Pamětní publikace - Střední odborná škola stavební a zahradnická

Pamětní publikace - Střední odborná škola stavební a zahradnická

Lidstvo přišlo k poznání, že zahrada není
zbytečným přepychem, že věnuje-li se peníz na kus
zeleně, vydá-li se za květinu, zdobící příbytek, není
vyhozen, ale naopak, že jest to kapitál, na dobrý úrok
uložený.
Leopold Batěk, Praha 1922
Ředitel městských sadů na Královských Vinohradech,
zakladatel školy.
2
© Střední odborná škola stavební a zahradnická, Praha 9, Učňovská 1
Obsah :
Úvodní slovo ředitele………………………………
Přání škole od významných osobností…………..…
Trocha historie ………..………………………...…
Školní botanická zahrada ……………………….…
Provozní zahrada………………………………......
Vzpomínky zaměstnanců…………………………..
Současnost školy ………………………………..…
Proč se nám na této škole líbí – anketa………….…
Resumé (angl. + něm.)………………………….. ...
Situační plán botanické zahrady…………………...
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
5
7
10
35
56
62
66
79
80
82
3
4
Slovo ředitele
Střední
odborná
škola
stavební a zahradnická na Jarově je
unikátní
v mnoha
směrech.
Nejzajímavějším z nich je spojení
dvou naprosto odlišných studijních
zaměření
–
stavebního
a
zahradnického. Ovšem díky této
skutečnosti
má
naše
škola
neuvěřitelně báječnou výhodu - může
slavit dvě různá výročí založení školy. Stavební část svou
historii píše relativně krátce od roku 1973, kdy byl žákům a
učitelům předán do užívání areál na Jarově. Naproti tomu
zahradnická část školy má tradici podstatně delší. Již před 100
lety (v roce 1909) byla založena škola na Královských
Vinohradech, k jejímuž odkazu se hlásíme a s hrdě se
považujeme za její „nástupnickou organizaci“. Jsme tedy
školou relativně mladou a moderní, ale zároveň s dostatečně
dlouhou tradicí.
Dnešní spojení stavebního a zahradnického zaměření
v jedné škole se sice může zdát na první pohled jako téměř
nesourodé, snad až nesmyslné, ale po přibližně deseti letech
spolužití můžeme naprosto oprávněně hovořit o dokonalé
symbióze těchto odvětví. Symbióze, která se projevuje
především ve snaze vést naše absolventy k vytváření všeho
krásného, co nás obklopuje, ať již jsou to interiéry i exteriéry
staveb, či živá zeleň uvnitř i vně budov.
V průběhu uplynulých sta let se pochopitelně mnohé
změnilo; zahradnické obory v Praze několikrát změnily svou
adresu a nyní sídlí v odloučeném pracovišti naší školy
v nádherném areálu Pod Táborem, kde je téměř dokonalé
zázemí s vlastní botanickou zahradou, zámečkem, rybníkem,
5
dostatečně velkými skleníky, s plochami pro hospodářskou
zahradní činnost. Z malé školy, která v roce svého vzniku
začínala výuku se 64 žáky, se staly zahradnické obory součástí
jedné z největších středních škol v Praze. V zahradnických
oborech, ať již tříletých učebních, čtyřletých maturitních, nebo
dvouletých a tříletých nástavbových, zde studuje každý rok
téměř 400 žáků.
Zahradnické obory prokázaly v uplynulém století v
Praze svou životaschopnost. Velkou zásluhu na tom má
především několik generací odborníků, kteří v každé době
udržovali úroveň výuky dostatečně vysoko. Většina z nich se
zasloužila o to, že naše škola dnes patří k absolutní špičce
zahradnických škol v České republice a je uznávaná i v rámci
mezinárodní spolupráce. Touto publikací bychom chtěli všem
alespoň symbolicky poděkovat a zároveň přiblížit veřejnosti
historii i současnost naší jedinečné školy.
Věřím a doufám, že i naše generace zanechá svou
nesmazatelnou stopu v historii této školy. A až jednou, třeba za
dalších sto let, někdo po nás bude sestavovat podobnou
publikaci, snad nás ohodnotí velkou 1.
6
Přání škole od významných
osobností
Hlavní město Praha
je zřizovatelem celé řady
zajímavých středních škol,
od gymnázií přes různé
druhy středních odborných
škol po školy s učňovským
zaměřením. Je dobře, že
v tak pestré paletě si každý
absolvent základní školy
může vybrat tu školu, která
bude předurčovat jeho
další vzdělávací cestu.
Ti, kteří propadli
kouzlu přírody, konkrétně
pak všemu co roste, zelená
se, kvete a přináší potěchu
či užitek, vědí, že pro ně je
patrně nejlepší volbou Střední odborná škola stavební a
zahradnická, Praha 9, Učňovská 1. Odloučené pracoviště této
školy v ulici Pod Táborem je rájem pro každého zahradnického
nadšence. Měl jsem možnost si osobně projít krásně
zrekonstruovanou botanickou zahradu, prohlédnout si malebný
zámeček nad rybníkem a kochat se krásou tropických a
subtropických sbírek ve sklenících. Ty na svou novou podobu
teprve čekají, ale technická dokonalost je zde nahrazována
nadšením a profesionalitou zdejších pracovníků. I proto se škola
může chlubit řadou unikátních rostlin, pro které v nejbližší době
postavíme skleníky nové, odpovídající současným potřebám a
zároveň i perspektivám dalšího rozvoje oboru.
7
Jsem přesvědčen, že tato škola má veškeré předpoklady
pro udržení vysokého standardu poskytovaného vzdělání. Vím,
že absolventi školy patří ke špičkám ve svém oboru a nemají
problémy se svým profesním uplatněním.
U příležitosti stoletého výročí přeji této škole do dalších
let vynikající podmínky pro svou činnost, dostatek schopných
odborníků pro zajištění výuky a pochopitelně také hodně
šikovných a zvídavých zájemců o studium.
8
Mezi botanickými zahradami České republiky patří
Botanická zahrada Střední odborné školy stavební a
zahradnické, Praha 9 - Malešice mezi ty nejmladší. I přesto, že
byla založena poměrně nedávno, teprve v roce 1991, stihla si za
nedlouhou dobu své existence vybudovat mezi zahradami při
středních zahradnických a zemědělských školách dobrou
pověst. Vždyť propojení botanické zahrady s jejím smyslem a
posláním s výukovými potřebami zahradnické školy určitě není
zcela snadné. V botanické zahradě v Malešicích se to podařilo
velmi dobře. Byly zde vytvořeny významné sbírky mnoha
okrasných rostlin. Za zmínku jistě stojí např. bohatá kolekce
rostlin čeledi áronovitých, broméliovitých, rodu Cykas, Zamia a
Ficus, rovněž celé řady venkovních dřevin, skalniček a
kapradin. Součástí školy a botanické zahrady je i laboratoř
kultur in vitro, což není u botanických zahrad příliš běžné.
Slouží zejména pro potřeby výuky, jako místo kde se žáci školy
seznamují s moderními technologiemi množení rostlin.
Když byla v roce 2005 ustavena Unie botanických
zahrad ČR, stala se tato botanická zahrada jedním ze
zakládajících členů. Smyslem založení Unie bylo zejména
obnovit spolupráci a kontakty mezi botanickými zahradami
v České republice a více otevřít domácím botanickým zahradám
přístup i k informacím na mezinárodním „botanickém poli“.
Věřím, že přistoupení k Unii BZ ČR botanické zahradě
v Malešicích bylo ku prospěchu a že spolupráce, která byla
takto navázána, bude nadále pokračovat.
Do dalších let přeji botanické zahradě v Malešicích
všechno dobré a nerušený a úspěšný rozvoj.
Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.
Tajemník Unie botanických zahrad ČR
9
Stoletá historie zahradnické školy
v Praze Malešicích
Jaroslav Čuba, zástupce ředitele
Období 1909 – 1948
Založení první české zahradnické školy v Praze
předcházelo několik významných historických okolností.
V roce 1907 se sešlo České zahradnictvo v Kutné Hoře, aby
manifestovalo za zřízení české zahradnické školy a usneslo se
na rezoluci. V dopise „Slavné městské radě Královského
hlavního města Prahy“ ze dne 10. září 1907 se mimo jiné píše:
České zahradnictvo domáhá se po léta vyššího učiliště za
účelem lepšího vzdělávání a možnosti vychovávat zahradníky
takové, kteří by vyhovovali moderním požadavkům nynější
doby.
Budova c.a k. Vyšší reálky v Praze na Smetance, kde bylo zahájeno
vyučování 17.10.1909
10
16. prosince 1908 bylo svoláno zasedání Společenstvem
zahradníků a obchodníků s květinami a Zemskou ústřední
jednotou českých zahradníků do zasedací síně Zemědělské rady
pro království České. Jeho úkolem bylo učinit první kroky ke
zřízení odborné pokračovací školy zahradnické pro Prahu a
okolí. Návštěva školy by byla povinná pro všechny zahradnické
učně v Praze, bez ohledu na to, jsou-li zaměstnáni v zahradách
nebo v květinářských závodech.
Na tomto významném zasedání se sešli zástupci státních
a samosprávních úřadů, vysokých škol a dalších vědeckých a
zemědělských korporací. Referát přednesl vrchní městský
zahradník Leopold Batěk, předseda Zemské jednoty českých
zahradníků. Vyslovil jednoznačný požadavek udělat všechny
kroky proto, aby již ve školním roce 1909/1910 byla otevřena
Prvá česká odborná pokračovací škola zahradnická. Jeho
projev se setkal s nevšedním a jednomyslným souhlasem všech
přítomných. Následně bylo rozhodnuto o zřízení přípravného
výboru, který později vypracoval potřebné administrativní
náležitosti. Členy přípravného výboru byly zvoleny následující
osobnosti:
- Jan Lanc
předseda Společenstva zahradníků v Praze
- Julius Skuhravý
ředitel Průmyslové školy pokračovací na Královských
Vinohradech
- Leopold Weigner
inspektor technologického muzea v Praze
- prof. Dr. František Sitenský
inspektor hospodářského vyučování v Království Českém
11
Předsedou přípravného výboru byl
zvolen Leopold Batěk (1869 – 1928),
zahradní architekt, vrchní městský zahradník,
ředitel městských sadů na Královských
Vinohradech, předseda Zemské jednoty
českých zahradníků - byl hlavním iniciátorem
založení školy. Vyučil se v zámeckém
zahradnictví v Cholticích a po absolvování
německé zahradnické školy se stal zahradním architektem.
Zpočátku působil v Liberci, od roku 1904 byl vrchním
zahradníkem a později ředitelem sadů v Praze. Vyprojektoval a
založil celkem na 200 parků a zahrad. V průběhu své činnosti
založil Riegrovy sady a řídil rekonstrukci Čechových sadů.
Uspořádal celou řadu zahradnických výstav a iniciativně
popularizoval význam zahradnictví v tehdejší společnosti.
Založil zemské ústředí Jednoty českých zahradníků, kde
sjednotil jednotlivé obory českého zahradnictví. Byl členem
Ovocnické a Dendrologické společnosti České akademie
zemědělské. Později se stal zakladatelem Národní společnosti
zahradnické. Leopold Batěk byl významnou vedoucí osobností
českého zahradnictví.
Přípravný výbor vypracoval učební osnovu a rozpočet
školy. Současně byly zajištěny školní místnosti v budově c.k.
české vyšší reálky na Královských Vinohradech v Praze.
Blízkost velkých Riegrových a dalších sadů jevila jako
prospěšná k zajištění odborného a praktického vyučování.
Všechny písemné náležitosti pak výbor zaslal ministerstvu
veřejných prací se žádostí, aby zřízení školy bylo schváleno
vládou a škola byla podpořena přiměřeným státním příspěvkem.
Místodržitelství v dopise ze dne 3.9.1909 žádá mj. zvýšení
počtu hodin odborných předmětů na čtyři hodiny týdně
v prvním ročníku a na pět hodin týdně ve druhém ročníku.
Rozpočet nákladů školy ve výši 6 763,- korun byl označen za
nemírný.
12
Po několika dalších jednáních a po úpravě základních
dokumentů byl vydán souhlas k otevření školy ještě ve školním
roce 1909/1910. Zápis žáků byl vyhlášen na neděli 10.října a na
středu 13.října 1909. Snahou bylo otevřít v prvním roce hned
dva ročníky. Do prvního ročníku byli přijímáni žáci, kteří se
prokázali propouštěcím vysvědčením z obecné školy.
Do druhého ročníku byli přijímáni ti, kteří absolvovali
měšťanku nebo několik tříd střední školy (gymnázia nebo
reálky). V nejasných případech se rozhodovalo na základě
přezkoušení žáka. Zápisné do školy činilo 1 korunu. Celkem
bylo zapsáno 63 žáků z Prahy a okolí.
Učební plány školního roku 1909/1910
13
Učební plány školního roku 1909/1910
Slavnostní zahájení školního roku se konalo v neděli
17. října 1909 a zúčastnila se jej řada významných osobností.
Předseda školního výboru Leopold Batěk v zahajovacím
projevu poukázal na to, že slavnost je sice skromná, ale pro
české zahradnictvo nesmírně významná. Ocenil podporu
různých činitelů, korporací a zejména připomněl pomoc pana
inspektora prof.Dr.Františka Sitenského, prof.A.Bráfa a též
L.Weignera. K založení školy obdržel přípravný výbor celou
řadu blahopřání od pokrokových českých zahradníků, české
vlastenecké jednoty a od Zemské jednoty zahradníků pro
markrabství Moravské. Vlastní vyučování bylo zahájeno
v pondělí 18. října 1909 a podle usnesení přípravného výboru se
vyučovalo vždy v pondělí a ve středu.
První učňovské školy měly pozvednout nebo udržet
obecné vzdělání, pokračovací školy sledovaly v podstatě dva
cíle: rozšířit všeobecné znalosti učňů a současně je odborně
vzdělávat, včetně základních znalostí o vedení živnosti. Jestliže
14
měl být majitel živnosti úspěšný, musel být nejen velmi dobrým
odborníkem, ale i obchodníkem.
V prvním školním roce 1909 / 1910 na škole vyučovali:
- Julius Skuhravý
ředitel školy
- Robert Beránek
odborný učitel Zemského pomologického ústavu
- Antonín Jermář
vrchní zahradník Strakovy akademie
- Svatopluk Mocker
odborný učitel Zemského pomologického ústavu
- Viktor Souček
dílovedoucí a vazač květin firmy Lanc z Prahy
- Leopold Batěk
ředitel městských sadů na Královských Vinohradech
- Josef Strnad
majitel velkozahradnictví v Praze Chuchli a Veleslavíně
- Karel Morava
městský zahradník v Písku
15
Prezenční listina slavnostního zahájení ze dne 17. října 1909
16
Blahopřání prof.Dr.F.Sitenského, zemského inspektora
hospodářského vyučování v království Českém
Škola měla k dispozici pouze pronajaté učebny v c.k.
vyšší reálce na Vinohradech, za které musela platit nemalé
17
nájemné. Jediným zdrojem příjmů školy byly příspěvky
různých úřadů a dary korporací a jednotlivců.
Nejvyššími položkami, které škola musela platit, byly
pronájem učeben, otop a osvětlení. Finanční zdroje však nebyly
dostatečné a následkem nepříznivé finanční situace ředitel c.k.
vyšší reálky, která zahradnické škole učebny pronajala, stále
upomínal o zaplacení a vyhrožoval výpovědí. Za této situace
zasílá správa školy na různé úřady žádost za žádostí o finanční
podporu. Hledá pomoc a žebrá o přízeň u nejvyšších úředních
představitelů a jejich přátel. Po dvou letech dostává škola
výpověď a stěhuje se do náhradních prostor v Žižkovské ulici,
později se přesouvá do ulice Lužické a následně pak do
Moravské ulice na Královských Vinohradech. Tyto náhradní
prostory však škola získala jen díky pochopení a nezištné
podpoře městské rady na Královských Vinohradech.
Josef Maršálek – (1900-1985)
významný pražský zahradník, vedoucí
zásobní zahrady v pražské Stromovce a
od r. 1950 první vedoucí odborného
výcviku
v Malešicích.
Vyučoval
květinářství a je autorem prvních
učebních textů, byl absolventem školy na
Král. Vinohradech.
„Jako učni jsme chodili do školy
od 15. září do 30.března“,vzpomíná Josef Maršálek. ,,Ve všech
ročnících byly následující předměty: písemnictví, počty,
občanská nauka, kreslení a odborné vyučování. Často se
stávalo, že učební páni učně do školy vůbec neposílali, nebo jen
nepravidelně. Takoví živnostníci však byli oprávněně
postihováni živnostenskými referáty. To se stávalo jednou
z příčin nepřátelského vztahu zahradnických živnostníků ke
škole.“
18
V roce 1916 se stal ředitelem školy odborný učitel
Zemského pomologického ústavu Robert Beránek. Od roku
1934 byl ředitelem František Schmidt a v roce 1940 jej
nahradil Emanuel Kolenatý. Oba byli odborní učitelé
Zemského pomologického ústavu. V roce 1942 se opět škola
přesouvá do náhradních prostor v Sokolské ulici. Stěhovací
anabáze byla ukončena až v roce 1948, kdy škola dostává do
užívání od Magistrátu hlavního města objekt v Praze 9
Malešicích. Od roku 1948 se stal ředitelem školy Karel Marek,
který byl záhy odvolán z funkce pro defraudaci majetku.
V letech 1909-1948 absolvovalo školu 1101 žáků.
Jedna z prvních školních učebnic
19
Období 1948 – 1998
V roce 1947 se stal zámeček s přilehlými pozemky
v Malešicích majetkem města. Referát školství, vědy a kultury
jej předal v roce 1948 do užívání škole s tím, že vyučování
v novém objektu bude zahájeno 1.září 1948.
Budova teoretického vyučování v ulici Pod Táborem
Zimní foto zámečku (1927)
20
Toto rozhodnutí mělo pro další vývoj školy zcela
zásadní význam. Zatímco v předchozích letech měla škola jen
pronajaté učebny na Královských Vinohradech a chybělo
zázemí pro odborné vyučování, zde v Malešicích získala téměř
vše, co potřebovala – budovu, historický park pro výuku
sadovnictví, téměř 2 000m2 skleníkových ploch a zásobní
zahradu s velkou plochou pařenišť. Přestěhováním školy bylo
možné zcela změnit učební dokumenty, zvýšit úroveň a dotace
hodin odborného výcviku a rozšířit výuku předmětu vazačství,
pro který si škola mohla pěstovat i potřebné květiny. Celý
objekt byl přizpůsoben činnosti školy. V budově zámečku byly
zřízeny učebny, skleníky byly osázeny novými květinovými
kulturami a jen v tzv. vinných sklenících byly udržovány
původní stolní odrůdy révy vinné.
Pokusné pole s výživou letniček (1950)
Po příchodu Josefa Maršálka do Malešic (1.1.1950) se
do skleníků školy přemístily i sbírky tropických rostlin
udržované v zásobní zahradě pražské Stromovky. Šlo
21
především o velkou sbírku bromélií a orchidejí
shromažďovanou tehdejším spolkem „Roezl“. Ve školní
zahradě bylo obnoveno pěstování květin v pařeništích a
postupně se zakládala ovocná školka.
V květnu roku 1951 Ministerstvo školství schválilo
nový status školy i se změnou názvu na Základní odbornou
školu zahradnickou. Celý objekt byl přejmenován na
Výcvikové středisko v Praze - Malešicích. V následujícím
roce je výcvikové středisko zrušeno a vzniká Závodní učňovská
škola za vedení Karla Rubeše. Podle nového statutu zajišťoval
finančně i provozně školu komunální podnik Zahradnictví
hlavního města Prahy a stal se i jejím správcem. Náklady na
učební pomůcky a výuku hradil stát. Po úpravách pro činnost
školy nastaly současně i podmínky pro rozvoj jednotlivých
úseků pracoviště k plnění výrobních zahradnických úkolů,
které požadoval podnik Zahradnictví hl.města Prahy. V té době
má tato škola velmi silné vedení: vedoucí odborného výcviku
Josef Maršálek, Petr Šícha – hospodář, odborný výcvik posílili
Ludmila Zatloukalová, Rudolf Polický, Oldřich Řehák a
Vladimír Staněk.
Na provozní zahradě byla zahájena výstavba oknových
japanů pro rychlení květin a uvažovalo se o vybudování kotelny
pro vytápění a o přístavbě nových skleníků. Byla zahájena
intenzivní údržba historického parku, který byl v té době značně
zanedbán. Bylo to způsobeno válečnými roky a dlouhými
průtahy při převodu majetku na stát a následně na město.
Iniciativou tehdejších zahradníků, kteří do školy nastoupili,
byly počáteční úkoly v krátkém čase splněny. Výcvikové
středisko tak bylo připraveno pro kvalitní výuku zahradnických
učňů, jejichž zájem o školu se neustále zvyšoval.
22
Ruční zpracování pozemků ve školce (1951)
Jeden z prvních mechanizačních prostředků
23
„Nejlepší ročník 2.A 1951 – 1953“
Odborný výcvik v zelinářské zahradě
24
Růže v okrasné školce (1954)
V roce 1951 se stal ředitelem školy Karel Rubeš, který
byl současně jedním z odborných učitelů. Postupem doby se
stal významnou osobností v zahradnickém školství a jeho
vedení školy někteří z nás ještě pamatují. Ředitelem byl 24 let.
Karel Rubeš (1924-1993) – byl synem
zámeckého zahradníka ve Štiříně. Také jeho
děda a strýc byli zahradníky. Dnes můžeme
připomenout, že i všechny jeho děti jsou
zahradníky. Absolvoval Vyšší ovocnickovinařskou a zahradnickou školu v Mělníce.
Po několikaleté praxi byl v roce 1949 přijat na
Malešickou školu jako odborný učitel. Za dva
roky byl jmenován ředitelem a vedoucím výcvikového střediska
v Praze - Malešicích. Mimo jiných na škole v té době již
působili Josef Maršálek a Jaroslav Pešek. V období let 1953 1960 vybudoval vzorné středisko pro výchovu zahradnického
dorostu v Praze. V roce 1960-1963 byl pověřen úkoly na
reorganizaci místního hospodářství včetně založení Ústavu pro
25
doškolování ředitelů škol v resortu místního hospodářství.
V tomto období ho střídavě zastupovali ve funkci Josef
Maršálek a Ing.František Šebor (1966-1969).
Po splnění tohoto úkolu se po třech letech Karel Rubeš
opět vrací do školy a věnuje se i nadále výchově mladých
zahradníků až do roku 1979. Pro učiliště získal celou řadu
vynikajících odborníků jakými byli: Rudolf Polický, Vladimír
Staněk, Oldřich Řehák, Ing.František Šebor, později Jaroslav
Dohnal, Arnošt Bělohradský, Vladimír Blecha, Petr Kreuz,
Čeněk Jansa, a mnoho dalších. Pro teoretické a odborné
vzdělávání získal celou řadu nových odborných učitelů. Na
škole začali vyučovat ing.Jan Florián, Stanislav Valenta, ing.Jiří
Růžička, Miloš Rada, Zdeňka Brabcová (od r.1965 vedoucí
teoretického vyučování), Jiřina Růžičková, Hana Kubaštová,
Irena Šeborová, a externisté Josef Vik, Josef Michl a Eduard
Hampl. Po odchodu Jaroslava Dohnala do důchodu se stal
vrchním mistrem Petr Kreuz.
Josef Maršálek a ředitel Karel Rubeš nad kulturou hrachoru vonného
26
Vedoucí pracovníci – jaro 1959 (zleva) Jaroslav Dohnal, Rudolf Polický,
Ing.František Šebor, Ludmila Zatloukalová, Jaroslav Pešek, Josef Maršálek,
Libuše Hamplová, Miroslava Jelínková, p. Píchová
Zahradnická škola v Praze Malešicích se pod jeho vedením
stala významným vzdělávacím centrem pro výchovu pražských
zahradníků a od té doby byla uznávána jako přední zahradnické
učiliště v celé republice.
Vzrůstající zájem o školu a tím i nárůst počtu nových
učňů vyvolaly potřebu modernizace celého provozního zázemí
školy. Začalo se uvažovat o přestavbě celého zařízení na
moderní objekt. Představa o výstavbě vznikla hned ve dvou
variantách. První variantou byla výstavba nového zařízení právě
v Malešicích - jejím zastáncem byl ředitel Rubeš a celé vedení
školy. Druhou variantou byla představa vedení podniku Sady,
lesy a zahradnictví hlavního města Prahy o výstavbě nového
učiliště v podnikovém závodě v Hodkovičkách v Praze 4.
Následkem toho docházelo k neustálým sporům o to, kde
vlastně v budoucnosti bude probíhat výchova mladých
27
zahradníků. Současný objekt malešické školy však trpěl tím, že
nová výstavba nebyla rozhodnuta a do starého provozu nikdo už
nechtěl zbytečně investovat. Tyto spory zavinily určitou
stagnaci technického a technologického rozvoje pracovišť
odborného výcviku. Částečně se tento problém vyřešil až
v sedmdesátých letech minulého století.
V roce 1979 odchází ředitel Karel Rubeš do důchodu a
v jeho funkci ho nahradil ing. Vladimír Blecha. Ten pracoval
na škole již od roku 1968 ve funkci mistra odborného výcviku,
vedoucího školkaře, později se stal vedoucím provozní zahrady.
Za jeho působení se bylo nutné především zaměřit na změnu
technického stavu a modernizaci vybavenosti pracovišť. Byla
provedena příprava na nutnou rekonstrukci školní budovy
v ulici Pod Táborem. K tomu účelu byly vybudovány Tesko
budovy v zadní části parku jako náhradní objekt pro vyučování
po dobu rekonstrukce hlavní budovy. V těchto budovách
probíhala školní výuka až do roku 1998, protože podnik Sady,
lesy a zahradnictví nenalezl prostředky na opravu hlavní školní
budovy.
V průběhu let 1982 – 1985 bylo vybudováno technické
zázemí údržby a následně se započalo s rekonstrukcí skleníků
na svahu. Skleníky byly v havarijním stavu a od roku 1948, kdy
je škola převzala, nebyly nijak zvlášť udržovány. Došlo proto
k obnově pláště skleníků a jejich částečné vnitřní modernizaci.
Kvalita rekonstrukce však byla poznamenána jejich nevhodným
umístěním na svahu v těžko přístupném terénu. Materiály, které
byly v té době k dispozici, také nepřispěly ke kvalitě
rekonstrukce. Přestavbu skleníků řídil a organizoval Slavomil
Vyhnal, který byl hlavním iniciátorem velkých technických
úprav na pracovištích školy. Skleníky jsou dnes součástí Školní
botanické zahrady a obsahují cenné sbírky tropických rostlin,
které slouží k výuce žáků a širší veřejnosti. Dnes je vypracován
nový projekt moderních skleníků v jiné části zahrady, jejichž
výstavba bude dokončena v roce 2010.
28
Po rekonstrukci skleníků na stráni bylo přistoupeno
k vybudování nových a moderních skleníků na provozní
zahradě školy. Jednalo se o výstavbu skleníků LUR-445, jejichž
dodavatelem byl tehdejší podnik Sempra – Děčín. Výstavba
byla dokončena v roce 1990 a pracoviště školy získalo zcela
nové možnosti v pěstování zahradnických kultur. Došlo ke
změně pěstovaných sortimentů na skleníkových i venkovních
plochách.
V průběhu těchto rekonstrukcí byly vystavěny nové
pracovny pro odborný výcvik ve spolupráci se Stavebním
učilištěm na Jarově.
Provozní zahrada s oknovými japany a skleníky PJ snímek z roku 1972
29
Rekonstrukce skleníků na svahu (1983)
Výstavba skleníků LUR-445 (1987)
30
Skleníky ve svahu
Práce ve skleníku
31
Ředitel Ing.Vladimír Blecha v roce 1990 odchází a
nahrazuje jej Ing.Michal Voigst - odborný učitel Střední
zahradnické školy v Mělníku. Ve funkci ředitele pracoval jen
velmi krátce, na konci školního roku 1991/1992 odchází, aby
založil soukromou zahradnickou školu v Praze 4. Na jeho
místo byl jmenován Mgr.Jaroslav Drda - učitel SOU
zahradnického v Malešicích.
V roce 1991 je tzv. dolní zahrada se skleníky a parkem
prohlášena Školní botanickou zahradou. Pro její zřízení byl do
učiliště opětovně přizván Jaroslav Čuba. V témže roce bylo
započato s rekonstrukcí celkem zanedbaného parku, vzhledem
k tomu, že jeho údržba od roku 1948 byla jen extenzivní.
Podrobnější informace o tomto tématu jsou ve zvláštní kapitole
o školní botanické zahradě.
V první polovině devadesátých let došlo k mnoha
neuváženým pronájmům některých prostor pracoviště. Navíc
škola ztratila z restitučních důvodů budovu školy, která stále
čekala na svoji rekonstrukci. Dochází tak postupně ke stagnaci
provozu. Z těchto důvodů odchází celá řada kvalifikovaných
mistrů a provozních pracovníků, kteří ztratili zájem o práci na
pracovišti, které se jevilo jako málo perspektivní.
V roce 1997 škola získala prostředky na výstavbu nové
školní budovy v hodnotě 36 milionů korun. Záměr i projekt byl
připraven. Bohužel, tehdejšímu řediteli se nepodařilo stavbu
administrativně připravit v požadovaném termínu a přidělené
prostředky na stavbu byly pozastaveny. Následkem toho
přichází Ministerstvo školství s návrhem na sloučení školy se
Stavebním učilištěm v Učňovské ulici v Praze 9. Ředitelem
školy se stává současný ředitel SOU stavebního (nástupnické
organizace) ing. Ladislav Špička, CSc. Po jeho odchodu do
důchodu byl s účinností od 1. září 2008 jmenován ředitelem
školy Mgr. Miloslav Janeček.
32
Období 1999 - 2009
Sloučení škol mělo řešit hned několik problémů.
Zahradnická škola neměla vhodnou budovu pro teoretické
vyučování a přitom na SOU stavebním nebyla naplněna
kapacita školy. Údržba zahradnického pracoviště byla více než
nutná a stavební učiliště k tomu mělo dostatek profesí.
Dnes se vyučuje v moderních učebnách. Žáci školy mají
k dispozici vybavení celého školního areálu na Jarově. Areál
zahradnické školy se stal odloučeným pracovištěm školy pro
odborný výcvik a odbornou praxi. Odloučené pracoviště zůstalo
nedotčeným areálem zahradnické školy, v současné době
prochází intenzivní modernizací. Toto historické pracoviště má
nezastupitelný význam pro odborné vyučování zahradnických
oborů. Školní botanická zahrada spolu s provozní zahradou
vytvářejí velmi dobré podmínky pro osvojení praktických
základů zahradnictví. Je možné konstatovat, že škola naplňuje
představy, které měli její zakladatelé již v roce 1909.
33
Současná budova školy v ulici Učňovská 1
Výuka v učebně biologie
34
Školní botanická zahrada
Záměr zřídit školní botanickou
zahradu vznikal na konci osmdesátých
let minulého století. V roce 1991 bylo
rozhodnuto o drobných úpravách
historického parku školy a pěstebních
skleníků na svahu kopce Tábor. Současně byl požádán Poradní
sbor při Ministerstvu životního prostředí ČR o zaregistrování
Školní botanické zahrady. Poradní sbor pro botanické zahrady
Ministerstva kultury (od roku 1990 Ministerstva životního
prostředí) vznikl koncem 60. let. Tento sbor byl poradním
orgánem ministerstva pro botanické zahrady a konal
každoročně konferenci zástupců botanických zahrad
československých i zahraničních. Z těchto konferencí vycházel
Zpravodaj botanických zahrad. Poradní sbor zanikl v roce 1999
a nahrazen byl až v roce 2005 Unií botanických zahrad České
republiky.
35
Historický park v okolí malešického zámečku vznikl
kolem roku 1920 zásluhou tehdejšího majitele Vladimíra
Jiráska. Na projektu a realizaci parku se podílel známý pražský
zahradní architekt František Thomayer (1856-1938), který byl
majitelem okrasných školek v Říčanech u Prahy. Ve svém
projektu využil stávající prostor zahrady k založení přírodně
krajinářského parku s potokem a rybníkem.
Školní botanická zahrada se rozkládá v tomto malebném
údolí povodí Malé Rokytky a na jihozápadních svazích vrchu
Tábor v Praze 9. Jsou zde vytvořeny ideální podmínky pro
sadovnické využití prostoru. Ke svahům se skalními výchozy
ordovických břidlic přiléhají nivní loučky meandru potoka. Tím
jsou zajištěny rozmanité biotopy pro pěstování rostlin s různými
vlhkostními a světelnými nároky. Je ideálním místem pro
shromažďování rostlinných materiálů a dřevin pro didaktické
potřeby zahradnické školy.
Od roku 1991 dochází k jeho
pravidelné údržbě a obnově některých
zanedbaných partií z předchozích let.
Došlo k částečné rekonstrukci cest a
vybudování závlahového systému.
Byly obnoveny některé travnaté
plochy a skupiny dřevin. V roce 1994
od dubna do října dochází k nákladné
rekonstrukci alpina, na které bylo
použito 500 tun devonských vápenců.
Současně jsou nahrazovány některé
přestárlé stromy novými výsadbami
s ohledem na historický ráz parku a
potřeby školy. Od roku 1994 dochází k intenzivnímu rozvoji
školní botanické zahrady, a to nejen co do technických úprav,
ale intenzivně se mění i skladba pěstovaných rostlin.
36
Detail alpina ve školní botanické zahradě
V roce 2005 se školní botanická zahrada stala jedním
ze zakládajících členů Unie botanických zahrad České
republiky. Smyslem činnosti Unie je napomáhat uplatňování a
poslání botanických zahrad a jejich celkovému rozvoji.
Škola se v roce 2007 ucházela o získání finančních
prostředků z Evropských fondů ve výzvě JPD-2. Byl zpracován
projekt na revitalizaci území zahrady, jehož úkolem bylo vyřešit
některé závažné problémy související především s ochranou
životního prostředí. Projekt byl v roce 2008 úspěšně realizován
pod názvem „ Botanická zahrada SOŠ v Praze 9 - revitalizace
území a odstranění ekologických zátěží“. Jeho cílem bylo
odstranění nánosů bahna a ropných sedimentů z rybníka a Malé
Rokytky po ropné havárii v 70. letech. Byla provedena celková
oprava rybníka včetně stabilizace břehů obezdívkou.
Asanováno bylo celé koryto potoka Malá Rokytka na území
zahrady. Dále byly odstraněny dvě zastaralé stavby typu Tesko.
V lesoparku došlo k likvidaci „černé skládky“ a byl opraven
37
historický most v zadní části parku. Současně byla vybudována
retenční nádrž na zachycování dešťové vody z budoucích
skleníků a skladovací plocha pro zahradnické substráty.
Centrální část parku před revitalizací
Centrální část parku před revitalizací
38
Příprava rekonstrukce rybníka
Odtěžení bahna z rybníka
39
Rekonstrukce břehů obezděním
Rekonstrukce břehů obezděním
40
Výstavba jezů na potoce
Výstavba jezů na potoce
41
Rybník před napuštěním
Výkop pro novou retenční nádrž
42
Výstavba retenční nádrže v parku
Výstavba retenční nádrže v parku
43
Původní stavby TESKO (2007)
Likvidace TESKO budov (2008)
44
Historický most před rekonstrukcí
Historický most před rekonstrukcí
45
Most po rekonstrukci
Most po rekonstrukci
46
Součástí zahrady jsou stávající skleníky, ve kterých je
bohatý sortiment tropických květin. V minulosti byly využívány
především k tržní výrobě květin. Po výstavbě a rozšíření
skleníků na provozní zahradě však bylo rozhodnuto o jejich
využití pro sbírkové tropické rostliny k didaktickým účelům.
Skleníky mají zajímavý interiér, jsou umístěny na terasách
svahu. Toto technické řešení však postupem času přineslo
nemalé potíže při jejich využívání. Technicky jsou dnes již
velmi zastaralé a také koroze způsobila své. V tomto roce bude
díky iniciativě a pochopení Magistrátu hlavního města Prahy
zahájena výstavba nových moderních skleníků na jiném místě
zahrady. To jistě přispěje k další popularizaci a k možnostem
většího využití zahrady pražskou veřejností.
Rostlinné sbírky ve sklenících především vycházejí
z didaktických potřeb školy. K největším skupinám patří
bromeliovité rostliny, tropické orchideje, kapradiny, rostliny
aronovité v široké škále druhů a kultivarů, rody Ficus, Begonia,
Peperomia, Saintpaulia, některé palmy a cykasovité rostliny.
Skleníky jsou velmi často navštěvovány laickou i odbornou
veřejností a sklízejí vždy obdiv návštěvníků. Botanická zahrada
se pravidelně zúčastňuje všech prezentačních akcí školy, kde
doplňuje svými exponáty výstavy a soutěže zahradnických škol.
V zahradě se konají pravidelné jarní a podzimní výstavy. Jsou
zde prezentovány výpěstky a výrobky žáků, včetně exponátů
školní botanické zahrady. V neposlední řadě se naše zahrada
zúčastňuje různých akcí probíhajících v Pražské botanické
zahradě v Tróji.
Park i skleníky navštěvuje stále více návštěvníků
z Prahy a širokého okolí. Významným typem návštěvníků jsou
exkurze žáků základních škol, které zcela jistě napomáhají
v získávání mladých zájemců o obor zahradnictví.
47
Zahrada má velký význam při výchově mladých
zahradníků. Je zde soustředěn poměrně velký dendrologický
sortiment dřevin, který je stále doplňován, a řada málo běžných
sbírkových rostlin potřebných pro výuku. Žáci školy v rámci
odborného výcviku a odborné praxe udržují a odborně ošetřují
parkové plochy, což přispívá nejen k jejich odborné zručnosti,
ale i k teoretickým znalostem v oboru dendrologie, sadovnictví
a květinářství.
Návštěva zahrady je možná v každém období,
nejkrásnější je však během května a počátkem června, kdy
kvete většina rostlin a dřevin. V podzimním období nás zahrada
upoutá překvapivou pestrostí podzimního zbarvení listů dřevin.
Alpinum v botanické zahradě
48
Alpinum v botanické zahradě
Botanická zahrada – vstupní část
49
Botanická zahrada – park
Zimní pohled do parku
50
Botanické růže
Plodící Poncirus trifoliata
51
Rododendron keiskei v květu
Interiér skleníků na svahu
52
Hybridní Cattleya sp.
Součástí sbírek jsou i rostliny rodu Heliconia
53
Ze sbírky rodu Anthurium
Cymbidium lancifolium
54
Cirhopetalum sp. – epifytní orchidej
Ze sbírky bromélií
55
Provozní zahrada
Provozní nebo také výrobní zahrada školy byla zřízena
po přestěhování školy z vinohradských objektů do Malešic. V té
době přiléhala k parku Pod Táborem zásobní zahrada na vrchu
Tábor, která produkovala především zeleninu a menší množství
květin pro tehdejšího majitele. Postupně byly k zahradnické
škole přičleněny menší provozovny F.Zikmunda v Malešicích,
V.Kroutila a V.Šebka v Hrdlořezích. Tyto zahrady byly
spravovány školou jen do 60. let minulého století. Zásobní
zahrada byla vybavena pouze pařeništi a volnou záhonovou
plochou. Prvním vedoucím zahradníkem se v roce 1948 se stal
Jaroslav Pešek, který organizoval přizpůsobení objektu pro
odborné zahradnické práce v souvislosti s odborným výcvikem
žáků. Bylo započato s rozšiřováním pařenišť i volných ploch.
Sortiment pěstovaných kultur byl zaměřen na potřeby
Hlavního města Prahy. Začaly se pěstovat kobercové letničky,
Begonie, Afrikány, Ageratum, Alternanthera a další. Tyto
květiny byly nejen žádané pro výsadby ve městě, ale i vhodné
pro odborný výcvik žáků. Na volných záhonových plochách
byly pěstovány květiny k řezu a Chrysanthemy. Jediné skleníky
byly pouze na svahu Tábora. Dal je vybudovat původní majitel
pro pěstování stolních odrůd révy vinné. Řada révových keřů
byla ve sklenících zachována a dokonce ještě v 80. letech
minulého století byly skleníky místně označovány jako „vinné“.
Jejich vedoucím byl v té době Oldřich Řehák a později
Vladimír Staněk. Po příchodu V.Staňka se skleníky staly
produkčními prostorami pro pěstování teplomilných převážně
stálezelených květin.V 50.letech byly na provozní zahradě
postaveny lehké oknové přenosné japany pro rychlení květin a
pěstování Chrysanthem. V roce 1961 byly přistaveny ještě
japanové skleníky typu PJ-1, ve kterých byla umístěna také
kotelna na pevná paliva. V té době došlo ke změně sortimentu
pěstovaných květin a tím se rozšířily možnosti odborného
56
výcviku o další atraktivní odborné práce. Po přidělení dalších
parcel do užívání školy byla založena ovocná školka, jejímž
vedoucím byl Rudolf Polický. Pod jeho vedením se školka stala
jednou z předních školek v Praze. Pěstovaly se zde všechny
odrůdy ovocných dřevin, které požadoval tehdejší trh a také
menší množství očkovaných růží a okrasných dřevin.
Významným provozním úsekem byla školní vazárna vedená
Josefem Michlem, Irenou Šeborovou a později Jaroslavem
Králíčkem, která aktivně posilovala provoz vazbou květin.
Pohled do kultury Primula vulgaris na provozní zahradě školy (jaro 2008)
V těchto letech se provozní zahrada stává významným
produkčním střediskem podniku Sady, lesy a zahradnictví.
Odchodem Jaroslava Peška do důchodu nastupuje do funkce
vedoucího zahrady Jaroslav Dohnal, který byl i vedoucím
odborného výcviku. V roce 1968 odchází Rudolf Polický a
nahrazuje ho ve funkci Vladimír Blecha. Školka se pod jeho
vedením soustřeďuje na pěstování řady nových ovocných
57
odrůd, mimo jiné především broskvoní a meruněk, zvyšuje se
také podíl pěstovaných růží. Zahrada je rozdělena na několik
specializovaných úseků: květinářský, školku, úsek cibulovin,
úsek alpínek a vazárnu květin.
Na jednotlivé úseky přicházejí postupně noví pracovníci
jako Miroslava Jelínková, Ludmila Zatloukalová, Arnošt
Bělohradský, Petr Kreuz, Lubomír Kubašta, Eliška Hamzová,
Čeněk Jansa, Jiřina Businská, Jaroslav Čuba, Máša Řehořová a
další. V roce 1979 je jmenován ředitelem školy ing.Vladimír
Blecha a vedoucím provozní zahrady se stává Jaroslav Čuba.
Do funkce vedoucího odborného výcviku je jmenována Valerie
Broukalová.
Kultura „ vánočních hvězd“ (Poinsettia pulcherima)
V následujících letech dochází k úpravám provozních
částí zahrady, likvidace nevyhovujících pařenišť, výstavba
ploch pro pěstování dřevin v kontejnerech a současně je
58
připravována výstavba staveb TESKO pro školní účely. V roce
1982 přichází do funkce zástupce ředitele pro odborný výcvik
Slavomil Vyhnal, který velmi ovlivnil technické přestavby
provozní zahrady. Kromě rekonstrukce skleníků na stráni došlo
k rozšíření skleníkových ploch, výstavbě dílen a garáží a
dalších technických vybavení. Postupně dosluhovaly oknové
japany, bylo nutné uvažovat o jejich náhradě. Po dlouhých
jednáních bylo rozhodnuto o výstavbě skleníků LUR 445. Jejich
postupná výstavba probíhala od roku 1987 do roku 1991.
Po výstavbě nových skleníků dochází ke změnám
technologických výrobních postupů a je možné aplikovat jejich
nové směry do odborného výcviku. Dochází k odbornému
rozvoji jednotlivých úseků zahrady. Provozní zahrada dosahuje
v této době velmi dobrých hospodářských výsledků a je
významně hodnocena podnikem Sady, lesy a zahradnictví. Mezi
jednotlivými úseky zahrady převládá určitá soutěživost
v dosahování hospodářských výsledků a pravidelně jsou plněny
hospodářské plány na požadované úrovni. K tomu napomáhá
celková naplněnost školy žáky, jejichž počet každoročně
dosahoval bezmála 400 .
V roce 1990 dochází k personálním a organizačním
změnám. Do funkce vedoucího zahrady je jmenován Čeněk
Jansa, který svou funkci vykonával jen krátce.Vrchním mistrem
se stává Michaela Čermáková. Dochází k různým neuváženým
pronájmům částí zahrady, což vede ke stagnaci jejího rozvoje.
Po sloučení stavebního učiliště a zahradnické školy dochází
k postupnému doplnění personálního stavu a k určitému
obnovení funkce provozu. Do funkce vrchního mistra se vrací
Petr Kreuz. Zahrada opět plní funkci výcvikového střediska
praktického vyučování. Vedoucí zahrady je Ing. Marcela
Roláková, která má velké zkušenosti s organizací květinářské
výroby a zasloužila se o rekonstrukci celého výrobního
programu zahrady. Později ji ve funkci vedoucí zahrady
nahrazuje Ing.Lenka Rumplíková.
59
V současnosti je provozní zahrada orientována
napěstování zahradnických kultur, které jsou předmětem
odborného výcviku žáků. Jedná se především o modelové
květinářské kultury a školkařskou výrobu. Provoz má
k dispozici dvě prodejny zahradnických výpěstků a vazárnu
květin. Současně jsou výpěstky dodávány pražským
velkoobchodům i drobným obchodníkům. Zahradnická výroba
je významným prvkem hospodářské činnosti školy a ročně
přináší nezanedbatelné tržby do rozpočtu školy.
Skleník LUR 445 na provozní zahradě
V závěru této kapitoly o historii školy bych chtěl poděkovat
všem, kteří mi obětavě a nezištně pomohli se získáváním
historických dokumentů a informací. Dále se omlouvám všem,
které nebylo možné v tomto krátkém výčtu historie jmenovat.
60
Práce ve sklenících
Práce ve sklenících
61
Vzpomínky zaměstnanců
Jak jsme v Malešicích začínali
Do školy jsme nastoupili v září 1952. Byl to čtvrtý školní
rok po přestěhování školy do Malešic. Vyučovalo se v 1. patře
hrdlořezské školy, ve 2. patře byla školka a jesle. Ve třídách
byly dřevěné lavice a velká kamna na uhlí, v jejichž blízkosti
jsme vždycky chtěli sedět.
Ředitelem školy byl pan Karel Rubeš, který nás učil
zahradnickou výrobu a matematiku, pan Josef Maršálek byl
vedoucím odborného výcviku a učil nás květinářství, pan Čuda
učil biologii a ing.Valenta učil ovocnářství a sadovnictví.
Učiliště bylo tenkrát dvouleté.
Pan Josef Maršálek vedl praxi přísně a vysoce odborně.
Šatny jsme měli pod vazárnou (tenkrát tam ještě nebyla),
nastupovalo se na terase zámečku po skupinách. Většinou jsme
pracovali na horní zahradě, kde byly záhony a pařeniště.
Praxi vedla Ludmila Zatloukalová, ve školce byl
mistrem Rudolf Polický, práce v parku měl na starosti Jaroslav
Pešek. Skleníky byly jen na stráni a tak jsme s podzimem
stěhovali rostliny z horní zahrady do skleníků. Stáli jsme asi
metr od sebe a podávali si těžké truhlíky s bramboříky,
chryzantémami, asparágusem.
V předjaří jsme připravovali zapářku z hnoje a slámy,
za dva týdny zakládali pařeniště. Tam se vysévaly zeleniny a
letničky, později jsme to vše přepichovali a sázeli. Odpoledne
jsme pařeniště přikrývali slaměnými rohožemi a ráno opět
odkrývali. Vodu pro zálivku jsme ohřívali v kotli u pařenišť.
Zalévalo se konvemi. Na podzim jsme vázali staticové věnečky,
62
vazárna ještě nebyla zřízena a tak se pracovalo ve sklenících.
Nad skleníky vládl pan Oldřich Řehák. Tam se předpěstovávaly
všechny náročnější květiny, rychlily se hyacinty a konvalinky.
Byly tam také sbírky bromélií a orchidejí a v palmovém skleníku
přezimovaly palmy a středomořská flóra. Skleníky se vytápěly
lokálními kotelnami na pevná paliva.
Za dva roky jsme se vyučili, u závěrečných zkoušek byl
předsedou pan Josef Vik, vedoucí Ďáblických školek. Od roku
1954 jsme studovali na Zemědělské technické škole obor
zahradnický v Mělníku. Po ukončení studia jsem se do Malešic
vrátila a pracovala tam nejprve ve funkci mistrové odborného
výcviku a pak celých 30 let jako učitelka odborných předmětů.
Pan Kubašta po absolvování školy pracoval na zahradě u Olšan
a od roku 1961 do roku 1997 vedl úsek cibulovin. Byl také
mistrem odborného výcviku. V Malešické škole jsme to dotáhli
až do důchodu. Za tu dobu se na pracovištích školy mnohé
změnilo k lepšímu a hodně se vybudovalo. Pracoviště je teď
moderní školou zahradníků.
Hana a Luboš Kubaštovi
(bývalí zaměstnanci školy)
63
Moje zahradnické povolání
Již od školních let se na mém vysvědčení objevovaly
pochvaly za péči o květiny ve třídě. Tenkrát jsem ještě netušila,
že právě květiny budou součástí mého povolání. Ve 14 letech
jsem odcházela na zahradnické učiliště do Prahy – Malešic jen
proto že moje kamarádka tam nechtěla být sama. Ani jsem
netušila, že se do rodného Jablonce již nevrátím.
Na dobu učení vzpomínám velmi ráda. Od prvního
ročníku jsem měla štěstí na dobré učitele a hlavně mistrové,
které nás hodně naučily a neustále v nás probouzely velký
zájem o zahradnictví. Nikdo z nás totiž netušil, jak náročné
povolání jsme si vybraly. Každá z nás měla představu, že
budeme vázat ohromné kytice nebo běhat s konví po záhonech
plných květin jako princezna Lada. Jak jsme brzo zjistily bylo
vše jinak. Kromě zahradnických prací jsme vyvážely škváru a
navážely koks do kotelny. Na odborné praxe jsme jezdily na
různé menší zahrady podniku Sady, lesy a zahradnictví, kterému
v té době učiliště patřilo. Většina žáků byla zapojena do
socialistické soutěže, ve které se hodnotily výsledky jak teorie,
tak i praxe. Každý měsíc se netrpělivě čekalo na její výsledky.
Nejlepší žáci pak jezdili na různé rekreace nebo na výměnné
praxe do Erfurtu nebo do zahradnické školy ve Villány
v Maďarsku. Za dobré umístění jsme byli ochotni obětovat i
několik víkendů, které jsme trávili na brigádách ve vazárně a
jinde. Naše třída s nadšením starala o zahradu spisovatele
Karla Čapka ve Strži u Dobříše. Tam jsme všichni jezdili rádi.
Tři roky uběhly jako voda a my se rozprchli na různé
zahrady v Praze a okolí. Já jsem zůstala na učilišti, kde jsem tři
roky pracovala jako zahradnice ve sklenících. V prosinci 1986
mi bylo nabídnuto místo mistra odborného výcviku. Rozhodla
jsem se, že to zkusím. Dnes už je to více jak 20 let a musím
konstatovat, že se mi práce líbí. Vím, že jsem před 30 lety volila
správné povolání.
64
Renata Žantová
(učitelka odborného výcviku)
Jak jsem si zvolila povolání
Jako malá holka jsem s rodiči bydlela v rodinném
domku se zahrádkou. Asi jako každé malé dítě jsem ráda
zalévala konvičkou. Když mi bylo 6 let, měli jsme se stěhovat a
rodiče často promlouvali k mému staršímu bratrovi: „ Na nové
škole se musíš chovat slušně a lépe se učit, neboť si brzy budeš
volit své budoucí povolání. A čím bys chtěl být?“ Bratr se
dlouze zamyslel, ale já přišla hned s řešením: „ Já budu
zalejvákem“. Všichni se mi smáli, že takové povolání není.
Základní škola utekla velmi rychle. Když jsem byla
v deváté třídě a nemohla se rozhodnout, rodiče mi připomněli
mé dětské přání být nalejvákem, tedy zahradníkem. Já si řekla,
,,proč ne.“ Dnes pracuji v zahradnictví více než třicet let. Nikdy
jsem nelitovala.
Miloslava Dvořáková
(učitelka odborného výcviku)
65
Současnost jedné z největších
středních škol v Praze
Mgr. Miloslav Janeček, ředitel školy
A jaký vlastně je rok stého výročí - rok 2009 - pro naši
školu? Rozhodně nepatří k těm nejjednodušším. Naplno se
projevila celosvětová ekonomická krize, což začíná mít
pochopitelně své negativní důsledky i pro financování školství.
V rámci České republiky se výrazně prohlubuje pokles
demografické křivky počtu mladých lidí ve věku
středoškolského vzdělávání, školy mezi sebou „bojují“ o žáky.
Zároveň je poprvé v praxi aplikována změna přijímacího řízení
spočívající v možnosti každého absolventa základní školy podat
přihlášku ke studiu na tři různé střední školy, což zásadním
způsobem komplikuje administrativu spojenou s přijímacím
řízením. To jsou asi ty nejzásadnější vnější faktory ovlivňující
činnost naší školy.
Naproti tomu můžeme konstatovat, že uvnitř školy byla
dokončena po deseti letech stabilizace v oblasti spojení
zahradnické školy se školou stavební. Většina zaměstnanců
pedagogických i nepedagogických se již s aktem sloučení dvou
naprosto různých škol ztotožnila a v současnosti spíše převažuje
proces nacházení toho pozitivního, co toto sloučení přineslo.
Obě zaměření se vhodným způsobem doplňují a navzájem
obohacují v mnoha směrech: ať již se jedná o rovnoměrnost
mezi dívkami a chlapci ve škole - zahradnické obory jsou nyní
spíše dívčí záležitostí, naproti tomu ve stavebních oborech
studuje více chlapců; obě zaměření budují a spoluvytvářejí
krásu okolo nás - krásné domy, stavby a sídelní celky, které
následně dokáží zahradnické obory zevnitř i z venku dotvořit a
oživit; stavební obory se velmi významným způsobem podílejí
na údržbě krásného objektu zahradnického areálu Pod Táborem
- zahradníci na oplátku zkrášlují objekt na Jarově; a podobných
příkladů by bylo možno uvést více. Podstatné a nejdůležitější
66
ale je to, že když se nyní řekne „střední škola na Jarově“,
většina lidí automaticky doplní „stavební a zahradnická“.
V současné době nabízí naše škola ke studiu následující
obory:
•
čtyřleté studijní obory zakončené maturitní zkouškou (pro
absolventy základních škol) - zahradnictví, stavebnictví,
dřevěné konstrukce, technická zařízení budov, management
pro stavebnictví
•
tříleté obory zakončené výučním listem (pro absolventy
základních škol) - zahradník, zedník, klempíř, pokrývač,
instalatér, malíř, truhlář, tesař, sklenář, kominík (pro
zajímavost jsme v současnosti jedinou veřejnou - neboli
státní školou v republice, která obor kominík vyučuje)
•
tříleté učební obory zakončené výučním listem
(pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami)
67
květinářské a aranžérské práce, zednické práce, tesařské
práce, truhlářské práce, podlahářské práce, pokrývačské
práce, malířské a natěračské práce, sklenářské práce,
prodavačské práce, stavební práce (dvouletý obor)
•
dvouleté nástavbové studium zakončené maturitní zkouškou
(denní forma studia) - zahradnictví, stavební provoz,
dřevařská a nábytkářská výroba
•
tříleté nástavbové studium zakončené maturitní zkouškou
(dálková forma studia) - zahradnictví, stavební provoz
68
69
Naše škola patří v současnosti mezi největší střední
školy v Praze a to v mnoha ohledech - v počtu žáků, v počtu
zaměstnanců, v rozsahu svěřeného majetku, doplňkové činnosti,
(a třeba také v počtu pávů - máme jich 5, zcela jistě žádná jiná
střední škola v Praze jich nemá více ☺). Ve školním roce
2008/09 měla naše škola celkem 1 134 žáků, z toho 383 žáků v
oborech se zahradnickým zaměřením.
Konkrétní počty žáků v zahradnických oborech byly následující:
• 77 žáků obor 41-52-H/001 zahradník (tříletý obor
s výučním listem)
• 51 žáků obor 41-52-E/008 květinářské a aranžérské
práce (tříletý obor s výučním listem pro žáky se
specifickými vzdělávacími potřebami)
• 166 žáků obor 41-44-M/001 zahradnictví (čtyřletý obor
s maturitní zkouškou)
70
• 56 žáků obor 41-44-M/001 zahradnictví (dvouleté denní
nástavbové studium s maturitní zkouškou)
• 33 žáků obor 41-44-M/001 zahradnictví (tříleté dálkové
nástavbové studium s maturitní zkouškou)
Celkový fyzický počet zaměstnanců školy ve školním roce
2008/09 byl 177, z toho bylo 124 pedagogů.
Účetní hodnota spravovaného hmotného a nehmotného majetku
k 31.12.2008 byla 452 101 tis. Kč.
Zisk z doplňkové činnosti školy před zdaněním činil v roce
2008 celkem 5 992 tis. Kč.
Produktivní práce žáků za rok 2008 činila 4 550 tis. Kč.
Stále se snižující počet mladých lidí ve věku 15 až 18 let
je jedním ze zásadních faktorů výrazně ovlivňující existenci
prakticky každé střední školy v současné době. Podle
dostupných prognóz bude v roce 2010 počet dětí v tomto věku
oproti roku 2005 nižší o 9 tisíc, do roku 2015 pak dojde ke
snížení o dalších 6 tisíc. Tato skutečnost v kombinaci
s dlouhodobě nižším zájmem veřejnosti o obory zakončené
výučním listem oproti maturitním oborům klade vysoké nároky
na školy našeho typu při přípravě přijímacího řízení, při
získávání nových žáků. V průběhu školního roku 2008/2009
jsme proto zrealizovali několik kroků, které snad pomohly
zvýšit atraktivitu naší školy - do provozu byly uvedeny nové
webové stránky školy, zvýšili jsme počet dnů otevřených dveří,
zvýšili jsme rozsah reklamní kampaně nejenom v pražském
regionálním tisku, ale také ve středních Čechách a celostátních
denících, podařilo se nám opakovaně alespoň krátkými
zprávami informovat o činnosti školy v několika televizních a
rozhlasových pořadech, informace o našich oborech a činnosti
školy jsme publikovali v celé řadě novin a časopisů. V průběhu
školního roku 2008/2009 se podařilo žákům školy, ať již
zahradnických nebo stavebních oborů, získat několik velmi
cenných předních umístění na odborných a dovednostních
soutěžích a přehlídkách. Všechny tyto kroky dohromady spolu
71
s dlouhodobě velmi dobrou pověstí školy se zúročily ve
výsledku přijímacího řízení pro školní rok 2009/2010. I přes
výše uvedený stále pokračující propad počtu dětí ve věku
středoškolského vzdělávání by nemělo v naší škole dojít
k meziročnímu snížení celkového počtu žáků. Podle situace
v červnu 2009 bychom dokonce mohli ve školním roce
2009/2010 zaznamenat mírný nárůst celkového počtu našich
žáků. Tato skutečnost zcela jistě dostatečně dokumentuje
důvěru veřejnosti k naší škole a je uznáním dlouholeté
vynikající práce všech zaměstnanců školy.
Naše škola sídlí ve dvou hlavních objektech. Na adrese
Praha 9, Učňovská 1 se nachází ředitelství školy, probíhá zde
teoretické vyučování všech oborů, jsou tu rozsáhlé dílny pro
praktickou výuku, domov mládeže, stravovací zařízení,
sportovní areál s tělocvičnami, bazénem, saunou, posilovnou,
venkovním víceúčelovým sportovištěm s umělým povrchem,
dále je zde knihovna, čítárna atd. V tomto areálu jsme poskytli
námi nevyužité prostory i dalším vzdělávacím organizacím jako
je např. Metropolitní univerzita, Základní umělecká škola či
Střední odborná škola logistických služeb. Náš další areál,
který se nachází na adrese Praha 9, Pod Táborem 17, slouží pro
výuku odborné praxe a odborného výcviku zahradnických
oborů. Na území historického parku založeného v roce 1920
provozujeme školní botanickou zahradu a tropické skleníky.
Také je zde provozní zahrada s hospodářskými skleníky, kde se
zabýváme školkařskou a květinářskou výrobou.
Žáci naší školy dosahují mnoha vynikajících úspěchů
v odborných a dovednostních soutěžích. Nejinak tomu bylo
v roce 2009: 1. místo zahradníků v soutěži ve vazbě květin
v celorepublikové soutěži nazvané „Polabský motýl“ v rámci
výstavy „Zemědělec“ v Lysé nad Labem; 6. místo v soutěži ve
vazbě květin v Děčíně; absolutní vítězství v kategorii teorie
celostátní soutěže „Učeň instalatér 2009“ v Brně; 1., 3., 4. místo
v soutěži jednotlivců a 1. místo v soutěži družstev
72
v regionálním celopražském kole soutěže „Učeň instalatér“; 1.
místo v soutěži instalatérů „Můj dům, můj hrad“
v Litoměřicích; zedníci výborně reprezentovali naši školu na
mezinárodní soutěži „Murár 2009“ ve slovenské Nitře; atd.
Mnoha úspěchů dosáhli také naši žáci na sportovních soutěžích
na celorepublikové nebo celopražské úrovni např. v plavání,
malé kopané, nohejbalu, florbalu, lehké atletice, stolním tenise
atd.
Velice významnou oblastí z hlediska udržení vysoké
odbornosti praktické výuky je oblast spolupráce se sociálními
partnery. Řadu podob má např. spolupráce s odbornými
firmami, ať již se jedná o exkurze, nebo přímo o možnost
výkonu odborného výcviku na pracovištích firem, zajištění
prezentačních akcí pro zaměstnance i žáky školy týkající se
nových materiálů a technologií, sponzorské dodávky materiálu,
a technického vybavení pro školu apod. Není možné na tomto
místě zmínit všechny spolupracující firmy, zájemci je ale zcela
73
jistě všechny najdou uvedeny na webových stránkách školy
v odkazu „Partneři“. Za připomenutí však stojí naše vynikající
spolupráce s profesními cechy a společenstvy. Jedná se
především o Společenstvo kominíků, Cech instalatérů a Cech
malířů a lakýrníků.
Rok 2009 je přelomovým pro naši školu také z hlediska
kurikulární reformy, zavádění rámcových a školních
vzdělávacích programů. Jedná se o jeden z nástrojů ke
zkvalitnění a modernizaci vzdělávání se zaměřením na rozvoj
klíčových kompetencí. Rámcové vzdělávací programy pro
obory na naší škole postupně připravuje Národní ústav
odborného vzdělávání; na jejich základě následně musíme do
dvou let připravit vlastní Školní vzdělávací programy. Od 1.
září 2009 začínáme v naší škole učit podle vlastních
vzdělávacích dokumentů v těchto oborech: zahradnictví,
zahradník, management ve stavebnictví, stavební obnova,
dřevěné konstrukce, tesař, truhlář, zedník.
Absolventi, kteří ukončili úspěšně studium na naší škole
ve školním roce 2008/09, byli prvními, kteří získali spolu
s vysvědčením o maturitní zkoušce nebo spolu s výučním listem
také EuroPass – dodatek k osvědčení (E-DO). EuroPass je
doklad připojený k osvědčení o odborném vzdělání (vysvědčení
o maturitní zkoušce nebo výuční list), který usnadní pochopení
významu osvědčení v cizí zemi. EuroPass nenahrazuje původní
osvědčení a nezakládá nárok na úřední uznání původního
osvědčení, ale výrazně usnadňuje jeho řádné posouzení a uznání
v cizí zemi. Nezastupitelný význam EuroPassu se zcela jistě
projeví při případném hledání pracovního uplatnění v zahraničí.
Naše škola zajistila vydání EuroPassů svým absolventům ve
spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání, který
tyto doklady vydává prostřednictvím Národního centra
EuroPass ČR.
74
V oblasti zlepšení technických a materiálních podmínek
pro činnost školy jsme vybudovali novou multimediální
učebnu, dokončili rekonstrukci dvou počítačových učeben,
těsně před dokončením je rekonstrukce školních šaten a
dílenských šaten, školní šatny jsou vybaveny zcela novými
šatními skříňkami. Připravováno je vybudování nové
počítačové učebny v prostorách odborného učiliště, vybudován
byl zcela nový informační a orientační sytém v areálu na
Jarově. Naprosto zásadní bylo provedení revitalizace botanické
zahrady na jaře roku 2008, která je popisována na jiném místě
této publikace. V letním období roku 2009 proběhla
rekonstrukce výdejny stravy a jídelny v zámečku v areálu Pod
Táborem. Naprostou prioritou pro následující přibližně dva
roky je však pro naši školu investiční akce vybudování nových
botanických skleníků pro naše tropické a subtropické sbírky.
V současné době jsou naše botanické skleníky již na prahu své
životnosti. Byly vybudovány na svahu kopce Tábor v parku
přibližně v roce 1920. I přes provedení velké, téměř generální
opravy v roce 1982, se nyní projevuje vliv sesuvu stavby po
svahu, koroze konstrukce a netěsnosti pláště. Skleníky mají
naprosto nevyhovující energetický audit, velice komplikovaná
je jakákoliv údržba a zároveň v případě havárie na topném
systému v zimním období hrozí nenahraditelné ztráty na
rostlinných sbírkách. Prakticky nemožné je ve dnech silnějších
mrazů zajistit dostatečnou teplotu uvnitř skleníků a vzhledem
k tomu dochází k poškozování růstu pěstovaných rostlin. Stavba
nových skleníků by měla být zahájena ještě v roce 2009 na
jiném místě v botanické zahradě, které bylo připraveno v rámci
výše zmiňované revitalizace botanické zahrady. Mimo vlastních
skleníků bude součástí stavby také nezbytné zázemí - šatny pro
žáky a provoz se sociálním zařízením, výměníková stanice,
řídící klimatizační centrum, skladové prostory a také školní
prodejna květin.
75
Současné zaměření školy - stavební a zahradnické - je
roky prověřené a do budoucna životaschopné. V zájmu dalšího
rozvoje školy se jeví jako přínosné jeho zachování a další
rozšiřování. Základní studijní nabídku školy budou i do
budoucna tvořit především tříleté učební obory doplněné
vhodnými maturitními obory. Naše společnost již snad procitla
ze snu o zástupech manažerů, kteří se ve velkém počtu uplatní
ve všech oborech. Není možné donekonečna zvyšovat počty
zaměstnanců bank a pojišťoven, podomních prodejců, úředníků
atd. V posledních několika málo letech si již občané této země
začínají všímat toho, že šikovní řemeslníci se velice dobře
uplatní a nemají problémy při prosazení se na trhu práce.
Všechno toto zvažují rodiče spolu se svými dětmi v okamžiku
volby jejich budoucího povolání. Absolventi škol našeho typu
s požadovanými znalostmi a dovednostmi ani zdaleka
nepokrývají přirozený úbytek počtu zaměstnanců prakticky
v jakémkoliv odvětví. Řemeslníci se stávají, jako v ostatních
zemích Evropy na západ od našich hranic, uznávanými
76
váženými občany. A patří k nim také absolventi zahradnických
oborů, ať už se jedná o zaměstnance květinářských či
zahradnických prodejen, zaměstnance firem zabývajících se
zakládáním a údržbou zeleně, zaměstnance botanických zahrad,
ovocnářských sadů apod.
Počet žáků školy pravděpodobně v následujících
několika letech nebude dramaticky stoupat. Vzhledem k již
zmiňovanému poklesu demografické křivky se chceme zaměřit
především na udržení současných početních stavů a na doplnění
oborové nabídky o v Praze chybějící obory. Jako velmi žádoucí
se ukazuje zachování prostupnosti ze tříletých učebních oborů
na nástavbové maturitní studium, ať již dvouleté denní nebo
tříleté dálkové. Kombinace klasického výučního listu
s maturitní zkouškou je nesmírně žádaná mezi zaměstnavateli,
což platí jak v odvětví zahradnickém, tak i stavebním. Celkový
počet žáků zahradnických oborů (cca 400) je již několik let na
naší škole stabilní, svědčí o zájmu o toto zaměření a zároveň
absolventi v tomto množství bez problémů nacházejí pracovní
uplatnění dle svého zájmu v Praze i širokém okolí.
I do budoucna bude pro naši školu nesmírně důležitá
úzká spolupráce s firmami. Současná finanční a hospodářská
krize má pochopitelně negativní dopad na ochotu podniků
spolupracovat se sférou školství a vzdělávání. Ovšem ti, kteří
nebudou investovat právě do vzdělání, budou mít s největší
pravděpodobností v budoucnu problémy. Dlouhodobá orientace
a investice do školství a vzdělávání podporuje vyšší kvalifikaci
pracovní síly. Na druhou stranu si ale jsme vědomi, že není
možné pouze čekat s nataženou dlaní na pomoc
od podnikatelské sféry. I naše škola má spolupracujícím firmám
co nabídnout – ať již se jedná o prostorové, personální či
technické zázemí, ale především ochotu a schopnost přizpůsobit
se požadavkům zaměstnavatelů na složení a profil našich
absolventů. To je jeden z nejdůležitějších úkolů pro školy
v současné době – nevychovávat absolventy, o které není
77
zájem, kteří se musejí ihned po ukončení odborného vzdělání
rekvalifikovat na jiný obor. Naše škola má snahu na dalším
prohlubování a rozšiřování spolupráce s firmami. Za pozornost
stojí v letošním roce podepsání rámcové smlouvy o spolupráci
se společností Skanska CS a.s. a před podepsáním je také
smlouva o spolupráci s Hospodářskou komorou ČR.
V areálu botanické zahrady i hospodářské zahrady bude
muset dojít v následujících letech ke stavebním a technickým
opravám a rekonstrukcím. Mimo již zmiňované stavby nových
botanických skleníků a rekonstrukce výdejny stravy, plánujeme
na několika místech nutnou opravu oplocení, náročná bude
oprava vyhlídkového altánu ve svahu parku, nezbytná je také
oprava kanalizace, nebo provedení izolace stavby u hlavního
vstupu do botanické zahrady. V běhu už je oprava dřevěného
mostu přes Malou Rokytku a dřevěné lavičky okolo kmenu
vzrostlého javoru na břehu rybníka. Ve spolupráci s městskou
částí Praha 9 je plánováno vybudování naučné stezky.
V současné době je botanická zahrada přístupna veřejnosti
pouze v pracovní dny; rádi bychom ve spolupráci s městskou
částí Praha 9 případně s hlavním městem Prahou nalezli takové
řešení, které by umožnilo otevření i v mimopracovní dny.
K dalšímu přiblížení se veřejnosti a ke zvýšení povědomí o této
oáze klidu mezi okolními obyvateli by měly přispět plánované
akce pro děti ze základních škol. První takovouto akci s názvem
„Den v botanické zahradě“ jsme uspořádali 12. května 2009 ve
spolupráci s Ekogymnáziem o. p. s., Praha 10, Nad vodovodem
460/81. Zúčastnilo se přes 70 žáků základních škol Prahy 9 a
Prahy 10, kteří na stanovištích plnili zajímavé úkoly
s environmentální tematikou. Věříme, že žáci z okolních
základních škol přivedou v budoucnu na procházku své rodiče.
Tímto způsobem získáme takové návštěvníky, o které opravdu
stojíme - slušné, zvídavé, zajímající se o bohatství a krásu
přírody, kteří se k nám budou rádi a opakovaně vracet.
78
Anketa
Vítězslav Pour, 2CZ
Obor zahradník jsem si vybral
vzhledem k naší rodinné tradici – a to lásce ke
květinám, k přírodě. Teď jsem ve druhém
ročníku a čím dál tím více se přesvědčuji, že
jsem si vybral dobře. Uvažují o nástavbovém
studiu, rád bych získal co nejvyšší kvalifikaci.
Této profesi se chci věnovat i v budoucnu.
Lenka Vorlíčková, 4AZ (maturovala s vyznamenáním)
Tuto školu jsem si vybrala podle
svého dlouholetého zájmu o květiny a
zahradu. Několik informací mi poskytla
kamarádka, která se v této škole vyučila a po
dalších dvou letech maturovala na nástavbě.
V jejím vyprávěním o škole převládala
spokojenost. To mě ještě víc postrčilo, abych
se také já přihlásila. Nyní jsem odmaturovala
a hlásím se na vysokou školu.
František Borovský, 4BZ
Studium na naší škole mi poskytlo
dostatečné vzdělání pro povolání, které jsem
si zvolil, a kterému se chci věnovat. Pomohlo
mi dospět a zvýšit si sebevědomí, lépe se
zapojit do kolektivu a diskutovat o svých
názorech. Nechodil jsem do školy ani na praxi
s nechutí alespoň většinou ☺
79
Resumé
Tato publikace připomíná výročí 100 let od zahájení
výuky zahradnických oborů v Praze. Střední odborná škola
stavební a zahradnická, Praha 9, Učňovská 1 pokračuje v této
tradici a je jedinou státní nebo-li veřejnou školou na území
hlavního města Prahy, kde se v současné době tyto obory
vyučují. V rámci jedné školy jsou zde vyučovány obory se
stavebním a zahradnickým zaměřením, které se výborně
navzájem doplňují.
Škola má vynikající zázemí pro odbornou výuku
zahradnických oborů v areálu Pod Táborem 17, kde se nachází
školní botanická zahrada, rozsáhlé skleníky s cennými sbírkami
tropických a subtropických rostlin a také hospodářská zahrada.
V současnosti školu navštěvuje přes 1 200 žáků, z toho téměř
400 studuje v zahradnických oborech – jedná se o obory
čtyřleté zakončené maturitní zkouškou, tříleté zakončené
výučním listem, nebo nástavbové studium dvouleté denní
případně tříleté dálkové zakončené maturitní zkouškou.
This publication commemorates 100 year anniversary of
commencement of teaching gardening disciplines in Prague.
The Secondary School of Construction Engineering and
Gardening, Prague 9, Učňovská 1, carries on this tradition and
is at present the only state or public school in capital of Prague
teaching these disciplines. Within one school the construction
and gardening oriented subjects are taught here and are fairly
compatible.
The school has an excellent professional background for
teaching gardening at its grounds Pod Táborem 17, where you
80
can find school botanical garden, large greenhouses with
precious collections of tropical and subtropical plants and
agricultural garden. At present about 1200 students attend the
school. Four hundreds of them study gardening disciplines in 4year study programme finished by Maturity exam as well as 3year apprenticeship courses ended with certificate of
apprenticeship or extension studies, either 2 year full – time
study or 3 year distant study finished by Maturity exam.
Diese Publikation erscheint bei der Gelegenheit des 100.
Jahrestages der Eröffnung des Gartenbaufachunterrichtes in
Prag. Die Fachschule für Bauwesen und Gartenbau, Prag 9,
Učňovská 1 setzt diese Tradition fort und ist zur Zeit die einzige
staatliche bzw. öffentliche Fachschule auf dem Gebiete der
Hauptstadt Prag, wo diese Fachrichtungen unterrichtet werden.
Im Rahmen einer Schule werden hier Fächer der
Baufachrichtung und Gartenbaufachrichtung unterrichtet, die
sich einander sehr gut ergänzen. Die Schule hat ausgezeichnete
(hervorragende) Bedingungen für den Fachunterricht der
Gartenbaufächer im Areal Pod Táborem 17, wo sich der zu der
Schule gehörende Botanische Garten mit den ausgedehnten
Glaßhäusern mit den wertvollen Sammlungen der tropischen
und subtropischen Pflanzen und der Produktionsgarten
erstrecken (befinden).
In der Gegenwart besuchen die Schule über 1200
Schüler, wovon fast 400 die Gartenbaufachrichtung in den
verschiedenen Studienformen. Die 4-jährige Fachrichtung wird
mit der Abiturprüfung beendet, die Absolventen der 3-jähringen
Fachrichtung erwerben den Lehrbrief und können weiter in dem
2-jährigen täglichen oder in dem 3-jährigen kombinierten
Aufbaustudium mit dem Abiturabschluß fortsetzen.
81
SITUAČNÍ PLÁN BOTANICKÉ ZAHRADY
82
Poděkování
Střední odborná škola stavební a zahradnická, Praha 9,
Učňovská 1 děkuje všem institucím, organizacím a firmám,
které přispěly na vydání této publikace:
- Hlavní město Praha
- SKANSKA, a.s.
- Pražská teplárenská a.s.
- AUTO JAROV, s.r.o.
- BOSH
- FLORA TON Praha, spol. s r.o.
- JUB a.s.
- NETAFIM CZECH, s.r.o.
- Qteam s.r.o.
83
84
85
86
87
88
100 LET ZAHRADNICKÉ ŠKOLY
1909 – 2009
Vydala Střední odborná škola stavební a zahradnická,
Praha 9, Učňovská 1, při příležitosti 100 let Zahradnické školy
Foto :
archiv školy
Spolupracovali :
Mgr. Blanka Blažková, Jaroslav Čuba, Mgr. Miloslav Janeček,
Ing. Jaroslav Ryjáček
Redakční úprava :
PhDr. Antonín Langer
Vytiskla :
Střední polygrafická škola, Praha s.r.o
2009
89
90