pro druhou půlku života

tiráž
obsah
úvod
1
2
3
4
5
6
7
8
Stárnutí obyvatel
na panelových sídlištích v Česku:
švédský model cohousingu
„pro druhou půlku života“
9
10
11
12
13
14
název příspěvku
Aktivní stárnutí ve vícegenerační komunitě
téma doktorské práce
Ing. arch. Veronika Bešťáková
autor
[email protected]
kontakt
FA ČVUT Praha
škola
Doc. Ing. arch. Irena Šestáková
školitel
Jedna třetina obyvatel České republiky žije na
panelových sídlištích. Nyní tito obyvatelé hro­madně stárnou. V rámci regenerace sídlišť je
třeba pracovat i s novými typy bydlení. Článek
představuje svépomocný typ bydlení, a to švédský model cohousingu „pro druhou půlku života“. Diskutuje o potenciálu implementovat ho na
­panelová sídliště v ČR.
In the Czech Republic, one third of the population lives in large housing estates. Now, the residents get older synchronously on a mass scale.
It is necessary to work with an innovative way of
living within the regeneration of housing estates.
This paper focuses on self-help model of living,
Swedish model of cohousing “for the second half
of life”. The paper discusses its potential of its
­implementation to Czech housing estates.
anotaceannotation
ČVUT
VUT
STU
47
str.
Úvod
Česká republika se stejně jako ostatní vyspělé
země musí vyrovnat s demografickým stárnutím
populace. Nejdůležitějším celospolečenským
úkolem je zajištění udržitelnosti budoucího
vývoje, založené na uspokojení potřeb a přání
rostoucího počtu seniorů při zachování jejich nezávislosti v přirozeném sociálním prostředí a na
fungování tržních mechanismů.
Článek stručně shrnuje dosavadní znalosti konceptu aktivního stárnutí v komunitě a sousedského bydlení, podrobně analyzuje švédskou
variantu konceptu, předkládá stručný přehled
současné situace prostředí českých panelových
sídlišť a diskutuje o potenciálu švédského modelu implementovat ho do prostředí českých
­panelových sídlišť.
Klíčová slova. Aktivní stárnutí. Bydlení seniorů.
Panelová sídliště. Aging in Community. Cohousing. Senior cohousing. Cohousing for the second half of life. Swedish Model. Urban Model.
Retrofit Model.
Metody
Teoretické metody. Analýza a komparace dostupné odborné literatury, projektové, mapové
a fotogratické dokumentace a informací z internetových stránek. Historicko-srovnávací metoda.
Empirické metody. Pozorování, rozhovory, dotazování, strukturovaná e-mailová korespondence.
Výsledky
Aktivní stárnutí v komunitě je specifickou variantou vícegeneračního sousedského bydlení.
Slovní spojení „aktivní stárnutí v komunitě“ je
v článku používáno jako český překlad anglického názvu senior cohousing./1 Slovní spojení „vícegenerační sousedské bydlení“ je zde
používáno jako český překlad anglického názvu
cohousing./2 V článku jsou používány české i anglické výrazy.
Cohousing – vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává
a podporuje osobní nezávislost.
Senior cohousing – věkově omezená varianta
cohousingu, většinou pro obyvatele od 55 let
výše, ve Švédsku pro obyvatele již od 40 let výše
(odtud pramení obvyklý název bydlení „pro druhou půlku života“), bez dětí v domácnosti./3 Je
zaměřena zejména na potřeby a přání seniorů.
Stárnutí v komunitě je dnes považováno jak za
alternativu stárnutí v institucích (např. domovy
pro seniory), tak alternativu stárnutí doma (aging
in place), s pomocí terénních a ambulantních pečovatelských služeb, případně rodiny, izolovaně
ve vlastním bytě./4
Charakteristiky (senior) cohousingu
Hlavní rozdíl oproti konvenčnímu individuálnímu bydlení je celková společenská koncepce cohousingu, úzce související s promyšlenou
hierarchií soukromých, polosoukromých a společných prostor podílejících se na sousedském
charakteru prostředí. Každá domácnost vlastní
plně zařízené soukromé bytové jednotky a zároveň spoluvlastní prostory a společné vybavení.
Tato charakteristika může připomínat fungování
domovů s pečovatelskou službou pro seniory,
ovšem druhý významný rozdíl oproti konvenčnímu individuálnímu bydlení i oproti zmíněným
domovům a ústavní péči je vlastní iniciativa
­seniorů – tedy iniciování projektu, jejich participace na vzniku projektu a, po nastěhování, na
jeho chodu a udržování v průběhu dalších let
existence. Výše uvedené klíčové charakteristiky
cohousingu napomáhájí intenzivnějším sociálním interakcím mezi členy komunity, uspokojení
potřeby po vlastním soukromí, zajištění pocitu
bezpečí, vzájemné podpoře a pomoci. V případě
senior cohousingu je vzájemná pomoc skutečným fenoménem, který přináší obyvatelům nezávislost, zachování dosavadního životního stylu,
vlastní identity i důstojnosti a odlehčuje vlastní
rodině i celé společnosti./5
Stručná historie a současnost
(senior) ­cohousingu
Cohousing v dnešní podobě se objevil ve třech
vývojových vlnách. (1) Nejdříve v Dánsku (pol.
60. let 20. st.), odkud se rychle rozšířil do Švédska
a Holandska, (2) okolo r. 1990 v USA, (3) po r. 2000
v Austrálii, jihovýchodní Asii, Kanadě a ostatních
zemích západní i jižní Evropy./6 Po r. 2000 se projevil boom senior cohousingu. Nyní žije v cohousingu 2 % celkové populace v Dánsku, 0,5 ‰ ve
Švédsku – dle průzkumu 10 % obyvatel by v cohousingu žít chtělo./7 Celkově nyní existuje ve
světě přes 1000 dokončených projektů, dalších
1000 se dokončuje./8
Regionální odlišnosti (senior) cohousingu
Cohousing je možné zrealizovat v mnohých podobách a v nejrůznějších prostředích stejně jako
běžné bydlení. Ovšem nejčastěji bývá budován
na zelené louce v příměstských oblastech jako
přízemní nebo nízkopodlažní zástavba z cca
15 – 35 řadových rodinných domů, rozmístěných
okolo společného domu (dánský boffaellskaber či typický americký cohousing). Holandský
centraal wonen je oproti tomu nejčastěji umístěn v městském prostředí jako seskupení většího množství nízkopodlažních bytových domů,
obsahujících až několik set bytových jednotek,
rozdělených do shluků o 4 – 8 jednotkách s menšími sdílenými prostory, které mají domácnosti
k dispozici navíc kromě společného centrálního
domu./9 Cílem těchto dvou základních forem
bylo zlepšení kvality bydlení obecně, zejména
tiráž
prohloubení mezilidských vztahů. Nové komunity v Austrálii či Kanadě jsou zaměřené výrazně
ekologicky – sdílení pomáhá realizovat šetrnější
způsob života./10
Švédský kollektivhus byl feministicky motivován, hlavním cílem byla rovnoprávnost mužů
i žen. První modely kolektivního bydlení vznikly
již po roce 1930, byly ovšem založeny na placených službách zvenčí – ne na vlastním zapojení obyvatel,/11 což připomíná princip českého
­kolektivního domu v Litvínově./12 ­Klasických cohousingových komunit, založených na participaci obyvatel, dnes ve Švédsku existuje 44, z toho
9 seniorských (Landgången, Dunderbacken,
Färdknäppen, Kornet, Majbacken, R
­ussinet,
­Sjöfarten, Sockenstugan, Tersen)./13 Další komunity jsou ve fázi příprav. Většina jich byla vybudována v 90. letech min. století. Nová vlna
se objevila okolo r. 2000./14 Velikost je od 10
do 186 domácností. Mají specifickou podobu –
nejčastěji se jedná o vícepodlažní budovu(-y)
v ­urbánním nebo suburbánním prostředí. Jedná
se nejen o novostavby, ale i rekonstrukce bytových i nebytových objektů./15 Ve Švédsku existují
nyní tři organizace věnující se šíření cohousingu: Kollektivhus NU, Föreningen Framtiden, Bo
i Gemenskap./16
Shrnutí analýzy devíti švédských komunit
„pro druhou půlku života“
Typologicky i konstrukčně se většinou neliší od
zástavby dané lokality. Osm komunit žije v novostavbách, jedna ve zrekonstruovaném bytovém domě (Majbacken). Byly postaveny, resp.
zrekonstruovány v letech 1993 (Färdknäppen)
až 2008 (Sjöfarten). Komunity mají 27 až 62 bytů.
Byty jsou většinou střední velikosti (40 – 90 m2).
Ve vstupním podlaží (a někdy navíc v nejvyšším
podlaží) bývá umístěno společné vybavení; vždy
je to kuchyň s jídelnou, která zároveň slouží jako
místo pro formální i neformální setkávání obyvatel, dále obývací pokoj, hobby místnosti, posilovny, knihovny, sauny, různě rozsáhlé společné
zahrady, dvory nebo části parteru. Společné vybavení švédských senior cohousingů je o něco
méně rozsáhlé než ve vícegeneračních komunitách. Komunitní život nebývá tak intenzivní jako
např. v Dánsku, ale obyvatelé vykazují velkou
míru spokojenosti se svým bydlením./17
r. 2008, zejména okolo informačního internetového portálu www.cohousing.cz. R. 2011 vznikl
informační internetový portál o senior cohousingu, www.starnutivkomunite.cz. V nedávné době
se objevily ojedinělé pokusy o realizaci sousedského bydlení (jeden včetně bydlení pro seniory) „zdola“, tedy v režii potenciálních budoucích
obyvatel, i „shora“, od developerů, kteří hledají
v ekonomické krizi novou cestu, jak oslovit klienty, a nabízejí promyšlenější uspořádání prostorů i sousedské vazby jako přidanou hodnotu ke
svým projektům. Developeři jsou zatím v českém
prostředí velmi opatrní, bydlení navrhují a nabízejí tak, že se může, ale nemusí stát cohousingem.
obsah
úvod
1
2
3
4
5
6
Panelová sídliště v Česku
Na panelových sídlištích v Česku žije téměř jedna
třetina všech obyvatel./18 Článek je zaměřen zejména na ty obyvatele panelových domů, kteří se
do nich nastěhovali před několika desítkami let
jako mladí a nyní přicházejí do seniorského věku.
V období socialismu se česká sídliště vyznačovala sociálně heterogenní skladbou obyvatel
a ­relativně homogenní demografickou strukturou s vysokým podílem rodin s dětmi.
7
8
9
10
11
12
13
14
název
téma
autor
/obr. 1/ zdroj: www.boaktiv.se, úprava dokumentace: Veronika Bešťáková
kontakt
škola
školitel
ČVUT
VUT
/obr. 2/ foto a projektová dokumentace: Kerstin Kärnekull, úprava dokumentace: Veronika Bešťáková
STU
Zkrácená ukázka z analýzy švédských komunit
„pro druhou půlku života“ /obr. 1, 2, 3/
Přehled o současném stavu problematiky
(senior) cohousingu v ČR
Cohousing a senior cohousing je způsob ­bydlení,
který v ČR neexistuje. Dostupná literatura je pouze v cizích jazycích; v českém jazyce existují d
­ ílčí
texty od arch. V. Bešťákové, arch. D. Tichého,
arch. J. Kubcové a dosud nevyšla žádná s­ ouhrnná
publikace. Úplně první zmínky se objevují od
anotace
/obr. 3/ zdroj: www.boigemenskap.com, úprava dokumentace: Veronika Bešťáková
49
str.
Dnes existují různé vývojové scénáře. Např. pražská sídliště mají poměrně dobré vyhlídky: mladí
a vzdělaní lidé nahrazují odcházející obyvatele
středního věku a zachovávají tak spolu se zůstávajícími seniory smíšenou skladbu obyvatel.
Spolu se zlepšujícím se rezidenčním prostředím
tak brzdí dramatické stárnutí a sociální úpadek
sídlišť./19 Potenciální úpravy bydlení zdejších
seniorů by mohly být o to jednodušší, že panelové domy existují v několika typových řadách,
a účinnější, že tvoří velkou část bytového fondu
ve větších i menších obcích ČR./20
včasnou přípravu na vlastní stáří, což je v českém
prostředí dosud naprosto nezvyklý způsob uvažování jednotlivců. Budoucí obyvatelé ovšem potřebují mít podporu i oficiálních institucí: zejména
místních a regionálních samospráv, státní správy
napříč všemi resorty, ziskových i neziskových organizací, vzdělávacích a výzkumných organizací
atd., které zatím nespolupracují na vytvoření celkové koncepce bydlení zahrnující automaticky
i seniory. Velkým rizikem může být finanční situace současných seniorů a předpokládaná nižší
kupní síla budoucích seniorů. Podstatné je i to, že
na rozdíl od ČR ve Švédsku existuje dlouhodobá
pozitivní zkušenost s kolektivním bydlením.
Diskuse
Může být koncept švédského modelu cohousingu „pro druhou půlku života“ využit v rámci
regenerace panelových sídlišť k modelování
­sociálních vazeb, integraci seniorů do společnosti a řešení jejich bytové otázky v přirozeném sociálním prostředí?
Při revitalizaci panelových sídlišť jsou budována
nová dětská hřiště, sportovní a relaxační zóny,
občanské vybavení, regeneruje se zeleň, bezbariérově se upravují chodníky i vstupy do domů – je
pamatováno něčím specifickým také na místní
současné i budoucí seniory? Kým vlastně jsou, jak
žijí a budou žít, jaké jsou jejich potřeby a přání?
Panelové domy byly původně navrženy se společnými prostory, z nichž některé občas dosud
fungují, nově doplněné kamerovými systémy
(sušárny, dílny, kolárny, apod.) – bylo by možné
dále rozšířit společně sdílené prostory o místnosti typické pro cohousing (společná kuchyň s jídelnou a další obytné či pracovní místnosti apod.)?
Vlastnictví těchto prostor bylo družstevní, což je
dnes rozpadající se forma vlastnictví – jaká forma vlastnictví/nájmu by byla vhodná pro bydlení
seniorů podle konceptu aktivního stárnutí v komunitě? Jsou senioři zapojeni do lokální politické
kultury, participují na rozhodovacích procesech
týkajících se dalšího vývoje sídlišť/domů?
Závěr
Švédské komunity hledají nové impulsy, jak se vyrovnat s demografickou situací, jak oslovit main­
stream, jak pomoci budovat další komunity. Model
získal podporu veřejných autorit. Vykazuje charakteristiky, které by mohly být přijatelné i v českém
prostředí (moderovaná míra sdílených prostor
a aktivit), nevybočuje z legislativního rámce ČR na
rozdíl od klasického, tj. dánského modelu, zvlášť
v případě typizovaných panelových sídlišť je to
­architektonicky i urbanisticky řešitelný úkol.
Cohousing je ovšem v ČR dosud spíš méně známou formou bydlení. Lidé o něm mají často nerelevantní přestavy: jednak vysoká míra nedůvěry
mainstreamu a jednak nekritické nadšení alternativních menšin. Koncept vyžaduje vlastní iniciativu obyvatel a v případě lidí středního věku výše
Literatura
/1 Charles Durrett: Senior cohousing – A Community Approach to Independent
Living. Habitat Press/Ten Speed Press. Berkeley, California 2005.
/2 Kathryn McCamant – Charles Durrett: Cohousing – A Contemporary
Approach to Housing Ourselves. Habitat Press/Ten Speed Press. Berkeley,
California 1994.
/3 Margrethe Kähler: Cohousing for Seniors, in: Dick Urban Vestbro (ed.),
Living together – Cohousing Ideas and Realities Around the World. Sborník
International collaborative housing conference, Stockholm, May 5–9, 2010,
s. 189–194, zvl. s. 191.
/4 William H. Thomas – Janice M. Blanchard: Moving Beyond Place: Aging in
Community. Generations, 2009, Vol. 33, No. 2, p. 12–17.
/5 Viz Durrett (pozn. 1), s. 32-33.
/6 Jo Williams: Designing Neighbourhoods for Social Interaction: The Case of
Cohousing. Journal of Urban Design, 2005, Vol. 10, No. 2, s. 201–202.
/7 Kerstin Kärnekull: Thirty-three Years From the Start: Time for New
Initiatives! In: Viz Vestbro (pozn. 3), s. 124–132, zvl. s. 127.
/8 Matthieu Lietaert: Enabling degrowth at the neighbourhood level. Analysis
of the cohousing movement. Report from First International Conference on
Economic De-growth for Ecological Sustainability and Social Equity, Paris,
April 18-19, 2008, s. 70. http://events.it-sudparis.eu/degrowthconference/
themes/2Special%20applications/I/Lietaert%20M%20Degrowth%20
Paris%20april%202008%20paper.pdf, vyhledáno 18. 1. 2011.
/9 Viz McCamant (pozn. 2), s. 149.
/10 Viz Williams (pozn. 5), s. 201–202.
/11 Dick Urban Vestbro: History of Cohousing – Internationally and in
Sweden, in: Viz Vestbro (pozn. 3), s. 42–55, zvl. s. 45–51.
/12 Radomíra Sedláková: Kolektivní bydlení - experimenty nikoli zbytečné.
Stavební fórum. http://www.stavebni-forum.cz/data/cms/19109/pdf/7kolektivni-bydleni-experimenty-nikoli-zbytecne.pdf, vyhledáno 16. 4. 2011.
/13 www.boaktiv.se, www.boigemenskap.com, www.dunderbacken.se,
www.fardknappen.se, www.majbacken.org, www.russinetilund.dinstudio.se,
www.sockenstugankollektiv.nu, www.sjofarten.se, www.tersen.se,
vyhledáno březen až duben 2011.
/14 Viz Lietaert (pozn. 7), s. 70.
/15 Viz McCamant (pozn. 2), s. 150.
/16 www.kollektivhus.nu, www.boframtiden.se, www.boigemenskap.se,
vyhledáno březen 2011.
/17 Jan Paulsson – Jung Shin Choi: Senior Cohousing in Denmark and Sweden.
Characteristics of Residents, Motives for Moving To and Evaluative Outcomes.
Paper for ENHR 2004 Conference, Cambridge, July 2–6, 2004, s. 21.
/18 Jana Temelová – Jakub Novák – Martin Ouředníček – et al.: Budou česká
sídliště místy bydlení chudých? ERA 21, 2009, roč. 9, č. 1, s. 53.
/19 Ibidem, s. 54.
/20 Dagmar Glosová: Byty, domy, ústavy a centra, in: Dagmar Glosová (ed.) –
et al., Bydlení pro seniory. ERA group. Brno 2006, s. 79.