Potravní nároky zvěře v zemědělské krajině

Potravní nároky zvěře v zemědělské krajině
Rozbor potravních nároků vybraných druhů zvěře a nabídka potravy v
současné zemědělské krajině Kroměřížska
Každý volně žijící živočich potřebuje k svému úspěšnému životu potravu specifické
kvality. Kvalita a kvantita přijímané potravy se odvíjí podle oblasti výskytu daného
živočišného druhu a aktuálních potřeb (březost, období říje). Následkem nedostatku
potravy nebo přijímaní nekvalitní potravy dochází k vzrůstu impaktu především spárkaté
zvěře na člověkem pěstované kultury a dále i k poškození zdraví zvěře. Pokud potrava
obsahuje nedostatek minerálních látek tak se za krátký čas tento deficit projeví poruchami
zdravotního stavu zvěře, např. porušením centrální nervové soustavy trávicími poruchami
(neschopnost využití minerálních látek) aj. (Katreniak, 1990). Tuky, jež si zvěř ukládá při
příjmu potravy, slouží v těle zvěře jako zdroj energie, kterou zvěř později využívá.
Sekera (1959) uvádí: ,,Zvěř ke svému zdravému vývoji potřebuje pestrost
rostlinných druhů“. Bažantí zvěř potřebuje kolem 60 % rostlinné potravy, koroptev polní
cca 53 %, zajíc až 100 %. Z toho hlediska jsou pro volně žijící živočichy velmi
nebezpečné tzv. monodiety. Což jsou dlouhotrvající, jednotvárná, konzumace jen druhově
omezené potravy, tj. spásání monodietní potravní nabídky, způsobované příjmem jednoho
druhy potravní složky. Následkem čehož dochází především ke změně mikroflóry
zažívacího traktu.
Obecně se dá říci, že nejen pro veškerou zvěř, ale i pro rostliny jako důležitou složku
ekosystému platí ,,Liebigův zákon minima 1940“. Který říká, že: ,,Rostliny a živočichové
jsou životně závislé na tom prvku, který je v jejich životním prostředí obsažen nejméně.“
Přehled nejdůležitějších bylin pro vybrané druhy zvěře
dle Bubeníka (1954)
zvěř
Bylina
Muflon Srnec Koroptev Bažant
h
zh
p
p
brambor
zp
čekanka obecná
p
divizna
z
dymnivka
z
z
z
hluchavka spp.
p
chrpa čekánek
p
chrpa modrá
zp
zp
z
zp
ječmen spp.
z
z
zp
zp
jetel
z
z
p
jílek vytrvalý
zp
jitrocel kopinatý
p
kakost sp.
zp
kopretina
z
z
zp
kopřiva dvoudomá
kostival lékařský
kostřava luční
kukuřice
lebeda rozkladitá
len
lipnicovité
lopuch
mák setý
mechy
mochna husí
mrkvovité
orsej jarní
ostružiníky
oves setý
ovsík vyvýšený
pcháč oset
plicník lékařský
pomněnka rolní
pryšce spp.
pšenice
pýr plazivý
řebříček obecný
řepa
řepka olejka
silenka nící
sítina spp.
slunečnice
smilka tuhá
srha říznačka
svízel spp.
šalvěj
šťavel kyselý
šťovík spp.
trávy spp.
třtina rákosovitá
vikev spp.
vlčí mák
vojtěška
vrbina obecná
z
z
z
z
zp
zp
p
zp
p
zp
p
p
p
p
z
p
h
oz
zp
z
h
oz
zp
z
z
z
zp
zp
p
z
p
z
zp
zh
z
zp
z
z
zh
z
zp
zp
z
zh
z
zh
p
z
z
z
z
z
z
z
z
z
Legenda:
hlízy a kořeny
okus a ohryz
plody
zelená hmota
z
zp
z
z
zp
h
o
p
z
z
zp
z
z
z
z
z
z
z
z
z
z
zp
zp
p
p
p
p
zp
p
p
p
p
Přehled nejdůležitějších dřevin pro vybrané druhy zvěře
dle Bubeníka (1954)
Dřevina
Muflon Srnec
o
ozp
bez černý
zp
bez hroznatý
o
o
borovice
brslen evropský
zp
zp
bříza pýřitá
op
op
buk lesní
op
op
dub spp.
o
o
habr obecný
o
hloh spp.
p
p
hrušeň spp.
p
p
jabloň
ozp
zp
jasan ztepilý
ozp
javor babyka
z
ozp
javor klen
jeřáb muk
oz
oz
jeřáb oskeruše
ozp
ozp
jeřáb ptačí
o
z
oz
jilm spp.
p
p
jírovec maďal
o
kalina obecná
oz
oz
lípa spp.
o
o
líska obecná
zp
meruzalky
o
o
modřín
op
růže spp.
o
o
smrk spp.
střemcha
oz
hroznovitá
oz
oz
topol osika
z
z
trnka spp.
oz
trnovník akát
p
p
třešeň
z
oz
vrba jíva
oz
vrba košíkářská
oz
vrba lýkovcová
zvěř
Koroptev Bažant
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
p
Potravní možnosti volně žijících živočichů v současné zemědělské
krajině Kroměřížska
V současné době intenzivního zemědělství prováděného na lánech o výměře až 100 ha,
je větší zastoupení plevelných druhů zcela nemožné. Dnes se většinou pěstuje cca 9
hlavních druhů zemědělských plodin a k nim max. 4 kulturní traviny a pícnin. Mimo tyto
agrocenozy bylo v okolních ekosystémech identifikováno sice až 175 druhů bylin, z nichž
ovšem více jak polovina se nachází v lesním prostředí. V samotných agrocenózách bylo
identifikováno max. 3 – 5 druhů bylin. Většina plevelných bylin se nacházela
v ekotonovém prostředí (přechod mokřad – orná půda, lesní půda- orná půda).
Bylo zjištěno, že čím dále od toho to prostředí směrem do středu lánu, tím se počet
druhů bylin redukoval. Zjištěný výsledek koresponduje se šetřením Zabloudila (1986). Za
období 1962 – 1982 došlo ke značnému snížení četnosti rostlinných druhů a živočišné
složky, jakožto dvou nejdůležitějších faktorů pro zdárný rozvoj stanovištních druhů
drobné zvěře. Mezi hlavní příčiny patří především: agrotechnické zásahy, zvýšená
aplikace průmyslových hnojiv, podpora hlavní plodiny agrochemickou cestou. Nejdříve
mizely ty rostliny, které řadíme mezi léčivé a ze živočišných druhů mizí nejdříve i
užitečný hmyz. Některé dříve běžné plevele jsou již dnes považovány za chráněné druhy
rostlin. U hmyzu je situace obdobná, přitom bažantí a koroptví kuřátka potřebují
v počátku svého vývoje dostatečný přísun živočišných bílkovin, který si hradí především
sběrem hmyzu. Přitom množství živočišné složky závisí na četnosti rostlinných druhů v
ekosystému.
Na základě rozborů potravy v žaludcích 18 bažantích kuřátek (Farský, 1940) byla u
17 kuřátek zjištěna potrava živočišného původu a jen u jednoho čistě rostlinného.
Množství tohoto druhu potravy stoupá s věkem kuřete. Kromě živočišné potravy byla
v potravě kuřátek nejčastěji (16 krát)zjištěna měkká vegetativních orgánů rostlin ve formě
různých úštipků listů a květů.
Pro posouzení obsahu živin v rostlinách kulturně pěstovaných a v rostlinách, které
volně žijící živočichové - zvěř může v dané lokalitě nejčastěji konzumovat, byly použity
krmivářské tabulky pro přežvýkavce tab. č. 2 a rozbory nejvíce konzumovaných rostlin
zvěří tab. 3 (Katreniak, 1990) a rozbory extenzivně obhospodařovaných luk v Rakousku
tab. č. 1 (Buchgraber, 1998).
Tab. č. 1 Extenzivní louky Buchgraber (1998)
v kg sušiny
SNL ME
volné
N
NEL vláknina látky Ca P Mg K
Na
Zelená hmota
%
MJ
MJ
g
uprostřed květu
55
7,45
4,05
287
460
9,6 3
3,4 16 0,75
3,8
1,2
na konci květu
48
6,26
3,19
321
478
8,6 3
2,5 15 0,23
3,3
1,3
přestárlý porost
46
6,12
3,09
359
475
8,4 3
2,2 12 0,21
3,4
1,1
g
g
g
g g
g
poměr T
C :N faktor
Tab. č. 2 Obsah živin v 1kg sušiny krmiva Zeman (1995)
Základní ukazatele
Plodina
Bojínek luční - vymetaný
Jetelotráva - plný květ
Kostřava luční 50% v metání
Lipnice luční v květu
Luční porost odkvetlý
Srha říznačka v metání
Hrách setý – tvorba zrn
Jetel luční mladý
Jetelotráva mladá
Vojtěška v květu
Kukuřice mléčná zralost
Oves mléčná zralost
Pšenice ozimá vosková zralost
Chrást z cukrovky
Řepka jarní obrůst
NEL
MJ
5,45
6,02
5,96
6,01
4,05
5,64
6,44
6,45
6,06
4,73
6,32
4,75
5,55
5,48
6,51
NEV
MJ
5,23
5,93
5,88
5,93
3,54
5,47
6,47
6,48
6,00
4,36
6,31
4,37
5,34
5,48
6,67
Ca
g
4,7
8,8
5
4,6
4,4
4,8
13,5
20,2
11,0
16,5
4,0
3,5
3,4
12,3
14,0
Orientační ukazatele
Nlátky Vláknina Sušina
g g
g/kg
104
298
215
132
298
205
118
305
191
119
304
240
107
302
272
140
256
207
175
180
183
216
241
109
207
193
145
168
333
217
88
201
229
67
270
318
74
269
320
150
115
130
171
194
89
P
g
2,7
2,7
2,5
3
2,9
4,4
3,0
4,1
3,9
2,5
3,0
2,5
2,0
2,9
4,5
Tab. č 3. Obsah živin přepočítaný na 100 kg sušiny (Katreniak, 1990)
Plodina
strdivka jednokvětá
lipnice hajní
Trnovník akát
dub zimní
svída krvavá
Habr obecný
růže šípková
Trnka spp.
Hloh spp.
jetelina
luční porost odkvetlý
porost lesních trav
stravitelné
N-látky
Norganické
látky vláknina hmoty
%
MJ
%
12,56
32,54
5,48
10,21
31,75
5,04
20,90
47,42
3,35
16,12
21,83
4,78
11,58
10,83
1,69
16,55
13,89
2,86
12,76
13,84
4,47
10,79
16,96
8,07
9,61
11,91
2,82
26,40
15,00
10,90
32,50
10,40
5,70
29,60
11,20
5,40
P
Ca
g
1,50
1,30
2,50
2,80
7,20
4,60
5,00
4,70
5,40
4,40
1,50
g
0,90
0,70
0,70
0,80
0,80
0,80
0,80
0,90
1,10
0,60
0,60
SNL stravitelné N látky
ME metabolizovatelná energie v MJ (megajoulech)
NEL netto energie laktace, (koncentrace energie v 1 kg sušiny píce)
3,5 sláma – 7,0 mladá píce
NEL = ME * (0,463 + 0,24 *q)
q = ME/BE
BE
bruto energie
NEV netto energie výkrmu, (určeno pro masná plemena skotu)
NEV = ME * Kzp (MJ/kg sušiny)
Kz = 0,554 + 0,287 * q
Kp = 0,006 + 0,780 * q
Kzp = (Kz * Kp * 1,5)/[( Kz + Kp * (1,5-1)]
Obecně dle tab. č. 1 lze říci, že s pozdějším vegetačním stádiem bylinného podrostu
(travnatého porostu) se snižuje výživná hodnota krmiva (přijímaných bylin), tzn. klesá
stravitelnost N-látek, klesá obsah minerálních látek a stravitelné organické hmoty naopak
se stářím porostu výrazně roste obsah vlákniny obsažené v rostlinách.
Na většině současných neudržovaných ploch rozptýlené krajinné zeleně (bylinného
podrostu), je zvěř je již od června nucena přijímat méně kvalitní bylinou potravu. A často
je následně z takových travnatých ploch sklízeno seno do krmelců a pak často slyšíme
otázky ,, Proč mi zvěř nebere z krmelce objemové krmivo?“
Škody, poškození a únosné stavy zvěře
Ze složení a dostupnosti přirozené potravní nabídky vyplívají následné škody a
poškození na pěstovaných kulturách. Lesní dřeviny a polokulturní a kulturní byliny jsou
přirozenou součástí potravy všech druhů volně žijících býložravých živočichů. Z toho
plyne, že živočichové mají vliv na obnovu lesních ekosystémů a podílí se na škodách a
poškození, které vzniká v lesním a zemědělském hospodářství (Homolka, 1995). Dle
Pfeffera (1961), lze rozlišovat pojem poškození a škodu. Poškození, lze chápat jako
fyziologickou újmu tj. každé porušení zdárného vývoje dřeviny (rostliny) mající za
následek snížení dřevní produkce, jakosti. Pojem škoda je chápán jako zmenšení užitné
hodnoty, v ochraně lesa se jí rozumí poškození dřeviny nebo porostu z hlediska
ekonomického. Škoda nastává teprve tehdy, jestliže je přírodě znemožněno vyrovnání
těch poškození, která jsou způsobena zvěří.
Dá se říci, že únosné stavy zvěře jsou takové stavy, při nichž nedochází k eliminaci
žádného rostlinného druhu a zemědělské a lesní porosty nevyžadují k vývoji nepřiměřená
ochranná opatření (Geburek, 1992). Jejich výše závisí na cílech jednotlivých subjektů
dotčených chovem jednotlivých druhů zvěře. Husák (1995) definuje únosný stav zvěře
jako stav, kdy je dosažena požadovaná skladba dřevin pro daný hospodářský soubor bez
mimořádných nákladných ochranářských opatření, a kdy určité poškození dřevin v rámci
pokrytí potravních potřeb zvěře neznemožní hospodářské využití lesa ani jeho ostatní
funkce a toto poškození lze eliminovat běžnými pěstebními zásahy.
Jako ekologicky únosné stavy lze považovat takové stavy zvěře, které nepůsobí
překročení ekologicky únosné výše škod na více než 10% nezajištěných kultur nebo
přirozené obnovy a více než 0,1% výměry lesa při postižení ohryzem a loupáním
(Zatloukal, 1995).
Početnost druhů dřevin není sice závislá na denzitě býložravců, ale dá se odhadnout
hustota populace býložravců a její následné početní změny sledováním jejich vlivu na
vegetaci (Boisaubert et al., 1990). Míra působení je ovlivňována momentálním počtem
zvěře, jejich potravním chováním, typem prostředí a zastoupením vyhledávaných druhů
rostlin. Z těchto důvodů nebyla nalezena jednoduchá závislost mezi stupněm působení a
denzitou býložravců (Mayle et al., 1999).
Publikace vznikla s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy
vývoje lesů v kulturní krajině. Prosím tuto větu ponechat na konci článku.
Použitá literatura:
Boisaubert, B., Maillard, D., Gaillard, J.M., Picard, F.: Use of biological indicators
(shrub browsing) to appraose roe deer density, Sborník 19th ILJBG
Congress, Trondheim, 1990, s. 308 – 314.
Bubeník, A. (1954): Krmení lovné zvěře, Státní zemědělské nakladatelství Praha
Buchgraber, K., Resch R., Gruber L., Wiedner G.,(1998): Futterwerttabellen für das
Grundfutter im Alpe 2/98, Irdning.
Farský, O. (1940): O potravě bažantích kuřátek, Zemský výzkumný ústav v Brně,
1940, Novina Brno
Geburek, T.: Wie gross sollten Populationene sein, um bedrohte Tier- und
Pflancenarten zu eralten? Allg nraum, Österreische arbeitsgemeinschaft
für Grünland und Futterbau. Forst-u. J.-tg., 163, 1992, s. 219 – 133.
Homolka, M. (1995b): Některé aspekty potravní ekologie vybraných druhů zvěře ve
vztahu k problematice obnovy lesních ekosystémů. In : Škody zvěří a
jejich řešení, Brno, 1995b, s. 35 – 41.
Husák, F.: (1995): Škody zvěří z pohledu dnešní myslivosti, Škody zvěří a jejich
řešení, MZLU Brno, s. 89 – 91
Katreniak, J., (1990): Porovnanie výživnej hodnoty prežúvavcami najviac
konzumovaných
rastlín
v srnčích
chovných
oblastiach
s polnohospodárskými krmovinami, Folia Venatoria č. 20, 1990, s. 1726.
Mayle, B.A., Peace, J., Gill, R.M.A. (1999): How many deer? A field Guide to
estimating deer population size. The Research Communications Officer,
Forest Research, Surrey, 1999.
Pfeffer, A. et al. (1961): Ochrana lesů. SZN Praha, 1961, s. 9 – 15.
Zabloudil, F (1986): Potravní možnosti některých druhů zvěře v polních honitbách,
Folia Venatoria č. 16, Príroda Bratislava 1986
Zatloukal, V. (1995): Úloha a postavení státní správy při řešení škod zvěří. In: Škody
zvěří a jejich řešení, MZLU Brno, 1995, s. 59 – 62.
Zeman (1995): Krmivářské tabulky, MZLU Brno