vyprбvět o pravdě, zpнvat o lбsce

V Y P R ÁV Ě T O P R AV D Ě , Z P Í VAT O L Á S C E . . .
Nový pohled na starou literaturu
Renata Landgráfová
Hovo¯Ìme-li v kontextu starÈho Egypta o Ñliteratu¯eì, jedn· se nutnÏ
o anachronismus. Na rozdÌl od novodobÈho umÏnÌ a literatury, kterÈ
jsou definov·ny pr·vÏ absencÌ funkce, egyptsk· literatura, stejnÏ tak
jako egyptskÈ umÏnÌ, je s funkcÌ tÏsnÏ spjata.1 NenÌ moûnÈ v EgyptÏ hledat ÑnefunkËnÌ texty, urËenÈ pro potÏöenÌ Ëi pobavenÌ öirokÈ Ëten·¯skÈ
obceì ñ ta zde nikdy neexistovala. Aleida Assman hovo¯Ì o ÑdÏjin·ch
textu p¯ed obdobÌm literatury,ì2 to vöak nep¯Ìmo implikuje niûöÌ umÏleckou hodnotu egyptsk˝ch text˘. DomnÌv·m se proto, ûe nejlepöÌ cestou
je ustoupit od naöeho vidÏnÌ svÏta a ch·pat pojem literatura ö̯eji, aby
zahrnoval i egyptskÈ texty, a to p¯esto, ûe byly do jistÈ mÌry koncipov·ny
jako texty ÑfunkËnÌì.
CÌlem p¯edkl·danÈ studie nenÌ vyËerp·vajÌcÌ rozbor staroegyptskÈ literatury a jejÌch û·nr˘. Na z·kladÏ vybran˝ch liter·rnÌch text˘ se zde
pokusÌme oz¯ejmit, co literatura znamenala pro samotnÈ Egypùany, jak
se jejich pohled na liter·rnÌ texty liöil od pohledu naöeho. Pro p¯ehlednost bylo nutno vynechat velkÈ mnoûstvÌ text˘ ñ p¯edevöÌm texty n·boûenskÈ jako celek, protoûe se jak svou funkcÌ, tak sv˝m jazykem
a strukturou vymykajÌ z r·mce ostatnÌch text˘. V˝bÏr je d·le ËasovÏ
omezen na obdobÌ mezi Starou a Novou ¯ÌöÌ. Vzhledem ke kulturnÌm
a spoleËensk˝m zmÏn·m, k nimû doölo v EgyptÏ bÏhem 3. p¯echodnÈ
doby a vzhledem k nar˘stajÌcÌmu ¯eckÈmu vlivu, nejsou br·ny v potaz
texty dÈmotickÈ.
Staroegyptsk· literatura, aù jiû toto oznaËenÌ ch·peme jakkoli, zahrnuje nep¯ebernÈ mnoûstvÌ velmi r˘znorod˝ch text˘. Je t¯eba mÌt na
pamÏti nejen skuteËnost, ûe se vyvÌjela ñ a do jistÈ mÌry tedy takÈ mÏnila ñ po celou dobu egyptskÈ historie (tj. p¯es 3000 let), ale musÌme si
takÈ uvÏdomit rozmanitost funkcÌ, kterÈ egyptsk· literatura mÏla plnit.
Vzhledem k charakteru egyptskÈ literatury je jednÌm z moûn˝ch
dÏlenÌ egyptsk˝ch liter·rnÌch text˘ dÏlenÌ funkËnÌ. Podle tohoto kriteria
je moûno hovo¯it o textech ÑkulturnÌchì, tedy textech, odr·ûejÌcÌch st·tnÌ
ideologii, jejichû hlavnÌ funkcÌ je nauËit (Ëi pouËit) Ëten·¯e o kultu¯e
a kulturnÌch pravidlech, neboli p¯ed·vat d·l kulturnÌ normy a vzorce
chov·nÌ. Egyptsk˝ zp˘sob uËenÌ se od naöeho v˝raznÏ liöil, spoËÌval
p¯edevöÌm v opisov·nÌ star˝ch text˘ a uËenÌ se zpamÏti:
137
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
ÑNapodob svÈ otce; svÈ p¯edky;
hle, jejich slova p¯etrv·vajÌ v knih·ch.
Otev¯i je, Ëti je, opisuj (jejich) moudrost:
ten, kdo je uËen, stane se znal˝m.ì
[NauËenÌ pro Merikarea P III.10ñP IV.1]
Druhou kategorii tvo¯Ì texty Ñz·bavnÌhoì charakteru3 ñ tedy texty
urËenÈ p¯edevöÌm pro pobavenÌ publika. HlavnÌm motivem tÏchto text˘
nenÌ st·tnÌ ideologie a ûivot v souladu s nÌ, jejich ˙Ëelem je buÔ pobavit Ëten·¯e, nebo vyj·d¯it individu·lnÌ obavy, p¯·nÌ, Ëi pocity autora.
Jako kaûdÈ podobnÈ dÏlenÌ m· i toto sv˘j Ñp¯echodn˝ì typ ñ texty na
pomezÌ obou kategoriÌ. Jedn· se o ûivotopisnÈ n·pisy, kterÈ jsou jakousi soukromou odezvou na ve¯ejnÈ texty. V˝hodou tÈto klasifikace je
pr·vÏ to, ûe v nÌ najdeme mÌsto pro za¯azenÌ autobiografick˝ch n·pis˘.
Jejich neobvyklost a atypiËnost je v egyptologii silnÏ pociùov·na
a dodnes je moûno setkat se s n·zory, ûe v˘bec literaturou nebyly (p¯esto vöak z˘st·vajÌ standardnÌ souË·stÌ vöech antologiÌ staroegyptsk˝ch
liter·rnÌch text˘).
Jak jiû bylo ¯eËeno, kulturnÌ texty uchov·vajÌ a p¯ed·vajÌ d·l dominantnÌ st·tnÌ ideologii. Tou byl po celou dobu egyptskÈ historie princip
maat, systÈm svÏtovÈho ¯·du. EgypùanÈ vϯili, ûe B˘h dal svÏtu maat,
¯·d, a ˙kolem panovnÌka je tento ¯·d udrûovat. JedinÏ tak bude na zemi
pokraËovat ûivot, jedinÏ tak Egypt potrv·. PanovnÌk mÏl ¯·d udrûovat,
avöak i ostatnÌ EgypùanÈ byli s ¯·dem ˙zce spjati. ⁄kolem kaûdÈho ˙¯ednÌka bylo Ñkonat maatì, jedinÏ tak bylo jeho jedn·nÌ spr·vnÈ a jedinÏ tak
si mohl Ñzaslouûitì blaûenost na Onom svÏtÏ.
Co to znamenalo, Ñkonat maatì? Nechme nynÌ chvÌli promlouvat
samotnÈ starÈ Egypùany:
ÑNebuÔ zl˝, vlÌdnost je dobr·.
Nechù vzpomÌnka na tebe p¯etrv·
pro l·sku, jiû budeö vzbuzovat.
...
»iÚ maat, pak p¯etrv·ö na zemi,
utiöuj plaËÌcÌho a neutlaËuj vdovu,
nevyh·nÏj muûe z pozemku jeho otce,
neztenËuj bohatstvÌ vzneöen˝ch.
St¯ez se nespravedliv˝ch trest˘;
nezabÌjej, to ti neposlouûÌ.ì
[NauËenÌ pro kr·le Merikarea P V 1ñ2]
Tato pas·û sice poch·zÌ z textu, urËenÈho pro budoucÌho panovnÌka,
od bÏûn˝ch Ñ˙¯ednick˝chì rad se vöak p¯Ìliö neliöÌ. Konat maat znamenalo p¯edevöÌm jednat spravedlivÏ a vlÌdnÏ s pod¯Ìzen˝mi a neutlaËovat
chudÈ, naopak, pom·hat jim. Jan Assmann v tÈto souvislosti hovo¯Ì
138
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
o pravidlech soci·lnÌ spravedlnosti a jakÈmsi Ñvyrovn·vacÌm principuì4 tÌm, ûe bohatÌ pom·hali chud˝m, srovn·vali do jistÈ mÌry rozdÌly, kterÈ
mezi nimi byly.
ÑNepomlouvej nikoho,
malÈho ani velkÈho,
neboù se to duchu hnusÌ!ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ 159ñ160]
ÑPokud si p¯ejeö mÌt se dob¯e,
chraÚ se p¯ed vöÌm zlem!
Bojuj s chamtivostÌ!
Je to nelÈËiteln· nemoc,
a kdo jÌ podlehne, nem· p¯·tele.ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ 298ñ309]
Pomluvy a chamtivost byly podle Egypùan˘ jednÌm z v˘bec nejvÏtöÌch
proh¯eök˘ proti maat. NenÌ snad nauËenÌ Ëi rad, kterÈ by nenab·daly
˙¯ednÌky zdrûet se veökerÈ chamtivosti. Chamtivost neboli Ñchtivost
srdceì jak znÌ doslovn˝ p¯eklad egyptskÈho awn-jb, znemoûÚovala ËlovÏku pociùovat radost, nutila jej neust·le p·chat zlo. Z chamtivosti pramenila vÏtöina ostatnÌch moûn˝ch proh¯eök˘ proti maat.
Vöechny tyto v˝roky poch·zejÌ ze staroegyptsk˝ch nauËenÌ, z ÑkulturnÌchì text˘ par excellence. NauËenÌ5 popisujÌ ide·l egyptskÈho ˙¯ednÌka
a ÑdokonalÈhoì chov·nÌ. Byla ps·na ve formÏ rad, kterÈ udÌlÌ otec synovi, vÏtöinou p¯i p¯ed·v·nÌ ˙¯adu. Toto r·mcovÈ vypr·vÏnÌ je nejlÈpe
zachov·no v PtahhotepovÏ nauËenÌ, textu, kter˝ je p¯ipisov·n vezÌru
Ptahhotepovi z 6. dynastie:
ÑSoudce öesti velk˝ch sÌnÌ, ... vezÌr Ptahhotep ¯Ìk·
p¯ed VeliËenstvem kr·le HornÌho a DolnÌho Egypta Isesim:
,P¯iölo st·¯Ì, staroba se p¯iblÌûila.
TÏlo je unavenÈ, obnovila se slabost
a ten, jenû je znovu dÌtÏtem kv˘li nÌ usÌn· kaûd˝ den.
OËi jsou slabÈ a uöi nedosl˝chavÈ,
SÌla zaËÌn· mizet v d˘sledku ˙navy srdce.
⁄sta mlËÌ, nemluvÌ.
OËi jsou slabÈ, uöi nedosl˝chavÈ.
...
Dovol, aù je tomuto sluûebnÌku p¯ik·z·no
zhotovit si sta¯eckou h˘l! Nechù dostanu svolenÌ,
aby m˘j syn smÏl nastoupit na mÈ mÌsto!
PouËÌm jej v ¯eËi soudc˘
a zp˘sobech p¯edk˘!ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ 3ñ32]
139
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Rady, udÌlenÈ ve staroegyptsk˝ch nauËenÌch, se vöak neomezujÌ
v˝hradnÏ na popis maat a ide·lnÌho chov·nÌ. Jejich ˙Ëelem bylo nauËit
budoucÌ ˙¯ednÌky Ñb˝t Egypùanyì, nejlÈpe pak Ñ˙spÏön˝mi Egypùanyì.
NauËenÌ tak obsahujÌ i mnohÈ pragmatickÈ instrukce, jejichû cÌlem bylo
napomoci mladÈmu ˙¯ednÌku ve spoleËenskÈm postupu a kariÈrnÌm
r˘stu.
ÑNemluv na [vzneöenÈho muûe], dokud tÏ neoslovÌ,
nechù vöak je tv˘j obliËej obr·cen k zemi,
kdyû tÏ oslovÌ.
OdpovÏz, kdyû tÏ oslovÌ,
a nechù je to, co ¯ekneö, dobrÈ pro srdce.
SmÏj aû tehdy, kdyû se bude sm·t on,
to mu bude velmi p¯ÌjemnÈ,
(pak) budeö mil˝ jeho srdci.ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ 126ñ130]
ÑKdyû budeö v p¯ijÌmacÌ sÌni,
vst·vej a sedej si podle hodnosti,
kter· ti byla urËena prvnÌho dne.ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ 220ñ222]
Jelikoû jsou nauËenÌ p¯ev·ûnÏ koncipov·na jako rady otce synovi,
nezapomÌmajÌ ani na odpoËinek a z·bavu ñ usilujÌ tak o ide·l vyrovnanÈho ËlovÏka, ˙spÏönÈho v pr·ci, avöak schopnÈho bavit se a odpoËÌvat.
ÑN·sleduj svÈ srdce, dokud ûijeö,
nedÏlej vÌc, neû se ti ¯ekne.
Nezkracuj Ëas radov·nek!
Duchu se hnusÌ, kdyû je kr·cen Ëas radosti.
Neztr·cej Ëas za dne,
bohatstvÌ (nakonec) p¯ijde, kdyû n·sledujeö svÈ srdce,
ale nenÌ k niËemu, pokud svÈ touhy zanedb·v·ö!ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ 186ñ193]
Je zajÌmavÈ, ûe zatÌmco egyptsk· literatura a egyptskÈ umÏnÌ obecnÏ
jsou d˘slednÏ anonymnÌ, v p¯ÌpadÏ nauËenÌ je autor vÏtöinou uveden.
Jedn· se buÔ o vezÌra (tj. nejvyööÌ st·tnÌ ˙¯ednÌk), nebo o samotnÈho
panovnÌka aËkoli se texty Ñkr·lovsk˝chì nauËenÌ od Ñ˙¯ednick˝chì liöÌ.
D˘vodem, proË byl autor uv·dÏn pr·vÏ v p¯ÌpadÏ tÏchto text˘, byla
s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ jejich forma. Tyto texty Ëten·¯e p¯Ìmo oslovovaly a poûadovaly po nÏm urËit˝ zp˘sob jedn·nÌ ñ uvedenÌm jmÈna
autora zÌsk·valy pot¯ebnou autoritu. V tÈto souvislosti je nutno zmÌnit,
ûe aËkoli nap¯. Ptahhotepovo nauËenÌ je datov·no do doby 6. dynastie,
bylo v EgyptÏ v oblibÏ jeötÏ o mnoho set let pozdÏji, v dobÏ NovÈ ¯Ìöe.
140
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
DalöÌmi texty, kterÈ podobnÏ jako nauËenÌ mÏly za ˙kol p¯ed·vat Ëten·¯i z·kladnÌ pravidla staroegyptskÈ kultury, byly r˘znÈ povÌdky.
To pochopitelnÏ neznamen·, ûe neexistovaly povÌdky psanÈ (s nejvÏtöÌ
pravdÏpodobnostÌ p˘vodnÏ vypr·vÏnÈ) ËistÏ pro pobavenÌ. NynÌ se vöak
budeme vÏnovat povÌdk·m, kterÈ by se daly nazvat Ñform·lnÌmiì, jejichû
˙Ëelem bylo z·bavnou formou pouËit. Mezi takovÈ texty pat¯Ì bezesporu
p¯edevöÌm PovÌdka o Sinuhetovi.6 JejÌ ˙vod je ps·n ve stylu autobiografickÈho n·pisu, dalöÌ text v sobÏ obsahuje jeötÏ nÏkolik liter·rnÌch
forem ñ nap¯. dopis panovnÌka Ëi hymnus na egyptskÈho kr·le. Bez zajÌmavosti nenÌ ani fakt, ûe se zde nach·zÌ snad kaûd· mysliteln· gramatick· forma st¯ednÌ egyptötiny (coû je mezi egyptsk˝mi texty skuteËnÏ
v˝jimeËnÈ ñ texty jsou vÏtöinou gramaticky velmi stereotypnÌ
a pouûÌvajÌ jen nÏkolik m·lo forem). JakÈ bylo poselstvÌ povÌdky
o Sinuhetovi, Egypùanovi, kter˝ po p¯evratu v kr·lovskÈm pal·ci unikl
z Egypta a usadil se mezi asijsk˝mi kmeny? VypovÌdala o schopnosti
Egypùana p¯eûÌt a uspÏt za hranicemi svÈ zemÏ (Sinuhet p¯em˘ûe Ñsil·ka z Recenuì a stane se oblÌbencem n·ËelnÌka Amunenöiho, kter˝ mu
nakonec d· i svou dceru), z·roveÚ vöak zd˘razÚovala, ûe sebevÏtöÌ uzn·nÌ, bohatstvÌ a ˙spÏch za hranicemi se v srdci Egypùana nikdy nemohou
vyrovnat pokojnÈmu ûivotu v EgyptÏ. St·rnoucÌ Sinuhet nakonec pozn·,
ûe ze vöeho nejvÌce touûÌ po tom b˝t pochov·n doma,
v EgyptÏ, podle egyptsk˝ch zvyk˘; a raduje se proto z dopisu,v nÏmû jej
panovnÌk û·d·, aby se vr·til dom˘.
DalöÌ povÌdkou tohoto typu je PovÌdka o troseËnÌkovi. StejnÏ jako
p¯edeöl· vypr·vÌ o pobytu Egypùana mimo domov a o jeho touze po
n·vratu do Egypta. Z form·lnÌho, gramatickÈho a stylistickÈho hlediska
je extrÈmnÏ jednoduch·, aû se zd·, ûe p¯ed sebou m·me text pro
zaË·teËnÌky, zatÌmco PovÌdka o Sinuhetovi mohla b˝t textem pro mnohem pokroËilejöÌ û·ky. Vypr·vÌ o Egypùanovi, jehoû vlna zanese na opuötÏn˝ ostrov, na kterÈm ûije jen mluvÌcÌ had. Had mu vypr·vÌ p¯ÌbÏh
o zniËenÌ svÈho rodu; p¯edpovÌ mu, ûe pro nÏj p¯ipluje loÔ a ûe se vr·tÌ
dom˘; nakonec jej vyöle do Egypta s mnoûstvÌm dar˘ pro egyptskÈho
panovnÌka.
AËkoli se form·lnÏ liöÌ, obÏ tyto povÌdky majÌ totoûnou funkci. Je zajÌmavÈ srovnat jejich shodnÈ prvky: jak Sinuhet, tak i anonymnÌ troseËnÌk se octnou ñ nikoli z vlastnÌ v˘le ñ mimo Egypt a obÏma se tam da¯Ì
velmi dob¯e. Oba vöak touûÌ po domovÏ. Oba jsou do svÈ souËasnÈ situace
vrûeni Ñosudemì ñ a osud je podle tÏchto text˘ nÏco, co ovl·d· b˘h ñ
a oba nakonec zvr·tÌ osud ve sv˘j vlastnÌ prospÏch spr·vn˝m
a odv·ûn˝m jedn·nÌm a n·sledov·nÌm princip˘ maat. KromÏ nutnosti
takovÈho jedn·nÌ zd˘razÚujÌ tyto povÌdky i skuteËnost, ûe moc boha sah·
i daleko za hranice Egypta.7 Didaktick· funkce povÌdky o troseËnÌkovi je
nakonec potvrzena i z·vÏreËnou formulkou textu samotnÈho ñ vypravÏË
cel˝ p¯ÌbÏh uzavÌr· slovy: ÑNaslouchej mi! Je dobrÈ, kdyû lidÈ naslouchajÌ!8ì coû jsou obvyklÈ fr·ze staroegyptsk˝ch nauËenÌ. PravdÏpodobnÏ
141
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
nejv˝mluvnÏji je tato formulka rozvedena v z·vÏru Ptahhotepova
nauËenÌ:9
ÑNaslouch·nÌ je prospÏönÈ synu, jenû naslouch·.
Kdyû slyöenÈ pronikne do (mysli) slyöÌcÌho,
stane se slyöÌcÌ tÌm, koho poslouchajÌ.
Dobr· je ¯eË toho, kdo dob¯e naslouch·,
a naslouchajÌcÌ je majitelem dobrÈho.ì
[Ptahhotepovo nauËenÌ]10
PovÌdka o v˝mluvnÈm venkovanovi svou formou a jazykovou sloûitostÌ
bezesporu pat¯Ì mezi kulturnÌ texty, ˙st¯ednÌm tÈmatem celÈ kompozice
je navÌc maat. Jako povÌdka b˝v· ¯azena p¯edevöÌm pro svÈ r·mcovÈ
vypr·vÏnÌ ñ obyvatel W·dÌ Natr˙nu11 Chuanup se vyd· s produkty svÈ
o·zy do ÑEgyptaì, tedy do nilskÈho ˙dolÌ, aby je zde prodal. Cestou jej
vöak bohat˝ statk·¯ Nemtejnacht lstÌ p¯ipravÌ o osla a kdyû chud·k protestuje, jeötÏ jej zbije. Chuanup se vyd·v· do hlavnÌho mÏsta kraje za
spr·vcem Meruem a û·d· spravedlnost. Osmkr·t p¯ich·zÌ k Meruovi
a prosÌ, û·d· a vyz˝v· jej ke kon·nÌ spravedlnosti. Jeho prosby majÌ
povÏtöinou charakter obecn˝ch v˝rok˘ o spr·vnÈm Ëi chybnÈm chov·nÌ
˙¯ednÌk˘ a o jedn·nÌ v souladu s maat.
ÑJsi otcem sirotka,
manûelem vdovy, bratrem rozvedenÈ ûeny,
z·ötitou tomu, kdo nem· matku.
...
” v˘dce, prost˝ (neprav˝ch) tuûeb,
velik˝, co nezn·ö chamtivost,
niËiteli zla a tv˘rce spravedlnosti...î
[zde Chuanup oslovuje Merua jako spravedlivÈho muûe, jednajÌcÌho v souladu s maat]
ÑP¯ijÔ v odpovÏÔ na hlas, vych·zejÌcÌ z m˝ch ˙st!
J· budu mluvit, a ty budeö poslouchat.
Konej spravedlnost,
ty, jenû jsi chv·len˝ chv·lou chv·len˝ch!ì
[PotÈ, co Merua oznaËil za spravedlivÈho, vyz˝v· jej Chuanup, aby jednal v souladu se svou
pravou povahou.]
ÑHle, maat od tebe utÌk·,
je vyhn·na ze svÈho mÌsta.
⁄¯ednÌci p·chajÌ zlo.
Ten, co d¯Ìv pozornÏ naslouchal,
se dal na scestÌ.
Soudci okr·dajÌ oloupenÈho.
...
142
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Hle, jsi jako mÏsto bez spr·vce,
jako muûstvo bez v˘dce,
jako loÔ bez kapit·na.
Hle, jsi policistou, co loupÌ
a spr·vcem, co p¯ijÌm· ˙platky.ì
Kdyû Meru opakovanÏ odmÌtne vyslyöet Chuanupovy prosby
a dokonce jej d· zbÌt, Chuanup nejenûe popisuje Merua jako muûe jednajÌcÌho proti maat, ale zmiÚuje i veökerÈ d˘sledky, kterÈ jedn·nÌ v rozporu s maat p¯inese, tj. naruöenÌ svÏtovÈho ¯·du.
PoslednÌm typem ÑkulturnÌchì text˘ jsou tzv. pesimistickÈ texty.
Tento n·zev, aËkoli se v ËeskÈ egyptologii pouûÌv·, je velmi zav·dÏjÌcÌ. P¯estoûe tyto texty popisujÌ zk·zu svÏta, zmatek, a chaos,
a aËkoli si jejich protagonistÈ velmi ho¯ce stÏûujÌ na sv˘j osud (odtud
nÏmeck˝ n·zev tÏchto text˘ ñ Klagenliteratur, Ñliteratura stÌûnostÌì),
neodr·ûejÌ tyto texty ve skuteËnosti û·dnÈ ÑpesimistickÈì n·lady ve
staroegyptskÈ spoleËnosti. StejnÏ jako v p¯ÌpadÏ nauËenÌ, je ˙Ëelem
tÏchto text˘ p¯ed·vat d·l znalosti a zkuöenosti o ¯·du maat, v tomto
p¯ÌpadÏ negativnÏ, neboli tÌm, ûe ukazujÌ, k Ëemu dojde, nebudou-li
se budoucÌ ˙¯ednÌci podle tÏchto pravidel ¯Ìdit. NastÌnÏnÌm obrazu
Ñjak by to vypadalo, kdyby ¯·d maat nefungoval,ì je tak zd˘raznÏna
uûiteËnost jeho pravidel a nutnost jejich dodrûov·nÌ. Jako Ñpesimistick˝ textì jsou formulov·ny i nÏkterÈ Ë·sti PovÌdky o v˝mluvnÈm
venkovanovi a i zde je jejich ˙Ëel stejn˝ ñ dok·zat uûiteËnost dodrûov·nÌ ¯·du maat.
PomÏrnÏ dlouho p¯evl·dal n·zor, ûe ÑpesimistickÈ textyì odr·ûejÌ Ëi
p¯Ìmo popisujÌ nesn·ze, k nimû doölo v EgyptÏ v obdobÌ tzv. PrvnÌ p¯echodnÈ doby. P¯i bliûöÌm pohledu na jednotlivÈ ÑproblÈmyì v nich popisovanÈ je vöak z¯ejmÈ, ûe spÌöe neû o popis nÏjakÈ konkrÈtnÌ situace se
jedn· o obecn˝ popis svÏta naruby:
ÑTato zemÏ bude zniËena,
aniû by na ni kdo pomyslel,
aniû by o nÌ kdo mluvil,
aniû by pro ni kdo plakal.ì
[Nefertejovo proroctvÌ Pet. 24]
ÑSlunce se schov·,
nebude svÌtit, aby lidÈ vidÏli,
nebudou moci ûÌt.ì
[Nefertejovo proroctvÌ Pet. 24ñ25]
Ñÿeky Egypta se vypr·zdnÌ,
jejich koryta bude moûno
p¯ekroËit suchou nohou.
143
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Tok ¯eky se stane b¯ehem,
a b¯eh se stane z·plavou.ì
[Nefertejovo proroctvÌ Pet. 26ñ27]
Vzhledem ke skuteËnosti, ûe vöechny v˝öe zmÌnÏnÈ û·nry mÏly jeden
spoleËn˝ ˙Ëel ñ pouËit Egypùany o ¯·du maat a o pravidlech jejich kultury, je pochopitelnÈ, ûe se nÏkdy navz·jem prolÌnaly. »ast· jsou r·mcov· vypr·vÏnÌ r˘zn˝ch nauËenÌ Ëi pesimistick˝ch text˘, dod·vajÌcÌ jim
vnÏjöÌ strukturu povÌdky. Jiû bylo ¯eËeno, ûe Venkovan, aË strukturou
povÌdka, mnohdy vÌce p¯ipomÌn· pesimistick˝ text. StejnÏ tak NauËenÌ
kr·le Amenemheta synovi, Ëi alespoÚ jeho dochovanou Ë·st, by bylo
moûno povaûovat spÌöe za pesimistick˝ text ve formÏ nauËenÌ:
ÑSt¯ez se poddan˝ch, co nejsou nic,
jejich intriky jsou tajnÈ.
Nevϯ bratru a neznej p¯Ìtele,
nedÏlej si d˘vÏrnÌky, nem· to smysl.
Kdyû p˘jdeö sp·t,
s·m hlÌdej svÈ srdce,
nikdo nem· spoleËnÌky v den smutku.
D·val jsem ûebr·kovi, vychoval jsem sirotka,
...
ale ten, kdo jedl mÈ jÌdlo, povstal proti mnÏ,
ten, jemuû jsem dal d˘vÏru, ji zneuûil k intrik·m.ì
[Papyrus Millingen 3ñ7]
Na pomezÌ text˘ kulturnÌch a z·bavnÌch je moûno klasifikovat egyptskÈ autobiografickÈ n·pisy. Tyto texty jsou nejlÈpe popsatelnÈ jako osobnÌ odpovÏÔ na nauËenÌ, jako reakce jednotlivc˘ na kodex, jenû jim byl
sdÏlen pr·vÏ prost¯ednictvÌm souboru kulturnÌch text˘, kter˝ se
s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ ve Ñökol·chì uËili nazpamÏù.12
UveÔme nejprve nÏkolik p¯Ìklad˘ egyptsk˝ch ûivotopisn˝ch n·pis˘:
Ñ ...
” vy, kte¯Ì milujete ûivot a nen·vidÌte smrt!
ÿeknÏte: tisÌc (placek) chleba a tisÌc (dûb·n˘) piva,
tisÌc b˝k˘ a husÌ
pro ducha zem¯elÈho Ameniho.
...
N·sledoval jsem svÈho p·na,
kdyû se plavil po proudu,
aby zniËil svÈ nep¯·tele v cizÌch zemÌch.
Nezneuctil jsem dceru chudÈho muûe,
nezn·silnil jsem vdovu,
nepotrestal jsem (bezd˘vodnÏ) venkovana,
neuvÏznil jsem pastevce,
144
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
neodvedl jsem poddanÈ jinÈho ˙¯ednÌka od jejich pr·ce.
Za m˝ch Ëas˘ nebylo chud·k˘,
za m˝ch Ëas˘ nebylo hladov˝ch.
...ì
[éivotopis Amenemheta zvanÈho Ameni z jeho hrobky v BenÌ Hasanu,
poË·tek 12. dynastie]
BÏûn˝ autobiografick˝ n·pis obsahoval jmÈno a tituly zem¯elÈho
(ty jej jednoznaËnÏ identifikovaly), d·le tzv. Ñzvol·nÌ k ûiv˝mì a û·dosto
obÏtiny, n·sledovanÈ tzv. Ñide·lnÌ autobiografiÌì, zd˘razÚujÌcÌ bez˙honnost zem¯elÈho. Tyto dvÏ Ë·sti jsou Ëasto spojeny sl˘vkem Ñneboùì:
Ñ” ûivÌ, kte¯Ì milujete ûivot a nen·vidÌte smrt,
¯eknÏte: tisÌc placek chleba a tisÌc dûb·n˘ piva,
tisÌc husÌ a b˝k˘
pro ducha zem¯elÈho XY,
neboù jsem byl spravedliv˝,
d·val jsem chlÈb hladovÈmu,
öaty nahÈmu ...ì
Je tedy z¯ejmÈ, ûe hlavnÌm d˘vodem existence tÏchto text˘
v hrobk·ch bylo p¯imÏt kolemjdoucÌ, aby zem¯elÈmu p¯inesli obÏtiny,
a zd˘raznÏnÌ skuteËnosti, ûe za svÈho ûivota jednal dle ¯·du maat, je
mÏlo p¯esvÏdËit o tom, ûe si obÏtiny zaslouûÌ. Sami sta¯Ì EgypùanÈ ¯Ìkali:
ÑOdmÏna toho, kdo jedn· (ve prospÏch ostatnÌch) tkvÌ v tom,
ée (jinÌ) budou jednat v jeho prospÏch.
To povaûuje b˘h za maat.ì
[StÈla kr·le Neferhotepa, 13. dynastie]
P˘vod tÏchto text˘ je moûno vysledovat ke kr·tk˝m text˘m z doby
3. a 4. dynastie, kterÈ hovo¯Ì o hrobce a legitimnÌm postupu jejÌho majitele p¯i jejÌ stavbÏ. PostupnÏ byly rozö̯eny na tzv. ide·lnÌ autobiografii,
v nÌû je zem¯el˝ popisov·n jako spravedliv˝ muû.
A jak se tedy v tÏchto autobiografick˝ch n·pisech odr·ûela ideologie
maat? Ide·lnÌ autobiografie vÏtöinou sest·valy z jednotliv˝ch ze sebou
jdoucÌch vÏt, kterÈ reagovaly na (zejmÈna) nauËenÌ a popisovaly jednotlivÈ aspekty ûivota zem¯elÈho jako maatej, neboli ÑspravedlivÈho
ËlovÏkaì:
ÑD·val jsem chlÈb hladovÈmu a öaty nahÈmu.ì
ÑPoh¯bil jsem toho, kdo nemÏl syna.ì
ÑRozsoudil jsem protivnÌky k oboustrannÈ spokojenosti.ì
ÑP¯evezl jsem na druh˝ b¯eh toho, kdo nemÏl loÔ.ì
ÑChr·nil jsem slabÈho p¯ed tÌm, kdo byl silnÏjöÌ neû on.ì
145
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
ÑBral jsem ohledy na utlaËovanÈ.ì
ÑDÏlal jsem to, co kr·l p¯ik·zal a co lidÈ chv·lili.ì
ÑMiloval jsem svÈho otce a ctil jsem svou matku.ì
Je zajÌmavÈ, ûe v nÏkolika p¯Ìpadech je tato Ë·st ide·lnÌ autobiografie
n·sledov·na formulkou Ñnakolik to bylo v m˝ch sil·chì 13 ñ jako by si
sami EgypùanÈ uvÏdomovali, ûe to co popisujÌ je nedostiûn˝ ide·l
a zd˘razÚovali, ûe se ide·lu sice snaûili dos·hnout, ale Ñbyli jen lidÈì.
Existuje jeötÏ jeden d˘kaz skuteËnosti, ûe si EgypùanÈ byli vÏdomi nere·lnosti podobn˝ch tvrzenÌ ñ od poË·tku St¯ednÌ ¯Ìöe b˝v· ide·lnÌ autobiografie nÏkdy n·sledov·na vÏtou ÑMluvÌm pravdu, ne¯Ìk·m, lûi nekropoleë (!)ì.14
KromÏ citovan˝ch tvrzenÌ o dobrÈm chov·nÌ obsahuje ide·lnÌ autobiografie Ëasto takÈ Ë·st, kter· popÌr·, ûe by se zem¯el˝ kdy byl dopustil zla:
ÑNikdy jsem proti nikomu ne¯ekl nic zlÈho.ì
ÑNikdy jsem se n·silÌm nezmocnil niËÌho majetku.ì
ÑNikdy jsem nedovolil, aby nÏkdo str·vil noc a zlobil se na mne.ì
ÑNikdy jsem nedÏlal to, co lidÈ nen·vidÌ.ì
ÑNikdy jsem nikoho nezbil.ì
A nakonec nach·zÌme i tvrzenÌ, kter· jakoby shrnujÌ vöechna p¯edeöl·
a explicitnÏ zmiÚujÌ maat:
ÑKonal jsem spravedlnost (maat).ì
ÑByl jsem muûem, kter˝ miluje spravedlnost (maat) a nen·vidÌ bezpr·vÌ.ì
ÑÿÌkal jsem pravdu (maat).ì
Z rozö̯enÈ titulatury se vyvinula znaËnÏ osobnÌ ÑkariÈrnÌ biografieì,
popisujÌcÌ detailnÏ ûivot a kariÈru zem¯elÈho. Ani zde vöak zem¯el˝
nezapomÌn· zd˘razÚovat svÈ kvality a skuteËnost, ûe i s·m panovnÌk
uznal jeho z·sluhy.
PoslednÌm typem jsou texty Ñz·bavnÌhoì charakteru ñ bez p¯ÌmÈho
vztahu ke svÏtovÈmu ¯·du maat. Tyto texty se ve velkÈ vÏtöinÏ objevujÌ
aû v dobÏ NovÈ ¯Ìöe. Ze staröÌ doby zn·me jen nÏkolik povÌdek, ale nenÌ
d˘vod p¯edpokl·dat, ûe dalöÌ typy z·bavn˝ch û·nr˘ neexistovaly, spÌöe
jen nebyly zaznamen·v·ny pÌsemnÏ a tradovaly se ˙stnÏ, p¯ednesem Ëi
zpÏvem. OstatnÏ na stÏn·ch hrobek jsou, alespoÚ fragment·rnÏ, zachov·ny texty pÌsnÌ zpÌvan˝ch p¯i r˘zn˝ch p¯Ìleûitostech. To, ûe tyto texty
nebyly p¯Ìliö Ëasto zaznamen·v·ny, je pochopitelnÈ, kdyû si uvÏdomÌme,
ûe valn· Ë·st egyptskÈ populace byla negramotn·.
NejstaröÌmi texty tohoto typu jsou (neform·lnÌ) povÌdky. DvÏ z nich,
sepsanÈ pravdÏpodobnÏ v dobÏ St¯ednÌ ¯Ìöe, jsou antedatov·ny na dv˘r
kr·l˘ StarÈ ¯Ìöe. PovÌdky z papyru Westcar nejblÌûe odpovÌdajÌ naöemu
pojetÌ poh·dky. Jedn· se o r˘znÈ p¯ÌbÏhy, p¯edevöÌm o kouzelnÌcÌch,
kterÈ synovÈ kr·le Chufua vypr·vÏjÌ otci pro pobavenÌ. PrvnÌ z nich popisuje nudÌcÌho se kr·le Snofrua, jemuû nakonec poradÌ jeho vezÌr
146
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Dûadûaemanch, aby se plavil po jeze¯e. Kr·l rozk·ûe: ÑP¯iveÔte mi
dvacet ûen s kr·sn˝mi tÏly a prsy, kterÈ dosud nerodily. A p¯ineste takÈ
dvacet sÌtÌ a obleËte je tÏm ûen·m mÌsto öat˘!15ì V tÈto spoleËnosti si pak
kr·l kr·tÌ svou dlouhou chvÌli.
Druhou povÌdkou, datovanou (fiktivnÏ) do doby StarÈ ¯Ìöe, je PovÌdka
o kr·li Neferkareovi a gener·lu Sasenetovi, kter· popisuje homosexu·lnÌ
vztah kr·le a jeho gener·la. Kr·l kaûdou noc opouötÌ sv˘j pal·c, tajnÏ
vch·zÌ do domu Saseneta, kde Ñs nÌm dÏl· to, po Ëem touûÌì. Konec povÌdky se nedochoval, takûe nevÌme, zda byl kr·l za svÈ sexu·lnÌ v˝st¯elky
nakonec potrest·n.
DalöÌm typem text˘ pro pobavenÌ je poezie. Jako snad kaûd· kultura, i EgypùanÈ mÏli svÈ milostnÈ pÌsnÏ. Ty jsou zn·my aû z doby
NovÈ ¯Ìöe, je vöak moûnÈ, ûe existovaly jiû mnohem d¯Ìve ñ poË·tek
milostnÈ pÌsnÏ byl moûn· zaznamen·n na stÏnÏ Intiho hrobky
z 6. dynastie. Jedn· se o kr·snÈ, velmi up¯ÌmnÈ, avöak m·lokdy hrubÈ
texty. VÏtöinou popisujÌ hloubku pociùovanÈho citu, obavy o budoucnost (zejmÈna kdyû rodiËe nejsou vztahu naklonÏni), Ëi sÌlu, kterou
l·ska zamilovan˝m d·v·:
ÑM· milovan· sestra je na druhÈm b¯ehu.
ÿeka poz¯e mÈ tÏlo,
(vûdyù) Nun je siln˝ v dobÏ z·plavy
a na b¯ehu ËÌh· krokod˝l!
J· jsem vöak sestoupil k vodÏ
a p¯ebrodil jsem ji.
MÈ srdce se vzmuûilo
tam na b¯ehu ¯eky,
a krokod˝l se mi zd·l
b˝t pouhou myöÌ.
Voda pod m˝ma nohama
byla pevnou zemÌ.
To jejÌ l·ska mi d·v· sÌlu,
slouûÌ jako kouzlo proti krokod˝l˘m.
(Jsem siln˝,)
kdyû vidÌm tu, jiû mÈ srdce miluje,
st·t proti mnÏ.ì
[O. DM 1266, O. CGC 25218]
Existuje mnoho r˘zn˝ch forem milostn˝ch pÌsnÌ, typick˝ je vöak st¯Ìdav˝ monolog obou zamilovan˝ch, kdy oba chv·lÌ kr·su svÈ milovanÈ
osoby a vyjad¯ujÌ svou touhu b˝t s nÌ. DalöÌm velmi Ëast˝m motivem je
popis intenzivnÌho, snad nezn·mÈho a neËekanÈho citu, kter˝ zamilovanÈho aû dÏsÌ a s nÌmû se snaûÌ bojovat. Tato forma se vöak objevuje
v˝hradnÏ ve st¯Ìdav˝ch monolozÌch, kde jsme svÏdky nejistoty na obou
stran·ch.
147
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Nesnadno rozluötitelnÈ jsou sexu·lnÌ nar·ûky ñ rozpozn·me je
pravdÏpodobnÏ pouze v p¯Ìpadech, kdy jsou ËinÏny velmi explicitnÏ.
ÑNalezla jsem svÈho milÈho;
mÏl nohy ve vodÏ,
p¯ipravoval slavnostnÌ tabuli
s vybran˝m pivem.
MÈ lÌce pokryl nach
p¯i pohledu na jeho bedra,
neboù je delöÌ neû öirok˝.ì
[P. Chester Beatty I, 17.5ñ17.6]16
Ot·zku, kde a k˝m byly milostnÈ pÌsnÏ zpÌv·ny nenÌ snadnÈ zodpovÏdÏt. VÏtöina milostn˝ch pÌsnÌ se dochovala zaznamenan· na
papyrech Ëi ostrak·ch, mimo sv˘j p˘vodnÌ kontext. Na z·kladÏ vyobrazenÌ hudebnÌk˘ na stÏn·ch hrobek m˘ûeme tedy jen p¯edpokl·dat, ûe
byly doprov·zeny hrou na harfu a loutnu a zpÌv·ny p¯i r˘zn˝ch oslav·ch
a hostin·ch pro potÏöenÌ hostÌ, jak ostatnÏ napovÌd· jejich egyptsk˝
n·zev sxmx jb ñ Ñto, co dovoluje srdci zapomenout (starosti).ì
Vedle milostn˝ch pÌsnÌ se objevujÌ takÈ tzv. pÌsnÏ harfenÌk˘. Poch·zejÌ
nejpozdÏji z doby St¯ednÌ ¯Ìöe; zn·zornÏnÌ harfenÌk˘ vöak zn·me i ze
staröÌch dob. Byly zaznamen·v·ny na papyrech a na stÏn·ch hrobek.
ScÈny s harfenÌkovou pÌsnÌ jsou dost uniformnÌ ñ zn·zorÚujÌ vÏtöinou
zem¯elÈho vsedÏ p¯ed obÏtnÌm stolem, po jeho boku Ëasto sedÌ jeho manûelka. P¯ed nimi je zn·zornÏn harfenÌk, kter˝ manûelsk˝ p·r obveseluje
svou hudbou a vyz˝v· ñ ponÏkud paradoxnÏ ñ zem¯elÈho, aby se tÏöil ze
svÏtsk˝ch radostÌ, neû nastane Ñden spojenÌ se zemÌì, tedy poh¯bu. Tato
variace na carpe diem je hlavnÌm motivem a spoleËn˝m prvkem tÏchto
pÌsnÌ.
NejslavnÏjöÌ z nich je Antefova pÌseÚ, kter· vedle tohoto motivu obsahuje tÈû pro Egypùany nezvyklÈ zpochybnÏnÌ existence posmrtnÈho
ûivota:
Ñ ...
Slyöel jsem slova Imhotepa a Hardûedefa,
jejichû v˝roky b˝vajÌ tak Ëasto opakov·ny;
Co je s jejich hrobkami? Jejich zdi spadly,
jejich hrobky jiû nejsou, jako by nikdy neexistovaly.
Odtamtud se nikdo nevr·tÌ, aby ¯ekl, jak mu je,
jak se m·, aby n·s ujistil,
dokud my sami nedojdeme tam, kam odeöli.
BuÔ vesel˝, aù tvÈ srdce zapomene.
N·sleduj svÈ srdce, dokud jsi naûivu!
Zdob si hlavu myrhou,
oblÈkej se do jemnÈho pl·tna
a potÌrej se z·zraËn˝mi mastmi posv·tnÈho ritu·lu.
148
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
TÏö se,
aù tvÈ srdce nenÌ znaveno. N·sleduj svÈ srdce a radost!
... NeniË svÈ srdce,
dokud nenastane den smutku.ì
[Antefova pÌseÚ]
Z dalöÌch celkem osmi harfenÌkov˝ch pÌsnÌ jiû û·dn· neobsahuje
takto jednoznaËnÏ vyslovenÈ obavy z toho, co p¯ijde po smrti, jen tu
a tam se objevÌ jeden z motiv˘ nadnesen˝ch Antefovou pÌsnÌ. ObecnÏ
vöak harfenÌkovy pÌsnÏ vyz˝vajÌ k radosti, a z·roveÚ majitele hrobky
uklidÚujÌ, ûe aû skonËÌ Ëas svÏtsk˝ch radostÌ, Ëek· jej blaûen˝ ûivot na
Onom svÏtÏ:
ÑTÏö se, ...
vÏö si girlandy kvÏtin kolem krku,
dokud tv· sestra, jiû milujeö, sedÌ po tvÈm boku.
TÏö se pÌsnÏmi a hudbou
a hoÔ vöe zlÈ za hlavu.ì
[Neferhotepova pÌseÚ I]
Ponurost Antefovy pÌsnÏ se zd·la nezvyklou a Ñnevhodnouì samotn˝m
Egypùan˘m. Jak jinak si vysvÏtlit polemickou odpovÏÔ na Antefovu
pÌseÚ, dochovanou na stÏnÏ hrobky Neferhotepa?
ÑSlyöel jsem ty pÌsnÏ, co jsou ve star˝ch hrobk·ch,
co ¯ÌkajÌ, povzn·öejÌce ûivot na zemi
a sniûujÌce ¯Ìöi mrtv˝ch.
ProË se nÏco takovÈho ËinÌ proti ¯Ìöi vÏËnosti,
spravedlivÈ a nestrannÈ, prostÈ (vöech) hr˘z,
jÌû se hnusÌ zmatek?ì
[Neferhotepova pÌseÚ II]
StejnÏ jako milostnÈ pÌsnÏ, byly i pÌsnÏ harfenÌk˘ pravdÏpodobnÏ
zpÌv·ny bÏhem r˘zn˝ch slavnostnÌch hostin pro potÏöenÌ hostÌ a na
stÏny hrobek byly zaznamen·ny aû druhotnÏ, ve snaze zajistit zem¯elÈmu moûnost tÏöit se i po smrti ze hry svÈho oblÌbenÈho hudebnÌka. Na
stÏn·ch hrobek NovÈ ¯Ìöe se kromÏ pÌsnÌ harfenÌk˘ zachovalo i mnoho
zn·zornÏnÌ hostin; a v nÏkolika p¯Ìpadech se nad hrajÌcÌmi hudebnÌky
vyskytujÌ i texty jejich pÌsnÌ, kterÈ obsahujÌ alespoÚ v n·znacÌch nÏkterÈ
motivy pÌsnÌ harfenÌk˘.
Co dodat z·vÏrem? Snad jen zd˘raznit skuteËnost, ûe aËkoli ve svÈ
psanÈ formÏ byla egyptsk· literatura urËena jen nepatrnÈmu zlomku
egyptskÈ populace ñ gramotnost se p¯edpokl·d· u 1% Egypùan˘ ñ byla
ûiv· a rozmanit·, a m· mnohÈ co nabÌdnout i dneönÌm Ëten·¯˘m.
149
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Pozn·mky
1 M·lek, J., Egyptian Art. Phaidon, London 1999, 1ñ32.
2 Srov. Assmann, A., ÑThe history of text before the era of literature: three commentsì,
v: Moers, G. (ed.), Definitely: Egyptian literature. [Lingua Aegyptia. Studia monographica,
2] Seminar f¸r ƒgyptologie und Koptologie, Gˆttingen 1999, 83ñ90.
3 V terminologii J. Assmanna Ñliter·rnÌ textyì ñ tyto texty skuteËnÏ odpovÌdajÌ modernÌ definici literatury. Srov. Assmann, J., ÑCultural and literary textsì, v: Moers, G. (ed.),
Definitely: Egyptian literature. [Lingua Aegyptia. Studia monographica, 2] Seminar f¸r
ƒgyptologie und Koptologie, Gˆttingen 1999, 1ñ15.
4 Assmann, J., Maat: Gerechtigkeit und Unsterblichkeit im Alten ƒgypten. Verlag
C. H. Beck, M¸nchen 1990.
5 NejstaröÌ nauËenÌ bylo ˙dajnÏ dÌlem slavnÈho stavitele prvnÌ egyptskÈ pyramidy
Imhotepa, architekta kr·le 3. dynastie Dûosera, avöak nedochovalo se.
6 B·rta, M., Sinuhet˘v ˙tÏk z Egypta. Set Out, Praha 1999, 13ñ29.
7 Otto, E., ÑSinuhe und der Schiffbr¸chige als lehrhafte St¸ckeì, v: Zeitschrift f¸r ƒgyptische Sprache und Altertumskunde, 93 (1966), 100ñ111.
8 TroseËnÌk 180ñ182.
9 Podle Assmann, J., Maat: Gerechtigkeit und Unsterblichkeit im Alten ƒgypten. Verlag
C. H. Beck, M¸nchen 1990, 75.
10 Toto je p¯Ìklad egyptskÈ mdw nfr ñ Ñkr·snÈ ¯eËiì, jak EgypùanÈ naz˝vali poetick˝
jazyk pln˝ slovnÌch h¯ÌËek, kter˝ s oblibou vyuûÌvali p¯i tvorbÏ liter·rnÌch text˘. Existence
pojmu mdw nfr je p¯Ìm˝m dokladem skuteËnosti, ûe si EgypùanÈ uvÏdomovali nejen funkËnÌ, ale i estetickou hodnotu sv˝ch text˘.
11 O·za v severnÌm EgyptÏ, kde sta¯Ì EgypùanÈ tÏûili natron a kter· je dnes zn·ma p¯edevöÌm sv˝mi koptsk˝mi kl·ötery.
12 Lichtheim, M., ÑDidactic literatureì, v: Loprieno, A. (ed.), Ancient Egyptian
Literature. History and Forms. [Probleme der ƒgyptologie, 10] Brill, Leiden 1996, 247.
13 Kloth, N., Die (autoñ) biographischen Inschriften des ‰gyptischen Alten Reiches:
Untersuchungen zur Phraseologie und Entwicklung. [Studien zur alt‰gyptischen Kultur
Beihefte, 8] Helmut Buske Verlag, Hamburg 2002, 87.
14 Coulson, L., ÑVÈracitÈ et rhÈtorique dans les autobiographies Ègyptiennes de la
Première PÈriode intermÈdiaireì, v: Bulletin de líInstitut Francais de líArchÈologie
Orientale, 97 (1997), 109ñ138.
15 Papyrus Westcar V, 9ñ10.
16 P¯eklad Hana Vymazalov·.
DoporuËen· literatura:
ObecnÏ
Assmann, J., ÑCultural and literary textsì, v: Moers, G., (ed.), Definitely: Egyptian literature. [Lingua Aegyptia. Studia monographica, 2] Seminar f¸r ƒgyptologie und Koptologie,
Gˆttingen 1999, 1ñ15.
NauËenÌ
Brunner, H., ÑDie Lehrenì, v: B. Spuler et al., Literatur. [Handbuch der Orientalistik, 1.1,
ƒgyptologie, 2. Abschnitt, Literatur] Brill, Leiden 1970, 113ñ138.
150
VYPRÁVĚT O PRAVDĚ, ZPÍVAT O LÁSCE...
Vachala, B., Moudrost starÈho Egypta. KniûnÌ podnikatelsk˝ klub, Praha 1992.
é·ba, Z., Les maximes de Ptahhotep. NakladatelstvÌ »eskoslovenskÈ akademie vÏd, Praha
1956.
PovÌdky
B·rta, M., Sinuhet˘v ˙tÏk z Egypta. Set Out, Praha 2001.
Otto, E., ÑSinuhe und der Schiffbr¸chige als lehrhafte St¸ckeì, v: Zeitschrift f¸r ƒgyptische Sprache und Altertumskunde, 93 (1966), 100ñ111.
Gnirs, A. (ed.), Reading the Eloquent Peasant [Lingua Aegyptia, 8] Seminar f¸r ƒgyptologie und Koptologie, Gˆttingen 2000.
AutobiografickÈ n·pisy
Assmann, J., Maat: Gerechtigkeit und Unsterblichkeit im Alten ƒgypten. Verlag
C. H. Beck, M¸nchen 1990.
Gnirs, A., ÑDie ‰gyptische Autobiographieì, v: Loprieno, A. (ed.), Ancient Egyptian
Literature, History and Forms. [Probleme der ƒgyptologie, 10] Brill, Leiden 1996, 191ñ242.
Kloth, N., Die (autoñ) biographischen Inschriften des ‰gyptischen Alten Reiches:
Untersuchungen zur Phraseologie und Entwicklung. [Studien zur alt‰gyptischen Kultur
Beihefte, 8] Helmut Buske Verlag, Hamburg 2002.
MilostnÈ pÌsnÏ
Fox, J., The Ancient Egyptian Love Songs and the Song of Songs. The University of
Wisconsin Press, Madison 1985.
Mathieu, B. La poesie amoureuse de líancient Egypte. [BibliothÈque díÈtude, 159] Institut
francais de líarchÈologie orientale, Le Caire 1996.
PÌsnÏ harfenÌk˘
Lichtheim, M., ÑThe songs of the harpersì, v: Journal of Near Eastern Studies, 4/3 (1945),
178ñ212.
151