2008 - Odbor životního prostředí a zemědělství

2008 - Odbor životního prostředí a zemědělství

Liberecký kraj
resort rozvoje venkova, zemědělství, životního
prostředí a informatiky
SBORNÍK REFERÁTŮ
z
KONFERENCE
konané
dne 31.května 2008
v multimediálním sále Libereckého kraje v Liberci
s názvem
MYSLIVECKÁ
KONFERENCE 2008
Ve spolupráci s Asociací profesionálních myslivců ČR,
Okresní agrární komorou pro Liberec a Jablonec n.N. a
Okresními mysliveckými spolky v Libereckém kraji
Obsah:
1. Úvodem
Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje
2. Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace.
MVDr. Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj
3. Seznámení s činností lesníka a myslivce.
Petr Žaba, Lesy ČR s.p.
4. Činnost myslivecké komise a spolupráce ČMMJ OMS Liberec se
státní správou.
Ing. Lambert Medřický, zástupce ČMMJ OMS Liberec
5. Zlepšování životního prostředí a vliv životního prostředí na zvěř.
Problematika motorkářů v lesích.
Josef Žďárský, ČMMJ, předseda OMS Liberec
6. Helmintozy a střečkovitost srnčí zvěře v oblasti Kozákova.
Ing. Ondřej Salaba, ČMMJ OMS Semily
7. Lovecky upotřebitelný pes a jeho problematika.
Jaroslav Kočárek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda kynologické komise
8. Spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb, ČMMJ a státní
správou.
Miroslav Brožek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda myslivecké komise
9. Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku. Snížení kvality
mysliveckého obhospodařování na pastvinách.
Petr Matička, ČMMJ OMS Česká Lípa, předseda myslivecké komise
10. Informace o stavech zvěře v honitbách Libereckého kraje za rok 2007.
Ing. Zuzana Wudyová, Krajský úřad Libereckého kraje
11. Závěry a doporučení
Ing. Zdeněk Besta, pracovní předsednictvo konference
12. Závěrem
Bc. Radim Zika, náměstek hejtmana Libereckého kraje
Úvod
Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje
Vážení přátelé myslivosti,
fakt, že právě prohlížíte tento sborník, je neklamnou známkou toho, že Myslivecká konference
2008 v Libereckém kraji již je za námi. Zda byla úspěšná, či nikoliv, nechám na individuálním
posouzení každého. Odrazem kvality a zájmu jistě bude Vaše účast na Myslivecké konferenci
2009, kterou, pevně věřím, budeme opět pořádat.
Můj celkový dojem z konference byl příznivý. Všechny přednesené referáty se dotýkaly aktuálních
témat dnešní myslivosti. Věčného tématu přiměřenosti škod a stavů zvěře se poutavě zhostil
dlouholetý zkušený lesník a myslivec, pan Petr Žaba. Vysokou odbornou úroveň i kvalitu
přednesu pak oceňuji u vystoupení pana Ing. Salaby k výzkumu parazitů u srnčí zvěře. Aktuální a
zajímavá byla i vystoupení tří zástupců okresních mysliveckých spolků. Na jednání nechyběla
tradiční témata – údaje myslivecké statistiky a aktuální informace z oblasti veterinární péče.
Zejména informace o novém institutu „prohlížečů zvěřiny“, byla pro účastníky konference velmi
užitečná.
Všechny přednesené referáty Vám předáváme ve sborníku. Věřím, že jeho vydání pomůže
přiblížit projednávanou tématiku i osobám, které se myslivecké konference nezúčastnily.
Závěrem bych chtěl poděkovat jednotlivým okresním mysliveckým spolkům za jejich aktivní
přístup k organizaci a náplni konference.
Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace.
MVDr. Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj
Volně žijící zvěř z pohledu současné veterinární legislativy
1. V současné době lze maso volně žijící zvěře uvádět do oběhu jen po veterinární
prohlídce, která se provádí na schválených sběrných a prohlížecích místech zvěřiny ( u
nás Svor, Folda, Maso Servis , KRNAP Rokytnice n.Jizerou)
2. platí povinnost vnímavá zvířata k trichinelóze nechat vyšetřit i v případě, že zvěřina bude
konzumována v domácnosti lovce nebo účastníka lovu
3. veterinární prohlídka probíhá podle nařízení č.853 a 854/2004, provádí se vizuálně a
palpačně, sleduje se způsob ulovení, výživný stav zvířete, okolí střelné rány (rozstřílení),
změny na vnitřních orgánech, posuzuje se stav tělních dutin, napadení parazity apod.
4. ulovená zvířata musí být jednoznačně identifikovatelná
Novela veterinárního zákona (účinnost od 01.07.2008) přináší změnu v provádění prohlídky
v tom smyslu, že volně žijící ulovenou zvěř bude moci prohlížet proškolená osoba ( § 27b novely
zákona).
Proškolenou osobou se rozumí - fyzická osoba bez ohledu na vzdělání, která absolvovala
specializované školení zaměřené na vyšetřování volně žijící zvěře. Mohou se školit i nečlenové
ČMMJ.
Školení bude dvoudenní v rozsahu 18 hod, do 14 až 28 dnů po proškolení bude vykonána
zkouška formou písemného testu v Praze nebo v Brně.
Po složení zkoušky bude vystaveno osvědčení o absolvování školení, proškolená osoba získá
průkaz proškolené osoby a razítko k potvrzování lístku původu zvěře.
Při nesložení zkoušky bude možnost opravné zkoušky.
Platnost průkazu bude 5 roků, cena školení 4500 Kč (dohoda s ČMMJ).
Po 5 letech musí proškolené osoby absolvovat nové (zkrácené) proškolení.
Školení budou organizována asi podzim 2008.
Seznam proškolených osob povede VFU Brno, která ho předá SVS ČR.
Rozsah školení – anatomie, fyziologie, etologie, ošetření zvěře (přesněji bude stanoveno
prováděcím předpisem).
Školící materiály budou jednotné v digitální formě, technické podmínky školení (místnost,
promítací zařízení apod.) zajistí místně příslušné okresní sdružení ČMMJ. KVS zajišťují pouze
odbornost.
Přednáška má být zaměřena především na hygienické aspekty zacházení se zvěří, počínaje
způsobem lovu až po závěrečné ošetření kusu.
KVSL má proškoleny tři úřední veterinární lékaře, kteří se budou na proškolování podílet.
Povinnosti proškolené osoby:
Vyšetření zvěře musí proškolená osoba provést co nejdříve po ulovení. Po prohlídce musí
vystavit prohlášení. Uvolnit je možné jen zvěř bez PA nálezu. V případě, že proškolená osoba
zjistí podle vyšetření nějaké zdravotní riziko, musí být ulovená zvěř předložena veterinárnímu
lékaři. Vyšetření na trichinely musí být provedeno (požadavek veter. zákona), bez tohoto
vyšetření nesmí být zvěř prodána. Za vyšetření na trichinely odpovídá lovec. Prohlídku je možné
provést ihned, výsledek vyšetření dodá lovec prohlížiteli následně.
Proškolená osoba je povinná vést záznamy o druhu a počtu prohlédnutých těl zvěře, místu a
době ulovení, výsledku vyšetření, místu dodání (komu byla zvěř dodána). Archivace záznamů je
2 roky a na požádání KVS je povinnost je předložit. Kontrolu proškolených osob bude provádět
KVS.
Způsob a rozsah vyšetřování a vedení záznamů bude řešit prováděcí předpis, který se připravuje.
Zvěř pro potřebu lovce nemusí být prohlédnuta, povinnost vyšetření na trichinelózu trvá.
Ulovená a prohlédnutá zvěř v kůži nebo peří může být v malém množství (tj. nejvýše 30%
lovcem skutečně odlovené zvěře ročně § 12 odst.3 vyhlášky č.289/2007) prodána přímo
spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti nebo dodána do maloobchodní prodejny, která
zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž byla ulovena (§ 27b novely
zákona). V takové prodejně musí být označena slovy: „Zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou –
určena po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele“. (§ 12 vyhl. 289/2007)
lovec = uživatel honitby nebo oprávněný účastník lovu
Tok zvěře
lovec → osobní spotřeba
↓
sběrné místo ↔ proškolená osoba → přímý prodej
↓
sběrné a prohlížecí místo
↓
zpracovatelský podnik → veter. prohlídka → tržní síť
Organizace školení
ICVI VFU Brno
- garance organizace školení a zkoušek
- vedení katalogu proškolených osob
IEZ VFU Brno
- odborná garance školení
ČMMJ
- OS ČMMJ
Byly zrušeny časové limity pro dodání zvěře k prohlídce (je stanoveno pouze „co nejdříve“),
teplotní požadavky řeší nař. Komise 853/2004, tj. po usmrcení má být v přiměřené době
zahájeno chlazení , aby bylo ve všech částech masa dosažena teplota nepřekračující +7°C u velké
volně žijící zvěře a +3°C u drobné volně žijící zvěře. (Pokud to klimatické podmínky dovolují,
není aktivní chlazení nezbytné)
Upozornění – dle nař. 853/2004 má být zvěř dodána k veterinární prohlídce s hlavou a orgány
nebo s prohlášením prohlížitele. V současné době nám hlavy nechodí, KVS toleruje, ale bude
v nejbližší době vyhlášena celostátní mimořádná kontrolní akce s tímto zaměřením.
Seznámení s činností lesníka a myslivce
Petr Žaba, Lesy ČR s.p.
Vážené dámy, Vážení pánové, kolegové myslivci.
Organizátory našeho dnešního setkání jsem byl vyzván, domnívám se že nejpravděpodobněji
z úcty k mému věku, abych zde vystoupil s tím, že téma svého příspěvku si mohu zvolit sám. Jistě
se mnou budete souhlasit, že všechny odborné myslivecké disciplíny jsou dnes zastoupeny
fundovanějšími odborníky a prezentace jejich názorů, stanovisek i výsledků je pro toho, kdo o ně
má zájem, dostupná.
Nezbývá mně, abych alespoň chvíli udržel vaší pozornost, zabývat se něčím, co my myslivci rádi
slyšíme. Tak mohu začít o hlubokých tradicích české myslivosti, o veřejném uznání, kterého se
vždy myslivcům dostávalo, o tom, že myslivci byli vlastně prvními ochránci zvěře a přírody
vůbec, že zvěř začala požívat právní ochrany a lov byl usměrňován dříve, než se začalo
hospodařit, v tehdejším pojetí samo sebou, s lesem.
Proč tomu tak dnes není, proč jsme ztratili tuto veřejnou podporu a uznání, když převážná část
myslivců provozuje svoji zálibu při současných možnostech intenzivněji, než naši otcové i
dědové? Troufám si říci, že se obecně zlepšila péče o zvěř v době strádání, můžeme uvést mnoho
příkladů práce s mládeží i prezentace naší činnosti na veřejnosti atd. Jsou tedy příčinou toho
negativního pohledu na myslivce nezodpovědní držitelé psů, motorkáři, houbaři, borůvkáři,
ekologové, ochránci zvířat, majitelé pozemků, lesníci, zemědělci, turisté a další? Nebo bychom
měli se změnou přístupu k narůstajícím problémům využívání přírody veřejností, které rozhodně
dnešní doba přináší, začít u sebe? Rozhodně bychom o tom měli začít uvažovat dokud je čas.
V honitbě se přece jinak chová pytlačící pes, než zvíře, které se na chvilku vzdálilo od svého
pána, ale on se často najde ten hrdina, který za poslední chalupou zastřelí voříška, svede na něho
stržený kus zvěře, utká se s jeho majitelkou a dostane se do televize, místo toho, aby věnoval čas
vysledování spádů, času a míst, kam se skutečný pytlák vrací. Umím si představit problémy
s neukázněnými motorkáři, kteří si v honitbě dělají závodní dráhu a je jistě na místě v součinnosti
s příslušnými orgány toto řešit. Naproti tomu vykřikovat za každým autem, motocyklem nebo
koněm „jak to, že nám tady někdo jezdí, když platíme nájem“ je zbytečné. Vždyť ten srneček,
kterého to auto zradilo, většinou odskočí do kraje lesa a za chvíli vyjde znovu, no a koní se přece
v minulosti užívalo k přiblížení se i k jelení zvěři a dodnes se ještě loví z kočárů. Nálezy
otrávených dravců a dalších živočichů i pokud nejsou naším dílem, nám veřejnost stejně přisoudí,
protože vidí jak někteří z nás v rozporu s veterinárními předpisy i zásadami obecné hygieny
vyvážejí do honitby odpad všeho druhu. Na druhé straně jsme již zapomněli, že tlumením zvířat
škodících myslivosti jsme zejména v současné době chránili i majetek drobných chovatelů
hospodářského zvířectva před výpady lišek do okrajů vsí i za bílého dne pro potravu mláďatům.
Velice rychle jsme se smířili s tím, že drobná zvěř není a tak raději čekáme na černou a nebudeme
si přece kazit večer ranou na kocoura. Měl jsem v loňském roce možnost účastnit se na Kolínsku
dvou honů, kde bylo vidět dostatek drobné zvěře a to jak zajíců, tak bažantů, které nikdo
nevysazoval. Zážitek nebo lépe společenská událost pro všechny účastníky honu, která byla jistě
podmíněna celoroční poctivou prací celého mysliveckého sdružení, ale zejména vytěsněním černé
zvěře z lokalit kam rozhodně nepatří. Podobné příklady, že je možné se vrátit k drobné zvěři jako
k základu české a chcete li lidové myslivosti, se objevují již i v našem odborném tisku. Nelze toho
však dosáhnout bez vytváření vhodných podmínek v honitbě, ochrany před predátory a zejména
vyloučení výskytu černé zvěře v těchto honitbách. Jistě hned namítnete, jak jsme byli
nepochopeni při snaze legalizovat kontaktní norování, jako podmínku výcviku psa pro tlumení
lišek. Mediální kampaň a naše lobování na všech úrovních se nakonec ukázalo jako
kontraproduktivní. Potřebuje mít pes, s kterým v přírodě norujeme, zkušenost s tím, že se mu
postaví na odpor zvíře silné jako on a nebo i silnější? Jistě ano a každý kdo takto loví, by to měl
svému norníkovi bez velké popularizace umožnit. Není ale nutné zkušebně norovat na jezevce,
ani pořádat soutěže, kde kritériem hodnocení je čas do chvatu. Takto naučený a v uvozovkách
slepý pes pak je většinou v přírodních norách nepoužitelný. Obávám se, že jsme si válkou o
norování přivřeli dveře i k možnosti připravit psa na případný kontakt s černou zvěří, který je
daleko nebezpečnější a týká se nejen plemen norníků.
Jako jeden z výsledků naší práce je každoročně pořádána výstava trofejí. Její příprava, organizace
a hodnocení trofejí je náročný a odpovědný úkol. Je to ale i příležitost, jak zapojit do práce mladé
lidi, budoucí funkcionáře, o jejichž údajné pasivitě také často slyšíme. Pro ně jsou pak malým
povzbuzením do další práce kritické poznámky starších kolegů, kteří si přijatá kriteria hodnocení
trofejí ani nepřečetli. Nebyl jsem letos po delší době přítomen hodnocení trofejí a výstavu jsem
měl možnost si prohlédnout těsně před závěrem a tak se pouze ptám. Děláme to skutečně dobře,
že po mnoho let v některých honitbách střílíme převážně paličkáře, jejich počet neklesá a slušná
trofej je spíše výjimkou a neposunuli jsme odlov „trofejových“ jelenů již na přelom I. a II. věkové
třídy? Nedávno jsem měl možnost navštívit oboru „Sedlice“ odkud pocházejí naše nejsilnější
trofeje černé zvěře. Opět jsem si zde potvrdil, že když necháme kňoura dožít osmi let a více, má
každý medaili. Ne každý zlatou nebo stříbrnou, ale bronzovou jistě.
Veřejnost stále citlivěji vnímá, jakým způsobem za jakých podmínek a kde je zvěř lovena. Takže
když osoba veřejně známá zastřelí „velkého jelena“ ve farmovém chovu, kterého ještě den před
tím krmila maminka s dětmi přes plot rohlíkem, když příslušné orgány schválí oborní chov zvěře
na rozloze dvaceti, čtrnácti nebo také jednoho ha hned za vsí, kde většinou chybí i les a vůbec
vystřelit je již nebezpečné, nelze čekat pozitivní hodnocení myslivců veřejností. Na malé vsi také
lidé ještě nezapomněli, jak se dvě skupiny myslivců hádali a někde dodnes soudí o honitbu, ve
které dříve provozovali myslivost společně a není ani pravidlem, že za to vždy mohou ti majetní,
kteří si honitbu mohou koupit, mám zkušenosti a u tvorby honiteb jsem byl po dvě myslivecká
období, spíše opačné.
Jako lesník nemohu skončit jinak než naším „evrgrýnem“ a to jsou škody zvěří. Kdysi dávno
některý z našich předchůdců řekl, že každý lesník má dvě srdce, jedno bije pro zvěř a druhé pro
les. Já k tomu dodávám, že pokud by obě ta srdce byla stejně velká, bylo by to v pořádku, ale
většinou tomu tak není a někteří z nás mají jen srdce jedno. Zůstaňme u toho, že je jistější tuto
dělbu přízně nebo slabosti, jestli chcete, mezi les a zvěř nechat na rozumu. Při svém současném
pracovním zařazení jsem v loňském a letošním roce navštívil 12 lokalit (LS), kde byl zjišťován
stav lesa a jedním ze sledovaných ukazatelů i vliv zvěře na les. Kontrolované jednotky byly
rozmístěny od Jeseníků a Beskyd až po Český les a Krušné hory. Mám tedy srovnání i z lokalit
s výskytem všech běžných druhů spárkaté zvěře. Jsou oblasti, do nedávné doby ještě uváděné
jako příklady vysokých stavů zvěře, kde bylo možno napsat, že se již nejedná o nová poškození,
ale pouze o pobytové znaky zvěře. Byla to velmi příjemná ukázka toho, že lze hospodařit s lesem
i zvěří současně. Převážně jsme konstatovali, že je zjišťován zvýšený tlak zvěře na les, vznikají
škody a je nutné činit opatření. Bohužel jsou i oblasti, kde početní stavy zvěře i zastoupení
jednotlivých druhů jsou z hlediska neúnosných škod na celém ekosystému nepřijatelné. Jako
myslivec jsem si ověřil, že i tam, kde se nevyskytuje jiná spárkatá zvěř než srnčí, je při jeho
vysokých stavech zjišťováno výrazné poškozování mladých lesních porostů okusem, které jinde
svedeme na jeleny. Ve dvou případech jsem ani nechtěl uvěřit, jak rychle naroste populace dalšího
druhu spárkaté zvěře, když najde vhodné podmínky a jeho stavy nejsou od počátku redukovány.
Jednalo se o daňčí zvěř, která v daných oblastech nikdy nebyla a poprvé se objevila před třemi
nebo pěti roky a při tom jí konkuruje muflon nebo jelen a pochopitelně její přítomnost navyšuje
škody a náklady na ochranu lesa. Specifickým problémem, který se domnívám nám myslivcům již
přerostl přes hlavu, je jelen sika. Ten umí okusovat jako srnec nebo daněk, loupat kořenové
náběhy jako muflon a v zimním ohryzu kůry a letním loupání se vyrovná velkému jelenovi.
Přitom dokáže žít i v oblastech vysokého civilizačního zatížení a je dostatečně agresivní, aby se
prosadil i v konkurenci silnější zvěře. Pokud nedokážeme gradaci jeho početních stavů zastavit a
jasně vymezit oblasti chovu, nezabráníme ani jeho hybridizaci s jelenem lesním, který je chloubou
naší myslivosti. Před asi třemi roky jsem siku pozoroval při jelení říji na hřebenech Krkonoš,
údajně byl vysazen na polské straně, takže to k nám již není tak daleko! Musím se vrátit ke
škodám zvěří a připomenout, jak na tento problém dokážeme také jako myslivci reagovat. Stále je
možné se ještě setkat s mysliveckým hospodářem, který na úvod jednání o škodách prohlásí: „u
nás máme jen srnčí a ta neškodí“. Pamatuji se, jak mne významný myslivec, kterého jsem si
rozhodně vážil přesvědčoval, že loupou jen ti korunoví jeleni, které oni nesmějí střílet. Letos,
v období sčítání zvěře a přípravě plánů chovu a lovu I. se krajský ředitel LČR obrátil na uživatele
našich honiteb dopisem, ve kterém velmi mírnou formou připomněl, že jsme v polovině
nájemního období, k čemu jsme se vzájemně zavázali v nájemní smlouvě, co nájemci slíbili ve
svých mysliveckých záměrech a čemu je třeba věnovat větší pozornost. Nebylo v tom ani jedno
slovo nad rámec sjednaných podmínek pronájmu. Přesto jsem musel několikrát na otázku: „kterej
s prominutím vůl to psal“ odpovídat že sice vím, a nepovím, ale že se s tím plně ztotožňuji.
Nosným programem nedávné oblastní konference České lesnické společnosti byly také škody
zvěří, vystoupili se svými argumenty, které nelze zpochybnit dva významní lesničtí odborníci.
Pokud k nákladům na ochranu proti zvěři a ke škodám, které evidujeme nebo neevidujeme, ale
jsou prokazatelné někdo připočítá ještě ztrátu na přirůstu z bočního okusu a ztrátu ze snížení
kvality dřeva v důsledku loupání nebo ohryzu a následného poškození houbami a toto vynásobí
čísly za republiku, dostane se skutečně do řádů miliard. A tak já se domnívám, že z toho
okřídleného rčení že „škody zvěří se řeší již padesát let a ještě za třicet let se řešit budou“ platí již
jen ta první polovina. Velmi se obávám, že čas pokročil natolik, že nás myslivce, to již tím
dosavadním způsobem dlouho řešit nenechají. Ano myslivecká loby je silná, zastoupená napříč
politickým spektrem, ve vládě, na ministerstvech, v parlamentu atd. Mnohdy chybí těmto vlivným
zpětná vazba a převažují lokální a osobní zájmy. Stejně tomu je i ve vrcholných orgánech našich
zájmových organizací, a tak snaha poctivých myslivců i funkcionářů na nižších organizačních
jednotkách o nápravu končí nejen neochotou a nepochopením dole, ale i zásahy z druhé strany.
Pokud se domníváte, že se nic nemůže stát, protože vy tam přeci máte toto a toho a vy na to
máte, tak ty škody zaplatíte, nebo proto, že to prostě jinak nejde, že to stejně nikdo nedokáže
nalovit atd. atd. tak si prosím představte, že na příklad v novém zákoně o myslivosti, o kterém se
právě nyní opět začalo mluvit v souvislosti se škodami, které působí zvěř, prosadí vlastníci
pozemků snížení minimální výměry honitby na 115 ha, protože to tak bylo za první republiky a
také se myslivcovalo. Myslíte si, že by se nesnížily stavy spárkaté zvěře a nezmizela černá zvěř
z honiteb kam nepatří, já si myslím, že ano. Nebo zcela vylučujete možnost, že stát na svých
pozemcích bude vykonávat právo myslivosti v režii, to znamená, že lesy nebudou pronajímat
honitby, ale prodávat povolenky, nebo platit profesionální lovce, tedy přímo řídit kvóty odlovu
podle stavu lesa. A co když bude myslivost nebo lépe lov organizován jako rybářství nebo
obdobně jako v některých zemích. To znamená, že si ti myslivci, kteří dosud doma ve své
honitbě hájili srnu, danělu, muflonku, laň a bachyni, protože přinesou přírůstek, bez ohledu na to
kolik té zvěře je, koupí povolenky nebo licence k lovu a vyrazí jistě tam, kde bude větší šance na
úspěch a atraktivnější zvěř, třeba právě k vám. Předpokládáte, že se budou chovat podobně jako
dříve, a že pak ještě budou v některých oblastech stavy zvěře dál stoupat, já si myslím, že ne. Jistě
víte, jak řeší problém přemnožení některých druhů Austrálie, ale možná nevíte že v USA, kde je
pro veřejnost nepřijatelné zastřelit koně, bez něhož by nebyla Amerika dobita, byl vysoký nárůst
stavů divokých koní omezen snížením schopnosti reprodukce u klisen podáním medikamentů.
Podceňujete naše veterináře natolik, že by tu pilulku nebo prášek do krmiva pro jednotlivé druhy
zvěře nedokázali vyvinout?
Toto nejsou katastrofické scénáře, i když se vám to tak může jevit, a ještě méně mnou vymyšlené
návrhy řešení. Pokud mluvím někde o vysokých stavech zvěře a následných škodách a záměrně
nespecifikuji lokalitu, tak jsem je ale na vlastní oči viděl, a pokud jde o ty způsoby omezení vlivu
zvěře na životní prostředí, tuším, že s nimi někdo přijde a některé jsem i zaslechl od lidí, kterým
je naše pojetí myslivosti vzdáleno.
Abych vám umožnil srovnat vaše názory a poznatky s mými a dal příležitost buď s nimi souhlasit
a nebo polemizovat, budu nyní konkrétnější a vyjádřím se ke stavům zvěře na Frýdlantsku (okres
Liberec), každý si má přece nejprve zamést před vlastním prahem. Srnčí zvěř mimo oblast hor
není ve stavech únosných, výrazným způsobem ovlivňuje úspěšnost obnovy porostů, zejména
listnáčů a jedle a její vnitrodruhová konkurence je hlavní příčinou snižující se hmotnosti i kvality
trofejí. Daňčí zvěř se vyskytuje ve dvou lokalitách v průměrné kvalitě a únosných početních
stavech, které by neměly být navyšovány. Domnívám se, že jednou z příčin zvýšené migrace
v lokalitě Arnoltice je nepoměr pohlaví a absence vyšších věkových tříd samčí zvěře. Cílený chov
této zvěře umožní pouze legalizace skutečných stavů normováním, ale musí být provedena na
úkor ostatních druhů spárkaté zvěře. Zbytky populace muflona v oblasti Lázní Libverda již
nejsou předmětem chovu, zbytečně zvyšují zatížení prostředí v oblasti chovu jelena a zvěř by
měla být v krátké době odlovena. Migrující zvěř z lokality Fojtka se vyskytuje v honitbě
Oldřichov. Situace u zvěře jelení je složitější. Letní stavy na horách, tedy v oblasti, kde je jelení
zvěř normována, se blíží únosným a při přijatelných nákladech na ochranu, není les výrazně
poškozován. Každý nárůst početních stavů se okamžitě projeví migrací mimo oblast chovu.
Zimní období i vzhledem k relativně snadné dostupnosti a příznivým klimatickým podmínkám v
podhůří soustředí zde na malé ploše jelení zvěř ze širokého okolí a nejen tu v uvozovkách naší.
Vznikají škody na porostech, které nelze tolerovat a odpovědnost za ně nesou převážně uživatelé
honiteb, kteří s jelení zvěří nehospodaří. Důsledkem je pak často způsob lovu této zvěře, který
má k chovatelským zásadám daleko. Obráceně pokud sněhová pokrývka nedonutí zvěř sejít dolů
ještě v době odstřelu a není zde lovena, projeví se to nárůstem početních stavů. Pozitivní je
v poslední době vyrovnávající se poměr pohlaví, ale zastoupení věkových tříd jelenů má opačný
trend. Tato situace není řešitelná bez založení „jelení oblasti“, podřízení se společnému plánování
i řízení chovu, k čemuž vidím zatím velmi malou vůli nájemců. Doporučuji společné budování
dalších zimovacích zařízení tak, abychom znovu v uvozovkách vlastní zvěř dokázali udržet
v oblasti chovu po celý rok. Černá zvěř je stálou zvěří na celém frýdlantském výběžku, dnes již i
na převážné části hor. Intenzita výskytu v jednotlivých honitbách je dána potravní nabídkou. Její
omezení převodem velké části orné půdy na pastviny je nahrazováno opakovanými semennými
roky dubů a buků, ale i naším celoročním přikrmováním, o jehož vhodnosti lze úspěšně
pochybovat. O chovu nebo trofejové zvěři nelze vůbec mluvit, populace se vyvíjí naprosto
živelně, škody na zemědělských pozemcích jsou dalším zdrojem konfliktů. Celoroční výskyt černé
zvěře ve smíšených a polních honitbách je limitujícím faktorem návratu drobné zvěře a nejsem
přesvědčen o tom, že si to všichni uvědomujeme. Bažanty je vidět všude, zajíc je stále ještě více
v lese, než na poli. Reprodukce je velmi nízká a mortalita drobné zvěře vysoká. Normovaných
stavů není ve většině honiteb dosahováno, někde jsme je i zrušili. Podmínky jsou na Frýdlantsku i
pro kachnu, ale pro drobnou zvěř je potřeba se daleko více obětovat, poskytnout jí lepší ochranu
i péči, a to rozhodně nemám na mysli umělé odchovy. Bohužel je jednodušší dovést občas káru
odpadu pro prasata a tak jen málokde se blýská na lepší časy.
Na závěr mého vystoupení by měl někdo dodat: „káže vodu a pije víno“. Ano je to tak, jsem
skutečně jen jedním z vás a vůbec netvrdím, že v honitbě, kde převážně myslivost provozuji to
děláme úplně jinak a lépe. Svého prvního srnečka jsem střelil ve třinácti letech, lovecký lístek
mám od roku 1960 a stejnou dobu jsem členem tehdy ČSMS, dnes ČMMJ. Snad mně tedy věříte,
že mám stejný zájem jako vy a to, abychom mohli neopakovatelné zážitky, které naše záliba
přináší, ještě dlouho prožívat. Zákon o myslivosti ve své úvodní kapitole říká, (cituji volně) že
myslivost je hospodářskou činností směřující k ochraně přírody, zachování rozmanitosti druhů
atd. Dovoluji si doplnit, že provozování myslivosti je ve skutečnosti podnikáním, ale podnikáním
se zvěří, tedy s bohatstvím, které patří všem a ještě k tomu na cizích pozemcích. Zamyslete se
prosím nad mými slovy, než budete někde vyžadovat, aby byl omezován vstup do honitby té či
oné skupině občanů, k takovému rozhodnutí ostatně žádný politik nenajde odvahu, zamyslete se,
než budete někde vykřikovat, že žádná zvěř už není a lesy to chtějí vystřílet, zamyslete se nad
svým vystupováním na veřejnosti. Uvědomte si, že je nás něco málo přes jedno procento
populace a tak je bláhové se domnívat, že se ten zbytek bude chovat tak, aby nám nepřekážel.
Raději se přizpůsobme novým podmínkám a snažme se přesvědčit, že i naše činnost je pro
společnost užitečná, důležitá a zejména nenahraditelná.
Činnost myslivecké komise a spolupráce ČMMJ OMS Liberec se státní
správou
Ing. Lambert Medřický, zástupce ČMMJ OMS Liberec
Vážení hosté, dámy a pánové, myslivci.
Byl jsem požádán Krajským úřadem Libereckého kraje, abych porovnal spolupráci myslivecké
komise se správními orgány okresu a kraje a jinými organizacemi, s dnešním stavem. Zde bych
úvodem chtěl říci, že práce MK byla možná jenom v kontextu práce celého tehdejšího okresního
výboru Českého mysliveckého svazu (OV ČMS), který byl řízen předsednictvem a dále společnou
prací pro myslivost těchto dalších komisí:
- osvětová – propagace myslivosti, příprava akcí jako plesy, výstavy, besedy, organizace
zkoušek z myslivosti, práce s mládeží
- kynologická – příprava všech druhů zkoušek (JZ, PZ, LZ, NL, BZ, VZ), svody psů,
dohled na dodržování zákonných předpisů ke stanoveným počtům psů jednotlivých
plemen ve všech honitbách
- střelecká – každoroční pořádání povinných střeleb pro členy honiteb, organizace soutěží
v brokových i kulových disciplínách v rámci okresu i kraje, byly-li nám svěřeny
- disciplinární – dodržování zákonnosti u všech stupňů mysl. Organizací, při jejich porušení
předvolávala a trestala provinění, která ji byla oznámena.
Koordinaci činnosti těchto komisí provádělo předsednictvo OV ČMS, v čele s předsedou,
který zastupoval OV v jednáních, jak s nadřízenými orgány, tak i s jinými organizacemi s OV
spolupracujícími. Veškerou administrativní agendu obstarávaly v období od roku 1962 i dvě
tajemnice paní Tomanová a paní Bouzková, kterým za tuto práci patří dík.
Tolik úvodem a nyní k vlastní práci myslivecké komise OV ČMS v Liberci (dále jen
„MK“)v tomto období. Nejdříve náplň pravidelná, každoroční, v pořadí:
- kontrola provádění úrovně a kvality zimního přikrmování v jednotlivých okrscích, které
měly v MK zastoupení: Liberec, Frýdlant, Chrastava, Rynoltice, Český Dub, Pěnčín. Jejich
zástupci u nich vše sledovali a v případě nutnosti včas sjednali nápravu
- potom následovalo sčítání zvěře v honitbách, v termínech určených ONV Liberec,
v termínu do 31.3. běžného roku
- následná činnost byla jednou z hlavních náplní MK. Spočívala v kontrole předložených
Výkazů o honitbě, za minulý rok, s následným sestavením sumářů ulovené zvěře drobné i
spárkaté, včetně tehdy ještě také škodné a jejich porovnání s návrhy odstřelů
v jednotlivých honitbách, jak MS, tak i režijních honitbám lesních
- po skončení příjmu trofejí ulovené spárkaté zvěře bylo nutné provést jejich ohodnocení
hodnotitelskou komisí, u těch nejkvalitnějších včetně zjištění bodových hodnot, u
ostatních zhodnocení správnosti odstřelu, vzhledem k chovatelským zásadám. Při tomto
hodnocení bylo nutno vzít v úvahu i kvalitu zvěře v jednotlivých okrscích, která byla
v našem okrese velmi různorodá, pro různé podmínky chovu, jako třeba úživnosti při
různých klimatických podmínkách okrsků, nebo třeba zneklidňování zvěře v okolí větších
městských aglomerací, hlavně kolem Liberce, vlivem pohybu lidí v honitbách
- po zhodnocení odstřelu a označení trofejí buď červenou stuhou (nesprávný odlov),
označením lebek stuhou, nebo žlutou stuhou (nesprávná preparace), byla uspořádána
Chovatelská přehlídka trofejí. Tato přehlídka byla v povinnostech ONV, ale byla
organizována MK, v součinnosti s komisí osvětovou. Přehlídka byla plánována tak, že při
jejím ukončení probíhala myslivecká konference, což bylo dle mého mínění ohromně
důležité, a to pro okamžité zhodnocení kvality odstřelu minulého roku na této konferenci,
kde si zúčastnění mohli porovnat kvality odstřelů ve svých a okolních honitbách.
Přehlídka totiž začínala obvykle v pátek odpoledne s pokračováním sobotním pro
veřejnost nemysliveckou, v neděli pouze do 10,00 hod., potom proběhla výše zmíněná
-
-
-
konference. Navíc hned po přehlídce a skončení konference si zástupci honiteb odvezli
trofeje domů a nebylo nutné (kromě výjimek) je znovu stěhovat do prostor OV ČMS.Je
třeba říci, že tyto přehlídky a následná hodnocení byla vždy velmi slušně navštěvována
mezitím již bylo nutno v MK zpracovávat Plány chovu a lovu I., což byla činnost velmi
náročná, vyžadující znalost jednotlivých honiteb v okrscích, protože někdy požadavky na
odstřely zvěře spárkaté a zejména samčí byly nereálné a bylo nutno je korigovat.
Výsledkem této činnosti bylo odsouhlasení odstřelů pro všechny honitby s vyznačením
razítka OV ČMS na předepsaných formulářích, což bylo povinností ze zákona a předat je
referátu pro myslivost ONV. Zde je nutno zdůraznit, že spolupráce s nimi byla vynikající
a jejich odsouhlasení bylo, kromě velmi řídkých výjimek, víceméně formální a bez potíží
do konce srpna bylo takto potřeba zpracovat další výkaznictví, a to v pořadí: Plán chovu a
lovu II (pro zvěř drobnou), se stejným způsobem provedení jako u zvěře spárkaté, Plán
péče o zvěř, s výpočty a jejich kontrolami pro zásoby všech druhů krmiv (jadrná, dužnatá,
objemová + minerální doplněk, sůl), dle stanovených krmných dávek pro jednotlivé
druhy zvěře a pro příslušnou délku přikrmování a konečně Plány honů na drobnou zvěř –
od termínů, po prelimináře, s časem zahájení a ukončení honů, místy výřadů, sledovat
výměry, kde budou hony konány, s tím, aby nedošlo k porušení zákona, který
předepisoval nelovit 2/5 honitby, pro zachování kmenových stavů, ale i s tím, že bylo
možno na stejné ploše lovit bažanta 3x, nebo i zajíce 2x, ale pouze u lesních celků,
výměrou přesahujících 200 ha
do konce roku zbývalo pro MK pouze určit účast některých členů na honech u některých
honiteb, případně jejich účast na VČS, kde bývali vítáni. Dále pak spoluúčast na
organizaci a zajištění zvěře a zvěřiny do tomboly plesu OV ČMS a účast některých členů
na schůzích předsednictva OV ČMS, kam byli zvoleni.
Výše uvedené povinnosti byly pravidlem každého roku a k nim je nutno zmínit některé
mimořádné činnosti většího významu v tom, kterém období. Uvedu některé z nich:
- zazvěřování zajícem, v součinností s ÚV ČMS – provedeno 2x, vždy ve větších celcích
více navazujících honiteb. Toto zazvěřování i další byla vždy schvalována ONV
- zazvěřování bažantem, s hlavním úkolem vybudovat okresní odchovnu na Grabštejně
s nutností zajištění projektu stavby, vybavení líhněmi, voliérami, obsluhou, zásobami BŽ
I, II, III a ostatními krmivy. Tato výstavba byla záležitostí všech členů MS v okrese, která
měla stanovena povinné počty odpracovaných brig. Hodin, to vše zdarma, s vlastní
dopravou. Na tuto centrální výstavbu navazovaly u některých MS výstavby odchoven
vlastních, s voliérami pro odchov a vypouštění do volné přírody, s vypracováním
metodiky chovu a vypouštění, jednak z mála příruček (Fišer, Lochman), a jednak ze
zkušeností jednotlivých bažantníků u MS, z řad zkušených myslivců
- zazvěřování zvěře spárkaté, dančí 1x, mufloní 2x, z prostředků ÚV ČMS, v součinnosti
s ONV. Při těchto zazvěřeních bylo nutno vybrat lokality za účasti ing. Fišera a ing.
Lochmana z ÚV ČMS, vybudovat v nich aklimatizační obůrky, a to už bylo úkolem členů
těch sdružení, kde bylo zazvěřování schváleno, tj. Obora Frýdlant, Harcov a Proseč pod
Ještědem.Tato zazvěření byla provedena z kvalitních chovů a dopadla dobře, včetně
obůrek a aklimatizace vynikajícím způsobem tak, že v dalších letech bylo dosaženo
medailových hodnot u trofejí obou druhů zvěře
- další zajímavostí a mimořádností bylo provedení kompletního sčítání zvěře spárkaté
v honitbě MS Višňová, na vyžádání vedení této honitby. Sčítání bylo uskutečněno za
účasti žáků frýdlantských škol, svezených autobusy, organizováno členy MS a MK, za
dohledů pracovníků ONV
- bylo zajištěno otevření výkupen zvěřiny ve více místech okresu, pro snadnější dopravu
z menších vzdáleností. Tato zařízení byla otevírána vždy po dohodě s veterinární správou,
ONV a sdruženími, která výkup provozovala svými členy, tehdy výhradně pro Interlov
-
-
-
-
-
největší a nejpotřebnější mimořádnou akcí OVČMS, ONV a MK bylo vytvoření nových
honiteb v roce 1983, kde byly vyhotoveny nové mapy, výměry všech honiteb, s cílem
dosáhnout maximální kvality hranic mezi honitbami, jejich umístění na silnice, železnice,
vodní toky a jiná jasná určení a hlavně odstranění (pokud možno) hranice kraj lesa-pole,
která byla nejčastější příčinou sporů sousedů, čí je zvěř, kterou někdo v zimě přikrmuje
v lese a jiný v létě na polích loví. I když tehdy ne vždy se nové hranice všem líbily, zhruba
po dvou letech došlo nezklidnění a ocenění těchto úprav, jako daleko lepších, než byly ty
původní
zbývá už jenom zmínit zastoupení 2 členů MK v poradním sboru Jelení oblasti Jizerské
hory, kde další tři místa patřila odborníkům z lesních závodů. Tento poradní sbor hrál
velmi významnou roli v udržení kvality jelení zvěře v oblasti, po stránce poměru pohlaví,
věkových tříd a určení výše a kvality odstřelu tak, aby v žádném směru nedošlo k porušení
žádoucích stavů této zvěře a jejich rozložení v celé oblasti.
titíž dva členové MK byli i stálými členy tříčlenných komisí pro škody způsobené zvěří při
ONV, jeden pro polní a jeden pro lesní kultury. Dalšími členy těchto komisí byl
pracovník ONV a vždy starosta obce, na jejímž katastru ke škodám došlo. Je třeba říci, že
ve všech případech došlo k dohodám, buď o výši škody a její náhradě, nebo k zamítnutí
požadavku na odškodnění. Není mi znám ani jeden případ, kdy by konečné řešení bylo
předloženo k soudu
vysoko byl hodnocen i Sbor poradců při ONV i později u OÚ, kde jednotliví jmenovaní
členové MK určovali pro všechny honitby kritéria závazná pro chov jednotlivých druhů
zvěře, včetně určování toho,co se v té které věkové třídě ještě může nazvat odstřelem
průběrným a kde již dojde k porušení chovatelských zásad
záslužným počinem MK a jejích dvou členů bylo to, že po vyjití nového zákona o
myslivosti zpracovali pro OÚ výpočet normovaných a minimálních stavů spárkaté a
drobné zvěře, pro všechny honitby okresu.
Při vyjmenování výše uvedených činností byla důležitá spolupráce i těmito dalšími orgány a
organizacemi:
- Veterina. Opatření k udržení a zlepšení zdravotních stavů zvěře, např. léčení
střečkovitosti, červivosti plicní a střevní, formou preventivního podávání léků, vakcinací
proti výskytu vztekliny, zajištění dohledu veterinářů při všech pořádaných kynologických
akcích
- Ekologie a ochrana přírody. Přes někdy obtížná vysvětlování vzájemných požadavků u
zazvěřování nepůvodními druhy zvěře (daněk, muflon), které nakonec stejně proběhlo
s přispěním ÚV ČMS a osvědčilo se, na druhé straně jsme vyšli i vstříc uspořádáním
celostátních Sokolnických dnů v MS Vítkov, kde došlo k oboustrannému poučení jak
myslivců (že dravci uloví poměrně málo zvěře a není je třeba likvidovat), tak i sokolníků a
ochranářů (kteří poznali, jak je nutno se starat o drobnou zvěř, aby vůbec bylo možno
zachovat v přírodě potravní řetězce, bez nichž není možná ochrana dravců, protože by se
neuživili). Oni pak pochopili, že přes možná napadání myslivců, jsou to oni, kdo
ochraňují vše živé v celé republice a bez nich by fauna naší přírody již byla o mnoho
druhů chudší. Nakonec pochopili, že plánované odstřely zvěře jsou nutné pro udržení
kvality všech druhů, protože se při nich vyřadí z chovu téměř vše nevhodné a zamezí se
nežádoucímu přemnožení, které má za následek snadnější zvýšení možných nákaz a
snížení kvality chovu, jako je úbytek hmotnosti, zhoršení trofejí a zvýšení škod na lesních
a polních pozemcích. O důležitosti zimního přikrmování ani nemluvě, protože
velkoplošný systém zemědělského hospodaření s monokulturami (kukuřice a jiné)
znamená,že po jejich sklizni dochází k hladovění zvěře, hlavně zajíce, protože je přímo
jeho výskyt vázán na tento prostor, který ani neumí opustit
-
Lesy České republiky. Všestranná spolupráce s hlavním garantem chovů spárkaté zvěře,
která v lese převážně žije, je tam přikrmována a klade tam i mláďata. Tato spolupráce byla
vždy na vysoké úrovni, plná vzájemného porozumění, i když mnohdy docházelo a
dochází ke značným škodám na lesních kulturách, kterým se lze bránit jen oplocenkami,
nátěry porostů i volbou umístění přikrmovacích zařízení tak, aby byla vzdálena od
ohrožených porostů.
Přejdu-li k dnešní činnosti MK, je proti dřívějšku omezena hlavně v tom,že zákon
nepředpokládá schvalování navrhovaných odstřelů zvěře v honitbách, jako tomu bylo dříve,
poněvadž stačí souhlas Honebních společenstev a pověřených obcí a magistrátů měst. MK proto
nemá možnost ovlivnit hospodaření s kmenovými stavy v rámci větších celků. Domnívám se, že
je to na škodu věci, protože v MK jsou zastoupeny všechny bývalé okrsky svými nejlepšími
odborníky, plně znajícími problematiku chovů u nich.
Hlavním úkolem MK je dnes každoroční uspořádání přehlídky trofejí ve vysoké kvalitě, kde
proti dřívějšku je vystavování na stojanech přehlednější a možnost porovnání honiteb lepší pro
myslivce i nemysliveckou veřejnost. Ale přesto si myslím, že je to pro práci této komise poměrně
málo. Domnívám se, že správní orgány až po Krajský úřad Libereckého kraje, by měly častějií
vyžadovat po MK spolupráci a vyslovení názoru na různé problémy myslivosti, zvláště,jedná-li se
o připravované novoty, nebo návrhy na úpravu stávajícího zákona.I když vím, že je to velmi
obtížné a to z vlastní zkušenosti, protože jsem se zúčastnil zasedání Poslanecké sněmovny
k návrhům zákona, kam byli pozváni předsedové MK všech okresů a ÚV ČMMJ i se svým
tehdejším předsedou prof. Hromasem. Po tomto jednání jsem musel konstatovat, že ze všech
návrhů předložených myslivci a vesměs schválených předsedajícím (posl. Ledvinka) a pečlivě
zapsaných zapisovatelkou, nakonec nebylo do zákona zapracováno téměř nic. Ale i proto si
myslím, že je nutné znovu a znovu se o některé změny pokoušet.
Závěrem bych chtěl konstatovat, že činnost myslivců není dobře hodnocena, zvláště ze strany
médií a mnohdy z příspěvků některých redaktorů je přímo vidět, že vůbec neví o čem mluví,
nebo píší, ale rádoby zasvěceně se k tomu vyjadřují. Je tedy na nás myslivcích, abychom začali
zviditelňovat svoji práci, záslužnou, bezplatnou, dobrovolnou a časově velmi náročnou,
podloženou skutečně značnými znalostmi – viz zkoušky z myslivosti, mysliveckých hospodářů a
vyšší odborné myslivecké zkoušky, které nikde jinde u jiných dobrovolných organizací nejsou
v takovém rozsahu a dosáhli tak alespoň částečného uznání své činnosti.
Navrhuji proto začít v sídlech jednotlivých honiteb, i když tam je už náplň známá z akcí pro
děti - dětské kroužky, dětské dny, poslední leče, mikulášské a jiné zábavy. Občané vidí v zimě
myslivce přikrmovat, jsou od nich vykupovány žaludy, kaštany i obilí a vidí, kolik brigád musí
myslivci během roku ve své honitbě vykonat. Další pokračování, i když složitější, by mělo být ve
větších městech pořádáním akcí pro veřejnost, ovšem vždy s předběžnou propagací, pronikáním
do místních médií tiskových i jiných, na úrovni okresů i celého kraje, kde budou při různých
jednáních prezentovat příspěvky o naší práci a hlavně reagující na různá nepravdivá obvinění. Je
třeba veřejnost seznámit i s vakcinací proti vzteklině, která je prováděna i pro ně. U této
vakcinace bych na základě vlastních zkušeností doporučoval znovu roznášet vakcínu členy,
myslivci z honiteb, protože ti nejlépe vědí, kde je největší pohyb lišek. Je sice pravda, že
rozložení nebude přesně ve vzdálenostech 200x200 metrů, jako při leteckém vykládání, ale
myslivci budou místa vyložení kontrolovat a zjišťovat tak, nakolik byla vakcinace účinná. Tomu
by přispělo i to, že finanční prostředky na leteckou vykládku by mohly být rozděleny do honiteb a
použity pro nákup, čím dál tím více dražších krmiv pro zimní přikrmování.
Hlavní důraz bych ovšem kladl na úroveň celostátní, tam by se občané měli dozvědět o
činnosti myslivců v tisku, televizi, rozhlasu i jinde. Znovu bych se přimlouval za zařazení klipů o
zimním přikrmování v období Vánoc, o záchraně zvěře při povodních a jiných kalamitách, o
práci s mládeží, o zkouškách a jejich náplni, kde by občané poznali, co musíme znát a udělat, než
můžeme začít lovit. O kynologii, o tradicích z historie, troubení a o tom, proč je zvěř vlastně
lovena, jak se lovy organizují, o bezpečnosti na nich tak, aby to nevypadalo, že se myslivci střílejí
na potkání, při každém honu, ale obyčejně, díky nějaké nešťastné náhodě nebo chybě jednotlivce.
Stačí porovnat mrtvé na silnicích a v myslivosti.
V neposlední řadě bych prosil správní orgány, aby také ony ve svých publikacích, na poradách
a setkáních s veřejností podpořily mysl. Činnost, uváděly ji ve známost a vyvracely
neopodstatněné pomluvy. Tady je ovšem také třeba říci, že i mezi myslivci neprobíhá vše bez
chybování, nebo dokonce i bez trestných činů. Pak je nutný zásah mysliveckých stráží, následné
posouzení přestupků a jejich spravedlivé ohodnocení ukončení členství, nebo předáním
k projednání soudům.
Z časových důvodů jsem mohl prakticky uvést pouze výčet z práce MK, ke každému
problému by bylo možno diskutovat, uvádět podrobnosti. Případné dotazy jsem ochoten
zodpovědět dne s i jindy, pokud budu odpověď znát. Chtěl bych poděkovat Libereckému kraji a
všem dalším pořadatelům této konference za její svolání, protože doufám, že podobné akce
povedou k nápravě pokřivené pověsti myslivců, k čemuž doufám povede i nově uváděný seriál
v televizi „Tisíc let české myslivosti“ a reakce myslivců na podněty v tisku i jinde. Chci
poděkovat dále všem členům MK, kteří v ní pracovali. Jejich jmenování jsem záměrně vypustil,
protože bych mohl svou chybou na některé zapomenout. Uvedu proto jen jména bývalých
předsedů MK a to Ing. Schreibera a Josefa France. Těm novým přeji mnoho úspěchů a více
ocenění jejich záslužné práce.
Úplným závěrem děkuji Krajskému úřadu Libereckého kraje za jejich současné řízení
myslivosti v kraji, za jejich snahu pomáhat myslivcům v práci, kvalifikaci i ve finančním
hospodaření při přidělování dotací na políčka, likvidaci křídlatky a bolševníku a další pomoci.
Vám všem děkuji za pozornost a přeji hodně úspěchů při všech Vašich počinech.
Myslivosti zdar!
Zlepšování životního prostředí a vliv životního prostředí na zvěř
Problematika motorkářů v lesích
Josef Žďárský, ČMMJ, předseda OMS Liberec
Současná krajina je činností člověka natolik poznamenaná, že volně žijící živočichové a zvěř
nemají na mnoha místech vhodné biotopy, které by zajišťovaly dostatek vhodné potravy a krytu
nutného pro jejich život a rozmnožování.
Jednotlivé okresy libereckého kraje mají sice rozdíly ve skladbě pozemků, porostů, nadmořské
výšce a množství vodních ploch, ale problémy jsou všude stejné.
V nižších polohách se intenzivně zemědělsky hospodaří a v současné době zemědělci
z ekonomických důvodů přistupují k intenzivnímu pěstování technických plodin, případně
obilovin. Na mnoha místech bylo upuštěno od tradičního způsobu zemědělství / polní výroba,
živočišná výroba / a zemědělci se orientují pouze na polaření, případně chov prasat. To má za
následek upuštění od pěstování pícnin a trav. Místo nich narůstají plochy řepky, případně
kukuřice. Vznikají tak velké lány monokultur, mnohdy přesahující 100 ha. Tyto rozsáhlé
monokultury jsou pro zvěř absolutně nevhodné a to zejména pro zvěř drobnou. Ta má ve většině
případů velmi malé domovské okrsky a po celou dobu trpí na těchto plochách monodietou, která
má za následek oslabení organismu a náchylnost k nemocem a parazitům. To se pak projeví po
sklizni, která probíhá velmi rychle a zrovna tak rychle jsou pole zaorána. Zvěř má tak hlad i ve
vegetačním období a vlivem stresu ze změn prostředí a omezení výživy snadno podléhá
nemocem
a
predátorům
Rozsáhlé plochy obilí, řepky a cukrovky skýtají v době vegetace kryt, ale druhová potravní
nabídka je omezená. Protože neexistují polní cesty nemá se zvěř v době dešťů kde osušit. Drobná
zvěř, zejména koroptev nemá k dispozici orientační body.
Naše zkušenosti hovoří o tom, že proklamované zlepšování životního prostředí orgány st.správy
a politiky jsou pouze prázdná slova, které není možné ani při nejlepší vůli splnit. Z ekonomických
důvodů nejsou zemědělské společnosti ochotny přistoupit k rozdělování těchto lánů a už vůbec
ne na budování biopásů. Jednak je odrazuje byrokracie při žádostech o dotace a podmínky a dnes
i finance. Dotace ve výši cca 12000 Kč / ha jsou při současných cenách zemědělských komodit
asi na 1/3 tržeb, které získají, pokud budou na stejné ploše pěstovat obilí nebo tech. plodiny. O
něco lepší je situace při jednání s drobnými vlastníky zem pozemků a malými zemědělci, kteří
jsou ochotni některý pozemek obětovat na políčko pro zvěř. Jsou však pozemky na stráních a
okrajích lesů, které nejdou obdělávat. Tyto možnosti využíváme, ale problém velkých lánů
monokultur
se
tím
neřeší.
Jedno z políček na zapůjčeném pozemku. Na polovině je zaseta kukuřice na polovině jsou
topinambury. V kombinaci s křovisky, plodonosnými dřevinami a strání situovanou na jihozápad
skýtá tato plocha ideální prostředí pro bažanta i srnčí. Jedinou nevýhodou je nedostatek vody /
vodoteč v parném létě vysychá/.
Další možností je spolupráce s obcemi a obecnímu úřady, kde je možné v rámci územních plánů
a pozemkových úprav zabezpečit alespoň částečné změny v krajině .Je to obnova původních cest,
které byly rozorány a tím získání části neobhospodařované plochy v polích, vyprojektování a
vybudování biokoridorů a biocenter všech kategorií. K tomu však musí být nakloněno
zastupitelstvo obce a obec musí mít dostatek pozemků vhodných jako náhrada pro vlastníky
dotčených pozemků nebo je vykoupit. Samozřejmě osobním jednáním s vlastníky lze mnohdy
získat pozemky i za symbolickou cenu. Musíme však počítat s tím, že velké zemědělské
společnosti budou ve většině případů proti a úpravám se budou všemi silami bránit.
Na políčkách pěstujeme většinou topinambury, kukuřici a směsku obilí. Vše je necháváno přes
zimu a teprve na jaře jsou políčka znovu obdělána. Náklady na políčka hradí MS, některé práce
nám v rámci sponzorství dělají soukromí zemědělci. Obce v naší působnosti mají zpracovány
projekty ÚSES a v jejich rámci byly vybudovány 2 biokoridory. Bohužel, ve Svijanech došlo
k radikálnímu snížení jeho výměry díky PF, který i přes to, že byl příslušnými orgány informován,
pozemek prodal a nový vlastník neumožnil vybudování biokoridoru v celém rozsahu.
Část biokoridoru, který je využíván i jako cesta. Výsadba je zčásti zničena a musí být neustále
obnovována. Biokoridor trpí používáním chemických prostředků na okolních
plochách.
V údolní nivě je veden další biokoridor, který vzdálené části rozděluje polní plochy a spojuje dva
lesní komplexy.
Kolem polních cest a vodotečí vysazujeme volně rostoucí zeleň, která alespoň z části nahrazuje
dřívější
remízy
a
aleje.
Břehy jediné vodoteče v polní části honitby osázeli členové MS rozmanitými dřevinami, které
poskytují kryt i potravu zvěři.
Velkým problémem je nedostatek otevřených vodních toků. V minulosti byly pod rouškou
rekultivací a zvyšování výměry zemědělské půdy vodoteče, úvozy a příkopy zatrubněny nebo
zavezeny a tak má zvěř hlavně v období žní nedostatek vody. Letos jsme proto začali budovat
umělá napajedla do nejvíce exponovaných míst.
V podhorských oblastech se sice tak intenzivně nehospodaří, ale je zde druhý extrém. Některé
plochy leží ladem a jsou neudržované. Roste na nich zlatobýl a invazní rostliny nevhodné pro
zvěř. Skýtají sice kryt, ale ne potravu. Jinde se intenzivně chová dobytek a ovce pasteveckým
způsobem přičemž jsou používány elektrické ohradníky umístěné na hranici lesa. Ty pak brání
zvěři přístupu na pastvu. Mnohdy hrozí i veterinární problémy z možného přenosu nemocí na
zvěř nebo naopak / viz případ Opočno mufloni + ovce = hniloba spárků/ nebo křížení / ovce
– muflon/.
V těchto oblastech je situace ve zvyšování úživnosti poněkud jednoduší i když obtížná. Na
nevyužívaných plochách lze po dohodě s vlastníkem políčko zřídit a hodně uživatelů tak činí.
Rovněž tak vypínaní proudu do ohradníků lze řešit dohodou alespoň tam, kde se zrovna nepase.
Na nevyužívaných lukách se osvědčilo prosekávání pruhů mulčovači. Tím dochází ke zmlazování
travního porostu. Zvěř má možnost se kde osušit a brát mladou trávu. Ve většině případů však
záleží na osobních vztazích a jednání s vlastníky.
V horských oblastech se lesnicky hospodaří podle LHP a CHKO Jizerské hory, Lužické hory či
KRNAP. Skladbu hospodářských lesů jako uživatelé honiteb ovlivnit nemůžeme, ale určitě se
najdou cesty jak společně s LČR a ochranáři zabezpečit alespoň výsadbu plodonosných a
okusových dřevin. Důležitou činností by měla být údržba a obnova horských luk.
Snahou všech uživatelů honiteb by měla být ochrana životního prostředí zvěře a jeho údržba.
Nemusí to být nákladné akce. Mnohdy opravdu stačí posekat neudržovanou louku, zřídit alespoň
malé políčko, opravit studánku, vysadit dub, jírovec, jeřáb tam, kde je to možné. Zlepšíme tím
nejen životní prostředí, ale i vzhled krajiny. Vždy však musíme spolupracovat s vlastníky
pozemků jichž se naše činnost dotkne.
Samostatnou kapitolou je ochrana životního prostředí a přírody jako takové. Bolestí všech
uživatelů honiteb v kraji, ale i v celé republice je neúcta k zákonům a jejich vymahatelnost.
Myslivci jsou neustále terčem kritiky ze strany medií a některé neodborné myslivecké veřejnosti
včetně ochranářských organizaci. Ve většině případů je tato kritika neopodstatněná a
s jednotlivými excesy je spojována celá myslivecká veřejnost jako taková. Přitom hlavní činností
myslivců je ochrana přírody a ochrana všech volně žijících živočichů. Nebýt jich tak již asi na
polích nevidíme koroptev, zajíce i bažanta, zato hodně lišek a jiných
predátorů.
V příměstských honitbách se většina uživatelů potýká s nekontrolovaným pohybem lidí venčících
psy bez ohledu na zákonné předpisy a mnozí myslivci se s nimi dostávají do střetu, který pak
může vyústit v cokoliv. Někteří lidé tak škodí přírodě nevědomky a vysvětlení a domluvu berou
jako poučení, jiní jsou arogantní a agresivní a činí tak schválně. U těch osvěta a vysvětlování nijak
nepomůže. Musí si však být vědomi, že mohou o svého psa i přijít. Na vesnicích je situace jiná a
problémy s pejskaři jsou minimální i když je občas způsobují chalupáři z města.
Největší problémy jsou v současné době s divokými motorkáři a čtyřkolkáři. Tato skupina lidí
patří ničí les, pole, úrodu na polích a plaší volně žijící živočichy bez ohledu na to, kde žijí.Jezdí
nejen ve státních lesích, ale i v soukromých, v CHKO i přírodních rezervacích.Vědomi si toho, že
jsou
téměř
nepostižitelní
jsou
v případě
zadržení
agresivní
a
nebezpeční.
Jedna z cest, která je devastována motorkáři.
Spolupráce s Policií ČR je velmi špatná. Ta nemá prostředky, aby je zadržela a na oznámení
většinou reaguje pozdě. O této problematice jsme jednali společně s LČR, PČR a ochranářskými
organizacemi a byla dohodnutá určitá forma spolupráce , která snad přinese své ovoce. Je však
třeba, aby tito lidé byli postihováni nejpřísnějšími tresty a příště si své jednání rozmysleli. Vždyť
zákon dává možnost i zabavení věci jejíž pomocí je zákon porušován.U této skupiny žádná
osvěta nepomůže, neboť tak činí úmyslně a za účelem zvyšování adrenalinu. Jsou i poznatky, že
tyto divoké jízdy někteří provozují pro organizované skupiny, zřejmě za úplatu.
Zde je dobrá rada drahá a tak lze pouze doporučit častý dozor v honitbě ze strany lesní a
myslivecké stráže a ochrany přírody, zavírání bran na cestách do lesů a vytváření překážek pro
jízdu těchto vozidel v lese a na polích. Je nutná spolupráce s policií.
Dalším problémem se v některých oblastech může stát rekreační jízda na koních, kde dochází
rovněž k zneklidňování zvěře, ale i devastaci cest. Jelikož se jedná většinou o známé lidi, lze
mnohdy řešit tento problém dohodou. Je možné dohodnout např. oblast, kde se budou
pohybovat nebo čas. Je však nutné tuto problematiku řešit i s vlastníky.
Závěrem je třeba říci, že zlepšování životního prostředí a úživnosti honitby včetně ochrany se
musí stát prioritou uživatelů honiteb. Ti by měli využít všechny možnosti i za cenu zvýšeného
úsilí a nelehká jednání. Zároveň si musí uvědomit, že myslivci jsou neustále pod tlakem medií a
rádoby ochranářské loby a svoji práci by měli vhodně presentovat na veřejnosti.
V otázce poškozování životního prostředí a plašení zvěře je nutností zvýšená ochrana a dohled a
spolupráce s LČR, ochranou životního prostředí, PČR a dalšími státními
orgány.
Nedílnou součástí dobře vedené honitby je dostatek slanisek.
Poslední oáza roztroušené zeleně, která udržována MS. Na místě je umístěn krmelec se
samokrmítkem na jadrné krmivo, které pojme 15O kg jádra.
Na závěr mi dovolte, abych Vám popřál v práci mnoho úspěchů, zdravou zvěř a málo problémů
s lidmi, kteří myslivosti nepřejí. To však z velké části bude záležet i nanás samotných.
Myslivosti zdar:
Helmintózy a střečkovitost u srnčí zvěře v oblasti Kozákova
Ing. Ondřej Salaba
Práce zaměřená na zjištění hlavních druhů endoparazitóz srnčí zvěře v lokalitě Kozákov
byla prováděna v letech 1998 - 2006. Pozorování bylo prováděno v honitbách Klokočské skály,
Chuchelna, Tatobity a Záhoří. Tyto honitby se nacházejí mezi městy Semily a Turnovem.
Všechny tyto honitby částečně zasahují svojí rozlohou horu Kozákov v jejímž okolí bylo
pozorování provedeno. Koprologickým vyšetřením vzorků srnčích faeces a helmintologickými
pitvami bylo objeveno, že mezi hlavní endoparazity srnčí zvěře v lokalitě Kozákov patří hlístice
(Nematoda) parazitující v zažívacím traktu u srnčí zvěře.
Na základě koprologického vyšetření a helmintologických pitev byla zjištěna prevalence
(dále jen P) 12 druhů a 2 rodů hlístic zažívacího traktu. Mezi hlístice s velkým významem u srnčí
zvěře patřila Ostertagia leptospicularis, která měla P 83,3 %. Počty nalezených dospělců (dále
jen intenzita infekce I.I.) se pohybovaly od 9 do 260 v jednom hostiteli. Velký význam mají i
druhy Spiculopteragia spiculoptera a Skrjabinagia kolchida. Každý z těchto druhů měl prevalenci
50 %. Počty nalezených dospělců v jednom hostiteli se pohybovaly od 14 do 267 kusů. Z rodu
Trichostrongylus byl nalezen druh Trichostrongylus capricola. Jeho P byla 66,6 % a počty
nalezených jedinců se pohybovaly od 6 do 60 kusů. K méně častým nálezům ve slezu patřil druh
Haemonchus contortus s P 33,3 %. Intenzity infekce tohoto druhu byly však vyšší a v jednom
případě bylo nalezeno 441 dospělých hlístic v jednom hostiteli. Nejmenší význam z hlístic
nalezených ve slezu a tenkém střevě měl druh Rinadia mathewossiani (P 16,6 %) a Teladorsagia
circumcinta (P 16,6 %). Nejčastějším druhem v tenkém střevě byl Nematodirus filicollis, který
měl prevalenci 50 %. Intenzita infekce se pohybovala do 53 dospělců v jednom hostiteli.
K dominantním druhům nalezených v tlustém a slepém střevě patřily druhy Chabertia ovina (P
85,7 %, průměrná I.I. 56,8) a Trichuris globulosa (P 57,1 %, průměrná I.I. 5,25). K hlísticím
s menším významem patřily Oesophagostomum venulosum (P 28,6 %) a Trichuris skrjabiny
(P14,3 %). Pouze koprologickým vyšetřením byly ještě zjištěny rody Cooperia spp. (P 1,9 %) a
Capillaria spp. (3,7 %). Výsledky prevalence jednotlivých druhů jsou srovnatelné s výsledky jiných
autorů. Výjimku tvoří Trichuris globulosa. Tento druh měl v lokalitě Kozákov nesrovnatelně
vyšší P. Výsledky P rodu Trichuris spp.byly porovnány s výsledky, které uvádí Salaba (2004) u
srnčí zvěře v lokalitě Kozákov. Z tohoto porovnání je zřejmé, že P u tohoto rodu během
posledních dvou let u srnčího z oblasti Kozákova vzrostla o 20,7 %. Problém pravděpodobně
spočívá ve špatné hygieně přikrmování a malém účinku léčiva proti tomuto rodu.
Z výsledků koprologického vyšetření byl sledován vliv podání medikované směsi na
potlačení helmintóz u srnčí zvěře. Po podání léčiva nedošlo k výraznému celkovému snížení
prevalence helmintóz. Na základě sledování odhadujeme, že při dvoudenním podávání léčiva
přijalo asi 16 % zvěře léčivo v doporučené dávce. Při statistickém vyhodnocení intenzity
produkce vajíček helmintů v 1 g faeces (E.P.G.) bylo prokázáno na hladině významnosti α = 0,05
snížení celkové produkce vajíček helmintů po podání medikované směsi. Tento fakt neplatil pro
všechny rody hlístic. Podávání léčiva volně žijící zvěři je vždy problematické a je negativně
ovlivněno několika faktory.
Pro srovnání helmintofauny u srnčí zvěře a volně pasených malých domácích
přežvýkavců v lokalitě Kozákov jsme provedli koprologické vyšetření a dvě pitvy ovcí a koz.
Vzorky faeces ke koprologickému vyšetření byly odebrány na pastvinách v oblasti
Kozákova.Celkem bylo koprologicky vyšetřeno 50 vzorků. U malých přežvýkavců byly nalezeny
stejné rody hlístic zažívacího traktu jako u srnčí zvěře v této lokalitě. Na základě dvou pitev ovcí
byly nalezeny již 4 stejné druhy hlístic jako u srnčí zvěře. Jednalo se o druhy Teladorsagia
circumcinta, Haemonchus contortus, Trichuris globulosa a Chabertia ovina. Rozdíl byl pouze
v dominanci jednotlivých hlístic u srnčí zvěře a malých domácích přežvýkavců. Zvláště u ovcí
bylo zjištěno poměrně vysoké parazitologické zatížení. Lze předpokládat, že na pastvinách a
v jejich okolí dochází k přenosu parazitických hlístic mezi ovcemi a srnčí zvěří. Tento fakt může
být samozřejmě i opačný.
Další pozorování bylo zaměřeno na sledování výskytu podkožní a nosohltanové
střečkovitosti. Nosohltanovou střečkovitost způsobuje druh střeček hltanový (Cephenemyi
stimulator) a podkožní střeček srnčí (Hypoderma diana). Při sledování výskytu larev střečků u
srnčí zvěře jsme v praxi odkázáni na období odstřelu. Tento fakt umožňuje u srnců sledovat larvy
střečka hltanového, které dozrávají v období jara a léta. U srn můžeme naopak sledovat podkožní
střečkovitost. V období odlovu srn jsou již dobře patrné larvy střečka srnčího v podkožním
vazivu. U srnčat jsou nálezy larev střečka srnčího ojedinělé, neboť rojení střečka srnčího probíhá
hlavně v květnu a většina srnčat se rodí začátkem června. Zdrojem dat pro zjištění prevalence
střečků byly hlášenky o lovu a úhynu zvěře. V letech 1998 – 2001 bylo nutné uvádět i počty
nalezených larev střečků u srnčí zvěře do těchto formulářů. Byly zpracovány formuláře z obcí
Semily a Turnov. V letech 2002 – 2006 jsme pozorování prováděli sami pouze v honitbách
Kozákova.
Parametry P střečka hltanového (Cephenemyia stimulator), u srnců ulovených v období
od 16.5 do 30.9. v letech 1998 – 2006 kolísaly v rozmezí od 16,13 % do 42,6 %. Nejnižší P byla
zaznamenána v roce 2006 a nejvyšší v roce 2002. Průměrná intenzita infekce kolísala od 6,2 larev
v roce 2006 do 10,6 larev v roce 2002. Při dlouhodobém pozorování P střečka srnčího u
ulovených srnců byl viditelný vzestup P od roku 1998 do roku 2002 kdy byla P nejvyšší. Od roku
2003 má P sestupnou tendenci a v roce 2006 dosáhla minima za sledované období. Byla také
sledována P a I.I. larev střečka srnčího u srnců v závislosti na měsíci ulovení. Toto pozorování
potvrdilo postupné dozrávání larev v průběhu doby lovu srnců. Nejvyšší I.I. a P byly
zaznamenány v období od 16. 5. do 30. 6. každého roku. Nižší P a I.I. byla pak v období od 1. 7.
do 31. 7. V období od 1. 8. do 30. 9. byly již nálezy larev střečků III. instaru jen velmi vzácné.
Celkem bylo za sledované období vyšetřeno 503 srnců.
P a I.I. larev střečka srnčího (Hypoderma diana) byla zjišťována od roku 1998 do roku 2006
v honitbách v oblasti Kozákova. Výskyt larev střečka srnčího byl sledován u srn ulovených
v období od 1.11. – 31.12 každého roku. P larev střečka srnčího kolísala v jednotlivých letech více
než u střečka hltanového. V roce 1998 byla na úrovni 35,4 %. V dalších letech klesala až na 23,2
% v roce 2001. V roce 2002 začala stoupat a maxima dosáhla v roce 2003 kdy byla P 50 %.
V letech 2005 – 2006 docházelo opět k poklesu P. V roce 2006 dosáhla minima za sledované
období a klesla na 18,75 %. Průměrná I.I. kolísala v jednotlivých letech v rozmezí 12,8 – 21,8
larev. Průměrná I.I. se v posledních dvou letech drží těsně nad úrovní 15 %. Pokles P obou
druhů střečkovitosti přikládáme účinkům antiparazitika Cermix, které je každý rok předkládáno
při léčebné akci v zimním období. Výsledky P a I.I. byly porovnávány s výsledky jiných autorů
např. Vaca (2000), Lamka (1999). Výsledky jsou srovnatelné s pracemi uvedených autorů. Celkem
bylo za sledované období vyšetřeno 264 srn.
Posledním cílem práce bylo navrhnout opatření k dalšímu potlačování endoparazitóz u
srnčí zvěře. Nepřímo patří k potlačení parazitóz, zlepšování kondice a odolnosti srnčí zvěře.
Toho lze dosáhnout zřizováním políček s kvalitním pastevním porostem a kvalitním
přikrmováním v zimním období. Důležité je zajištění klidu v honitbě. Neklid a přerušování
pastevních period vede u srnčí zvěře k poruchám trávení a umožňuje sekundární rozvoj
endoparazitů zažívacího ústrojí. Dále doporučujeme dodržování hygieny v průběhu přikrmování
a důkladnou asanaci krmelců a jejich okolí po ukončení přikrmování.
Jako hlavní úkol v potlačování parazitóz doporučujeme pokračování v podávání
antiparazitika Cermix pulvis ad us. vet. v zimním období. Možností je i tento přípravek podávat
dvakrát ročně a to v lednu a únoru. Důležité je zvýšení koncentrace přípravku Cermix
v medikované směsi při potlačování hlístic rodu Trichuris spp. V tomto případě je třeba mísit
léčivo v poměru 2 : 8 (10 kg léčiva a 40 kg jadrného krmiva). Samozřejmostí je dodržení
základních pokynů pro podávání medikované směsi. Nesprávnou aplikací léčiva se snižuje
procento zvěře, která přijme léčivo v účinné dávce. Je třeba zajistit dostatečné množství léčiva dle
skutečných stavů zvěře v honitbě. Také je důležité zajistit dostatečné množství přikrmovacích
míst v honitbě, aby zařízení navštěvovalo co nejméně zvěře. K šíření parazitóz přispívají i
nadměrné stavy zvěře.
V honitbách na Turnovsku se podle našeho zjištění procento zvěře parazitované oblými
červy blíží ke 100 %. Na hltanovou střečkovitost je v dlouhodobém průměru pozitivních 30,5 %
populace srnců. Na podkožní střečkovitost je pozitivní v průměru 29,6 % populace srn. Při této
prevalenci parazitů by se rozhodně nemělo upouštět od používání antiparazitik. Momentálně i
přes poměrně vysokou prevalenci parazitů nebyla zjištěna v námi sledovaných honitbách vysoká
intenzita infekce těchto parazitů. Pokud by se upustilo od používání léčiv, mohlo by dojít ke
zvýšení intenzity infekce těchto parazitů a tím by mohlo vzrůst i procento úhynů. Jako poslední
opatření doporučujeme odstřel kusů, které jeví známky napadení parazity. Je třeba také neustále
monitorovat výskyt parazitů pomocí koprologického vyšetření srnčích faeces. Závěrem lze
doporučit i občasné helmintologické vyšetření vývrhů ulovené zvěře.
Přehled použité literatury lze najít na webových stránkách Libereckého kraje: www.kraj-lbc.cz v
odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí v části myslivost a rybářství.
Graf č. 1
Prevalence jednotlivých rodů hlístic (Nematoda) před a po podání
přípravku Cermix ad us. vet. na základě koprologického
vyšetření v honitbách Kozákova (2006)
70
60
Prevalence v %
50
40
30
20
10
0
před léčením
po léčení
Haemonchus
T richcostrongylus
contortus
spp.
5,5
0
Oesophagostomum
Ostertagia spp.
Cooperia spp.
Nematodirus spp.
Chabertia ovina
T richuris spp.
Capillaria spp.
35,18
30,56
3,7
29,6
6,5
13,9
65,7
2,7
14,8
23,1
0
21,3
0,9
5,6
59,3
4,6
spp.
Graf. č. 2
Průměrná intenzita (E.P.G.) jednotlivých rodů hlístic (Nematoda) před podáním
a po podání přípravku Cermix ad us. vet. v honitbách Kozákova (2006)
120
100
E.P.G.
80
60
40
20
0
Haemonchus
contortus
Trichcostrong.
spp.
Ostertagia spp.
Cooperia spp.
Nematodirus spp.
Oesophagostomu
m spp.
Chabertia ovina
Trichuris spp.
13,03
32,84
20,8
10,2
16,4
15,82
23,96
103,5
6,8
0
31,2
36,2
0
10
24
27,7
54,2
9,52
před léčením
po léčení
Capillaria spp.
Graf č. 3
Porovnání prevalence jednotlivých rodů hlístic (Nematoda) u malých domácích
přežvýkavců a srnčí zvěře. Honitby Kozákova na základě koprologického
vyšetření v roce 2006.
70
60
Prevalence %
50
40
30
20
10
0
Haemonchus
Trichost. spp.
Ostertagia spp.
Cooperia spp.
Strongyloides pap.
Chabertia ovina
Trichuris spp.
Ovce, kozy
32,33
36
40
38
32
4
14
4
20
28
0
Srnčí zvěř
2,8
25
26,9
1,9
0
26,5
3,7
0
9,7
62,5
3,7
contortus
Nematodirus spp. Oesophagost. spp. Bunostomum spp.
Capillaria spp.
Graf č. 4
Prevalence larev střečka hltanového (Cephenemyia
stimulator) u srnců ulovených v honitbách Kozákovska
v jednotlivých letech.
45%
40%
35%
30%
25%
20%
15%
10%
5%
0%
Prevalence
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2005
2006
25,40%
35,50%
22,20%
31,90%
42,60%
34,50%
23,91%
16,13%
Graf. č. 5
Prevale nce lare v s třečk a s rnčího (Hypode rm a diana) u srn
ulove ných v honitbách Kozákovs ka v je dnotlivých le tech.
50%
45%
40%
35%
30%
25%
20%
15%
10%
5%
0%
Prevalence %
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2005
2006
35,40%
26,00%
23,40%
23,20%
33,30%
50%
31,82%
18,75%
Použitá literatura
Bürger H. J., Stoye M. : Parasitologische Diagnostik (Teil II),
Parasitologie der Tierärztlichen Hochschule Hannover 1968, 69 s.
Ciberej J., Lazar P., Halász J., Kačur M. : Chov a choroby zveri,
Magnus pro UVL v Košiciach 1992, 219 s.
Eckert J., Kutzer E., Rommel M., Bürger H.J., Korting. : Veterinarmedizenische Parasitologie,
Verlag Paul Parey, Berlin und Hamburg 1992, s 905
Kotrlá B. a kol.: Parazitózy zvěře,
Academia, Praha 1984, s 190
Lamka J., Rejsek P., Ducháček L.: Účinnost ivermektinu proti střečkovitosti srnčí zvěře
v celookresním podání (okr. Jičín), Sborník referátů z konference : Problematika
chovu a chorob zvěře, Brno 1999
Lamka J., Minář J., Vaca D.: Současný výzkum střečkovitosti lovné zvěře v České republice,
Sborník referátů z konference : Střečkovitost spárkaté zvěře, Brno 1997
Minář J.: Střečkovitost lovné zvěře v Evropě, Sborník referátů z konference : Střečkovitost
spárkaté zvěře, Brno 1997
Salaba O. : Parazitózy srnčí zvěře na Turnovsku, bakalářská práce,
Katedra Zoologie a Rybářství, ČZU Praha 2004, s. 77
Salaba O. : Rozšíření a možnosti prevence helmintóz a střečkovitosti srnčí zvěře v lokalitě
Kozákov, diplomová práce, Katedra Zoologie a Rybářství, ČZU Praha 2007, s. 80
Spellmayer O.: Untersuchungen zur Helminthenfauna von Reh und Schwarzwild aus
Norddeutschland, Inaugural Dissertation, Tierärztliche Hochschule Hannover
1996, s. 123
Ševčík B., Straková J.: Zajišťování antiparazitárních akcí u spárkaté zvěře v zimním období
1996 - 97, Časopis Myslivost, č. 12/96, ročník XLIV(LXXIV), s 16,17
Vaca D.: Střečkovitost spárkaté zvěře, Doktorandská disertační práce,
MZLU Brno 2000, s. 202
Lovecky upotřebitelný pes a jeho problematika.
Jaroslav Kočárek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda kynologické komise
Dámy a pánové, vážení hosté, Vážení a milí zelení kamarádi.
Chápu toto své vystoupení jako podnět k diskusi a tak se pokusím jen v krátkosti nastínit některé
problémy které vnímám jako zneklidňující a jsou podle mého názoru nejvíce vidět. Lovecky
upotřebitelný pes a současná situace v nových podmínkách.několik pohledů na problematiku
myslivecké kynologie.
Dlouholetá tradice myslivecké kynologie v Čechách dala myslivecké veřejnosti jména jako K.
Podhajský F. Houska. M. Štěrbová F. Stehlík, R. Knoll a mnoho dalších. Dnešní generace
mysliveckých kynologů nese dál tato jména v podobě memoriálů jako vzpomínku na jejich práci,
jejich snahu pozvednout Českou mysliveckou kynologii. Je zapotřebí říci, že dnešní doba staví
před nás, následovníky nelehké úkoly. Jsme neustále pod tlakem nemyslivecké veřejnosti a
medií.Různých nátlakových skupin - nesmyslných ochránců čehokoliv. Je také zapotřebí jasně
říci, že nejsme jednotní, což dokazuje debata o norování. Článek v myslivosti č.4, kde odpovídá
hlavní poradce klubu chovatelů jezevčíků MVDr. Jansa na otázku, zda kontaktní či nekontaktní
norování, jasně odpověděl, jezevčíkům stačí bezkontaktní norování. Můj názor na tuto
problematiku je naprosto liberální. Kdo má zájem a hlavně podmínky pro norování v přírodní
noře musí mít možnost psa na tuto práci připravit a to naprosto legálně. Kdo je ve skalnatém
revíru, kde není schopen psovi pomoci, ať prokáže zájem a vlohu psa pro tuto práci
bezkontaktně.
Můj poznatek je takový, že pokud psa používám na povrchovou práci, nelze s ním norovat. Pak
se stává na naháňkách, že pes, který je používán jako norník, zmizí v první noře a nikdo neví, kde
je. A vůdce zůstane sám bez psa, protože leč jde dál. Zde je podle mého jasně vidět, že cesty
chovatelských klubů, kde převládla naprosto komerce jdou úplně jinou, ne mysliveckou cestou.
Doplácí na to pes. Zejména plemena jako jezevčík, foxteriér, z ohařů Výmarský a Maďarský, dále
bígl atd.
Kde hledat příčiny - podle mého názoru je jednou z hlavních příčin zespolečenštění loveckých
plemen. Dnes není výjimkou potkat na buzer šňůře ve městech Výmarského či Maďarského
ohaře, Irského teriéra či Foxteriéra. O jezevčících nemluvě. Tady by měli nastoupit ochránci,
protože chovat ohaře v paneláku jako gaučáka, je podle mne týrání zvířat. Ale do toho nikdo
nešťourá! Myslivci jsou přece snadný cíl.
Další problém je, když si zavoláte na inzeráty, které jsou uveřejněné i v myslivosti a zeptáte se na
vedení rodičů, zjistíte, že nejsou vedeny myslivecky. Sám jsem takový to test provedl u Irského
foxteriéra, a byl jsem velmi nemile překvapen. Léta se chodím koukat po výstavách a zkouškách.
A musím říct, že se začínají projevovat věci, které jsou alarmující. U některých jedinců je na
ústupu hlasitost na stopě živé zvěře, nebo hlásí jen na viděnou. Všeobecně se zmenšuje chrup. Je
to vidět hlavně u špičáků. Kdo dnes dává psovi kosti nebo klasickou vařenou stravu. Granule
jsou pohodlnější !!!
Pokud se podívám na lovecky upotřebitelného psa z pohledu majitele, také se není proč radovat.
Každý majitel psa zná takové to, uvaž si toho psa, ježíš to snad ne.. apod. Poslední dobou se
objevilo několik zajímavých článků v Myslivosti a Světu myslivosti. P. Ziegrosser v Myslivosti č.3
trefil do černého. Myslím si, že každý z nás, kteří jsme našli v myslivecké kynologii zalíbení, s ním
bude souhlasit Patřím k těm, kteří bez psa do revíru nejde. A to zásadně. Psa mám proto, že ho
chci! Pes je přítel, kamarád a pomocník. Toto je, nebo by mělo být motto pro všechny, kdo psa
mají nebo si chtějí pořídit! Každý by měl zvážit pro jakou práci si psa pořizuje, v jakém je revíru
a jaké má podmínky a možnosti. Věta, to jdeš na srnce a se psem, mě šokuje. Tak jsem postřelil a
hledal jsem půl dne a on byl kousek. To je běžná praxe v mnoha mysliveckých sdružení. Nevím
zda to je nějaká nedokonalost nebo ješitnost, ale každý kdo loví a žije v MS tak ví, že to tak je.
Asi mám štěstí na myslivecké hospodáře, u nás je to v tomto ohledu lepší. Občas telefon zazvoní,
- prosím tě stalo můžeš. Samozřejmě můžu, proto mám psa. A je přece radost, když se dosled
povede. I když je to pár metrů. Zásadu, nejsem si jistý, zavolám pro pomoc se psem, by měl ctít
každý.
Pokud se podívám na loveckého psa z pohledu finančního, dojdu k číslům, kterým laik nebude
věřit! Nebudu tady vyčíslovat, co stojí lovecký pes ročně na kvalitní stravě a veterinární péči. Já
kupuji měsíčně 8-9 kg hovězího masa + vepřové packy pro jednoho psa. Protože jsem si psa
pojistil u naší myslivecké pojišťovny, dostal jsem k uzavřené smlouvě i tabulku ocenění psa. Jsou
to zajímavá čísla.
Ocenění - národní výstava 3. 1000,-Kč , zkoušky jsou oceněny lépe LZ 5 000,-Kč, BZ 3 500,-Kč,
BZH 4 000,-Kč, ZH 5 000,-Kč, cena feny Německého loveckého teriéra je 26 800,-Kč. Protože
je kandidát chovu, tak po prvních štěňatech se zvedne cena ještě o 20% tedy na cca 32 000,-Kč.
A tady se potvrzují slova, která napsal p. Ziegrosser v myslivosti, že každý z nás, kdo pouští psa
do leče na honě či naháňce, pouští nejen kamaráda, ale také značnou investici, kterou do výcviku
a chovu investoval.
V dnešních podmínkách není jednoduché psa vycvičit a hlavně potom po celou dobu držet
v kondici. Co je ale horší, že situace se zhoršuje a pro některá plemena už dnes není v mnoha
revírech kvalitní práce a podmínky pro výcvik. Pak se běžně stává, že ohař odaportuje 5 kachen
za rok.
Poslední podnět, který vnímám jako zhoršující se, je kvalita v přípravě psů na zkoušky. Byl jsem
v minulém a předminulém týdnu na ZV ve Svijanech a Kruhu u Jilemnice. Na obojích zkouškách
se objevili psi, kteří viděli či cítili zajíce poprvé. Mluvím o malých plemenech. Pes ani neví, zda
má hlásit. Myslím si, že je to přímo úměrné kvalitě vůdce. Ta totiž také klesá. Na konci potom
vrchní rozhodčí obvykle říká o kvalitě vůdců pomlčím!!! To je jen několik postřehů. Je to můj
názor, moje postřehy z poslední doby. Jak jsem řekl na začátku, rád bych znal Vaše názory a
postřehy. Pokud má někdo jiný názor nebo postřeh, prosím pojďme diskutovat.
Myslivecké kynologii zdar
Spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb, ČMMJ a státní správou
Miroslav Brožek, ČMMJ OMS Jablonec nad Nisou, předseda myslivecké komise
Tématem mého příspěvku má být spolupráce mezi držiteli honiteb, uživateli honiteb,
Českomoravskou mysliveckou jednotou a státní správou.
Novým zákonem o myslivosti, úrovní jeho zpracování a jeho odbornou kvalitou nastalo od
1.7.2002 pro odvětví myslivosti a myslivce velice složité období tvorby nově transformovaných
honiteb i nového odlišného systému a stylu mysliveckého hospodaření v honitbách. Co tomu vše
předcházelo ?
Důvodů zahájení legislativního procesu k zákonu o myslivosti bylo několik. Prvním bylo to, že
ministerstvo zemědělství od roku 1992 nevytvořilo vlastní kvalitní návrh moderního zákona o
myslivosti. Žádný zákon tedy do roku 2000 oficiální cestou připraven nebyl. I když byly
vypracovány teze a zásady nového zákona, jehož projednávání bylo také zařazeno na rok 2001 do
legislativního plánu vlády ČR, ukázalo se, že je to příliš pozdě na to, aby to ovlivnilo další průběh
věcí.
Na druhé straně zde byla stále více nervózní myslivecká veřejnost, které se nezadržitelně blížil rok
2003 a s ním konec nájemních smluv k honitbám. Českomoravská myslivecká jednota, jako
dominantní myslivecká organizace v ČR proto nemohla déle čekat. Vybraní myslivečtí odborníci
se pustili do tvorby návrhu zákona, který dokončili, asi v srpnu 2000. Potom se ČMMJ ( vedená
především snahou pomoci myslivcům před koncem nájemní doby ) obrátila na poslance a
senátory, kteří projevili vůli zabývat se tímto zákonem. Tak vznikla iniciativní skupina poslanců,
která 6.12.2000 předložila sněmovně svůj návrh zákona o myslivosti. Zákon pak byl přijat i
s většinou zásadních nedostatků, o kterých se vědělo po celou dobu legislativního procesu, a byl
tady prostor je napravit.
Konec roku 2002 byl též koncem působnosti okresních úřadů. A právě do této doby připadlo
provedení transformace stávajících honiteb a jejich uvedení do souladu s nově platným zákonem
o myslivosti. Zákon uložil všem držitelům honiteb předložit do 31.12.2002 orgánu státní správy
myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31.
březnu 2003. Všechna honební společenstva i ostatní vlastníci pozemků spolu s myslivci –
vlastníky půdy se velice aktivně ujali tohoto úkolu a potřebné formality předložili v termínu tehdy
ještě na okresní úřad. Výsledek této aktivní spolupráce byl ten, že na celém území okresu
Jablonec nad Nisou nedošlo ke zrušení ani jedné honitby. Dokončení správního řízení ve věci
transformace honiteb bylo definitivně ukončeno během prvního pololetí r. 2003 jednotlivými
pověřenými obecními úřady. Za tuto časově náročnou a zodpovědnou práci patří všem
zainteresovaným stranám dík, protože nedošlo k přerušení myslivecké činnosti v honitbách.
Rád bych se na dané téma podíval ještě trochu jiným pohledem a sice pohledem myslivce a dikcí
zákona o myslivosti. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., jako nejvyšší právní norma v dané
problematice nabízí nové pohledy na zaběhnuté názory a vlastně završuje proces transformace
myslivosti a definitivně vrací právo myslivosti k vlastnictví honebních pozemků.
Myslivost je zde definována :“jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící
zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých
tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví „.
A právě z této definice se odvíjejí dva základní směry a sice řízení myslivosti v hierarchii státní
správy, jež nelze směšovat se řízením uživatelů honiteb, držitelů honiteb, t.j. fyzických a
právnických osob jež provádějí myslivost – a se spolkovou činností jež rozvíjí myslivecké tradice
a zvyky jako součást českého národního kulturního dědictví. A právě tuto část myslivosti
podporuje stát, státní správa i samospráva krajů ve smyslu § 59 odst. 2), písm. f), cituji: „
spolupracuje s občanskými sdruženími, které působí v myslivosti, a ostatní veřejností“, konec
citátu. Podporu mysliveckého hospodaření a spolkové činnosti řeší § 62 zákona o myslivosti a
přímo ukládá státní správě každoročně zpracovávat pravidla pro poskytování finančních
příspěvků v rámci kraje a pravidla používání prostředků ze státního fondu životního prostředí.
Jak je patrné, zákon definuje spolupráci pouze v § 58 v roli ministerstva zemědělství a v § 59
v působnosti krajů. Spolupráce není zmíněna, dle § 60, v působnosti obcí. Navíc dikce zákona
mluví vždy o spolupráci s občanskými sdruženími, která působí v myslivosti, aniž některou
upřednostňuje. Občanskými sdruženími jsou např. myslivecká sdružení, založená na základě
zákona o sdružování občanů a jsou registrována ministerstvem vnitra ČR.
Co je ale podstatné, nejedná se např. o honební společenstva, akciové společnosti, s.r.o., atd.,
kteří jsou mnohdy také uživateli honiteb. Nikde také není uvedeno prioritní postavení ČMMJ ač
se jedná o velikou organizaci, protože členství v ní není povinné a zájmy myslivců na celostátní
úrovni hájí i další myslivecké organizace.
Skutečně nevím, zda smluvně právní vztah mezi držitelem, vlastníkem honitby a mezi uživatelem
honitby nazvat jako spolupráci. Jedná se o vztah nájemní, za úplatu s jasně rozdělenými rolemi. A
navíc veškeré myslivecké výkazy předkládá uživatel honitby ke schválení v zákonných termínech
a lhůtách. V případě nedohody řeší orgány státní správy.
K tomu praktická poznámka. Je vždy dobré pokud je mezi uživateli honiteb vždy několik sedláků,
majitelů pozemků, kteří jsou funkcionáři honebního společenstva a na této bázi pak může
probíhat neformální spolupráce. Ku prospěchu majitelů pozemků i zvěře. Jiná situace je při
pronájmu od státních organizací, ale osobní kontakty i zde mohou sehrát významnou roli.
Faktem totiž stále zůstává skutečnost, že držitelé honiteb mají veliké pravomoce a mohou
zásadním způsobem ovlivnit myslivost.
Závěrem své analýzy chci říci, že na základě hodnocených faktů vidím jednu obrovskou
příležitost k další plodné spolupráci všech zúčastněných subjektů. Jedná se o záchranný projekt
kriticky ohroženého druhu zvěře a sice koroptve polní.
Tento projekt lze realizovat jako program kraje, kde iniciaci by převzal resort rozvoje venkova,
zemědělství a životního prostředí Krajského úřadu a za naší společné spolupráce myslivců,
zemědělců, ochránců přírody i dalších zainteresovaných by šlo maximální využití všech dotací a
podpor, jak v rámci kraje, Mze ČR i MŽP ČR. Podobný záchranný projekt se rozjíždí v kraji
Vysočina a ten by nám mohl být vodítkem, jak postupovat.
V české myslivosti po sametové revoluci nastaly ohromné změny. Nejen materiální, ale především
v oblasti myšlení. Je třeba opustit staré stereotypy, zapudit poslední zbytky vzpomínek na „
Národní frontu“ a se zdravým selským rozumem řešit nové problémy.
Myslivost a management zvěře se dnes váže pouze na vlastnictví půdy, honebních pozemků.
Jedině spoluprací s nimi se my, jako myslivci můžeme podílet na rozvoji myslivosti, na rozvoji
mysliveckých zvyků i tradic. Ve prospěch majitelů pozemků, zvěře, přírody i naší krásné, české
myslivosti.
Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku. Snížení kvality mysliveckého
obhospodařování na pastvinách
Petr Matička, ČMMJ OMS Česká Lípa, předseda myslivecké komise
Pastviny a jejich vliv na myslivecké obhospodařování v honitbách
Okresní mysliveckou radou jsem byl pověřen zmínit se v krátkosti k problematice
velkých pastevních ploch. Na okrese Česká Lípa je evidovaná zemědělská půda o rozloze 32 462
ha, z čehož trvalý travní prostor činí 15 827 ha, což je takřka polovina těchto ploch. Dále se již
dostáváme k pastevním plochám, které jsou 6 920 ha, a to máme 44 % trvalých travních prostorů
a 21 % z celkové zemědělské půdy. Z předchozích údajů vyplývá, že nám pastviny zasahují svou
rozlohou výrazně do hospodaření v našich honitbách. Sami z praxe známe, jaký vliv přineslo
pastevectví do naší myslivosti, zvláště můžeme-li posoudit stav, než došlo k zavedení dotačních
titulů v zemědělství dle EU, když je v současnosti limitován pětiletý úvazek zemědělců se zhruba
6000,-Kč/ha .
Došlo k oplocení výrazných částí ploch, což znesnadňuje zvěři užívání přirozených migračních
cest. Intenzivním spásáním skotem a ovcemi dochází k úbytku potravní nabídky a úbytku
krytových poměrů v přírodě. Zvěř mění své chování a více se zdržuje v hustých lesních
prostorech. Tímto značně narůstá nebezpečí vzniku škod, neboť podíl dřevin v potravě zvěře se
výrazně zvyšuje. Veliký problém nastává s regulací početních stavů, neboť individuální lov v
hustých porostech je velmi obtížný. Vzhledem k tomu, že se za těchto okolností snižuje nejen
slovitelnost, ale i celkový přehled o zvěři, je také velmi obtížné reálně odhadnout její početní
stavy. Závěrem je třeba si přiznat, že i bonita honiteb z velké části utrpěla a tím je potřeba se
zamyslet a se státní správou navrhnout opatření zmírňující negativní vlivy pastevectví v současné
přírodě .
Zvěř a dopravní komunikace na Českolipsku
Jedním z největších problémů co nás myslivce trápí, je obrovský počet dopravních nehod
způsobených střetem automobilů se zvěří. Proto jsme se i my, OMS Česká Lípa, zapojili do
celorepublikové kampaně, vedoucí ke zjišťování všech dostupných informací od mysliveckých
organizací našeho okresu.
Zmenšováním životního prostoru pro volně žijící zvěř, enormní nástup automobilového provozu
a v mysliveckém snažení uchovat příznivé stavy zvěře, logicky dochází k větší frekvenci kolizních
situací, kdy na sebe člověk a zvíře naráží. Každý volně žijící živočich nutně ke svému životu
potřebuje určitý životní prostor, v němž dopravní komunikace tvoří dnes již těžce překonatelnou
překážku, která devastuje její početní stavy.
Na naši výzvu zareagovalo sedmnáct honiteb provozující mysliveckou činnost při
nejfrekventovanějších komunikacích našeho okresu. Sledované období bylo stanoveno od roku
2004 do první čtvrtiny roku 2007. Myslivečtí hospodáři doplňovali požadované informace do
předem stanovených formulářů obsahující číslo silnice, úsek x-y, druh zvěře a předpokládaná
škoda na zvěři.
Srnčí zvěř přestavuje nejpočetnější kolizní skupinu s počtem 354 kusů a vyčíslené škodě na zvěři
659 000,- Kč . U jelení zvěře došlo k usmrcení 21 kusů v hodnotě 52 500,-Kč. Černé zvěře 38
kusů za 87 370,-Kč. Dančí zvěře 5 kusů za 11 500,-Kč. Muflonů 11 kusů za 10 000,-Kč. Ze zvěře
drobné uhynulo 11 kusů bažantů za 11 000,-Kč a zajíců 19 kusů za 38 000,-Kč .
Toto jsou výsledky statistiky za poslední tři a čtvrt roku. Je nutné dodat, že při poradách s
mysliveckými hospodáři se s tímto ožehavým tématem často zabýváme, zvláště vezmeme-li v
úvahu, že jsme schopni doložit zhruba nanejvýš 60% prokázaných případů. I dnes ještě bohužel
dochází k zatajování takto uhynulé nebo nedohledané zvěře, neboť většina motoristů není pro
událost pojištěna a neuvědomuje si své protiprávní jednání.
Dopravní komunikace našeho okresu nejsou zabezpečeny proti střetům se zvěří, kde nedochází
ke škodám jen sledované zvěři, ale i na majetku a zdraví všech nás, kteří tuto oblast obýváme.
Nezanedbatelnou citelnou ztrátou na naší přírodě dále bohužel automobilismus přináší v
početních stavech ptactva a jiných drobných živočichů.
Intenzivní myslivecká snaha o zlepšování krajiny a životního prostředí, snaha o záchranu a
udržení živočišných druhů v přírodě, péče o zvěř a nemalé prostředky investované z vlastních
zdrojů do těchto a jiných oblastí, přináší v konečném důsledku prospěch pro celou společnost .
Nakonec je třeba připomenout veškerá volně žijící zvěř je bohatstvím našeho státu a jako takový
se nemůže zříci odpovědnosti za její ochranu.
Myslivecká statistika 2007
Ing. Zuzana Wudyová, Krajský úřad Libereckého kraje, ORVZŽP
ROČNÍ VÝKAZ O HONITBÁCH, STAVU A LOVU ZVĚŘE V LIBERECKÉM KRAJI
OD 1.4.2007 DO 31.3.2008
Roční výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře je statistický dokument, který každoročně předkládá
uživatel honitby, po schválení držitelem honitby, orgánu státní správy myslivosti. Podle tohoto
statistického výkazu pak jednotliví uživatelé honiteb provádí odlov zvěře na základě zvěře
naplánované.
Zákon o myslivosti umožňuje lovit i jiné druhy zvěře, které nejsou uživatelem honitby
naplánovány. Nejčastěji se používá ustanovení § 36 odst. 5 zákona o myslivosti, na základě
kterého, v honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny minimální a
normované stavy, lze po vyjádření orgánu státní správy myslivosti (obecní úřad obce s rozšířenou
působností) u těchto druhů zvěře lovit samičí zvěř a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době
lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Dále se ve většině případech využívá
ustanovení § 39 zákona o myslivosti, podle kterého orgán státní správy myslivosti (obecní úřad
obce s rozšířenou působností) rozhoduje o snížení stavů zvěře či zrušení jejího chovu.
Podle statistického výkazu lze zhodnotit myslivecké hospodaření ze určité období, vývoj počtů
jednotlivých druhů zvěře, ale i posoudit, jak jsou dodržovány počty zvěře mezi stavy minimálními
a normovanými a vykazovanými sčítanými stavy zvěře v porovnání s lovem všech druhů zvěře.
Držitel a uživatel honitby musí údaje z výkazu sledovat a využívat k naplnění záměrů, které
společně přijal při tvorbě honitby a těchto údajů využít pro další myslivecké hospodaření.
V současné době dochází k velkému bumu v oblasti zpětných propočtů ve vztahu stavy sčítané,
stavy odlovené s vlivem počtu samic a očekávaným přírůstkům. Na základě těchto propočtů se
zvedá vlna negativních ohlasů na současné stavy zvěře, jejich nadměrné počty a to převážně z řad
vlastníků honebních pozemků či ochránců přírody. V této souvislosti je nutné připomenout, že i
zákon o myslivosti pamatuje na myslivecké plánování, kdy při nesplnění lovu celkového počtu
kusů jednotlivého druhu spárkaté zvěře podle plánu mysliveckého hospodaření, pokud tím
dochází k překročení normovaného stavu, může orgán státní správy myslivosti uložit uživateli
honitby až 200 000 Kč pokutu. Což si myslím, že je z pohledu jednotlivých myslivců, kteří jsou
členy mysliveckého sdružení, dosti vysoké finanční sousto. K tomu je nutné ještě připomenout,
že dnešní myslivecké hospodaření je podle zákona o myslivosti postaveno na vlastnících
honebních pozemků. Což v mnohých případech z posledního období již ukazuje na to, že
vlastníci nejen že využívají možnosti prohlásit si své honební pozemky za nehonební, ale
využívají i možnosti vyčíslování škod, které způsobila zvěř a jejich soudní či mimosoudní
vypořádání. Tato skutečnost zatím nedosáhla takových rozměrů, aby způsobila masivní
ukončování činnosti mysliveckých sdružení. Je však nutné být ve střehu, neboť lidská společnost
se vyvíjí a bylo by naivní si myslet, že myslivosti, jako takové, se nedotkne.
Přehled mysliveckého hospodaření v honitbách Libereckého kraje, přednesený na Myslivecké
konferenci 2008 je ještě rozšířen o mysliveckou statistiku podle jednotlivých okresů.
Pro lepší přehlednost byly do sborníku zařazeny údaje v tabulkové formě a je na každém čtenáři,
aby si utvořil názor o stavech zvěře, jejím nepříznivém vývoji k honitbách Libereckého kraje a
našel vlastní postupy ke zlepšení a narovnání tohoto stavu.
INFORMACE O HONITBÁCH
ČESKÁ
JABLONEC LIBEREC
LÍPA
N. N.
63
25
71
DRUH HONITBY
SEMILY
CELKEM
50
209
HONITBA (VOLNÁ)
Z TOHO: OBORA
Z TOHO: SAMOSTATNÁ
BAŽANTNICE
ZVĚŘ
JELENÍ
DANČÍ
2
1
1
1
5
2
0
0
2
4
NORMOVANÉ STAVY VYBRANÝCH DRUHŮ ZVĚŘE
ČESKÁ
JABLONEC LIBEREC
SEMILY
LÍPA
N. N.
101
156
222
0
CELKEM
479
109
0
24
32
165
227
97
67
0
391
MUFLONÍ
SRNČÍ
2794
1022
3499
2426
9786
ČERNÁ
185
0
132
0
317
ZAJEČÍ
4313
96
2854
2423
9758
BAŽANTÍ
3827
58
2344
1424
7683
ZVĚŘ
JELENÍ
JARNÍ SČÍTANÉ STAVY VYBRANÝCH DRUHŮ ZVĚŘE
K 31.3.2008
ČESKÁ
JABLONEC LIBEREC
SEMILY
LÍPA
N. N.
404
133
641
17
CELKEM
1195
DANČÍ
281
0
156
61
498
MUFLONÍ
597
95
167
40
899
SRNČÍ
3610
1095
3697
2516
10970
ČERNÁ
1050
15
527
240
1836
ZAJEČÍ
1123
565
1262
1856
4848
BAŽANTÍ
1754
234
1489
1224
4706
ZVĚŘ
JELENÍ
LOV JEDNOLTIVÝCH DRUHŮ ZVĚŘE (MIMO ÚHYN)
K 31.3.2008
ČESKÁ
JABLONEC LIBEREC
SEMILY
LÍPA
N. N.
286
157
567
25
CELKEM
1036
DANČÍ
172
0
68
28
268
MUFLONÍ
234
35
87
23
379
SRNČÍ
1222
398
1676
825
4145
ČERNÁ
2293
47
1360
405
4115
ZAJEČÍ
2
4
7
348
361
BAŽANTÍ
7458
194
1107
190
10130
Vývoj stavů vybraných druhů zvěře za období od r. 2002 do r. 2007
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
2002
375
1067
842
2003
474
1240
835
JELENÍ ZVĚŘ
2004
474
1227
953
2005
469
1507
1063
2006
479
1288
583
2007
479
1195
1036
2002
165
359
226
2003
133
313
206
DANČÍ ZVĚŘ
2004
165
398
260
2005
165
433
262
2006
165
409
210
2007
165
498
268
2002
451
680
278
MUFLONÍ ZVĚŘ
2003
2004
400
379
695
717
261
270
2005
391
824
272
2006
391
806
287
2007
391
899
379
2005
9448
11027
5183
2006
9856
10326
3574
2007
9786
10970
4145
2005
314
1493
3381
2006
512
1384
1509
2007
317
1836
4115
SRNČÍ ZVĚŘ
2004
9577
11118
4780
2002
7297
9854
4744
2003
9460
10373
4750
2002
226
1545
3149
ČERNÁ ZVĚŘ
2003
2004
312
317
1530
1670
2366
4264
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
ROK
NORMOVANÝ
SČÍTANÝ
LOV
2002
9258
4813
283
2002
5660
4266
6497
2003
9890
4714
306
ZAJEČÍ ZVĚŘ
2004
9863
5153
384
2005
9879
5316
519
2006
9725
4996
327
2007
9758
4848
361
BAŽANTÍ ZVĚŘ (VČETNĚ BAŽANTNIC)
2003
2004
2005
7334
7220
7488
4409
4560
5207
5509
9818
10237
2006
7758
4833
8924
2007
7683
4706
10130
I. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O HONITBĚ
1. Výměra honiteb v ha (podle stavu k 1.4. 2007 – zaokrouhleno na celá čísla)
z toho připadá na
Celková
bažantnice (§ 69
bažantnice (§ 2
Druh honební
Číslo
výměra
odst. 1 zákona č.449
písm.
k. zákona č.449
plochy
řádku honební
obory
/ 2001 Sb., o
/ 2001 Sb., o
plochy
myslivosti ) dříve
myslivosti) část honitby
samostatné
a
b
1
2
3
4
Zemědělská půda
76
117887
63
60
433
Lesní půda
77
108786
97
15
75
Vodní plocha
78
2597
1
2
1
Ostatní pozemky
Honební
plocha
celkem
79
9912
16
8
146
80
239182
177
85
655
2. Obhospodařování honiteb
Vlastnický
k honitbám
vztah Číslo
řádku
a
1. vlastní
2. společenstevní
b
81
82
Honitby
obory
poč
poč
ha
et
et
5
6
7
85 96111
5
125 143055
z toho připadá na
bažantnice (§ 69
bažantnice (§ 2 písm.
odst. 1 zákona
k. zákona č.449 /
č.449 / 2001 Sb., o
2001 Sb., o myslivosti)
myslivosti ) dříve
část honitby
samostatné
ha
počet
ha
počet
ha
8
209
9
10
1
85
11
1
2
12
243
412
Honitby
Způsob využívání Číslo
honiteb
řádku
a
1. ve vlastní režii
2. pronajaté
b
83
84
obory
poč
Ha
počet ha
et
13
14
15
16
23 24643
5
209
187 214523
z toho připadá na
bažantnice (§ 69
bažantnice (§ 2 písm.
odst. 1 zákona
k) zákona č.449 /
č.449 / 2001 Sb., o
2001 Sb., o myslivosti)
myslivosti ) dříve
část honitby
samostatné
počet
ha
počet
ha
17
18
1
85
19
1
2
20
243
412
3.Početní stavy psů s loveckou upotřebitelností
Čí
Psi se Čísl
Počet psů
slo Počet
zkouška o
Druh řá skute
mi
řádk plánova skutečný
dk čný
z výkon u
ný
u
u pro
a
b
21
a
b
22
23
Ohaři 85 313
Drobno
208
286
346
u zvěř
Barváři 86 85
Honiči 87 52
Spárkato
209
316
371
u zvěř
Slídiči 88 128
Teriéři 89 144
Norová
210
210
278
Jezevčí
ní
90 273
ci
Severšt
91
0
Celkem 211
812
995
í
Celke
91 995
m
4. Početní stavy zařízení pro přikrmování zvěře
Druh
Číslo
Měrná
Počet
Počet
zařízení
řádku
jednotka
jednotek
a
b
24
25
26
Slaniska
92
3466
X
X
Zásypy
93
1071
m2
3904
Krmelce
94
3166
m3
14487
Napajedla
95
420
m3
2533
5. Počet osob (držitelů platných loveckých lístků) trvale vykonávajících v honitbě právo
myslivosti
Číslo
Ukazatel
Počet osob
řádku
Držitelé platných loveckých lístků
27
3505
II. KLASIFIKACE HONITEB
ZVĚŘ
JT
č. ř.
Jelen evropský
počet v ks
ha
norm min
28
29
30
I
96
0
0
II
97
43
29
III
98
431
321
IV
99
0
0
Obory 100
5
Celke
101
m
479
ZVĚŘ
JT
č.ř.
Daněk skvrnitý
počet v ks
ha
norm min
31
32
33
0
Muflon
počet v ks
norm min
34
35
ha
36
Srnec obecný
počet v ks
ha
nor
min
37
38
39
0
0
0
0
0
0
0
0
0
16
6
461
59
26
1788
1225
350
23295
42
39
365
8
141
91
6026
7899
2966
17417
6
0
0
0
0
0
0
0
761
319
23440
0
3
107
48
64
191
35
170
0
0
0
350
368
69
165
93
418
3
391
152
7984
9885
3635
22091
1
304
4
338
22
Prase divoké
počet v ks
norm min
40
41
ha
42
Sika Dybovského
a
Jelenec běloocasý
sika japonský
počet v ks
počet v ks
ha
ha
norm min
norm min
43
44 45
46
47
48
Kamzík horský
počet v ks
norm min
49
50
ha
51
I
102
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
II
103
23
12
1824
0
0
0
0
0
0
0
0
0
III
104
229
149
24872
0
0
0
0
0
0
0
0
0
IV
105
65
44
7278
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Obory
106
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
317
205
33974
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Celkem 107
ZVĚŘ
JT
Zajíc polní
č.ř.
počet v ks
norm
min
52
53
Bažant obecný v bažantnici
ha
54
počet v ks
norm
min
55
56
ha
57
Bažant obecný mino
bažantnici
počet v ks
ha
norm
min
58
59
60
I
108
227
90
1800
0
0
0
0
0
0
II
109
2544
938
19105
353
115
413
2700
1059
22366
III
110
4870
2392
48377
120
91
325
3399
1685
33996
IV
111
2184
1453
28994
0
0
0
1126
748
15044
Celkem 112
9825
4873
98276
473
206
738
7225
3492
71406
III. VÝSLEDKY MYSLIVECKÉHO HOSPODAŘENI
1. Lov zvěře, zazvěřování a jarní kmenové stavy zvěře ( k 31.3.2007)
Skutečný lov zvěře
Plán
bez ohledu
Provedené
lovu
na druh honitby
zazvěřování
Druh
Číslo zvěře
z toho Úhyn
(výhradně
zvěře
řádku (odstřel
celkem
lov
dospělou
i
odstřel odchyt v oboře
zvěří)
odchyt)
a
Jelen
evropský
Laň
Kolouch
Zvěř jelení
celkem
Daněk
skvrnitý
Danělka
Daňče
Zvěř daňčí
celkem
Muflon
Muflonka
Muflonče
b
61
62
113
328
114
115
63
64
65
263
1
13
415
428
319
410
365
1
4
23
24
478
309
116
1075
1038
6
60
117
84
79
9
7
176
118
119
103
98
93
96
17
30
7
1
206
116
120
285
268
0
56
15
121
122
123
147
130
135
122
127
130
4
8
4
7
6
3
7
0
66
Vypuštěná
Jarní
mladá zvěř kmenový
z krotkých
stav
a
zvěře k
polodivoký
31. 3.
ch chovů
2007
pro účely (sčítaný)
zazvěřování
67
68
0
0
0
0
1202
498
307
356
236
Zvěř
mufloní
celkem
Srnec
obecný
Srna
Srnče
Zvěř srnčí
celkem
Kňour
Bachyně
Lončák
Sele
Zvěř černá
celkem
Sika
Dybovské
ho
a
sika
japonský
Laň
Kolouch
Zvěř siky
celkem
Jelenec
běloocasý
Laň
Kolouch
Zvěř
jelence
celkem
Kamzík
horský
Kamzice
Kamzíče
Zvěř
kamzičí
celkem
Koza
bezoárová
Zajíc polní
Králík
divoký
Polák
velký
chocholač
ka
124
412
379
4
125
1957
1773
286
4223
126
127
1659
1368
1227
1183
473
395
4030
2806
128
4984
4183
129
130
131
132
156
136
1184
2307
117
112
1321
2569
133
3783
4119
0
0
93
0
0
1843
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
19
0
16
1154
0
0
0
0
9
8
30
46
899
11059
260
318
352
913
134
135
136
137
138
139
140
141
142
3
143
144
2
2
145
0
0
146
0
0
0
0
0
3
147
476
372
148
10
10
149
30
28
128
7
28
32
32
4896
41
137
50
Lyska
černá
Bažant
obecný
kohout
Bažant
slepice
Bažant
královský
Zvěř
bažantí
celkem
Perlička
obecná
Orebice
horská
Krocan
divoký
Kachna
divoká
Husa
polní,
běločelá a
velká
150
38
30
30
151
11088
6771
191
1039
17582
1713
152
7238
3113
209
729
16795
2979
153
317
246
250
94
154
18643
10130
34627
4786
157
40
14
26
158
3782
5038
6
159
20
1
0
0
400
1768
155
156
20
300
1810
3495
2. Výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov
Druh zvěře
a
Liška obecná celkem
Liška s pomocí norníků
Jezevec lesní
Kuna lesní a skalní
Ondatra pižmová
Holub hřivnáč
Straka obecná
Vrána obecná
Tchoř tmavý a stepní
Hrdlička zahradní
Špaček obecný
Číslo
řádku
b
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
Početní stav
v honitbě
69
2772
1257
3024
843
5729
4950
1193
493
3056
13191
Lov
70
3054
202
81
392
11
671
548
55
2
37
IV. VÝSKYT DALŠÍCH DRUHŮ ZVĚŘE A JEJICH LOV POKUD BYLA UDĚLENA
VÝJIMKA
Druh zvěře
a
Bobr
evropský
Kočka
divoká
Los
evropský
Medvěd
hnědý
Rys ostrovid
Vlk
euroasijský
Vydra říční
Čírka modrá
a obecná
Havran
polní
Holub
doupňák
Jeřábek lesní
Jestřáb lesní
Káně lesní a
rousná
Kopřivka
obecná
Kormorán
velký
Koroptev
polní
Krahujec
obecný
Krkavec
velký
Křepelka
polní
Lžičák
pestrý
Moták
pochop
Číslo
řádku
b
Početní stav
v honitbě
71
Lov
72
171
172
Druh zvěře
a
Poštolka
obecná
Racek
chechtavý
Číslo
řádku
b
Početní stav
v honitbě
73
192
1530
193
49
173
Raroh velký
194
174
Sluka lesní
195
1422
175
Sojka obecná
Sokol
stěhovavý
Tetřev hlušec
Tetřívek
obecný
Volavka
popelavá
196
7436
197
7
176
177
52
178
101
179
200
180
390
Výr velký
181
182
22
676
V. LOV DALŠÍCH ŽIVOČICHŮ
183
2259
184
24
185
360
186
476
187
592
188
1974
189
605
Nutrie říční
205
190
34
Toulavý pes
206
43
191
138
Toulavá
kočka
207
395
36
74
198
199
144
200
952
201
259
5
Druh
živočicha
Číslo
řádku
Lov
a
b
75
202
5
203
100
204
2
Mýval
severní
Psík
mývalovitý
Norek
americký
Lov
Ucelený přehled výsledků mysliveckého hospodaření za rok 2007 lze najít na webových stránkách
Libereckého kraje: www.kraj-lbc.cz v odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí
v části myslivost a rybářství.
Závěry a doporučení
Ing. Zdeněk Besta, pořadateli pověřený moderátor konference
Jednání Myslivecké konference 2008 bylo věnováno především problematice myslivosti viděné
z pozic myslivců a prostřednictvím jednotlivých OMS Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa a
Semily.
Z jednání konference a diskuze vzešly zejména tyto otázky:
- Vztah mezi myslivci (myslivci tvoří 1 % populace) a ostatní populací při užívání přírody,
hlavně lesa a konflikty, které při tom vznikají.
- Stále vzrůstající atrofický tlak na přírodu, projevující se zejména bezohledném chováním
motorkářů, čtyřkolkářů, majitelů, kteří nechávají volně pobíhat své psi, jezdců na koních.
Toto vede k zneklidňování zvěře a k přesunu k noční aktivitě, tím k obtížnější redukci
stavů zvěře myslivci. Bylo poukázáno i na stále se zvyšující podíl pastevních ploch a jejich
oplocování s negativními důsledky pro zvěř.
- Samostatnou varující kapitolou jsou střety se zvěří při automobilové dopravě a ztráty na
lidských životech a samozřejmě i materiální škody.
- Znovu bylo konstatováno, že jednou z cest k usměrňování stavů velké spárkaté zvěř je
zřízení oblastí chovu zvěře, jak ukazují zkušenosti z jiných oblastí (mimo jiné např.
KRNAPu).
- Znovu bylo upozorněno na nutnost efektivního snižování stavů spárkaté zvěře. Při této
příležitosti byla negativně hodnocena metoda sčítaných stavů, jako podkladem pro
plánování lovu. Současně bylo upozorněno, že toto sčítání je pouze jedním z podkladů
pro stanovení plánů.
- Na jednání konference byla zdůrazněna nutnost zvyšování péče o drobnou zvěř, a to
nejen v době nouze, tedy v zimních měsících, ale zejména vytvářením a udržováním
životního prostředí pro tuto zvěř v honitbách po celý rok. Vhodné zvyšování podmínek
je rozhodující pro zamezení poklesů stavů drobné zvěře a jejich zvyšování.
- Velká pozornost byla věnována nově připravované instituci tzv. prohlížečů zvěřiny. Bylo
konstatováno, že vzhledem k praktickému využití, jsou stanovené podmínky příliš
komplikované a drahé. Přesto však bylo využití této instituce přivítáno kladně.
- Účastníci konference velice kladně hodnotili zájem náměstka hejtmana pana Bc. Ziky
k problematice myslivosti a zejména pak jeho příslib ke zvýšení finanční dotace na
činnost spojenou s myslivostí na tento rok.
Na základě projednaných zpráv a diskuze, vypracovalo předsednictvo konference tato
doporučení:
- Všem myslivcům a jejich organizacím, vysvětlovat veřejnosti všemi dostupnými
prostředky, postavení a úlohu myslivců v dnešní době při využívání a ochraně přírody.
K tomu použít mimo jiné i periodický tisk „Liberecký kraj“, který vydává měsíčně
Liberecký kraj.
- Spolu s držiteli honiteb a Policií ČR zamezit pohybu motorkářů a čtyřkolkářů po lesních
cestách a hlavně mimo ně.
- Podle získaných zkušeností (jako např. OMS Česká Lípa) vymezit na silnicích zvlášť
nebezpečné úseky, kde dochází k nejčastějším střetům se zvěří. Pokusit se projednat tyto
úseky s Policií ČR a odborem dopravy Krajského úřadu Libereckého kraje, a to možnost
jejich oplocení nebo snížení povolené rychlosti, popř. umístění značek „Pozor zvěř“.
- Prostřednictvím uživatelů honiteb i Okresních mysliveckých spolků, působit na držitele
honiteb ke zřizování oblastí chovů zvěře.
-
Snižovat stavy zvěře spárkaté na stavy únosné, odpovídající potřebám biotopu a
v souladu s právními předpisy na úseku myslivosti. Plánovat reálné výše odstřelu všech
druhů zvěře, zejména zvěře srnčí a černé.
U uživatelů honiteb s výskytem drobné zvěře, působit ve spolupráci s OMS na to, aby se
zvyšovalo úsilí o zlepšování životního prostředí pro tuto zvěř.
Pro zvýšení kvalifikace myslivců připravit při příležitosti přehlídky trofejí 2009 v Liberci
kurs vábení zvěře.
Uživatelům honiteb urychleně nahlásit zájemce o školení prohlížečů zvěřiny podle
veterinárních předpisů, na příslušné OMS.
Doporučit, aby finance, které přislíbil náměstek hejtmana pan Bc. Zika, byly věnovány na
částečnou úhradu nákladů na školení prohlížečů zvěřiny.
Provést kontrolu a zhodnocení všech závěrů z předcházejících konferencí a jejich plnění a
předložit na další Myslivecké konferenci 2009.
Závěrem
Bc. Radim Zika, náměstek hejtmana
pověřený vedením resortu rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a
informatiky
Vážení přátelé,
Myslivecká konference 2008 v Libereckém kraji se definitivně završuje vydáním tohoto sborníku.
Věřím, že její konání bylo přínosem pro všechny zúčastněné strany, ať již z hlediska osvěžení či
získání nových poznatků, či jen tak pro dobrý pocit setkání s přáteli a podebatování o
mysliveckých problémech.
Za toto období svého působení v resortu jsem měl možnost proniknout do problémů běžných
myslivců, a jsem za to vděčný. Spolupráce s mysliveckými spolky si velmi cením a věřím, ať již
budu působit kdekoliv, že i v budoucnu nalezneme cestu spolupráce.
S pozdravem
Radim Zika
Poděkování
Pořadatelé děkují za spolupráci při organizaci Myslivecké konference 2008, Okresní agrární
komoře pro Liberec a Jablonec nad Nisou, Asociaci profesionálních myslivců ČR za organizaci
konference a ČMMJ, OMS Liberec, OMS Jablonec, OMS Česká Lípa a OMS Semily za příspěvky
pro vydání Sborníku.
Dále všem přednášejícím a diskutujícím na této konferenci a zejména za příspěvky v elektronické
podobě, které mohly být zveřejněny na webových stránkách Libereckého kraje.
Sborník lze získat v elektronické podobě, včetně dalších fotografií z honitby Jizera Svijany, grafů
k hodnocení vývoje početních stavů zvěře a tiskopisů pro veterinární vyšetření na adrese:
www.kraj-lbc.cz odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí v části určené pro
myslivost a rybářství.
Vydáno za finanční podpory Libereckého kraje
Vytiskla Asociace profesionálních myslivců České republiky
V nákladu 250 ks
Neprošlo jazykovou úpravou
Červenec 2008