smalt art - VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
Transkript
smalt art - VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
SMALT ART 2013 Jedinečné umělecké sympozium v Ostravě Již 8. ročník věhlasného a unikátního uměleckého sympozia VÍTKOVICE SMALT ART 2013 probíhá v Ostravě. Po roce se do smaltovny Vítkovice Power Engineering sjeli umělci, aby si zde vyzkoušeli a osvojili svébytnou, technologicky zajímavou a náročnou práci s velkoformátovým smaltem. spolupráce ostatně probíhala i v rámci úspěšné výstavy architekta Josefa Pleskota. Kurátorkou je už potřetí Ivana Štenclová. Stěžejním mecenášem celého projektu je skupina Vítkovice, konkrétně dceřiná společnost Vítkovice Power Engineering. Sympozium Vítkovice Smalt Art umožňuje umělcům zažít a vstřebat jak samotnou fascinující malbu na plech, který dosahuje rozměrů až 2,5 x 1,5 metru, tak jedinečnou atmosféru industriálního areálu i celého města. Zajímavou součástí výtvarného procesu se stává konečné vypálení každého díla v gigantické peci při teplotě vyšší než 800° C. Ostrava je jedním ze tří technicky způsobilých míst na světě, kde lze takovýto projekt realizovat. Už osmým rokem se ve smaltovně společnosti Vítkovice Power Engineering na týden přerušila veškerá sériová práce a výrobní ruch vystřídala plodná tvůrčí atmosféra. Kreativitě a nápadům se meze v žádném případě nekladou. I v minulých letech se ukázalo, že smalt hravě překoná hranice klasické plošné malby. "Byli jsme svědky Pozvání letos přijali tito renomovaní autoři: Erika Bornová, Tomáš Císařovský, Andrej Dúbravský, Viktor Frešo, Patrik Hábl, Jakub Janovský, Irena Jůzová, Marta Kolářová, Martin Kuriš, Lukáš Miffek a Pavel Šmíd. Vzácným členem letošního sympozia je uznávaná česká fotografka a výtvarnice konceptuálních projektů, která je od roku 2004 profesorkou na výtvarné akademii v Mnichově, Magdaléna Jetelová. Hostuje zde také Jolana Dolečková, která práci se smaltem zkouší na sympoziu již pravidelně jako svůj koníček, a studenti Michala Gorbunovová a David Krňanský. Organizačně na celé akci úzce spolupracují sdružení Dolní oblast Vítkovice a Trojhalí Karolina, stejná Magdaléna JETELOVÁ Významná česká fotografka a výtvarnice konceptuálních projektů, držitelka mnoha ocenění. Její dílo stojí někde mezi land artem (dočasné projekty pod širým nebem), čistým konceptem, objektem a architekturou. Narodila se v roce 1946 a na začátku normalizace v roce 1971 dokončila Akademii výtvarných umění v Praze. Účast na několika výstavách mimo oficiální galerie jí prakticky znemožnila realizovat se v Československu, a v roce 1985 tak emigrovala do Německa, kde trvale žije. Jedním z jejich nejvýznačnějších projektů je bezesporu Domestikace pyramid, uskutečněná na několika místech Evropy. Nejznámější je umístění části pyramidy s lávovým povrchem do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni. Celkem 14 let (1990 2004) učila Jetelová na renomované Státní umělecké akademii v Düsseldorfu, od roku 2004 je profesorkou na výtvarné akademii v Mnichově. Po vzniku samostatné České republiky byla 3 roky konzultantkou Rady Pražského hradu. Tehdy v roce 1993 byla poprvé v Čechách k vidění její první instalace, a to v Letohrádku Belveder. Erika BORNOVÁ Autorčiným východiskem je klasické figurální sochařství. Bornová se ve své tvorbě zabývá převážně "ženskou" otázkou a pracuje hlavně s figurálním "typem", nikoli s konkrétní podobou, individualitou. Postavy charakterizuje oděv, postoj, není zde přítomen individuální výraz, určitá citová poloha či jedinečné gesto. Její figurální objekty jsou vytvořeny převážně z křehkého polystyrénu, který autorka vypracovává do jemných detailů. Její sousoší či jednotlivé postavy vypadají zdánlivě idylicky, ale ukrývají často příběh komplikovaných mezilidských vztahů. Některé sochy ponechává Bornová v bílé barvě materiálu, jindy objekty polychromuje a také doplňuje jinými prvky. Vznikají tak například hybridní postavičky s gumovými těly hraček, obývajícími podivné schránky. Od svých studií na AVU v Praze (1983 - 1988) vystavuje buď samostatně nebo v rámci skupinových výstav i se svým manželem, výtvarníkem Tomášem Císařovským. zrodu trojrozměrných objektů, laserem vypalovaných kreseb skrze podklad či sítotiskových grafik. Na výsledných dílech každého sympozia lze vypozorovat nové, invenční a obohacující prvky. Ne jinak tomu je i letos a jak výčet umělců dokládá, máme se na co těšit," uvádí kurátorka Ivana Štenclová. Sympozium končí 1. května 2013. V tento den, který bude zároveň Dnem otevřených dveří ve skupině Vítkovice, proběhne od 11:00 vernisáž finálních uměleckých děl přímo v hale smaltovny. První květnový den se otevřou brány rovněž ostatních závodů celého holdingu a návštěvníci tak budou mít jedinečnou šanci seznámit se s rozmanitým strojírenským prostředím, prozkoumat ty nejmodernější provozy a výrobní procesy. Umělecká díla budou dále vystavena pro širokou veřejnost v galerii Gong zhruba od poloviny července tak, aby je mohli shlédnout i návštěvníci letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava. Tomáš CÍSAŘOVSKÝ Tomáš Císařovský je dnes jedním z nejuznávanějších českých malířů. V letech 1978 - 82 studoval v Praze na SUPŠ obor Tvarování dřeva a řezbářství, a poté nastoupil na AVU k profesorům Paderlíkovi a Ptáčkovi (1983 - 88). Patří k nejznámějším českým autorům, kteří kolem poloviny osmdesátých let v našem kulturním prostředí formulovali a prosazovali tvorbu postavenou na postmoderních názorech. Svá díla představoval spolu s vrstevníky na neoficiálních přehlídkách mladého umění Konfrontace (od r. 1984), kde převládala estetika spontánní neoexpresivní tvorby. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vnesl mezi malířská témata individuální a kolektivní paměť a její příběhy. Důležitý rozsáhlý cyklus z této doby nese název Z deníku dědy legionáře. Od devadesátých let patřil Tomáš Císařovský ke spolupracovníkům pražské Galerie MXM. Mezi jeho četnými výstavami uspořádanými v devadesátých letech za zmínku stojí především obrazy prezentované na výstavě "Viděno dvěma", kterou připravil se svou ženou Erikou v roce 1993. V poslední době se proměnil především námětový okruh obrazů Tomáše Císařovského. Autor se pro inspiraci obrátil do období po druhé světové válce, prohloubil expresivní vyznění barvy v obraze a ještě více tak umocnil existenciální poselství své tvorby. Martin KURIŠ Martin Kuriš je autor, který se věnuje převážně malbě. Je to malíř, který svými obrazy vypráví příběhy. Po studiu na AVU v Praze (1993-1999) se věnuje malbě a působí jako pedagog na UJEP v Ústí nad Labem. Ve své převážně figurální, výrazně “příběhové” tvorbě vypráví děje, které se odehrávají v bezčasí autorova vnitřního světa vidění a prožívání. Tyto obrazy vždy inspiračně vycházejí ze skutečnosti, která se děje kolem nás. Jeho obrazy jsou příběhy se silným obsahem lidské výpovědi. Vedle malby se Kuriš věnuje i pedagogice a loutkovému divadlu. Smalt Art 2013 2 Slovenský konceptuální fotograf, výtvarník a umělec se do povědomí veřejnosti dostal mimo jiné jako spolupracovník Davida Černého, se kterým se podílel na jeho díle Entropa. Frešo vystudoval bratislavskou Vysokou školu výtvarných umění a Akademii výtvarných umění v Praze, kterou ukončil Lukáš MIFFEK Lukáš Miffek se na současné české výtvarné scéně prosadil jako malíř s výrazně osobitým a celistvým tvůrčím Irena JŮZOVÁ Je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze, Školy monumentální tvorby prof. Aleše Veselého (1990 - 1994) a od roku 1995 až 2006 ve stejné škole působila jako odborný asistent. V roce 2008 obhájila habilitaci v oboru Výtvarná Marta KOLÁŘOVÁ roku 2005. Jeho práce a celkový přístup k současnému umění spočívá v tom, že vytváří tzv. koncepty a projekty, ve kterých agresivně vyjadřuje pohrdání současnou výtvarnou scénou s podtónem lehkosti a humoru. Pracuje především s autoportrétem, který řeší v různých médiích. Vyústěním jeho zkoumání byla i diplomová práce s názvem "Who Is the King"? V této fotografické sérii se nechává fotografovat mediálně známými osobnostmi jako prototyp mladého úspěšného člověka, jehož symbolem je společenský oblek. Jde tu o jakési "parazitování" na mediální slávě dotyčných, což je společně s otázkami autorství, mediální image a kurátorským rozměrem celku základním konceptem tohoto projektu. Další možnosti autoportrétu rozpracovává také v rovině textu, kdy jde nejčastěji o nápisy na zdech galerií. Založil několik uměleckých skupin, jako např. EGOART či Fifty-fifty group a spolupracuje například s Ondřejem Brodym. Andrej DÚBRAVSKÝ Mladý slovenský malíř, vítěz ceny Maľba 2012 (cena Nadace VÚB za malířské dílo pro mladé umělce do 35 let) je teprve v posledním ročníku bratislavské AVU, ale již je úspěšný doma projevem. Vytvořil si originální, nezaměnitelný styl plošnou, ilustrativní, stylizovanou formou a výrazným kolorismem. Pracuje formou obrazové metafory, grotesky a parodie a tvoří příběhy, založené na realitě všedního dne, často s retro pohledem. Vědomě balancuje na hranici kýče. Autor nahlíží na svou tvorbu spíše jako na hru, nikoli jako na přesnou transkripci skutečnosti a zachycení reálných vztahů. Jádro a specifikum jeho tvorby představují obrazy "retro" žen, filtrované přes oblast libida. Jejich "hrdinky" odkazují humornou formou k současné sexualitě. Do umělcova tématického rejstříku neodmyslitelně patří také kritická reflexe pop-artových prvků konzumu či obhajoba českých tradic (cykly "Lidové kroje", "Cibulák"). Vystudoval AVU v Praze (1999 - 2005). umění - intermediální tvorba a Akademií výtvarných umění v Praze byla jmenována docentkou. Během studií získala několik ateliérových cen AVU v Praze a zúčastnila se řady výstav. Na první pohled působí dílo Ireny Jůzové jako velmi křehké, nenápadné a nespektakulární. Barvy, jsouli přítomny, jsou bledé a tvary nijak nešokují. Význam bývá často zastřený až matoucí, jako by autorka svůj svět tajila. Nechává diváka hledat významy, jež nikdy nejsou jednoznačné. Její objekty a instalace v sobě skrývají jisté tajemství. To je živeno autorčinými úvahami o relativnosti chápání finality času, neschopnosti či nemožnosti interpretace toho, co se kolem nás děje, o fascinaci nevysvětlitelnými, iracionálními jevy, zároveň však ale také odmítáním osudové danosti či marnosti snažení. Marta Kolářová je absolventkou pražské Akademie výtvarných umění, která studovala v ateliéru Jiřího Lindovského, Antonína Střížka a Michaela Rittsteina. Žije a tvoří v Ostravě, která je také velkou inspirací pro její tvorbu. Věnuje se převážně malbě, přičemž pracuje s nejrůznějšími podklady, ale nevyhýbá se ani materiálům získaným na skládkách odpadů. Naopak, jak sama říká, pokouší se je vrátit znovu do života. Typickým tématem jsou městská zákoutí s jejich většinou melancholickou až ponurou atmosférou. Autorka realizuje jak samostatné výstavy, tak se účastní i prezentací skupinových. i v zahraničí. V minulém roce měl velkou samostatnou výstavu v Galerii Jiří Švestka v Berlíně, letos vystavuje třeba v Japonsku nebo New Yorku. Typickým motivem Dúbravského obrazů jsou mladíci se zaječíma ušima, často v bizarních situacích. Postavy v jeho obrazech se zdají být viděny jakoby přes sklo, temně, téměř nikdy zde není líčena radost nebo dokonce zábava. Ve skutečnosti je velmi těžké říct, co cítí. To je dělá velmi znepokojující, nechávající diváka hledat ten pravý význam. Dúbravský říká, že jedním z jeho cílů bylo pracovat proti tradici zobrazovat mladé chlapce v období dospívání jako "bezproblémové postavy". Spíš než "mladé nevinné zajíčky" pak právě králičí uši připomínají v originální stylizaci mučednické čepice odsouzenců vedených na hranici z dob španělské inkvizice známé z Goyových obrazů. Jakub JANOVSKÝ Expresivní autor, absolvent AVU v Praze (2004 - 2010), který v minulosti kreslil černými linkami figurální motivy v opuštěných domech. Vyznění jeho kreseb na stěnách bylo vždy krutě existenciální a surové. Velkou roli zde sehrál také výběr opuštěných míst, kde mohl, většinou nikým nerušen, koncentrovaně pracovat. Hlavním výrazovým prostředkem Jakuba Janovského je intuitivní kresba, transponující na plátno tísnivé obsahy čerpané z nejhlubších sfér podvědomí, z halucinogenních snů a reminiscencí na dětství. Bylo by však chybou se domnívat, že malířova témata jsou pouhou ilustrací neuróz, obav a traumatických zážitků. I přes všechno zmíněné neklade Janovský na diváka tíhu deprese či neřešitelnosti problému. Jeho díla ústí do odlehčené atmosféry ve smyslu masopustního tance kostlivců, Halloweenu, pálení čarodějnic. Patrik HÁBL malíře "krajináře". Háblova tvorba je veskrze abstraktní, na pomezí mezi malbou a grafikou. Je jedním z těch tvůrců, kteří s mírnou nadsázkou řečeno přivádí krajinomalbu do 21. století. Zachovává vizuální a estetickou přitažlivost klasických krajinomaleb, přestože v prvé řadě zachycuje především krajiny vlastní mysli. Linie a tvary, které často nanáší bez použití štětce, totiž stále na mentální úrovni připomínají náš svět a tradiční představy o jeho zobrazování. Na straně druhé tyto malby oproštěním od konkrétnosti a realismu mnohem lépe nacházejí na emocionální úrovni cestu k základním pocitům a konceptům, kolem nichž se točí náš život. Nelze nezmínit jejich nedávné umístění v sakrálním prostoru kostela Nejsvětějšího Salvátora na pražském Křížovnickém náměstí, kde zcela organicky splynuly s duchovní chrámovou výzdobou. Patrik Hábl patří k výtvarníkům, jejichž tvorba byla oceněna Waldesovou cenou a cenou Europol. Je absolventem ateliéru malby Pavla Nešlehy na VŠUP a sám se považuje za Pavel ŠMÍD FOTO: Marcel Rozhoň Viktor FREŠO Obrazy absolventa pražské AVU (1990 - 1997) jsou především demonstrací určitých principů a stereotypů navázaných na lidské tužby a sny. Nejedná se mu pouze o zobrazení a reprodukování banální jevové skutečnosti, ale táže se především po smyslu obrazu samotného. Jde tu o "ukazování" či "obnažování" jiných významů a jiných kontextů, těch "za věcmi", polotovarů a surovin, které plodí účelově nastavená mediální realita. Umělý prostor, nepřirozený postoj figury, stylizované pohledové úhly, výraz tváře, volná barevnost, hyperrealistický popis věcného detailu, důraz na módní prvky jako účes, líčení, šperky atd., to je spektrum postupů, které se podílejí na tvorbě dokonalého aktu prezentace. Výsledné kompozice jsou tak přísně "účelové" s emotivním účinkem.