Předávání, nabízení nebo snad i vnucování nepravdy dětem

Předávání, nabízení nebo snad i vnucování nepravdy dětem

OBSAH:
* úvaha
* schůzka ODV
* Stezka písmáků 2003
a další informace
* čtení na pokračování
* příběhy a poezie
* dozvuky Betlémského světla
* knihovnička
T
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Dětem, vyrůstajícím v našem technicky rozvinutém světě, se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že
většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Tuto iluzi vytvářejí média,
zvláště reklama (svět "happy-endu"), výchovný systém, zevšeobecňující postoje, které formují sociální chování lidí,
a také náboženské myšlení. Život každého člověka by měl být podle této iluze zalit sluncem, a není-li, jednou přijde
štěstí, všechno dopadne dobře a zlaté prosluněné časy se zase vrátí zpátky.
(Benedikt Groeschel) – převzato ze služby „Infomail www.vira.cz“
Předávání, nabízení nebo snad i vnucování nepravdy dětem – to by mohlo být zajímavé a možná také
i nosné téma pro náš měsíčník. A velice snadná odpověď na „naší“ straně by mohla znít: to u skautů
nikdy!
Možná jsme v jedné věci „na správné cestě“ – totiž že máme a držíme (tj. podle svého nejlepšího
vědomí s vědomí dodržujeme) slib a zákon a Nejvyšší Pravda stojí dostatečně vysoko, aby se nepravda
nemohla prosadit. Pravdou přece je, že naše děti si volí „skautování“ docela svobodně a tak manipulace
nepřichází v úvahu. Pravdou také je, že naše vůdkyně a naši vůdcové, rádkyně a rádcové, pracují obětavě
a nezištně – a tím jsou velice působivým a silným příkladem našemu okolí. „Nepravda“ prostě nemá
v našich řadách šanci…
Ale co je vlastně nepravda? Je to něco jiného než lež? V našem citátu je vedle nepravdy také řeč o iluzi,
která se vysvětluje jako všeobecně ne vždy platné, a proto pro jednotlivce nereálné očekávání. Ale to
přece není lež – to je omyl! Ano – v příručkách pro pedagogy nalezneme rozlišení lži a nepravdy: lež je
úmyslné klamání, zatímco nepravda je prostě omyl, vidění z nesprávného úhlu, chyba.
Jenže – je naděje, upínající se na třeba iluzorní očekávání, že zrovna já budu „mít štěstí“ a bude pro
mne platit to lepší v životě – je tohle omyl? Není to spíše lživá iluze? Myslím, že to většinou není omyl,
chyba nebo neštěstí - vždyť to, že mne někdo přivedl mezi skauty, je naopak mé štěstí. Jsem ochoten
přijmout v něčem označení „iluze“, ale v případě mého „skautování“ se bráním tomu označení
„nepravda“ právě proto, že znamená „omyl“.
Dobrovolné členství v Junáku, obětavá nezištná práce dospělých ve prospěch dětí i svůj vlastní – to se
může někomu zdát idealistické až iluzorní, ale není to životní orientace na omyl – to nikdy! Snaha otužit
děti tělesně i duševně, zaměření na doplnění života o duchovní rozměr a zcela konkrétní víru – to může
být, po lidsku řečeno, zatíženo chybami či omyly, ale není to úmyslné klamání příslibem nějakého „štěstí
jako lidského práva“.
Zakládáme si na tom, že skauting je výchovný systém. Proto jsme citliví na všechno, co naši výchovu
ohrožuje nebo dokonce zpochybňuje či znevažuje. Náš citát však zřejmě míří poněkud jinam: můžeme ho
chápat jako upozornění, varování před tím, čemu říká naše lidové rčení „liché naděje“. Lichou reklamou
jistě je, když vlče, nadšené prvními schůzkami, hned pozve všechny kamarády do oddílu. Lichým
očekáváním vůdce vlčácké smečky by jistě bylo, kdyby si z prvního náporu dětí odvodil, že „má
vyhráno“ – ostatně všichni to od podzimka zase víme. Dochází tu k omylům, ale ne ke lživému klamání.
Jak vidno, stále mi jaksi nevychází, že by snad byl Junák v nebezpečí nepravdy ve smyslu našeho
citátu, totiž snah, kde je - třeba neúmyslně - v pozadí nereálná reklama. Jsem přesvědčen, že máme jen
1
jednu opravdu spolehlivou „pojistku“ proti nepravdě, neřku-li proti lživému klamání: tou pojistkou, tou
určitou zárukou, je to podle zakladatele Baden-Powela. „věrohodnost“.
Vytýká se nám někdy, že 1. bod našeho zákona o pravdomluvnosti je „příliš nadsazený“ – možná.
Můžeme se mýlit – to je lidské – ale nesmíme ztratit důvěru, i kdybychom měli s obtížemi přiznat své
chyby. Připomínejme v okamžicích takové kritiky sobě i jiným alespoň 2. bod zákona: věrnost a
oddanost. Věrnost svému poznání o účinnosti skautské výchovy a oddanost poznané správnosti skautské
stezky životem. Ovšem – kdo se takto stále znovu rozhoduje, „komplikuje si život“. Není prostě a
automaticky „šťastný“. Má však šanci prožívat – třeba složitější – radostný život.
Sdílím s Benediktem Groeschelem jeho obavy, ale všechno se ve mně vzpírá „uvěřit“, že je to
beznadějné - jak se z tohoto citátu zdá. Protože pro mne – stejně jako jistě pro čtenáře Na dobré stopě –
není naděje v životaschopnost skautingu iluzí, nepravdou, ale radostnou nadějí do budoucnosti
pro mne i pro mladších a nejmladší.
Na konci zimy je správné myslet na jaro. Myslím si, že se také patří právě teď myslet na
radost – potěšení ze skautování a radost ze života vůbec!
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Jednání ODV v únoru se zabývalo:
- zhodnocením porady vedoucích oddílů se
zvýrazněnou duchovní výchovou při XIII.
semináři ELŠ, konanou v Domě Bible
- zhodnocením vlastního semináře ELŠ (a
DELŠ) v Salesiánském divadle v Praze
- přípravou Dne sesterství dne 22. 2. 2003 a
pouti ke sv. Jiří na Pražském Hradě dne 26. 4.
2003
- důvody pro určení místa konání druhého kola
Stezky písmáků v Praze v sobotu dne 15. 11.
2003 (vysvětlení a bližší informace jsou dále
v textu toho čísla).
_____________________________________________________________________________________
Čtení na pokračování
Připravila Darina Bártová
6. Modlitba a Písmo
Dosud jsme se zabývali problémem, jak něco sdělit Bohu. Dosud by se tedy mohlo zdát, že modlitba
je zbožným monologem. Komunikace ale zahrnuje dialog.
2
Bůh přirozeně odpovídá. Odpověď může mít nejrůznější podobu, může jí být situace, ale také
myšlenka či nápad. Může jí být i lidské sdělení, které přijde v pravý čas do dané situace. Existují i méně
obvyklé způsoby Boží odpovědi, jako jsou např. sny, proroctví, zjevení či zázraky, ty ale patří do skutečně
mimořádné kategorie a musejí být pečlivě prověřovány. V této oblasti je velmi snadné podlehnout klamu
a iluzi.
Běžným způsobem, jak poznávat Boží vůli, zůstává pro křesťany Písmo. Věříme v jeho inspirovanost
Duchem svatým, tj. zkušenost církve v dějinách rozpoznala, že biblické knihy v sobě nesou více, než jen
historické informace o dějinách jednoho národa na Blízkém Východě, jsou více než sbírkou duchovní
poezie, kázání či naučných traktátů. Mají co říci do našich životů zde a nyní. Vypovídají o tom, jaký je
Bůh, v něhož věříme, vypovídají i mnohé o člověku.
Četba Písma by měla tedy být neodlučným doplňkem našich modliteb. Četba Písma… ovšem Písmo
lze číst různými způsoby, jejichž vztah k modlitbě je různý.
a) Souvislá četba biblických knih je nejjednodušší technikou. Biblické knihy jsou čteny postupně od
začátku do konce. Metoda slouží většinou k získání základní orientace v Písmu, k zařazení dané knihy
do širšího kontextu (knihy historické, prorocké, evangelijní…), k nalezení hlavní myšlenky. V případě
narativních textů (vyprávěných příběhů) i k získání orientace typu kdo byl kdo a co udělal.
b) Polosouvislá četba je technika podobná předchozí s tím, že ze čtené knihy jsou vybírány klíčové
pasáže. Metoda má tu nevýhodu, že může pohled na biblickou knihu zkreslit, protože vynechané
oddíly mají často nudný (rodokmeny) případně poněkud pobuřující charakter (pro nás dnes).
Polosouvislá četba se uplatňuje v bohoslužebných čteních těch církví, které mají systém určených
textů - perikop pro všední i sváteční dny.
c) Četba s výkladem má tu výhodu, že čtený text je ihned interpretován - jak dobře a vhodně, záleží na
kvalitách vykladače. Text by měl být vyložen, včetně historického pozadí a reálií (exegeze) a měl by
být aplikován na současný život a potřeby společenství (homilie). V žádném případě by se neměl stát
pouhou kulisou k řečnickému výkonu.
d) Osobní četba a četba s pomůckami by měla sloužit k duchovnímu vzdělávání jednotlivce. V tomto
případě nejde o získávání poznatků, text by se měl stát spíše osobním nasměrováním. Mnozí používají
k tomuto způsobu četby více či méně vhodné pomůcky, které jednak řadí texty za sebou podle
určitého hlediska, jednak přinášejí i jakýsi výklad či úvahu s textem (více či méně) související, např.
Hesla jednoty bratrské, Deník mladých, Mana atd. Vlastní přemýšlení o textu je však užitečnější.
e) Tématická četba je jeden z obtížnějších způsobů a předpokládá již velmi dobrou orientaci v bibli.
Texty jsou čteny s ohledem na určité téma (např. milost). Zpočátku je lépe volit témata konkrétnější
(např. postavení ženy u Lukáše). Tato metoda přináší poměrně komplexní pohled Písma na dané téma
a měl by ji zvládnout každý, kdo aspiruje na to, aby Písmo vykládal.
f) Studium je metodou určenou k získání informací nejen z textu, ale pro jeho lepší pochopení se
zabývá i kontextem textu v rámci biblické knihy, samého Písma, dobovým pozadím, reáliemi,
specifiky biblického autora a adresátů spisu atd. Z představených metod je to činnost vyžadující
nejvíce intelektuálního úsilí. Písmo za účelem studia je však také vhodné otvírat s prosbou o správné
pochopení.
g) Učení se zpaměti je doplňkovou a doporučení hodnou metodou, alespoň pokud se jedná o klíčové
verše. Ne vždy máme bibli po ruce a spoléhat jen na to, že v důležitých situacích nás samotný Duch
naučí (L 12,12), je sice dobré, ale co v situacích méně důležitých?
Naše četba Písma by měla vždy zahrnovat více metod, jinak se vystavujeme riziku jednostrannosti.
Ideálem je trávit s Písmem každodenně alespoň 15 minut. To není tak mnoho. Těm, kdo to ještě nezkusili,
to lze jen doporučit. Měsíc je doba, za kterou lze vytvořit návyk. A návyk na čtení Písma není drogou.
Úplným začátečníkům lze doporučit, aby svou četbu začali u některého z evangelií a snažili se při četbě
vnímat, jakým způsobem Bůh jedná s člověkem a jak to může být aktuální pro jejich osobní situaci.
_____________________________________________________________________________________
3
4. ročník Stezky písmáků
Tato naše celostátní soutěž ve znalosti Bible,
na kterou se již mnoho budoucích účastníků jistě velice těší,
se bude opět konat ve dvou kolech:
- prvním v místě bydliště účastníků
- a druhém v Praze dne 15. 11. 2003.
Na rok 2003 jsou vybrány biblické knihy: 4 evangelia, kniha Rút, Kazatel a Skutky podle
ekumenického překladu Bible. Pravidla pro věkové kategorie, počet otázek i doby jejich řešení
zůstávají beze změny.
Organizátoři při besedě s vedoucími a rodiči
tiskovin a cen pro vítěze mimo Prahu a tím ke
při druhém kole 3. ročníku 2002 obdrželi návrh
vzrůstu „poplatku na startu“, nehledě na to, že
konat letošní ročník např. na Moravě. Odbor
by nastala nutnost cestování také zástupcům
duchovní výchovy Junáka, spolu s ústředním
našich sponzorů, které tak rádi při druhém kole
rádcem CASD, tento návrh projednal. Nemůže
vidíme a kteří sídlí v Praze. Vzali jsme také
ho však bohužel přijmout, protože nedokáže dát
v úvahu, že stejným způsobem s výhodou
v takovém případě dostatečnou záruku za
postupuje soutěž „Mistrovství ČR ve znalosti
správný chod všech náležitostí soutěže.
Bible“ pro dospělé, na kterou do značné míry
Skutečnost, že se tím „zvýhodňuje“ Praha a
navazujeme.
okolí není záměrem organizátorů, nýbrž souhrou
Prosíme proto o respektování toho, že
jiných okolností, na které nemá organizace
navzdory
obtížím, které mají soutěžící,
soutěže žádný vliv.
přijíždějící na 2. kolo ze vzdálených částí naší
Toto rozhodnutí zdůvodňují organizátoři
vlasti, ponecháme i v roce 2003 současný
především tím, že zhruba 10 pražských členů
způsob organizace. Zjišťujeme oproti roku
jejich týmu (povětšinou zaměstnaných resp.
2002 širší nabídku přenocování v Praze, aby se
studujících v Praze) by jinak nemohli organizaci
soutěžící mohli na soutěž dobře připravit
soutěže celou osobně zajistit. Vznikly by také
a případně se v Praze déle zdržet.
dodatečné náklady na dopravu organizátorů,
_____________________________________________________________________________________
R E P O R T Á Ž
Na hlavním běhu 1. instruktorské lesní školy Kmene oldskautů (táboře
konaném ve dnech 24. 1. až 2. 2. 2003) přednášel také 2 dny duchovní rádce jeho
náčelnictva, br. František Radkovský (řím. kat. biskup v Plzni), předmět
„Myšlenkové základy skautingu“. Svým výkladem i během na něj navazující
debaty přinesl br. Fratišek všem 21 frekventantům ILŠ zajímavé podněty jak co do
konkrétní „péče o duši“ tak i služby skautskému společenství.
Všechny také velice mile překvapilo, když se na sklonku prvního dne svého pobytu ujal na chvíli
kytary a doprovodil večerní píseň. Ta se ještě během pobytu na „Onom světě“ stala součástí písňového
repertoáru Kruhu LŠOS. Proto píseň otiskujeme.
Z návštěvy br. biskupa měla velký užitek také místní římskokatolická farnost v Lašovicích při
nedělních bohoslužbách, na které přišli také další skauti a věřící z širokého okolí. Místní situace je rovněž
zajímavá díky skutečnosti, že o tuto oblast pečují bratři Premonstráti, kteří zmíněnou neděli organizačně i
vlastní službou při bohoslužbě zajistili. Po obřadu všichni přítomní skauti přijali pozvání na faru, kde
chvíli besedovali a svoje setkání zakončili zpěvem skautské hymny.
Podnět k tomu dala dohoda br. biskupa s br. místonáčelníkem Zikmundem - Balú z loňského roku.
Několik čísel našeho měsíčníku „Na dobré stopě“ obdržel také místní duchovní správce s výzvou,
pokusit se získat místní děti a mládež pro soutěž „Stezka Písmáků“.
Poznámky: Chatu „Onen svět“, vzdálenou 5 km od dnešní Orlické přehrady, vybudoval ve výšce 627
m.n.m. v roce 1940 Klub českých turistů. Vedle ní stojí 15 m vysoká, dřevěná „Langova rozhledna“ (s
4
pěkným výhledem na Brdy, zámek Orlík a 100 km vzdálenou Šumavu - tvrdí se, že za pěkného počasí z
ní lze spatřit i zasněžené vrcholky Alp - to však v době konání LŠ nebylo možné ověřit). Jak samotná
chata tak obec Lašovice patří ke střediskové obci Kovářov, která leží na autobusové trase Praha Milevsko.
Kamzík
Píseň, kterou br. František Radkovský frekventanty ILŠ naučil:
Refrén: [: Ó, Pane, zhasíná den, prosím modlitbu mou slyš. :]
1. Písně radostný hlas,
3. Kvítím vonící zem,
v chleba uzrálý klas,
lesů na horách lem,
věrné přátele své,
řeky jiskřící proud
- vše zavírám ve svůj dík.
- vše zavírám ve svůj dík.
Ref.: [: Ó, Pane, zhasíná den, prosím
Ref.: [: Ó, Pane, zhasíná den, prosím
modlitbu mou slyš. :]
modlitbu mou slyš. :]
2. Modrou nebeskou báň,
4. První večerní stín,
jasnou sluneční pláň,
teplý domova klín,
bílá oblaka dne
božské večeře dar
- vše zavírám ve svůj dík.
- vše zavírám ve svůj dík.
Ref.: [: Ó, Pane, zhasíná den, prosím
Ref.: [: Ó, Pane, zhasíná den, prosím
modlitbu mou slyš. :]
modlitbu mou slyš. :]
5
V Jičíně jsme je předávali až do úterý
24.12. Od nás si je převzali i zástupci farností
z Libáně (místní kněz světlo rozdával dále) a ze
Sobotky (zde je předávali mimo jiné i
v charitním domě v Libošovicích).
V samotném Jičíně potom na Štědrý den
dopoledne světlušky a skautky i vlčata a skauti
s jejich vedoucími předávali Betlémské světlo a
k tomu zpívali koledy. Nemocným a personálu
předávali také malé vlastnoručně vyrobené dárky
v jičínské nemocnici, v pečovatelském domě i
v některých domácnostech.
Betlémské světlo jsme rozsvítili i na
skautských hrobech, včetně hrobu náčelníka
bratra Slávy Řeháka. Veřejnost si mohla světlo
odnést odpoledne po dětské mši, což se také
hojně stalo.
Členové 2. dívčího
a 2. chlapeckého oddílu
Junáka Jičín
DOZVUKY
BETLÉMSKÉHO
SVĚTLA
Betlémské světlo jsme přebrali - spolu se
zástupci středisek Jilemnice, Nová Paka, Lázně
Bělohrad a Špindlerova Mlýna - na nádraží ve
Staré Pace, a to v sobotu 21. 12. (od spěšného
vlaku) v 10.02 hodin.
My jsme je pak autem převezli do
Železnice (místní kněz je ještě předal do
Bradlecké Lhoty a do Radimi) a do Jičína.
* * * * *
Pod dojmem krásných tónů vánoční mše se pokusím vypsat, jak to bylo letos s Betlémským
světlem v Kutné Hoře.
Měli jsme vyjednáno, snad i s Boží pomocí, že světlo doneseme do okresního muzea,
informačního centra a také pan starosta přislíbil Královskou kapli ve Vlašském dvoře, a že katolická
mládež roznese světlo do kostelů. Dnešní věk je dobou informací a tak paní ředitelka informačního centra
poskytla několik řádků na internetových stránkách.
21. 12. v 7.53 hodin jsme po několika letech mohli světlo z Betléma přivítat doma na
kutnohorském hlavním nádraží. Abych to upřesnil: na nádraží jsem ze skautů byl já sám, potom pan vikář
Vladimír Hronek s katolickou mládeží a kabelová televize. Vydří oddíl pro poruchu auta přijel se
zpožděním. S ještě větším zpožděním dorazil pan starosta na radnici, a to za přítomnosti tisku a televize.
Začátek nám tedy moc nevyšel.
Potom nás pan starosta uvedl do zasedací síně Vlašského dvora (Vlašský dvůr je bývalá mincovna
a sídlo českých králů, nyní je zde kutnohorský městský úřad) a na nástěnných freskách nám připomněl
nejvýznamnější události: Dekret kutnohorský, vydaný králem Václavem IV podle návrhu Mistra Jana
Husa, těžbu stříbra za Václava IV, volbu Vladislava Jagellonského českým králem a kutnohorský
náboženský smír z roku 1485, který zde však zobrazen není.
Potom, stejnou cestou kterou chodil král Václav IV, jsme prošli do královské kaple svatého
Václava a Ladislava. Zatímco jsme my ve dveřích museli sklonit hlavu, král chodil vzpřímeně i s korunou
na hlavě. V kapli jsme si připomněli význam Ježíše Krista pro věřící i nevěřící a Betlémské světlo předali
starostovi.
Zde jsme se rozešli, zatímco katolíci si roznesli světlo do svých kostelů, my skauti jsme je odnesli
do Sankturinovského domu, kde je sídlo informačního centra, a do jeho pobočky - Domečku vedle
chrámu svaté Barbory, a také na Hrádek – sídlo okresního muzea, kde jsme si prohlédli výstavu „Pojďte
s námi do pohádky“.
Později se světlo dostalo ještě do dalších míst a v předvečer štědrého dne jej
Vydřata roznášela po domácnostech. A dokonce si několik lidí samo odneslo
světélko z informačního centra!!!
Někde světélko z Betléma hořelo krátce, někde i několik dní a ještě dnes
osvětlovalo jesličky ve zcela zaplněném chrámu svaté Barbory za zvuku varhan a
zpěvu Rybovy české mše vánoční.
26. 12. 2002
Ladislav Marek
Kutná Hora
6
ZPRÁVA K PADESÁTILETÉMU VÝROČÍ ÚMRTÍ
P. Ignáce S T U C H L É H O SDB
Zaplněný farní chrám sv. Mikuláše ve Fryštáku u
Holešova se stal v sobotu 18. ledna 2003 manifestačním
vzpomínkovým shromážděním k uctění nehynoucí památky
otce Ignáce STUCHLÉHO k padesátiletému výročí jeho úmrtí
(17/01/1953). Na pět set salesiánských ctitelů a někdejších
chovanců Dona Ignáce se přišlo do Fryštáku poklonit jeho
obětavé pastoračně-pedagogické činnosti na území někdejšího
Československa.
Hlavním celebrantem při eucharistické Oběti na paměť
Dona Ignáce byl olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.
Přisluhovalo mu přes padesát kněží – nejen z řad salesiánů, ale
také z dalších františkánských komunit v ČR, včetně delegáta
z bratrského Polska – z Boleslavi (Horní Slezsko), trvalých
jáhnů, akolytů a ministrantů všech věkových kategorií.
V homilii se otec arcibiskup zmínil o vynikajících
duchovních prioritách oslavencových, které jsou předmětem
odborných studií Kongregace pro svatořečení v Římě,
směřujících k prohlášení P. Ignáce Stuchlého blahoslaveným.
Sdělil, že v lednu 2001 byl ve Fryštáku uzavřen diecézní proces
o životě, ctnostech a pověsti svatosti tohoto věrného služebníka
Božího, který se zařadil v rámci olomoucké arcidiecéze mezi
kandidáty svatosti. Jsou to: Tatíček A. C. Stojan - blahé paměti
(někdejší olomoucký arcibiskup), páter Antonín Šuránek, ses.
Vojtěcha Hasmandová (hlavní představená sester boromejek) a
ses. Anička Zelíková (terciářka karmelitánek).
K blahořečení Dona Ignáce bude třeba (kromě hrdinných
ctností a pověsti svatosti) dokumentovat jistá mimořádná
vyslyšení proseb na jeho přímluvu, např. náhlé a trvalé
uzdravení z vážných onemocnění, příp. zázračné obrácení, nebo jiný čin, vymykající se přirozeným
fyzikálním a zdravotním zákonitostem (zprávy o vyslyšení modliteb na přímluvu otce Ignáce lze zasílat
na adresu: Provincie Jana Boska, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8-Kobylisy).
Po mši svaté se k vzpomínkám na tohoto zakladatele salesiánského řádu v ČSR připojil nejstarší
stávající člen této řehole v ČR – P. Josef Zerzán SDB. Následovala pak pobožnost u hrobu Dona Ignáce
na fryštáckém hřbitově a společný oběd účastníků této pietní slavnosti v prostorách místního
Salesiánského domu. Sluší se při této příležitosti upřímně vyslovit Stojanovským „Zaplať Pán Bůh!“
všem, kdo se na celé pietní akci jakkoliv podíleli, především otci Josefu Pekárkovi SDB, faráři ve
Slušovicích (okr. Zlín), který nesl maximální tíhu příprav k uctění budoucího světce – jednoho
z nejvýznamnějších salesiánů dvacátých let minulého století v českých zemích vůbec …
Snad jen dlužno ještě ve stručnosti vzpomenout základních životních dat adepta svatosti: Narodil
se dne 14. prosince 1869 v Boleslavi v Horním Slezsku, do kongregace salesiánů byl přijat dne 29. září
1896 v Itálii Pracoval na různých salesiánských postech v Itálii, ve Slovinsku a v bývalém ČeskoSlovensku. Za údobí masarykovské první republiky (1935) – až do bolševického puče v únoru 1948
vykonával funkci inspektora české salesiánské inspektorie. Pod jeho vedením dosáhlo dílo Dona Boska
v naší zemi těch nejskvělejších výsledků. Traduje se o něm, že byl nepochybně člověkem omilostněným
(vizionářem), neobyčejně skromným, ale především knězem svatého života!
Zesnul dne 17. ledna 1953 v pověsti svatosti a byl pochován na fryštáckém hřbitově.
Ve Fryštáku
dne 18. ledna L.P. 2003
Zaznamenal: František Antonín Cigánek z Přerova
_____________________________________________________________________________________
7
_____________________________________________________________________________________
Hlavní představený Don Pascual Chávez a jeho rada zvolili pro salesiánskou rodinu heslo na rok 2003:
UČIŇME Z KAŽDÉ RODINY A Z KAŽDÉ KOMUNITY „DŮM A ŠKOLU SPOLEČENSTVÍ“.
Nabízené heslo je v souladu s tématy 25. všeobecné kapituly salesiánů, která se konala v roce 2002 a 21.
všeobecné kapituly Dcer Panny Marie Pomocnice, která se rovněž konala v roce 2002. Obě salesiánské
kapituly hlavně projednávaly téma charismatické totožnosti a evangelijní a animační přítomnosti
komunity.
„Hodláme podpořit spiritualitu společenství pro vytvoření kultury solidarity a pokoje, které jsou
nezbytnými prvky pro evangelizaci nového tisíciletí“, prohlásil hlavní představený.
Informační zdroj : „Salesiánská rodina“ č. 5/2002
_____________________________________________________________________________________
Z internetové pošty:
Nazdar Kamzíku!
Tvoje úvaha na závěr
lednového čísla NDS mě mile a na
celé čáře překvapila. Už vidím to
ostří nože, které opět za štítem strachu lidí
neznajících a nepraktikujících 10. bod našeho
zákona, nařkne Tebe a ostatní Ti podobné ze
všeho možného. Bůh nás chraň před takovými
úklady nepřítele!
K Tvé otázce - jaké místo by měla mít
něha v naší výchově - myslím si, že je to oblast
osobního vztahu vůdce, rádce a jednotlivého
skautíka. Je to jedinečná možnost pro vůdce, jak
posilovat přirozenou autoritu, protože má
příležitost ukázat, že je "normálním" člověkem,
že není jen tvrďák, který se nikdy nebojí a vše
umí „nej“. Prostě je to možnost pro vůdce i jeho
děti, jak jemně a zároveň jasně lze ukazovat
směr skautské cesty v praxi, když dochází síly.
V tu chvíli se totiž rodí opravdový vztah k
předkládaným hodnotám.
Velká Sůva
_____________________________________________________________________________________
Už blízko jsem
Jako ten dávný vyvolený lid,
co plakal u vod babylonských,
já jen u Božích vod chci dlít
a smývat nános svých vin loňských.
Vrátit se zpět ze světa nebezpečí,
vrátit se k svému Stvořiteli!
Čím člověk za život se odvděčí?
Snad tím, že odevzdá se celý,
že vrátí duši, bohatší o žití
ve světě zkoušek, nastražených pastí,
do nichž se malověrný člověk chytí,
když hadím šeptem dá se zmásti...
Ó Bože můj, Bože Stvořiteli,
pomoz mi přeplout přes ty
zrádné víry!
Ó Duchu svatý, učiň, ať jsem bdělý
jak vojín na stráži, chráněn
štítem víry!
Už blízko jsem u řeky, která
mne jednou
odnese z klamných planin světa
do záře Nebes, před níž
hvězdy blednou...
Nechť modlitbou se stává
každá moje věta!
Ladislav Rusek - Šaman
_____________________________________________________________________________________
Z dopisu jedné čtenářky:
„…posílejte mi váš časopis i nadále. Je mi pomocníkem i povzbuzením
v životě i v práci s dětmi. Právě loňský rok jsem musela udělat ve skautu přestávku
kvůli malé Katce, ale letos už zase mám družinku „Sedmikrásek“. Jsou to děvčátka
z 1. a 2. třídy. Je to velký rozdíl mít 14-leté holky anebo tyto malé špuntíky. Je třeba
začínat zase znovu. Snad jednou i z nich vyrostou šikovné holky, na které bude
možné se ve všem spolehnout. Mám radost, když vidím, že ty větší se rozešly do
8
světa na střední školy a zůstaly stále stejně pevné ve svých zásadách. Jistě je ale čeká kus života, já
vím…“
Děkuji s pozdravem
Ivana Mališová
______________________________________________________________________________________________________
Jamboree v Thajsku přispělo k porozumění mezi národy a náboženstvími
Pětadvacet tisíc svíček ozářilo večer 1.
ledna Arénu 20. světového jamboree v Thajsku.
Zapálili si je jeden od druhého účastníci během
ceremoniálu, oslavujícího mír a porozumění
mezi národy. Zástupci jedenácti světových
náboženských směrů popřáli vše dobré skautům i
lidem v jejich státech a pronesli krátké modlitby
za dobrý rok 2003. Účastníci ze zemí nynějších
nebo nedávných konfliktů (např. Afghánistánu)
pak ostatním svěřili svá přání žít v mírové
společnosti.
Součástí večera byl také thajský lidový
novoroční ceremoniál „Loy Krathong“, při němž
se po vodě posílají ozdobné košíčky
z banánových listů. Jeden takový vyráběli i čeští
skauti a na vodu jej vypustila spolu se zástupci
ostatních výprav Kateřina Kaderová z Plzně.
„Cítila jsem obrovskou zodpovědnost, protože
bylo vidět, jak na tom Thajcům záleží. Asi pro ně
ceremoniál hodně znamená. Pochopila jsem, že
ozdobené košíčky symbolizují to špatné
z uplynulého roku, co posíláme pryč, a naději
v roce novém,“ sděluje Katka své dojmy.
Skautské hnutí je jedinečné svým
celosvětovým rozsahem, neboť oslovuje mladé
lidi v téměř všech státech. Jamboree se účastnilo
více než 25 tisíc mladých skautů a skautek ze
143 států světa. Prostřednictvím společných
aktivit byli neustále v kontaktu a navazovali
nová přátelství. Až někdy v životě uslyší ve
zprávách o dění ve vzdálené zemi, vzpomenou si
na své přátele v ní. Už jen vědomí toho, že tam
žije někdo známý, jim umožní, aby se lépe než
ostatní vžili do jeho pocitů v tu chvíli. Taková
zkušenost přispívá k lepšímu pochopení světa
kolem nás i k větší osobní zodpovědnosti za něj.
20. světového skautského jamboree
v Thajsku se mezi 25 tisíci mladými skauty a
skautkami zúčastnilo i 67 členů Junáka. Důstojně
reprezentovali Českou republiku a Junáka a
přitom
zažili
nezapomenutelné
chvíle
mezinárodního přátelství. O výpravě se lze
dozvědět z
denního zpravodajství na
www.skaut.cz/thajsko brzy i ze skautského tisku.
Pro čtenáře Na dobré stopě přinášíme informace
o multireligiózním shromáždění, jež proběhlo 1.
ledna.
Pavel Trantina-Goblin, zahraniční zpravodaj chlapeckého kmene Junáka.
_____________________________________________________________________________________
Od: "CDM CSOP" <[email protected]>
Komu: <Undisclosed-Recipients;>
Předmět: Hledani jara
Datum: 13. února 2003 17:01
Hledání jara
Letos v celé republice opět vypukne akce pro všechny přátele a
příznivce přírody (nejen tedy dětské kolektivy, ale i celé rodiny,
dospělí,...), kteří mají chuť vyrazit do terénu a všímat si dějů kolem sebe.
Hledání jara proběhne o víkendu 12. až 13.dubna 2003 a tentokrát budeme
9
sledovat tyto projevy, kterými se prokáže, zda jaro v našich zemích již je či
není:
1. zda kvete sasanka hajní
2. zda byl zpozorován had nebo ještěrka
3. zda lidé již chodí v krátkých kalhotách
Výsledky "jarního pátrání" se opět posílají na adresu CDM ČSOP, poštovní
přihrádka 447, 111 21 Praha 1 nebo na [email protected] a když připíšete svoje
jméno a adresu, pošleme vám na závěr vyhodnocení celé akce.
A jestli u nás jaro druhý dubnový víkend opravdu bylo, se budeme průběžně
dovídat na internetových stránkách www.smop.cz, kde bude konečné vyhodnocení
zveřejněno nejpozději 1. 5. 2003.
Sledujete rádi přírodu přímo v terénu? Těšíte se na jaro? Poznáte vůbec
sasanku hajní? Půjdete tedy s námi 12. - 13. dubna hledat jaro?
Michal Kulík
Sdružení Mladých ochránců přírody ČSOP
Poznámka: A pokud chcete získat k této akci propagační letáčky, ozvěte se nám
nebo si je můžete stáhnout přímo z našich stránek www.smop.cz.
____________________________________________________________________________________
noci do postele. Ale také tam musel
znovu na množství těch peněz myslet
a nemohl usnout.
Tak odnesl pytlík na půdu,
avšak nebyl si jistý, zda tohle je
ten dobrý úkryt. Brzo ráno vstal a
přinesl pytlík opět dolů. Usmyslil
si zastrčit jej do komína.
"Odnesu peníze do kurníku",
pomyslel si o něco později.
"Zde
je nebude určitě nikdo hledat". Ale
nebyl stále ještě spokojen a za
chvíli vykopal hlubokou jámu na
zahradě a vložil pytlík do ní.
Avšak k práci se vůbec nedostal.
Měl
tolik
co
dělat
se
svými
zlaťáky!
A zpívat už také nemohl. Byl
tak stísněný,
že nevydal jediný
tón. A co bylo nejhorší, ani děti
už nepřicházely, aby ho navštívily.
Nakonec
byl
obuvník
tak
nešťastný,
že opět vykopal pytlík
a běžel s ním ke svému sousedovi.
"Prosím, vezmi si své peníze
zpět,"
řekl.
"Starost
o
ně
způsobuje, že jsem úplně nemocný, a
také moji přátelé o mně nechtějí
vědět.
Chci
být
opět
chudým
obuvníkem, jakým jsem byl dříve."
A tak byl obuvník opět právě
tak veselý jako předtím, zpíval a
pracoval celý den.
Příběh o bohatci a obuvníku
Byl jeden chudý obuvník, který
měl celý den dobrou náladu. Byl tak
šťastný, že od rána do večera
radostí zpíval. Před jeho oknem
stále
postávalo
mnoho
dětí
a
naslouchalo mu.
Hned vedle obuvníka žil velmi
bohatý muž.
Zůstával celou
noc
vzhůru a počítal své zlato. Ráno si
šel
lehnout,
ale
nemohl
spát,
protože slyšel obuvníka zpívat.
Jednoho dne dostal nápad, jak
znechutit obuvníkovi zpěv. Pozval
ho k sobě, a obuvník hned přišel. K
jeho velkému překvapení mu bohatý
muž daroval pytlík peněz.
Když byl obuvník opět doma,
otevřel ten pytlík. Nikdy ve svém
životě neviděl tolik peněz. Pečlivě
je začal počítat a děti přihlížely.
Bylo toho tolik, že obuvník
dostal strach nechat peníze jen tak
všem na očích. Vzal si je sebou v
La Fontaine
____________________________________________________________________________________
10
Anička
Matka odvedla Evičku až k chodníku. "Tak! Tady zůstaneš a počkáš na mně," řekla. "Já se ještě
převléknu a potom spolu půjdeme do města". Zdvihla Evičce hlavu a podívala se jí do očí. "Rozuměla jsi
mi, Evičko?" Hraj si tady na chodníku, abych tě mohla pořád vidět a abych tě hne našla. A ani krok na
ulici! Rozumíš? Ani krok na ulici!"
Evička přikývla.
"Přijdu hned", zvolala ještě matka a zmizela v domě.
Evička, ponechána o samotě, se rozhlížela kolem. Nebyl tu nikdo, s kým by si mohla hrát. Tak
stiskla pevněji svoji panenku. S panenkou v náručí cupitala sem a tam před domem. Zpívala přitom tiše
ukolébavku a začala panenku houpat.
Přitom se však stále rozhlížela kolem, zda by přece neobjevila nějaké dítě ke hraní. Marně!
Tancovala se svou panenkou, skákala s ní. Nakonec se začala nudit.
Potom posadila malou panenku na zeď zahrádky. S rukama založenýma za zády se postavila před
kamennou kašnu a pozorovala dospělé, kteří pospíchali kolem.
Nestála tak dlouho, když se k ní přišoural cizí chlapec. Zrovna u Evičky se zastavil. Byl skoro o
hlavu vyšší než ona. Pohrdavě si děvče prohlížel.
Evička se ho zeptala: "Bydlíš tady?"
Chlapec potřásl hlavou a odpověděl: "Néé"!
Evička se hrdě usmála: "Já ano! - "A Zuzka taky!"
Chlapec se ohlédl dokola: "Jaká Zuzka?
Evička ukázala na panenku.
Aniž by se zeptal, vzal hoch panenku. "Ošklivá
hračka!" zabrumlal.
"Zuzka není ošklivá!" namítla Evička. "Dej ji sem!"
Chlapec se smál. Držel panenku vysoko nad hlavou.
Evička ho chytila za kabát. Otočil se a Evičku setřásl. Rychle
přeběhl ulici.
Evička křičela, ale chodník neopustila.
Protože se přiblížili nějací dospělí, hoch zastrčil
panenku nožkami do drátěného plotu a utekl.
Evička stále plakala. Ale dospělí byli příliš
zaneprázdněni - spěchali kolem ní, aniž by se starali o to, proč
pláče. Nikdo jí nepomohl.
Jen jedna dívka v kalhotách, ne větší než Evička, se
zastavila. "Proč vřeštíš?" zeptala se.
Evička ukázala na panenku. "Nějaký kluk mi tam
Zuzku strčil," vzlykala.
"Proč si ji nepřineseš? Vyzvídala dívka.
"Nesmím přejít ulici," naříkala Evička. "Maminka to zakázala".
Cizí dívka přešla ulici, vzala panenku a dala ji Evičce. "Tady ji máš," řekla. Potom vytáhla
kapesník z kapsy a otřela Evičce oči i nos.
"Děkuji," řekla Evička.
Cizí dívka neodpověděla. Zůstala stát vedle Evičky.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se Evička
"Já jsem Anička", řeklo děvče.
Tu se objevila matka.
"Mami!" volala Evička. "Podívej, to je Anička, moje kamarádka!"
Hans Peter Richter
______________________________________________________________
Poznámka: oba příběhy jsou překlady ze samizdatového sborníku „Večerníček“, vydaného v roce 1987
pro rodiče v edici „Duch a život“ (redigoval Jiří Zajíc).
_____________________________________________________________________________________
11
Setkání vedoucích oddílů se zvýrazněnou duchovní výchovou
se konalo dne v polední přestávce
XIII. semináře ELŠ v domě Bible,
který je vzdálen od Salesiánského divadla pouze
asi 300 m.
Tomáš Reich, který zde pracuje, podal
zúčastněným podrobné informace jednak o
historii překladů, tisku a distribuce Bible po
celém světě a také o historii aktivit Biblické
společnosti v Československu a nyní v České
republice.
Účastníci si rovněž prohlédli prodejnu a
studovnu a následně byli uvedeni do prostoru pro
setkávání. Zde celkem 12 sester a bratří ve volné
besedě hovořilo:
* o situaci v oddílech, které mají zázemí
v místní církevní obci
* o radostech i obtížích ve skloubení
skautské výchovy s duchovní výchovou dětí
* o zajištění bohoslužeb pro děti při
letních táborech
* o přínosu informování prostřednictvím
měsíčníku „Na dobré stopě“.
Závěrem tato beseda doporučila, aby se
další setkání opět konalo při semináři ELŠ v
Praze.
K N I H O V N I Č KA
Tomáš Halík – „Co je bez chvění, není pevné“ - Praha 2002
Zkušenosti z cest po všech šesti kontinentech Země i z hledání vlastního místa v náboženském a
občansko-politickém životě jsou autorovi východiskem pro čtrnáct úvah o stěžejních duchovních a
civilizačních problémech naší doby. Na cestě labyrintem dnešního světa, labyrintem vlastního osudu i
labyrintem soudobého filosofického a náboženského myšlení autor rozvíjí trvalý dialog víry a
pochybnosti jako dvou sester, které se vzájemně potřebují a doplňují.
Citace z knihy:
Miluj – a dělej si, co chceš! – nikdo hlouběji nevystihl podstatu Ježíšovy etiky a evangelijní
svobody než Augustin touto svou pronikavou a jistě „nebezpečnou“ větou. Bůh, který nesídlí „naproti“ a
„nahoře“, nýbrž „uvnitř“, který je tvou vlastní hlubinou, duší tvé duše, není tvým cenzorem a strážcem,
nýbrž je pramenem tvé svobody. Vede tě cestou té nejradikálnější svobody: cestou lásky, na níž jsi
svobodný i od sebe sama, protože sám na sebe zapomínáš a sebe sama překračuješ.
Svatý Augustin napsal bezpočet traktátů o Bohu. Avšak to, čím možná dnes nejvíc může inspirovat
ty, kdo se ještě odváží mluvit o Bohu, je jeho odvaha popsat tento nepokoj svého srdce. Odvaha upřímně
předložit příběh vlastního života – a říci čtenáři: hledej, příteli, tajenkou tohoto příběhu, klíčem k smyslu
tohoto vyprávění je sám Bůh. Lidský život je neustálá sebeinterpretace. Chci-li se představit druhému
nebo chci-li porozumět sám sobě, začnu vyprávět svůj příběh. Toto jsem já v čase: na rozdíl od zvířete či
věci nejsem jen „teď“, ale jsem sebe sama nahlížející děj. Odvíjím se z minulosti, kterou si nesu s sebou,
a také budoucnost už nyní v určitém smyslu „mám“ – ve tvaru naděje, přání, plánů i obav. Lidské bytí ve
třech dimenzích času – k nimž se vztahují tři „mohutnosti“ duše: paměť, intelekt a vůle – je pro
Augustina otiskem bytí božské Trojice, pečetí věčnosti na hladině času.
Zpracoval: J. Hovorka – Ferda
_____________________________________________________________________________________
Na konec své skautské stezky dospěla dne 21. února 2003
sestra Anna ŠVECOVÁ,
vůdkyně pražského střediska LUX.
Na okrese Junáka v Praze 2 byla „Anička“ známa především jako pečlivá průvodkyně svých
svěřenkyň na cestě Liliového kříže. Neúnavně spoluorganizovala stráž u hrobu A. B. S. na Vyšehradském
hřbitově, dbala na to, aby každoročně přijel svatý Martin na bílém koni (prováděném ve skutečnosti 12
jezdcem na bílém koni) - na závěr tohoto skautského setkání byl vždy lampiónový průvod a sbírka na boj
s leprou.
Na samotné radě Prahy 2 vždy Anička podporovala to nejlepší, co jí samotné nebo jejím
nejmilejším přišlo na mysl: adopci na dálku, Tříkrálovou sbírku, Betlémské světlo a řadu dalších
„skautských podniků“.
Její pohnuté životní osudy zpracovala především televize, v jejíchž análech zůstanou zachovány i
její myšlenky, určené nejen skautkám a skautům, ale i české veřejnosti.
Zarmoucení pražští i mimopražští členové „skautské rodiny“ se s ní rozloučili dne 28.2. v bazilice
sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a poté ji uložili do hrobu na hřbitově na Malvazinkách.
____________________________________________________________________________________
TÁBOR ŽIVÝCH KAMENŮ
společná nabídka ICCG a ICCS
pro 50 VŮDKYŇ A VŮDCŮ
Důvody a východiska:
 Angažovanost mladých křesťanů se na posledních mezinárodních setkáních posílila.
 Odpovědnost a spoluúčast mládeže na Božích cestách je důležitou a rozhodující výzvou pro náš
svět.
 Katolický skauting pěstovaný chlapci i dívkami posiluje iniciativu a výhled vpřed.
 Pro mladé vůdkyně a vůdce je důležité mít spojení s životem, který se vede v rámci ICCG a ICCS.
KDY ?
Od 13 do 20 dubna 2003.
KDE ?
Horská chata poblíž Trenta (Itálie).
POZVÁNI JSOU ? Celkem 50 vůdkyň a vůdců do 30 let, kteří jsou zodpovědní za vedení oddílů
mladých skautek a skautů a pracují v souladu s katolickou nabídkou výchovy – jsou-li připraveni a
ochotni zúčastnit se debat v angličtině a/nebo francouzštině.
ZAMĚŘENÍ ?
Reflexe a sdílení názorů a způsobů naší angažovanosti v roli vedoucích,
inspirovaných vírou v Ježíše Krista.
Skautský tábor, (ne však ve stanech), tj. spolužití ve skautském stylu v týmech, podíl
na společných úkolech a odpovědnosti, péče o pokrok každého účastníka, kontakt s
přírodou.
Čas na osobní zakotvení a modlitby prostřednictvím postupně připravovaných
denních obřadů, prostor pro osobní modlitby.
Křesťanská cvičení při společném čtení a meditacích nad Božím slovem.
Setkání a pěstování přátelství při sdílení růzností, progresivní rozvoj týmového
soužití, fyzické aktivity venku (pochody, lyžování).
METODY ?
Pracovní program zaměřený na pokus zodpovědět si otázku:
Proč je pro mne důležité prožívat moji službu
vůdkyně či vůdce ve světle Evangelia?
3-stupňový program:
1. Sdílení osobních motivací:
 Můj vtah k Evangeliu.
 Moje osobní zkušenosti jako člena církve.
 Moje víra v každodenním životě.
1. Metody vedení skautek a skautů:
 Jak ve skautingu podávat pedagogiku víry.
 Jak obohacuje křesťanský životní styl skautský život.
13
2. Otevírání se světu:
Jaké druhy angažovanosti a setkávání nám může katolický skauting nabídnout ? Co zažíváme
v našich skautských oddílech s našimi dětmi ?
 Jednota křesťanů: účast na ekumenických snahách
 Mezináboženský dialog: setkávání různých věrouk.
 Solidarita s nejchudšími¨.
Organizační tým
Za ICCG : Elisabetta Brunella, Père Alessandro Salucci
Za ICCS : Andrea Biondi, Etienne Père
Účast stojí 150 Euro na osobu + cestovné. Za národní organizaci se mohou zúčastnit 2 osoby na ve věku
pod 30 let. Uzávěrka přihlášek je 28. února 2003.
Koordinátorem za Junáka je br. Pavel Trantina – Goblin.
_____________________________________________________________________________________
H Y P E R A K T Í V N E
D E T I
(převzato ze slovenského MÉDIA č. 9/2002)
Príčiny
hyperaktivity
sú
rôzne. Môže
ísť napríklad
o
následok
ľahšieho
chrípkového
ochorenia matky v prenatálnom
vývine
dieťaťa,
alebo
o nedostatok kyslíka počas pôrodu,
nevinného pádu dieťaťa na hlavu
v prvých rokoch života či jeho
horúčkovitého ochorenia.
Okrem
somatických
(tele­
sných)
príčin
svoj
podiel
zohrávajú aj príčiny psychické.
Medzi
ne
patrí
nedostatok
bezpečia a lásky. Hyperaktívne
dieťa
môže
byť
aj
citovo
deprimované.
Ako sa správa hyperaktívne
dieťa? Stále sa krúti, vyskakuje
zo
stoličky,
kolíše
nohami,
obhrýza si pero, nedokáže dlhšie
koncentrovať
svoju
pozornosť.
V
odbornej
literatúre hovoríme
o poruchách pozornosti
(ADD).
Pri
aktivitách
v
družine,
ako
je
maľovanie, je celé
zamazané od farby.
Je
nemotorné,
má
problémy
s koordináciou pohybov,
ktorá sa prejavuje
v
oblasti
jemnej
motoriky - ako na-
príklad pri zaväzovaní šnúrok,
zapínaní gombíkov a písaní - ako
aj
hrubej
motoriky
pri
skákaní, kopaní a hádzaní lopty.
Pre svoju neobratnosť býva v
kolektíve detí ako aj v očiach
dospelých diskriminované. Často
býva
trestané.
Prejavuje
sa
u neho zvýšená úrazovosť. Preto
by vodcovia mali týmto deťom
venovať
zvýšenú
pozornosť
na
výletoch a táboroch.
Charakteristickou črtou hyperaktívnych detí je ich impulzívnosť,
kvôli
čomu
prichádzajú
do
konfliktu
s dospelými.
Pri
nesprávnom
výchovnom pôsobení sa problémy len
prehlbujú, poruchy správania sú
intenzívnejšie.
Takého
deti
prežívajú
aj
obdobie puberty mnohokrát
oveľa
obtiažnejšie ako ich
rovesníci.
Potrebujú
pochopenie,
oporu,
lásku
najbližších.
Odmietajú
ich
rodičia,
pedagógovia, spolužiaci. V
závere adolescencie
(vek od 15 - 22
rokov) dochádza k
dozretiu limbického
systému. Pri správ14
nom
výchovnom
pôsobení
sa
problémy
postupne
strácajú.
Výchovná práca s hyperaktívnymi
deťmi je náročná. Tresty majú
byť
využívané
čo
najmenej,
pretože
dieťa
za
svoju
nepozornosť a neobratnosť nemôže.
Nevydrží
dlhšie
sedieť
a sústrediť sa na prácu. Aktivity
majú byť dostatočne rôznorodé,
aby sme zaujali aj takéto dieťa.
Maximálne po 10 minútach by sme
mali zmeniť činnosť.
Hyperaktívny člen sa dobre
uplatní ako pomocník pri rozdávaní pomôcok,
pri vybavovaní
drobných
úloh. Napomínanie za
nevhodné sedenie či hojdanie sa
na stoličke nemá výchovný efekt.
Je dôležité budovať sebadôveru
dieťaťa prostredníctvom zážitku
úspechu.
Len
dieťa,
ktoré
vie
pozitívne vnímať seba, podobne
vníma
aj
okolie,
ktorému
odovzdáva svoju lásku a radosť.
PhDr. Viera Jozafová
__________________________________________________________________________________________________________
Kalendář skautských akcí
brněnské diecéze v roce 2003
•
•
•
•
•
Diecézní skautská duchovní obnova 7.-9.3.2003 v Bedřichově.
Diecézní skautská pouť 26.4.2003 v Předklášteří u Tišnova.
Skautský máj I. (pro starší) 9.-11.5.2003 na Horním Mlýně nedaleko Ochoze u Brna.
Skautský máj II. (pro mladší) 23.-25.5.2003.
Skautský podzim 26.-28.9.2003.
5. SKAUTSKÁ EXPEDICE - BANÁT
Po prvních třech letech, kdy jsme vyráželi směrem na sever jsme změnili kurz a s přibývajícím věkem
organizátorů se přizpůsobili potřebám zimomřivých stařešinů. Takže tradiční expedice bude v roce 2003
směřovat na jih. Banát je jihozápadní část Rumunska, kterou obývají mj. čeští krajané. Protože nás s nimi
pojí nejenom národnostní kořeny ale i přátelství a víra - navíc žijí naši krajané v zemi, která je neobyčejně
krásná, bylo jen otázkou času, kdy pojedeme právě tam. Jako "bonus" povede druhá část expedice do
bulharských hor.
Termín: odjíždět budeme v neděli 20. července odpoledne, návrat ve čtvrtek 31. července večer.
Cena:
3.000 - Kč, v ceně je doprava, celá strava
Přihlášky a informace:
P. Vladimír Šagi Záleský, Klášter 2, 591 02 Žďár nad Sázavou 2
E-mail: [email protected]; mobil 607 736 851
* * * *
Skupina francouzských skautů /12 skautů a 10 skautek ve věku 14-18 let/ hledá v české republice nějaký
oddíl pro spolupráci. Rádi by v srpnu letošního roku prožili tábor v naší zemi a na příští rok by tyto
skauty hostitele pozvali k sobě. Kdo má zájem, ozvěte se anglicky nebo francouzsky na adresu:
Mathieu LIPS
9, allée de l'aqueduc
78340 Les Clayes-sous-Bois
FRANCE
Tel: +33 1 30 81 66 06
[email protected]
15
----- VÝBĚR Z INTERNETOVÉ POŠTY -----
From: "Pavel Cerny" <[email protected]>
To: <[email protected]>
Cc: "'Ivo Brzobohatř'" <[email protected]>
Sent: Monday, January 13, 2003 5:20 PM
Subject: Skautska nadace JF
Ahoj Kamzíku,
zdravím po semináři a ještě jednou díky za azyl u vašeho stolečku. Ani nejsem
překvapený, že nikdo lísteček nevyplnil - myslím, že musíme začít postupně.
Teď ještě skoro nikdo neví, že skautská nadace existuje, i když už od října
máme v každém Skautingu jeden článek, tím asi musíme začít.
… projekty "dobrých skutků", které jsme podpořili - to jsou myslím docela
pěkné a inspirativní akce i pro další oddíly. Vzhledem k tomu, ze jsme mezi
oddíly rozdělili v loňském roce asi 260 tisíc Kč, bude myslím z čeho vybírat.
Op - Pavel Černý
Skautská nadace Jaroslava Foglara
www.skautskanadace.cz
Děkujeme odběratelům Na dobré stopě, že ihned po naší výzvě urychlili placení
předplatného, takže je již nyní odvráceno nebezpečí nedostatku financí
v první polovině roku 2003.
Všichni, kdo zaplatili v roce 2002 více, mají svoje předplatné převedeno na rok 2003 s
výhodou toho, že pro ně již neplatí o 10 % zvýšené předplatné. Nadále vítáme vyšší
částky i na jeden rok - pokud to předplatitel výslovně redakci sdělí. Počet odběratelů,
kteří zaplatili dle svých možností více, stoupl, což především bude využito ve prospěch
soutěže Stezka písmáků – srdečně děkujeme za tuto obětavost v době, kdy nikde není
peněz nazbyt!
Těm, kdo dosud neuhradili předplatné roku 2002, jsme poslali jen lednové číslo
a další zasílání zastavili, avšak ihned je obnovíme po obdržení doplatku 100 Kč.
Zvláště také děkujeme všem, kdo nás upozornili na některé nesrovnalosti na naší straně –
ty byly způsobeny výpadkem počítače v roce 2002 – a upřímně se za ně všem ještě jednou
touto cestou omlouváme.
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků *
* Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) *
198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223,
Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). *
* Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. *
* Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel:
pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč;
sponzorské předplatné je neomezeno. *
* Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16