Josef Homola_odkaz ve sbírkách Městského muzea Veselí nad

Josef Homola_odkaz ve sbírkách Městského muzea Veselí nad

Masarykova univerzita v Brn
Filozofická fakulta
Ústav archeologie a muzeologie
Mgr. Simona Marešová (Kasalová)
O: 439295
MUKS91 V decký výzkum a muzeologie
Josef Homola a jeho odkaz ve sbírkách M stského muzea Veselí nad Moravou
Práce v novaná osobnosti veselského u itele, vynálezce a spoluzakladatele místního muzejního spolku, se
zam ením na pramenný materiál dochovaný ve sbírkách M stského muzea Veselí nad Moravou.
ÚVOD
Josef Homola, u itel, vynálezce, pomolog, amatérský historik a archeolog, byl jednou z nejvýznamn jších
postav kulturního a spole enského života m sta Veselí nad Moravou na p elomu 19. a 20. století. Jako
místní u itel, len venkovské inteligence, se na po átku minulého století významnou m rou podílel na
ve ejném život ve m st i v jeho okolí a nemálo p ispíval k budování sebev domí probouzejícího se
eského národa. Do historie Veselí nad Moravou se zapsal jako postava velice inorodá, p sobící v mnoha
oborech lidské innosti. Na základ dochovaných historických pramen m žeme dnes rekonstruovat jen
které ásti jeho neoby ejného života, v úplnosti se nám jej však díky jeho bohatosti zachytit nikdy zcela
nepoda í. Nejv tší množství z dochovaných dokument a materiál , vážících se k životu a dílu Josefa
Homoly, je zastoupeno ve sbírkách M stského muzea Veselí nad Moravou, které svou inností navazuje na
více než jedno století trvající tradici veselského muzejnictví, založenou za velkého p isp ní práv Josefa
Homoly (v Centrální evidenci sbírek vedení ministerstvem kultury je tato muzejní sbírka evidovaná jako
„podsbírka“ v rámci sbírky Masarykova muzea v Hodonín ). Nejrozsáhlejší ást dokument tvo í listiny a
dopisy, vztahující se k Homolov vynálezecké innosti, dále jsou zde dokumenty osobní povahy a fotografie,
a zcela zvláš stojí kopie soudního rozsudku k. k. Landwehrdivisiongericht (soud zem branecké divize) z
Vídn z roku 1915 a odborná publikace Josefa Homoly Slovanský Velehrad.
NA PO ÁTKU…
Josef Homola se narodil 19. 2. 1859 v Holici u Olomouce (dnes olomoucká m stská tvr na východ m sta).
Po absolvování prvního ro níku c. k. vyšší reálky a prvního a druhého ro níku slovanského gymnázia v
Olomouci nastoupil v roce 1874 do prvního ro níku ústavu pro vzd lávání u itel v Olomouci. Rozhodnutí
pro u itelské vzd lání, bylo, jak se v budoucnu ukázalo, jedním z nejvýznamn jších Homolových životních
krok . Dokon il jej na c. k. Ústavu pro vzd lávání u itel ve východomoravském P íbo e, kde v ervnu roku
1879 úsp šn složil maturitní zkoušku. Jak ukazují dochovaná vysv ení z 1. pololetí 3. ro níku a
Vysv ení dosp losti1, obzvláštní nadání nem l Homola pro žádný ze studovaných p edm
vyjma
írodopisu. Maturitní zkouška, kterou se mu poda ilo absolvovat na t etí pokus, jej oprav ovala k
vykovávání povolání podu itele nebo prozatímního u itele na ve ejných školách s eským vyu ovacím
jazykem. Jako podu itel nejprve p sobil ve Starém m st na Morav a poté 6 let ve škole v nedalekých
Napajedlech. Do Veselí nad Moravou p ichází v roce 1891, kde od 1. 9. za íná vyu ovat na místní p tit ídní
1 Inv. . Hva 257
1
obecné chlapecké škole2. Protože se o Homolovi v dochovaných dokumentech hovo í jako o u iteli, nikoliv
jako podu iteli nebo prozatímním u iteli, je pravd podobné, že následn složil i zkoušku u zkušební komise
pro obecné národní a m anské školy k nabytí u itelské zp sobilosti, díky které získal možnost vyu ovat
samostatn .
itelské povolání bylo životním posláním také Homolovy ženy Johanny (Jany) Homolové, roz. Fialové.
Johanna Homolová se narodila 17. listopadu 1858 v Jezírku na Morav . V letech 1865-1873 absolvovala
povinnou školní docházku na obecné škole v Dambo icích a následn , v roce 1879, nastoupila na c. k. slov.
Ústav pro vzd lávání u itelek v Brn . Studium úsp šn ukon ila v roce 1883 a ihned od 1. 9. nastoupila jako
prozatímní podu itelka na dvout ídní obecné škole v Biskupicích. Zde p sobila do alespo do konce 80. let, v
roce 1887 byla jmenována podu itelkou. V roce 1903, už provdaná za Josefa Homolu, nastupuje jako
výpomocná u itelka do obecné školy ve Veselí nad Moravou, kde v té dob vyu uje i její muž. Poslední
dokument, dokládající profesní p sobení Johanny Homolové, pochází z roku 1911 a jedná se o ustanovovací
dekret vystavený c. k. Zemskou školní radou moravskou, jímž je paní Jana Homolová ustanovena u itelkou
první t ídy p i ty ídní dív í obecné škole ve Veselí nad Moravou. 3
ARCHEOLOG A HISTORIK
Vedle u itelského povolání, které Josef Homola po celý život vykonával, v noval pozornost, jak už bylo výše
uvedeno, mnoha dalším innostem, které p isp ly k jeho za azení se mezi historické osobnosti m sta Veselí
nad Moravou4. Spole enská atmosféra ve 2. polovin 19. století v Rakouskou-Uhersku se nesla ve znamení
více i mén otev eného národnostního boje jednotlivých národ monarchie za zrovnoprávn ní. Tento boj,
jak je známo, vyústil v roce 1918 rozpadem monarchie a vznikem nástupnických stát , mj. eskoslovenska.
eskou národní hrdost a sebev domí v tehdejší dob udržovaly a posilovaly zájmová hnutí, sdružení a
spolky, které byly spontánn zakládány ve velkých i menších m stech. Nikoliv náhodou bylo toto období
dobou nejv tšího rozmachu spolkového života. Jednalo se o tená ské kroužky, spolky historické,
okrašlovací, t lovýchovné nebo muzejní. V nejednom p ípad byli hybateli spolkového života v menších
stech práv u itelé místních národních škol. Josef Homola byl jedním z nich. Po p íchodu do Veselí nad
Moravou se zapojil do spolku Beseda Svatopluk, tená ského spolku založeného v roce 1864, který stál v
pop edí spole enského a kulturního života ve m st , a byl pokladníkem v TJ Sokol5. Jeho nejvýznamn jší
ínos pro spolkový život ve m st p išel však až v roce 1906. V tomto roce se spolu s kolegy z veselské
školy, u iteli And línem Odstr ilem a Emanuelem Kozá kem, podílel na založení Musejní spole nosti pro
Slovácko a Veselí nad Moravou, prvního vlastiv dného spolku ve Veselí nad Moravou. Hlavním p edm tem
innosti této spole nosti byl sb r a uchování historických památek všeho druhu. Stanovy spolku byly však
schváleny až o ty i roky pozd ji, 11. 6. 1910, a to v návaznosti na otev ení první ve ejn p ístupné muzejní
expozice ve m st 6. Expozice byla umíst na v areálu bývalého kláštera servit v tzv. staré škole. Po etná
sbírka, která byla muzejní spole ností záhy vytvo ena, sestávala z ásti historické a ásti folkloristické.
Nemalá ást sbírky byla získána vlastním sb rem a mimo jiné zde nechyb ly Homolovy nálezy, získané
hem jeho vlastních archeologických výzkum 7.
2
3
4
5
6
7
GROŠ 2009.
Všechny osobní dokumenty Johanny Homolové jsou uloženy pod inv. . Hva 258
GROŠ 2009.
Tamtéž.
FUTÁK 2010.
DEJMAL 2011, 10.
2
Práv innost amatérského archeologa a historika byly další Homolovy aktivity, díky kterým se zapsal nejen
do d jin m sta a širšího regionu. Kraj kolem m sta pat í díky dobrým p dním i klimatickým podmínkám k
tzv. starému sídelnímu území obývanému lov kem od prav ku a díky tomu je bohatý na archeologická
nalezišt . Homola pat il mezi první badatele, lépe
eno nadšené zájemce o minulost regionu, kte í zde
tyto archeologické památky cílen vyhledávali a shromaž ovali8. Jsou známy jeho nálezy již z po átku 20.
století, mezi ty nejstarší známé pat í nález žárového hrobu z doby železné v zahrad staré školy (areál
bývalého kláštera servit )z roku 1903 nebo nálezy v lokalit zvané „Kostelíky“ nedaleko Zarazic na pravém
ehu eky Moravy – keramické st epy ún tických nádob z doby bronzové nebo nález základ v tší stavby a
osmi lidských koster9. Díky jeho publika ní innosti10 z stala do dnešního dne ada t chto nález ,
poz statk minulého osídlení, pocházejících z doby bronzové, ímské nebo z období vrcholného st edov ku
a raného novov ku, zdokumentovaná a byly popsány i n které z nálezových lokalit.
Za jeden z nejvýznamn jších objev , na n mž se Homola podílel a kterému byl osobn p ítomen, lze ozna it
nález poz statk církevní stavby s p ilehlým poh ebišt m v lokalit „Kostelíky“ ležícího západn od Zarazic,
ásti m sta Veselí nad Moravou. V roce 1911 m lo být v této lokalit zahájeno budování odleh ovacího
ramene eky Moravy z d vodu astých záplav zp sobujících sesuvy svahu na levém b ehu eky. Josef
Homola na základ nálezu, který v míst budoucího
ního ramene u inil v roce 1906, kontaktoval
ministerstvo kultu a školství ve Vídni a to sem za ú elem obhledání místa vyslalo lena komise pro zachování
památek, Emanuela Šimka. Šimek nalezišt ozna il za staré pohanské nalezišt . Lokalitu záhy navštívil i
olomoucký profesor Josef Pla ek, který J. Homolovi sd lil, že základy stavby, které byly odhaleny, jsou
základy kostela11. Nalezišt bylo d kladn zakresleno v dochovaném technickém výkresu a terénním ná rtu
otišt ném v Homolov publikaci Slovanský Velehrad. Objeveny byly poz statky zdiva kostela, kolem n hož
se nacházela ada kostrových hrob , Homola uvádí na 300 hrob a dalších 300 lebek, které se m ly nacházet
ve dva až t i metry dlouhé jám na západní stran stavby. Sedm hrob se údajn m lo nacházet p ímo
uvnit kostela. P i výkopových pracích byly v prostoru kostela a okolí nalezeny r zné p edm ty, z nichž ada
byla p evzata do sbírky muzejní spole nosti12. Nejpozoruhodn jším z nich byl nález kovového k íže s
uk ižovaným Kristem, který byl nalezen nedaleko ohradní zdi kostela. K íž byl Homolou považovaný za
„bronzový, byzantského p vodu“13. Na základ pozd jších analýz byl však k íž ur en za mosazný a správn
chronologicky za azen do doby okolo roku 1200. Minimáln již od roku 1925 se tento nález nachází ve
sbírkách Um leckopr myslového muzea v Brn 14. Datace kostela a poh ebišt z stává do dnešního dne
nejistá, a to zejména kv li tomu, že nález a okolí nebylo náležit zkoumáno a mnoho p edm , které byly
v lokalit nalezeny, se nedochovalo. P edpokládá se však, že se mohlo jednat o kostel ze 13. století, který
náležel k p vodním Zarazicím, které byly kv li zm
vodního režimu zhruba v této dob p emíst ny do
vyšších poloh na levém b ehu eky Moravy, kde stojí dodnes15.
Další z nález Homola u inil v 8. 5. 1925 p i stavebních úpravách v parku velkostatká e Bed icha
Chorinského na levém b ehu eky Moravy v hloubce asi 5 m16. O tomto nálezu podrobn ji pojednává jak ve
8
9
10
11
12
13
14
15
16
VÁLEK 2010, 8-9.
DEJMAL 2011, 25-28.
HOMOLA (nedatováno), HOMOLA 1931, HOMOLA 1925.
VÁLEK 2010, 23, DEJMAL 2011, 92-93
Jednalo se nap . o kl , západ k zámku, korunka, n ž, spony ad. (HOMOLA (nedatováno), s. 6. Podle R. Hurta
(HURT-N ME EK 1973, 8) se nálezy zjišt né p i regulaci eky Moravy nedochovaly.
HOMOLA 1931, nestr.
Tato informace je uvedena v Homolov sloupku otišt ném v Lidových novinách v roce 1925 (HOMOLA 1925, 2).
VÁLEK 2010, 25.
HOMOLA 1931, nestr. HOMOLA 1925, 1 – zde Homola uvádí, že nález byl u in n v hloubce 3 m
3
svých publikacích, tak ve sloupku, uve ejn ném v Lidových novinách dne 18. 5. 192517. Jednalo se o nález
neznámého zdiva, skládajícího se z cihel velkého formátu a kamene 0,5 – 1 m široké. Na základ informací,
které dnes máme k dispozici, nelze tento nález p esn ji lokalizovat ani ur it jeho historický p vod.
Oba výše popsané nálezy jsou pozoruhodné zejména z hlediska jejich interpretace Homolou a významu,
který jim p isoudil. Nikoliv z hlediska jejich skute né historické vypovídací hodnoty, kterou dnes už, s
ohledem na nedostatek historických doklad , není možné zjistit. Spolu s dalšími nálezy je Homola popisuje v
již jmenované publikaci Slovanský Velehrad. Publikace samotná je jakýmsi „deníkem“ zachycujícím proud
Homolových myšlenek, v n mž nejenom nálezy, ale také v domosti získané studiem historických pramen a
ikonografickým studiem historických d l, jsou interpretovány tak, aby odpovídaly hlavní myšlence celé
publikace – p esv ení, že Veligrad, hlavní m sto a mocenské centrum Velkomoravské íše, se nacházelo na
míst dnešního m sta Veselí nad Moravou.
Jak Homola ve své publikaci uvádí, otázce velkomoravského Velehradu a ur ení jeho skute né polohy se
noval již od roku 1879. Kostel, jehož základy byly objeveny v lokalit „Kostelíky“, považoval za „katedrální
chrám, metropoli sv. Cyrilla a Methoda, ve kterém pochován byl sv. Metod j ve zdi na levé stran za
oltá em“18. Údajné ostatky sv. Metod je, které se dle Legendy o sv. Metod jovi m ly nacházet „ve stoli ním
chrám moravském po levé stran ve zdi za oltá em Panny Marie“, „objevil“ Homola dle jeho p esv ení v
oltá ní ásti kostela (jednalo se o dva úlomky kostí, které následn uschoval v m stském muzeu) a byly jen
kazem potvrzujícím jeho teorii. Železný k íž byl Homolou p edstavován jako k íž, který slovanští
rozv stové b hem svého p sobení na Velké Morav využívali k liturgickým ú el m.
Nález neznámého zdiva v parku Bed icha Chorinského ozna il za „základy cyrilo-metod jského
monastýru“19, za „zdi hradební vodního hradu ve Veselí, staré sídelní vsi knížat íše Velkomoravské“ 20.
Hradby Homola datuje bu do 2. stol n. l. a to s ohledem na skute nost, že o veselském hradu dle jeho
výkladu existují zmínky už u eckého geografa Ptolemaia, nebo mohly být vystav ny pozd ji jako opevn ní
hradu proti vpád m Ma ar , na konci 12. století za vlády moravského markrab te Vladislava Jind icha
(odkazuje se na založení cisterciácký klášter ve Velehrad , který byl však založen až na po átku 13. století)
nebo, nejmén pravd podobn , ve 13. století, stejn jako hradby nedalekého Uherského Hradišt . Jako
jeden z d kaz pro sv j výklad, že nález zdiva je poz statkem staletí starého veselského opevn ní, uvádí
Homola sv dectví vrchního zahradníka Arnošta R ži ky, že „v zámeckém archivu vid l nákres tohoto
epevného opevn ní, táhnoucího se podél b ehu eky Moravy s p ti až šesti v žemi.“21 Nálezy neznámého
zdiva pak byly objeveny i na mnoha dalších místech ve m st , což Homolovu teorii pouze posiluje.
I když se tyto interpretace mohou v dnešní dob jevit jako úsm vné, je t eba je vnímat v kontextu tehdejších
politicko-spole enských událostí. Homol v výklad je sv dectvím jednak Homolovy v mnohých ohledech
národn cítící a romantické osobnosti, jednak je také dokladem atmosféry doby, v níž byly hledány jakékoliv
poz statky minulosti, dosv ující velkolepé d jiny národa, v kritických dobách p ispívající k pozvednutí
jeho sebev domí.
17
18
19
20
21
Více o tomto DEJMAL 2011, s. 94.
HOMOLA 1931, nestr.
Tamtéž.
HOMOLA 1925, 1.
Tamtéž.
4
OTÁZKA NÁRODNÍHO PATRIOTISMU A SLOVANSKÉ SOUNÁLEŽITOSTI
Národní patriotismus, který se u Homoly výrazn projevoval již v minulosti, vyvrcholil v roce 1914, v roce,
kdy balkánský „sud st elného prachu“ vybuchl a zažehnul první celosv tový vále ný konflikt, a kdy
mnohonárodnostní rakouská monarchie po n kolik desetiletí držící pospolu jen díky stále obtížn ji
udržovanému centralismu nastoupila cestu ke svému zániku.
Kopie soudního rozsudku, která je k dispozici v M stském muzeu Veselí nad Moravou, ukazuje, jak vlastenec
Josef Homola vnímal tehdejší politické události a jak se jim pokoušel aktivn elit. Události popsané
rozsudkem jsou také hodnotným historickým sv dectvím, vypovídajícím o atmosfé e panující ve spole nosti,
protože stejn jako Homolou musel být boj proti „bratrskému“ slovanskému národu na Balkán trnem v oku
nemalé ásti obyvatel eské národnosti, žijících na území mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchie.
Ze soudního rozsudku ze dne 2. 6. 1915 se dozvídáme, že po átkem srpna 1914, krátce po sarajevském
atentátu na nástupce rakousko-uherského mocná ství a jeho ženu, po n mž následovalo vyhlášení války
Srbsku, se Josef Homola dopustil porušení zákona. Na veselském nádraží pok ikoval na dva narukující vojáky
co ve smyslu: „Nezapome te, že jdete (bojovat) proti vašim bratr m, to jsou také Slovani, jako vy!“, a že
ve ejn p ed mnoha lidmi vyzýval k nenávisti a opovržení v i jednotnému císa ství. Takovéto provin ní
nemohly rakouské státní ú ady ve vyhrocené dob probíhajícího vále ného konfliktu nechat bez povšimnutí.
Otev ené vystupování v i monarchii by mohlo proti císa i postavit i t ch nemnoho dosud loajálních
obyvatel eských zemí. Na základ rozhodnutí soudu byl proto Homola za toto z dnešního pohledu možná
banální porušení zákona odsouzen k tresu t žkého žalá e v délce trvání 18 m síc . Trest byl navíc zost en
tím, že 24 hodin v každém z m síc b hem trestu musel Homola strávit v temné cele.
VYNÁLEZCE A OBJEVITEL
Nejpozoruhodn jšími ást poz stalosti Josefa Homoly ve sbírkách M stského muzea Veselí nad Moravou, je
však korespondence, ú ední listiny a spisy a Homolovy osobní dokumenty, vážící se k Homolov vynálezecké
innosti. Jsou dokladem neoby ejné kreativity, nadání v ad obor p írodních a technických v d,
mnohostrannosti a píle. Dokumenty, o nichž hovo íme, jsou ozna eny inventárními ísly Hva 257, 378 – 427
a 444 – 462 a pochází z let 1892–1934. Tyto dokumenty zachycují adu vynález , z nichž n které byly
patentov chrán ny, a to nikoliv pouze v rámci hranic Rakouska-Uherska. Výhradní výsada nebo patentová
ochrana byla dle informací, které dokumenty poskytují, v rámci monarchie ud lena sedmi Homolovým
vynález m, a to dv ma druh m školního po ítadla (1893 a 1895), nádob na konzervování potravin (1895),
aviatickému létacímu stroji (1904), stroji na využití síly v tru nebo vody (1911) a dv ma prototyp m létacího
stroje (oba 1913). Ve Spojených státech amerických byl patent ud len na vynález stroje na využití síly v tru
(1907) a ve Velké Británii na vynález zdokonaleného aparátu pro využití síly v tru a jako pohon pro létací
stroje (1906). Jediný z vynález byl patentov chrán n v rámci nov vzniklého eskoslovenska, a to letadlo
napodobující let pta í a létacího hmyzu (1931).
Dle chronologického uspo ádání dokument je prvním z vynález , který dokumenty zachycují, po ítadlo Rechenapparat (nikoliv p ekvapiv , vzhledem k Homolovu u itelskému povolání). Za pozornost stojí, že
Homola m l zaevidovány dv výhradní výsady na vynález po ítadla. První z nich byla Homolovi ud lena dne
2. 11. 1893 na základ žádosti podané dne 20. 8. 1892 na c. k. okresním hejtmanství v Uherském Hradišti a
týkala se po ítadla s „ evratnými a posuvnými dvoubarevnými zna kami, jež umíst ny v soustavu p ihrádek
též místní hodnotu znázorn nu mají“22 Po ítadlo bylo Homolou navrženo tak, aby umož ovalo názorné
22 Inv. . Hva 445.
5
po ítání v obrazech pomocí posuvných a kolmo své vodorovné osy otá ivých zna ek. Na po ítadle bylo
možné s ítat, od ítat, d lit i násobit a díky d myslnému systému p ihrádek po ítat v jednotkách, stovkách,
tisíc až statisíc . Z popisu po ítadla (dochoval se ve dvou stejnopisech pod eviden ními ísly Hva 449 a
450) je patrné, že žádost na výhradní výsadu z roku 1892 mohla být jedním z prvních Homolových pokus o
oficiální patentovou ochranu vynálezu. Dopisem ze dne 25. 1. 1893 jej totiž okresní hejtman vyzval k
dopln ní popisu po ítadla o Nároky patentní, nutnou sou ást žádosti o patentní ochranu, s ímž by m l být
zkušený žadatel již seznámen. J. Homola výzvu uposlechl a jak je z ejmé z odlišné barvy použitého inkoustu,
popis po ítadla doplnil. Dopln ní je datováno do 2. 2. 1893.
Druhá výhradní výsada týkající se vynálezu po ítadla byla Homolovi ud lena 27. 4. 1895 na základ žádosti
ze dne 29. 10. 1894. Bohužel není dochován popis tohoto po ítadla „ . 2“, není tedy možné porovnat, v
jakém ohledu se lišilo od prvního po ítadla, na n ž bylo Homolovi ud leno privilegium. V Certifikátu, jímž
bylo potvrzeno odevzdání žádosti o ud lení výhradní výsady, je po ítadlo stru
charakterizováno jako
„vynález ku pot eb elementárního vyu ování po tem s dvoubarevnými zna kami, které dají se kol své osy
obracet a po ní posunovati“23. Zatímco u prvního po ítadla je dochován jak popis, tak listina o ud lení
výhradní výsady (Privilegium mit der Priorität)24, o tom, že byla Homolovy ud lena výhradní výsada i na
základ druhé žádosti, se dozvídáme z dopis – ú edních potvrzení vystavených c. k. okresním hejtmanem o
úhrad 3. a 4. ro ního poplatku za výhradní výsadu a její zanešení do rejst íku25.
Statut výhradní výsady byl patrn nižším stupn m ochrany vynálezu, jak dokazují dokumenty dle datace se
vážící k vynálezu „po ítadla . 2“ uložené pod eviden ními ísly Hva 446 (460 – totožná listina psaná
mecky) a Hva 447. Jedná se o n mecky a esky psanou verzi téhož dopisu víde ského patentního ú adu z
19. 7. 1899, který je reakcí na Homolovu žádost o p em nu výhradní výsady ud lené „na novotu na
po ítadlech“ („po ítadlo . 2“) na patent. C. k. Ú ad patentový ve Vídni Homolovi sd luje, že vzhledem k
tomu, že nebyla prodloužena výhradní výsada uhrazením 5. ro ního poplatku, nelze jeho žádosti vyhov t.
Zárove jej také informuje, že lze opomenutí prodloužení prominout na základ od vodn né žádosti a po
doplacení dlužného poplatku. Z následujícího dopisu téhož ú adu ze dne 9. 12. 1899 se však dozvídáme, že
Homola výzvu neuposlechl a tudíž byla jeho žádost o p em nu výhradní výsady na patent zamítnuta26.
Dalším z vynález datovaných do 90. let 19. století, o n mž máme zprávy, je vynález v Certifikátu
potvrzujícím podání žádosti zvaný „zavarák, nádoba to na uschovávání všeho druhu, ovoce, zeleniny, mléka
a masa a v bec všeho, co varem nebo pomocí zvýšeného tepla má se p ed nákazou ve vzduchu se rozši ující
uchrániti“ 27. Jako v p edchozím p ípad , ani zde se nedochoval popis vynálezu, ani listina o ud lení výhradní
výsady. O tom, že byla vynálezu skute
ud lena výhradní výsada, hovo í op t pouze potvrzení o zaplacení
28
3 ro ního poplatku . Za pozornost stojí, že k tomuto vynálezu se váže také dokument evidovaný pod inv. .
Hva 452. Jedná se o podání z roku 1897 ur ené neznámému adresátovi, potvrzující Homolovu výrobu
vzduchot sných nádob s hydrostatickým uzáv rem na konzervování potravin jak tepelnou sterilizací, tak
chemickou konzervací, a zárove obsahující sv dectví, že Homola oba zp soby konzervování skute
sám
provádí. A koliv je text dopisu patrn psaný Homolovou rukou, podepsáni jsou N tyše Christinová a Jan
Langášek. Za jakým ú elem bylo potvrzení sepsáno nebo kdo jsou t mi, kte í se pod n j podepsali, to
z dokument , které máme k dispozici, bohužel nelze ur it.
23
24
25
26
27
28
Inv.
Inv.
Inv.
Inv.
Inv.
. Hva 448.
. Hva 455/1.
. Hva 451 a Hva 257.
.Hva 447.
.Hva 257.
Tamtéž.
6
Pokud bychom p istoupili na d lení období vzniku jednotlivých vynález na období rané a pozdní, vynález
nádoby na konzervování potravin jednozna
znamenal ukon ení období raného, vyzna ujícího se v tším
zam ením na praktickou využitelnost vynález , a postupný p echod k období pozdnímu. Tomuto období,
které ukon ila až Homolova smrt v roce 1934, dominovala jedna základní myšlenka – okouzlení létáním a
létacími stroji. Práv p elom 19. a 20. století byly dobou mohutného rozmachu aviatiky, která byla
vyúst ním lidské pradávné touhy po p ekonání p írodních zákonitostí. V roce 1900 Ferdinand Zeppelin
uskute nil první lety se vzducholodí, v roce 1903 brat i Wrightové uskute nili první ízený let letounu, v roce
1909 Louis Blériot jako první vzdušnou cestou p ekonal kanál La Manche. Do tohoto b hu d jin se svými
vynálezy patrn cht l zapojit i Josef Homola.
Nejstarším dochovaným dokumentem, vztahujícím se k vynálezu prvního typu létacího stroje, je koncept
dopisu Homoly adresovaný c. k. Ú adu patentnímu ve Vídni29. P edm tem dopisu je vysv tlení formulace
patentních nárok z jeho p edchozího podání ze dne 15. 4. 1903, týkajícího se létacího stroje. Tato
písemnost se dle datace pravd podobn váže k témuž vynálezu, na jehož ochranu byl patentním ú adem
vydán dne 26. 9. 1904 Patentový spis – Aviatickému létacímu stroji (Aviatische Flugmaschine)30. Tento létací
stroj je v bec první patentovaný vynález létacího stroje, který se objevuje v dokumentech uložených ve
sbírkách M stského muzea Veselí nad Moravou. Z nákresu, který je sou ástí Patentového spisu, je z ejmé,
že stroj se dosud vyzna oval nezvyklou jednoduchostí, a to zejména v porovnání s návrhy létacích stroj , s
nimiž se setkáváme v pozd jších dokumentech.
Chronologickým „nástupcem“ tohoto prvního prototypu je stroj Homolou nazývaný iditelná vzducholo .
Podrobn popsán je v esky psaném dokumentu z 25. 2. 1906, opat eném kolkem/známkou víde ského
patentního ú adu. Jak Homola v popisu uvádí, podkladem stroje „jest ústrojí létajících živo ich “, jehož
elem je „napodobiti let pta í“31 Kostra stoje napodobovala kostru létajícího obratlovce. Hlava a nohy
sloužily k udávání sm ru letu ve vertikální rovin , v horizontální rovin byl stroj ovládán pomocí pohybu
ocasu. Vzducholo byla ízena z kabiny umíst né naspodu stroje, a to bu pomocí š r, nebo elektricky. Tvar
vzducholodi je aerodynamický, aby m l stroj co nejmenší odpor vzduchu. Popis obsahuje patentní nároky,
avšak nejsou k n mu p iloženy nákresy vynálezu, o nichž se v popisu hovo í. Popisu zde uvedenému však
odpovídají nákresy uložené pod inv. . Hva 422 – 423 a Hva 425 – 426.
Tém soub žn jsou pak patentovány další dva vynálezy létacího stroje (Flugmaschine), víde ským
patentovým ú adem evidované pod ísly 62724 a 64080, chrán né od 1. 7. 1913, resp. 15. 10. 1913. Z
popis a nákres létacích stroj , které jsou sou ástí patentových spis 32 je patrné, že oba vynálezy se od
sebe výrazn liší. Chronologicky pozd jší vynález má blíže k létacímu stroji sestrojenému na základ principu
pta ího letu.
Na tém shodném principu byl založen i vynález, který jako poslední zaznamenávají dochované dokumenty.
Navržen a popsán byl až po nuceném p erušení Homolovy vynálezecké innosti, který zap inilo vypuknutí
první sv tové války, Homolovou uv zn ní v rakouském žalá i a euforická první léta samostatného
eskoslovenska. Op t se jedná o létací stroj, „Letadlo napodobující let pta í a létajícího hmyzu“, avšak na
rozdíl od p edchozího vynálezu, který byl ješt chrán n v rámci hranic Rakouska-Uherska, tento vynález byl
již p ihlášen u Patentového ú adu eskoslovenské republiky. P ihláška vynálezu je datována do 29. 11. 1928,
chrán n je pak od 15. 3. 1931. Letadlo se vyzna ovalo dvojitými pohyblivými k ídly - horním vykonávajícím
29
30
31
32
Inv.
Inv.
Inv.
Inv.
. Hva 398.
. Hva 393.
. Hva 380.
. Hva 386-388 a Hva 383 a 389.
7
kývavý i otá ivý pohyb a spodním vykonávajícím pouze pohyb kývavý, unikátním kloubním mechanismem
pro p evod pohybu vykonávaného pohonným za ízením (Homola uvádí pohon motorový nebo ru ní i
nožní) nebo výškovým kormidlem, kterým byl ocas letounu ovládaný táhlem p ikloubeným v p ední ásti33.
Poslední z vynález , který nelze opomenout, nebo se v dochovaných dokumentech objevuje tém stejn
asto, jako r zné prototypy létacích stroj , je turbína, neboli „hybostroj, ili podvojná turbína pro
využitkování v trné nebo vodní síly nebo naopak“34. Tento vynález byl dle patentových listin uložených ve
sbírce veselského muzea jako jediný chrán n i za hranicemi Rakouska-Uherska. Pod více názvy a patrn i s
drobnými konstruk ními rozdíly se objevuje v patentových listinách vydaných Londýnskou patentovou
kancelá í, patentovou kancelá í Spojených stát amerických i c. k. Ú adem patentovým ve Vídni35.
Pozoruhodné je, že ud lení patentu pro vynález turbíny bylo patrn nejproblemati jší práv v RakouskuUhersku. Zde byl tento vynález chrán n až od roku 1911, zatímco nap íklad v rámci hranic britského impéria
už od roku 1906 a v USA o rok pozd ji, od roku 1907. Avšak jak je z ejmé z dokument Homolovy
poz stalosti patrné, o zaevidování vynálezu turbíny Homola usiloval již minimáln od poloviny roku 1907.
Do této doby, konkrétn do 31. 8. 1907, je datován dopis J. Homoly adresovaný c. k. patentnímu ú adu36. V
dopise Homola reaguje na vým r ze dne 29. 5. 1907 týkající se „podvojné vrtule a zp sobu jich spojení“.
Zn ní tohoto vým ru bohužel nemáme k dispozici, z kontextu však vyplývá, že jím byl Homola
pravd podobn vyzván k vysv tlení, jakým zp sobem se jeho vynález v trného motoru liší od dalších již
patentovaných vynález . M žeme se domnívat, že jeho argumentace c. k. patentní ú ad v tomto p ípad
nep esv ila, nebo p ihláška vynálezu stroje pro využití síly v tru nebo vody, jenž byl v Rakousku-Uhersku
patentov chrán n od roku 1911, byla evidována až o t i m síce pozd ji, než je datován výše uvedený
Homol v dopis. Z popis také vyplývá, že popis a patrn i jednotlivé konstruk ní prvky se v pr
hu let
37
1907-1909 neustále vyvíjely .
které z Homolových vynález se s odstupem, z úhlu pohledu dnešního lov ka, žijícího v dob dávno za
vrcholem v deckotechnické revoluce, mohou zdát úsm vné. Tyto vynálezy je však t eba vnímat v kontextu
stupn poznání v p írodov dných a technických oborech tehdejší spole nosti a v neposlední ad také s
ohledem na to, jak omezené byly možnosti pro ší ení informací o nejnov jších objevech a jak nesnadno se
tyto informace musely dostávat k malom stskému u iteli obecné školy. S postupem asu byly vynálezy
létacích stroj i jejich nákresy stále sofistikovan jší. Z laického pohledu nelze vyhodnotit, zda by byly stroje
i ádném sestrojení dle Homolova návodu schopny létat, i zda se jednalo pouze o produkt romantické
snahy po objevení p evratného vynálezu.
Výše popsané historické prameny bezesporu potvrzují shora uvedené tvrzení o jedine nosti osobnosti
itele Josefa Homoly v kontextu místním, regionálním i nadregionálním, která byla nazna ena v úvodu této
práce. Dokumenty, z nichž tato práce vycházela, však nejsou poz stalostí v pravém slova smyslu a tak tvo í
jen neúplnou mozaiku p íb hu. Pro postihnutí komplexního obrazu osobnosti u itele a vynálezce Josefa
Homoly by bylo t eba daleko více zejména pramenného materiálu. Bez rozsáhlého výzkumu v této otázce
33 Inv. . Hva 381 a 390 – 392.
34 Inv. . Hva 399.
35 V ptentové listin vydané londýnskou patentovou kancelá í je vynález ozna en jako zdokonalený aparát na využití
síly v tru a jako pohon pro létací stroje (An improved apparatus for utilizing the power of the wind and propelling
flying machines) – inv. . Hva 382, patent USA byl ud len na vynález s názvem stroj pro využití síly v tru
(Machines for Use with Wind-Power) – inv. . Hva 384 a v Rakousku-Uhersku byla vydána patentní listina pro
vynález stroje pro využití síly v tru nebo vody (Wind- oder Wasserkraftmaschine) – inv. . Hva 462.
36 Inv. . Hva 396, patrn se jedná o koncept, dopis není ozna en kolkemc. k. Ú adu patentového ve Vídni.
37 Srov. inv. . Hva 396koncept, Hva 399 a Hva 399n.
8
však nelze jednozna
íct, zda listiny, fotografie a osobní dokumenty uložené ve veselském muzeu nejsou
tím jediným, co po Josefu Homolovi do dnešní doby z stalo.
Obrázek 1
Obrázek 2
Obrázek 3
9
Obrazová dokumentace:
Obrázek 1: Portrét Josefa Homoly. Sbírka Masarykova muzea v Hodonín , podsbírka M stské muzeum
Veselí nad Moravou. Inv. . Hve 64
Obrázek 2: Po ítadlo. Sbírka Masarykova muzea v Hodonín , podsbírka M stské muzeum Veselí nad
Moravou. Inv. . Hve 140-3
Obrázek 3: Josef Homola v expozici. Sbírka Masarykova muzea v Hodonín , podsbírka M stské muzeum
Veselí nad Moravou. Inv. . Hve 142
Prameny a literatura:
Sbírka Masarykova muzea v Hodonín , podsbírka M stské muzeum Veselí nad Moravou.
Inv. .: Hva 297 – 298, Hva 257 - 258, Hva 378 –427, Hva 444 –462, Hvb 29/1, Hve 64, Hve 140 – 142.
DEJMAL, Miroslav. Vývoj osídlení Bartolom jského ostrova ve Veselí nad Moravou. Brno, 2011. Masarykova
univerzita v Brn , Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie.
FUTÁK, Peter. 100. výro í otev ení první muzejní expozice ve Veselí nad Moravou. Malovaný kraj.
Národopisný a vlastiv dný asopis Slovácka 46, 2010, . 3, s. 11
GROŠ, Vladimír. Historická osobnost – Josef Homola (*1859 † 1934). Veselské listy, listopad 2009, s. 17.
HURT, Rudolf – N ME EK, Bohumil. Veselí nad Moravou. D jiny m sta. Brno 1973.
HOMOLA, Josef. Zbytky hradu veselského. Lidové noviny 33, 18. 5. 1925, . 247, s 1-2
HOMOLA, Josef. Slovanský Velehrad. Sídlo knížat a král íše „Velké Moravy“, cyrillo-method jský monastýr,
kathedrála a metropole ss. Cyrilla a Methoda, kde pochován byl sv. Method j, hrad D vín nad Dunajem a
kostel, který sv til sv. Method j. Díl I. Hodonín: 1931, nestr.
HOMOLA, Josef. Velehrad Rostislav v, residence sv. apoštol slovanských Cyrilla a Metoda a chrám, kde
pochován byl sv. Metod j, nalezen. Strážnice: nedatováno.
VÁLEK, David. St edov ká kolonizace Veselska. Brno, 2010. Masarykova univerzita v Brn , Filozofická fakulta,
Histroický ústav.
10