Bohdana Fialová – Jiří Šimonek

Transkript

Bohdana Fialová – Jiří Šimonek
„ Vzdělávání pracovníků základních a mateřských škol městského
obvodu Ostrava-Jih“
CZ.1.07/1.3.05/02.0051
Profil jednotlivce
Autoři studijního textu : Mgr. Bohdana Fialová
Mgr. Jiří Šimonek
Rok vydání: 2010
PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A
STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
1
OBSAH
Úvod
2
1.
Struktura profilu
4
2.
Základní charakteristiky osoby
7
3.
2.1.
Zacházení s pravidly (individualismus-konformita)
2.2.
Vnější chování a vnitřní prožívání
11
2.3.
Sociální role
15
Definice rolí používaných automaticky a situačně
8
18
3.1.
Silní, široce změřené role
18
3.2.
Silné, úžeji zaměřené role
20
3.3.
Doplňkové (podpůrné role)
21
4.
Definice rolí používaných v ohrožení
26
5.
Konstruktivní typy chování
31
5.1.
Definice konstruktivních typů chování
31
5.2.
Rozložení konstruktivních typů chování
33
5.3.
Konstruktivní typy chování a spolehlivost, závislost
na podmínkách a blokace
34
5.3.1. Spolehlivost, závislost na podmínkách a blokace
v jednotlivých konstruktivních typech chování
35
6.
Atmosféra vztahů – sdílené sociální klima
39
7.
Slovní schémata
45
7.1.
Hodnotové skupiny
46
7.2.
Typy rolí
48
8.
Ohrožení rizikovými jevy
50
9.
Osoba a stres
55
10.
Osoba a změna – adaptabilita jedince
57
11.
Osoba a škola
59
12.
Slovní modul
61
13.
Závěr
64
13.
Literatura
65
2
ÚVOD
Úvodem si dovolíme říci pár slov k podpůrnému textu, který se Vám dostal do rukou.
Projekt, jehož jste se stali účastníky má již obdobu v jiném kraji. Autoři a lektoři
tohoto modulu mají tedy zkušenost s výukou a jejím průběhem. Mohou tedy navázat
na konkrétní zkušenosti s předáváním informací a způsobem výuky. V rukou držíte
text, který nově obsahuje poznatky získané přímo při konkrétní práci s účastníky
projektu Je inovován tak, aby ještě lépe vyhovoval požadavkům pro praktické použití
a dobrému porozumění pracovníky ve školství.
Obsah textu je průvodce s vysvětlením a zároveň manuál k tomu, jak číst a jak se
orientovat v Profilu jednotlivce. Navazuje přímo na výuku, která se bude zabývat
strukturou profilu nejen konkrétně, ale i v širším kontextu. Svůj vlastní profil bude mít
k dispozici každý účastník projektu a to dokonce dvakrát – jde přece o individuální
růst.
Člověk je bytostí nesmírně komplikovanou a složitou a existuje mnoho teorií
a nástrojů, které se snaží popsat a vystihnout lidské vědomí. Profil jednotlivce je
jedním z nich. Zaměřuje se na popsání struktury, procesů a stavu lidského vědomí. A
to hlavně se zaměřením na pracovně - profesní charakteristiky člověka. Může však
sloužit nejen pro tyto účely. Vzhledem k tomu, že v profilu jsou v jistém ohledu
zachyceny i osobní charakteristiky, má tedy každý z vás možnost poznat sebe sama
komplexněji a použít toto poznání k vlastnímu rozvoji.
Při práci s tímto profilem mějte na paměti několik zásad. První z nich je, že se při
takové práci přísnou řídíme etikou psychologické práce. Zacházíme s ním jako se
zdrojem mimořádně citlivých informací, které jsou chráněny. Druhou zásadou je
přistupovat k naměřeným hodnotám jako ke stavu a neposuzovat je ihned jako něco
co je „dobré“ nebo „špatné“. Až konkrétní pracovní a osobní situace každého člověka
dá jednotlivým naměřeným hodnotám patřičný kontext. To, co je výhodné pro
jednoho člověka, nemusí být zdaleka tak výhodné pro člověka jiného. Další
interpretační zásadou je, že stav, který jsme u jednotlivých osob naměřili není
neměnný a lze s ním pracovat. V Profilu jednotlivce rozhodně nenaleznete
jednoznačnou typologii osob. Poslední důležitou zásadou je interpretovat naměřené
hodnoty s ohledem na to, že člověk je vždy součástí skupin (formálních i
3
neformálních) a je tedy v neustálé interakci s okolím. Pro dobré a efektivní fungování
skupin je potřebné rozmanité
zastoupení např. týmových rolí, způsobů řešení,
postojů.
Doufáme, že Vám výuka modulu Profil jednotlivce i čtení tohoto textu přinese mnoho
zajímavých informací a zjištění. Naší aspirací není udělat z Vás personální poradce
či psychology. Věříme ale, že poté, co se v daném tématu zorientujete a začnete
chápat souvislosti, získané informace upotřebíte jak ve své praxi, tak pro sebe.
Dovolte nám tedy popřát Vám, abyste v průběhu účasti v projektu získali co nejvíc
nových a zajímavých informací, které budou užitečné pro jak Vaši pedagogickou
práci, tak i pro Vás osobně.
4
1. STRUKTURA PROFILU
Než se začneme věnovat podrobnějšímu popisu jednotlivých položek, tak bychom
rádi přehledně shrnuli, jak je profil koncipován a strukturován. Vytvoříme Vám tak
celkový náhled, který mějte stále na paměti. Při interpretaci se tím vyhnete tomu, že
jednotlivé položky nebudete posuzovat bez kontextu celku a neztratíte se
v jednotlivostech.
Vědomí i myšlení každého člověka se pohybuje v určitém terénu. Tento terén může
být pro jednotlivce co se týče pravidel hodně volný a neomezený – tvoří si svůj
vlastní svět. Nebo je naopak tento terén protkán jedincem vnímanými a
respektovanými pravidly, které jsou pro něj záchytnými body a bez nich by se neuměl
orientovat. Záleží tedy na míře toho, jak jedinec respektuje pravidla (psaná,
předpokládaná, očekávaná, nevyřčená atd.) a jak tedy se dívá na svět kolem sebe.
Může to být naprosto individuální, tzv. „svojský“ pohled na respektování okolních
pravidel. Nebo je to pohled, který se blíží tomu nejběžnějšímu, co kolem sebe
vnímáme a přitom i pravidla respektuje běžně. Může to být až tak silné respektování
pravidel, že jejich absence by zapříčinila dezorientaci osoby. Jde tedy o míru
individualismu a konformity.
Každý člověk má své vlastní individuální vnitřní prožívání a disponuje určitým
potenciálem. Potenciálem zde míníme disponovanost k činnostem a výkonům jak
duševním tak fyzickým. Tyto činnosti a výkony mohou byt definovány různě podle
toho, jakou oblast sledujeme (v našem profilu je to profesně – pracovní zaměření).
Potenciál sám o sobě ovšem nestačí, navíc ho na nás nikdo nevidí. Abychom ho
použili, je potřeba jej projevit ve vnějším chování. K tomu projevit (použít) ho však
potřebujeme dovednosti (tj. vzdělání, praxi atd.), musíme mít možnost a poptávku ho
uplatnit a v neposlední řadě ho musíme chtít projevit.
Aby jedinec projevil svůj potenciál, uplatnil ho a něco vykonal, potřebuje k tomu mít
nástroje. Tomu říkáme řešící způsoby, jinými slovy konstruktivní typy chování.
Definují, co jedinec volí pro řešení úkolů a situací (školních, pracovních,
soukromých). V profilu jednotlivce je definováno šest základních typů a podrobně se
jim budeme věnovat v jiné kapitole. Podmínky a okolnosti pro práci a v životě obecně
mohou být různé. Někdy je třeba řešit úkoly a situace ve stresu nebo zátěži, někdy
při změnovém procesu. Pak se řešící způsoby, které jedinec uplatňuje mohou měnit
5
(ale nemusí). V Profilu jednotlivce tedy měříme i konstruktivní typy chování ve
stresu a konstruktivní typy chování při změně.
To jak člověk řeší situace a úkoly, jaký k tomu zaujme postoj, jak si svá řešení
a postoje umí obhájit a co následně vykoná má mnoho variant. Výsledkem toho
všeho je, že jedinec nabízí (a ostatní to na něm vidí a vnímají) svému okolí konkrétní
sociální roli resp. soubor preferovaných sociálních rolí.
Každý člověk má v sobě určitou míru iniciativnosti. Iniciativnost
(ať už vrozená
nebo naučená) je zodpovědná za to s jakým nadšením, vervou a jak moc riskantně
se jedinec vrhá do svých úkolů, plánů a řešení. Jestli je citlivý na hodnocení a jak
moc chce být okolím přijímaný či jak moc silnou má potřebu cítit se šťastný
a spokojený. V iniciativnosti je však obsažena určitá míra rizika, proto o ni hovoříme
někdy také jako o ohrožení rizikovými jevy.
Vše, co je popsáno výše, je u jednotlivců i skupin ovlivněno tím, jak reagují na
podněty a informace z okolí a jaké tedy vytvářejí a spoluvytvářejí sociální klima
nebo-li atmosféru vztahů. Zda jsou jejich reakce převážně vstřícné, problémové
nebo blokační.
6
Schéma struktury profilu:
Zacházení s pravidly (Individualismus – Konformita)
Vnitřní prožívání (potenciál)
Vnější projev
Ve stresu
Běžné
podmínky
Řešící způsoby
Ve změně
Sociální role
Sdílené sociální klima
Iniciativnost
7
2. Základní charakteristika osoby
O výjimečných či význačných jedincích máme tendenci mluvit jako o „osobnostech“.
V psychologickém slova smyslu je osobností každý člověk, každá osoba.
Přesto, že jsme jako lidé „jeden druh“, vykazuje každý jeden člověk naprosto
jedinečné, originální a neopakovatelné vlastnosti a charakteristiky.
Osobnostní
charakteristiky
lidského
individua
plní
regály
knih
(odborných
i románových). Můžete se setkat se spoustou přístupů. Podívejme se postupně na ty
charakteristiky, které mají výraznou návaznost na praktický život.
Podstatný fakt, který se prolíná celým textem (už jsme na něj upozornili a opakovaně
na něj budeme upozorňovat) je, že samotná charakteristika není sama o sobě
„dobrá“ nebo „špatná“. Spíš bychom mohli říci, že něco přináší a něčemu zamezuje
nebo, že některý naměřený parametr je výhodný pro nějakou pozici a jiný
nevýhodný. Výsledek zpravidla výrazně ovlivňuje kontext situace.
Například o agresi nelze hovořit jako o „špatném“ jevu – pokud v určitém kontextu
(například ohrožení Vašich dětí) nebudete dostatečně akční a dostatečně agresivní,
nedokážete své děti ochránit.
Z pohledu našeho profilu mezi základní charakteristiky osoby patří zacházení
s pravidly, vnitřní prožívání ( potenciál ), vnější chování a sociální role.
8
2.1. Zacházení s pravidly (individualismus - konformita)
Jedním z velmi užitečných zjištění je, jak osoba nejčastěji zachází s pravidly. Tato
informace je prvním předpokladem pro efektivní fungování ve skupině, stejně jako
pro určení vhodné pozice a role jednotlivce v pracovním týmu.
Na praktické aspekty narážíte v běžném životě: předpoklad striktně dodržovat
pravidla bude určitě výhodné pro profesi např. kontrolora. Velkou nevýhodou by to
ale bylo pro někoho, jehož náplní práce je přinášet nové nápady, vize a kreativní
řešení.
Způsoby zacházení s pravidly jsou vyjádřeny celkem 5 kvalitativními pásmy:
Prosazování pouze svých pravidel – jedná se o ryzí individualismus. Ať už
budou pravidla nastavena jakkoliv, jedinec se s nimi ztotožní jen nerad a bude
se snažit vždy prosadit svá vlastní pravidla (co to znamená v praxi si sami
doplníte).
Dodržování pravidel, se kterými se ztotožním – osoba je připravena
přijmout pouze pravidla, která bude považovat za správná a velice často bude
mít své varianty. Pravidla stanovená jinými, nová či jím samotným neověřená,
přijímá obtížně (opět - co to znamená v praxi si sami doplníte).
Spoluvytváření a dodržování pravidel – osoba je ochotna podílet se jak na
vytváření pravidel, tak na dodržování pravidel určených jinými (praktický
příklad si sami doplníte).
Podřízení se pravidlům – osoba se poměrně lehce podřídí nastaveným
pravidlům a bude je spolehlivě, nebo spíše automaticky dodržovat. Není však
ideální osobou pro vytváření pravidel a jejich rychlé zavádění (co konkrétně to
znamená si doplníte sami).
Bezmezné podřízení se pravidlům – osoba potřebuje dodržovat pouze
pravidla stanovená jinými, kterými se striktně řídí. Svá pravidla zásadně
9
nevytváří. Změnám se buď brání nebo je nedokáže reálně uplatňovat (opět
Vás napadne příklad z reálného života).
Pravidla v tomto kontextu budeme chápat v tom nejširším slova smyslu, protože zde
nemáme na mysli pouze pravidla psaná, ale taky řečená, předpokládaná nebo
očekávaná.
V profilu jsme použili grafické vyjádření pomocí tzv. tachometru:
Obrázek č. 1- Zacházení s pravidly
Zacházení s pravidly nám o jednotlivci říká jednu z nejdůležitějších informací,
kterou musíme stále respektovat. Je to informace o tom, jaký je jeho individuální
rámec, ve kterém je schopen realizovat své schopnosti a dovednosti a zda tento
rámec je pro tuto realizaci limitací či naopak mu k realizaci tvoří běžné či výhodné
okolnosti.
Z tohoto úhlu pohledu se tedy ptáme, zda parametr zacházení s pravidly je pro
danou pozici (a kompetence z ní vyplývající) výhodný nebo nevýhodný v tom
nejširším slova smyslu.
Jistě si dovedete představit pozici, kde snaha o zavádění nových pravidel je výhodná
a jinou, kde je snaha zcela kontraproduktivní. Například profese účetního. Ti si jen
velmi těžce mohou zavádět do své práce svá vlastní pravidla. Naopak dodržování
pravidel je po nich striktně požadováno a jejich nedodržení je kontrolováno
popřípadě sankcionováno.
10
Z toho plyne jedna ze zásad interpretace (na kterou opakovaně poukazujeme),
že samotné umístění v některém z kvalitativních pásem nemá hodnotící význam
ve smyslu dobrý, špatný, horší, lepší atd…
Příklad: Dodržování pravidel, se kterými se jedinec ztotožní
Daný příklad bude odpovídat hodnotě naměřené v ilustrativním obrázku č.1.
Abychom Vám to přiblížili pro školskou praxi, tak si představme paní vychovatelku
v družině na základní škole. Naměřená hodnota (ručička uprostřed žlutého pole) nám
říká, že je to osoba poměrně kreativní a má potřebu určité volnosti v pravidlech. Její
kreativita ji umožňuje vymýšlet pro žáky zajímavé akce (malé výlety, činnosti mimo
družinu, činnosti vyžadující po určitou dobu nezbytnou přítomnost dětí) v rámci jejich
pobytu v družině. Bohužel je velmi omezena časem, protože děti pokaždé odcházejí
různě, dle potřeb jejich rodiny. S těmito okolnostmi se však musí ztotožnit a vzít je na
vědomí, jinak by docházelo k režimovým nesrovnalostem mezi ní rodiči a dokonce
vedením školy. Pokud toto pravidlo bude akceptovat, ale vnitřně se s tím neztotožní,
pak vyhoví okolí podle jejich potřeb, ale ona sama se ve své pozici nemusí cítit dobře
a spokojeně. Takováto zdánlivá drobnost pak může v konečném důsledku vést
k tomu, že za nějaký čas se takovýto člověk bude poohlížet po jiné práci, která by
vyhovovala jeho přirozenému naturelu.
Na daném příkladu jsme se snažili ilustrovat to, že skutečně nelze kategorizovat,
která naměřená hodnota je ta nejlepší. Vždy záleží na tom, jak moc odpovídá
pracovní místo, jeho náplň a kompetence přirozeným potřebám člověka. Pokud
bychom například naměřili u vedoucího pracovníka (s velkými kompetencemi
a volností v rozhodování) hodnotu, která odpovídá modrému poli (tj. podřizování se
pravidlům), může takový člověk svou funkci zvládnout ( má odpovídající vzdělání,
praxi atd.). Vždy ho to ale bude daleko více zatěžovat než toho, kdo preferuje volnost
v pravidlech, protože ze své podstaty potřebuje kolem sebe již pravidla vytvořená.
11
2.2. Vnější chování a vnitřní prožívání
U každého člověka se setkáváme se širokou škálou postojů, prožitků a projevů.
Vnější chování i vnitřní prožívání vždy tvoří nedílný funkční celek.
Vnější projev a vnitřní prožitek se mohou shodovat – co si myslíme a cítíme také
říkáme (např. se nám něco nelíbí a řekneme to) a pak jsme pro okolí čitelní. Jindy se
projev a prožitek liší (např. nám kolega ukáže dárek, který koupil ženě. Uvnitř si
myslíme: „To je ale hrůza a kýč!“, nicméně řekneme: „To je ale nádhera!“). Někdy
rozdíl mezi projevem a prožitkem člověka intuitivně cítíme a říkáme si „ On to
nemyslí upřímně“ nebo „ Co si asi skutečně myslí?“
Vnější chování
Položky, které zařazujeme do vnějšího chování, lze přehledně zobrazit ve formě
grafu.
Obrázek č. 2 - Vnější chování
„Červený graf“ zobrazuje mohutnost postojů, které se promítají do vnějšího chování
osoby v osmi měřených oblastech, které jsou v personalistice označovány jako
kompetence. Položky jsou porovnány s normou České republiky.
12
Vnitřní prožívání
Podobně můžeme zobrazit také položky, které charakterizují vnitřní prožívání.
Obrázek č. 3 - Vnitřní prožívání
„Modrý graf“ zobrazuje mohutnost postojů, které se promítají do vnitřního prožívání
osoby rovněž v osmi měřených oblastech. Položky jsou porovnány s normou České
republiky.
Jak porozumět uvedeným grafům na obrázku č. 2 a 3:
Porovnejte plochy v obou grafech
Pokud je modrá plocha větší než červená, osoba má vnitřní potenciál, který
není ve vnějším chování zcela využíván.
Pokud je červená plocha větší než modrá, osoba má nižší vnitřní potenciál,
než jaký ve vnějším chování projevuje. Taková nerovnováha není dlouhodobě
udržitelná.
Pokud jsou si obě plochy stejné, osoba naplno využívá svůj potenciál i ve
vnějším chování.
Porovnejte položky
(Např. Použití informací a Pochopení informací)
13
V případě, že jsou obě položky nízké a pod normou, netvoří silnou stránku
osoby. Nedochází však k žádné kolizi či nestabilitě v oblasti chápání a
využívání informací.
V případě, že jsou obě položky vysoké a nad normou, jedná se o silnou
stránku osoby v oblasti chápání a využívání informací.
V případě odlišně naměřených hodnot jde buď o neefektivní využití
pochopených informací (modrá plocha položky větší než červená), nebo
naopak o jejich přeceňování (červená plocha položky větší než modrá).
Obvyklost, silné a slabé položky, největší rozdíly a největší shody
Všimněte si ,které položky jsou obvyklé (tedy na normě), které jsou nízké
a naopak vysoké, kde jsou největší rozdíly.
Obvyklé položky (na normě) nebudou nikterak nápadné a budou využívány
naprosto běžným způsobem.
Souvislost stejně velikých položek
( Např. Vnější překonávání překážek a Projevované osobní vztahy )
Ve vnějším projevu uvidíme, že osobní vztahy a překonávání překážek spolu
souvisí. Obvykle se tedy tyto položky
budou projevovat současně v této
kombinaci.
Vyrovnanost či vyváženost profilů plochy ve všech položkách obou grafů avizuje
postojově a životně stabilizovanou osobu, kromě položky Etika.
Poznámka: Jelikož v uváděné normě ČR je zahrnuta veškerá populace včetně
delikventních, životně selhávajících a problémových skupin, profil položky Etika
naměřený mírně pod normou je příznivý.
14
Příklad interpretace ke grafům 2 a 3:
Na grafech můžeme pozorovat, že kromě položky Překonávání překážek, kdy vnější
projev převyšuje ten vnitřní, že potenciál je velký a nad normou ČR. Můžeme tedy
konstatovat, že ve všech položkách, kde tomu tak je má dotyčná osoba stále ještě
rezervu. Položky Osobní vztahy projevované navenek a Výkonnost v činnostech jsou
nad normou a mají přibližně stejnou hodnotu. Budou tedy spolu ve vnějším projevu
souviset. Položky Překonávání překážek a Pochopení informací mají také stejnou
hodnotu a platí pro ně to samé - budou spolu souviset. Rozdíl však je, že položka
Vnější překonávání překážek převyšuje potenciál. Je tedy jasné, že v této oblasti tato
osoba napíná všechny své síly a jde až za hranicí svých možností. Možná právě
proto, aby dokázala uplatnit všechny své informace. Opačně čteme položky Vnitřní a
vnější etika. Ta vnitřní se blíží k normě, tudíž lze říct, že osoba se vnitřně ztotožňuje
s běžnou etikou v populaci, ale vnějškově svůj projev velmi cenzuruje a hlídá. Prostě
chce být navenek lepší, bez morálních a etických kazů.
Lze tedy říct, že jde o osobu, která dokáže uplatnit informace navzdory překážkám.
Umí byt výkonná v činnostech, které souvisí s vazbami a vztahy (a to nejen k lidem).
Umí se běžně adaptovat na změny které souvisí s firmou i činnostmi. A přestože
stres vnitřně zvýšeně prožívá, tak jej běžně zvládá. Vnitřně rozumí obvyklé etice a
zná její mantinely, ale navenek se v tomto ohledu chová „etičtěji“
Popsaný příklad je ovšem pouze obecná charakteristika vyčtená z profilu, který zatím
nemá konkrétní podobu konkrétního člověka a jeho životního příběhu. Až přímé
informace dodají profilu zřejmý obsah. Pak to může být profil třeba paní učitelky,
která přešla ze střední školy učit na univerzitu. Jelikož má velký potenciál a v mnoha
položkách i projev, tak nemalou změnu ( místo, styl výuky, nové informace, nové
prostředí atd.) zvládne. Po nějakou dobu bude ale muset překonávat překážky, byť
na to není úplně vybavena. Ostatní silné položky ji v tom však podpoří. Jde hlavně
o to, aby to netrvalo příliš dlouho. Důsledkem dlouhodobého přepínání je pak ztráta
energie a elánu a s tím i všechny související okolnosti (zdravotní a psychické
problémy atd).
15
2.3. Sociální role
Role se zdaleka netýkají pouze divadelní či filmové produkce, ale jsou „běžně mezi
námi a s námi“. Dalo by se říci, že jsme-li mezi lidmi, jsme stále „v nějaké roli“.
A můžete např. znát člověka, který v „profesním obleku a roli“ je úplně „jiný“ než
v „domácím obleku a roli“. Nebo na pracovních poradách znáte ty, kteří přicházejí
s novými návrhy, nebo ty, kteří kritizují více méně vše, popř. jsou zcela pasivní.
Výrazně roste zájem o typologii sociálních rolí jedinců, které se uplatňují v kolektivu.
Bez jejich poznání a „práce s nimi“ se neobejdeme. I kdybychom je chtěli ignorovat,
projeví se.
Nechceme zabíhat do teoretických detailů, ale řekněme si, co to sociální role vlastně
je. Roli bychom mohli definovat jako ucelený soubor postojů, argumentů, názorů,
zvyků a následných konkrétních aktivit, které vedou k typickému chování osoby
ve skupině.
V literatuře se setkáme s několika typy dělení rolí a jejich funkcí. Asi nejznámější
typologií rolí je členění podle Belbina z osmdesátých a devadesátých let 20.století.
My Vám zde nabízíme originální pohled na diagnostiku a popis rolí, který vychází
z dlouholetých výzkumů a analýz. Jejich názvy (např. jako stratég, vizionář, vytrvalec
atd.) jsou voleny tak, aby co nejlépe charakterizovaly základní principy dané role.
Jako výhodné se nám ukázalo zobrazení rolí ve formě „šneka rolí“:
16
Obrázek č. 4 - Šnek rolí
Graf zobrazuje individuální pořadí rolí, které si osoba volí a může je i efektivně
zastávat.
Jak číst graf na obrázku č. 4:
Role jsou seřazeny od nejpreferovanějších po nejméně preferované.
Nejvhodnější role pro jedince se nachází na nejvyšším místě „šneka“.
Směrem doprava následují role seřazeny až po nejméně často a nejméně
kvalitně využitelné.
Za každou rolí je v závorce číslo udávající pozici v běžné populaci České
republiky (norma). Například nejběžnější a
nejužívanější
role v ČR je
Demokrat (1). Je to také informace o tom, zda role, které daný jedinec
preferuje a zastává jsou v porovnání s populací běžné či vzácnější.
Statisticky jsou zhruba první 3 až 4 role pro jedince vysoce významné ve
smyslu častosti a obsahové náplně – potřebě, chuti a tendencemi takové role
zastávat či plnit. Na opačném konci škály pak stojí 3 až 4 role, které jedinec
vysoce významně odmítá plnit nebo zastávat.
V běžné realitě života se obvykle nevyskytují „monotypy rolí“ (tj. jedna
významně preferovaná a ostatní velmi slabé), ale dochází k jejich kumulaci a
vzájemnému prolínání. Výhodné je, aby docházelo k prolínání silných a
17
podpůrných rolí. Takové prolínání zabezpečí možnost kvalitní identifikace
jedince se skupinou a skupiny s jedincem, což posiluje jejich adaptační
potenciál.
Grafické uspořádání do kruhového grafu umožňuje využívat i optické, tvarově
představitelné seskupení rolí do celku.
o Můžeme pak na „první pohled“ opravdu vidět „Šneka“ – postupná,
vyváženě ubývající schopnost role zastávat.
o Můžeme ale „vidět“ i „Lasturu“, kdy zhruba první polovina rolí je výrazně
preferována a druhá polovina rolí je výrazně odmítána a nepoužívána.
o Můžeme „vidět“ tvar „Mořského koníka“, kdy první dvě až tři role jsou
vysoce preferovány a pak postupně do poloviny rychle preferencí
ubývá, přičemž od poloviny jsou již hodnoty zcela minimální.
V rámci dynamiky efektivity používání rolí platí i zde princip silných a slabých
stránek.
Pokud je plocha „Šneka“ vyrovnaná a velká, pak je osoba schopna plnit
i zastávat většinu rolí. Pokud je plocha orientována jen k některým rolím,
„Šnek“ je silně vytvarovaný, pak je vhodné osobu situovat pouze do
preferovaných rolí. Naopak nelze očekávat zvládnutí rolí nepreferovaných
a „slabě obsazených“.
Zastávání i plnění rolí závisí jak na osobní volbě, tak na delegovaných pravomocech,
kromě toho i na struktuře skupiny, pracovní pozici atd. Ve skupinách jsme zpravidla
schopni preferovat i využívat různé role.
3. Definice rolí používaných automaticky a podle podmínek
Všechny role dělíme do tří kategorií. S potřebou určitého zjednodušení bychom mohli
říci, že je dělíme podle „šířky“ a „síly“. Seznámíme se s jejich jednotlivými
charakteristikami.
18
3.1. Silné, široce zaměřené role
Jedná se o role efektivně použitelné pro široké sociální okolí, pro společné cíle
velkých sociálních skupin, poskytující obecné vzory a modely rozhodování,
jsou vhodné pro identifikaci i menších sociálních „podskupin“ s různorodou motivací
v rámci jednoho celku.
Řadíme k nim role, které nazýváme: Vizionář, Stmelovač, Vytrvalec a Vůdce.
Vizionář
Upřednostňuje propojování, rozpoznávání a ustalování pracovních i lidských
možností do nových funkčních celků – nosné vize. Prioritou je současná a široká
využitelnost příležitostí, aktivit i lidí. Pokud je role očekávána, pak čekající
předpokládají, že ten, kdo roli obsazuje (jedinec, skupina lidí) bude uplatňovat své
dispozice k využívání a vyhledávaných příležitostí, aktivit všeho druhu, včetně
potenciálu v lidech.
Stmelovač
Upřednostňuje vztahové vazby, lidské modely spolupráce i atmosféru pracovních
aktivit pro jednotný, dlouhodobý a společný cíl. Prioritou je skupinová a vztahová
spokojenost celku. Pokud je role očekávaná, pak čekající předpokládají, že ten,
kdo roli obsazuje (skupina, jedinec) dokáže vytvářet spokojenost celku díky podpoře
modelů spolupráce a udržování dlouhodobého společného cíle.
Vytrvalec
Upřednostňuje důsledné a dlouhodobé prosazování pracovních postupů, ve kterých
se musí uplatňovat dovednosti a známé poznatky. Prioritou je stále se prosazovat
a uplatňovat poznaným. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají
udržování kontinuity pracovních postupů, dovedností, uplatňování poznaného a jeho
prosazování.
19
Vůdce
Upřednostňuje dynamické, rychlé a úspěšné pracovní aktivity s vysokým osobním
vlivem a rozsáhlou aktivitou. Prioritou je vítězství, rychlost, skupinové i osobní
zisky. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny,
vykazující se touto rolí, především rychlé a úspěšné aktivity, které povedou
k očekávanému zisku všech zainteresovaných.
3.2. Silné, úžeji zaměřené role
Tyto role jsou efektivně použitelné pro středně velké a menší sociální skupiny, pro
konkrétně definované společné cíle takových skupin, poskytující konkrétní vzory
a modely rozhodování pro osobní identifikaci skupin i jednotlivců.
Patří sem role označené jako Komunikátor, Tahoun, Inovátor, Objevitel.
Komunikátor
Upřednostňuje týmové aktivity, návaznosti a spolupráci s podporováním příznivé
atmosféry ve vztazích. Prioritou jsou kontakty, atmosféra, tým a společné cíle,
což akcentuje i svou vlastní aktivitou. Pokud je role očekávána, pak čekající
předpokládá od jedince, skupiny, zajišťování kontaktů, kvalitní tvůrčí atmosféry,
držení se společného cíle.
Tahoun
Upřednostňuje rychlé, automatizované pracovní postupy a procesy s důrazem
na výkonnost a úspěšnost. Prioritou jsou akce, práce a úspěšně měřitelný
výsledek, který sám požaduje i od sebe. Pokud je role očekávána, čekající
předpokládá nabízení srozumitelných postupů, které přinášejí ověřitelné výsledky
v oblasti, která je sledována.
20
Inovátor
Upřednostňuje přesně strukturované, silně provázané a jasně definované pracovní
aktivity, které vedou k realizaci nových cílů. Prioritou jsou dlouhodobá koncepční
rozhodnutí, za kterými usilovně i sám směřuje. Pokud je role očekávána, pak
čekající předpokládá od jedince, skupiny osob v této roli, především jasně sdělovaná
koncepční rozhodnutí, která jsou provázána pracovními aktivitami vedoucími
k stanoveným cílům.
Objevitel
Upřednostňuje objevování nových aplikačních možností i oblastí s důrazem na své
poznatky a sebeuplatnění. Prioritou jsou aplikace nového, jejich smysluplné
využití pro skupinové aspirace i své osobní ambice. Pokud je role očekávána,
pak čekající předpokládá, že objevitel dokáže nabízet nové a stále nové aplikace do
stávajícího systému tak, aby bylo dosaženo sebeuplatnění všech zainteresovaných.
3.3. Doplňkové (podpůrné) role
Do této skupiny patří role efektivně použitelné pro konkrétně definované sociální
aktivity ve známých podmínkách, které podporují a umožňují osobní identifikaci
jednotlivců.
Jsou to role označené jako Demokrat, Posuzovatel, Stratég, Vykonavatel,
Organizátor, Velitel, Navrhovatel, Předělávač, Diplomat, Obhajovatel, Mluvčí,
Kazatel.
Demokrat
Upřednostňuje sdílený řád společně přijatelných životních hodnot. Pro své pracovní
aktivity potřebuje být v kontaktu a součástí skupiny. Prioritou je fungování celku
s tolerancí jinosti. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá stabilní
a kvalitní kontakt s daným jedincem, skupinou v této roli, komunikaci podporující
sdílený řád, společné hodnoty.
21
Posuzovatel
Upřednostňuje nastavování a prosazování rozumových měřítek i rozhodovacích
kritérií pro pracovní aktivity. Prioritou je rozlišování kvality činností. Pokud je role
očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny usazené v této roli
především korekci ve smyslu prosazování rozumných měřítek, rozhodovacích kritérií,
které vyčlení priority a rozliší kvalitu v činnostech.
Stratég
Upřednostňuje rozumově a jasně nastavovanou spolupráci, kterou přímo podporuje
svou pracovní součinností. Prioritou jsou smíšené pracovní skupiny, vztahy
a návaznosti práce. Pokud je role očekávána, skupina čekajících předpokládá
explorace a návrhy pracovních součinností, návrhy spolupráce.
Vykonavatel
Upřednostňuje uplatnění svých pracovních předností a dovedností při jasně
rozumově
stanovených
pravidlech
a
postupech.
Prioritou
je
kontakt
a sebeuplatnění. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince,
skupiny jedinců v této roli, že bude uplatňovat své dovednosti, schopnosti při dobrém
kontaktu a sebeprezentaci.
Organizátor
Upřednostňuje dynamické a rychlé pracovní aktivity u sebe i skupiny s potřebou
ovlivňovat společné pracovní cíle. Prioritou je činorodost, expanze a úspěch.
Pokud je role očekávána, pak jsou čekající připraveni pro nabídku rychlých
pracovních aktivit, velkou činorodost, expanzi a úspěch, který jim přinesou aktivity
těch, kteří v roli organizátora přetrvávají.
Velitel
Upřednostňuje své vlastní aktivity, pracovní způsoby i ambice, které se snaží
prosadit i do svého okolí. Prioritou je osobní vliv a podíl na pracovních aktivitách
skupiny. Pokud je role očekávána pak jsou čekající připraveni respektovat pracovní
způsoby a také ambice toho, těch, které do této role usazují.
Navrhovatel
Upřednostňuje své nápady, poznatky a rozumový pracovní řád, který vnímá jako
potřebný a prospěšný i pro pracovní aktivity ostatních. Prioritou je uplatnění jeho
22
nápadů a návrhů. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že mohou
od jedince, skupiny v této roli přijímat náměty, nápady, pracovní řád a podobné
aktivity, které se také jich samotných budou dotýkat.
Předělávač
Upřednostňuje své poznatky a dovednosti jako základ změn pro přímou spolupráci
ostatních členů skupiny. Prioritou je připodobnit ostatní svému modelu
spolupráce. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že bude
vyžadováno přizpůsobování se modelu toho, těch, kteří v roli jsou ustaveni.
Diplomat
Upřednostňuje a zdůrazňuje společná kriteria, společné cíle a společnou práci jako
základ pro spokojenost a pracovní úspěšnost. Prioritou je jeho model zapojení
a podílení se všech. Pokud je role očekávána, pak čekající
předpokládají
uplatnění společných cílů, společných pravidel ke spokojenosti obou stran – skupiny,
jedince v dané roli i druhé strany.
Obhajovatel
Upřednostňuje uplatnění svých konkrétních ambicí, poznatků a zkušeností jako
základu úspěšné práce pro všechny. Prioritou je jeho model sebeuplatnění, který
platí i pro ostatní. Pokud je role očekávána znamená to, že čekající předpokládá
u skupiny, jedince ustanovené v této roli uplatňování jeho, jejich ambicí, zkušeností
tak, že budou platit i pro ostatní.
Mluvčí
Upřednostňuje sdělování a zveřejňování společných cílů i pracovních aktivit jako
formy svého konkrétního sebeuplatnění. Prioritou je mluvit za ostatní a být viděn.
Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že držitel této role (jedinec,
skupina jedinců) bude prezentovat společné aktivity, cíle, pracovní postupy atd.
ostatním, bude „zviditelňovat“ jejich činnosti.
Kazatel
Upřednostňuje své vlastní chápání a měřítka společných pracovních aktivit jako
jediného správného konkrétního přístupu k práci. Prioritou je prosazení svého
modelu měřítek mezi ostatní. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají
23
ze strany jedince, skupiny, ustavené v roli, že bude prosazovat spíše svá měřítka,
postupy atd., pouze tato bude považovat za správná.
Existují celkem tři rozdílné způsoby a možnosti využívání role. Sociální role mohou
být totiž uplatňovány s cílem:
1. AKTIVNÍM – představuje automatické zajištění cíle, role je přijatelně plněna
a spolehlivě zastávána nezávisle na podmínkách, ve kterých osoba funguje.
Pro ostatní ve skupině bývá přínosem.
2. PODMÍNĚNÝM – využívající okolností k zajištění cíle, role je situačně zastávána
v závislosti na podmínkách, ve kterých se osoba nachází. V nevhodných
podmínkách tuto roli neplní a pro ostatní ve skupině je tím méně přijatelná. Za
příznivých okolností zastane roli stejně spolehlivě jako u předchozího
způsobu.
3. BLOKAČNÍM – zamezování jiným cílům, role je používána k blokaci, destrukci
a úplnému zamezení komunikace či pracovních aktivit. Zastávána tímto
způsobem může být užitečná v mnohých rizikových situacích.
Zmíněné způsoby využívání rolí můžeme zobrazit zvlášť nebo v celku v podobě tzv.
„květiny rolí“.
24
Obrázek č. 5 – Květiny rolí
Co říká graf na obrázku č. 5:
Plochy jsou k sobě přičítány tak, že fialová plocha navazuje na modrou a šedá
na fialovou. Součet tvoří komplexní vybavenost osoby k zastávání role (viz
graf Šnek rolí).
Obrázek č. 5 - role Stmelovač: Role je nejčastěji a nejvíce preferována (viz obrázek
č. 4), jasně dominuje její spolehlivé zastávání i přijatelné plnění. Blokačním
i situačním způsobem je plněna daleko méně.
U grafu Květina rolí nelze srovnávat velikost jednotlivých ploch, protože
dochází k vizuálnímu zkreslení (zvětšení) v případě destruktivně a situačně
zastávaných rolí.
Ideálním rozložením tří uváděných způsobů pro efektivní plnění a zastávání role je
poměr 65 : 25 : 10 (modrá : fialová : šedá).
4. Definice rolí používaných v ohrožení
25
U většiny lidí můžeme zaznamenat rozdíl v tom, jak fungují „v bezpečí“ a jak naopak
„v existenčním
ohrožení“. Tyto role, jak jsme si je definovali, se v zátěžových
situacích, ve stresu a v ohrožení zpravidla mění, nezůstávají stejné.
Konkrétní příklady znáte pravděpodobně sami. Pokud máte hlad, jste v časovém či
jiném shonu (tzn. „něco“ Vám hrozí), můžete u sebe zaznamenat projevy a tendence,
které Vás nebo okolí mohou překvapit a které – pokud jste „v klidu“ – u sebe běžně
neznáte.
V následujícím textu stručně vymezíme role v ohrožení. V závorce uvádíme roli,
jakou jsme definovali výše – jinými slovy roli, která je „výchozí a klidová“.
Obrazně bychom mohli říci, že každá role má svoji „stínovou podobu“, která se
neprojeví v běžných a očekávaných podmínkách, ale právě v situaci ohrožení.
Utopista (Vizionář)
Snaží se prosadit a zavést smyšlený konstrukt, utopickou vizi, která je „lepší
a novou“ variantou již uskutečňovaného záměru. Prioritou v pozadí jsou
nesdělované osobní zájmy.
Loudil (Stmelovač)
Snaží se vytvořit jiné spojení, lidské vazby i pracovní aktivity k domněle lepšímu
společnému cíli a zlepšení atmosféry. Prioritou v pozadí jsou tajené výhody, které
mu tím vzniknou.
Zatvrzelec (Vytrvalec)
Vytrvale a urputně se snaží prosadit „staré, známé a dobré“ pravdy bez ohledu na
jejich neplatnost, překonanou účinnost a velké změny podmínek. Prioritou v pozadí
je skrývaná nechuť a neschopnost přijímat nové.
26
Diktátor (Vůdce)
Silově, vehementně a bezohledně prosazuje svoje způsoby rozhodování a osobního
vlivu. Důrazně vynucuje ve svém okolí povinnost poslouchat jej. Prioritou v pozadí je
nadřazenost a pohrdání jinými.
Pozér (Inovátor)
Prosazuje a předkládá vykonstruované pracovní postupy a aktivity jako novátorskou
koncepci, která určitě zajistí splnění cílů. Prioritou v pozadí je nedocenění jeho
domnělých „tvůrčích“ schopností mezi ostatními.
Šťoural (Objevitel)
Zdůvodňuje, předkládá a poukazuje na své poznatky, které se neuplatňují,
nerespektují a obcházejí. Prioritou v pozadí je nedocenění jeho samotného mezi
ostatními.
Manipulátor (Komunikátor)
Vitálně prosazuje a vnucuje okolí manipulační formu komunikace jako jediný způsob
udržení dobré atmosféry ve vztazích. Prioritou v pozadí je zkreslování reality ve svůj
prospěch a cíl.
Mučedník (Tahoun)
Prosazuje a vyzvedává své domněle vysoké pracovní nasazení a výkonnost jako
model, který ostatní nejsou schopni plnit a proto „to musí udělat on sám“. Prioritou
v pozadí je utrpení při udržení své ceny mezi ostatními.
Rovnostář (Demokrat)
Vitálně prosazuje potřebnost rovných podmínek a ceny všech lidí jako nutný základ
společně sdílených hodnot a cílů. Prioritou v pozadí je selektování a osobní
neschopnost přijmout různorodost.
Normalizátor (Posuzovatel)
27
Vehementně prosazuje potřebnost stejných pravidel, norem a hodnocení všech lidí
jako základ pracovních aktivit. Prioritou v pozadí je neschopnost nést samostatné
pracovní riziko, různorodost postupů a různé pracovní aktivity.
Našeptávač (Stratég)
Předkládá své varianty zaručených řešení spolupráce a pracovních součinností,
které se osvědčily za jakýchkoli podmínek. Prioritou v pozadí je zvyšování své ceny
v očích nadřízených a čerpání výhod z toho plynoucích.
Všeuměl (Vykonavatel)
Prosazuje, jak je vše snadné a nadhodnocuje lidské dovednosti, které je potřeba jen
do pracovních aktivit prostě vložit a vše se podaří. Prioritou v pozadí je osobní
neschopnost
rozlišovat
kvalitu
od
kvantity,
stejně
tak
jako
odpovědnost
od neodpovědnosti.
Megaloman (Organizátor)
Prosazuje rychlé a velké zisky, které automaticky přijdou, jen když se pracovní
aktivity dobře naplánují, zorganizují a zkontrolují. Prioritou v pozadí je vlastní
sebepřeceňování a nízký vliv na okolí.
Spasitel (Velitel)
Prosazuje zaručené postupy, které stačí jen vhodně nařídit, motivovat okolí
a odměňovat za ně. Úspěch se pak podle spasitele musí určitě dostavit. Prioritou
v pozadí je osobní nechuť realizovat a dokazovat efektivitu svých pracovních
dovedností.
Puntičkář (Navrhovatel)
Důsledně a neúprosně prosazuje všechny možné detaily pracovních postupů
i poznatků bez možnosti a připouštění jiných variant. Prioritou v pozadí je vysoká
myšlenková i osobní nepřizpůsobivost, neschopnost tvořivě reagovat na různé
podmínky.
Hybatel (Předělávač)
28
Prosazuje neustálé drobné změny a opravy, které stačí uvést do praxe v okolí
a všem se bude lépe pracovat. Prioritou v pozadí je osobní chaotičnost, nestabilita
a nízká míra seberegulace.
Rozdělovač (Diplomat)
Předkládá stále nové možnosti jak činnosti a pracovní postupy rozdělit, každému
je přizpůsobit či zohlednit, aby se podařil společný úspěch. Prioritou v pozadí
e vztahová nejistota, neschopnost zvládat konflikty a důsledky zodpovědnosti.
Parazit (Obhajovatel)
Prosazuje a obhajuje postupy, záměry a pracovní zkušenosti „silných a mocných“.
Prioritou v pozadí je potřeba být pod ochranou, nevystavovat se konkurenci a tlaku
na sebe samotného.
Osvětlovač (Mluvčí)
Výběrově si přivlastňuje a osvětluje ty nejlepší společné cíle, principy i pracovní
aktivity, které mají být všem jasné. Prioritou v pozadí je nízká sebedůvěra
a praktická neschopnost vlastní realizace.
Vševěd (Kazatel)
Šíří, že existuje jen jeden „univerzální a všemocný lék na všechno“, který on moc
dobře zná a podřizuje se mu. Okolí se snaží přesvědčit, že stačí, když mu budou
naslouchat a následovat jeho příkladu. Prioritou v pozadí je komplex méněcennosti
a nízkého vlivu na okolí.
Příklad použití role v ohrožení:
Popíšeme si nyní příklad osoby, která použije v ohrožení roli Manipulátora.
Vezměme si na pomoc situaci ze školních lavic, tentokrát z řad žáků. V předmětu
chemie na nejmenované střední škole nastává typická situace, kdy se má psát
písemka z probraného učiva. Odehrává se to před koncem pololetí, tudíž si někteří
žáci mohou známku vylepšit, ale i zhoršit. „Náš“ student není na opakování
připravený (a tím mu hrozí zhoršení známky). Před začátkem hodiny použije roli
v ohrožení Manipulátor a začne jí působit na ostatní studenty (hlavně na ty slabší
v chemii). Především v tom smyslu, že „to učivo je nesmyslně těžké, skoro jako na
29
vysoké škole, špatně a nedostatečně jim to bylo vysvětleno, mělo by se to pořádně
probrat, stejně tomu nikdo vlastně nerozumí…“ Pokud je v této roli dostatečně silný,
tak i v ostatních studentech začne narůstat pocit, že písemka by se stejně měla
odložit. Náš student tím však sleduje pouze svůj zájem, a to ochránit sám sebe před
špatným výsledkem. Bez ohledu na spolužáky, kteří se na písemku připravili. Jak
celá situace dopadne může mít samozřejmě mnoho variant. Záleží to na skupině
(třídě), na učiteli, na tom jak silný vliv má náš student a na mnoha dalších
okolnostech.
30
5. Konstruktivní typy chování
Každý člověk používá velké množství variant chování. Zabýváme se zde výběrem
šesti základních typů, které jsou reálně konstruktivní a podmiňují skutečné řešení
pracovních úkolů a situací.
Konstruktivní typy chování jsou časově méně stálé a více
ovlivnitelné
podmínkami, než charakteristiky v předchozích kapitolách (např. zacházení
s pravidly, vnější a vnitřní projev). Změny se mohou projevit za 1 - 3 měsíce.
5.1. Definice konstruktivních typů chování
Než se budeme zabývat dalšími charakteristikami, definujme si, co jednotlivé
konstruktivní typy chování znamenají.
V zásadě můžeme konstruktivní typy dělit na tři typy:
Individuální konstruktivní typy – do řešení zapojujeme své individuální
schopnosti a přednosti. Řadíme k nim vitalitu, ambice a logiku.
Skupinové konstruktivní typy – do řešení zapojujeme své skupinové
schopnosti a přednosti. Patří sem kooperace a participace.
Smíšené konstruktivní typy – do řešení propojujeme individuální přednosti a
schopností s působením a efektem ve skupině. Týkají se otázky dominance.
31
Nyní si popíšeme jednotlivé typy:
Vitalita - činorodost
Potřeba individuální expanze, činorodosti a elánu při různorodých pracovních
a osobních projevech. Nosný model učení je opakovaný pokus – omyl. Prosazuje
konkrétní rychlé aktivity na úkor plánování.
Ambice - ctižádost
Potřeba individuální uplatnitelnosti poznatků, vědomostí i dovedností. Nosný model
učení je hledání příležitostí kdy, kde a v čem vyniknout. Prosazuje svoji osobní cenu
i ambice.
Logika - uspořádanost
Potřeba individuálního řádu, uspořádanosti a rozumové vysvětlitelnosti důvodů
pracovních aktivit. Nosný model učení je opakování a aplikace vyzkoušeného
a poznaného. Prosazuje jasnost, přesnost, zdůvodnitelnost a plánovatelnost
aktivit.
Kooperace - spolupráce
Potřeba přímé součinnosti a návaznosti společných aktivit. Nosný model učení je
sociální nápodoba. Podmiňuje pracovní efektivitu v rámci skupiny. Osoba vnímá
nutnost a potřebu souhry svých i pracovních aktivit všech členů skupiny.
Participace - sdílení
Potřeba přijímání a respektování společných cílů i smyslu pracovních aktivit v rámci
skupiny. Nosný model učení je stálá komunikace a kontakt. Preferuje tolerantní
porozumění a sdílení společných hodnot.
Dominance - prosazování
Potřeba důrazného prosazování individuálních rozhodovacích pravidel, vlivu
i způsobů práce. Nosný model učení je efektivní sebeprosazování. Snaží se
o převahu, trvalost a rozhodnost v pracovních aktivitách
5.2 Rozložení konstruktivních typů chování u jedince
32
Chceme-li ilustrativně a přehledně graficky znázornit kvantitativně všech šest
konstruktivních typů chování, osvědčilo se nám využít podobu “pavučinového“ grafu.
Obrázek č. 6 – Konstruktivní typy chování
Graf zobrazuje šest základních konstruktivních typů chování, které charakterizují
osobu v jejím celkovém projevu při skutečném řešení úkolů a situací.
Jak číst graf na obrázku č. 6:
Vrcholy grafu představují konstruktivní typy chování, které jsou nejsilněji
aktivovány (osoba na obrázku číslo 6 se výrazněji opírá o Ambici, nejméně
o Kooperaci).
Norma České republiky je zobrazena pomocí černé čáry.
Pokud je plocha masivní a vyrovnaná, osoba využívá všechny konstruktivní
typy chování. Jestliže plocha vystřeluje do paprsků, pak jsou výrazně
využívány jen některé typy konstruktivního chování.
Objeví-li
se
položka
nulová,
pak
je
typ
chování
záměrně
nebo
neuvědomovaně vyblokován a nevyužíván.
V jiné části studijních opor jsou konstruktivní typy chování uváděny zvlášť z hlediska
firemního (tedy v našem případě školního), pracovního a osobního.
Graf osobní je poskytován pouze snímanému, nikoliv objednavateli – škole či firmě!
Již v úvodu jsem uvedli, že práce s profily jedince je vázána etickými pravidly.
33
5.3. Konstruktivní typy chování a spolehlivost, závislost na podmínkách
a blokace
Konstruktivní typy chování rozlišujeme celkem ve třech formách, podle toho:
- zda se spolehlivě objeví a jsou kvalitně využitelné (modrá)
- zda a jak moc jsou závislé na podmínkách (fialová)
- nebo zda jsou využíváno pouze blokačně (šedá)
Obrázek č. 7 – Spolehlivost, Závislost na podmínkách, Blokace
Graf na obrázku č. 7 ukazuje jejich možný poměr v konkrétním příkladě.
Jak číst graf na obrázku č. 7?
Modrá
výseč
nazvaná
Spolehlivost
znázorňuje,
jak
velké
procento
konstruktivních typů chování je spolehlivé, automaticky plněné, tedy reálně a
konstruktivně využívané ve prospěch pracovních i osobních aktivit včetně
překonávání překážek. Je zároveň pro ostatní spolupracovníky přínosné a
podporující.
Fialová výseč zobrazuje procento konstruktivních typů chování závislých na
podmínkách. Ve prospěch pracovních a osobních aktivit je reálně,
konstruktivně a spolehlivě využíváno pouze tehdy, vyhovují-li osobě celkové
podmínky. Překážky nepřekonává, snaží se jen zamezit svým osobním
ztrátám. Pro ostatní bývá obtížněji akceptováno.
34
Šedá výseč ukazuje procento běžně nevyužitelný typ chování. Slouží pouze
k blokaci, destrukci a úplnému zamezení komunikace či pracovních aktivit.
Takové chování může být užitečné v krizových pracovních situacích.
Ideálním poměrem pro efektivní pracovní fungování je rozložení 70 : 20 : 10
5.3.1. Spolehlivost, závislost na podmínkách, blokace v rámci
jednotlivých konstruktivních typů chování
Každý z uvedených konstruktivních typů chování popisujeme ve třech formách:
- zda se spolehlivě objeví a jsou kvalitně využitelné (modrá)
- zda a jak moc jsou závislé na podmínkách (fialová)
- nebo zda jsou využíváno pouze blokačně (šedá)
A opět to můžeme znázornit graficky.
Obrázek č. 8 – Spolehlivost, Závislost na podmínkách, Blokace
Jak číst graf na obrázku č. 8?
Jako příklad může posloužit položka Kooperace. Zřetelně převažuje
spolehlivost (modrá) a menší část je blokační (šedá). Znamená to, že osoba
kooperaci použije spolehlivě, ale bude-li potřeba využít blokace, nebude se
tomu bránit. Absence fialové znamená, že osoba použije formy kooperace jen
35
dvojím způsobem – spolehlivě nebo blokačně (jinými slovy „černobíle“, bez
avizování změny chování v závislosti na měnících se podmínkách) .
Pokud vykazuje fialový sloupec větší zastoupení (na obrázku číslo 8 takový
příklad není – máme na mysli výrazně vyšší zastoupení než 20%), pak je
použití konstruktivního typu chování závislé na podmínkách a je obtížně
předvídatelné.
Samotná výška sloupce vyjadřuje, jak intenzivně bude konstruktivní typ
chování využíván.
Norma České republiky je zobrazena vodorovnou černou čarou.
Příklad (Ukažme si praktické výstupy měření konstruktivních typů chování na
čtení a propojení grafů č. 6, 7 a 8):
Nejvýraznějšími
položkami,
které
přesahují
normu
a
tudíž budou
nejlépe
rozpoznatelné a nápadné jsou Ambice, Dominance a Logika. Na normě (přesněji
velmi mírně pod) je Vitalita a Participace a okolí je bude považovat za naprosto
běžné. Poslední položka Kooperace je pod normou, což znamená, že z hlediska
běžného očekávání okolí je v této položce určitý nedostatek v konstruktivitě.
V grafech č. 7 a 8 vidíme, že používání těchto řešících stylů je ve velké míře
spolehlivé a automatické, v optimální míře blokační a na podmínkách záleží jen
málo.
Kombinace těchto informací nám říká, že se jedná o osobu, která přijme úkol (nebo
ucelený soubor úkolů) především jako příležitost uplatnit své individuální poznatky a
dovednosti. Bude se je zároveň snažit efektivně prosazovat ve skupině a bude to mít
touto osobou vtisknutý systém a řád. Na druhé straně má tento řešící model slabší
článek - Kooperaci (návaznost a aktivní spolupráce v činnostech). Což je okolnost,
které dáváme váhu podle toho, co se od jednotlivce a jeho role ve skupině očekává.
Pokud je skupinová efektivita na vzájemné kooperaci závislá, pak je to pro skupinu
nevýhoda. Pokud tato osoba pracuje nezávisle na skupině nebo její úkol je parciální
(nebo kombinace obojího), pak to nemusí být problém.
36
Představme si, že naše osoba pracuje v menším týmu lidí, kde výsledky práce stojí
a padají s kvalitou kooperace mezi jednotlivými členy týmu. Jednotlivé činnosti musí
navazovat jedna na druhou a vzájemná informovanost o práci vedlejšího článku je
zásadní. Naše osoba má na starosti svůj určitý úsek, který je poměrně jasně
definován. Zhostí se ho výše uvedeným způsobem, což je v mnoha směrech velmi
výhodné, protože si své úkoly vezme za své a bude mít ambici si je sama za sebe
a po svém vyřešit, bez toho, aniž by s tím zatěžovala ostatní členy skupiny. Limitací
ovšem je, že Kooperace je slabší položkou a tudíž nedostatečné předávání
některých poznatků nebo informací vedlejším článkům (kolegům, skupině kolegů
atd.) v důsledku sníží efektivitu skupiny.
Máme však před sebou člověka s kvalitními konstruktivními typy a i jiné parametry
v profilu jsou příznivé (např. proaktivní klima, učící potenciál aj.). Jelikož z této
kapitoly víme, že konstruktivní typy chování jsou časově méně stálé a více
ovlivnitelné podmínkami (změny se mohou projevit za 1-3 měsíce), máme tu
možnost u naší osoby na rozvoji položky Kooperace pracovat. V tomto konkrétním
případě se zaměříme na to, že vysvětlíme a prezentujeme celý koloběh skupinové
práce, propojenost jednotlivých částí, důležitost vzájemné součinnosti a ukážeme,
jaké budou důsledky, pokud tomu tak není. Tento posilující proces můžeme
i systematicky opakovat.
Obecnou platnost má opakovaně zjišťovaný fakt, že vzájemná informovanost a tudíž
součinnost aktivit je často slabším článkem formálních i neformálních skupin, a zde
také většinou nalezneme důvody nevyužitých rezerv v efektivitě práce.
37
6. Atmosféra vztahů - sdílené sociální klima
Každý člověk vytváří, spoluvytváří a
zároveň se podílí se na typu společného
sdíleného sociálního (vztahového) klimatu. Hovořit o klimatu u jednotlivce má smysl
proto, že každý člověk je součástí formálních i neformálních skupin – interaguje
uvnitř i vně skupiny - a tudíž svým asociačním nastavením přispívá ke kvalitě
sociálního klimatu skupin.
Z hlediska personalistiky a vztahů v kolektivu je tento parametr velmi důležitý. Říká
nám totiž, jak bude jednotlivec reagovat a pracovat s informací (proaktivně,
problematicky nebo blokačně) a jak tedy bude podporovat výkon a efektivitu skupiny.
Při čtení tohoto parametru v Profilu jednotlivce je dobré si uvědomit, že klima
ovlivňuje charakter všech měřených parametrů v profilu (např. konstruktivní typy
chování) – jinými slovy jsou jednotlivé položky spolu provázané a nikoli izolované).
Na sociální klima lze nahlížet z hlediska:
celkového asociačního nastavení (sdíleného sociálního klimatu)
firemního
pracovního
osobního
Ne vždy se klima u jednoho profilu shoduje ve všech čtyřech měřených oblastech.
Většinou nalezneme alespoň dva typy různých naměřených klimat. V praxi to
jednoduše znamená, že např. v práci ve firmě člověk působí a chová se (interaguje)
jinak než třeba doma.
A zmíněné se týká všech profesí - učitelů, ředitelů, lékařů či sociálních pracovnic
apod.
Z výzkumů a analýz vyplynuly charakteristiky osmi základních typů klimat ve 3
kvalitativních
pásmech.
Hovoříme
o
klimatech
růstových,
problémových
a blokačních. V textu dále používáme populární názvy klimat.
38
A. Růstová klimata
Růstová klimata definujeme tři. Z hlediska kvalitativních rozdílů mezi nimi dochází
k různému postoji k podmínkovým asociacím – zda jsou výše zmíněné pracovní
podmínky nárokovány, nebo zda se jim osoba podřizuje. Celkově se dá říct, že tato
klimata podporují efektivitu a výkon ve skupině.
Klima „Brána do nebes“
Osoba je ochotna zcela rovnovážně akceptovat pracovní podmínky i nastavená
pravidla mezi sebou a okolím (včetně autorit). Při komunikaci nastavená pravidla
neblokuje svými projevy, ale naopak je aktivně podporuje. Pokud možno udržuje
jejich stálost a vzájemnou vyrovnanost. Sama od sebe je aktivní, vstřícná, snaží se
o sebeřízení a využívá prostoru, který ji okolí (i autority) svým přístupem „k práci
nabízejí“. Snaží se nacházet a nabízet řešení pracovních problémů i nezištnou
pomoc kolegům.
Klima „Růžové brýle“
Osoba má svou představu o tom, za jakých pracovních podmínek, pravidel a při
jakých nárocích na okolí je ochotna dobře pracovat. Dochází tím ke stálému, ale
mírnému kolísání „kvality konsenzu“. V žádném případě aktivity svými projevy sice
neblokuje, ale dává najevo, co je a není ochotna od okolí (i autorit) akceptovat, čemu
věří a co považuje za dobré i potřebné. Vadí ji nevhodné nastavení pracovních
podmínek, či nevhodný styl vedení. Poukazuje na ně různorodými drobnými protesty
a žádá zvýšenou toleranci, respektování známých požadavků i potřeb. Má iluzorní
představu, že zlepšení podmínek všechno vyřeší.
Klima „Buldozer pravdy“
Komunikace v tomto typu klimatu je zcela a jasně podřízena jednou daným,
nastaveným a prosazovaným podmínkám (jediná varianta „pravdy“). Jsou chápány
nekompromisně, nárokově až netolerantně, jako základní prvek možné a společné
pracovní úspěšnosti. Pravidla jsou pregnantně vnucována do pracovního výkonu
i hodnocení, bez vlivu na jejich možné změny. Osoba nebrání vstřícné aktivitě
39
a neblokuje autonomní. Tu naopak od sebe i okolí přímo vyžaduje. Pokud jsou takto
nastavené podmínky a styl akceptovány, osoba je pracovně velmi výkonná
a podporuje společnou úspěšnost.
B. Problémová klimata
Problémová klimata jsou definována dvě a z hlediska typů „problému“ zde
nalezneme protipóly. Klima „Údolí války“ je konfrontační, dynamické, řešící klima
a klima „Mount Everest“ je naopak stagnační, nedynamické a těžkopádné klima. Obě
klimata tvoří určitý kvalitativní přechod mezi růstovými a blokačními klimaty.
Klima „Údolí války“
V tomto typu klimatu se komunikace odehrává v neustálých vyhraněných,
vyhrocených a vzájemně neslučitelných postojových pravdách. Osoba sama sobě
i svému okolí neustále vnucuje své rozporné náhledy na pracovní úkoly, cíle firmy,
pracovní výsledky, aniž je schopna přijímat kompromisy a zohledňovat dané
podmínky. Klima není časově příliš stálé a dlouhodobé. Vyskytuje se v případech
silných, otevřených konfliktů, anebo provází některé vývojové a generační změny.
Klima „Mount Everest“
Osoba v tomto typu klimatu není iniciátorem blokací, ale projevuje svůj neustálý tlak
na změny pracovních podmínek s důrazem na respektování svých požadavků
i představ. Je přesvědčena, že stávající pracovní postupy jen stěží umožní a zajistí
celkovou úspěšnost. Sama od sebe neaktivuje ani vstřícné, ani sebekorekční a pro
okolí přijatelné kompromisy. Komunikace v tomto typu klimatu je celkově obtížná
a náročná pro obě strany. Trvale, dlouhodobě a s nadhledem ji zvládají jen „velmi
erudovaní i lidsky kvalitní lidé“.
C. Blokační klimata
Blokační klimata jsou definována tři a interakce v těchto typech je již narušena
a tudíž má negativní vliv na efektivitu a výkon ve skupině.
40
Klima „Buldozer zloby“
Komunikace se odehrává v trvale nepříznivém pracovním napětí vytvářeném okolím
i autoritami, jež nekompromisně tlačí a vnucují veškerá výkonová, hodnotící i sociální
pravidla. Celé okolí se tak prosazuje na úkor osoby, přičemž k tomu využívá
převážně trestajícího modelu, podhodnocování výkonu i znevažování lidských kvalit.
Osoba je přesvědčena o křivdách a nespravedlnosti vůči ní, blokuje vstřícné aktivity
a v případě svého velkého existenčního ohrožení přestává kontrolovat své chování.
Klima „Obrana v zákopech“
Komunikace v tomto typu klimatu má ráz manipulací, úniků či až
náhražkově
volených obran i požadavků. Osoba je v neustálém defenzivním a obranném postoji.
Blokuje a znemožňuje celkový proces společných pracovních aktivit. Stále poukazuje
nemožnost
pracovního
sebeuplatnění.
Optika
vidění
záporů,
vad,
kazů
a nepříjemností zcela pomíjí pozitiva a neumožňuje vstřícné a sebekorekční aktivity.
Zpravidla skrývá historickou nebo i aktuální křivdu z osobního nebo pracovního
života, kterou neumí demonstrovat přímo. Volí proto oklikové způsoby jak na něj
upozornit.
Klima „Brána do pekel“
Komunikace mezi osobou a okolím (včetně autorit) se odehrává jakoby paralelně
vedle sebe. Osoba i okolí jsou k sobě netečné a nejsou schopny navzájem se jakkoli
pozitivně a stimulačně oslovit, protože se zcela naprosto liší životní hodnotovou
orientací a náhledy. Osoba sice nuceně akceptuje nastavené podmínky, ale zcela
rezignuje na vstřícné i společné pracovní aktivity. Typickým projevem je blokace
požadavků a potřeb ze strany okolí. Klima je časově velmi stabilní a prakticky
postojově nezměnitelné.
Všechny typy sociálních klimat (s jejich populárními názvy) můžeme znázornit
v „koláčovém“ grafu:
41
Obrázek č.9 – Fungování ve skupině
Příklad:
Použijme už jednou zmíněný příklad učitelky, která mění zaměstnání. Doposud to
byla paní učitelka na střední škole a v současnosti se rozhoduje, zda přijmout
nabídku jít učit na univerzitu. Nové zaměstnání ji přinese mnoho změn. Na nové
pracovní místo bude muset hodinu dojíždět tam a hodinu zpět. Někdy se na
univerzitě vyučuje i odpoledne Zatím má ještě doma základní školou povinné děti,
což přece jen vyžaduje nějaký čas na péči o ně (a také o domácnost). V nynějším
zaměstnání je spokojená, již nějaký čas tam úspěšně pracuje, práce se
středoškolskými studenty ji baví a kolegové jsou také příjemní. Manžel také z toho
není moc nadšený. Na druhé straně je zaměstnání na univerzitě volnější, není
nezbytná její každodenní přítomnost na škole a je možné pracovat doma. Prostě to
vyžaduje celkově větší flexibilitu, hodně velké nasazení, ale pro naši paní učitelku je
to zajímaví nabídka i osobní výzva. Pak se může stát, že v parametru sociální klima
jsme u ní naměřili následující.
Firemní – Údolí války – naše paní učitelka je
v rozhodovacím procesu , musí to prostě vyřešit , buď současné místo nebo nové.
Pracovní - Brána do nebes – tady není problém, svou práci (učit) má ráda, ať už je to
kdekoli, v tomto ohledu je velmi aktivní a vstřícná. Osobní Údolí války –musí se
rozhodnout pro nebo proti i z pohledu svého osobního života a s ohledem na své
blízké. Celé je to pro ni tak zásadní rozhodnutí, že i Celkové klima je Údolí války,
protože momentálně toto rozhodování ovládlo její celou mysl.
42
7. Slovní schémata
Slova nás provázejí takřka od počátku naší existence. Je prokázáno, že plod vnímá
melodii a tón matčiných slov ještě v děloze před narozením. První slovo, které dítě
vysloví, je většinou bráno jako velký úspěch (byť by mu rozuměli pouze
zainteresovaní rodiče).
Slova mohou nést také moc. Jediným slovem lze člověka odsoudit, učinit šťastným,
zranit, potěšit, poslat na smrt, spojit život v manželském svazku atd.
Je proto logické, že se slovům a slovním schématům nelze při analýze jednotlivce
(ani skupiny) vyhnout.
Slovní schéma nám umožňuje udělat rozbor toho, jak jednotlivec ocenil a ohodnotil
jednotlivá slova (nebo spojení slov vzniklé asociačním řetězením) a jakou pro něho
mají momentální váhu. Dá se říct, že slovní schéma, rozdělení slov (a jejich spojení)
do jednotlivých hodnotových skupin dává obsahovou náplň a význam jednotlivým
grafům v profilu.
43
Slovní schéma poskytuje náhled na současný stav v hierarchii hodnot člověka
a může být určitým vodítkem k tomu, jak s tímto člověkem pracovat. Práce se
slovním schématem totiž umožňuje identifikovat jak správně jedince motivovat či
odměnit. A také zjistit, které úkoly a činnosti bude vykonávat rutinně bez potíží a
uvědomit si, co je pro něj možným zdrojem napětí či možným destrukčním činitelem.
7.1. Hodnotové skupiny
Hodnotových skupin je pět a každá má jinou možnost využití. Nazýváme je dle jejich
„nosné funkce“ (viz dále):
Ideály
Satisfaktory a
Operátory
Stresory
Destruktory
motivátory
Ideály
Do této hodnotové skupiny patří slova jež znamenající pro osobu „absolutní dobro“.
Z podstaty věci toho však nelze nikdy dosáhnout. V ideálech jsou prospěšné
strategické cíle osoby či firmy. To však neplatí o slovech, která charakterizují
každodenní činnost a běžné pracovní nástroje. Osoba pak totiž automaticky
přeceňuje pro sebe i okolí jejich váhu, důležitost, kvalitu i cenu.
Satisfaktory a motivátory
Jde o základní zdroje duševní energie. Nacházejí se zde slova, která přinášejí
příjemné nabuzení, a která osobu motivují i uspokojují. Osoba má tendenci pomocí
těchto slov pozitivně odměňovat také ostatní lidi. Jsou to naše reálné, krátkodobější
44
cíle, které jsou zdrojem ocenění a uspokojení, což nás motivuje. Pokud je těchto cílů
dosaženo, tak nás také psychicky regenerují.
Operátory
Slova ve skupině operátorů jsou běžnou součástí každodenního života. Nad těmito
činnostmi příliš nepřemýšlíme, používáme je podle momentální životní potřeby a
situace (popíjení kávy, čištění zubů…). Osoba je může používat také k lidem ve
svém okolí, třebaže je okolí jako běžná brát nebude. Operátory nám umožňují
abychom pracovali a operativně řešili vzniklé situace bez toho, aniž by to v nás
vyvolávalo zatížení libých (např. očekávání) nebo nelibých (např. ztrát) pocitů.
Stresory
Ve stresorech se vyskytují slova, která navozují nepříjemné napětí, kterým se chce
osoba ze zásady vyhnout. K tomu je schopna použít mnoha způsobů. Jde například
o aktivní obranu, převedení zodpovědnosti na kolegu, či „pozapomenutí“ na úkol
s tímto pojmem spojený. Osoba se tak snaží stresu nejen vyhnout, ale pomocí
stejných slov „stresuje“ i své okolí. Nicméně, neodmítá a dokáže se stresory
pracovat.
Destruktory
V této skupině jsou slova, která osoba považuje za „absolutní zlo“. Jejich
prostřednictvím je schopna ničit sebe i své okolí. Skrývají v sobě velké nebezpečí.
Pokud osoba volí v destruktorech jiná slova než její okolí, může docházet k těžkým
životním i pracovním neshodám.
V rámci prezenční výuky dostanete konkrétní výstupy – tzn. konkrétní slova seřazená
(a u daného člověka funkčně zřetězená) v jednotlivých skupinách.
45
Pro běžnou a efektivní práci osoba i její okolí využívá slova z kategorií Satisfaktory
a motivátory, Operátory a Stresory. Slova mají sice v různých kategoriích jinou
hodnotu, ale jsou konkrétně využitelná. Naopak Ideály a Destruktory tvoří jen
opěrné body při chápání „dobra a zla“. Pro běžnou každodenní práci jsou obtížně
využitelné.
7.2. Typy slov
Slovní schémata jsou rozdělena na tři části podle tématických celků: firemní slova,
pracovní slova a osobní slova.
Specifická ( firemní, školní ) slova
Část specifických slov obsahuje pojmy nadefinované ve spolupráci se školou (či
obecně s firmou). Výhradně se týkají chodu samotné školy (eventuelně firmy).
Protože se jednotlivé školy liší velikostí, technickým zázemím, skladbou žáků či
studentů (ale i předmětů, pedagogů apod.), jsou odlišná rovněž slova, která danou
školu charakterizují nebo činí jedinečnou.
Stačí si vedle sebe představit mateřskou školu, gymnázium a učiliště – je
pochopitelné, že se budou lišit v obsahu i formě.
Proto je důležité, aby některá slova byla opravdu „na míru“ danému zařízení
a vycházela přímo z něj.
Volbou při snímání osoba rozdělí slova do jednotlivých hodnotových skupin. Všechny
firemní pojmy jsou zobrazeny černou barvou, protože nemají přesné vyjádření podle
normy ČR.
Pracovní slova
Pracovní slova tvoří základní pojmy charakterizující podstatu práce. Volbou při
snímání jsou pracovní slova rozdělena do jednotlivých hodnotových skupin. Každé
46
slovo si při zobrazení nese „svou barvu“. Podle zabarvení názvů hodnotových skupin
(Ideály, Satisfaktory a motivátory, Operátory, Stresory, Destruktory) lze zjistit,
kam běžná populace České republiky slovo zařazuje.
47
Osobní slova
Osobní slova tvoří základní pojmy charakterizující soukromý život. Volbou při
snímání jsou osobní slova rozdělena do jednotlivých hodnotových skupin. Ve
slovních schématech slouží výhradně pro snímanou osobu. Z profilu poskytnutého
škole (či firmě) jsou vyřazeny (v rámci zajištění ochrany osobních dat). Každé slovo
si při zobrazení nese „svou barvu“. Podle zabarvení názvů hodnotových skupin
(Ideály, Satisfaktory a motivátory, Operátory, Stresory, Destruktory) je možno
zjistit, kam běžná populace České republiky slovo zařazuje.
Příklad
Slovní objekt Moje chyby je běžně populací vnímán jako stresor. Jinými slovy to
znamená, že Moje chyby jsou vnímány jako objekt, který navozuje nelibé napětí,
kterému se přirozeně snažíme vyhnout. V běžném životě by tento objekt měl sloužit
k tomu, že se máme z chyb poučit, zdravě se jich obávat, snažit se je nedělat (nebo
alespoň ne příliš často), ale zároveň počítat s tím, že nikdo není neomylný a chyby
občas dělá každý. Dejme tomu, že v našem profilu Moje chyby získají hodnotu
Destruktoru. Takovému přesunu říkáme posun v hodnotové skupině, kdy
objekt
získá jinou cenu než je běžně chápána okolím. V tomto případě jde o zesílení
v negativním smyslu vnímání této ceny. Moje chyby už pak nejsou vnímány jako
něco, čeho se máme vyvarovat, ale také s nimi počítat, nýbrž jako něco, co našeho
člověka zatíží neadekvátním způsobem a má na něj destruktivní účinek. Příliš se
chybou zabývá (daleko déle než běžné okolí), přisuzuje jí obrovskou váhu (daleko
více než běžné okolí), což může být v důsledku vyčerpávající a ohrožující. A taky je
schopen nadměrně reagovat na chyby ze strany svého okolí a dávat jim
nepřiměřenou závažnost, jakoby opravdu „s každou chybou šlo o život“..
48
8. Ohrožení rizikovými jevy
Každý člověk má v sobě určitou míru iniciativnosti, která mu umožňuje více či méně
aktivně během svého života se pro něco nadchnout, riskovat pro to, něco pro svou
touhu vykonat, chtít být za to někým ohodnocen, tím vším někam patřit a užít si
pocitu uvolnění či nabuzení z celého průběhu této cesty za svým cílem. Tato
iniciativnost ale také může být za určitých okolností ohrožující a sociálně nepřijatelná.
Jde o to, kolik té iniciativnosti v jednotlivě definovaných rizikových jevech máme ve
vínku (genotyp) a jak s ní zacházíme a využíváme ji (fenotyp).
Měřením bylo definováno šest základních typů rizikových jevů chování, které mají
své logické pořadí. Jsou jimi:
1. vášeň, hazard a prudká akce – spadají z hlediska vývojového do kategorie
„staré“
2. hodnocení a (ne)přijímání skupinou - mají vazbu na skupinu
3. regulace slasti – se týká výsledného efektu
Stručně se s nimi seznámíme. Příklady z reálného života si jistě doplníte.
Vášeň
Potřeba po něčem toužit, nadchnout se pro něco, rychle a dychtivě si svou touhu
a nadšení uspokojit.
Hazard
Potřeba riskovat
(pro svou touhu a dychtění), mít z toho rychlý efekt (zisk) a
zároveň potřeba osahat si své hranice toho, kam až mohu zajít.
49
(Prudká) akce
Potřeba vykonávat, činit, tvořit, hýbat se, něco dělat. Uspokojit touhu a riskovat pro ni
samozřejmě vyžaduje nějakou aktivitu (více a či méně agresivní).
Hodnocení (Přivlastňování)
Potřeba být hodnocen a umět adekvátně hodnotit, znát svou cenu ve skupině i cenu
ostatních. Schopnost
inspirovat se a učit se od okolí, přijatelným a efektivním
způsobem přejímat myšlenky, znalosti a názory ostatních.
(Ne) přijímání skupinou
Potřeba být přijímaný, někam patřit, být akceptovaným členem skupiny, cítit se v ní
začleněný a tudíž chráněný. Mít a cítit životní rámec a jistoty pro svá konání.
Regulace slasti
Pocit uspokojení, slasti, postupné utlumení nebo narůstání euforie z prožitků
vyplývajících z toho, jak naplňujeme nebo nenaplňujeme svou iniciativnost
v předchozích typech rizikových forem chování.
Výše popsané rizikové jevy jsou motorem veškerého našeho dychtění, chování,
konání, jednání, cítění, prožívání atd. Pokud se toto všechno odehrává v určitých
kontrolovaných mezích, tak z toho nevyplývají nikterak závažné problémy. Ale na
druhé straně možnost jít „na hranu“ tady je, a také se to tak děje (a vždy se dělo a dít
se bude). Nepotřebujeme k tomu žádné velké důkazy, prostě sociálně nepřijatelné
a patologické formy chování vidíme a čteme o nich dnes a denně.
Rizikové jevy mohou v konečném důsledku vést až k všeobecně známým rizikovým
a patologickým projevům:
Vášeň (Beru drogy)
Nekontrolovaná vysoká dychtivost a vášnivé uspokojování činností, totální
propadnutí: „zcela mě to ovládá“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může
projevit braním drog nebo léků.
Hazard (Hraju automaty)
50
Neúměrné překračování rizika, nereálná představa zisku - „hra vabank“. Překročení
hranice nekontrolovatelnosti se může projevit hraním na automatech, hazardním
sázením apod.
Prudká akce (Jsem agresivní)
Nepřiměřená reaktivita, vznětlivost, impulzivita, prudká akce bez zvážení důsledků „nechám se strhnout“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit
agresivitou s ničivými důsledky (vůči lidem, věcem i sobě samému).
Přivlastňování (Kradu)
Přisvojování si toho, čeho si ostatní cení, třebaže mi to nepatří. Přebírání inspirace,
vykrádání cizích myšlenek - „beru si, kradu“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti
se může projevit krádežemi majetku, ale i zásluh nebo myšlenek.
Nepřijímání skupinou (Kouřím cigarety)
Obava z nepřijímání ostatními se projevuje také „strachem z odmítnutí“. Překročení
hranice nekontrolovatelnosti se může projevit nadměrným kouřením cigaret.
Regulace uspokojení (Piju alkohol)
Stimulování a tlumení slasti má za cíl „navodit si útlum nebo euforii“. Překročení
hranice nekontrolovatelnosti se může projevit propadnutím alkoholu, braním
hašiše, závislosti na jídle… (princip dopaminového efektu).
U konkrétní osoby můžeme ohrožení základními druhy rizikových jevů odhalit
a popsat.
Mějme na paměti, že na „výsledném“ stavu se podílí jak složka vrozená (daná do
značné míry geneticky), tak složka získaná (daná vlivy z okolí).
Pokud bychom ohrožení každým rizikovým jevem zobrazili pomocí dvou
tachometrů, které jsou spolu úzce funkčně spjaty, mohly by dispozice a jejich
používání vypadat např. takto:
51
Obrázek č. 10 – Dispozice
Obrázek č. 11 – Používání
Jak číst grafy č. 10 a č. 11:
První tachometr ukazuje, jaké má osoba dispozice k danému rizikovému jevu.
Ukazatel se pohybuje v úzkém rozmezí, jedná se o základ genotypu, který si
přinášíme na svět.
Druhý tachometr ukazuje, jak osoba rizikové formy chování používá. Ukazatel
se pohybuje v daleko širším rozmezí. Týká se především toho, v jaké rodině
vyrůstáme, co a jak a kde jsme se naučili používat. Jedná se o základ
fenotypu.
Jsou-li obě ručičky tachometrů v zelených polích, osoba ani její okolí není
ohroženo rizikovými jevy.
Stojí-li
ručičky
tachometrů
proti
sobě
a
dispozice
je
na
hranici
nekontrolovatelnosti, ničivé důsledky rizikových jevů se neobjeví, protože
osoba až příliš kontroluje jejich používání (abstinence ze strachu).
Stojí-li ručičky v opačné poloze a používání je na hranici nekontrolovatelnosti,
osoba se musí mít na pozoru. Dispozice je sice nízká, ale dlouhodobým
používáním rizikové formy chování lze dospět k ničivým důsledkům (závislost
jako souběh problémových vztahů, problémových podmínek a problémového
používání).
Pokud oba tachometry ukazují hodnotu za hranicí nekontrolovatelnosti, pak je
osoba i její okolí přímo ohroženo rizikovým jevem, u kterého byla zmíněná
varianta naměřena.
Příklad:
Představme si, že se náš jedinec ve všech rizikových jevech v genotypu umístil ve
středně zeleném pásmu. V genotypu se ale pohybuje na hranici nebo mírně za
hranicí kontrolovatelnosti. Vyplývá z toho tedy to, že geneticky je jeho ohrožení
52
v bezpečném pásmu, jeho iniciativnost je průměrná, spíše nižší. Není tedy v jeho
přirozeném naturelu zkoušet cokoli, co se v jeho okolí vyskytne a o čem slyší, prostě
nemusí chodit za hranice běžných prožitků. Nepotřebuje na vlastní kůži vyzkoušet
bungee jumping, vydat se na cestu kolem světa na kole, vlastnit hned co vidí (např.
nový model telefonu nebo džín ) a až potom všem se na chvilku cítit uspokojený.
Ve skutečnosti se však pod vlivem nastaveného způsobu výchovy, průběhu studia,
úspěšných a aktivních přátel a okolností svých pracovních aktivit a zaměstnání
stane, že náš člověk chce dychtit po stejných úspěších v práci i mimo ni a na své
cestě za tím vším musí proto i něco riskovat. Takto chce být
přijímán
ve
společnosti, ve které se chce cítit dobře a být oceněn. Z toho plyne jeho celkový
pocit uspokojení a slastného prožívání. Jak to, že se tedy dostal na hranici
kontrolovatelnosti?
Vším
svým
konání
překračuje
svou
vrozenou
dispozici
iniciativnosti a to jednoduše znamená, že přečerpává své přirozené zdroje energie.
Tímto se dostane do energetického deficitu, který je potřeba nějakým způsobem
doplnit. Pokud je na hranici kontrolovatelnosti,
sahá tedy k hraničním formám
(především ohledně očekávání rychlých zisků).
Asi každý si dovede představit člověka, kterého rozčílí každá blbost - např. rodič,
vracející se unavený a vyčerpaný z práce, který jakmile vstoupí do bytu, hned
všechny seřve, protože nejsou uklizeny např. boty a na uklidnění si dá pivo, sklenku
vína nebo „panáka“ (alkoholem dodáváme buňkám mimo jiné jednoduchý cukr –
velmi rychlou energetickou dotaci za únavu nebo stres).
Vzájemných variant a kombinací mezi genotypem a fenotypem v jednotlivých
rizikových jevech je nespočetně – respektive tolik, kolik je lidí. Není předmětem
tohoto materiálu a ani není možné postihnout zde a popsat všechny možnosti.
9. Osoba a stres
Na začátek této kapitoly uveďme známou větu, že stresu se nelze vyhnout a že je
běžnou (a nedílnou) součástí života – a to jak osobního, tak pracovního.
A pedagogickým profesím se rozhodně nevyhýbá.
Stresová reakce probíhá automaticky a jako vše přináší jak pozitiva (např.
nabuzením, aktivací apod.), tak negativa (např. nabuzením, aktivací apod.).
53
Nebudeme se zabývat detaily stresové reakce (kterou najdete jinde), jen
zkonstatujme, že stres mění jak tělesné parametry, tak také vnitřní emoční prožívání,
racionalitu, ale i vnější chování a vztahy.
Nebo neznáte u sebe, kolegů či žáků, že při stresu se mění prožívání i chování –
které může někdy překvapit dotyčného i okolí jak obsahem a formou, tak intenzitou?
Konstruktivní typy chování, o kterých jsme psali jinde se mohou změnit, jestliže je
u osoby aktivován stres. Na základě toho lze předvídat, jaké typy konstruktivních
řešení bude osoba volit a jak úspěšně obstojí ve stresovém prostředí.
Pokud bychom sledovali konstruktivních typy chování při aktivaci stresem,
zdůrazněme, že se jedná o paralelu s kapitolou číslo 3. Doporučujeme stránky
srovnávat a uvědomit si, co se s osobou stane a jak se v jednotlivých ukazatelích
mění, pokud je vystavena stresu nebo si ho sama navodí.
Konstruktivní typy chování ve stresu
Pro příklad se podívejte na následující obrázky číslo 12 a 13, jak se změnily
v porovnání s kapitolou 2. Při aktivaci stresem se osoba naprosto „stáhla“ a nebude
využívat konstruktivní typy chování skoro vůbec (obrázek č. 12). Navíc se projeví
nadměrné blokace a závislost na podmínkách (obrázek č. 13. – podíl šedé a fialové
barvy).
Obrázek č. 12 – Konstruktivní typy
Obrázek č. 13 – Spolehlivost
chování a stres
54
Připomeňme běžně používané pojmy: stres představuje komplexní reakci člověka na
vyvolávající podnět neboli stresor.
Co cítíme jako stresory?
Stresory jsou vysoce individuální – jinými slovy dva lidé vystaveni stejné situaci ji
z hlediska intenzity stresovosti budou vnímat a vyhodnocovat jako jinou.
I Vy můžete znát situace, které pro Vás byly výrazně stresující a zatěžující a pro
kolegu běžné a neutrální, zatímco pro jiného doslova vyhovující.
V profilu jsou zaznamenána slova, která cítíme jako stresory. Z toho vyplývá, co
a při čem se stres aktivuje - jinými slovy, co představuje u konkrétního člověka
stresor. Slova jsou vybrána z pojmů, které populace České republiky obvykle
zařazuje mezi stresové (nepříjemně napěťové) – hovoříme o stresových pojmech
populace. Dělíme je podle důsledků na vnitřní a vnější duševní ztráty:
K vnitřním ztrátám řadíme pojmy: Moje vina, Moje chyby, Jsem trestán/a/,
Moje nemoc, Jsem agresivní, Můj strach, Moje bolest.
Vnější ztráty představují výrazy: Riziko, Námaha, Pomalost, Léky, Nesmím,
Neumím, Nechci.
Co naopak necítíme jako stresor?
Zde se objevují slova na podobném principu jako v předchozím případě
s tím
rozdílem, že oproti běžné populaci je jako stres necítíme.
10. Osoba a změna (adaptabilita jedince)
Životní podmínky se přirozeně mění. A s nimi se měníme i my sami.
Být schopen přizpůsobit se změně je v celém živém světě jednou z podmínek
úspěšného přežití. Náš potenciál zvládat změny a přizpůsobit se jim adaptovat se
na nové, patří k individuálním položkám s výraznými rozdíly mezi jednotlivci.
55
Zobrazení konstruktivním typů chování při změně mapuje využití nebo rizika typů
chování při veškerých životních, pracovních i osobních změnách (nutnost či potřeba
adaptace). Na základě toho lze předvídat možnosti i důsledky výrazné změny
pracovních úkolů, pracovního místa, reorganizace firmy apod.
Konstruktivní typy chování při změnách
V těchto podkapitolách se jedná o paralelu s kapitolou číslo 3 a 7. Opět
doporučujeme stránky srovnávat a uvědomit si k jakým změnám dojde v jednotlivých
ukazatelích konstruktivních typů chování, při nutnosti se přizpůsobit (adaptovat).
Pro příklad se podívejte na obrázky číslo 14 a 15 jak se změnily v porovnání
s kapitolou 2 nebo 6.
Obrázek č. 14 – Konstruktivní typy
Obrázek č. 15 – Spolehlivost při změně
chování při změně
Osoba uváděná v grafech jako ukázka, velmi příznivě vítá změny a projevuje se
především svou ctižádostí (ambice) a sdílením (participace) - na rozdíl od
aktivovaného stresu, který přináší silné „stažení se“.
Čím spolehlivě motivovat ke změně?
Ne všichni lidé jsou stejně motivovatelní.
56
Někdo „nebude pracovat“ ani za peníze ani za veřejné ocenění – co pro jiného
mohou být velmi silné motivátory.
Přitom práce s motivací a motivace sama patří k základním dovednostem v práci
pedagoga nebo kterékoli jiné profese, která pracuje s lidským potenciálem.
Je možné identifikovat slova, která jsou spolehlivě využitelná pro adaptaci na změny
(přizpůsobování se). Slova jsou vybrána z pojmů, které populace České republiky
obvykle zařazuje mezi motivační prvky pro změnu. Jsou rozdělena na vnitřní
a vnější – podle toho, zda vycházejí z okolí nebo z jedince.
Podívejme se na základní motivační pojmy:
K vnějším patří: Povinnosti, Peníze, Konkurence, Kontrola, Počítače, Majetek,
Odpovědnost, Poradce.
Vnitřní reprezentují: Moje vůle, Moje intuice, Sebeřízení, Skutečnost, Čas,
Změna, Rychlost.
Úkol pro Vás: zamyslete se nad výše uvedenými slovy. Která jsou významná pro Vás
a která pro někoho z Vašeho okolí?
11. Osoba a škola (firma)
Kvalitu vztahu osoby ke škole (firmě) můžeme ukázat v pěti oblastech. Jedná se
o podrobné zobrazení toho, jak se jedinec identifikuje se školou (firmou). Všech pět
oblastí hodnoceno souhrnně z hlediska vnitřního prožívání a vnějšího chování.
1. Souznění se školou (firmou) – hodnotíme tedy, jak osoba souzní (je
identifikována, „srostlá“) s celkovým fungováním školy (firmy), tedy nejen se
svou konkrétní prací.
2. Výkonnost v činnostech školy (firmy) - ukazuje, jak osoba cítí svou
výkonnost ve školních (firemních) činnostech - jak je potřebná, využívaná
apod.
57
3. Použití informací ve škole (firmě) - zda osoba využívá firemní informace,
které jsou pro práci potřebné.
4. Stres ve škole (firmě) - zda se osoba při celkovém fungování ve škole (firmě)
cítí ve stresovém napětí či nikoliv.
5. Adaptabilita na změny ve firmě - říká, zda je konkrétní práce osoby ve škole
(firmě) spojena se změnami a nutností se přizpůsobovat či nikoliv.
Pro zjednodušení a ilustrativní vyjádření můžeme k zobrazení všech jednotlivých
výše jmenovaných položek opět použít známé zobrazení pomocí „tachometru“:
Obrázek č. 15
Jak číst tuto stránku?
Každá z pěti oblastí je zobrazena samostatným tachometrem. Červená pole avizují
kritický stav, zelená pole vyjadřují kvalitní využitelnost dané oblasti ve firmě.
Například: Podíváme-li se na tachometr (obrázek č. 15), můžeme si položit otázku:
„Je osoba výkonná v činnostech firmy?“ a tachometr nám odpoví. Podobně si lze
pomáhat také u ostatních oblastí.
58
12. Slovní modul
Během mnoha let analýz a výzkumů byla vybrána slova, která mají velkou výpovědní
hodnotu. Rozeberme tedy konkrétní slova, se kterými se v Profilu jednotlivce
můžeme setkat.
Počet slov: Kompletní slovní modul obsahuje od 110 – 135 slov, dle počtu slov
definovaných ve firemní části.
1. Základ tvoří 86 pevně daných a neměnitelných slov.
2. Speciální firemní část tvoří 25 – 50 měnitelných slov dle konkrétní specifikace
školy (či firmy).
Pevně daná a neměnitelná část zahrnuje několik oblastí:
1. Osobní potenciál reprezentují slova: Moje rodina, Vyniknout, Energie, Líbám
se, Máma, Sex, Děti, Tančím, Partner, Výchova, Táta
2. Učení je charakterizováno slovy: Úspěch, Prožívání, Cítím, Vidím, Smím,
Informace, Umím, Tvořím, Chci, Slyším
3. Pracovní potenciál využívá slov: Moje práce, Organizuji, Samostatný/á/,
Řídím, Myslím, Mluvím, Spolupráce, Sportuji, Rozhoduji
4. Neetika zahrnuje slova: Trestám, Samota, Neúspěch, Hraju automaty, Beru
drogy, Lžu, Kouřím cigarety, Kradu, Podvádím, Zneužívám, Vydírám, Pomsta,
Piju alkohol
5. Stres je spojen se slovy: Moje vina, Riziko, Moje chyby, Nesmím, Nechci,
Neumím, Námaha, Jsem agresivní, Pomalost, Léky, Jsem trestán/a/, Moje
nemoc, Můj strach, Moje bolest
6. Změny představují slova: Moje vůle, Moje intuice, Sebeřízení, Povinnosti,
Peníze, Odpovědnost,
Majetek, Počítače, Skutečnost, Kontrola, Čas,
Konkurence, Změna, Rychlost, Poradce
7. K nezařazeným slovům patří např.: Česká republika
Speciální měnitelná část slovního modulu (na školu či zařízení zaměřená) se skládá
z následujících oblastí:
59
Materiální zázemí školy (šatny, třídy, chodby apod.)
Lidské zázemí školy (ředitel, výchovný poradce, třídní učitel apod.)
Výukové předměty (prvouka, matematika, odborný výcvik apod.)
Nástroje řízení školy (školní řád, klasifikační řád, pochvala, důtka
apod.)
Pomůcky a nástroje výuky (tabule, počítač, sbírka minerálů apod.)
Styl vedení a hodnocení výuky (známky, písemky, ústní zkoušení
apod.)
Pro informaci dále uvádíme obecné charakteristiky platné pro sestavování této části
slovního modulu (v případě školy jsou slova pochopitelně „vázána na školu“).
Předměty činnosti organizace (školy, firmy) - Charakterizují hlavní
předměty činnosti firmy. Prvním slovem zde zásadně vždy musí být název
školy, organizace, firmy. Další slova charakterizují zásadní činnosti, na kterých
celá firma stojí, nikoli na pocitu jednotlivce.
Oddělení a lidé - V této skupině se nachází lidé a oddělení působící ve škole
nebo firmě. Velmi doporučené je například sousloví Můj přímý nadřízený,
které charakterizuje pozici nadřízeného, přitom je flexibilní napříč odděleními.
Následně by nemělo chybět jméno ředitele (uvedeno ve tvaru Ředitel Jan
Novák). Dále je potřeba naplnit tuto část odděleními, sekcemi které se ve
firmě (organizaci) nachází. Příkladem mohou být Obchodní oddělení,
Technické oddělení.
Konkurence - Zde je potřeba uvést klíčové konkurenty firmy (organizace),
které mohou dané zařízení ochromovat, nebo také táhnout k lepším
výsledkům. Zde je potřeba nalézt a uvést názvy hlavních konkurentů. Pokud
nebude nalezeno dostatek konkurentů, doporučujeme doplnit do slov sousloví
Naše konkurence.
Dodavatelé - Tato skupina slov popisuje dodavatele, kteří do firmy cokoliv
jakýmkoli způsobem dodávají a mohou tvořit původce různých jevů. Pokud
nebude nalezeno dostatek dodavatelů, doporučujeme doplnit do slov sousloví
Naši dodavatelé.
Zákazníci - Zákazníci jsou koncoví zákazníci firmy (organizace, školy apod.),
pokud se nepovede lokalizovat přímé názvy firem, bylo by dobré alespoň
60
zobecnit jejich celek. V případě středisek služeb školám se může například
jednat o slovo Škola. Pokud nebude nalezeno dostatek zákazníků,
doporučujeme doplnit do slov sousloví Naši zákazníci.
Ostatní slova - V rámci ostatních slov je možno zadat vše ostatní co se ve
firmě děje. Dále jsou uvedeny slova, které velmi silně doporučujeme: Kolega,
Obchoduji, Porada, Nabídka zákazníkovi, Reklamace zákazníka, Melouch,
Firemní víkend, Stravenky, Směrnice, Mzda, Zakázka, Kariéra, Penzijní
pojištění, Přesčasy.
61
13. Závěr
V personalistice i v psychologických vědách existuje mnoho různých způsobů jak
popsat, zcharakterizovat, změřit nebo kategorizovat to, co se děje v lidském vědomí.
Pokud jste prošli prezenční výukou nebo dočetli tento text až do konce, tak jste měli
možnost poznat jeden z těchto způsobů. Jako autoři a lektoři tohoto vzdělávacího
modulu věříme, že Vám to, co jste se dozvěděli bude nápomocné nejen jako
pracovníkům ve školství. Ale také jako lidem s osobním životem tj. maminkám,
tatínkům, partnerů, lidem co mají přátele, sousedy atd. Věříme, že tento náhled na
lidské vědomí Vám dá určitý systém a představu co se v mysli druhého člověka děje.
Ale hlavně, že to, co se děje má nějaké kořeny, důvody, děje se to za určitých
okolností a v konkrétním čase. Jen takovýto komplexní pohled na člověka dovoluje
podívat se na jeho konání a pohnutky s nadhledem, posuzovat objektivně
a konkrétní situace řešit adekvátně. A co víc, můžete se tímto kukátkem podívat
i sami na sebe, prozkoumat se, s odstupem se zhodnotit, a pro ty , kteří budou chtít,
zapracovat na sobě. Zde daleko více než kde jinde platí „ Pokud chceš něco změnit,
tak začni u sebe“.
Bohdana Fialová a Jiří Šimonek
za sebe i realizátory projektu
V Ostravě 25.ledna 2010
62
14. Literatura
Atkinsonová, R. a kol.: Psychologie. Praha, Potrál, s.r.o., 2003.
Berne, E.: Jak si lidé hrají. Praha, Svoboda, 1970.
Berne E.: Jak si lidé hrají, Dialog, Liberec, 1992
Berne, E.: Co řeknete po pozdravu. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1997.
Berniéres, L.: Mandolína kapitána Corelliho, BB art, Praha, 2000.
Čáp, J., Mareš, J. : Psychologie pro učitele, Portál, Praha, 2001, 2007.
Fialová B., Šimonek J. : Profil jednotlivce, VOA a VOŠ Masarykova 10,Valašské
Meziřící, 2009
Foot, M. a Hook, C.: Personalistika. Praha, Computer Press 2002
Hartl, P. – Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha, Portál, s.r.o., 2000.
Koukolík, F.: Lidský mozek II. Portál, Praha, 2002.
Koukolík, F.: Mozek a jeho duše. Praha, Galén, 2005, 2008.
Koukolík, F.: Já – o vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování. Praha, Karolinum,
2003.
Koukolník, F.: Sociální mozek. Praha, Karolinum, 2006.
Mareš, J. – Křivohlavý, J.: Komunikace ve škole. Brno, MU, 1995.
Motlová, L. – Koukolník, F.: Citový mozek. Praha, Galén, 2006.
Nakonečný, M.: Sociální psychologie organizace. Praha, Grada Publishing, 2005.
Orel, M. – Facová, V. a kol.: Člověk, jeho mozek a svět. Praha, Grada Publishing, a.
s., 2009.
Říčan, P.: Cesta životem. Praha, Portál, 2004.
Šimonek, J. Soubor studijních materiálů pro základní výcvik práce s metodou BŽ
Šimonek, J. Soubor studijních materiálu pro výcvik Profil jednotlivce BŽ,
DAPservices, Ostrava, 2007-2009.
Vágnerová, M.: Vývojová psychologie – dětství, dospělost, stáří. Praha, Portál, s.r.o.,
2000.
Vybíral, Z.: Lži a polopravdy v lidské komunikaci. Praha, Portál, 2003.
Výrostek, J.: Sociální psychologie. Praha, ISV – nakladatelství, 1997.
63

Podobné dokumenty

univerzita palackého v olomouci

univerzita palackého v olomouci v koncepci prodejní. Smyslem prodeje není uplatnění výsledků výroby, ale pozornost je upjata až k tomu poslednímu článku celého podnikatelského procesu, tedy ke spotřebiteli. Jeho potřeby jsou stan...

Více

únor 2015 - Žít Ústí

únor 2015 - Žít Ústí jednoho kubíku na 96,03 koruny. Z toho vodné činí 49,20 a stočné 46,83. Důvodem jsou podle SVS nutné investice do opravy vodovodů a zároveň stále klesající spotřeba vody. Naopak bychom mohli ušetři...

Více

Anální vesmíry

Anální vesmíry komunikace návnady, které spustí jakýsi druh konfliktu, aby měla co řešit. Genitální složka se pak nejspíše nasere, zažene stádo psychických divochů zpátky do pralesa a vyhradí komunikaci jakémusi ...

Více

Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj pomazání, že i král je hříšná osoba, ale Bůh ví, koho vyvolil, aby se narodil ve správném rodu ve správný čas, a ať je král osobně jakýkoliv, Bůh tím něco sleduje a lidem to nepřísluší měnit. Husov...

Více

Týmové role podle Belbina

Týmové role podle Belbina Belbinova práce na Henley Management College identifikuje devět různých typů chování, každý z nich se nazývá týmovou rolí. Každá týmová role má svou vlastní kombinaci přínosů a slabin. Když vyplnít...

Více

Listopad

Listopad V dnešní době je to nejrozšířenější druh čínského bojového umění na světě. A to pro svoji univerzálnost. Tchaj-ťi je bojové umění, ale zároveň také vnitřní cvičení – cvičení dechu a mysli. Takže z...

Více