návrat do starého egypta

Komentáře

Transkript

návrat do starého egypta
NÁVRAT DO STARÉHO EGYPTA
Duchovní vývoj a systém vzdělávání dětí a mládeže
Vstup do minulosti regresí bez hypnózy za plného vědomí
(v Brně dne 15. června 2005 u Tapi)
(Dana Puchnarová)
Leţím na lehátku v domácnosti Tapi a Salima. Tapi mne uvádí do relaxace. Její
hlas je tichý a příjemný. Probíhá vědomé uvolňování celého těla tak, jak to znám ze
cvičení jógy tři desítky let.
1
Po tichých pokynech k představě pomalého sestupování po desíti schodech do
tmy a otevření dveří na dotaz, co vidím, odpovídám:
„Zaplavilo mne veliké, aţ oslepující zářivé světlo. Vysoká světlá obloha nade
mnou, skoro bílá, pod ní postupně jako z mlhy se vzadu na obzoru vynořují světle
šedé, hodné vzdálené malé obrysy tří pyramid, stojících šikmo za sebou na obzoru.
Před nimi se vynořuje světlý horizontální pás, pak pás zeleně, postupně vpředu
rozeznávám vrcholky palem. Přede mnou přímo se vynořuje kamenné zábradlí
z velkých hladce opracovaných kvádrů světle pískové barvy, ze stejných kvádrů jsou
pilíře tohoto zábradlí, sahajícího mi asi tak po pás.
Stojím na kamenné terase, která je poměrně vysoko nad krajinou, je vydláţděna
čtvercovými kamennými deskami stejné barvy i struktury jako kvádry zábradlí.“
Na dotaz, co vidím na svých nohách a jaké mám ruce, odpovídám:
„ Nohy mám snědé, obuté do koţených lehkých topánků, jsou to sandály bez
svršku, s dlouhými řemínky na zavázání. Ruce jsou snědé, bez ozdob, holé, a nejsou
ţenské, spíše muţské. To mne překvapuje.“
Slyším pokyn: „Podívej se kolem sebe, co tam vidíš, pověz…“
Odpovídám:
„ Terasa je kamenná, velká, ozářená světlem, zcela prázdná, na zadní stranu
nevidím, musím se otočit a to mi nejde.“
Dostávám pokyn k otočení a popisu, co vidím.
Odpovídám:
„ Přede mnou je hladká kamenná stěna, vysoká několik metrů, uprostřed ní dveře
dosti vysoké, dřevěné, po obou stranách lemované sloupem v reliéfu. Jsou to pilíře
kamenného překladu nade dveřmi, hlavice mají tvar uzavřeného květu lotosu. Dveře
jsou dvoukřídlé, mohutné, ze dřeva červenohnědé barvy.“
Na dotaz, co je za dveřmi, zda mne k těm dveřím něco táhne, zda tam mám
vstoupit, odpovídám:
„ Jistě ţe tam mám vstoupit, za nimi je chrám, ke kterému patřím. Mám tam provést
velmi důleţitý úkol. Ale nevím jaký.“
Na pokyn: „Otevři dveře a jdi tam!“ odpovídám:
„K tomu vstupu do chrámu musím znát mnoho ze své minulosti, musím poznat, kdo
jsem, musím poznat své dětství a mládí, svůj duchovní vývoj, nyní to nejde…“
Dostávám pokyn k návratu do dětství a otázku. „Do kterého roku dětství se chceš
vrátit?“
Odpovídám s jistotou, ţe do svých 5 let.
Pokyn: „ Ano, vrať se tam a vyprávěj, co vidíš a všechno, co se děje!“
Otvírá se přede mnou pohled do velkého obytného prostoru, je to vysoký sál
s kamennými pilíři, shora mezerami prosvítají sluneční paprsky v pruzích. Na dlaţbě
vidím koberce, kolem stolky, na nich mísy s ovocem a květiny, dřevěný lehký
nábytek, ozdobná sedátka, asi dvě lehátka. Na jednom z nich sedím vedle ţen, které
o mne pečují a usmívají se. Jsme ve zvýšeném patře, jsem chlapec v bílém rouchu,
s bílým šátkem, otočeným kolem hlavy, pojídám dobré ovoce. Ţeny mne hladí, jednu
z nich mám nejraději. Je velice krásná, snědá, s dlouhými černými vlasy, v nich má
šperky- něco jako čelenka, také na uších závěsy, má hluboké oči, výrazně nalíčené.
Kolem krku a na hrudi široký pás z náhrdelníků, jsou to drahokamy, mezi nimi nějaké
kovové symboly. Velmi laskavě mne hladí, je tu kolem silná vůně…“
2
Na dotaz, kdo je to, odpovídám: „To je královna matka“ - a cítím při tom mrazení vlastně chvění - po celém těle. Také cítím, jak směrem od Tapi, která sedí za mnou,
mi přichází při vzpomínání vţdy na pomoc lehký a příjemný vánek…
.
Na pokyn: „Pokračuj, vyprávěj, co se děje dál!“ odpovídám:
„Sestupují k nám po několika schodech v pozadí sálu dva či tři velmi vznešení muţi
v bílém. Přejímají mne od matky, odcházím s nimi s velkou radostí a vzrušením
v srdci. Těším se tam, znám to z vyprávění, všechny děti z Velkých domů se tam
scházejí. -- Dnes se to nazývá škola, tenkrát to byla slova, označující malou druţinu
dětí z rodin kolem chrámů, tedy i rodin hodnostářů, kněţí a královských rodů, i
zaměstnanců. Takových druţin bylo u chrámů více, říkalo se jim jednoduše Bílé děti.
My dnes na to nemáme slova, abychom označili ten nádherný duševní stav,
v jakém děti přicházely do nové fáze svého ţivota. Moţná, ţe by se to dalo opsat
metaforami jako např.: „ţít v paláci světla, lásky a porozumění“ nebo: „ráj čiré radosti“
či: „prostor poznání posvátných nauk, ochraňovaný křídly bohů“.
Takový pocit naprostého bezpečí, zároveň ušlechtilosti a vše pronikajícího míru,
spojený s ustavičnou chápající sympatií lidí mezi sebou byl velmi silný, byl to
základní znak celého tohoto ţivota v této zemi…
Sedím ve skupině mezi stejně bíle oděnými chlapci na kamenné dlaţbě, máme na
kolenou tabulky, potaţené voskem, učíme se psát posvátné znaky a znát jejich
význam. Zvláštními rýtky je vyrýváme do vosku podle vzoru, který nám kreslí učitel kněz v bílém rouchu před námi. Učitelé jsou alespoň dva, druhý chodí mezi námi a
radí, opravuje, vede dětskou ruku, neboť jsme ještě malí. Je při tom hodně veselo,
jsme tam rádi a šťastni. Je nás asi deset.
Jsme v posvátné chrámové škole, ale tady se to nenazývá škola, je to místo, kde
se nám otvírají úţasné moţnosti, jak se naučit svaté slabiky a slova, která tvoří
jména bohů. Označují a jsou to velké síly a energie, kterými budeme vládnout.
Můţeme se tu naučit, jak dobře ţít a jak vést ostatní k dobrému ţivotu ve vyšším
vědomí, jsme Bílé děti z Velkého domu.
V dalších měsících jsme se učili mnoha znakům, posvátným jménům a hláskám.
Kaţdý den jsme je zpívali společně večer v chrámu při světlech malého ohně - řady
olejových lamp na zemi i na vyšších podstavcích. Dlouho - více let - jsme se učili
zpaměti mnoha svatým textům, jejichţ slova - kaţdé z nich - mají neobyčejnou sílu,
dávají ji kaţdému zpívajícímu, nabíjejí nás energií, takţe vydrţíme v chrámu zpívat
bez únavy.
Do chrámů chodí večer všichni lidé bíle oblečení, aby poslechem svatých slov
získali sílu a energii, aby si upevnili dobrý stav těla i ducha. Chrámy s vysokými
kamennými sloupy a kamennými překlady jsou transformátory energie. Zpěvy a texty
jsou tajné, přicházející lidé se prokazují znakem z pálené hlíny, značka se jim vejde
do dlaně…
Ve skupině Bílých dětí jsme asi do 15 let. Učíme se samým praktickým znalostem:
počítání, měření, které bylo důleţité pro stavby chrámů, budov a kanálů, také
znalostem o hvězdách, o jejich postavení, o vesmíru, o kosmických i přírodních
silách a energiích, ty měly boţská jména, byli to bohové. Poznáváme ţivot všech
zvířat, stromů a květin, jak je pěstovat, jak vypadá naše země a další země kolem.
Zároveň jsme laskavými učiteli vedeni k přirozené denní koncentraci a meditaci,
3
k práci s dechem a pravidelným denním cvičením. To vše se děje v obecném cítění
neobyčejného vzájemného porozumění.
Roste v nás schopnost vnímat cítění a myšlení druhých, být vzájemně
duševně ve spojení i na větší vzdálenosti, a takto také dostáváme nové
poznatky do svého vědomí. Vše se učíme zpaměti, a jde to velmi lehko:
přijímáme prostě do mysli představy a obrazy z mysli učitelů zároveň s jejich
slovy.
Naše mysl přijímá poznatky s neobyčejnou chutí, neboť naše city jsou
udržovány zvláštními způsoby ve stavu vzájemného porozumění a mocných
ušlechtilých sympatií, všezahrnující lásky. Jsme si stále vědomi působení
zářivého dobra, od dětství víme, že nás chrání Dobro a že i my všechno děláme
pro Dobro.
Zaplavuje mne pocit úžasné ušlechtilosti, vznešenosti, vysoké úcty ke všemu
kolem i k mé duši. Vysvětluje se to tím, že veškerý společný život od mých
nejrannějších vzpomínek byl založen na vědomí, že úplně všechno kolem nás i
v nás, každý předmět, strom, skála, květina, všechny budovy, zahrady, chrámy,
lodě, domy, jejich zařízení, nábytek, nádoby, každá maličkost doma, každé
zvíře, naše oblečení, naše těla i každá jejich část - prostě vše viditelné i
neviditelné, myšlenky, city, představy - vše je proniknuto posvátnou silou,
třpytivou Bezbřehou Září, která je vlastní bohům, vše je neseno jejich energií.
Se vším se zachází s neobyčejnou jemností a úctou, neboť všechno je
samozřejmě svaté, vše má své posvátné jméno... taková byla výchova od
dětství.
V našem dnešním světě po r. 2000 nemáme slova, nemáme pojmy pro tyto nám
neznámé proţitky a pojetí celku Ţivota. Tehdy jsme slova a pojmy měli, učili jsme se
je psát v posvátných znacích a společně jsme je zpívali. Chrámy zněly těmito zpěvy
ve dne i v noci, byla to pradávná tradice denního obnovování svých vnitřních sil,
posilování duše i těla.
My dnes nemáme ani moţnost si představit tak úţasnou metodu vyučování a její
rozsah, systém, její působení na duše.
Lidé tehdy vůbec nevěděli, co to je nenávist, neboť od nejútlejších let ţili v oné
prozářené laskavé atmosféře, kde si všichni rozuměli.
Jako Bílé děti jsme zcela přirozeně chápaly, jaké dobro pro nás znamená ţít a být
v určitém pořádku, měli jsme svůj Řád. Všechny úkony se děly podle určitého
zákona. Tím se podporovala síla v nás, učením a zapamatováním jsme rozvíjeli
bystrost, rychlost a obsaţnost svých myšlenek.
Byli jsme vedeni k tomu, abychom pozorovali své vnitřní obrazy, při
slovech učitele jsme zároveň přijímali představy všeho, o čem nám vyprávěli: o
lidech a stavbě jejich těla, o zvířatech, o způsobech obživy, o přírodě - o každé
rostlině i stromu. Dostávali jsem do mysli živé a složité obrazy o různých
druzích staveb a postupu stavění, o zakládání chrámů a jejich celém vybavení,
o symbolech a jejich významech, o sochách a malbách a jejich vytváření, o
zemědělských pracích a stavbě zavlažovacích kanálů, o sklízení obilí, o
pěstování zeleniny a ovoce, o chovu a potřebách zvířat, o jejich životě, o
bydlení a potřebách člověka, o mnoha ostatních zemích a jejich vládcích, učili
jsme se jejich řeči, popisu krajin, řek, jejich naukám - vše se vynořovalo
4
v našich představách a dokázali jsme si je ukládat do paměti a vyvolávat,
kdykoliv bylo potřeba.
Podobně jsme se učili dlouhým posvátným textům a dobře jsme si je
pamatovali už proto, že na nás měly okamžitě tak blahodárné účinky.
Přeříkávali jsme si je sami pro sebe denně, pomáhaly k osobní energetizaci a
soustředění. Také při zpěvu svatých slov a hlásek nás jejich krása a
neobyčejná síla okouzlovala, zachovávala nám stálou svěžest a radost.
Kdyţ nám bylo 10 let, měnili se učitelé, pak kaţdý předmět či okruh poznání učil
jiný vznešený muţ z Chrámu. Měli k nám laskavý otcovský vztah a my jsme je velmi
milovali. Věděli jsme, ţe jsou to vysoce duchovní lidé, nadaní mocnými schopnostmi.
Podle dnešních pojmů to byli vysocí kněţí Chrámu. Jejich skupina měla svaté
jméno. - Pokaţdé, kdyţ jsme je viděli, cítili jsme působení velké zářivé síly - to mělo
tehdy také své svaté jméno.
Naše vědomosti se stále prohlubovaly a rozšiřovaly. Byli jsme poučováni o
astronomii, matematice, geometrii, o hospodářství, o různých zaměstnáních, o
vykonávání různých úřadů, o řemeslech a uměleckých technikách, o tkaní látek,
odívání, o vytváření šperků, nádob a keramiky, o tepání kovů. Učitelé nás vodili do
chrámových dílen, ale pokud byly na vzdálených místech, dostávali jsme tyto
konkrétní představy jako obvykle přenosem (transferem) z mysli učitelů.
Více let také zabrala nauka o udrţování zdravého těla - o pěstování svalů a kostí,
o stravě a trávení, o pěstování a uţívání léčivých bylin, o duševním zdraví, různá
cvičení fyzická i duchovní jsme si osvojovali a opakovali kaţdý den. Byla zde velmi
důleţitá práce s dechem. Souběţně s tím probíhalo naše zasvěcování do různých
forem duchovní práce, o tom však nemohu mluvit.
O tom všem, co jsme se učili od 10 roku věku, jsme byli sice vázáni slibem mlčení,
zejména duchovní cvičení byla tajná. Ale protoţe jsme byli stále mezi sebou nebo
mezi lidmi z Chrámu a z Velkého domu, věděli jsme, ţe to vše znají a nijak nás
tajemství netíţilo. Postupně jsme nabyli zkušeností s mnoha obřady a rituály, znali
jsme jejich průběh, samozřejmě také smysl, byli jsme při nich jako pomocníci a
naučili jsme se je vykonávat. S tím bylo spojeno mnoho krásných cvičení v hudbě a
zpěvu.
Je toho velmi mnoho, co jsme se naučili. Naše učení mělo více stupňů. Poslední
končil v 15 roce věku, kdy kaţdý adept skládal několikadenní zkoušku před skupinou
vysokých kněţí - učitelů Chrámu. Byla při tom i Královna - Matka a různí hodnostáři.
Ti pak rozhodovali spolu s učiteli, na který obor práce se který adept hodí. I zkoušky
byly velmi posvátné. Proto se vše dělo v míru a radosti. Zkoušený odpovídal na
otázky, při tom jeho povinností bylo vysvětlit co nejvíce o předmětu, jehoţ se otázka
týkala. Zkoušky pokračovaly i v noci - kdy adepti předváděli znalosti posvátných
zpěvů a textů, tajných energetizujících metod a obřadů. Kněţí při hodnocení brali
v úvahu sílu a zbarvení hlasu, to svědčilo o charakteru a schopnostech kaţdého.
Po třech dnech hodnostáři spolu s kněţími určovali příští zaměstnání mladých
muţů. Bylo to rozhodnutí moudré a jasnozřivé, s uţitím všech sil, a tak se nestalo, ţe
by výběr někdy působil obtíţe v budoucnosti. - Dostávali jsme místa hlavních
pomocníků při různých úřadech nebo v Chrámu a to na tři roky - do 18 let. Mně bylo
5
určeno být písařem, a to nejprve u skladů obilí v úřadě nejvyššího správce zásob, a
později u Chrámu.
V 18 letech, kdy jsme dostali ve svém zaměstnání určitý titul, jsme také prošli
slavnostním rituálem dospělosti, byli jsme vřazeni mezi dospělé členy Velkého domu,
dostali jsme také právo nosit určitý typ oděvu a šperky podle našeho zařazení, spíše
odznaky symbolického významu. - Konali jsme náročné a zodpovědné práce, v té
vzájemné propojenosti a porozumění to vlastně nebylo zaměstnání, jak my to dnes
chápeme - bylo to něco jako energetické prozařování tam, kde bylo potřeba, které
bylo s našimi úkoly spojeno.
Pokud to kněţí určili, začali jsme po 18 letech docházet do chrámu, kde jsme se
pravidelně učili práci s energiemi, různým formám léčení a mnoha způsobům
duchovní práce, pomáhajícím mnoha bytostem. Pod pečlivým dohledem nejvyšších
kněţí- učitelů jsme učinili zkušenost, jak mnoha způsoby můţeme vyuţívat
kosmických energií - sami nebo ve skupině, jak tímto způsobem pomáhat při polních
pracích, při stavbách, jak způsobit i jiné dobré věci a myšlenky.
Zde jsme měli kaţdý svého osobního učitele, a vše probíhalo večer nebo v noci
po práci. Je to však pro vyjádření slovy jakoby zastřeno mlhou, jsou to tajné metody
a tak mohu pouze naznačit celkové zaměření tohoto dalšího učení, této speciální
ryze duchovní cesty - dnes by se to dalo označit pravděpodobně jako vysoká
chrámová škola.
Při tom byly zvýšeny nároky na osobní zdatnost, procvičovali jsme tělo, dech,
mysl denně několik hodin. Učili jsme se radostné sebekázni ve stálém vědomí
boţství všeho, co děláme a co vnímáme. K léčitelským metodám jsme potřebovali
dobrou znalost bylin, pěstovali jsme je a učili se z nich dělat léky, masti, čaje, vonná
kadidla, nakuřovací směsi, kapky.
Také jsme se učili znát léčivé účinky jiných látek, ţivlů, minerálů, kovů, působení
tepla, vody, vzduchu, krajiny, stromů, hor, moře, ve vztahu s Měsícem, planetami a
hvězdami. Museli jsme ovládat to, čemu se dnes říká astrologie a astronomie.
Poznávali jsme také léčivé účinky potravin, nápojů, ovoce, a všechny pohnutky a city
duše jsme se učili ovládat na sobě a pak v kontaktu s druhými, učili jsme se, jak
ovlivňovat stavy duše… tedy to, čím se dnes trochu zabývá dnešní psychologie a
psychiatrie.
Měli jsme aţ do 25 let moţnost se tázat na vše učitele a právo dostávat ty
nejúplnější odpovědi. Proto jsme měli dostatek času se naučit bezpečnému
provádění všech technik, pracovali jsme např. s takovými metodami, kterým se dnes
říká hypnóza, ale bylo to obsáhlejší, bohatší. Vyuţívali jsme věšteb, bylo jich mnoho
druhů, také poznání minulosti, kde se dalo léčit zároveň přenosem - transferem myšlenek a poznat, které myšlenky jsou příčinou určitého stavu nebo nemoci.
Velkou pozornost jsme věnovali tvoření posvátných zvuků zpěvem nebo hrou na
různé nástroje a studiu jejich působení na člověka i zvířata. Zpívané tóny jsme
studovali jednotlivě v určitých škálách, také jsme se učili jich uţívat ke zvýšení
energetického potenciálu v sobě nebo při práci se skupinou lidí, při léčení lidí a
zvířat. Rovněţ zvuků hudebních nástrojů jsme se učili takto pouţívat.
6
Také jsme měli obsáhlou praxi s učitelem v různých druzích zásahů na tělech:
masáţe (mnoho forem), ošetřování určitých bodů těla, zákroky na kloubech při
poškození, a podle svých schopností někteří se učili chirurgickým postupům všeho
druhu.
Operace se prováděly ve spolupráci s nejvyššími kněţími (ale říkalo se jim jinak)
v oddělených prostorech chrámu - ty měly také své svaté jméno. - Pouţívalo se více
praktik najednou, velmi podstatná byla duchovní atmosféra při kaţdém úkonu.
Zákroky všeobecně byly vnímány jako vznešená duchovní pomoc z chrámu, byly
spojeny se zpěvy a prací se zvuky a s hudbou, různými vůněmi a myšlenkovým
ovlivněním hlavního procesu léčby (např. operace), důleţitý byl vliv světla a barev
(malby na stěnách, květiny.)
Dokonce pacient vycítil, jak se má duševně naladit, i z barvy obleků ošetřujících
kněţí. Samozřejmě, ţe duševní stav ošetřujících byl léty výcviku tak uzpůsoben, ţe
mohli vyuţít svých schopností vysoké intuice a práce s energiemi, a to od počátku při
stanovení diagnosy. Sami dbali na určitý způsob řádu ve svém ţivotě, měli speciální
způsob vlastní ţivotosprávy. -Toto vysoké umění bylo ve všeobecné úctě a
obsahovalo mnoho oborů, později tisíce spisů bylo zničeno.
Také existovaly zvláštní menší chrámy pro léčení nebo energetické dobíjení
barvami a světlem, samozřejmě s péčí specializovaných kněţí.
V takovém prostředí chrámu se poznalo podle šperků - symbolů, kdo kam patří nebo
stupeň jeho / jejího zasvěcení. Bylo ještě mnoho dalších duchovních technik, které
jsme poznali, např. různé způsoby materializací, kontakty se zemřelými a jiné (práce
se ţivly atd.), které pomáhaly celému národu - dnes je však nemůţeme poznat.
Na konci tohoto učení v 25 letech se adepti mohli sami rozhodnout, zda se úplně
věnují cestě pomoci druhým léčením. To se pak stvrzovalo zvláštní iniciací v chrámu
ve skupinkách po 2- 3 adeptech, ti pak společně odcházeli, aby působili v dalších
místech- uzdravovali nemocné, pomáhali umírajícím, aby učili rodiny…
V mém případě během tohoto studia mi kněţí dali za úkol zaznamenávat ve
svatyni chrámu to, co pronášeli ve stavu změněného vědomí, při tom však i moje
vědomí prodělávalo změny. Dostalo se mi postupně několika zasvěcení. Po období
vizí a zkoušek mi bylo určeno místo mezi vyššími kněţími Chrámu.
Po letech nyní jsem veleknězem Chrámu, to znamená, ţe ručím za vše a vím o
všem, co se v něm odehrává - a ručím i za národ.
___________________________________________________________________
Vracím se zpět k začátku:
stojím na terase před vysokými dveřmi Chrámu a vím, kdo jsem, jaké bylo moje
učení, můj život, poznávám svůj úkol.
Stojím u kamenného zábradlí terasy a dívám se dolů na nespočetný zástup lidí.
Nejen se dívám, ale jsme v silném duchovním spojení. Soustředíme se spolu všichni
na ZÁCHRANU ZEMĚ. Zpíváme spolu posvátné zpěvy, tvoříme velkou myšlenkovou
sílu. S tou potom budeme pracovat celou noc uvnitř Chrámu se skupinou nejvyšších
kněţí jiných chrámů. Ta skupina má své posvátné jméno.
Při západu slunce nastalo ticho, zvedám posvátný symbol, který mám na holé hrudi
na zlatém řetězu, při něm slibuji přede všemi, ţe uděláme vše, co je v našich silách,
7
abychom s bratřími Nejvyšších kněţí zachránili zemi, a prosím všechny, aby
pokračovali v posvátných zpěvech a recitacích.
Provádím třikrát rituál posvátného symbolu sjednocení, pak se obracím a holí was
klepu na dveře. Otvírají se, vidím osvětlené místo uprostřed, za pilíři, skrze něţ
procházím. Jinak je v chrámu šero, je zcela prázdný.
Asi osm nejvyšších velekněţí z největších zasvěcovacích center Egypta stojí
v kruhu, osvětleni chrámovými světly. Jsou oděni velmi jednoduše jen bílá
suknice a zlatý řetěz s posvátným symbolem na holé hrudi. Ta prostota je
záměrná, nic nesmí překáţet silám a energiím, s nimiţ pracujeme.
Tato skupina je známá nejen po celé zemi, ale i v ostatních zemích. Ručí za
duchovní i hmotný ţivot celého národa. Jméno té skupiny je svaté, je známé
národu, plně vyjadřuje Nejvyšší energie, spojení s vesmírnou silou nekonečné
záře a nejvyšší zodpovědnost i moc.
Obřady jsou vţdy tajné. Rituál na ochranu země se provádí pouze výjimečně,
jen kdyţ hrozí velké nebezpečí. Je velmi těţký a náročný, před ním se provádí
zvláštní přípravy, očišťování kněţí i prostoru. Datum a čas jsou přesně vypočítány
vzhledem k poloze země, planet, hvězd a místa, odkud nebezpečí hrozí.
Uprostřed nás po stranách kamenného oltáře byly dvě velké zlaté mísy na
podstavcích, průměru asi jednoho metru, hluboké do asi 25 cm, naplněné
průzračnou kapalinou.
(Na dotaz od Tapi: „ K čemu slouţí ty mísy?“ odpovídám: „ Díváme se v nich
do budoucnosti“- vím však, ţe nesmím zdaleka říci všechno.)
Obřady se dály celou noc. Skupina má zcela jednotné vědomí a přibírá ještě
sílu vědomí venku shromáţděných tisíců lidí. Mohu říci jen to, ţe jsme pouţívali
veškerých schopností, které jsme měli k dispozici, ţe jsme také opakovali zpěvy
svatých hlásek, slabik, určitých slov, také určité posvátné texty a přitom jsme
vykonávali speciální koncentrace. Důleţité bylo, jakou silou hlasů jsme působili,
jak jsme si energie uvědomovali, pracovali jsme v propojení našich myslí zcela
jednotně- proto bylo nutné, aby chrám byl prázdný.
Zaplavilo mne vědomí obrovské energie a nesmírně silného Světla, pocit
nezměrné síly mne naplnil blaţeností, aţ štěstím. Nebylo jiţ důleţité, proti jakému
nebezpečí máme zemi ochránit- byla tu velká jistota, ţe se to podařilo.
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
Přicházejí mi na rty slova, jimiţ ţádám o ukončení regrese, neboť proţitky byly
velice silné: znamenalo to celkem 30 let neobyčejně bohatého ţivota před tisíci lety
v civilizaci, kterou po stránce skutečného denního ţivota naprosto neznám. Musím
se s tím vyrovnat, zaznamenat vše a také studovat dostupné historické prameny.
Zůstává mi prožitek neobyčejně vznešeného projevu lidského ducha,
vzájemného přirozeného telepatického porozumění od dětství se všemi
bytostmi kolem mne, prožitek svatosti všeho, s čím jsme přišli do styku,
prožitek absolutní ušlechtilosti společného vědomí a jeho obrovské síly při
8
společném soustředění. Podivuhodná byla i samozřejmá naprostá čistota
prostředí…
Dostávám schopnost zdokonalovat tyto poznatky i v bdělém stavu a dobře je
zaznamenat jako významné pro výchovu mladé generace v budoucnosti.
K tomu musím dodat, ţe jiţ od mládí a od dob studií jsem si přála poznat,
k čemu vlastně dříve slouţily v Egyptě chrámy. V našich dějinách umění a
odborných teoretických studiích se uvádějí s dokonalým popisem všech svých
rozměrů a materiálů, či témat na nástěnných reliéfech či malbách, pojmenují se
sochy - maximálně se uvede překlad jedné kartuše, a to je tak všechno. Vlastní
duchovní smysl staveb, nápisů a umění starého Egypta zůstal neznámý.
Nyní byl poodhrnut závoj tajemství, mohla jsem to zaţít na sobě a jsem tím
uchvácena, překvapena a hluboce pohnuta. Uţ mohu tušit, jak dokonalý můţe být
člověk…
Domnívám se, ţe nevzácnější zkušeností z této regrese je dlouholetý osobní
proţitek způsobů výchovy dětí a mládeţe. Taková vlastní zkušenost jistě pomůţe
v práci na rozvoji představivosti dětí i dospělých uměleckými cestami, v ukázání
nových duchovních metod citlivé výchovy, které bychom mohli pouţívat na našich
školách, coţ je nyní jeden z mých úkolů.
Dnes je mi sedmdesát let a regresí jsem prošla aţ ve velmi zralém věku po
hlubokém uváţení.
Opis z původního rukopisu dokončen 21. 7. 2005
9
PROBOUZENÍ STARÝCH BOHŮ
egyptské putování 2008
Příprava na cestu do Egypta s výpravou Ing. Pavla Kozáka mi zabrala velmi mnoho
času. Pročetla jsem dost knih z nové odborné i esoterické literatury naší i zahraniční,
prohlédla mnoho velkých obrazových publikací, koupila tři nejnovější průvodce a
mapu. Ale starověký Egypt mne přitahoval od školních let, kreslila jsem si uţ jako
dítě pro sebe sochy faraonů, chrámy, obkreslovala staré nádoby, hieroglyfy a
ornamenty, ovšem podle fotografií. Matka mi uţ v dětství předčítala různé starověké
pověsti a také egyptské mýty, později - asi v mých 12 letech - mi před spaním četla o
vykopávkách v Egyptě, překládala to z anglické knihy. Ale aţ dlouho potom, za pár
desítek let jsem mohla vyjet do zahraniční a prohlédnout si sbírky egyptských nálezů
v několika evropských muzeích.
A ještě později jsem mohla svou první cestu do Egypta vykonat s lidmi duchovně
blízkými. Proto jsem vytušila, ţe tato cesta se nebude týkat ničeho z toho, co bylo jiţ
poznáno a popsáno. Spíše by se moţná mohla dotknout onoho záţitku tajného
10
systému výuky v chrámech od dětství do dospělosti a několika rituálů, kterého se mi
dostalo v regresi do starého Egypta r. 2005.
Jsem jenom poutník, jeden ze statisíců. Přesto, kdyţ pročítám zpětně své zápisky
z té cesty, uvědomuji si, ţe proţitky, kterých se mi tam dostalo, byly zcela jedinečné,
nečekané a někdy aţ ohromující, a ţe se udály jen díky té skupině a jejímu vedení.
Jinak by nebyly moţné. Pokusím se nyní s půlročním odstupem podat na základě
mých autentických „egyptských“ zápisků zprávu o tom, co jsem tam proţila, abych si
mohla vše v duchu urovnat a poněkud pochopit podle svých moţností, co se tam
stalo.
_______________________
Uţ sám počátek té cesty, kdy jsem chtěla před odletem z Prahy najít naši skupinu,
byl dost neobvyklý: se zavazadlem jsem vystoupila na zastávce autobusu před
letištěm v Ruzyni a nebylo mi jasné, kam mám jít. Vytáhla jsem mobil a zavolala
panu Kozákovi. Ten jej ale měl vypnutý - a tak jsem se rozhodla projít večerně
osvětlenými obrovskými halami a najít skupinu v tom mnoţství lidí. Vstoupila jsem do
první haly a táhla kufr na kolečkách za sebou, rozhlíţela se v chůzi po stovkách lidí
kolem mne, kdyţ tu náhle z davu vyběhl pan Kozák s batohem na zádech a kufrem
za sebou. Zavolal na mne, ţe se přesunují na jiné číslo odbavovací haly. Za ním jako
andělé běţeli s batohy a kufry ostatní ţeny a muţi naší skupiny, byla jsem vmţiku
vtaţena mezi ně, a tak to duchovní dobrodruţství začalo.
_______________________
Odlétali jsme večer, za jednu a půl hodiny nás noční Káhira překvapila novou
supermoderní architekturou nádraţí. Odváţné křivky obrysů střech se vznášely nad
prosklenými stěnami hal, rozzářenými do tmy tisícerými světly. Mne nejvíce zaujalo
to, ţe jsme vstupovali na půdu Egypta v místě, kde býval prastarý chrám boha
slunce, tedy spíše celé chrámové město, s proslulými obelisky. Odtud jedině mohly
pyramidy vypadat tak, jak se objevily na počátku mé regrese v dálce, zahaleny
v mlţném oparu, stojící v řadě za sebou. Viděla jsem je tehdy ve vizi z terasy chrámu
v jakémsi neúplném zákrytu.
Z okna autobusu jsem usilovně pátrala, zda uvidím v nočním osvětlení alespoň ten
obelisk, který jediný z Heliopolis zbývá, a skutečně, na jednom velkém náměstí se
kolem něj v kruhovém objezdu točila městská doprava, autobusy, taxíky, spousta aut
a motocyklů. Ano, nepříliš důstojné prostředí pro poselství duchovní kultury starého
Egypta. Jakoby ta dnešní civilizace jasně dávala najevo, ţe tu starou nepotřebuje, ţe
je soběstačná a lepší…
Z letiště nás autobus vezl ztichlou noční Káhirou přes hodinu. V centru pár paláců a
skleněných bank, obchodní domy, mešita, pak vysoká šedá paneláková sídliště,
betonové haly a zase haly, pak nuznější čtvrti. Jeli jsme aţ na okraj
desetimilionového spícího velkoměsta ke Gize, z hotelu prý uvidíme pyramidy před
sebou. Z jedenáctého patra hotelového paneláku jsme je viděli aţ ráno, a to z terasy
na střeše.
Pan Ing. Pavel Kozák, badatel, učitel školy Energie krajiny a iniciátor této zvláštní
průzkumné výpravy, nám objasnil záměr cesty: dostal od vysokých bytostí určité
úkoly a podle toho cestu připravil a naplánoval. Hlavně jde o energetické práce se
skupinou pokročilých ţáků na místech, která potřebují oţivit posvátnost a energetický
náboj.
11
První den se seznámíme s velkými pyramidami v Gize a jejich okolím zvnějšku,
hlavní práce bude u Sfingy. Večer je nástup do vlaku, celou noc pojedeme na jih do
Asuánu, tam nás čekají práce v Abu Simbelu, ve Filae, pak přesun na největší
chrámy Luxor a další chrámy Medinet Habu a Hatšepsut i Karnak s meditacemi, pak
meditace na Sinaji, nakonec vstupy do pyramid Cheopse, Rachefa, růţové pyramidy
v Dahšúru, práce před pyramidou Sakkára.
_______________________
U PYRAMID V GIZE
Autobus s námi ráno zajíţdí k nejslavnějším pyramidám světa na rovnou plošinu,
kam vede asfaltová silnice z Gizy přes písčitou krajinu. Před námi leţí Káhira, celá
v našedlé barvě pouštního písku.
Prohlíţíme pyramidy zblízka. Cheopsova má viditelně daleko větší kvádry, neţ
vedlejší pyramidy - tak, jak je to popsáno v novějších odborných publikacích. Je tam i
nádherný vstup, se šikmými velkými kvádry, jeţ vytvářejí špičatou bránu. To místo
vstupu do pyramidy je asi v jedné třetině její výšky, jde se tam po umělých schodech,
vytvořených mezi velkými kvádry. Brána na mne působí přímo uhrančivě - nemohu
se očima i duchem odtrhnout, začínám cítit jakousi mohutnou energii, vycházející
právě z toho místa.
Přecházíme volnou chůzí, jak se nohy boří do písku pouště, kolem pyramid dozadu.
Tam nám pan Kozák předem vyhledal důleţité meditační místo na úvod. Vyloţil nám,
ţe pyramidy byly v půdoryse postaveny tak, ţe napodobují pás Orionu na hvězdné
obloze. Podle jeho názoru je stavěli faraoni jako iniciační, zasvěcovací a
komunikační prostředky. Dokonce je prokázáno, ţe v půdorysu základny pyramid leţí
na spirále.
Tam, kde jedna pyramida chybí, na místě hvězdy Psí 1, budeme meditovat na
kopečku, který moţná skrývá další, ještě neobjevenou pyramidu. Má tam být podle
P. K. moţnost kontaktu s Orionem, s onou hvězdou Psí. Zjistil psychotronicky, ţe
někdo z mimozemšťanů byl na tomto místě asi před 11. tisíci lety. Tehdy pozorovali
vývoj člověka, jehoţ program začali tvořit a spustili jej cca 17 tisíc let př. n. l.
To místo na spirále leţí za pyramidou Menkerue, asi ve stejné vzdálenosti, která je
mezi ostatními pyramidami. Bylo vyhledáno a proměřeno panem Kozákem na
základě snu jednoho velmi pokročilého ţáka. Muselo být zvoleno tak, aby při pohledu
z něj se pyramidy překrývaly. Místu jsme říkali pracovně KOPEČEK a kaţdý tam
postál v meditaci několik minut, přijímal energii a případné sdělení vysoké duchovní
bytosti. Protáhlo se to, a tak k nám přijeli Arabové v uniformách na velbloudech,
místní pořádková hlídka, a chtěli nás dostat pryč, aţ bakšiš to rázem spravil.
Během čekání jsem se na úpatí kopečku poloţila na teplý písek a vyhřívala svou
počínající rýmu. Udělalo mi to moc dobře, a kromě toho jsem tam k mému úţasu
udělala neobyčejný objev - všechny oblázky, leţící na povrchu písku, kam oko
dosáhlo, byly podivně uříznuté, rozpolcené, jakoby je neznámá síla rozkrojila po
delším rozměru napůl. Jejich hladké plošky měly i pěkné vzory v kameni, a tak jsem
jich hrst nasbírala. Ten první, hnědý, jsem ukazovala ostatním, měl totiţ v sobě tu
spirálu, o které mluvil pan Kozák.
12
Kdyţ jsme pak procházeli zpět kolem pyramid dolů ke Sfinze, s údivem jsem
pozorovala, ţe tisíce dalších oblázků, leţících na písku pouště, bylo také takto
rozštípnuto. Při pohledu na ně jsem cítila, ţe to způsobila nějaká nesmírná kosmická
energie, něco jako výbuch, protoţe mi samočinně v mysli vyvstal mocný záblesk
neobyčejné síly. Je dost podivné, ţe ţádný badatel si ještě nevšiml tohoto jevu, který
leţí po staletí přímo před našima očima. Vyţaduje to jen jediný úkon: lehnout si na
písek. Z výše hlavy člověka to nikdo nemůţe zpozorovat.
(Později jsem na týdenní škole Energie krajiny v srpnu tr. na Šumavě donesla p.
Kozákovi oblázky ukázat, ale vysvětlení původu jejich rozštípnutí jsem se nedočkala.
Zato v knize Zecharia Sitchina Kosmický kód jsem nalezla tvrzení, ţe před mnoha
tisíci lety se Annunakové rozhodli zničit nukleární energií jejich kosmodrom, který se
táhl přes Sinaj a začínal u pyramid - ty prý slouţily jako označení začátku přistávání,
jako směrovací značky, viditelné z velké vzdálenosti z kosmu. (Ostatně na Marsu
byly pyramidy také nalezeny).
Z. Sitchin stanovil letopočet nukleárního výbuchu na rok – 2400 př. n. l. , ale
domnívám se, ţe to bylo dříve. Nevím, zda síla, která štěpí atomy, by mohla rozštěpit
i oblázky, to je jiţ podnět pro současné fyziky. V tom případě by ona neznámá
obrovská síla mohla poškodit i pyramidy. Ačli ovšem jejich tvar nebyl tak naplánován,
aby byl velmi odolný?
Co kdyţ došlo jen k odpadnutí jejich obloţení? Jak je obecně známo z dějin umění,
obloţení bylo pouţito v jiných pozdějších stavbách jinými kulturami. Např. podlaha
v největší mešitě v Káhiře je z Cheopsovy pyramidy. A myslím, ţe by je nepouţili,
kdyby nebylo odpadlé, bylo by technicky velmi obtíţné celé pláště těţkých desek
mramoru z výšky šikmých stěn dostávat dolů…)
Pan Kozák v srpnu na Šumavě ten hnědý rozpůlený oblázek se spirálou
prozkoumal a určil jeho úkol: dává pomoc a posilu při transformaci člověka, kterou
očekáváme. Dal jej kolovat po učebně školy Energie krajiny, aby kaţdý s ním v ruce
pár minut meditoval a mohl načerpat co nejvíce síly. To mne překvapilo, jakou
vzácnost jsem na Kopečku našla. Jiné oblázky měly také zvláštní poslání: jeden měl
v sobě sílu bohyně Hathor, jiný prý obsahoval Sethovo či Ptahovo poselství, které
můţe rozkódovat jen zasvěcenec. Ten jsem okamţitě proto věnovala panu Kozákovi
a doufám, ţe nám něco o tom jednou řekne.
Meditace na Kopečku mi tehdy dala energetický náboj, rovněţ i leţení na teplém
písku pouště. Měli jsme pak sraz a svačinu na kvádrech u základny nejbliţší
pyramidy. Po hlubokém písku se nechodilo dobře, nohy do něj zapadávaly, proto
kolem pyramid se cizinci pohybují spíše na velbloudech.
KOLEM SFINGY
Pan Kozák nás připravil na práce u Sfingy, a to bylo pro mne v Egyptě asi to vůbec
největší překvapení, které mne naprosto zaskočilo.
Řekl nám, ţe pod Sfingou jsou prostory, v nichţ mají být ukryty informace o
změnách ve šroubovicích lidské DNA, a ţe se budeme snaţit ty informace zpod
Sfingy dostat. Hovořil o mitochondriální DNA od matky, o tom, ţe máme pouze
dvojité šroubovice, ale ţe k proměně - budoucí transformaci člověka je potřebí
alespoň trojité šroubovice. Některé děti se s nimi nyní rodí. Dávný program vývoje
13
člověka podle P. K. nyní končí. Je moţné to překlenout změnou DNA u malého počtu
lidí.
Pak jsme v zamyšlení pokračovali kolem Menkeruovy a Rachefovy pyramidy po
písku aţ k jediné silnici, vedoucí dolů ke Sfinze. Kolem nás jezdila s houkáním auta,
autobusy, lidé se tlačili na okraj asfaltu.
Velmi mne překvapila poloha Sfingy v údolí pod pyramidami, její základna je podle
mého odhadu o dobrých dvacet metrů níţe neţ základna pyramid, pro něţ byla
zbudována velká plošina. Všechny fotografie a reprodukce Sfingy, která má na
pozadí pyramidy, jakoby stály na stejné rovině, jsou opticky nepravdivé. Ve
skutečnosti Sfinga leţí daleko níţe pod nimi a původně ji nemohli poutníci vůbec
vidět, protoţe byla skryta za velkým údolním chrámem.
Přicházeli jsme ke Sfinze zezadu a shora, kdyţ tu pan Kozák zastavil u zábradlí,
které ze čtyř stran chránilo čtvercový průhled dolů do šachty, vedoucí do nějakého
podzemního prostoru. Dlouho si to prohlíţel. Jedná se pravděpodobně o podzemní
spojovací chodbu z iniciačního chrámu pod Sfingou, vedoucí do pyramid.
Takové plány jsou jiţ narýsovány a známy z rosekruciánských archivů, byly
publikovány ve 3O. letech minulého století. V současné době je dost nových zpráv
(téţ na internetu) o nových výzkumech vědců, dokonce prý radar v malé sondě
objevil velké prostory se sloupy a sochami pod Sfingou, něco je zatopeno vodou, a
jak víme ze zpráv v odborném tisku i na netu, je egyptskou vládou zakázáno ve
výzkumu pokračovat.
Obešli jsme hodně poničené kamenné tělo Sfingy zezadu a zprava, má opravdu ve
skále stopy po narušení vodou, je vidět také mnoho vyspravovaných míst. Kolem
impozantních ruin stěn z mohutných hladkých kvádrů čediče jsme nalezli vstup do
Chrámu Sfing, samozřejmě hlídaný a kontrolovaný. . .
CHRÁM SFINGY
nebyl dříve přístupný, z dějin umění není znám v současném stavu odkrytí. Uchvátily
mne obrovské zbytky hladkých mohutných kyklopských zdí, které ochraňují sloupové
sály svatyní. Sloupy tvoří hladce otesané mohutné kvádry čediče, stejné kvádry byly
poloţeny na sloupy vodorovně nahoře, opřeny o ně jako horizontální překlady.
U zdí ve svatyni byly v zemi ve stejných vzdálenostech obdélné prohlubně po
chybějících kamenných soklech soch, dalo se z toho usoudit, ţe na nich byly
postaveny menší sochy, odhaduji podle půdorysu, ţe to byla řada menších Sfing.
kolem tří stěn svatyně. V tomto prostoru jsme seděli dlouho na zemi, cítila jsem
prastaré energie.
Čekali jsme tam všichni, neţ si kaţdý udělá meditaci u vstupu do temné chodby,
který leţel na šikmém koridoru, stoupajícím ze sloupové svatyně ke Sfinze, a byl
zamříţován. Chodba vedla do podzemí, ale evidentně byla větrána. Tam nás poslal
pan Kozák – s poučením, ţe tam mohou působit síly vysokých bytostí: Horus, Osiris,
Isis. . . K tomu doplnil v srpnu 2008, ţe „Starý Egypt byl svázán s vysokými grálovými
energiemi. Bohové Osiris, Isis, Ptah, Seth, Thovt se nacházejí ve Vesmíru 21 pod
energií Grálu, ale mají své vyšší a nejvyšší podoby v oblasti II. a III. Grálu. ….
14
Působí v zasvěcovacích prostorech v Egyptě, v pyramidách i na Sinaji… to byl smysl
zasvěcení faraona – věděl o duchovní výši bohů, samozřejmě i nejvyšší kněţí to
znali. Egyptští bohové byli čas od času inkarnováni mezi lidmi - z oblasti Vesmíru 12
či 21 - ty niţší podoby …“
Také jsem postála v meditaci před tmavým prostorem šikmé chodby ve chrámu
Sfingy před mříţí a začala jsem cítit dobrý vliv vysokých energií. Poklonila jsem se
s úctou, z celého srdce a s největší pokorou těm starým bohům a poţádala jsem je
v duchu o pomoc na této pro mne nové mystické cestě. Bylo pro mne velmi nové i to,
ţe by tyto síly starých egyptských bohů mohly působit aţ dodnes.
(P. K. nás poučil, ţe běţný lid uctíval niţší podoby bohů, zatímco osvícení kněţí a
faraoni uctívali daleko vyšší boţstva. Egyptská boţstva byla tedy podvojná. )
Vrátila jsem se pak do sloupové síně Chrámu Sfingy, kde ve skupině na kamenné
dlaţbě seděl i pan Kozák se svou paní. To setrvání v meditaci na síly tam působící
bylo pro mne důleţité. Vybavovaly se mi části mé regrese v r. 2005 do prastarého
egyptského chrámu, který byl zbudován právě z takových jednoduchých kamenných
kvádrů, vzpomínala jsem na dlouhá léta vyučování, na zpěvy posvátných
energetizujících slabik a slov, na vše, čemu nás učili v chrámu naši milovaní bílí
otcové, na léčení a tajné rituály i noční zpěvy, na poslední svatý rituál pro záchranu
Země. Ve vědomí mi nastal stav vyrovnání, harmonie, klidu…
Poté celá skupina přešla na kamenné prostranství před Sfingou. Zde nás čekal
důleţitý úkol. Pan Kozák nám řekl, ţe budeme meditovat na dálku, kdyţ se k ní
nesmí. Ukázal nám místo mezi předními tlapami, tam na určité kamenné dlaţdici
bylo třeba spustit vědomí do hloubky na určitý počet metrů a soustředit se na to, co
tam dole najdeme. Vytvořili jsme nenápadnou řadu na okraji kamenného nádvoří,
odděleného zábradlím, kamenné tělo Sfingy bylo vzdáleno skoro čtyřicet metrů. Za
zády jsme měli procházející skupinky turistů a hlučící prodavače u stánků se
suvenýry, přesto se soustředění dařilo. Trvalo několik minut, ale nebyl čas na to si
sdělovat, co kdo pod Sfingou uviděl a nalezl. Moje vize byl veliký temný prostor, se
sochami a sloupy, ale dávno vyprázdněný, pod ním další, skoro zaplněný vodou.
Protoţe jsem si zcela jasně uvědomila, ţe nikdy nebudu takový vědec, který umí
zacházet s informacemi o DNA a dokáţe je pouţívat správným způsobem k
transformaci člověka, nebylo pro mne moţné se na to soustředit…
Cestou od Sfingy dolů k autobusu jsem mluvila s pokročilým ţákem Petrem V. o
tom, proč asi byl chrám Sfingy postaven tak, aby ji celou přicházejícím zakrýval.
Představovali jsme si určité rituály v chrámu, moţná zasvěcovací iniciace, které se
mohly dělat přes noc - a pak v ranním úsvitu zasvěcený adept či adepti, snad
v doprovodu kněţí, pomalu vystoupali šikmým koridorem k bráně, kde mohli být
omráčeni ohromnou Sfingou jako ztělesněním toho, oč duchovně usilovali,
symbolickou představou, ozářenou vycházejícím sluncem. . .
Byly u toho jistě zpěvy a hudba, zvláštní osvětlení, vůně kadidel, palmy, květiny,
předtím mnohá zastavení v chrámu u menších Sfing. Domnívám se, ţe pro to
poznání, co to všechno znamenalo, bychom měli ještě vědět, co vlastně tehdy
spojení inteligence člověka a síly lva představovalo. (Pravděpodobně s tím byly
spojeny velké energie… a určitý dlouhodobý kult…?)
15
Později P. K. konstatoval, ţe „ pod Sfingou jsou skryty informace o původu lidstva, o
genetickém kódu. Kdo se tam mentálně dostal, mohl zjistit, ţe předchůdce člověka
měl 12 šroubovic DNA. Avšak postupně se počet sniţoval. Před cca – 40 tis. lety
byla potopa, vše se změnilo a Noe měl jen tři, jeho synové uţ jen dvě šroubovice.
Proto lidé podlehli materialismu“.
V budoucnosti předpokládá P. K. „manipulaci (mimozemšťanů?) s vybranými rodiči
z lidí, aby se rodily děti s větším počtem šroubovic DNA. V první etapě by mělo být
šest šroubovic. “
Stáří Sfingy změřil P. K. psychotronicky aţ na 11 000 let!!! Upozornil na otvory
v jejích bocích, které vedou do spodních prostor. Poslal energii od Sfingy na určité
místo do Čech. To má význam pro napojení na navýšení DNA.
Domnívám se, ţe jsme na tom místě v srpnu 2008 na Šumavě jako skupina byli a
od P. K. tuto energii přejímali. (Skála Boţí dar)
CESTA DO ASUÁNU
Večer se zavazadly čekání na nádraţí v Káhiře. Lůţkovými vozy jsme jeli asi
dvanáct hodin, hodně jsme cestou pochytili informací i znalostí o egyptské krajině a
osídlení. Projeli jsme Egyptem po jeho celé délce od severu na jih, celkem na 800
kilometrů. S ranním úsvitem se ukázaly za okny pásy palem, mezi nimi spousty chýší
z rákosí, z nich se vybatolily snědé děti a malé hubené krávy či kozy, oslíci a psi.
Chudičké chatrče se často nedaly rozeznat od hromad rákosí, leţících všude podél
tratě. Stovky kilometrů chudoby se táhnou na obou stranách trati, prostřídané
městečky, kde ze všech domů trčí zabetonované ţelezné tyče jako němé výčitky
k nebesům. Takto zohavená je celá venkovská krajina, ale i hlavní města Káhira a
Alexandria mají statisíce tzv. nedokončených staveb, v nichţ se sice bydlí, ale
majitelé jsou tak podle zákona ušetřeni od daní.
Teprve na nejjiţnějším konci Egypta, nejblíţe k Nubii, jsme viděli pěkné prosté,
v omítce zdobené lidové domky, dostavěné uţ bez ţelezobetonu. Byly pozoruhodné i
proto, ţe stály v typické skalní poušti, ţe se objevovaly na vrcholcích úplně holých
skal i skryty za nimi nebo pod nimi, ale některé z nich byly prázdné, bez lidí a zvířat,
opuštěné…
Trať vlaku vedla kolem Nilu, za pásmem palem nebyl příliš vidět, na jihu nebyl příliš
široký, teprve v Asuánu se poněkud rozšířil, a tam měla být ta slavná přehrada. Tam
se z vody vynořovalo pěkné stádo kamenů, od starověku jiţ byly popisovány, říká se
tomu katarakt. V úplně rovné krajině to bylo pro nás hodně nezvyklé, všechno kolem
se zdálo být malé oproti tomu nekonečnému prostoru nebes.
CHRÁM ISIS NA OSTROVĚ FILAE
Jeli jsme lodí přes přehradní jezero. Jak se chrám přibliţoval, pozorovala jsem jeho
důvěrně známé detaily, po léta prohlíţené na fotografiích. Vystoupali jsme do prvního
nádvoří a tam ve stínu levého sloupořadí nám pan Kozák řekl, jaká práce nás tady
čeká.
16
Úkolem bylo vrátit tomuto chrámu posvátnou sílu, skrytou energii, která byla kdysi
kněţími před tisíciletími vloţena do staré svatyně a zůstala na původním, dnes
zaplaveném místě. Provede se to rituálem jen pro tři ţeny, které P. K. vybere, a
domluví s nimi, jak to mají udělat. Energie se povede z určitého místa, na kterém stál
původně chrám, zpod hladiny vody do oltáře ve hlavní poslední svatyni.
Potom tam na místě v centru chrámu vysvětlil mladé černovlasé ţeně, která v té
chvíli se mi zdála tak vznešená a moudrá jako kněţka bohyně Isis, jak má
postupovat. Mluvil o vysokých energiích, které má vloţit do toho místa, aţ tři sta
jednotek! Dodal, ţe to je chrám bohyně a práce jen pro ţeny. Potom se další tři
„kněţky“ rozmístily po ose chrámu směrem ven, jak pan Kozák ukázal, on stál jako
první a začínal tu operaci.
My ostatní jsme se duchovně soustředili a vytvářeli jsme dobrou atmosféru.
Připadalo mi, ţe to dělám s těmi vybranými ţenami. Působilo na mne to silné
převýšení energií jako chvění, i kdyţ trvalo krátce, asi dvě minuty. Pan Kozák nám
pak ukázal, kde máme meditovat - v malé hlavní svatyni pod horním okénkem
v kamenné střeše, kudy pronikal dolů světelný paprsek.
Měli jsme si potom uvědomit, kterou ze tří svatyň si máme vybrat k meditaci a co
vnímáme ve vztahu k vysokým duchovním bytostem. Dostali jsme hodně času na
jeho proţívání ve všech částech chrámu.
Při meditaci v šeru malé svatyně mne napadala slova oslavného zpěvu na bohyni
Isis, něco jako hold nejvyšší duchovní bytosti, jeţ nebyla vlastně samostatnou entitou
mimo mne, ale znamenala skvělé vlastnosti ducha, který je ukrýván v mém
nejvyšším já:
Isis jako moudrost, jako pevnost, spravedlnost, jako ochrana,
stálá bdělost, Isis jako radost z krásy a posvátnosti světa, Isis
jako spolehnutí na pevné vedení, Isis jako jasnost mysli, jako
cesta vzhůru, Isis jako duchovní potěšení a vítězství, Isis jako
rozpoznání světla, Isis jako náruč blaţenosti …
_______________________
Procházeli jsme kaţdý sám v pomalé meditaci všemi mírně osvětlenými svatyněmi.
Prostory to nebyly velké, na stěnách světově proslulé reliéfy boţstev a hieroglyfy,
kaţdý si vybral nakonec boţstvo, kde zůstane v nejdelší meditaci.
Zaujaly mne náhle vytesané znaky v branách - průchodech ve zdech mezi
svatyněmi - byly stejné a opakovaly se v řadách za sebou. Mystický význam bran je
od starověku známý. V jedné postranní bráně jsem viděla vytesaný symbol dţed.
Začala jsem si ty znaky črtat do zápisníku.
Pak nastalo u mne dlouhé vnitřní soustředění v úctě před rostoucí posvátností toho
chrámu, která se rozšiřovala i do nás. To trvalo několik hodin, i večer, kdy jsme měli
v plánu projíţďku lodí po Nilu.
Tedy nejvíce si vzpomínám na ostrůvek uprostřed Nilu, který od dob starověku má
název Elefantina - je poměrně maličký, ale obrovité černé, tzv. sloní balvany na
březích mu získaly slávu.
_______________________
17
Já jsem však nemohla vypudit z mysli to přetrvávající jasné vnitřní soustředění a
podivuhodné porozumění opakujícím se řadám znaků na všech branách chrámu ve
Filae. Nakreslila jsem si je, a dobře jsem udělala, protoţe jsem potom podobné
znaky nalezla i v dalších chrámech na všech vstupních branách, kudy jsme
procházeli.
CHRÁMY V ABU SIMBEL
Brzy ráno jsme vyjíţděli z Asuánu naším autobusem na Abu Simbel, leţící hluboko
dole na jihu, jiţ u hranice s Nubií. Krajina se změnila, projíţděli jsme čtyři a půl
hodiny divokou, pustou a vyschlou pouští, posetou rozeklanými skálami. Úţasně
drsné tvary, sloţené z vrstev ošlehaných temných kamenů, se střídaly s neuvěřitelně
dokonalými kuţeli z písku, které vymodeloval prudký vítr, a vypadaly Doc. ela tak,
jako špičaté modré vrcholky na obrazech Jana Zrzavého. Jejich řady se ztrácely
v dáli za plochým obzorem a mezi nimi v bizarních tvarech skal jsme si mohli
představovat fantastické siluety zvířat nebo tajemných bytostí, zřícenin prastarých
hradů či chrámů.
U zálivu nádrţe v Abu Simbelu byl přenesen a nově vestavěn Osirisův chrám do
skály. Byl přenášen kvůli projektu vodní nádrţe za pomoci Unesca v době, kdy jsem
studovala v Praze na AVU. Jeden náš profesor dějin umění nám o tom hodně
vyprávěl, protoţe byl tehdy členem české expedice, která pracovala na záchraně a
rekonstrukci tohoto chrámu.
Znala jsem uţ léta před touto cestou systém té rekonstrukce, podrobně jsem
studovala plány a fotografie zvnějšku i zevnitř. Několik let mám doma videofilm o
Egyptě, kde je jasně vidět sloţitý postup sestavování velikých soch Ramsese
v průčelí přemístěného chrámu a pouţití různých strojů.
Pan Kozák nám tváří v tvář obrovitým sochám na průčelí chrámu vysvětlil, co se tu
bude dělat. Byl to králův chrám, muţský princip, vedle chrám ţenský. V jeho
původním oltáři se protínají LEY LINES z Azor (hora Pico), z Kanárských ostrovů,
z Jerusaléma, Bar Šeby, Betlema, pohřebiště Mamre – to vše teď končilo ve vodě,
na místě původního chrámu pod vodou.
Proto jsme měli navracet posvátné skryté energie z původního místa na nové.
Vysvětlil nám, kde je původní bod energie - na dně nádrţe 19 metrů hluboko, ukázal
nám místo asi 30 metrů od břehu, pod nímţ bod energie leţel.
Pak vybral několik lidí a rozestavil je v ose chrámu tak, aby stáli uprostřed bran či
průchodů z jednoho prostoru do druhého.
Pan Kozák jako první vyzvedl posvátnou energii z původního místa a vizualizací ji
posílal dalším adeptům. Stála jsem vedle ţeny, která prováděla konečné uloţení
energie. Trvalo to jen pár minut a chrám byl aktivován. Pak pan Kozák měřením
zjistil, ţe to proběhlo výborně a řekl, ţe plný účinek bude moţné proţít asi za tři
týdny. Bylo dovoleno vtáhnout průsečík LEY LINES a vloţit jej dovnitř oltáře. Během
té energetické práce jsem cítila, ţe to působení mělo velkou sílu.
18
Pak jsme měli více jak dvě hodiny na procházení Osirisova chrámu a návštěvu
vedlejšího chrámu. V obou chrámech byly různé postranní prostory, zřejmě skladiště,
vyzdobené hodně primitivně tesanými reliéfy. .
Mohutné sochy Osirisů ve velké předsíni se mi zdály jako bez energie, také obrovští
faraonové v průčelí. Domnívám se, ţe se budou nabíjet tou původní energií, která
byla dnes dodána do oltáře.
Co však bylo pro mne nejdůleţitější: opakování mystických znaků na vnitřním
ostění všech bran v průchodech chrámu!!! Byly tam takové, které jsem si kreslila ve
Filae, doplněny dalšími třemi, a opakovaly se v sedmi vodorovných řadách na obou
stranách průchodů. Jaké ale bylo mé překvapení, kdyţ jsem tytéţ sestavy znaků
později nalezla v Luxoru a v Karnaku, i v Medinet Habu!
_______________________
V obou chrámech Abu Simbelu na stěnách jsem obdivovala jemně barevné reliéfy a
původní fresky, které jsou světově známé, ale mají velice hluboké významy. Vyzařuje
z nich ušlechtilost, vznešená krása skrytých duchovních tajemství, jasnost myšlenek,
velký smysl pro věčný řád, který není z tohoto viditelného světa.
Co mne však dost zarazilo, bylo to, ţe jejich velké rozměry - postavy bohů a bohyň
vysoké skoro tři metry - nemají náleţitý odstup, coţ je patrné pouze na místě, z fotografií v knihách na to nikdo nepřijde. Scény s boţstvy a faraony jsou
namalovány na širokých pilířích a stěnách, které stojí od sebe na vzdálenost cca 2 3 metry. To je málo na pozorování celku, postavy se jeví našim očím zkresleně.
Myslím, ţe tu platí názor některých novějších badatelů, ţe chrámy byly vlastně domy,
příbytky, obydlí boha, byly jeho majetkem. Proto tedy malby i sochy byly částí jeho
vědomí, patřily mysli boha - a tak byly proto vytvářeny k jeho poctě a oslavě, tedy
nikoliv pro naše lidské oči. Proto nemají v reálu estetická měřítka, na která jsme
zvyklí z evropských dějin umění od 19. století.
Takové vysvětlení má ovšem smysl jen pro toho, kdo má silný osobní zájem poznat,
jaký byl vlastní účel a smysl oněch chrámů starého Egypta, co se v nich dělo, jaké
byly nejen rituály, ale i jiné aktivity (např. vyučování, léčení, zkoumání starých písem,
záznamy vizí kněţí atd.). Tím se však dějiny umění nezabývají, ačkoliv by především
měly. (!)
_______________________
Slavné chrámy starého Egypta jsou dnes naplněny hemţením turistů z národů
celého světa, a tak postupně ztratily svůj vlastní a původní posvátný charakter. Staly
se turistickými a bohuţel i hodně komerčními atrakcemi, a jako takové jsou po celém
světě turistům nabízeny tisíci cestovními kancelářemi.
A tak prastará spirituální a iniciační centra dnes postrádají svůj klid a mír, své
pravidelné rituály, slavnostní průvody a denní oběti bohům či bohyním ve skrytých
svatyních, nepřístupných veřejnosti. Tam, kam směli pouze kněţí, a nesměl tam ani
faraon, jiţ směle po léta proudí hlučící davy a jistě si chtějí uchovat ve svých
kamerách a fotoaparátech co nejvíce z povrchu vzácných starých památek. Jenţe ty
byly pouze scenerií k tomu, co se uvnitř odehrávalo a co nám zůstává zahaleno a
skryto.
_______________________
19
Osirisův chrám v Abu Simbelu však je teď aktivován. Také oltář ve Filae u bohyně
Eset - Isis. Doufáme, ţe to bude mít další vliv….
S takovými úvahami pozoruji stovky lidí, sedíc na velkém prostranství před chrámy
v Abu Simbelu a později zpáteční cestou na parkoviště kolem několika „stylových“
restaurací, vyzdobených zvenčí kýčovitými barevnými reklamními billboardy. Za nimi
obvyklé stánky se soškami, šátky, oděvy přitahují cizí návštěvníky….
_______________________
Autobus nás veze hodiny zpět přes dramaticky zvrásněnou pouštní krajinu,
osvětlenou paprsky slunce jiţ z jiného směru. Přes čtyři hodiny projíţdíme pláň zcela
pustou, která má podivně šedý povrch písku, zřejmě je to prach z černých
rozeklaných skalisek, rozesetých kam oko dohlédne, aţ daleko za rovný obzor a
střídaných vysokými navátými kuţely písku…
LUXOR
Obrovský iniciační chrám procházíme večer jako skupina společně. Při procházení
největším sloupořadím světa proţívám to, co se asi dělo při slavnostních průvodech
Jdu pomalu po obřadní cestě středem chrámu v jeho ose.
Zcela bez mé vůle se mi v mysli náhle vybavil dlouhý průvod kněţí v suknicích a
neofytů v bílých oděvech, u kněţí skvoucí drahokamové náprsní šperky, třpytivé
čelenky, v rukou nesou zlaté hole s hlavicemi ve tvaru sokolí hlavy – symbolu boha
Hora. Jsem v jejich průvodu a procházíme pomalu mezi sedmi dvojicemi obrovských
sloupů . . . podvědomě se zastavuji v chůzi po pěti krocích, tak jako tehdy . . . tak asi
procházel průvod kněţí k poctě boha. Při tom do rytmu zastavení zněla zpívaná
jména boha, do rytmu zněly hudební nástroje - píšťaly, bubínky, zvonky, malé harfy. .
_______________________
Naše cesta chrámem se konala večer při slavnostním osvětlení. Chrám tak dostal
alespoň přísvit posvátnosti, i kdyţ naprosto jiný, neţ býval ve starém Egyptě. Je dost
pravděpodobné, ţe mnoho důleţitých obřadů se tenkrát konalo v noci, mluví pro to
několik váţných důvodů.
Prošli jsme po ose chrámu pomalu aţ k poslední menší komoře - hlavní svatyni.
Mnozí z naší skupiny v ní meditovali za účasti vysoké grálové bytosti, i kdyţ kolem
procházely stovky cizinců. Na ostěních průchodů či bran jsem nalezla zase známé
mystické znaky, opakující se v řadách nad sebou. Tam v místě centra chrámu za
námi dorazil vzkaz od pana Kozáka, ţe řada Sfing. před chrámem je jiţ aktivována a
ţe před odchodem tam máme všichni přijít a vybrat si jednu z těch Sfing. k meditaci.
Měli jsme dost času na individuální rozjímání v jednotlivých prostorách a nádvořích.
Obrovský obelisk se tyčil blízko centra chrámu jako záhadná věţ, plná tajemných
nápisů, jako vzkaz pro naši civilizaci, dosud nerozluštěný, jako poselství vynikající
techniky a řemesel. Stovky lidí jej pořád fotografovalo a natáčelo.
V určené době před uzavřením chrámu jsme se sešli před vstupními pylony mezi
dvěma řadami Sfing, kde nikdo nebyl, jen ticho a my. Pro mne bylo hodně těţké si
vybrat mezi těmi stovkami kamenných soch, byla jsem ještě duchem u proţitků
obřadních procesí, kaţdé takové trvalo dlouho, nejméně dvě hodiny, většinou aţ čtyři
20
podle typu oslav a uctívání určitého boţstva - se zastávkami a oběťmi a pak ten
závěr…
Na konci jsme totiţ mohli dostat sdělení vysoké bytosti. A tady při slavnostním
průvodu se to stalo prostřednictvím nejvyššího kněze chrámu…
EGYPT A ČECHY
Pan Kozák nám k Luxoru řekl něco o působení vysokých bytostí egyptských
boţstev u nás v Čechách. V praxi to vypadá tak, ţe zatímco co se dělal hlavní rituál
v Egyptě, probíhal současně i v Čechách. Vysvětlil nám, jak k tomu došlo: u řady
beraních Sfing, kdyţ je otevírali a posilovali v Luxoru, stála dvojice lidí - a současně
na určitém místě v Čechách stáli manţelé M.
A tak tedy do Čech přišly dvě vysoké duchovní bytosti - nejvyšší Hathor a nejvyšší
Osiris. Ţenská bytost se usadila na ocase krajinného draka na Kladensku - jde o
Vysoký vrch, přímo na místě, zvaném Kačák, kde je dřevěná rozhledna na skále.
Bytost Osiris se usadil na srdce „draka“. Hlava draka je na Slánské hoře, levé křídlo
na Libušíně. (Drakem se rozumí spojení energetických bodů liniemi v krajině, které je
velmi rozlehlé a má přibliţně tvar dětského papírového draka).
Čechy mají podle pana Kozáka zvláštní úlohu pro budoucí transformaci lidstva,
proto sem přicházejí vysoké bytosti z Egypta a budou zde pomáhat vytvářet
energetická centra a střeţit je.
_______________________
CHRÁM HATŠEPSUT
Autobusem jsme přejeli betonovou asuánskou přehradu na druhou stranu Nilu do
Údolí králů. Malý vláček vozí návštěvníky z asfaltovaného parkoviště po rovině přes
ţhavý písek pouště asi půl kilometru k bělostně zářícímu chrámu Hatšepsut. Po
širokém schodišti jsme vystoupali aţ nahoru na třetí terasu, kde nám pan Kozák jako
obvykle dal základní pokyny.
Ukázal nám nahoře na kamenné ploše terasy bod síly, na dlaţbě před horní
nejposvátnější svatyní. Tam se má kaţdý postavit a meditovat, můţe k němu
přistoupit ţenské boţstvo Hathor, dá nějaké sdělení. Nahoře při individuálním rituálu
nikdo nevnímal horko, ač bylo velmi velké.
Podvědomě jsem se zastavila v posvátné bráně, opřela o ostění, hledajíc stín, a tu
jsem opět spatřila mnoho řad znaků, nalézala jsem i tady známé hieroglyfy, symboly
mystické cesty: včelu, znak ankh - věčný ţivot, znak moci was, dţed - znak ţivlů a
stupňů duchovní úrovně, znak zasvěcení - trojúhelník. Nad branami jsem uviděla
čtyři reliéfní pásy, symbolizující úrovně vědomí.
_______________________
Čekala jsem ve stínu pilíře s ostatními, aţ na mne přijde řada pro meditaci. Na
silovém místě, kde se projevovala vyšší Hathor, jsem projevila úctu bohyni
ukláněním, i jinak, a síla přicházela. Pak jsme měli asi hodinu času na procházení
celým chrámem.
21
Nalézala jsem zde samozřejmě zcela jiný systém prostorů i půdorysu, ale i jiný
systém výzdoby, odlišný technikou a také materiálem. Na plochách bílých hladkých
stěn byly vytesány a do hladka vybroušeny hlavně jemné rostlinné prvky
v nizounkém reliéfu, avšak nezvykle malé jako miniatury. Jen v hlavní svatyni byla
velká postava bohyně, také ve výklencích mezi pilíři v tom patře.
Vedlejší menší chrám bohyně Hathor měl výborně zachovalé pilíře s obecně
známými hlavicemi ve tvaru velkých kamenných hlav bohyně, hlavní svatyně vzadu
byla také oddělena mříţemi. Měla mocnou atmosféru, dlouho jsem u ní postála.
_______________________
Celý bílý chrám Hatšepsut působí důstojným klidem, jasem, uměřeností řádu a
harmonií, i kdyţ nahoru a dolů stále přicházeli a odcházeli turisté všech ras.
Architektura vypadala zcela moderně, zejména zdálky její ploché střechy mají cosi
z přímořských luxusních hotelů. Je to dobré bydliště pro boţstva i pro ducha faraona
Hatšepsut, který byl energickou a zasvěcenou ţenou.
PLAČÍCÍ KOLOSY MEMNONOVY
stojí jako poslední rozbitý zbytek prastarého velkého chrámu na velké prázdné
pláni. Pan Kozák nám ukázal silný energetický bod na kameni před nimi, kde jsme
mohli individuálně meditovat, a pak na prostranství za nimi. Uprostřed za sochami byl
bod, kde prýštila síla. To uţ byl prostor bývalého velkého chrámu.
Tam jsme procházeli a meditovali, volně postávali kaţdý sám, s některými velké
energie aţ zatočily, bylo tam několik mocných míst. Starý chrám musel být ohromný
a rozlehlý, s mnoha svatyněmi, bylo to slavné iniciační centrum Staré říše…
Sochy kolosů - sedících faraonů - s otlučenými obličeji a údy, rozbitými
zemětřesením, působí jako zkamenělé zoufalství nad osudem statisíců lidí,
zapomínajících na své staré bohy a úctu k nim, jako ztuhlá bolest nad ztrátou
duchovního stylu ţivota. Dříve kolosy „zpívaly“, nyní cítím, ţe mlčky pláčou.
MEDINET HABU
je nejlépe zachovaný starý egyptský chrám. Od mohutných pylonů se známou čelní
výzdobou nádherný průhled asi osmi branami po ose chrámu ukazoval původní
mystickou cestu, vedoucí se zastaveními adepta aţ k poslední svatyni se sochami
boţstev Set a Sechmet. Dva páry – bůh a bohyně posmrtného ţivota, celého
podsvětí neboli Jiného světa, vytesané z černé ţuly, posazené čelem asi dva metry
proti sobě na konci cesty chrámem, vymezovaly místo rituálu, který měl změnit postoj
k materiálnímu ţivotu adepta duchovní cesty.
Tam v tom místě podle pana Kozáka mohl adept proţívat transformaci vědomí
proţitkem smrti. Mnozí z nás tam v meditaci leţeli na zemi či klečeli mezi těmi
černými sochami hodně dlouho bez hnutí. Byl to pro nás uţitečný rituál, uvědomovali
jsme si velmi silně, ţe smrt je přechodem do jiné duchovní oblasti. Pro mne osobně
to bylo hodně přirozené, určitý záţitek tomu podobný jsem měla jiţ dříve. Jistě
nejsem sama, myslím, ţe mnozí z naší skupiny tím někdy prošli.
22
Na konci mystické cesty v ose chrámu Medinet Habu byla zeď a za ní ještě jedna
malá svatyně, dnes skoro zbořená, tu označil pan Kozák za sídlo velmi vysoké
duchovní bytosti.
Procházeli jsme i boční svatyně, v jedné z nich, která mne obzvláště přitahovala,
byly pěkné reliéfy boţstev Osirise a Isis. Tam stál snědý Egypťan - hlídač v bílém
burnusu a při mé meditaci se ke mně přiblíţil, vzal mne za ruku, říkal nějaká
posvátná slova a do jejich rytmu se mou pravou rukou třikrát dotkl místa, které bylo
jiţ pěkně do leskla vyhlazené.
Neměla jsem proti tomu nic, neboť na onom místě nad hlavou boţstva jsem viděla
opět známé znaky mystické cesty či nauky!. Hlídač se mi pak uklonil, ale natáhl ruku
pro bakšiš. Já jsem mu s údivem a přísně řekla česky: „Proč?“ a myslila jsem si
v duchu, ţe přeci tam patřím. Tu se na mne podíval se zvláštním zábleskem
porozumění v očích, uklonil se se sepjatýma rukama na prsou a tiše odešel.
V tomto prostoru malé svatyně našel potom pan Kozák vysoké duchovní bytosti říkal, ţe to byli Osiris a Hor, a ţe společenství duší a bytostí pomáhá procesu
transformace vědomí, která se tu děje – nazval to duchovní dematerializací. . . .
_______________________
Prohlíţela jsem všechny stěny mnoha svatyní chrámu Medinet Habu, překrásně
pracované reliéfy, velký sloupový sluneční dvůr, krásně zachovalý. Zkoumala jsem
podrobně všechny brány, tedy vstupy do svatyní a nádvoří. Na jejich ostění se všude
opakují mystické zasvěcovací znaky – zase ty, které jsem viděla a kreslila
v předchozích chrámech: včela, symboly duchovních úrovní a stavů vědomí, ankh,
was, dţed, trojice. .
LOM S OBELISKEM HATŠEPSUT
Předem jsem měla pochybnosti, zda je důleţité vidět a zkoumat staroegyptský lom,
kdyţ bychom ten čas mohli věnovat nějakému chrámu. Jeli jsme tam při návratu do
hotelu v Asuánu, lom je nyní součástí vilové a hotelové čtvrti. Uţ zdálky působil
mohutně.
Postupovali jsme kolem nedořezaných kvádrů, aţ po výstupu dřevěným schodištěm
nahoru jsme mohli spatřit celý obrovský leţící obelisk s vytesanými hieroglyfy,
kterému zbývalo jen odříznout spodní stranu. Ale pro prasklinu v horní části nebyl
pouţit.
Obcházeli jsme jej ze všech stran a náhle jsem si uvědomila pozoruhodnou
techniku, kterou byl obelisk oddělován od skály: byl vidět systém zcela rovného řezu,
nikoliv sekání kamene. Také u ostatních nedokončených kvádrů bylo vidět
neobvyklou techniku, nám neznámou – jakoby skála byla v jedné rovině hladce
uříznuta nějakou energií, podobnou ostrému laserovému paprsku!!
Pokud nám průvodci říkají, ţe zde byly nalezeny sekáčky na kámen a kladívka, tak
tedy evidentně se pouţívaly jen na vysekání hieroglyfů.
Později jsem si všimla, ţe stejnou technikou hladkého řezu byla vyhloubena do skály
ohromná jáma pro dřevěnou loď u Cheopsovy pyramidy!!
23
Je neuvěřitelné, ţe té techniky si nikdo z odborníků a historiků umění nevšímá,
moţná, ţe sochaři sem nejezdí. My jsme na našich výtvarných školách probírali práci
s kamenem i v praxi, později jsem občas navštívila ateliéry sochařů, zúčastnila jsem
se několika sympozií, takţe ty techniky kamenosochařství poznám.
Zmiňovala jsem se na místě panu Kozákovi o tom, kdyţ jsme nad obeliskem stáli, zda to není prováděno nějakou atlantskou technikou, ţe to stojí za povšimnutí…
KARNAK
Největší Amonův chrám vzbuzuje posvátnou úctu, i kdyţ je součástí města a kolem
panuje rušný provoz hlavních tříd. Procházíme kolem mohutných prvních pylonů se
světově známými reliéfy, zdálky vidíme slavné obelisky, řady zbytků sloupů a
pokračujeme.
Samozřejmě se mezi davy turistů soustředíme na to, co pro nás připravil pan
Kozák. Tentokrát jsme dostali úkol jít kaţdý sám určitou mystickou cestou se
zastaveními, která poznáme podle člena nebo členky skupiny, jdoucích před námi. Ti
nám také sdělili potřebné pokyny na kaţdém místě, bylo-li to třeba. Měla to být
dlouhá mystická cesta, na které jsem měli poznávat, kdo jsme byli.
Šli jsme tedy opět středem chrámu, kaţdý sám, v odstupech zhruba deset metrů, a
čím jsme postupovali dále, tím méně tam bylo cizích lidí, neboť ve slunečním ţáru uţ
nešli dál a zdrţovali se v centru chrámu ve stínu sloupů a obelisků či zbývajících zdí.
Po několika meditacích bylo důleţité zastavení na místě, kde se cesta rozdělovala
v prostřední svatyni.
Tam bylo třeba v duchu vyslat prosbu, zda máme jít vpravo nebo vlevo. Pro mne
pokyn vpravo znamenal úţasný objev: kdyţ jsem šla doprava, nalezla jsem na pravé
stěně překrásný reliéf s vytesanými známými mystickými znaky, dotkla jsem se jich A NAJEDNOU JSEM JIM ZAČALA VNITŘNĚ ROZUMĚT A VĚDĚLA JSEM, PROČ
JSOU NA URČITÝCH MÍSTECH CHRÁMŮ.
K mému velkému úţasu po levé ruce jsem zároveň uviděla na stěně velký reliéf byla to postava mladého muţe v ţivotní velikosti, s kobří čelenkou, nakročená
vpravo, jeţ měla nad hlavou krásné čtyři znaky: was, dţed, ankh a znak vnitřní říše.
Tedy tytéţ symboly, známé z předchozích chrámů.
Mladík vypadal jako adept duchovní cesty nebo jako mladý faraon, a co mne
nejvíce překvapilo: kolem celé jeho postavy byly ve formě aury vytesány symboly
ankh a was, střídavě jeden za druhým jej obklopovaly jako ozdobný řetěz.
Dole pod jeho chodidly byl vytesán znak včely a znak pána obou říší. Všechno jsem
si nakreslila. Jistě nás bylo více, kteří měli jít vpravo, takţe doufám, ţe byli stejně
potěšeni jako já. Domnívám se, ţe tady šlo o poučení o cestě adepta.
Na dalším zastavení jsme měli poprosit o moţnost projít třetím pylonem dozadu
k největší poslední bráně. Při tom jsem pocítila silné volání, jakoby mne něco k té
poslední bráně táhlo. Na třetím pylonu zezadu jsem našla opět opakující se řady
mystických znaků a nakreslila jsem si je do malého zápisníku. .
24
Největší znaky byly na poslední bráně. Tam se sedmkrát vedle sebe opakovaly
motivy z bran ve Filae - znak věčného ţivota obklopen z obou stran znakem moci a
podloţen dole znakem pána. Těchto sedm znaků se opakovalo ve čtyřech řadách
nad sebou, byly velmi dobře ve výši očí pozorovatelné, nad nimi do výšky pak
vytesány následovaly čtyři řady kartuší se jmény faraona. Měla jsem jasný pocit, ţe
kaţdému ty znaky pomáhají v meditaci stále silněji, a ţe asi proto tam byly tesány.
Dlouho jsem tam stála….
OBJEV: RAKETOPLÁN V KARNAKU!!!
Při návratu chrámem zpět jsem prohlíţela i jiné stěny s reliéfy a nalezla jsem tam
výrazně vytesaný obrys kosmického dopravního prostředku, vedle něj schéma letu.
Nakreslila jsem si to. Tvar vypadá jako raketa, stojící svisle, špičkou vzhůru. Z té
špičky se přesnou linkou odvíjí křivka, a myslím si, ţe to je malé schéma letu, které
končí spirálou a označením hvězdy či planety - moţná v jiné soustavě.
Ta reliéfní raketa je dost velká, asi 1, 5 metru. Jedná se o poslední stěnu, stojící od
osy chrámu vlevo, jdeme-li od hlavního vstupu. Stojí aţ vzadu, je poslední před
prostranstvím, posetým zbytky stavebních kamenů ke konci chrámu. Nijak mne to
vyobrazení kosmické rakety v Karnaku nepřekvapilo - neboť jiţ ve Staroegyptských
nápisech na hroby, které přeloţil PhDr. Fr. Lexa (přítel mého otce) do češtiny takřka
před sto lety, se píše na několika místech o tom, ţe Egypťané často pozorovali
létající a svítící „klády“ nebo „roury“ na nebi, které řídili bohové, a ti ţe jim dali Horovo
oko, kterým ozařovali svá pole či ovocné stromy, aby měli bohatou úrodu.
_______________________
Myslím, ţe se mi cestou Amonovým chrámem objevilo mnoho fakt, která by mi
mohla dát odpověď na ten úkol, zadaný panem Kozákem pro Karnak: abychom
objevili, čím jsme byli…. Ale jsem začátečník a ještě mnoho mi do té mozaiky
minulých ţivotů chybí. Kromě toho jednoho ve starém Egyptě jsem se nestačila
seznámit s těmi desítkami ostatních. - Nejvíce práce mi dá ţít dobře nyní a teď a
pochopit současný úkol, zároveň udrţet tělo v pořádku. To by mi úplně stačilo, kdyby
se to podařilo.
_______________________
Z Hurghady brzy ráno malým letadlem přes Rudé moře do Sharm - es - Sheikh. Byl
to let jen pro naši skupinu, trval asi 40 minut a byl plný dobré pohody, legrace a vtipů.
Autobus nás dovezl do hotelu s bazénem, kde jsme pobývali do večera, čekali na
odjezd na Sinai, koupali se i v moři, ale byly tam malé medúzy.
SINAI
Noční jízda autobusem pouští kolem spousty rozeklaných skal. Davy poutníků po
staletí putují za východem slunce. Stovky a tisíce lidí mladých i starších z celého
světa, malé lampičky v rukou nebo na čelech, to z nich dělá hejna světlušek.
Stoupání je dlouhé, ale mírné, strmé je aţ před vrcholem, kde jsou schody ve skále.
Tam si kaţdý vyhledá místo na posezení a soustředění, na modlitby…
Samotný východ slunce trval dost krátce, jen několik minut, ticho bylo rušeno
cvakáním fotoaparátů a bzučením kamer. Ohromný majestát sluncem ozářených
25
načervenalých skal působí svou drsností a věčnou samotou jako zcela jiný svět. .
Představuji si, jak asi Mojţíš – zasvěcenec - dostával zákony pro svůj lid.
(Představuji si docela troufale, ţe je dostal od mimozemšťana, který za ohlušujícího
rachotu a oslepujícího světla přistál na jedné sinajské skále)
_______________________
Dostali jsme moţnost to proţít, uvědomit si, kdo to byl a kdo byl asi Mojţíš, vrátit se
do té doby…pravá Mojţíšova hora, kde rozmlouval s Bohem, je kousek níţe, u
čajoven. Pan Kozák se později k tomu vrátil: „Mojţíš zákony dostával rovnou do
podvědomí, nebyl to hlas shůry. Dostal symboly pro kaţdé přikázání, hebrejská
písmena…“ Na skále na vrcholu Sinaje stojí malá kaple, kterou udrţují mniši
z kláštera sv. Kateřiny. Pro mne místo nezemské síly. . .
Později o kousek níţe s panem Kozákem bylo soustředění na místo proroka Eliáše
s energií Grálu, která byla velice silná. Při sestupu po tzv. velbloudí stezce ve
středověkém klášteře sv. Kateřiny meditace u místa tzv. hořícího keře, kde Mojţíš
podle Starého zákona poprvé mluvil s Bohem. Téţ obrovsky silné místo, ale nachází
se dnes uvnitř v presbytáři kostela, coţ je starobylá malá basilika. Kolem kamenných
stařičkých budov kláštera chodili mnichové - a cítili jsme se, jako bychom vstoupili do
jiného časoprostoru. (Jestliţe keř neshořel, - neboť rostl dál a měl pak odnoţe, můţeme snadno usoudit, ţe to tenkrát nebyl běţný oheň, ale silné světlo)
_______________________
Autobusem odjezd dopoledne zpět do Káhiry. Dlouhá cesta pískem po pobřeţí
Arábie, několik hodin skalnatou pouští. . . . Zpočátku malé palmové háje na písku,
s ploty, někdy malá vesnička - prosté domky s plochými střechami, a k našemu údivu
na nich často vévodí televizní antény na satelity. Trvalý pohled na poušť byl pro nás
všechny unavující, usnuli jsme a já prospala i průjezd tunelem pod Suezským
kanálem. Prý nebyl ani zajímavý.
_______________________
V Cairu zas stejný hotel jako prvního dne - panelový Delta Pyramids Khaoud. Odtud
jsme vyjíţděli k největším pyramidám, pak do Alexandrie, Dahšůru a Sakkáry
v dalších dnech…
RACHEFOVA PYRAMIDA
Po snídani s Jarkou Pl. jsme si vzali taxík aţ pod Sfingu. Koupily jsme si u brány
vstupenky do areálu pyramid a hledaly naši skupinu, která měla pro nás mít
vstupenky do Cheopsovy pyramidy a odjela z hotelu dříve, neţ bylo oznámeno.
Nikde jsme je neviděly a tak jsme si koupily u Araba v burnusu před Rachefovou
pyramidou vstupenky a šly dovnitř.
Hned od začátku v šikmé chodbě musí jít člověk dolů hodně skrčený a ohnutý, ale
osvětlení je dobré. Zhruba po třiceti metrech se vstoupí do kamenné komory, vysoké
asi 220 cm (na vzpaţení člověka - to je slavná Corbusierova míra pro stropy
moderních sídlišť), plocha podlahy velká asi 35O.250 cm. Upoutalo mne, ţe odtud
vedly dolů schody do nějaké další velké komory, ale kvůli mříţím bylo vidět jen její
kamennou podlahu, slabě osvětlenou.
26
Odtud ve skrčené poloze jsme šly šikmou chodbou vzhůru, a náhle se před námi
otevřel velký kamenný prostor, podobný kapli, se šikmými plochami stropu ve tvaru
sedlové střechy, celý hladký z alabastrových desek. Při uţší stěně v čele byl prázdný
sarkofág. Délku kaple jsem odhadla na asi dvanáct metrů, šířku asi pět metrů, výšku
asi šest metrů. Prostor to byl hodně akustický - kdyţ přicházely skupinky lidí,
zesiloval jejich hlasy. Seděly jsme na prastarých kvádrech u sarkofágu a postály na
energetických místech v meditacích asi hodinu.
Při tom jsem si vše dobře prohlédla. Celý prostor kaple neměl vůbec ţádnou
výzdobu, povrch kamenů zdiva byl zcela hladký, kdeţto v chodbách byl povrch
kamenicky pemrlovaný. Sarkofág byl vytesán z kvádru růţové ţuly, vyleštěný do
hladka. Síla jeho stěn asi dvacet cm, kupodivu uvnitř měl zaoblené rohy. Jeho vnitřní
stěny jsem pečlivě prohlédla, měla jsem v ruce baterku a svítila jsem si na stěny i
dno, ale nenašla jsem ani stopu po nějakém znaku či ozdobě.
Při tiché meditaci jsem měla pocit, ţe leţím dlouho v sarkofágu přes noc, ţe slyším
prastaré zpěvy, nesoucí se táhle prostorem, to trvalo určitý čas. Pak nastal
nevýslovný mír a klid duše, objevilo se tiché mírné světlo, které pomalu zesilovalo.
Později jsme se s Jarkou dohodly, ţe začneme v kapli zpívat posvátné slabiky.
Začaly jsme pranavou ÓM, pak jsem přidala intonace staroegyptských svatých slabik
RA a MAAT, které znám z rosekruciánské nahrávky zpěvu velmistra uvnitř
Cheopsovy pyramidy. Pak jsem zpívala dlouhé E - EI - v několika tóninách a byla
jsem udivena úţasným a hlubokým zvukem, který se vracel ze všech stran a
obklopoval nás jakýmsi třpytivým neviditelným oblakem.
Měly jsme štěstí, ţe po tuto dobu skoro nikdo do kaple nevešel. Nabyla jsem dojmu,
ţe takové rituály se zpívanými posvátnými slovy či slabikami se tu kdysi dělaly a ţe
proto byl ten prostor tak dimenzovaný, s přesným účinkem, moţná právě pro dvě
nebo tři osoby - kněze a adepta - faraona.
Náš rituál trval alespoň čtvrt hodiny, a kdyţ jsme obě shodně přestaly zpívat, objevil
se ve vstupu do kaple pan Kozák s celou naší skupinou, prohlédl místa a začalo
měření energií, pokročilí ţáci zapisovali čísla do sešitů jako obvykle. Pak se dělala
meditace na těch místech sil a energií. Později se pan Kozák zmínil, ţe Rachefova
pyramida měla uvnitř hodně vysoké, ale jiné energie ve srovnání s Cheopsovou.
_______________________
(Odpoledne bylo věnováno návštěvě trţiště v Káhiře se souhlasem a účastí pana
Kozáka. Do blízkého světově proslulého Egyptského muzea, které má největší sbírky
nádherných soch faraonů a boţstev, tedy posvátného umění a řemesel Starého
Egypta, jsme se ale nedostali. Tedy snad příště.)
ALEXANDRIA
Cesta autobusem po ránu asi dvě hodiny úrodnou plochou delty Nilu. Sady,
palmové háje, zavlaţovaná pole, kanály, domky, vily, pěkná silnice. Nejprve nás
autobus vyloţil u vykopávek velkého amfiteatru, kde je také vystavena sbírka nálezů
ze slavného divu světa, největšího MAJÁKU NA OSTROVĚ FAROS: na panelech
velmi zajímavé fotografie z postupu vyzvedávání soch a obelisku ze dna moře, vedle
nich stály pěkné černé Sfingy. Nádherný byl obelisk Setiho, na němţ jsem našla
vytesané známé znaky mystické cesty nad hlavou faraona, který podával oběti bohu.
27
Opět jsem tam našla tytéţ mystické znaky jako na ostěních vchodů a bran
v chrámech. Tím jsem byla nejen překvapena, ale i nadšena! Těmto nálezům a
zkoumáním jsem věnovala všechen čas, na amfiteátr jsem ani nešla, viděla jsem jich
dost jinde.
_______________________
V Alexandrii jsme pak dost dlouho s panem Kozákem procházeli ještě pevností KAJ
TE BAY FORT, která byla postavena na břehu moře z kamenů majáku na ostrově
Faros. Do dáli září svou bělostí a má řady úzkých okének. Je to nádherná, veliká a
prostá, světlá a čistá stavba. V přízemí má vstup do nejstarší mešity v Evropě, ta je
vysoká přes všechna patra v ose pevnosti, s překrásnou mramorovou ornamentální
mozaikou na dlaţbě. Uprostřed mozaiky je krásná dvanácticípá hvězdice, sloţitě
geometricky konstruovaná. Ta se obvykle v mešitách pouţívá, je to moţné najít
v uměleckých publikacích. Na to místo jsme meditovali, bylo hodně silné.
Procházeli jsme pak všemi patry pevnosti, prohlíţeli kamenné místnosti,
připomínající mnišské cely, obdivovali výhledy na moře a vyřezávané dřevěné
okenice. Nádvoří měla mohutné, dobře zachovalé hradby, z nichţ se dala obhlédnout
modravá šíře obzoru moře. Celá pevnost na mne ale působila duchem spíše jako
klášter.
_______________________
ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA
funguje dnes jako supermoderní prosklená stavba s počítači. Na fasádě má nápisy
všemi jazyky světa jako výzdobu, uvnitř stupňovitě řešený obrovský ústřední sál pod
skleněnou střechou, s ochranou proti slunci. Všude mnoţství krásných mladých lidí,
studentů a studentek různých národností.
Zněla tam francouzština, italština, angličtina, arabské i ţidovské jazyky a většina
mladých seděla u počítačů, ostatní chodili s knihami pod paţí nebo studovali u
stolků. Nahlédla jsem, co má na displeji jedna mladá muslimsky oděná ţena, a byly
to půdorysy evropských středověkých chrámů s textem. Nějak mne to zahřálo u
srdce.
Tu jsme si mohli udělat obraz o současné egyptské vzdělanosti a duchovní úrovni,
byl to jasný dojem přebírání západního systému výuky i kultury. Po stránce
architektonické se jedná o mezinárodně známý projekt, vznikl na základě soutěţe a
vyhrál pro své kvality a nevšední řešení.
PTOLEMAIŮV SLOUP V ALEXANDRII
je velmi vysoký, v průměru má dole skoro dva metry, nahoře ozdobnou korintskou
hlavici. Je centrem vykopávek starého řeckého a římského osídlení v Alexandrii,
kolem něj zachovalá dlaţba z velikých světlých kamenných desek. Jeho podstavec je
jako veliká kamenná krychle, uvnitř dutá, má z jedné strany tmavý otvor, P. K. jej
označil za komunikační moţnost se starým boţstvem…tam jsme někteří meditovali.
_______________________
28
Poslední den:
autobusem brzy ráno kolem Nilu do Sakkáry - zhruba hodina jízdy krajinou s útulnými
hotýlky, menšími vilami, kvetoucími zahradami a palmovými háji aţ k okraji pouště.
SAKKÁRA
zahrnuje větší komplex - několik hrobek, menší a velkou pyramidu.
TETIHO PYRAMIDA
je velmi slavná tím, ţe uvnitř obsahuje TEXTY PYRAMID. Venku jsme museli čekat
na vstup, neţ vyjde skupina turistů. Uvnitř krásná rituální komora, podobná kapli. P.
K. našel energeticky silné místo, kde jsme jednotlivě meditovali. Asi za čtvrt hodiny
přišli místní hlídači v bílém, abychom opustili prostor. Mnozí z nás dělali právě
meditaci, jiní studovali stěny s hieroglyfy.
Snědý hlídač v burnusu mne vzal za loket a řekl pár opravdu nesrozumitelných slov,
moţná, ţe to ve své mysli povaţoval za angličtinu. Napadlo mne, abych se na něj
mírumilovně usmála. On se na mne udiveně podíval, stáhl ruku zpět, zavrtěl hlavou,
otočil se a odešel. Pak jsem ještě mohla v klidu pár minut na energetickém bodě
meditovat. Doprohlédla jsem řady hieroglyfů, byly všechny malé a jsou vcelku
publikovány v odborné literatuře... Venku na nás čekala skupina a přecházeli jsme do
MERERUKOVY MASTABY
Byla to hrobka egyptského vezíra, tedy člověka vysokého postavení u faraona, a
dobře zachovalá. Zvenčí měla pozoruhodné výklenky s reliéfy tzv. falešných dveří a
daly se tam nalézt zase známé znaky mystické cesty. Ty výklenky vyzařovaly
zvláštní energii a tam jsem u nich pár minut stála, jako i jiní přátelé a přítelkyně ze
skupiny.
Vnitřní rozvrţení mastaby je známo z odborné literatury i z tištěných průvodců po
Egyptě. Je hodně sloţité, má mnoho místností, komor, část ţenskou a muţskou. Šla
jsem do ţenské části doleva, dvě komory s pěknými reliéfy na stěnách, v té druhé na
levé straně opět veliké tzv. falešné dveře, světlý hluboký reliéf, centrální místo ve
výši asi mého čela vyhlazené do hladka. Po zkušenosti z Medinet Habu jsem mohla
pár minut ponechat ruku na tom místě, byla jsem tam v té chvíli úplně sama.
Poté vešly dvě členky naší skupiny, přenechala jsem jim ten tichý prostor a přešla
do dalších sálů a komor. Všude na stěnách byly vynikající reliéfy, známé
z reprodukcí, které ukazovaly běţnou denní činnost zemědělců, lovců, dokonce i
poráţení dobytka, lovy ryb a zvěře, pěstování a sklizeň obilí. Zobrazení boţstev se
soustředilo do hlavního sálu, kde ve výklenku stála Mererukova socha v ţivotní
velikosti, ještě s původní polychromií, na ní vynikala hlavně cihlově červená rovná
suknice.
V jedné boční svatyni mne zaujaly schody, vedoucí také do tzv. falešných dveří, na
ně jsem se posadila a za chvíli jsem měla moţnost pozorovat při práci místního
restaurátora, který přišel s kalíškem jedné barvy obnovovat polychromii na freskách.
29
Všechny místnosti měly velmi dobře vyřešené denní osvětlení malými okénky ve
stropech, celá hrobka byla útulná jako byt a jistě lákala pozůstalé k častým
návštěvám a rituálním hostinám, které byly v té době na počest zemřelého pořádány
příbuznými a moţná i faraonem několikrát do roka o svátcích.
RITUÁL U PYRAMIDY V SAKKÁŘE
byl pro mne tou nejvíce ohromující a nejkrásnější zkušeností z celé cesty. Na
plošině před stupňovou pyramidou, kde dříve stával starý chrám, dával jiţ pan Kozák
pokyny ostatním členům skupiny, kdyţ jsem marně odháněla od sebe na dvacet
metrů od nich arabského prodavače publikací o Sakkáře. Doběhla jsem a postavila
se mezi ně, kdyţ jiţ skupina stála v řadě před pyramidou. Cítila jsem, ţe jde o
nějakou energetickou práci a snaţila jsem se pomoci. Asi po třech minutách to P. K.
ukončil se slovy: „ Pokud se vám zdá, ţe to není hotové, udělejte to znovu.“
Řada se rozešla a po pár krocích jsme se postavili opět tiše vedle sebe. Po
ukončení jsme se rozcházeli beze slov. Nohy mne nesly kolem pyramidy za roh, kdyţ
tu náhle jsem pocítila jakési silné chvění a dunění, ve vědomí se vynořilo kulovité
světlo, stoupající zpod pyramidy asi do její poloviny, které stále zesilovalo a
zvětšovalo se, aţ se stalo „jasnějším neţ tisíc sluncí“. Obrovská záře se pomalu
zvedala a energie byla tak silná, ţe jsem nemohla ani dýchat. Otočila jsem se, a
viděla, ţe asi dvacet metrů za mnou jde velmi pokročilá vědma a přítelkyně Helena
P. Bez dechu jsem jí vylíčila, co se mi děje, a ona mi vysvětlila, ţe to je důsledek
energetické práce, kterou skupina dělala na pokyn P. K.
Měli jsme se soustředit na malé centrum - zdroj energie, vloţený pod pyramidu v její
ose tak hluboko, jak je pyramida vysoká, a pak jej mentálně posilovat a vytahovat
nahoru do středu pyramidy. Mělo to být nové duchovní světlo pro Egypt, které jej
bude podporovat v rozvoji a můţe působit velice pozitivně.
Ptala jsem se, zda Světlo bude stále stoupat do Kosmu a zmizí, či zda zůstane.
Helena mne laskavě uklidnila, ţe bude působit trvale uprostřed pyramidy pro blaho
země. Byla jsem v té chvíli naplněna jakýmsi budoucím štěstím, a ten pocit se vrací,
kdyţ na to pomyslím. Také jsem byla velmi vděčna za to, ţe jsem mohla
spolupracovat s tak vynikajícími pokročilými ţáky pan Kozáka, a ţe si dal tu práci,
aby je vychoval. Překvapující pro mne byla ta vize světla s energií, neboť jsem
předem nemohla jeho pokyny slyšet. Rozhodně bude zajímavé sledovat další vývoj v
Egyptě…
DAHŠÚR - ČERVENÁ PYRAMIDA
Vstup byl poměrně obtíţný: nejprve nahoru zvnějšku příkré stoupání po kamenech
pyramidy, nato sestup v podřepu asi 6O metrů nízkou kamennou chodbou. Přišli
jsme do malé kamenné předsíně, pak se před námi otevřel vysoký prostor, široký asi
tři metry, dlouhý asi 6 metrů, ale neobyčejně vysoký díky tomu, ţe byl zastřešen do
špičky velkými kvádry, kladenými přes sebe tak, aby kaţdá řada přečnívala dovnitř
asi o dvacet cm. Je to prastarý způsob zaklenutí, známý z mayských staveb a také z
evropského paleolitu. Napočítala jsem na kaţdé straně 6 vrstev kamenů, celkem
tedy dvanáct. Výšku v hřebenu jsem odhadovala na 15 metrů.
30
Další prostor byl stejný, do třetího se vystupovalo po dřevěném ţebříku. Tam se
celá skupina (25 osob) zdrţela, vrátila jsem se tedy sama do první „kaple“, kde jsem
si vyhledala místo a sedla sama k meditaci.
Asi za čtvrt hodiny se vrátil pan Kozák a několik ţáků za ním. Říkal, ŢE VE TŘETÍ
KOMOŘE JE VELMI VYSOKÁ BYTOST, PTÁ SE: KDO JSI? CHCEŠ ZNÁT
PODSTATU VESMÍRU?, a ţe dostal odpověď v číslech. Náhle prostorem zazněl
z třetí komory tlumený zpěv pranavy ÓM, několikrát se opakoval, bylo to nádherné.
P. K. mezitím přešel na místo asi uprostřed „kaple“, kde jsem předtím seděla,
pohrouţil se do meditace, zanedlouho padl tváří k zemi a zůstal tak chvíli bez hnutí.
Po několika minutách vstal a sdělil nám, ţe přišla bytost z Orionu a měla pro něj
sdělení. Chápala jsem to v tom smyslu, ţe bytosti z Orionu s touto pyramidou vţdy
souvisely…
Během naší pouti se mi v mysli ukázal rozdíl mezi teoriemi o vzniku a stavitelích
pyramid v jiném světle. Měla jsem moţnost procvičit své vnímání prostorů a smyslu
starých egyptských chrámů v konfrontaci s prostory a smyslem pyramid. I kdyţ jsou
to mé osobní dojmy, zkušenosti a pocity, přeci z hlediska profesionálního výtvarníka
a spolupracovnice architektů jsem zde na vlastní oči poznala velký a propastný
rozdíl mezi architektonickým pojetím starých známých egyptských chrámů a
mezi architektonickým pojetím velkých pyramid, mezi výtvarným pojednáním a
řešením jejich výzdoby, mezi účelem pyramid a účelem chrámů. Archeolog to
tak vidět nemůţe. Existují však naprosto jasné rozdíly v tolika směrech, ţe mohou
přesvědčit odborníky o jiné kultuře, jiné civilizaci, která stavěla pyramidy, a jiné
kultuře, která stavěla chrámy ve starém Egyptě. Jedná se o zásadní rozdíly
technologické, materiální, dále naprosté rozdíly v rozvrţení a plánování staveb, také
veliké rozdíly v pouţití potřebných sil a energií k realizaci. V neposlední řadě jsou to
rozdíly ve výzdobě – pyramidy ji vůbec nemají. (V Sakkáře byla doplněna později,
v době, kdy ostatní velké pyramidy začali uţívat, opravovat a doplňovat faraonové. ) _______________________
Je s podivem, ţe badatelé - egyptologové se nezabývají těmito základními věcmi,
které na první pohled jsou velmi nápadné.
To je však otázka budoucích výzkumů a detailních studií, které by mohl provádět
někdo jiný. Dávám tyto podněty k dispozici mladším nadšeným badatelům.
___________________________________________________________________
Psáno v Kanegře v Istrii u Jaderského moře v září 2008
31
CESTA DO EGYPTA S P. KOZÁKEM
Měla jsem zvláštní štěstí, ţe mne vzal sebou, s výpravou asi 25 hodně pokročilých
ţáků. Hodně dlouho jsem se připravovala. Kdyţ započítám své studium ještě v době
střední výtvarné školy, kdy jsem si obkreslovala sama pro sebe staré reliéfy
z egyptských chrámů, tajemně na mne působící sochy faraónů a boţstev či barevné
rekonstrukce starověkých egyptských fresek, dalo by se říci, ţe od 15 let.
Před touto cestou jsem si obstarala nové prameny ke studiu: Hermetismus od
Jaromíra Kozáka, dvě velké souhrnné publikace o Egyptě s nádhernými fotografiemi,
několik posledních vědeckých knih, u nás vydaných, zejména o českých
archeologických výzkumech za posledních 40 let (Verner, Baněk) a obsáhlou studii
od současné anglické badatelky Rosalie David Náboţenství a magie starověkého
Egypta. Ta mne zaujala proto, ţe se konečně jako vědec zabývá boţstvy, rituály a
jejich průběhem, smyslem chrámů a jednotlivých jejich svatyň, zmiňuje se o
kosmické magii, o astronomii, rozebírá úlohu kněţí, proroků a kněţek, ale především
velmi dlouze a podrobně se zabývá bohy, jejich manifestacemi kosmickými a
přírodními, rozlišuje mezi místními nebo velkými bohy. Věřící mohli zaţít hmatatelnou
boţskou přítomnost prostřednictvím rituálů ve svatyních a chrámech boha, proto
zdůrazňuje potřebu pochopit sloţitost povahy bohů a postoje tehdejších lidí k nim,
abychom mohli něco poznat o egyptském náboţenství.
Tato kniha mne připravila na to, co mohu očekávat po stránce uměleckohistorické, na moţné duchovní proţitky jsem se připravovala studiem nedávno
vydané knihy J. A. Westa Esoterický Egypt, kterou přeloţil a výkladem opatřil opět
náš známý Jaromír Kozák, esoterický praţský egyptolog. A velmi mi pomohla
anglická kniha The Symbolic Prophecy of the Great Pyramid, kterou jsem si koupila
na světovém sjezdu řádu rosekruciánů AMORC v Berlíně. Sepsal ji po svých
cestách PhDH. Spencer Lewis, byla poprvé vydána v r. 1936 a obsahuje také mnoho
neznámých faktů, nejúţasnější snad je půdorys a bokorys velkých prostorů pod
Sfingou, tedy známý jiţ skoro století a vědci se dnes teprve přou o to, zda vůbec tam
něco je a co… I kdyţ byla zveřejněna fakta o natočení několika filmových záběru
malou průzkumnou kamerou z vrtu pod Sfingou, vědecké kruhy zachovávají podivné
mlčení.
To také byl jeden z úkolů o kterém se pan Kozák zmínil ještě před cestou na naší
šumavské škole Energie krajiny.
Ty úkoly, které tam náš učitel měl plnit, jistě znal dlouho předem a také tomu
přizpůsobil trasu cesty. Předpokládám, ţe někteří velice pokročilí ţáci o smyslu té
cesty byli jím předem zpraveni, my obyčejní řadoví studenti jsme se to dovídali přímo
při těch pracích na místě… A někdy to bylo velmi vzrušující.
32

Podobné dokumenty

2014-12 - charvat

2014-12 - charvat smluvním závazkem. Z tohoto titulu vyplývá posílená ochrana oprávněného ze služebnosti, která je podobná ochraně vlastnického práva, jako například právo na vydání věci, předpoklad oprávněnosti uží...

Více

Zpravodaj č. 59 - Klub skalničkářů Brno

Zpravodaj č. 59 - Klub skalničkářů Brno členů klubu, a to nejvíce časopisy „Pražské skalničky“ a „Naše krásná zahrada“. Z knih byly půjčeny dva tituly – „Cibuloviny“ a „Rozchodníky“. Za rok 2008 si do doby zpracování zprávy (listopad 200...

Více

Akademický bulletin, rok 2010, číslo 7

Akademický bulletin, rok 2010, číslo 7 pracovních skupin proběhlo Akademickým hodnotitelským grémiem naposledy v roce 1995. Jsem si také vědom, že z objektivních důvodů nebylo mnoho času, příprava podkladů přišla do hektického období zp...

Více

Česká hlava jen pro muže

Česká hlava jen pro muže V Islámském státě se ale nesetkáváme tak spíš podobu strachu z ozvěny vlastníMůže-li mít společnost emoce, potom má s žádným krystalicky čistým islámem. Jeho ho hlasu v temné jeskyni. současná česk...

Více

Milý čtenáři! - Vždyť tu nic není!

Milý čtenáři! - Vždyť tu nic není! Vydrželi však jen málokteří. Měli bud' dobrého učitele, nebo vyslovený talent. Všichni ostatní se – pro ztrátu odvahy nebo zájmu – vzdali. Jedno je v této souvislosti jisté nezískali dostatečnou pr...

Více

Zpravodaj 05-2009

Zpravodaj 05-2009 byly stavěny většinou v řídkých liniích, kde rozestupy objektů byly 600 - 800 metrů, ale palebné vějíře se zpravidla v předpolí dotýkaly nebo částečně překrývaly. V roce 1936 byla zadána výstavba n...

Více

Egyptský pantheon

Egyptský pantheon osvobozeného od Času, zakletá v tisíci podobách tvůrčím dlátem neznámého umělce do kamenné iluse čtyřživelných okovů našeho světa...

Více