OQ@ L DM O@ MMX - Spolek Verbum et musica
Transkript
OQ@ L DM O@ MMX - Spolek Verbum et musica
! " # $$ % & ' % ( ( &) * + ,- &* - - . & / + ( 0+ 1 " 2 0 # 3 0 " # $$ $45# # 0 6 - 6 7" Projekt se koná za finan ní podpory statutárního m sta Brna Úpím-li pro násilí, z stávám bez odpov di, o pomoc volám a zastání není. Jób 19, 7 Tento citát z knihy Jób by docela klidn mohl být mottem k Bergmanovu filmu Pramen panny. V podstat n co podobného volá v záv ru filmu rytí Töre: „Bože vidíš to! Smrt nevinného dít te a mou pomstu. P ipustil jsi to. Nerozumím ti. Nerozumím ti.“ Ml ení Boha, i dokonce smrt Boha… To je myšlenka, se kterou se Ingmar Bergman vyrovnával po celý sv j život a která se také objevuje ve v tšin jeho film (Bergman byl synem protestantského pastora, stejn jako Friedrich Nietzsche). V našem cyklu „Povídání o filmu“ se nesetkáváme s Bergmanem poprvé – p ed asem jsme hovo ili o jeho filmu Sedmá pe e (1957); i zde prožívá hlavní postava, rytí Antonius Block (hraje ho, rovn ž jako v Prameni panny, Max von Sydow) podobné ml ení Boha, reáln p ítomná je pouze smrt. Zatímco Sedmou pe e nato il Bergman podle své vlastní divadelní hry „Malba na d ev “, Pramen panny byl vytvo en na motivy pís ové legendy ze 13. století „Dcery Töreho z Vänge“. Ml ící B h, trvalé Bergmanovo téma, není ale v tomto p ípad jediné, co filmem prochází. Zlo, zlo in, pomsta, ale i hr za z vykonané pomsty, modlitba k Bohu, který je tak nepochopitelný ve svém ml ení, potom pokání, p edevším ale Boží odpov – odpušt ní. To jsou hlavní motivy p íb hu. Rytí i Töremu a jeho žen Märet zbývá jediná dcera, Karin, všechny ostatní d ti již zem ely. Matka dceru miluje až p ehnanou láskou a starostlivostí, je ochotna jí prominout i dop át vše. Te je, jak se na za átku filmu dozvíme z Märetiných slov, den utrpení našeho Pána, tedy Velký pátek. Karin má jet do vzdáleného kostela se svícemi pro Pannu Marii, nebo tyto svíce smí p inést pouze istá panna. S ní jede Ingeri, která u dvora rytí e Töreho slouží. Ingeri je odložené nemanželské dít , Töre a Märeta je vzali k sob . Bergman užívá ady výrazných kontrast , které dokreslují jak charaktery postav, tak v podstat i jednotlivé roviny p íb hu. Jedním ze zásadních kontrast jsou práv Karin a Ingeri. Karin – plavovlasý symbol istoty, Ingeri – ernovlasá, neupravená, navíc t hotná (nejspíš ani sama neví s kým), hlavn ale plná nenávisti ke Karin. Rozdíly jsou i v životní orientaci: zatímco v domácnosti a u celého dvora je z etelná opravdová k es anská víra (díky hluboce v ící Märet ), Ingeri se potajmu modlí k pohanským božstv m. Karin, nevinná a tak trochu naivn d v ivá je cestou brutáln znásiln na a zavražd na potulnými pasáky koz. Töreho pomsta je strašná: zem ou nejenom dva str jci d sivého inu, ale i malý chlapec, stále polomrtvý hr zou z p íšerného divadla, jehož byl sv dkem. Je možno odplácet nenávist nenávistí a násilí násilím? A kdo je tím vším vinen? To jsou te otázky, které doslova drtí všechny zú astn né. Matka se obvi uje, že byla na dceru p íliš m kká a všechno jí dovolila. Ješt v tší vinu na sob cítí d ve ka Ingeri, nebo p ímo toužila po tom, aby se nenávid né Karin p ihodilo n co zlého; te nem že svou vinu ani unést… A rytí , Karinin otec? Ten klesá p ed nepochopitelným Bohem, který tohle všechno dopustil. Kdo tomu má rozum t? Kdo se v tom má vyznat? Jaký je to B h, že dal pr chod takové hr ze? Na to lov k marn hledá odpov . Töremu zbývá jen to jediné: „Nerozumím ti! Nerozumím ti!“ Je to opravdu to jediné, co lov ku v takovém okamžiku zbývá? Töre nerozumí, ale cítí, že je zapot ebí n co víc. Nesta í nerozum t a na tom skon it. B h neodpovídá? Cožpak je povinen lov ku vždy na všechno okamžit odpov d t? Cožpak není t eba sklonit se p ed jeho tajemstvím? A tak Töre p ekra uje svou beznad j a volá do toho zdánliv nekone ného a n mého neznáma: „P esto t te prosím o odpušt ní. Nevím, jak jinak se usmí it s vlastníma rukama. Nevím, jak jinak žít.“ A tentokrát p ijde Boží odpov okamžit . Zazn lo totiž jedno nesmírn d ležité sl vko: odpušt ní. Bez n ho se skute n nelze usmí it s vlastníma rukama, není možné dál žit. Pod hlavou mrtvé dívky náhle vytryskne mocný proud k iš álov isté vody. Nelze v tu chvíli nevzpomenout na slova Zjevení Janova: „A ukázal mi eku živé vody, iré jako k iš ál, která vyv rala u tr nu Božího a Beránkova.“ (Zj 22,1) Takto to také zjevn pochopili všichni zú astn ní: tento pramen je Boží odpov dí, je poselstvím odpušt ní a smývá každou vinu. Ml ení i dokonce snad zdánlivá smrt Boha je v ným Bergmanovým tématem. Tento film ale nazna uje, že jeho tv rce je blízký spíše t m muž m, kte í se rad ji budou neustále s Bohem p ít ba s ním i zápasit, jen aby kone n dostali odpov na otázky, které je trýzní, než t m, kte í se vzpurn a zpupn proti Bohu staví. I proto, ba hlavn proto jsme tento film za adili do našeho cyklu. Miroslav Kubí ek Základní informace eský název: Pramen panny Originální název: Jungfrukällan Sv tová premiéra: 8. února 1960 Nato eno: Švédsko 1960 Režie: Ingmar Bergman Scéná : Ulla Isaksson Kamera: Sven Nykvist Hudba: Erik Nordgren Hrají: Max von Sydow (Töre), Birgitta Valberg (Märeta), Gunnel Lindblom (Ingeri), Birgitta Pettersson (Karin), Axel Düberg (hubený pastý ), Tor Isedal (n mý pastý ), Allan Edwall (Beggar), Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (Frida), Oscar Ljung (Simon), Tor Borong, Leif Forstenberg Délka: 89 minut Žánr: Drama Distributor: Janus Films