Brožura BIG č. 5

Modely BIG
Překlad z němčiny Ó proFem o.p.s.
s laskavým svolením Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež, Berlin
část z knihy
Modely spolupráce proti domácímu násilí: "Jsme modelem pro kooperaci,
nejsme konfrontativním modelem", Výsledky vědeckého doprovodu
Berlínského intervenčního projektu proti domácímu násilí (BIG),
- Univerzita Osnabrück- (Prof. Dr. Barbara Kavemann / Dipl. Soz. Beate Leopold / Dr. Gesa
Schirrmacher / Prof.Dr. Carol Hagemann-White, vyd. Spolkovým ministerstvem pro rodinu,
seniory, ženy a mládež, Stuttgart, Berlin, Köln 2001 (Kohlhammer), jako svazek č. 193 řady
spisů Spolek. min.
Kapitola V
Shrnutí a výsledky
Otázka úspěšnosti je samozřejmě pro jakýkoliv modelový projekt nejdůležitější, ale
má význam hlavně i pro ty, kteří do projektu investovali čas a sílu, a to nezávisle na
svém postavení v projektu. Chtějí prostě vědět, zdali se námaha vyplatila.
Nebudeme mluvit o úspěších, ale o dosažených změnách. Pojem "úspěch" svádí k
tomu, abychom se více dívali na spočitatelné indikátory, které ale jsou opět jenom
poukazem na celou řadu procesů. Indikátory dovolí rozpoznat trendy teprve v
střednědobém průběhu. V jakém smyslu tedy budou moci být hodnoceny zm ěny
zavedené intervenčními projekty skutečně jako úspěch, to se nyní zatím určit nedá.
V BIGu se např. nové směrnice a informační letáky vyvinuté v rámci intervenčního
projektu a odsouhlasené Kulatým stolem teprve tisknou, celková implementace
dosaženého by pak měla být dodělána v plánovaném následujícím 2-letém projektu.
Nám jde především o záznam skutečných změn, kterých bylo pracovními výsledky a
rozhodnutími dodaženo, a co znamenají tyto zm ěny pro cílovou skupinu. Na konci
vědeckého doprovodu, tedy začátkem roku 2000, ale skutečně existují příklady
významných změn v intervenci proti domácímu násilí. Zohledňujeme tu především
výsledky doprovodu Berlínského intervenčního projektu.
Zúčastněné složky na tomto projektu mohou být spokojené. Zm ěny jsou již teď
viditelné. Projektem BIGu se dalo mnohé do pohybu.
Pokrok je zásluhou všech zúčastněných: jak pracovního výkonu iniciátorek,
koordinátorek, zúčastněné Senátní správy a všech expertek a expertů, které/kteří
spolupracovali u BIGu v odborných skupinách a u Kulatého stolu, tak i politické
podpory zadavatelů zakázky a nosného spolku.
o Přenosnost zkušeností z BIGu na další města resp. spolkové země
Modelové projekty mají za úkol vypracovat koncepce a vyzkoušet je v praxi tak, aby
vynesly zisk pro další záměry. Kontrola přenosnosti zkušeností z modelového
projektu je proto úlohou evaluace. Při našich výpovědích k přenosnosti se
vztahujeme především na berlínskou praxi a reflexi z praxe, která se odehrávala
právě tam. Bodově ale přihlížíme i ke zkušenostem z jiných intervenčních projektů,
1
Modely BIG
jestliže znamenají zajímavé doplnění nebo hodnotné alternativy ke zkušenostem z
BIGu. Nejedná se ale o systematické srovnání mezi rozdílnými projekty 70.
Celkově se dá říci, že větší část pracovních metod vyvinutých a uskutečněných v
projektu BIGu je přenosná na další země a komuny. Učit se dá i z prošlých konfliktů.
Některé důležité aspekty ale jsou zcela specifické pro městský stát, pro velkoměsto a
nebo pro Berlín, a nedají se bez modifikace jinam přenést nebo opakovat.
o
Zásadně přenosné pracovní zkušenosti z kooperačního společenství
§
Podpůrné nebo škodlivé faktory kooperačního procesu
Zásadně přenosnými se ukázaly být poznatky o faktorech, které proces podporovaly
a nebo byly pro organizaci spolupráce škodlivé. Nejsou závislé na lokálních
podmínkách, v nichž je intervenční projekt budován. Zohlednění těchto faktorů při
vytváření projekční struktury a jeho pracovní formy může podpořit a urychlit vytváření
spolupracujících grémií.
Následující faktory můžeme označit jako podpůrné:
· složení grémia na zakázku kooperačního grémia musí být pečlivě
interdisciplinárně doladěno
· dohoda o společném cíli a nutných krocích
· osobní akceptance zúčastněných a jejich institucí
· zúčastnění musí být vybaveni odpovídajícím mandátem
· nezávislá koordinace kooperačních grémií
· transparence schopnosti rozhodování u všech zúčastněných a transparence
rozhodovacích procesů ve skupině
· věcné pracovní klima a přátelský tón.
Pro kooperaci škodlivými se ukázaly být následující faktory:
· časový a výkonostní tlak resp. přepracování zúčastněných
· destruktivní chování jednotlivých osob
· nedodržování důvěrných dohod
· nejednotnost ve formulaci hledaného cíle resp. chybí-li pracovní základna
· trvání na nepřátelských vizích
· nedostatečná sensibilita v zacházení s hierarchiemi a otázkami statusu ve
skupině.
§
Nezávislá koordinace
Pozitivní zkušenosti s nezávislým, interdisciplinárně obsazeným koordinačním
místem (postem či grémiem) by měly využít další iniciativy. Nutnost a význam
koordinační práce vyšly najevo nejen v Berlíně, ale i v dalších městech. Má-li být
zvolena jiná cesta, pak doporučujeme multiprofesionální koordinační tým z projektu
HAIP, který zaručuje určitou nezávislost spoluprací tří zástupky/zástupců různých
institucí. Tato forma koordinace ale znamená již výsledek p ředchozí intenzivní
70
Systematické srovnání intervenčních projektů ve Spolkové republice bude učiněno až v jednom z následných
výzkumných projektů.
2
Modely BIG
koordinační činnosti a není tedy vhodným modelem pro fázi zakládání nového
intervenčního projektu.
Koordinační místo by mělo být bráno jako vlastní silný bod ve spektru kooperačního
společenství:
· Koordinační místo musí mít jasné pracovní zadání a pokud možno jednozna čný
profil nároků, aby mohlo hrát svou roli jako moderující a v konfliktech
zprostředkovávající síla.
· Koordinační tým by měl být obsazen interdisciplinárně. Zúčastněné disciplíny by
měly dle možnosti odpovídat nejdůležitějším pracovním oblastem v kooperačním
společenství. Dosud se velmi osvědčily odborné síly ze sociální resp. sociálněvědecké a z právní a policejní oblasti.
· Koordinátorky/-ři by měly/-i mít dobrou kvalifikaci a zkušenosti z praxe, aby byly/-i
v kooperačním společenství plně akceptovány/-i. Jejich úkolem je opětovně
vnášet do diskuse komplexitu celé problematiky a odpovídat tak svému úkolu
jako řídící síla.
· Měly/-i by vykazovat vysokou osobní a odbornou kompetenci, dostate čnou
schopnost pro návaznosti a prosítění, a mít i schopnosti pro integraci a regulaci
konfliktů, aby dokázaly suveréně zvládnout akt balance mezi moderací a vedením
(srovnej zde IV.2.2.2.).
· Měly by loajálně zastupovat projekční cíle, umět sledovat konsekventně cíle
pragmatické, neztrácet přitom z očí střednědobé zaměření projekčního procesu a
vracet práci projektu opětovně k nadřazenému poslání (srovnej IV.1.).
Pro zřízení placeného koordinačního místa - jako tomu bylo u BIGu - mluví mnohé
(srovnej IV.2.2.), především větší nezávislost a snížené zatížení pro spolupracující
expertky/-ty organizačními záležitostmi. Zaměstnané/-í koordinátorky/-ři mohou
posílit motivaci zúčastněných a přispět ke stabilitě kooperačních grémií, a tím pádem
i k pracovnímu úspěchu. Vyplatí se pečlivá volba nezávislé nosné organizace a
investice do personálních míst. A jelikož je doporučován tým interdisciplinární, není
dobré obsadit koordinační místo pouze jednou koordinátorkou. Vzhledem k
rozsáhlým nárokům na koordinační místo se to pak pravděpodobně ve větších
městech resp. na zemské úrovni nevyřeší obsazením dvou polovičních míst. Nutnost
kontinuity také nedovoluje vybavení místy ABM (Arbeitsbeschaffungsmassnahmen dočasná místa financovaná v rámci integrace nezaměstnaných pracovními úřady,
pozn. překl.).
V konstituční a startovní fázi intervenčního projektu je nutný určitý "motor", který se
dá nejlépe zaručit placenou koordinací. V pozdějších fázích je možným řešením i
koordinační neplacený tým, který už může na něčem dál budovat - jako např. na
etablovaných strukturách kooperace a nebo na akceptanci v odborné ve řejnosti. Na
základě dobrovolné neplacené práce se ale toto spektrum úkol ů nedá zvládnout.
Kromě toho získá jak intervenční projekt tak i tématika, na které se pracuje, respekt
a akceptanci, je-li koordinován profesionálně.
§
Kooperační grémia s rozdílnými úlohami
Grémium, jakým byl politický Kulatý stůl v Berlíně vedený vysoce postavenými
osobnostmi, a už ne diskusní, ale rozhodovací resp. rozhodující grémium, m ůžeme
vřele doporučit všem ostatním intervenčním projektům. Zaručuje práci s konkrétními
3
Modely BIG
výsledky, a že tyto výsledky budou i závazně realizovány. Kooperační schůzky se
nekonají jen samoúčelně, ale zahajují konkrétní změny. Práce kooperačních grémií
tak nemizí "do ztracena" a vložené zdroje se obráží skute čně k prospěchu týraných
žen a jejich dětí.
Tento efekt posiluje také kooperující svazek interně, protože zvyšuje uspokojení
zúčastněných se svou prací a stabilizuje tak i jejich další motivaci. Současně posiluje
projekt v jeho působení na veřejnosti, jelikož již v průběhu práce zrealizuje celou
řadu konkrétních výsledků v praxi.
Obsazení grémia vysoce postavenými osobnostmi podporuje ochotu ke spolupráci
celého kooperujícího svazku. To pak dále podporuje zájem o zapojení ze strany
zástupkyň/-ců i těch profesních oblastí, které dosud žádnou tradici ve spolupráci k
tématu domácí násilí nevykazují. Současně zvyšuje hodnotu jak spolupráce v
kooperačním svazku, tak i politický význam tématiky vůbec. Rozhodující grémium
obsazené zástupkyněmi/-ci na ministeriální úrovni ale nemůže být jediným
kooperačním grémiem. Zde je nutná přípravná a doprovodná práce odborně
specializovaných odborných skupin, resp. pracovních skupin, které veškerá
rozhodnutí připraví tak, aby se rozhodovat dalo, které vypracovávají kompromisy a
domlouvají se na postupech. Tato grémia potřebují dostatek času a dobrou
moderaci, aby byla schopna prodiskutovat profesně-specifické otázky i kontroversně.
Pracují-li kooperační grémia ke specifickým tématům paralelně, pak doporučujeme
pořádat výměnnu názorů formou setkání, jež byla v BIGu také vyzkoušena. Tato
výměnná setkání podporují interdisciplinární náhled na problematiku domácího násilí
a zdůrazňují důležitost všech zúčastněných institucí a osob ve svazku. Přesahující
perspektivou se tak zdůrazní zapojení každého jednotlivce do většího kontextu a
význam celkového plánu a jeho dlouhodobého na spole čenské změny zaměřeného
poslání vystoupí zřetelněji do popředí. Kromě toho se zviditelní počet a obsazení
zúčastněných, což působí motivačně, dodává odvahy, a tento velký úkol se pak
ukazuje v realističtějším světle.
V BIGu přejala tuto funkci konference odborných skupin, která se ale nekonala
příliš často (srovnej IV.2.1.1.). Zajímavou paralelou jsou pravidelné "konference
různých složek" u HAIPu.
§
Určení cíle a cílová kontrola
Jelikož jsou všeobecné cíle intervenčních projektů proti domácímu násilí velice široké
a dlouhodobě cílí na změnu společenské struktury genderově definovaných vztahů,
tak by se pro smysluplné pracovní plánování mělo rozlišovat mezi dlouhodobě
žádoucím posláním, střednědobě dosažitelnými cíli vztahujícími se k procesu, a
krátkodobě realisovatelnými pragmatickými cíli. Cíle formulované BIGem, které se v
průběhu projektu silně rozdiferencovaly, tu nabízejí dobrou orientaci pro nové
intervenční projekty (srovnej IV.1.). Bez zásadního určení cíle a průběžné kontroly
cílů může komplexnost práce v intervenčním projektu vést rychle ke ztrátě orientace
spoluúčastnic/-ků. Je-li laťka kritérií pro úspěch nasazena příliš vysoko - podle
dlouhodobých cílů - , tak se rychle dostaví vystřízlivění a pocity zklamání. I skutečně
dosažené změny nejsou pak brány jako dostatečně hodnotné. Stojí-li ale ve středu
zájmu jen pragmatické cíle, pak se může stát, že se práce orientuje jen na výsledek
4
Modely BIG
a zapomene se na nutnou investici času a energie do procesu spolupráce samotné.
Nedosahuje-li se žádných krátkodobých úspěchů, je pak ohrožena i sama podstata
celé kooperace.
Koncepce uceleného cílového systému určující priority zabraňuje roztříštěnosti a
posiluje důležité resorty přesahující myšlení, jež musí být jako základní element v
kooperačním svazku podporován.
o
Přenositelné zkušenosti se složením kooperačních grémií
Složení kooperačních grémií, zapojení institucí a zařízení se musí orientovat podle
lokální nabídkové struktury a podle již existující vazeb, ale i podle ochoty jednotlivých
institucí ke spolupráci. Důležitým se ale zdají být zkušenosti BIGu týkající se výběru
zúčastněných. Všeobecně se dá říct, že úspěch slibuje pokud možno široké odborné
spektrum (srovnej IV.2.1.1.)
Propojení širokého spektra zařízení a odborná kompetence
·
·
·
·
·
Účast lokálních ochraných a poradenských zařízení pro ženy - ženských
azylových domů, poraden pro ženy, eventuálně. poraden specializovaných na
sexualizované násilí - je nepostradatelným elementem v koopera čním svazku.
Vnášejí sem velice specifické kompetence a měly by se proto hýčkat. Přínos
velkého počtu ženských projektů v rámci BIGu měl centrální význam, protože
přejaly při výměně názorů s ostatními zúčastněnými zastupování zájmů
dotčených žen a vložily sem zkušenosti z mnoha let podp ůrné činnosti (srovnej
IV.4.5.).
Jelikož ve všech grémiích pracujících odborně-specificky na zlepšení intervence
proti domácímu násilí jsou právní otázky důležitou součástí, je zapojení
právniček/-ků naprosto základní. Získat pro spolupráci kromě soudkyň/-ců z
trestního práva a státních zástupkyň/-ců i civilní soudkyně/-ce a volně praktikující
advokátky/-ty znamená pro proces velkou podporu. A protože všechny dotázané
intervenční projekty měly problémy při získávání spolupracujících soudkyň/-ců, je
nutné, aby právě oni byly/-i oslovovány/-i osobně. Do budoucnosti by zapojení
civilních soudkyň/-ců mohlo být ještě důležitější, protože vznikne v souvislosti s
novým zákonem pro civilněprávní ochraná opatření a s ohledem na problémy s
novým dětským (Kindschaftsrecht) právem v kontextu s domácím násilím celá
řada nových otázek.
Také bez policie to nejde. Tady hovoří zkušenosti BIGu jak pro zapojení na
vedoucí úrovni, tak osob zodpovědných za vzdělávání a školení, ale i zástupkyň/ců z nejrůznějších oblastí policie. V Berlíně to byly ochraná (Schutz-) a kriminální
policie.
Pro spolupráci by měly být získány i zařízení a instituce pro ochranu dětí.
Jednak by se dal překonat stávající rozdíl mezi ochranými nabídkami pro děti a
nabídkami pro (týrané) ženy, ale ukázalo by se, že obě problematiky zažívají
zúčastněné osoby v úzkém propojení. Protože právo žen na vlastní bezpe čnost je
silně znehodnocován otázkami návštěvního a výživného práva násilnického
muže, a protože tím jsou často ohrožovány děti samy, jsou intenzivní výměna a
propojení mezi těmito dvěma oblastmi naprosto nutné (srovnej IV.4.6.).
Mají-li být v intervenčních projektech vyvíjeny resp. nabízeny sociální tréninkové
kurzy pro násilnické muže v kontextu domácího násilí, pak se doporu čuje přizvat
5
Modely BIG
·
ke spolupráci jak lokální poradny pro muže, tak i resocializační pomoc a
justiční složky, a program sladit s podpůrnými nabídkami pro ženy. Zkušenosti
BIGu mluví pro různorodost složení, protože se tak předpoklady různých přístupů
pro sociální tréninkové kurzy mohou odborně kontroversně vydiskutovat (srovnej
IV.4.7.).
Specifické právní, sociální a jazykové problémy migrantek, které žijí s násilím
(ex-)-partnera, vyžadují i zapojení poraden pro migrantky. Zde je nutné dávat
pozor, aby do kooperačního svazku nebyly přizvány výlučně žensko-specifické
poradenské a ochrané služby, protože je nevyhledávají všechny migrantky.
Zapojení různých úrovní politické kompetence
·
·
·
·
o
Do kooperačních grémií by měli být zapojeni jak lidé či instituce s rozhodujícím
mandátem, tak i lidé z praxe.
Důležitým kritériem je vedle osobního angažmá a zájmu účastnic/-ků také jejich
kompetence, to, jaká mají oprávnění k rozhodování, a za co jsou zodpovědné/-í.
Předpokladem pro práci orientované na výsledek je, aby ú častnice/-ci měly/-i
mandát za tu instituci, kterou zastupují, a aby byl znám rámec, v n ěmž svá
rozhodovací oprávnění se svými představenými a týmem skutečně vyjasnily/-li.
Pro všechny projekty, které (též) pracují s institucemi na zemské úrovni resp.
chtějí dosáhnout změn týkajícíh se zemské vlády, je naprosto nutné, aby sem
zainteresovaly i ministeriální úroveň. U intervenčních projektů pracujících na
komunální úrovni je smysluplné ministeriální úroveň aktivně nezapojovat, ale
zajistit si jejich politickou podporu a pravidelně je informovat.
Regionální zvláštnosti
1.3.1. Městské státy a zemské státy
Zapojení ministeriální úrovně je předpokladem pro mnohá rozhodnutí, která se týkají
kýžených změn, např. v oblasti policie a justice. Toho se snáze dosáhne v m ěstském
státě; to bylo také důvodem k usazení modelového projektu do Berlína - vysondovat
všechny možnosti, které tak existují.
V zemských státech se mnohé musí dělat jinak71. Naše zkušenosti nám dovolují
vypovídat o možnostech intervenčních projektů v městském státě. Tyto prvotní
závěry o fungování intervenčních projektů se ale nechají aplikovat i na jiné
podmínky.
Zdroje a zátěže
Zkušenosti BIGu ukazují, že spolupráce v intervenčních projektech pro většinu
angažovaných expertek/-tů zde znamená velké časové a osobní zatížení, které nelze
podceňovat. Vyžaduje to jejich vysokou motivaci, kterou je nutno udržovat. Dlouhé
příjezdní cesty (v zemských státech se jim nedá zabránit) situaci zatěžují a mohou
ochotu ke spolupráci redukovat nebo vést k tomu, že se pracovní setkání nekonají
tak často, jak by bylo třeba. Důležité je, aby koordinační místo intervenčního projektu
71
Zkušenosti ze Šlesvig-Holštýnska, Meklenburku-Vorpommern a Rýnské Falci nám o tom poví v budoucnosti
víc.
6
Modely BIG
leželo pokud možno centrálně resp. v místě, které z různých důvodů bývá často
navštěvováno.
Ale i v Berlíně nejsou příjezdní cesty v délce i hodiny a půl žádnou zvláštností. Jet
hodinu v dešti a náledí v městském provozu nebo z blízkého okolí vyžaduje přesto
jiné rozhodování než např. hodina cesty horněhessenskou horskou krajinou v tom
samém počasí, přičemž i vybavení veřejnými dopravními prostředky je ve
velkoměstě prostě lepší.
Velikost Berlína nabízí hodně možností pro rozhodování týkající se jak osob, tak
institucí, jaké v malých městech ve srovnatelném množství prostě nejsou. Toto velké
množství může být výhodou v tom smyslu, že když jedna z poraden nechce
spolupracovat, tak může být prostě získána jiná pracující ke stejně tématice nebo se
stejnou cílovou skupinou. Přehledné množství zařízení v menších komunách nebo
venkovském regiónu výběr velmi omezuje, může ale být určitou výhodou v tom, že
kooperace pro mnohé spolupracovnice/-ky nejrůznějších zařízení a institucí už může
být dávno samozřejmostí, protože jsou všichni mnohem více na sebe odkázáni. Na
druhé straně mohou jednotlivé osoby, které nechtějí kooperovat, za těchto podmínek
ohrožovat celý záměr intervenčního projektu, když spolupráci svých zařízení
odmítají, a jiné zařízení s touto specifickou kompetencí a oprávněním k rozhodování
pak už prostě neexistuje.
§
Velkoměsto Berlín
Berlín vykazuje na základě své velikosti a struktury obyvatelstva mnoho zvláštností.
Ze 3,5 milionů obyvatel má 13 procent jinou než německou státní příslušnost. Město
tedy má se svými 440.000 zde žijícími cizinkami/-ci ze 178 států (údaje statistického
zemského úřadu Berlín z prosince 1998) multikulturní výraz. Na tuto okolnost musí
reagovat i psychosociální poradny a podpůrná zařízení72. Dále má Berlín tradičně
četné a různorodé ženské hnutí a velké množství projektů (pozn.překl.: myšleny jsou
neziskové nestátní organizace v nejrůznějším slova smyslu). A v neposlední řadě
Berlín v současnosti čerpá z 50 procent ze západoněmeckých resp.
západoberlínských a východoněmeckých resp. východoberlínských tradic.
BIG měl při svém založení pro kooperaci na výběr k dispozici velké množství
zajímavých partnerských organizací, což bylo zcela jistě výhodou. Vedle toho ale
zkušenost ukázala, že o co větší je spektrum podpůrných projektů ve městě, o to víc
se musí počítat s konkurenční dynamikou, protože toto velké množství zařízení a
projektů konkuruje o omezené prostředky z několika málo zdrojů. Tento efekt
zatěžuje jak závaznou spolupráci, tak otevřenou komunikaci.
Velké množství nabídek podpory pro ženy a děti dodává těmto zařízením sice velkou
sílu zastupující zájmy dotčených, a to nemůže být jen tak přehlíženo. Ale konkurence
a tradiční nepřátelské postoje resp. trvání na ideologických kontroverzích mezi sebou
je ale v jejich možnostech vlivu velice oslabují.
Počet spolupracovnic/-ků v jedné oblasti a jejich zodpovědnost jsou ve velkoměstě
velmi vysoké. Má-li se tedy dosáhnout konkrétních zlepšení v interven ční praxi ve
všední práci, musí sem být zapojeno i přesvědčeno velké množství osob.
72
přibližně 50 procent obyvatelek ženských azylových domů v Berlíně jsou cizinky.
7
Modely BIG
·
·
·
V Berlíně pracuje v ročním průměru přibližně 473 soudkyň/-ců v civilních, 71
soudkyň/-ců v rodinných a 323 soudkyň/-ců v trestních záležitostech.
Pracuje zde ca. 20.000 policejních úřednic/-ků.
Policejní ředitelství 7, u kterého bylo šetření k policejním nasazením ve věci
domácího násilí (srovnej svazek 2 této zprávy) provedeno, zahrnuje oblast na
severovýchodě Berlína s pěti okrsky Weissensee, Marzahn, Hellersdorf,
Hohenschoenhausen a Prenzlauer Berg. Zde žije na 590.000 obyvatel, což se dá
srovnat s Dortmundem (597.400), a je větší než Brémy (550.000) nebo Duisburg
(534.000).
Už jenom proškolení a další vzdělávání všech za tuto oblast domácího násilí
zodpovědných soudkyň/-ců a státních zástupkyň/-ců stejně jako úřednic/-ků policie
zásahových jednotek je gigantickým podnikem, který se v rámci b ěžného vzdělávání
dá jen těžko realizovat. Zde je nutné hledat jiné cesty, např. formou školení
multiplikátorek/-rů. K tomu je nutné zřídit politické předpoklady uvnitř institucí resp.
zajistit ochotu osob.
Menší města mají tu výhodu, že je možné zjistit a zkontaktovat pom ěrně jednoduše
celou profesní skupinu a zásobit ji informacemi. Počet osob, které mají být školeny a
nebo mají vstoupit mezi sebou do bezprostřední komunikace, je celkově menší. V
BIGu se ukázalo, jak velký význam hraje osobní kontakt mezi spolupracujícími pro
stabilitu kooperačních souvislostí. I tato zkušenost může být přes velikostní rozdíly
potřebná.
o
Konfliktní oblasti podmíněné strukturou
Generelně přenosná jsou BIGem získané poznatky o specifických problémech
kooperace mezi státními institucemi a autonomními projekty. Rozdílné procesy p ři
rozhodování v hierarchicky a základně demokraticky organizovaných strukturách
mohou být na obou stranách z rozdílných důvodů časově velmi náročné a mohou být
proto pociťovány jako blokády. Pro jiné iniciativy mohou být tyto zkušenosti z BIGu v
tom smyslu pozitivní, že se na tyto strukturálně podmíněné "body třenic" bude od
počátku nahlížet s větším porozuměním a že nebudou personalizovány (srovnej
IV.2.4.5.).
Kooperační svazky nejsou prostorem bez mocenských ambic. Zástupkyn ě/-ci
velkých státních institucí mají mnohem větší vliv na výsledky a rozhodnutí než malé
nosné organizace. U projektu BIG se vůči těmto interním hierarchiím používala
reflexe a hledaly se cesty, které by problémy hierachie vyrovnávaly. Na jedné stran ě
to bylo nezávislou koordinací odborných skupin a externí moderací Kulatých stol ů,
na druhé straně byla všechna grémia vázána konsensuálními formami rozhodování.
Jak dalece se vnitřní mocenské struktury projeví, závisí ale silně na ochotě
jednotlivých zástupkyň/-ců institucí ke spolupráci, což buď situaci přiostřuje nebo
uvolňuje. V odborných skupinách BIGu nastala celá řada příležitostí ukázat své
mocenské pozice. Okolnost, že zástupkyně/-ci institucí vystupovaly/-li vůči nestátním
strukturám převážně kooperativně a citlivě, výrazně přispěla k celkovému
pracovnímu úspěchu (srovnej IV.2.4.). Na druhé straně byly/-li zástupkyně/-ci
projektů také ochotné/-i ustoupit od svých "předhotovených" mínění a pocitů. Při
výběru delegátek/-tů pro kooperační grémia by se tedy měl klást důraz na jejich
ochotu a schopnost ke spolupráci (srovnej IV.2.4.2.).
8
Modely BIG
Pro snížení důsledků existenčních závislostí by mohlo působit dobře, kdyby se do
kooperačních grémií hledajících kritický dialog s lokální podpůrnou nabídkou
přizvaly/-li jen ty/-i zástupkyně/-ci ministerstev a senátních úřadů, které/-ří jsou
odborně zodpovědné/-í, ale o budgetu pro právě tyto projekty či organizace
nerozhodují (srovnej IV.4.5. a IV.2.4.5.).
o
Nutnost dalšího rozvoje kooperačních struktur
Některé aspekty kooperačních struktur se v BIGu kriticky diskutovaly, byly
zaregistrovány jako nedostatky a vypracovaly se k nim zlepšovací návrhy.
V BIGu se pracovalo převážně podél zemských struktur. Zapojit okresní struktury
odpovídajících komunálním se nepodařilo. Jednotlivé spolupracovnice/-ci okresních
zařízení a úřadů se sice zúčastnily/-i a vnesly/-li sem i svou odbornou kompetenci.
Ale nemohly/-i téměř vůbec ovlivňovat práci svých institucí, jelikož neměly jejich
mandát. Jestliže s něčím ve svých úředních strukturách hnuly/-i, pak to bylo díky
jejich mimořádnému angažmá a osobnímu přístupu jejich nadřízených.
Některé oblasti nebyly v celém procesu průběžně zastoupeny, resp. nebyly sem od
začátku zapojeny. To se týkalo např. úřadů pro mládež, sociálních úřadů, bytových
úřadů, Dětské zdravotní služby a služby pro mládež a Sociálně-psychiatrické služby.
Chybějící zapojení této úrovně bylo pociťováno jako nedostatek. Pracovnice/-i těchto
úřadů by měly/-i být o dynamice a problematice domácího násilí na ženách stejn ě
jako jeho důsledků na děti informovány/-i a k tomu účelu kvalifikovány/-i. Měly/-li by
být sto odkázat ženy na podpůrné nabídky, rozpoznat krizi a adekvátně rozhodnout v
případech mimořádně tvrdých. Právě úřady jsou důležitými stanicemi na cestě žen,
když se rozhodly tyranský vztah opustit a odejít do ženských azylových dom ů.
Zapojení okresních struktur je pro Berlín velmi aktuální. V rámci okresní reformy
dochází i k regionalizaci stoupajícího počtu podpůrných nabídek, a ty se dostávají do
zodpovědnosti okresů. Jsou to právě ty, které dosud byly pod zemskou správou,
např. Dětská nouzová služba a služba pro mládež. BIG ale nemá ke kooperaci na
okresní úrovni prozatím žádný přístup. Nemůžeme se proto vyjádřit ke kooperaci
mezi komunami, zemskými kraji a zemskou úrovní.
Další nutností je model pro zapojení zdravotnické oblasti. BIG se z d ůvodů
omezených kapacit koordinačního týmu zřekl zapojení zdravotnických zařízení
(klinik, lékařek/-ů, krizových služeb, psychiatrie) do odborné skupiny podpůrných
nabídek. Toto rozhodnutí bylo sice odůvodněné, ale to, že chyběla celá nabídková
oblast, které velké množství žen kvůli zraněním, depresím nebo strachům využívá,
se ukázalo být zásadním nedostatkem.
V Berlíně došlo mezitím ke zřízení modelového Informačního a přístupového místa
pro pacientky a personál při násilí na ženách, které by mohlo být do budoucnosti
ideálním kooperačním partnerem73.
73
S.I.G.N.A.L. - Pomoc ženám, na Univerzitní klinice Benjamin Franklin ve spolupráci s Frauenzimmer e.V.,
bytová útočiště pro ženy a děti, za finanční podpory Dělnického samaritního svazu.
9
Modely BIG
A jelikož péče o ženy a jejich bezpečí ve zdravotních zařízeních se stala i
mezinárodně významným požadavkem, bude práce i v této oblasti do budoucnosti
nezbytností.
o
Stupnicový model pro změny
Na tomto místě bychom chtěly představit stupnicový model změn a doplnit ho o
možný časový rámec pro realizaci jednotlivých kroků. Vycházíme přitom z
modelového projektu BIG a zohledňujeme i zkušenosti z jiných měst.
Stupeň 1:
Na prvním místě stojí vytvoření konsensu o všeobecných cílech a jejich žádoucí
operacionalizaci. Musí být úzce spojen s vybudováním organizační struktury pro
vypracování cílů. Důležitým je vyhledání a získání partnerek/-rů pro kooperaci.
Projekty jako BIG a HAIP zde udělaly pionýrskou práci a potřebovaly na to hodně
času. Následující projekty mohou jejich zkušeností využít, ale lokální zdrojová
analýza je přesto v každém případě naprostou nutností. Proto by se mělo pro tuto
fázi počítat s nejméně jedním rokem.
Stupeň 2:
Pracuje se na nových instrumentech a postupech odpovídajících projek čním cílům.
Přitom musí být zajištěn zásadní konsensus mezi zapojenými institucemi a
zařízeními, a sice od organizační špičky až po pracovní úroveň. O výsledcích se
hlasuje. Přejmou-li se výsledky modelového projektu, pak se pot řebná pracovní doba
zkrátí a projektu se tak zbaví určitého zatížení. Nové instrumenty a přístupy je ale
nutno adaptovat na konkrétní místní situaci, a je také nutné dosáhnout vždy
konsensu s těmi institucemi, kterých se to týká. Tato fáze odpovídá práci odborných
skupin při BIGu, kterou jsme průběžně doprovázely. Naplánovat by se pro tuto fázi
měly ca. 2 roky.
Stupeň 3:
Zde pak půjde o disseminaci a doprovodné pro- a doškolování v institucích,
projektech a profesních oblastech, které jsou pro realizaci nových interven čních
postupů vybrány. Teprve potom, když se skutečně signifikantní část praktiček/-ků např. úředníc/-ků zasahujících jednotek, soudkyň/-ců, sociálních pracovnic/-ků - s
novými postupy seznámila, budou změny v praxi viditelné a pro dotčenou skupinu i
citelné. Současně se v této fázi pracuje na vylepšení existujících nabídek, např.
sociálních tréninkových kursů pro pachatele nebo centrálních S.O.S.-linek resp. tzv.
pro-aktivního poradenství pro ženy. Nutno naplánovat alespo ň 2 roky.
Stupeň 4:
S novými intervenčními instrumenty a nabídkami se musí seznámit obyvatelstvo.
Teprve když je všeobecně známo, že se s těmito opatřeními resp. sankcemi musí
počítat a nebo že je možné si tuto podporu či informaci vyžádat, budou skutečné
dopady vypracovaných změn na chování mužů a žen viditelné. Pro tuto fázi práce s
veřejností je nutný nejméně 1 rok.
10
Modely BIG
Před průběhem těchto ca. 6 let nemůžete myslet na seriózní měření jakýchkoliv
úspěchů na základě indikátorů. Počítejte s tím nejdříve při přechodu ze stupně 3 ke
stupni 4.
o
Změny dosažené BIGem
V práci BIGu se dosáhlo změn na mnoha úrovních a v rozdílných formách. Některé
byly spektakulární a působivé na veřejnosti, jako např. prezentace "Směrnic pro
policejní nasazení" berlínským policejním prezidentem nebo zahájení Hotline v
Berlíně. Jiné působí spíše všedně, jsou ale důležité pro cílové skupiny, jako je
vypracování informačního materiálu. A opět další jsou skoro neviditelné, ale
dlouhodobě velice významné, jako posuny perspektiv v diskusích nebo p řiblížení se
k novým koncepčním úvahám v podpůrné praxi.
Rozlišujeme mezi novinkami - jako nově vypracovanými informačními materiály,
nově vyvinutými formami kooperace, nově zřízenými podpůrnými nabídkami - a
zlepšeními v rámci platného práva a běžných pracovních rutin, jakými jsou směrnice
a nařízení.
Význam má také další rozlišení: změny existují ve formě hmatatelných výsledků
vypracovaných odbornými skupinami a následně odhlasovanými Kulatým stolem
(srovnej IV.4.). Existují i v těžko uchopitelné, ale žité a pozorovatelné formě jako
- zkušenosti s novými kooperačními formami,
- stoupající respekt mezi spolupracujícími,
- odstraňování předsudků mezi sebou a vůči dotčeným ženám,
- nárůst diferencovaných znalostí o domácím násilí a o jiných pracovních
oblastech,
- nová samozřejmost v profesním a osobním kontaktu mezi různorodými
institucemi,
- větší jistota a zvýšená kompetence lidí pracujících v intervenci a v podpoře,
- nárůst politického významu a akceptance tématiky.
Změn tedy bylo dosaženo jak v ohledu na pragmatické cíle, když odborné skupiny
vypracovaly konkrétní výsledky, tak i ve smyslu projekčních cílů, které jsou
dalekosáhlejší a které se podařilo realizovat teprve v dílčích oblastech. Ale již teď se
dají konstatovat první změny ve smyslu poslání celého projektu. Jsou to změny ve
společenském přístupu k domácímu násilí, které sahají daleko nad aktivní BIG-ovský
okruh osob a zúčastněných institucí a zařízení. Zde se dají především pojmenovat
následující:
· přínos BIGu k legislativní iniciativě na zlepšení občanskoprávních ochraných
opatření,
· přínos, kterého BIG svou prací na veřejností dosáhl pro udržení aktuality tématu
domácí násilí v národní a evropské agendě,
· přínos BIGu k rozšíření a akceptanci kooperační myšlenky, jež vede k tomu, aby
násilí v genderově definovaných vztazích už nebylo výlučně bráno jako ženský
problém nebo jako úloha pro ženské azylové domy, nýbrž aby bylo uznáno siln ěji
jako celospolečenský problém,
· odborný přínos BIGu, který byl integrován do tzv. "Akčního plánu Spolkové vlády
pro potlačování násilí na ženách".
11
Modely BIG
Tyto změny ohodnotili zúčastnění v BIGu jako pozitivní. Na viditelné negativní změny
ve smyslu zhoršení poměrů si nikdo neztěžoval.
V Berlíně a dalších městech se práce na intervenčních projektech rozvíjí a
intensivuje dál. Naše shrnutí a dosažené změny neznamenají nic víc a nic méně než
jakousi mezibilanci na dlouhé cestě. Že cíle ještě není dosaženo vidí i
spoluúčastnice/-i na BIGu:
"Myslím, že úspěch nesmí znamenat, že "nyní složíme ruce do klína." (III/27)
o
Cílová skupina ženy v násilnických vztazích
Pro cílovou skupinu ženy se v Berlíně zavedly jak novinky v podpůrných nabídkách,
tak se dosáhlo i zlepšení v existující intervenci. Celkově se dá říci, že dosažené
změny znamenají pokrok ve smyslu empowermentu dot čených žen.
Koncept empowermentu se podobá základní myšlence hnutí ženských azylových
domů: jde o to, aby lidé – v tomto případě ženy – rozpoznaly bezmocnou a
demoralizující situaci a aby se odtud „rozvíjely“. Podpora empowermentu myslí na
„veškeré možnosti a pomoc, které lidem umožní získat kontrolu nad vlastním životem
a podpoří je při získávání zdrojů“ (Stark, 1993, 41). Přístup nezačíná u individuálních
deficitů, ale u momentů a schopností síly. Rozšířené schopností jednání a možnosti
těch, kterých se to týká, umět kriticky rozpoznat souvislosti, to jsou pozitivní efekty,
které se podle autorky Stark nalézají na třech úrovních – na individuální, na úrovni
skupin a organizací a na strukturální úrovni. Psychologický empowerment na
individuální úrovni, který je vhodný k tomu, aby se pocity bezbrannosti a bezmoci
proměnily ve schopnost jednat, je v rámci svépomoci a jiných participačních
organizací doplňován kolektivními aktivitami a projekty. Procesy empowermentu na
strukturální úrovni implementují společenské rámcové podmínky (tamtéž, 43).
Zvláštní síla procesů empowermentu tkví v jejich vzájemné podmíněnosti.
„Individuální procesy empowermentu posiluji procesy ve skupinách a na strukturální
úrovni stejným způsobem, stejně jako empowerment na strukturální úrovni ovlivňuje
možnosti pro individuální vývoj a skupinové procesy.“ (tamtéž, 41).
Ve strategii empowermentu z hnutí ženských azylových domů bylo dosud cílem
posilování a rozvoj dotčených žen jako jedinců a jako skupiny. Oproti tomu začínají
resp. nasazují intervenční projekty jako BIG u organizací/institucí a struktur, které
dotčené ženy mohou jenom minimálně ovlivnit. Znamená to vlastně velmi
konsekventní doplnění resp. další vývoj původní myšlenky. Pracují na tom, aby
zodpovědné osoby a instituce byly schopné intervenovat v násilných situacích ve
smyslu žen a organizují tímto pro týrané ženy spojenecká partnerství. Tím
vypracovávjí podpůrně sociální klima, které pak ženy individuálně nacházejí74.
§
Další vývoj konceptů pro podpůrné nabídy
74
Empowerment ve vlastním slova smyslu – sama/sám změnit vlastní životní situaci – by ale vlastně muselo
obsahovat i okolnost, že se dotčeným dostane možnosti, aby mohly přístup v intervenčních situacích, které se
mají konat v jejich prospěch, mohly ohodnotit a případně i ovlivnit. Toto je podle našeho mínění ještě
nedořešená úloha.
12
Modely BIG
Za zmínku stojí posun fokusu v oblasti podpory týraných žen tak, jak to bylo
diskutováno u BIGu: v minulosti šlo výlučně o zajištění a kontinuální kvantitativní
rozšíření existujících podpůrných nabídek – tak např. zakládání ženských azylových
domů a poradenských center, a o kvalitativní zlepšení zařízení existujících domů a
poraden, tedy o boj o finanční zajištění personálních a věcných prostředků. Nyní se
ale dostala mnohem více do středu zájmu otázka, jak se dostat k ženám, které
existující ochrané nabídky zatím nepoužívaly nebo ani nechtěly, tedy otázka, jak
nabídky kvalitativně vydiferencovat a zajistit v nich „nízkopražnost“.
Diskuse o podpoře žen, které zažily násilí, se opatrně posouvala ve směru, který se
orientoval silněji podle rozdílných potřeb dotčených žen a který by odpovídající
nároky na podporu podle toho nasměroval. Teď bylo nutné předběžně postavit
existenční obavy zavedených zařízení poněkud do pozadí, a to i přes jejich stále
ještě nezajištěnou situaci, a soustředit se na odborné aspekty. Zájmové konflikty a
obavy nebo projekční egoismy se sice zatím překonat nepodařilo, ale ukázaly se
určité možnosti nových uspořádání: Jestliže přejdou ženské azylové domy a ženská
poradenská centra k tomu, že začnou nahlížet na spektrum nabídek v zemském
Berlíně jako na celek a začnou jeho kvalitu a strukturu aktivně plánovat, pak se jim
otevřou nové možnosti k jejich ovlivnění.
Poprvé se zpochybnila struktura pouhého „Přijď!“, kterou ochrané a poradenské
nabídky praktikovaly. Motivovány zkušenostmi intervenčních míst v Rakousku a
z Londýnského intervenčního projektu DVIP (srovnej IV.3.) začaly zástupkyně
nabídkových zařízení diskutovat o aktivních možnostech ženy žijící v násilnicky
zformovaných vztazích přímo kontaktovat – tzv. pro-aktivní přístup. Zcela konkrétně
byla navržena mobilní intervence v kontextu horké linky a zjišťována situace v oblasti
ochrany dat a otázka ochrany resp. bezpečnosti pracovnic. I když tento záměr zatím
nebyl realizován, tak byl přesto důležitým krokem ve směru proaktivního poradenství.
Konceptem mobilní intervence byl také poprvé vypracováno konkrétní řešení pro
jeden starý požadavek hnutí ženských azylových domů: zajistit odpovídající ošetření
pro ty ženy, které kvůli zranění, handicapu nebo malým dětem poradnu vyhledat
nemohou, a nebo jen za ztížených podmínek.
U pracovnic ženských ochraných zařízení vzrostla jak akceptance programů pro
násilníky, tak také jejich ochota k účasti při diskusích o nutných kvalitativních
standardech. Což znamená, že do nich vnesou zájmy a otázky bezpe čnosti
dotčených žen.
Nedá se ještě s jistotou říci, v jaké míře se tyto úvahy v budoucnosti skutečně dají
zrealizovat, koncepční diskuse se ale dala do pohybu.
§
Nové nabídky podpory
Při plánování intervence budou do budoucnosti silněji zohledňovány ambivalence a
konflikty žen, které se chtějí z násilnicky formovaných vztahů vymanit.
Projekt „Horká linka – pomoc při domácím násilí vůči ženám“ znamená v mnohém
velkou kvalitativní změnu. Usnadňuje přístup k ochraným a poradenským zařízením
13
Modely BIG
a mění dosavadní praxi, jíž se poradenská zviditelňují a dávají svou činnost ve
známost: namísto jednotlivých letáčků ženských projektů nebo tzv. „karty
v nouzovém případě“, na které je vyjmenováno 15 zařízení s jejich telefonními čísly,
jimiž se žena hledající pomoc musí protelefonovat, existuje nyní po celé zemi a také
ve večerních hodinách pod jedním jediným telefonním číslem informace, jaké místo,
jaké zařízení nabízí pro žadatelku tu nejvhodnější podporu nebo poradenství. To jí
usnadňuje vyhledání pomoci a podpoří impuls postarat se o vlastní bezpečí resp.
násilnický vztah opustit, tedy pomáhá odstranit překážky. Toto usnadnění platí i pro
podpůrné osoby a pro profesionální pomocnice/-ky z jiných zařízení, kterým se zde
dostane taktéž jakékoliv informace – jehož pak mohou využít i ženy, které se samy
přímo neohlásí.
Projekt Horká linka dosáhl s ženskými poradenským místy a ženskými azylovými
domy dohody o kooperaci, v níž tyto dávají k dispozici personální kapacity pro
telefonní službu a informaci o volných místech. Úzká spolupráce mezi dobře
proškolenými pracovnicemi Horké linky a zkušenými pracovnicemi těchto zařízení
vytváří synenergetické efekty, které pro dotčené ženy znamenají plus. Stav informací
překračuje stav jednotlivých zařízení. Ale také nabídka poradenství Horké linky
profituje ze spolupráce s nimi a může tak navíc využít okruhu zkušených právniček a
vícejazyčných poradkyň.
Okruhy žen, které se dosud k podpoře dostávaly jen za ztížených podmínek, budou
do budoucnosti profitovat i z nových "Směrnic pro policejní nasazení při domácím
násilí". Zejména se do budoucnosti bude více zohled ňovat situace migrantek a žen
s handicapem.
Absolutní novum znamenají podpůrné skupiny pro ženy, jejichž (ex-)partner se
účastní tréninkového programu pro pachatele. I když s těmito skupinami zatím
nejsou žádné zkušenosti, jelikož se start programu pro pachatele opozdil, znamená
už jejich naplánování, že silná pozornost věnovaná politicky a odborně v současnosti
programům pro pachatele se do budoucnosti promítně i do zájmů dotčených žen.
Jejich bezpečnost se zvýší tím, že se jim dostane spolehlivých informací o
možnostech a hranicích sociálních tréninkových kursů pro násilnické muže a že
budou podpořeny při vypracování osobního plánu bezpečí.
§
Právní informace a možnosti ochrany
K možnostem trestního a občanského práva informují nové letáčky z právního
hlediska obsažně, korektně, čitelným a i pro laiky srozumitelným způsobem, a sice o
o možnostech, jaké nabízí platné právo již nyní. Informace jsou vhodné pro dot čené
ženy, které se z nich dozvědí, jaké možnosti pro svou bezpečnosti mají, jak se
mohou domoci svého práva, jaké kroky pro to musejí podniknout a jakého
poradenství mohou bezplatně využít.
A jelikož informační letáky nabízejí dobrou orientaci i poradenským pracovnicím/kům, které/-ří právničkami/-ky nejsou, dostávají se i touto cestou k ženám, které
informace vyžadují.
Změny porovnatelné s principem empowermentu znamenají i modelové žádosti pro
občanskoprávní ochrané nařízení. Umožní ženám podat korektní žádosti na tuto na
14
Modely BIG
veřejnosti příliš neznámou nebo nevyužívanou ochranou možnost, resp. podpo ří
odborné síly, aby jim při tom správně pomohly. Takto jsou možnosti platného práva
lépe využívány ve smyslu cílové skupiny.
Zákonná iniciativa pro občanskoprávní ochrané nařízení vychází nad rámec dosud
možného a hodlá vytvořit základnu pro nárok a pro potřebné řízení. Týrané ženy by
pak mohly požádat o lepší ochranu v krátké době a bez dalšího osobního rizika.
Subjektivní status žen jako obětí násilí tak bude posílen, stanou se v zesílené míře
"autonomními právními subjekty".
§
Rostoucí pochopení pro problémy cílové skupiny
Diskuse vedené v odborných skupinách a u Kulatého stolu výrazně přispěly k
nárůstu fundovaných vědomostí o dynamice násilí v intimních vztazích a o
komplexitě problematiky „násilí v genderově definovaných vztazích“. Tyto zkušenosti
změmily jak zákonitosti intervenčních pravidel, tak i konkrétní chování účastnic/-ů
intervence. Účastnice/-ci hlouběji pochopily/-li ambivalenci žen, jíž nezúčastnění jen
stěží porozumí, a vyvodily/-i z toho důsledky. Do směrnic pro policejní nasazení bylo
zabudováno oddělené vyslýchání týrané ženy a obviněného muže, stejně jako
povinnost informovat ženu o podpůrných možnostech. Integrace tématiky domácího
násilí do vzdělávání a školení policie znamená kontinuální rozšiřování těchto
poznatků. Bude doplněna o vzdělávání a školení soudkyň/-ců a státních zástupkyň/ců. Fundovaný stav znalostí státních úřednic/-ků by mohl ve spojení se směrnicemi
vést ke kompetentnímu a citlivému přístupu. První zpětné vazby z ženských
azylových domů a naše diskuse na shromážděních tří ženských azylových domů tuto
tendenci potvrzují. Důležitý je i "Oznamovatel" státního zastupitelství. Upozorňují v
něm nyní na praktické problémy, jako např. nechce-li žena podat trestní oznámení
nebo se odvolává na právo odepření svědectví, a snaží se vzbudit pochopení pro
takováto rozhodnutí těchto žen.
o
Cílová skupina děti, které musí s násilím vůči své matce žít
Velká část žen vystavených týrání má děti, které násilí zažívají s ní a které tím trpí
(Saunders, 1995, Peled, Jaffe, Edleson, 1995). V ženských azylových domech
přesahuje počet dívek a chlapců často počet žen samotných. V projektu BIG se
podařilo zahájit kroky ke změnám pro tuto cílovou skupinu, které slouží k jejímu
empowermentu. Přitom se opětovně ukazuje, že tento aspekt problematiky
domácího násilí není zatím jako téma zakotven v zákoné ochraně dětí
(Kinderschutz).
§
Ochota k řešení nového aspektu tématiky násilí
Pro intervenční projekt proti domácímu násilí je i nadále spíše výjimkou, když
tématizuje situaci dětí týraných žen stejnou měrou. Podle zakázky vlastní instituce a
vědomí dívá se většina zúčastněných profesionálek/-ů na skupinu, kterou zastupují,
v konkurenci k jiným skupinám obětí.
Intervenční projekty musely často vyvinout velkou snahu, aby zacílily fokus na týrání
žen, protože se diskuse o ochraně dětí na mnohých místech dostávala výrazně do
popředí. Jestliže je ochrana dětí tématem a patří-li jí stranickost diskutujících, je pak
15
Modely BIG
těžké vnímat matky v jejich roli jako obětí násilí, protože patří na stranu rodičů, jejichž
chování je posuzováno často jako pro děti škodlivé. Na druhé straně bojují
pracovnice ochraných zařízení pro ženy o to, aby se společenský zásah vůči násilí
v rodinách nevztahoval pouze na děti, na které je nahlíženo jako na bezmocné a
ochrany potřebné, nýbrž aby nárok na ochranu měly i ženy a aby se nevycházelo
z toho, že jsou schopné samy sebe ochránit samy resp. že ochrana je jejich
soukromou záležitostí.
Zapojení zástupkyň/-ců ochrany dětí do diskuse bylo ale zčásti problematické: Když
se podařilo zdůraznit, že tu stojí v centru práce s týránými ženami, pak bylo dost
těžké zařízení a instituce pro ochranu dětí při spolupráci udržet, protože se necítily/-i
být za tento aspekt násilí zodpovědné/-i.
Nadto existují stále ještě velice zásadní ideologické konflikty mezi hnutím ženských
azylových domů a hnutím na ochranu dětí, protože mají rozdílné pracovní přístupy a
sledují rozdílné cíle (srovnej IV.4.6.). Tyto konflikty v kontextu požadavků
intervenčních projektů po společenských sankcích vůči násilnému jednání často
eskalují.
Z těchto důvodů je práce vynaložená na cílovou skupinu dětí dotčených domácím
násilím v Berlíně o to obdivuhodnější. Podpora dětí dotčených domácím násilím vůči
matce byla zavedena jako relevantní tématika do oblasti práce na ochranu d ětí
(Kinderschutz) a do pomoci pro mládež (Jugendhilfe). Zážitek týrání vlastní matky
bylo uznáno jako poškozování dítěte, a sice nezávisle na tom, jestli byly děti samy
také týrány75.
§
Zavedení prevence jako tématu intervenčního projektu
Pokrok ve zpracování této problematiky dosažený v BIGu tkví ve zvolení přístupu k
prevenční myšlence ze dvou stran. Došlo tím k částečně depolarizaci mezi dvěma
pracovními přístupy:
·
·
Přístup 1: Podporou matky se pomůže i dětem. Žena, která sama žije ve strachu
a ponížení, nemůže chránit své děti a nabízí jim jenom málo pozitivní orientace.
Jestliže je podporována, může lépe zvládnout svou mateřskou úlohu.
Přístup 2: Podpora dětí, jejichž matka je týrána, působí ve dvojím směru
preventivně proti tradování domácího násilí: Předchází na jedné straně
upevňování rolí jako obětí a na druhé straně otevírá možnosti sebereflexe, které
zpochybňuje legitimitu násilných jednání při prosazování vlastních potřeb.
Otevřela se tak cesta ke kvalitativní změně v podpůrných nabídkách. Specifika
problematiky dívek a chlapců, kteří musí žit s násilím vůči své matce, byla uznána,
aniž by byl význam týrání dětí samotných relativován nebo aniž by bylo zamlčováno
násilí žen vůči dětem.
Souvislost mezi násilím vůči ženám a násilím vůči dětem bude do budoucnosti při
plánování intervence bráno na zřetel. Tak byly např. včleněny do "Směrnic pro
policejní nasazení" poukazy na vhodné chování vůči přítomným dětem a informace o
75
Srovnej Preambuli odborné skupiny Děti a mládež v příloze.
16
Modely BIG
jejich specifické podpoře. A i když zde nebylo dosaženo cíle v plné míře, neměla by
se okolnost, že je nyní zohledňována i perspektiva dětí, podceňovat. Dalším
pokrokem je i výsledek, že se začalo uvažovat o využití občanskoprávních ochraných
nařízení ve smyslu dětí a že se do diskuse dostaly i kritické konsekvence nového
dětského práva (Kindschaftsrecht), i když zde zatím nebylo dosaženo žádného
konkrétního výsledku. Byl vyroben informační materiál pro děti a zveřejněno telefonní
číslo, kde mohou děti a mladí 24 hodin denně sami aktivně požádat o podporu
(srovnej IV.4.6.).
Shrnující výsledek: zájem o tento aspekt problematiky se poda řilo probudit. Téma
„děti a domácí násilí“ se bude projednávat na odborných seminá řích a konferencích,
zájmová pozice dětí bude zohledňována soustavněji systematicky v intervenčním
plánování.
Také zde nalézáme elementy empowermentu: na dívky a chlapce je nahlíženo jak o
na subjekty v této situaci, jsou etablovány/-i jako vlastní cílová skupina v podpoře a
začíná se pracovat na posílení jejich právní situace.
o
Cílová skupina profesionálky/-ové pracující v kontextu domácího násilí
Pozitivních změn bylo dosaženo nejen pro skupiny dotčené násilím. Ke změnám
došlo i pro zúčastněné profesionálky/-y v rámci kooperačního procesu. Mají význam
především v ohledu na jejich motivaci, kvalifikaci a pracovní rutinu.
§
Uschopnit k aktivnímu jednání
Z BIGu vyšly živé motivační impulsy pro uchopení této velmi zatěžující tématice
s novou vervou. Jedná se o empowerment profesionálních pomocnic/-k ů ve smyslu
překonání navyklé bezmocnosti institucí, pod níž pracovnice/-ci institucí a jejich
kooperační partnerky/-ři často velmi trpí.
Tyto impulsy se vyšly nad okruh aktivistek/-ů BIGu. Jednak školeními, vzděláváním a
semináři, ale i multiplikační funkcí účastnic/-ků odborných skupin došlo k oslovení,
informaci a přesvědčení celé řady profesionálek/-lů. Rostoucí čísla těch, kteří
vystupují pro společné cíle, usnadní pozice jednotlivcům v jejich argumentaci
s nadřízenými, kolegyněmi/-y a na veřejnosti.
§
Snížit zatížení
Účastnice/-ci BIGu zaznamenaly/-i přírůstek znalostí a kompetencí, motivace a
kooperačních vztahů, ale i obsahových argumentů. Naučily/-i se intervenovat v
násilných situacích do budoucnosti s větší jistotou, dělat lepší práci a skutečně
pomáhat. Kontakty, které se zde podařilo navázat, dopomohly také ke snížení jejich
zatížení. Vznik důvěryhodných vztahů mezi zástupkyněmi/-ci různých institucí a
zařízení potřebnou spolupráci usnadňuje.
§
Rozšířit spolupráci
Spolupráce v BIGu ukázala Berlínu cestu, jak je možné zapojit i angažované muže
jako součást řešení - nejen výlučně jako součást problému - zodpovědně do práce
17
Modely BIG
proti násilí v genderově definovaných vztazích. Podařilo se to empowermentem obou
stran. Feministky a angažovaní muži se zřekli polarizace a shodli se na společných
cílech, aniž by existující kontroverze zamlčovaly/-i.
Podobně je možné nahlížet na kooperaci mezi institucemi a malými, voln ě
praktikujícími základními organizacemi. Ochotou obou stran najít společné konsensu
schopné pojmy a strategie a formulovat kritiku konstruktivně – aniž by se nemístně
vměšovaly do kompetencí druhé strany – se dosáhlo nosné spolupráce, která by i do
budoucnosti měla společnou prací přispět ke zlepšení situace žen a dětí. Osobní
úroveň kooperačních vztahů mezi účastnicemi/-ky v BIGu znamená opatření
vytvářející důvěru; bylo jich dosaženo změnami v recipročním vnímání a tím se
otevřely cesty k zlepšené inter-institucionální spolupráci. Prací v kooperačním svazku
se dosáhlo vyššího zhodnocení „síťových“ kompetencí a dostalo se jim ohodnocení
jako pozice "klíčové kompetence" v práci proti násilí v této společnosti.
Tyto změny ve strategickém přístupu rozšiřují pracovní základnu proti domácímu
násilí skutečně velkou měrou.
Na tomto místě se dají konstatovat elementy procesu empowermentu zahájeného
angažovaností v kontextu BIGu. Participující struktura odborných skupin, "nár ůst
osobních a kolektivních kompetencí, emocionálních a kognitivních kompetencí
sebevědomí formou sociální akce" (Stark 1993, str. 41) se týká také
zaangažovaných expertek/-tů. Jejich individuální proces empowermentu může vést k
dalšímu innovativnímu vývoji organizací a struktur, protože umí pomáhat p řekonávat
navyklou bezmocnost institucí. Pracovnice/-ci pak zde vyvíjejí "sociální fantazii"
(Stark, 42) a osobní odvahu, všední rutinu obracejí naruby a hledají tu skryté
potenciály pro změny.
Způsob přístupu vyzkoušený BIGem může posloužit jako orientace pro další iniciativy
v intervenčních projektech.
o
Cílová skupina muži - násilníci
Týrající muži se dosud setkávali pouze nanejvýš s policií a nebo - mnohem řidčeji - s
trestními úřady. Nad tuto úroveň téměř neexistovaly iniciativy, které by destruktivními
chování těchto mužů dokázaly zabránit. Opatření se soustřeďovala na ochranu obětí.
Mezi ochranými a poradenskými zařízeními pro ženy a poradnami pro muže odborný
kontakt téměř neexistoval. Je to zásluha intervenčních projektů, které zde vytvořily
nová propojení: intervence orientované na oběti a intervence orientované na
pachatele se diskutují zesíleně ve vzájemném kontextu a slaďují se přístupy. Velkým
pokrokem je tu curriculum programu pro pachatele vyvinutý zakázkou BIGu a
vyjasnění všech nutných kroků, aby takovýto program mohl být uveden do chodu.
Jelikož byl počet soudních příkazů účasti na programu pro pachatele dosud příliš
nízký, nemohla být vytvořena první skupina a neexistují proto dosud žádné konkrétní
výsledky cílové skupiny soudně odsouzených násilnických mužů. Připravený
tréninkový kurs pro násilnické muže v kontextu domácího násilí tedy nemohl být
zatím uveden do chodu. Muži, kteří chtějí dobrovolně a nebo na nátlak partnerky či
někoho třetího konzultaci vyhledat, mohou to sice v poradnách pro muže u činit. Ale
18
Modely BIG
úspěch programu pro pachatele také závisí právě na jeho závaznosti a
doprovodných nabídkách pro (bývalé-) partnerky (Godenzi 1998). V BIGu už se
mezitím diskutuje o okolnosti, že opatření ve formě nařízení v osvědčovací lhůtě
(Bewaehrungsauflage) jako jediný přístup do programu pro pachatele může
znamenat až příliš vysokou bariéru a jestli by sem mohly do budoucnosti existovat i
jiné přístupy, aby se tento program mohl v praxi osvědčit. Muži-pachatelé by pak
poprvé zažili, že společnost je a jejich činy bere vážně. Dostali by šanci převzít
formou strukturovaného settingu odpovědnost vůči zraněné partnerce a případně i
odpovědnost jako otcové.
Zavedení sociálních tréninkových kursů pro násilnické muže bylo silným konfliktem
provázejícím založení BIGu (srovnej II.2.1.). Zásluhou odborné skupiny mohl být
tento konflikt zmírněn. Základem pro věcnou diskusi byla curricula, které bylo možné
odborně zvážit, a zkušenost ze spolupráce v odborné skupině, která vykazovala
pragmatický přístup a ochotu ke kompromisům na obou stranách. Na tomto základě
se nyní dá lépe přemýšlet o modifikacích dosud omezených přístupů.
o
Změny v právním chápání
Vedle jednotlivých právních opatření uspíšených intervenčními projekty je viditelný
především změněný přístup k právu jako takovému, který byl u BIGu dobře
pozorovatelný.
Rámcové právní podmínky, které jsou pro ženy dotčené domácím násilím relevantní,
odborná skupina detailně analyzovala. Ve středu zájmu stály praktické dopady
právních opatření na dotčené ženy. Tím se v praxi objevil požadavek feministické
právní vědy: nedívat se na právo abstraktně, nýbrž v souvislosti s jeho dopady na
konkrétní životní situaci žen - týrání (bývalým) partnerem. V BIGu se poda řilo podívat
se na veškeré relevantní právní oblasti v jejich propojení. A i když se pracovní těžiště
v BIGu pohybovala podél klasického rozdělení právních oblastí, byly zde tyto oblasti
postaveny do celkové souvislosti projektu a mezi sebou slad ěny.
Dále se podařilo nenahlížet již na "právo" jako na nehybnou kategorii ovlivňující
intervenční proces. Existující zákonné předpisy byly vzaty pod lupu pod hlediskem,
jak by mohly být využity pro dotčené ženy, a když ano, pak jaké prostory tu platné
právo skutečně nabízí.
Tam, kde právní rámec nenabídl dostatečná opatření pro efektivní intervenční praxi,
se nejen kritizovalo, ale byly vypracovány konstruktivní návrhy pro změny zákonů a
uvedeny do pohybu.
Přístup propojení dosud nepropojených oblastí práva v zájmu žen dot čených
domácím násilím otevřel novou perspektivu na právo jako na (z)měnitelnou
společenskou normu.
Že takovýto změněný přístup "táhne" také v rámci justice, to ukázal při nejmenším
Berlín sníženým počtem odkazů na cestu občanské žaloby (Privatklageweg) (srovnej
zde IV.4.2.1.). Domácí násilí už tedy není definována ze strany státního zastupitelství
výlučně jako osobní záležitost. Dotčeným ženám je tak zprostředkováváno vzrůstající
19
Modely BIG
převzetí společenské odpovědnosti vůči násilí v kontextu genderově definovaných
vztahů.
o
Jak hodnotí zúčastnění lidé z odborných skupin při BIGu dosažené
změny
BIG je hodnocen aktivními expertkami a experty z odborných skupin jako úsp ěšný
projekt. Tento výrok je o to cennější, protože se dotazovaní nevyjadřovali nikterak
nekriticky, ale velmi různorodě (srovnej IV.2.5.).
Zakázky Kulatého stolu zadané odborným skupinám nemohly být všechny
dopracovány s konečnými a konkrétními výsledky. Účastnice/-ci odborných skupin by
si sice bývaly/-i přály/-i více konkrétních výsledků, vidí ale svá očekávání v pracovní
souvislosti v podstatě jako naplněná. Nepožadovaly/-li od sebe samých nebo od
druhých spoluúčinkujících nebo od koordinátorek nemožné. Zdůrazňují, jak důležitou
jim byla vlastní účast v pracovním procesu, a kladou svou kritiku do kontextu
konkrétních potíží se zadáním úkolů, do politického kontextu nebo do kontextu
vývoje dané skupiny (srovnej IV.2.5.).
Na konkrétní vypracované výsledky nahlížejí zúčastnění jako na vysoce hodnotné,
ale nevidí v nich jediné kritérium, podle něhož by se úspěch projektu měl posuzovat.
Poměr mezi orientací podle výsledků a orientací podle procesních zákonitostí se
podařilo v projektu vyváženě sladit. BIG podporoval inter-instituční skupinové
procesy, jelikož byly pracovní formou, od které se očekávaly konkrétní výsledky.
Nedošlo k deformaci na neefektivní debatní kroužky.
Účastnice/-ci odborných skupin vyjadřily/-i dokonce pýchu na výkon vlastní skupiny
nebo na příspěvek vlastní organizace/zařízení.
Obava, že spolupráce v BIGu zůstane bez konkrétních výsledků, je viditelná v
počátečních interwiev s expertkami/-ty, a je pochopitelná. Na nebezpe čí, že
propojené kruhy mohou být samoúčelné a nepřinesou žádný užitek pro cílové
skupiny, poukázalo britské hnutí ženských azylových domů, které má dlouholeté
zkušenosti s touto pracovní metodou. Kritizují, že "některá z nadorganizačních fór
často nejsou ničím jiným než pouhým debatním kroužkem s alibickou funkcí, za níž
se skrývá okolnost, že se vlastně jen velice málo dělá proti domácímu násilí. V realitě
to znamená, že se každý druhý měsíc uvolňuje jedna/-en ze zaměstnankyň/-ců pro
účast na schůzi, aniž by bylo dosaženo nějakého rozhodnutí, aniž by následovaly
akce a aniž by se změnilo i to nejmenší v životě žen a dětí dotčených domácím
násilím." (Hanmann, 1999, 12).
Účastnice/-ci v BIGu zažily/-li svůj čas v kooperačních grémiích jako produktivní.
Jistota, že svůj čas v BIGu nevyseděly/-li bez výsledků, nýbrž "skutečně něco
způsobily/-li", podporuje jejich ochotu k další aktivitě i přes dobu trvání zapojení do
projektu (srovnej IV.2.5.). Kritický pohled na prozatímně ještě omezený horizont
výsledků chrání zúčastněné před iluzorní euforií.
Expertkám/-tům a koordinátorkám BIGu se podařilo vytvořit pracovní formu, která
nabídla dostatečný prostor pro kontroverzi tam, kde byla nutná, pracovní formu, která
20
Modely BIG
orientovala diskuse směrem k výsledkům a která tyto pracovní výsledky dovedla
cestou přes polická rozhodnutí k jejich realizaci.
Identifikace většiny zúčastněných s cíly projektu, s formami zacházení, s řešeními
konfliktů a konečně i s konkrétními výsledky a jejich realizací resp. konkrétním
použitím v praxi dospěla u mnohých k motivaci začít pracovat společně na
viditelných dalších krocích pro potřebné změny. Dokonce dlouhodobá perspektiva,
jíž musí zohlednit, expertky/-ty neodrazuje za podmínky, že bude v mezi čase
dosahováno konkrétních výsledků.
4.
Co zmohou intervenční projekty?
Nechceme na tomto místě s konečnou platností hodnotit výsledky intervenčních
projektů, protože mají za sebou ještě příliš krátkou dobu trvání, nacházejí se
částečně ještě ve fázích rozvoje a sledují různé cíle a těžiště. Nesou v sobě ale velký
potenciál pro změny a inovaci. Definitivně je možné říct, že intervenční projekty ve
smyslu institucializačních kooperačních svazků daly stagnující diskusi o násilí v
genderově definovaných svazcích do pohybu. Do zorného úhlu pohledu se v nich
dostala vedle konkrétních zlepšení situace dotčených žen i detailněji situace dětí.
Změn bylo dosaženo i v nabídce pro násilnické muže, kteří se teď stali v rámci
intervence silněji cílovou skupinou. Potenciál pro skutečné změny se dá následujícím
způsobem shrnout:
Intervenční projekty mohou iniciovat změnu perspektiv
Rozhodující zásluhou a velkou šancí intervenčních projektů je okolnost, že iniciovaly
ve vícero pohledu zásadní změnu perspektivy.
Ø Politická změna perspektivy: na násilí v genderově definovaných vztazích už
není nahlíženo jako na čistě ženský problém, společnost a její instituce za něj
přebírají stále více zodpovědnost.
Intervenční projekty mohou jít v tomto směru ještě o krok dále, než jak to dosud
dělaly v komunálních pracovních skupinách a kulatých stolech: mohou ovlivnit
prosítění nejen na lokální a regionální úrovni, ale mohou ovlivnit i právní a instituční
základy intervence proti domácímu násilí na zemské a spolkové úrovni, když se
chopí iniciativy k reformaci zákonů a směrnic. Šance, že na násilí v genderově
definovaném svazku bude nahlíženo stále menším po čtem osob a institucí jako na
záležitost soukromou, výrazně stoupá. Znamená to, že stát ve svém nároku vlastnit
monopol na násilí je a bude brán vážně. Výsledkem je tu i Akční plán Spolkové vlády
v boji proti násilí na ženách a návrh zákona o občansko-právních ochraných
ustanoveních.
Ø Strategická změna perspektivy: do diskuse a aktivit proti násilí v genderově
definovaném svazku jsou zapojováni a muži, jsou oslovováni v jejich
spoluzodpovědnosti (za násilí), zapojováni do rozvoje další strategie a
akceptováni jako součást celkového řešení, a ne již jen výhradně jako součást
problému.
21
Modely BIG
Tím se výrazně zvětší spektrum potenčních a skutečných kooperačních partnerů.
Nabídka intervence a podpory při domácím násilí je tak doplněna o další nový prvek,
který působí ve směru změny v chování násilnických mužů.
Ø Koncepční změna perspektivy: nové myšlenky v existující nabídce podpůrných
opatření.
Stále častěji se diskutuje možnost v rámci "pro-aktivního" přístupu dodat poradenství
a podporu přímo dotčeným ženám, oproti systému vázajícímu podporu na podmínku,
že dotčené ženy musí mít samy nejdřív sílu k iniciativě. Stále častěji jsou do spektra
nabídek intervence a podpory zapojovány sociální tréninkové kurzy pro násilnické
muže. Také diskuse o propojení mezi násilím vůči ženám a násilí na dětech ukazuje
první koncepční výsledky.
Intervenční projekty mohou vést k širokému celospolečenskému konsensu
proti násilí v genderově definovaných svazcích.
Jelikož intervenční projekty dávají k dispozici vhodný organizační rámec pro interdisciplinární a inter-instituční kooperaci, nabízí tak zainteresovaným společenským
silám rámec pro efektivní angažmá orientované na výsledek proti násilí v genderov ě
definovaných vztazích. Pomáhají propojit existující iniciativy a energii a ještě ji
znásobují.
Toho mohou dosáhnout, když se vytvoří předpoklady pro kooperaci a do spolupráce
se zapojí co nejvíc zařízení a institucí nesoucích zodpovědnost v problematice
domácího násilí.
Mohou tak nabídnout pracovní formu a kooperační strukturu, která expertky a
experty, kteří se již dnes angažují, sjednotí pod jednou střechou formou společných
cílů. Tato pracovní forma je inter-disciplinární, inter-instituční a demokratická.
Propojení všech společenských sil vytváří synenergetické efekty a nahlíží se na něj
jako na cestu slibující úspěch při dosažení trvale udržitelných zlepšení.
Účast v intervenčním projektu může přispět velkou měrou i k překonání stagnace,
pocitů bezmoci a únavy v práci proti násilí na osobní a instituční úrovni. Spolupráce
mezi všemi zodpovědnými lidmi a zapojení osob s mandátem rozhodování dodává
tématice "násilí v genderově definovaných svazcích" politicky a odborně na váze,
stejně tak i schopnostem pro síťovou spolupráci v kooperačním svazku. Toto
pozitivní ohodnocení se bezprostředně zhodnotí k prospěchu cílové skupiny týraných
žen a jejich dětí.
Intervenční projekty jsou schopné definovat realistické cíle spolupráce, ale
nezůstávají jen u malých kroků. Motivují tak k trvalejší angažovanosti.
Intervenční projekty mohou dopomoci k zásadním zlepšením v ochraně
týraných žen a jejich dětí.
22
Modely BIG
Vyhledávání pomoci může být při konsekventním přitažení násilnických mužů k
zodpovědnosti a optimální koordinací intervenčních opatření ženám výrazně
usnadněno. První úspěchy, např. při policejních nasazeních, jsou již viditelné. Další
nová opatření jako civilně-právní ochraná nařízení, ulehčení pro migrantky a zesílená
pozornost pro problémy handicapovaných žen p řispějí do budoucnosti ke zvýšení
jejich bezpečnosti. Rostoucí sensibilita pro nebezpečí, jež může obcovací právo
násilnického muže pro rozvedené a odděleně žijící ženy znamenat, je důvodem pro
další přehodnocení ochraných obcovacích opatření.
Bude-li bráno na zřetel, že se plánování intervence má orientovat na pot řebu bezpečí
dotčených žen, že se nabídky ochrany dostanou do nízkobariérové sféry a stanou se
tím pro více žen dosažitelnými, pak poslouží tato opatření bezprostředně dotčeným
ženám.
Zapojení programů pro pachatele do nabídkového spektra intervenčních projektů
umožní ovlivňovat jejich obsah a realizaci, potřeba bezpečí pro ženy a jejich děti tak
může být lépe zohledněna.
Intervenční projekty mohou také značně přispět k odstranění roztříštěnosti diskuse k
násilí. Tématizují propojení násilí na ženách a násilí na dětech; kombinují nabídky
pro pachatele s doprovodnými nabídkami pro dot čené ženy; umí vložit souvislost
mezi fyzickým, psychickým a sexuálním násilím do středu pozornosti. Na titulové
stránce BIGem vypracovaných nových "Směrnic pro policejní chování v případech
domácího násilí" jsou nejrůznější formy násilí jako kamínky puzzlu mezi sebou
viditelně propojeny. Je to výrazný příklad toho, jak mohou pracovní výsledky naráz
zprostředkovat komplexitu celé tématiky.
Intervenční projekty mohou přispět k empowermentu (posílení sebevědomí a
schopností) žen dotčených domácím násilím.
Intervenční projekty přispívají vývojem všeobecně srozumitelných informačních
materiálů o občanskoprávních a trestněprávních možnostech intervence při domácím
násilí a informacemi o různorodých nabídkách podpory k tomu, že se týrané ženy
dozvídají o ochraných možnostech snadněji. Dobře informovány tak mohou volit
mezi nejrůznějšími nabídkami a tímto se i aktivně postarat o svoje a o bezpečí svých
dětí, aniž by musely za každou cenu opouštět vlastní byt a utíkat se do ženského
azylového domu. Možnost volby tak pro týrané ženy znamená v ědomější přístup k
vlastnímu životu.
Práce intervenčních projektů přispívá v mnohých oblastech k větší akceptovatelnosti
problematiky "násilí v genderově definovaném svazku" jako celospolečensky
relevantního problému a redukuje tak i diskriminaci dotčených žen a jejich dětí a
zvětšuje jejich šanci na podporu vlastními příbuznými a sociálními sítěmi.
Kooperační svazek nabízí možnosti k vyzkoušení nových intervenčních instrumentálií
a intervenčních kroků v praxi. To otvírá šanci k evaluaci, do které jsou zapojeny i
zkušenosti dotčených žen.
23
Modely BIG
Intervenční projekty mohou přispět ke strukturální prevenci.
Intervenční projekty, které prošly zmíněnou změnou perspektiv, přispívají význačnou
měrou k procesu celospolečenského přehodnocení, který hodlá změnit platné normy
a zredukovat násilí. Znamená to, že intervenční projekty zavádějí opatření ke
strukturální prevenci. V následku jejich aktivit dochází ke změnám, které násilí v
genderově definovaném svazku dlouhodobě odebírají jakoukoliv legitimitu.
Elementy strukturální prevence v intervenčních projektech mohou například být:
· Změna právního povědomí jasným přístupem všech společenských institucí k
domácímu násilí. Na domácí násilí se nahlíží jako na trestný čin a pachatelé za ni
přebírají zodpovědnost.
· Změna náhledu na násilí v genderově definovaném svazku. Stále silněji se k
násilí v genderově definovaném svazku přistupuje jako k porušení osobních práv
žen a k porušení veřejného míru (pořádku) resp. jako k otázce vnitřní
bezpečnosti.
· Nové povědomí pro situaci dětí, které musí žít s týráním svých matek. Intervenční
projekty mohou vytvořit propojení mezi ochranou žen a ochranou dětí na lokální
úrovni a v odborně-politické diskusi a dostat téma násilí na matkách i do diskuse
v ochraně dětí.
· Změna povědomí pro změnitelnost společenské reality. Na násilnické chování
mužů se už nenahlíží jako na biologickou konstantu a nebo jako na pouhý reflex
na společenskou situaci, ale jako na zneužívání existujících společenských
privilegií, za které musí být osobně zodpovědní a které není nezměnitelné.
· Změna přístupu k zákonům. Budou chápány jako změnitelné a jako instrumenty k
realizaci základních občanských práv.
Intervenční projekty ve smyslu kooperačních svazů se osvědčují jako strategie
proti násilí v genderově definovaných svazcích.
Intervenční projekty ve smyslu inter-institučních kooperačních svazků mohou
zpřístupnit cestu pro konsekventní práci ve směru strategie proti násilí v genderově
definovaných svazcích, jež byla naznačena feministickým sociologickým výzkumem
v posledních letech. Zde byly pojmenovány tři dimenze pro změnu, a intervenční
projekty se jich ujaly, i když v rozdílné intenzitě:
· Změna právního povědomí přitažením pachatelů k zodpovědnosti, nabídky ke
změně v chování, vylepšení právní pozice dotčených žen a vylepšení ochrany
obětí.
· Aktivní strategie pro prevenci informační prací na veřejnosti, ale i vzděláváním
zodpovědných profesních skupin a nabídkami pro dívky a chlapce.
· Propojení existujících institucí za účelem efektivizace ochrany dotčených žen a
jejich dětí formou institucionalizace spolupráce. Dále vybudování širokého
nadinstitučního svazku proti násilí v genderově definovaných svazcích.
Intervenční projekty nejsou žádnou zázračnou zbraní proti násilí v genderově
definovaných svazcích. Zde spolupracují expertky a experti v zájmu svých projekt ů a
institucí a jejich práce nesmí být zatěžována nadsazeným očekáváním. Intervenční
projekty mohou ale hodně dosáhnout, když zohlední jednak znalosti o
24
Modely BIG
předpokladech již úspěšné kooperace a faktorů spolupráci podporujících, ale i o
možných konfliktech, na druhé strany sem dlouhodob ě zapojí zodpovědné činitele.
· Mohou krátkodobě dosáhnout konkrétních změn, např. novými nabídkami
podpory, novými směrnicemi, novými dohodami v kooperačním svazku.
· Mohou střednědobě podpořit ochotu k přehodnocení náhledů a ke vzdělání osob
a organizací a motivovat k angažovanosti proti násilí v genderově definovaných
svazcích.
· Mohou ukázat, že představa o společném životě obou pohlaví bez násilí nemusí
být jen přáním, ale i skutečně možná a realizovatelná, což může být
dlouhonosným pilířem pro práci proti násilí v genderově definovaných svazcích.
Intervenční projekty umožňují široký konsensus mezi zúčastněnými expertkami a
experty a institucemi, vytvářejí struktury, do kterých mohou být zapojovány další
společenské síly, a přibližují se tak svému cíli - odstraňování násilí v genderově
definovaných svazcích.
IV. Literatura
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Augstein, Renate (1998): Die Kampagne des Bundesministeriums zur Gewalt gegen Frauen, v: Heiliger, A., Hofmann, S.
(Hg.): Aktiv gegen Männergewalt, München, Frauenoffensive
Baker, Phyllis L. (1996): Doin´what it takes to survive: Battered women and the consequences of compliance to a cultural
script. v: Studies in Symbolic Interaction, Vol.20, pp 73-99
Bannenberg, Britta / Weitekamp, Elmar G.M. / Rössner, Dieter / Kerner, Hans-Jürgen (1999): Mediation bei
Gewaltstraftaten in Paarbeziehungen, Baden-Baden
Bauer, Roland / Feltes, Thomas (1994): Kommunale Kriminalprävention – Modelle und bisherige Erfahrungen. v:
Kriminalistik, s. 693 ff.
Beulke, Werner (1995): Gewalt im sozialen Nahraum, Forschungsbericht. Vyd. Bayerisches Staatsministerium für Arbeit
und Sozialordnung, Familie, Frauen und Gesundheit, München
Beulke, Werner (1998): Die Beratungsauflage im Kreuzfeuer der Kritik – Zwölf Fragen an das „Passauer Modell“. V:
Internationale Perspektiven in Kriminologie und Strafrecht, Festschrift für Günther Kaiser, vyd.: H.-J. Ablrecht, F. Dünkel,
H.-J. Kerner, J. Kürzinger, H. Schöch, K. Sessar, B. Willmow, Berlin.
Beulke, Werner / Theerkorn, Gerd (1995): Gewalt im sozialen Nahraum – Beratungsauflage als (ein) Ausweg? V: Neue
Zeitschrift für Strafrecht (NStZ), s. 474 ff.
Beywl, W. (1978): „Zur Weiterentwicklung der Evaluationsmethodologie“. Grundlegung, Konzeption und Anwendung eines
Modells der responsiven Evaluation. Frankfurt: Peter Lang.
BIG e.V. Berliner Initiative gegen Gewalt gegen Frauen, Koordinationsstelle des Berliner Interventionsprojektes gegen
häusliche Gewalt (bez data): Berliner Interventionsprojekt gegen häusliche Gewalt. Alte Ziele auf neuen Wegen. Ein
neuartiges Projekt gegen Männergewalt an Frauen stellt sich vor.
Böttcher, Reinhard (1993): Der gefährdete Zeuge im Strafverfahren. V: Festschrift für Horst Schüler-Springorum, vyd.: P.A. Albrecht, A.P.F. Ehlers, F. Lamott, C. Pfeiffer, H.-D. Schwind, M. Walter. Köln, Berlin, Bonn, München, s. 541 ff.
Brandau, Heidrun (1994): Stellungnahme zu DAIP / GIP. V: Senatsverwaltung für Arbeit und Frauen (vyd.): „Sag mir, wo
die Männer sind...“ Dokumentation der Berliner Präventionsdebatte zur Gewalt gegen Frauen am 9. und 10. September
1993, Berlin
Brudermüller, Gerd (1999): Regelungen der Nutzungs- und Rechtsverhältnisse an Ehewohnung und Hausrat, Teil I. V:
Zeitschrift für das gesamte Familienrecht (FamRZ), 129 ff.
Brückner, Margrit (1996 a): Frauen und Mädchenprojekte. Von feministischen Gewissheiten zu neuen Suchbewegungen.
Opladen, Leske und Budrich.
Brückner, Margrit (1996 b): Wege aus der Gewalt gegen Frauen und Mädchen. Eine Einführung. Frankfurt/Main,
Fachhochschulverlag.
Büchler, Andrea (1998): Gewalt in Ehe und Partnerschaft – Polizei-, straf- und zivilrechtliche Interventionen am Beispiel
des Kantons Basel-Stadt. Reihe: Baseler Studien zur Rechtswissenschaft, Reihe C – Strafrecht, Band 10. Basel, Genf,
München.
Bütow, Birgit (1996): Gewalt gegen Frauen im „anderen Deutschland“. V: Paritätischer Wohlfahrtsverband (vyd.):
„Frauenhaus in Bewegung“, Frankfurt/Main.
Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (1999): Aktionsplan der Bundesregierung zur Bekämpfung
von Gewalt gegen Frauen. Bonn.
Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (1999): Dokumentation der Fachtagung „Zivilrechtliche
Schutzmöglichkeiten bei häuslicher Gewalt“. Bonn.
Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (1997): Abschlussbericht der Expertengruppe des
Europarates zur Bekämpfung von Gewalt gegen Frauen einschliesslich eines Aktionsplans. Materialien zur Frauenpolitik
Nr. 65/1997.
Burton, S. / Regan, L. / Kelly, L. (1998): Supporting women and challenging men. Lessons from the Domestic Violence
Intervention Project. Bristol: The Policy Press.
25
Modely BIG
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Cross, Emerly (1989): Cooperative Temporary Restraining Order. Clinic Effectiveness Follow-up Study. San Francisco.
Council of Europe(1997): Goup of Specialists for Combating Violence Against Women. Final Report of Activities Including
a Plan of Action. EG – S – VL (97) 1, Strassburg.
Daigler, C. / Kaschuba, G. / Maurer, S. / Stauber, B. / Wonneberger, E. (1997): Vernetzung in Konkurrenz – Konkurrenz in
der Vernetzung. V: Müller, S. / Reinl. H. (vyd.): Soziale Arbeit in der Konkurrenzgesellschaft. Beiträge zur Neugestaltung
des Sozialen. Verhandlungen des 2.Bundeskongresses Soziale Arbeit. Neuwied, Kriftel, Berlin: Luchterhand.
Dannenberg, Ursula / Höfer, Eberhard / Köhnken, Günter / Reutemann, Michael (1997): Abschlussbericht zum
Modellprojekt „Zeugenbegleitprogramm für Kinder“. Kiel.
Dearing, Albin (1999): Kommentar zum österreichischen Sicherheitspolizeigesetz (öSPG), Wien (cit.podle paragrafů a
postraních čísel.
Deutsche Bewährungshilfe (DBH) (1994): TOA-Standards – Ein Handbuch für die Praxis des Täter-Opfer-Ausgleichs.
Köln.
Der Paritätische Wohlfahrtsverband, Landesverband Hessen e.V. (vyd.) (1997): Neue Frauen – alte Gewalt?
Entwicklungen und Perspektiven in der feministischen Gewaltdiskussion. Dokumentation der Fachtagung vom 30.10.1996.
Frankfurt /Main.
Der Paritätische Wohlfahrtsverband, Landesverband Hessen e.V. (vyd.) (2000): Gemeinsam gegen Gewalt – Neue
Impulse für die Zusammenarbeit, Dokumentation der Fachtagung vom 21.9.1999. Frankfurt/Main.
Der Paritätische Wohlfahrtsverband, - Gesamtverband e.V. (vyd.) (1998): Vernetzt gegen Männergewalt. Dokumentation
des Fachforums Frauenhausarbeit vom 25. bis 27.11.1998 in Bonn, Frankfurt/Main.
Der Paritätische Wohlfahrtsverband, - Gesamtverband e.V. (vyd.) (1996): “Frauenhaus in Bewegung“. Dokumentation des
Fachforums Frauenhausarbeit vom 20.-22.11.1996 in Bonn. Frankfurt/Main.
Deutscher Verein für öffentliche und Private Fürsorge (vyd.) (1993): Fachlexikon der sozialen Arbeit. Frankfurt/Main.
Eigenverlag bzw. Kohlhammer.
Diemer, Herbert (1999): Der Einsatz der Videotechnik in der Hauptverhandlung. V: Neue Juristische Wochenschrift (NJW)
1999, 1667 ff.
Dithmar, U. / Meier-Warnke, H. / Rose, L. (1999): Und konnten zusammen nicht kommen ...? Knotenpunkte und
Kooperationaufbau zwischen Schule und Jugendarbeit und ihre Lösungen. V: Neue Praxis 2/99, s. 157.
Eichler, Susanne / Schirrmacher, Gesa (1998): „Friedenspraxis geen Alltagsgewalt – Voraussetzungen inter-institutioneller
Zusammenarbeit zum Abbau von Gewalt im Geschlechterverhältnis“. Abschlussbericht des gleichnamigen Projekts im
Rahmen des Projektverbundes „Friedens- und Konfliktforschung in Niedersachsen“, Projektleitung: Prof.Dr. HagemannWhite a Prof.Dr. Schall. Univerzita Osnabrück.
Eisenberg, Ulrich (1995): Kriminologie. 4.vyd., Köln, Berlin, Bonn, München.
Ergebnisprotokoll der 2.Sitzung des Runden Tisches des Berliner Interventionsprojektes gegen häusliche Gewalt in der
Hauptphase am 18.Dezember 1999 in Berlin. Offizielles Sitzungsprotokoll.
Frings, Dorothee (1997): Frauen und Ausländerrecht – Die Härteklauseln des Aufenthaltsrechts unter frauenspezifischen
Gesichtspunkten. Reihe: Schriften zur Gleichstellung der Frau. Sv. 15. Baden-Baden.
Gloor, Daniela / Meier, Hanna, ad.: Forschungsbericht zum Projekt „Halt-Gewalt. Ein öffentliches-privates
Interventionsmodell gegen Gewalt im sozialen Nahraum“. Zuhänden des Schweizerischen Nationalfonds, Nationales
Forschungsprogramm 40 „Gewalt im Alltag und organisierte Kriminalität“. Gesuchs-Nr. 4040-045213, Zürich und Basel,
12.April 2000, dosud nebylo vyd.
Götz, Volkmar (1995): Allgemeines Polizei- und Ordnungsrecht. 12.vyd., Göttingen
Goldner, Virginia (1993): Sowohl als auch, v: Familiendynamik, 18.Jahrgang, Heft 3
Günther, Roswitha / Kavemann, Barbara / Ohl, Dagmar (1993): Modellprojekt Beratungsstelle und Zufluchtswohnung für
sexuell missbrauchte Mädchen von „Wildwasser“, Schriftenreihe des Bundesministeriums für Familie, Senioren, Frauen
und Jugend, sv. 139, Stuttgart, Kohlhammer
Hagemann-White, Carol (1992): Strategien gegen Gewalt im Geschlechterverhältnis. Bestandsanalyse und Perspektiven.
Pfaffenweiler, Centraurus-Verlagsgesellschaft
Hagemann-White, Carol (1994): Feministische Wissenschaft und feministische Herrschaft. Zum Problem einer
Familialisierung der Macht. V: Modelmog, I. / Grässer, U. (vyd.): Konkurrenz und Kooperation. Frauen im Zwiespalt?
Münster.
Hagemann-White, Carol / Kavemann, Barbara ad. (1981): Hilfen für misshandelte Frauen. Schriftenreihe des
Bundesministeriums für Jugend, Familie und Gesundheit, sv. 124, Stuttgart, Kohlhammer
Haller, Birgit / Liegl, Barbara / Dackweiler, Regina (1999): Gewalt in der Familie. Eine Evaluierung der Umsetzung des
österreichischen Gewaltschutzgesetzes. Wien
HAIP (1999) Landeshauptstadt Hannover, Referat für Gleichstellungsfragen, Polizeidirektion Hannover, Zentraler
Kriminaldienst (vyd.): HAnnoversches InterventionsProjekt gegen MännerGewalt in der Familie. Hannover
Hannoversche Bestärkungsstelle für von Männergewalt betroffene Frauen (1997): Projektbericht, Beratungs- und
Therapiezentrum, Bödekerstrasse 65, 30161 Hannover
Hanmer, Jalna (1996): Women and Violence. Commonalities and Diversities. V: Fawcett / Featherstone / Hearn ad.:
Violence and Gender Relations. London, Sage.
Hanman, Davina (1999): Wege zur Unterstützung von Frauen, die häusliche Gewalt erleben. V: Senatsverwaltung für
Arbeit, Berufliche Bildung und Frauen (vyd.): Eingreifen bei häuslicher Gewalt. Europäische Erfahrungen bei der
Verbesserung von Hilfeangeboten für Frauen, die von Gewalt betroffen sind. Berlin
Harell, Adele / Smith, Barbara E. (1996): Effects of Restraining Orders on Domestic Violence Victims. V: Buzawa, Eve S. /
Buzawa, Carl G. (ed.): Do Arrest and Restraining Orders work? Thousand Oakes / London / New Dehli, s. 214 ff.
Hartmann, Ute Ingrid (1997): Täter-Opfer-ausgleich im staatsanwaltschaftlichen Ermittlungsverfahren – ein unlösbares
Dilemma? – Einige Forschungsergebnisse zum Modellprojekt der WAAGE Hannover e.V., v: Der TOA als Teil eines
gesellschaftlichen Entwurfes zu mehr aussergerichtlicher Konfliktregulierung? Bericht über das Forum 1995. Bonn. S. 123
ff.
Hege, Marianne / Schwarz, Gotthard (1992): Gewalt gegen Kinder. Zur Vernetzung sozialer Unterstützungssysteme im
Stadtteil. München, Verlag Fachhochschulschriften.
Heiliger, Anita / Hoffmann, Steffi (vyd.) (1998): Aktiv gegen Männergewalt. Kampagnen und Massnahmen gegen Gewalt
an Frauen international. München, Frauenoffensive.
26
Modely BIG
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Heiner, Maja (vyd.) (1998): Experimentierende Evaluation. Ansätze zur Entwicklung lernender Organisationen. Weinheim
und München. Juventa.
Helfferich, Cornelia (1997): Anlaufstelle für vergewaltigte Frauen, Schriftenreihe des Bundesministeriums für Familie,
Senioren,Frauen und Jugend, sv. 146. Stuttgart, Berlin, Köln. Kohlhammer.
Helle, Michael: Der schlagende Mitbewohner – Schutz durch einstweilige Verfügung? V: Neue Juristische Wochenschrift
(NJW) 1991, s. 212 ff.
Henderson, A.J.Z. / Bartholomew, K. / Dutton, D.G. (1997): He loves me, He loves me not: Attachment and Separation
Resolution of abused women, v: Journal of Family Violence, Vol. 12, No. 2, PP 169 – 191.
Hester, Marianne / Radford, Lorraine (1996): Domestic violence and child contact arrangements in England and Denmark,
Bristol, The Policy Press.
Horak, Christian (1998): Stakeholder Management für Nonprofit-Organisationen, Wien, Contrast Consulting.
Hunsicker, Ernst (1993): Kriminalitätsverhütung – Kommunale und lokale Basisprävention als Ausformung der Idee und
Räte für Verbrechensverhütung. V: Kriminalistik, s. 725 ff.
Kavemann, Barbara (1997): Zwischen Politik und Professionalität. Das Konzept der Parteilichkeit. V: Hagemann-White, C.
/ Kavemann, B. / Ohl, D.: Parteilichkeit und Solidarität. Praxiserfahrungen und Streitfragen zur Gewalt im
Geschlechterverhältnis. Bielefeld. Kleine.
Kavemann, Barbara / Bundesverein zur Prävention von sexuellem Missbrauch an Mädchen und Jungen e.V. (1997):
Prävention. Eine Investition in die Zukunft. Ruhnmark. Donna Vita.
Kavemann, Barbara (1998): Strategien gegen Gewalt im Geschlechterverhältnis. V: Vernetzt gegen Männergewalt.
Dokumentation des Fachforums Frauenhausarbeit vom 25. bis 27.11.1998 in Bonn. Frankfurt/Main.
Kavemann, Barbara (2000): Gemeinsam gegen Gewalt – Neue Impulse und Perspektiven, v: Der Paritätische
Wohlfahrtsverband (vyd.): Gemeinsam gegen Gewalt, Dokumentation der Fachtagung vom 21.9.1999. Frankfurt/Main.
Kelly, Liz (1998): Surviving Sexual Violence, Minneapolis.
Keilitz, Susan L. / Hannaford, Paula L. / Efkeman, Hillery S. (1994): Civil Projection Orders: The Benefits and Limitations
for Victims of Domestic Violence. Vyd. National Center for State Courts. Washington D.C.
Kleinknecht, / Meyer-Gossner, Lutz (1999): Kommentar zur Strafprozessordnung, 44.vyd., München (cit. podle paragrafu a
postr. čísel).
Köthe, Regina (1999): Ein Job für Manager mit Radarfähigkeiten. Der Tagesspiegel vom 5.12.1999
Kvinnofrid. Regeringens proposition 1997/98:55. Stockholm, Regeringskansliet, 1998
Lamnek, Siegfried (1995a): Qualitative Sozialforschung. Band 1 Methodologie. 3.oprav.vyd.. Weinheim, Beltz Psychologie
Verlags Union.
Lamnek, Siegfried (1995b): Qualitative Sozialforschung. Band 2 Methoden und Techniken. 3.oprav.vyd.. Weinheim, Beltz
Psychologie Verlags Union.
Lemon, Nancy (1994): Stellungnahme. V: Blackshaw-Staff, Anne: Not a Diversion: Domestic Violence is a Crime.
Sacramento.
Marth, Dörte (1999): Kein Mann hat das Recht, eine Frau zu schlagen. Abschlussbericht des Kieler-InterventionsKonzeptes (KIK), Kiel.
Mayring, Philipp (1190): Qualitative Inhaltsanalyse. Grundlagen und Techniken. Weinheim.
Metell, Barbro (1997): Vaga Berätta, Stockholm.
Moser, H.(1995): Grundlagen der Praxisforschung. Freiburg i.Breisgau, Lambertus.
Mutschler, Roland (1998): Kooperation ist eine Aufgabe sozialer Arbeit. V: Blätter der Wohlfahrtspflege 3+4/98, s. 49
Nelles, Ursula (1995): Stellungnahme zur Anhörung des Rechtsausschusses des Deutschen Bundestages zur Änderung
des Sexualstrafrechts am 6.12.1995 in Bonn.
Nini, Maria / Bentheim, Alexander / Firle, Michael / Nolte, Inge / Schneble, Andrea (1996): Abbau von Beziehungsgewalt
als Konfliktlösungsmuster – Abschlussbericht 1994, BMFSFJ (vyd.). Bonn
Notruf Kiel (vyd.) (1999): Zuhören allein genügt nicht. Kiel.
Palandt 2000: Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch, bearbeitet von Bassenge, Brudermüller, Diederichsen,
Edenhofer, Heinrichs, Heldrich, Putzo, Spau, Thomas, 59.vyd., München 2000 (cit. spolupracovníci v Palandtu).
Patton, Michael Q. (1998): Die Entdeckung des Prozessnutzens. Erwünschtes und unerwünschtes Lernen durch
Evaluation. V: Heiner, M. (vyd.): Experimentierende Evaluation. Ansätze zur Entwicklung lernender Organisationen.
Weinheim. Juventa.
Peled, E. / Jaffe, P.G. / Edleson, J. (1995): Ending the Cycle of Violence. Community Responses to Children of Battered
Women. Thousand Oaks, London, New Delhi: Sage Publications
Pelikan, Christa (1999): Gewalt-Verhältnisse. Über private Gewalt und staatliche Gegengewalt. V: Stangl, W. (vyd.):
Gewalt und Frieden. Verständigung über die Sicherheitsexekutive. Schriften der Sicherheitsakademie des
Bundesministeriums für Inneres 1, Wien, WUV-Universitätsverlag.
Pelikan, Christa / Stangl, Wolfgang (1994): „Private Gewalt“: Das Strafrecht, die Konfliktregelung und die Macht der
Frauen. V: Hammerschick, Pelikan, Pilgram (vyd.): Ausweg aus dem Strafrecht – der „aussergerichtliche Tatausgleich“ –
Überlegungen anlässlich eines „Modellversuchs“ im österrichischen (Erwachsenen-)-Strafrecht, Baden-Baden, s. 47 ff.
Pelikan, Christa (1997), Familienmediation. V: Hassemer (vyd.): 10 Jahre TOA a Konfliktforschung, der TOA als Teil eines
gesellschaftlichen Entwurfes zu mehr aussergerichtlicher Konfliktregulierung? Bericht über das Forum 1995. Bonn. S. 236
ff.
Pence, E. / McMohan, M. (1998): Das DAIP-Projekt in Duluth/USA. Eine erfolgreiche Interventionsstrategie gegen
häusliche Gewalt. V: Heiliger, A. / Hoffmann, S. (vyd.): Aktiv gegen Männergewalt. Kampagnen und Massnahmen gegen
Gewalt an Frauen international. München. Frauenoffensive.
Polizeipräsident in Berlin / Berliner Interventionsprojekt gegen häusliche Gewalt (1999): Polizeiliches Handeln in Fällen
häuslicher Gewalt. Leitlinien.
Protokoll der 3. und zugleich letzten Sitzung des Runden Tisches des Berliner Interventionsprojektes gegen häusliche
Gewalt in der Hauptphase am 16.November 1999 in Berlin. Offizielles Sitzungsprotokoll.
Rösemann, Ute (1989): Untersuchung zur Übertragbarkeit des amerikanischen Modells DAIP: Intervention gegen Gewalt
in der Familie. Im Auftrag des Bundesministeriums für Jugend, Familie und Gesundheit. Gladbeck.
Rösemann, Ute (1994): Ran an die Täter! Das Modell in Duluth. V: „Sag mir, wo die Männer sind...“ Dokumentation der
Berliner Präventionsdebatte zur Gewalt gegen Frauen, Senatsverwaltung für Arbeit, Berufliche Bildung und Frauen, Berlin.
Roxin, Claus (1998): Strafverfahrensrecht, 25.vyd., München
27
Modely BIG
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Saunders, Alex (1995): It Hurts me too, Women´s Aid Federation, Child Line, National Institute for Social Work.
Schädler, Wolfram (1989): Die Betreuung von Zeugen im Gerichtsgebäude – Luxus oder Aufgabe der Justiz? V: Zeitschrift
für Rechtspolitik (ZRP), s. 4 ff.
Schall, Hero / Schirrmacher, Gesa (1995): Gewalt gegen Frauen und Möglichkeiten staatlicher Intervention. Stuttgart u.a.
Boorberg.
Scheu, B. / Autrata, O. (1997): Subjektbezogene Evaluation eines Bundesmodells im Freistaat Sachsen. V:
Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (vyd.): Evaluation der sozialpädagogischen Praxis.
Materialien zur Qualitätssicherung in der Kinder- und Jugendhilfe. Qs.11
Schirrmacher, Gesa (1999): Neue Reaktionen auf umweltdeliktisches Verhalten – Zugleich ein Beitrag zur Konkretisierung
des Anwendungsbereichs des § 153a StPO. Osnabrück.
Schneider, Andreas / Lange, Gerd (1996): Kriminalpräventive Räte – Ausweg oder Irrtum? Die Städte Weimer und Suhl
starten ein eigenes Modell. V: Kriminalistik, 283 ff.
Schwab, Dieter (1999): Zivilrechtliche Schutzmöglichkeiten bei häuslicher Gewalt. V: Zeitschrift für das gesamt
Familienrecht (FamRZ), s. 1317 ff.
Schweikert, Birgit (2000): Gewalt ist kein Schicksal – Ausgangsbedingungen, Praxis und Möglichkeiten einer rechtlichen
Intervention bei häuslicher Gewalt gegen Frauen unter besonderer Berücksichtigung von polizei- und zivilrechtlichen
Befugnissen. Reihe: Schriften zur Gleichstellung der Frau, sv. 23. Baden-Baden.
Schweikert, Birgit (1999): Lösungsvorschläge des Berliner Interventionsprojekts – Hintergründe und
Entstehungsbedingungen, v: BMFSFJ 1999: Dokumentation der Fachtagung „Zivilrechtliche Schutzmöglichkeiten bei
häuslicher Gewalt“, Bonn.
Schweikert, Birgit (1998): Schutz der physischen und psychischen Integrität als staatlicher Eilauftrag – häusliche Gewalt
und vorläufiger Zivilrechtsschutz, v: Familie, Partnerschaft und Recht (FPR), s. 134 ff.
Schweitzer, Jochen (1998): Gelingende Kooperation. Systemische Weiterbildung in Gesundheits- und Sozialberufen.
Weinheim und München.
Seelmann, Kurt (1990): Dogmatik und Politik der „Wiederentdeckung des Opfers“. V: Schmidt, Karsten: Rechtsdogmatik
und Rechtspolitik, Reihe: Hamburger Rechtsstudien, sv. 78. Berlin. Str. 159 ff.
Spiegel, von, Hiltrud (1993): Aus Erfahrung lernen. Qualifizierung durch Selbstevaluation. Münster. Votum.
Staatsanwaltschaftsstatistik (1997): Arbeitsunterlage. Vyd. Statistisches Bundesamt. Wiesbaden. 1998
Stark, Wolfgang (1993): Die Menschen stärken. Empowerment als eine neue Sicht auf klasische Themen von Sozialpolitik
und sozialer Arbeit. V: Blätter der Wohlfahrtspflege, No. 2, 41-44.
Steinhilper, M. (1989): Das „Präventionsprogramm Polizei/Sozialarbeiter“ (PPS). Modellbeschreibung, Berichte aus der
Praxis, Bewertung und Diskussion. V: Modelle zur Kriminalitätsvorbeugung und Resozialisierung. Kriminologische
Forschung – Kriminalistik Verlag, Band 2, Heidelberg
Stellungnahme der österreichischen Frauenhäuser (1998). Wien
Systematischer Kommentar zum Strafgesetzbuch, Band I, Allgemeiner Teil, 7.vyd., Stand 31.Lieferung. September 1999,
bearbeitet von Rudolphi, Horn, Günther. Neuwied, Kriftel (zit. Bearbeiter in SK).
Thürmer-Rohr, Christina (1989): Frauen in Gewaltverhältnissen. V: Studienschwerpunkt „Frauenforschung“. Berlin.
Tröndle, Herbert / Fischer, Thomas (1999): Kommentar zum Strafgesetzbuch, 49.vyd., München 1999 (Zit.nach Paragraph
und Randnummern).
Van de Ent, D.W. / Evers, Th.D. / Komduur, K. (1998): Violence Against Women. The Police´s Responsibility. Den Haag.
Vaskovicz, Lazszlo A. / Buba, I.: Rechtstaatssächliche Untersuchung zur Praxis des § 1361b BGB – im Auftrag des BMJ
und des BMFSFJ. Veröff.in.Vorb.
Velten, Petra (1996): Plädoyer für eine „Vollstreckungsklausel“ in den Fällen „häuslicher“ Gewalt gegen Frauen. V: Streit,
108 ff.
Weigend, Thomas (1989): Deliktsopfer und Strafverfahren. Reihe: Strafrecht und Kriminologie, Bd. 10. Berlin.
Weigend, Thomas (1998): Empfehlen sich gesetzliche Änderungen, um Zeugen und andere nicht beschuldigte Personen
im Strafprozessrecht besser vor Nachteilen zu bewahren? Gutachten C für den 62.Deutschen Juristentag. München.
Wholey, J.S. (1984): „Evaluierung – Grundlage und Voraussetzung für leistungsfähigere Programme“. V: Hellstern, G.M. /
Wollmann, H. (vyd.): Handbuch zur Evaluierungsforschung, Band 1, Opladen. Westdeutscher Verlag.
Witzel, A. (1985): Das problemzentrierte Interview. Nach Lamnek, S. (1995b): Qualitative Sozialforschung, Band 2
Methoden und Techniken. 3.korig.vyd.. Weinheim. Beltz Psychologie Verlags Union.
WiBiG – Wissenschaftliche Begleitung Interventionsprojekte gegen häusliche Gewalt – Universität Osnabrück (1999):
Dokumentation des Workshops „Kinder und häusliche Gewalt“, 18.Januar 1999 in Berlin.
Zöller (1999): Kommentar zur Zivilprozessordnung, bearbeitet von Greimer, Greger, Gummer, Herget, Philippi, Stöber,
Vollkommer. 21.vyd. Köln 1999 (zit. Bearbeiter in Zöller).
28