hellboy melouchy

HELLBOY
M elouchy
www.comicscentrum.cz
Kliknutím navštívíte
internetové stránky
Comics Centra.
Tato kniha patří:
HELLBOY
M elouchy
Sbírku sestavil
Christopher Golden
Ilustroval
Mike Mignola
Přeložil
Jan Kantůrek
Redakce překladu
Václav Dort, Dana Krejčová, Martin Trojan
Zahraniční korespondent
Kamila Beňová
Distribuce
O bsah
Jitka Fialová
Jazykové korektury
Dana Krejčová, Miroslav Adamec
Předtisková příprava
Comics Centrum
Úvod
11
Hlavolam
27
Matka pláče o půlnoci 61
Doručeno
73
Folie a` deux 83
Démonická politika 95
ISBN 80-86839-01-X
Odd Jobs: Hellboy™, copyright© 1999, 2005, Mike Mignola. All rights reserved.
Dark Horse Comics © and the Dark Horse logo are registered trademarks
of Dark Horse Comics, Inc., registered in various categories and counties.
All rights reserved.
Philip Nutman
Grag Rucka
Nancy Holderová
Craig Shaw Gardner
Strašák, který se spálil
121
A jejich ohně nikdo neuhasí 137
Mám mládě Bigfoota! 149
Nakleví
163
Noc na pláži 175
Hoř, miláčku, hoř! 189
A daleko pak šířila se sláva jeho
197
Autoři
211
Z anglického originálu Hellboy: Odd Jobs, vydaného nakladatelstvím Dark Horse Inc. v roce 1999,
českou verzi vydal: Martin Trojan – 3-JAN
Štěpánská 36, 110 00 Praha 1
První české vydání © 2005
Vytištěno v České republice
Stephen R. Bissette
13
107
Telefon: 296 302 570, 296 302 571, FAX: 296 302 573
Yvonne Navarrová
Pohádka s hvězdičkou nebo naši prodejnu: Štěpánská 36 (Štěpánská pasáž) Praha 1, 110 00
9
Obrázek Gahan Wilson
Medúsina pomsta Navštivte naše internetové stránky: http:// www.comicscentrum.cz
Mike Mignola
Nancy A. Collinsová
Rick Hautala a Jim Connolly
Chet Williamson
Max Allan Collins
Christopher Golden a Mike Mignola
Matthew J. Costello
Poppy Z. Briteová
Brian Hodge
Ú vod
IJ
sem kres­líř. Vět­ši­nu svých pří­bě­hů vy­ja­dřu­ji ob­ráz­k y. Když mám do­sta­teč­né
in­for­ma­ce a když od­ve­du dob­rou prá­ci, do­ká­žu na­kres­lit dům a prav­dě­po­dob­ně
za­chy­tit i styl to­ho mís­ta, je­ho at­mo­sfé­ru, ná­la­du, co­ko­liv. Za po­mo­ci Da­vea,
kte­rý mé kres­by vy­bar­vu­je, vám mo­hu uká­zat, jest­li je noc ne­bo den, lé­to ne­bo
pod­zim. Ne­ní to špat­né, ale ne­jsem „sku­teč­ný“ spi­so­va­tel. „Sku­teč­ný“ spi­so­va­tel
to­hle všech­no do­ká­že jen slo­v y. To je mi­mo mo­je mož­nos­ti. Chris Gol­den mě
po­žá­dal, abych do té­hle kni­hy při­spěl jed­ním pří­bě­hem, a je­di­né, co mě na­pad­lo,
by­lo: „To­ho dne byl Hel­lboy cítit ja­ko na­su­cho pra­že­né bu­rá­k y.“ Mys­lím, že bu­de
lep­ší, když se bu­du dr­žet to­ho, co dě­lám. Psa­ní pře­ne­chám pro­fe­sio­ná­lům.
Na ná­sle­du­jí­cích strán­kách na­jde­te ně­kte­ré pří­bě­hy, kte­ré ve vás vy­vo­la­jí stej­ný
po­cit ja­ko pří­bě­hy comic­so­vé. Ji­né jsou na­pros­to od­liš­né. Dal­ší jsou ně­kde me­zi
tě­mi­to ex­tré­my. Mně se lí­bi­ly všech­ny. To, v co jsem dou­fal, jsem i do­stal. Růz­né
po­hle­dy na věc. Růz­né zpra­co­vá­ní. Přes­ně to, co se od an­to­lo­gie če­ká.
„Nak­le­ví“ byl pů­vod­ně ná­mět, kte­r ý jsem chtěl zpra­co­vat ja­ko comics, ale pak
jsem změ­nil ná­zor. Se­psal jsem pří­běh v hru­bých ry­sech a pře­dal ho Chri­si Gol­de­
no­vi. Jemu, pro­to­že je „sku­teč­ný“ spi­so­va­tel a udě­lal z něj „sku­teč­nou“ po­víd­ku.
Rád bych mu po­dě­ko­val ne­jen za to, ale ta­ké za to, že pro náš zvlášt­ní ma­lý pro­jekt
dal do­hro­ma­dy ně­kte­ré z nej­lep­ších sou­čas­ných ho­ro­ro­v ých spi­so­va­te­lů. Rád bych
ta ­ké po­dě­ko­val ob­v yk ­lé­mu editorovi Hel­lboye, Scot­tu Al­lie­mu, za je­ho po­moc
a tr­pě­li­vost a za to, že mou před­mlu­v u pře­psal do sro­zu­mi­tel­né po­do­by. A můj
po­sled­ní, ale o to vět­ší dík, pat­ří Ga­ha­nu Wil­so­no­vi za to, že to­mu do­dal onu
vel­mi spe­ci­á l­ní špet­ku na­víc.
Tak tady to máte.
Mike Mignola
Portland, Oregon
MELOUCHY
15
16
HELLBOY
MedúsinaY pomsta
N
vone
K
avarrová
vů­li mimořádnému ne­bez­pe­čí, kte­ré ta­dy hro­zi­lo, se ten­to­k rát Hel­lboy roz­ho­
dl pra­co­vat na pří­pa­du sám.
Teď to­ho li­to­val.
Ne­po­tře­bo­val po­moc, ani dal­ší průzkum, do­kon­ce ani ni­ko­ho s ně­ja­kou nad­při­
ro­ze­nou schop­nos­tí. Po­tře­bo­val jen oso­bu, se kterou by se podělil o to, co se rozkláda­
lo před ním.
Za­tou­žil po Anas­tasii.*)
Pro­to­že před ním se rozprostíral ráj.
Hel­lboy na­vští­vil bez­po­čet míst, vi­děl víc vě­cí, ze­mí a krá­sy, než do­ká­zal vní­mat,
na­tož pl­ně vy­chut­nat a ab­sor­bo­vat, ale nic z to­ho se ne­da­lo ani vzdá­le­ně při­rov­nat
k to­mu, co vi­děl teď. Stál na nej­v yš­ším mís­tě kraje a před ním i za ním se v mír­ném
sklo­nu sva­žo­va­la ze­le­ná úbo­čí po­se­tá bělostnými vápencovými bal­va­ny. Pří­mo pod
ním byl útes, je­hož pa­ta se kou­pa­la v Egej­ském mo­ři, a vo­da jis­k ři­la a zá­ři­la ja­ko
diaman­to­vá po­k rýv­ka na­ta­že­ná k neuvěřitelně vzdálenému ho­ri­zon­tu, oh­ra­ni­če­né­mu
sot­va vi­di­tel­ný­mi ho­ra­mi. Tam musel být konec ves­mí­ru, kde sta­ří řeč­tí bo­ho­vé
*) Pozn. vydavatele: Viz. Hellboy – Ztracená armáda
HELLBOY
MELOUCHY
opouš­tě­li ze­mi a ne­chá­va­li za se­bou jen oby­čej­né smr­tel­ní­k y. Další vo­da na­rá­že­la na
druhou stě­nu štíh­lé­ho úte­su, za­tím­co vpra­vo, o stov­k y stop ní­ž, vy­růs­ta­ly na ze­le­ných
lou­kách váp­nem nabí­le­né dom­k y ry­bá­řů. By­lo jich to­lik, že se ne­da­ly spo­čí­tat, a tís­
ni­ly se me­zi ka­men­ný­mi vý­běž­k y a převisy, které končily v pří­sta­vu plném ry­bář­ských
pla­chet­nic. Vál svě­ží, vla­hý vá­nek a při­ná­šel s se­bou vů­ni sla­né vo­dy a slun­ce.
Krá­sa to­ho­to ma­lič­ké­ho, be­zej­men­né­ho ost­ro­va na vý­chod od Te­gi­r y však by­la
klam­ná; vo­da, kte­rá mě­la dělat hluk a od­rá­žet ho k ně­mu, ja­ko když dí­tě há­zí žabky
po hla­di­ně ti­ché­ho ryb­níč­ku, při­ná­še­la jen ti­cho. Na krát­kém kous­ku po­bře­ží pod
ním ni­kdo ne­r y­ba­řil, z je­di­né­ho ko­mí­na ne­stou­pal kouř, ni­kdo ne­za­me­tal úprav­né
chod­níč­k y před nah­lou­če­ný­mi dom­k y, žád­ní psi neš­tě­ka­li a nehonili me­zi stán­k y
opuš­tě­né­ho tr­hu prska­jí­cí koč­k y. Zdá­lo se, že zmi­ze­li do­kon­ce i racci a po­ne­cha­li ves­
ni­ci na­po­spas zlu, kte­ré ji zachvátilo, ať už to by­lo cokoliv. By­lo roz­hod­ně dob­ře, že
Anas­tasia je v těch­to chví­lích na ti­sí­ce mil da­le­ko a roz­mo­tá­vá klič­k y vlast­ní­ho zap­le­
te­né­ho ži­vo­ta. Hellboy si byl jis­t ý, že ta­dy by ji ne­če­ka­lo nic ji­né­ho než ne­bez­pe­čí.
Hel­lboy se kou­sek pře­su­nul a zkou­šel na­jít ně­ja­ké po­ho­dl­něj­ší mís­to, kam by se
po­sta­vil, kou­sek čis­té­ho pís­ku, kde by se mu drob­né, ost­ré obláz­k y a úlom­k y muš­lí,
kte­ré sem za bou­ří vy­pla­vi­lo mo­ře, ne­za­ře­zá­va­ly do ko­pyt. Poš­k rá­bal se ve str­niš­ti na
hla­vě a tě­šil se z pa­prs­ků slun­ce, za­tím­co upí­ral oči do­lů ze sva­hu a mar­ně se po­kou­šel
ob­je­vit ně­ja­k ý po­hyb. Ne­po­chy­bo­val o tom, že tam do­le bu­dou po­řád ješ­tě li­dé, ale
jis­tě ne­budou hlou­pí. Nej­spí­še se bu­dou ukrý­vat, bu­dou za­lez­lí ve svých dom­cích za
dveřmi zapřenými těžkými břevny, s okeni­ce­mi pev­ně za­vře­ný­mi, a čert vzal pří­šer­né
let­ní ved­ro i tou­hu po chla­di­vém moř­ském vět­ru. Ale oka­mžik.
Tám­hle.
Hel­lboy se na­rov­nal a na­pjal zrak. Zpr­vu to by­la jen teč­ka, ale objekt se rych­le při­bli­
žo­val po­dél hor­ní­ho okra­je ves­ni­ce, i když si mu­sel vy­hle­dá­vat nej­schůd­něj­ší ces­tu me­zi
bal­va­ny a cho­má­či trá­v y. Hel­lboyo­vi chví­li tr­va­lo, než si uvě­do­mil, že se ta věc pohybuje
cílevědomě, což ho rozhodně nepotěšilo. Tvor oči­vid­ně mířil smě­rem k ně­mu a sle­do­val
stez­ku na té­hle stra­ně úte­su, kte­rá ho na­ko­nec mu­se­la při­vést pří­mo k Hel­lboyo­v ým
no­hám. Sa­mo­zřej­mě, jak ta­dy tak stál, mu­sel vy­pa­dat ja­ko ob­rov­ské ru­dé ná­věš­tí. To už se
mo­hl klid­ně za­čít bu­šit do hru­di a vy­k ři­ko­vat ze všech sil a na všech­ny stra­ny: „Ta­dy jsem!“
Dal­ších tři­cet, čty­ři­cet vte­řin se ta věc po­hy­bo­va­la oprav­du rych­le a Hel­lboy
ko­neč­ně po­znal, co to je. Kůň.
Ka­men­ný kůň.
Hel­lboy ne­po­cí­til strach, jen ost­rý a ne­osob­ní zá­chvěv zá­jmu. Mi­lov­ní­ci ko­ní na ce­lém
světě by ho za to od­sou­di­li, ale je­ho sku­teč­ně ani ne­na­pad­lo, že by měl za­chra­ňo­vat onu po­div­
nost, jež k ně­mu tak odhodlaně mí­ři­la. Ono­mu tvo­ro­vi kaž­do­pád­ně ne­by­lo po­mo­ci, je­ho
srd­ce a sva­ly zka­me­ně­ly na­vě­ky a je­ho my­sl, po­kud měl Hel­lboy vě­řit to­mu, co mu ře­kl dr.
Man­ning, když ho ve fair­f iel­dské kan­ce­lá­ři se­zna­mo­val s pří­pa­dem, se za­bý­va­la jen ničením.
Dal­ších dva­cet vte­řin a vi­děl zví­ře do po­sled­ní po­drob­nos­ti. Po­zo­ro­val zvlášt­ní hru
sva­lů, kte­ré se po­hy­bo­va­ly pod ka­men­ným po­vr­chem je­ho ků­že. Ne­by­la to žád­ná ano­má­
lie, kte­rá by vydechovala oheň, ten­hle kůň ne­dý­chal vů­bec, je­ho po­hyb byl jak­si mrt­vol­ný,
což Hel­lboyo­vi při­po­mně­lo nej­star­ší a nej­těž­ko­pád­něj­ší z fil­mů Wil­li­se O’B­rie­na. Oči zví­
ře­te by­ly rozsířené, bez ži­vo­ta a zhru­ba stej­ně přá­tel­ské ja­ko zem, po níž bě­že­lo. Je­ho sku­
teč­né úmys­ly však dá­va­la tu­šit vel­ká, do­ši­ro­ka ro­ze­vře­ná tla­ma, v níž pys­ky sta­že­né do­za­du
od­ha­lo­va­ly dlou­hé, hra­na­té koň­ské zu­by, přichystané zakousnout se do Hel­lboyo­va ma­sa.
„Dnes­ka se nenažereš,“ za­vr­čel Hel­lboy a pev­ně­ji se roz­k ro­čil.
Ka­men­ný kůň pře­ko­nal po­sled­ních ně­ko­lik met­rů a vze­pjal se na zad­ní, za­tím­co
před­ní­ma no­ha­ma opat­ře­ný­ma ko­py­t y vět­ší­mi a ostřej­ší­mi, než by­la ta Hel­lboyo­va,
hra­bal ve vzdu­chu. Do­kud tak­hle ne­sta­nu­li tvá­ří v tvář, ne­uvě­do­mil si Hel­lboy, jak
vel­k ý kůň to ve sku­teč­nos­ti je. Když tak stál na zad­ních no­hou, do­sa­ho­va­la Hel­lboyo­
va hla­va sot­va do po­lo­vi­ny hrud­ní­ho ko­še té­hle po­hy­bu­jí­cí se so­chy.
Nád­he­ra, po­mys­lel si Hel­lboy. Asi ho vy­t vo­řil so­chař, kte­r ý rád vy­rá­běl ve vel­kém.
Uhnul ráně kopytem. Kůň kle­sl zpět na zem a je­ho před­ní no­hy s těž­k ým za­du­ně­
ním do­pad­ly na mís­to, kde Hel­lboy stál pou­hou vte­ři­nu před­tím. Hellboy se roz­máchl,
ude­řil a mi­nul. Ká­men ne­ká­men, ta so­cha by­la mno­hem rych­lej­ší, než před­po­k lá­dal
a snad­no mu od­tan­či­la z do­sa­hu. Kůň ho obe­šel zle­va a pod­ni­k l dal­ší po­kus, ten­to­k rát
to byl bles­ko­v ý čel­ní útok, do­ko­na­le ne­hluč­ný, do něhož zví­ře vlo­ži­lo ce­lou vá­hu tě­la.
„To­mu ty ří­káš stra­te­gie?“ ušklí­bl se Hel­lboy su­še těs­ně před­tím, než se vr­hl stra­
nou, aby uhnul zví­ře­ti z ces­t y. Svět se mu na­jed­nou před oči­ma roz­to­čil, když uklou­
zl a sku­tá­lel se ce­lých sedm met­rů po ka­me­ni­tém úbo­čí, než do­pa­dl na mo­hut­ný
ka­men­ný výč­ně­lek, kde se s ne­pří­jem­ným, tu­pým za­du­ně­ním za­sta­vil. Pak se ozval
hla­si­t ý, tříš­ti­v ý ná­raz. Hel­lboy na­tá­hl krk, aby vi­děl nahoru na vr­cho­lek úte­su, a po­cí­
til, jak se chvěje ze­mě. Ka­men­ný kůň se vy­dal stej­nou ces­tou ja­ko on a ja­k ý­ko­liv
do­jem leh­ké­ho a jis­té­ho kro­ku byl ten tam. Vá­ha ob­rov­ské so­chy udělala své a ka­men­
ný kůň se ku­tá­lel hla­va ne­hla­va po úbo­čí pří­mo na Hel­lboye.
Hel­lboy za­je­čel. Nejdřív mu nohy podklouzly, ale v po­sled­ní vte­ři­ně na­byl rov­no­
vá­hu a za­čal ve vy­so­ké trá­vě uska­ko­vat stra­nou ja­ko ne­ohra­ba­ný pa­vouk. Cí­til zá­van
vzdu­chu, když ko­lem něj ka­men­né stvo­ře­ní pro­le­tě­lo, a vzá­pě­tí ho za­sy­pa­la sprš­ka
ka­men­ných úlom­ků a obláz­ků ja­ko dal­ší po­zdrav od to­lik nep­rav­dě­po­dob­né­ho zví­ře­
cí­ho ne­pří­te­le. Jak se ohlížel dolů, má­lem sklou­zl z výs­tup­ku, na němž se za­chy­til. Se
zak­le­ním se v po­sled­ním oka­mži­ku zno­vu pev­ně při­tis­k l ke ská­le a dí­val se, jak kůň
kle­sá, na­po­sled se ob­ra­cí ve vzdu­chu a do­pa­dá me­zi bal­va­ny v mís­tě, kde se mo­ře stý­
ká s pev­ni­nou. Ká­men narazil na ká­men a by­lo po všem, hla­va zví­ře­te se roz­tříš­ti­la na
hru­bou drť a zby­tek tě­la se roz­lo­mil na čty­ři ne­bo pět vel­k ých ku­sů. Hel­lboy se fas­ci­
no­va­ně dí­val, jak se jed­not­li­vé čás­ti ně­ko­lik vte­řin chvě­jí, ja­ko kdy­by se po­kou­še­ly
zno­vu spo­jit, než si uvě­do­mi­ly, že ži­vot­ně dů­le­ži­tá část tě­la už na­dob­ro chy­bí. Pak
zne­hyb­ně­ly. Z mís­ta me­zi ka­me­ním a tr­sy vy­so­ké trá­v y, kde Hel­lboy vi­sel, se zvedal
oblak pra­chu, kte­r ý se začal na so­še pomalu usazovat, ja­ko po­hřeb­ní rubáš a na závěr
ještě vrstva úlomků, která by měla střežit jeho věčný klid.
„No fajn,“ za­bru­č el si Hel­lboy sám pro se­be, když se bez­peč­ně za­chy­til, vy­le­zl
na­ho­ru a oprá­šil se. „Tak­ž e v prv­ní čtvrt­ho­d i­ně se na mě vr­h l ka­men­ný kůň. Co
při­jde dál?“
18
19
HELLBOY
MELOUCHY
A co při­šlo dál? Ob­rá­til se zno­vu k ves­ni­ci a peč­li­vě ji pozoroval. Ten­to­k rát si při­
dřepl k ze­mi, aby se po­kud mož­no ne­stal cí­lem ně­ja­ké­ho dal­ší­ho z oži­vlých předmětů,
kte­ré se, jak s jis­to­tou vě­děl, po­tu­lo­va­ly v úz­k ých uli­cích a ulič­kách. Teď tam jas­ně
vi­děl po­hyb, ale dí­k y bo­hu se ne­zdá­lo, že by ně­ja­k ý člo­věk, zví­ře ne­bo ká­men mí­ři­li
je­ho smě­rem. Ně­ko­lik ner­vóz­ních chvil uva­žo­val o tom, zda všech­na ta ka­men­ná stvo­
ře­ní ne­jsou na­vzá­jem spo­je­na te­le­pa­tic­k y. Pro­za­tím to ale vy­pa­da­lo, že mů­že být
v tom­to smě­ru klid­ný.
Škoda že Jayson Pa­ras ne­měl stej­né štěs­tí.
Dr. Man­ning uká­zal Hel­lboyo­vi fo­to­gra­f ii ar­cheo­lo­ga-ama­té­ra, stu­den­ta starově­
ké my­to­lo­gie, kte­r ý měl před pro­mo­cí. Vy­so­k ý, sil­ný a mla­dý, ne­by­lo mu víc než osma­
dva­cet, s takovými těmi tmavými vla­sy a oči­ma, po nichž že­ny ší­lí, a s drs­nou tvá­ří
opá­le­nou řec­k ým slun­cem do zla­toh­ně­da. Hel­lboy se už dáv­no smí­řil s tím, že vy­pa­dá,
jak vy­pa­dá, ale ob­čas, když vi­děl po­dob­né­ho mu­že, se ne­do­ká­zal ubrá­nit úva­hám, jak
by vy­pa­dal je­ho ži­vot, kdy­by se na­ro­dil za po­ně­kud lid­štěj­ších okol­nos­tí.
Tak či tak, Pa­ras se vrá­til z ost­ro­va Kár­pat­hos a přá­te­lé, ro­di­na i ko­le­go­vé s ne­zas­
tí­ra­ným skep­ti­cis­mem na­slou­cha­li vy­prá­vě­ní o té­to je­ho po­sled­ní prázd­ni­no­vé cestě.
Tvr­dil, že na­šel hrob­ku ukry­tou hlu­bo­ko v jes­k y­ni na po­bře­ží Krét­ské­ho mo­ře. Vstup
do ní byl do­sud zmi­ňo­ván jen v po­věs­tech a byl prá­vě tak mý­ti­cký ja­ko ta­jem­st­ví
bo­hů, kte­ré mě­la hrob­ka ukrý­vat. A prá­vě v té­to jes­k y­ni Pa­ras na­šel, ne­bo ale­spoň
tvr­dil, že na­šel, At­hé­nin štít, ano, prá­vě ten štít, na němž, jak se praví v řeckých bájích,
by­la uvěz­ně­na smr­tel­ně ne­bez­peč­ná hla­va Me­dúsy.
Jest­li­že by­la prav­di­vá ta báj, kte­rá ří­ka­la, že je­di­ný Me­dú­sin po­hled do­ká­že člo­vě­
ka pro­mě­nit v ká­men, pak by­lo sku­teč­nou zá­ha­dou, jak do­ká­zal Jayson Pa­ras štít na­jít,
za­ba­lit a pak pře­vézt. A zá­ha­dou už to zů­sta­ne prav­dě­po­dob­ně na­vě­k y. Teď byl Pa­ras
bez­po­chy­by mr­tev, stej­ně ja­ko vět­ši­na li­dí ve ves­ni­ci. Všech­na opa­tře­ní, kte­rá uči­nil,
aby udr­žel ten­to ne­bez­peč­ný ar­te­fakt mi­mo do­sah lid­ských po­hle­dů, zkla­ma­la. Ně­kdo
na­šel bed­nu, v níž byl štít ulo­žen, a vy­pá­čil ví­ko. Zá­ha­da by­la po­cho­pi­tel­ně i v tom,
proč jednoduše nezkameněl ten ne­šťast­ný do­bro­druh a po něm pár dalších lidí, do­kud
ně­ko­mu ko­neč­ně ne­do­šlo, o co jde.
A... no, ano. Ješ­tě ta­dy by­ly ty zvlášt­ní ži­vé so­chy, kte­ré by ne­měl pouš­tět ze zřetele.
Dob­rá, po­mys­lel si Hel­lboy, to­hle je pros­tě ja­ko archeo­lo­gic­k ý prů­zkum. Ne­na­jdu
je­di­nou od­po­věď, do­kud ne­zač­nu hra­bat a to ne­jen oko­lo, ale pře­de­vším do hloub­k y.
Hod­ně při­k rče­ný, aby byl co nej­mé­ně vi­dět, se za­čal Hel­lboy spouš­tět z úte­su, až
sklou­zl do uli­ček ves­ni­ce omý­va­né oceá­nem.
tic­ky všech­no od slad­ce vo­ní­cích kvě­tů až k cho­má­čům ze­le­ných by­lin s ost­ře ko­řen­nou
vů­ní, které ja­ko ­by jen če­ka­ly na ru­ku, jež z nich utrh­ne hrst a vho­dí ji do hrn­ce s při­
pravovaným obědem. Hel­lboy si rych­le uvě­do­mil, že to je prv­ní znám­ka to­ho, že je ta­dy
ně­co straš­li­vě v ne­po­řád­ku. Na­mís­to oče­ká­va­ných pa­chů oli­vo­vé­ho ole­je, ov­čí­ho sý­ra,
pe­čí­cí­ho se chle­ba a uze­ných ryb se všu­de ko­lem, ja­ko­by pod po­vr­chem, vzná­šel sla­bý
pach za­tuch­li­ny a roz­k la­du. Před tím, co na­pad­lo tu­hle ves­ni­ci, utek­li do­kon­ce i koz­lo­
vé. Zá­pach smr­ti od­ná­šel ván­ek va­nou­cí od mo­ře, ale vždy­cky se ob­je­vil zno­vu a zno­vu,
ja­ko pach zaž­ra­ný v kuf­ru au­ta, kde le­že­la ně­ko­lik mě­sí­ců neob­je­ve­ná mrt­vo­la.
Ves­ni­ce by­la pl­ná ka­men­ných těl.
Ne­by­lo těž­ké sle­do­vat sto­pu a sa­mi mrt­ví ne­vě­dom­k y po­sky­to­va­li Hel­lboyo­vi
vodítka, dí­k y nimž se v té­hle my­to­lo­gic­ké ka­ta­stro­f ě za­čal po­ma­lu orien­to­vat. Mno­ho
z nich se chou­li­lo na scho­dech vedoucích k ma­lé­mu řec­ké­mu kos­te­lí­ku, ale ochránce,
jehož tam hledali, na hrozící nebezpečí buď nestačil, nebo ten den prostě neměl na
dobrý skutek náladu.
Hel­lboy se dr­žel při zdech do­mů a pro­ti vlast­ní vů­li se ra­do­val z dus­né­ho let­ní­ho
tep­la, kte­ré se od­rá­že­lo od taš­ko­v ých střech. Po ho­di­ně vel­mi opa­tr­né­ho pát­rá­ní se
ocitl zpět na mís­tě, z něhož vy­šel, ale ne­zjis­til prak­tic­k y nic. Za­čal zno­vu a při­pra­vil
se na dlou­hé a mno­hem po­drob­něj­ší pát­rá­ní, pak ale přimhouřil oči a za­sta­vil se na
dru­hé stra­ně kos­te­la. Ze všech zka­me­ně­lých těl, kte­rá ve ves­ni­ci vi­děl, mu prá­vě ta­hle,
shro­máž­dě­ná pod scho­dy ve­dou­cí­mi k om­še­lým dvo­ji­t ým dve­řím, dě­la­la nej­vět­ší sta­
ros­ti. Ne­šlo ani tak o to, že lidé hle­da­li po­moc prá­vě ta­dy a ne­na­šli ji, což by­lo sa­mo
o so­bě dost špat­né, ale by­lo zvlášt­ní, že jich by­lo to­lik. Proč ta­dy a ne, řek­ně­me, před
po­li­cej­ní sta­ni­cí o čty­ři blo­k y dál? Ne­bo před ma­lou ale čis­tou ne­moc­ni­cí na dru­hém
kon­ci hlav­ní uli­ce?
Co když tam uvnitř je ně­co... za­jí­ma­vé­ho?
Byl čas to zjis­tit.
Hel­lboy ucho­pil kli­ku na kos­tel­ních vra­tech, za­tá ­hl a pře­k va­pi­lo ho, když ucí­
til od­por. Ne­byl to žád­ný oby­čej­ný zá­mek, ten by pod je­ho ru­kou po­vo­lil. Ne,
to­hle by­lo, ja­ko když dve­ře ně­co z dru­hé stra­ny dr­ž í, ně­co ob­da ­ře­né sluš­nou si­lou,
kte­rá se vy­rov­ná je­ho.
Od­kdy chce cír­kev udr­žet li­di mi­mo kos­tel?
Hel­lboy se za­mra­čil a za­tá­hl sil­ně­ji, potom, když ucí­til ros­tou­cí od­por, při­dal
k ta­hu vá­hu tě­la, a jak ho za­ča­la ovlá­dat zlost, opřel se jed­nou no­hou o zá­ru­beň
a za­bral na­pl­no. Sí­la na dru­hé stra­ně dve­ří ješ­tě chví­li odo­lá­va­la a pak ná­hle po­vo­li­la.
Hel­lboy vztek­le za­vr­čel, když od­le­těl do­za­du, sku­tá­lel se po scho­dech a s při­hloup­lým
vý­ra­zem zí­ral na to, co zby­lo z kos­tel­ních vrat. Byl to kus dře­va pl­ný vel­k ých ště­pin s
klikou uprostřed, kte­rou Hel­lboy stá­le ješ­tě sví­ral v ru­ce. Au­to­ma­tic­k y za­čal zve­dat
po­hled k čer­né­mu otvo­ru ve dve­řích, pak si ale vzpo­mněl na ne­bez­peč­nou le­gen­du,
kte­rá pro­vá­ze­la Medú­su. Jest­li to, co na něj če­ka­lo za dve­řmi kos­te­la, sví­ra­lo v ru­kou
štít, na němž by­la uvěz­ně­na Medú­si­na hla­va, a Hel­lboy by se na něj po­dí­val, mo­hl by
se změ­nit ve stej­ný ma­te­ri­á l, z něhož byl stvo­řen kůň, kterého zni­čil na úte­su.
20
S
a­ma ves­ni­ce by­la hotové blu­diš­tě dvor­ků a kli­ka­tých uli­ček, pří­liš úz­kých, než aby se
do nich ve­šlo oby­čej­né au­to, a pl­ných ne­zvyk­lé krá­sy, kte­rá až bra­la dech. Vět­ši­na
do­mů by­la nabí­le­na ne­bo nat­ře­na růz­ný­mi od­stí­ny sme­ta­no­v ých, ble­dě žlu­tých ne­bo
svět­le še­dých ba­rev, kte­ré do­ko­na­le od­rá­že­ly slun­ce. Truh­lí­ky za ok­ny ob­sa­ho­va­ly prak­
21
HELLBOY
MELOUCHY
Do hajz­lu... po­mys­lel si Hel­lboy. Bu­de to těž­ší, než si mys­lel.
Levou rukou si zakryl oči a pra­vou pa­ž i s ka­men­nou ru­kou dr­ž el to­por­ně
před se­bou ja ­ko fot­ba ­lis­t a. Za­č al po­ma ­lu stou­pat po scho­dech a zou­fa ­le pře­mýš­
lel o tom, jak se od něj, u všech ďáb­lů, mů­ž e če­k at, že bu­de bo­jo­vat s ně­čím, nač
se ani ne­mů ­ž e po­d í­vat. Ko­neč­ně na­ra ­zil na vra­t a, tre­f il se přes­ně a má ­lem upa­d l,
když zjis­t il, že mu nic v ces­tě ne­sto­jí. Chvil­ku bo­jo­val s tím, aby ne­ztra­t il rov­no­
vá­hu, a vzá­pě­tí si uvě­do­m il, že přitom spus­til ru­c e a opřel se o sta­ré dře­vě­né
la­v i­c e po obou stra­nách úz­ké ulič­k y. Ocasem ometl po­d la­hu a na ně­co na­ra­zil.
Když vr­h l rych­lý po­h led přes ra­me­no, zjis­t il, že se tam na ze­m i vá­lí zbyt­k y so­chy,
kte­rá nej­spí­še pů­vod­ně dr­ž e­la dve­ře. Když dře­vo po­vo­li­lo, na­ra ­zi­la so­cha vo­já ­k a
na ka­men­nou ná­do­bu se svě­c e­nou vo­dou a teď je­ho hla­va a hor­ní část tru­pu le­ž e­
ly rozbité na chlad­ných dlaž­d i­cích po­d la­hy. Zby­tek se bez­moc­ně krou­til Hel­
lboyo­v i u no­hou.
Vnit­řek bu­do­v y byl na­pl­něn stí­ny, kte­ré vr­ha ­lo mat­né svět­lo pro­ni­k a­jí­cí do
kos­te­la zaš­lý­m i ta­bul­k a­m i sta­r ých oken. Po­kud by­lo v bu­do­vě elekt­ric­ké osvět­
le­ní, by­lo vy­pnu­to, a těch ně­ko­lik sví­cí, kte­ré za­h lé­d l tu a tam stát, ta­ké ne­s ví­t i­
lo. Nikde se nic ne­hý­ba­lo, ale Hel­lboye to neok­la­ma­lo.
Víc, po­mys­lel si. Mu­sí ta­dy být ně­co víc.
Sa­mo­z řej­mě že by­lo.
Na pro­těj­ším kon­ci míst­nos­t i se ty­či­la sta­rá odře­ná ka­z a­tel­na. Ně­ko­lik jich
vy­lez­lo ze stí­nů za ní, ostat­ní se zved­li z me­z er me­zi prv­ní­mi tře­mi řa­d a­mi kos­tel­
ních la­v ic ja­ko dě­si­vá še­d á ar­má­d a. By­ly jich nejméně tři tuc­t y. Na prv­ní po­h led to
by­ly nej­star­ší sochy, kte­ré ta­dy ves­ni­č a­né uctí­va ­li už za pra­d áv­ných ča­sů, a po­d le
Hel­lboyo­va odhadu zbý ­va ­lo sot ­va de­set vte­řin do oka­m ži­ku, kdy za­úto­čí. Ten­h le
ma ­lý ostrů­vek u řec­ké­ho po­bře­ž í si vel­mi dob­ře stře­ž il svá ta­jem­st ­v í a je­ho oby ­va­
te­lé dá­va­li dob­rý po­zor, aby se je­jich dě­d ic­tví nedostalo do expozic světových
muzeí. Ka­men­né so­chy, kte­ré se teď před ním da­ly do po­hy­bu, zpodobňující té­měř
na­hé řec­ké bo­hy a bo­hyně, vy­zbro­je­né vším mož­ným od me­č ů a ští­t ů až po báj­né
ha­dy, by­ly ori­gi­nál­ní. Po­chá­z e­ly z dáv­ných ča­sů a byly tu dokonce dřív, než se ve
vesničce usadili lidé, v dobách kdy řečtí bohové ještě kráčeli po zemi.
V do­bách Medú­s y.
Ves­ni­c e by­la pl­ná soch, ka­men­ných, žu­lo­v ých, vápencových i mra­mo­ro­v ých,
a vět­ši­na z nich ta­k y so­cha­m i zů­sta­la. U těch­h le to ale by­lo ji­nak...
„Medú­si­ny obě­t i,“ za­bru­č el Hel­lboy. Je­ho hlas zdrsněl úža­sem. „Kaž­dý z vás
byl na­to­lik hlou­pý, že se jí po­d í­val pří­mo do tvá ­ře.“ Zne­chu­c e­ně za­v r­těl hla­vou.
„A po­d í­vej­te, jak jste do­pad­li.“
Mrt ­v í, ne­bo nem­r tví, zdá ­lo se, že ne­ma­jí hla­siv­k y. Hel­lboyo­va po­znám­k a ne­v y­
vo­la ­la žád­nou re­a k­ci a už vů­bec nez­po­ma ­li­la při­chá­z e­jí­cí útok. Prá­vě se chys­t al ote­
vřít ús­t a a říct ještě něco, když se na něj vrh­la prv­ní vl­na Medú­si­ných bo­jov­ní­k ů.
Do že­ber mu narazila pěst o ve­li­kos­ti a tvr­dos­ti men­ší­ho bal­va­nu a vy­ra­zi­la mu
dech, a dal­ší socha ho zu­ři­vě ude­ři­la do hla­v y. Hel­lboy se prud­ce na­de­chl a po­da­ři­
lo se mu od­ra­zit če­pel me­č e, mí­ří­cí mu na ko­řen no­su. Jis­tě, by­la jen ka­men­ná, ale
kdy­by za­sáhla cíl, by­lo by ho to jis­tě oškli­vě bo­le­lo. „Hej!“ za­ř val. „Nech­te to­ho!“
Ni­kdo ho ne­po­slou­chal.
„Dob­rá, mys­lím, že už jste si uži­li dost,“ za­vr­čel Hel­lboy vztek­le, když utr­žil dal­
ší rá­nu, při níž mu zach­řes­ti­ly zu­by. Ka­men­ná pěst ho ten­to­k rát za­sáh­la do le­vé­ho
ra­me­ne si­lou, kte­rá mu té­měř ochro­mi­la pa­ži. „Tak­že na­de­šel čas na ta­ne­ček. Já do
to­ho vlo­žím rock,“ po­třá­sl svou ka­men­nou pěs­tí, „a vy se bu­de­te ro­lo­vat všu­de ko­lem.“
A dal se do toho doopravdy.
Je­ho le­vá ru­ka by­la na ká­men ne­účin­ná, ale pra­vač­ka, to by­la skvě­lá zbraň vhod­ná
prá­vě pro po­dob­né si­tua­ce. Švi­hl ru­kou a ude­řil a při kaž­dém úde­ru se po­de­přel oca­
sem, aby ho sí­la ná­ra­zu ne­po­ra­zi­la. Po­sled­ní, co by po­tře­bo­val, by­lo, aby se na něj
se­sy­pa­la hro­ma­da ka­men­ných soch, kte­ré dohromady vá­ží bůh­ví ko­lik tun.
Když se pus­til do bo­je, zdá­lo se, že v kru­hu ko­lem něj všech­no mi­zí. Vzdu­chem
po­le­to­va­ly obláz­k y a úlom­k y ka­me­ne a na­rá­že­ly mu do tvá­ře i do hru­di. Udeřil zno­vu
pra­vač­kou, ně­co za­sá­hl a dřív, než sta­čil zjis­tit, co to by­lo, je­ho cíl se rozletěl na kusy.
Se zav­rče­ním zno­vu vy­ra­zil pra­vi­cí a soše že­ny odě­né v tó­ze prask­lo rameno a vzá­pě­tí
se roz­pad­la ce­lá po­sta­va. Hel­lboye už ce­lá ša­r vát­ka za­ča­la una­vo­vat a byl mi­nu­tu od
mi­nu­t y vztek­lej­ší. Ješ­tě chvil­ku, a za­po­me­ne se do­ce­la, a pak vytáhne ze své­ho opas­ku
ně­co, co v tom lep­ším pří­pa­dě zni­čí jen ce­lou bu­do­vu.
„Dost.“
Je­di­né slo­vo vy­slo­ve­né hla­sem, kte­r ý ja­ko kdy­by vy­chá­zel z hrd­la po­le­pe­né­ho
smirkem a skleněnými střepy, a všech­no se pros­tě a jed­no­du­še... za­sta­vi­lo.
Hel­lboy po­ně­kud při­hloup­le za­mžou­ral po prázd­ném pro­sto­ru oko­lo se­be a pak
se díval, jak zbylí kamenní vojáci ve strašidelném tichu ustupují.
Pří­liš z nich ne­zů­sta­lo. Tři ne­bo čty­ři muž­ské po­sta­v y, na­pros­to fád­ní, snad jen
s vý­jim­kou je­jich do­ko­na­lé fy­zic­ké po­do­by. Stej­né množ­ství žen­ských po­stav a ně­ko­lik
dal­ších soch, kte­ré moh­ly být jed­no ne­bo dru­hé a nes­ly sym­bo­ly, zná­zor­ňující tvo­r y
řec­ké­ho bá­jes­lo­ví, včet­ně tlus­té­ho, do­ko­na­le vy­pra­co­va­né­ho, bez­hla­vé­ho ha­da.
„Pojď blíž... Hellboyi.“
„Sak­ra,“ za­vr­čel Hel­lboy spí­še pro se­be. „Nesnáším to, když zna­jí mo­je jmé­no.“
Hel­lboy poslechl ne pro­to, že by mu to hlas při­ka­zo­val, ale pro­to, že byl zvě­da­v ý.
Dívat se na zem, bylo snadné, pro­to­že mu stejně nic jiného nezbývalo. Ce­lá po­dla­ha
by­la po bo­ji po­se­ta ka­men­ný­mi úlom­k y, a kdy­by ne­dá­val po­zor kam šla­pe, jis­tě by si
ně­co vra­zil do kopyta, ja­ko si lev v té hlou­pé baj­ce vra­zil ně­co do tla­py. „Tak, dál už
ne­jdu,“ pro­hlá­sil Hel­lboy a za­sta­vil se u tře­tí la­vi­ce ze­pře­du. „Ne­mohl bych se do­zvě­
dět, co se to ta­dy dě­je?“
„Což­pak to ne­ní zce­la oči­vid­né?“ za­sy­čel hlas. „Ko­neč­ně jsem by­la osvo­bo­ze­na.“
Po­sled­ní slo­vo by­lo dlou­hé a pro­ta­že­né, ja­ko kdy­by ho tvo­řil ha­dí ja­zyk, ja­zyk
ne­oby­čej­ně vel­ké­ho ha­da, kte­r ý na zlo­mek vte­ři­ny vy­lé­tl, aby ochut­nal hře­ji­v ý vzduch.
„Od­pus­ťte, že se o tom zmi­ňu­ji,“ ušklí­bl se Hel­lboy, „a­le ří­ká se, že jste při­šla
o pod­stat­nou, ne­bo přes­ně­ji ře­če­no, spod­ní část tě­la.“
22
23
HELLBOY
MELOUCHY
„Stá­le jsem ale moc­ná.“
V hla­se teď za­zněl sko­ro přá­tel­ský tón, a jak­mi­le ho Hel­lboy za­sle­chl, oči se mu
zú­ži­ly po­de­zře­ním. Ne­měl v úmys­lu to ří­ci, ale když se roz­hlé­d l ko­lem se­be, mu­sel
s tím sou­hla­sit. „Mu­sí to být vel­mi ne­po­hodl­né, když je člo­věk ne­ustá­le zá­vis­lý na
ně­kom ji­ném, zvláš­tě při po­hy­bu,“ šel rov­nou k vě­ci.
„Mož­ná. Ale vždy­cky se na­jdou ta­ko­ví, kte­ří jsou ochot­ni slou­žit.“
Hel­lboy se roz­hlé­dl ko­lem, ale ob­li­če­je soch by­ly jen chlad­né, ka­men­né mas­k y,
z nichž se ne­da­lo vy­číst ani to nej­men­ší. Po­zo­ro­va­ly ho? By­ly schop­né od­had­nout, že
prá­vě uva­žu­je o tom, ja­kou šan­ci by měl, kdy­by se vr­hl pří­mo ke stupínku v zad­ní
čás­ti kostelíka, od­kud hlas vy­chá­zel? Ce­lou do­bu se tam nic ne­hý­ba­lo a Hel­lboy usou­
dil, že je vysoce prav­dě­po­dob­né, že štít s Medú­si­nou hla­vou ně­kte­r ý z mra­mo­ro­v ých
vá­leč­ní­ků opřel před úto­kem prá­vě tam. Kdy­by do­ká­zal sko­čit až na stu­pínek a ude­řit
do něj svou ka­men­nou ru­kou, byl by štít a – prav­dě­po­dob­ně nej­vět­ší pro­blém té­hle
ma­lé řec­ké ves­nič­k y – zni­čen.
„A co s te­bou, Hel­lboyi? Bu­deš mi slou­žit?“ Medú­sa se od­ml­čela, ja­ko ­by uva­žo­va­la.
„Os­tat­ní bo­ho­vé už dáv­no ode­šli a pře­sta­li se za­jí­mat o po­tí­že ubohých smr­tel­ní­ků. S tvý­
mi zvláštními... ...schop­nost­mi... by­chom moh­li to­mu­hle pa­te­tic­ké­mu svě­tu vlád­nout.“
Hel­lboy se zno­vu roz­hlé­dl po po­sta­vách ko­lem se­be, ale stej­ně ja­ko před­tím ne­do­
ká­zal ob­je­vit se­be­men­ší ná­znak, po­dle kte­ré­ho by od­ha­dl, nač „myslí“.
„Já bych měl ně­če­mu vlád­nout?“ Bez­sta­rost­ně za­vr­těl hla­vou a dou­fal, že tímto
pohybem přiláká po­zor­nost ka­men­ných vá­leč­ní­ků a roz­ptý­lí je na­to­lik, že si ne­všim­
nou, jak se mu náhle nepatrně na­pjali sva­ly na no­hou. „Hou­by, já ni­kdy ne­byl ře­di­tel­
skej typ. Je­di­ný, co bych v tom­hle smě­ru rád udě­lal, je –
Dal ti pa­dá­ka!“
Hel­lboy skočil.
Ve­va­lil se na dře­vě­né pó­di­um ja­ko ku­žel­níková kou­le a to pod ním prask­lo. Pří­liš
po­zdě si uvě­do­mil, jak tento stís­ně­ný pro­sto­r s vy­so­kou, špi­ča­tou stře­chou dokáže
pozměnit zvuk. Ka­men­ná pěst zas­viš­tě­la vzdu­chem, pro­le­tě­la prázd­ným pro­sto­rem
a on sám le­těl za ní. Do­pa­dl ob­li­če­jem na zem tak tvrdě, až mu vyhrkly sl­zy z očí,
a zů­stal na oka­mžik le­žet. Na vždy horké ru­dé ků­ži ob­li­če­je ho zastudily kamenné
dlaždice. Ně­co se po­hy­bo­va­lo přes­ně na okra­ji je­ho zor­né­ho po­le vpra­vo. Hel­lboy se
pře­ku­lil ko­tou­lem, pruž­ně se zve­dl na no­hy a pod­vě­do­mě za­ujal bo­jo­vé po­sta­ve­ní. Stál
trochu předkloněný, pěs­ti zved­nu­té, hla­vu za­ta­že­nou me­zi na­hrbe­ná ra­me­na a ko­py­ta
roz­k ro­če­na na ší­ři ra­men. Je­di­né, co však před se­bou uvi­děl, by­la hlad­ká zá­da dal­ší
so­chy, jíž ovšem chy­bě­la většina hor­ní části tě­la včet­ně pra­vé stra­ny hla­v y.
Sak­ra... Od­kud te­dy při­chá­zel Medú­sin hlas?
„To by­la ne­šťast­ná vol­ba, Hel­lboyi,“ řek­la a pak se po­ško­ze­ná so­cha oto­či­la mno­hem
rych­le­ji, než by Hel­lboy če­kal, a na­jed­nou zí­ral Medú­se pří­mo do tvá­ře.
Oči pro­ti své vů­li upřel pří­mo do je­jích a na­jed­nou se v něm všech­no ja­ko­by za­sta­
vi­lo a zmrtvě­lo. Pe­ri­fer­ním vi­dě­ním za­chy­til so­chu bez­hla­vé­ho ha­da. Že by Medú­sa
mě­la sla­bost pro bez­hla­vé pod­ří­ze­né? Had klou­zal těž­ce a po­ma­lu po po­dla­ze, až zmi­
zel z do­hle­du ně­kde do­le. Je­di­ná uklid­ňu­jí­cí myš­len­ka, kte­rá ho na­pad­la, by­la, že bez
hla­v y – a te­dy bez tla­my – ho ta oblu­da ne­mů­že ani uš­tknout, ani se­žrat.
Ať už se je­ho tě­lo mě­ni­lo v ká­men, ne­bo ne, Hel­lboy stá­le ješ­tě vi­děl. A do pr­de­le,
po­mys­lel si, ta­hle Medú­sa je ale váž­ně po čer­tech ošk­li­vá žen­ská. Vys­toup­lé líc­ní kos­ti, nos
ja­koby opuch­lý, ús­ta pl­ná drob­ných špi­ča­tých zu­bů na­půl ukry­tých za nap­ja­tý­mi, pop­ras­
ka­ný­mi rty, to by­lo jen ně­ko­lik zá­klad­ních ry­sů. Tak tu­hle žab­ku by si Hel­lboy ne­jen
ne­přál, ale ani ne­od­vá­žil po­lí­bit. Už kvů­li to­mu špičatému ja­zy­ku, kte­rý se jí té­měř
ob­scén­ně mrs­kal me­zi drob­ný­mi zu­by. Ků­ži ve tvá­ři mě­la še­dou ja­ko ta jed­no­ru­ká po­sta­
va, kte­rá dr­že­la štít, a oči pod vy­so­kým, znet­vo­ře­ným če­lem by­ly je­di­nými ostrův­ky bar­v y.
Tma­vo­ru­dé, po­se­té žlu­tý­mi a čer­ný­mi skvrnka­mi. Po­hled vy­hla­do­vě­lé pe­kel­né koč­ky.
A pak ta­dy sa­mo­zřej­mě by­ly je­jí vla­sy.
By­li to sku­teč­ně ha­di, stov­k y ha­dů, všich­ni s je­do­v ý­mi zu­by a klí­no­vi­t ý­mi hla­vič­
ka­mi, kte­ří se krou­ti­li, zmí­ta­li a úto­či­li na co­ko­liv, co se ocit­lo v je­jich do­sa­hu, stej­ně
ja­ko je­den na dru­hé­ho. Ja­ká ško­da, že ne­by­li ochot­ní po­kou­sat ča­ro­děj­ku, kte­rá je
zne­uži­la k to­mu, aby si z nich vy­t vo­ři­la věč­ný účes.
„Mohl jsi vlád­nout po mém bo­ku,“ pravila Medú­sa té­měř za­rmou­ce­ně. Když mlu­
vi­la, ha­di se krou­ti­li rych­le­ji a sy­če­li hla­si­tě­ji, ja ­ko ­by chtě­li kon­ku­ro­vat hla­su své
pa­ní. „A­le teď ...“
Být ce­lá, po­mys­lel si Hel­lboy, jis­tě by nad ním zkla­ma­ně po­třás­la hla­vou, ja­ko
kdy­by od­su­zo­va­la ně­ja­ké­ho zlobivého chlap­ce. Teď se na něj dí­va­la po­hle­dem pl­ným
zlo­my­sl­nos­ti. „Co si mys­líš o mých slou­ží­cích, Hel­lboyi?“ ze­pta­la se, ja­ko kdy­by jí
sku­teč­ně mo­hl od­po­vě­dět. „Ne­ní to nic, co bych si vy­bra­la, kdy­bych mě­la z če­ho vy­bí­rat,
ale cel­kem to jde. To je mo­je sta­rá ko­řist, na ty jsem se po­dí­va­la před ce­lou věč­nos­tí a ješ­tě
dnes, po tom dlou­hém ča­se, stá­le oče­ká­va­jí roz­ka­zy, aby moh­li vy­pl­nit má přá­ní. Ja­ká ško­
da, že jsou tak po­ni­če­ní.“
Pak se na něj usmá­la, a jest­li­že si Hel­lboy před­tím mys­lel, že vy­pa­dá dě­si­vě, uvě­
do­mil si, že to ne­by­lo nic pro­ti to­mu, jak vy­pa­da­la teď, když šťastně zvedla koutky
děsivých rtů. „Stá­le však ješ­tě vy­ho­vu­jí své­mu úče­lu, jak zjis­til ten hlu­pák Pa­ras.“ Medú­
sa se za­smá­la a ten zvuk se Hel­lboyo­vi za­řízl do uší tak ost­ře, že se chtěl při­k r­čit. Bo­že,
po­mys­lel si, by­ly všech­ny so­chy ce­lá tisíciletí ta­ko­vé­hle? Do­ká­za­ly sly­šet, vi­dět, mys­let
a vě­dět, ale ji­nak by­ly na­pros­to bez­moc­né?
Sta­ne se teď snad je­mu to­též?
„A­bys ro­zu­měl,“ po­k ra­čo­va­la Medú­sa, „Pa­ras si mys­lel, bůh­ví jak ne­ní chytrý, když
tak hor­li­vě roz­ba­lil bed­nu a ne­ustá­le si dr­žel víko me­zi se­bou a mým ští­tem. Jen­že když
mě pak zve­dl z dře­vě­né bed­ny, by­lo to na mís­tě, kde by­lo ulo­že­no i množ­ství mých pod­da­
ných, mys­lím, že vy to­mu ří­ká­te mu­ze­um.“ Medú­sa se uchicht­la. „Neo­by­čej­ně ho za­sko­
či­lo, když na­jed­nou oži­la ka­men­ná že­na na dru­hé stra­ně míst­nos­ti a vrh­la se na něj.
Po­řád tam ješ­tě sto­jí a če­ká na mé pří­ka­zy. Je z něj oprav­du pěk­ná so­cha.“
Tak mo­ment, po­mys­lel si Hel­lboy. Pře­su­nul opa­tr­ně po­hled vpra­vo, pak vle­vo.
„Mé tě­lo po­řád ješ­tě exis­tu­je, Hel­lboyi, ukry­to hlu­bo­ko pod ze­mí v jes­ky­ni na úbo­čí ho­ry
Idé na Kré­tě. A ty, se svým fy­zic­ky do­ko­na­lým a vý­kon­ným tě­lem a ne­smír­nou si­lou, mě tam
24
25
HELLBOY
MELOUCHY
dop­ra­víš, abych se zno­vu spo­ji­la v je­di­ný ce­lek. Po­tře­bu­ji jen ně­ja­kou chví­li po­čkat a pak tě
zno­vu oži­vit, jak jsem to udě­la­la se vše­mi svý­mi star­ší­mi pod­da­ný­mi. Zjis­tíš, že jsi stej­ně
po­sluš­ný ja­ko oni, i když na­ne­štěs­tí při­jdeš o ně­kte­ré... za­jí­ma­věj­ší... aspek­ty své osob­nos­ti...“
Hel­lboy ji sko­ro ne­sly­šel. Sou­stře­d il se na své oči a kou­lel ji­mi sem a tam, až
se mu z to­ho to­či­la hla­va a zve­dal ža­lu­dek, třebaže byl pokrytý tím divným kame­
nem. Kamenem? To­ho se ne­bál, pro­to­ž e si od­ma ­la no­sil jed­nu ka­men­nou sou­č ást,
a přes­to do­ko­na ­le fun­go­va ­la.
Proč by stej­ným způ­so­bem ne­moh­ly fun­go­vat i ostat­ní čás­ti tě­la?
Medú­sin hlas měl nyní za­sně­ný, zpě­va­v ý tón, nicméně nebyl o nic pří­jem­něj­
ší, ale Hel­lboy se sou­stře­d il sám na se­be, na to, aby se mu svě­dě­ní, kte­ré cí­til, když
po­hy­bo­val oči­ma, roz ­ší­ři­lo na obli­č ej, krk a pak na zby ­tek tě­la.
„Jak­mi­le se mé tě­lo a hla­va opět spo­jí, za­ujmu své prá­vo­plat­né mís­to no­vé­ho vlád­ce
svě­ta, je­di­né­ho ži­vou­cí­ho bo­ha, kte­rý zů­stal me­zi smr­tel­ní­ky a má moc jim vlád­nout. Na
svě­tě ne­bu­de sí­ly, kte­rá by mi v tom moh­la za­brá­nit. Če­ka­la jsem na ten­hle oka­mžik ti­sí­
ce let, na po­mstu za –“
Hel­lboy si pro­tá­hl pa­že.
Ať už chtě­la Medú­sa ří­ci co­ko­liv, umlk­la upro­střed vě­ty a vykulila pří­šer­né oči.
Hel­lboy se usmál a po­tě­ši­lo ho, když ucí­til, jak se mu po­hy­bu­jí rty, vla­hý vzduch kos­
te­la v plicích a po­hyb vlast­ní­ho ja­zy­ka, kte­r ý mu při ře­či na­rá­žel do zu­bů.
„Naz­dar, zla­to, tak jsem zpát­ky!“
Sly­šel, jak za­sy­če­la těs­ně před­tím, než se na ni vr­hl. Pak se k ně­mu so­cha se ští­tem
bles­ko­vě oto­či­la zá­dy, jak chtěla ochránit štít, a tak za­chy­ti­la rá­nu, kte­rou Hel­lboy mí­řil
na tu pra­sta­rou, od­por­nou tvář. Ce­lá zá­da so­chy se roz­pad­la a zby­tek se zří­til k ze­mi,
tak­že medúsa přišla o veškerou pohyblivost. Kout­kem oka Hel­lboy za­hlé­dl, jak se štít
po­ma­lu od­ku­tá­lel stra­nou, na­ra­zil na stě­nu a sve­zl se k ze­mi vy­puk­lou stra­nou na­ho­ru.
Vy­ra­zil za ním a upa­dl, pro­to­že za­po­mněl na čtyř­ná­sob­nou vá­hu no­vé­ho ka­men­né­ho
tě­la. Byl ne­ohra­ba­ný a po­ma­lý, ale v žád­ném pří­pa­dě ne křeh­k ý ja­ko zby­tek Medú­si­
ných pod­da­ných. Je­di­né, co by­lo sku­teč­ně pa­ra­ly­zo­vá­no, te­dy ka­men­né, jak uvá­dě­ly
le­gen­dy, by­la je­ho vlast­ní ka­men­ná ru­ka.
Dob­rá. Mož­ná to je po­ně­kud ne­po­hodl­né, ale když se ne­za­čne hý­bat, po­řád ješ­tě
by ji mo­hl po­užít ja­ko do­bý­va­cí­ be­ra­n ne­bo ně­co ta­ko­vé­ho.
Hel­lboy se zve­dl a vzá­pě­tí se zno­vu zří­til k ze­mi, pro­to­že se mu ně­co ovi­nu­lo ko­lem
no­hou – ten za­tra­ce­ný bez­hla­v ý had. Za­čal do něj bu­šit, aby se ho zba­vil, ale brzy zjis­til, že
je to mno­hem ob­tíž­něj­ší pro­tiv­ník, než před­po­k lá­dal. Tvor se mu rych­le ob­to­čil ko­lem
no­hou a oca­su, a vzá­pě­tí už se mu­sel Hel­lboy brá­nit, aby mu had ne­se­vřel hrd­lo. Ne­dokázal
by ho sice pozřít, ale Hel­lboy věděl, že velcí hadi, jako kraj­ty a hroz­ný­ši, za­bí­je­jí tak, že svou
ko­řist drtí v sevření svých těl, dokud lapené stvoření nevydechne naposledy.
Ne­da­ři­lo se mu však do­stat prs­ty pod zá­vi­ty ha­dí­ho tě­la, ne­do­ká­zal na­jít do­sta­teč­ně
vel­kou me­ze­ru me­zi ha­dím tě­lem a vlast­ní ka­men­nou ků­ží, aby mohl ha­da ucho­pit. Pravá
ru­ka mu ne­by­la k ni­če­mu, ne­do­ká­zal na ní ani po­hnout prs­ty. Sna­žil se ně­ko­lik dal­ších
mar­ných vte­řin, pak mu na­jed­nou na­pros­to ab­surd­ně v hla­vě za­zněl verš jed­né sta­ré pís­ně
„Kdy­bych byl ko­vá­řem a měl je­ho sí­lu...“
Hel­lboy se při­k r­čil a za­čal do ha­da bu­šit ka­men­nou pěstí rych­los­tí par­ní­ho bu­cha­
ru. Kaž­dý úder sám cí­til až v mor­ku kos­tí, pro­to­že úde­r y se mu vib­ra­ce­mi pře­ná­še­ly
do tě­la, a mu­sel při­pus­tit, že by se mu asi ne­lí­bi­lo, kdy­by byl ce­lý z ka­me­ne, ale roz­
hod­ně to zvět­šo­va­lo je­ho sí­lu. Po dal­ších pě­ti vte­ři­nách se­vře­ní po­vo­li­lo na­to­lik, že se
mu za­ča­lo lé­pe dý­chat, a po dal­ší čtvrtmi­nu­tě už se ku­sy ka­men­né­ho ha­da roz­le­tě­ly
po míst­nos­ti vše­mi smě­r y. By­la to mi­niex­plo­ze drce­né­ho ka­me­ne a ka­men­né drti.
Hellboy vstal, do­ši­ro­ka roz­pa­žil, a když se do kos­te­la za­ča­li hrnout dal­ší ka­men­ní
vá­leč­ní­ci, při­vo­la­ní bez­po­chy­by ně­ja­k ým Medú­si­ným te­le­pa­tic­k ým sig­ná­lem, za­ř val
ja­ko pře­rost­lá go­ri­la. Byl to z je­jich stra­ny mar­ný po­kus, pro­to­že za­tím­co je Medú­si­na
vů­le pro­mě­ni­la v ma­lou ar­má­du vá­leč­ní­ků, pro­mě­ni­la sou­čas­ně pro­ti své vů­li Hel­
lboye v jed­no­muž­ný ne­po­ra­zi­tel­ný a ni­čí­cí stroj. Je­ho ka­men­ná pěst do­pa­da­la zno­vu
a zno­vu a ne­ustá­le zmen­šo­va­la je­jich už tak os­la­be­nou sku­pi­nu.
Na­ko­nec zbyl už jen on a Medú­si­na hla­va.
Hel­lboy, kte­r ý si byl jis­t ý, že se do kos­te­la kaž­dou chví­li na­hr­nou dal­ší oživlé so­chy,
se k ní vr­hl, ale pak in­stink­tiv­ně couvl, když se k ně­mu se sy­ko­tem na­táh­y Medú­si­ny
vla­sy. Po­pr­vé si uvě­do­mil, jak se mý­lil, když před­po­k lá­dal, že i štít je vy­ro­ben z ka­me­ne.
Ne­byl. Hel­lboy zjis­til, že před se­bou má ži­vou­ hla­vu při­pev­ně­nou na ruč­ně vy­ko­va­ný
ko­touč, ži­vou­cí tkáň byla vpravena do ko­vo­vé­ho kru­hu, na je­hož po­vr­chu by­lo na­víc
vy­te­pá­no na ti­sí­ce zna­ků, bez­po­chy­by to by­la pra­sta­rá řec­ká za­k lí­nad­la zkom­bi­no­va­ná
tak, aby hla­vu za­bi­la ne­bo spo­leh­li­vě uvěz­ni­la. Hellboye ani ne­na­pad­lo, že by ty ná­pi­
sy dokázal de­šif­ro­vat tak rych­le, aby mu po­moh­ly, a sta­či­la mu vte­ři­na na to, aby si
uvě­do­mil, že štít ne­do­ká­že zni­čit...
Tak­že zno­vu vy­vsta­la otáz­ka kla­di­va.
Hel­lboy igno­ro­val klubko odporných ha­dů, se­hnul se ke ští­tu, ucho­pil jej a zve­dl
nad hla­vu. Ob­lud­k y Medú­si­ných vla­sů na něj zu­ři­vě úto­či­ly, ale je­jich ost­ré zu­by
ne­do­ká­za­ly pro­kous­nout ka­men­nou ků­ži, jíž ho ob­da­ři­la klet­ba je­jich ma­ji­tel­k y.
Když ucho­pil kov do ru­kou, ucí­til, že je ne­pří­jem­ně tep­lý, do­kon­ce i na něj,
a mu­sel ze všech sil po­tla­čo­vat nut­ká­ní od­ho­dit ho dřív, než vy­ko­ná, co je po­tře­ba.
Na­mís­to to­ho s ním za­čal bo­jo­vat, a to do­slo­va. Bu­šil do něj, sna­žil se ho pok­rou­tit,
pak i roz­trh­nout, co­ko­liv, co by ten zdán­li­vě ne­zni­či­tel­ný ko­vo­v ý ko­usek bož­ské zbro­
je aspoň trochu poškodilo.
Nic.
„Her­got!“ za­ř val Hel­lboy. Hla­va a je­jí ha­di se po­řád ješ­tě ne­vzdá­va­li a ha­di ten­to­
krát změ­ni­li tak­ti­ku. Úto­či­li mu na oči, na tu je­di­nou část tě­la, kte­rá prav­dě­po­dob­ně
zů­sta­la zra­ni­tel­ná. V bez­moc­ném vzte­ku od­ho­dil štít zpět na zem. Ten ten­to­k rát do­pa­
dl tvá­ří na po­dla­hu, a Hel­lboy po­vo­lil uz­du své zu­ři­vos­ti. Vr­hl se k ně­mu a za­čal po
něm du­pat a ská­kat, zno­vu a zno­vu, a po­kaž­dé na něj zno­vu do­pa­dl pl­nou va­hou,
zvý­še­nou o vá­hu ka­me­ne, jímž ho ob­da­ři­la sa­ma Medú­sa. Už je­ho vlast­ní vá­ha ne­by­la
zda­le­ka za­ne­dba­tel­ná, a on teď ve své zu­ři­vos­ti du­pal po stře­du ští­tu ja­ko vztek­lé děc­ko,
kte­ré ni­čí ne­ná­vi­dě­nou hrač­ku.
26
27
HELLBOY
MELOUCHY
Ze spod­ní stra­ny se ozý­va­ly Medú­si­ny vý­k ři­k y, kte­ré po­stup­ně do­sáh­ly ta­ko­vé
sí­ly, že ho za­ča­ly bo­let ušní bu­bín­k y, ale... zdá se mu to, ne­bo ten hlas teď o ně­co
ze­slábl? A tám­hle, ve stře­du ští­tu, ne­ní to vla­so­vá prask­li­na?
Dal­ší silné dup­nu­tí a dal­ší a ješ­tě jed­no. Kde­si hlu­bo­ko v Hel­lboyo­vě hla­vě
za­zně­lo straš­li­vé zav­řeš­tě­ní, při němž mu té­měř pukl mo­zek, ale pak štít pod ním
po­vo­lil. Hellboy se se zachrčením svezl na zem a upře­ně zí­ral na pa­v u­či­nu prask­lin,
kte­ré se za­č a ­ly roz­bí­hat od stře­du po vnitř­ní stra­ně ští­tu, splé­ta ­ly se a vy ­t vá ­ře­ly spi­
rá ­lo­vi­t ý ob­ra ­zec. Ten se ne­ustá ­le roz ­ši­řo­val, až do­sáhl okra­je ští­tu. Zpod ští­tu za­č a­
lo po­ma ­lu vy ­té­k at ně­co tma­vé­ho, vlh­ké­ho a hus­té­ho. Nej­spíš to by­la bož­ská krev,
ně­co, co asi oby­čej­ný člo­věk ni­kdy ne­měl spat­řit. Jak tak Hel­lboy zí­ral, štít se ná­hle
za­chvěl, ne­rov­ný po­vrch ko­v u se za­vlnil a pří­mo před oči­ma se mu po­ma­lu změ­nil
v ká­men. Medú­si­na po­msta se ob­rá­ti­la pro­ti ní. Do­kon­ce i tma­vá ka ­luž pod ští­tem
rych­le tvrdla a za­čí­na­la se mě­nit, získávala stá­le svět­lej­ší bar­v u, až z ní zby­la jen
ná­věj jem­né­ho ka­men­né­ho pra­chu.
Na­ko­nec se Medú­si­na hla­va pře­sta­la hý­bat do­ce­la.
Hel­lboy opa­tr­ně ucho­pil je­den okraj ští­tu a pře­vrá­til ho na dru­hou stra­nu. Kotouč
do­pa­dl na ka­men­nou po­dla­hu s du­ni­v ým zach­řes­tě­ním, kte­ré pů­so­bi­lo v ti­chém kos­
te­le tak ne­pat­řič­ně, až se Hel­lboy s pro­vi­ni­lým vý­ra­zem rych­le roz­hlé­dl ko­lem, zda
ni­ko­ho ne­v y­ru­šil.
Štít mu le­žel u no­hou a stá­le ješ­tě na so­bě ne­sl po­do­bu Medú­sy. Ta teď ale vy­ka­
zo­va­la znám­k y smr­ti – prask­li­ny, otvo­r y, oprýskaná mís­ta.
Hel­lboy jí však pořád ješ­tě ne­vě­řil.
Ne­da­le­ko stál u stě­ny kos­te­la vel­k ý mra­mo­ro­v ý kříž. Hel­lboy při­stou­pil ke zdi,
zve­dl kříž a po­tě­ši­la ho je­ho značná vá­ha. Pak se vrá­til a po­sta­vil se nad štít. Zdá­lo se,
že vy­pa­dá stej­ně ja­ko před chvil­kou.
Snad.
A mož­ná ta­ké že ne. Zdálo se mu to, ne­bo se v ne­hyb­ném po­hle­du, kte­r ý na něj
Medúsa upí­ra­la, oprav­du ob­je­vi­la jis­tá zlo­my­sl­nost?
Snad.
Ale o to se do­ká­že po­sta­rat.
Hel­lboy kříž ob­rá­til, a ja­ko kdy­by vrá­žel ko­lík do srd­ce ně­ja­ké­ho zvrá­ce­né­ho upí­
ra, vbo­dl je­ho hor­ní ko­nec Medú­se do­pro­střed če­la.
Štít se roz­pa­dl na ti­sí­ce kous­ků a pře­stal exis­to­vat.
Mno­hem, mno­hem hor­ší.
Pro­to­že se smr­tí Medú­sy při­šlo i vysvo­bo­ze­ní a vzkří­še­ní je­jích obě­tí.
Všech­ny zbý­va­jí­cí so­chy se ta­ké po­ma­lu zba­vo­va­ly svých ka­men­ných pout a mě­ni­
ly se v tě­la z ma­sa a kos­tí. Bo­hu­žel prak­tic­k y všech­ny by­ly bě­hem mno­ha mi­nu­lých let
ne­bo dí­k y bo­ji s Hel­lboyem ne­na­pra­vi­tel­ně po­ško­ze­ny, ne­bo jim ale­spoň část chy­bě­la.
Po­sta­v y, kte­ré se vra­ce­ly k ži­vo­tu s chy­bě­jí­cí­mi kon­če­ti­na­mi, hla­vou ne­bo ku­sy tru­pu,
by­ly sku­teč­ně oblud­né. Ty, kte­ré mě­ly ús­ta, je­če­ly hrů­zou a bo­les­tí, ale stej­ně ja­ko
ně­ko­lik mý­tic­k ých by­tos­tí, jež oži­ly s ni­mi, ne­moh­ly ze­mřít sa­my od se­be.
Pro­to se do vě­ci vlo­ži­li ves­ni­ča­né, kte­ří teď, když po­mi­nu­lo nej­hor­ší, ko­neč­ně
vy­lez­li ze svých úkry­tů a do­kon­či­li vel­ké za­bí­je­ní.
Me­du­si­ny no­věj­ší obě­ti se ta­ké vra­ce­ly do pů­vod­ní po­do­by, ale vět­ši­na z nich by­la
mrt­vá, ne­bo v po­dob­né si­tu­a­ci ja­ko ty pů­vod­ní. Ne­da­lo se pro ně nic udě­lat, a pro­to
je oče­ká­val stej­ný osud. Plni smut­ku po­zve­da­li oby­va­te­lé ves­ni­ce jed­no­du­ché zbra­ně
a za­bí­je­li. Mrt­vá tě­la sta­r ých i no­v ých obě­tí pak klad­li bok po bo­ku.
Mu­ži z ves­ni­ce na­šli Jayso­na Pa­ra­se, kte­r ý se na­vrá­til ze své ka­men­né po­do­by.
Blou­dil ve spod­ním pod­la­ží míst­ní­ho ma­lé­ho mu­zea, kde byl stá­le ješ­tě za­mče­ný. Iro­
nií by­lo, že archeo­log, kte­r ý byl po­cho­pi­tel­ně ne­zra­ně­ný, tr­val na tom, že spal a že se
mu zdál pří­šer­ný sen. Všich­ni si mys­le­li, že ze­ší­lel.
A je­di­ná věc, o níž od to­ho dne Pa­ras ho­vo­řil, by­lo to, co údaj­ně vi­děl ve snu
a če­ho se ne­do­ká­zal zba­vit.
Ha­di.
28
T
r­va­lo sko­ro tři dny, než se ka­men­ná ků­že, kte­rá po­k rý­va­la je­ho vlast­ní, olou­pa­la.
Bě­hem té do­by ho ma­so pod ní ne­mi­lo­srd­ně svě­di­lo, a za­tím­co Hel­lboy če­kal, až
ce­lý pro­ces skon­čí, stá­le zno­vu a zno­vu se snažil poš­k rá­bat. Po­kaž­dé, když za­čal
pod­lé­hat zá­chva­tu vzte­ku ne­bo zu­ři­vos­ti, se při­nu­til roz­hléd­nout po té ma­leb­né ves­
nič­ce a při­po­mí­nal si, že všech­no, co pro­dě­lal, moh­lo být hor­ší.
Dostali jste se
na konec ukázky.
Celý příběh
si můžete přečíst
kliknutím sem.
29
30
HELLBOY
www.comicscentrum.cz
Kliknutím navštívíte
internetové stránky
Comics Centra.