Valašsko je velmi bohatá oblast, kde se dodržují lidové zvyky

Základní škola Vsetín, Luh 1544
Škola Slovanskej vzájemnosti
Dědicstvo otcov – zvyky a tradície nášho regiónu
Tradice a zvyky na Valašsku
( Od Vánoc po Dušičky )
Vypracoval: Kolektiv třídy 6.A a 6.B pod vedením Mgr. Jany Hašové
Valašsko je velmi bohatá oblast, kde se dodrţují lidové zvyky, obyčeje a tradice.
Od nepaměti se v nich prolínají vlivy křesťanské a pohanské. Dodrţování lidových zvyků je
spíše spjato s vesnicemi v okolí Vsetína, ale také v samotném městě bychom řadu z nich ještě
našly. V naší práci jsme se zaměřili na nejvýznamnější období v roce a přehled tradic, které se
k nim váţí v našem okolí. První a nejvýznamnější období je doba adventní a vánoční, kterou
začíná církevní rok
Předvánoční čas
Po skončení rolnických prací nastává na Valašsku doba zimního klidu (4-8 týdnů).
Církev toto období označila adventem.Vedle náboţensky laděného adventu proţívali lidé
předvánoční období ve znamení obyčejů, z jejichţ průběhu vyzařovala tajemnost.
6.prosince-sv. Mikuláš
Svátek sv.Mikuláše se od středověku spojoval s vírou v bohatství. Štědrost vychází
z legendy o obdarování tří dcer zadluţeného kupce.V souvislosti s tímto svátkem se konaly
mikulášské trhy. Na nich se prodávalo a prodává různé zboţí spojované s tímto svátkem.
V okolních vesnicích Vsetína je dodnes ţivá tradice mikulášských obchůzek. Čerti se maskují
koţešinami a bývá jich v průvodu několik. Smrt je oblečená do bílých s vršků a má kosu,
chodí jen jedna. Nosič sbírá dary pro masky. Skotačivý průvod zastavuje kolemjdoucí, ale
i auta.
Vánoce
Vánoční svátky jsou pevně zakotveny
v dějinách i v současném ţivotě. Základem
křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození
Jeţíše Krista a oslava této události. Mýtus
o
Boţském
dítěti,
o
panenské
matce
a nadpřirozeném zrození vyrostl v ovzduší
starověkých kultur.
24.prosince-Štědrý den
Na den narození Jeţíška chodívali na
Valašsku pastýři
s koledou.Vánoční stromek
postupně vytlačoval starší betlémy. Tehdy byl
stromek skromně zdobený,dávalo se na něj domácí
pečivo, perník, ovoce, po domácku zhotovené
papírové ozdoby a svíčky.Stromky se zavěšovaly u
stropu nebo stály na stole v jizbě. Adventní půst
končil
Štědrý
večer
s východem
první
hvězdy.Tehdy se dala rodina ke slavnostní
večeři,ale aţ měla hospodyně všechno nachystáno.
Před večeří se pomodlili, poděkovali za vše dobré končícího roku a poprosili o poţehnání do
roku příštího. Stůl zůstal stejně prostřený po celé svátky; po kaţdém jídle se drobečky smetly
vedle chleba.Teprve na Štěpána se po obědě ze stolu uklízí. Se štědrým dnem byla vţdy
spojena i nadílka. Řemeslničtí tovaryši připravovali dárky pro své mistry ,kteří je za to dobře
pohostili.Čeleď
dostávala
výsluţku
od
hospodáře,dárky si navzájem nadělovali
příbuzní,přátelé a dostávaly je i děti. Z plachty,
kterou byl pokryt stůl,se na jaře rozsévalo obilí.
Po slavnostním obědě se dodrţovaly další zvyky
jako házení střevíce ke dveřím, krájením
jablíčka na půlku a další.
25.prosince-Boží hod vánoční
Rodina se drţela pohromadě, nechodilo
se po návštěvách, nesmělo se nic dělat,věřící
měli zboţně rozjímat.Na Valašsku časně ráno
šla dívka k potoku pro vodu.Pak vzala ščastičku
a kropila jí ještě leţící domácí.Jakmile všichni
vstali,nalili vodu do mísy,do které vloţili kaţdý
po penízu a tou se umývali. Potom šla děvečka
s vodou do chléva,kde ščastikovala
také
dobytku.
26.prosince-sv.Štěpán
Na Štěpána skončilo rodinné posezení, příbuzní a známí se navštěvovali, děti chodily
po koledě. S koledními obchůzkami chodili pastýři. Dnes lidé spíše věnují tyto dva dny
návštěvám u příbuzných a přátel. I kdyţ koledníky v některých vesnicích v okolí Vsetína stále
obcházejí domy a zpívají koledy.
1.ledna-Nový rok
Přirozeným mezníkem pro počítání času a nejstarším počátkem kalendáře byl zimní
slunovrat. Některé pravěké kultovní stavby byly orientovány tak, aby právě v tento den
sluneční paprsky svítily. V pozdější době začala být s tímto datem spojována pověra, ţe to co
bude člověk dělat na Nový rok, bude dělat po celý zbytek roku. Proto se lidé tohoto dne
snaţili vystříhat hádek a jiných nepříjemností. Mnozí věřili, ţe budou-li mít v kapse peníze,
budou je mít po celý rok. Téměř obecně se dbalo, aby se nic nevynášelo ze stavení, protoţe by
ta věc určitě příštího roku chyběla.
6.leden-svátek Tří králů
Liturgické knihy označují jiţ od 4.století tento den jako svátek Zjevení Páně. Jeho
spojení se Třemi králi je pozdějšího původu a je svou podstatou lidové. Na Tři krále obcházeli
stavení chlapci převlečeni za tři mudrce z východu a koledovali. Na kaţdé stavení potom
napsali K+M+B a příslušný letopočet. Tři králové obchází Valašsko dodnes, ale spíše se jedná
o charitativní sbírku.
Masopust
Třídenní svátek, který nemá mnoho společného s liturgií, ale je plně podřízen běhu
církevního roku. Slavil se ve dny předcházející popeleční středě, jiţ začínal 40ti denní půst
končící o Velikonocích. Masopustní neděle mohla připadnout na dny od 1. února do 7.
března. Hlavní zábava začínala o masopustní neděli, kdy se chodilo k muzice a tančilo se aţ
do rána. V pondělí a úterý chodily po Valašsku maškarní průvody za účelem vybírání sbírek.
Včele chodil medvěd, který byl obalený hrachovinou, vzadu měl dlouhý ocas a mezi nohama
zvonek. Mezi další masky patřily nevěsta a ţenich, policajt, vodník, atd. V kaţdém domě
dostala chasa po kuse slaniny. V současnosti se těmto masopustním průvodům věnují místní
spolky jako fotbalisté a hasiči, kteří v sobotu s muzikou obcházejí vesnici a v kaţdém domě
místo slaniny dostávají alkohol, nejčastěji slivovici, kterou přelévají do demiţonu a ukrývají
v dětském kočárku. Celý průvod je zakončen na večerním bále, kde se o půlnoci pochovává
basa a začíná půst.
Velikonoce
Velikonoce patří k vrcholům církevního roku a pro křesťany byly vţdy
nejdůleţitějšími svátky. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Krista po jeho ukřiţování. Noc, kdy
Kristus zázračně vstal z mrtvých, se začala označovat jako Velká noc, odtud název
Velikonoce.
Oslavy ve velikonočním období mají dávnou tradici, která souvisí s příchodem jara,
slunce a tepla. Toto období roku znamenalo pro naše předky konec dlouhé zimy a počátek
nového léta. Svou naději na dobrý a úrodný rok se snaţili podpořit různými pověrečnými
obřady. A některé z těchto pohanských rituálů, ať uţ byly keltské, germánské anebo
slovanské, byly tak zakořeněné, ţe se objevovaly ještě po dlouhá staletí a mísily se s rituály
křesťanskými.
Pašijový týden
Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový nebo svatý či veliký. Začíná
Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Hned po květné neděli začíná velké čištění
v domácnosti, neboť Velikonoce jsou jiţ přede dveřmi. Všude po venkově se bílilo,
upravovalo nejbliţší okolí domu, čistila se okna, připravovaly nové šaty.
 Sazometná středa
Středa před Boţím hodem velikonočním patří ještě k postní době. V lidovém prosedí se jí
říkalo škaredá, protoţe se toho dne vymetaly komíny. Škaredá prý proto, ţe se Jidáš
škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí toho dne nikdo mračit, jinak by se
škaredil pro všechny středy v roce.
 Zelený čtvrtek
Měla se také jíst zelená strava (špenát, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdráv.
Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou aţ do Bílé soboty, „ odlétají
do Říma“. Hlas zvonů nahrazovaly o Velikonocích nejrůznější klapačky, řehtačky. Na
zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce,
smetí se odnášelo za humna či na křiţovatku cest, aby se v domě nezdrţovaly blechy.
 Velký pátek
V katolické liturgii je dnem hlubokého smutku, nekoná se mše a bohosluţba je sloţena jen
ze čtení textu a zpěvu. Na Valašsku na Velký pátek vyháněli dobytek s východem slunce
k potoku, kde jej umyli a sami se umyli také, aby byli zdrávi a dívky, aby byly hezké.
V tento den se také házela do studánek svěcená sůl a svěcené vazové dřevo. Večer se
smetlo v jizbě smetí a na Bílou sobotu do slunce východu se s ním běţelo na zahradu a
spálilo se pod stromy, aby obrodily. Obecně se na Velký pátek nepracovalo. Bylo
zakázáno jíst chleba. Nesmělo se hýbat se zemí, nesmělo se také prát prádlo. S Velkým
pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle
lidové víry se země otevírala, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady.
 Bílá sobota
Toho dne se světil oheň. Tomuto úkonu se také říkalo „kdyţ se Jidáš pálí“, hospodáři si
při něm světili kousek dřeva vazového, březového nebo klokočového, opalujíce je nad
ohněm. Vezme-li se z toho svěceného ohně uhlík a dá se to chléva, v němţ se chová černý
dobytek, bude se mu dobře dařit a nic mu neuškodí. Posype-li se tím uhlím a popelem
pole, bude se dařit obilí. V zahrádkách se na Bílou sobotu selo kvítí.
 Boží hod velikonoční
V rámci svátku se provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů – beránka, uzeného
masa, ale také vajec, chleba a vína. Těchto jídel se po kousku uţívalo před obědem, aby
náhlý přechod k tučné stravě nepřivodil obtíţe.
 Pondělí velikonoční
O pondělí velikonočním, které se nazývalo také „červené“ podle červených vajec, se
slavila mrskačka. Chodili po ní děti, chasa, ale i ţenatí muţi. Děti sbíraly po příbuzných a
známých malovaná vejce, dospělí mrskali ţeny na potkání i po domech. Na Valašsku se
mrskačce říkalo „šmigrust“. Ţeny a děvčata byly vyšlehány tatarem nebo jalovcem,
vyzdobenými barevnými stuhami, a na oplátku dávaly různobarevná vajíčka. Tento rituál
se do dnešních dnů nijak nezměnil.
1. května – stavění máje
O půlnoci před svatým Filipem a Jakubem, kdy měly zlé síly moc škodit lidem, daly se nalézt
četné poklady. Aby se hledající před zlými bránil, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu,
hostii atd.
V noci filipojakubské před 1. květnem, kdy se dobytek vyhání poprvé na pastvu, čarodějnice provozují
své nejhorší rejdy, usilují odníti dobytku uţitek na celý rok. Tu noc chodí po polích a lukách tahající
za sebou po rose plachtu. Potom rosu z plachty vyţdímají do baňky a kropí svá pole a louky ; tím
odebírají sousedům uţitek. Ještě více by škodily, dostaly by se do stavení a do stájí.
V předvečer 1. května se ještě dnes vypravují chlapci do lesa, aby tu usekli co nejvyšší
stromek a udělali z něj do rána májku, tradiční symbol jara. Smrček, jedličku nebo borovici oklestí a
špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Celou noc musejí májku hlídat, aby jim ji
nemohli přespolní podříznout a ukrást. Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují
někdy mládenci menší májky - vyzdobené břízky - před domy svých dívek. Koncem května se provádí
kácení máje, které stejně jako jeho stavění bývá provázeno zábavami mládeţe.
Svatojánské ohně
Čas, kdy slavíme památku narození sv. Jana Křtitele, oslavovali naši předkové letní slunovrat. Podle
jejich názorů se v ten den otvírala cesta magickým silám země. Byl to okamţik, kdy bylo moţno
zachytit tajemné zemské síly vyvěrající z hlubin na povrch. Slavnost slunovratu byla zakořeněna a
křesťanství ji nemohlo jen tak přejít nebo zakázat. Proto ji přejalo a upravilo po svém. Církev místo
letního slunovratu oslavovala narození Jana Křtitele. Tento svátek se děje od roku 506.
Nejdelší den v roce neboli také slunovrat byl oslaven svatojánskými ohněmi. Den svatého Jana
(24.6.) značí, ţe zbývá uţ jen půl roku do Vánoc. Na jejich přípravě se vţdy podílela zejména mládeţ
z celé vsi. Základem svatojánského ohně je jedle s oloupanou kůrou. Věncemi z devatera kvítí pak
ozdobili vršek jedle, přidali červené pentle a takto ozdobenou jedli pak vztyčili na kopci. Pod strom
nanosili chrastí a zelené chvojí, které bylo hlavním ţivitelem svatojánského ohně. Kolem zapáleného
ohně všichni tančili a hráli hry. Děvčata prohazovala skrze plameny věnečky a mládenci se je na druhé
straně snaţili chytat. Známé skákání přes oheň mělo úspěšnému skokanovi přivodit pevné zdraví a
výška jeho skoku zas značila, jak vysoký vyroste len na polích. Mnohdy se také zapalovala košťata a
hořící se vyhazovala do vzduchu, aby tím zastrašili čarodějnice.
Ohně dostaly název „svatojánské“ a v okolí Vsetína se jejich zapalování udrţelo dodnes.
Zvláštní síla se přepisovává bylinám natrhaným v podvečer
svátku, které se uţívali v lidovém léčením a magii. Na
Vsetínsku byly zaznamenány následující recepty: „ Na sv.
Jana Křtitele o tři čtvrtě aţ dvanáct hodin vykop hořký
lopoun, pod ním najdeš uhlí, to potluč nadrobno, a kdyţ
cítíš, ţe na tě jde vřed vypij s vodou.“
2.listopadu
Svátek
zemřelých „ dušičky“
všech
2. listopadu se slavil svátek k uctění všech
zesnulých. Úctu a vděčnost svým předkům projevovali lidé
od dob nejstarších. V předvečer dušiček duše zemřelých
vystupovaly z očistce. V lidové víře kolovala řada
pověrečných praktik. Lampy se místo oleje plnily máslem a
večer se pilo studené mléko. Konaly se průvody na
hřbitovy, navštěvovali se hroby zesnulých a zdobili se
květy, věnci a svícemi. Ak tomu je i dnešních dnech.
Tradice a zvyky na Valašsku
( Od Vánoc po Dušičky )
Otázky:
1) Na který den se na Valašsku staví máje?
2) Kdo obcházel vesnici v maškarním průvodu?
3) Co se nosí na hroby na dušičky?
4) Co se sbíralo na svatého Jana?
5) Kterým dnem se připomíná ukřiţování Krista?
6) Jak si dříve zdobili vánoční stromek Valaši?
7) Jak se někdy nazývá také velikonoční pondělí?
8) Co znamená masopust?
9) Jaké zvyky připadly na Štědrý den?
10) Které postavy potkáme v podvečer 5.prosince?
Pouţitá literatura: Krba, J.: Obyčeje a lidové tradice na Valašsku. ČSOP ve Valašské Meziříčí 2008.
Velikonoce na Valašsku. Valašské muzeum v přírodě v Roţnově pod Radhoštěm
2010.
Brosman,B.: Zimní radovánky. Alois Šašek ve Valašském Meziříčí 1927.