Zpravodaj ČESKÝ GRANÁT 03/2014

Zpravodaj Občanského sdružení Český granát
a Městského úřadu v Třebenicích
ČESKÝ GRANÁT
2014
Rozloučení s 9. ročníkem, 27. 6. 2014
Muzeum českého granátu v Třebenicích
LETNÍ VYDÁNÍ 2014
SLOVO ÚVODEM
Vážení občané,
před námi jsou poslední měsíce volebního období. Svoji spokojenost nebo nespokojenost s minulými
lety a názor na následující čtyřletý chod města Třebenice můžete vyjádřit v komunálních volbách, které
proběhnou 10. a 11. října tohoto roku. Volební místnosti budou otevřené opět tři: dvě v budově základní
školy I. stupeň na Paříkově náměstí a jedna v Medvědicích. K urnám můžete přijít v pátek od 14.00 do 22.00
hodin, v sobotu pak od 8.00 do 14.00 hodin.
Občany, kteří se nemohou dostavit do volební místnosti ze zdravotních důvodů, ráda navštíví volební
komise s volební urnou doma. Stačí se objednat na tel. čísle: 605 924 750 (paní Gerstnerová nebo paní
Kovaříková). Jsou k dispozici v době úředních hodin. Totéž si můžete zajistit na mailové adrese:
[email protected]
Zkontrolujte si také své občanské průkazy – jejich platnost a aktuálnost údajů.
Chtěly bychom na závěr touto cestou poděkovat všem zastupitelům za spolupráci, podporu,
konstruktivní kritiku, stejně jako členům výborů a komisí.
Občanům děkujeme za to, že se s námi ať v dobrém či horším snažili komunikovat a řešit problémy.
PaedDr. Martina Patrovská, starostka
Ing. Eva Hajná, místostarostka
CO SE PODAŘILO USKUTEČNIT V ROCE 2014
Rok 2014 probíhá ve znamení větších akcí. Podařilo se nám zúročit přípravy a
pečlivou práci předchozích 3 let. Začali jsme sestavením Strategického plánu rozvoje
města, kde jsou zastupiteli města vyjmenovány a popsány akce nutné k rozvoji města. U
nejdůležitějších projektů a zároveň projektů, které jsou finančně dotovány, se nám
podařilo postupně připravit veškerou povinnou projektovou dokumentaci. Následovaly
žádosti o dotace, výběrová řízení a řada dalších doplňujících podkladů. Výsledkem je
dnes již hotové zateplení zdravotního střediska, provedená rekonstrukce topení na 1.
stupni ZŠ, v MŠ a ŠJ, právě probíhající přestavba úřadu včetně vybavení interiérů a
příprava na zateplení mateřské školy, což proběhne po našem dlouhém čekání ještě v letošním roce a bude
financováno z dotace ze SFŽP a rozpočtu města.
Přestavby a zateplení těchto objektů zatíží rozpočet města úvěrem, nicméně takovým, který jsme
schopni splácet a ještě přitom rozvíjet další akce. Bez dotací bychom tyto akce neprovedli. Úspora na
energiích by se měla také v rozpočtu citelně projevit. Máme také potvrzenou dotaci na zateplení budovy
školní družiny, která bude probíhat v roce 2015. V letošním roce bychom také rádi stihli novou výsadbu
zeleně ve městě a v Medvědicích.
V letošním roce se zaměříme také na komunikace. Nové povrchy budou ve dvou ulicích.
O prázdninách opravíme vozovku a chodník za pekárnou. Projekt „Úprava komunikace za pekárnou“
je podporován Ústeckým krajem, dotace činí 115 000 Kč. Pokračovat budeme v Kaplířově ulici, kde
vznikne dlouho očekávaný nový povrch v části ulice podél obchvatu.
Část opěrné zdi v ulici Stará struha, která je ve vlastnictví města a byla v havarijním stavu, je již nová.
Kromě bezpečnosti obyvatel se zlepšil i vzhled této části Třebenic.
Fyzickým ukončením výše uvedených akcí však naše práce zdaleka nekončí, neboť následuje řada
administrativních úkonů souvisejících s vyúčtováním a kontrolami čerpání dotací.
Eva Hajná, místostarostka
POŠTA TŘEBENICE A ROZŠÍŘENÉ SLUŽBY V ČÍŽKOVICÍCH
V době přestavby budov městského úřadu je naše pošta zastoupena poštou v Čížkovicích. Zde byly
pro toto období okamžitě otevřeny 2 přepážky a hodiny pro veřejnost rozšířeny – v současné době tedy
můžete využít služeb čížkovické pošty.
PO – PÁ od 8.00 do 17.00 hodin.
Zásilky, které nebude možné dodat osobně, jsou ukládány také v Čížkovicích.
Při jednání s manažery České pošty nás zajímalo, zda se nám pošta vrátí. Byli jsme ujištěni, že pošta
v Třebenicích v žádném případě nebude zrušena a ani není na seznamu, podle kterého se postupně činnost
poboček České pošty omezuje.
Nezbývá nám, než vydržet do konce roku. Odměnou bude nový úřad a
důstojné prostředí pro činnost zaměstnanců (nejen pošty) a pro občany (nejen
města).
Martina Patrovská, starostka
-2-
PRÁZDNINY A SETKÁNÍ
O prázdninách se uvidíme při následujících příležitostech:
Nejprve napravíme dětský den odvolaný kvůli počasí a podmáčenému terénu.
Příležitost bavit se s našimi nejmenšími budeme mít v pátek 22. 8. 2014 na fotbalovém
hřišti v Třebenicích. Atrakce pro děti budou připraveny od 15.00 do 19.00 hodin. V 15.00
začne i cesta po soutěžích, za jejichž absolvování obdrží děti odměnu.
Akce bude spojena i s otevřením nového prostoru pro občerstvení. Koupě a
postavení nového stánku, sezení a pergola jsou realizovány s finanční podporou Ústeckého
kraje. Město na ně získalo dotaci ve výši 100 000,- Kč, kterou doplní podílem ze svého rozpočtu. Sportovci
pomohou brigádně.
V sobotu 23. 8. 2014 od 17.00 hodin proběhne již tradičně v Muzeu českého granátu koncert.
Představí se nám Zámecké saxofonové kvarteto a užijeme si ho v případě hezkého počasí v zahradě muzea.
O přestávce každého čeká – také již tradičně – sklenka šampaňského.
V druhé polovině prázdnin bude obohacena expozice Muzea českého granátu. Od 9. srpna 2014 umístí
občanské sdružení Hrady Českého středohoří v muzeu nastálo výstavu Hrady Českého středohoří, která se
bude postupně rozrůstat. Expozice poskytne návštěvníkům informace o mnoha zdejších hradech. Hrady Košťálov,
Oltářík (Hrádek) a Kalich dokonce uvidíme ve 3D animaci, na jejíž pořízení přispělo město Třebenice společně
s německým partnerem městem Grunhain-Beierfeld nemalou finanční částkou. Slavnostní vernisáž této výstavy
proběhne v pátek 8. srpna od 17.00 hodin.
Další kulturní akce se uskuteční na podzim, a to již pod taktovkou nového zastupitelstva a nové kulturní
komise.
Za kulturní komisi V. Klupáková a M. Patrovská
VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ V MUZEU ČESKÉHO GRANÁTU
Dne 21. 6. 2014 se konalo vítání nových občánků. Tentokrát,
z důvodu probíhající rekonstrukce budovy Městského úřadu, obřad
probíhal v Muzeu českého granátu. Obřad vedla místostarostka města
Třebenice paní Eva Hajná a přivítala 8 dětí mezi občany města
Třebenice.
Prostředí Muzea českého granátu a krásně znějící varhany
dýchly na všechny přítomné příjemnou atmosféru. Zpestřením obřadu
bylo vystoupení dětí ze Základní školy a mateřské školy v Třebenicích a
dále vystoupení Třebenických sluníček.
Maminky obdržely květinu, děti malý dárek. Na závěr
slavnostního obřadu byl proveden zápis rodičů včetně příbuzných do
pamětní knihy města Třebenice.
Bc. Lenka Jáhenová
Přivítali jsme nové občánky:
Děti by měly dostat od svých rodičů dvě věci: kořeny a křídla.
Kořeny směřující do minulosti a křídla, volnost a svobodu, mířící k zodpovědné budoucnosti.
J. W. Goethe
Karolína Bašová
Vojtěch Nietsch
Petr Vartýř
Petr Fojtík
Marek Ženatý
Elen Novotná
Alena Šáchová
14. února 2014
25. února 2014
15. února 2014
5. prosince 2013
7. února 2014
4. března 2014
7. dubna 2014
-3-
NOVÁ RADNICE V TŘEBENICÍCH
Město Třebenice bylo úspěšné v podání žádosti o dotaci na akci „Revitalizace objektu MěÚ
Třebenice“. Revitalizace představuje kompletní rekonstrukci tří budov včetně interiéru. Akce bude v 85 %
z uznatelných nákladů financována z dotace ROP NUTS 2 Severozápad z oblasti podpory 2.2. – Investice pro
zlepšení fyzické infrastruktury a 15 % činí spolupodíl města hrazený z úvěru. Projekt financovaný z úvěru se
účastní programu European Investment Bank (EIB) a Evropské unie (EU) „Municipal Infrastructure Facility“
a úvěr bude podpořen finanční pobídkou v maximální výši 10 % Zdrojů EIB ze zdrojů EU.
Zastupitelé města se připravovali na podání žádosti celé 4 roky. Prvním krokem
bylo zpracování architektonické studie, která řeší vnitřní prostory budov.
Druhým krokem bylo zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení
a následovala PD pro provedení stavby. Projektová dokumentace pro stavební
povolení byla taktéž podpořena z prostředků EU v rámci společného projektu
svazku obcí INTEGRO. Tato byla velmi důležitá, neboť k objektům původně
nebyla k dispozici žádná dokumentace a každý prostor musel být nově zaměřen. Potřeba nového úřadu
vycházela ze Strategického plánu rozvoje města, který naše zastupitelstvo vypracovalo po pečlivém zvažování
stavu majetku města a potřeb obyvatel už v prvním roce svého volebního období.
Stav úřadu byl již léta nevyhovující. Staré elektrorozvody byly často přetížené a od létajících jisker
hrozil požár. Docházelo k velkým únikům tepla, nedostatečné bylo sociální zařízení a odpady. Naprosto
zničená byla dřevěná podlaha napadená dřevokazným hmyzem, v jedné části budovy se propadal strop a
nevyhovující bylo rozložení kanceláří. Při akcích na sále nebylo možné připravovat ani základní občerstvení
jako např. kávu, čaj. Zcela chybělo zázemí – oddělené toalety, kuchyňka, šatny, více místa pro archiv apod.
Revitalizace objektu obnáší velké zásahy. Proto se museli všichni, kdo budovy používají, na čas
vystěhovat. V rámci akce bude vyměněna část krovů, které jsou také napadeny dřevokazným hmyzem a
houbou, vyměněna bude střešní krytina. Zcela nová bude elektroinstalace, odpady a rozvod vody. Budovy
budou z části zatepleny a na budově s poštou budou instalována nová okna. Na všech třech objektech bude
nová fasáda a také vydlážděný celý dvůr úřadu, který dnes odkrývá i část kanalizace. Vybuduje se dnes už
povinný přístup pro tělesně handicapované, který řeší přístup tělesně postižených do budovy městského
úřadu (bezbariérový vstup do budovy a výtah do patra). Projektová dokumentace je konzultována s o. s. NIPI
(Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace ČR), který se stal jedním
z mnoha partnerů projektu. Dalšími partnery města Třebenice v tomto projektu je SDH Třebenice. Hasiči se
v rámci kontrolních dnů na stavbě budou zajímat o zabezpečení požární ochrany a následně, po skončení
projektu, budou využívat prostory nové radnice ke svým aktivitám. Dalšími partnery jsou Základní škola a
mateřská škola Třebenice, Třebenická sluníčka (Ing. V. Klupáková), Základní umělecká škola Lovosice a
Dětský domov Dlažkovice. Dětský domov v rámci zájmových kroužků vytvoří výzdobu nových prostor.
Třebenická základní škola již v projektu spolupracuje. Ekologický kroužek prošel staré budovy, vypracoval
fotodokumentaci a soustředí se na to, co povede k úspoře energií. Děti také besedovaly s tvůrcem projektu
Ing. arch. V. Volmanem. Základní umělecká škola Lovosice bude využívat sál k žákovským koncertům a
Třebenická sluníčka například k tréningům.
Výsledkem celé akce bude nový městský úřad. Důležité kanceláře, které občané navštěvují nejčastěji,
budou v přízemí. Nově otevřené bude infocentrum, kde se občané a turisté dozvědí spoustu zajímavých
informací, popřípadě budou moci využít bezplatně internet. Zcela nová bude obřadní síň, prostory pro
činnost spolků, u společenského sálu bude kuchyňka a sociální zázemí pro veřejnost, šatna pro účinkující.
V prostorách budovy nad poštou bude výstavní síň a zázemí zde bude mít v prvním patře strážník Městské
policie Třebenice.
Hlavním obecným cílem projektu je zajištění spokojenosti obyvatel města i obyvatel okolních obcí se
službami v oblasti veřejných služeb a zvýšení kvality života ve městě Třebenice. Cílem projektu je vybudování
kvalitní základny a vhodného prostředí pro profesionální činnost MěÚ Třebenice včetně samosprávy, dále
podpoření aktivit místních komunit města, občanů a další veřejnosti. Cílem je i motivovat tyto skupiny pro
další činnost a případně motivovat ke vzniku nových skupin, spolků a sdružení.
Dalším cílem revitalizace objektu městského úřadu je smysluplné propojení objektů a sjednocení
jednotlivých provozních částí objektu tak, aby se jednotlivé provozní části nekřížily a jejich provozy byly
v maximální míře samostatné. Dojde k celkové modernizaci objektů č. p. 145, č. p. 1 a č. p. 2, které jsou
součástí MěÚ. Objekt bude sloužit především jako správní budova. Společenský sál se zázemím bude určen
pro kulturní akce, akce občanů a spolků, koncerty, školení, semináře apod.
PaedDr. Martina Patrovská, starostka
Ing. Eva Hajná, místostarostka
-4-
COŽ TAKHLE DO NĚMECKA?
Poslední 3 roky probíhá spolupráce našeho města s německým městem GrunhainBeierfeld. Máme za sebou vzájemné informační návštěvy zastupitelů Třebenic a okolních
obcí, hrazené z dotací, které získal svazek obcí INTEGRO. Dále spolupráci na nové expozici
občanského sdružení Hrady Českého středohoří (město je členem sdružení), kterou máte
možnost vidět v Lovosicích. Následně bude umístěna natrvalo v našem Muzeu českého
granátu. Spolupráce má přinést i zájem občanů navštívit naše partnery. Co nám naši
sousedé nabízí?
Město Grünhain-Beierfeld – www.beierfeld.de - nabízí svým návštěvníkům podívanou v oblasti
turistiky na německé straně Krušných hor. Můžete zde zažít oslavy jako například Den hledání velikonočních
kraslic nebo Den výroby lžic. Doporučeným zážitkem je zkusit si jeden den v duchu tradičního venkovského
života v přírodním parku a Zoo-parku Waschleithe. Na procházku se lze vydat i do monumentálního údolí
chráněné krajiny Oswaldtalu, která je obklopena ze všech stran lesy. Za zmínku také rozhodně stojí i
prohlídky tajuplné štoly ,,Herkules-Frisch-Glück’’. Navštívit byste měli park miniatur, budovaný přes 40 let.
Najdete zde kopie okolních zámků, hradů, zajímavých staveb. Některé z nich jsou i pohyblivé – např.
miniaturní lanovka nebo kovářská dílna.
Sousední historické městečko Schwarzenberg, v jehož centru stojí hrad, nabízí např. návštěvu
železničního muzea, kde je nezapomenutelným zážitkem výlet vlakem do 3000 metrového hornického dolu
Pöhl. V dole si můžete také vyzkoušet ruční a strojní vrtání nákladním rypadlem. Nenechte si ujít vyvrcholení
roku - Schwarzenbergský vánoční trh
Po náročných výpravách za zábavou se hodí pořádná dávka
relaxace a odpočinku. To umožňuje město Bad Schlema - www.kurortschlema.de - se svými rozsáhlými lázněmi. Areál je vybaven vnitřními i
venkovními terapeutickými bazény, finskými saunami a mnoha jinými
atrakcemi. Užívat si můžete fitness masáž, ajurvédu, ergoterapii, masáž
tibetskými miskami, bylinkovou koupel. A když není teplo, ale pořádná
zima, tak si v Bad Schlema lze užít pravé zimní radovánky. Vedle lyžování,
sáňkování, snowboardingu, můžete pokořit i obávaný sněžný tobogán.
V případě nepříjemného počasí můžete místo skotačení ve sněhu zajít do
radionových lázní, kde okusíte léčivou energii přímo z nitra země. Ceny za
ubytování a služby jsou srovnatelné s cenami u nás doma (je to pravda,
ověřovali jsme to).
Na památku si kromě zážitků a dobré nálady můžete odvézt
některý z mnoha druhů likérů, vyrobený z místních bylinek nebo výrobky z
řezbářských dílen, které jsou tradičním dodavatelem suvenýrů v Krušných
horách.
Martina Patrovská, starostka
Michal Zázvorka, praktikant
……………………………………………………………………………………………
KONCERTY


Vzpomínkový koncert k výročí
nedožitých 70. narozenin Karla Kryla
uspořádal v Třebenicích v sobotu 12.
dubna 2014 v sále městského úřadu Sbor
dobrovolných hasičů.

28. 6. 2014
Koncert v kostele sv. Petr a Pavla na
Sutomi: Saxofon a piano duo.
Účinkující: Laura Míkel Vlková – klavír,
Roman Fojtíček – saxofon.
-5-
ZÁKLADNÍ ŠKOLA TŘEBENICE
Základní škola Třebenice je již delší dobu zapojena do mezinárodního programu
Ekoškola. Hlavním koordinátorem projektu v České republice je Sdružení Tereza. Cílem
tohoto programu je zvyšovat ekologické povědomí dětí a tím i jejich rodičů, ale současně
vést děti k samostatnosti a k odpovědnosti za své chování k přírodě, učit je všímat si svého
okolí a obhajovat své názory před ostatními.
Projekt se zaměřuje na 4 hlavní oblasti – vodu, energii, odpady a prostředí školy. V sedmi krocích
žáci plní zadání projektu, na jehož konci je sepsání a podání žádosti o udělení titulu. Potom následuje
návštěva auditorů ve škole, kteří pečlivě kontrolují, jestli
jsou zadaná kritéria skutečně splněna. Procházejí celou
školu, hovoří se členy ekotýmu, s ostatními dětmi a učiteli
i s vedením školy. Následně pošlou vyrozumění, jak škola
při auditu obstála.
V letošním školním roce jsme v auditu již podruhé
obstáli. Ekotým pod vedením p. učitelky Jany Schánové
odvedl velký kus práce. Za odměnu byli tři členky
ekotýmu pozvány spolu s dalšími úspěšnými školami do
Prahy na slavnostní předávání titulů. Vše probíhalo
v příjemné atmosféře v krásném prostředí Valdštejnského
paláce za přítomnosti zástupců ministerstva životního
prostředí. Prostřednictvím těchto „vyslanců“ byl škole
předán certifikát a vlajka s logem Ekoškoly.
Získáním titulu ale práce na projektu nekončí, neboť titul se uděluje jen na dva roky. Pak se musí
znovu obhajovat. A tak už teď přemýšlíme, co by se v naší škole a v našem městě v této oblasti ještě dalo
zlepšit.
Jednou z dlouhodobých a úspěšných ekologických aktivit naší školy je sběr papíru, o jehož výsledcích
vás pravidelně na konci každého školního roku informujeme. I letos tedy nechybí trochu statistiky:
V letošním školním roce k nám svozový vůz pro sběr papíru firmy Tilia Mělník zavítal celkem
čtyřikrát. Naložilo a odvezlo se 14 971,45 kg papíru, za které jsme získali celkem 23 392,- Kč (z toho 1 878,Kč mateřská škola). Paní učitelky z mateřské školy využily většinu získaných finančních prostředků na nákup
surovin pro občerstvení ke Dni matek. Děti za pomoci p. učitelek připravily pro své maminky pohoštění.
V základní škole byla část peněz využita na různé školní akce (na dorty jako odměny pro žáky za vystoupení
na školní akademii; odměny pro žáky, kteří se zúčastnili cyklistického kurzu; nákup potravin pro přípravu
občerstvení v rámci projektového dne Den Evropy). Sběr papíru ve škole doprovází celoroční soutěž „Zachraň
strom“. Z výtěžku sběru se tedy nakupují i odměny pro všechny zúčastněné děti. Oceněni byli všichni žáci,
kteří se soutěže zúčastnili. Nejhodnotnější ceny získaly děti, které nasbíraly více než 500 kg papíru. Těchto
žáků bylo letos 7, ceny jim byly předány na Školní
akademii 10. 6. 2014. Hlavní cenou byl tablet. Vítěznou
třídou se stal 4. ročník, všichni žáci společně nasbírali
3 638 kg papíru. Odměna byla sladká – zmrzlinový pohár.
Všichni žáci ve škole, kteří v tomto školním roce donesli
sběr v jakémkoliv množství, byli za svou snahu oceněni
malou odměnou. Zbylé finanční prostředky škola využije
v letošním školním roce opět ke zlepšení prostředí školy.
Největší část finančních prostředků bude věnována na
zakoupení nábytku pro venkovní učebnu na pozemku za
budovou I. stupně. V současné době se zde dokončuje
prostor, který budou moci žáci využívat za pěkného počasí
při vyučování i o přestávkách, při zájmových činnostech i
ve školní družině. Děkujeme tímto všem žákům, i jejich
rodičům, kteří nám sběrem starého papíru na vybudování venkovní učebny přispěli.
Koncem června naše škola již tradičně uspořádala akci „Sběr ve městě“ se žáky II. stupně. Žáci
procházeli se svými třídními učiteli ulice města a sbírali papír, který jim připravili občané Třebenic
informovaní letáky a městským rozhlasem. Tímto způsobem se podařilo sebrat více než tunu starého papíru.
Tímto občanům Třebenic děkujeme za spolupráci.
Školní rok 2013/2014 skončil. Poslední školní den jsme se v Muzeu českého granátu slavnostně
rozloučili s žáky 9. ročníku. Deváťáci se rozloučili i ve škole se všemi žáky a se všemi učiteli, kteří jim na závěr
před školou utvořili tradiční špalír. Loučení bylo dojemné, i pár slziček ukáplo.
Začaly prázdniny a ve škole se již připravujeme na školní rok nový. V září přivítáme nové malé žáčky
ve dvou prvních třídách. Obě paní učitelky (Mgr. Věra Zajptová a Mgr. Jana Krugová) se na ně již těší.
Všichni doufáme, že se jim ve škole bude líbit. Sobě přejeme, aby nový školní rok byl pro všechny úspěšný.
Lucie Racková
-6-
ROZDÁVÁNÍ VYSVĚDČENÍ
MŠ GRANÁTEK
NA VALDEKU VE SLATINĚ
Ve školním roce 2013/2014 se MŠ Granátek
aktivně zapojila do projektu Pedagogicko-psychologické
ježdění,
jako
jedinečné
inovativní
vzdělávání
v Hiporehabilitačním centru VALDEK, o.p.s. ve Slatině
pod Hazmburkem. Speciální výuku spojenou s jízdou a
péčí o koně navštěvovaly průběžně třídy Berušky, Včelky a
Ježci každé úterý. Děti se učily péči o koníky, probíhalo
rehabilitační cvičení, logopedické procvičování, výtvarná
činnost k daným ročním obdobím a doplňování do
pracovních listů. Jízdu na koni úspěšně zvládli všichni a
byla to vždy po výuce lákavá odměna. Slavnostní
rozdávání vysvědčení bylo připraveno
pro každou třídu zvlášť, děti si získané
znalosti zopakovaly hravou formou při
plnění úkolů a na závěr dostaly
vysvědčení a dárek. Samozřejmě se
nejvíc těší na září, kdy se jim brány
Valdeku zase otevřou!
Klára Pospíšilová
………………………………………………………
EŠTĚ TO NESKONČILO!
ANEB DOJMY Z KONCERTU KOMORNÍ HUDBY ŽÁKŮ ZUŠ
Tomáš Vytisk
„Nééé, eště to neskončilo,“ důrazně pronesla dívenka,
když s ní její rodiče chtěli odejít ještě před koncem koncertu.
Poněkud netradiční úvod pro článek o koncertu komorní hudby?
Musím přiznat, že pronesená věta byla silným zážitkem (pro
mnohé dospělé lekcí slušného chování) a zaslouží potlesk, stejně
jako si potlesk zasloužili všichni žáci ZUŠ, kteří vystoupili
5. června na koncertu komorní hudby v Muzeu českého granátu.
Zmíněná mladá dáma setrvala a nenechala se ošidit o produkci
klarinetisty Matouše Kopáčka, absolutního vítěze 48. ročníku
mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino
Praga 2014. Vystoupení talentovaného klarinetisty bylo totiž
pomyslnou třešničkou na dortu přehlídky celoroční práce malých
a mladých muzikantů ze „zušky“.
V krásném prostředí muzea zazněly jednoduché skladby
v podání začínajících žáčků, kousky obtížnější v provedení těch zkušenějších i opravdové hudební lahůdky. Mnohé děti
zažívaly své první veřejné vystoupení, nicméně nervozita, která u některých přece jen zapracovala, neubrala nic ze zaujetí,
se kterým hrály a zpívaly. Za zmínku stojí například vystoupení E. Kovandové, která zazpívala pěvecky obtížnou „Dobrou
radu“ od Leoše Janáčka. V takové chvíli si člověk uvědomí, jak dlouhá a těžká je cesta od prvních nesmělých tónů
k perfektně zvládnuté skladbě. Obdiv a potlesk proto zaslouží také učitelé malých umělců. Všichni účinkující předváděli
svůj um s nadšením. Bylo vidět a hlavně slyšet, že je hudba baví a jak je těší pozornost posluchačů, z valné většiny rodičů
a příbuzných žáků.
Hana Husáková
KOLÁČ PANÍ NOVÁKOVÉ
………………………………………………………………………………….
V Třebívlicích v květnu proběhl 4. ročník mezinárodního folklorního festivalu ,,ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ’’.
Během festivalu byla uspořádána i soutěž o nejchutnější a nejkrásnější koláč České Středohoří. Vítězný koláč upekla
naše spoluobčanka, pracující na Městském úřadu, paní Pavla Nováková. Paní Nováková se nám svěřila se svými
prožitky ze soutěže:
,,O soutěži jsem se dozvěděla od své kamarádky, které jsem na té soutěži pomáhala a také společně s ní i pořádala.
Když jsem tam přišla, dozvěděla jsem se, že koláč, který jsem upekla jen tak na ochutnání pro kamarádku, je v soutěži. Ale
říkala jsem si, že to stejně nevyhraju. Konkurence sice nebyla velká, ale musím říct, že všechny koláče vypadaly krásně a
chutně. Když se vyhlašoval vítězný koláč a uslyšela jsem svoje jméno, měla jsem hrozný pocit. Úplně jsem se
styděla vylézt na podium. Kdyby tam nebyl můj syn a nedostrkal by mne nahoru, nešla bych si převzít
cenu. Nejspíš už se do žádné takové soutěže nepřihlásím, nejsem soutěžní typ. Ale na druhou stranu, když se
na to podívám s odstupem času, tak jsem ráda, že vyhrál recept, který jsem zdědila po své mamince.
Paní Nováková nám prozradila i svůj recept na onen vítězný koláč:
Těsto: 40 dkg hl. mouky, 12 dkg tuku, 10 dkg cukru, 1 prášek do pečiva, 1 vejce, 1 vanil. cukr, trochu mléka; Náplň:
jablka, hrozinky, potřít vejci a posypat mandlemi
Michal Zázvorka, praktikant na MěÚ Třebenice
a student 1. ročníku Střední školy Ekonom v Litoměřicích obor Mediální komunikace
-7-
PÁR VĚT K PROBLEMATICE PITÍ ALKOHOLU NA VEŘEJNOSTI
Problematika pití na veřejnosti a jeho důsledků je docela rozsáhlý
problém, ale nikdy nejde o osamocený, izolovaný jev. Když si odpustíme
moralizování o škodlivosti alkoholu a nedostatcích rodinné a školní výchovy, vždy
jde o jistý proces, na jehož konci je ošklivý starý opilec, v horším případě opilý
jinak docela hezký dorostenec. Na něj také není hezký pohled. Někdo jim ovšem
ten alkohol musí dodat a tady je začátek řešení – dbát na to, aby k tomu
nedocházelo. Apelace na svědomí a morálku asi nebudou k ničemu, kšeft je kšeft,
že, milý státe (daně z alkoholu jsou dobrým příjmem do děravé kapsy), je však
ještě možnost postihnout podle platných zákonů takovéto prodejce nebo toho, kdo
v zastoupení konzumentovi alkohol pořídí. Jednou z možností je obecně závazná
vyhláška, která může za příznivých okolností pití na veřejnosti omezit. Ale jak
známo, s vyhláškami bývá potíž. Nesmí obsahovat nic, co je řešeno v jiném
platném zákoně, jinak ji státní dozor zruší. Tady už nejde o problém samotný, ale o
formu, na které se dá tančit téměř do nekonečna. Vyhlášku o veřejném pořádku
v Třebenicích jsme museli také zrušit a návrh nové není na pořadu dne.
Všichni máme v živé paměti opilecké výkony některých našich
spoluobčanů. V případech, kdy překročí jistou mez únosnosti nebo vzbudí veřejné
pohoršení, lze je postihnout podle jiných platných paragrafů. Domnívám se však,
že tomu lze do značné míry předejít. Určité typy jsou obecně známy i prodejcům a
každý mladík či mladice mají nějaké rodiče. Ti především odpovídají za to, jak se
jejich nedospělec chová na veřejnosti a že pití alkoholu je v jejich životě normální.
Někde to nejspíš viděli. To říkám tak trochu i na obranu policie, která nemůže být
všude a obvykle sotva stačí řešit věci důležitější. Tím je neomlouvám ale tak to je. Druhým extrémem je, jak často vidíme
v amerických filmech, že se na veřejnosti pije dál, ale flaška je schována v papírovém pytlíku, takže je vše O. K. Mezi námi
jsou i tací, kteří se pozorováním těchto jedinců baví, přičemž poté neváhají rozhořčeně pokřikovat, že s tím město nic
nedělá. Nevím, jestli v takových případech něco vyřeší jakkoliv vysoká pokuta nebo přestupkové řízení. Když už na úřad
opilce dostanete, nastává válka papírů, neboť kdo pije přes míru, nemívá z čeho pokuty platit a z ostudy už má kabát.
Navíc vám za střízliva slíbí cokoliv. Na druhou stranu se i bohabojnému občanu může přihodit, že v jistých situacích svou
výdrž neodhadne a spadne do kategorie veřejného pohoršení. Pohoršení bývají nezřídka ti, kteří při podobné situaci ještě
nachytáni nebyli. Nemyslím však, že je nutné tyto lidi nějak zvlášť postihovat, pokud nezpůsobí materiální škodu.
Obvykle se sami za sebe po vystřízlivění dost stydí.
Není mým úmyslem problém bagatelizovat, ale pokud se neřeší prvotní problémy jednotlivců, kterých se tyto
věci týkají, bývá represe marná a vyhlášky nic nevyřeší. Je dobré zapojovat zdravý rozum a svou životní zkušenost a
působit tam, kde to má smysl. Ještě jsem nepotkal vyrovnaného a sebejistého jedince, který by potřeboval pít alkohol na
veřejném prostranství. K vyrovnanosti a sebedůvěře lidského jedince je však třeba mnoho věcí, přičemž snad ani jedna
není v moci úřední. Nemusíte s tím souhlasit, ale snažme se prosím, aby kolem nás rozkolísaných a nejistých lidí ubývalo.
Bude to lepší než dvacet vyhlášek.
Z pohledu zákona lze požívání alkoholických nápojů a tabákových výrobků postihnout podle zákona č. 379/2005
Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, kdy
bylo nově myšleno hlavně na kouření na zastávkách, v budovách
veřejného stravování, prodej pomocí automatů, u nichž nelze
vyloučit prodej osobám mladším 18 let, veřejně volně přístupné
uzavřené prostory.
Dále zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, § 46 odst. 2,
přestupky proti pořádku ve věcech územní samosprávy, § 47,
odstav. 1, písm. b a d (rušení nočního klidu a znečištění veřejného
prostranství, což je většinou problém lidí pod vlivem omamných a
psychotropních látek).
Josef Otradovec a Tomáš Rotbauer
SBÍREJTE S NÁMI
 víčka pro Jeníčka
Plastová víčka od sudů, PET lahví, mléka a dalších
nápojů můžete odevzdat na dvou sběrných místech:
-
-8-
v mateřské škole v Třebenicích
v obchodě se zdravou výživou „Diamantové
zdraví“ ve zdravotním středisku v Třebenicích
JARNÍ DNY ZA NÁMI
A LETNÍ DNY PŘED NÁMI
Vážení čtenáři,
není tak dlouho, co jsme se těšili na hezké jarní
počasí. Jaro uteklo jako voda a před námi je letní období,
kdy si děti užijí prázdniny a dospělí zaslouženou
dovolenou.
Za sebou máme „Jarní turnaj ve stolním tenise“,
„Velikonoční hodování“, „Den dětí a grilovačku“,
„Vzpomínku na Jana Husa“. Na Dni dětí všem hráli
manželé Drašarovi, soutěžilo se v šesti disciplínách,
kterých se zúčastnili i dospělí. O zábavu nebyla nouze.
Děti byly odměněny sladkostmi, limonádou a mini
zmrzlinou. Buď samy nebo za pomoci dospělých si opekly
špekáčky. V dopoledních hodinách se začalo grilovat
jehněčí, které se později podávalo s chlebem. Tato akce
byla jako „zápisné“ od rodiny Jeřábkových, kteří si celou
přípravu zabezpečili sami. Na přípravě se také podíleli
někteří občané. K masu nechybělo pivo ani víno.
V podvečer zahrál pan Srp s kamarády, kteří zahráli a
zazpívali trampské a country písničky. 5. 7. 2014 jsme
měli posezení pod altánem jako vzpomínku na Jana Husa.
Poměrná mužská část se zhostila uvaření výborného
hovězího guláše.
Rádi bychom poděkovali Městu Třebenice za
finanční podporu na pořádané akce, Dangova Ha Giang Večerka Třebenice za sponzorský dar na Den dětí,
Hospodě Havel za zapůjčení pípy a zajištění piva. Dále
poděkování patří všem, kteří se na akcích aktivně účastnili
například upečením sladkých dobrot či slaného pečiva.
Poděkování patří také všem, kteří se podíleli na
zabudování nového herního prvku a úpravách na dětském
hřišti.
Za Osadní výbor Kololeč Lenka Veselá
Každý z nás ročně vyprodukuje zhruba 15 kg starého šatstva. Toto množství v současnosti končí jako směsný
odpad. Těžko se pro něj hledá jeho další ekonomické využití. Jako zatím jedinou, ekonomicky a ekologicky schůdnou
cestou se jeví strategie, která tyto oděvy vrací zpět lidem pro opětovné použití. Jak u nás doma tak i v zahraničí naše
společnost REVENGE, a.s. rozmísťuje kontejnery na sběr obuvi a textilu. Náš hlavní cíl je ekologicky zhodnotit tento
druh suroviny a tím účinně snížit množství směsného komunálního odpadu v řádu mnoha procent. Společnost
REVENGE a.s. touto službou tak nabízí cestu dobrovolné spolupráce každému občanovi, jak se podílet na snižování
dopadového znečištění našeho okolí a to bez dodatečných finančních požadavků na veřejné rozpočty. Není již
nutné tento druh materiálu spalovat ve spalovnách nebo ho ukládat na skládkách. Odevzdáním Vašeho nepotřebného
oblečení do sběrných kontejnerů dáváte svému šatstvu druhý život. Každý den se v našem moderním, třídícím závodě
v Boskovicích zabývá 150 lidí tříděním a zpracováním šatstva i bot, a dalších přibližně 100 míst je na nás navázáno
v partnerských organizacích. Zpracujeme 500 až 600 tun měsíčně. Z této hromady se podaří větší část oblečení
zachránit, tak aby mohlo posloužit svému původnímu účelu, zbývající třetina se zpracuje pro průmyslové využití.
Poměrně malý zbytek je zatím odpad, který se energeticky zhodnocuje. Přirozenou součástí práce
s oděvy je i využívání takto sesbíraného oblečení v neziskových projektech se společnostmi jako
jsou: ADRA, SOS TEXTIL OLOMOUC, MOMENT OSTRAVA, ČČK a další.
Do kontejneru patří:
VEŠKERÉ ODĚVY, BOTY, HRAČKY (MĚKKÉ, TVRDÉ), KABELKY, BYTOVÝ TEXTIL,
PROSTĚRADLA, PŘIKRÝVKY, POVLEČENÍ ATD.
Do kontejneru nepatří:
MOKRÉ, PLESNIVÉ, ZNEČIŠTĚNÉ ZEMINOU A ROPNÝMI LÁTKAMI, PRŮMYSLOVÉ
USTŘIŽKY LÁTEK
Vložením Vašeho šatstva do té správné bedny jste právě vykonali další krok na cestě správným směrem.
Společnost REVENGE a.s., Váš partner pro 21. století
-9-
TŘEBENICKÉ ŽENY
V pátek 23. 5. 2014 vyrazilo 7 aut s 28
třebenickými ženami na tradiční jarní výlet, tentokrát do
Harrachova. Cesta příjemně utekla a k večeru jsme byly
přímo na místě - hotel Fit Fun, Harrachov - Rýžoviště.
Ubytování, bazén, večeře a posezení s „pokecem"
a dobrým mokem do pozdního večera. V sobotu ráno
odjezd k lanovce na Čertovu horu a z vrcholu pěšky dolů
na Mumlavský vodopád. Nádhera! V hotelu některé z nás
absolvovaly masáž (příjemnou), zbytek se pustil do
bowlingu. A opět večerní posezení, zkrátka bezva večer.
V neděli jsme navštívily harrachovskou sklárnu, kde se
vyrábí foukané užitkové sklo. S obdivem jsme sledovaly
práci zručných sklářů a brusiče. Cestou domů následovala
zastávka v Příchovicích v muzeu Járy Cimrmana a výstup
na maják Járy Cimrmana, nově postavenou rozhlednu.
Přilákal nás hrad Grabštejn, kde šikovná průvodkyně
ochotně zodpověděla všechny naše dotazy. Byl to opět
moc pěkně prožitý víkend v báječné společnosti. Už se
těšíme na výlet zářijový, tentokrát do Bedřichova
v Jizerských horách!
Helena Kroupová
SENIOR KLUB ŽIJE SPORTEM
LITVÍNOV - Nebojácné, vitální a sportovně naladěné Senior kluby se
rozhodly poměřit své síly při atletických závodech pořádaných městem
Litvínov.
Brzy ráno 29. 5. 2014 vyrazilo sedm odvážných
důchodců z třebenického Senior klubu vstříc svým
olympijským výkonům. Celou výpravu vedl jako kapitán
týmu předseda Senior klubu - pan Polychronis Jalamudis.
Následovaly ho dámy plně připravené podat co nejlepší
sportovní výkon - Jitka Jabůrková, PhDr. Věra Hodková,
Marta Houdková, Jaroslava Vysoká, Ludmila Maledská a
Anna Dlouhá. Po příjezdu na atletický stadion v Litvínově se
naši reprezentanti zúčastnili slavnostního nástupu spolu se
zástupci dalších 30-ti Senior klubů. Přes nepříznivé počasí
se všichni závodníci naplno pustili do zápolení. Třebenický
výběr si nejprve šel zastřílet šipkami, potom se vypořádal
s hody na koš. Následovaly hody kruhů na tyč, střílení
tenisových míčků florbalovou holí na branku, ruské kuželky,
hody granátem, převoz pneumatiky na kolečku a řada dalších
disciplín. Po vyčerpávajících bojích chutnala našim
bojovníkům zasloužená odměna ve formě občerstvení.
Všichni při svačině také s napětím sledovali, jak sportují
přísní rozhodčí, kteří tak okusili zážitky seniorů.
,,Přestože bylo ošklivé počasí, soutěže se líbily. Mně
se nejvíc povedly hody granátem. Trefila jsem se přímo do
čtverce. A paní Maledská střílela výborně šipkami," říká paní
Jaroslava Vysoká. ,,Já jsem byla nejlepší v petangu,"
pochlubila se paní Marta Houdková. ,, Já jsem měla největší
úspěch v bollobalu," přidává se paní Anna Dlouhá. Paní Jitka
Jabůrková dodává: ,,Já jsem byla nejrychlejší v jízdě
s radvancem.“ ,,Ale jenom za ženy!“ upřesňuje pan
Polychronis Jalamudis „Já byl z nás nejrychlejší…“
Přejeme Senior klubu, aby k sedmi statečným
v příštím roce přibyli další nadšenci, ať to budou závodníci
nebo fanoušci.
Michal Zázvorka, praktikant
- 10 -
SPORTOVNÍ AKCE V DĚTSKÉM
DOMOVĚ V DLAŽKOVICÍCH
U nás v domově velice rádi sportujeme. Hrajeme zde
v parku fotbal, florbal, nohejbal, přehazovanou, vybíjenou a stolní
tenis. Během roku jezdíme na různé turnaje a akce, kde
reprezentujeme naši školu nebo náš dětský domov. Letos jsme byli
opravdu úspěšní a posbírali jsme hodně pohárů a medailí.
Dne 13. 3. 2014 proběhl již II. ročník siláckého víceboje
v Bílině (shyby, veslování na trenažéru, bench-press, armwrestling).
Z našeho domova se umístila Michala Kaplanová, která jako na
loňském ročníku opět zvítězila a nedala svým soupeřkám šanci.
V kategorii mladších žáků se umístil Tibor Badi, také získal 1. místo.
28. 3. 2014 jsme se zúčastnili XX. ročníku mez. Turnaje
v sálové kopané dětských domovů, kde jsme obsadili krásné 2. místo
(z 16 týmů). Na turnaji byly i dva dětské domovy z Německa.
DD CUP - 1. místo v kvalifikačním turnaji v Teplicích
22. 4. 2014 jsme se zúčastnili fotbalového turnaje
dětských domovů, kde jsme obsadili 1. místo. Ceny nám předal
bývalý hráč Teplic - Pavel Verbíř. Pro naše chlapce to byl velký
úspěch a také skvělý zážitek.
24. 4. 2014 jsme pořádali turnaj v malé kopané
v Podsedicích. Letos se turnaje zúčastnilo opět 10 týmů - Teplice,
Duchcov, Roudnice, Lovosice, Louny, 3 týmy z Ústí nad Labem,
Litoměřice a domácí tým Dlažkovice. Po celou dobu turnaje nám
přálo hezké počasí. Celý turnaj jsme vyhráli a ve finále porazili tým
Severáku z Ústí. Na třetím místě skončily Louny a čtvrté místo
obsadili chlapci z Roudnice. Nejlepším střelcem turnaje byl Václav
Samko z Dlažkovic. Ještě jednou děkujeme městu Třebenice za
sponzorský dar.
5. 2. 2014 jsme jeli na turnaj ve stolním tenise, který se konal v Litoměřicích. Na turnaji jsme získali celkem 3 zlaté a
jednu bronzovou medaili. V kategorii žáci se na 1. místě umístil Václav Mlynář, na 3. místě Michal Nový a za mladší žákyně
získala 1. místo Adéla Sýkorová. V kategorii starších žáků obsadil 1. místo Alex Ibl.
7. 5. 2014 - Lehkoatletický čtyřboj v Roudnici nad Labem, kde jsme byli i letos velmi úspěšní a přivezli si celkem 9
medailí. Mlynář Václav - 2. místo skok do dálky, 2. místo hod krik. míčkem, 2. místo běh na 1500 m; Samko Václav - 1. místo běh
na 60 m, 1. místo skok do dálky, 3. místo hod krik. Míčkem; Sýkorová Adéla - 2. místo běh na 60 m, 2. místo běh na 800 m;
Kaplanová Michala - 2. místo hod krik. míčkem.
Letos se nám podařilo probojovat se na turnaj v malé kopané, který se konal 19. 5. 2014 na Strahově. Turnaje se
zúčastnilo celkem 54 dětských domovů. Ve skupině jsme porazili Senožaty, Melč a remizovali jsme s Dolními Počernicemi.
Dostali jsme se mezi 8 nejlepších, ale čtvrtfinále jsme prohráli s Přerovem 1:2. Nakonec jsme tedy obsadili krásné 6. místo. Ceny
nám předával Tomáš Rosický a Jakub Kohák.
Také jsme se dostali na Mistrovství republiky základních škol speciálních do Hradce Králové, které se konalo 22. 5.
2014. Turnaje se zúčastnilo celkem 6 týmů - Liberec, Praha, Český Krumlov, Chlumec nad Cidlinou, Hradec Králové a
Dlažkovice. Hrálo se systémem „každý s každým“. Prohráli jsme jen s Prahou, která nakonec zvítězila v celém turnaji. Dlažkovice
obsadily 2. místo a Hradec Králové 3. místo.
23. 5 - 25. 5. 2014 odjelo 8 dětí a dvě paní vychovatelky na soutěž do Prahy, kde se děti připravují do života a plní
různé úkoly. Z 16 dětských domovů jsme obsadili 2. místo. Děti vyhrály krásnou cenu a to víkendový kurz windsurfingu
s Tomášem Malinou na vodní nádrži Nechranice.
A konec školního roku jsme zakončili v Třebívlicích, kde jsme se zúčastnili turnaje Baronka Cup ve florbalu a získali
jsme 3. místo. Také se velice těšíme na prázdniny, protože se jede na dva tábory. V červenci do Jánských Lázní a v srpnu do
Zlenic u Prahy. Všechny čtenáře zdraví všechny děti a tety z Dlažkovic.
………………………………………………………………..
Kotlář Jiří, vedoucí vychovatel, zástupce ředitelky
ANKETA
Prázdniny, dovolená. Čas pro poznávání exotických míst i různých koutů naší země. Zeptali jsme se:
„Co by si podle vás turisté při pobytu v Třebenicích rozhodně neměli nechat ujít?“
Kateřina K.: „Košťálov a vůbec všechny kopce v okolí, výlety na kole po okolí.“
Dáša P.: „V Třebenicích je třeba navštívit Muzeum českého granátu, pak vystoupat na Košťálov a za odměnu pobýt na jeho úpatí na
Sutomi s kostelem sv. Petra a Pavla. Nepřekonatelné jsou výhledy do všech koutů širokého údolí, jež inspirovaly nejednoho malíře či
cestovatele, kteří opouštěli Sutom plni okouzlení.“
Monika S.: „Určitě Muzeum českého granátu a pak Opárenské údolí. Mě se to tam moc líbí.“
Zdeněk L.: „V Třebenicích Muzeum českého granátu. V okolí Hazmburk a Libochovice. Myslím, že je tady toho k vidění spousta.“
Jitka N.: „Měli by zajít do muzea, taky do Čokolaterie a na Hazmburk. Tam je to krásné.“
Mirka K.: „Pro mě je nejkrásnější Oltářík a jinak klasika - Muzeum českého granátu.“
- 11 -
SARAJEVO V NÁS,
ANEB JAK SE PAN JOŠT SETKAL S GAVRILEM PRINCIPEM…
Sarajevský atentát, provedený 28. června 1914 Gavrilem Principem a jeho druhy z hnutí Mladá
Bosna, je předmětem nekonečných disputací již celé století. Možno říci, že hostinský Palivec z Haškova
Švejka věděl své, když na provokační otázku civilního strážníka Bretschneidera, co soudí o atentátu, odpověděl, že pro
něho jakožto živnostníka „nějaký Sarajevo, politika, nebo nebožtík arcivévoda nic není, z toho nekouká než
Pankrác.“ Jaroslav Hašek prostřednictvím literární postavy výstižně charakterizoval dusnou společenskou atmosféru,
panující bezprostředně po atentátu. Byl vyhlášen státní smutek, vyžadovány projevy loajality k panovnickému rodu a
v prorežimním tisku probíhala nenávistná kampaň proti Srbsku, podezřívanému z podpory atentátníků. Třebenická
městská rada reagovala na sarajevské události loajálním prohlášením. Prvého července 1914 zaslala dopis
okresnímu hejtmanství do Litoměřic, v němž přislíbila věrnost a oddanost panovnickému rodu a vyjádřila účast nad
ztrátou, jíž utrpěli národové říše zabitím následníka a jeho choti. O dva dny později se v třebenickém kostele konaly
za oběti atentátu smuteční bohoslužby. Protivládně orientovaní čeští žurnalisté dávali atentát do
souvislosti s chybnou vnitřní i zahraniční politikou mocnářství a kritizovali zneužívání atentátu pro
vytváření válečnické hysterie. Roudnický mladočeský list Podřipan neváhal 11. července 1914 na titulní straně
otisknout otevřený dopis chorvatského studenta Petara N., jenž dospěl k závěru, že Principův čin má své kořeny
v útisku národů a politické nezralosti mladých lidí svedených primitivním romantismem, a tamtéž
vycházející agrárnické Podřipské listy, psaly o štvaní vídeňských kapitalistických a vojenských listů do války
proti Srbsku kvůli činu dvou nezodpovědných fanatiků.
Když měsíc po atentátu, 28. července 1914, přikročila monarchie k trestné vojenské výpravě proti
Srbsku, spustila tím krvavý válečný konflikt, jemuž se dostalo označení „velká válka“, či s ohledem na globální
rozměry (prvá) světová válka. Atentátníci byli mezitím pozatýkáni a postaveni v Sarajevu před soud, jenž
28. října 1914 vynesl pět trestů smrti. Třináct obžalovaných, jimž v době atentátu nebylo dvacet let,
odsoudil k dlouholetým žalářům. Mezi ně patřili i tři hlavní aktéři sarajevského dramatu, student Gavrilo Princip,
z jehož pistole vyšlehly osudné smrtící výstřely, sarajevský sazeč Nedeljko Čabrinovič, jenž hodil na arcivévodův vůz
bombu, která spadla a zranila osoby v dalším autě i řadu přihlížejících diváků, a student Trifko Grabež, jenž nenalezl
odvahu vystřelit na arcivévodův vůz. Každého z nich odsoudili k trestu dvaceti let těžkého vězení, který vykonávali od
pátého prosince 1914 v dalekých Čechách, v obávané vojenské věznici na Malé pevnosti v Terezíně. Za
čtvrt roku nato, 2. března 1915, k nim přibyli další tři odsouzenci, student obchodní akademie Ivo Kranjevič (10 let
těžkého žaláře), student učitelského ústavu Lazar Djukič (10 let těžkého žaláře) a selský syn z Tobutu Cvijan
Stjepanovič (7 let těžkého žaláře).
Sarajevské odsouzence na Malé pevnosti izolovali od ostatních vězňů a umístili do samovazby. Nebyli
sice přímo fyzicky týráni, uplatňovali však vůči nim brutální vězeňský režim, jenž poškozoval jejich fyzickou i
psychickou kondici. Musili nosit okovy o váze 10 kg (sňaty jim byly až 2. 12. 1915, v případě Gavrila Principa teprve
v únoru 1916), na noc byli připoutáni silným řetězem ke stěnám cel. Strava byla nedostatečná, cely natolik studené, že
v nich v zimě zamrzala voda. Zoufalé byly hygienické poměry, prádlo jim měnili jednou měsíčně, mýdlo posléze
nedostávali vůbec.
Přemístěním „sarajevských arcimordýřů“ na terezínskou Malou pevnost, jakoby „Sarajevo vstoupilo do
našeho regionu“. Strážní službou na pevnosti a asistencí při přesunech nemocných vězňů do terezínské posádkové
(garnizonní) nemocnice pověřovali vojáky, příslušející ke 42. pěšímu pluku, jenž byl posádkou v Terezíně.
Řada z nich pocházela z Litoměřicka a byla české národnosti. Někteří z nich tajně sympatizovali s Principem a
jeho druhy a snažili se ulehčit jejich těžký úděl. Mezi ně patřil i Josef Laube z Brňan u Bohušovic (nar. 1894,
pozdější úředník Státního úřadu v statistického v Praze), jenž sloužil u čety, která obstarávala hlídky na Malé pevnosti.
Při prvních setkáních mu atentátníci připadali jako veselí mladí lidé s černýma jiskrnýma očima, plní
zápalu pro slovanskou věc. Toužili po brzké revoluci v Praze, která by je osvobodila, nenáviděli Němce,
jimž říkali Švábi. Obzvlášť optimistický prý byl Čabrinovič, jenž rád zpíval všeslovanskou píseň „Hej Slované“.
Ovšem když pan Laube zahlédl hlavního atentátníka Gavrila Principa v roce 1917 v terezínské posádkové nemocnici,
byla to jen živá mrtvola, ležící bez hnutí, s nohama i rukama zkrvácenýma od železa.
Na setkání s Gavrilem Principem po létech vzpomínal i pan Josef Jošt. Narodil se 26. února 1887
v dělnické rodině v Chodovlicích u Třebenic. Školní vzdělání získal na čtyřtřídní obecné škole v Třebenicích,
kam začal chodit v roce 1893. Manželský svazek s Hermínou Šalounovou, narozenou 11. 9. 1888
v Podsedicích, uzavřel v roce 1910 v kostele svatého Václava v Dlažkovicích. Měli spolu pět dětí, a jako
manželé bydleli v čp. 32 v Chodovlicích. Životem se složitě protloukali, pan Jošt, profesí zedník, pracoval u
různých stavebních firem v okolí (ve dvacátých letech u firmy Fořt Klapý, po roce 1945 u třebenické stavební
firmy Ladislava Srby), jeho manželka vypomáhala sousedům při zemědělských pracích. Doba výkonu
vojenské služby byla jedním z mála případů, kdy na delší dobu opustil své rodiště. V Terezíně vojákoval v roce 1916,
stával stráží v terezínské posádkové nemocnici, až se dostal ke Gavrilu Principovi, jenž tam byl dlouhodobě
hospitalizován. Jejich vztahy zdůvěrněly, pan Jošt mu nosíval noviny a cigarety, Princip prý s ním rád rozmlouval.
Došlo i na okolnosti atentátu. Princip tvrdil, že následník trůnu se stal terčem atentátu, poněvadž dle představ
členů hnutí Mladá Bosna se jednalo o velkého nepřítele všech Slovanů, jehož by měl na trůnu nahradit nějaký
lepší člověk. Princip panu Joštovi řekl, že svého činu – zabití arcivévody - nelituje (podobně se vyjadřoval i při
sarajevském procesu – poznámka J. M.). Neměl však v úmyslu zastřelit jeho paní, nýbrž pobočníka sedícího v témže
automobilu, generála Oskara Potiorka (1853-1933), jenž v letech 1911-1914 sloužil jako guvernér Bosny a Hercegoviny
a byl mezi obyvatelstvem krajně neoblíben. Pan Jošt vzpomínal i na sebevražedný pokus Gavrila Principa,
k němuž došlo v terezínské garnizonní nemocnici. Princip, vědom si své vážné nemoci a neperspektivnosti dalšího života,
se na ni dlouho připravoval. Podle vyprávění pana Jošta si nabrousil lžíci, tou nařezal ze slamníku provaz a čekal na
příležitost, až nebude stráží tak bedlivě pozorován. Když se mu to podařilo, byl odříznut a přiveden k sobě. O události se
zmiňuje i ošetřující lékař MUDr. Jan Levit (narozen 1884 v Hořicích, zemřel 1944 v koncentračním táboře Osvětim),
podle něho se Princip chtěl oběsit na ručníku, což se zdá být pravděpodobnější.
- 12 -
Finále života vězněných Jihoslovanů bylo kruté. Ze šesti vězňů, odsouzených pro atentát, přežili
věznění jen dva, Ivo Kranjčevič a Cvijan Stjepanovič, kteří byli na základě rozhodnutí vídeňského ministerstva
války z 13. 9. 1917 posláni do bosenské věznice v Zenici, v níž oproti Terezínu panovaly mnohem snesitelnější poměry.
Životy zbývajících atentátníků se uzavřely předčasně. Nedeljko Čabrinovič, nemocný již před válkou
tuberkulózou, musel být kvůli postupující nemoci od konce roku 1915 několikrát ošetřován v posádkové nemocnici ve
městě, kde zemřel 21. 1. 1916. Trifko Grabež zemřel všeobecným vyčerpáním v důsledku dlouhodobého hladovění
21. 10.1916 na Malé pevnosti. Do okruhu Principových pomocníků patřící student Lazar Djukič, následkem hladu a
samoty v Terezíně zešílel, byl převezen do ústavu choromyslných v Praze – Bohnicích, kde zemřel 19. 10. 1917.
Gavrilu Principovi, trpícímu postupující tuberkulózou kostí, ochrnuly končetiny. Ošetřující lékaři – MUDr. Marsch
a MUDr. Levit, přikročili k amputaci levé ruky, přesto nezabránili nenávratnému konci. Princip zemřel 28. dubna
1918 v 18.30 v pokoji č. 33 vězeňské části terezínské posádkové nemocnice.
Epilog: Po válce se Evropa změnila k nepoznání. Zhroutily se tři monarchie (ruská, rakousko - uherská,
německá), bylo obnoveno samostatné Polsko, vznikly nové nástupnické státy, mezi nimi Československo, na
Balkáně se naplnil sen Gavrila Principa a jeho druhů o vytvoření společného jihoslovanského státu.
Československá republika, budovaná na demokratických, republikánských principech, se „odrakoušťovala“.
Zrušeny byly všechny šlechtické výsady, všechny rakouské symboly (v Třebenicích byl po převratu
vrácen původní název ulici Svatopluka Čecha, přezvané za války, 4. října 1915, na Třídu císaře Františka
Josefa I.), ze školních tříd zmizely kříže, lidé houfně vystupovali z katolické církve, šířilo se bezvěrectví
(i pan Jošt při sčítání lidu v roce v roce 1921 uvedl u všech členů rodiny údaj – bez vyznání). Změnil se
pohled na protagonisty sarajevských událostí. Včera zatracovaní atentátníci se v očích a mysli českých a
jihoslovanských vlastenců stávali uctívanými hrdiny protirakouského odboje a žalářem týranými
mučedníky. Několik iniciativních terezínských občanů ustavilo Výbor pro postavení pomníku mučedníkům
sarajevským, v jehož režii byla ve dnech 8. a 9. června 1919 provedena exhumace ostatků sarajevských
odsouzenců z původního hrobu na terezínském hřbitově, kam byli tajně pohřbíváni, a za účasti veřejnosti nově
pohřbeni do rodinné hrobky, kterou dal k dispozici předseda Výboru spolku pan Pavel Žalud.
V novém jihoslovanském státě sílily hlasy volající po převezení ostatků sarajevských mučedníků
zpět do vlasti. Příležitost se naskytla v roce 1920, kdy se v Praze konal sedmý všesokolský slet, první ve svobodné
vlasti. Z Třebenic se jej zúčastnilo, jak praví pamětní zápis, „18 bratří v kroji a 12 v šatě občanském, 19 bratří
a dorostenců rozmnožilo řady cvičících“. Do Prahy zavítala početná srbská delegace, která se po skončení
sletu, prvého července 1920, vypravila na velkou národní slavnost pořádanou v Terezíně. Na katafalku za
terezínským hřbitovem, bylo vystaveno šest rakví - Gavrila Principa, Nedeljka Čabrinoviče, Trifka Grabeže,
k nimž připojili ostatky tří mučedníků, kteří zemřeli v rakouské věznici v Möllersdorfu, Nedejlka Keroviče, jeho syna
Mitara a J. Miloviče. Za přítomnosti sestry zemřelého Čabrinoviče, předal Pavel Žalud jihoslovanským
přátelům schránky s ostatky mučedníků. Tak se začala jejich dlouhá cesta do Sarajeva, kde byly uloženy
v národním památníku na hřbitově svatého Marka.
Co ze sto let starých událostí v bosenském Sarajevu zůstává v nás, lidech žijících v litoměřickém
regionu? Na terezínském hřbitově (na místě původního tajného hrobu) se podnes tyčí jehlancovitý pomník
sarajevských mučedníků, odhalený 12. května 1946, jediný svého druhu v České republice. Na Malé
pevnosti ukazují návštěvníkům Principovu celu, kam ve výročních dnech přinášejí jihoslovanští návštěvníci
květiny. Z měst a vesnic v blízkém regionu pocházeli mobilizovaní vojáci, kteří při výkonu vojenské služby
v Terezíně přicházeli do styku s vězněnými sarajevskými atentátníky. Kdyby tito pamětníci ještě žili, asi by
se občas scházeli a vzpomínali. Nejspíš v lovosické restauraci s případným názvem Sarajevo.
PaedDr. Jaroslav Moravec
……………………………………………………………………………………………………………………………
VYSOKÉ AMBICE SKROMNÉHO TŘEBENICKÉHO FARÁŘE
Blíží se 10. výročí smrti P. Ladislava Kubíčka. I když už
to není tak časté jako v oněch prvních smutných dnech, stále
ještě někteří pamětníci naléhají: „Měli bychom něco dělat pro
jeho svatořečení.“ Jsou zklamaní mojí nečinností v té věci a
vysvětlují si ji jako nevděk. Opak je pravdou. Jsem vděčná otci
Ladislavovi za jeho školu, za vedení i osobní příklad. Nikdy jsem
od něho neslyšela, že by usiloval o oficiální svatořečení svoje
nebo naše, ale tisíckrát jsem slyšela a viděla, jak usiluje o svatost
– svoji i naši. Opíral se o Boží slovo: „Buďte svatí, neboť já jsem
svatý.“ V Bibli tuto klíčovou větu najdeme dvakrát. Ve Starém
zákoně v originálním znění (Lv 19,2) a v Novém zákoně
citovanou apoštolem Petrem (1Pt 1,16).
V nezapomenutelných debatách s návštěvníky fary
Ladislav uznával argument, že svatost je cílem mimo dosah
lidského snažení. Všichni jsme chybující, to připouštěl. Hned ale dodal, že Bůh nemluví do větru a jestli nás ke svatosti
vyzývá, tak její dosažení nemožné není. Díky Ježíšově oběti za nás lze svatosti dosáhnout. Ono to má i logiku –
vysvětloval Ladislav – jestliže si nás Bůh stvořil proto, abychom mohli žít celou věčnost s Ním a v Něm, pak jiná cesta
k cíli nevede.
Co by nám řekl otec Ladislav dnes? „Pokračujte. Žijte podle evangelia, usilujte o svatost. Váš cíl je v nebi, ne na
hřbitově.“ Jistě má radost z celodenní pěší pouti od jeho hrobu v Kunštátu do Sloupu v Moravském Krasu, která se koná
každoročně v sobotu kolem 11. září (letos 13. 9.). Největší radost by mu ale udělalo, kdyby o svatost upřímně usilovali i ti,
kteří jeho pozemský život předčasně ukončili. Ladislavovým jménem děkuji všem, kteří se za to už 10 let, nebo aspoň
občas, modlí.
Marie Svatošová
- 13 -
TÁTAFEST V HIPOREHABILITAČNÍM CENTRU VALDEK, O. P. S.
Den otců 15. 6. 2014
oslavily rodiny se svými dětmi
v hiporehabilitačním
centru
Valdek, o. p. s. ve Slatině pod
Hazmburkem. Rodinné centrum
Mozaika zde připravilo pro děti
bohatý
program
na téma
„Tátafest na Stříbrném jezeře…
aneb indiánskou stezkou za pokladem!“. Na dobrodružné
výpravě si děti vyrobily indiánský oblek, čelenku i
maskování, vyzkoušely si např. střelbu z kuše, lasování,
střelbu ze vzduchovky, práskat bičem nebo jízdu na koni.
Všech 57 dětí našlo svůj poklad a zábavné odpoledne
pokračovalo na hřišti táborákem s programem.
Unie center pro rodinu a komunitu připravila
doprovodný program, předání značky „Tátové vítáni“ a
ocenění „Táta roku“. Značku „Tátové vítáni“ získali
v Ústeckém kraji tři zaměstnavatelé, především za
spolupráci a tvorbu kvalitních pracovních podmínek pro
zaměstnané otce. Pro ocenění „Táta roku“ byli
z nominovaných vybráni 4 otcové za Ústecký kraj.
Slavnostní předání diplomů uzavřelo příjemné indiánské
odpoledne, které areál Valdek, o.p.s. svým návštěvníkům
nabídl.
Klára Pospíšilová
………….………………………………………………………………………
PÁLENÍ ČARODĚJNIC
A DĚTSKÝ DEN V TEPLÉ
Také v Teplé pořádáme tradiční akce a o zážitky z nich
se chceme s vámi podělit. Letošní první akcí byly čarodějnice
pořádané 30. dubna. Účastnice se sešly v dosti hojném počtu
na návsi a na místo zvané Medvědí údolí se svezly na traktoru.
Děti si pořádně zasoutěžily a už se pekly buřtíky. Později přišla
na řadu kytara a zpěv. Díky pěknému počasí jsme vydrželi až
do časných ranních hodin.
Druhá akce byla oslava dětského dne. Čekali jsme na
pěkné počasí, a tak se tato akce konala až 28. června, zároveň
se zahájením prázdnin. Pan Jiří Hauf nám propůjčil prostory
na „ Ranči“. Tímto bychom mu chtěli velmi poděkovat. Dětský
den se mohl konat. Byla přichystána celá řada závodů a
soutěží: skákání v pytli, přetahování, nafukování balonků a
další. Mohly se také povozit na koních. Na Filípkovi Šárky
Bačíkové a Soně, kterou vodila Maruška Slámová. Dětem se
hlavně líbilo neposedné hříbátko Soni, malá Sára. Rodiče
pomáhali u soutěží a všichni se velmi dobře bavili. Dětem
chutnaly párky v rohlíku, opečené buřtíky i dobrý mošt, který
jsme dostali jako sponzorský dar.
Všichni odcházeli spokojeni a s mnoha dárečky, které
jsme dostali od sponzorů. Naše poděkování si zaslouží:
manželé Zimovi, manželé Fritzschovi, manželé Horovi,
Kesselovi, OBI Litoměřice, mlékárna Bohušovice, MěÚ
Třebenice, Lovochemie, obchůdky Na Soutoku – Orion a DM
Litoměřice, moštárna Lope Šepetely a večerka Třebenice –
Danuška. Velký dík patří také Dáše Kubátové za přípravu všech
soutěží a organizaci dětského dne.
Za osadní výbor Jana Vávrová
- 14 -
SUTOM
Slyšeli jste to někdy? A přece se tu stále něco děje!
Letos byla porušena tradice sutomského zimního spánku.
V tomto období se ustanovil osadní výbor, který bude jistě pracovat pro
blaho celé obce. Věřím, že podpoří činnost toho, co se presentuje jako
SSSR.
První letošní akce se opravdu vydařila, když různé bytosti
vyrazily obcí, dům od domu. Tradičně s muzikou. Na rozdíl od loňska,
kdy se nám do Sutomského Dne Žen nepříznivě zamíchalo nejen počasí,
se sešlo u ohně různě letitých dam. Ani čarodějnický dorost nechyběl.
Různé soutěže nadchly i přespolní, které u nás vykonaly inspekci. Nálada
byla velice družná a při této příležitosti se vydařilo vyladit vše na zítřejší
slavnostní den.
Letos nám bohužel do prvomájového průvodu nevyhrával
místní rozhlas, který se stěhoval. Chyběl, ale sváteční náladě to na síle
neubralo. V 10 hodin pořadatelka vydala pokyn a skupina májovníků i
zkrášlené techniky se vydala do místa určení. Na točnu, kde cvakaly
spouště fotoaparátů i mobilů, aby zvěčnili všechny letošní účastníky.
Průvod zlákal i výletníky, kteří původně měli namířeno na Košťálov, ale
neodolali vzpomínkám.
Několik schůzek k přípravě DPH a pouti se výrazně odrazilo na
průběhu těchto akcí. Osadní výbor vyhlásil brigádu na úpravy okolí
někdejšího kulturního domu, který byl nadšením občanů v padesátých
letech vybudován. Tak jsme si někteří tuto dávnou akci připomněli. Ptáte
se, co je DPH? Pečlivý čtenář již ví, že na Sutomi je to Den Plný Her pro
děti a dospělé. Na této akci je nejkrásnější to, že dospělci nedělají jen
nutný doprovod. K nemalé radosti dětí a za jejich velké podpory soutěžili
i všichni dospělí. Za takovou podporu by se nemusel stydět leckterý
fotbalový kotel. Soutěží bylo hodně, ceny pěkné a radost obou táborů
soutěžících nepředstavitelná. Přijďte se někdy podívat, jak je naše mládež
ochotna pomoci. Hlavní na tom je to, že si vytvářejí vztah k obci a lidem,
kteří tam žijí. Tím je vytvořen dobrý základ pro to, aby obec ŽILA i
v budoucnu.
Široké okolí se poslední sobotu v červnu sešlo v místním kostele
na koncertě, který vehnal do mnoha očí slzy dojetí. Díky kulturní komisi,
která vybrala účinkující, měli místní odměnu za přípravu kostela a jeho
okolí. Na tuto ojedinělou akci se každoročně těší všichni návštěvníci
pouti, která navázala na poutě dřívějších dob (poutí sv. Petra a Pavla).
Poté byla sloužena mše svatá.
Mezitím již to šumělo pod pergolou a postaveným stanem.
V provizorních podmínkách se snad vydařilo uspokojit nejen hladové a
žíznivé, ale i zpěváky a tanečníky. Jako každý rok nás přijely pobavit Vchynické Škatule, tentokrát s cikánskou tématikou. Věřím,
že se ve spolupráci města a osadního výboru podaří obnovit někdejší podmínky na konání místních akcí, za velké podpory
Sutomců. Tímto vás, vážení čtenáři, vyzývám: udělejte něco pro své zdraví a vyražte 30. srpna přesvědčit se, jak se u nás slaví
SILVESTR. Zmrznout vás určitě nenecháme.
Dáša Pokorová, Presidentka SSSR
…………………….……………………………………………………………………
RODINÉ CENTRUM MOZAIKA
V TŘEBENICÍCH
Již 4 roky spolupracuje RC Mozaika se Základní
školou Třebenice. Ve školním roce 2013/2014 pravidelné
kroužky "Cvičení s písničkou" a "Šikovné ručičky" v herně
základní školy navštěvovalo průběžně v pondělí a v úterý na
40 dětí ve věku 0-6 let. Jarní úterky se z herny přesunuly na
nově opravený přestávkový dvůr. Na téma „Indiánské léto"
využívaly děti nejen hřiště, ale také vybavení školní zahrady
k tematickým hrám i k veselému tvoření. Slavnostní
zakončení školního roku proběhlo 23. 6. 2014 na
přestávkovém dvoře rozdáváním vysvědčení a drobných
sladkostí všem zúčastněným dětem.
Děkujeme za přízeň a těšíme se na vás
v září! Program pro školní rok 2014/2015
bude včas zveřejněn zde:
www.rcmozaika.cz.
Klára Pospíšilová
- 15 -
KAREL KŘENEK
20. srpna si Třebenice připomenou výročí narození další
z významných postav místní historie, Karla Křenka. Narodil se před 160
lety tesařskému mistru Karlu Křenkovi a jeho ženě Terezii rozené
Mudrochové v Rychmburku u Skutče (dne obec Předhradí). Obecnou
školu navštěvoval v Rychmburku a Skutči, poté studoval reálku ve
Vysokém Mýtě a Litomyšli. Po jejím absolvování nastoupil v roce 1873 ke
studiu na Českém polytechnickém ústavu v Praze (předchůdce dnešního
ČVUT). Bohužel byl z nedostatku financí nucen v roce 1877 školu
předčasně opustit. Přesto zde však stihl řádné zkoušky z deskriptivy, lučby
(chemie), mechaniky a geodézie. Předpokládal, že se postupně finančně
osamostatní a jednou se ke studiu vrátí. Ovšem osud ho vedl jinou cestou.
V březnu roku 1877 přišel do Třebenic a nastoupil jako pomocný
podučitel v místní obecné škole. Mladý Křenek podlehl kouzlu
pedagogické práce a postupně si doplňoval vzdělání. Složil zkoušky
způsobilosti nejprve pro školy obecné a následně i měšťanské. Zvyšování
kvalifikace vyvrcholilo v roce 1883, kdy se stal definitivním učitelem a
zároveň získal místo učitele na dívčí měšťanské škole v Roudnici nad
Labem. Od roku 1889 učil také na roudnické pokračovací škole živnostensko-průmyslové. Nejspíš jej ani toto
místo zcela neuspokojovalo, takže když v roce 1893 hledali v Libochovicích nového ředitele chlapecké
měšťanské školy, přihlásil se a byl úspěšný (dostal přednost před místním uchazečem učitelem Karlem
Šťastným). Později se stal správcem také dívčí měšťanky a tak používal titul ředitel měšťanských škol
v Libochovicích. Ve funkci setrval až do roku 1925, kdy byl penzionován. V letech 1916-1919 byl také členem
okresní školní rady.
Křenkův společenský přínos ale zdaleka nespočíval jen v pedagogické činnosti. Jeho vlastenectví
spolu s mladistvou horlivostí ho záhy po příchodu do Třebenic svedlo ke spolupráci s místním buditelem
MUDr. Václavem Paříkem (v roce 1883 se dokonce oženil s Paříkovou nevlastní dcerou Kamilou a v roce
1890 se jim narodil syn Jaroslav, budoucí spisovatel a ředitel libochovické Spořitelny). Stal se členem Besedy,
hrál divadlo v jejím divadelním odboru, byl činný v Sokole, plnil funkci jednatele v místní pobočce Ústřední
Matice školské, ale především se významnou měrou podílel na rozvoji sbírky starožitností (neboli muzea),
pro kterou pracoval v letech 1885-1903 jako správce. Důkazem jeho obrovského zápalu pro muzejnictví je
fakt, že po určitou dobu dokonce spravoval muzea dvě.
Jak už bylo řečeno, od roku 1892 pracoval jako ředitel měšťanské školy v Libochovicích. Zde vytvořil
o tři roky později Kroužek přátel starožitností, ze kterého vzešel Komitét pro obeslání národopisné výstavy
v Praze. Vzhledem k tomu, že se podařilo pro tuto výstavu vytvořit zajímavou a ucelenou sbírku, bylo
Křenkovi líto vrátit předměty původním majitelům. Proto se s nimi dohodl a položil základ libochovickému
krajanskému muzeu, jehož se stal správcem. Součástí muzea se později stala též pozůstalost po nejslavnějším
libochovickém rodákovi Janu Evangelistovi Purkyněm, kterou Křenek uspořádal a opatřil katalogem.
Specializací Karla Křenka byly především nerosty a horniny. Často býval k vidění při jejich sběru
v okolí Třebenic či Třebívlic a jistě ne náhodou mu Filip Drha (známý také pod pseudonymy DrPh. Puškvorec
nebo Emanuel Pišišvor) napsal na rozloučenou při odchodu do Roudnice: „Noste ve znaku pytel a kladivo“.
Třebenická sbírka geologická byla skutečně cenná a mnohá větší muzea ji mohla závidět. Dokonce i Národní
muzeum v Praze projevilo po Jubilejní výstavě zájem (vedle archeologických nálezů, o nichž jsem se zmínil
v minulém čísle Granátu) a prosilo Křenka, zda by mohl zapůjčit některé exempláře, např. zirkon, hyacint či
pyrop. O významu třebenického muzea svědčí také mnohé studijní návštěvy příslušníků akademické obce.
Vedle profesorů Josefa Ladislava Píče nebo Augusta Sedláčka, kteří se zajímali o historické sbírky, zde
studovali také badatelé z řad přírodovědců, převážně však geologů a paleontologů. Za všechny jmenuji
profesory Bohumila Baušeho a Jana Nepomuka Woldřicha, častým hostem byl také roudnický geolog a
paleontolog Čeněk Zahálka. Dokonce i zahraniční vědci o Třebenicích věděli, studoval zde významný
americký mineralog George Frederick Kunze, který v roce
1892 publikoval v Baltimoru studii o českých granátech
z oblasti ohraničené obcemi Měrunice-Třebenice-LkáňDěčany, a o osm let později navštívil Třebenice geolog
z hornické akademie ve Freibergu Hans Ochmichen.
Křenek se vedle své hlavní záliby velmi intenzivně
věnoval historii, obzvlášť dějinám Třebenic. Pilně
studoval v třebenickém městském archivu, z dochovaných
poznámek a zápisků v pozůstalosti, která je uložena ve
Státním okresním archivu Litoměřice se sídlem
v Lovosicích, vyplývá, že jej zajímalo snad vše, co
souviselo s dějinami našeho města. Sestavoval soupisy
purkmistrů, konšelů, zabýval se výskytem různých
- 16 -
příjmení a dokonce přepisoval knihy radních protokolů a purkmistrovských manuálů ze 17. a 18. stol.
Vzhledem k zuřícímu česko-německému boji důsledně sledoval vývoj národnostního složení obyvatelstva,
počátky germanizace či období německého úřadování na radnici. Svůj postoj asi nejlépe vyjádřil v jedné
z přednášek: „Třebeničan Čech cítil se zde s plným vědomím co neobmezený pán, co odvěký vlastník
okolních žírných niv“. Podrobně probádal také nejvýznamnější rukopisnou památku, Třebenický kancionál,
jehož texty přepsal a překreslil některá vyobrazení. Svoje závěry vydal roku 1891 v periodiku „Časopis
výstavní. Zprávy spolku architektů a inženýrů“. Podobnou měrou dokumentoval také historii Libochovic a
okolních obcí.
Karel Křenek považoval vzdělávání veřejnosti za skutečné poslání, a proto zveřejňoval pravidelně
výsledky svých bádání. Publikoval ve Vlastivědném sborníku Podřipsko, Časopisu Společnosti přátel
starožitností, o národnostních poměrech psal do Českého severu. K tomu se věnoval přednáškové činnosti.
Přednášel o tématech přírodovědných (např. o zemětřesení, drahokamech či parazitech v lidském těle) a
historických (o dějinách Třebenic, Libochovic, o kancionálu, o pravěku atd.). Nejvíce přednášel asi
v třebenické Besedě a v Libochovicích, ale často jezdil i do okolních obcí. Mezi jeho posluchače patřili učitelé,
sokolové, členové Národní jednoty severočeské, hasiči nebo turisté, v roce 1915 dokonce přednášel pro
povznesení nálady zraněným vojákům v libochovickém lazaretu.
Jakkoliv se vždy snažil vydat české veřejnosti ze sebe to nejlepší, ani on se nevyhnul sporům. Největší
bolest mu způsobily pomluvy spojené s prodejem Paříkova domu v letech 1910-1911, kdy byl čelními
představiteli Třebenic neprávem osočován, že chce prodat dům do německých rukou. Ve stejné době
proběhla i další kauza, která se týkala sporu o stav třebenických muzejních sbírek. Na stránkách místního
časopisu Pařík (vydávaného městským tajemníkem Böhmem) vyšla upravená zpráva o stavu muzea, která
byla původně přednesena tehdejším správcem sbírek učitelem Eduardem Velenovským během výroční valné
hromady Besedy. Křenek na ni negativně reagoval na stránkách Českého severu. Sice si s Velenovským
postupně vše vyjasnili a ujistili se o vzájemné úctě, ale Křenek si ještě v roce 1913 poznamenal, že
Velenovského článek v Paříku byl „vrtácký“. Na Třebenice Křenek přesto nezanevřel a dále se zajímal o tamní
dění. Také v Třebenicích na něj nezapomněli a jmenovali jej čestným občanem i čestným členem Besedy.
Protože pedagogická a muzejní činnost nebyly Křenkovými jedinými zájmy, sluší se závěrem vypsat
ještě některé jeho další aktivity. Vedle již zmíněných členství ve spolcích třebenických byl ještě členem
Akademického čtenářského spolku, Besedy v Roudnici nad Labem a v Libochovicích (čestný člen), předsedou
libochovické místní pobočky Národní jednoty severočeské, člen Řemeslnické besedy, působil i ve spolku pro
ošacení chudých dětí, ve Sdružení pokrokových lidí a v libochovickém divadelním spolku „Scéna“, byl
předsedou Okresního osvětového sboru a od roku 1921 také libochovickým městským kronikářem.
Nezapomněl ani na svůj rodný kraj. Důkladně se věnoval dějinám Rychmburku a nedalekého hradu
Košumberku, kde strávil valnou část dětství. Stal se také členem (později též čestným) Družstva hradu
Košumberku, kterému věnoval před svou smrtí několik písemností týkajících se tamní historie.
Karel Křenek zemřel 10. února 1939 v Libochovicích.
Vítězslav Lisec
Použité prameny a literatura:
Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích,
fond Karel Křenek
Vlastivědný sborník Podřipska, roč. X, 1932-1933
………………………………………………………………………………….
DĚTSKÝ DEN V MEDVĚDICÍCH
Poslední květnový víkend nesliboval právě ideální
počasí, což mnohé pořadatele dětských zábav odradilo.
Medvědičtí se nelekli a odvaha se jim vyplatila. V sobotu
31. května se na fotbalovém hřišti a v jeho nejbližším okolí
sešlo více než 90 dětí spolu s dospělým doprovodem.
Obvyklé soutěže, hry a hrátky tentokrát zpestřila možnost
posedět v opravdovém moderním traktoru, projet se na
koni a nasbírat kromě bodů v soutěžích také „sladké
z nebe“, které ze svého létajícího stroje shodil do davu
místní aviatik Roman Vartýř. Na holičkách nás nenechali
ani třebeničtí hasiči, kteří dali v plen svoje auto a postarali
se o již téměř povinnou pěnovou koupel, kterou málokteré
dítě vynechalo. Velký ohlas vzbudila i přehlídka agility,
kterou předvedli kamarádi pejskaři.
A tak nezbývá, než poděkovat obětavým
organizátorům z Osadního výboru a těšit se na Loučení
s prázdninami, na které se již nyní připravují ještě
zajímavější atrakce.
Mario Böhme
- 17 -
PŘÍBĚH JEDNOHO STROMU
V posledních týdnech bylo hlavním tématem rozhovorů mezi občany kácení stromů na veřejných
prostranstvích našeho města. Stromy vždy žily a žijí s lidmi. Příroda – tedy i stromy jsou v tomto kraji zvlášť
ohroženy civilizací. Proto každý zásah, ať oprávněný nebo zbytečný, vyvolává oprávněný zájem veřejnosti. Podle
mého názoru je tento zvýšený zájem o veřejnou zeleň a stromy vůbec, třeba uvítat. Občanům není lhostejné kde a
v jakém prostředí žijí oni a jejich děti. Stromy se staly předmětem rozhovorů o životním prostředí všeobecně. Náš
kraj bývá nazýván „ Zahrada Čech“. Pěstování ovoce, ovocnářství má dlouhodobou tradici, již od konce 17. století.
v době, kdy Libochovice vlastnili Dietrichsteinové, bylo na jejich panství podporováno ovocnářství. V devatenáctém
století a za první republiky proslavila severní Čechy místní odrůda hrušky, solanky. Byla vyhledávána a známa
především v Německu, dokonce až ve Skandinávii a Anglii. Ovocnářská literatura popisuje solanku jako hrušku
lehce kořeněné chuti, dužina šťavnatá, slupka zelenavé žluti. Tato hruška má svůj původ v Solanech, poblíž
Třebívlic. Hrušku solanku vyšlechtil, snad náhodou, panský štěpař, který se staral o největší ovocnou školku na
libochovickém panství. Jeho jméno se již nikdy nedovíme, ale solankou se zapsal do historie.
Ovoce se v té době vozilo do Lovosic, na trh. Kolem roku 1870 se sedlák Hrnčíř ze Solan vydal s hruškami
na trh do Lovosic, kde náhodou prodal hrušky německému lodníkovi. Ten rozpoznal, že dlouhé, zelené hrušky,
solanky, jsou ovoce ušlechtilé a skvěle se hodí na obchod. O týden později jel opět sedlák Hrnčíř společně se
štěpařem Bečvářem na trh do Lovosic, kde znovu potkali německého lodníka. Ten po něm znovu žádal podlouhlé
hrušky. Lodník neuměl česky a Hrnčíř s Bečvářem zase německy. Německý šífař, obchodník, jim ukazoval na ruce,
že chce „ die so lang“ ( tak dlouhé, jako ruce). Bečvář prý řekl Hrnčířovi: „Poslouchej kmotře, to on chce ty naše
solanky.“ „ Ja ,ja, solanken, solanken, solanky“ radoval se šífař, že mu porozuměli. Hrnčíř s Bečvářem byli rádi, že
hrušky prodali a německý obchodník byl rád, že má své „solanken“. Co je na této půvabné historce pravda, to už
nikdo nezjistí, ale solanky se dostaly do světa. Jestli je to náhoda nevím, vždy jsem si myslel, že solanky mají svůj
název od obce Solany, kde byly vyšlechtěny.
Odborníci, ovocnáři a sadaři hodnotí solanku jako skutečnou máslovku. Česává se již v srpnu, je tedy raná
a proto vyhledávaná. Naše klukovské party měly solanky dobře zmapované a pořádaly na jejich „ochutnávání“
dobrodružné výpravy. První hrušky byly jakubky a hned po nich vyhlášené solanky. Kde jsou naše klukovské party?
A i těch solanek je čím dál tím míň. I jejich vzpřímený letorost a husté, temně zelené olistění?
Solanka si udržela své vyhlášené jméno v obchodním světě až do první poloviny 20. století. V první
polovině 20. století byla nejdražší hruškou. Při dobré úrodě se jen z Třebívlicka vyváželo ročně až 100 vagonů. Ve
vagonech solanky ležely na podlaze, přikryté papírem, v ne příliš vysoké vrstvě, aby se nezapařily a nezměkly. Do
jednoho vagonu se jich tak ukládalo až šedesát metráků. V samotných Třebenicích existovala řada drobných
obchodníků, která solanky s ostatními druhy ovoce vozila na trhy do Prahy, Plzně a Karlových Varů. Vzpomínám si
na obchodníky paní Kotlářovou, Kalouse, Vilda, Vídena, Šilera z Chodovlic. Jestli jsem na někoho zapomněl, tak se
omlouvám.
Největším, řečeno dnešní mluvou, velkoobchodníkem byla firma pana Marka, kde bylo před válkou
zaměstnáno až 30 lidí. Mimo jiné vozila ovoce i do přístavu v Lovosicích. Dokladem rozmachu podniku pana
Marka a synů, bylo i přízemí klimatizovaného skladu na ovoce. Solanka se vyvážela do ciziny ještě po druhé světové
válce. Například v roce 1951 bylo vyvezeno několik vagonů do Anglie.
O zachování českého pojmenování solanek se zasloužil ve dvacátých letech minulého století řídící učitel
ze solanské školy pan František Henke.
V roce 1927 si všiml ve zprávách z ovocné burzy v Ústí nad Labem, že obchodníci nabízejí solanky,
německy „ Solaner Birne“, pod názvem „ Solander Birne“. Pan řídící si na komolení názvu naší nejlepší stolní
hrušky stěžoval u zemědělské rady v Praze. Ta v srpnu 1928 napsala ovocné burze v Ústí nad Labem žádost, aby
zachovávala správný název hrušky. Ústečtí obchodníci to přislíbili a tak bylo původní pojmenování hrušky
zachráněno.
Solanek je čím dál méně. Dnes už je jejich sláva minulostí. Není příliš barevná, a proto není atraktivní pro
obchodníky. Podobný osud mají také další typické hrušky našeho kraje – koperečky, po třebenicku koprčky,
pojmenované po zaniklé obci Kopereč na Mostecku. Na rozdíl od rané solanky vydržela, až do období po novém
roce. Osud těchto typických ovocných stromů snad není zpečetěn. V poslední době je vynakládané úsilí na jejich
obnovu ze strany Chráněné krajinné oblasti České Středohoří.
Sláva ovocnářství našeho kraje – zahrady Čech se odrazila i v literatuře. Klasik naší literatury, K. V. Rais,
se v básni „ Do světa“ zmiňuje i o třebenických hruškách:
Do světa
Hej, koníčku, vzhůru skráně,
poskoč, hola hej!
přes hory a doly,
pláně se mnou uháněj!
Tu a tam se zastavíme
trochu na táče,
kde je pouť, si honem sníme
české koláče.
V Hořicích snad ještě zbyly
pro nás trubičky,
v Lomnici si suchar bílý
slupnou hubičky.
V Pardubicích chutnat bude
kousek perníku,
na hrozny si zajdem rudé
dále k Mělníku.
Třebenické hrušky zlaté
také dobře znám –
cestu k Praze stověžaté
znáš už dávno sám!
Jaroslav Houdek
Prameny:
Doskočil, O.; Děčany, Solany, Lukohořany, Semeč v proměnách času a současnosti
Frühauf, F; Literární tradice na Litoměřicku
- 18 -
ŠIKOVNÉ DĚTI SE VRACEJÍ …
Každým rokem Základní školu v Třebenicích opouští noví absolventi. Učitelé, kteří se o ně několik let starali, se často
zajímají, zda jejich žáci vykročili do života úspěšně a dokázali se uplatnit. Z každého úspěchu pochopitelně mají radost. Jsou i
tací žáci, kteří nám úsilí do nich vložené vrací. Jedním z nich je i Michal Zázvorka, student Střední školy Ekonom
v Litoměřicích, obor Mediální komunikace. Michal, který ve škole několik let pracoval v kroužku Mladý redaktor, si tuto práci
zvolil jako svůj studijní obor a možná i své budoucí povolání. Jsme rádi, že ve svých článcích často informuje o Třebenicích a o
dění v základní škole.
VČELAŘSKÝ VÍTĚZ BENEDIKT JANDA
Včely. Lidé se jich můžou bát kvůli žihadlům nebo je mohou obdivovat
pro jejich snůšku medu a opylování květin. Mezi jejich obdivovatele patří
Benedikt Janda, člen včelařského kroužku v Třebenicích, který vede paní
Eva Křivohlavá.
Tak Bene, začneme zlehka, jak ses ke včelaření dostal?
Ke včelaření jsem se dostal díky své lásce k přírodě a hlavně díky svému
otci, který je již dlouholetým včelařem.
Ty jsi z Litoměřic, že? Ale funguješ ve včelařském kroužku
v Třebenicích. Jak je to možné?
Nejdříve jsem se zapsal do ZO ČSV Třebenice (Základní organizace
Českého svazu včelařů), to byl rok 2011. Následně jsem vstoupil do
včelařského kroužku, který je odnoží ZO ČSV Třebenice. Před vstupem do
organizace jsem si pořídil včelstvo. A kam jinam si je dát, než na
stanoviště mého otce, který včelaří na Sutomi a je také dlouholetým
členem zdejší ZO ČSV. Jablko nepadá daleko od stromu, a tak jsme teď
v Třebenicích oba.
Letos jsi s přehledem vyhrál celostátní soutěž Zlatá včela v Nasavrkách. A dostal ses až na
mezinárodní setkání mladých včelařů, konané letos v Polsku. Konkrétně ve Pszczela Wole.
K tomu ti gratuluji! Pochlub se nám, jaké máš ještě další včelařské úspěchy.
Nepatřím mezi ,,chlubily‘‘, ale skromně bych zmínil 1. místo na soutěži Zlatá včela, která se konala v r. 2011
zde v Třebenicích, v kategorii mladších žáků. Z této kategorie se do celostátního kola nepostupuje, tam jsem
se dostal až za dva roky z 3. místa v oblastním kole ve Velkých Hamrech. Letos jsem se do celostátního kola
dostal z 1. místa oblastního kola v Litoměřicích. Za svůj největší včelařský úspěch považuji, že už třetím
rokem úspěšně včelařím s jedním včelstvem, které přežívá sezónu po sezóně a dává stálý medný výnos.
A jak vlastně bylo v Polsku na již zmiňovaném setkání včelařů? Jaký jste tam měli program?
V Polsku jsem se měl skvěle. Vyrazil jsem tam společně s dvěma přáteli a náš úkol byl jasný – důstojně
reprezentovat Česko ve včelařské soutěži. Kolektiv, který se zformoval prakticky okamžitě po příjezdu, byl
naprosto úžasný. I přes menší jazykový handicap se lidé z různých zemí bavili úplně přirozeně, jako by se
znali. O zábavu a bohatý program bylo také postaráno. Ve spokojenosti a dobré náladě jsme tak prožili celé
setkání. Náladu nepokazilo ani napětí ze soutěže, která je součástí IMYBu. My jsme si vypotili šesté místo
v celkovém pořadí zúčastněných 19 států (53 účastníků). Cestu do Polska bych hodnotil velice kladně.
Navázali jsme spoustu kontaktů a přátelství, které si udržíme i nadále. Ukázali jsme, že i v České republice
jsou šikovní včelaři a snad jsme i předvedli vstřícnost a přátelství, které já považuji za jedno z největších
bohatství nás všech.
A poslední věc. Kdyby se do vašeho kroužku chtěl přidat
úplný včelařský amatér, co bys mu vzkázal? Co by musel
takový člověk udělat, aby se k vám probojoval?
Pro členství ve včelařském kroužku potřebuješ jen chtít a přijít
tam. Věř mi, že tě všude přijmou s otevřenou náručí a úsměvem na
tváři. Pak už je to jen na tobě, každý musí přispět k atmosféře
dobrého kolektivu vstřícností k druhým, zájmem a
neprosazováním sebe sama. Zkrátka neváhej a pojď. Nebylo by od
věci promluvit si o tom s vedoucím onoho včelařského kroužku, to
je ale myslím samozřejmé.
Děkuji ti za rozhovor.
Přeji ti mnoho dalších
včelařských úspěchů
a pěkné prázdniny.
Michal Zázvorka
- 19 -
Obsah letního vydání 2014
Titulní strana
Slovo úvodem
Co se podařilo uskutečnit v roce 2014
Pošta Třebenice a rozšířené služby v Čížkovicích
Prázdniny a setkání
Vítání občánků v Muzeu českého granátu
Nová radnice v Třebenicích
Což takhle do Německa?
Koncerty
Základní škola Třebenice
Rozdávání vysvědčení MŠ Granátek na Valdeku
Eště to neskončilo! Aneb dojmy z koncertu komorní hudby žáků ZUŠ
Koláč paní Novákové
Pár vět k problematice pití alkoholu na veřejnosti
Jarní dny za námi a letní dny před námi
Společnost Revenge, a. s.
Třebenické ženy
Senior klub žije sportem
Sportovní akce v dětském domově v Dlažkovicích
Anketa
Sarajevo v nás aneb jak se pan Jošt setkal s Gavrilem Principem
Vysoké ambice skromného třebenického faráře
Tátafest v hiporehabilitačním centru Valdek , o. p. s.
Pálení čarodějnic a dětský den v Teplé
Sutom
Rodinné centrum Mozaika v Třebenicích
Karel Křenek
Dětský den v Medvědicích
Příběh jednoho stromu
Včelařský vítěz Benedikt Janda
Obsah, redakční rada
Redakce:
Šéfredaktor zpravodaje ČG: Lucie Racková,
členové redakční rady: Libuše Bolechová, Hana Husáková, Josef Bača
Vydává občanské sdružení Český granát ve spolupráci s Městem Třebenice,
distribuuje zdarma do všech domácností obce Třebenice a místních částí.
Vychází čtvrtletně.
Texty neprochází korekturou.

Podněty a připomínky směřujte na členy redakční rady,
na adresu [email protected] nebo na adresu Města Třebenice,
Paříkovo náměstí 1, 411 13 Třebenice, tel. 416 594 301.
Email: [email protected]
www.mesto-trebenice.cz

Fotografie k článkům pocházejí
ze soukromých alb občanů Třebenic.
Registrováno pod evidenčním číslem MK ČR E 21058.
Rádi zveřejníme zajímavé příspěvky
i názory našich spoluobčanů,
za které předem děkujeme.
Redakce zpravodaje
- 20 -
str. 1
str. 2
str. 2
str. 2
str. 3
str. 3
str. 4
str. 5
str. 5
str. 6
str. 7
str. 7
str. 7
str. 8
str. 9
str. 9
str. 10
str. 10
str. 11
str. 11
str. 12
str. 13
str. 14
str. 14
str. 15
str. 15
str. 16
str. 17
str. 18
str. 19
str. 20