doc00_GA_Ziel3_CZ Final Korr-JvZ - Moorevital
download 
Stížnost Transkript
00_GA_Ziel3_CZ Final Korr-JvZ - Moorevital
Hydrologický posudek rašelinišť Část 2 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________ Objednatel: Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie Pillnitzer Platz 3 01326 Dresden Zhotovitel: Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH Gerlinger Straße 4 01728 Bannewitz Zpracovali: Dipl.-Ing. Karin Keßler Dipl.-Hydrol. Frank Edom* Dr.rer.nat. Ingo Dittrich Dr.rer.nat. Albrecht Münch Dipl.-Wirtsch.-Ing. Roman Dittrich * 88 stran 29 příloh 1 dodatek Bannewitz 12. 1. 2012 HYDROTELM Frank Edom Naundorfer Str. 18 01139 Dresden Hydrologický posudek rašelinišť 2 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obsah 1 2 2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.2 2.2.1 2.2.2 2.3 3 3.1 3.2 3.3 3.4 4 4.1 4.2 4.3 5 5.1 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.3.1 5.1.3.2 5.1.3.3 5.2 5.2.1 5.2.1.1 5.2.1.2 5.2.1.3 5.2.2 5.2.2.1 5.2.2.2 5.2.2.3 5.2.3 5.2.3.1 5.2.3.2 5.2.3.3 5.2.4 5.2.4.1 5.2.4.2 5.2.4.3 5.2.5 Úvod .................................................................................................................... 6 Vodní bilance ....................................................................................................... 7 Struktura modelu ................................................................................................. 7 Hydrotopy ............................................................................................................ 7 Klimatická data .................................................................................................... 7 Struktura modelu ................................................................................................. 8 Testovací plochy .................................................................................................. 9 Výsledky z testovacích ploch ............................................................................... 9 Ověření plauzibility testovacích ploch .................................................................. 9 Bilance vodního režimu testovacích ploch ......................................................... 10 Výsledky v rámci projektového území ................................................................ 11 Kvantitativní hydromorfologická analýza ............................................................ 11 Úvod .................................................................................................................. 11 Profilové průtoky ................................................................................................ 12 Transmisivity...................................................................................................... 13 Podíl stokové vody............................................................................................. 14 Prognóza ekotopů ............................................................................................. 14 Úvod .................................................................................................................. 14 Hydromorfologicky odvozené typy přírodních stanovišť EVL ............................. 16 Porovnání s typy přírodních stanovišť EVL rašelinišť a rašelinných lesů prvního podchycení ........................................................................................................ 17 Plány opatření ................................................................................................... 18 Podklady............................................................................................................ 18 Funkce a hodnoty rašelinišť v krajině ................................................................. 18 Autogenní regenerace rašelinišť ........................................................................ 19 Revitalizace rašelinišť ........................................................................................ 22 Vývojové cíle a strategie managementu ............................................................ 22 Priority a cíle jednotlivých rašelinišť ................................................................... 27 Principy zadržování vody ................................................................................... 28 Opatření týkající se jednotlivých rašelinišť ......................................................... 30 Kriegswiese, Schwarze Heide Gemeindehaide a Bornhaide.............................. 31 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 31 Vlastní výzkumy................................................................................................. 37 Doplňující opatření ............................................................................................ 39 Philippheide ....................................................................................................... 41 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 41 Vlastní výzkumy................................................................................................. 42 Doplňující opatření ............................................................................................ 44 Hirtsteinwiesen .................................................................................................. 46 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 46 Vlastní výzkumy................................................................................................. 46 Doplňující opatření ............................................................................................ 46 Gabelhaide (Paschwegmoor) a sousední rašeliništní plochy ............................. 47 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 47 Vlastní výzkumy................................................................................................. 48 Doplňující opatření ............................................................................................ 48 Kuhbrückenmoor ............................................................................................... 50 Hydrologický posudek rašelinišť 3 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.5.1 5.2.5.2 5.2.5.3 5.2.6 5.2.6.1 5.2.6.2 5.2.6.3 5.2.7 5.2.7.1 5.2.7.2 5.2.7.3 5.2.8 5.2.8.1 5.2.8.2 5.2.8.3 5.2.9 5.2.9.1 5.2.9.2 5.2.9.3 5.2.10 5.2.10.1 5.2.10.2 5.2.10.3 5.2.11 5.2.11.1 5.2.11.2 5.2.11.3 5.2.12 5.2.12.1 5.2.12.2 5.2.12.3 5.2.13 5.2.13.1 5.2.13.2 5.2.13.3 5.3 5.4 5.5 6 7 7.1 7.2 7.2.1 7.2.2 7.2.3 7.2.4 7.3 7.3.1 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 50 Vlastní výzkumy................................................................................................. 51 Doplňující opatření ............................................................................................ 52 Böhmwiese ........................................................................................................ 52 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 52 Vlastní výzkumy................................................................................................. 52 Doplňující opatření ............................................................................................ 53 Pfarrhaide .......................................................................................................... 53 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 53 Vlastní výzkumy................................................................................................. 53 Doplňující opatření ............................................................................................ 53 Wolfhaushaide ................................................................................................... 53 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 53 Vlastní výzkumy................................................................................................. 53 Doplňující opatření ............................................................................................ 54 Mühlsteigwiese .................................................................................................. 54 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 54 Vlastní výzkumy................................................................................................. 54 Doplňující opatření ............................................................................................ 54 Meierheide ......................................................................................................... 54 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 54 Vlastní výzkumy................................................................................................. 55 Doplňující opatření ............................................................................................ 56 Auerhahnmoor ................................................................................................... 57 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 57 Vlastní výzkumy................................................................................................. 58 Doplňující opatření ............................................................................................ 58 Flößner Moor ..................................................................................................... 59 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 59 Vlastní výzkumy................................................................................................. 59 Doplňující opatření ............................................................................................ 60 Distelfleck .......................................................................................................... 60 Existující posudky, plány a opatření................................................................... 60 Vlastní výzkumy................................................................................................. 60 Doplňující opatření ............................................................................................ 60 Ochranná pásma a jejich obhospodařování ....................................................... 61 Management zvěře ............................................................................................ 62 Turismus............................................................................................................ 66 Následky opatření .............................................................................................. 67 Koncept monitoringu .......................................................................................... 68 Stanovení cílů .................................................................................................... 68 Kontrola úspěšnosti ........................................................................................... 69 Monitoring příkopů ............................................................................................. 70 Měření stavu spodní vody .................................................................................. 70 Biotický monitoring (monitoring biotické složky půdního pokryvu) ...................... 72 Časový rámec pro monitoring úspěšnosti .......................................................... 73 Procesní studie .................................................................................................. 74 Monitoring příkopů, měření stavu spodní vody a biotický monitoring ................. 74 Hydrologický posudek rašelinišť 4 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 7.3.2 7.3.3 7.4 7.4.1 7.4.2 7.5 8 Půdní parametry ................................................................................................ 74 Zvláštní výzkumy ............................................................................................... 75 Zajištění důkazů ................................................................................................ 75 Zmenšení vzdálenosti spodní vody od povrchu terénu ...................................... 75 Změny jakosti vody ............................................................................................ 75 Testovací území ................................................................................................ 77 Literatura ........................................................................................................... 78 Hydrologický posudek rašelinišť 5 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Seznam příloh 1 Dílčí území rašeliništních komplexů a jejich spádových oblastí 2 Hydrotopy 3 Srážkové a povětrnostní stanice v okolí projektového území „Rašeliniště u Satzung“ 4 Vodní režim různých rašeliništních ekotopů 5 Mapa mocnosti rašeliny vstup modelu 6 Profilový průtok 7 Spád 8 Transmisivita 9 Podíl spádové vody 10 Prognóza ekotopů (hydromorfologická přírodní stanoviště) 11 EVL-prvotní podchycení 12 Plán opatření Schwarze Heide a Bornhaide 13 Tabulka opatření Schwarze Heide a Bornhaide 14 Stávající hrazení Philippheide a Auerhahnmoor 15 Plán opatření Philippheide jih 16 Plán opatření Philippheide sever 17 Tabulka opatření Philippheide 18 Názvy místních lokalit Gabelhaide (Paschwegmoor) a okolí 19 Plán opatření Gabelhaide (Paschwegmoor) a spádová oblast 20 Tabulka opatření Gabelhaide 21 Plán opatření Kuhbrückenmoor 22 Tabulka opatření Kuhbrückenmoor 23 Plán opatření Meierhaide 24 Tabulka opatření Meierhaide 25 Plán opatření Auerhahnmoor 26 Tabulka opatření Auerhahnmoor 27 Převzetí zpráv z plánu péče o EVL pro SCI 263: plán hrazení Meierhaide – severozápad, mapa Z-7. 28 Převzetí zpráv z plánu péče o EVL pro SCI 263: návrh zrušení silnice, mapa Z-8. 29 Převzetí zpráv z plánu péče o EVL pro SCI 263: plán hrazení Kriegswiese, mapa Z-9. Hydrologický posudek rašelinišť 6 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 1 Úvod V rámci přeshraničního projektu dotačního programu Cíl 3 „Revitalizace rašelinišť mezi H. Sv. Šebastiána a Satzung“ mají být příkladně revitalizována rašeliniště u obce Satzung. Za tímto účelem má dojít k posílení přirozeného regeneračního potenciálu rašelinišť, a sice odstraněním antropogenních poruch. Kromě toho mají být příkladně aplikovány cíle směrnice EVL, směrnice o ptačích oblastech a dále rozvinuty metody ochrany rašelinišť. Celý projekt je rozdělen do dvou fází. Ve fázi 1 mají být shromážděny základní odborné výchozí informace a naplánována a odsouhlasena opatření vhodná k realizaci. V navazující fázi 2 pak tato opatření mají být zrealizována. Následující odborný posudek spadá do fáze 1 a týká se výhradně německé části projektového území. Odborné základy a kvalitativní hydromorfologická analýza byly zpracovány v rámci prvního dílčího projektu z pověření Zemského ředitelství Chemnitz k 31. 3. 2011. V následném druhém dílčím projektu bude provedena kvantitativní hydromorfologická analýza a prognóza ekotopů. Na tomto základě byl vypracován plán opatření k zadržování vody a opětovného napojení spádových oblastí rašelinišť a koncept monitoringu. Mělo být provedeno následující: - Shromáždění základních hydromorfologických informací (srov. dílčí projekt 1) a další odborné plány, které jsou zapotřebí pro prognózu ekotopů a následné odvození opatření k revitalizaci rašelinišť. - Sestavení prognózy ekotopů za zvláštního zohlednění typů přírodních stanovišť EVL. Přitom mají být v celém rozsahu zohledněny výsledky stratigrafických výzkumů, hydromorfologické analýzy a aktuálního výskytu biotopů. - Detailní plán opatření. - Srovnání plánu opatření s plánem péče o EVL a vypracování pokynů vázaných ke konkrétním plochám. - Popis následků opatření (např. zásobování vodou, povodně, eroze). - Představení výsledků výzkumu a opatření. - Sestavení resumé hydrologické analýzy rašelinišť pro účely veřejné publikace v rámci projektu programu Cíl 3. Názvy obcí a míst, kde se nachází jednotlivé rašelinné komplexy, byly vysvětleny v 1. dílčí zprávě v kap. 2.3. Jména zůstávají s výjimkou rašelinišť „Beilmoor“ a „Knauerliebmoor“ zachována. Pro rašeliniště „Beilmoor“ byl v souborech historických map Sächsische Meilenblätter nalezen název „Pfarr-Heyde“, takže tento rašelinný komplex je v další zprávě pojmenován „Pfarrhaide“. Pro rašeliniště “Paschwegmoor” používáme název přejatý ze stejného zdroje, „Gabelhaide“, protože se k tomuto rašeliništi rozdělenému různými vodoteči hodí lépe. Aby se předešlo záměnám rašeliniště Kühnheide s „Bauerheide“, bylo rašeliniště „Bauerheide“ v rámci projektového území přejmenováno na „Knauerliebmoor“. Nová jména Hydrologický posudek rašelinišť 7 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ dostala rašeliniště „Bornhaide“ a „Gemeindehaide“ severně a východně od rašeliniště „Kriegswiese“ (srov. kap. 5.2.1). Názvy míst a obcí jsou zaneseny v příloze 5. V rámci prognózy ekotopů a plánu opatření byly 24. 5. 2011 a v rozmezí 6. - 8. 7. 2011 provedeny namátkové pochůzky. Aby nebyli rušeni hnízdící tetřívkové, nemohla být jižní rašeliniště navštívena dříve než v červenci. Dále bychom chtěli poděkovat panu Dirku Wendelovi za zhlédnutí a možnost diskuse ve spojitosti s kapitolou 5.1. 2 Vodní bilance Vodní bilance je vedle reliéfu důležitou vstupní veličinou kvantitativní hydromorfologické analýzy. Proto je převzata a částečně doplněna kapitola z 1. dílčí zprávy. Ke zjištění vodní bilance musí být kvantifikovány jednotlivé komponenty vyrovnání vodní bilance Rges = Pkorr + PNebel – ET – RG. Rges je územní odtok, Pkorr korigované srážky, PNebel mlžné srážky, které vegetace v mlze “vyčerpá” ze vzduchu, ET aktuální odpařování vegetace a RG nové vytváření spodních vod resp. odtok vsakující se v rozsedlinách základní horniny. Pro kvantitativní hydromorfologickou analýzu byla vodní bilance spočítána pomocí modelu AKWA-M® (MÜNCH 1994, 2008). Simulace proběhly pro dvacetileté období 1981 do 2000 s jednodenním odstupem. Vyhodnocena a zpracována byla střední vodní bilance každé dílčí plochy, která vychází z půdního využití a místních klimatických a geomorfologických podmínek. 2.1 2.1.1 Struktura modelu Hydrotopy Projektové území bylo rozčleněno na hydrotopy resp. modelové dílčí plochy na základě digitálního střihu dostupných geodat pomocí ArcGIS 9.3.1. Každý hydrotop má své vstupní parametry – půdní typ, využití půdy, dílčí území a parametry reliéfu (střední výška, uspořádání, svahový sklon; srov. část 1, KEßLER a kol. 2011). Lesní plochy byly diferencovány na základě složení stromového porostu, jeho hustoty, stáří a půdní vegetace. Hydrotopy vzniklé tímto způsobem jsou zobrazeny v příloze 2. Rašeliniště jsou charakterizována v modulu rašelinišť „AKWA-M®-Moormodul“ na základě jejich mocnosti, rašelinné vegetace a intenzity odvodňování (parametr hustota a hloubka). Tyto pro rašeliniště specifické parametry byly odhadovány na základě existujících podkladů. 2.1.2 Klimatická data Aby mohlo dojít k simulaci vodní bilance, jsou k tomu zapotřebí dlouhé řady klimatických dat, den po dni. Ve zkoumané oblasti samotné nejsou žádné klimatické stanice, v okruhu cca 20 km se nachází sedm stanovišť pro měření srážek (srov. příl. 3). Ze sedmi stanovišť pro měření srážek byla pro svou prostorovou blízkost využívána stanoviště v obcích Reitzenhain Hydrologický posudek rašelinišť 8 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ a Jöhstadt. Srážková data byla stran systematické chyby měření korigována podle postupů dle RICHTERA (1995) - (Pkorr). Data klimatických veličin, teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, rychlost větru a délka slunečního svitu jsou k dispozici na třech klimatických stanicích nacházejících se v obci Marienberg, na Fichtelbergu a v Nové Vsi v Horách (Česká republika). Stanice Marienberg leží zkoumané oblasti nejblíže (14 km), její výška však svými 639 m n. m. leží průměrně asi o 200 m níže než projektové území. Výšky jejího povrchu se pohybují v rozmezí 750 až 900 m n. m. a jejich průměr je cca 840 m n. m. Aby se daly lépe navodit nadmořská výška a nevlídné klimatické podmínky hřebene Krušných hor, byly přibrány i stanice Fichtelberg (1213 m n. m., exponovaná hřebenová poloha) a Nová Ves v Horách (726 m n. m., poloha již na druhé straně hřebene). Údaje byly sestaveny za dvacetileté období od 1. 1. 1981 do 31. 12. 2000. O doplňování chybějících hodnot informuje taktéž příloha 3. Během kalibrace modelu byla klimatická data z použitých stanic na projektové území aplikována na základě zvážení vzdálenosti. Hodnotám rychlosti větru na Fichtelbergu se na základě velmi vysokých hodnot přikládala mnohem menší váha než u ostatních klimatických veličin, aby se předešlo přecenění potenciálního odpařování. Dále byly přizpůsobeny hodnoty teploty vzduchu v závislosti na nadmořské výšce dílčích území s pro severní sklon Krušných hor zjištěným poklesem teplot v hodnotě -0.56 K na 100 výškových metrů (GOLDBERG 1999). 2.1.3 Struktura modelu Do modelu vodní bilance AKWA-M® byly přes rozhraní přeneseny hydrotopy se svými parametry a tím vznikl jednotný souhrnný model projektové oblasti o rozloze 1341 ha (včetně jižní spádové oblasti rašeliniště Kriegswiese). Tento souhrnný model zahrnuje jak plochy rašelinišť (360 ha, 26,9 %) s jejich silikátovými spádovými oblastmi (518 ha, 38,6 %), tak ostatní plochy uvnitř hranice projektového území (bez vztahu k rašeliništím 463 ha, 34,5 %). Použity byly následující modelové přístupy: • srážková korektura dle Richtera (1995) • modul mlžné srážky • odpařování: Penman (1961) • intercepční zásobník • sněhový modul • evaporace z půdy a z přízemní vegetace • infiltrace SMINF • horizontálně vrstvené půdní zásobníky dle půdní mapy Bkkonz Sachsen s půdními parametry dle BKA4 (1994) • rašelinný modul AKWA-M® pro rašeliniště (dvouvrstvé zásobníky s funkcí půdních Hydrologický posudek rašelinišť 9 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ parametrů typ a hloubka rašeliny) s těžce propustným rašelinným základem (kf=0,0055 cm/d) • hypodermické odtokové komponenty v blízkosti povrchu jako samostatné lineární zásobníky • 2 základní odtokové komponenty jako samostatný lineární zásobník 2.1.4 Testovací plochy Aby mohly být zhodnoceny výsledky simulace, bylo nejdříve definováno 14 testovacích ploch, které zobrazují typická stanoviště projektové oblasti pro rovný povrch. Těžiště přitom spočívalo v rozdílech mezi • stanovišti s lesním porostem (plně zakmeněné staré porosty) a bezlesými stanovišti, • silikátovými a rašelinnými stanovišti a stejně tak i • nejvyššími a nejnižšími polohami (900 a 750 m n. m.). Tyto testovací plochy tak popisují možné spektrum vodní bilance tak jak tomu je v rámci projektového území. Reálné hydrotopy se v závislosti na vlastnostech stanoviště a vegetace většinou pohybují uvnitř této hranice (srov. příloha 4). 2.2 2.2.1 Výsledky z testovacích ploch Ověření plauzibility testovacích ploch Testovací plochy a jejich výsledky jsou shrnuty v příloze 4. Plauzibilita simulované střední vodní bilance může být ověřena pomocí BERNHOFER A KOL. (2008). V BERNHOFER A KOL. (2008) bylo potenciální odpařování určeno jako referenční odpařování travního porostu, takže má smysl pouze porovnání se stanovištěm porostlým travním porostem. Hodnoty simulované prostřednictvím AKWA-M® lze tudíž dobře přizpůsobit výsledkům BERNHOFERA A KOL. (2008) (srov. tab. 1). Odlišné vlastnosti stanoviště (svahový spád a směr, vegetace aj.) vedou k odchylné vodní bilanci. Tabulka 1: Vodní bilance pro travnaté plochy (v mm). korig. srážky potenc. odpařování Pkorr (bez mlž.sráž.) ETP nadmoř. výš. 900 750 900 750 ® AKWA-M 1112 1058 531 555 BERNHOFER A 1100...1200 1000…1100 520…540 530…570 KOL. (2008) klimat. vodní bilance Pkorr - ETP 900 750 581 503 550…650 500…600 K ověření plauzibility může být dále přibrána střední bilance od ZINKE & EDOM (2006), která byla vypracována pro rašeliniště Kriegswiese. Je nejvíce srovnatelná s testovacími plochami 5 a 6 (s a bez borovice kleče na vrchovištích, 900 m n. m.). Ačkoliv byly základem výpočtů srážky naměřené v jiném časovém období (1901-1950, stanice Reitzenhain), byly pomocí AKWA-M® simulovány srovnatelné bilanční veličiny. Pouze mlžné srážky odhaduje ZINKE & EDOM (2006) podstatně vyšší, což se stejně tak odráží v horizontálním odtoku rašeliniště. Pro vertikální hloubkové vsakování skrz rašelinné podloží byl v AKWA-M® zvolen parametr, Hydrologický posudek rašelinišť 10 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ který vede k hodnotě 20 mm/a. Tabulka 2: Vodní bilance rašeliniště Kriegswiese (v mm). korig. srážky mlžné srážky Pkorr PN ZINKE & EDOM (2006) vrchoviště s borovicí klečí bezlesé vrchoviště 2.2.2 odpařování rašeliniště ETR vertikální hloubkové vsakování RV horizontální odtok rašeliniště RH 1100..1120 100…80 450 10…30 730 1112 23 449 20 666 1112 7 442 20 657 Bilance vodního režimu testovacích ploch Vliv lesního porostu Lesní plochy se v horské krajině oproti travnatým porostům vyznačují větším vnosem vody, který je indukován “odčerpáním” z mlhy (mlžné srážky). V modelovém výpočtu obnáší u smrku přibližně 85...90 mm, u borovice 55...58 mm a u borovice kleče 23...24 mm. U bezlesých ploch se srážkový přírůstek většinou pohybuje pod 10 mm (srov. příl. 4). Svými tmavšími a většími povrchy odpařují lesní plochy více vody než plochy bezlesé. Pro testovací plochy se hodnoty 40...50 mm pohybují nad hodnotami travnatých ploch (jak ETP tak ETR). Jestliže se započítají mlžné srážky, jsou výsledné odtoky pouze nepatrně nižší (7 mm borovice) nebo dokonce vyšší (+7 mm smrk) než u travnatých ploch. Vliv půdy Rašelinné ekotopy bez stromového porostu (ekotop Sphagnum a ostřice) mají nejmenší odpařování (ETP 450...493 mm a ETR od 427...453 mm). Toto je – podle vzorce odpařování dle ROMANOVA (1961) – v modulu rašeliniště závislé na stavu spodní vody: jestliže tento klesá, odpařování je redukováno. Jestliže jsou rašeliniště pokryta stromovým porostem, dostaví se srovnatelné ETP jako na silikátových stanovištích (viz testovací plochy smrk). Reálné odpařování rašelinných stanovišť se smrkovým porostem je ovšem o 50...60 mm nižší, což vychází z omezení schopnosti transpirace u smrků při vysokých stavech spodní vody. V důsledku toho se na rašelinných stanovištích simulují o 55...65 mm vyšší odtoky než na stanovištích silikátových (srov. příl. 4). Podle simulace rašeliniště s těžce propustným rašelinným podložím, je vertikální hloubkový průsak jen 20 mm (přibližně 3 % celkového odtoku), převážná část v jádru rašeliniště odtéká horizontálně a přes příkopy (RH resp. RD). Na silikátových stanovištích prosákne 85 až 90 % do podloží (základní odtok) a jsou rašeliništím k dispozici částečně jako svahový přítok. Zbytek jsou laterální přímé odtokové komponenty, které rychle odtečou po povrchu nebo v půdní části. Hydrologický posudek rašelinišť 11 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Vliv nadmořské výšky Srážky jsou ve vyšších polohách projektového území (cca 900 m n. m. ) o 50...55 mm vyšší než v nadmořských výškách kolem 750 m n. m., naproti tomu potenciální odpařování je o 20...25 mm nižší. Následkem toho je ve vyšších polohách k dispozici o 60...70 mm více vody, která odtéká (srov. příl. 4). 2.3 Výsledky v rámci projektového území Střední bilance pro celé projektové území (rašelinná plocha a silikátové plochy) je rovněž součástí přílohy 4. Podle toho je hodnota vstupních srážek 1124 mm, z čehož 34 mm přináší mlha. Na základě ploch orientovaných převážně severním směrem a díky malému množství starých porostů, je hodnota potenciálního odpařování pouze 524 mm, reálné odpařování pak 460 mm. Celkově 59 % srážek odteče (662 mm). 3 Kvantitativní hydromorfologická analýza 3.1 Úvod Hydromorfologická analýza rašelinných oblastí vypovídá o jejich podstatných fyzikálních a vědeckých potenciálech, o potenciálech látkové bilance, resp. vlastnostech a hydroekologických souvislostech rašelinných oblastí. S těmito vědomostmi lze kvantitativně odůvodnit opatření na revitalizaci rašelinišť. Společně se složením vody, která je za účelem revitalizace rašelinišť k dispozici, se prognostikuje trofie (úživnost) a potenciální vegetační vývoj rašelinišť, která mají být revitalizována a vývoj hydromorfologických struktur. Kromě toho je možné odhadovat nebezpečí a proveditelnost. Pomocí hydromorfologické analýzy se z dosud dalekosáhle empirického, často subjektivními vědomostmi, názory a záměry ovlivněného plánování opatření na revitalizaci rašelinišť stává více objektivizovaný proces. Hydromorfologická analýza rašelinných oblastí byla v Západní Evropě poprvé provedena v rašeliništi Mothhäuser Haide (SCHMIDT a kol. 1993, EDOM & GOLUBCOV 1996a,b) a od té doby se nepřetržitě dále vyvíjela (EDOM a kol. 2005). Dosud nejnovější vědecký a praktický stav vysvětluje i EDOM a kol. (2009b, 2011). Potud jsou zde reprodukovány pouze hrubé rysy tohoto procesu. Vstupními veličinami jsou digitální model povrchu ATKIS®-DGM2 (Laser-Scan) a v kapitole 2 vypočítaný odtok R každého hydrotopu. Výpočty jsou přesně vzato platné pouze pro rašelinné půdy. Protože některé plochy rašelinišť jako např. u „Schwarze Heide“ byly z velké části až na slatinný základ odtěženy a jisté aktuální rozšíření rašeliny není známé, byla za oblast, pro kterou tyto výpovědi platí, zvolena původní hranice rozšíření rašeliny. Uvnitř této hranice se v dřívějších dobách již rašeliniště vyvíjelo. Nová tvorba rašeliniště je tak za příhodných hydrologických a strukturálních podmínek také opět možná. Výsledky výpočtů jsou i přes omezenou platnost vně rašelinných ploch interpretovány i pro spádovou oblast, protože se tak ozřejmí souvislosti mezi spádovou oblastí a plochami rašeliniště. Hranice rašelinných těles byla přejata z odborného konceptu SIMON (zkráceně FK SIMON, KEßLER a kol. 2010b). Vedle rašelinných ploch geologických map jsou zahrnuty rašelinná ložiska s nízkou mocností resp. půdy a plochy rašelinného charakteru s typickou vegetací Hydrologický posudek rašelinišť 12 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ rašelinišť (srov. kap. 2.4.4 a příl. 3 v první části posudku). V prognóze ekotopů (srov. kap. 4) ještě přistupují třídy mocnosti rašelinišť < 0,5 m, 0,5 m – 1,5 m a > 1,5 m. Byly určeny nebo odhadnuty na základě FK SIMON, posudku rašelin vypracovaného GLA Freiberg (ROST & HEMPEL 1948 a-d) a vlastních výzkumů v první části posudku. Plochy rašelinišť a slatin jsou znázorněny společně s mocnostmi rašelinišť a s jejich názvy v příloze 5. Na kvalitu prognózy ekotopů mají vliv nejistoty ohledně rozlohy a mocnosti rašeliny. Hydromorfologické výpočty se zakládají na předpokladu, že všechny příkopy v oblasti jsou zanesené a neodvádí žádnou vodu. Tím představují vodní rozčlenění a maximálně možný potenciál bez odvodňování příkopy resp. meliorované plochy. Odchylky od dnešního stavu jsou zapříčiněny přerozdělením vody příkopů a možnými prameništi (puklinové prameny), které nemohly být v modelu rovněž dosud zohledněny. Pro celou oblast výzkumu byly pro každý segment určeny specifické profilové průtoky, a sice prostřednictvím rastrového výpočtu pomocí programu ARC-View® s jednotkou [l/(s·km)] (příl. 6). Jestliže se tyto hodnoty vydělí 3,6, získáme specifické profilové průtoky vyjádřené jednotkou [l/(h·m)]: To je množství vody v litrech, která v dlouhodobém průměru protéká rašelinným tělesem nebo na jeho povrchu na 1 m šíře během 1 hodiny, když tato voda není předem odvedena příkopy. Jestliže se specifický profilový průtok vydělí spádem (příl. 7), získáme mapu potřebných transmisivit (příl. 8). Pro většinu krušnohorských rašelinných ekotopů se jedná přibližně o potenciální transmisivity akrotelmu. Tyto odpovídají střednědobě stabilním rostlinným společenstvím vytvářejícím rašelinu a mohou být použity pro odvození vegetačního zónování v rašeliništích, o které lze realisticky usilovat. (srov. kap. 4). Mapa troficky účinného podílu stokové vody umožňuje hrubý odhad potenciálního zónování hydrochemických vztahů v rašelinném tělese (příl. 9). Při výpočtu se předpokládá maximální a trvalé stanovení živin v rostlinném pokryvu a v rašelině. Číslice 1 znamená, že na stanovišti teče pouze minerálně (silikátovým podložím) formovaná stoková voda. Číslice 0 znamená, že se potenciálně jedná o čistě ombrogenní resp. ombrotrofní stanoviště (vrchoviště). Tím je možné odstupňování mezi stanovišti formovanými minerogenními (soligenními nebo geogenními) a ombrogenními procesy (viz EDOM a kol. 2007a,b,c). 3.2 Profilové průtoky Profilové průtoky zobrazují vodní proudy v blízkosti povrchu krajiny jako následek reliéfu. Z vypočítaných profilových průtoků (příl. 6) lze odvodit následující závěry: • Převážná část projektového území vykazuje střední profilové průtoky mezi 1 a 5 l/(s*km) (žluté). • Nižší profilové průtoky (0 až 1 l/(s·km), bílé až světle žluté) označují vrcholky, vyvýšeniny a horské hřbety, jako např. vrcholky mezi Schönbergem a Hirtsteinem, ale také rozvodí v rašeliništi Kriegswiese. • V údolích a na úbočích se vyskytují vyšší profilové průtoky (5 až 50 l/(s·km), světle zelené). V těchto údolních formacích jsou komplexy rašelinišť zastoupeny často. Širokoplošně vysoké profilové průtoky se vyskytují v rašeliništích „Schwarze Heide“, Hydrologický posudek rašelinišť 13 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ „Knauerliebmoor“ a „Pfarrhaide“. Častější jsou ovšem vodoteče jako v rašeliništi „Paschwegmoor“ nebo „Philippheide“. • Vysoké profilové průtoky (> 50 l/(s·km) tmavě zelené a > 500 l/(s·km) modré) již nemohou protékat rašelinnou vegetací a jejich akrotelmy a jsou značeny jako stále tekoucí povrchové vody (modré) nebo v lepším případě zavlažovací kanály (tmavě zelené, DITTRICH a kol. 2004). Vyskytují se v místě odtoků mnoha rašeliništních komplexů a jsou již také často zakresleny v souborech historických map Sächsische Meilenblätter (srov. tabulka 3). V těchto případech lze vycházet z toho, že se jedná o přirozené tekoucí vody. Díky antropogenním změnám reliéfu v rašeliništích může ovšem obraz potenciálně přirozených tekoucích vod vypadat jinak, než jak tomu bylo původně. Tabulka 3: Tekoucí vody v rašeliništních komplexech podle souborů historických map Sächsische Meilenblätter (1810). Rašelin. komplex Tekoucí povrchové vody Kriegswiese Bornhaide Schwarze Heide Kuhbrückenmoor Gabelhaide Böhmwiese Philippheide potok „Die Peile-Bach“ (dnes Beilbach) „Schwarze Pockau Born“ střední a zadní obecní potůček (Gemeindebächel) přední obecní potůček (Gemeindebächel) pramenné potoky potoka Tiefenbach potok Brettmühlenbach potok Lahlkampbach, odtoky přes Distelfleck resp. Flößnermoor k říčce Schwarze Pockau vesnický potok Satzung a potok Mühlsteig pramenné řeky potoků Rothenbach a Haselbach Wolfhausheide Auerhahnmoor 3.3 Transmisivity Potenciální (průtočná) transmisivita se vypočítává z profilového průtoku, děleno spádem. V rašeliništích je úzce spojena s vegetací (EDOM 2001, srov. 4.1). Vně rašelinišť, zejména v případě propustných půd, se vodní toky vyskytují v hlubších vrstvách půdy a hornin, takže zde již neexistuje tato úzká souvislost s vegetací. Mělo by však dojít k přezkoumání v terénu, protože zejména malá rašeliniště již nejsou známa. Vysoké až velmi vysoké transmisivity se mohou vyskytovat jak u vysokých profilových průtoků tak také v případě velmi malého spádu. Velmi vysoké transmisivity > 200 cm²/s (tmavě modře) existují zejména v odtokových drahách, na které může být nahlíženo také jako na přírodní toky (srov. kap. 3.2). Vysoké transmisivity mezi 3 a 200 cm²/s (žlutě, zeleně až světle modře) označují otevřené rašeliništní ekotopy. Vyskytují se zejména v rašeliništích „Schwarze Heide“, „Wolfhaus Heide“, „Böhmwiese“, „Knauerliebmoor“ a v centrálním rašeliništi „Philippheide“. Maloplošné pak v rašeliništích „Kriegswiese“, „Gabelhaide“ (Paschwegmoor) a v jihozápadní části rašeliniště „Meierhaide“. Ve zbývající části rašeliniště „Meierhaide“ a v rašeliništi „Auerhahnmoor“ lze vyšší transmisivity rozeznat pouze v odtokových strouhách míst, kde byla těžena rašelina resp. v hlubokých příkopech a lagových strukturách. Příkopy jsou sice vypočítávány v rámci přípravy DGM pro hydromorfologickou analýzu, v reliéfu se ovšem ještě prokreslují velmi vysoké příkopy, protože příkopy provázející sesedání zasahuje daleko do okolní krajiny. Tyto struktury by i po zanesení příkopů ještě dlouho působily jako terénní propadliny, takže by po uhlazení zbývajících Hydrologický posudek rašelinišť 14 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ snížených struktur podél hlubokých příkopů dlouhodobě představovaly realistické scenérie. Střední až nízké transmisivity mezi 0,5 a 3 cm²/s (světle červeně až růžově), částečně také do 5 cm²/s (světle žlutě), označují potenciální rašeliništní lesy. Velkoplošně byly vypočítány v rašeliništích Kriegswiese, Paschwegmoor a Philippheide. Lemují především zóny s vysokou transmisivitou a tím aktivní rašeliništní ekotopy. Maloplošně se vyskytují také v ostatních rašeliništních komplexech. Velmi malé transmisivity < 0,5 cm²/s (tmavě červeně) označují zbytková rašeliništní tělesa a kousky rašeliny v rašeliništích Meierhaide a Paschwegmoor. Také v rašeliništi Auerhahnmoor vedly změny reliéfu podmíněné odvodňováním k tomu, že byly vypočítány již jen velmi malé transmisivity. V rašeliništi Philippheide je severně od místa těžby rašeliny díky přítoku stokové vody odříznuto ložisko rašeliny a vykazuje rovněž velmi malé transmisivity. Velmi malé transmisivity byly vypočítány také u rašelinného tělesa navazujícího v severozápadní části. Louky Hirtsteinwiesen a Mühlsteigwiese obsahují podle selektivního mapování biotopů (SBK2) kromě jiného také rašeliništní ekotopy. Tyto ovšem vykazují vyšší, pro rašeliništní ekotopy typické transmisivity pouze v jižní části. V červnu 2011 byly v rámci jedné pochůzky v jihozápadní části louky Hirtsteinwiesen nalezeny ostřice a rašeliníky. Lokálně bylo možné vpichem prokázat cca 20-30 cm silné ložisko rašeliny, čímž se výpočty principiálně potvrzují. V krajině by měly být poloha a podoba rašeliništních ekotopů blíže ohraničena. Výrony pramenné vody mohou ve srovnání s hydromorfologickými výpočty způsobit další mokré a rašeliništní ekotopy. 3.4 Podíl stokové vody Podíl stokové vody udává poměr mezi minerogenním odtokem stokové vody ze spádové oblasti a ombrotrofním odtokem z ploch rašelinišť, to znamená odtokem napájeným pouze ze srážkové vody a tím chudším na živiny. Je interpretován v příloze 9. Silně ombrotrofní jsou centrální části rašelinišť „Kriegswiese“, „Philippheide“, „Auerhahnmoor“ a „Meierhaide“. Stokovou vodou ovlivněné vodoteče v rašeliništi „Gabelhaide“ (Paschwegmoor) ombrotrofní zbytková rašeliništní tělesa obtékají. Také rašeliniště „Schwarze Heide“ je relativně silně ovlivněno přítokem stokové vody. 4 Prognóza ekotopů 4.1 Úvod Závislost mezi hydrologickými a hydraulickými parametry a reálným zónováním ekotopů v rašeliništích pochází od IVANOVA (1975) a byla dále rozvíjena EDOMEM & GOLUBCOVEM (1996a, b). EDOM (2001a, b) formuloval čtyři hlavní teorémy hydrologie rašelinišť, které slouží jako základ pro další reflexe: 1. K akumulaci rašeliny a růstu rašeliniště se voda musí v dlouhodobém průměru nacházet v blízkosti povrchu, na povrchu nebo nad ním. 2. Oxidační procesy (aerace, vnos iontů) a tlak (změny zatížení) mění hydraulické vlastnosti Hydrologický posudek rašelinišť 15 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ rašeliny, obzvláště se mění (většinou se zmenšuje) velikost pórů a tím pádem pórovitost, akumulační koeficient a hydraulická vodivost. 3. V rostoucích rašeliništích probíhá mezoreliéf povrchu rašeliniště do značné míry paralelně s povrchem hladiny vody rašeliniště. Tak mohou formy mezoreliéfu rašeliniště znázorňovat povrch útvaru spodní vody. 4. Na základě rašelinotvorného procesu jsou stabilní vegetační formy jak důsledkem, tak i příčinou hydrologických vlastností stanoviště. Proto je vzájemný vztah mezi hydrologickými vlastnostmi a vegetačním pokryvem v rostoucím rašeliništi obzvláště těsný. Čtvrtý hydrologický hlavní teorém rašelinišť se dále rozvádí následovně: „Rostliny a jimi vytvářená rašelina tvoří i vlastní průtočné médium. Členěním své hustoty a svých pórů regulují hydraulické vlastnosti jako stav vody, kapilární vzlínání a profilový průtok.“ (citát EDOM 2001b). Ruská literatura uvádí pro různé ekotopy rašelinišť odpovídající hydrologické parametry. EDOM & GOLUBCOV (1996b) vycházejí z toho, že tyto parametry platí do značné míry pro podobné ekotopy a rašelinné struktury, i když jsou možné různé lokální rozdíly. Pro Krušné hory srovnávali parametry s typickými strukturami ekotopů rašelinišť a rostlinnými společenstvy, popsanými v KÄSTNER & FLÖßNER (1933), takže na základě vypočtených transmisivit (srov. kap. 3.3) byla umožněna první prognóza ekotopů. Tak mohlo být odvozeno potenciální zónování vegetace po dokončení regenerace rašeliniště, tzn. po úplném obnovení akrotelmu. Že je možná i dlouhodobější regenerace odvodněných rašelinišť, ukazují průzkumy EDOMA & W ENDELA (1998) příp. W ENDELA (2010) v různých rašeliništích Krušných hor. Pro úspěšnou regeneraci jsou podle EDOMA & GOLUBCOVA (1996a, b) potřebné následující podmínky: • V bližším okolí se vyskytuje v potřebný potenciál druhů, který tedy může imigrovat a postupně osidlovat nově vznikající přírodní stanoviště. • Pokud možno vyloučení přetrvávajících antropogenních rušivých vlivů (např. imise dusíku a oxidů síry). Zvláštní roli zde zaujímají hlavní tvůrci rašeliny, protože se podstatnou měrou podílejí na zanášení příkopů a na vyrovnání reliéfu (W ENDEL 2010). Jestliže druhový potenciál (již) není k dispozici nebo se nedá počítat s žádoucí rychlou imigrací, mohly by být tyto klíčové druhy (např. Sphagnum magellanicum, S. rubellum, S. tenellum, Scheuchzeria palustris), ale i jiné ohrožené druhy, cíleně přeneseny do vhodných abiotických struktur. Jestliže se např. Pinus rotundata nevyskytuje na řešené ploše, ale v bezprostřední blízkosti (např. v rašeliništi „Gabelhaide“ nebo Paschwegmoor), měla by být tato plocha očištěna od ostatních druhů stromů, aby se uvedená slunná dřevina mohla šířit. Nevyskytuje-li se borovice blatka v této oblasti vůbec, může zde být vysazena, jak se to v devadesátých letech provedlo v rašeliništi Stengelhaide (tehdy ale bez předchozí prognózy pro ekotop a z toho důvodu také s velkými ztrátami). Zde je třeba se vyhnout druhům nepocházejícím z Krušných hor, jako v některých okrajových částech vrchoviště Kriegswiese nebo Philippheide (BOHNSACK 1990, UHLMANN Hydrologický posudek rašelinišť 16 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 2002). V pozdějších pracích byla prognóza ekotopů rozšířena o parametry podíl stokové vody a mocnost rašeliniště (např. EDOM a kol. 2005, 2007a,b,c, 2009b, 2011). Prognostikované ekotopy se dají shrnout do potenciálních příp. hydromorfologicky odvozených evropsky významných typů přírodních stanovišť, umožňujících prognózu vývoje pro aktuálně mapované typy přírodních stanovišť EVL (EDOM a kol. 2010). Velice nízké transmisivity < 0,5 cm²/s (tmavočerveně) byly v EDOM (2001b) uváděny jako potenciální rašelinné smrčiny s výškou stromů do 15 m. Pro klíčové pro biotopy typické druhy, jako je suchopýr pochvatý nebo vlochyně, jsou ale moc suché a neschopné akumulovat rašelinu, takže v pozdějších posudcích (např. EDOM a kol. 2009b, KEßLER a kol. 2010a) již nejsou hodnoceny jako potenciální rašelinné typy přírodních stanovišť. Na mělkých vrstvách rašeliny a při vnosu živin se mohou vyvinout horské smrčiny, které však nepatří k rašelinným typům přírodních stanovišť. Pro rašelinné valy rašeliniště Meierhaide ale i pro velké části rašeliniště Auerhahnmoor a severní a jižní zbytkové těleso rašeliniště Paschwegmoor tak byly vypočteny velice nízké transmisivity. U takových suchých oblastí, neležících v dosahu hydrologického přítoku do cennějších rašelinných typů přírodních stanovišť popř. u jejich potenciálu, je ke zvážení, zda by opatření k zadržení vody měla být vůbec realizována. Může být zachováno extenzivní lesnické užívání. Alternativou je úprava reliéfu, kterou může být dosaženo lepšího zavodnění. V případě Schreiberova rašeliniště (Schreiberhaide - oblast těžby rašeliny Hora Sv. Šebestiána) na českém projektovém území, je ke zvážení další odtěžení rašeliny až k hydromorfologicky optimálnímu reliéfu. Ke stanovení nejlepší podoby reliéfu jsou potřebné další předběžné průzkumy (viz EDOM a kol. 2009b). 4.2 Hydromorfologicky odvozené typy přírodních stanovišť EVL V příloze 10 jsou znázorněny evropsky významné typy přírodních stanovišť, odvozené z hydromorfologických analýz (viz EDOM a kol. 2010). Kromě šesti typů biotopů rašelinišť a rašelinných lesů: aktivní vrchoviště (typ přírod. stan. 7110*), přechodová rašeliniště a třasoviště (typ přírod. stan. 7140), prolákliny na rašelinném podloží (typ přírod. stan. 7150), rašelinné březiny (typ přírod. stan. 91D1*), vrchovištní bory (typ přírod. stan. 91D3*) a rašelinné a podmáčené smrčiny (typ přírod. stan. 91D4*), byly na relativně suchých mělkých rašeliništních půdách prognostikovány také acidofilní smrčiny (typ přírod. stan. 9410). Hvězdičky (*) označují prioritní biotopy. U mokrých „nerašelinných typů přírodních stanovišť“ byla na základě předpovídané vlhkosti a obsahu živin provedena další diferenciace, protože obě mokřejší formy (s olší nebo rákosem) mohou vytvářet docela cenné vlhké biotopy. Olšové nebo rákosové slatiny však nejsou ve Směrnici o typech přírodních stanovišť (EVL) zakotveny jako samostatné typy biotopu. Kromě toho byl obsah živin stanoven pomocí podílu stokové vody, což z hlediska živin transportovaných ve vodě umožňuje relativně hrubou, velice zjednodušenou diferenciaci, která se ale místy může odchylovat (srov. kap. 3.4). Obsah živin ve stokové vodě na základních horninách chudých na minerální látky, jako jsou např. na projektovém území převládající žuly, by tak měl být obecně nižší, než na bohatších horninách, jako jsou např. čediče. V případě nižšího obsahu živin nebo absence rákosu nebo olše, by se mohly vyvinout i ostřicové mokřady, které se mohou počítat mezi přechodová rašeliniště a třasoviště. Hydrologický posudek rašelinišť 17 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obzvláště velký potenciál pro otevřené, tzn. nezalesněné rašelinné a vlhké biotopy má rašeliniště „Schwarze Heide“ a z hlediska struktur rýh rašeliniště „Gabelhaide“ (Paschwegmoor). Na základě relativně vysokého podílu stokové vody (srov. kap. 3.4), se v těchto svažitých zabahněných rašeliništích mohou vyvinout především na živiny bohatší přechodová rašeliniště a třasoviště (7140), při vyšším obsahu živin i vlhké biotopy s dominujícím rákosem (není typ přírodního stanoviště). Na živiny chudší aktivní vrchoviště (typ přírod. stan. 7110*) se prognostikují v centrálním rašeliništi „Kriegswiese“, ve velkém rozsahu kupodivu ale i v centrálním rašeliništi Philippheide. V obou případech vede mírný spád k příznivé prognóze. Překvapivě vysoký potenciál mají v obou rašeliništích vrchovištní bory (typ přírod. stan. 91D3*) . Detailnější hodnocení prognostikovaných typů přírodních stanovišť se nacházejí v kapitole Opatření týkající se jednotlivých rašelinišť, kap. 5.2. Rašeliniště „Gabelhaide“ a „Phillippheide“ leží mimo území EVL. Na základě vysokého vývojového potenciálu doporučujeme nové ustanovení EVL popř. zahrnutí do stávajících sousedních EVL. 4.3 Porovnání s typy přírodních stanovišť EVL rašelinišť a rašelinných lesů prvního podchycení Příloha 11 a tabulka 2 ukazují typy biotopů rašelinišť a rašelinných lesů, zmapované v rámci prvního podchycení EVL. Porovnáním stávajícího stavu (první podchycení EVL) a potenciálu (hydromorfologicky odvozené typy přírodních stanovišť EVL) může být odhadnut směr vývoje jednotlivých komplexů rašelinišť popř. typů přírodních stanovišť. Některá rašeliniště nebo typy přírodních stanovišť se nacházejí v relativně stabilním stavu, kdy zmapovaný typ přírodního stanoviště odpovídá přibližně potenciálu, jako např. vrchovištní bory (všechna ID) popř. regenerovatelná vrchoviště (ID 10005, 10006) rašeliniště Kriegswiese. Ostatní typy přírodních stanovišť mají horší prognózu, než bylo aktuálně zmapováno. K nim je třeba přiřadit především rašelinné březiny rašelinišť Meierhaide a Auerhahnmoor. S výjimkou plochy na jihozápadě rašeliniště Meierhaide (ID 10031), se ostatní rašelinné březiny na suchých rašelinných valech dlouhodobě vyvinou do degenerovaných rašelinných smrčin, které se svou druhově chudou půdní vegetací již nebudou stát za zmapování. V propadlinách popř. v místech těžby rašeliny se např. na východě Meierhaide (ID 10037) mohou etablovat mokřejší biotopy rašelinišť a rašelinných lesů. V případě dostatečné vrstvy rašeliny tam mohou dlouhodobě vznikat i lokálně aktivní vrchoviště. Jak dlouhý čas tento proces bude trvat, nám není známo. Vycházíme z toho, že bude potřebná doba podstatně delší, nežli těch 30 let, stanovených pro plánování EVL. Celkově se nastaví diferencovanější mozaika typů přírodních stanovišť. Za účelem co nejjednodušší péče a údržby typů biotopů na nepříznivých stanovištích doporučujeme aktivním opětovným zavodňováním a následnou sukcesí hydromorfologicky vhodných stanovišť dlouhodobě umožňit nové typy biotopů rašelinišť a rašelinných lesů. Takto mohou být vyrovnány ztráty typů biotopů na nevhodných stanovištích. Detailnější vyhodnocení ke zmapovaným typům přírodních stanovišť se nacházejí v kapitole Opatření týkající se jednotlivých rašelinišť, kap. 5.2. Hydrologický posudek rašelinišť 18 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Tabulka 4: Typy přírodních stanovišť rašelinišť a rašelinných lesů se stavem zachování na území Cíle 3 (podle BÖHNERTA a kol. 2005, KEßLER a kol. 2011). Kód Označení SCI ID Plocha Struktura Inventář Poškození Celkové [ha] přírod. druhů hodnocení stanov. 3160 Dystrofní stojaté vody 7120 Degenerovaná vrchoviště schopná přirozené obnovy 7140 91D1* Přechodová rašeliniště a třasoviště Rašelinné březiny 262 262 263 263 263 10081 0,17 B C B B 10066 10073 10079 10005 10006 7,80 6,27 13,75 0,18 0,65 B B B A A B B B B B C C B B B B B B B B 10009 1,35 C B C C 10015 0,39 B B B B 10016 0,14 B A B B 10017 0,20 B A B B 10018 1,82 B C C C 10019 0,09 B B B B 10020 0,14 B B C B 10021 0,51 A B A A 10030 0,07 B B B B 10031 1,03 B B C C 10032 3,55 B B C C 10036 2,40 C B C C 10037 6,77 B B C C 10038 1,08 B B B B 10039 0,54 A B A A 91D3* Vrchovištní bory 263 10006 10007 10010 0,70 5,68 2,68 C A B B A B C A B C A B 91D4* Rašelinné smrčiny 263 10014 0,83 A B B B * prioritní typ přírodního stanoviště 5 Plány opatření 5.1 5.1.1 Podklady Funkce a hodnoty rašelinišť v krajině Rašeliniště jsou přírodními stanovišti pro velký počet vysoce specializovaných a silně ohrožených druhů a životních společenství, které v dnešní intenzivně využívané krajině ztratily svá přírodní stanoviště. Aktivní rašeliniště mají v krajinné struktuře důležitou funkci akumulátora látek. Rašeliniště Střední Evropy se působením antropogenních změn bezmála úplně přeměnila, z akumulujících v uvolňující ekosystémy. Zachování resp. obnova funkce akumulátora látek je jedna z nejdůležitějších strategií ochrany přírody v kulturní krajině (SUCCOW & JOOSTEN 2001). V posledních letech se do středu zájmu posunula zejména relevance rašelinišť a organických půd jako zdroje skleníkových plynů. Přírodě blízká rašeliniště se stavy spodní vody v blízkosti povrchu tak určují uhlík v rašelině, a Hydrologický posudek rašelinišť 19 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ odvodněná rašeliniště naopak uhlík uvolňují ve formě oxidu uhličitého (srov. HÖPER 2009, obr. 1). Obrázek 1: Stanovení resp. uvolňování oxidu uhličitého (netto-výměna ekosystému) v závislosti na stavu spodní vody (z HÖPER 2009). (Pozn. překl.: Hochmoore – vrchoviště, Niedermoore – slatinná rašeliniště mittlerer Grundwasserstand – střední stav spodní vody) 5.1.2 Autogenní regenerace rašelinišť Přírodní rašeliniště jsou ekosystémy, které si i přes kolísající klimatické vlivy a vývoj vegetace zachovaly po tisíciletí díky samoregulaci stálý růst rašeliníku (JOOSTEN 1993) nebo které reagovaly na klimatické změny střídavě fází zalesnění a bezlesí (EDOM et al. 2011). Rozhodující řídící veličinou procesů růstu rašeliniště, tvorby rašeliny a degradace rašeliny je vodní bilance, což také vyplývá ze čtyř základních teorémů hydrologie rašelinišť (srov. kap. 4.1, str. 15). Zakládáním těžebních a odvodňovacích příkopů, ale i odtěžením rašeliny, se na mnoha rašeliništích Krušných hor zásadně změnil reliéf a vodní bilance, takže spousta kdysi mokrých, bezlesých rašelinišť je dnes zalesněna a často využívána pro lesnické účely. Tak například rašeliniště „Kriegswiese“ se svými rozsáhlými porosty borovice kleče bylo dříve na dlouhých úsecích téměř bez dřevin, jak je patrné z rašelinných vrtů a stratigrafických průzkumů v první části zprávy (srov. kap. 4.3.2 v 1. části posudku). Porosty borovice kleče v rašeliništi „Kriegswiese“ tak v porovnání s dříve zamokřenými a bezlesými rašelinnými ekotopy dokládají vysušení rašeliniště. Vodní režim a reliéf byly hraničním příkopem a pozdější těžbou rašeliny narušeny již v 16. století (srov. kap. 3.1 v části 1 posudku). Dnešní vegetace je důsledkem aktuálního reliéfu, vodní bilance a obhospodařování. Dříve bezdřevé oblasti prokázaly stratigrafické průzkumy i v dalších dnes zalesněných krušnohorských rašeliništích (EDOM & W ENDEL 1998, EDOM a kol. 2009a, EDOM a kol. 2010). V antropogenně narušených rašeliništích dochází k přirozeným autoregulačním procesům, směřujícím k obnovení růstu rašeliny. Úhrn všech přirozených autoregulačních procesů, Hydrologický posudek rašelinišť 20 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ probíhajících od okamžiku narušení, označuje EDOM (2001b) jako regeneraci rašeliniště. Obrázek 2: Komplexní schéma působení provázaných regeneračních procesů v dešťových rašeliništích s charakteristickým srážkovým přebytkem z EDOM (2001b). Rozlišují se tři fáze, které jsou ještě detailněji členěny v obr. 2. : • Fáze 1: V počáteční fázi převažují degenerativní procesy jako atrofie rašeliniště, rozklad rašeliny a růst dřevin. Pórovitost rašeliny vně kořenových oblastí stromů (EDOM et al. 2009a) se zmenšuje a dochází k samovolnému utěsňování hran příkopů a těžebních jam. • Fáze 2: Ve fázi stabilizace dochází k prostorově a časově odstupňovanému obnovení akumulace rašeliny a lokální nové tvorbě akrotelmu. Areály akumulace a degradace rašeliny mohou bezprostředně sousedit. • Fáze 3: Ve fázi optimalizace se spojují tělesa rašelinišť, která se budou s různou lokální intenzitou regenerovat. Fáze končí obnovením velkoplošného růstu rašeliniště v souvislosti s aktuální vodní bilancí a živinovým režimem a reliéfem. WENDEL (2010) prozkoumal odvodněná tělesa rašelinišť v saské části Krušných hor z hlediska výskytu příznaků autogenní regenerace. Průzkum byl zaměřen na existenci rašelinotvorné vegetace a samoregulačních struktur vhodných pro dlouhodobý růst rašeliniště. Pro tuto oblast jsou charakteristické zanesené příkopy nebo oblasti těžby, výskyt ukazatelů zavodnění a v souvislosti s opětovným zavodněním pak i lokální odumírání stromů až po strukturální vyrovnání příkopů popř. míst těžby a jejich okolí. Tyto známky regenerace byly zaznamenány v 83 rašeliništích. Průzkumy tak obecně potvrdily schéma regenerace, popsané v obrázku 2. Zdokumentovány byly regenerační stupně až k fázi 2. Podle studia Hydrologický posudek rašelinišť 21 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ literatury a průzkumů ve W ENDEL (2010), jakož i vlastních průzkumů, probíhá v příkopech a v místech těžby redukující regenerace velmi všeobecně takto: • hydraulické utěsnění okrajů příkopů a těžebních jam (např. KOSOV 1987, AUE 1991, SCHNEEBELI 1991a, EDOM 2001b, ZINKE & EDOM 2006) a vznik vlhkých oblastí na dně popř. plovoucí vrstvy rašeliny na hladině (GREMER & EDOM 1994 c, EDOM & W ENDEL 1998), • počínající růst rašeliny v příkopech nebo na dně těžebních jam popř. zanášení vrstvou plovoucí rašeliny (= rašeliništní prvky na stávajícím popř. bývalém rašelinném stanovišti, např. EVANS & W ARBURTON 2007), • zavodnění okolí příkopů popř. těžebních jam díky vyššímu zarůstání příkopů popř. těžebních jam rašelinou, • počínající růst rašeliny v okolí příkopů nebo těžebních jam; díky nárůstu hladiny způsobenému utěsněním dochází i k sekundárnímu zavodnění vzdálenějších oblastí (KOSOV 1987, SCHNEEBELI 1991a, ZINKE & EDOM 2006) a později k příp. proudění nově vzniklými akrotelmy nebo rašelinou, • na základě dalšího úbytku rašeliny na suchých místech a nového nárůstu na vlhkých místech pak postupné vyrovnání antropogenních reliéfních rozdílů. Vhodnými rámcovými podmínkami pro zanesení příkopů jsou: • trvalé upuštění od čištění příkopů, • dostatečné a po celý rok rovnoměrné rozdělení vlhkosti (v závislosti mj. na sklonu povrchu rašeliniště popř. příkopu, délce toku, spádové oblasti příkopu, klimatu), • výskyt rašelinotvorných druhů, • dostatek světla (RUZECKAS 1999, LANGE 2002) a • nízká eroze. Místa těžby se za výskytu vlhka a vhodné vegetace zanesou vznikající rašelinou. V literatuře je uvedena míra zarůstání neogenními rašelinami 1 až 2 cm/rok (např. W AGNER 1994, POSCHLOD 1990, PFADENHAUER 1999). W ENDEL (2010) předpokládá, že tato míra zarůstání platí i pro tvorbu rašeliny v příkopech. Tato rychlost růstu však platí pouze pro nekomprimované, částečně plovoucí formy rašeliny. Se stoupajícím zanášením se tyto volné rašelinné útvary komprimují a tím se výškový růst zpomaluje. Kromě toho vedou okrajové efekty v lineárních strukturách příkopů, jako např. zastínění sousedícími stromovými porosty, k nižší produktivitě až k absenci rašelinotvorných druhů. Závislost přirozeného zanášení příkopů na světelných podmínkách popisují i další autoři (RUSECKAS 1999, LANGE 2002). Akrotelmy, nově vznikající v příkopech, vedou v dílčích oblastech původně narušeného rašeliniště k nárůstu lineárních rašelinných struktur. Nejlepším příkladem autogenní regenerace je rašeliniště „Mothhäuser Haide“, ležící asi 5 km severně od projektového území. Rozsáhlý systém příkopů nebyl již 135 let čištěn. Na 50 % plochy jsou příkopy zaneseny až na úroveň terénu (W ENDEL 2010). EDOM (2001b) a W ENDEL (2010) zařazují regeneraci zaznamenanou v rašeliništi „Mothhäuser Haide“ do druhé fáze regenerace, protože k plošnému novému vzniku akrotelmu popř. k úplnému vyrovnání antropogenních reliéfních rozdílů sice již došlo na velkých plochách, ale zatím ještě ne celoplošně (srov. obr. Hydrologický posudek rašelinišť 22 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 2). Oproti předpokladům TIMMERMANNA a kol. (2008) příklad rašeliniště Mothhäuser Haide kromě toho dokládá, že autogenní opětovné zavodnění v silně narušených rašeliništích možné je. Rašeliniště „Kriegswiese“, ležící na projektovém území, spadá rovněž do 2. fáze regenerace. Stratigrafické průzkumy rašeliny dokládají, že se v rašeliništi „Kriegswiese“ vyskytují rozsáhlé plošné akrotelmy a pro vodní režim důležité jižní těžební jámy se zanášejí plovoucí vrstvou rašeliny (viz kap. 4 v části 1 posudku). K úplnému vyrovnání reliéfu však ještě nedošlo, jak ukazují vodní útvary pod plovoucí vrstvou a lehký, v terénu viditelný a pro tok vody také ještě významný terénní stupeň. Rašeliniště Kriegswiese tak díky své velkoplošné tvorbě akrotelmu a rozsáhlému vyrovnání aktuální vegetace s prognózou ekotopu (viz EDOM a kol. 2010) může být přiřazeno již k přechodu do fáze 3. Dobrou regenerační schopnost „Kriegswiese“ lze také odvodit od poměrně nízkého stupně narušení. Nejvyšší míru zatížení nalezneme v okrajových těžebních jamách. Centrální část rašeliniště podél rozvodí byla od příkopů a s tím souvisejícího narušení reliéfu a fragmentace ušetřena a druhový potenciál tak zůstal velkou měrou zachován. Silně degradovaná rašeliniště se obecně regenerují delší dobu než ta méně degradovaná. Na základě dlouhého období regenerace, přesahujícího lidský život, musí mít nejvyšší prioritu ochrana intaktních nebo přírodních rašelinišť (SUCCOW & JOOSTEN 2001, EDOM 2001b, DIERßEN & DIERßEN 2001, W ENDEL 2010). 5.1.3 Revitalizace rašelinišť 5.1.3.1 Vývojové cíle a strategie managementu Nejvyšším cílem revitalizace je dle SUCCOWA & JOOSTENA (2001) opětný vznik samoregulačních ekosystémů, pro které je charakteristické, že jsou chudé na živiny a akumulují rašelinu. Rozhodující roli přitom opět hrají vodní bilance a rozdělení vody v rašeliništi. Díky antropogenním změnám reliéfu však nebude vždy možné, aby se po revitalizaci nastavilo podobné zónování ekotopů jako před odvodňováním (EDOM a kol. 2010). U středohorských rašelinišť je hydromorfologická analýza důležitým příspěvkem k pochopení vodních proudů v rašeliništi a jeho nadzemní spádové oblasti (povodí). Přes prognózu ekotopů mohou být na základě aktuálního reliéfu vypočítány realistické, prostorově konkrétní vývojové cíle nebo vzory pro revitalizaci. Úbočí, sklony a struktury rýh a rašelinné plochy s malým spádem přitom zpravidla vykazují dobrý potenciál pro mokré a často i na dřeviny chudé resp. bezlesé rašelinné ekotopy (srov. kap. 2.2 a 4). Právě kdysi oligotrofní rašelinná jádra s velkou mocností rašeliny se zdají mít po odvodnění silně změněný reliéf. I za předpokladu, že by byly všechny příkopy zaneseny, vychází relativně suché typy přírodních stanovišť. Také DIERßEN & DIERßEN (2001) popisují, že na mnoha místech byl u odvodněných vrchovišť pozorován zesílený úhel náklonu povrchů rašelinišť. Tím způsobený zesílený laterální odvod vody nelze kompenzovat ani zanesením příkopů. Toto vysychání je umocněno těžbou rašeliny na přítokové straně nebo okolními přechodnými a bohatými rašeliništi a i bývalými lagy nebo mělkými rýhami, které po odvodnění na základě vyšších obsahů minerálních látek a hodnot pH většinou silněji mineralizují. Přítok stokové vody je odříznut ztrátou výšky. Při opětovném zavodnění rašelinišť v Krušných horách, ať už přirozenou regenerací nebo Hydrologický posudek rašelinišť 23 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ pomocí ekotechnických opatření navozenou regenerací, se střednědobě nastaví mozaika ekotopů, ve které vedle sebe existují mokré rašelinotvorné rašelinné ekotopy a ekotopy suché, spojené s rašelinnou degradací. Příslušný podíl ploch a konkrétní prostorová poloha je přitom pro každé rašeliniště velmi individuální a je závislá na jeho zapojení do vodního režimu krajiny, historickém využití a s tím spojeným stupněm ireverzibilních poruch, jako jsou např. těžba rašeliny nebo ubývání rašelinišť. Protože se z dnešního pohledu nedá počítat s revitalizací veškerých rašelinných ploch (v Krušných horách dle KEßLERA a kol. 2011b skoro 3.000 ha s mocností rašeliny > 30 cm) a k tomu se přidává to, že plocha, jenž přichází v úvahu, může být revitalizovaná jen v rozmezí dlouhých časových období, je zapotřebí stanovit priority podle odstupňované naléhavosti. Pro efektivní využití finančních a personálních prostředků, které jsou pro opětovné zavodnění k dispozici, má být předložen k diskuzi hydromorfologicky odůvodněný pomocný nástroj rozhodování o opětovném zavodnění a využití krušnohorských rašelinišť (srov. obr. 3). Základem pomocného nástroje rozhodování je srovnání mezi abiotickým potenciálem a aktuální biotickou výbavou. Aktuální vegetace (stávající stav) je dle EDOMA a kol. (2002, 2003, 2010) a KEßLERA a kol. (2011a, b) vyjádření aktuální hydrostruktury (reliéf, síť příkopů, stratigrafie rašeliniště, napojení na nadzemní a podzemní spádové oblasti) a také procesů vodního režimu působících v tomto prostoru. Kromě toho se projevuje historie využití a aktuální obhospodařování. Abiotický potenciál (budoucnost) ukazuje směr vývoje, jestliže budou odstraněny reverzibilní poruchy (např. příkopy) nebo jestliže ztratí svůj vliv. Mohou být odlišovány tři hlavní kategorie: rašeliniště má převážně potenciál rašelinných ekotopů chudých na dřeviny nebo bez porostu, rašelinných lesů nebo je pro velkoplošné rašelinné ekotopy dlouhodobě moc suché. Hranice samozřejmě splývají, což může obrázek 3 znázornit jen nedostatečně. Při shodě vypočítaného potenciálu a zmapovaného stávajícího stavu je biotika a abiotika v rovnováze, což platí pro přirozená nebo regenerovaná rašeliniště, dokud na základě irreverzibilních poruch pro rašelinné ekotopy vůbec ještě existuje nějaký abiotický potenciál. Čím větší je diference mezi stávajícím stavem a potenciálem, tím více se projevují reverzibilní poruchy nebo také obhospodařování. Hydrologický posudek rašelinišť 24 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obrázek 3: Hydromorfologicky odůvodněný pomocný nástroj rozhodování pro opětovné zavodnění odvodněných rašelinišť* v Krušných horách (T... transmisivita). *stoková blatková rašeliniště, vyvinutá svahová rašeliniště a raš. napájená dešťovou vodou dle Edoma & Wendela (2010). Ojediněle jsme zjistili lepší aktuální biotický než potenciální abiotický stav. Příčinou byly puklinové prameny, které nejsou momentálně v modelu zohledněny a vedou k podcenění napájení vodou a tím abiotického potenciálu. Tento případ je v tabulce na obrázku 3 uveden vně vpravo, může se ale objevit i v jiných kategoriích. Další možností, proč jsou ekotopy aktuálně mokřejší, než vyšlo dle výpočtů je, že vegetace a zejména stromová vrstva, má někdy velmi opožděné reakce na možné poruchy. Pak vegetace odpovídá ještě dřívějším poměrům mokřejších období, ačkoliv byly mezitím následkem rušivých zásahů nastoleny sušší podmínky. Stejně tak může mít na aktuální vegetaci silný vliv využití. Priorita rašeliniště ohledně opatření vedoucích k opětovnému zavodnění resp. také k ochraně a zřeknutí se využití, se řídí podle potenciálu, vzácnosti a ohrožení jednotlivých rašelinných ekotopů resp. druhů a schopnosti akumulace rašeliny. Všeobecně by měla mít přednost revitalizace rašelinišť s velkým podílem plochy ve vztahu k potenciálním Hydrologický posudek rašelinišť 25 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ rašeliništním ekotopům (W ENDEL 2010). V Sasku bezlesé resp. na dřeviny chudé rašeliništní a především oligotrofní vrchovištní ekotopy resp. typy přírodních stanovišť bezmála vymizely. Podle prvního vyhodnocení prvotního podchycení EVL, se vyskytují ještě 5,46 ha typu přírodního stanoviště 7110* „aktivní vrchoviště“. Typu přírodního stanoviště „vrchoviště schopná přirozené obnovy“ (typ přírod. stan. 7120) bylo zaznamenáno 60 ha a „přechodových rašelinišť a třasovišť“ (typ přírod. stan. 7140) 320 ha. Tato přírodní stanoviště dále poskytují přístřeší silně ohroženým druhům a jsou schopna akumulovat rašelinu (srov. HETTWER a kol. 2009, EDOM & W ENDEL 2010, W ENDEL 2010). Zachování a revitalizace bezlesých resp. na dřeviny chudých rašeliništních ekotopů tím získává vysokou prioritu, přičemž oligotrofním rašeliništním ekotopům (resp. typu přírod. stan. EVL 7110* aktivní vrchoviště) je přiřazena na základě jejich vzácnosti velmi vysoká priorita. Typ přírodního stanoviště „aktivní vrchoviště“ bude možné pravděpodobně zregenerovat pouze na malých plochách uvnitř vrchovištních borů, takže zde pro velmi vysokou prioritu vystačí i menší plošné podíly. Střední prioritu mají opatření v potenciálních rašelinných lesích. Při převážně špatném potenciálu je priorita spíše menší. Modifikace se mohou v jednotlivých případech vyvinout z dalších aspektů (biokoridor, výskyt specifických a velmi vzácných druhů, kulturněhistorické aspekty, mocnost rašeliny a funkce archivu). Dále by mohla být zohledněna velikost příslušného rašeliniště. Důležitost podle velikosti dopadne v každém sledovaném prostoru jinak. Dále mohou i malá rašeliniště vykazovat velmi hodnotné spektrum druhů, takže toto kritérium bereme v potaz pouze okrajově. Rozsah opatření lze odvodit na základě podkategorií a priorit. Čím více rašeliniště odpovídá přirozenému nebo potenciálnímu stavu, tím méně revitalizačních opatření bude zapotřebí. Zcela přirozená nebo regenerovaná vrchoviště se na saské straně Krušných hor nevyskytují. I ta nejlépe zachovalá vrchoviště „Kleiner Kranichsee“ a „Großer Kranichsee“ (Malé a Velké jeřábí jezero) jsou ovlivněna odtěžením rašeliny a příkopy (SMUL 2010, W ENDEL 2010, KEßLER a kol. 2010a, 2011b). Ke zlepšení vodní bilance jsou zapotřebí alespoň lokální opatření. Při ve srovnání nízkém vložení prostředků může být v těchto rašeliništích docíleno vysoké kvality ekotopu. Čím více je stav rašeliniště vzdálen od potenciálního stavu, s tím většími náklady na revitalizační opatření a delší dobou trvání regeneračních procesů se musí počítat. U rašelinišť s velmi vysokou nebo vysokou prioritou jsou vysoké náklady vynaložené na revitalizační opatření opodstatněné a také vedou k dosažení cíle. Některé rašelinotvorné klíčové druhy v Sasku již vymřely (Scheuchzeria palustris) nebo se regionálně vyskytují jen vzácně (Sphagnum magellanicum), takže by se dalo uvažovat o inicializační výsadbě resp. o rozptýlení diaspor (srov. WENDEL 2010). V rašeliništích se střední prioritou mohou opatření opětovného zavodnění rovněž vést ke vzniku ještě rašelinotvorných rašeliništních ekotopů. Relativně vysoké vydané prostředky mohou být ještě i v tomto případě opodstatněny, zatímco v případě špatného abiotického potenciálu resp. nízké prioritě, by ani úplné zanesení příkopů nestačilo k tomu, aby se tím dala plošně zařídit existence rašeliništních ekotopů nebo růst rašeliny. Musíme se zde zaměřit na to, že pro typické rašelinné druhy jsou jako přírodní stanoviště k dispozici především pouze zanesené příkopy. Opatření k zabránění erozi mohou alespoň zabránit dalšímu zařezávání se příkopů do rašeliny nebo minerálního podloží a podpořit zanášení příkopů. Náklady revitalizačních opatření v rašeliništích s nízkou prioritou by ale měly být oproti revitalizaci plošných rašelinných lesů nebo na dřeviny chudých rašelinných ekotopů Hydrologický posudek rašelinišť 26 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ výrazně nižší. Upřednostnit by se měla pasivní opatření, jako je upuštění od čištění příkopů. Rašeliniště s velmi vysokou až vysokou prioritou by měla být vyňata ze seznamu ploch využívaných pro lesnické účely. Před realizací opatření vedoucích k opětovnému zavodnění by mělo případně dojít k prosekání nebo vymýcení stromů, protože v oblastech s vysokou transmisivitou mohou stromy rychle odumřít. Ekosystému budou zároveň odejmuty živiny, což napomáhá cíli nastolit nedostatek živin. Jednotlivé stromy, které jsou pro stanoviště typické, zejména na lokálních terénních vyvýšeninách, by však měly být kvůli tomu, že slouží lehkému zastínění resp. jako ochrana před větrem zůstat zachovány jako stromy biotopu. Větší zásobování světlem podporuje půdní vegetaci a tím také potenciální rašelinotvorné rostliny. V případě již dobře formované půdní vegetace (s rašelinnými mechy, suchopýrem nebo rákosem) resp. autogenní regenerace, by se mělo od prosvětlení upustit, aby se nepoškodila půdní vegetace. Po zrealizování regeneračních opatření by se měly plochy přenechat přirozené sukcesi. Jestliže bude priorita odebrána dle obr. 3 (a tím také mokro), je možné prostorově diferencované extenzivní zemědělské využití nebo využívání pro lesnické účely. Pro rašeliniště se střední až nízkou prioritou je možné diferencované využití ploch uvnitř rašeliniště. Plochy vykazující dobrý potenciál mokrých rašeliništních ekotopů mají být rovněž vyňaty ze seznamu využívaných ploch. Porosty na potenciálně suchých stanovištích mohou být extenzivně využívány, pokud se zabrání vzniku plošných holin, využije se přirozeného zmlazování a bude brán ohled na principy půdní ochrany. Při možném využití má nejvyšší prioritu zachování, v případě regenerace pak opětovné nastavení funkčnosti ekosystému rašeliniště. Přirozené zanášení příkopů a těžebních jam nebo také aktivní zastavění příkopů lze tolerovat nebo podpořit a nesmí být omezováno. Principy znázorněné na obr. 3 nemají být dogmatem, ale orientačním nástrojem pomoci pro využití ploch. V jednotlivých případech musí být dohodnuto s majiteli pozemků, při jaké fragmentaci a prostorovém uspořádání extenzivně obhospodařovaných ploch má jejich využití ještě vůbec smysl. K posunu priority mohou vést i aspekty ochrany druhů. Pro v Sasku podstatně řidší využití luk rašelinišť se uplatňuje podobný postup. Obzvláště mokré oblasti mají být ze seznamu využívaných ploch vyňaty. Bezlesé nebo na dřeviny chudé rašeliništní ekotopy se tam objeví i bez kosení. A pokud, pak je pro ně vhodné pouze ruční kosení, které už jen z finančních důvodů připadá v úvahu pouze u malého počtu ploch. Proto se k němu má přistoupit pouze ze specifických důvodů směřujících k ochraně druhů. Kvetoucí rostliny důležité pro vrchovištní motýly mají mít možnost vývoje na horských loukách v blízkosti rašelinišť. Na terestrických půdách mohou být louky za pomoci vhodné techniky sekány efektivněji. K ochraně druhů hnízdících na loukách, ale také proto, že tyto louky jsou zdrojem potravy pro motýly, se má větší část ploch sekat až od srpna, přičemž je celkově vhodná mozaika termínů senoseče a výšek střihu (BÖHNERT a kol. 1996). V rámci projektového území jsou v této souvislosti příslušné snahy podnikány již několik let. Chceme poukázat na to, že se u hydromorfologické analýzy jedná o statickou modelaci, systém “rašeliniště” je však dynamický. Statická modelace je vhodná v případě dlouhodobých prognóz pro jedno časové období v délce trvání cca 30 let. Protože rašeliništní reliéf z pohledu delších časových rozmezí díky úbytku rašeliny v suchých oblastech a zanášení příkopů a růstu rašeliny ve svazích podléhá určité dynamice, která z dlouhodobého pohledu (popř. několik staletí) vede k vyrovnání reliéfu a k opětovnému zavodnění, mělo by ve větších odstupech (např. 30 let) docházet k novému zhodnocení Hydrologický posudek rašelinišť 27 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ vývojového potenciálu. Při středním úbytku rašeliniště do 6 mm/a (STEGMANN & ZEITZ 2001, pro vrchoviště P > 900 mm a T < 6°C) se mohou během tohoto časového období vyskytnout výškové ztráty až cca 18 cm. Během opačného procesu růstu rašeliny se při středních přírůstcích 1 cm/rok, může dno příkopu zvednout o 30 cm. Z celkového pohledu nejsou ještě procesy zanášení příkopů pro potřeby přesné prognózy dostatečně známy. Díky zesílené nasycenosti vodou může rašelina opět nabobtnat. V rašeliništi Lichtenmoor stoupla hladina rašeliniště po revitalizačních pokusech za 3 roky o cca 1 m na úroveň terénu, čímž došlo k bobtnání asi o 20 cm (GÖTTLICH 1990). Tato čísla objasňují komplexní dynamické souvislosti mezi vodou, reliéfem, vegetací a rašelinou. Z tohoto důvodu navrhujeme pro potenciální suchá stanoviště extenzivní využití s přirozeným zmlazováním, protože až do doby, kdy bude dosaženo hospodářského cíle, kdy se může začít kácet (cca 120 let) může nastat drift stanoviště k mokřejším rašelinným půdám. 5.1.3.2 Priority a cíle jednotlivých rašelinišť Jestliže v projektovém území použijeme nástroj pomoci při rozhodování podle obr. 3, pak vyplyne priorizace v tabulce 5. Rašeliniště „Kriegswiese“ a „Philippheide“ mají velmi vysokou prioritu, protože obě tato rašeliniště vykazují poměrně dobrý potenciál pro lesní porost a k tomu oligotrofní rašeliništní ekotopy s nedostatkem živin („aktivní vrchoviště“ 7110*), které jsou obklopeny vrchovištními bory (srov. kap. 4). Vysokou prioritu vykazují rašeliniště „Schwarze Heide“, „Gabelhaide“ (resp. Paschwegmoor), „Gemeindehaide“ a „Knauerliebmoor“, a to svými na lesní porost chudými, ale na živiny bohatšími rašeliništními ekotopy. Pro rašeliniště „Bornhaide“ byly sice vypočítány potenciály rašelinného lesa, avšak puklinové prameny vedou k většímu napájení vodou, takže je vybaveno jako na lesní porost chudé přechodové rašeliniště a tím je mu rovněž přisouzena vysoká priorita. Střední priorita se přiřazuje rašeliništím „Kuhbrückenmoor“ a „Pfarrhaide“. Protože u stanovišť „Mühlsteigwiesen“, „Wolfhaushaide“ a „Böhmwiese“ není jisté, zda vůbec disponují rašelinným ložiskem, byla také přiřazena ke střední prioritě. Jestliže by zde existovalo rašelinné ložisko a mezotrofní vztahy, mohla by obě posledně jmenovaná rašeliniště být popř. přiřazena rovněž střední prioritě. K tomu jsou však zapotřebí další rozsáhlé průzkumy (mapování mocnosti rašeliny a a popř. vegetace). Rašeliniště „Meierhaide“, „Auerhahnmoor“, „Distelfleck“ a „Flößnermoor“ mají na základě převážně suchého potenciálu nízkou prioritu, přičemž v místech těžby rašeliny v rašeliništi „Meierhaide“ se zčásti objevují velmi cenné potenciály pro zavodněnější typy přírodních stanovišť rašeliniště a rašelinné lesy. Zde mají smysl alespoň lokální opatření ke zlepšení vodní bilance v místech těžby rašeliny. Stanoviště „Hirtsteinwiesen“ hraje zvláštní roli, protože se zde má vyskytovat Sphagnum platyphyllum, extrémně řídce se vyskytující, v Sasku vymřením ohrožený druh. Z důvodu ochrany druhů byla ploše přiřazena velmi vysoká priorita. Jestliže by se výskyt tohoto druhu nepotvrdil, klesne priorita na střední (srov. kap. 5.2.3). Rašeliniště „Kriegswiese“, následované rašeliništěm „Schwarze Heide“, vykazují v projektovém území nejlépe formovanou typickou rašeliništní vegetaci, přičemž se u „Schwarze Heide“ jedná o regenerační stádia po odtěžení rašeliny. Pravděpodobně zde budou nutná pouze lokální opatření. V rámci vyhlášky o přírodních rezervacích se přinejmenším v klíčových oblastech již léta praktikuje převážně upuštění od užívání. Hydrologický posudek rašelinišť 28 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ V rašeliništi „Philippheide“ se oproti tomu vyskytují typické rašeliništní druhy již jen ojediněle. Aktuálně dominující smrčiny jsou na hony vzdáleny potenciálnímu stavu. Rozsáhlý systém příkopů vyžaduje stejně tak rozsáhlá opatření, která se však na základě dobrého potenciálu velmi vyplatí. Po opětovném zavodnění by se mělo od využívání, zejména dobře zavodnitelných oblastí, upustit. Také v rašeliništi „Gabelhaide“ je po opětovném zavodnění smysluplné částečné nebo kompletní upuštění od užívání. Tabulka 5: Priorizace větších rašelinišť projektového území (šedivě: Existence rašelinného jádra nejistá). Priorita Rašeliniště velmi vysoká • Kriegswiese • Philippheide • Hirtsteinwiesen (ochrana druhu Sphagnum platyphyllum!) • Schwarze Heide • Bornhaide (díky puklinovým pramenům lepší stav než bylo spočítáno) • Gemeindehaide (kontrola mocnosti rašeliny, popř. stratigrafie) • Gabelhaide (starý název Paschwegmoor) • Knauerliebmoor • Kuhbrückenmoor (kontrola mocnosti rašeliny, lokálně také vysoká priorita) • Wolfhaushaide (kontrola rašelinného jádra) • Böhmwiese (kontrola rašelinného jádra) • Pfarrhaide (kontrola mocnosti rašeliny, mapování příkopů a vegetace) • Mühlsteigwiesen (kontrola rašelinného jádra a mapování vegetace) • Meierheide (velmi heterogenní, velmi hodnotná vytěžená rašelinall! Lokálně vysoká priorita) • Auerhahnmoor • Distelfleck (kontrola pramenů) • Flößner Moor (kontrola pramenů) vysoká střední nízká Pro druhou fázi projektu Cíle 3 doporučujeme realizaci opatření koncentrovat na rašeliniště s velmi vysokou a vysokou prioritou. Menší rašeliniště střední priority mohou být realizována také později jako opatření ekokonta. V rašeliništích s nízkou prioritou mohou být realizována lokálně podpůrná opatření. To je případ rašelinné těžby v Meierhaide nebo na okraji rašeliniště Auerhahnmoor. 5.1.3.3 Principy zadržování vody Pro aktivní revitalizaci rašelinišť budou použita ekotechnická opatření. Podle EGGELSMANNa (1987, cit. v SUCCOW & JOOSTEN 2001) musí být vždy orientována na cíl, nastolit ekologické předpoklady pro samorostoucí a tím rašelinu akumulující ekosystém. K tomu musí být voda pokud možno zadržena v areálu rašeliniště a musí být navýšen stav vody v rašelinném tělese. Kromě toho musí být podporovány okrajové bažiny. Podle GROSVENIERA & STAUBLI (2009) může být vodní hladina rašeliniště zvednuta až k povrchu terénu pouze do spádu pod 1 % velkoplošně. Pro větší spády, což je také častý Hydrologický posudek rašelinišť 29 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ případ zkoumaného území, není kompletní, tzn. zvednutí vodní hladiny do úrovně terénu, zpravidla možné. Pomocí hrazení a vzdutí lze dosáhnout lokálního zvýšení stavu vody prostřednictvím vodních kaskád. Při větších spádech by pro dosažení skoro kompletního vzedmutí vodního stavu bylo zapotřebí velkého počtu hrazení, takže se při spádech mezi 1 až 2 % doporučuje zanesení příkopů. Při spádech vyšších než 2 % může být už pouze navýšena mnohotvárnost stanoviště. Hrazením a vzdutím vzniknou lokální vlhká stanoviště, která podporují lokální znovuosídlení rašelinných mechů a nabízí vhodné životní podmínky bezobratlé vodní fauně. Vzhledem k celkové délce odvodňovacích příkopů v nakloněných rašeliništích projektového území, není kompletní zanesení příkopů vůbec realistické, už jen z důvodu disponibilnosti materiálu. Z dlouhodobého pohledu tedy mohou pouze přirozené procesy autogenní regenerace vést ke kompletnímu zanesení příkopů a později k vyrovnanému reliéfu nově vytvářenými plošnými vrstvami akrotelmu. Autogenní procesy mohou být podporovány a popřípadě i urychleny opatřeními vedoucími ke vzdutí, protože se tím zpomalí odtok vody z rašeliniště a alespoň lokálně dochází ke zvýšení zavodnění příkopů a ke snížení eroze. Celkově by se měl brát zřetel na rámcové podmínky, které podporují zanášení příkopů (srov. kap. 5.4.2). Přirozené zanášení příkopů může za vhodné vodní bilance probíhat i v příkopech s velkým spádem. DITTRICH a kol. (2004) objevili v projektovém území „Löffelsbach-Nord“ v západní části Krušných hor příkop zarostlý rašelinnými mechy, který měl spád cca 8-9 %. Jednalo se o začátek příkopu, který byl na prvních 40 m zanesený a úplně prvních 25 m dokonce zarostlý až k horní hraně terénu. Na stém metru se nacházel vodoteč a od 130 m již nebyly viditelné žádné známky zanášení příkopu, ačkoliv zde měl příkop sklon již jen 1,6. Na základě monitoringu bylo za těchto spádových podmínek vyvedeno 40 m dlouhé vzdutí. Tím se zkrátila délka vodoteče v příkopu a zabránilo se tak erozivnímu odtoku. Předtím se musí odpojit ústící příkopy. My sledujeme principy prostorového a časového stupňování opatření: • Množství vody tekoucí příkopem musí být směrem po proudu sníženo. Za tímto účelem musí být počínaje horním tokem příkopu (resp. rozvodím), v případě, že voda může být odváděna po spádu dolů (např. u záchytných příkopů), popořadě vybudována hrazení. Tím se nejdříve v horním toku zredukuje množství vody a spodní tok se hydraulicky odlehčí. • Voda odvedená prostřednictvím hrazení má být vedena skrz již regenerující akrotelmy resp. do již zahrazených úseků. Tím se zabrání erozím a již nevznikají příkopové odtoky. V pozdějších časových horizontech resp. úsecích realizace opatření budou zanášeny výše ležící záchytné příkopy a tak dále. Napojení spádové oblasti probíhá až jako poslední. • Uvnitř jednoho časového horizontu se opatření provádí v číselné posloupnosti. V silně odvodněných rašeliništích s hustou, většinou kosočtvercovou sítí příkopů, není vždy možné rozlišit záchytné (paralelně k vrstevnici, sběrače vody) a otevřené příčné příkopy (svisle k vrstevnici, odvádí vodu), takže se musí ustoupit od shora jmenovaného principu. Na prostorové a časové stupňování působí i použitá technika a aktuální stav rašeliniště. Při použití těžké techniky musí být hrazení stavěna rychle po sobě. Musí se zabránit neustálému popojíždění bagru. Při dobré přípravě okolí příkopů se může během jednoho týdne postavit podstatně více hrazení než při manuálním způsobu práce. Zejména Hydrologický posudek rašelinišť 30 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ v periodách chudých na srážky tak není např. předchozí odpojení postranních přítoků bezpodmínečně nutné. Jestliže je to pro průběh stavebních prací výhodnější, mohou být postranní přítoky zahrazeny také přímo v napojení. Přitom musí být zohledněno vedení vody příkopů. Dodatečná oprava za pomoci těžké techniky není v již zavodněném území možná. Proto musí být všechna potřebná hrazení od samého začátku budována co nejstabilněji. Manuálně budovaná hrazení mohou být zřizována na více citlivých územích, na kterých je již znát dobrá regenerace. Kromě toho mohou být prováděna jako doplňková opatření nebo v případě opravy v již zavodněných oblastech. Kromě toho předpokládáme následující principy zvýšení vodní hladiny: • Hrazení příkopů s přepadem se mají zřizovat pouze ve výjimečných případech. Smysluplnější je odvádění vody na plochu. Jestliže teče tolik vody, že se objeví přepad, může to být znamení pro potenciální přirozeně tekoucí vody. • Nemusí být bezpodmínečně realizován maximálně možný počet hrazení (- aby se voda zvedla po celé ploše -): Podpora zanášení příkopů zkrácením délek vodotečí v důsledku odvedení vody přinese střednědobě rovnoměrné navýšení vodní hladiny také v nakloněných úsecích příkopů. • Prostřednictvím stavebních opatření nemusí být zbytečně poškozeno stávající zanášení příkopů, kterému již napomáhá rašelinotvorná vegetace. Zanesené příkopy jsou důležité a v delším časovém rozmezí často jediné znaky typické rašeliništní vegetace s akrotelmickými vlastnostmi. Hrazení v zanesené oblasti by měla být prostorově silně omezena a prováděna s největší opatrností, myslitelné je např. rozříznutí zanášejícího pokryvu a vložení štětových stěn. Účinné je také příčné položení zahrazujících kmenů stromů. Jestliže se nedá předejít poškození stávajícího zanesení příkopů (např. u zaplňování příkopů), měla by být existující vegetace vyjmuta, resp. deponována a po dokončení těchto úseků příkopů vložena zpátky. • Zanášení příkopů urychlí prosvětlení lesních porostů v těsném sousedství příkopů na straně obrácené ke světlu (RUSECKAS 1999, LANGE 2002). • V mělkých příkopech (cca 30 cm) se může při nízké svažitosti terénu od zanášení příkopů upustit, jestliže se prosvětlením podpoří přirozené zanášení příkopů. Často jsou při dostatečném dopadu světla v příslušných příkopech již nyní v terénu znatelné husté polštáře rašeliníku. • Jestliže i přes veškerou podporu zarůstání příkopů rašeliníky nebo jinou rašeliništní vegetací nenastane, jsou otevřené vodní plochy možným biotopem pro vážky nebo při vyšší trofii pro obojživelníky. Hrazení příkopů koncipovaná bez přepadů za účelem postranní závlahy vsakem nebo infiltrace, by měla vždy v místě vzdutí trochu převyšovat úroveň terénu, aby také voda byla skutečně odváděna do strany. U příkopů, které běží skoro paralelně se svahem, to musí být podpořeno (lokálně) po spádu nakloněnými okraji příkopů nebo vyhloubenými zátokami na minimálně dvou až třech místech. 5.2 Opatření týkající se jednotlivých rašelinišť K rašeliništím „Kriegswiese“, „Schwarze Haide“, „Philippheide“, „Auerhahnmoor“ a Hydrologický posudek rašelinišť 31 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ „Meierheide“ existují četné posudky a plány (srov. část 1 kap. 2.2). Následující část bude pojednávat o jednotlivých rašeliništích resp. rašeliništních komplexech a stávající podklady budou především v krátkosti vyhodnoceny. S přihlédnutím k hydromorfologii a prognóze ekotopů budou návrhy opatření ke zlepšení vodní bilance lokálně doplněny. Jestliže se v jedné kapitole nevěnujeme několika sousedním rašeliništím, postupujeme přitom v pořadí priorizace podle kap. 5.1.3.1. Nadřazený koncept chráněných zón je představen v kap. 5.3. 5.2.1 Kriegswiese, Schwarze Heide Gemeindehaide a Bornhaide 5.2.1.1 Existující posudky, plány a opatření Do přírodní rezervace „Schwarze Heide / Kriegswiese“ spadají nejhodnotnější rašeliniště projektového území. Kromě toho je součástí dvou oblastí EVL (srov. příloha 11; kap. 2, část 1 posudku). Proto jsou k dispozici obsáhlé výzkumy na téma hydrologie, struktura, vegetace a hydrobiologie ((např. HEMPEL & SCHIEMENZ 1986, BOHNSACK 1991, SCHMIDT a kol. 1993, ZINKE 1995, BÖHNERT a kol. 1996 und 2005, MEISTER & LIEBERT 2004, KEßLER a kol. 2010a). Rašeliniště „Schwarze Heide“ a „Kriegswiese“ byla měřena terestricky. Příkopy, které jsou zaneseny v plánu zaměření rašeliniště „Schwarze Heide“ (SCHMIDT a kol. 1993) byly doplněny v digitální mapě příkopů. Podle HEMPELA & SCHIEMENZE (1986) tvořila rašeliniště „Schwarze Heide“ a „Kriegswiese“ kdysi jednotný rašeliništní komplex, který v první polovině 19. století pravděpodobně vykazoval souvislé porosty borovice kleče. Ve stávajícím posudku je jako „Schwarze Heide“ označována pouze severní část přírodní rezervace západně od rybníka Hübnerteich. Spojnici mezi rašeliništi „Schwarze Heide“ a „Kriegswiese“ jsme pojmenovali „Bornhaide“, protože je přednostně napájena puklinovými prameny a pravděpodobně se dnes jedná o oddělená rašelinná tělesa (srov. příloha 5 a kap. 5.2.1.2). Původní porosty borovice kleče jsou vyvinuté už jen v rašeliništi „Kriegswiese“ v podobě vrchovištních borů. První hydromorfologiká analýza pro rašeliniště „Kriegswiese“ byla provedena ZINKEM (1995). Tato studie dala později základ z ní odvozenému potenciálnímu zónování ekotopů (ZINKE & EDOM 2006). V prvotním podchycení EVL byly mapovány (KEßLER a kol. 2011a) těsně navazující vrchovištní bory (přírod. stanoviště EVL 91D3*, ID 10006, 10007, 10010), degradovaná vrchoviště schopná přirozené obnovy (přírod. stanoviště EVL 7120; ID 10005, 10008), slatiniště s hnědými mechy; oligotrofní rašeliniště (přírod. stanoviště EVL -7140, ID 10009, 10015-10018, 10020, 10021) a rašelinná podmáčená smrčina (přírod. stanoviště EVL 91D4*, ID 10014). K rašeliništi Kriegswiese bylo při druhé pochůzce selektivního mapování biotopů přičteno rašeliniště „Gemeindehaide“ (SBK) 1998. Prameniště říčky Schwarze Pockau je popisováno jako relativně málo porušená, velmi velká rašeliništní plocha. Je chudé na druhy a dominuje mu ostřice zobánkatá, suchopýr úzkolistý a rašelinné mechy. Na několika místech se vyskytuje třasoviště. Výše položené oblasti na severu přecházejí v trávníky smilky tuhé, v luční rašeliniště a horské louky s výskytem prhy arniky (Arnica montana) a vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum). V pramenném území se vyskytuje zdrojovka hladkosemenná (Montia fontana ssp. variabilis). Plochy východně od cesty jsou označovány za silněji porušené (těžba rašeliny). Rašeliniště „Gemeindehaide“ bylo zmapováno (BÖHNERT a kol. 2005) jako degradované vrchoviště schopné přirozené obnovy (přírod. stanoviště EVL Hydrologický posudek rašelinišť 32 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 7120, ID 10079). Plocha je oproti selektivnímu mapování biotopů popsána jako plocha, kde převažují těžební plochy. Společenstva vrchovišť, přechodových rašelinišť a slatinišť se vedle sebe vyskytují díky těžbě rašeliny, takže typ přírodního stanoviště 7140 resp. také 3160 byl přidělen jako vedlejší kód. I přes vodní bilanci, která je hodnocen jako příznivá, byl regenerační potenciál odhadnut jako nízký. Rašeliniště „Schwarze Heide“ bylo odtěženo několikrát s různou intenzitou (srov. kap. 3.2 v části 1 posudku) a dnes vykazuje rozmanitou mozaiku stádií regenerace, která se vyvinula směrem k vrchovišti, ale také přechodovému rašeliništi nebo slatiništi (HEMPEL & SCHIEMENZ 1986). Bylo zmapováno (BÖHNERT a kol. 2005) regenerující vrchoviště (přírodní stanoviště degenerované vrchoviště schopné přirozené obnovy 7120, ID 10066). Společenstva vrchovišť, přechodových rašelinišť a slatinišť se vedle sebe v rašeliništi „Schwarze Heide“ vyskytují díky těžbě rašeliny, takže typ přírodního stanoviště 7140 resp. také 3160 byl přidělen jako vedlejší kód. Na základě vyskytujících se potenciálních rašelinotvorných rašelinných mechů Sphagnum affine, S. capillifolium a S. cuspidatum, byl ploše v rašeliništi „Schwarze Haide“ přiřazen vysoký regenerační potenciál. Také oblast námi označovaná jako „Bornhaide“ byla odtěžena až k minerálnímu podloží (HEMPEL & SCHIEMENZ 1986). Ve vegetační mapě od HEMPELA (1975/78) jsou vedle ploch regenerujících po těžbě rašeliny zakreslena také degradační stádia (Drahtschmielen), bultová společenstva rašelinných mechů na plochách požáru (!) rašelinného ložiska. V prvotním podchycení EVL bylo zmapováno regenerující vrchoviště (přírodní stanoviště degenerované vrchoviště schopné přirozené obnovy 7120; ID 10073, BÖHNERT a kol. 2005) a malé přechodové rašeliniště a třasoviště (přírod. stanoviště EVL slatiniště s hnědými mechy;oligotrofní rašeliniště 7140, ID 10019, KEßLER a kol. 2011a). Vrchoviště schopné přirozené obnovy je popisováno jako „neodtěžené”, což odporuje shora uvedeným iInformacím od HEMPELA & SCHIEMENZE (1986). Regenerační potenciál „Bornhaide“ se udává jako méně příznivý než u „Schwarze Heide“. Přírodní rezervace „Schwarze Heide – Kriegwiese“ a sousední otevřená prostranství patří k přírodnímu stanovišti tetřívka (Tetrao tetrix), kterému v Sasku hrozí vymření. BÖHNERT a kol. (1996) na tetřívka pohlíží jako na nejvýznamnější chráněný druh tohoto území. Další ohrožené druhy nebo druhy, kterým v této oblasti hrozí vymření, jsou např. chřástal polní (Crex crex L.), bekasína (Gallinago gallinago L.; BÖHNERT a kol. 1996) a zmije obecná (Vipera berus; HEMPEL & SCHIEMENZ 1986). Roku 1994 bylo zjištěno 55 druhů cikád, mezi nimi tyrfofilní druhy, tzn. druhy, které dávají přednost rašeliništním přírodním stanovištím. Na hrázi obecního rybníka Gemeindeteich (Gemaa-Teich) byl BÖHNERTEM a kol. (1996) nalezen exemplář střevlíka lesklého (Carabus nitens), který byl v té době v Durynsku a v Sasku považován za vymizelého. Dnes je v Sasku zařazen mezi druhy, kterým hrozí vymření (GEBERT 2008). V rašelinném tělese Kriegswiese byla zároveň nalezena housenka žluťáska borůvkového (Colias palaeno L), kterému v Sasku rovněž hrozí vymření. DIETRICH (2011) pozoroval v rašeliništi „Kriegswiese“ jeden exemplář žluťáska borůvkového a více exemplářů modráska stříbroskvrnného (Plebeius optilete). V rašeliništi „Schwarze Heide“ pozoroval modráska stříbroskvrnného a perleťovce severního (Boloria aquilonaris). Poslední byl poprvé pozorován v roce 2010 na území kolem obce Satzung. Pravděpodobně se přistěhoval nově z rašelinišť v Čechách. Jeho výskyt potvrdily během doby realizace projektu Anke Haupt a Karin Keßler, které ho pozorovaly 8. 7. 2011 při mapování příkopů v rašeliništi „Schwarze Heide“ (srov. obr.4). Hydrologický posudek rašelinišť 33 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obrázek 4: Perleťovec severní dne 8. 7. 2011 na území „Schwarze Heide“.(Foto: Karin Keßler) Skupiny indikátorů zkoumané v rámci mapování EVL v rašeliništi „Gemeindehaide“, vážky, kobylky luční, střevlíkovití, denní motýli a vřetenuškovití, nevykazovali s výjimkou střevlíkovitých žádnou skladbu typickou pro přírodní stanoviště (BÖHNERT a kol. 2005). Opatření v plánu péče a vývoje se orientují na faunistickou ochranu druhů (BÖHNERT a kol. 1996). Byly odvozeny tři podstatné strategie: • Velkoplošný vývoj druhově bohatých vlhkých a horských luk díky extenzivnímu obhospodařování. • Vývoj přírodě blízkého přirozeného horského lesa, jeřáb ptačí-smrk, s relativně volnou strukturou. • Zajištění nerušeného vývoje vrchovišť. V následujícím je představen souhrn opatření. Stran plošně vázaného plánování opatření odkazujeme na plán péče a vývoje (BÖHNERT a kol. 1996). Vrchoviště a přechodová rašeliniště: • Vrchoviště s přechodovými územími by se mělo ponechat přirozené sukcesi. • Jednotlivé příkopy (západní těžební území rašeliniště Kriegswiese) mají být zaneseny. • Žádné vymezení jako kompletní rezervace, aby mohly být zajištěny i pozdější zásahy při z pohledu ochrany přírody nežádoucích situacích (např. přemnožení bříz po lesních požárech, přemnožení smrčin nebo vymírání vlochyně bahenní kvůli narůstajícímu zastiňování). • Na ochranu vrchoviště by měl být v jedné chráněné klimatické zóně odůvodněn hustý pás vzrostlého lesa. • Žádné odvodňování, zalesňování nebo hnojení. Hydrologický posudek rašelinišť 34 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Louky: • Nejdůležitějším opatřením je péče o ně, ve formě extenzivního využití resp. péče o biotop prostřednictvím kosení. • Přitom se musí brát ohled na rozmanitou realizaci termínů senoseče v podobě mozaiky, na výšku pokosu a použitou techniku kosení. • Využití pozdního sestřihu na některých plochách z ornitologických důvodů (chřástal polní, bekasína, bramborníček hnědý). Předlesí a lesy • Vývoj větších, mozaikových, vícenásobně uvolněných jeřabinových smrčin a předlesí. • Přirozené zmlazování jako pravidelný proces u porostů vhodného druhu a původu, dalekosáhlé upuštění od plošných holin. • Výsadba jeřábů ptačích ve skupinách a podél hospodářských cest s autochtonními mladými rostlinami. • Plošné vyčištění ploch od lesních kultur, které nejsou stanovištím vlastní (smrk pichlavý, částečně borovice pohorská a borovice rumelská). • Odlov vysoké a srnčí zvěře, především na území zmlazovacích ploch. • Péče o lesy (probírka lesa s odběrem jednotlivých kmenů) v různých časových obdobích. Pro přírodní rezervaci sestávající ze dvou dílčích území existují návrhy stran složení a rozšíření oblasti (SCHMIDT a kol. 1993, BÖHNERT a kol. 1996, REGIONALER PLANUNGSVERBAND CHEMNITZ-ERZGEBIRGE 2008). Plán péče a rozvoje byl již zpracován včetně rozšiřujících ploch (BÖHNERT 1996). Ovšem roku 2008 nebyl plán ještě převzat (KEßLER a kol. 2010a). Rozšíření resp. nové vymezení podle německého spolkového práva není dosud realizováno v praxi (ústní sdělení F. KLENKE 2011, LfULG). Pro vrchovištní plochy schopné přirozené obnovy v rašeliništích „Schwarze Heide“, „Bornhaide“ a „Gemeindehaide“ jsou v plánu péče pro SCI 262 navrhována všeobecná opatření (BÖHNERT a kol. 2005): • Nejdůležitější zásadou je zabezpečení resp. regenerace vodního režimu. K tomu mohou být zapotřebí opatření opětovného zavodnění, která musí být konkretizována na základě hydrologického posudku. • Přirozeně regenerující rašeliniště mají být v zásadě ponechána bez lidských zásahů. V případě silného růstu houštin, bude vlastníkem povoleno odstranění stromového porostu resp. odběr palivového dříví pro vlastní potřebu. • Dále mají být zřízena a zabezpečena hydrologická ochranná pásma (ochrana před vnášením nežádoucích látek a zabezpečení přítoku stokové vody) a ochranné pásmo před větrem. • Suché okrajové oblasti rašelinišť jsou většinou zarostlé trávou a vznikají zde bulty bezkolencové trávy). Aby mohly být bezkolencové trávy potlačeny a tím podpořena vegetace typická pro tento typ přírodního stanoviště, musí být tyto plochy ve víceletém Hydrologický posudek rašelinišť 35 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ rytmu koseny (cca každých 4-6 let). Jejich kosení přitom může probíhat společně se sousedními pastvinami. V tabulkách 6 a 7 jsou uvedena opatření pro přírodní stanoviště rašelinišť a rašelinných lesů dle plánu péče o EVL. Tabulka 6: Opatření pro regenerující vrchoviště v SCI 262 dle BÖHNERTA a kol. (2005). Opatření ID Chráněné území 60068 7120 – 10066 (Schwarze Heide) 60076 7120 – 10066 (Schwarze Heide) 7120 – 10079 (Gemeindehaide) 7120 – 10079 (Gemeindehaide) 7120 – 10073 (Bornhaide) 60081 60089 70017 Opatření / cíl Zanášení a uzavírání příkopů / zabezpečení gEZ (B); Zlepšení hydrologických daností a tím podpora samoregenerace rašeliniště: Mýcení lesních porostů / zabezpečení gEZ (B); podpora otevřené rašeliništní vegetace: Zanášení a uzavírání příkopů / zabezpečení gEZ (B); Zlepšení hydrologických daností a tím podpora samoregenerace rašeliniště Kosení každý 4.-6. rok / zabezpečení gEZ (B) Mýcení lesních porostů / zabezpečení gEZ (B); podpora otevřené rašeliništní vegetace: Pro SCI 263 byla stanovena hydrologická a klimatická ochranná pásma, která umožňují integrativní sledování a péči o jednotlivá úzce propojená přírodní stanoviště rašelinišť a rašelinných lesů. Jednotlivá opatření mohou být často přiřazena více funkcím. Tak mohou opatření týkající se hrazení působit jak na určitý typ přírodního stanoviště, ve kterém leží, tak zároveň zlepšit přítok k pod ním ležícímu přírodnímu stanovišti a působit ve smyslu podnebného ochranného pásma B (zvlhčení okolního vzduchu). Opatření k obhospodařování ploch nejsou interpretována v tabulce 7. Po opatřeních vedoucích k opětovnému zavodnění má být území ponecháno přirozené sukcesi, přičemž se doporučuje doprovodný monitoring. Mýcení lesních porostů je navrhováno pouze v případě výskytu pro území atypických druhů. Hydrologický posudek rašelinišť 36 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Tabulka 7: Hydrologická opatření pro přírodní stanoviště rašelinišť a rašelinných lesů rašeliniště Kriegswiese v SCI 263 podle KEßLER a kol. (2011a). Opatření ID Chráněné území 60081 Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese Všechny typy přírod. stan. rašelinišť a rašelinných lesů v Kriegswiese 91D4* - 10014 7140 - 10018 7140 – 10020 7140 – 10015 7140 – 10020 60082 70061 70063 70064 70065 20026 20027 20028 60015 60020 60022 60024 60025 Opatření / cíl Hydrologické ochranné pásmo A: Vzdát se hnojení vápnem / vyloučení přímého a nepřímého poškozování rašelinišť a rašelinných přírod. stanovišť v rašeliništních plochách a jejich spádových oblastech vyrovnáváním a ochrana před nepřírodními, pro rašelinná přírod. stanoviště škodlivými vnosy cizorodých látek. Hydrologické ochranné pásmo B: Ostatní opatření ve prospěch vodní bilance / územně specifická: vývoj a zajištění přirozeného vodního režimu; uchování regenerační schopnosti rašeliniště. Klimatické ochranné pásmo A: zlepšit strukturu výběrového lesa resp. vyvinout / snížení ztrát vody rašelinných těles „uklidněním“ vzduchových vrstev blízko povrchu - lokálně a v okolí. Klimatické ochranné pásmo B: Ostatní opatření ve prospěch lesní struktury / snížení ztrát vody rašelinných těles zvlhčením okolního vzduchu. Klimatické ochranné pásmo B: Uzavřít odvodňovací příkopy / snížení ztrát vody rašelinných těles zvlhčením okolního vzduchu. Klimatické ochranné pásmo B: (Znovu-) připustit zavodnění / snížení ztrát vody rašelinných těles zvlhčením okolního vzduchu. Ostatní opatření ve prospěch vodní bilance / dlouhodobé zachování a zlepšení vodního režimu jednotlivých typů přírodních stanovišť sanováním spádových oblastí ke kompenzaci klimatických změn. Zachování a zlepšení struktur a druhového inventáře. Uzavřít odvodňovací příkopy / dlouhodobé zachování a zlepšení vodního režimu, struktur a druhového inventáře, aplikace nařízení o přírodních rezervacích. Jako konkrétní opatření ke zlepšení vodní bilance rašeliniště „Kriegswiese“ byl v rámci plánu péče pro SCI 263 (KEßLER a kol. 2010a) zpracován konkrétní lokální plán opatření, jehož součástí jsou hrazení příkopů a napojení jižní spádové oblasti. Mapa Z-9 s plánem hrazení byla převzata ve formě zprávy jako příloha 29. Dílčí plocha 16 sousedního SCI 262, které obsahuje rašeliniště „Schwarze Heide“, hraničí bezprostředně s SCI 263. Protože je z hydrologického hlediska smysluplné společné pozorování, bylo pro tuto dílčí plochu rovněž vymezeno hydrologické ochranné pásmo. Podstatnější součástí hydrologického ochranného pásma je upuštění od hnojení vápnem. Toto opatření již bylo realizováno tím, že příslušné plošné rozsahy byly předány státnímu podniku Staatsbetrieb Sachsenforst (SBS – “Saské lesy”) a tím byly z oblasti vápnění vyjmuty. Přehrazovací opatření ještě realizována nebyla a Hydrologický posudek rašelinišť 37 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ budou konkretizována v rámci projektu programu Cíl 3 v podobě realizačního konceptu. 5.2.1.2 Vlastní výzkumy Rašelinné vrty již byly popsány v kapitole 4 v první části posudku. Hydromorfologická analýza a prognóza ekotopů v zásadním rozsahu potvrzuje starší výpočty od ZINKEHO (1995) resp. ZINKE & EDOM (2006) pro rašeliniště „Kriegswiese“. Lag vrchní hrany od sebe odděluje jak severní, tak jižní spádovou oblast a tím většinu stokového přítoku. Těžbou rašeliny, která probíhala v jižní části, se lagová oblast určitým způsobem přesunula dovnitř do rašelinného tělesa. Vrchovištní plocha je s 0,09 ‰ jen velmi málo nakloněna, takže srážky jsou dostačující pro dlouhodobé zachování vrchovištních borů (typ přírod. stan. 91D3*) až pro vývoj otevřených aktivních vrchovišť (typ přírod. stan.7110*). Rašelinný les borovice kleče (ID 10006, 10007, 10010) zmapovaný v centrální části rašeliniště Kriegswiese se zdá být dlouhodobě stabilní. S narůstajícím zanášením a srovnáváním reliéfu jižních odtěžených oblastí mají i zmapované regenerující vrchovištní plochy (typ přírod. stan. EVL 7120, ID 10005, 10008) dobrou šanci regenerovat. Zejména na okraji západních těžebních ploch se vytvořil sekundární okrajový svah. Aktuálně mapované rašelinné a podmáčené smrčiny (91D4*, ID 10014) se budou dlouhodobě vyvíjet v degenerovaný rašeliništní smrkový les, v němž je pro rašeliniště typická půdní vegetace dalekosáhle zastíněna. V současnosti ještě působí imisní škody z 90. let, takže zde t.č. lze stěží nalézt starý smrkový porost. Druhový inventář půdní vegetace je nyní již omezen (KEßLER a kol. 2011a). Místa těžby rašeliny jsou velmi mokrá a mají potenciál přechodových rašelinišť a třasovišť, která se zde z části také již nachází (typ. přírod. stan. 7140, ID 10009, 10021, 10015). V případě existence dostatečného zbytkového rašelinného ložiska a nízké trofie, se mohou vyvíjet aktivní vrchoviště (typ přírod. stan. 7110*, z.B. ID 10021, východní oblast těžby). Zda a v jakých časových horizontech se posledně jmenovaná opravdu vyvinou, lze zkoumat pomocí dlouhodobého monitoringu. V současnosti je v západní těžební oblasti již možné v jednom záchytném příkopu souběžném s úbočím pozorovat procesy zanášení. Odumírají smrky, protože se voda rozbíhá po šíři plochy (viz obr. 5 vlevo). Tento již započatý proces je možné zanesením příkopů v oblastech těžby rašeliny ještě podpořit. Obrázek 5: Zanesený záchytný příkop s odumírajícími smrky v západní oblasti těžby rašeliny rašeliniště Kriegswiese (vlevo). Pramen v jižní části rašeliniště Bornhaide s pohledem na Gemeindehaide (vpravo). (Foto: Karin Keßler) Hydrologický posudek rašelinišť 38 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Pro rašeliniště „Bornhaide“ byl vypočítán velmi suchý potenciál, podle něhož se na rovných rašeliništních půdách mohou vyvíjet horské smrčiny (typ přírod. stan. 9410) nebo suché až dobře vyvinuté smrkové rašeliništní lesy. Pouze rýha vedoucí na sever směrem k rašeliništi „Schwarze Heide“ má potenciál pro přechodové rašeliniště chudé na lesní porosty (typ přírod. stan. 7140), které lemuje úzký pruh rašelinné březiny (typ přírod. stan. 91D1*) (srov. kap. 4.2 a příl. 10). Protože v rašeliništi „Bornhaide“ již sotva lze rozeznat příkopy, stojí vypočítané, relativně suché poměry v rozporu ke zmapovanému regenerovanému vrchovišti (typ přírod. stan. 7120, ID 10073; BÖHNERT a kol. 2005). Při obchůzce místa dne 7. 7. 2011 se jižně od obou (vyschlých) rybníků narazilo na velmi mokré poměry. Rozsáhlé plochy byly pokryty ostřicemi, které byly lokálně protknuty hustými polštáři rašelinných mechů se suchopýrem úzkolistým a klikvou bahenní. Na malých vyvýšeninách byla silně zastoupena vlochyně bahenní. V jižní části rašeliniště „Bornhaide“ bylo nalezeno více pramenišť (srov. obr. 5 vpravo). Částečně již dochází k odumírání okrajových smrčin. Od pramenů probíhají mokré pásy směrem do údolí, až se voda vsákne do země. Název zanesený v souborech historických map Sächsisches Meilenblatt z roku 1810 „Schwarzer Pockau Born“ ukazuje na pramenný charakter území (srov. kap. 3.2). Obrys rašeliniště pochází z půdní mapy BKkonz (srov. příl. 2 v první části posudku). Na základě tvaru, polohy v reliéfu a velmi nízkého vypočítaného potenciálu, se u pramenů napájejících rašeliniště „Bornmoor“ velmi pravděpodobně jedná o puklinové prameny. Vysvětlení by mohlo dát zmapování pramenů, které však nebylo v rámci projektu možné. Lze se domnívat, že podél západního okraje rašeliniště „Bornhaide“, se nachází více či méně lineární řazení pramenů. Rašeliniště „Schwarze Heide“ vykazuje rovněž pramenný charakter. V HEMPEL & SCHIEMENZ (1986) jsou na západním okraji zakresleny pramenné nivy a ještě dnes je možné je v terénu najít. Prameny stokových vod mohou být oproti puklinovým pramenům velmi dobře zobrazeny na hydromorfologickém modelu, jelikož proud stokové vody následuje morfologii. Prameny stokové vody se vyskytují v terénních muldách podél vypočtených proudnic. Rašeliniště „Schwarze Heide“ leží v široké terénní muldě a má velkou nadzemní spádovou oblast (srov. příl. 1). Pramenné muldy jsou na mapě transmisivity dobře zobrazeny žlutou barvou. V hydromorfologické analýze byl jih „Schwarze Heide“ spočítán jako velmi mokrý s relativně vysokým podílem stokové vody. Směrem na sever je území stále sušší, přičemž se střídají suché vyvýšeniny a mokré rýhy (srov. kap. 3 a příl. 6 až 10). V prognóze ekotopů byly v jižní oblasti vypočítány mokré ekotopy s rákosím. Z vysokého podílu stokové vody lze usuzovat na vysoký obsah živin. Půdy díky žule relativně chudé na živiny mohou ovšem ve spojení s krátkým kontaktním časem vést k existenci stokové vody s nedostatkem živin, takže obsah živin může být v modelu přeceněn. Při obhlídkách terénu dne 21. 9. 2010 byla na výtoku z rašeliniště „Schwarze Heide“ s 81 µS/cm naměřena velmi nízká elektrická vodivost (při T = 9,2°C a pH = 6,06). Vodivost je dobrý souhrnný parametr pro látky rozpuštěné ve vodě. Dle BALKEHO a kol. (2000) leží elektrická vodivost krystalických hornin u hodnoty cca 200 µS/cm. Elektrická vodivost dešťové vody leží mezi 5 a 30 µS/cm (HÖLTING 1995 a vlastní měření). Ve srovnání s typickou spodní vodou velmi nízká elektrická vodivost podtrhuje celkově nízký stupeň mineralizace stokové vody v rašeliništi „Schwarze Heide“. Na území se nacházející vegetace ostřicových porostů, které jsou prostoupeny zanesenými místy nesoucími stopy po těžbě rašeliny prováděné sedláky a porostlými rašeliníky, suchopýrem úzkolistým, klikvou bahenní a rosnatkou, rovněž ukazuje na nízké obsahy živin. Pouze v jednom zaneseném místě, kde se těžila rašelina, byl nalezen orobinec (Typha sp.). V jižní části rašeliniště „Schwarze Heide“ je celkově pravděpodobnější vývoj směrem k přechodovému rašeliništi a třasovišti (typ přírod. stan. 7140), které obklopuje vrchovištní Hydrologický posudek rašelinišť 39 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ prvky (typ přírod. stan. 7110*), než prognostikovaná a na živiny o něco bohatší varianta s rákosím. Vývoj v aktivní vrchoviště, jak je implikováno zmapovaným typem přírodního stanoviště 7120, je v časovém horizontu 30 let, z kterého vychází plán péče EVL, nejistý. Jelikož mělké příkopy nemohly být v rašeliništi Schwarze Heide při vyhodnocení ATKIS®DGM2 kompletně podchyceny, byly příkopy doplněny podle měření SCHMIDTA a kol. (1993) a v terénu je pomocí GPS kontrolovaly a doplňovaly Anke Haupt a Karin Keßler. Rybník Hübnerteich, který leží východně od rašeliniště „Schwarze Heide“, je již několik let vyschlý. Při mapování příkopů jsme potkali jeho majitele. Podle jeho informací by měl být rybník opět napuštěn a měli by do něj být nasazeni kapři. Pro rašeliniště „Gemeindehaide“ byl podél údolního dna vypočítán vysoký profilový průtok, který značí potenciální vodoteč. Transmisivita je s > 3 cm²/s velmi vysoká. V SBK popsaná prameniště a v přechodu k rašeliništi „Bornhaide“ nalezené puklinové prameny (srov. kap. 5.2.1) vyvolávají domněnku, že lokálně jsou možné i větší profilové průtoky a transmisivity. Ve východní části Gemeindehaide jsou v DGM2 znatelné hrany území, kde byla těžena rašelina. Na základě nízké mocnosti rašeliny (předpoklad < 0,5 m) byla prognostikována přechodová rašeliniště a třasoviště (typ přírod. stan. 7140), přičemž podíl stokové vody je velmi malý a tím je při větší mocnosti rašeliny dlouhodobě také možný vývoj v aktivní vrchoviště (typ přírod. stan. 7110*). Na druhou stranu může silné proudění v rašeliniště „Gemeindehaide“ podobně jako v rašeliništi „Schwarze Haide“ způsobit větší stabilitu ostřicových porostů při nízkém obsahu živin ve vodě (srov. HEMPEL & SCHIEMENZ 1986). Při pochůzce dne 7. 7. 2011 nebyly nalezeny žádné klikvy a jen málo vlochyní bahenních, k tomu ale vedle ostřice zobánkaté a rašeliníků mochna bahenní (Potentilla palustris). Celkově je vývoj v aktivní vrchoviště (typ přírod. stan. 7110*), jak je implikováno degradovaným vrchovištěm schopným přirozené obnovy, v časovém horizontu 30 let, který je pro plán péče EVL běžný, nejistý. 5.2.1.3 Doplňující opatření Konkrétní lokální plán hrazení pro rašeliniště „Kriegswiese“, existující v plánu péče EVL k SCI 263 – „Rašeliniště a lesy u Satzung“ (KEßLER a kol. 2011a), může být v podstatě realizován. Vyskytuje se pouze jedna modifikace kvůli relativně nové asfaltové cestě bezprostředně jižně od státní hranice. V topografické mapě zakreslená propust již neexistuje. Na stejném místě musí být vybudována nová propust a zajištěno napojení až k jihozápadní oblasti těžby rašeliny. Za tímto účelem má být na tomto místě přehrazen hraniční příkop. Stejně tak může druhá propust umístěná dále na východ, bezprostředně za pruhem rašeliny rozdělujícím jižní oblast těžby rašeliny, odvádět vodu z jižní spádové oblasti do jihovýchodní oblasti těžby rašeliny (srov. obr. 6). Hydrologický posudek rašelinišť 40 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obrázek 6: Převody (červené šipky) do jihozápadní a jihovýchodní oblasti těžby rašeliny v rašeliništi Kriegswiese. Před výstavbou převodů musí být vyřešeno, zda bude jižní spádová oblast vyjmuta ze seznamu oblastí, kde je povoleno hnojení vápnem nebo jiné rašeliništím škodící vlivy. Jelikož jihovýchodní oblast, kde probíhala těžba rašeliny, již vykazuje velmi dobré zanesení typické pro přechodová rašeliniště a třasoviště, které by nemělo být poškozeno, musí předtím být analyzována kvalita vody v původní oblasti těžby rašeliny a jižně od asfaltové cesty. Jestliže by jižní spádová oblast vykazovala podstatně vyšší obsahy živin, neměla by být do jihovýchodní oblasti těžby rašeliny svedena žádná voda. V příloze 12 je představen hydrologický plán opatření pro rašeliniště „Bornhaide“ a „Schwarze Haide“. V „Bornhaide“ se časový horizont A omezuje na uzavření západního příkopu. Výkop příkopu v terénu ještě zčásti existuje a má být využit pro předělení příkopu resp. zvýšení dna příkopu. Smysluplné je kompletní odstranění bariéry provázející příkop. V časovém horizontu B budou uzavřeny příkopy na severu rašeliniště Bornhaide. Tím bude voda probíhat opět v přirozené údolní linii. Oba rybníky jsou suché a jejich odtokové stavby jsou poškozeny. V severním rybníce je hráz v severovýchodním rohu podemílána. Jestliže jsou rybníky potřebné jako biotop a může být zajištěna jejich pravidelná údržba, mohou být opět uvedeny do provozu. V časovém horizontu C se počítá s revitalizací současného příkopu vedoucího k rašeliništi „Schwarze Haide“. Velmi vysoký profilový průtok > 100 l/(s*km) vzbuzuje domněnku přirozeného vodoteče, ačkoliv výpočet nezohledňuje napájení rašeliniště Bornhaide puklinovou vodou. Meandry a všeobecné navýšení dna mají lehce zpomalit odtok vody. Vlhké biotopy etablující se mezi smyčkami meandrů umožňují lepší biokoridor mezi „Bornhaide“ a „Schwarze Haide“. Po iniciování tvorby meandrů by měla být připuštěna přirozená dynamika povrchových vod. Zmíněné tři časové horizonty mohou být realizovány nezávisle na sobě. Kácení lesních porostů na podporu aktivní rašeliništní vegetace (ID 70017 v tabulce 6), není v citlivém a dobře regenerujícím území považováno za nutné. V rašeliništi „Schwarze Haide“ budou v časovém horizontu A zaneseny východní příkopy. Severní hrazení 9 až 15 mohou být v každém případě uzavřena pomocí bagru. Příkopy tam jsou relativně mělké a z části se již v terénu skoro nedají identifikovat. Je možné uzavření pomocí soudržného, minerálního materiálu. V časovém horizontu B budou uzavřeny Hydrologický posudek rašelinišť 41 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ západní příkopy. Hrazení 1 až 9 mají být koncipována tak, aby voda mohla po straně odtékat a byla iniciována k lehkému meandrování. V posledním časovém horizontu C budou zaplněny hluboké severní příkopy. Jelikož je rašeliniště Schwarze Heide odtěžené a příkopy se zařezávají do minerálního podloží, mělo by dojít k utěsnění dna nebo má být rovněž použita soudržná půda. Časové horizonty mají svou posloupnost a mají být realizovány jeden po druhém. Kácení lesních porostů na podporu aktivní rašeliništní vegetace (ID 60076 v tabulce 6) není v citlivém a dobře regenerujícím území považováno za nutné. Jako ochrana před větrem mají být spíše směrem na sever a západ etablovány a podpořeny úzké pruhy lesního porostu. Průběh povrchových vod pro rašeliniště „Gemeindehaide“ odvozený z ATKIS®-DGM2 je pravděpodobně neúplný a měl by být doplněn zmapováním příkopů (oblast výskytu tetřívka!). Jestliže se potvrdí dosavadní dojem a v terénu se nenajdou žádné další příkopy, nejsou ke zlepšení vodního režimu nutná žádná další opatření. Přirozený vývoj povrchových vod může být podnícen. Dále je pravděpodobně sporné, jak silně bylo území postiženo těžbou rašeliny. V DGM2 jsou rozeznatelné alespoň hrany těžebních jam ve východní části rašeliniště Gemeindehaide. Stratigrafie těžby několika pruhů zbytkové rašeliny může podat informace o tom, zda již bylo rašeliniště před antropogenními zásahy vyvinuto jako ombrotrofní dešťové rašeliniště nebo zda se díky jeho poloze v údolí jednalo spíše o rašeliniště průtokové. Z toho může být odvozen realistický cíl vývoje (přechodové rašeliniště a třasoviště nebo aktivní vrchoviště). Podle současného stavu vědomostí si myslíme, že vývoj v aktivní vrchoviště (typ. přírod. stan. 7110*), jak to implikuje zmapované regenerující vrchoviště, je během pro plán péče EVL obvyklého časového rozmezí v délce 301 let, nejistý. 5.2.2 Philippheide 5.2.2.1 Existující posudky, plány a opatření Rašeliniště Philippheide bylo již KÄSTNEREM & FLÖßNEREM (1933) popsáno jako protkané příkopy a silně vysušené a bylo pokryto smrkovým lesem bohatým na výskyt mechů a křovin. V mechových vrstvách byly ještě popsány bulty rašeliníku Sphagnum medium (dnes S. magellanicum) a severně od oblasti těžby Empetrum nigrum (šicha). V severní části se ještě vyskytovaly borovice kleče a kosodřeviny. Rašeliniště Philippheide sestává ze tří až 3,2 m mocných rašelinných ložisek, která jsou vzájemně propojena oblastmi s mělčími rašelinnými vrstvami (ROST & HEMPEL 1948d; srov. příl. 5 resp. příl. 8 v první části posudku). Je protkána hustým systémem příkopů. UHLMANN (2002) provedl detailní mapování příkopů a vegetace a výsledky byly zhodnoceny z odborného hlediska ochrany přírody. Příkopy jsou zpravidla hluboké 0,5 – 1 m. Jednotlivé příkopy dosáhly hloubek větších než 1,5 m až maximálně 2,5 m (příčný příkop y3 v severní části Philippheide). Některé příkopy jsou viditelně vyhloubeny až na minerální podloží. V lesním revíru Steinbach ve východní části Philippheide byly příkopy až do roku 1999 čištěny. Na základě silného odvodnění již neexistují žádné intaktní areály vrchovišť. K recentní tvorbě rašeliny dochází pouze v jednotlivých příkopech a v částech těžebních jam. Pod místy, kde vystupuje stoková a pramenná voda, lze také ještě nalézt plochy bohaté na rašelinné mechy. Jistě polovinu Philippheide (cca 57 %) zabírají biotopy, kde se již jen sporadicky vyskytují suchopýry a rašeliníky. To se týká především rašelinných jader. Velký podíl plochy (cca 28 %) zabírají rovněž biotopy bez výskytu druhů typických pro rašeliniště, Hydrologický posudek rašelinišť 42 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ které jsou ještě formovány vrchovištními nebo slatinnými druhy a vyskytují se pouze v místech těžby rašeliny v jihovýchodním výběžku a na jižním okraji Philippheide. Jako charakteristické vrchovištní rostlinné druhy jsou popsány Eriophorum vaginatum (suchopýr pochvatý), Oxycoccus palustre (klikva bahenní) a Vaccinium uliginosum (vlochyně bahenní). Empetrum nigrum (šicha černá) se již nepodařilo doložit. Z rašelinných mechů se vedle ostatních vyskytují vrchovištní druhy rašeliníku Sphagnum rubellum a S. cuspidatum. V severní části Philippheide byly v roce 1976 vysázeny (DIETRICH 2001 v UHLMANN 2002) borovice kleče z obce Hartmannsdorf u Schneebergu (západní Krušnohoří). UHLMANN se ovšem domnívá (2002), že tyto exempláře pochází z přirozeného zmlazování. Při faunistických zkoumáních byl v příkopech resp. v oblastech těžby rašeliny prokázán výskyt pavouků Agyneta cauta a Pirata uliginosus jako typických rašeliništních druhů a kromě toho také tyrfofilních, tzn. rašeliništní přírodní stanoviště upřednostňujících drabčíkovitých Philonthus nigrita, Tachyporus transversalis, Tetartopeus terminatum a Stenus bifoveolatus. Nálezy trusu potvrzují, že rašeliniště Philippheide využívá tetřívek (Tetrao tetrix) jako zimoviště. Kromě toho se vyskytují vhodné habitaty pro zmiji obecnou a na jižním okraji popř. pro žluťáska borůvkového. Důkazy ovšem nemáme. V roce 2004 byl firmou GEOmontan zpracován hydrologický posudek k revitalizaci Philippheide (HEEMANN 2004). Podkladem byly kromě jiného zaměření zkoumaného území prováděné společností UBV – Umweltbüro GmbH Vogtland. Pro dílčí oblasti, především pro rašelinná jádra, byly zhotoveny plány hrazení. Část plánovaných opatření již byla národním parkem Naturpark „Erzgebirge/Vogtland“ realizována (srov. příl. 14). 5.2.2.2 Vlastní výzkumy Rašeliniště Philippheide bylo rozděleno do 5 hydrologických dílčích oblastí, které odvádějí vodu do různých směrů (srov. příl. 1). Z centrální části Philippheide je voda odváděna potokem Lahlkampbach na severozápad, z jedné menší plochy pak přítokem potoka Rothenbach směrem na západ. Jedna dílčí oblast na severu je současně spádovou oblastí rašeliniště Auerhahnmoor. Severní rašelinné jádro odvádí vodu převážně na východ směrem rybník Floßteich k řece Schwarze Pockau. Jižní těžební oblast odvádí vodu rovněž na východ přes rašeliniště Distelfleck k řece Schwarze Pockau. Na potoce Lahlkampbach a na východních odtocích k rašeliništi Distelfleck resp. k rybníku Floßteich, byly vypočítány vysoké profilové průtoky, takže se zde jedná o potenciální vodoteče. To potvrzují historické mapy (srov. tab. 3). Nápadná je velkoplošně vysoká transmisivita (> 3 cm²/s) v centrálním, směrem k potoku Lahlkampbach vodu odvádějícím dílčím územím. Protože tato dílčí oblast vykazuje jen velmi malou silikátovou spádovou oblast, je také podíl stokové vody velmi nízký. V prognóze ekotopů jsou prognostikována aktivní vrchoviště (typ. přírod. stan. 7110*), která jsou obklopena vrchovištními bory (typ. přírod. stan. 91D3*). Při silnějším vlivu stokové vody jsou prognostikována přechodová rašeliniště a třasoviště (typ. přírod. stan. 7140) zejména v jižních dílčích územích. Nápadný je špatný potenciál západního rašelinného jádra a zbytku jižního rašelinného jádra. Severní rašelinné jádro má potenciál vrchovištního boru. Na malých plochách jsou protknuty aktivními vrchovišti nebo rašelinnými smrčinami (typ. přírod. stan. 91D4*) a jejich suchými, degenerovanými zástupci, kteří již nejsou hodni zmapování. Hydrologický posudek rašelinišť 43 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Národním parkem Naturpark „Erzgebirge/Vogtland“ jsou přednostně realizována opatření v severním rašelinném jádru. V posledních letech i v centrálním rašeliništi „Philippheide“. Opatření principiálně potvrzuje dobrý až velmi dobrý potenciál. Při návštěvě lokality však byl nápadný rozdílný stupeň pokryvu rašeliníků, i když byla hrazení podobného stáří (srov. obr. 7). Vedle hlavního výskytu rašeliníků má očividně význam výskyt světla (srov. kap. 5.1.2 a 5.1.3.3), takže v budoucnu by se mělo důsledněji přistupovat k prosvětlování podél příkopů. Přesné procesy zanášení příkopů vyžadují celkové další studie. Obrázek 7: Rozdílný stupeň pokryvu rašeliníků v zahrazených příkopech. Philippheide sever, hrazení z roku 2007 nebo 2008 (vlevo); Philippheide jih, severně od těžeb. obl., hrazení z roku 2008 (vpravo). (Foto: Karin Keßler, 2011) Další hrazení, která naplánovala společnost GEOmontan, ale ještě nebyla realizována, se nachází v západním rašelinném jádře. Jelikož zde podle našich výpočtů existuje jen malý potenciál, přenáší se těžiště opatření na centrální Philippheide. Nápadný byl ostatně vysloveně velký nesoulad dat získaných zaměřením Philippheide s ATKIS®-DGM2 (srov. obr. 8). Protože u ostatních území, např. „Meierhaide severozápad“, vykazují terestrická zaměření a ATKIS®-DGM2 vysloveně dobrý prostorový soulad, je kvalita zaměření v „Philippheide“ špatná. Hydrologický posudek rašelinišť 44 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ ® Obrázek 8: Příkopy (modře) po zaměření pomocí zobrazení Hillshade ATKIS -DGM2 v severním rašelinném jádru rašeliniště Philippheide. 5.2.2.3 Doplňující opatření Nejlepší potenciál pro vrchovištní bory (typ přírod. stan. 91D3*) s vloženými aktivními vrchovišti (typ přírod. stan. 7110*) byl spočítán v Philiphaide jih ve spádové oblasti příkopu Lahlkampgraben. Odpovídajícím způsobem důležitá je realizace těchto opatření, pakliže se potvrdí mocnost rašeliny > 0,5 m. V příloze 15 je představen plán opatření. V časovém horizontu A budou uzavřeny příkopy východně a západně od příkopu Lahlkampgraben resp. rozdvojení příkopu. Opatření 4, 8, 17 a 20 obsahují zanesení příkopu, protože je zde velmi důležitá hydrologická prostupnost. Může být použita Zugerova metoda. Nejdříve budou použity příčky, které zabrání průtoku bývalým příkopem. Návazně se bude plnit pilinami nebo rašelinou a bude překryt pásy vegetačních drnů. Rašelinu pro zaplňování příkopů navrhujeme získat z ploch kolem oblasti großer Torfstich („velká těžební jáma“). Obě plochy jsou odříznuty od své spádové oblasti a mají velmi nízký potenciál. Odkrytím jižního rašelinného ložiska získá großer Torfstich silnější napájení vodou. Jak zřetelně ukazují vypočítané profilové průtoky (srov. příl. 6) stoková voda v současnosti protéká jižně od oblasti těžby rašeliny a míjí ji. Napojením na přítok stokové vody bude výrazně nakloněnou oblastí těžby rašeliny silněji protékat voda, čímž se mohou vyvíjet znatelně vlhčí ekotopy. Pak již nejsou pro zadržení vody (srov. HEEMANN 2004) nutné nákladné příčné hráze. U hrazení 1 – 3, 24, 27, 28, 59 - 63 leží podle UHLMANNA (2002) dno příkopu již v minerálním podloží. V závislosti na stavu dna příkopu a také na mocnosti rašeliny resp. stratigrafii v okolí příkopu, by mělo být dno příkopu utěsněno. Hrazení 13 leží pravděpodobně již v silikátové spádové oblasti a může být zhotoveno z minerálního materiálu společně s hrazeními 39 – 41 rašeliniště „Philippheide sever“, časový horizont A. Časový horizont B obsahuje zahrazovací opatření jižně od rozcestí příkopů. Záchytný příkop jižně od Philipphaide je pouze malý a pravděpodobně již zasahuje do minerální oblasti. Je možné jej jednoduše uzavřít pomocí bagru (zaplnit nebo předělit). Může být použit ještě částečně existující výkop příkopu. Hrazení 26 až 29 mají být vybudována s přepadem, protože zde do tohoto příkopu ústí odtok severně od rašeliniště Philipphaide ležící pramenné jímky. Hrazení 30 má být vybudováno bez přepadu, protože západně ústící příkop se může použít jako závlahový příkop. Stejně tak u opatření 31 (zaplnění příkopů). Musí být podpořeny přepady Hydrologický posudek rašelinišť 45 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ závlahových příkopů severním směrem. Po odpojení přítoku může být zaplněno východní rozcestí příkopů (41, 42). Jestliže není k vyplnění k dispozici dostatek materiálu, může se u rozcestí příkopů také uvažovat o přepažení. V návaznosti pak bude za pomoci spodního prahu zvednuto dno zbylého příkopu Lahlkampgraben. Časový horizont C obsahuje uzavření území, které odvádí vodu západním směrem. S výjimkou hrazení 4, 6 – 10 a 13, leží podle UHLMANNA (2002) všechna dna příkopů již v minerálním podloží. V závislosti na dnu příkopu a také na mocnosti rašeliny, resp. stratigrafii v oblasti příkopu, by mělo být dno příkopu popř. utěsněno. To se může provést nezávisle na časových horizontech A a B. Časové horizonty A a B na sebe navazují a musí být provedeny v časové posloupnosti. Plán opatření pro „Philippheide sever“, je představen v příloze 16. V časovém horizontu A budou uzavřeny příkopy ve spádové oblasti rašeliniště „Auerhahnmoor“ resp. západně od rašelinného jádra. Plánovaná hrazení doplňují již národním parkem Naturpark Erzgebirge/Vogtland zřízená hrazení resp. ta, která se nachází ve výstavbě. U hrazení 1 – 19 leží dno příkopu podle UHLMANNA (2002) již v minerálním podloží. V závislosti na dnu příkopu a také na mocnosti rašeliny, resp. stratigrafii v oblasti příkopu, by mělo být dno příkopu utěsněno. Hrazení 39 – 41 pravděpodobně leží již v silikátové spádové oblasti a mohou být postavena z minerálního soudržného materiálu. Současně by se mělo provést hrazení 13 z plánu „Philippheide jih“, časový horizont A. V časovém horizontu B dojde k zaplnění až 2,5 m hlubokého hlavního příkopu (podle UHLMANNA 2002 příkop y) probíhajícího od východu na západ a také příkopů ležících jižně od něj. Severně a jižně od příkopu byly vymezeny plochy pro těžbu rašeliny a k modelaci ploch, přičemž těžištěm je modelace ploch. Terénní nerovnosti vzniklé silným odvodem vody budou srovnány. Rašelinný materiál, který se takto získá, může být použit k navýšení dna příkopu. Pro účely zahrazení je pravděpodobně silně degradovaný a tím nevhodný. Hlavní příkop, který probíhá od západu na východ, by měl být dle možností vyplněn s použitím „Zugerovy metody“. Přepažení není alternativně možné. Přehrazující stavební díla by pak měla mít korunu širokou minimálně 10 m a měla by být stabilizována a utěsněna pomocí příčných rozpěr resp. umělohmotných zapuštěných štětových stěn. V meziprostorech by mohlo být v závislosti na dostupnosti materiálu alespoň navýšeno dno příkopu. Boční přítoky příkopu se musí uzavřít. Jestliže příkop směrem na východ nemůže být zcela zaplněn, mohou další erozi v příkopu zabránit spodní prahy (opatření 2 – 5, 7, 8). Vypočítané profilové průtoky ovšem nevykazují žádný potenciální vodoteč, takže již odpojením příkopů se dosáhne značného snížení protékajícího množství vody a tím i eroze. Rašelinné jádro je členěno hlubokými příkopy probíhajícími ze severu na jih. Tyto plochy jsou zase odvodňovány mělčími příkopy. V dalším průběhu budou nejdříve přehrazeny mělčí příkopy, než bude vyplněn hluboký odvodňovací příkop na východě. Hrazení 9 – 13 ohraničují náhorní rovinu (cca 799,2 m m n. m.). Hrazení 14 – 16 mohou podle toho, jak bude stavebně řešen hlavní příkop, odpadnout. To samé platí pro hrazení 18, 19, 28 a 29. Opatření 17 a 24 mají být provedena jako kompletní vyplnění příkopů, aby se mohl vyvíjet průchodný, směrem k východu nakloněný povrch rašeliniště. Hrazení 27 může odpadnout, když bude stávající hráz ještě funkční. V opatřeních 39 až 42 dochází pouze ke stabilizaci dna příkopu pomocí spodních prahů, resp. k navýšení. Protože vypočítané proudnicové průtoky již signalizují potenciální vodoteč. Popř. může být podnícen přirozený vývoj povrchových vod (tvorba meandrů). Hrazení 43 má být koncipováno tak, aby si voda v závislosti na reliéfu mohla najít novou cestu až k silniční propusti na východě. V časovém horizontu C budou dále utěsňována stávající hrazení v severní části rašelinného jádra. Popř. může být místo hrazení 3 vyplněn celý hluboký příkop probíhající od severu na jih (prodloužení opatření 17 časový Hydrologický posudek rašelinišť 46 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ horizont B). U hrazení 23 a 24 leží podle UHLMANNA (2002) dno příkopu již v minerálním podloží. V závislosti na dnu příkopu a také na mocnosti rašeliny, resp. stratigrafii v oblasti příkopu, by mělo být dno příkopu utěsněno. Od opatření 25 ukazují vypočítané profilové průtoky na potenciální vodoteč, takže se zde počítá se stabilizací dna příkopu pomocí spodních prahů resp. podnícením k přirozenému vývoji povrchových vod. 5.2.3 Hirtsteinwiesen 5.2.3.1 Existující posudky, plány a opatření Během druhé obchůzky selektivního mapování typů biotopů (SBK) byly u Hirtsteinu prokázány tři plochy, na kterých se nachází malé ostřicové porosty. Plochy patří k číslům objektů 5445U522 a 5445U510 (2 dílčí plochy). Plocha U522 byla roku 1998 popsána jako původní horská louka s dílčími malými ostřicovými porosty na západě a na jihu plochy (cca 30 %). Stanoviště je typem luční půdy – zrašelinělého gleje a vyskytují se na něm malé tůně o průměru od 0,5 do 2 m a malé odvodňovací příkopy (cca 30 cm široké). Na některých místech vytváří rašeliníky porost. Vedle několika borovic klečí bylo zjištěno začínající zarůstání vrbami jívami. Biotop je hnízdištěm bramborníčka hnědého a lindušky luční. Obě plochy ve tvaru pásu patří k objektovému číslu U531. Byly na nich zmapovány horské louky (cca 60 %) a zamokřené louky (cca 35 %). Malý ostřicový porost se vyskytoval pouze na 5 % plochy. V době pořizování záznamů byla plocha velmi suchá. V plánu péče EVL se plochy rozplývají ve dvě horské trojštětové louky (typ přírod. stan. EVL 6520, ID 10052, 10053; BÖHNERT a kol. 2005). V půdní mapě BKkonz jsou u luk Hirtsteinwiesen uvedeny především gleje. Severně od tří ploch, pocházejících ze selektivního mapování typů biotopů, je v geologické mapě zakreslena oválná rašelinná čočka. V UHLMANN (2002) byly na plochách zmapovány malé močály s ostřicí obecnou a suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium). Kromě toho našel v jednom z močálů s ostřicí obecnou (U522) rašeliník Sphagnum platyphyllum, kterému v Sasku hrozí vymření. 5.2.3.2 Vlastní výzkumy S výjimkou jižních oblastí v blízkosti obce Satzung, byla pro louky Hirtsteinwiesen vypočítána relativně nízká transmisivita a vysoký podíl stokové vody. Největší část ploch by bez jejich využití jako luk, byla schopná pojmout les. Při obchůzce dne 24. 5. 2011 byly na jihu zjištěny ostřice, rašeliníky a zrašelinělé gleje, zčásti protkané mělkými příkopy nebo také stopami po pneumatikách. Naproti tomu nemohl být potvrzen výskyt rašelinné čočky zakreslené v geologické mapě. Dle HÖLZERA (2010) je Sphagnum platyphyllum typické pro slatiny, pastviny a okraje rašelinišť bohaté na elektrolyty. Vyskytuje se také potopený ve vodě mezi ostřicemi a lze ho tak jednoduše přehlédnout. Často se vyskytuje ve společenství s S. fallax. V Sasku se vyskytuje dle informací p. FRANKA MÜLLERA (e-mail z 18. 7 .2011) pouze na aktuálním nalezišti u Königswarth. Výskyt u Hirtsteinu pokládá za málo pravděpodobný. 5.2.3.3 Doplňující opatření Možný výskyt Sphagnum platyphyllum je důvodem pro velmi vysokou prioritu luk Hydrologický posudek rašelinišť 47 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Hirtsteinwiesen. Tento druh musí být nejdříve s jistotou určen na základě průkazných exemplářů odpovídajícími specialisty na mechové porosty. Jestliže se jejich výskyt potvrdí, musí být stanoviště dokonale zmapováno a s příslušnými odborníky v oboru mechů musí být prokonzultováno budoucí využití ploch. Musí to být prověřeno především u opatření týkajícího se horských luk (ID 60088 – “jedno- až dvoustřižná senoseč” s následným fakultativním spásáním; základní hnojení (P, K), vápnění a chlévská mrva jako udržovací hnojení možné) ohledně jeho působení na mechovou vrstvu. V každém případě by se mělo uskutečnit detailní precizní zmapování resp. označení mokrých oblastí, aby se předešlo vjezdu těžké techniky na tyto plochy. 5.2.4 Gabelhaide (Paschwegmoor) a sousední rašeliništní plochy 5.2.4.1 Existující posudky, plány a opatření O rašeliništích „Gabelhaide“, „Schleifenmoor“ a „Siebenwegmoor“ nemáme skoro žádné informace. V databázi předchozí studie „Krušnohorská rašeliniště“ (ZINKE & ULLMANN 2000) bylo rašeliniště „Gabelhaide“ uvedeno pod jménem „Moor am Paschweg“ jako „zbytky původně většího rašelinného ložiska poznamenané mizením rašeliny přeměnou v suchopár“ ve kterém se ale i lokálně závodňují minerální zavodněná stanoviště a díky pokročilému zbahnění odumírají lesní porosty. „Gabelhaide“ je území, kde hnízdí tetřívek (Tetrao tetrix), a existují domněnky, že i bekasína (Gallinago gallinago L.) a čírka obecná (Anas crecca) Vysokou hustotu populace vykazuje zmije obecná (Vipera berus). I přes pokročilou degeneraci se doporučují opatření na zadržení vody, aby mohlo být zachováno přírodní stanoviště tetřívka. Během druhé pochůzky selektivního mapování biotopů bylo v roce 1996 podchyceno pásmo rozsáhlého zanášení rybníka Tiefenbach. Tvoří jej zblochan vodní, přeslička říční a ostřice. Rybník vyhledává čáp černý, který sem létá za potravou (pozorován v červenci 1996). Jako opatření k zajištění péče a vývoje se doporučuje odstranění smrku pichlavého a modřínu. V listopadu 2009 bylo státním podnikem Sachsenforst (SBS – “Saské lesy”) za účelem testování, navršeno pomocí bagru 10 rašelinných hrází ve středním hrotu (srov. příl. 18 a obr. 9). Osm tun těžký bagr se širokými pásy potřeboval na založení hrází cca 2 hodiny (J. NIXDORF, SBS, ústní sdělení 2010). Obrázek 9: Zeminý val a vzedmutá plocha po práci odvedené bagrem ve středním hrotu “Gabelhaide“. Vlevo po ukončení stavby (15. 11. 2009); vpravo v době zpracování posudku (7. 7. 2011) (Foto: Jens Nixdorf, Karin Keßler) Hydrologický posudek rašelinišť 48 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Severně navazující rašeliniště Knauerliebmoor bylo zkoumáno UHLMANNEM (2002) a pojmenováno jako Bauerheide. Největší část odtěžené plochy východně od cesty Knauerliebweg zabírají bažiny Braunseggensümpfe, které jsou protkány několika houštinami vrby ušaté. Severozápadní část pruhu rašeliny, který zbyl, je formován společenstvím Nardus stricta – Eriophorum vaginatum, jihovýchodní část pak zakrslými keři. Vedle Eriophorum Vaginatum (suchopýr pochvatý), Oxycoccus palustris (klikva bahenní) a Vaccinium uliginosum (vlochyně bahenní) byly prokázány tyrfofilní, tzn. rašelinná přírodní stanoviště upřednostňující drabčíkovití Philonthus nigrita a Stenus bifoveolatus. Plochy obklopuje vlhký úhor a úhor zamokřených pastvin bohatých na živiny, který se rozprostírá směrem na západ až k okraji lesa. 5.2.4.2 Vlastní výzkumy V silně strukturovaném rašeliništi „Gabelhaide“ byly pojmenovány charakteristické lokality, aby se zjednodušil popis území (viz příl. 18). Svou polohou na svahu a silným spádem je rašeliniště Gabelhaide silně formováno stokovou vodou. Rašeliništěm proudí od východu na severozápad četné odtokové pásy, které rozčleňují více rašelinných a zbytkových ložisek, které byly označovány jako “hroty”. Mocnost rašeliny a stratigrafie byly popsány v kapitole 4.3.2 v první části posudku a potvrzují minerotrofní charaktery rašeliniště. Střední a spodní rýha Paschrinne, strouhy Gabelrülle, Siebenteichrülle, Siebenerrülle a potok Oberer Tiefenbach vykazují vysoké až velmi vysoké průtokové profily, takže představují potenciální vodoteče nebo mělké rýhy. Pramenné potoky potoka Tiefenbach jsou zaneseny již v historických mapách (srov. tab. 3). Ve shodě s transmisivitou a prognózou ekotopů nabízí rýhy a struktury vodotečů potenciál pro rašeliništní ekotopy chudé na lesní porosty. Díky vysokému podílu stokové vody jsou prognostikována přechodová rašeliniště a třasoviště (typ přírod. stan. 7140), při velmi vysokých podílech stokové vody eutrofní rašelinné ekotopy s rákosem. Jak již bylo diskutováno v rašeliništi „Schwarze Heide“, že stoková vody během krátké doby kontaktu s žulou vykazuje nízký stupeň mineralizace, takže je možné, že je trofie v modelu přeceňována (srov. kap. 5.2.1.2). Stratigrafie ale také ukazuje, že na rašelinném základě byl nalezen rákos a tím pádem se podílel na vzniku rašeliniště. Na rýhy a strouhy lze v každém případě pohlížet jako na důležitá iniciální stadia nového vývoje rašeliniště. Mezi stružkami existuje rozmanitý potenciál pro rašelinné lesy, přičemž pokryje celé spektrum od rašelinných smrčin přes březiny až po borovice kleče. Pouze zbytková tělesa, především „Große“ a „Runde Zinke“, mají dlouhodobě pouze potenciál pro degradované rašelinné smrčiny bez půdní vegetace, která by stála za zmapování. “Mittelzinke” vykazuje s převážně vrchovištními bory a rašelinnými smrčinami výrazně lepší potenciál. V rašeliništi „Schleifenmoor“ a v „Siebenwegmoor“ se mohou při nízké mocnosti rašeliny vyvíjet horské smrčiny, které jsou lokálně protkány mokřejšími fleky. Není ovšem známo, zda v těchto obou dvou rašeliništích ještě vůbec existují rašelinná ložiska. V rašeliništi „Knauerliebmoor“ existuje potenciál pro bezlesé eutrofní až mezotrofní rašelinné ekotopy až k rašelinným a olšovým lesům v suchých okrajových oblastech. Při lokální obchůzce dne 7. 7. 2011 jsme si v hrázi rybníka potoka Tiefenbach všimli velké škvíry, která zde v roce 2010 při rašelinných vrtech ještě zjištěna nebyla. Je bezpodmínečně nutná sanace hráze. 5.2.4.3 Doplňující opatření Pro rašeliniště „Gabelhaide“, „Knauerliebmoor“, „Schleifenmoor“, „Siebenwegmoor“ a Hydrologický posudek rašelinišť 49 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ mezi nimi ležící resp. okrajové potenciálně mokré lesní oblasti (s vysokými transmisivitami) byla plánována opatření k zadržení vody ve 3 časových horizontech, která by doplnila již státním podnikem Saské lesy pomocí strojní techniky zřízená hrazení. Zda budou jednotlivá hrazení postavena ručně nebo pomocí strojů a jaký typ bude vybrán, musí být stanoveno v průběhu běžného detailního plánování ve fázi realizace. 10 dodnes strojově vybudovaných hrazení je principiálně vhodných. V tomto stavebním způsobu se může pokračovat, ušetří se tak drahá manuální práce. V budoucnu by měly být hráze silněji navýšeny, protože po svém dokončení ještě určitým způsobem podléhají určitému sesuvu a tím hrozí nebezpečí, že hráze budou erodovat a přetékat. Pro rychlejší rozšíření vegetace, a tím i pro ochranu před erozí je smysluplné pokrytí vrstvou vegetace resp. inicializační výsadbou. Mnohé mokré oblasti, zejména struktury rýh a struh (např. Siebenteichrülle u rašelinného vrtu 10), jsou dnes porostlé rašelinnou vegetací (rašeliníky, ostřice), takže se pro tato stanoviště doporučuje, aby se hrazení stavěla ručně, aby nedošlo k poškození již existující rašelinné vegetace s již vyvíjejícími se akrotelmy. V časovém horizontu A bylo plánováno celkově 75 hrazení. Přitom budou zastavěny příkopy v západní a střední části rašeliniště „Gabelhaide“ pod záchytným příkopem. Jako první opatření prostorově souvislého komplexu hrazení je přitom vždy uzavření výtoku ze záchytného příkopu. Následující hrazení se potom staví v číselném pořadí. V dolní stružce Paschrinne, v dolní rýze rybníka Siebenteich a v horním potoce Tiefenbach, byly vypočteny velmi vysoké transmisivity (T > 500 cm2/s, tmavěmodře), které interpretujeme jako potenciál přirozené tvorby vodotečí. Není zde nutné žádné vzedmutí. Za zmínku stojí, že jsou to již dnes meandrující oblasti, což velmi dobře potvrzuje plauzibilitu prognózy. V zanesených úsecích struh jsou vypočítané profilové průtoky s hodnotami nad 100 l/(s·km) resp. 0,1 l/(s·m) rovněž vysoké. Zde plánované stavby hrází mají být opatřeny postranním přepadem. Celkově má být podníceno navýšení dna příkopu resp. tvorby meandrů nebo širokoplošné přetékání údolního dna. V časovém horizontu B bylo naplánováno 75 opatření, z toho 72 hrazení a 3 výtokové rýhy příkopu okraje cesty. Začínat se přitom bude s uzavřením horního záchytného příkopu (hrazení 1 až 6) v oblasti nad opatřeními časového horizontu A. Tím bude nejdříve svedena stoková voda do již regenerujících oblastí horizontu A a v záchytném příkopu se zmenší odtok o tato množství stokové vody. Proto může být následně pomocí hrazení zavodněna východní část „Gabelhaide“, přičemž se současně mohou začít budovat hrazení 7, 9, 10, 11, 15, 16, 17, 18 a potom se má postupovat podle číselné řady dál. V návaznosti může být pro západní oblast již renaturována spádová oblast (včetně rašeliniště „Siebenwegmoor“) a západní postranní lag (Siebnerrinne), přičemž se současně může začít s opatřeními 51, 61 a 64. Opatření 61, 62, 63 představují odtokové rýhy od příkopu na okraji cesty. V časovém horizontu C bylo navrženo 34 hrazení. Přitom bude dokončeno zrušení horního záchytného příkopu a strouhy spodního potoka Tiefenbach a také napojení spádové oblasti východní Gabelhaide (-zavodnění rašeliniště Schleifenmoor, Schleifenquellig, Bauernhaide). Hydrologický posudek rašelinišť 50 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.5 Kuhbrückenmoor 5.2.5.1 Existující posudky, plány a opatření UHLMANN (2002) na základě rešerše historických map zjistil „že území u „vorderen Gemeindebächel“ (pozn. překl. „předního obecního potůčku“) bylo na základě své blízkosti u obce Satzung již velmo brzo vymýceno a z větší části využíváno jako mokrá louka. Teprve ve druhé polovině 20. století byla většina ploch osázena smrky“ (citát). Také dnes je pro toto rašeliniště ještě charakteristický mladý smrkový les, i když je přerušován z pohledu ochrany přírody hodnotnými mokrými loukami a pasekami. Během druhé pochůzky selektivního mapování biotopů bylo v roce 1996 podchyceno pět ploch v západní části jako mokré louky „Nasswiesen u Kuhbrücke“ resp. „horské louky jižně od Satzung“ (srov. příl. 6 v první části posudku). Obě východní mokré plochy byly považovány za pravděpodobná místa těžby rašeliny. Plochy byly obklopeny smrkovými houštinami. V minulosti se lesníci pokoušeli zavodněné plochy biotopů osázet smrky. Smrku však plošně ubylo. Přechody mezi mokrou loukou, ostřicovým společenstvem a ostřicovou bažinou jsou pozvolné. Poukazuje se na rumiště. Horská louka jižně od zalesněných ploch je popisována jako původní plocha rašeliniště v okolí zásobáren pitné vody. V době mapování měla charakter neudržované původní horské louky s malým ostřicovým společenstvem a rašeliníky. Na ploše o výměře cca 100 m² byly nalezeny četné suchopýry. Východně od cesty bylo zmapováno více ploch s rašeliništními biotopy. Plocha smilky tuhé na severním okraji rašeliniště Kuhbrückenmoor je popisována jako poničená odvodněná plocha původního rašeliniště s druhově chudými dominantními porosty smilky tuhé a ostřice obecné s trochou suchopýru. Při vývoji plochy může být do pokácení stromů zahrnut smrkový les sousedící na jižní straně, protože zde pokračuje druhové spektrum. Na území luhů říčky Schwarze Pockau byla zmapována velká ostřicová společenstva. Bývalé rybníky byly již tehdy suché. V bývalých rybnících se vytvořily přechodné malé mělké povrchové vody hustě porostlé rákosem a ostřicemi. Velké ostřicové společenstvo je obklopeno lučním komplexem horské louky svěžího až vlhkého charakteru s porosty ostřice zobánkaté. V databázi od ZINKE & ULLMANN (2000) bylo rašeliniště Kuhbrückenmoor označeno jako „U mostu Kuhbrücke jižně od Satzung“. Je popisováno jako převážně odtěžené s mladším smrkovým lesem a s lučními úseky. Vyskytují se zde mokré louky s bývalými odtěženými územími a iniciálami přechodového rašeliniště a trávníky smilky tuhé. Lokálně se vyskytují staré skládky. Jako opatření je jmenováno odklizení smetí a zamezení vzniku skládek. UHLMANN (2002) v západní části zmapoval mozaiku z přechodných rašelinišť, degenerovaných vrchovišť s vrchovištními rostlinami a biotopy s ojediněle se vyskytujícími druhy slatinných rašelinišť mezi smrkovými lesy bez rašelinných druhů. Jako charakteristické rostlinné druhy vrchovišť se vyskytují suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum). Ve východní části byla na pasece u předního obecního potůčku „vorderes Gemeindebächel“ zmapována malá bažinatá plocha s dominující ostřicí obecnou (Carex nigra) a jedna větší plocha jako regenerační stadium rašeliniště, na které dominovaly trávy. Vedle suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) a velmi malého množství rašeliníku se zde nevyskytují žádné další vrchovištní druhy. V nivách říčky Schwarze Pockau se vyskytují na živiny bohatá ostřicová společenstva a oligo- až mezotrofní slatinná rašeliniště. Rašelinné těleso rašeliniště Kuhbrückenmoor je celkově silně degradované, v oblasti těžby rašeliny však vykazuje částečně dobře vyvinutá stadia regenerace. Hydrologický posudek rašelinišť 51 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.5.2 Vlastní výzkumy Rašeliništěm Kuhbrückenmoor prochází výrazná průtoková rýha s velmi vysokými profilovými průtoky (> 100 l((s*km)). Východně od cesty byly vypočítány plošně vyšší profilové průtoky. Transmisivita následuje tento vzor. Shodně s prognózou ekotopů zde existuje potenciál pro rašelinné ekotopy chudé na dřeviny, které se mohou při nízké trofii vyvinout v přechodná rašeliniště. Pravděpodobně nízký stupeň mineralizace stokové vody byl již diskutován u rašeliniště „Schwarze Heide“ (srov. kap. 5.2.1.2). Na základě prostorové blízkosti je také v rašeliništi Kuhbrückenmoor možné přeceňování trofie díky vysokému podílu stokové vody. Do průběhu průtokové rýhy spadá potůček „vorderes Gemeindebächel“, několik rybníků a rašelinné biotopy dle UHLMANNA 2002. Západně od cesty nebyla podél potůčku „vorderes Gemeindebächel“ provedena žádná prognóza ekotopů, protože plocha v půdní mapě BKkonz je vykázána jako nezmapovaná. Ze shora citovaných posudků lze usuzovat, že zde existuje alespoň částečné mělké rašelinné ložisko. Vysoké profilové průtoky a transmisivity rovněž ukazují na potenciální rašelinné ekotopy chudé na dřeviny a překrývají se s pasekou u potůčku Gemeindebächel, kterou lemují odumřelé smrky (srov. obr. 11 vlevo). Na jihovýchodním okraji signalizují odumřelé smrky další zavodněnou plochu, která se podle prognózy při nízké trofii může vyvinout až v aktivní vrchoviště (typ přírod. stan. 7110*). V současnosti zde dominují ostřice (srov. obr. 11 vlevo). Klikva bahenní, která se velmi často vyskytovala v některých částech západní části rašeliniště, nalezena nebyla, takže je nejdříve pravděpodobnější vývoj v přechodové a přechodné rašeliniště. Obrázek 10: Paseka s odumřelými smrky u potůčku „vorderes Gemeindebächel“, východně od cesty (vlevo); okraj lesa s odumřelými smrky na jihovýchodě (vpravo). (Foto: Karin Keßler) Západně od cesty lze na jižním okraji zalesněné plochy rovněž nalézt relativně rozsáhlé plochy odumřelých stromů a mokrá místa. Tyto mokřiny se nedají vysvětlit pomocí hydromorfologických výpočtů a poukazují na puklinové prameny. Jižně ležící bývalá zásobárna pitné vody tuto tezi podporuje. Na základě nízké mocnosti rašeliniště byl z ATKIS®-DGM2 odvozen pouze malý počet mělkých příkopů. Většina příkopů byla zmapována paní Anke Haupt pomocí GPS. Z původních existujících rybníků (CIR-BTLNK 2005) jsou napuštěny již jen tři (srov. příl. 21). Rybník „Hausteich“ je napájen vodou z malé pramenné jímky. Rybník „Hausteich“ a bezprostředně jižním směrem ležící další rybník, jsou zjevně v soukromém vlastnictví a je o ně pečováno. Dne 6. 7. 2011 byli v jižním rybníce pozorováni četní pulci, což podtrhuje jeho funkci biotopu. Hydrologický posudek rašelinišť 52 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.5.3 Doplňující opatření Plán opatření pro rašeliniště Kuhbrückenmoor je zobrazen v příloze 21. Byly naplánovány pouze dva časové horizonty. Časový horizont A se týká příkopů východně od cesty. Plochy s nejlepším potenciálem leží jižně od potůčku Gemeindebächel. Jestliže by byly potíže s řešením majetkových vztahů, je možné od severních hrazení 19 – 23 upustit. V časovém horizontu B bude zastavěno několik příkopů západně od cesty „Kuhbrücke“. Východně od hrazení 3 - 5 a 12 se nepředpokládají žádná přehrazovací opatření, aby se neohrozil obytný dům. Horní tok potůčku „vorderes Gemeindebächel“ a do něj ústící příkopy ještě nejsou jednoznačně zmapovány. Příkopy se lokálně ztrácí ve vysokých ostřicových porostech. Lokálně se vyskytují malá třasoviště. Mapování má být dokončeno na jaře a o hrazeních se má rozhodnout přímo na místě tak, aby bylo možné podpořit lokální regenerace. Dále může být přezkoumáno, zda využití pramenné vody pro rybník „Hausteich“ vyžaduje povolení vodoprávního úřadu resp. zda takové existuje. Celkově je zapotřebí soukromé využívání a tím i údržbu rybníků hodnotit pozitivně, protože jsou díky tomu ještě vůbec funkční a slouží jako biotop. Ve spojení se starou skládkou musí být zjištěno, zda byl proveden průzkum staré ekologické zátěže a do jaké míry je skládkou zatížena voda. Přitom by měly být zohledněny nejen škodlivé látky, ale s ohledem na rašeliništní ekotopy s co možná největším nedostatkem živin také živiny (dusík, fosfor), protože pod skládkou očividně proudí voda. 5.2.6 Böhmwiese 5.2.6.1 Existující posudky, plány a opatření Při druhé pochůzce selektivního mapování biotopů (SBK) byl v roce 1998 podchycen stejnojmenný biotop. Je popsán jako komplex biotopů zahrnující trávníky smilky tuhé, malá ostřicová společenstva a neobhospodařovanou horskou louku v prameništi potoka Brettmühlenbach. V úzkém prostoru jsou mozaikovitě propojena rozdílná rostlinná společenstva. Vyskytuje se zde nejlepší plocha smilky tuhé z celého území. Tím, že se ustoupilo od obhospodařování, zde lze pozorovat začínající zarůstání vrbovými houštinami. Dále se zde vyskytují suchopýry a mnoho rašelinných mechů. Doporučuje se extenzivní využití. Část plochy patří ke stejnojmenné přírodní památce „Böhmwiese“. UHLMANN (2002) potvrzuje selektivní mapování biotopů. Dále popisuje maloplošný výskyt klikvy bahenní (Oxycoccos palustre) a několika vlochyň (Vaccinium uliginosum). Z rašeliníků se vedle rozšířenějších druhů jako je Sphagnum fallax, S. flexuosum a S. russowii vyskytuje vrchovištní druh S. cuspidatum. V případě rašeliniště Böhmwiese se jedná o odtěžené rašelinné plochy (srov. kap. 3.2 v první části posudku). 5.2.6.2 Vlastní výzkumy V rašeliništi „Böhmwiese“ byly zčásti vypočítány vysoké profilové průtoky a transmisivity. Nápadné jsou dvě proudnice ze severovýchodu resp. jihovýchodu, které se na západě potkávají a vytvářejí potok Brettmühlenbach. Vysoké transmisivity > 5 cm²/s pokračují jihovýchodně od „Böhmwiese“. Tamější podzolové půdy jsou očividně moc propustné, než aby vysoké transmisivity viditelně působily na vegetaci. Hydrologický posudek rašelinišť 53 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.6.3 Doplňující opatření Nejsou plánována žádná doplňující opatření. 5.2.7 Pfarrhaide 5.2.7.1 Existující posudky, plány a opatření Podle půdní mapy BKkonz se v rašeliništi „Pfarrhaide“ vedle jiných glejů vyskytují náslaťové pseudo gleje a ojediněle vrchovištní rašelina s mocností nad 70 cm (srov. příl. 2 v první části posudku). Také v saských historických mapách „Sächsische Meilenblätter“ z roku 1789 nalezené označení „Pfarr-Heyde“ ukazuje na bývalé rašeliniště. Jinak nám nejsou další podklady k tomuto rašeliništi známy. 5.2.7.2 Vlastní výzkumy Podle hydromorfologických výpočtů má rašeliniště „Pfarrhaide“ potenciál rašelinné smrčiny, která je lokálně protkána suchými stadii degenerace. Směrem na sever přechází v horskou smrčinu. Rašeliniště „Pfarrhaide“ je porostlé hustou kosodřevinou. Na jihu byly podél cesty kolem potoka Beilbach zjištěny rašeliny, výtoky příkopů, ostřice a rašeliníky. 5.2.7.3 Doplňující opatření O rašeliništi Pfarrhaide se toho dosud ví jen málo. Před dalším plánováním je zapotřebí provést zmapování jak mocnosti rašeliny, tak příkopů, možných pramenů a popř. vegetace. 5.2.8 Wolfhaushaide 5.2.8.1 Existující posudky, plány a opatření Lokalita „Wolfhausheide“ byla v roce 1998 při druhé pochůzce selektivního mapování biotopů (SBK) zmapována jako „louka východně od obce Satzung“. Je popisována jako nesečená různě strukturovaná plocha. V úzkém propojení do sebe navzájem přechází ostřicová společenstva a louky vysokých trvalek. Dominantní jsou metlice trsnatá, ostřice štíhlá a hnědá a rdesno hadí kořen. Lokálně se vyskytují zábělník bahenní, malá společenstva ostřic a smilka tuhá. UHLMANN (2002) zmapoval na živiny bohaté vlhké a zavodněné úhory pastvin, které jsou na malých plochách protkány svěžími úhory pastvin. Kromě toho ostřicová společenstva porostlá trávníky bohatými na živiny. 5.2.8.2 Vlastní výzkumy Lokalita „Wolfhaushaide“ vykazuje velmi vysoké profilové průtoky a transmisivity. Proudnice probíhající ze západu na severovýchod má již charakter potenciálního vodoteče, ovšem hodně vody je odváděno příkopem vedoucím podél cesty. V prognóze ekotopů byly vypočítány na dřeviny chudé rašelinné ekotopy s rákosem. Na možné přeceňování trofie již bylo upozorněno v popisu rašeliniště „Schwarze Heide“ (srov.5.2.1.2). Při obchůzce dne 24. 5. 2011 byly provedeny testovací sondy pomocí vrtné tyče. V blízkosti proudnicové rýhy nebyla nalezena žádná rašelina. Spíše jílovitý písčitohlinitý humózní materiál. Buď tamní vegetace nevytváří žádnou rašelinu a musí být přiřazena mezi slatě, ve kterých se netvoří rašelina nebo je plocha při povodních zaplavená a ukládá minerální materiál. Hydrologický posudek rašelinišť 54 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.8.3 Doplňující opatření Zda je „Wolfhaushaide“ potenciálním rašeliništěm vytvářejícím rašelinu nebo zda se jedná o slatě, ve kterých se rašelina netvoří, to může být zjištěno pomocí vrtů nebo sond na základě odběru mocnosti rašeliny. Sondy by měly být přitom prováděny zejména v ostřicovém společenstvu zmapovaném UHLMANNEM (2002). K vyřešení otázky mohou rovněž přispět stratigrafická zaměření. Potok, který v současnosti protéká paralelně se silnicí může být renaturován tak, že bude východně od posledních domů přeložen do proudnicové rýhy s vypočítanými vysokými profilovými průtoky a pak si může sám najít cestu. 5.2.9 Mühlsteigwiese 5.2.9.1 Existující posudky, plány a opatření Lokalita „Mühlsteigwiese“ byla v roce 1998 při druhé pochůzce selektivního mapování biotopů (SBK) zmapována jako „louka u Mühlsteig severně od obce Satzung“. Jedná se o neobhospodařovaný komplex luk s prvky horských luk, porostlý vysokými trvalkami, ostřicovými společenstvy a trávníky smilky tuhé, které jsou spolu úzce spjaty a navzájem do sebe přechází. Na západním okraji je neobhospodařovaný rybník kompletně zanesený ostřicemi a zblochanem vzplývavým. Z něj napájený potok je přetransformován v odvodňovací příkop a napřímen. Vyskytuje se zde suchopýr a jeden exemplář vlochyně bahenní. Jako opatření přispívající k péči a vývoji se doporučuje kosení a vytvoření biokoridoru s plochami selektivního mapování biotopů, které provází potok směrem dále na východ. UHLMANN (2002) zmapoval na živiny bohaté vlhké úhory resp. mokré úhory pastvin, ale žádné ostřicové společenstvo. 5.2.9.2 Vlastní výzkumy Jih lokality Mühlsteigwiese vykazuje podél potoka vysoké profilové průtoky a vysoké transmisivity. Podle prognózy ekotopů se mohou vyvinout mezotrofní až eutrofní rašelinné ekotopy provázející potok a chudé na dřeviny, které jsou lemovány olšemi. Ostatní plochy by bez využívání luk měly potenciál stát se rašelinnými nebo horskými smrčinami. Při prohlídce lokality dne 24. 5. 2011 byly severně od bývalého rybníka zjištěny porosty ostřice. 5.2.9.3 Doplňující opatření Musí být vyřešeno, zda se plocha může počítat k rašeliništním a rašelinným stanovištím. Z tohoto důvodu musí být přezkoumána jak z pohledu půdního tak vegetačního. Doporučuje se renaturace potoka s navýšením dna resp. podnícení jeho přirozeného vývoje. Další opatření nejsou plánována. 5.2.10 Meierheide 5.2.10.1 Existující posudky, plány a opatření KÄSTNER & FLÖßNER (1933) označují rašeliniště Meierhaide za „vrchoviště u nádraží Hydrologický posudek rašelinišť 55 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Reitzenhain“ a popisují ho jako poškozené těžbou v celém rozpětí. „Těžba již před dlouhou dobou skončila. Proto na velkých plochách čilé omlazení - Eriophorum vag. a Calluna. V menší míře také Sph. rec., robustum a acutifolium. Na obou stranách železnice, která v hlubokém zářezu sahajícím až ke dnu prahorniny křižuje rašelinné jádro ... ještě stojí četné borovice kleče. Západně od železnice ... je část vrchoviště osázená smrkovým lesem“ (citát KÄSTNER & FLÖßNER 1933). Rašeliniště Meierhaide bylo blíže popsáno v plánu péče EVL SCI 263: „Na zrušenou železniční trať byla později položena ještě dnes existující silnice. K zásahům a rozčlenění rašelinného tělesa se dále přidala těžba rašeliny jak pro potřeby domácností tak pro maloprůmyslová odvětví (závody na výrobu rašelinného mulče) (ROST & HEMPEL 1948 c), stavba silnice Reitzenhain – Satzung, zřízení hraničního přechodu a příjezdové cesty k němu. Spádové oblasti rašelinišť Auerhahnmoor a Meierhaide jsou kompletně zarostlé lesy a lesnicky obhospodařovány. Spojovací silnice Reitzenhain – Satzung musí být zmíněna jako zdroj zanášení posypovou solí sloužící k zimní údržbě silnic a kromě toho zamezuje napájení rašeliniště Meierhaide stokovou vodou. Jestliže budou všechny spádové oblasti opět napojeny na rašelinná tělesa, bude podíl stokové vody na celkové vodní bilanci rašelinných těles přibližně mezi 22 a 45 %. To je řádově podstatné a musí na to být brán zřetel při stanovení opatření k zachování a dalšímu vývoji rašelinišť. Účinky ochranného hnojení půd vápnem prováděného od roku 1991 jsou podobně jako u rašeliniště Auerhahnmoor na složení vegetace pravděpodobné.“ (citáty z Keßler a kol. 2010a). V rašeliništi Meierhaide byly zmapovány rašelinné březiny (typ přírod. stan. 91D1*, srov. příl. 11) a ve východní části Meierhaide malé přechodové rašeliniště a třasoviště (typ přírod. stan. 7140). Kromě toho horské smrčiny (typ přírod. stan. 9410). Pro severozápadní část Meierhaide již byla provedena hydromorfologická analýza. Podle ní se v závislosti na reliéfu musí počítat s podstatně heterogennějším vývojem vegetace, než ukazují dnes relativně velkoplošně zmapované rašelinné březiny. Na úbočích a v místech těžby rašeliny existuje potenciál rašelinných ekotopů chudých na dřeviny, které se při nízké trofii mohou vyvíjet v aktivní vrchoviště. Sušší stanoviště mají potenciál rašelinných lesů, z nichž převažují rašelinné smrčiny. Zmapované rašelinné březiny pravděpodobně vznikly jako sekundární les po těžbě rašeliny resp. po rozsáhlém odumírání smrkových porostů v důsledku znečistění ovzduší v osmdesátých letech. V krajině je již patrné zmlazování smrků. Heterogenita odtěžených stanovišť je rovněž znatelná podle půdní vegetace. Za povšimnutí stojí velká rozmanitost nalezených rašelinných mechů (Sphagnum capillifolium, S. cuspidatum, S. fallax, s. fimbriatum, S. girgensohnii, S. rubellum, S. russowii), přičemž S. cuspidatum a S. rubellum jsou již indikátory lépe zachovalých resp. částečně regenerovaných stanovišť rašelinného lesa. 5.2.10.2 Vlastní výzkumy V oblasti těžby rašeliny ve východní části „Meierhaide“ byly vypočítány vysoké profilové průtoky. Rašelinný val ležící směrem k silnici naproti tomu vykazuje velmi nízké profilové průtoky a transmisivity. Silniční propustě přinejmenším na severu kromě toho způsobují o Hydrologický posudek rašelinišť 56 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ něco větší napájení odtěžených území vodou, než jak je vypočítáno v modelu. V jižní části Meierhaide byly sice vypočítány střední profilové průtoky, ale díky malému spádu vysoké transmisivity (> 3 cm²/s). Dráha proudnice probíhá severním směrem přes příjezdovou cestu k hraničnímu přechodu a poté směrem na severozápad přes silnici Reitzenhain-Satzung. Podél této dráhy byly rovněž vypočítány relativně vysoké transmisivity. Prognóza ekotopů vykazuje zejména pro jih a potom podél této dráhy proudnice na dřeviny chudá přechodová rašeliniště a třasoviště (typ přírod. stan. 7140), které jsou lemovány více či méně širokými pásy rašelinných březin. Na jihu se musí počítat s eutrofními formacemi popř. s olší. Na sušších plochách byly prognostikovány rašelinné smrčiny. Severozápad a severovýchod Meierhaide je s výjimkou popsané dráhy proudnice stokovou vodou téměř neovlivněn. V zavodněných úbočích a v místech odtěžených ploch se vývoj může ubírat až k aktivním vrchovištím, která jsou doprovázena rašelinnými březinami a smrčinami, v severovýchodní části Meierhaide pak spíše vrchovištními bory. Na velmi suchých rašelinných valech byla interpretace ve srovnání s KEßLER a kol. (2011a) dále upřesněna, že v tamní oblasti se vyvíjející degenerované rašelinné smrčiny perspektivně silně zastiňují půdní vegetaci, která stojí za povšimnutí a tím už nestojí za zmapování (srov. kap. 4.1). Na těchto plochách může k půdě šetrné extenzivní obhospodařování (kácení jednotlivých stromů) podpořit půdní vegetaci vyšším přísunem světla (srov. kap. 5.1.3.1). Protože není možné zavodnění valů, může být v jednotlivých případech rašelina pro vyplnění příkopů získána v rašeliništi „Philippheide“. K tomu se považuje za vhodný rašelinný val ve východní části Meierhaide ležící bezprostředně u silnice, který je díky své poloze i dobře dostupný. 5.2.10.3 Doplňující opatření Pro rašeliniště „Meierhaide“ – JZ, jeho spádovou oblast a přechodové území k rašeliništi „Auerhahnmoor“ a „Meierhaide“ – V, byla na základě existujících podkladů k příkopům a vypočítaných hydromorfologických parametrů a ekotopů plánována opatření k zadržování vody. V číslování je spádová oblast a přechodové území k rašeliništi „Auerhahnmoor“ přiřazeno k rašeliništi „Meierhaide“ – JZ, zatímco opatření v rašeliništi „Meierhaide“ – V jsou číslována samostatně. Každý časový horizont je dále číslován nově (příl. 23). V „Meierhaide“ - JZ mají zůstat odpovídajícím způsobem označené příkopy a jejich průtoky k „Meierhaide“ - V resp. jejich možné vtoky do silniční kanalizace otevřené, aby nehrozilo zaplavení bývalého hraničního přechodu resp. silnice B 174. V závislosti na perspektivě využití krajiny, mohou být přehrazovací opatření popsána obšírněji než zde. V časovém horizontu A bylo pro „Meierhaide“ – JZ a sousedící území naplánováno celkem 27 hrazení. Přehrazen bude jak úsek u silnice B 174 tak spodní úsek v přechodové části k rašeliništi Auerhahnmoor. Přitom se může s opatřeními 1, 2, 8, 11, 19 a 20 začít současně, ostatní opatření doporučujeme dle číslování. V časovém horizontu B bylo v „Meierhaide“ – JZ a v přechodové části k rašeliništi Auerhahnmoor navrženo celkem 15 opatření, z toho 14 hrazení a jedna propust k „Meierhaide“ - SZ. S opatřeními 1, 7 a 12 se může začít současně. Propust č. 8 k „Meierhaide“ - SZ odpovídá propusti č. 13 z časového horizontu B v rašeliništi „Meierhaide“ SZ. S její stavbou se má začít až ve chvíli, kdy budou dokončena odpovídající opatření v „Meierhaide“ - SZ, tzn. budou vybudována všechna hrazení až do čísla 12, aby tím Hydrologický posudek rašelinišť 57 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ iniciovaný přechod vody měl požadovaný efekt a převedená voda neodtékala jinými příkopy. V časovém horizontu C bude v „Meierhaide“ – JZ a v přechodovém území k rašeliništi „Auerhahnmoor“ pomocí 19 opatření, z toho 18 hrazení, vytvořeno napojení na spádovou oblast, což má vést k optimálnímu proudění včetně „Meierhaide“ - SZ. S opatřeními 1 a 13 se přitom může začít současně. Opatření 1 zahrnuje zrušení silnice mezi odbočkou Neue Welt a odbočkou k bývalému hraničnímu přechodu. Jako náhrada se doporučuje stavba asfaltové silnice mezi Neue Welt a Reißigmühle a zřízení přípojky na silnici B 174. Tím se uskuteční nejen potřebné napojení rašeliniště Meierhaide na její nadzemní hydrologickou spádovou oblast, ale současně i zklidnění západní části. Od toho můžeme očekávat pozitivní efekty faunistického osídlení. Na základě velikosti spádové oblasti by prognostikované bezlesé ekotopy v celé západní části rašeliniště Meierhaide nemohly bez zrušení silnice zregenerovat. V „Meierhaide“ - V bylo v časovém horizontu A navrženo celkem 25 přehrazovacích opatření. Přitom se může s opatřeními 1, 11, 17, 18 a 21 začít současně. Tím bude kompletně zastaven jen málo rozvětvený systém příkopů severní části. Kromě toho budou zahrazeny spodní záchytné příkopy a části horních záchytných příkopů střední části. V časovém horizontu B bylo v „Meierhaide“ - V navrženo celkem 20 hrazení, přičemž s opatřeními 2, 6, 11 a 17 se může začít současně. Až na nejvrchnější tak budou zastaveny skoro všechny záchytné příkopy. V časovém horizontu C bylo v „Meierhaide“ - V navrženo celkem 15 hrazení. Přitom bude podle principu „odshora dolů“ zahrazen nejdříve vrchní záchytný příkop a následkem toho se uzavře centrální sběrný příkop odshora dolů, zatímco budou současně některé záchytné příkopy ještě zahrazeny ze stran. 5.2.11 Auerhahnmoor 5.2.11.1 Existující posudky, plány a opatření KÄSTNER & FLÖßNER (1933) popisují rašeliniště „Auerhahnmoor“ jako „vrchoviště u silnice Reitzenhain-Steinbach“, jako malé rašeliniště na rozvodí, které bylo silně odvodňováno několika příkopy. Bylo tehdy pokryto smrkovým lesem bohatým na mechy a zakrslé křoviny, ve kterém se zachovalo ještě několik kosodřevin a bříz pýřitých. V databázi od ZINKEHO & ULLMANNA (2000) je rašeliniště popisováno jako tvořené světlými březovými porosty a hustými společenstvy zakrslých keřů. Po okrajích se na silně odvodněné půdě rozprostírají smrkové porosty. V příkopech je možné rozeznat zárodky regeneračních stádií. Při podrobnějším mapování prováděném UHLMANNEM (2002) bylo cca 44% rašelinné plochy pokryto mladými březinami dominujícími v podobě keříků. Následkem imisí se snížil podíl smrkových porostů bohatých na keříky na 41 %. Pouze ojediněle se na ploše vyskytují suchopýry a rašelinné mechy. Na východních náslatích v blízkosti „Meierhaide“ byly zmapovány také osamělé slatinné druhy. Z typických vrchovištních druhů se již jen ojediněle vyskytuje suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) a borovice blatka (Pinus rotundata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) již jen v několika zanesených úsecích příkopů. V rámci prvotního podchycení EVL byla zmapována rašelinná březina a na terestrických plochách horská smrčina. Za atypickou záležitost a za Hydrologický posudek rašelinišť 58 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ známku poškozování je považován masivní výskyt druhů, které potřebují dusík (Taraxacum officinale, Cirsium palustre, Urtica dioica, Senecio ovatus amnoho dalších) resp. dokonce druhů ukazujících na výskyt oxidu vápenatého (Tortella tortuosa, Didymodon fallax). Toto poškození je podle podkladů stát. pod. Saské lesy (SBS) způsobeno vápněním plochy (KEßLER a kol. 2011a). S 4,2 m disponuje rašeliniště „Auerhahnmoor“ největší mocností rašeliny v celé oblasti výzkumu. Jeho jižní spádová oblast zasahuje do rašeliniště „Philippheide“. Dle UHLMANNA (2002) teče voda pocházející z této spádové oblasti v důsledku povahy reliéfu přednostně jihozápadním směrem kolem rašelinného centra. Národním parkem Naturpark Erzgebirge/Vogtland bylo v letech 2003 až 2005 vybudováno více hrazení. Pro účely testování bylo na podzim 2009 stát. pod. Saské lesy zřízeno velké hrazení za pomoci bagru. Hrazení jsou součástí přílohy 14. 5.2.11.2 Vlastní výzkumy Vysoké profilové průtoky se nacházejí pouze na okraji rašeliniště „Auerhahnmoor“, zejména na jihozápadě a na západě u přítoků do potoka Rothenbach, na východním okraji a na dolním toku starého splavovacího příkopu. Z toho je již patrné, že stoková voda neteče do centra rašeliniště, ale kolem. Spád povrchu rašeliniště je kvůli sedání rašeliniště a fragmentaci moc veliký, než aby k napájení rašelinných ekotopů stačila dešťová voda. Vysoké transmisivity (< 3 cm²/s) byly vypočítány pouze na jižním okraji. Tam a pak také podél některých prohlubní příkopů existuje potenciál pro rašelinné ekotopy chudé na dřeviny, které se mohou při nízké trofii velmi dlouhodobě vyvinout dokonce až v aktivní vrchoviště. Ve východní části rašelinného centra byly v důsledku nedostatku živin vypočítány především vrchovištní bory. Mnoho ploch je ovšem tak suchých, že se perspektivně vyvinou degenerované rašelinné smrčiny, které již jako typ přírodního stanoviště nestojí za zmapování. K půdě šetrné, extenzivní obhospodařování může mít na tyto plochy pozitivní dopad díky zlepšeným světelným podmínkám (srov. kap. 5.1.3.1). 5.2.11.3 Doplňující opatření Plán opatření v rašeliništi Auerhahnmoor se realizoval na základě vypočítaných hydromorfologických parametrů a potenciálů, známé sítě příkopů a jako doplnění v rámci národního parku již vybudovaných hrazení. Priorita je přitom kladena na plochy s dobrými potenciály a jejich dílčí spádové oblasti. Plánování opatření a jejich realizace v rašeliništi Auerhahnmoor (příl. 25) se nemůže uskutečnit bez přihlédnutí k rašeliništi Philliphaide, protože leží částečně ve stejné spádové oblasti a dva důležité příkopy, zejména splavný příkop Floßgraben a jeho okolí, jsou napájeny z Philliphaide. Opatření časových horizontů A a B v rašeliništi Auerhahnmoor mohou být prováděna nezávisle na tom, jak pokročí opatření v rašeliništi Philliphaide. Opatření časového horizontu C, zejména ve splavném příkopu Floßgraben a jeho okolí, by měla být vzhledem k současným vysokým stavům vody prováděna až tehdy, kdy se díky opatřením realizovaným v rašeliništi Philliphaide množství vody ve splavném příkopu Floßgraben výrazně sníží. Zdá se to být i vhodné a realistické, protože vypočítané transmisivity v okolí splavného příkopu Floßgrabens jsou všeobecně malé a nepoukazují na nutnost vývoje vodotečů. Hydrologický posudek rašelinišť 59 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ V časovém horizontu A bylo plánováno celkem 65 hrazení. S opatřeními 1, 5, 11, 21, 27, 40, 44, 53, 56 a 59 se přitom může začít současně. V časovém horizontu B bylo navrženo 50 hrazení. S opatřeními 1, 5, 6, 11, 32, 37, 40 a 44 se přitom může začít současně. S těmito opatřeními bude zahrazena celá síť “vedlejších příkopů” v rašeliništi Auerhahnmoor. Časový horizont C má být realizován až tehdy, jestliže budou celkově dokončena opatření v rašeliništi Phillipphaide, které leží nad ním a odtok splavného příkopu Floßgraben bude díky obnovení přirozeného vývoje odvodnění dalekosáhle redukován. Návrh zahrnuje 10 hrazen í ve splavném příkopu Floßgraben a ve vedlejších příkopech, přičemž s opatřeními 1 a 4 se může začít současně. Pořadí opatření v podstatě následuje princip „od shora dolů“. Po dokončení opatření časového horizontu C je možné spojit regenerující zavodněné oblasti rašelinišť Phillipphaide a Auerhahnmoor, např. částečným zrušením cesty Doppelringelflügel. 5.2.12 Flößner Moor 5.2.12.1 Existující posudky, plány a opatření Dle UHLMANNA (2002) se toto rašelinné těleso o rozloze cca 3 ha vyvinulo pod pramennou oblastí jako svahové rašeliniště napájené dešťovou vodou. Do jaké míry se vyvinul lag horní hrany není jasné. Terénní spád na východním okraji je interpretován jako okrajový svah. Podle detailního mapování pokrývají 45 % rašelinné plochy keříky vřesu, následované mladými, na keříky bohatými rašelinnými smrčinami (37 %) v západním rašelinném tělese. S cca 10 % zaujímají významný podíl rašelinná společenstva Molinia caerulea. Společenstva Eriophorum vaginatum jsou s < 1 % zastoupena na velmi malých plochách. Pouze málo úseků příkopů má dominující potenciální rašelinotvornou vegetaci. Až 2 m hluboké hlavní příkopy jsou napájeny spodní vodou. Tam se objevuje montánní společenstvo vlahovky se silně ohroženou zdrojovkou prameništní (Montia fontana agg.). Z typických vrchovištních rostlin se v množství, které by stálo za zmínku objevuje pouze suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Dále pak ojediněle vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum). Nápadný byl stupeň pokrytí rašeliníky, který byl nejvyšší v odtěžených rašelinných tělesech mapovaných v rámci diplomové práce. 5.2.12.2 Vlastní výzkumy Při vypočítaných profilových průtocích jsou nápadné dvě dráhy proudnice, které vedou kolem rašelinného tělesa v severním a jižním směru. Průběh jižní dráhy proudnice se láme na okraji rašelinného tělesa skoro o 90 stupňů směrem na jih. Tento trochu nezvyklý průběh vyvolává domněnku, že za účelem odvodňování byl prohlouben jižní okrajový lag. Vypočítané transmisivity jsou o něco vyšší pouze v těchto drahách proudnic a na západním okraji rašeliniště, takže zde byla prognostikována přechodová rašeliniště a třasoviště (typ přírod. stan. 7140), která jsou doprovázena úzkými pruhy rašelinných smrčin nebo kosodřeviny. Rašelinné jádro samotné bylo vypočítáno jako tak suché, že se perspektivně budou vyvíjet pouze degenerované rašelinné smrčiny. Hydrologický posudek rašelinišť 60 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 5.2.12.3 Doplňující opatření Před plánováním by měly být přezkoumány prameny, které popsal UHLMANN (2002). Jestliže leží ve vypočítaných proudnicových rýhách, pravděpodobně se jedná o výtoky spádové vody, které byly v modelu principiálně zohledněny. Jestliže leží mimo tyto dráhy, může se jednat o puklinové zdroje, které mohou podstatně zlepšit napájení rašeliniště vodou a v závislosti na poloze také jeho vývojový potenciál. Stratigrafickými vrty může být ověřeno, zda se rašeliniště před odvodněním již nacházelo v ombrogenní fázi nebo bylo ještě napájeno stokovou vodou. Kromě toho má být prověřeno utěsnění ve vztahu k podloží. Jestliže jsou přítomny utěsňující vrstvy jemnozrnného písku, bahna nebo jílů, musí být dna příkopů před zahrazením utěsněna. Mohou k tomu být použity např. bentonitové rohože, pokud budou překryty rašelinou. 5.2.13 Distelfleck 5.2.13.1 Existující posudky, plány a opatření Lokalitu Distelfleck popisuje UHLMANN (2002) jako cca 2 ha velké svahové rašeliniště napájené dešťovou vodou pod svahovými a pramennými vývěry. V jižní části rašelinného tělesa existuje více malých odtěžených ploch. Jižní část je formována degenerativním stadiem s ojediněle se vyskytujícím druhy slatinného rašeliniště. Na jižním okraji oproti tomu dominuje společenstvo Eriophorum vaginatum s Carex nigra a Eriophorum angustifolium. Tato rašelinná oblast vykazuje očividně trvalý vliv minerální vody. V místě malých odtěžených ploch byla zmapována slatinná vegetace. Naproti tomu se v severní části nevyskytovaly žádné specifické rašelinné druhy. 5.2.13.2 Vlastní výzkumy Severně od lokality „Distelfleck“ probíhá dráha proudnice s velmi vysokými profilovými průtoky (> 500 l/(s*km), modře) a značí potenciální vodoteč. Jedná se o odtok z rašeliniště „Philippheide“, do kterého ústí malá proudnicová rýha z lokality Distelfleck. Další podstatně slabší odtoková dráha je patrná jižně od lokality „Distelfleck“ na území spojených s těžbou rašeliny, která je odvodňována příkopem. Lokalita „Distelfleck“ sama o sobě vykazuje střední, na lokálních vyvýšeninách nízké profilové průtoky. Vyšší transmisivity byly vypočítány pouze podél popsaných odtokových drah a v nivě říčky „Schwarze Pockau“. Podle toho byla severně a jižně od lokality „Distelfleck“ prognostikována přechodová rašeliniště a třasoviště chudá na dřeviny. V samotné lokalitě „Distelfleck“ pak rašelinné kosodřeviny a smrčiny. Poslední jmenované jsou na větších plochách potenciálně moc suché, takže podle definice přírodního stanoviště nestojí za zmapování. Rašeliniště je porostlé hustou kosodřevinou. Hluboký příkop v západní části vykazoval při obchůzce dne 24. 5. 2011 rezavé sraženiny oxidu železitého, což poukazuje na vliv spodní vody. 5.2.13.3 Doplňující opatření Obdobně jako u rašeliniště Flößnermoor mají být před naplánováním přezkoumány prameny a popř. stratigrafie (srov. kap. 5.2.12.3) Na základě silně degenerovaného stavu a své malé velikosti je „Distelfleck“ vhodnou Hydrologický posudek rašelinišť 61 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ testovací plochou pro renaturaci prostřednictvím modelování terénu. K nově vymodelované (vyrovnané) ploše, může být vedena voda z odtoku z rašeliniště Philippheide a sice přes závlahový kanál vedoucí paralelně se svahem. Těžiště renaturačních prací však má být v rašeliništích priorizovaných v kap. 5.1.3.1. 5.3 Ochranná pásma a jejich obhospodařování Velkou část projektového území zaujímají nadzemní hydrologické spádové oblasti komplexů rašelinišť, vyžadující ochranu a revitalizaci (viz příl. 16 v části 1 znaleckého posudku). Tyto oblasti by měly být vykázány jako hydrologická ochranná pásma příslušných rašelinišť (EDOM & W ENDEL 1998). Leží-li tato ochranná pásma ve stávajících chráněných územích (CHKO, EVL), měly by jejich poloha, funkce a pravidla obhospodařování být zakotveny do právních předpisů. Jestliže ve stávajících chráněných oblastech neleží, je třeba prověřit a provést rozšíření stávajících nebo ustanovit nové chráněné oblasti (CHKO, EVL, CHPO, chráněný les podle lesního zákona). Při současně se rychle měnících formách užívání půdy je jejich dlouhodobé zajištění bez právního statusu jen stěží představitelné. V hydrologických ochranných pásmech je třeba zachovat nebo vyvinout způsoby obhospodařování, které zajistí dostatečné napájení rašelinišť a současně zabrání nepříznivému vnosu látek vodní cestou. K tomu patří již obvyklé vyloučení rašelinišť a jejich spádových oblastí z vápnění (včetně již praktikovaného 100 m pruhu proti vápennému snosu kolem ochranného pásma viz SCHINDLER a kol. 2006, 2007), zamezení vnosu živin (např. hnojením), herbicidů a pesticidů a redukce stavu zvěře (viz kap. 5.4). U lesnicky využívaných ploch k tomu přibude ještě zamezení vzniku plošných holin. Lesnicky obhospodařované plochy jsou na řešeném území využívány především jako louky a pastviny. Měly by být užívány extenzivně jako sečené louky nebo pastviny pro vhodný a ne příliš četný skot. To poslouží také zachování nebo rozšíření druhově bohatých horských luk. Zapojí-li se tyto kultury užívání půdy do regionálního řetězce tvorby hodnot, přispěje to jistě k jejich uplatnění jako ekologického a trvale udržitelného obhospodařování půdy. Klimatická ochranná pásma jsou tvořena buď cca 500 m širokým (stabilním) ochranným lesním pásmem nebo dalšími mokřady kolem rašelinišť. Jelikož jsou rašeliniště v horních polohách projektového území (u Satzungu) obklopena jak lesy tak i víceméně zavodněnou otevřenou krajinou s různou expozicí sněhu a záření, bude ve druhé fázi projektu v rámci programu Cíl 3 zapotřebí vypracovat pro rašeliniště projektového území koncepci diferencovanou pro klimatická ochranná pásma. Již vypracované návrhy ochranných pásem ze SCHMIDTA a kol. (1993) pro rašeliniště „Schwarze Heide“ jakož i z KEßLER a kol. (2011a) pro rašeliniště „Meierhaide“, „Auerhahnmoor“ a „Kriegswiese“ platí i nadále. EDOM & W ENDEL (2010) navrhují pro chráněná, v rašeliništi žijící nebo jím procházející zvířata ještě faunistická ochranná pásma. Ta se orientují podle druhově specifických potřeb klidu (ochrana před rušením, úniková vzdálenost), jakož i podle požadavků na příjem potravy, rozmnožování a migraci. Např. mezi ptáky, hnízdícími v rašeliništích se vyskytují druhy, které k vyhledání potravy nebo k tokání rašeliniště opouštějí a jsou odkázány na sousední habitaty. Pro projektovou oblast musí specializovaní zoologové tedy definovat faunistická, pro druhy a rašeliniště specifická ochranná pásma. To se týká obzvláště tetřívka, žluťáska borůvkového jakož i zmije obecné. Hydrologický posudek rašelinišť 62 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Ve druhé projektové fázi by měla být provedena analýza užívání půdy v potenciálních ochranných pásmech (mapováním a dotazováním majitelů) a měl by být vypracován detailní koncept ochranných pásem, který je pak třeba ještě zkoordinovat a právně zrealizovat. 5.4 Management zvěře WENDEL (2010, str. 286-267) píše o narůstajícím zatížení rašeliniště „Mothhäuser Haide“ a českých rašelinišť v sousedství projektového území zvěří: „Zvěř způsobuje podobně jako vápnění lokální obohacování živinami. Markantní je vývoj v centru mocnosti rašeliniště Mothhäuser Haide. Zatímco plocha na obrázku z roku 1959 působí ještě nenarušeně a je charakteristická mnoha ostrůvky suchopýru, tak v roce 1991 byly větší šlenky využívány jako kaliště. Usazování a návazné šíření minerotrofních druhů jako Carex nigra a C. canescens bylo roku 2004 markantní a v souvislosti s dalším znevýhodňováním („ostrouhané“ exempláře Pinus rotundata grex arborea, poškozené trvalé označení ploch, větší nahromadění trusu) tak jednoznačné, jako u téměř žádného jiného faktoru. Rašeliniště je stanoviště s nízkou rušivostí. Světlejší západní část je zde očividně více frekventovaná, než hustá a těžko průchodná východní část. V prvním případě byla v roce 2008 zaznamenána hustá síť zvířecích stezek. Charakteristická je zde chudá vegetace, otisky, hromádky trusu a výrazné shluky minerotrofních Carex canescens. Hustota sítě (odstup cca 10 m až 20 m) se již blíží plošnému nánosu živin. Zatímco rašeliniště nenabízí téměř žádnou pastvu a tak zde nedochází k téměř žádnému úbytku živin, tak by jako stanoviště zvěře jistě zaznamenalo relevantní obohacování živinami. Podobná pozorování lze učinit v nedalekých českých rašeliništích (plošný výskyt Carex canescens v ombrotrofním Polském rašeliništi a v okrajových částech Novodomského rašeliniště).“ V rašeliništích projektového území byly rovněž zaznamenány jasné známky vysoké hustoty zvěře. Několik příkladů je představeno na obrázcích 11 až 13. Kromě zatížení trusem, poškození stopami, kališti, okusem a ostrouháním byla během terénních prací často zjištěna i místa k odpočinku a ke spánku, hlavně vysoké zvěře. Hydrologický posudek rašelinišť 63 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obrázek 11: Známky vysokého zatížení zvěří v řešeném území: Vlevo nahoře škodlivý vliv trusu na rašeliníky (vřesoviště Gabelhaide); vpravo nahoře: nahromadění trusu v bodláčí; vlevo dole: obvyklý obrázek uprostřed rašeliniště Kriegswiese; vpravo a dole: poškození stopami v oblasti východního svahu rašeliniště Kriegswiese (Foto: Karin Keßler, Anke Haupt, Frank Edom). Obrázek 12: Známky vysokého zatížení zvěří v řešeném území: Okusy na smrcích: vlevo: rašeliniště Gemeindehaide; vpravo „kuželovité okousání“ ve vřesovišti Gabelhaide“. (Foto: Karin Keßler, Frank Edom) Hydrologický posudek rašelinišť 64 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obrázek 13: Zvěří zatížené a nezatížené šlenky: nahoře vlevo: rozšlapané a eutrofizované šlenky se známkami eutrofie uprostřed vřesoviště Kriegswiese; vpravo dole: přirozené nezatížené šlenky v rašeliništi Brummeisenmoor (české západní Krušnohoří), Blatenské slatě (Šumava) a malé bulty v obřím šlenku v rašeliništi Rožjanskij Moch (severní Bělorus). (Foto: Frank Edom, Heike Stegmann) Přesné složení trusu vysoké neznáme. Vyšší obsah dusíku vede k přímé eutrofizaci, kterou u šlenku dokládá absence typických ombrotrofních druhů a výskyt minerotrofních druhů (např. Eriophorum angustifolium, Carex nigra, Carex canescens viz rovněž W ENDEL 2010). Pošlapáním a rozhrabáním (bahněním) se současně ničí jasné a čisté přechody mezi bulty a šlenky (viz obrázek 13) a vzniká hnědá, na splaveniny a huminové látky bohatá voda. Voda v nenarušených přírodních šlencích střední a východní Evropy je charakteristická svou čistotou a průzračností. Závěrem lze konstatovat, že za stávající hustoty zvěře v projektovém území není vznik ombrotrofních komplexů šlenků a bultů pravděpodobný, i když má abiotický potenciál. Z literatury jsou dále známé další následně uvedené vlivy zvýšené depozice dusíku na ombrotrofní rašeliniště (viz také DIERßEN & DIERßEN 2001): 1) Změna druhového spektra mechové a bylinné vrstvy: Jako kritické hodnoty zátěže (critical loads) pro atmosférické depozice dusíku (- o zvěři nám nejsou známa žádná čísla -) do přirozených oligotrofních rašelinišť uvádí DIERßEN & DIERßEN (2001) 7-12 kg N/(ha*a). Při překročení této hodnoty se na úkor rašelinotvorných typicky ombrotrofních pestrých rašeliníků rozrůstá rašelinu téměř netvořící druh Sphagnum recurvum (LÜTTKE TWENHÖFEN 1992). „Není-li zanesený dusík rašeliníky Hydrologický posudek rašelinišť 65 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 2) 3) již dostatečně zadržován, dostane se větší měrou do kořenových oblastí cévnatých rostlin“, což změní „konkurenční prostředí ... ku prospěchu cévnatých rostlin“. I mezi cévnatými rostlinami se mění konkurenční poměry, takže např. Molinia caerulea potlačuje Eriophorum vaginatum (všechny údaje a citáty z DIERßEN & DIERßEN 2001, str. 159 f.). To co dnes vidíme v rašeliništi Kriegswiese, je určitě již důsledkem změny v konkurenčním prostředí. Na obrázku 12 jakož i u citovaných líčení WENDELA (2010) je to popsáno dokonce ještě extrémněji než u DIERßENA & DIERßENA (2001), protože se vyskytují již jednoznačně mezotrofní druhy. Zalesňovací schopnost rašelinišť roste (W AGNER 1994). Žádoucí regenerace bezlesých a dřevinami nezarostlých rašelinišť je tedy brzděna nebo znemožněna eutrofizací způsobenou zvěří a lze se dokonce obávat opětovného zalesnění od dřevin již očištěných rašelinišť. Procesy látkové výměny v tělese rašeliniště: Organický dusík jakož i anorganické součásti trusu jsou houbami v aerobní oblasti při pH pod 5 často mineralizovány příp. oxidovány na dusičnany, dusitany nebo amonium (KOPPISCH 2001). Při tom může jako vedlejší produkt amonné oxidace vznikat oxid dusný (N2O), který je pro klima extrémně relevantní (AUGUSTIN a kol. 2011). Je-li dusitan nebo dusičnan v aerobní oblasti přístupný rostlinám, je absorbován jejich kořenovým systémem (mezotrofní byliny, stromy). To vede ke shora popsaným druhovým změnám a k nárůstu schopnosti zalesnění. Vyskytuje-li se dusitan nebo dusičnan v anaerobní oblasti, vzniká jeho denitrifikací elementární dusík (N2) nebo neúplnou denitrifikací oxid dusný (N2O) (KOPPISCH 2001), což je ještě podporováno proměnlivými stavy vody. V nasyceném stavu je rostlinami (rašelinišť) pojímáno i amonium (KOPPISCH 2001) a zvyšuje tak vliv eutrofizačních veličin. Denitrifikace, jako oxidačně-redukční proces, probíhá většinou mikrobiologicky při oxidaci organických sloučenin uhlíku na CO2, který je pro klima také relevantní (KOPPISCH 2001). Závěr zní: Eutrofizace zvyšuje míru ničení rašeliny a podporuje vznik klimaticky relevantních plynů. K omezení je třeba také říci, že plynová výměna byla u oxidu dusného zaznamenána zatím pouze u (téměř) přirozených vrchovišť jakož i slatinných rašelinišť (přírodních až odvodněných a hnojených) (AUGUSTIN a kol. 2011). Vliv „zvěří způsobené eutrofizace vrchovišť zatím pozorován nebyl. Popsaná nebezpečí se na základě dosavadních znalostí procesů jeví jako docela reálná. Vliv fosforu a možných látek obsažených ve zvířecím trusu jsme v detailu nezkoumali. Zanášení fosforu je kontraproduktivní k cíli regenerace ombrotrofních až mezotrofních rašelinných ekotopů. Celkově můžeme konstatovat, že zvýšená hustota zvěře v řešeném území představuje nejen nebezpečí pro stávající chráněné oblasti a projektové cíle, ale může dosažení stanovených cílů i znemožnit. V zájmu ochrany rašelinišť a jejich vegetace v projektovém území je tedy třeba požadovat výraznou redukci stavů zvěře (především jelení). Do toho je třeba zahrnout i širší okolí projektového území, protože jinak vysoká využije k úkrytu sousední oblasti. K prokázání je zapotřebí provést v rámci projektu monitoring hustoty zvěře, stop a znaků eutrofizace. Na základě nadregionálních porovnání by pak měla být definována přirozená příp. pro rašeliniště únosná hustota zvěře. Hydrologický posudek rašelinišť 66 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ V okrajových částech rašeliniště Meierhaide byly stále častěji zaznamenány i lidské exkrementy. Tento problém by se dal vyřešit obnovením WC v objektu bývalého hraničního odbavení. 5.5 Turismus V rámci zpracování ideové skicy „Moor and more im Erzgebirge“ (“Rašeliniště a více v Krušnohoří” - TOLKE a kol. 2008 – bylo v rámci programu Cíl 3 také přeloženo do češtiny), vznikl návrh, podobně jako ve skandinávských zemích (např. národní park „Storre Mosse“, ve Švédsku) zřídit v rašeliništích turistické cesty, v Krušných horách i přeshraniční. Návštěvníci by si mohli vybrat jednodenní i vícedenní trasy a tento systém turistických cest by měl být napojený na dopravní prostředky příměstské veřejné dopravy (ÖNPV). Pro projektovou oblast by mělo být koncipováno dopravní napojení prostředků hromadné dopravy aglomerací Chemnitz a Chomutov pro jednodenní výlety a také ostatních vzdálenějších urbanistických center (např. Drážďany, Karlovy Vary, Lipsko, Ústí nad Labem) pro výlety o víkendech, a kromě toho také v případě vícedenních výletů dosažitelnost z nadregionálních systémů turistických cest. Přesný koncept by měl být principiálně vyhrazen oblasti “práce s veřejností” národního parku a jeho českým partnerům. V Krušných horách je vícero vyhlídek na rašeliniště, které jsou dosažitelné soukromými osobními vozidly a vedou k nim cesty přímo z v jejich blízkosti ležících parkovišť: vrchoviště Georgenfelder Hochmoor, Kleiner Kranichsee (Malé jeřábí jezero) a rašeliništní naučná stezka Stengelhaide. V projektovém území přicházejí v úvahu z hlediska dobré dosažitelnosti osobními vozidly nanejvýš rašeliniště „Meierhaide“ (od bývalého hraničního přechodu) a Schreiberhaide (oblast těžby rašeliny v oblasti dnešní vietnamské tržnice). Devizou „klidné” sítě turistických cest by měla být možnost propojení přírodního zážitku a smýšlení s tělesným výkonem (vycházkou). Na základě senzibility rašeliništních oblastí by se mělo zabránit propojení s trasami určenými také pro horská kola. Z ornitologického pohledu senzitivní rašeliništní oblasti projektového území by měly být pokud možno pro tyto aktivity nepřístupné, což je důležité zejména pro oblasti výskytu tetřívka a bekasíny (např. Kriegswiese). Ohledně možných porušení vegetace a jejího vývoje, jsou rašeliniště ve fázi regeneračního procesu méně citlivá než rašeliniště intaktní: konstrukce zdýmacích hrází mohou být zakomponovány do systému turistických cest. Prostřednictvím informačních tabulí mohou být představena revitalizační opatření a stádia regenerace v jednotlivých fázích. Pro dvou- a vícedenní výlety v projektovém území i v jeho těsné blízkosti chybí místa pro stanování nebo táboření a další možnosti jednoduchého a cenově dostupného ubytování. U jezera Steinbruchsee jižně od Stengelhaide je možné zřídit malé tábořiště. „Řádně provozovaná stanová tábořiště“ se zdají být reálná na okraji obcí Reitzenhain (údolí řeky Pockau), Satzung (v blízkosti mostu Jilmova nebo Neuer Anbau) nebo Kühnhaide (údolí řeky Pockau). V klimaticky drsných oblastech je pro umístění stanových tábořišť vhodná jejich jižní orientace. Dále je v rámci uvedených obcí možné znovuoživení resp. rozvoj provozování ubytovacích kapacit. Prostorově promyšlené zakládání turistických cest, stanových tábořišť a jiných možností ubytování slibuje celkové oživení lokální turistické a zásobovací infrastruktury (např. pekař v Reitzenhainu, hostince, obchod v Satzungu, penzion Hydrologický posudek rašelinišť 67 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Wildhäuser), přičemž by v jejich blízkosti také měly vést turistické cesty, jelikož pěší turisté jsou více závislí na dostupné lokální infrastruktuře než turisté přijíždějící osobními automobily. Ohledně nové koncepce turistických cest probíhajících rašeliništi existují v sousedství projektového území již návrhy pro případ možného zrušení silnice Görkauer Straße (EDOM & KEßLER 2006) a pro rašeliniště Stengelhaide (EDOM a kol. 2009b). Přednesené návrhy by měl prověřit a sloučit Národní park Erzgebirge/Vogtland ve spojitosti s v této kapitole uvedenými nápady a doporučeními, protože obsáhlé souvislosti podají realistický celkový obraz situace. Je navrhován následný průběh turistických cest: Rašeliništní cesta vedoucí přes Feierabendschneise rašeliniště Stengelhaide do Wildhäuser by měla být dále vedena směrem východní část rašeliniště Meierhaide a potom buď přímo skrz úsek rašeliniště Meierhaide, který by měl být revitalizován nebo k Reißigmühle, kde je možné napojení na turistické stezky na české straně. Poté, co cesta projde rašeliništěm Meierhaide nebo jej obejde po stávající turistické cestě (směrem od Reißigmühle) je možné vést ji dál skrz rašeliniště Auerhahnmoor a Phillipphaide. Odsud alternativně přes Hirtstein (stávající cesta) nebo k mostu Jilmova, pakliže tam bude naplánováno stanové tábořiště. Při lehkém obchvatu obce Satzung po jejím okraji, pokračuje směrem na západ k rybníku Tiefenbachteich. Poté cesta vede směrem k rašeliništi Kriegswiese, aniž by se jej ovšem opravdu dotýkala. Přes hraniční přechod pro chodce západně od rašeliniště Kriegswiese se přechází na české území, kde by mohlo následovat napojení na podobnou síť turistických cest vedoucích rašeliništi. Směrem na východ se po asfaltové cestě prochází přímo kolem oblasti rašeliniště Kriegswiese, poznamenané těžbou rašeliny a potom buď do rašeliniště Haßbergmoor nebo směrem Jilmova-most zpět na německé území. Začátky a konce jedno- či vícedenních turistických tras na německé straně by mohly představovat autobusové zastávky (které musí být zčásti teprve zřízeny) v následujících místech: „hraniční bouda“ Grenzlandbaude (B 174), odbočka Reitsteig z B174 směrem na Steinbruch, Reitzenhain (kde by se také měly potkávat české a německé autobusové spoje), Satzung a předměstí. Turistické trasy vedoucí rašeliništi by měly být speciálně značeny a vybaveny informačními tabulemi. Bez takovéhoto značení je nepravděpodobné, že by byly turisty postřehnuty a přijaty. 6 Následky opatření Rašeliniště zkoumaného území by měla být revitalizována pomocí opatření plánovaných v kapitolách 5.2 až 5.4, aby byla opět dlouhodobě schopna plnit své přirozené funkce v krajinném vodním hospodářství a v rámci biokoridoru (srov. kap. 5.1.1). Prostřednictvím opatření se aktivují, podpoří a urychlí přirozené regenerační procesy. Pro téměř „úplnou“ regeneraci bude ale i tak zapotřebí hodně často. Pro vlastníky ploch znamenají přehrazovací opatření částečně nemožnost obvyklého využití ploch nebo omezení pouze na extenzivní užití (srov. kap. 5.1.3.1). Ovšem stromy odumírající již i bez existence přehrazovacích opatření, např. v oblasti Kuhbrücke nebo v západní části Kriegswiese, poznamenané těžbou Hydrologický posudek rašelinišť 68 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ rašeliny, ukazují na nestabilitu porostů v oblastech s vysokým potenciálem zavodnění. Zanesením příkopů nebo pasivními opatřeními vedoucími k opětovnému zavodnění, se dlouhodobě zmenšuje podíl rychle odtékajících částic ve prospěch těch, které odtékají pomaleji. Tím se přispívá k ochraně před povodněmi (vyjma extrémních událostí). Prostřednictvím zadržování vody a velkoplošným odváděním vody z kanálů do ploch rašeliniště, se snižují množství vody odváděná v příkopech a tím také eroze. O následcích přehrazovacích a revitalizačních opatření ve vztahu ke kvalitě vody odtékající z rašelinišť se vedou kontroverzní diskuse, přičemž ve Svobodném státě Sasko stojí ve spádových oblastech přehrad a nádrží s pitnou vodou ve středu zájmu obzvláště odnos huminových látek. V posledních letech pozorovaný nárůst rozpuštěného organického uhlíku přehrad lze vyvodit z četných procesů, které jsou absolutně nezávislé na revitalizaci rašelinišť. Nárůst hodnot DOC (rozpuštěného organického uhlíku) je tak v Severní Evropě pozorován již cca 15 let. Příčinou je snížení depozice SO2 (kyselý déšť). Vedle znatelného zlepšení kvality ovzduší od 90. let, vedl nárůst hodnot pH jak v organických tak terestrických půdách k mobilizaci huminových látek. Tento proces je ještě posílen kompenzačním vápněním půdy (KRÜGER a kol. 2008, STEINBERG 2010). Ochranná pásma vodních zdrojů, která se vyskytují ve zkoumané oblasti, se všechna rozkládají ve spádových oblastech rašelinišť, tedy „proti proudu“ opatření (srov. příl. 4 v první části posudku. Nebudou tedy opatřeními ovlivněna. Pouze severní z pramenných jímek Hirtsteinweg leží bezprostředně při okraji rašeliniště „Philippheide“. Zde je zapotřebí domluvit se s majitelem a provádět monitoring kvality vody. 7 Koncept monitoringu 7.1 Stanovení cílů Otázky, které mají být prostřednictvím monitoringu zodpovězeny, mají rozhodující vliv na koncept monitoringu a na parametry, které mají být podchyceny. Pro projektové území Cíle 3 jsou relevantní následující otázky: • Přivodí revitalizační opatření regeneraci rašeliniště? • Která opatření byla obzvlášť účinná? • Jsou zapotřebí doplňující opatření / korektury? • V jakých krocích a časových obdobích probíhá regenerace a které parametry jsou relevantní? • Jakým způsobem působí regenerační opatření na třetí subjekty? (Zajištění důkazů ve spojitosti s kvalitou vody a stabilitou porostu sousedních ploch) Z toho odvoditelné cíle monitoringu (kontrola úspěšnosti, procesní studie a zajištění důkazů) budou představeny v následujících podkapitolách, přičemž jednoznačné ohraničení není vždy možné a některé záležitosti jsou provázané. Hydrologický posudek rašelinišť 69 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Základem každého monitoringu je reprezentativní zachycení výchozího stavu a lokální a časová dokumentace provedených opatření a relevantních událostí (např. polom, kůrovec) v oblastech monitoringu. Doporučujeme koncentraci monitoringu na vybraná testovaná území (srov. kap. 7.5). 7.2 Kontrola úspěšnosti Kontrola úspěšnosti má dokumentovat úspěch nebo neúspěch revitalizačních opatření a umožnit příčinné analýzy a korektury (opatření). Proces je znázorněn na příkladu v tabulce 8. Tabulka 8: Schematický průběh procesu monitorování na příkladu pastýře, který vede své stádo na pastvu (řádek 1) a zanášení příkopů, které je dlouhodobě pozorováno (řádek 2) (změněno dle Zonneveld 1988 a Traxler 1997). Cíl Pozorování Vyhodnocení Varování Akce Úspěch Stádo má dojít na pastvinu Stádo sejde z cesty. Tím, že sešlo z cesty, nemůže už dojít k pastvině. Proto není možné dosáhnout cíle. Pastýř křičí. Vyžene za stádem psy. Psi naženou ovce zpět na správnou cestu. Jsou vyrozuměny úřady životního prostředí. Stromy podél příkopů se vykácí. V příkopech se mohou etablovat rašelinné mechy. Příkopy se mají Tím, že příkopy zanést. leží ve stínu, neroste v nich žádný rašeliník. Protože kontrola úspěšnosti zpravidla souvisí s revitalizačními projekty, často trvá pouze několik málo let. Regenerační procesy ovšem i po realizaci revitalizačních opatření probíhají po velmi dlouhá časová období, a to zejména v případě silně poškozených rašelinišť. V rámci monitoringu úspěšnosti proto musí být měřeny resp. pozorovány indikátory, které rychle reagují na revitalizační opatření a alespoň minimálně ukazují očekávaný směr vývoje. Rozhodující je také prostorové umístění měřících stanovišť. Měla by být umístěna na plochách, které podle hydromorfologické analýzy nabízí velký potenciál pro rašeliništní ekotopy relativně bez výskytu stromů a byla zde provedena opatření směřující k opětovnému zavodnění, protože v těchto oblastech lze změny očekávat nejrychleji. WENDEL (2010) postuluje jako první minimální kritérium regenerace, sukcesivní opětovný nárůst hladiny spodní vody a tím zachování rašelinného tělesa. Jako další minimální kritéria resp. příčiny sukcesivního opětovného nárůstu se přidávají zanesené systémy příkopů, které formuje rašelinotvorná vegetace (zejména rašelinné mechy). Tato dvě kritéria mohou být společně s lokálním opětovným zavodněním při vhodné hydromofologické struktuře přiřazena k iniciační fázi regenerace rašelinišť (srov. kap. 5.1.2). Přehrazovacími opatřeními se snižuje erozivní odtok vody, vyplavená rašelina podporuje sedimentaci a docílí se rovnoměrného zavodnění. Společně s prosvětlováním podél příkopů má být podněcována rašelinotvorná vegetace, aby se urychlilo zarůstání příkopů (srov. kap. 5.1.3.3). Podle toho se první příznaky aktivované revitalizace rašeliniště dají zjistit prostřednictvím: • monitoringu příkopů • měření stavu spodní vody • biotickým monitoringem (zejména záznamy vegetace). Zatímco monitoring příkopů by měl být prováděn v malých, reprezentativních, dílčích Hydrologický posudek rašelinišť 70 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ spádových oblastech, musí být pro měření stavu spodní vody a pro biotický monitoring vybrány plochy s vhodnou hydromorfologickou strukturou (malý spád, poloha ve svahu, dobrý potenciál), které se rozprostírají v okruhu vlivu opatření. Referenční plochy vně okruhu vlivu opatření slouží interpretaci dat. 7.2.1 Monitoring příkopů Procesy zanášení příkopů nejsou dosud skoro vůbec prozkoumány. Musí být ještě vypracován vhodný monitoring. W ENDEL (2010) pokládá za důležité následující parametry: • spád dna příkopu • spád a poloha hladiny vody • fluktuace hladiny vody (datalogger) • délka příkopu resp. spádová oblast úseku příkopu • vzdálenost od nejbližšího hrazení (nad nebo pod) • expozice a světelné poměry • mocnost rašelinné vrstvy z období neogénu nad dnem příkopu Parametry by měly být pořízeny ve vybraných úsecích příkopů a propojeny s vegetačním monitoringem. Přitom mohou být v malých reprezentativních dílčích oblastech kombinovány plošné záznamy (mapování stupňů rašelinného pokrytí dna příkopu) s lokálními intenzivními pozorováními (dlouhodobé monitorovací plochy na dně příkopu, fluktuace vodní hladiny atd.). Monitoring by měl po kontrole úspěšnosti přejít v procesní studie, protože dosud neexistují žádné řady sledování ve spojitosti se zanášením příkopů. 7.2.2 Měření stavu spodní vody V rašeliništích používáme již léta jako „sledovací“ trubky PVC-U-Filter-trubky se standardní stěnou a plné trubky, standardní délky 1 m, jmenovitého průměru 50 mm a šířkou štěrbiny filtru od 0,35 do 0,75 mm. Trubky se uzavírají půdním hrotem a víčkem. Jestliže jsou k automatickému měření stavu vody používány dataloggery, musí se použít uzavíratelná víčka (kloboučky, např. SEBA) (srov. obr. 14). Hydrologický posudek rašelinišť 71 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Obrázek 14: Trubka s víčkem SEBA-Kappe (vlevo); PVC filtrační trubka s našroubovaným půdní hrotem (vpravo). V pozadí pro příklad HTW sonda s odečítací jednotkou, která je fixována ve víčku SEBA. (Foto: Ingo Dittrich) Trubky mohou být použity jak v rašelině, v ležící vodonosné vrstvě, tak v povrchových vodách. V těch posledních zejména k dlouhodobé instalaci zařízení na měření stavu vody. Uspořádání sledovacích trubek se řídí podle typu rašeliniště a vymezení úkolu. Na důkaz opětovného zavodnění v důsledku zahrazení příkopu, se osvědčily transekty mezi příkopy. Sledovací trubky se musí pravidelně geodeticky zaměřovat. Často dochází k tomu, že kvůli nedostatku terestrického vyměřování sledovacích trubek jsou měřeny pouze relativní stavy vody (vzdálenost od povrchu půdy, tzn. vztaženo k povrchu terénu). Tyto hodnoty jsou však platné pro nejbližší okolí měřicího stanoviště a jsou nepřenosné. Z dlouhodobého poklesu vzdálenosti k povrchu po opětovném zavodnění lze alespoň usuzovat o účinnosti v oblasti měřicího stanoviště. Za tímto účelem musí být minimálně rok před započetím revitalizačních prací zakreslen stav vody. Ideální, a praktikuje se to např. v Šumavském národním parku, jsou tříletá zakreslení před započetím revitalizačních opatření, protože se tak lépe zachytí přirozená, povětrnostními podmínkami ovlivněná variabilita stavů vody. Použitím dataloggerů je zabezpečeno vysoké časové rozlišení (denní měření) za současného minimálního množství práce s tím spojené a minimálního porušení terénu, které by jinak způsobila nutnost četných pochůzek. V případě manuálního měření hladiny vody se osvědčil 14 denní interval měření. Na jaře a na podzim je u měřicích stanovišť nutné kontrolovat výškové změny (způsobené např. mrazem nebo jinými mechanickými vlivy). Z poměrně malé prostorové platnosti (vztaženo na povrch terénu) měření vzdálenosti od povrchu, vychází malý odstup od vegetačních resp. půdních dlouhodobých monitorovacích ploch, pakliže jsou napojeny na měření stavu vody. K měřicím stanovištím musí být stanoven a jasně označen jednoznačný přístup, aby nedošlo k ovlivnění dlouhodobých monitorovacích stanovišť ze strany pracovníků pečujících o měřicí stanoviště. Jestliže k nim nepovede prkenná lávka, musí se vyloučit i časté pochůzky spojené s obhlídkou stanovišť, kde se měří stav vody, protože kompresí rašeliny se mění hydraulické vlastnosti a kolísavost. U měřicích stanovišť stavu vody zakotvených v rašelinách v blízkosti povrchu se často objevuje problém, že se působením procesů smršťování a bobtnání, oscilací rašeliniště, tlakem ledu a také působením zvěře a vandalismu, trubka měřicího stanoviště posune relativně k povrchu rašeliniště, takže “vyjede” ven. Proto IVANOVA a kol. (1990) doporučuje vedle každé trubky zcela dolů do minerálního podloží zavrtat tyč se závitem a trubku na Hydrologický posudek rašelinišť 72 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ měření spodní vody s ní napevno spojit. Procesy bobtnání se díky regeneraci rašeliniště dostaví v každém případě a v Krušných horách také nesmí být přehlédnuto vytváření půdního ledu. 7.2.3 Biotický monitoring (monitoring biotické složky půdního pokryvu) Podstatnými důvody biotického monitoringu je jednak dokumentace vývoje systémově relevantních klíčových druhů a struktur a dále má být podán důkaz o zlepšených životních podmínkách pro druhy typické pro rašeliniště, které se v Sasku mezitím vyskytují většinou velmi zřídka. Běžný je zejména monitoring vegetace. Ve střední Evropě jsou obvyklé klasické záznamy vegetace s odhadem jejich pokryvnosti podle metody BRAUN-BLANQUET resp. podle stupnice z ní vycházející, na co možná nejhomogennější pokusné ploše o rozloze až 400 m². V rámci lesního monitoringu se zakládá všeobecně 400 m² (průzkum stanoviště, zjištění stavu půdy, srov. BMELV 2006). Dále se používají 1 m² velké trvalé kvadráty a číselné rastry. W ENDEL & SCHMIDT (2010) zhodnotili dosud v rašeliništích Středního Krušnohoří zřízené dlouhodobé monitorovací plochy. U většiny rašelinišť byla použita kombinace monitorovacích ploch a v nich usazených trvalých kvadrátů. Pro zřízení a vyhodnocení dat pocházejících ze systému vegetačního monitoringu v rašeliništích, W ENDEL & SCHMIDT (2010) doporučují: • Na mnoha malých plochách pomocí dobře reprodukovatelných metod (nap. prezence, frekvence) zjišťovat málo dat (Která jsou relevantní, to ještě musí být prodiskutováno.), • Principiálně provádět analýzu na úrovni druhů, za využití hodnoty indikátorů druhů (srov. EWERS 2010, W ENDEL 2010), • Vedle důležitých hodnot ukazatelů počítat v každém případě i méně důležité, a to odděleně pro mechy a cévnaté rostliny. Pro čistý monitoring úspěšnosti by měly být založeny monitorovací plochy zejména v oblastech s dobrým revitalizačním potenciálem (srov. kap. 3 a 4), aby během monitorovací doby vůbec bylo možné dokumentovat změny vzniklé v důsledku opatření. Vedle toho by měly být vně oblasti, kde jsou realizována opatření, zřízeny referenční plochy. Druhová četnost by se měla odhadovat podle stupnice BRAUN-BLANQUET resp. podle nějaké o ní se opírající stupnice, na co možná nejhomogennější monitorovací ploše. Pro interpretaci dat jsou vhodná doprovodná měření stavu spodní vody. Díky koncentraci sledování na potenciálně lépe regenerující plochy, nejsou pozorování reprezentativní pro celé rašeliniště. Jestliže se však vývoj ubírá očekávaným směrem (např. stupeň pokryvu pro rašeliniště typickými druhy narůstá a stav vody stoupá), svědčí to jako první o začínající regeneraci. Jestliže jsou požadovány plošné reprezentativní výpovědi, pak se monitorované plochy musí doplnit o reprezentativní testovací oblast, pravidelně nebo náhodně rozdělenou na malé kvadráty s jednoduchým prezenčním podchycením výskytu druhů. Jestliže by měl monitoring úspěšnosti pokračovat v podobě procesního monitoringu, musí být v reprezentativní testovací oblasti ve všech morfologických strukturách zřízeny monitorovací plochy s odhadem četnosti druhů (srov. kap. 7.3.1). Je možná kombinace malého množství trvalých Hydrologický posudek rašelinišť 73 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ ploch ve vybraných strukturách s četností druhů a mnoha malých prezenčních podchycení. Na základě faunistických indikátorů může být odhadnuta kvalita přírodních stanovišť ekosystémů. Kromě toho je středem zájmu také např. vývoj vzácně se vyskytujících resp. ohrožených druhů a proces stěhování tyrfobiontních nebo tyrfofilních druhů po revitalizaci. V projektovém území, zejména v přírodní rezervaci „Schwarze Heide a Kriegswiese“, se vyskytují četné řídce se vyskytující, v Sasku zčásti vymřením ohrožené druhy, takže výzkum vývoje stavu populací, ale také rozšíření do sousedních, revitalizovaných rašelinišť se vyplatí. Stejně tak se mohou přistěhovat nové druhy z dobře zachovalých rašelinišť v Čechách, jak to ukazuje příklad perleťovce severního v rašeliništi „Schwarze Heide“(srov. kap. 5.2.1). Výběr indikátorů a metod monitoringu musí být odsouhlasen odpovídajícími odborníky. Jako příklad mohou být uvedeny práce od LIPINSKY & KIEL (2008, 2009) týkající se reprezentativních odběrů vzorků stran akvatické a semiakvatické fauny se srovnávacími výzkumy mezi přírodě blízkými a renaturovanými vrchovišti. Společně s projektovými partnery na české straně byly nezávisle na pevně označených trvalých plochách stanoveny vybrané druhy, které mají být během projektové fáze 1 navíc podchyceny (viz tab. 9). Podchycení by mělo pokračovat i během fáze 2, a může být doplněno o další druhy, které jsou vhodné jako indikátory regenerace, jako např. klikva obecná (Vaccinium oxycoccus). Toto téma by mělo být konzultováno s odpovídajícími odborníky. Tabulka 9: Druhy dohodnuté v rámci fáze 1 (sdělení A. Haupt) Flora Fauna Ledum palustre Betula nana Andromeda polifolia Carex limosa Drosera rotundifolia Empetrum nigrum Sphagnum fuscum*, S. papillosum*, S. imbricatum* S. magellanicum*, S. rubellum*, S. tenellum Boloria aquilonaris Carsia sororiata Colias palaeno Vaccinia optiliete Somatochlora alpestris Somatochlora arctica Gallinago gallinago Tetrao tetrix 7.2.4 Časový rámec pro monitoring úspěšnosti Díky tomu, že procesy revitalizace probíhají relativně pomalu, musí být vedle vhodných indikátorů zvolen dostatečně dlouhý časový rámec monitoringu úspěšnosti, aby mohly být změny dokumentovány. Podle BÖNSELA & RUNZE (2005) došlo např. k rozšíření rašelinných mechů až čtyři až pět let po opětovném zavodnění. Pro monitoring úspěšnosti nevrhujeme 10 let od ukončení realizace opatření, tak jak je to také obvyklé u velkých projektů ochrany přírody realizovaných spolkovou republikou a zeměmi. Hydrologický posudek rašelinišť 74 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 7.3 Procesní studie Projektové území Cíle 3 je pro zřízení dlouhodobého monitoringu obzvlášť vhodné, protože se zde v úzkém prostoru vyskytují různé typy rašelinišť s velmi rozdílným stupněm poškození (srov. kap. 5.1.3.1 a 5.1.3.2) a během relativně krátkého časového období bude revitalizováno více rašelinišť. Tím je dána možnost provádět srovnávací pozorování, při kterých mohou být opomenuty klimatické a povětrnostními vlivy podmíněné rozdíly a díky tomu, že rašeliniště jsou od sebe relativně blízko, není ani práce s tím spojená tak náročná. Dlouhodobý monitoring klade vysoké požadavky na stálost a schopnost znovu nalezení měřících a monitorovacích zařízení. V rámci posudku se koncentrujeme na procesy regenerace rašelinišť. 7.3.1 Monitoring příkopů, měření stavu spodní vody a biotický monitoring U procesních studií mohou řady měření pocházející z monitoringu úspěšnosti principiálně pokračovat dál. Vzhledem k dlouhým časům sledování, není omezení na potenciálně rychleji regenerující oblasti nutné. Tím je možné získat prostorově reprezentativní výpovědi. Pro výběr plošně reprezentativních monitorovacích stanovišť musí být klasifikovány „Potenciální typy sukcese“ na základě půdního typu, podle stávajícího stavu vegetace a prognózy ekotopů a musí být doloženy monitorovacími plochami. 7.3.2 Půdní parametry Zda rašeliništní stanoviště opravdu regeneruje nebo dále degeneruje, nelze dokázat pouze podle stavů vody a vegetace. Např. pod trávníky suchopýru nebo rašeliníku se mohou nacházet degenerující horizonty (EDOM a kol. 2009c). Není také možné interpretovat fluktuace stavu vody bez znalostí půdního rozvrstvení. Krátkodobé a střednědobé sukcese půdních horizontů a vegetace, tzn. časově pod úrovní vypočítané prognózy ekotopů, jsou závislé na fluktuacích vodní hladiny. Mělo by být možné střednědobě dokázat, zda se opravdu opět tvoří akrotelmické půdní struktury nebo zda degenerace pokračuje a jak dlouho tyto procesy, v závislosti na hydromorfologii a stratigrafii a na potenciálním typu sukcese, trvají. Jako pravidlo pro získávání záznamů půdního monitoringu se nabízejí typy horizontů popsané v rašeliništi Große Säure (EDOM a kol. 2009c), které pokrývají i řadu fenoménů (horizonty rašelinných půd a organické horizonty vrstev v četných přechodech), které nejsou popsány v instruktáži k mapování BODENKUNDLICHE KARTIERANLEITUNG (2005 – pozn. překl.: v Německu platný důležitý podklad pro popis půd). Přitom musí být, stejně jako u vegetačního monitoringu, klasifikovány potenciální typy sukcese na základě vrstvení rašeliny, stávajícího stavu (vegetace a půdy) a prognózy ekotopů a pro každou třídu musí být zřízen monitoring půdního horizontu. To by mělo být propojeno jak s dlouhodobými plochami vegetace, tak se stanovišti měření stavu vody. Aby mohla být data interpretována, měl by v sousedství jam existovat stratigrafický záznam profilu. Prvotní záznam půdních profilů, pro který jsou většinou dostačující jeden až dva výkopy, by měl být proveden ještě před zavodňovacími opatřeními. Protože půdní vývoj probíhá pomalu, doporučuje se po 10 letech záznam druhý. V oblasti, kde má být záznam pořízen, je zapotřebí vybrat větší homogenně působící plochu. Vykopané a souvislé monolity zeminy Hydrologický posudek rašelinišť 75 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ mají být po provedení záznamu opět v přirozené poloze vráceny do jámy, odkud byly předtím vyzvednuty. Protože při kopání jámy dojde k porušení prostorových souvislostí, mají být následné záznamy prováděny v rámci neporušené plochy v sousedství. Musí být ještě vyvinuta metodika pořízení záznamu, která by nebyla tak “invazivní”. 7.3.3 Zvláštní výzkumy Díky zvláštním výzkumům, jako jsou např. pokusy s barevnými tracery, dendrochronologie, datování stáří a frekvenční analýzy vegetace, se podařilo vyjasnit interní procesy probíhající v rašeliništích. Výběr metody je závislý na tom, jaká otázka má být zodpovězena. 7.4 7.4.1 Zajištění důkazů Zmenšení vzdálenosti spodní vody od povrchu terénu Při revitalizaci rašelinišť dochází k cílenému navýšení stavu vody v rašeliništi. Tím se v rašeliništi nastartuje požadovaná změna ekotopu v zavodněné ekotopy, kdy stromová vrstva může lokálně odumřít resp. se na plochy nedá vjet. Před započetím revitalizačních opatření proto musí dojít k dohodám s majiteli a uživateli, aby mohlo být docíleno maximálně možného stavu spodní vody. Pro revitalizovaná rašeliniště zpravidla přichází v úvahu zřeknutí se užívacího práva resp. extenzivní způsob hospodaření (srov. kap. 5.1.3.1). Měření spodní vody slouží uvnitř rašeliniště ke kontrole úspěšnosti (srov. kap. 7.2.2). V okolí rašeliniště mohou zmenšené vzdálenosti spodní vody od povrchu terénu podle způsobu využívání krajiny negativně ovlivnit její obhospodařování. Jakým způsobem se odrazí na zmenšení vzdálenosti spodní vody od povrchu terénu v okolí rašeliniště, to závisí na typu rašeliniště, resp. na jeho hydromorfologickém uložení. V případě svažujících se horských rašelinišť se přehrazovací opatření odrazí v plošném odvedení vody, zejména směrem ze svahu dolů až k dalšímu sběrači vod (příkop/ potok). Spádových oblastí, které se nachází nad rašeliništi, se revitalizační opatření nedotknou, dokud se nezanesou příkopy v nich samotných. Potenciální zavodněné plochy jsou známy na základě hydromorfologické analýzy. Jestliže v bezprostřední blízkosti rašeliniště leží citlivá místa, která by mohla být těmito zásahy ohrožena (např. zástavba, soukromý les) musí být za účelem zajištění důkazů instalována měřicí stanoviště spodní vody a musí se provádět měření stavu vody. S měřením stavu spodní vody doporučujeme analogicky s kontrolou úspěšnosti v optimálním případě začít tři roky před realizací opatření. Měření se mají provádět 10 let od ukončení revitalizačních opatření. 7.4.2 Změny jakosti vody Vodní režim změněný opatřeními spojenými se zahrazováním, se projeví na ekosystémovém procesu látkových reakcí a tím na kvalitě vody. Následkem renaturace rašelinišť z toho plynou změněné koncentrace živin (dusík, fosfor), sulfátů a DOC na odtoku rašelinišť. Jestliže rašeliniště leží ve spádových oblastech nádrží pitné vody nebo přehrad, musí být se zvlášť vysokou pečlivostí monitorovány změny v kvalitě vody. V současnosti se ve spojitosti se stoupajícími koncentracemi DOC v Krušnohoří vedou kontroverzní diskuze o renaturaci rašelinišť (např. na jedné straně BÖHM 2005, HEISER & SUDBRACK 2007, GRUNEWALD a kol. 2009, 2011a, b, na druhé straně fundovaný KRÜGER a kol. 2008, 2011). Při vyhodnocování monitoringu rašeliniště Große Säure v západní části Krušných hor, nebyly v období let 2006 až 2010 zjištěny žádné zvýšené koncentrace DOC, a od roku 2007 jsou na cca 4 % plochy Hydrologický posudek rašelinišť 76 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ spádových oblastí prováděna renaturační opatření (KEßLER & DITTRICH 2011d). Rašeliniště oblasti Cíle 3, která mají být revitalizována, neleží ve spádové oblasti přehradních nádrží na pitnou vodu. Tím není revitalizace rašelinišť z pohledu jakosti vody kritická. Na základě monitoringu jakosti vody na výtoku z jedné vhodné testovací oblasti tak lze získat data, která mohou prokázat možné změny v důsledku masivní technické revitalizace. Při výběru testovacích oblastí se musí dbát na to, aby plocha, na které budou prováděna opatření, byla ve vztahu k dílčím spádovým oblastem velká, aby vůbec bylo možné analyticky zachytit možné efekty. Problém výběru oblasti pro monitoring by měl být vysvětlen na základě následujícího pohledu shora na jednu ze spádových oblastí v horách (obr. 15). Obrázek 15: Schematické zobrazení struktury spádové oblasti. V ideálním případě se najde jedna dílčí oblast 1, pro kterou jsou naplánována opatření a která vyjma vertikálního atmosférického vstupu nepodléhá žádným dalším vnějším vlivům. Vyloučeny jsou zejména přítoky z jiných výše položených dílčích oblastí. Méně vhodná je dílčí oblast pro provedení opatření 2, která je ovlivněna přítokem z výše položených ploch. Zde je již pozorován efekt směsi v malém měřítku. Oblasti, kde nebudou prováděna opatření, jsou na obr. 15 označena s „o“. Na výpusti z celé oblasti je zjednodušeně znázorněna měřená koncentrace směsi mezi z plošného pohledu převažujícími dílčími územími „bez provedených opatření“ a menším podílem ploch, kde budou opatření realizována. Dílčí spádová oblast „Lahlkampbach“ v rašeliništi „Philippheide“ vykazuje oproti velké ploše, kde mají být provedena opatření, pouze malou minerální spádovou oblast. Tím odpovídá oblasti, kde by měla být provedena opatření 2 podle obrázku 15 a tím je také vhodná jako jedna z testovacích oblastí, ačkoliv na výpusti dílčího území jsou již měřeny smíšené koncentrace ze spádové oblasti a z oblasti, kde mají být provedena opatření. V monitoringu rašeliniště Große Säure se jako výhodné osvědčilo současné sledování dílčích spádových oblastí bez prováděných opatření, protože tím mohou být zjištěna roční kolísání na odtoku resp. v jakosti vody, podmíněná pouze povětrnostním vlivy. Jako referenční oblast bez provádění (nových) opatření, by mohla sloužit jedna z dílčích spádových oblastí rašeliniště Auerhahnmoor, pakliže tam nebudou prováděna žádná další opatření. Hydrologický posudek rašelinišť 77 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 7.5 Testovací území Zatímco v rašeliništích „Kriegswiese“ a v „Schwarze Heide“ je druhový potenciál ještě dalekosáhle k dispozici a aktuální vegetace již potenciálu přibližně odpovídá, rašeliniště „Philippheide“ a „Gabelhaide“ vykazují podstatně silnější odchylky od potenciálu. Přiměřeně k tomu jsou v posledních dvou rašeliništích zapotřebí intenzivnější opatření a lze zde ve vývoji vegetace očekávat silnější dynamiku. Podle toho by se také měla lišit intenzita monitoringu zakládajícím se na očekáváních. V rašeliništích „Kriegswiese“ a „Schwarze Heide“ lze v důsledku opatření očekávat pouze lokální změny. Mělo by zde být v oblasti vlivu opatření založeno alespoň několik dlouhodobých monitorovacích ploch a měřicích stanovišť spodní vody. Referenční plochy mimo oblast vlivu opatření jsou smysluplné pro srovnávací výzkumy. V rašeliništích „Gabelhaide“ a „Philippheide“ jsou plánována opatření po celé ploše tak, že lze v důsledku opatření očekávat změny v rámci celého rašeliniště. Plošný dlouhodobý monitoring vývoje vegetace a vybraných stavů vody se zde zdá mít smysl. Dále má být na vybraných místech zřízen monitoring příkopů, aby mohly být přesněji sledovány procesy zanášení příkopů. Podle těchto kritérií má být sestaven koncept monitoringu především pro tato čtyři jmenovaná rašeliniště a ještě před opětovným zavodněním by mělo dojít k prvním záznamům stavu. Rašeliniště reprezentují čtyři stavy, ve kterých se rašeliniště může nacházet. Stokovou vodou jsou napájena rašeliniště „Schwarze Haide“ a „Gabelhaide“. Rašeliniště „Schwarze Heide“ bylo dříve odtěženo a již po delší dobu regeneruje. Poslední těžební aktivity byly ukončeny v roce 1945 (HEMPEL & SCHIEMENZ 1986). Rašeliniště „Kriegswiese“ a „Philippheide“ reprezentují spíše rašeliniště napájená dešťovou vodou, přičemž v dobrém stavu regenerace se z nich nachází „Kriegswiese“. Rašeliniště „Philippheide“ a „Gabelhaide“ dávají šanci zdokumentovat stupně regenerace a rychlost s jakou probíhá regenerace po realizaci opatření, a to jak u rašeliniště napájeného stokovou tak u rašeliniště napájeného spíše dešťovou vodou a rozšířit si tak schopnost chápání těchto procesů. Protože rašeliniště Philippheide je velmi velké a vykazuje více rozvodí, je možné se u testované oblasti omezit na povodí potoka Lahlkampbach. Tato dílčí spádová oblast je také vhodná pro monitoring jakosti vody (srov. kap. 7.4.2). Ještě chybějící informace by měly být zjištěny ve smyslu prvotního záznamu. Do monitoringu mohou být zapojena měřicí stanoviště spodní vody, která byla instalována v rašeliništích „Kriegswiese“ a „Gabelhaide“ již při provádění rašelinných vrtů (viz příl. 9 v KEßLER a kol. 2011c). Měřicí stanoviště spodní vody 4, 6, 7, 10-12, 18 a 26 v Kriegswiese jsou opatřena dataloggery. V rašeliništi „Kriegswiese” mohou být dále využity dlouhodobé monitorovací plochy založené W ENDELEM (2010), pakliže se převezmou od zakladatele. Hydrologický posudek rašelinišť 78 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ 8 Literatura AUE, B. (1991): Über die moorhydrologische Schutzfunktion des sekundären Randgehänges im Dosenmoor bei Neumünster. Telma 21: 157-174 AUGUSTIN; J., COUWENBERG, J. & MINKE, M. (2011): Peatlands and greenhouse-gases. Chapt. 3.1 in TANNEBERGER, F. & W ICHTMANN, W. (ed.): Selling carbon-reductions from peatlands- the Belarussian experiance. (in prep.) BALKE, K.-D., BEIMS, U., HEERS, F. W., HÖLTING, B., HOMRINGHAUSEN, R. & MATTHES, G. (2000): Grundwassererschließung. Grundlagen, Brunnenbau, Grundwasserschutz, Wasserrecht. Gebrüder Borntraeger Berlin Stuttgart. BMELV (BUNDESMINISTERIUM FÜR ERNÄHRUNG, LANDWIRTSCHAFT UND VERBRAUCHERSCHUTZ 2006): Arbeitsanleitung für die zweite bundesweite Bodenzustandserhebung im Wald (BZEII). Kapitel IX: Aufnahme der Waldbodenvegetation. Link. BODENKUNDLICHE KARTIERANLEITUNG (2005): Herausgeber: Bundesanstalt für Geowissenschaften und Rohstoffe und den Geologischen Landesämtern der BRD, 5. verbesserte und erweiterte Auflage, Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. BÖHM, A. K. (2005): Hochmoore im Erzgebirge – Untersuchungen zum Zustand und Stoffaustragsverhalten unterschiedlich degradierter Flächen. Dissertation TU Dresden, Institut für Geographie, Lehrstuhl Landschaftslehre / Geoökologie. BOHNSACK, K. (1991): Vegetationsanalyse und ökologische Faktoren der Wald und Forstgesellschaften im immissionsgeschädigten Naturschutzgebiet „Schwarze Heide / Kriegswiese“ als Grundlage für Behandlungsrichtlinien und Dauerbeobachtungen. Tharandt (Dipl. TU Dresden, Sektion Forstwirtschaft). BÖHNERT, W., ROMBERG, H. & W ALTER, S. (1996): Pflege- und Entwicklungsplan Naturschutzgebiet Schwarze Heide – Kriegswiese. Im Auftrag des Freistaat Sachsen, Staatliches Umweltfachamt Chemnitz. BÖHNERT, W., W ALTER, S., FRANZ, U., ARNHOLD, A., HENZE, A., FISCHER, U. (2005): „FFHManagementplan für das FFH-Gebiet SCI 5345-306, Landesmeldenummer 262 „Bergwiesen um Rübenau, Kühnhaide und Satzung“. Landschaftsplanungsbüro Dr. Böhnert & Dr. Reichhoff GmbH im Auftrag des Regierungspräsidium Chemnitz. BÖNSEL, A. & RUNZE, M. (2005): Die Bedeutung projektbegleitender Erfolgskontrollen bei der Revitalisierung eines Regenmoors durch wasserbauliche Maßnahmen. Natur & Landschaft 80, H. 4, S. 154-160 BÖNSEL, A. & SONNECK, A.-G. (2011): Effekts of a hydrological protection zone on the restoration of a raised bog: a case study from Northeast-Germany 1997-2008. Wetlands Ecol. Manage 19, 183-194 BRAUN, W. & SIUDA, C. (2003): Auswirkungen des Gewässer-Anstaus in einem verheideten Hochmoor nach acht Jahren. In: Moorrenaturierung – Praxis und Erfolgskontrolle. Laufende Seminarbeiträge 1/03. Bayerische Akademie für Naturschutz und Landschaftspflege. BROJDO, A.G. (Ed., 1964): Rukovodsvo po gradientnym nabljudeniam i opredeleniju sostavljajušich teplogo balansa. Gidrometizdat, Leningrad, 132 pp. BRUTSAERT, W., M. B. PARLANGE (1998): Hydrologic cycle explains the evaporation paradox. Nature, Macmillan Publishers Ltd. 1998. Hydrologický posudek rašelinišť 79 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ DIETRICH, W. (2011): Fünfter Beitrag zur Kenntnis der Tagfalter im Erzgebirge. Mitteilungen Sächsischer Entomologen Nr. 94, S. 3-11. DITTRICH, J. (1937): Zur Entwässerung der Gebirgsmoore. In: Teil B der Verhandlungen der 6. Kommission der Internationalen Bodenkundlichen Gesellschaft in Zürich 1937, S. 293-298 DITTRICH, I., EDOM, F. & GOLDACKER, S. (2004): Hydrologisches Gutachten für die wasserrechtliche Genehmigung von Entwicklungsmaßnahmen zur Revitalisierung des Moorgebietes Löffelsbach. Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH Bannewitz & HYDROTELM - Frank Edom Dresden, im Auftrag des StUFa Chemnitz. 18 S., 7 Anl. & 1 Anhang. DVWK (1996): Ermittlung der Verdunstung von Land- und Wasserflächen. Merkblätter 238/1996. DYCK, S. & PESCHKE, G. (1995): Grundlagen der Hydrologie. 3., stark bearb. Auflage, Verlag für Bauwesen Berlin. EVANS, M. & W ARBURTON, J. (2007): Geomorphology of upland peat – erosion, form and landscape change. Malden, Oxford, Victoria: Blackwell. Zitiert in W ENDEL 2010. EDOM, F. (1996): Regenmoorschutzprogramm Meckl./Vorpommern. Entwicklungskonzept „Anklamer Stadtbruch“. Bericht 1996a: Hydrologischer Systemzustand Sommer 1995. Bericht des Botan. Inst. der Univ. Greifswald i.A. des STAUN Ückermünde. 12 S. & Anl. EDOM, F. & GOLUBCOV, A.A. (1996a): Prognose einer potentiell-natürlichen Ökotopzonierung für Mittelgebirgsregenmoore durch Berechnung hydrologischer Parameter. Festschrift zum Ehrenkolloquium „Wasser im System Boden - Pflanze - Atmosphäre“ zum 60. Geburtstag von Prof. G. Peschke, Internationales Hochschulinstitut Zittau. IHI Schriften 2 (1996) 103-111. EDOM, F. & GOLUBCOV, A.A. (1996b): Zum Zusammenhang von Akrotelmeigenschaften und einer potentiell natürlichen Ökotopzonierung in Mittelgebirgsregenmooren. Verhandlungen der Gesellschaft für Ökologie. 26, Stuttgart, 221-228. EDOM, F. & W ENDEL, D. (1998): Grundlagen zu Schutzkonzepten für Hang-Regenmoore des Erzgebirges. In: Ökologie und Schutz der Hochmoore im Erzgebirge. Sächsische Landesstiftung Natur und Umwelt. EDOM, F. (2001a): Prozesse auf Moorstandorten – Hydrologische Eigenheiten. Kapitel 2.2 in: Succow & Joosten (2001): Landschaftsökologische Moorkunde. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. EDOM, F. (2001b): Moorlandschaften aus hydrologischer Sicht. Kapitel 5 in: Succow & Joosten (2001): Landschaftsökologische Moorkunde. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. EDOM, F. (2001c): Revitalisierung von Regenmooren an ihrer klimatischen Arealgrenze. Kapitel 9.3.8 in: SUCCOW & JOOSTEN (2001): Landschaftsökologische Moorkunde. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart, S. 534-543. EDOM, F.; SOLBRIG, B. & STEGMANN, H. (2002): Die Moore des böhmischen und sächsischen Elbsandsteingebirges.. Teil 1: Hydrogeologische und klimatische Einbettung, hydromorphologische Struktur. (Ergebnisbericht 2002/1). Im Auftr. des Nationalparks Sächsische Schweiz. Dresden, 58 S., 18 Karten & 20 Anl. Hydrologický posudek rašelinišť 80 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ EDOM, F., CHMIELESKI, J., STEGMANN, H. (2003): Die Moore des böhmischen und sächsischen Elbsandsteingebirges. Teil 3: Hydrogenese ausgewählter ostelbischer Moore sowie von Rajecke rašelinište,1. (Ergebnisbericht 2003). Im Auftrag des Nationalparks Sächsische Schweiz. Dresden. EDOM, F., DITTRICH, I., KESSLER, K. & GOLDACKER, S. (2005): Hydrologisches Gutachten für die wasserrechtliche Genehmigung von Maßnahmen zur Wiedervernässung des Moorgebietes “Große Säure”. Im Auftrag des Regierungspräsidiums Chemnitz, Umweltfachbereich. Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH Bannewitz & HYDROTELM - Frank Edom Dresden, 33 S. & 16 Anl. EDOM, F. & KEßLER, K. (2006): Hydrologische Auswirkungen der Görkauer Straße auf das FFH-Gebiet „Mothhäuser Haide“. Im Auftrag des Sächsischen Landesamtes für Umwelt und Geologie. HYDROTELM - Frank Edom, Dresden & Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH, Bannewitz, 46 S. & 14 Anl. EDOM, F., DITTRICH, I., KESSLER, K., GOLDACKER, S., W AGNER, M. & GOLUBCOV, A.A. (2007a): Ökohydrologische Modellbildung auf der Grundlage von IVANOV`s hydromorphologischer Theorie und Anwendungen im praktischen Naturschutz. Dresdener Schriften zur Hydrologie 4, 10 S. EDOM, F.; GOLUBCOV, A. A.; DITTRICH, I.; ZINKE, P. & SOLBRIG, B. (2007b): Using IVANOV’s hydromorphological theory in mire-ecology – an introduction. In: Wetlands: Monitoring, Modelling, Management. Proceedings of the EU-conference about wetland-hydrology in Wierzba-Poland, Balkema Publishers Rotterdam. pp. 239 – 247 EDOM, F., DITTRICH, I., GOLDACKER, S. & KEßLER, K. (2007c): Die hydromorphologisch begründete Planung der Moorrevitalisierung im Erzgebirge. In: Praktischer Moorschutz im Naturpark Erzgebirge / Vogtland und Beispiele aus anderen Gebirgsregionen. Sächsische Landesstiftung Natur und Umwelt, Akademie, Grillenburg, S. 19..32 EDOM, F., MICHAELIS, D., STEGMANN, H., KESSLER, K., SCHLÖFFEL, M., DIENEMANN, H. & DITTRICH, I. (2009a): Torfschichtung im Ostteil der Großen Säure als Grundlage für das wasserchemische Monitoring und das FFH-Management Im Auftrag des RP (heute Landesdirektion) Chemnitz. HYDROTELM Frank Edom Dresden & Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH Bannewitz, 48 S. & 9 Anl. EDOM, F., KESSLER, K., STEGMANN, H., W ENDEL, D., DITTRICH, I. & MÜNCH, A. (2009b): Hydrologisches und moorkundliches Gutachten zur Konkretisierung von Erhaltungsund Entwicklungsmaßnahmen für das Moor Stengelhaide im FFH-Gebiet „MothäuserHeide“. Im Auftrag des LfULG, Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH Bannewitz & HYDROTELM - Frank Edom Dresden, 75 S. & 20 Anlagen. EDOM, F., STEGMANN, H., DITTRICH, I., KEßLER, K. & SCHUA, K. (2009c): Geoökologische und hydrologische Prinzipien eines möglichen Huminstoffrückhalts in sauren Mooren. Erkenntnisstand und Versuch einer Synthese. Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH & HYDROTELM – Edom & Stegmann, Bannewitz & Dresden, im Auftrag der Landesdirektion Chemnitz, 39 S. & 5 Anl. EDOM, F. & W ENDEL, D. (2010a): Moore in Sachsen. In: Naturschutzgebiete in Sachsen. Hrsg. SMUL, Dresden, S. 49-58 Hydrologický posudek rašelinišť 81 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ EDOM, F., DITTRICH, I. & KESSLER, K. (2010b): Hydrogenetische und hydromorphologische Grundlagen der Bewertung von Moor - und Moorwald – Lebensräumen zur Umsetzung der FFH-Richtlinie der EU – Erfahrungen aus dem Erzgebirge. Coll. Tourbières, Ann. Sci. Rés. Bios. Trans. Vosges du Nord-Pfälzerwald – 15 (2009-210): 230-250. Link. EDOM, F., MÜNCH, A., DITTRICH, I., KEßLER, K. & PETERS, R. (2010c): Hydromorphological analysis and water balance modelling of ombro- and mesotrophic peatlands. Advances in Geoscience 8: pp. EDOM, F., DITTRICH, I., KESSLER, K., MÜNCH, A., PETERS, R., THEUERKAUF, M. & W ENDEL, D. (2011): Klimatische Stabilität von Mittelgebirgsmooren. Auswirkungen des Klimawandels auf wasserabhängige Ökosysteme – Teilprojekt Erzgebirge. Schriftenreihe des LfULG, Heft 1/2011. EWERS, H.-C. (2010): Untersuchung zum aktuellen Zustand von Vegetation und Standorten im Georgenfelder Hochmoor. Bachelor-Arbeit TU Dresden, Fakultät Forst-, Geo und Hydrowissenschaften, Institut für Allgemeine Ökologie und Umweltschutz. EGGELSMANN, R. (1993): Hans Schreiber in memoriam (1854-1936). TELMA 23, S. 317-321 FERDA, J. & PASAK, V., 1969: Hydrologicka a klimaticka funkce československych rašeliništ (Hydrologische und klimatische Funktion tschechoslovakischer Moore). Vyzkumny ustav melioraci, Zbraslav n. Vlt., 358 S. FRAHM, E. (2007): Bestimmung der realen Evapotranspiration für Weide (Salix spp.) und Schilf (Phragmites australis) in einem nordostdeutschen Flusstalmoor. PhD-thesis University of Rostock, Institute of Environmental Engineering, Vol. 7. FRITZ, C., CAMPBELL, D. I. & SCHIPPER, L. A. (2007): Oscillating peat surface levels in a restiad peatland, New Zealand – magnitude and spatiotemporal variability. Hydrological Processes 22. GEBERT, J. (2008): Rote Liste Laufkäfer Sachsens. Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie Freistaat Sachsen. GOLDBERG, V. (1999): Zur Regionalisierung des Klimas in den Hochlagen des Osterzgebirges unter Berücksichtigung des Einflusses von Wäldern. Tharandter Klimaprotokolle, Band 2. GOLUBEV, V. S., LAWRIMORE, J. H., GROISMAN, P. Y., SPERKANSKAYA, N. A., ZHURAVIN, S. A., MENNE, M. J., PETERSON, T. C. & MALONE, R. W. (2001): Evaporation changes over the contiguos United States an the former USSR: A ressessment. Geophysical research letters, Vol. 28. GÖTTLICH, K. (1990): Moor und Torfkunde. 3. vollständig überarbeitete, ergänzte und erweiterte Auflage. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung Stuttgart. GREMER, D. & EDOM, F., 1994a: Entwicklungskonzept Grenztalmoor. Landschaftsökologische Problemanalyse. Bericht des Botanischen Institutes der Universität Greifswald im Auftrag des Umweltministeriums Mecklenburg/ Vorpommern in Schwerin. GREMER, D. & EDOM, F., 1994b: Entwicklungskonzept Anklamer Stadtbruch. Landschaftsökologische Problemanalyse. Bericht des Botanischen Institutes der Universität Greifswald im Auftrag des Umweltministeriums Mecklenburg/ Vorpommern in Schwerin GREMER, D. & EDOM, F., 1994c: Schutzkonzept Neuendorfer Moor. Landschaftsökologische Problemanalyse. Bericht des Botanischen Institutes der Universität Greifswald im Auftrag des STAUN Schwerin Hydrologický posudek rašelinišť 82 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ GREMER, D. & EDOM, F., 1994d: Schutzkonzept Metelmoor. Landschaftsökologische Problemanalyse. Bericht des Botanischen Institutes der Universität Greifswald im Auftrag des STAUN Schwerin GREMER, D. (1996a): Grundwasseranalysen aus 74 Grundwassermeßstellen (Pegel) entlang der Dauerbeobachtungstransekte im Rauhen Moor. Teilbericht 1996 zum Entwicklungskonzept Grenztalmoor. Botan. Inst. Uni Greifswald im Auftrag des STAUN Stralsund, 17 S., 8 S. Anh. & 4 Anl. GREMER, D. (1996b): Regenmoorschutzprogramm Mecklenburg-Vorpommern. Entwicklungskonzept Anklamer Stadtbruch. Teilbericht 1996. Botan. Inst. Uni Greifswald im Auftrag des MLN Mecklenburg-Vorpommern, 32 S. & Anl. GROSVERNIER, PH. & STAUBLI, P. (2009): Regeneration von Hochmooren. Grundlagen und technische Maßnahmen. Umwelt-Vollzug Nr. 0918. Bundesamt für Umwelt, Bern. 96 S. GRUNEWALD, K., SCHEITHAUER, J., HEISER, A., SUDBRACK, R., FREIER, K, ANDREAE, H. (2009): Einzugsgebiete mit gestörten Hochmooren und ihre Relevanz für Trinkwassertalsperren. Wasser und Abfall 11/2009. GRUNEWALD, K. & SCHEITHAUER, J. (2011a): Abschlussbericht zum Projekt: Forst- und wasserwirtschaftliche Praxis unter Berücksichtigung naturschutzfachlicher Belange in Einzugsgebieten von Trinkwassertalsperren mit hohem Moor- und Fichtenforstanteil im oberen Erzgebirge (Beispiel: Carlsfeld). Im Auftrag der Landestalsperrenverwaltung des Freistaates Sachsen. Unveröffentlicht. GRUNEWALD, K., SCHEITHAUER, J., SUDBRACK, R., HEISER, A., FREIER, K. & ANDREAE, H. (2011b): Untersuchungen zum Wasser- und Stoffhaushalt in Einzugsgebieten mit degradierten Hochmooren im oberen Erzgebirge, Talsperre Carlsfeld. TELMA Bd. 41. HAUPT, A. (2007): Moorrevitalisierung im Naturpark Erzgebirge/Vogtland – Praktische Umsetzung. In: Praktischer Moorschutz im Naturpark Erzgebirge/Vogtland und andere Beispiele aus anderen Gebirgsregionen: Methoden, Probleme, Ausblick. Sächsische Landesstiftung Natur und Umwelt Akademie. HEEMANN, W. (2004): Hydrologisches Gutachten zur Revitalisierung Moorgebiet Philippheide. GEOmontan im Auftrag des Staatlichen Umweltfachamtes Chemnitz. HEISER, A. & Sudbrack, R. (2007): 25 Jahre Trinkwasser aus der Talsperre Eibenstock – eine ständige Herausforderung. Tagungsband zum Fachkolloquium 15 Jahre Landestalsperrenverwaltung. HEMPEL, W. & SCHIEMNEZ, H. (1986): Handbuch der Naturschutzgebiete der DDR. Band 5, Bezirke Leipzig, Karl-Marx-Stadt und Dresden. Urania-Verlag Leipzig, Jena, Berlin. HETTWER, C., MALT, S., SCHULZ, D., W ARNKE-GRÜTTNER, R., ZÖPHEL, U. (2009): Berichtspflichten zur europäischen Fauna-Flora-Habitat-Richtlinie in Sachsen. Naturschutzarbeit in Sachsen, 51. Jahrgang. S. 36-59. HÖLTING, B. (1996): Hydrogeologie. Einführung in die Allgemeine und Angewandte Hydrogeologie. 5. Auflage. Enke, Stuttgart. HÖLZER, A. (2010): Die Torfmoose Südwestdeutschlands und der Nachbargebiete. Weissdorn-Verlag Jena. HÖPER, H. 2009: Moorschutz und Klimaschutz. Vortrag zur 2. Moorkonferenz am 13. Mai 2009 in Ostercappeln, Landkreis Osnabrück. Link. IVANOV, K. E. (1975): Vodoobmen v bolotnych landšaftach. (Wasseraustausch in Moorlandschaften). 280 S.; Leningrad (Gidrometeoizdat). Hydrologický posudek rašelinišť 83 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ IVANOVA, A.B. a kol. (ed. 1990): Nastavlenie gidrometeorologičeskim stancijam i postam. vyp. 8: Gidrometeorologičeskie nabljudenija na bolotach, Gidrometeoizdat, Leningrad. JOOSTEN, H. (1993): Denken wie ein Hochmoor. Hydrologische Selbstregulation von Hochmooren und deren Bedeutung für Wiedervernässung und Restauration. TELMA Band 23, S. 95-115. JOOSTEN, H. & SUCCOW, M. (2001): Hydrogenetische Moortypen. Kap. 6.2 in SUCCOW & JOOSTEN (2001), S. 234-240. KALJUŽNYJ, I.L., K.K. PAVLOVA u. S.A. LAVROV (1988): Gidrofičqeskie issledovani pri melioracii pereuvlažnennych zemel. Gidrometeoizdat, Leningrad. KALJUŽNYJ, I.L. & ROMANJUK, K.D. (2010): Izmenenija vodnogo režima bolot severa i severozapada Rossii pod vlijaniem klimatičeskich faktorov. (Veränderungen des Wasserregimes der Moore des Nordens und Nordwestens Russlands unter dem Einfluss von Klimafaktoren.) Meteorologija i gidrologija 2010, No. 7: 85-98 KAPFER, A. & SCHULLER, B. (2011): Großflächige Wiedervernässung eines ehemaligen Durchströmungsmoores – Erfahrungsbericht aus dem Pfrunger-Burgweiler Ried (Baden-Württemberg). Vortrag auf der DGMT-Tagung „Moore und Wasser“ vom 1719.3.2011 in Plön. Link. KAPFER, A., SCHULLER, B., SCHALL, B., REISMÜLLER, B. & W ILHELM, P. (2011): Großflächige Wiedervernässung des ehemaligen Durchströmungsmoores „Obere Schnöden“ im Pfrunger-Burgweiler Ried (Baden-Württemberg). TELMA Bd. 41. KÄSTNER, M. & FLÖßNER, W. (1933): Die Pflanzengesellschaften des westsächsischen Bergund Hügellandes. II.Teil: Die Pflanzengesellschaften der erzgebirgischen Moore. 201 S., Verlag d. Landesvereins Sächs. Heimatschutz, Dresden. KEßLER, K. & DITTRICH, I. (2010a): Moorhydrologisches Gutachten. Teil 1: Grundlagen zur Hydromorphologie im Einzugsgebeit der TS Carlsfeld. Dr. Dittrich & Partner HydroConsult GmbH im Auftrag der Landestalsperrenverwaltung. 17 S. & 8 Anlagen. KEßLER, K., LANDGRAF, K., SCHROIFF, A., STEGMANN, H., MÜNCH, A., DITTRICH, I., W ENDEL, D. & EDOM, F. (2010b): Moorhydrologischer Beitrag zur FFH-MaP: Regenerationspotenzial und mögliche Maßnahmenoptionen für das Schönheider Hochmoor im FFHGebiet „Bergwiesen um Schönheide und Stützengrün“ (SCI 286). Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH im Auftrag des Landesamtes für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie. KEßLER, K., LANDGRAF, K., GLASER, T., EDOM, F. & DITTRICH, I. (2011a): FFHManagementplan „Moore und Moorwälder bei Satzung“ SCI DE 5445-301. Abschlussbericht. Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH im Auftrag der Landesdirektion Chemnitz. KEßLER, K., EDOM, F., DITTRICH, I., W ENDEL, D. & FEGER, K.-H. (2011b): Erstellung eines Fachkonzepts für ein landesweites Informationssystem zur Lage und Verbreitung von Mooren und anderen organischen Nassstandorten (SIMON). Schriftenreihe des LfULG, Heft 14/2011. Link. KEßLER, K., EDOM, F., STEGMANN, H., DITTRICH, I. & MÜNCH, A. (2011c): Moorhydrologisches Gutachten. Teil 1: Grundlagen zur Hydromorphologie und Stratigraphie im Projektgebiet „Moore bei Satzung“. Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH im Auftrag der Landesdirektion Chemnitz. 27 S. & 18 Anlagen. Hydrologický posudek rašelinišť 84 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ KEßLER, K. & DITTRICH, I. (2011d): Moorhydrologisches Gutachten: Ökotopprognose mit Maßnahme- und Monitoringkonzept für die Moore im Einzugsgebiet der Talsperre Carlsfeld. Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH im Auftrag des Sächsischen Landesamtes für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie. 59 S., 11 Anlagen & 1 Anhang. KLAUSNITZER, B. (2010): Entomologie – quo vadis? NachBl. bayer. Ent. 59(3/4): S. 99-111 KOPPISCH, D. (2010): Stickstoff-Umsetzungsprozesse. Kapitel 2.3.1.2 in: SUCCOW & JOOSTEN (2001): Landschaftsökologische Moorkunde. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart, S. 20-22. KOSKA, I. (2007): Weiterentwicklung des Vegetationsformenkonzeptes. Ausbau einer Methode für die vegetationskundliche und bioindikative Landschaftsanalyse. Diss. Universität Greifswald. 212 S. und Anlagen. KOSOV, V. I. (1987): Über die Wasserdurchlässigkeit der Torfe und ihre Veränderung nach der Entwässerung. – Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt- Universität, Math.Nat. Reihe 36: 364-368; Berlin. KOZULIN, A. V., TANOVITSKAYA, N. I. & VERSHITSKAYA, I. N. (2010): Methodical recommendations for ecological rehabilitation of damages mires and prevention of disturbances to the hydrological regime of mire ecosystems in the process of drainage. Scientific and practical Center for Bio Resources. Institute for Nature Management of the National Academy of Sciences of Belarus. KRÜGER, A., FRIEDRICH, C., LEUNER, S.& NEUMEISTER, H. (2008): Erarbeitung und Erprobung eines Monitoringkonzeptes für hydrochemische Parameter im Einzugsgebiet der oberen Wilzsch und dem regenerierenden Moor Große Säure. Abschlussbericht. Univ. Leipzig, Inst. f. Geographie. Im Auftrag des RP Chemnitz (heute LD Chemnitz). KRÜGER, A., NEUMEISTER, H., TOLKE, D., & HEINRICH, J. (2011): Hydrologischhydrochemisches Monitoring zu den Folgen der Renaturierung Hochmoor Große Säure, Oberes Westerzgebirge. TELMA Bd. 41. LANGE, J. (2002): Untersuchungen zur Grabenverlandung in Entwässerungsgräben erzgebirgischer Moore. Diplomarbeit, Universität Leipzig, Institut für Geographie, Leipzig. LIPINSKI, A., KIEL, E. (2008): Vergleichende Untersuchungen der aquatischen und semiaquatischen Fauna ausgewählter Hochmoorrenaturierungsgebiete Niedersachsens. DGLTagung, Tagungsbericht 2008. LIPINSKI, A., KIEL, E. (2009): Hochmoorrenaturierung - Zeitliche Aspekte der Wiederbesiedlung. DGL-Tagung, Tagungsbericht 2009. LUCKNER, L. & SCHESTAKOW , W. M. (1991): Migration Processes in the Soil and Groundwater Zone. Lewis Publishers. LÜTTKE TWENHÖVEN, F. (1992): Untersuchungen zur Wirkung stickstoffhaltiger Niederschläge auf die Vegetation von Hochmooren. Mitt. AG Geobotanik in Schleswig-Holstein u. Hamburg 44: 1-172 MEISTER, K. & LIEBERT, H.-P. (2004): Sphagnum – Schlüsselart zur Bewertung erzgebirgischer Hochmoore und Hochmoorreste. Beiträge zum Naturschutz im Mittleren Erzgebirgskreis 3, S. 40-50. MEYER, P., STÄDTLER, H., BECKER, G. & KÜCHLER, P. (2010): Praxistest des DSS-WAMOS am Beispiel zweier Waldmoorgebiete in Nordwestdeutschland - Anwendung eines Entscheidungsunterstützungssystems zur Umsetzung und Erfolgskontrolle von Hydrologický posudek rašelinišť 85 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ Renaturierungsvorhaben in Waldmooren. Abschlussbericht des von der Deutschen Bundesstiftung geförderten Projekts. MÜLLER, F. (2007): Rote Liste Sachsens. Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie. MÜNCH, A. (1994): Wasserhaushaltsberechnungen für Mittelgebirgseinzugsgebiete unter Berücksichtigung einer sich ändernden Landnutzung. Diss., TU Dresden, Fak. f. Forst-, Geo- u. Hydrowissenschaften. MÜNCH, A. (2008): Wasserhaushalts- und Niederschlags-Abfluß-Modell AKWA-M®. Anwenderhandbuch und Dokumentation, Version 4.6. Dr. Dittrich & Partner HydroConsult GmbH, Bannewitz. NOVIKOV, S. M. (2001): Bolota kak gidrologiceskij object. (Mires like a hydrological object). In: Sirin, A.A., Minajeva, T.Ju. (red., 2001): Torfjannye bolota Rossii, k analizu otraslevoj informacii. Wetlands International, GEOS, Moskva. NOVIKOV, S.M. (2010): Zelenogorskaja polevaja eksperimental`naja baza Gosudarstvennogo gidrologičeskogo instituta (k 60-letiju so dnja osnovanija). (Die Zelenogorsker Feldversuchsstation des Staatlichen Hydrologischen Institutes (zum 60jährigen Bestehen seit dem Tag ihrer Gründung). Meteorologija i gidrologija 2010, No. 6: 125128 OVERBECK, F. (1975): Botanisch-geologische Moorkunde. Wachholtz-Verlag Münster, 720 S. PFADENHAUER, J. (1999): Vegetationsökologie. Ein Skriptum. – 2., verbesserte und erweiterte Auflage. IHW Verlag Eching. Zitiert in UHLMANN (2002). POSCHLOD, P. (1990): Vegetationsentwicklung in abgetorften Hochmooren des bayerischen Alpenvorlandes unter besonderer Berücksichtigung standortskundlicher und populationsökologischer Faktoren. Diss. Botanicae 152. Berlin, Stuttgart: J. Cramer. Zitiert in W ENDEL 2010. REGIONALER PLANUNGSVERBAND CHEMNITZ-ERZGEBIRGE (2008): Regionalplan ChemnitzErzgebirge, Fortschreibung mit Umweltbericht. Fachbeitrag zum Landschaftsrahmenplan. RICHTER, D. (1995): Ergebnisse methodischer Untersuchungen zur Korrektur des systematischen Meßfehlers des Hellmann-Niederschlagsmessers. Berichte des Deutschen Wetterdienstes 194, Offenbach am Main. ROMANOV, V. V. (1961): Gidrofizika bolot. Gidrometeoizdat, Leningrad. ROST & HEMPEL, H. (1948a): Gutachten über das Torfvorkommen „Kriegwiese“ bei Satzung, Kreis Marienberg. Geologische Landesanstalt der sowjetischen Besatzungszone Deutschlands, Zweigstelle Freiberg / Sachsen. ROST & HEMPEL, H. (1948b): Gutachten über das Torfvorkommen „Die Meierhaide“ bei Reitzenhain, Kreis Marienberg. Geologische Landesanstalt der sowjetischen Besatzungszone Deutschlands, Zweigstelle Freiberg / Sachsen. ROST & HEMPEL, H. (1948c): Über das Torfvorkommen Reitzenhain, Forstabteilung 9 und 10, Kreis Marienberg. Geologische Landesanstalt der sowjetischen Besatzungszone Deutschlands, Zweigstelle Freiberg / Sachsen. ROST & HEMPEL, H. (1948d): Gutachten über das Torfvorkommen „Die Satzunger Heide“ bei Reitzenhain, Kreis Marienberg. Geologische Landesanstalt der sowjetischen Besatzungszone Deutschlands, Zweigstelle Freiberg / Sachsen. RUSECKAS, J. (1999): Vlijanie rastitel’nosti berm i otkosov kanav na sostojanie lesnoj Hydrologický posudek rašelinišť 86 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ osušitel’noj seti. (Einfluß der Vegetation der Böschungsabsätze und der Grabenböschungen auf den Zustand des forstlichen Entwässerungsnetzes.) In: Bolota i zaboločennye lesa v svete zadač ustojčivogo prirodopol’zovanija. (Moore und vermoorte Wälder im Lichte der Aufgaben einer nachhaltigen Landnutzung). Materialien einer Tagung zum 25-jährigen Bestehen der Moorwaldstation Zapadnaja Dvina der Russischen Akademie der Wissenschaften (RAN), Moskva, Geos, 278280. RUSECKAS, J. (1997): Application of Modelling Methods to Study Water Budgets in Forested Peatlands. Chapter 16, in: Northern Forested Wetlands, (Editors: TRETTIN, C. C., JURGENSEN, M. F., GRIGAL, D. F., GALE, M. R., JEGLUM, J. R.), Lewis Publishers, 231–237. SCHINDLER, T., W ENDEL, D., GRASSELT, EDOM, F., U.A. (2006): FFH- Managementplan SCI DE 5345-304 „Kriegwaldmoore“. Im Auftrag des Sächsischen Landesamtes für Umwelt und Geologie, Freiberg. SCHINDLER, T., BAUMANN, M., EDOM, F., GRASSELT, A., LANDGRAF, K., MÜLLER, F., RICHTER, F., W ENDT, U., W ENDEL, D. (2007): FFH- Managementplan SCI DE 5345-302 „Mothäuser Heide“. Abschlussbericht zum MaP, im Auftrag des Sächsischen Landesamtes für Umwelt und Geologie, Freiberg. 167 S., 19 Karten, 43 Tab., 22 Abb. SCHMIDT, P.A., EDOM, F., GOLOMBEK, E. & GOLUBCOV, A.A. (1993): Erarbeitung wissenschaftlicher Grundlagen zum Ökosystemverhalten geschützter und unterschiedlich genutzter Erzgebirgsmoore sowie Ableitung von Schutzkonzepten bzw. Grundsätzen einer ökologisch ausgerichteten Bewirtschaftung. Projektbericht der TU Dresden, Inst. f. Allg. Ökologie u. Umweltschutz an die BFANL, 136 S. & Anlage. SCHIECHTL, H. M., & STERN, R. (2002): Naturnaher Wasserbau. Anleitung für ingenieurbiologische Bauweisen. Ernst & Sohn Verlag für Architektur und technische Wissenschaften GmbH, Berlin. SCHREIBER, H. (1902): Sind die Moore Wasserregulatoren und soll deshalb der Anbau und Abbau der Moore in den Gebirgen unterbleiben? Oesterreichische Moorzeitschrift 1902, 3, S. 114-117 SCHUCKERT, U., GREMER, D., DEUSCHLE, A., POSCHLOD, P., BÖCKER, R. (1994): Monitoring für den Hochmoorkomplex Wurzacher Ried, Teil 2: Vegetation. Hohenheimer Umwelttagung Bd. 26: Feuchtgebiete. Heimbach, Ostfildern. SCHNEEBELI, M. (1991a): Jahrtausendelanges Moorwachstum und Regeneration. Telma 21, S. 111-118. SCHNEEBELI, M. (1991b): Hydrologie und Dynamik der Hochmoorentwicklung. Dissertation, ETH-Zürich. SIUDA, C. & THIELE, A. (2010): Moorrenaturierung kompakt. Handlungsschlüssel für die Praxis. Bayerisches Landesamt für Umwelt. Link. SMUL (SÄCHSISCHES STAATSMINISTERIUM FÜR UMWELT UND LANDWIRTSCHAFT 2010): Naturschutzgebiete in Sachsen. STEGMANN, H. & ZEITZ, J. (2001): Bodenbildende Prozesse entwässerter Moore. Kapitel 2.4.3 in: SUCCOW & JOOSTEN (2001): Landschaftsökologische Moorkunde. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart. Hydrologický posudek rašelinišť 87 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ STEINBERG, C. E.W. (2010): Huminstoffe und Gewässereinzugsgebiet. Vortrag im Rahmen der Tagung „Moorschutz integrativ – eine Chance für das Erzgebirge“ vom 29.4.1.5.2010. Link. SUCCOW , M. (1988): Landschaftsökologische Moorkunde. Gustav-Fischer Jena, 1. Aufl. SUCCOW , M. & JOOSTEN, H. (ed.) (2001): Landschaftsökologische Moorkunde. Schweitzerbart’sche Verlagsbuchhandlung Stuttgart; 2. Aufl., 622 S. TIMMERMANN, T., JOOSTEN, H. & SUCCOW , M. (2008): Restaurierung von Mooren. In: ZERBE, ST. & W IEGLEB, G. (Hrsg.): Renaturierung von Ökosystemen in Mitteleuropa. Heidelberg: Spektrum Akademischer Verlag, S. 55-93. TOLKE, D., W ENDEL, D., EDOM, F. & UHLMANN, R. (2008): Moor and more im Erzgebirge, ein integratives Konzept zum Erhalt und zur Revitalisierung der Moore im Naturraum Oberes Erzgebirge. Ideenskizze zum Bundeswettbewerb „Naturschutzgroßprojekt und ländliche Entwicklung“. Zweckverband Naturpark Erzgebirge/ Vogtland. 20 S. & Anl. TRAXLER, A. (1997): Handbuch des Vegetationsökologischen Monitorings. Methoden, Praxis, angewandte Projekte. Monographien Bd. 89A. Bundesministerium für Umwelt, Jugend und Familie. UHLMANN, R. (2002): Naturschutzfachliche Würdigung eines Moorgebietes im Erzgebirge und Ableitung eines Maßnahmenkonzeptes. Dipl.-Arbeit Fachhochschule Anhalt, FB Landespflege Bernburg. 157 S. & Anl. WAGNER, A. & W AGNER, I. (2003, Hrsg. Bay. Landesamt für Umweltschutz): Leitfaden der Niedermoorrenaturierung in Bayern für Fachbehörden, Naturschutzorganisationen und Planer. Augsburg. WAGNER, CH. (1994): Zur Ökologie der Moorbirke Betula pubescens EHRH. in Hochmooren Schleswig-Holsteins unter besonderer Berücksichtigung von Regenerationsprozessen in Torfstichen. Mitt. AG Geobota-nik Schleswig-Holstein 42. Zitiert in WENDEL (2010). WENDEL, D. (1992): Untersuchungen zum aktuellen Zustand und zur Sukzession der Vegetation im Naturschutzgebiet "Mothäuser Heide" (Erzgebirge). Dipl.-arbeit, TU Dresden, Abt. Forstwirtschaft, Tharandt. WENDEL, D. (2010): Autogene Regenerationserscheinungen in erzgebirgischen Moorwäldern und deren Bedeutung für Schutz und Entwicklung der Moore. Diss., TU Dresden, Fakultät für Forst-, Geo- und Hydrowissenschaften Tharandt. Link. WENDEL, D. & SCHMIDT, P.A. (2010): Monitoring Umsetzung waldbaulicher Maßnahmen (Entfernung Murraykiefer) auf Moorflächen im Gebiet „Kriegwaldmoore“. Erster und Zweiter Zwischenbericht. TU Dresden, Fakultät Forst-, Geo- und Hydrowissenschaften, Proffesur f. Landeskultur und Naturschutz im Auftrag des LfULG. Unveröffentlicht. ZINKE, P (1995): Hydraulische Durchlässigkeit von Hochmoortorf. Dipl.-Arbeit TU Dresden. ZINKE, P. & ULLMANN, S. (2000): Vorstudie Landesschwerpunktprojekt „Erzgebirgische Moore“. Zweckverband Naturpark „Erzgebirge / Vogtland“ im Auftrag des LfUG. ZINKE, P. & EDOM, F. (2006): Hydraulische und hydrologische Erklärung von Ökotopstrukturen am Regenmoor Kriegswiese im mittleren Erzgebirge. Archiv für Naturschutz und Landschaftsforschung 45 (2), S. 43-60. ZONNEVELD, I. S. (1988): Monitoring vegetation and surveying dynamics. In: KÜCHLER, A. W. & ZONNEVELD, I. S. (eds.): Vegetation mapping. Kluwer 331-334. Hydrologický posudek rašelinišť 88 Prognóza ekotopů a plán opatření pro projektové území „Rašeliniště u Satzung“ _____________________________________________________________________________________________________ A. Wahren jednatel Bannewitz, 12.1.2012 Dr. Dittrich & Partner Hydro-Consult GmbH Gerlinger Straße 4 Tel.: 0351 / 401 47 93 D - 01728 Bannewitz Fax: 0351 / 401 47 96 [email protected], www.hydro-consult.de
