:
Literatura:
nepojmenovaný Wadekamperuv brašmarkový semenác» J. Wadekamper,
Borbelata gardens, 1993.
100cm, stredne zelená.
Zárive oranžove žlutá s bílým hrdlem, nektarie zelené, tecky hnedé, pyl
hnedý. Veliké kvety 80 x 20 mm, plátky nezvlnené, nestácej! se dozadu.
Pocet kvetu až 12.
Stredne zelené, posazení strídavé, velikost 70 x 12 mm.
Pod stejným uvádí ve své knize ružový asijský hybrid Ed McRae, nen! to
první prípad dvou hybridu stejne pojmenovaných. Hlavní autoritou vedle
eventuálního patentového práva zustává Mezinárodní registr.
ILR, str. 137, E. A. McRae, Lilies, Timber Press, str. 275, 1998.
Lilium monadelphum a Lilium Szovitsianum
lan Boyd
V mnohých knihách a cláncích bývají Lilium monadelphum a Lilium szov;ls;anum
posuzoványjako dva samostatnédruhy. Avšak obe tyto liliejsou si vzhledem natolik podobné, že
podle nejposlednejšíchnázoru botaniku by mela být L. SZOV;ls;anum
posuzovánajako poddruh L.
monadelphum. V tomto clánku vám poskytnemepopis L. monadelphum a vytkneme i rozdílné
rysyL szovilsianum.
L;lium monadelphum, jedna z evropských lili[, byla poprvé popsána roku 1808 a
pravdepodobnejiž v první dekáde toho století byla zavedena do zahrad v Anglii. Název se
vztahuje k srostlým bazálním cástem nitek prašníku. Prestože tato vlastnost není stálá a je
variabilníjak u ruznýchjedincu, tak dokonce i u kvetu na téže rostline, presto taktoje uvedena v
puvodnímpopisu tohoto druhu.
L monadelphum roste pfirozene v nadmorských výškách od 500 do 2500 metru na
severních svazích Kavkazu, kde je bežnou rostlinou na kopeccích a nížších svazích pohon. Její
,.,
priroz~nc: prosttedí je na kysc:lých pudách na okmjích h:síku, m~l.i k~ti, n~bo mCli huste
rostoucími lucními rostlinamí sttední vý~ky. Ve v~echttech techto situacích jsou koteny lilie v
chladnu, kdežto kvety jsou po ve~inu dne na slunci, což nám poskytuje jakési vodítko pro
podmínky,jaké tato lilie pottebuje na i zahrade.
Kvety této liIiejsou ptevislé se zpet stocenými žlutými petaly, tvorícímijakýsi prechodný
tvar mezi trubkou a turbánkem. Kvety jsou v nejšidím míste až 10 cm široké. Petaly jsou
relativne tlusté, silné substance a bývají obycejne ozdobeny nekolika tmave cokoládovými
teckami, které bývají blíže k okrajum okvetních plátku, ackoli existují i neteckovanc: formy
tohoto druhu. Na bázi vnejších stran petalu a casto i na jejich špickách bývá vínove cervené
zbarvení, které výrazne kontrastuje se žlutou barvou petalu.
Robustní lodyha je obvykle okolo 75 cm vysoká, avšak muže dosáhnout výšky až 1,5 m,
je olístená strídavými svetle zelenými listy, úzkými až oválnými, které bývají okolo 10 cm
dlouhé. Každá lodyha muže nést od jednoho do triceti kvetu, avšak nejobvyklej~ípocet bývá pet
až deset kvetu. Kvety bývají ponekud variabilní, co se týce jejích barvy, udávána je primulková
až syte žlutá barva.
O vuni této liIie se ríká, že je silná a sladká, a ackoli nekterí lidé tvrdí, že je nepríjemná,
jiní zase necítí vuni žádnou nebojen slabou.
Cibule L. monadelphum jsou velké, odolné a dlouhoveké, avšak když je dospelá cíbule
presazena, muže rok nebo dva "sedet' nežli ~Ie nejaký výhonek. Lodyžních korenu je málo a
pacibulky mezi nimi nebývají. Cibule obvykle nejsou z komercních zdroju k dostání, ale semena
se príležitostne nechají sehnat od specializovanýchdodavatelu semen.
Lilium szov;ts;anum byla pojmenována na pocest J. N. Szovitse, madarského lékárníka z
Odesy, který na pocátku 19. století sbíral vzorky rostlin, semena a cibule, zvlMte z oblasti
Kavkazu a Annénie. Tato lilie divoce roste na jihu Kavkaz.skéhopohoti a je motné, ž~ tato
zemepisná izolace v~dlak pol.orovanýmrozdílum mezi ní a L. monadelphum.
Nejvíce nápadným rol.dílem mezi L. szov;ls;anum a L. monadelphum je barva pylu tcn
je rezave oranžový, zatímco L. monadelphum jej má žlutý. Kvety L. szovitsianum bývají nekdy
tmavejí žluté, nežli kvety L. monadelphum, avšak barva kvetu bývá u ruzných populací
promenlivá.
L;/ium szov;/s;anum má dve variety
typovou L. szov;ts;anum var. szov;ts;anum a L.
szov;ts;anum var. armen;um. která je rozšírena jitneji od sovetské Arménie až do Turecka.
Varieta armen;um je v zahradách nalézána natolik vzácne, že lze pochybovatjestli se v kultivaci
vubec vyskytuje, a odlišuje se od typových rostlin tím, že vníttní tti petaly jsou užší, nežli petaly
vnejší.
K nárokum techto rostlin v kultivaci lze tici jen to, že jsou tolerantní k vápníku v pude a
mohou rust i v težkých jílovitých pudách. Rostou dobte v hlubokých, dobre drenážovaných,
avšak vlhkost podržujících pudách. Stanovište v zahrade by melo být alespon po cást dne
zastíneno, a pokud se lilie na takovém míste dobre usadí, jejich trvanlivý jasne žlutý kvet je
vítaným barevným doplnkem v cervnové a cervencovézahrade.
Semena klící snadno a ochotne, ale jejich klicení je opoždené a hypogeické, nic se nad
zemí neobjeví dtíve než druhé jaro po vysetí semen. Kvetuschopné rostliny lze dopestovat behem
ctyr nebo peti let.
L. monadelphum a L. szov;ts;anumjsou tudíž takové lilie, které musíte vysadit a ponechat
je na stejném stanovi~ti pokud motno nerušene rust. Když jim stanovište vyhovuje, mohou se
dokonce množit samovýsevem, a tak se tyto lilie naturalizovaly v nekterých zahradách v Essexu
a Gloucestershire, kde je lze nalézt ve velkých skupinách. V takto naturalizovaných populacích
-
.
-
III
dochází ke križení mezí temito dvema druhy. Izolovanézplanelé populace bylydokonce nalezeny
za živýmiploty zahrad ve Skotsku.
K hybridizaciL. monadelphum dosud nedocházelopríliš casto, ale C. Robinson z Ontaria
zkrížil úspešne L. candidum var. salonikae s L. monadelphum. a získal hybrid nazvaný June
Fragrance.
Dr. Nonh zkh1i1 L. szovi/sianum a L. pyrenaicum a dopestoval tohoto krížence do kvetu.
Také se pokoušel zkrížit L. szovi/sianum a L. candidum, ale semenácky nedorostly do
kvetuschopného stadia.
Z internetové stránky Liliáfské skupiny Britské královské zahradnické spolecnosti
(http://www.rhslilygroup.orgl)preložilP. Šrutka
Zámer, experiment, premýšlení o výsledku polyploidizace
I. J. temohorský
O tom, že tetraploidní kultivaryhýbou liliáfskýmsvetem není pochyb. MVDr. Hošek byl
a je jedním z "hýbatelu" u nás. Puvodne užívaný kolchicin byl nahrazen lépe dostupným
oryzalinem. Obe látky jsou stejne nebezpecné, nedelejme si iluzi! Or:yzalinse používá témer
výhradne ve forme "roztoku" získaného kápnutím lihového roztoku or:yzalinudo vody. Pred
nejakými 20 roky nekolik liIiáru vyzkoušelo k dodání or:yzalinudo bunek dímethylsulfoxid
(DMSO). DMSO je látka ponekud páchnoucí po výchozí látce, kterou je dimetylsulfid a po
produktechrozkladu.Tvrdí se, že tytopi'ímesijsou živé bunce škodlivé. Výsledkypoužití DMSO
jsem v literaturenenašel, nejspíše proto, žejsem fádne nehledal.
Jsem zastáncem použití DMSO. Pred nejakými 20 - 30 roky byla tato látka, lehce
pronikající kuží a živými tkánemi používána i v humánní medicíne pro aplikaci nekterých léku,
napr. v ocním lékarství. Až pozdeji se zjistilo, že tak úplne neškodná není a od používání se
upustilo.
Mel jsem k dispozici dobre vycištený DMSO, uchovávaný za nepi'ístupu vzduchu a
vlhka. Mel jsem také k dispozíci or:yzalin,a posléze i dostatek šupin k experimentu. Šlo o
výpestek p. Krále, plochou misku s jasným vlivem L. henryi. Cílem bylo zjistit. jaký vliv má
samotný, 100 % DMSO na vytvárení cibulek na šupinách, zda se bude lišit pocet vytvorených
cibulek pri aplikaci oryzaJinuihned po odlámání šupin nebo na šupinách, které byly ponechány
28 dnu v rašeline, aby se vytvoril kalus. Ostatnl podmínky byly normální, tj. nejprve pokojová
teplola,poté období chladu a výsadba ven.
tasový prubeh:
Šupinování
Ošetreníor:yzalinempo vytvoreníkalusu
Zacátek chladného období
Prenesení na svetlo a presazení do smesi rašelina
- zem
25.10.200 I
17.11.2001
6.1.2002
6.3.2002
Použito bylo 35 šupin v každém experimentu. První porce šupin nebyly ošetreny
oryzalinem, sloužilyjako kontrola. Byla také provedena kontrola vlivu samotného or:yzalinupri
pusobení po 30 minut. Šupiny po ošetreni byly zanoreny do rašeliny. Zhruba polovina byla
'tO
ponechána volne ležet na rašeline. Nádobky byly uzavreny pruhlednou PE folii. Pri pokojové
teplote bylynádobky na svetle, v období chladu ve sklepe a temnu.
Roztok oryzalinu byl 0,00 I % (pocítáno na cistý oryzalin) v konc. DMSO.
Délka pusobení DMSO
v mínutách
cerstvé šupiny
pocet cibulek
kalus
pocet cibulek
O
5
10
15
4
8
9+421
4
I malá I)
1
3 JI
1041
305)
13
7
I)
2)
3)
4)
5)
Cibulka byla na šupine, která ležela na povrchu rašeliny.
9 velkých a 4 malé, max. 2 mm velké cibulky. Velké cibulky byly min 10 mm v prumeru.
Cibulky se tvorily jen na šupinách volne ležících na rašeline, tedy mi.mo jiné také osvetlených.
Byl overen vliv DMSO bez oryzalinu.
Tento test byl proveden jen na cerstvých šupinách.
a)
b)
c)
d)
Faktem je, že "kalusové" šupiny byly daleko vlce ztefelé, avšak nikoli shnilé.
Samotný DMSO nemá na schopnost vytváret cibulky z kal usu výrazný vliv.
OIY.lalin VÝra7ne snižuje pocet vytvorených cibulek na "kalusových" šupinách
Je jasne viditelný stimulacnl vliv svetla na tvorbu šupinových cibulek.
V diskusích mezi cleny NALS kdosi popsal výrazne vetší výtežek. cibulek, když nechal šupiny na
svetle volne ležet na rašeline.
.
Otázka zní, proc se vliv svetla projevil výrazne u "kalusových" šupin a nikoliv u
cerstvých šupin. Rozdíl je výrazný. Jinou otázkou je, proc jsou "kalusové" šupiny citlivejší. Je to
proto, že zatímco bunky v cerstve odlomené šupine "vedí, cím jsou", zatímco bunky kalusu byly
puvodne neorganizovanou strukturou a zrejme v nich již probíhal proces vytvárení organizované
struktury a bunky jsou v této fází citlivejší na vnejší vlivy? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by
to použít kratší intervaly ošetrení roztokem oryzalinu.
Uvedený experiment ješte vubec nic nevypovídá o uspechu ci neúspechu polyploidizace.
To bude Gak doufám a již nyní o to snažne prosím) zjištovat až za rok Dr. Hošek. Do té doby
musím doufat, že cibule nezachutnají nejaké ctyrnohé potvore.
P.S. Jak na hryzce, príteli Hošku?
Pacibulky:
Nová botanická lilie?
V posledním císle polského periodika Koc:hajmyKwiaty (4/2001, str.B) je strucná
zpráva B. Kondrota, že v polském ústavu pro šlechtení a kvetinárství se nacházejí kvetoucí
exempláre lilíe, kterou nalezl na svém prírodním stanovišti Henryk Mackiewicz v horském
pásmu Virenga, v blízkostíjezera Tanganika v Zairii. Podle tohoto stanovište byla lílie nazvána
L. zairii. Rostlinaje nejvícepodobná L. fonnosanum,která se jíž zdomácnela v Transvalu.
Lilie je menší než L. fonnosanum, ale má podobné vlastnosti. Z výsevu vykvétá již za
deset a pul mesíce, cibule po presazení vykvétáza pet a pul mesíce.
Tyto infonnace prevzal B. Kondrot z Folia Horticulturae Ann. B/A, 200, 603-607. Na
moji žádost kolega Dr. Cernohorský podnikl internetovýpruzkum a našel jen dve zmínky o této
lilii z let 1982 a 1986, v me dostupné knížní literature ani v ILR jsem žádné infonnace už
nenalezl.Nabízí se možnost,že se jedná o vyselektovanouvarietu zavlecené L. fonnosanum, což
se asi bude overovat chromozomovouanalýzou. Kdyby se však prokázalo, že se kjedná o novou
taxonomickoujednotku, byla by to lilíárská bomba, protože podle dosavadních poznatku se v
Amce žádné botanické liIienevyskytují.
Q
NejlepJi liIie roku 2001
-výsledek ankety
Severoamerické liIiárské spolecnosti:
Northern Carillon ( Silk Road ),
I.c~;licWoodrilT
Anastazia
lowa Rose
Revcric
Silk Screen
Ariadne
Arabesque
Claude Shride
Starburst Sensation
Orienpety tedy naprosto ovládly liIiárské mínení, alespon pokud jde o amatérské zahradní
pestování. Tahle skutecnost už pomalu ani neudivuje, v soucasné dobe jsou to skutecne nejlepší
zahradní liIie. Pozoruhodné je deváté místo cerveného martagon hybridu Claude Shride, jak
vidno, v Severní Americe jsou asi martagony ceneny výše než v Evrope.
Pozoruhodné je rovnež, že se mezi nejlepšími liliemi neprosazují zatím žádné LA
-
hybridy, prícinou je nejspíše prece jenom jejich relativní krátkovekost.
Ješte je nutno dodat, že tato anketa se netýká komercní sféry rezaných lilií a že ankety se
zucastnujf i zahranicní clenové NALS.
V kategorii botanických lilií na prvním míste se umístila L. canadense, na druhém L.
regale.
Q.
."
Naši jubilanti
cerven
Jan Gregora
Karel Polák
Václav Tyle
Antonín Wolf
15.6.1901
17.6.1907
2.6.1920
19.6.1918
101 let
95 let
82 let
84 let
cervenec
Jana Frýdlová
Hanuš Neumann
31. 7. 1942
20. 7. 1927
60 let
75 let
srpen
Boleslav Král
Josef Litner
13.8.1914
18.8.1921
88 let
81 let
zári
Miroslav Beránek
František Forejt
25.9.1942
23.9.1932
60 let
70 let
Blahoprejeme
Publikace Lilium Brno
Pestujeme Iilie(Howieová)
25 Kc
Liliáfský tenninologický slovník (Miculka)30 Kc
Genetika pro liliMe(McRaeová)
5 Kc
Ordudy lilif 2 (Miculka)
70 Kc
Publikace wle:
Karel Brnun, U Kaplicky 21, 683 OI Rouslnov
Nezapomente
na exkurzi do Pražské botanické zahrady,
která se koná ve ctvrtek dne 16.kvetna 2002 od 16.00 hodin.
42