17 - Starý zákon

Starý zákon
• bible <= řec. biblos = kniha a biblia = knihy přes latinu do všech jazyků
• nejstarší tradice byla ústní
• písemně byl SZ zachycován průběžně cca mezi 1000 př. Kr. a posledním stoletím př.
Kr.
• čtení obtížné, protože hebrejská abeceda má jen souhlásky
• později, když se bibl. hebrejština stala již jen bohoslužebným jazykem byla vytvořena
tzv. „punktace“, kdy se dělaly pomocí určitých teček a znamének poznámky
k jednotlivým písmenům, které určovaly, jak celá slova číst, aby bylo čtení jednotné a
zachované
Jazyk
• biblická hebrejština (pozor: je trochu jiná než hebrejština starověká a moderní, byla
to nejstarší forma spisovné hebrejštiny, která byla biblickými texty zakonzervována)
• některé deuterokanonické knihy byly psány řecky
Orientace
• celý Starý zákon, neboli Židovská bible se kvůli lepší orientaci v textu dělí na menší
části, které lze lépe lokalizovat:
o knihy
o kapitoly
o (perikopy – odstavce nebo samostatné příběhy, které když pomineme širší
kontext, dávají smysl samy o sobě – neužívá se pro lokalizaci uvnitř bible)
o verše (příp. věty)
• text se uvnitř bible lokalizuje pomocí zkratky: zkratka knihy číslo kapitoly,číslo verše
(pozn.), např.
o Iz 5,20 = kniha Izaijáš, pátá kapitola, dvacátý verš
o 1Pa 1,24-27 = I. Paralipomenon, první kapitola, dvacátý čtvrtý až dvacátý
sedmý verš
o Gn 2,1n = Genesis, druhá kapitola, první verš a verš následující
o Ex 26,20nn = Exodus, dvacátá šestá kapitola, dvacátý verš a verše následující
(několik dalších, které ještě k citovanému textu logicky přísluší)
• počet knih: 39 – Palestinský kánon (resp. 22, některé jednotlivé knihy pal. kánonu se
dle žid. tradice nerozdělují, ale tvoří jeden celek); 46 – Alexandrijský kánon
Rozdělení
Židovské rozdělení
• vychází z palestinského kánonu – dělení na tři části
• používané i křesťany, zejména ev. denominacemi, používáno rel. často
• podle tohoto dělení se někdy židovská bible nazývá Tenak
• Tenak = akronym z počátečních písmen Tóra, Nebíím, Ketúbím = Zákon,
Proroci, Spisy
• Tóra – pět knih Mojžíšových – též Pentateuch, Zákon
o I. Mojžíšova – Genesis
o II. Mojžíšova – Exodus
o III. Mojžíšova – Leviticus
o IV. Mojžíšova – Numeri
o V. Mojžíšova – Deuteronomium
1
•
•
Nebíím – Proroci – knihy, které podle ústní tradice napsali proroci
o Přední proroci (dějepravné knihy)
Jozue
Soudců
I. – II. Samuelova
I. – II. královská
o Zadní proroci
Velcí proroci
• Izaijáš
• Jeremiáš
• Ezechiel
Malí proroci
• 12 proroků: Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš,
Nahum, Abakuk, Sofonijáš, Ageus, Zachariáš, Malachiáš
Ketúbím – Spisy – ostatní literatura různé povahy – moudrost, poezie, příběhy,
historie, modlitby, atd.
o Žalmy
o Jób
o Přísloví
o Píseň písní
o Rút
o Pláč
o Kazatel
o Ester
o Daniel
o Ezdráš
o Nehemjáš
o I. – II. Paralipomenon – (Letopisů)
Dělení křesťanské
• vychází z alexandrijského kánonu – septuaginty (XLL) – dělení na čtyři části
• protože rané křesťanství přejalo právě XLL, proto je toto dělení přidružováno více ke
křesťanství
• dělení: 5 knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné
knihy, prorocké knihy
• děleno dle hlediska včera – dnes – zítra
• Pentateuch = Tóra
• historické spisy
o Jozue
o Soudců
o I. – II. Samuelova
o I. – II. královská
o I. – II. Paralipomenon
• mudroslovné knihy = Ketúbím bez knihy Daniel
• prorocké knihy = Nebíím bez historických spisů + Daniel
Kanonizace
•
•
•
nejprve pro jistotu, co je to kánon?
původní význam řec. kanón je třtinová hůl, odvozeně pravítko, měřítko,
pravidlo či normu
v našem případě kánon značí vymezený soubor autoritativních spisů, čili co
závazně do SZ (resp. NZ) patří a co ne
2
Deuterokanonické knihy
• to jsou ty, které se nachází pouze v alexandrijském kánonu – typicky v katolických
biblích, nikoliv v evangelických
• !nejsou to knihy, které by do bible zásadně nepatřily! – jediná jejich vlastnost je, že
je obsahuje jen jeden ze dvou možných kánonů a to je vše!
• Tóbijáš, Júdit, Kniha moudrosti, Sírachovec, Báruk, I. – II. Makabejská + přídavky
k Ester a přídavky k Danielovi
Vznik SZ kánonu:
• zjednodušíme-li situaci, tak známe dva kánony – Palestinský a Alexandrijský
• Alexandrijský obsahuje i deuterokanonické knihy a je užíván ŘK církví
• Palestinský je kratší právě o ty deuterokanonické spisy a je užíván
protestantskými církvemi
• deuterokanonické spisy jsou takto nazývána ŘK, pravoslavní je nazývají
nekanonické a protestanté apokryfy
• Palestinský kánon byl ustaven v Jamnii ve škole rabiho Jochanana ben Zakkai,
kam byla Gamalielem II. svolána synoda, která tento kánon mezi roky 90 a
100 ustavila
• Alexandrijský kánon vyplývá ze vzniku Septuaginty (LXX), tedy řeckého
překladu SZ, který vznikl mezi 3. a 1. stoletím př. Kr. v egyptské Alexandrii –
obsahuje tedy ty spisy, který byly zahrnuty do LXX, tzn. i spisy
deuterokanonické
• LXX byla určena pro Židy žijící mimo Palestinu, kteří již nebyli schopni číst
hebrejský text a se vznikem křesťanství se stala biblí pro křesťany
• v okamžiku, kdy jí začali používat křesťané, přestávali LXX Židé pomalu
používat a se vznikem Palestinského kánonu v zásadě přešli na užívání kánonu
nového
• protestanté používají Palestinský kánon, protože právě ten se definitivně
prosadil v Judaismu
Žánry SZ
• mýtus – starověký literární žánr, který svým příběhem vůbec nechce
postihnout „jak“, ale mnohem více „proč“ => v jeho zájmu naprosto není
přírodovědný popis skutečnosti v našem pojetí, ale snaží se na příběhu
vysvětlit, proč, co a jak je – není tedy možné z našeho pohledu tvrdit, že
mýtus není pravda, např. výpověď, že příběh o stvoření nebo zmatení jazyků
je nepravdivý nemá smysl, autor totiž vůbec ani nechtěl vytvořit fyzikální teorii
vzniku světa (nejvíce Genesis)
• příběhy – příběhy praotců, legendy, historie – často nebylo úmyslem události
přesně historicky popsat, ale spíše interpretovat – proto se můžeme často
setkat s historickými rozpory i uvnitř bible
• přísloví – obecně platné zásady nebo zkušenosti převážně mravoučné povahy
• legislativní texty – zákon a různá právní a kultická ustanovení (Exodus,
Leviticus, Deuteronomium)
• poezie – žalmy, Píseň písní
• proroctví – nejedná se o předpovídání budoucnosti, mnohem více se prorocké
texty snaží připomínat kdo je Hospodin, náboženské závazky Izraele,
přicházejí s nadějí i káráním často s výhledem k lepším zítřkům – celkově se
snaží o nápravu nějaké situace
3