Ámosek - listopad 2015 - Základní škola a mateřská škola Košetice

Ámosek - listopad 2015 - Základní škola a mateřská škola Košetice

PAN ŘEDITEL PÍŠE
Milí žáci, vážení kolegové,
poslední dobou mám pocit, že se nám nějak moc daří. Získali jsme podporu v několika
projektech (stavebnice na 1. stupeň, vybavení školních dílen, hřiště před mateřskou školou) a
hlavně zase záříme v soutěžích. Stačí připomenout nedostižné svěřence paní Mudrové v psaní
všemi deseti nebo překvapivě úspěšné stolní tenisty. A najednou mě napadlo, jak je hrozně
fajn, že vás všechny znám osobně, že si vybavím tvář každého z vás. Představte si školu, která
má tisíc dětí a že nám vyhrál nějakou soutěž třeba Pepa Vopršal ze 6.D. A zná ho jen pár
spolužáků ze třídy a pak ještě možná z paralelních tříd a možná ti, kteří s Pepou sousedí v
ulici. Z učitelského sboru jen ti, kteří tam učí. Není hezké být menší? Važme si našeho téměř
rodinného prostředí a vztahů mezi námi všemi, nejsou samozřejmé!
Jinak gratuluji úspěšným reprezentantům a těm, kteří do bojů teprve vyrazí, držím palce a
přeji mnoho úspěchů.
Jaroslav Skolek
CO BYLO A CO BUDE
Co bylo:
1. 9. Začátek školního roku
11.9. Celoškolní akce Poznej sám sebe
15.9. Dopravní hřiště - 4.tř.
25.9. Divadlo Pelhřimov – 1.stupeň
8.10. Exkurze Praha – 1.stupeň
20.10. Exkurze SPŠ SOU – 9.tř.
10.11. Exkurze Pelhřimov (Mozaika SŠ
+ film Síla lidskosti)
Co bude:
23.11. Exkurze Praha (Česká televize + Vyšehrad)
7.- 9. tř.
10.12. Divadlo Kopecký
(celoškolní akce)
NAŠI BORCI V SOUTĚŽÍCH
Okresní kolo soutěže ve stolním tenise (Pelhřimov)
- starší dívky: 2. místo - Karolína Strnadová a Alena Vošická
- mladší dívky: 1. místo – Karolína Petrů a Jitka Svobodová
- starší chlapci: 4. místo – Jiří Štyx, Martin Voves a Dan Budař
- mladší chlapci: 2. místo – Erik Strakay, Tomáš Jaroš a Lukáš Kott
Soutěž v psaní všemi deseti (GYOA Pelhřimov)
- meziškolní soutěž: 1. místo
V soutěži jednotlivců:
- 1. místo – Martin Pinkas
- 2. místo – Pavlína Mezerová
- 3. místo – Tomáš Roh
- 4. místo – Adéla Petrů
- 5. místo – Kateřina Fialová
- 10. místo – Vojtěch Jaroš
Okresní kolo soutěže ve stolním tenise (Humpolec)
- dívky - 1. místo – Alena Vošická a Karolína Strnadová
- chlapci – 4. místo – Jiří Štyx, Martin Voves, Lukáš
Lhota a Daniel Koucký
Ámosek
-2-
Listopad 2015
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
Výprava za pražskými památkami
Ve čtvrtek jsme byli v Praze na výletě. V půl sedmé jsme odjížděli
ze školy. Jeli jsme hezkým autobusem. Nejdřív jsme byli na lodi.
Jeli jsme po Vltavě. Viděli jsme labutě a jez. Projeli jsme se na
lodi, která se jmenuje Hamburk. A na lodi jsme potkali milou
průvodkyni. Potom jsme pokračovali na Pražský hrad a viděli jsme,
jak se střídají stráže. V Pražském hradu jsme viděli klenoty. A ve
Zlaté uličce jsme viděli alchymistickou dílnu a dům Červeného
střelce. Potom jsme si šli koupit nějaké suvenýry. Ale bylo to moc
drahé. Byli jsme i v Muzeu hraček. Viděli jsme věž Daliborku. Pak
jsme šli do hladomorny a tam jsme viděli nějaké věci, které nám mohly dříve nějak ublížit.
No a pak jsme šli do Královské zahrady. Tam jsme viděli hezké sochy a také kytičky. Dali jsme
si malou přestávku v přírodě. A potom jsme šli Pařížskou ulicí, kde bylo hodně draho.
Staroměstské náměstí je to nejkrásnější. Viděli jsme pomník Jana Husa a Orloj. A bolely nás
nohy. Pak jsme jeli do mekáče, kde jsme se najedli. Moc se nám to líbilo. Viděli jsme spoustu
zajímavých věcí, například: katedrálu Svatého Víta, Pražský hrad a další zajímavé stavby. A
taky jsme viděli kyvadlo. Ale určitě jsme si to všichni užili.
(věty vybrané z prací třeťáků)
Deštné pralesy
V pátek 26.9. za námi přijel pán s moc zajímavou přednáškou.
Celou hodinu nám vyprávěl o tom, jak jsou na tom deštné
pralesy špatně. Mohli jsme vidět mapu malajského pralesa, jak
2
to s ním jde z kopce. Dozvěděli jsme se, že 1 m deštného
pralesa můžeme zachránit za 9 Kč, což opravdu není moc. Také
nám ukazoval šílené obrázky utlačovaných zvířat, třeba
nosorožce s odřezanými rohy,
slony, kteří strádají kvůli příliš
velkému pěstování palem, a také
jim odřezávají kly, nebo živé
žabky, kterým usekávali nožičky. Úplně zarážející mi přišlo, že si
Paris Hilton nechala za velké peníze odchytit malého orangutana,
zřejmě jí nedochází, že až vyroste, bude tak silný, že rozmáčkne v
ruce kokos. Dokazoval nám, že i my dokážeme zachránit svět,
protože jenom díky deštným pralesům máme co dýchat, jenom si
to někteří lidé ještě neuvědomili. Poté taky „nakousnul” téma o znečištěných oceánech, ale to
by byla už jiná přednáška. Doufám, že nám jí pan ředitel zařídí, protože bych ji ráda slyšela.
(Kačka, 9.tř.)
Ping pong
Dne 21. 10. jsme se zúčastnili soutěže ve stolním tenise v Humpolci.
Vyjeli jsme časně ráno, neboť jediný autobus, který nám jel, dorazil k
zastávce v šest hodin. Naši školu reprezentovali dva týmy. Tým dívek ve
složení Karolína Strnadová, Alena Vošická a Magdaléna Hrabánkován a
tým chlapců, který tvořili Jiří Štyx, Martin Voves, Lukáš Lhota a Daniel
Koucký. Po příjezdu do Humpolce jsme měli spoustu času na rozcvičení,
který jsme patřičně využili. Po příchodu domácích soupeřů mohla
soutěž začít. I přes „velkou konkurenci“ (celkem 2 družstva) jsme se my
děvčata po náročném zápase umístila na prvním místě s postupem do krajského kola v
Havlíčkově Brodě. Naši hoši bojovali jako lvi, ale na cenné kovy nedosáhli.
(Ája a Kája, 9. tř.)
Ámosek
-3-
Listopad 2015
V duchu středoškoláků
V úterý 20. 10. jsme vás, my deváťáci, opustili a vydali jsme se na prohlídku SPŠ a SOU v
Pelhřimově. Společnost nám dělali ještě kolegové z čechtické školy. Hned na začátku jsme byli
rozděleni podle pohlaví. My kluci jsme mohli nejdříve obdivovat nádherné auto Kaipan. Chvíli
poté nás „prváci“ z oboru operátor dřevařské výroby seznámili s
jejich oborem a ukázali nám, na jakých mašinkách se učí. Od dřeva
jsme se přesunuli do světa strojírenství. Zde jsme mohli obdivovat
různé soustavy a zapojení, které sestrojili žáci oboru strojírenství.
Měli jsme také možnost spatřit žáky „CNCéček” při práci. Poslední
zastávkou na SPŠ byly učebny IT, kde jsme si mohli zasoutěžit o
výrobky vyrobené na 3D tiskárně. Celou exkurzi
jsme zakončili prohlídkou Agrostroje Pelhřimov.
A teď ještě exkurze z pohledu holek. Jejich exkurze nebyla o moc
jiná, avšak místo Agrostroje zažily atmosféru pravé módní přehlídky. Mohly si také nechat
udělat účes podle libosti, a to zcela zdarma. Odpoledne jsme se však museli vrátit zpět do
Košetic a odbýt si odpolední vyučování. I tak se nám to líbilo a každý mohl popřemýšlet o tom,
zda vám příští rok utečeme právě na SPŠ do Pelhřimova.
(Dan a Michal, 9.tř.)
Jak jsem poprvé soutěžila s klávesnicí
Ve středu 21. 10. jsme soutěžili v psaní na klávesnici v Pelhřimově, přesněji v obchodní
akademii. Nejdříve nám dali tašku se suvenýry a svačinou a potom jsme ihned šli do auly, kde
nás přivítali paní ředitelka, paní Helena Zaviačičová (nejrychlejší ve psaní všemi deseti na
světě) a pan Jaroslav Zaviačič, který vymyslel výuku ZAV (tedy Psaní
všemi deseti). Celkem nás bylo 34. Po přivítání nás rozdělili do tří skupin.
V naší skupině jsme byli my (Košetice) a Lukavec. Ten největší strach byl,
když už jsme šli postupně do našich tříd, kde nám každému přidělili
počítač. A za chvíli začal můj první soutěžní boj s klávesnicí. Každou
chvíli jsem se soustředila na něco jiného. Kdo má kolik cvičení, kolik
mám já, co je to za hluk, kdo to přišel, kolik je času a samozřejmě na
svoji obrazovku. Když skončil čas, připadalo mi, jako kdybych toho
napsala málo. Ale pak mi zlepšilo náladu meziškolní soutěžení. Skládali
jsme puzzle, házeli míčkem a pak i přemýšleli nad těžkými úlohy. Z těch úloh jsme dostali dva
body a měli jsme nejvíc ze všech. A přišel ten čas vyhlášení. Nejšťastnější jsem byla, když
jsme se dostali na první místo ze škol a paní Mudrová dostala papír s celkovými výsledky. Už
jsem věděla, že jsem pátá. Umístili jsme se na prvních pěti místech a dostali ceny. A potom
jsme šli na náměstí, kde byla ještě chvilka času. A jeli jsme zpátky do Košetic. Tak takhle
nějak vypadala moje první soutěž s klávesnicí.
(Kačka, 7.tř.)
Za poznáním do Pelhřimova
V úterý jsme se společně s 8. třídou podívali do pelhřimovského kina na dokumentární film Síla
lidskosti. Film nám podrobně vylíčil dobu před 2. světovou válkou, kdy k nám pomalu přicházel
fašismus. Hlavní hrdinou filmu byl sir Nicholas Winton, který zachránil 669 dětí před krutou
smrtí, tím, že jim našel adoptivní rodiny ve Velké Británii. Film byl plný emocí, obzvlášť, když
se po padesáti letech Winton tváří v tvář setkal s ,,jeho dětmi“. Návštěva kina byla zakončena
besedou o zajímavostech z jeho života, kterou vedl dramaturg Zdeněk Tulis.
Druhý bod programu exkurze byl zaměřený na volbu povolání. A tak jsme
zavítali do kulturního domu Máj na Mozaiku středních škol, kde jsme
poznávali různé střední školy, my deváťáci jsme získávali bližší informace o
námi volených školách.
(Barča, Maruška, Kája a Dan, 9. tř.)
Ámosek
-4-
Listopad 2015
NAŠE HLASY MOHLI SLYŠET V CELÉ REPUBLICE
V pátek 18. 9. jsme my novináři absolvovali rozhovor s paní redaktorkou rádia Český rozhlas
Region Dášou Kubíkovou o práci v našem novinářském kroužku a o našem školním časopisu
Ámosek. Otázky padaly nejen na paní učitelku Radilovou, ale i na Áju, Kačku a Dana, kteří se
zúčastnili rozhovoru. Paní redaktorku zprvu překvapilo, kolik členů náš kroužek má a jak
dlouho vydrželi zapálení novináři pracovat pro svůj časopis. Nejen věk našeho časopisu, ale i
řada jeho úspěchů dokázaly paní redaktorku ohromit. Zpracovaný rozhovor se objevil ve
vysílání rádia Region společně s pozvánkou na živé vysílání z Košetic, které se konalo v sobotu
26. 9. před kulturním sálem. Zde se moderátor rádia pan Kolář nejdříve dotázal paní starostky
Blanky Veletové na otázky týkající se krás naší vesnice. Poté zpovídal představitele všech
organizací, které mají vliv na chod Košetic. Po rozhovorech přišel čas na písničky na přání,
které si každý mohl nechat zahrát. I naši novináři to vyzkoušeli, například Dan. Vyzbrojeni
balónky jsme se šli pobavit na dětské vystoupení a show Jardy Hypochondra a jeho hostů z
celého světa. Například Tina Turner a Louis Armstrong pobavili úplně každého. Nakonec
zazpíval pro naše rodiče a prarodiče Marcel Zmožek. A závěrem?
Sobotní akce s rádiem byla pro naši obec opravdu nevídaná. Na vlastní kůži jsme si mohli
prohlédnout, jak to v rádiu funguje a užít si odpolední „odvazový“ program.
(text: Ája, Dan, Michal a Martin, 9. a 8. tř.)
Ámosek
-5-
Listopad 2015
JAK JSME POZNÁVALI SAMI SEBE
Již začátkem září si devátá třída spolu s paní učitelkou Mácovou připravila dopolední projekt s
názvem „Poznej sám sebe”. Na třinácti stanovištích jsme mohli vyzkoušet nejen náš postřeh,
ale i zručnost a další dovednosti. Dvě ze stanovišť byla sportovně zaměřena, v dalších jsme
otestovali náš sluch, čich a hmat. Kdo má smysl pro logiku, mohl nasbírat body na stanovištích
„Soustřeď se”, „Hádej kdo jsem” či „Skládání slov”. Ani kreativní stanoviště nás neminulo. S
větší či menší pomocí paní učitelek jsme vyrobili slaměný věneček se sušenou kytičkou. Ti
nejšikovnější získali na každém stanovišti třináct vítězných bodů, které nakonec zúročili v
celkovém vyhlášení, které se konalo v pondělí 21. 9. A místo toho, abychom vám pouze
napsali, že se to všem moc líbilo a těší se na další projekty, zde máte názory samotných
pořadatelů a dětí, i některé perličky z našich stanovišť.
(text: deváťáci, foto: Lenka Pinkasová)
Kačka H. (9. tř) - Já jsem byla na
stanovišti, které trochu připomínalo
třídu a můj úkol byl kontrolovat, jestli
správně vyluštili osmisměrky. Připadala
jsem si přitom jako paní učitelka,
a protože je to moje vysněné povolání,
vyloženě jsem se v tom vyžívala.
Monika V. (4.tř.) – Byla jsem ve skupině s
Péťou Buškem, který se o nás hezky staral.
Nejlepší bylo poznávat věci hmatem a taky
vyzkoušet své chuťové buňky.
Jitka S. (7.tř.) – Líbilo se mi stanoviště s
vyráběním věnečků, věneček jsme si pověsili na
dveře. Nelíbilo se mi, že jsme měli
nezodpovědného kapitána Patrika Hodače.
David D. (3.tř) – Mně se moc líbilo, že jsme si mohli vyrobit
něco na památku. Moje babička si věneček vystavila na skříň.
Elli (3.tř.) – Nejlepší
bylo stanoviště, kde se
vyráběly věnečky. Mojí
tetě se moc líbil,
dokonce si ho vystavila
venku na zeď.
Ámosek
-6-
Listopad 2015
Kája H. (1.tř.) – Já jsem byla ve
skupině s Honzou Škrabou a nejvíc
se mi líbilo stanoviště, kde se
přenášela voda v brčkách.
Kája P. (7.tř.) – Celý den byl moc fajn, bylo to
originální. Nejvíce se mi líbilo poznávání
písniček z filmů.
Mates Ř. (2.tř.) – Měl jsem super kapitána Štepána
Vovse, se kterým jsme si užili spoustu legrace.
Nejlepší to bylo na stanovišti s brčky.
Adam Ž. (1.tř.) – Nebavila mě brčka, protože to
bylo náročné a vůbec mi to nešlo.
Verča K. (2.tř.) – Můj kapitán byl Martin
Pinkas. Nejzábavnější stanoviště bylo u
Jirky a Martina – převážení míčků v
kolečku.
Barča S. (9.tř.) - Byla jsem na stanovišti, kde se
přenášela voda pomocí brček. Příjemně mě
překvapilo, že se všichni tolik snažili, a troufla bych
si říci, že bylo moje stanoviště jedno z
Filip H. (4.tř.) - Prostě to nejhorší stanoviště bylo
tam, kde jsme přenášeli vodu brčky, protože jsem se
polil a kvůli chladnému počasí mě to studilo. Moc se
mi líbilo na stanovišti u Kačky, kde jsme luštili
osmisměrky a to mě baví!
A NYNÍ VĚTY, KTERÉ „ZMĚNILY ZÁKLADY VŠEHO”:
Nejvyšší
evropská
hora
Největší tepna v těle se
Jakého sponzora měli Češi na hokejových
se nazývá
nazývá tasemnice.(aorta)
dresech ? Modrá (ŠKODA)
Mount Everest.
(Mont Blanc)
Mařenka šla do lesa za 7 měsíčky. Párový orgán, který slouží k výměně
plynů? Půlky a hýždě (plíce)
(12 měsíčků)
Mrouskání koček.
Tycho de Brahe zemřel na protržení
srdce. (močový měchýř)
Pozítří bude dva dny před
Na lidském těle máme
úterkem. Jaký den je dnes?
střevovou patu.(Achillovu)
Sítko je taková ta naběračka.
Pondělí. A proč? Protože
týden začíná vždy
pondělím.(pátek)
Zámek je část lidského těla. (loket)
Neexistuje rozdvojka, ale rozdvojovník.
Ámosek
(perličky sesbírala: Ája, 9.tř.)
-7-
Listopad 2015
ZKUSÍTE JEŠTĚ JEDNOU „POZNAT SAMI SEBE?”
1. Pozítří bude dva dny před úterkem. Jaký den je dnes:
a) pátek
b) sobota
c) neděle
d) pondělí e) úterý
2. Číslo 162335 souvisí se slovem ovce, tak jako číslo 321312 se slovem:
a) vlk
b) kůň
c) antilopa d) koza
e) skot
3. Verunka je větší než Jana a Madla je menší než Verunka. Které z následujících tvrzení je
pravdivé?
a) Madla je větší něž Jana b) Madla je menší než Jana c) Madla je stejně velká jako Jana
d) porovnat velikost Madly a Jany nelze
e) Madla je Janina sestra
4. Po cestě jde hejno kachen. Dvě kachny jdou před kachnou, dvě kachny jdou za kachnou
a jedna jde uprostřed. Kolik kachen je v hejnu?
a) 1 b) 5 c) 3 d) 7 e) 2
5. Ivanovi jsou čtyři roky a jeho sestra Milada je třikrát starší. Až bude Ivanovi 12 let, kolik
let bude Miladě?
a) 16 b) 20 c) 24 d) 28 e) 36
6. Auto ujede 37 kilometrů za 30 minut. Jakou rychlostí jede?
a) 37 km/h b) 48 km/h c) 74 km/h d) 83 km/h e) 96 km/h
7. Člověk s hmotností 70 kg má v sobě přibližně 42 litrů vody. Vypočítej kolik je to přesně
procent?
8. Kolik průměrně člověk ročně ztratí hmotnosti šupinek odumřelé kůže? (pokožka se mění
v průměru každých 120 dní, tedy 3x za rok)
9. Nehty na rukou rostou v průměru o 0,4 cm týdně. Na nohou čtyřikrát pomaleji. Za
průměrný život člověka narostou zhruba dohromady kolika metrů nehty?
10. Celkový výkon lidského srdce během 70 ti let života je takový, že by dokázal vytáhnout
lokomotivu až na nejvyšší evropskou horu. Jakou?
Správné odpovědi
najdete na straně 21
11. Plamen svíčky lze v noci vidět do jaké vzdálenosti? (km)
A JAK JSTE OHODNOTILI PROJEKT VY?
DVOJKY
2. STUPEŇ
1.STUPEŇ
TROJKY
DVOJKY
JEDNIČKY
JEDNIČKY
Ámosek
-8-
Listopad 2015
CELÁ ŠKOLA
DVOJKY
Tyto grafy jsou výsledkem
ankety, kterou jsme pro vás
připravili.
TROJKY
JEDNIČKY
A JAK SE MĚLI NOVINÁŘI Z ÁMOSKA O PRÁZDNINÁCH?
Danovy toulky Českem
Já jsem měl docela zajímavé prázdniny, hlavně červenec byl hodně pestrý, protože jsem týden
strávil na turistickém táboře v Krkonoších. Zde jsme prochodili snad celé
Krkonoše, ale hlavně jsme si užili kopec legrace. Poté ihned následovalo
sjíždění Vltavy na raftech a cyklotoulky po moravské, vinaři proslulé Pálavě,
kde jsem se hlavně vyřádil v Aqualandu Moravia. Na začátku srpna jsem
navštívil tátu na severu Moravy. Na konci prázdnin jsme byli s kamarády z
tábora na pelhřimovské pouti a já jsem už opět plnil svou fanouškovskou
povinnost na zimním stadionu v Pelhřimově.
( Dan L., 9.tř.)
Pozdrav i z Hrvatske
Chtěla bych vám povyprávět o mých prázdninách. Jelikož jsem neměla na začátek prázdnin
žádné plány, první dva týdny jsem strávila doma. Občas jsme zajeli za babičkou a vyrazili na
výlet. V Telči nebo třeba na Roštejně to bylo sice fajn, ale i tak jsem se stále nemohla dočkat
dovolené. Naši chodili téměř celé prázdniny do práce, takže za víkend strávený na „koupáku”
jsem byla vděčná. A pak přišla ta pravá dovolená – Chorvatsko. Skoro celou cestu k moři jsem
byla vzhůru. I když jsem v Chorvatsku před čtyřmi roky byla, pamatovala jsem si jen určité
uličky Omiše a většina města pro mě byla naprosto nová. Moc se mi líbilo, že jsme těch deset
dnů řešili jen to, co si dáme k jídlu a jestli půjdeme na pláž teď nebo až za hodinu. Celé
Chorvatsko mě okouzlilo, a ačkoliv jsem si sedmý den myslela, že jsme spadli do stereotypu
apartmán – pláž – město, když jsme přijeli domů, uvědomila jsem si, že to nebyla pravda a že
bych se tam moc ráda vrátila. Druhý měsíc prázdnin mi utekl docela rychle. Jezdila jsem s
kamarády k rybníku a byl to skvěle zabitý čas. Koncem prázdnin jsem byla párkrát u taťky na
brigádě a na pár dní u nás spala Maruška. Největší překvápko koncem prázdnin? Nový člen
rodiny – jezevčík Matty.
( Barča, 9.tř.)
Prázdniny u rybníka
Při vzpomínkách na letošní prázdniny se mi vybaví přísloví: „Všude dobře doma nejlíp”,
protože jsem velkou část prázdnin trávila právě doma. Ale nejlepší zážitky byly v horkých
dnech, kdy jsme s Jančou a Danem, kamarády z vesnice, vzali kola, ručník a jeli jsme se
společně vykoupat na přehradu na Trnávku. Hned po příjezdu na místo jsme šli samozřejmě do
vody. Zezačátku se vždy zdála studená, ale po chvilce strávené v ní jsme si zvykli a vůbec se
nám nechtělo vylézat. Jenže jsme skoro pokaždé měli smůlu a kvůli blížící se bouřce jsme
museli ihned vyrazit k domovu. I přes dlouhé kopce jsme vždy dojeli domů v pořádku, aniž by
na nás přistála jediná kapka.
(Kája, 9.tř.)
Ámosek
-9-
Listopad 2015
Moje prázdniny, aneb jak se (ne)utopit
Letošní prázdniny jsem zčásti prožil mimo domov. Nejlepší zážitky jsem měl z vodáckého
tábora. Tábor začal ve městě Roudnice nad Labem, kde se nachází
třetí nejlepší vodácký jez na světě. Náš vedoucí si asi z nás chtěl
udělat legraci, a tak nám dal neopren, záchrannou vestu a helmu a
řekl nám: „Rozběhněte se a skočte!“ Voda nebyla ani studená ani
teplá, ale přes neopren jsme skoro nic necítili. Sice jsme se ze
začátku báli, ale po pátém skoku jsme si to užívali. Druhý den na
to jsme jez projížděli na raftu. Ale když to s námi na vlnách
skočilo, mohli jsme se zadarmo vykoupat. Když jsme se na divokých
vlnách dost vyskákali, přejeli jsme do vesnice Pátek, kde jsme po zbytek týdne raftovali na
řece Ohři. Díky našemu vedoucímu jsme mohli hrát paintball, půjčit si skákací boty a dělat
jiné adrenalinové sporty. Myslím, že lepší zážitky jsem si nemohl přát.
(Martin, 8.tř.)
Jak přijít k penězům
Na prázdiny jsem se moc těšila. Druhý týden jsem jela za babičkou, kde se nám narodila čtyři
koťata - dva kocouři a dvě kočky. Strejdovi jsem pomáhala s čištěním kostek, aby je mohl
zabetonovat do chodníku. Dostala jsem od něj 100 korun. Na čtrnáct dní jsem jela za
prababičkou. A pomáhala jsem jí s hrabáním posekané suché trávy. Tetě jsem pomáhala s
vařením a celkem jsem si vydělala 200 korun. Měli jsme štěstí, protože zrovna byla pouť. Na
pouti mě to moc bavilo, a dokonce tam byla i druhá babička s dědou, od kterých jsem dostala
150 korun. Další týden jsme jeli za strejdou a tetou.
O prázdninách jsem si tedy vydělala docela pěkné „prašule“.
Hned jsem je utratila za boty a plyšáka. Protože byla velká
vedra, jezdili jsme se skoro celé prázdniny koupat na Trnávku
do Želiva.
(Kačka, 6.tř.)
Proskákané prázdniny
Ze začátku prázdnin jsme jeli s babičkou a sestrou za tetou do Prahy. V pondělí jsme byli na
trampolínách v jumpparku, kde jsme skákali a vyřádili se. Tam jsme se úplně
unavili, a tak jsme jeli do bytu. V úterý jsme šli do muzea miniatur. Večer jsem
jeli na šlapací káry, kde jsme jezdili po cyklostezce. Celé se mi to líbilo. Také
jsme ale byli na dalších výletech, ale to nebylo tolik zábavné.
(Michal, 9.tř.)
„Pravej chlapskej” čundr
Tento rok jsem s bratrem, bratrancem, strejdou a mým tatínkem šel na čundr.
Ráno jsme vyjeli vlakem z Pelhřimova. Na
oběd jsme dorazili pod Karlštejn. Došli jsme pod něj, ale
jelikož bylo veliké horko, pokračovali jsme jinou cestou. Po
deseti minutách jsme došli do vesnice, kde nás nasměrovali
na staré lomy Malá a Velká Amerika. Pohled na ně byl
velkolepý. Večer se blížil, a tak jsme hledali místo k
přespání. Zastavili jsme se až ve vesnici Sv. Jan pod Skalou.
Večer ještě dorazili jiní čundráci a usínali jsme u ohně s
kytarou. Druhý den jsme vstali a rovnou jeli autobusem do
Berouna. Navštívili jsme medvědy z pohádek a zašli si do
vodního parku. Večer jsme ještě stihli poslední prohlídku
Koněpruských jeskyní. Ráno jsme našli pár zkamenělých
vodních živočichů z nedalekého dolu. V průběhu dne jsme se dostali pod Křivoklát. Zde jsme
navštívili muzeum JAWA a ČZ. To se mi na celém výletu líbilo nejvíc. Zašli jsme ještě na hrad,
kde se konal filmový Noirfestival. Domů jsme jeli s hlavou plnou vzpomínek a zážitků.
(Dan K., 9.tř.)
Ámosek
-10-
Listopad 2015
MOJE PRÁZDNINOVÉ TOULKY PO SVĚTĚ
Letošní letní prázdniny se mi naskytla možnost
vydat se na dvoutýdenní jazykový pobyt do
Anglie. Můj první dojem byl samozřejmě
nadšení, vycestovat někam sama byl vždy můj
sen a Anglie je podle mě jedna z nejkrásnějších
zemí. Čím více se ale pobyt blížil, začaly se mi
hlavou honit myšlenky: „Co když si tam
nenajdu kamarády? A co když nebudu nikomu
rozumět?“
Přišel „Den D“ a já se s rodiči vydala do Prahy.
Když jsme čekali na autobus, byla jsem
už silně nervózní. V autobuse jsem seděla
sama, takže jsem aspoň měla pohodlí. A i
přesto, že jsem si neměla s kým povídat,
cesta mi utekla celkem rychle. Ráno jsme
se dostali do Calais a čekala nás kontrola
pasů. Poté jsme se nalodili na obrovský
trajekt, který měl asi osm pater a vyznat
se v něm byl opravdu nadlidský úkol.
Sama bych se tam rozhodně ztratila, a
proto jsem se vydala za několika studenty
z našeho autobusu, s kterými jsem se
dostala na horní palubu. Tam jsem
nervózně sledovala okolí, když ke mě
přišel jeden kluk a dali jsme se do řeči.
Když jsme opouštěli trajekt, měla jsem už tři kamarády – Adama, Honzu a Anet.
Po skoro nekonečné cestě jsme dojeli do cíle, kterým byla Anglická riviéra. Zastavili jsme na
okraji města Torquay a šli si prohlédnout město. Poté jsme už netrpělivě čekali na rodiny. Mojí
rodinou na dva týdny se stala sympatická Vietnamka Madonna Maddock s manželem Danem a
dvěma roztomilými dcerkami Madison a Miou, kteří bydleli v malinkatém dvoupatrovém bytě.
Ubytovali nás v podkroví v malém pokojíčku plném princezen. Za spolubydlící jsem měla další
dvě holky z našeho zájezdu, se kterými jsem si hned padla do oka.
Další den jsme ráno odjeli do Painghtonu, kde
se sešlo asi tři sta studentů z různých zemí.
Zde jsme vyplnili rozřazovací testy a dostali
informace o škole, kterou jsme poté každé
dopoledne navštěvovali. To vše se odehrávalo
v tamějším kině. Každá skupina dostala svého
průvodce, který nás provázel všemi výlety.
Nám byl přidělen mladý student Fred, který si
s námi rád povídal a naučili jsme ho hodně
českých slov.
Pak nás čekal první oběd ve školní jídelně.
Žádný kulinářský zážitek jsem od toho
nečekala, na stole nám přistála omáčka z
konzervy a studené brambory. Celkově stravování Angličanů je podle mě katastrofální. Většina
Angličanů totiž nevaří, a jak nám potvrdila i naše učitelka Magda, radši si dají hamburger ve
fastfoodu, než aby doma vařili.
Ámosek
-11-
Listopad 2015
V neposlední řadě jejich hlavní jídlo
není jako u nás oběd, ale večeře,
kterou si dají klidně i v deset večer.
Druhý den jsme se měli dozvědět, jak
jsme dopadli v rozřazovacím testu a v
jaké budeme skupině. K mému
překvapení jsem se dostala do
skupiny B1 – B2, tedy středně
pokročilí. Naše vyučování se skládalo
ze dvou vyučovacích hodin – každá
měla hodinu a půl. V první hodině
jsme si nejčastěji povídali o různých
denních tématech, nebo se učili
novou gramatiku. Druhá
hodina byla poté zasvěcena
týdennímu projektu, který jsme dělali ve dvojicích. Prvním projektem byla legenda z okolí
Torbay a ve druhém jsme vymýšleli nové hlavní město Velké Británie.
Nejlepší částí dne ale byly výlety.
Kromě vesničky Widecombe in the
Moor, která se nachází v nádherném
národním parku Dartmoor, jsme
navštívili také spoustu měst na jihu
Anglie – Plymouth a jeho obrovské
aquarium, památky v Exeteru či
Totnes. Zajímavou zkušeností byl
také Powderham castle, kde nás
provázel potomek Sira Philip
Courtenaye, který zde se svou
rodinou stále bydlí. Také jsme jeli
lodí do města Brixham, kde jsme
měli možnost ochutnat tradiční
anglický pokrm fish and chips, který
se v tomto rybářském městě připravuje z čerstvých ryb. První týden jsme měli sportovní
odpoledně, při kterém jsme hráli minigolf, tenis či basketbal. O víkendu jsme byli v sobotu v
lázeňském městě Bath, kde jsme navštívili románské
lázně. V neděli, kdy jsme měli volný den, jsme s naší
partou vyrazili na nákupy. Volný čas v každém městě
jsme trávili převážně v místních čajovnách. Poslední
den ve škole jsme získali certifikáty za absolvování
pobytu.
Celkově se mi pobyt moc líbil a plánuji příští léto
prozkoumat krásy Dublinu.
(text i foto: Pája, 9.tř.)
Ámosek
-12-
Listopad 2015
LITERÁRNÍ POKUSY
Netradiční dopis do školy
Máme pro vás novou úžasnou rubriku, ve které si můžete dokázat, že
určitě nejste nejmarnější v pravopise. Sice je to vymyšlený příběh, ale od
reality nemá daleko. Můžete si dát soutěž v tom, kdo zde najde nejvíce
chyb.
Milý pane Tichý,
Nepřeju sy, abi zes cpal do snamék mícho sinka. A bizte zplásal požádnéj
koláč a slyvku. Ja sú chytrí človjek, a nenehám zi kecat to víchovy mícho
sinátora. Bich Ja nesplácal celó náplň to tiskájny, Konším dopis. Sem s váz schnusen. Z
Pozdravem Poslanec Nováček .
Odpověď od učitele
Milý Stando, tímto dopisem ti stejně tu pětku z češtiny neškrtnu, a mrzí mě, že dopisy do školy
nepíše tvůj otec sám, ale musí mu to psát jeho syn, který má pětku ze všech předmětů.
Reakce na odpověď
Zdar chlape
Ja su poctivé moravák. Su zhnusen z tvojho dopisu. Ti jeden dobytku, já nésu ten, kto by si
nechal dat na čuni. Jeztli nevijou, co ja su zač, atˇ přestanó řešit mojho synčeka. Lovu zdar,
Pepa Nováček z hospodi.
Vidíte, jak se to může někdy zvrhnout, když někdo zlobí o hodině a celé to doma zkreslí.
Obyčejná poznámka se může zvrhnout v ostrou konverzaci mezi rodičem a učitelem. Vezměte
si z toho poučení, ale hlavně se nezapomeňte pobavit nad tímto článkem.
Ranní vítězství
S hrůzou koukám na budík,
doufám, že mám zdání,
že mě dobře nebudí,
že mě zbytečně z postele vyhání.
Jakmile zjistím, že ne.
přesměruji můj zrak z okna ven,
kde začíná první část dne,
i když černá tma se na mě směje jen.
Ve zmatku nějaké džíny hledám,
svetr se válí v rohu u dveří,
ze země ho popaměti zvedám,
moje ruce s ním chvíli láteří.
(Ája & Dan, 9.tř.)
Z domu se zpožděním vybíhám,
na rychlosti přibývá,
na rekord se možná rozbíhám,
na vzdálenosti do školy pomalu ubývá.
Když konečně do školy dorazím,
udýchaně si sednu na lavičku,
kde na moje kamarády se stopkami
narazím.
Nový rekord! Hlásí a píší mi čas do
zápisníčku.
(Áďa, 9. tř.)
Ve spěchu džíny natahuji,
doufám, že čas ještě mám,
příště to budíku nedaruji,
řeknu si v duchu a do běhu se dám.
Ámosek
-13-
Listopad 2015
ZASMĚJTE SE S ÁMOSKEM
„Maminka mě má hodně
ráda,” chlubí se malý
Filípek.
„A jak to víš?” řekne mu
kamarád.
„Tátu už vyměnila
čtyřikrát, ale mě ani
jednou!”
Maminka budí Pepíčka:
„Pepíku, vstávat, musíš jít do školy.”
Pepa jde do školy poprvé.
Druhý den ho maminka probudí:
„Pepíku, vstávat, musíš jít do školy.”
Pepa rozespale:
„Ještě jednou?”
„Ty, Terezko, moc zlobíš! Vzpomeň si na Karkulku, co
se jí stalo, když neposlouchala.”
„A ty si, babi, vzpomeň, koho vlk sežral první...”
„Ty ses byl dneska
koupat, Marku?”
„Ano, babičko.”
„A nebyla ti zima?”
„Ne, já jsem se koupal v
teplákách.”
Tři žáci stojí za trest na chodbě.
„Co jste provedli?” ptá se inspektor.
První povídá: „Já jsem chtěl hodit
houbu z okna.”
Druhý: „Já také.”
„A co ty?”
„Já jsem Josef Houba.”
V dějepise: „Podle čeho se Čechy
nazývají Bohemia, Alenko?”
„Podle těch chipsů.”
Honzík volá do školy.
Honzík: „Prosím
omluvte dnes Jendu z
vyučování.”
Učitelka: „A kdo volá ?”
Honzík: „Moje
matka!!!!”
Ámosek
Pepíček říká svému
učiteli:
„Nechci Vás
strašit, pane
učiteli, ale tatínek
říkal, že když
nebudu nosit lepší
známky, tak někdo
dostane výprask.”
Ptá se paní učitelka:
„Co víte děti o
významných
matematicích starého
Řecka?”
Přihlásí se Pepíček a
povídá:
„Všichni zemřeli!”
Matka
telefonuje
učitelce: „Prosím
vás, nedávejte
dětem úlohy z
matematiky, ve
kterých
láhev piva stojí
korunu
osmdesát.
Manžel pak
nemohl celou
noc usnout!”
Paní učitelka se ptá,
kdo jí najde na mapě
Ameriku. Přihlásí se
Anička a jde ji ukázat.
„A kdo Ameriku
objevil?”
Pepíček vykřikne:
„Anička!”
Baví se dva malí kluci:
„Jdeš si dneska ven
hrát?”
„Ne, musím pomáhat
tatínkovi s mým
úkolem.”
(Vytvořili: Kačka a Jitka, 7.tř., Michal, 9.tř.)
-14Listopad 2015
VYHLEDEJTE VE VĚTÁCH NÁZVY STÁTŮ
Maru skočila své mamince okolo krku, hned jak přijela ze třídenního výletu.
Neapol skončila v domácím fotbalovém poháru na bramborové pozici.
Eleonor skopové maso nikdy neochutnala a prý ani už neochutná.
Sníme-li tvaroh, dostaneme do těla mnoho prospěšných vitamínů.
Fin dietní jídlo zná jen v podobě ryb a jiných mořských plodů.
Taky prak už se dnes dá výborně vyrobit z přírodních zdrojů.
Potkala osla na cestě po Afghanistánu a strašně se ho lekla.
Spálila jsem se o horkou plotýnku. Bolí to, ale už to nepálí.
Na konci září vyšla kniha ,,Legendární 617. peruť.“
Doma Linda nikdy neuklízí.
Místo golema objevil Petr jen starou sochu.
Sliby Evženovi nikdy moc nešly.
Ten dům byl prodán skoro i se zahradou.
Všimla sis, jak ten delfín skočil po ošetřovateli?
(Vytvořily: Ája a Kája, 9.tř.)
Správné odpovědi najdeš na
straně 21
HÁDEJ, HÁDEJ, HADAČI
1.
Co je
to: Mám moře bez
vody, pláže bez písku,
města bez lidí a skály bez
kamení?
2.
Když
se černoušek
narodí, má černé tělo,
černé ruce, černé nohy,
černou hlavu a jaké má
zuby?
3.
Čtyři
rohy, žádné nohy,
chaloupkou to pohne.
Co je to?
6.
5.
4.
Stojí
krejčí na pasece,
tisíc jehel s sebou nese.
Když
šel tam do hlavy
ho tloukli, když šel
ven, za krk ho tahali.
8.
Co
roste kořenem
vzhůru?
7.
Heboučké je jako z
vaty, kožíšek má mourovatý.
Správné odpovědi
najdeš na straně 21
(zdroj: www.hadanky.biz)
Ámosek
V závodě
tě předběhne
předposlední běžec,
kolikátý běžíš?
-15-
Listopad 2015
NAJDEŠ SPRÁVNOU CESTU?
(Vytvořil: Martin, 8. tř.)
NAJDEŠ 7 ROZDÍLŮ?
(Vytvořila: Kája, 9. tř.)
Ámosek
-16-
Listopad 2015
GARFIELD CHCE AUTO
(Vytvořil: Dan L., 9. tř.)
Ámosek
-17-
Listopad 2015
LUŠTÍM, LUŠTÍŠ, LUŠTÍME
ANGLICKÁ KŘÍŽOVKA
1. Auto
2. Ovoce
3. Sešit
4. Mamka
5. Zmrzlina
6. Číslo
7. Okno
8. Škola
9. Bratr
10. Pero
11. Pomeranč
12. Sestra
X
X
OBRÁZKOVÁ KŘÍŽOVKA
12.
10.
7.
13.
4.
2.
9.
1.
3.
X
8.
11.
5.
(Vytvořily: Kája a Julča, 7. tř.)
Ámosek
-18-
6.
Listopad 2015
CIZOJAZYČNÉ OKÉNKO
Proč se učím cizí jazyky?
Mnohé žáky by pravděpodobně napadla odpověď: „Protože chodím do školy a musím. Je to
dřina, pořád musím do sebe soukat nová a nová slovíčka, nebaví mě to.“
Ano, cizí jazyk se nenaučíme hned. Chce to čas, trpělivost a hlavně pravidelnost. O to víc nás
pak potěší, když se v cizí zemi dokážeme zeptat, povídat si s
domorodci, nebo když jsme schopni poradit cizinci. A
nemyslete si, že když cizí jazyk nepoužíváte, všechno
zapomenete. V hlavě je uložený a až se jednou k němu
vrátíte, leccos se vám vybaví.
To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Na letošní dovolené v
Kyrgyzstánu jsme se domlouvali rusky. Vedle kyrgyzštiny je
tam totiž ruština druhým úředním jazykem. Rusky jsem
naposledy mluvila před více jak 25 lety. A věřte, mnoho se
mi vybavilo a věty šly tak nějak skládat samy od sebe.
Cizojazyčné prostředí také pomůže.
Žáci si uvědomují, že angličtina je dnes potřebná, že se
považuje za samozřejmost ji umět. S Ámoskem se podělili o své důvody, proč studovat jazyky.:
Barča (9. tř.) „V dnešní době je téměř nutností umět alespoň jeden cizí jazyk. Mnoho lidí ho
potřebuje v práci. Navíc v České republice je hodně cizinců, kterým mohu poradit. Je to
skvělý pocit, když zjistíte, že jste někomu mohli pomoci.“
Kája (7. tř.) „Cizí jazyky se mi hodí. Chtěla bych cestovat, podívat se do Francie, Anglie, do
Kanady. Proto se musím učit, abych se domluvila a tam ještě zdokonalila. Také ho určitě budu
potřebovat v práci.“
Eli (3. tř.) „Učíme se proto, abychom se mohli dorozumět s cizími lidmi.“
Martin (7. tř.) „Jsem rád, když si můžu přeložit věty, kterým bych jinak nerozuměl. A pak
třeba rozumím i počítačovým hrám.“
Vojta (8. tř.) „Cizí jazyky se učím proto, abych měl větší možnost při výběru povolání a abych
se dorozuměl s cizinci, kdykoli to budu potřebovat.“
Petr (8. tř.) „Učím se, abych se domluvil na dovolené, abych našel lepší uplatnění v práci,
abych si mohl přečíst nějaké cizojazyčné knihy. Učení se cizím jazykům rozšiřuje obzor a je
součástí životního stylu.“
Dan (9. tř.) „Svět je malý, možnosti cestovat velké, proto je důležité se učit cizí jazyky.“
Lucka (5. tř.) „Učíme se proto, abychom se dorozuměli v cizích zemích a abychom byli
chytří.“
Kuba (3. tř.) „Abychom se domluvili i mimo Česko.“
Kačka (9. tř.) „Jedním z mých snů je pracovat jako au-pair v zahraničí, proto se učím cizí
jazyky. Když máme někdy těžší nebo nezajímavý úkol, tenhle sen mě vždy přinutí ho udělat. A
němčina mě taky baví. Zjistila jsem, že znám spoustu germanismů a že němčina není tak
těžká. Spousta firem spolupracuje s německými společnostmi, takže němčina je určitě
potřebná.“
Štěpán (8. tř.) „Cizí jazyk se učím, abych byl chytřejší.“
Zuzka (3. tř.) „Učím se proto, abych se uměla domluvit v cizině.“
Vítek (7. tř.) „Pokud budu umět dobře cizí jazyky, budu mít v budoucnu lepší šanci získat
práci. Nebo budu moct pracovat v zahraničí. A hlavně se tam domluvím.“
Milí čtenáři Ámoska, všichni si dobře uvědomujete, jak potřebné je umět cizí jazyk.
Proto vytrvejte ve svém úsilí a ať vás případné počáteční neúspěchy neodradí. Pokud je to ve
vašich silách, nezůstaňte jen u angličtiny.
(zpracovala Marie Skolková)
Ámosek
-19-
Listopad 2015
PODZIM VE ŠKOLCE
Listí se začalo barvit, brambory sklízet, jablíčka dozrávat, kompoty zavařovat, houby růst,
zvířátka se ukládat k zimnímu spánku, vlaštovky odlétat do teplých krajin a díky tomu všemu,
jsme se ve školce nenudili a prožili jsme každý den ve školce naplno. Jak jsme si užívali ve
školce podzimu a podzimních témat vám více přiblíží následující fotografie.
(text i foto: L. Kremsová)
Ámosek
-20-
Listopad 2015
SPRÁVNÉ ODPOVĚDI
PŘESMYČKY
NA STRANĚ 15
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
Rusko
Polsko
Norsko
Litva
Indie
Kypr
Laos
Nepál
Peru
Mali
Togo
Libye
Dánsko
Finsko
ODPOVĚDI KE STRANĚ 8
Odpovědi:
1.
a) pátek
2.
a) vlk
3.
d) porovnat velikost Madly a Jany nelze
4.
c) 3
5.
b) 20
6.
c) 74 km/h
7.
60%
8.
4 kg
9.
370 m
ODPOVĚDI NA HÁDANKY KE STRANĚ
10.
Mont Blanc
15
11.
až 27 km
1. Atlas
2. Žádné
3. Šnek
4. Ježek
5. Hřebík
6. Předposlední
7. Kotě
...A PŘÁNÍ NA KONEC
Tak tu zase po roce,
máme opět Vánoce.
Pomeranče, mandarinky,
kapr nám spadl z linky.
Uplaval nám potrubím,
všichni se cpou cukrovím.
Ámosek Vám přeje, abyste si užili vánoční
pohodu u Popelky a Mrazíka
se svými nejbližšími a do nového
roku jen to nejlepší.
Ámosek
-21-
Listopad 2015
A ZÁVĚREM: VÁNOČNÍ PŘÁNÍ Z RŮZNÝCH KOUTŮ SVĚTA
V angličtině: Merry Christmas
V němčině: Frohe Weihnachten
V ruštině: С Рождеством и
V polštině: Wesołych Świąt
Ve vietnamštině: Giáng sinh vui vẻ
Ve francouzštině : Joyeux Noël
V maďarštině: Boldog Karácsonyt
V ukrajinštině: З Різдвом
V japonštině: メリークリスマス
V čínštině: !"#$%
Ve švédštině: God Jul
Ve španělštině: ¡Feliz Navidad
V italštině: Buon Natale
V latině: Mersare
(zdroj: https://translate.google.com)
(překladatelky: Pája a Barča)
Ámosek, časopis novinářského kroužku ZŠ Košetice
Vydává Základní škola a mateřská škola Košetice, 394 22 Košetice 165, okres Pelhřimov
Telefon: 565 498 183, e-mail: [email protected]
Šéfredaktor: Mgr. Jana Radilová
Redaktoři:
6.třída: Rutschová Kateřina
7. třída: Fialová Kateřina, Petrů Karolína, Plášilová Julie, Šádová Natálie, Svobodová Jitka
8. třída: Pinkas Martin
9.třída: Hrubá Kateřina, Lhotský Daniel, Koucký Daniel, Mezerová Pavlína, Pekárková Marie, Petrů
Adéla, Strakayová Barbora, Strnadová Karolína, Vošická Alena, Vančura Michal
Na tvorbě časopisu se podíleli rovněž žáci 9. třídy o hodinách mediální výchovy.
Grafická úprava časopisu: Petrů Karolína, Plášilová Julie, Petrů Adéla, Pinkas Martin, Vošická Alena
Ámosek
-22-
Listopad 2015