amiAinozaw

amiAinozaw
Illl
POLOZEMNICE Z OBDOBI
BIVWACSKE KULTUKY V BREZNE U LOUH
IVAN A PLEINEROVA - MILAN ZAPOTOCKY, Praha, AU
1. UVOD
Polozemnice fivnacske kultury (dum XC) byla prvym eneolitickym objektem,
ktery jsme — v r. 1972 — pfi vyzkumu polykulturniho naleziste vychodne od obce
Bfezna u Loun objevili. Pozdeji jsme zde odkryli jeste objekty z obdobi raneho
a starsiho eneolitu — pfedevsim dve unikatni kultovni stavby (Pleinerovd 1980)
a dva pudorysy kulovych domu (Pleinerovd 1990). Z obdobl stfednmo eneolitu
vsak zminena polozemnice zustala v Bf ezne nalezem jedinym. Zvazujeme-li zdejsi
terenni situaci i kvalitu nalezu samych, vidime, ze jde o objev, ktery prispiva
k problematice daneho dejinneho obdobi ve vice smerech. Tim prvym je typ
a konstrukce fivnacskych obydli, druhym otazka charakteru rovinnych sidlist' teto
kultury. Tfetim smerem — zde vsak je vypovedni hodnota naseho objektu omezena
- je jista regionalni specificnost, kterou pozorujeme v materialech fivnacske
kultury na uzemi SZ Cech proti klasicke oblasti stfedoceske. Navic se tu fivnacske
osidleni zda byt ponekud slabs! nez v prazsko—slanske oblasti a patrne melo i ponekud odlisny raz. Dosavadni nalezovy stav je zde ovsem dosud velmi nizky a polozemnice z Bfezna pfedstavuje vlastne prvy dobfe zachovany objekt tohoto typu,
ktery odtud mame k dispozici.
2. POPIS OBJEKTU
Polozemnice XC se nachazela ve V casti prozkoumaneho arealu, 115 m na J od soucasneho okraje terasy Ohfe, pfi lipati mirneho svahu skloneneho k Z (obr. 1). Po
skryvce o sile mezi 50 a 60 cm se vyrysoval v podlozm sprasi pravidelny ctvercovity
objekt vyplneny sedohnedou hlinou. Nalezal se ve vnitfni plose velkeho kiiloveho
domu XCI, ktery nalezel obdobi uneticke kultury a ktery tak objekt XC pfekryval.
Polozemnice XC (obr. 2—4, 9) se projevila jiz pfi odebirani horniho tmaveho
pudniho horizontu 10—15 cm nad hladinou skryvky, a to pomerne cetnymi zlomky
keramilcy a zvifecimi kostmi, nikoliv barevnym rozdilem vyplne. Objekt jsme
rozdelOi kfizovym blokem na ctyfi sektory, ktere byly postupne vypracovany.
Uliazalo se, ze slo o melkou polozemnici, nejhlubsi ve stfedu, a to nejvice 20 cm od
hladiny skryvky. Delka jejich stran mefila 425 cm. Uvnitf byly u vsech ctyf rohu
zjisteny kulove jamky o prumeru 18—20 cm. Kiily v rozich Z steny dosahovaly
hloubky 55 a 65 cm, v obou rozich V steny 40 cm od podlahy domu (obr. 4). Podel
sten se uvnitf tahly fadky malych kulovych jamek ve vzdalenosti asi 20 cm od
okraje zahloubeni. Jejich rozeznatelnost byla velmi spatna, nebot' barevne splyvaly s belosedym podlozim. Teprve po urcitem casovem odstupu, kdy objekt zustal
280
Archeologicke rozhledy LI, Praha 1999
otevfen, se je podafilo vlivem prosycham lepe rozlisit. Je vsak presto mozne, ze
jsme je nezachytih vsechny, coz vyplyva z porovnani s nejpravidelnejsi a patrne
liplnou fadkou u V steny.
V JZ casti domu smerem ke stfedu jsme zjistili okrouhle ohniste o rozmerech
75 x 70 cm s hlinou do oranzova vypalenou. V jeho stfedu lezely tfi kameny. Blize
JZ rohu byly na podlaze nalezeny dva kameny a v jejich blizkosti vetsi pocet kostenych pfedmetu, bud' nastroju, nebo jejich polotovaru ci jen rozstipanych kosti. Na
podlaze blize stfedu S steny lezelo dno nadoby. Celkove byla vypln objektu nalezove bohatsi ve svrchni casti nez v casti spodni. Tarn byl nejchudsi SV sektor (IV).
3. NALEZYA JEJICH
DATOVANI
3.1. KERAMIKA*
Material keramiky je v naproste pfevaze jemnozrnny, piscity a dobfe vypaleny.
Pokud se vyskytly vyjimky od tohoto standardu, vyslovne je v nasledujicim soupisu
uvadime.
Svrchni zdsyp
Dzbdny. A. S uchy typu ansa lunata: cast (2 zl.) ucha, Bl, obr. 5: 1. — 1 zl. ucha
z dalsiho dzbanu, Bl, obr. 5: 2. — 4 zl. OH, o. 2, 5 z ruz. dzbanu, Bl, materialove
shodne s ansa, obr. 5: 8.
B. Typ?: 1 zl. ucha siroce paskoveho, p. 2, obr. 5: 5.
Amfora?: 1 zl. T s kratkym paskovym ouskem, B2, obr. 5: 10.
KoJKk uneticky: cast (4 zl. OS), Al, O—dm. 90 mm, zach. v. 75 mm, obr. 6: 14.
Zdsobni hrnce. A. Typ?, povrch slamovany: 1 zl. T, B7. — 1 zl. SD, d. 2, C7, obr.
6: 7. - 4 zl. T, BC7.
B. S okrajovou listou hluboce prstovanou, telo hlazene: 1 zl. OP, o. 3, C25, obr. 6: 6.
C. Typ?, na hladkem tele lista trojuhelnflcoveho profilu pfesekavana obdelnickovym kolkem: 1 zl. V, B21, obr. 6: 13.
D. Typ k. lineticke, pfelestene hrdlo odsaz. od zdrsneneho tela listou trojiihel.
profilu: 1 zl. HV, B21 (H) - 5 (T), obr. 6: 12.
Miska miniaturm, konicka: cast (1 zl. OD), o. 1, d. 4, BC21 — p. 25 s dulky po
modelaci prsty, v. 23 mm, O—dm. 55 nun, obr. 5: 3.
1 Zkratky pfi popisu keramiky: zl. - zlomek, strep, O - okraj, H - hrdlo, P - piece, V - vydut',
S — spodek, D — dno, T — telo nadoby, bez blizsflio urceni casti; od techto zkratek jsou odvozeny zkratky
slozene, udavajici stupen dochovalosti jednotlivych nadob ci jejich casti, kupr.: 1 zl. OV = zlomek,
jehoz profil saha od okraje po vydut'. ORN — vyzdoba.
Typy okraju (o.) a den (d.) srv. Kalferst — Zdpotocky 1991, obr. 17.
Povrch a sfla stfepu (alfanumericky lidaj nasledujici po popisu). Povrch: 1 lesteny, 2 hlazeny,
21 jerane hlazeny se stopami pfelesteni ci otrele lesteni, 25 ledabyle, nerovne hlazeny, 20 otfely, korodovany, 3 drsny, 31 jemne blatity, 4 blatity, 5 dto prstovany. 6 dto spachtlovany, 7 slamovany, 8 vostinovany. — Sfla stfepu: A — mene nez 5 ram, B — 5—9 mm, C — vice nez 9 mm.
Rozmery: v. — vyska, d. — delka, s. — sirka, dm. — prumer (O—, H—, V—, D—dm. = prumer okraje,
hrdla, vydute, dna).
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
281
Obr. 1. Brezno (o. Louny). Prozkoumana cast pravekeho a rane stredovekeho naleziste. 1 zjist'ovaci
sondy, 2 souvisle odkryta plocha, 3 poloha polozenrnice XC fivnacske kultury.
Tvar? Dna: 1 zl. SD, d. 1, C21. - 1 zl. SD, d. 1, C25. - 2 zl. SD, d. 2, Bl, 2, obr.
5: 20. — 1 zl. SD, d. 3, B2. — 1 zl. SD, obvod dna prstencovite zesfleny, B25, mat.
shodny jako u hrnce obr. 6: 1, D—dm. 100 mm, obr. 5: 17.
Atypicke: 5 zl. T, B2. - 7 zl. T, B21. - 1 zl. T, B25. - 2 zl. T, B4. - 1 zl. HS, B21
slabe slidnaty, obr. 5: 9.
Spodni vrstva
Misy. A. Misa esoviteho profilu, hrdlo odsazene zeberkem: 1 zl. HV, Al, obr. 5: 6.
B. Misa s prohnutym hrdlem a vyraznou vyduti, na plecich siroke trubkovite ucho:
1 zl. HS, A21, V-dm. ca 180 mm, obr. 5: 7.
Hmozdif: 1 zl. SD, dno odsazene uzkou listou, B21, obr. 5: 16.
Zdsobnice unetickd s hrdlem odsazenym od drsneho tela schudkem: 1 zl. HV, BCI
(hrdlo) - 31 (telo), obr. 6: 11.
Zdsobnihmce. A. S prstovanou listou pod okrajem a slamovanym telem: 1 zl. OP, B7,
mat. s primesi vetsich svetlych zrn pisku a drobnych kamenku, O—dm. 180 mm, obr. 6: 1.
B. S povrchem slamovanym az k okraji: 1 zl. OH, B7, obr. 6: 2.
C. Typ? Se slamovanym povrchem: 17 zl. T, B7. — 21 zl. T, C7. 1 zl. SD, d. 2, C7.
D. Typ? Se sirokou hladkou okrajovou listou a hlazenym hrdlem: 1 zl. OH, B21,
o-dm. 190 mm, obr. 6: 3.
E. Typ?: 1 zl. T s uzkym jazykovitym pupkem, B31, obr. 6: 10.
282
I. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
Tvar? Okraje: 1 zl. OH, o. 1 siroce rozevreny, B21, obr. 5: 12. - 3 zl. OH, dto, Bl.
- 5 zl. OH, o. 2, Al. - 2 zl. OH, o. 2, hrdlo prohnute, Bl, obr. 5: 13. - 1 zl. OH,
o. 3, hrdlo prime, B21, obr. 5: 15. — 1 zl. OH, o. 3 obloukovite vyhnuty, B21, obr.
6: 15. - 3 zl. OH, o. 2. - 1 zl. 0, o. 1, C2.
Profflovane: 1 zl. HV, Bl, obr. 5: 14. - 1 zl. V, Bl.
Ucho siroce paskove: 1 zl., s. 31 mm, p. 21.
Dna: 1 dno d. 1 cele, slabe konkavni, C4, D-dm. 180 mm. — 1 zl. SD, d. 1, A21. 1 zl. SD, d. 1, Bl, obr. 5: 19. - 2 zl. SD, d. 2, B4. - 2 zl. SD, d. 3, B21. - 1 zl. SD,
d. 3,B3,obr. 5:21.
Atypicke: 1 zl. VS, Bl. - 52 zl. T, Al (5 zl.), Bl (1), B21 (18), B2 (22), B3 (4), B31
(1), C4 (1).
Mladsi pravek. Soudkovity hrnec (d. steh. narodu?): 1 zl. OT. C21. - Hrnec
hradistni: 1 zl. O, B2, obr. 6: 16.
Pfeslen mzce konicky: 1 zl., dm. ca 60 mm, obr. 5: 4.
Ohniste (v JZ sektoru)
Zdsobni hrnec se slamovanym povrchem, tvar?: 1 zl. T, B7.
Tvar?: I zl. OH, o. 2, hrdlo prohnute rozevrene, Al. — 1 zl. HV, profil mekce
esovity, B21 slabe slidnaty. - 1 zl. SD, d. 2, C3.
KulC
Zdsobni hrnec se slamovanym povrchem, tvar?: 1 zl. T, C7.
Kontrolni bloky (svrchni i spodni vrstva)
Zdsobni hrnce. A. S okrajovou listou naspodu svisle pf esekavanou a telem hlazenym: 1 zl. OP, B2, obr. 6: 4.
B. S telem slamovanym, tvar?: 1 zl. SD, d. 2, C3, 7, obr. 6: 8. -4 zl. T, BC7.
Tvar?: 1 zl. OH, o. 2, Bl, obr. 5: 11. - 1 zl. OH, o. 3, Al. - 1 zl. HP, Al, jako obr.
5: 14. - 1 zl. HP, cast nizkeho jazykoviteho pupku, B21, obr. 6: 9. - 4 zl. T, B21.
Z celkoveho poctu 204 zlomku je 55 zl. ze svrchni vrstvy, 135 zl. ze spodni
vrstvy (vcetne ohniste a kulu) a 14 zl. z kontrolnich bloku. Podfl tvarove urcitelnych a vyraznych zlomku (vcetne tech se slamovanym povrchem) — 88 zl., tj. 43 %
z celk. poctu stfepu, je relativne vysoky, pficemz naprosta vetsina jich nalezi
fivnacske kultufe. Z jejflio repertoaru je tu fada forem beznych na rovinnych
i vysinnych sidhstich a datovatelnych vesmes do klasickeho obdobi teto kultury
(Ehrich - Pleslovd-Stikovd 1968, 52, tab. A; Pleslovd-Stikovd 1972, 111):
1. Dzbany s uchy typu ansa lunata (obr. 5: 1, 2). — 2. Misy dvou typu, obe s esovitym profilem, pficemz u jednoho typu je hrdlo odsazeno zeberkem ctvercoveho
prurezu (obr. 5: 6), u druheho je na plecich siroke trubkovite ucho (obr. 5: 7). — 3.
Hmozdifovity hrnek — spodek obr. 5: 16. — 4. Zasobnicove hrnce nekolika typu,
vesmes se slamovanym povrchem: A. se sirsi okrajovou listou naspodu nehtovanou,
obr. 6: 4, 5; B. s okrajovou listou hladkou, obr. 6: 3; C. s lizkou prstovanou listou pod
okrajem, obr. 6: 1; D. bez okrajove listy, s povrchem slamovanym az k usti, obr. 6: 2.
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
283
I
p
II
Obr. 2. Brezno (o. Louny). Polozemnice XC. 1 po skryvce, 2 v prubehu vybirani s profilovym knzer
284
/. Pleinerovd - M. Zdpotocky: Polozemnice ...
•B
, •
v:v:,. I
;
:
_ _p
- : • " ; ^' • - 1 IP
Obr. 3. Bfezno (o. Louny). Polozemnice XC. 1 po vypracovani, 2 ohniste v JZ casti.
/. Pleinerovd - M. Zdpotocky: Polozemnice ...
285
Co se materialu tyce, odchylku od standardni kvality (tj. jemnozrnne, piscite
struktury stfepu) jsme pozorovali jen ve dvou pfipadech: okraj zasobnice obr. 6: 1
a zlomek dna obr. 5: 17, s prstencovite zesflenym dnem vykazuji primes vetsich
svetlych zrn pisku a kamenku. Takovato kvalita stfepu, pfedevsim ale ono prstencovite odsazeni dna, jsou znaky charakteristicke pro cast produkce k. kulovitych
amfor (KKA). V pocetnem souboru keramiky z velkeho sidlistniho objektu KKA
z Lovosic patfilo tomuto typu 32 % z celkoveho poctu den (Zdpotocky — Dobes
v tisku). Naopak zase hrnec s touto formou dna z Homolky pfedstavuje mezi masou
tamni fivnacske keramiky vyjimku interpretovanou autory monografie zfejme
spravne jako vyrobek KKA (Ehrich - Pleslovd 1968, 236, PI. 34:18). Oba uvedene
zlomky jsou tedy indicii, ze obyvatele bfezenske chaty byli v kontaktu s populaci
KKA, a to jak pf fmem (import nadoby s prstencovitym dnem z prostf edi KKA), tak
i nepfimem (pouziti hrncifske technologie KKA pri vyrobe typicke rivnacske
zasobnice). Podobne zjisteni ovsem nepifekvapuje, protoze spolehlivy doklad
o dotyku obou kultur je uz znam z nedalekych Blsan (Hrala — Simunek 1964;
k moznosti existence samostatneho sidelnfho horizontu KKA v SZ Cechach a jeho
vztahu k rivnacske kultufe srv. Petrlik — Zdpotocky 1992; Dobes 1993),
Mladsi primesi, ve zdejsi polykulturni lokalite pochopitelnou, je nekolik stfepu
k. lineticke (cast kofliku obr. 6: 14 a stfepy zasobnic obr. 6: 11, 12 a snad i 6: 6),
z doby stehovaninarodu (1 zl. soudkoviteho hrnce) a raneho stfedoveku (obr. 6: 16).
3.2. KOSTENAAPAROHOVA INDUSTRIE (osteologicke urceniL. Peske)
Svrchni zdsyp
Industrie
Tercovita ozdoba/spinadlo: polovina ploche, slabe konkavni desticky piiv. kruhove
ci siroce ovalne, s dvojici otvoru (3-4 mm) umistenou ponekud asymetricky od
stfedu, z celisti tura (Bos primigenius f. taurus), max. dm. 57 mm, obr. 7: 1.
,,Dyka" z casti lodyhy jeleniho parohu (Cervus elaphus — cornu), d. 153, obr. 7: 3.
Hroty ploche, uzce trojiihelnikovite, z ustepu dlouhych kosti: Hrot (neurc. - stfednf
savec), d. 44 mm, obr. 8: 2. — Dto (OvislCapra — tibia diaf.), d. 71 mm, obr. 8: 5.
Vyrobni odpad
Ustep ploche kosti s nepravidehiymi podelnymi ryhami na horni plose (Bos primigenius f. taurus? — humerus diaf.), d. 107 mm.
Spodni vrstva (v zdvorce: 5. = c. sektoru, KB = kontrolni blok)
Industrie
Spachtle ci hladitko: odlomeny hrotity konec, z ustepu parohu jelena (Cervus elaphus — cornu), zach. d. 33 mm, obr. 8: 15 (s. III).
Hroty-sidla z ustepu dlouhych kosti: Ustep (stfedni savec), d. 56, obr. 8: 1 (s. III).
-Dto (Bos primigenius f. taurus, costa), d. 54mm, obr. 8: 3 (s. I). -Dto (Ovis/Capra,
tibia diaf.), d. 51 mm, obr. 8: 4 (s. I). — Dto, horni cast chybi (Ovis/Capra - tibia
diaf.), zach. d. 73 mm, obr. 8: 6 (s. IV).
286
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
REZ
C-D
REZ A-B
IV
0.5m
\J
Obr. 4. Bfezno (o. Louny). Polozemnice XC: fez vychodni radou malych k u l u , profily rohovych kulu.
Hrot — sidlo uzce trojiihelnikoveho tvaru ze zebra tura (Bos primigenius f. taurus
- costa), A. 76 mm, obr. 8: 9 (KB).
Dto z masivni kosti (? Bos primigenius f. taurus), d. 108 mm, obr. 8: 8 (s. I).
Dto z listepu trojuhel. profilu (Bos primigenius f. taurus — costa), d. 70 mm, obr.
8: 7 (KB).
Kratke lizke odstepky pfihrocene: Ustep (neurc.), d. 33 mm, obr. 8: 10 (s. I). — Dto
(neurc. — costa), d. 27 mm, obr. 8: 11 (s. I). — Dto (neurc.), d. 31 mm, obr. 8: 13
(s. I). — Dto (Ovis/Capra — metacarpus diaf., zl.), d. 62 mm, obr. 8: 14 (s. III). Dto (? Bos primigenius f. taurus — zl. zebra), d. 44 mm, obr. 8: 12 (s. I).
Sirsi dlatovite hroty: Hrot {neurc., stf edni savec), d. 47 mm, obr. 8: 16 (s. I). — Dto
(Ovis/Capra — tibia diaf. sin.), d. 114 mm, obr. 8: 19 (s. I). - Dto (Ovis/Capra radius diaf.), d. 61 mm, obr. 8: 21 (s. I). — Dto (Ovis/Capra — tibia diaf. sin.), d.
84 mm, obr. 8: 20 (s. I). - Dto (Ovis/Capra - tibia diaf.), d. 94 mm, obr. 8: 22 (s. I).
Sipka s kuzelovitym hrotem a fapem ctvercoveho profilu (neurc., velky savec,
z kompakty velke kosti), d. 76 mm, obr. 7: 2 (KB).
Hladitko z sirsi dute kosti, pracovni konec siroce ovalny, (neurc., snad Bos primigenius f. taurus), d. 95 mm, obr. 8: 18 (s. II).
Dlatko kratke s pfimym ostfim (Ovis/Capra — tibia dist. diaf., zl.), d. 51 mm, obr.
8: 17 (s. II).
Polotovary I vyrobni odpad
Vetsi ustepy silnych kosti: 1 ustep (Bos primigenius f. taurus — tibia diaf.), d. 78 mm
(s. I). — Dto (Bos primigenius f. taurus — ulna dex. diaf., subadultni), d. 78 mm
(s. I). —Dto (Bos primigenius f. taurus —mandibula dist. sin.), d. 115 mm (s. II).
Kratke uzke ustepy zahrocene: Ustep (Ovis/Capra — ulna diaf.), d. 65 mm (s. I). Dto (neurc.), d. 45 mm (s. I). - Dto (neurc.), d. 40 mm (s. I). - Dto (neurc.), d.
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
287
33 mm (s. I-JZ roh). — Dto (Ovis/Capra?), d. 52 mm (s. III). - Dto (Ovis/Capra),
d. 48 mm (s. I).
Sirsi ustepy zahrocene: IJstep (neurc., snad B. t. f. t.), d. 58 mm (s. I). — Dto
(neurc.), d. 65 mm (s. I). - Dto (neurc.), d. 58 mm (s. I). — Dto (neurc.), d. 64 mm
(s. I—JZ roh). — Dto (neurc.), d. 48 mm (s. I). - Dto (neurc.), d. 54 mm (s. III). Dto (neurc.), d. 35 mm (s. III).
Drobne ustepy a zlomky kosti: Ovis/Capra (1 zl. metacarpus diaf., 1 zl. tibia diaf.,
3 zl. metatarsus diaf., 1 zl. femur diaf.). — Bos primigenius f. taurus: 1 zl. costa,
1 zl. pelvis. — Velky savec: 1 zl. — Neurceno: 15 zlomku (pfevazne ze s. I).
Ve vyplni objektu nalezeny dale zvif eci kosti razu bezneho sidlistniho odpadu
(2 sacky, neurceny).
Kolekce kostenych predmetu sestava celkem ze 70 kusu, z cehoz 25 ks pfipada
na industrii (1 ozdoba, 2 zbrane, 22 nastroju) a zbyvajicich 35 ks stepin a zlomku
ma charakter polotovaru ci dflenskeho odpadu.
Plocha okrouhld desticka obr. 7:1. Tvarove podobne ze Stehelcevse—Homolky
a dalsich rivnacskych lokalit majf obdobnou velikost, ale jen jeden otvor (Ehrich —
Pleslovd 1968, 174). Nezdobene, shodne s nasi (tj. s dvojicf otvoru) jsou z hrobu
k. snurove (Buchvaldek 1967, 61). Stejne terciky z kosti, musli, jantaru ci medi,
zdobene kfizovymi motivy, vystupuji pak ve vice mladoeneolitickych a starobronzovych kulturach; s ohledem na druh vyzdoby se povazuji za slunecni symboly (Moucha
1981). Nas nezdobeny exemplar plnil zfejme jen profanm funkci nasivky ci spinadla.
Sipka s kuzelovitym hrotem a fapem ctvercoveho profilu obr. 7: 2 je take
typem, s mmz se v souborech eneoliticke kostene Industrie setkavame jen vyjimecne. Sipky stejneho ci podobneho tvaru — tj. dvojdflne s tylni partii hranolovitou ci jazykovitou - zname jednak z fivnacskych vysinnych sidhst' (Praha-Bohnice, Slany-Slanska hora, Stehelceves—Homolka, Vrany—Certovka: Hdjek - Moucha
1983, tab. 37: 7; Pic 1899, tab. 72: 26; Ehrich - Pleslovd-Stikovd 1968, fig. 29: 7;
Pleiner a kol. 1978, obr. 64: 24-25), jednak z vysinnych sidlist' k. chamske (Lopata:
Jilkovd 1957, obr. 13: 2; Galgenberg b. Kopfham: Ottaway 1983, Abb. 14), strednemecke k. bernburske (Quenstedt—S chalk enburg: Behrens — Schroter 1980, Abb.
79m—o, q, r; Grafentonna—Lohberg: Biicke 1986, Abb. 19: 13—14) a na Mohanu
(Burgerroth: Spennemann 1984, 92, Taf. 24: 152); napadna je proti tomu jejich
absence na Morave, v bohatych materialech k. jevisovicke (Pavelcik 1989, 254).
Ukazuje se, ze i kdyz se hroty tohoto typu vyskytuji vcelku vzacne, maji kulturne
synchronizacni vyznam: patri k tern necetnym prvkum materialni kultury, ktere
spojuji fivnacskou k., celym svym habitem orientovanou na jihovychod, se soudobymi skupinami na Z a SZ od Cech.
Parohovd ,,dyka" jednoducheho tvaru (obr. 7: 3) je po sipce druhym pfedmetem v nasem souboru, ktery mozno zafadit — i kdyz s ohledem na jeji delku
(153 mm) jen s urcitou licenci — do skupiny zbram.
Drobne ndstroje. V kolekci citajici 22 kusu (vesmes se stopami opracovanf)
mozno odlisit 6 forem:
1. lizke hroty/sidla d. 44-73 mm (obr. 8: 1^4, 6),
2. sirsi hroty trojiihelnikovite, d. 70-108 mm (obr. 8: 5, 7-9),
3. kratke uzke stepiny zahrocene, d. 27—62 mm (obr. 8: 10—14),
4. dlatka ci uzke dlatkovite hroty, d. 51-114 mm (obr. 8: 16-17, 19-22),
288
I. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
5. hladitko z dute kosti tura (?), d. 95 mm (obr. 8: 18),
6. hrot ploche spachtle/hladitka z jeleniho parohu (obr. 8: 15).
Vetsi polovinu teto kolekce tedy tvofi hroty ci sidla (14 ks), zbytek dlatovite
nastroje (6 ks), hladitko a spachtle (k terminologii a funkci srv. Classon 1985; Rulf
1984; Pavelcik 1989). Pokud bylo mozne urcit druh, s vyjimkou parohove spachtle
byly vsechny nastroje vyrobeny z listepu zeber ci dlouhych kosti ovci/koz ci tura;
napadna je zde absence nastroju s kloubni hlavici, na jinych eneolitickych lokalitach beznych.
Polotovary/vyrobni odpad. Celkem 35 ks stepin a ulomku ruzne vehkosti,
vetsinou zahrocenych, ale bez stop opracovani; pokud urceno, pochazeji opet
z kosti ovci/koz nebo tura.
3.3. KAMENNA
INDUSTRIE
Brousky: 1 zl. stfedove casti z puv. kvadru ci jehlanu, zlutave sedy jemnozrnny
vapenec/opuka, zach. d. 72 mm a 2 omlete lilomky tvrdeho, jemnozrnneho zeleziteho piskovce, max. dm. 50, 52 mm (svrchni vrstva). — 1 zl. rohovy s casti konkavni
brusne plochy, zelenave sedy jemnozrnny piskovec, zach. d. 74 mm, obr. 7: 5
(spodni vrstva). — 1 zl. zeleziteho piskovce (shodneho s ulomky brousku z povrchove vrstvy), max. dm. 33 mm (ohniste v JZ sektoru).
Stipana Industrie. Cepelka lichobeznikovita, puvodne s hrotem (odlomen),
svetle sedy pazourek, zach. d. 30 mm, obr. 7: 4 (rohovy kul B). - Odstepek zlutosedeho kvarcitu, max. dm. 31 mm (spodni vrstva).
4. FUNKCE A ZANIK CHATY
Nalezy z polozemnice i jeji konstrukce (k te srv. kap. 5) shodne datuji stavbu do
doby fivnacske kultury. V nalezovem souboru ziskanem z pomerne melke vyplne
(hi. max. 20 cm) zabiraji napadne velky podfl zvif eci kosti, a to ve forme nastroju
- pfedevsim ruznych hrotu/sidel a dlatek nebo jejich polotvaru ci vyrobniho
odpadu. Obytnych objektu s takto pocetnymi kolekcemi kostene Industrie je
znamo ze fivnacskych sidhst' uz nekolili — jak z vysinnych lokalit (Homolka
u Stehelcevse, Zamky v Praze-Bohnicich), tak i rovinnych poloh (Lysolaje, nove
i polozemnice z Hradenina, nepubl.); kolekce z bfezenske chaty je z uvedenych
pfipadu nejvetsi. Pocetnost kostene Industrie je obecne napadna i u dalsich kulturnich skupin pozdne badenskeho horizontu. Bezne se uvazuje o speciaHzovane,
dilenske vyrobe (Ehrich — Pleslovd—Stikovd 1978; Pleiner a kol. 1978, 277; pro
neolit a eneolit Rulf 1984, 252), coz je interpretace, kterou muzeme pfijmout i pro
nas objekt.
Funkce chaty skoncila patrne jejim opustenim, pficemz nalezova situace
napovida, ze pfed tim doslo i k jejimu vykHzeni (coz naznacuje absence celych
nadob ci alespofi vetsich fragmentu). Je take zfejme, ze nezanikla pozarem,
protoze pak by jeji podlahu kryla uhlikata ci popelovita vrstva ze spalene dfevene
konstrukce. Pote nasledovalo zaplnovani hUnitym materialem z lirovne fivnacI. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
289
062
\z
OL
8
13
\ ^-^_X^ 14
16
Obr. 6. Bfezno (o. Louny). Polozemnice XC: keramika.
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
291
Obr. 6. Bfezno (o. Louny). Polozemnice XC: keramika.
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
291
Obr. 7. Brezno (o. Louny). Polozemnice XC: kostena (1,2), parohova (3) a kamenna (4,5) Industrie.
skeho sidelniho horizontu. Ke konecne nivelaci povrchu muselo dojft nejpozdeji ve
starsi dobe bronzove, kdy toto mfsto pfekryla stavba kuloveho domu k. uneticke.
5. KONSTRUKCE CHATYA TYPY OBYDLIRIVNACSKE
KULTURY
Uvazujeme-li o vzhledu a konstrukci stavby, byly zakladnimi prvky ctyfi hlubsi
rohove kuly, ktere musely byt propojeny ctyfmi vaznicemi. Tim byla dana vyska
sten a vytvofen zaklad pro krov. Ten byl pravdepodobne stanovy vzhledem ke
ctvercovitemu tvaru pudorysu, jeho malym rozmerum a vzhledem k umisteni
konstrukcnich kulu pouze v rozich. Stredovy kiil nebyl zjisten a ani nebyl pro tuto
konstrukci nutny. Steny nemely nosnou funkci, pouze prostor uzaviraly a zajist'ovaly tepelnou izolaci. Jejich pletena licova cast, dolozena malyini kulovymi
jamkami uvnitf stavby zhruba 20 cm od hranice zahloubeni, ukazuje na sflu sten.
Zjistena hloubka polozemnice — max. 20 cm - neodpovida puvodnimu zahloubeni.
To bylo vetsi, domnivame se vsak, ze nemohlo pfesahovat 40—50 cm. Vyplyva to
z rozboru podminek v miste nalezu pfi upati svahu a dale neprimo i ze srovnani
s hloubkami okolnich objektu z riiznych casovych obdobi. Nadzemni cast steny by
pak mefila asi 140 cm, coz pfedstavuje spodni moznou mez pro vysku vstupu. Ten
se mohl nalezat bud' uprostfed S nebo Z steny domu, kde v obou pfipadech zjist'ujeme v fadce malych kulovych jamek interval 70 cm. Neni vsak jiste, zda tyto
odstupy byly skutecne, nebo zda jsou odrazem toho, ze se tarn nepodafilo zachytit
vsechny stopy po kulech. Nadto vchod mohl byt i v mistech s huste f azenymi kulovymi jamkami, nebot' pletena stena tarn, kde by byl umisten, mohla dosahovat
pouze na liroven povrchu. Celkova vyska stavby by se ve vrcholu krovu pohybovala mezi 350—400 cm. Vzhledem k nevelkym rozmerum rohovych jamek pro kuly,
292
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
N
O
1
CO
PQ
I
_
u
<a
'S
§
M
-a
8
(M
ktere byly zakladnim konstrukcnim prvkem, Ize prumery pouzitych kulatin
odhadnout asi na 10—12 cm. Dochazime tak k pf edstave pomerne lehkeho mensiho
staveni o plosne vymefe 18 m2.
Domy fivnacske kultury z ceskeho uzemi Ize rozdelit na dva zakladm typy:
1. Domy s podlahou na lirovni povrchu, vetsinou ctvercoviteho, avsak i obdelmkoveho pudorysu, s lehci kulovou konstrukcf, v podelne ose casto s fadou stfedovych nosniku. Zatim jsou znamy pouze z vysinnych sidlist', napf. z Homolky
u Stehelcevsi (Ehrich — Pleslovd-Stikovd 1968).
2. Domy — polozemnice s podlahou zahloubenou pod liroven povrchu, vetsinou
dosti melee. Jejich pudorys se casteji blizi ctverci, muze vsak byt i obdelnfkovy.
Tyto zahloubene domy vystupuji jak na vysinnych sfdlistich, tak v rovinnych polohach. Vetsinou maji o neco mensi plosnou vymeru nez domy s podlahou na lirovni.
Existuji vsak i vyjimky, napf. velky zahloubeny objekt protofivnacskeho staff
0 max. rozmerech 10 x 8,25 m z Kamyka (Jakimowicz 1914).
U polozemnic Ize v zasade rozlisit dve varianty: a) beze stop po kulove
konstrukci; b) s rohovymi kuly, pfipadne s dalsimi stopami po kulech. Pro variantu a) Ize uvest jako pfiklady nektere domy ze Zamku u Bohnic (Hdjek — Moucha
1983, obr. 5) nebo jiz zmiiiovany objekt z Kamyku (Jakimowicz 1914). Ohniste
neni nekdy v techto objektech zjisteno. Pro variantu b) se ctyfmi rohovymi kuly je
charakteristickym znakem ctvercovy pudorys s temef standardni delkou steny
kolem 4 m a ohniste nalezane bud' pfimo ve stfedu objektu, nebo alespoii zhruba
v jeho stfednf casti. V detailech se nektere domy teto varianty lisi, napf. zdvojenim
1 ztrojemm fad malych kulovych jamek podel vnitfku sten. Je to patrne napf.
u S a Z steny domu 40 d ze Zamku u Bohnic (Hdjek — Moucha 1985, obr. 20) nebo
u domu z Uhohcek, o. Praha-zapad (vyzkum Stfedoceskeho muzea Roztoky 1994
— Vojtechovska, Pleinerova). Naopak u chaty III s rohovymi kuly ze Zamku nebyly
stopy po fadkach malych kulu zjisteny vubec (Hdjek — Moucha 1983, obr. 11).
Polozemnice XC z Bfezna je vyraznym zastupcem varianty b). Ma pfesnou
analogii v dome z Prahy-Bubence, ktery prozkoumal a popsal A. Knor (1939^6)
a vyobrazil J. Bohm (1941, obr. 25: 1). Pfi vyobrazeni nebyla respektovana skutecnost, ze Z stena objektu byla zcela znicena, takze kresba podava zavadejicf informaci. Pudorys domu uvadfme proto znovu s rekonstruovanou Z casti na obr. 10.
K variante b) Ize pocitat i objekt z Lysolaji, prozkoumany v r. 1944 techniky Archeologickeho ustavu Millerem a Palmou (Pleslovd 1972, obr. 6, 7). Ma vsechny charakteristicke znaky teto varianty - rozmery, ctvercovy pudorys, rohove kuly, fadky
malych kulovych jamek u sten. Navic se vsak v jeho vnitfni plose u stfedu, ponekud excentricky, objevuje kulova(?) jama. Podle profilu se zda, ze slo o stopu po
mohutnem sloupu. Po stavebnf strance by pudorys z Lysolaji pfedstavoval primitivnejsi a v podstate nevyhodnejsi f esem konstrukce krovu. Spolu s okolnosti, ze je
jedinym takto koncipovanym pudorysem mezi objekty fivnacske kultury, to vede
k urcitym pochybnostem o charakteru jamy v jeho stfedu. V techto mistech byvaji
totiz v ostatnich polozemnicich umisteny ruzne mensi i vetsi jamy nebo ohniste.
Objekty varianty a) jsou pomerne ruznorode, a to jak rozmerove, tak
i rozmistenim jam ve vnitfni plose. Mohly mft i jiny ucel, nejen obytny, pro coz by
mohlo svedcit, ze v nich nebylo vzdy zjisteno ohniste. Objekty varianty b) pusobi
jednotne a Ize je vetsinou povazovat za obydli.
294
I. Pleinerova — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
IS
&
&
e e O
S? ic
i
e
e
e>
€>
c 6
c e
1m
REZ
Z-V
REZ S-J
Obr. 9. Brezno (o. Louny). Polozemnice XC — pudorys a rezy.
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
295
6. SITUOVANI v TERENU
A OTAZKA STRUKTURY ROVINNYCH SIDLISf RIVNACSKE KULTURY
Za dominantnf ci jediny sidelni typ fivnacske kultury se puvodne povazovala
vysinna sidliste. Teprve A. Knor (1939/46), N. Masek (1961) a E. Pleslovd-Stikovd
(1981) dolozili na konkretnich pffpadech, ze soucasne s chranenymi, strategickymi
polohami existovala i cetna sidliste v rovinnych, otevfenych terenech. Podle situace
zachycene vyzkumy ve dvou lokalitach v Praze—Lysolajich (Denkrova piskovna —
ca 350 m2, Hergetova piskovna - ca 0,5 ha) a v Klucove (ca 2 ha) pak jmenovana
autorka usoudila, ze tato forma sidlist' postradala planovitou koncepci; v uvedenych pfipadech se jednalo o 1 az 4 shluky nekolika malo objektii, pficemz vdalenost mezi nimi mefila od 50 do 100 m.
Obr. 10. Praha-Bubenec. Polozemnice rivnacske kultury (podle J. Bohma 1941, obr. 25:1; opraveno
na zaklade udaju A. Knora, 1939-1946, vyznam sikmo srafovanych ploch nezjisten).
296
I. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
Umisteni polozemnice z Bfezna zda se dobfe odpovidat pozorovanim A. Knora
(1939/46), ktery o podobnych objektech v rovinnych polohach pise: „... stoji
v krajine zcela osamoceny bez dalsich sidlistnich objektu v bezprostf ednim sousedstvi." Souvisle odkryta plocha v Bfezne mefila 4,30 ha, na ni pak navazovala sit'
lizkych sond provadenych strojem, jimiz jsme obsahli plochu 3,64 ha, takze jsme
informovani temef o 8 ha (obr. 1). Zadna dalsi polozemnice nebo jama fivnacske
kultury se na uvedene rozloze uz nevyskytla. Zda se proto, ze v tomto pfipade
muzeme uvazovat o jedinem obydli. Zdejsi situace tedy navozuje pfedstavu osidleni sestavajiciho z jednotlivych staveni fidce rozptylenych v krajine, zde
konkretne na ploche plani pravobfezni terasy Ohfe.
Takovou interpretaci podporuji i nektera pozorovani z dolniho Poohfi, ale tez
z Lounska (k identifikaci pravekych ,,household clusters" u nas srv. Kuna 1991).
Na fivnacske sidelni objekty se pfislo Imp?, i v nedalekych Blsanech, ca 7 km na
V od Bfezna. Na svahu nad obci v poloze Na kameni tarn byl v byv. Mrazkove
piskovne na c. kat. 166/1 uz v r. 1957 zachranen kostrovy hrob k. kulovitych
amfor, v jehoz vybave byl tez fivnacsky koflik (Hrala — Simunek 1964). V r. 1960
zde byla na c. kat. 160 odkryta v tezebnim profilu v fezu polozemnice (Pleinerovd
- Novak 1966, 718, obr. 224) o zjistene delce 400 cm a hloubce 55 cm, s rovnym
dnem a kolmymi stenami. Z teze polohy je uvaden jeste nalez fivnacske jamy zjistene rovnez v profilu pfskovny v r. 1962 (Neustupny 1965, 417, obr. 10). Slo o cast
objektu s rovnym dnem, takze neni vylouceno, ze to mohl byt tez zbytek (narozi?)
polozemnice. Stezi vsak muzeme pfedpokladat, ze by se jednalo o stejny objekt,
jako ten z r. 1960, i kdyz to nelze — vzhledem ke zpusobu zamef eni objektu na obou
zachrannych akcich — ani zcela odmitnout. V r. 1960 a 1963 byly pfi pokracujicich
pracich v piskovne zjisteny objekty lineticke kultury. V zasypu dvou jam (10 a 12)
se mimo lineticke nalezy vyskytly tez charakteristicke zlomky fivnacske keramiky
(Pleinerovd 1960, 522; Pleinerovd - Novak 1966, 724). V jejich blizkosti vsak
nebyl zjisten zadny eneohticky objekt. Protoze zachranny vyzkum probihal na
plose, kde jiz pfedem byla provedena skryvka horniho tmaveho pudniho horizontu, je zniceni melkych objektu a jmenovite pak kulovych pudorysu mozne.
Jamy 10 a 12 se nalezaly ve vzdalenosti zhruba 80—120 m od eneoliticke polozemnice z r. 1960. Zda se tedy, ze v pfipade rovinne polohy u Blsan melo fivnacske
osidleni spise raz shluku usedlosti, i kdyz shluku znacne volnych. Vyskyt jednoho
izolovaneho objektu v rovinne poloze, jak tomu je v Bfezne i na fade dalsich nalezist', nemusi proto byt jedinou modelovou situaci fivnacskych rovinnych sidlist'.
Literatura
Behrens, H. — Schroter, E. 1980: Siedlungen und Graber der Trichterbcherkultur und Schnurkeraraik
bei Halle (Saale). Berlin.
Bohni, J. 1941: Kronika objeveneho veku. Praha.
Buchvaldek, M. 1967: Die Selinurkeramik in Bohmen. Praha.
Biicke, S. 1986: Zwei Siedlungen der Bernburger Kultur im Thiiringer Becken, Alt—Thiiringen 21,
26-96.
Classon, A. T. 1968: Animal Bones and Implement. In: Enrich — Pleslova—Stikova 1968, 137—162.
Dobes, M. 1993: Sidliste kultury kulovitych amfor u Dolnich Zalezel, okr. Usti n. Labem,
Archeologicke rozhledy 45, 561—574.
Ehrich, R. W. - Pleslovd-Stikovd, E. 1968: Homolka, An Eneolithic Site in Bohemia. Praha.
7. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
297
Hdjek, L. — Moucha, V. 1983, 1985: Nalezy ze Zamku u Bohnic v Narodnfm muzeu v Praze I, II —
Die Funde aus der Lage ,,Zamka" bei Bohnice im Nationalmuseum in Prag I, II., Archaeologica
Pragensia 4, 19-115; 6, 5-76.
Hrala, J. — Bimunek, J. 1964: Dvojhrob s kulovitymi amforami z Blsan, Archeologicke rozhledy 16,
165-169.
Jakimowicz, R. 1914: Nordicka jama kulturni v Kamyku, Pamatky archeologicke 26, 166-167.
Jilkovd, E. 1957: Zapadni Cechy na pocatku starsi doby bronzove, Pamatky archeologicke 48, 15-57.
Kalferst, J. - Zdpotocky, M. 1991: Sidliste ze starsflio obdobi kultury nalevkovitych poharu
u Benatek, okr. Hradec Kralove, Archeologicke rozhledy 43, 376-410.
Knor, A. 1939—1946: Pfispevky k pozdnimu neolitu v Cechach, Pamatky archeologicke 42, 144—147.
Kuna, M. 1991: The structuring of prehistoric landscape, Antiquity 65, 332—347.
Masek, N, 1961: Prispevek k poznani hospodafskych a spoleeenskych pomeru mladsi faze eneolitu
v Cechach, Pamatky archeologicke 52, 124—131.
Moucha, V. 1981: Eneoliticky medeny slunecni symbol z Hfivic na Lounsku. Praehistorica 8, Praha:
Karlova Univerzita 81—84.
Neustupny, E. 1965: Hrob z Tusimic a nektere problemy kultury se snurovou keramikou, Pamatky
archeologicke 56, 392-456.
Ottaway, B. S. 1983: Eine befestigte Siedlung der jungsteinzeitlichen Chamer Gruppe auf dem
Galgenberg bei Kopfham, Niederbayern. Das archaol. Jahr in Bayern 1982, 34-37.
Pavelcik, J. 1989: Kostene, parohove a medene pfedmety z Hlinska u Lipnika n. Becvou (okr.
Pferov), Pamatky archeologicke 80, 241—281.
Petrlik, J. — Zdpotocky, M. 1992: Horka u Kuclma, okr. Teph'ce — nove praveke vysinne Sidliste
v Podki'usiiohori, Archeologioke rozhledy 44. 10—28.
Pic, J. L. 1899: Starozitnosti zeme ceske. Dfl I, sv. 1. Praha.
Pleiner, R. a kol. 1978: Pravelce dejiny Cech. Praha.
Pleinerovd, L 1960: Uneticke pohfebiste a osada v Blsanech u Loun, Pamatky archeologicke 61,
488-526.
— 1980: Kultovm objekty z pozdni doby kamenne v Brezne u Loun, Pamatky archeologicke 71,
10-60.
— 1990: Dva eneoliticke dlouhe domy z Bfezna, Pamatky archeologicke 81, 255—274.
Pleinerovd, I. —Novak, P. 1966: Dalsipraveke nalezy z Blsan u Loun, Archeologicke rozhledy 18, 718,
723-725.
Pleslovd—Stikovd, E. 1972: Eneoliticke osidleni v Lysolajich u Prahy (s prispevkem B. Soudskeho),
Pamatky archeologicke 63, 3—141.
— 1981: Chronologic und Siedlungsformen der Rivnac—Kultur und Kugelamphorenkultur
Bohmens, Jahresschrift f. mitteldeutsche Vorgeschichte 63, 159—171.
Rulf, J. 1984: Pfispevek k poznani neoliticke kostene Industrie v Cechach, Archeologicke rozhledy 36,
241-260.
Spennemann, D. R. 1984: Burgerroth. Eine spatneolithische Hohensiedlung in Unterfranken. BAR
Internal. Ser. 219.
Zdpotocky, M. — Dobes, M. v tisku: Sidliste kultury kulovitych amfor z Lovosic—Schwarzenberske
cihelny, Pamatky archeologicke.
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Grubenhaus der Rivndc—Kultur in Bfezno bei Louny. 1. Einfuhrung,
2. Beschreibung des Objcktes, 3. Funde tuid deren Datierung (3.1. Keramik, 3.2. Knochcn— und
Geweihindustrie, 3.3. Steinindustrie), 4. Funktion und Untergang der Hiitte, 5. Hiittenkonstruktion
und Haustypen in der Rivnac—Kultur, 6. Lage im Terrain und Problematik der Struktur von
Flachsietllungen wahrend der Rivnac—Kultur. — Das der Rivnac—Kultur zuzuordnende Grubenhaus
(Haus XC) ist das einzige Objekt, das bei der GroBflachengrabung in Bfezno freigelegt wurde. Das
flache Objekt vom regelmaBigen qudratischen Grundriss (4,2 x 4,2 m), mil vier Eckpfosten und Reihen
kleiner Pfostengruben langs der Inneseiten des Objektes entspricht den typischen Bauten der
Rivnac—Kultur, und zwar der Variante 2/b, d. h. es handelt sich um ein Grubenhaus mil Resten der
Pfostenkonstruktion. Im SW—Teil des Objektes befand sich eine runde Feuerstelle. Es ist nicht problematisch, eine Vorstellung uber die Konstruktion und das Aussehen des Baus zu gewinnen. Es handelte
sich um ein Objekt leichterer Konstruktion mit Eckpfosten mil einem Durchmesser von 10—12 cm, die
mil Pietten verbunden waren, auf die der Dachstuhl aufsetzte. Nach dem quadratischen Grundriss
und Abwesenheit weiterer Tragbalken — auBer den in den Hausecken — geurteilt, kann ein zeltartiges
298
/. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
Dach angenommen werden. Die Hauswande waren geflochten, mil Lehmbewurf verputzt. Im Falle des
Eingangs werden mehrere Alternative!! in Erwagung gezogen. Hinsichtlich der angenommenen
Wandliiihe (140 cm) des Oberbauteiles konnte die Gesamthiihe im Dachgipfel etwa 350^100 cm vom
FuBboden des Objektes aus erreicht haben, annahernd 300 cm von der Oberflache aus. Die
Hausflache machte 18 m^ aus.
Das Objekt ist anhand einer zahlreichen Keramikkollektion datiert — 284 Scherben, davon
gehoren fast alle der Rivnac—Kultur an, Abb. 5, 6. Diese ist von mehreren Typen hier vertreten, die
auf Flachland— sowie Hohensiedlungen gangig sind und samtlich in die klassische Etappe dieser Kultur
datierbar (Kriige mil Ansa—Lunata-Henkeln, Schiisseln, Morsebecher, Vorratstopfe). Zwei Scherben
(Abb. 5: 17, 6:1) lassen sich ihrer Qualitat nach als Produkte aus dem Bereich der Kugelamphorenkultur - ein Hinweis darauf, dass die Bewohner mil der Population der KAK im Kontakt waren, und zwar
sowolil direkt (Import eines Gefafies mil ringartigem Boden aus dem KAK—Bereich), als auch indirekt
(Anwendung der Topfertechnologie der KAK bei der Herstellung vom typischen Vorratstopf des
Rivnac-Typus). Eine solche Feststellung ist nicht iiberrasehend, denn ein zuverliissiger Beleg der
Beriihrung beider Kulturen ist auch aus dem nahen Blsany bekannt (Hrala — Simunek 1964; zur
Mogleichkeit der Existenz eines sefbststandigen Siedlungshorizontes der KAK in NW-Bohmen und
seines Zusammenhangs mil der Rivnac—Kultur vgl. Petrlik — Zdpotocky 1992; Dobes 1993).
Die Kollektion der Knochengegenstande besteht insgesamt aus 70 Stiicken. Davon sind 25 Stuck
Industrie (1 flache Scheibe Abb. 7: 1, Geweihdolch Abb. 7: 3, Pfeilspitze 7: 2 und 22 Cerate — Spitzen,
Pfrieme, kleine Meifiel Abb. 8). Die iibrigen 35 Spane und Bruchstiicke erweisen den Charakter von
Halbfabrikaten oder Werkstattabfall. Pfeilspitzen wie auf Abb. 7: 2 sind schon von Hohensiedlungen
bekannt und gehoren zu denen wenigen Elementen der materiellen Kultur, welche die siidosth'ch orientierte Rivnac—Kultur mil den zeitgleichen Gruppen im W und NW von Bohmen verbinden. Wohnobjekte mit so zahlreichen Kollektionen der Knochenindustrie sind schon aus mehreren Siedlungen
der ftivnac—Kultur bekannt, wobei die aus der Hiitte in Brezno am zahlreiehsten ist. Die Menge
der Knochenindustrie ist auch bei aiideren Kulturgruppen des Badener Spa'thorizontes allgemein
auffallig. Gelaufig denkt man an spezialisierte Werkstatten. Diese Deutung kann man auch fur unser
Objekt akzeptieren.
Die Fundumstande in Brezno stellen eine umfangreiche Freilegung dar (eine kontinuierlich freigelegte Flache von 4,30 ha, anknupfende Sondierungen 3,64 ha) und zeigen, dass das Grubenhaus der
Rivnac—Kultur wahrscheinlich ein alleinstehendes, isoliertes Objekt hier war. Die hiesige Lage erweckt
die Vorstellung, dass die Besiedlung aus einzelnen in der Landschaft diinn verstreuten Wohnbauten
bestehen durfte, hier konkret auf dem Flachfeld der Terasse am rechten Ufer des Eger—Flusses. Auf
die Moglichkeit einer anderen Modellsituation, namlich auf die Existenz der Hausgruppen, wenn auch
sehr lockeren, weisen Funde aus dem nahen Blsany hin.
Deutsch von H. Salacovd
I. Pleinerovd — M. Zdpotocky: Polozemnice ...
299