Almanach Střediska Radost a Naděje

Transkript

JUNÁK- Svaz skautů a skautek ČR
STŘEDISKO
RADOST A NADĚJE BEROUN
1990 - 2012
Znak města Berouna
STŘEDISKO
RADOST A NADĚJE BEROUN
1990 - 2012
v STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN 1990 – 2012 v
vydalo středisko Radost a Naděje Beroun 212 04 – duben 2013
v Zpracovali: Jaroslav Vaněk – Kelly, Jan Franta – Frantík, Petr Čapla - E.T.,
Marie Skuhrovcová – Myška, Kristýna Kodrasová – Týna, Jiří Hazuka – Siki,
Jakub Kodras DiS.
v Konečná redakce: Jan Franta – Frantík.
v Adresa redakce:
Skautské středisko č. 212 04 - Radost a Naděje Beroun
Seydlovo nám. 24, 266 01, Beroun
(e-mail: [email protected])
Evidenční číslo: 212 04; IČO: 47559390; Bankovní spojení: 164329638/0300
v Určeno pro vnitřní potřebu.v Neprodejné.v
STŘEDISKO RADOST A NADĚJE BEROUN 1990 - 2012
SLOVO NA ÚVOD
Milí skautští přátelé,
středisková rada skautského střediska Radost a Naděje se rozhodla, že je třeba sepsat
historii či paměti svého střediska i jednotlivých oddílů pro současné i budoucí skauty a skautky,
aby měli tu možnost dozvědět se a opřít se o to, co toto středisko vybudovalo; dozvědět se o
malých či velkých odlescích či stop její činnosti.
Úkol přesvědčit jednotlivé vůdce oddílů nebyl vůbec jednoduchý. Rok jsme se potáceli
s přesvědčováním, že toto dílo je dobré a že ponese dobré ovoce. Ti, co sepsali tyto řádky pro
nás i pro Vás, sdělili: „Děkuji Ti, že jsi mě „donutil“ a „přesvědčil“ to napsat. Ani jsem netušil(a),
co jsem všechno již s oddílem zažil(a). Dalo mi to novou chuť a sílu dělat s oddílem a pro
oddíl.“
Nechť jsou všechny tyto řádky pro Vás pramenem dobrého poznání o historii skautského
střediska Radost a Naděje a jsem rád, že jsme Vám jej mohli touto formou představit.
Jan Franta – Frantík
zástupce vedoucího střediska Radost a Naděje
3
Stručný historický přehled vývoje skautského střediska „Radost a
Naděje“ do roku 1999 z ruky bratra Kellyho
Koncem roku 1989 v rámci velkých společenských změn dochází k obnově činnosti
skautského hnutí. V berounském regionu dochází k obnově oddílů a středisek Junáka. Těžiště
tohoto skautského dění je přirozeně v Berouně. Kolem Vánoc téhož roku vzešla iniciativa od
bratra Libora Bulína, duchovního správce berounské farnosti – založit skautský křesťanský
oddíl a přislíbil mu plnou podporu. Výzva byla určena adresně nejen skautským činovníkům
berounské farnosti, ale celé křesťanské veřejnosti. Tak se z jara 1990 začali hlásit první
zájemci. Ujala se jich sestra Jana Vaňková – Indián a přivedla smíšený oddíl (družinu dívek a
družinu chlapců) k červnové registraci. Okrsková kancelář Junáka zaregistrovala oddíl jako 1.
oddíl římskokatolických skautů se sídlem v Berouně a přičlenila jej ke středisku Miloše
Seiferta. Oddíl se schází v prostorách berounské fary a navazuje na dávnou tradici, která sahá
až do 30. let první republiky, kdy v Berouně pracovaly oddíly stejného duchovního zaměření.
Byl to dívčí oddíl, který vedla učitelka sestra Krotilová a chlapecký, který vedl profesor bratr
Láb.
Náš oddíl tábořil v létě 1990 v jižních Čechách „Na blatech“. Tábor vedla Jana Vaňková a
Pavel Kodras – Černá Noc. Jako duchovní rádce zde působil bratr Valentin Karol Laburda
O.P. (dominikán).
Po táboře nastal příliv nováčků. Ukazuje se nutnost založit vlastní středisko, samostatné,
disponující právní subjektivitou, samosprávné s vlastním hospodařením. Dne 8. listopadu
1990 schází se skupina dobrovolníků – aktivistů – skautů, naplnit tento záměr. Bylo tedy
založeno skautské středisko se zdůrazněnou duchovní výchovou a oldskautský oddíl, kteří
utvořili všichni přítomní – v zakládací listině! Oldskautský oddíl, později obdrží číslo 201, má
být oporou a garantem střediska. Většina jeho členů prošla skautskou výchovou a všichni byli
věřící. Dle prezenční listiny byli přítomni sestry Jana Vaňková – Indián, Martina Vaňková –
Svižník, Marie Hlaváčková, Marie Novotná, Anna Prokopová, Jana Čaplová, Věra Votápková a
Petra Kodrasová dále bratři: Libor Bulín, Jaroslav Vaněk – Kelly, Jaroslav Goldmann – Atom,
Miloš Palkoska, Ludvík Svoboda – Luiggi, Přemysl Sedlák – Štika, Stanislav Míka, Miloš Vrba,
Pavel Kodras – Černá Noc, Eduard Čapla a Vítězslav Nezval. Celkem tedy 19 oldskautů a
oldskautek. Středisko obdrželo číslo „4“ v berounském okrsku, člení se do 3 oddílů oldskautský s číslem „201“, oddíl dospělých. Dále oddíl chlapecký (skauti a vlčata) „4“ a oddíl
dívčí (skautky a světlušky) s číslem „2“. Byl přijat návrh bratra Kellyho, aby název střediska
zněl „Radost a Naděje“ (Gaudium et spes) podle názvu konstituce 2. Vatikánského koncilu –
„O životě církve v dnešním světě.“ V myšlence této konstituce je církev vstřícná a
4
chápající, tolerantní, ekumenická a otevřená. Středisko je tedy „křesťanské se
zdůrazněnou duchovní výchovou, ale zároveň otevřené všem vyznáním a všemu
stvoření.“ Bylo dovoleno, aby klubovní činnost mohla být v areálu fary.
Vůdkyní střediska byla zvolena a funkcí byla pověřena Jana Vaňková, jejím zástupcem
bratr Libor Bulín. Organizačním zpravodajem a výchovným zpravodajem všech tří kmenů
schválen bratr Jaroslav Vaněk.
Další období bylo poznamenáno drobnou mravenčí prací. Počet členů stoupal, ale bylo
málo vedoucích pracovníků. Mladší členy vedli sami – Indián, dívčí oddíl a Kelly chlapecký.
Nastal čas pozvolného dospívání, byl zorganizován „rádcovský kurz“ – počet absolventů byl
uspokojivý (12 osob). Zvětšil se též objem oldskautského oddílu a všichni jeho členové složili
v kapli (ještě v 1. poschodí budovy fary) slavnostním způsobem činovnický slib.
Nebylo zapomínáno ani na skautské symboly a tradice. Středisko dostalo znak a vlajku.
Vše vzorně navrhl bratr Atom. Vlajku vyšila a zhotovila s pečlivostí jí vlastní, sestra Ivana
Trunečková – Kárka.
Časem se ozval i střediskový pokřik – totemový nápis z totemu dejvických skautů (upravil
Kelly).
„Buďme svorni! – Nepřítel čeká – Spojme sílu paží s odvahou srdcí – aby nás smrt
nestihla v otroctví a holubici míru nezadávil dravec“.
Znak 201. OS zplodili společně – Kelly, Grizzly a Atom. Objevili se první vedoucí –
z nejobětavějších sestra Marie Hlaváčková, která absolvovala činovnický kurz v Německu. Ve
středisku pracovala po léta. Z mladších u vlčat se objevil bratr Antonín Pečený, bratr Jan
Hašler – Háša, sestra Ivana Vašků – Baretka (roz. Langhammerová), bratr Antonín Chadima a
bratr Jiří Zikmund – Balů. Světlušky vedla též dlouhou dobu sestra Lenka Čaplová – Šťovka a
skautky sestra Eva Hazuková – Viky. U oldskautů zářila jako vůdkyně sestra Plecitá – Mikra –
vedla osobně řadu výprav a poutí hlavně dospělých. Mezi nejobětavější činovníky střediska
patří i dnes sestra Jitka Bulínová – Hakina, známe ji z kurzů a závodů, ale hlavně z jejího
působení na letních táborech.
Z duchovních rádců je třeba připomenou činnost bratra Karola Laburdy – Valentina a
samozřejmě Libora Bulína a Michaela Špilara. Jejich podíl při skautské i duchovní formaci dětí
i dospělých oceňujeme vysoce jako příkladný a vzorný.
Středisko též dostalo (propůjčením) skautský dům se 4-mi klubovnami a sociálním
zařízením – dobře vybaveným. Předání domu, jakož i posvěcení střediskové vlajky a kluboven
provedl osobně za přítomnosti dalších duchovních ústřední duchovní rádce bratr František
Václav Lobkowitz. Mohli bychom jmenovat bezpočet akcí skautského, kulturního a duchovního
5
charakteru, kterými středisko žilo. Tradičními se staly svatojiřské mše (pro celý okrsek),
slavnostní ohně s bohatým programem (i pro veřejnost) a divadelní představení, a to v kostele
i v klubovně. Pro nejmenší pak mikulášské besídky, loutkoherní představení i vánoční besídky
pro všechny. Stejně tak jsme slavnostně prožívali společně „Den zamyšlení“ – 22. únor, a to
každoročně.
V rámci „Desetiletí duchovní obnovy“ účastnili se pravidelně každý měsíc skauti a skautky
střediska v roce sv. Ludmily poutí na Tetín, které vedl osobně otec biskup Lobkowitz. Taktéž
poutě na Sv. Horu a k sv. Jiří na Tmaň se těšily se značné pozornosti. V roce 1993 se od 4.
chlapeckého oddílu oddělila a osamostatnila 5. smečka vlčat.
V roce 1995 nás opustil náš drahý bratr Jaroslav Goldmann – Atom. A tak zažilo
středisko bohužel „první“ veliký skautský pohřeb.
Postupem času, kdy okrsek začal organizovat činovnické kurzy, byl získávání skauti a
skautky v roverském věku do těchto kurzů stále ve větší míře. Objevili se též první absolventi
lesních škol. Letní tábory jako vyvrcholení celoroční skautské práce těšily se zájmu téměř
všech. Hmotná dostupnost a systém slev to plně umožňovaly. Středisko tábořilo každým
rokem v létě a mnohdy organizovalo i zimní pobyty na horách. Táborů proběhlo celkem 10, a
to „Na blatech“ (1990), v Domaslavi (1991), ve Strašicích (1992), „Na Dračici“ v Rapšachu 4x
(1993, 1994, 1995, 1996). Další tři tábory proběhly v Mrtníku u Komárova a to v letech 1997,
1998, 1999. V roce 1996 dosáhl počet členů střediska téměř stovky.
Středisko se podílelo na skautské výstavě v místnostech Okresního muzea v roce 1992 –
„80 let berounského skautingu.“ Vlastní skautskou výstavu původně publikovanou jako
dvoudenní museli pořadatelé pro velký zájem o týden prodloužit.
Skauting měl beze sporu lví podíl na další formaci našich činovníků. Dva z našich řad byli
povoláni k duchovní službě – Martina Vaňková jako sestra Marie Johanka do dominikánského
řádu a Jiří Zikmund jako bratr Hugo do řádu premonstrátského. Oba pracují skautsky nadále.
V roce 1996 se stala drtivá většina členů střediska (po absolvování zvláštní křesťanské
zkoušky) nositeli liliového kříže.
Pochopitelně ani středisko se nemohlo vyhnout dalším společenským změnám. V roce
1996 byli sestra Jana Vaňková a bratr Jaroslav Vaněk vyznamenáni povoláním do řad
Svojsíkova oddílu jako uznání za 50 let nepřetržité aktivní skautské práce. Na podzim téhož
roku po 7leté činnosti ve vedení střediska dali k dispozici oba své funkce s tím, aby i mladším
bylo umožněno prokázat své vůdcovské schopnosti, a to zcela samostatně a podle vlastních
představ.
6
V září 1996 byla do funkce vedoucí střediska zvolena sestra Eva Hazuková – Viky. Vedla
úspěšně středisko až do prosince 1998, kdy na svou funkci z důvodů převážně rodinných
rezignovala.
25. února 1998 náhle zemřela sestra Jana Vaňková, a tak jsme bohužel zažili druhý velký
skautský pohřeb. Naše skautská rodina, ale i veřejnost berounská a pražská (kde působila též)
se s ní důstojně rozloučila 6. března 1998 v kostele Sv. Jakuba v Berouně a posléze ve Sv.
Janě pod Skalou, kde byla pochována.
A tak jsme se dostali až tam, kde jsme byli na začátku – k prvnímu táboru 1990. Tady se
objevuje poprvé jméno bratra Pavle Kodrase – Černá Noc; ten byl v prosinci 1998
střediskovým sněmem zmocněn vedením střediska – a historie střediska pokračuje.
Říjen 1999
Jaroslav Vaněk - Kelly
2003 - 2006
V roce 2003 po Pavlu Kodrasovi byla sněmem zvolena nová vůdkyně střediska Lenka
Čaplová – Štovka. Od září do listopadu v roce 2006 pomáhal při vedení oddílu skautů Tomáš
Petříček – Ninja.
2007
Sněmem dne 23. 11. 2007 se ujímá své funkce nová vůdkyně střediska: Hana Burešová –
Hanýsek, jejím zástupcem je Pavel Petříček – Rafika. Střediskovou radu tvoří Jan Franta Frantík, Jan Marek a Lenka Čaplová - Šťovka. Revizní komise: Eva Hazuková – Viky, Klára
Švandová - Vydra a Soňa Doubková. V prosinci 2007 byl vůdcem OS jmenován Tomáš
Petříček – Ninja.
2008 - 2009
LP 2008 dne 10. července nás opustila sestra Blanka Horáková – Sova. Skauti a skautky
našeho střediska se s ní přišli důstojně rozloučit při církevních obřadech v kostele sv. Jakuba
v Berouně. V prosinci 2009 byla do funkce vůdkyně oddílu OS jmenována Marie Hlaváčková.
7
2010
Dne 4. 6. 2010 byl poslední dosud konaný sněm střediska. Novým vůdcem střediska byl
zvolen Lukáš Klimovič a jeho zástupce Jan Franta – Frantík; členy střediskové rady tvoří
Robert Žárský – hubert, Jan Marek a Lenka Čaplová – Šťovka. Revizní komise: Jan Kebrle a
Eva Hazuková - Viky.
„Nově zvolené vedení střediska.“
Jan Marek/Robert Žárský – hubert/Lenka Čaplová – Šťovka
Lukáš Klimovič/Lukin/Jan Franta – Frantík/Jan Kebrle – Kéba
(červen 2010)
foto - Jiří Hazuka - Jerry
Během tohoto roku jsme se snažili psát do farního časopisu, roznášeli jsme Betlémské
světlo, pomáhali jsme na Tříkrálové sbírce (4894 Kč), pomáhali jsme na Hrnčířských trzích,
účastnili jsme se závodů vlčat a světlušek a do krajského kola se probojovala jedna šestka
vlčat (modrá) a jedna šestka světlušek (zelená).
2011
V roce 2011 muselo středisko uzavřít novou nájemní smlouva mezi farou a skauty na rok
s vyšším nájmem a zálohami na energie. Našeho střediska se bezprostředně dotýkaly i tyto
události viz níže jmenované: zemřela Jana Konrádová – manželka vůdce oddílu lvíčat Pavla
Konráda – Drobečka (prosinec 2010); byla obnovena celostředisková pouť na Tmaň k poctě
sv. Jiří zakončená mší v kostele (duben 2011); středisko udělalo svou první burzu skautských
a tábornických potřeb – vděčíme za ní Evě Hazukové – Viky a Jiřímu Hazukovi - Jerrymu
(květen 2011); vdala se Lenka Čaplová – Šťovka (bývalá středisková vůdkyně) za Petra
8
Kulhánka (červen 2011); Frantíkovi se v době letního tábora narodila 3 dcera – Magdaléna
(červenec 2011); Skautská svatba Pavel Konrád ml. - Dominika Kodrasová (říjen 2011).
2012
Rok 2012 přinesl tyto události, které jsou potřeba zmínit: zemřel Ladislav Kříž, dlouholetý
činovník junáckého okresu (březen 2012); celostředisková pouť na Tmaň k poctě sv. Jiří
zakončená mší v kostele (duben 2012); Skautská svatba Petr Čapla - E.T. – Martina Hejlková
(červen 2012); Skautská svatba Marie Stielová - Myška – Michal Skuhrovec (srpen 2012).
V neposlední řadě je v tomto roce třeba zmínit úspěch oddílu světlušek našeho střediska.
Tento rok se konaly závody vlčat a světlušek. Ze základního kola postoupily dvě naše družiny
našeho střediska Prvosenky a Pampelišky do krajského kola konané v Milíně u Příbrami.
Každý okres reprezentovaly dvě hlídky a z těch všech se naše hlídky umístily na prvním a
druhém místě. Zvítězily Pampelišky nad Prvosenkami. Pampelišky (ve složení – Eliška
Kordová, Anička Lidmilová, Anička Benešová, Anetka Léblová, Denisa Léblová a Alžběta
Veverková) tedy postoupily do celostátního kola konané v Litvínově, kde získaly 7. místo. Toto
je historický úspěch našeho střediska a velký dík patří vůdkyním Marušce Stielové – Myšce,
Hance Klimovičové – Rajčátku a Lence Krejčové - Myšlence.
Tábory našeho střediska konané do současnosti
„Na
blatech“
(1990),
v Domaslavi (1991), ve Strašicích
(1992), „Na Dračici“ v Rapšachu
(1993-1996),
v Mrtníku
u
Komárova (1997-99), U Temelína
(2000), 2001 se tábor nekonal, U
Temelína
(2002)
(v
ČR
byly
povodně), Mrtník (2003), Hutě
pod Třemšínem (2004 - 2006),
Kočovský mlýn u Kladrub (2007),
Chrást
u
Plzně
(2008),
Na
Pelechu - Milín - Stěžov (2009),
„Společné focení – Tábor 2012 – Městečko u Křivoklátu.“
(červenec 2012)
foto – Dan Průša st.
Libež u Vlašimi (2010), Městečko u Křivoklátu (2011 a 2012).
9
PŘEHLED STŘEDISKOVÝCH VŮDCŮ A JEJICH ZÁSTUPCŮ
rok 1990 – rok 1996
Jana Vaňková – Indián (středisková vůdkyně) / Libor Bulín (zástupce vůdkyně střediska)
září 1996 – prosinec 1998
Eva Hazuková – Viky (středisková vůdkyně) / Jiří Hazuka st. – Jerry (zástupce vůdkyně střediska)
10
prosinec 1998 – rok 2003
Pavel Kodras – Černá Noc (střediskový vůdce) / Eva Hazuková – Viky (zástupce vůdce střediska)
rok 2003 – rok 2007“
Lenka Čaplová – Šťovka (středisková vůdkyně) / Pavel Petříček – Rafika (zástupce vůdkyně střediska)
11
23. listopad 2007 – 4. červen 2010
Hana Burešová – Hanýsek (středisková vůdkyně) / Pavel Petříček – Rafika (zástupce vůdkyně střediska)
4. červen 2010 – rok 2013“
Lukáš Klimovič – Lukin (střediskový vůdce) / Jan Franta – Frantík (zástupce vůdce střediska)
12
FOTKY KNĚŽÍ
Ti, kteří se více či méně podíleli na formování členů našeho skautského střediska.
„Libor Bulín“
„Karol Laburda“
„Josef Pecinovský“
„Michael Špilar“
13
„Benedikt Hudema“
„Michal Němeček“
„Cyril Kubánek“
„Radim Cigánek“
„Petr Bouška“
14
SVĚTLUŠKY
Jak to vlastně začalo? Kdysi bylo, nebylo…
„U táborové brány - tábor Chrást u Plzně.“
(léto 2008)
foto – archiv střediska R&N
Za všechno mohou Světýlka… aneb období let 2005 - 2008
V září 2005 vznikla ve středisku Radost a naděje
dívčí družina Světýlek, pro holčičky předškolního věku.
Z počátku jsem je vedla sama a nebylo nás třeba víc,
protože první rok byly pouze čtyři členky – Daniela
Kodrasová, Simona Šustrová, Karolina Callaghanová a
Tereza Macourková. Schůzky jsme měly každý týden a
rády jsme si
na nich hrály,
vyráběly co se
„Společná hra - tábor Chrást u Plzně.“
(léto 2008)
foto – Myška
dalo, objevovaly přírodu a učily se věci, které jako
Světlušky budeme potřebovat! Kromě schůzek jsme
také podnikaly výpravy do okolí Berouna. Vzpomínám
si, že naší prvním cílem byla Vraní skála u Svaté.
„Tahle bydlíme - tábor Chrást u Plzně.“
Marta Štorkánová/Barbora Hamouzová
(léto 2008)
foto – Myška
Ve školním roce 2006 - 2007 se nám Světýlka
rozrostla (cca 10 dětí) a společně s Kristýnou
Kodrasovou (Pípou) jsme se plně pustily do činnosti.
15
V následujícím roce 2007 - 2008 se počet opět nepatrně navýšil (cca 12 děvčat) a byl to
také první rok, kdy se Světýlka zúčastnila letního skautského tábora – v tom roce v Chrástu u
Plzně.
A zde, na tomto táboře nastává mezník v dalším vedení dívčího oddílu. Kristýna
Kodrasová se pouští do samostatného vedení Lasiček, Veronika Rejsková si bere na starost
Světýlka a já se pouštím do vedení Světlušek, kam přestupuje také většina děvčat ze
Světýlek. Z útržkovitých vzpomínek a jasných faktů lze dopátrat toho, že v prvním roce tohoto
„rozděleného“ vedení mají Světlušky a Lasičky schůzky ve stejný den – důvodem je dosud
nezletilost Pípy a celková snaha o vzájemnou podporu. Od září 2008 tedy začíná historie
oddílu Světlušek pod mým vedením (Marie Stielová – Myška):
2008 - 2009
V té době čítal oddíl Světlušek patnáct registrovaných členů. Schůzky probíhaly každý
pátek od 16 hodin do 18 hodin v budově kaplanky. Ve stejný čas měly schůzku také Lasičky a
proto se občas některé hry a program vzájemně prolínaly.
Ve vedení oddílu se podílela svou pomocí také oldskautka
Klára Švandová – Vydra a byla zdrojem jak mnohých
nápadů tak především podpory v realizaci programu.
Během tohoto roku se uskutečnily následující výpravy a
akce:
Zářijová
víkendovka
příležitosti
u
berounských
Hrnčířských trhů – přespávání
v klubovně,
poznávací
podvečerní
„Vánoční víkendovka – Beroun.“
Aneta Léblová/Marta Štorkánová/
Alžběta Veverková
(zima 2008)
foto – Myška
Berouna,
hra
v ulicích
večeře
připravená
Lasičkami, řádění a zpěv ve
spacácích a druhý den prodej losů do hrnčířské tomboly a
procházka na Městkou horu a rozhlednu.
Výprava na Děd – podzimní výprava přes Zdejcinu
zaměřená
na
poznávání
podzimních
plodů
neznámých, jedlých i nejedlých.
16
známých
i
„U Teepee – tábor Na Pelechu.“
Adéla Průšová/Ludmila
Altmanová/Markéta Konrádová/
Hana Neumanmová/Marta
Štorkánová/Dominika Kodrasová
(léto 2009)
foto – Myška
Výprava do Srbska – cesta podél Berounky, první sníh v tom roce a trénování
stopařských značek ve sněhu.
Vánoční víkendovka v klubovně společně s Lasičkami – společné kuchtění večeře,
scénky od Lasiček, vánoční nadílka, pouštění lodiček, chystání dobrot pro zvířátka, vyzvednutí
Betlémského světla na nádraží a zdobení stromku pro lesní zvěř.
Oslava Dne sesterství – pozvání oldskautek, vytváření sladkých dobrot a drobných
dárečků pro hosty, společné hry a poznávání jednotlivých světadílů.
Jarní výprava do CHKO – cesta vlakem do Karlštejna a kolem Dubu lesem do Srbska,
práce s mapou a topografickými značkami.
Jarní Hrnčířské trhy
Za Foglarovou Bobří řekou – třídenní víkendová akce na faře ve Vojkově nedaleko
překrásného údolí Bobří říčky – trénování zálesáckých a skautských dovedností – stopování,
uzlování, rytířské souboje, večerní táborák, stezka odvahy a hledání ukrytého pokladu.
Báječně strávené letní dny!
Tábor na Pelechu – Milín u Příbrami – Po
dlouhé době se jednalo o tábor, kdy byly programy
chlapeckého a dívčího oddílu
zcela oddělené.
Společné bylo pouze tábořiště, jídlo a nástupy.
Celotáborová
hra
pod
dívčí
kmen
byla
po
několikaleté pauze motivovaná indiány a indiánským
„Přetahování s Jiřím Hazukou – Sikim;
vícedenní výprava Vojkov.“
(jaro 2009)
foto – Myška
způsobem života.
2009 - 2010
V tomto roce se rozrůstá oddíl Světlušek do –
do té doby - neznámých rozměrů a čítá 23
registrovaných členů. Obnovuje se tak družinový
systém v rámci oddílu Světlušek a vznikají tři
družiny po osmi členech – Červená, Modrá a
Zelená. Na vedení oddílu se nyní podílím já a
občas chodí vypomáhat starší Lasičky, které plní
funkci rádkyň.
„Betlémské světlo – před klubovnou – Beroun.“
(zima 2009)
foto – Myška
17
V tomto roce proběhly následující akce:
Výprava na Vraní skálu – Společná výprava Světlušek a Lasiček na skálu a následně
přes Zdice a návštěvu u Vydry zpět domů.
Cesta do pravěku aneb Vojkov podruhé – Pro velký úspěch víkendovky u Bobří řeky
v minulém roce následuje podobná akce. Tentokrát v duchu cesty do pravěku – stopujeme
raněného mamuta, poznáváme pravěké rostliny, učíme se vařit, vytváříme jeskynní malby a
snažíme se získat oheň v nepřátelském táboře. Opět velice úspěšná akce.
Vánoční víkendovka – Vytváření svítilniček pro Betlémské světlo, vyzvednutí Světla na
nádraží a jeho následné roznášení po berounském náměstí. Vánoční nadílka dětem i
zvířátkům a také originální dárek pro oddíl Světlušek – živá myška Žofka – putovní maskot!
Zimní výprava ze Srbska, přes Kodu na Tetín
Okresní kolo ZVaS v Nučicích u Rudné – Po
dlouholeté pauze jsme se opět zúčastnily za naše středisko
na závodech Vlčat a Světlušek, které pořádalo středisko
Balvan Rudná. Celý den byl motivovaný cestou podle
starého deníku cestovatele a náš oddíl postavil na start
všechny tři družiny. Na druhém místě se umístila a do
krajského kola se tak podařilo probojovat naší Zelené
družině! Zde se také inspirujeme názvy družin ostatních
středisek a vznikají nová jména družin: Zelená družina
Prvosenky, Modrá družina Slunečnice a Červená družina
„ZVaS krajské kolo Milím u Přibrami.“
Maruška Svatošová.
(léto 2012)
foto – Myška
Pampelišky. (Všechny květiny mají žlutý
květ, stejně jako šátky Světlušek).
Krajské kolo ZVaS v Přehvozdí u
Českého Brodu – Zde jsme změřily síly se
Světluškami z celého Středočeského kraje
a společně jsme s nimi prošly kouzelnickou
školu Bradavice. Umístily jsme se až
v druhé polovině zúčastněných hlídek.
„Okresní kolo ZVaS v Nučicích u Rudné.“
(jaro 2010)
foto – Myška
Víkendová výprava po hvězdách z vesmírné základny Senečák – víkendová akce
nedaleko Plzně na skautské základně Senečák za vydatné pomoci Hanky Burešové - Hanýska
18
a Moniky Lokvencové - Brčka. Trénink a plnění odborky Hvězdářka – fungování sluneční
soustavy, jména planet, měsíc a jeho fáze, východ slunce i pozorování souhvězdí v noci a
hraní scének o jejich vzniku.
Tábor Libež u Vlašimi
2010 - 2011
V tomto roce opět přibylo několik nových
členek a oddíl Světlušek tak čítal již 25 členů.
Současně došlo k vytvoření čtvrté družiny –
Oranžová, která dostala do erbu Třezalku. Do
vedení
oddílu
se
současně
hlásí
Hanka
Klimovičová – Rajčátko a společně s Myškou a
občasnou
výpomocí
prostředí
pro
z řad
družinové
Lasiček
činnosti
vytváří
v rámci
oddílových schůzek.
„Výprava ke Sv. Janu pod Skalou.“
(podzim 2010)
foto – Myška
Tento rok se uskutečnily akce:
Výprava směr Svatý Jan pod Skalou – Navštívily jsme hrob zakladatelů našeho
střediska a zúčastnily se programu, který mělo připravené ekologické centrum Kavyl společně
se Svatojánskou kolejí – tvoření postaviček ze zeleniny, soutěže na zahradě, projížďka na
koních a divadelní představení O pejskovi a kočičce.
Návštěva pražské ZOO – Společně s Lasičkami a
odborným průvodcem jsme prožily příjemný exotický den.
Vánoční víkendovka – Tradiční akce s netradiční
sněhovou nadílkou. Vyrábění plakátů pro Betlémské světlo,
kuchtění dobrot pro ptáčky ze zrní a tuku, sněhová bitva na
Městské hoře. Nadílka pro děvčata a scénka od Lasiček
navrch.
Den s Václavem IV. v lesích Křivoklátských – I stalo
se, že mladý král, chtěl si ženu vyvolit. Pozval proto mladé
dámy ze šlechtických rodů na Křivoklát a do blízkých lesů,
„Den s Václavem IV. v lesích Křivoklátu.“
Klára Huková/Kristýna Kodrasová
(zima 2011)
foto – Myška
aby skrze zkoušky zjistil, kterou si vyvoliti má…Tak
začínala výprava Světlušek a Lasiček plná převleků,
19
dvorských intrik, šlechtické laskavosti a dobročinnosti, lovení zvěře a výuky latiny.
Po stopách keltů ke Strádonickému oppidu – Výprava motivovaná původním
obyvatelstvem údolí Berounky.
Celostředisková výprava na Tmaň – U příležitosti
svátku svatého Jiří výprava po oddílech se společným cílem
v bývalém lomu nedaleko Tmaně. Cestou nás čekalo setkání
se zlým drakem a boj s ním se nám protáhl na několik hodin.
Po setkání se zbytkem střediska a několika společných hrách,
jsme se odebraly na mši svatou do kostela sv. Jiří na Tmani.
Výprava do Hudlic – Ze Svaté cestou přes Hudlickou
skálu k domku Josefa Jungmanna a mezizastávkou u Lucie
Stehlíkové – zážitek při krmení králíků, koz a prohánění koťat.
Společná výprava Světlušek a Světýlek.
Lochovické kejkle – Návštěva tematické historické akce,
„ZOO Plzeň - tábor Chrást u Plzně.“
Anna Lukavská
(léto 2008)
foto – Myška
rytířské souboje, divadlo pro děti, malování na obličej, tvořivé dílničky - svíčky, korálky,
malování na kameny, projížďka na ponících.
Tábor Městečko u Křivoklátu
2011 - 2012
V tomto roce nedošlo pouze k rozšíření v řadách dětí, ale do vedení se nově nahlásila
rangers Lenka Krejčová – Myšlenka. Společně s Rajčátkem a Myškou tvořily trojici vedoucí,
které se starají o úctyhodný počet 27 dětí v oddíle Světlušek.
Akce v tomto roce:
Hrnčířské
trhy
–
Tradiční
výpomoc
s prodejem losů do hrnčířské tomboly a netradiční
výlet na rozhlednu Lhotka.
Výprava na Koukolovu horu – Podzimní
výšlap na horu se zastávkami u tajemných bran,
které byly průchozí jen pro ty, kteří se prokázali
„Dopravní hřiště Beroun – příprava na ZVaS.“
(léto 2012)
foto – Myška
skautskými dovednostmi a znalostmi – mapa,
uzlování, rostliny, zákon světlušek apod.
20
Praha – hrob A. B. Svojsíka. U příležitostí Svátku všech svatých dušičková výprava do
Prahy na Vyšehrad – hledání hrobu Svojsíka a jeho výzdoba. Naučná procházka po opevnění,
cesta bludištěm a boj o slovanské hradiště.
Výprava do Brdatek a na Zdejcinu
-
Trénování na závody Vlčat a Světlušek – jarní
květiny, zručnost, šifry a práce se dřevem pod
vedením zkušeného vedoucího Jiřího Hazuky Sikiho.
Okresní kolo ZvaS u Rudné – Účast na
okresním kole pořádaném střediskem Balvan
Rudná, které bylo motivováno piráty. Tento rok
jsme postavily pouze dvě hlídky – Prvosenky a
„Přespávání na farní zahradě – Beroun.“
Aneta Léblová/Alžběta Veverková/Anna Lidmilová/
Marta Štorkánová
(léto 2012)
foto – Myška
Pampelišky. Naprosto nečekaně se obě družiny
umístily na postupových místech – Prvosenky
1. místo, Pampelišky 2. místo. Postupujeme opět do krajského kola!!!
Celostředisková výprava na Tmaň – Tentokrát společně s Lasičkami na tradiční místo
určení.
Krajské kolo ZVaS Milín u Příbrami – Krajské kolo opět motivováno piráty. Obě
postupující hlídky získaly neuvěřitelné první dvě medailové pozice. Tentokrát Pampelišky
1. místo, Prvosenky 2. místo. Poprvé v historii našeho střediska postupujeme do celostátního
kola ZVaS a budeme reprezentovat Středočeský kraj západ!
Přespávání na farní zahradě – Trénování stavby turistických stanů a následné spaní
v nich na farní zahradě, opékání buřtů a druhý
den výprava do Sv. Jana pod Skalou.
Tábor Městečko u Křivoklátu – Přestup
velkého počtu Světlušek k Lasičkám – celkově
přestupuje 10 děvčat, což za poslední roky není
ve zvyku a s celým oddílem tato událost
významně „zahýbala“.
Svatba Myšky – 25. 8. 2012 pomoc a účast
„Svatba Myšky – Beroun.“
(25.8.2012)
na obřadu v kostele sv. Jakuba v Berouně. Od
foto – Alois Vašků
dnešního dne Marie Skuhrovcová – Myška!
21
konec roku 2012 - leden 2013
Po přestupu významného počtu Světlušek
k Lasičkám,
dochází
k úbytku
počtu
dětí
v oddíle. Tento rok je registrováno 17 Světlušek.
Do vedení Světlušek se současně hlásí Anička
Brodinová – Tkanička; Hanka Klimovičová –
Rajčátko přebírá vedení Světýlek po Veronice
Rejskové. O Světlušky tedy pečuje v současné
době Myška a Myšlenka. Tkanička a Rajčátko
občas vypomáhají.
„Odjezd z berounského nádraží na okresní kolo ZVaSu
Milín u Příbrami.“
(léto 2012)
foto – Myška
Proběhlé akce v tomto roce:
Hrnčířské trhy
Celostátní kolo ZVaS Litvínov – Vítězná družina Pampelišek se účastní víkendového
kola ZVaS v Litvínově. Postupující: Anička Lidmilová, Aneta Léblová, Denisa Léblová, Anička
Benešová, Eliška Kordová, Bětka Veverková. Motivováno záchranou podzemního města
Ember - celodenní závodění uprostřed Krušných hor. Jízda na koloběžkách, plavení na loďce,
přednáška o dravcích, bohatý doprovodný program formou netradičních rukodělných činností.
Umístily jsme se na krásném sedmém místě ze čtrnácti dívčích družin!
Vánoční víkendovka – hry, soutěže, zpěv, vánoční zvyky, nadílka v již tradičních
prostorách kaplanky.
březen 2013
Marie Skuhrovcová - Myška
22
VLČATA
Milí skautští přátelé,
Rád bych Vás provedl malým průřezem činnosti oddílu vlčat
střediska Radost a Naděje v Berouně za mého spolupůsobení od roku
2009. Ale pěkně po pořádku.
V roce 2006 jsem se se svou rodinou přestěhoval
z Černošic do Berouna. V Černošicích jsem vedl
vlčácký oddíl a nechtělo se mi po přestěhování
skautování pověsit na hřebík. Mé úsilí zapojit se do
chodu nějaké skautského střediska v Berouně se mi
podařilo hnedle na poprvé a to u střediska Radost a
Naděje. Jedna účast na střediskové radě a už jsem se
zde cítil jako doma. Organizačně jsem vypomohl při
skautském sněmu v roce 2007 a během roku jsem
pomáhal
spíše
organizačně
než
výchovně.
Na
táborech jsem dělal zásobovače a na posledním
z táborů v roce 2009 – tábor „Na Pelechu“ u Příbrami
vypadl vůdce vlčat a místo zásobovače jsem se dostal
„Mauglí a Frantík – vůdcové vlčácké smečky.“
(říjen 2010)
foto - Frantík
opět
k vedení
střediskové
Pavel
vlčat.
radě
Schöberle
střediskovou
radu
Na
v září
první
požádal
–
Mauglí
o
svolení
spoluvedení vlčat s Janem Frantou –
Frantíkem a bylo to jednoznačně
schváleno. Tato dvojice tedy od října
2009 až do současnosti tj. 2013
„Nástup vlčácké smečky – tábor Libež.“
(léto 2010)
pracuje na výchově a činnosti této vlčácké smečky.
23
Hned na počátku naší činnosti se Frantík projevil jako
„přesňák“ a komunikaci s rodiči si vzal na starosti. Mauglí
má správný tátovský přístup a tak tato dvojka se spolu
doplňovala, a ač Mauglí byl jmenován vůdcem a Frantík
zástupcem – nikdy se jeden nevyvyšoval nad druhého a
byli ve skutečnosti vůdci oba dva.
Na počátku toho všeho se musela zavést pravidla pro
rodiče a vlčata. Frantík sepsal „Pravidla vlčáckého oddílu“
i s patřičnými komentáři, které povedou k dobrému rozvoji
a soužití celého vlčáckého oddílu ve vztahu rodič – vlče –
vůdce. Zde uvádíme jejich malý výčet:
„Pečeme si buřtíky.“
(listopad 2010)
foto Frantík
1) Omluva neúčasti z výpravy nebo schůzky.
2) Když je v sobotu výprava, v pátek před ní není schůzka.
3) Choďte včas na výpravu či schůzku.
4) Předepsaná výbava na výpravu či schůzku.
5) Pro rodiče – „Vyzvedávání vlčat ze schůzky či výprav.“
6) Nováčky do oddílu vlčat bereme až po ukončené 1. třídě.
7) Den a čas konaní schůzek.
Jaká je činnost smečky (oddílu vlčat)
Schůzky
Naše smečka má jednou týdně v pátek v době od
17 hodin do 19 hodin schůzku ve své klubovně.
Klubovna se nachází v budově nazývaná „Kaplanka“
na farním dvoře poblíž kostela svatého Jakuba
nedaleko Husova náměstí. Schůzka, která je vedena
starším skautem, oddílovým vedoucím nebo jeho
zástupcem je plná her, pohybu a učení se novým
věcem. Je potřeba nosit vybavení na schůzku (viz
„Vaření na kotlících.“
(duben 2011)
Vybavení na každou schůzku), které bude mít vlče v batůžku.
24
foto Frantík
Výpravy (výlety)
Konají se nejčastěji v sobotu jednou za měsíc. Pokud je na sobotu naplánovaná výprava,
schůzka v pátek před výpravou se nekoná. Chlapci se vydávají někam za město, kde je kromě
nedlouhého pěšího výletu čekají dobrodružné hry, poznávání přírody aj. Informace o srazu,
návratu, dodatečné výbavě apod. se chlapci dozví buď na schůzce (zapíší si jej do zápisníku)
nebo z informačního letáčku, který je poslán pomocí e-mailu rodičům cca 5 dní před
plánovanou výpravou. Sraz a návrat je většinou na hlavním vlakovém nádraží v Berouně.
Vybavení na jednodenní výpravu je uvedené v odstavci Vybavení na jednodenní výpravu.
Vícedenní akce
Konají se většinou v době školních prázdnin. Každoročně pořádá naše středisko 14-ti
denní letní tábor. Je možné, že během roku se udělá nějaká vícedenní výprava, ale rodiče jsou
včas informováni v informačním letáčku o výpravě. Ubytování je zajištěno v nějaké ubytovně,
místnosti, tělocvičně apod.; na letním táboře pod stanem.
Vybavení na každou schůzku
Ø
zápisník (sešit ne blok -> nejlépe vázaný,
čtverečkovaný
či
linkovaný,
formát
A5)
na psaní různých informací, úkolů apod.,
Ø
propiska nebo něco jiného na psaní, co se
hned nezlomí či nevypíše,
Ø
uzlovačka (1,5 – 2 m dlouhé speciální lanko o
průměru asi 5 mm),
Ø
krabička poslední záchrany KPZ – krabička
plná různých drobností, která zachrání a
pomůže, když něco potřebuji,
„Fotíme se po schůzce.“
(září 2011)
Ø
šátek – užíván je na různé veselé hry,
Ø
zavírací nůž,
Ø
Stezka vlčat – žlutý notýsek – vše, co se
chlapec naučí, umí, plní a může setkat,
foto Frantík
Ø
25
skautská průkazka.
Vybavení na jednodenní výpravu
Ø
skautský kroj,
Ø
krojové kalhoty (krátké či dlouhé dle
počasí),
Ø
pevná obuv (kožené kotníčkové),
Ø
batoh na záda (ne chlebník),
Ø
jídlo (doporučuje se jídlo syté – ne příliš
sladkostí a oplatků),
Ø
pití (doporučuje se ne příliš sladkou šťávu
či
čistou
vodu
v plastikové
láhvi
s
„Výprava do roklí – společné foto.“
(listopad 2011)
foto Jan Marek
uzávěrem – ne krabičková pitíčka),
Ø
věci na schůzku (zápisník, tužka, uzlovačka, KPZ, šátek, nůž, atd.),
Ø
pláštěnka,
Ø
lihový vařič, líh,
Ø
ešus, lžíci,
Ø
vybavení dle pokynů (peníze na vlak, …),
Ø
skautská průkazka.
Vše je zabaleno v malém batohu na záda (se dvěma popruhy), nic se nenosí v ruce.
Vybavení na vícedenní výpravu
jako na jednodenní výpravu a navíc:
Ø
spací pytel (spacák),
Ø
karimatka (podložka na spaní),
Ø
oblečení dle počasí (v zimě teplé a na převlečení, nezapomenout na zvláštní spací
oblečení),
Ø
přezůvky,
Ø
jídlo dle pokynů (většinou na první den),
Ø
další vybavení dle pokynů (např. ešus, lžíce…),
Ø
kartičku zdravotní pojišťovny.
26
Věci na vícedenní výpravu balíme do velkého batohu na záda (ne do velké tašky a nic do
ruky), bereme jen nejnutnější vybavení – s batohem se vždy jde kus cesty pěšky, takže každá
věc navíc dítě tíží a unavuje.
Skautský kroj
Vlčata a také všichni ostatní skauti nosí skautský kroj. Tvoří jej košile pískové barvy, u
vlčat žlutý šátek a krátké či dlouhé krojové kalhoty (přírodní barvy – zelená, hnědá, …). Dalším
základním vybavením kroje je:
Ø
turbánek (spojuje se jím šátek na krku),
Ø
žlutá šňůrka s píšťalkou,
Ø
žlutý šátek,
Ø
domovenka s nápisem BEROUN (našívá se na levý rukáv těsně pod šev) – lze zakoupit u
vedoucího oddílu,
Ø
číslo oddílu 4 (našívá se na levý rukáv asi 2 cm pod domovenkou).
Jednotlivé součásti kroje lze zakoupit ve skautské prodejně, některé u vedoucího oddílu
(např. domovenka s nápisem BEROUN).
Náš pokřik
Jasně, krátce a bojovně vyjadřuje cíl, úspěchy nebo snažení naší smečky. Je optimistický
a i veselý.
„Prázdná jsou teď doupata, když se sjela vlčata.
Na tábor a do lesa, pod modravá nebesa.
My jsme áčka, žádná béčka,
my jsme Tarzanova smečka!“
Naše heslo
„Naší snahou nejlepší buď čin!“
Vlčácká (totemová) hůl
Je vrcholným symbolem smečky. Na vrcholu hole je vlčí hlava či postava vlka a pod ním je
destička, kde jsou navázané stuhy jednotlivých barev a členů, které mohou značit jejich
27
příchod do oddílu, splnění stříbrné či zlaté stopy. Na holi se může objevit i stuhy památeční
získané od jiné smečky vlčat či získané v soutěžích. Protože se stuhy velice hromadí, v jistých
intervalech, ne kratší pěti let, je odstrojíme a zavěsíme v klubovně na čestné místo.
Barva stuhy
Význam stuhy
Žlutá
přijetí člena do smečky vlčat
Červená
stříbrná stopa
Fialová
zlatá stopa
Oranžová
tři bílé tesáky
Zelená
šedý bratřík
Bílá
úmrtí člena smečky
V klubovně má tato hůl své čestné místo a vynášíme ji z klubovny při významných
událostech, mší svatých či táborech.
Nyní si projdeme jednotlivé vlčácké roky, kde Vás seznámíme, co všechno jsme prožili a u
čeho všeho jsme se mihli. Tak a jdeme na to:
Vlčácký rok 2009 – 2010
Počet členů: 14.
Jmenovitě: Petr
Altman,
Václav
Brodina, Radoslav Čáp,
Matouš
Hofmeister,
Jonáš Jakůbek, Kryštof
Jakůbek,
Václav
Laštovička,
Hubert
Lušuk, Daniel Pletánek,
„Skautská děkovná pohlednice.“
foto hubert
Tomáš Plhák, Jindřich Resch, Alois Vašků, Matěj Vašků a Michael Vašků.
Smečku vlčat opustili: Tomáš Jansa a Martin Švestka.
Počet vedoucích: 2; Pavel Schöberle – Mauglí a Jan Franta – Frantík.
Počet schůzek: 27.
Počet výprav: 7.
Kde jsme všude byli na výpravách:
28
31. 10. 2009 - výlet - Kodská jeskyně;
05. 12. 2009 - Středisková výprava - Mikulášská výprava;
19. 12. 2009 - výlet - nad Beroun + Betlémské světlo;
20. 02. 2010 - výlet na Karlík společně s černošickými vlčaty;
21. 03. 2010 - výlet Koukolova Hora;
24. 04. 2010 - závody světlušek a vlčat Nučice + skautská mše + oheň na farní zahradě;
05. 06. 2010 - krajské závody světlušek a vlčat Přehvozdí u Českého Brodu.
Počet stráveného času na schůzkách: cca 54 hodin.
Počet stráveného času na výpravách: cca 63 hodin.
Celkem strávený čas na akcích s vlčáckým oddílem: cca 117 hodin.
Počet vytvořených fotek z akcí: 350 snímků (již vytříděných).
Vlčácký slib složili:
Petr Altman, Jindřich Resch, Michael Vašků (všichni 3 na letním táboře v Libži 2010).
Splněné odborky (vlčky):
Ministrant: Alois Vašků, Matěj Vašků, Michael Vašků, Laštovička Václav.
Táborník:
Petr Altman, Radoslav Čáp, Václav Laštovička, Hubert Lešuk, Daniel Pletánek,
Tomáš Plhák, Jindřich Resch, Alois Vašků, Matěj Vašků, Michael Vašků.
Školní prospěch: Jindřich Resch, Petr Altman, Hubert Lešuk, Tomáš Plhák, Matěj Vašků,
Michael Vašků.
Sportovec: Jindřich Resch, Matěj Vašků, Tomáš Plhák, Petr Altman, Hubert Lešuk, Michael
Vašků, Daniel Pletánek, Radoslav Čáp, Alois Vašků.
Činnost jsme završili letním skautským táborem v Libži u Vlašimi ve dnech 17. 7. 2010 – 31. 7.
2010.
Během tohoto roku jsme se snažili psát do farního časopisu, informovat rodiče prostřednictvím
e-mailu a na nástěnkách o akcích, roznášeli jsme Betlémské světlo, pomáhali jsme na
29
Tříkrálové sbírce (678 Kč), trochu jsme pomáhali na Hrnčířských trzích, účastnili jsme se
závodů vlčat a světlušek a probojovali jsme se až na krajské kolo (středočeský kraj), ….
Počet členů: 13.
Jmenovitě: Petr Altman, Václav Brodina,
Radoslav Čáp, František Fuka, Miloslav
Fuka, Matouš Hofmeister, Pavel Hruban,
Vít Kolovrat, Václav Laštovička, Hubert
Lešuk, Daniel Pletánek, Tomáš Plhák,
Michael Vašků.
Smečku vlčat opustili: Kryštof Jakůbek.
Počet vedoucích: 2; Pavel Schöberle –
Mauglí a Jan Franta – Frantík.
„Výprava vlčat Černošic a Berouna – Na Tobolském vrchu.“
(leden 2011)
foto Frantík
Počet výprav: 9.
16. 10. 2010 - výlet na Skalku;
06. 11. 2010 - výlet jeskyně Tetín;
04. 12. 2010 - středisková výprava – Mikulášská;
18. 12. 2010 - výprava - Betlémské světlo;
22. 01. 2011 - výprava na Tobolský vrch - společná výprava vlčat Černošic a Berouna;
26. 02. 2011 - výprava na Děd;
16. 04. 2011 - výlet na Tmaň - vlčata + Oceloti; celostředisková výprava k poctě sv. Jiří;
13. 05. - 14. 05. 2011 - vícedenní výprava vlčat – přespání v Černošicích a cesta pěšky kam
dojdeme (skončili jsme v Karlštejně a pak vlakem domů);
18. 06. 2011 - výprava Městečko u Křivoklátu.
30
Vlčácký slib nikdo nesložil.
Ministrant: Petr Altman, Daniel Pletánek.
Kuchař:
Radoslav Čáp.
Lukostřelec: Petr Altman, Václav Laštovička, Vít Kolovrat, Kryštof Jakůbek, Hubert Lešuk,
Radoslav Čáp.
Výtvarník: Petr Altman, Michael Vašků, Radoslav Čáp.
Činnost jsme završili letním skautským táborem v Městečku u Křivoklátu na soutoku Ryšavy a
Ryzavy ve dnech 9. 7. 2011 – 23. 7. 2011.
Jiné události, které se dotýkaly vlčácké smečky:
a) byla uzavřena nová nájemní smlouva mezi farou a skauty na rok s vyšším nájmem a
zálohami na energie,
b) zemřela Jana Konrádová – manželka Pavla Konráda – Drobečka (prosinec 2010),
c) byla obnovena střediskem pouť na Tmaň k poctě sv. Jiřím zakončená mší v kostele
(duben 2011),
d) středisko udělalo svou první burzu skautských a tábornických potřeb (květen 2011),
e) vdala se Lenka Čaplová (bývalá středisková vůdkyně) za Petra Kulhánka (červen 2011),
f) Frantíkovi se v době tábora narodila 3 dcera – Magdaléna (červenec 2011).
Počet členů: 16.
Jmenovitě: Petr Altman, Václav Brodina, Kryštof Hamouz, Tadeaš Hamouz, Matouš
Hofmeister, Pavel Hruban, Kryštof Jakůbek, Vít Kolovrat, Matyáš Kotrč, Vojtěch
31
Laštovička, Hubert Lešuk, Vojtěch Lidmila, Ondřej Šebesta, Vít Štromajer, Jiří
Šustr, Michael Vašků.
Smečku vlčat opustili: Radoslav Čáp, František Fuka, Daniel Pletánek.
Počet vedoucích: 2; Pavel Schöberle – Mauglí a Jan Franta – Frantík.
Počet výprav: 9.
22. 10. 2011 - výprava na Žebrák a Točník;
12. 11.2 011 - vlčácko-skautská výprava do roklí;
17. 12. 2011 - výprava pro Betlémské světlo + výstup na Ostrý;
21. 01. 2012 - vlčácko-skautská
výprava
na
Plešivec;
11. 02. 2012 - vlčácko-skautská výprava do Hudlic;
31. 03. 2012 - vlčácko-skautská
výprava
údolím
Kačáku;
21. 04. 2012 - výlet na Tmaň, celostředisková
výprava k poctě sv. Jiří;
18. 05. 2012 - 19. 05. 2012 - vícedenní výprava
vlčat a skautů z Čenošic do Dobřichovic;
23. 06. 2012 - výprava vlčat - Jinčov.
Počet stráveného času na schůzkách: cca 56
hodin.
Počet stráveného času na výpravách: cca 96
hodin.
Celkem
strávený
oddílem: cca 152 hodin.
32
čas
na
akcích
s vlčáckým
Václav Brodina, Vít Kolovrat (duben 2012 – Lounín); Kryštof Hamouz, Matyáš Kotrč (na letním
táboře v Městečku 2012)
Ministrant: Vít Štromajer, Vojtěch Lidmila, Vojtěch Laštovička, Tadeáš Hamouz, Kryštof
Hamouz.
Kolektivní sporty:
Kryštof Hamouz, Vít Kolovrat, Ondřej Šebesta, Tadeáš Hamouz, Matyáš Kotrč, Vít
Štromajer, Michael Vašků, Lidmila Vojtěch.
Chovatel:
Vít Štromajer.
Zpěvák:
Ondřej Šebesta.
Historik:
Ondřej Šebesta.
Přítel zvířat: Kryštof Hamouz.
Ryzavy ve dnech 7. 7. 2012 – 21. 7. 2012.
a) skautská svatba Pavel Konrád ml. - Dominika Kodrasová (říjen 2011),
b) kladli jsme věnce ke dni vzniku ČSR na náměstí v Berouně (říjen 2011),
c) pro ty, kdo darovali středisku finanční dar - obdrželi děkovnou pohlednici,
d) zemřel Ladislav Kříž, dlouholetý činovník junáckého okresu (březen 2012),
e) světlušky našeho střediska postoupily do celostátního kola ZVaSu,
f) skautská svatba Petr Čapla - E.T. – Martina Hejlková (červen 2012),
g) na letní tábor přijel štáb České televize a natáčeli pořad o skautech,
h) skautská svatba Marie Stielová - Myška – Michal Skuhrovec (srpen 2012).
33
Počet členů: 13.
Jmenovitě: Václav Brodina, Tadeaš Hamouz, Matouš Hofmeister, Jonáš Huk, Vít Kolovrat,
Matyáš Kotrč, Vojtěch Laštovička, Vojtěch Lidmila, Lukáš Pexa, Jiří Svatoš, Ondřej
Šebesta, Vít Štromajer, Jan Vašků.
Smečku vlčat opustili: Pavel Hruban, Jiří Šustr.
Počet vedoucích: 3; Pavel Schöberle – Mauglí, Jan Franta – Frantík, Dan Průša ml.
Počet výprav: 8.
22. 09. 2012 - výprava vlčat a skautů - mohyla "U Skautu";
03. 11. 2012 - výprava vlčat a skautů - Vraní skála;
01. 12. 2012 - výprava vlčat a skautů Jince - Písek - Hostomice;
23. 01. 2013 - výprava vlčat a skautů Svatý Jan pod Skalou;
23. 02. 2013 - výprava vlčat a skautů Pustověty - Roztoky;
23. 03. 2013 - výprava vlčat a skautů - Řevnice - společná s Černošickými vlčaty;
20. 04. 2013 - výlet na Tmaň - celostředisková akce k oslavě svátku sv. Jiří;
22. 05. 2013 - výprava vlčat a skautů Koněprusy.
Matouš Hofmeister (květen 2013 - farní zahrada Beroun).
34
Ryzavy ve dnech 6. 7. 2013 – 20. 7. 2013.
a) účastnili jsme se odhalení skautské mohyly u
Lhotky (září 2012),
b) zemřel Bohdan Poláček, bývalý střediskový
vůdce střediska Rudná (říjen 2012),
c) do farního úřadu v Berouně nastoupil místo
pana faráře Josefa Pecinovského pan farář Petr
Bouška a kaplan Radim Cigánek,
d) proběhla
historicky
první
přímá
volba
prezidenta České republiky.
e) odstoupil z úřadu papeže papež Benedikt XVI.
(vlastním
jménem
z Německa)
a
Joseph
proběhla
Alois
nová
volba
Ratzinger
papeže
Františka (vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio
z Argentiny),
„Skládání vlčáckého slibu – Václav Brodina.“
(duben 2012 – u Lounína)
foto Frantík
f) skautky pro časopis IN nafotily fotoromán, který
byl v tomto časopise otištěn,
g) účastnili jsme se střediskové hry – Pašeráci ve městě,
h) kaplan Radim Cigánek leží v nemocnici s leukémií a farnost pořádala pouť za uzdravení na
Svatou Horu (červen 2013).
Další dobré typy
-> Naše činnost na našich webových stránkách. Je zde Rychlé info, kde vůdce smečky či
jeho zástupce občas píše užitečné informace, co je třeba k činnosti; kontakty na středisko;
schůzky a kontakty na nás a na jednotlivé vůdce oddílů; odkaz na fotografie z našich akcí
oddílů, které se snažíme aktualizovat; odkazy na historické články; v době před letním
táborem vznikne na webu sekce tábor, kde jsou informace o táboře a během běhu tábora
35
jsou zde ukládány fotografie z jednotlivých dní (jedinečná příležitost sledovat dění tábora
den zpětně) + pomocí elektronické táborové pošty napsat vzkaz svému synovi či celému
táboru, který je pak čten na raním či večerním nástupu.
http://www.farnostberoun.cz (záložka Skaut)
-> Fotky z výprav a akcí vlčat: http://vlcataradostanadeje.rajce.idnes.cz/
Kam se může obrátit dívka či starší chlapec se zájmem o skauting
-> V Berouně působí více skautských středisek. Pouze naše skautské středisko klade ve své
činnosti větší důraz na rozvoj duchovních hodnot všech členů našeho střediska. Sdružuje
smečku vlčat (chlapci 7 – 11 let), oddíl junáků (chlapci 11 – 15 let), oddíl světýlek
(předškolní dívky do cca 1 třídy), roj světlušek (dívky 7 – 11 let) a oddíl skautek (dívky 11 –
15 let) a oddíl roverů a rangers (chlapci a dívky po ukončení základní školy – tj. po 9 třídě).
Tyto oddíly spolupracují, potkávají se na společných akcích a mají společnou klubovnu.
Znáte-li někoho, ať už je to vaše či sousedovo dítě, které má zájem o skautský oddíl, může
se obrátit na vůdce jednotlivých oddílů (kontakty jsou na naší nástěnce před klubovnou a
nebo na našich webových stránkách -> http://www.farnostberoun.cz (záložka Skaut)).
Pokud chcete získat kontakt na skautské oddíly v jiných částech okresu Beroun, můžete
se informovat přímo u nás a nebo na webových stránkách http://verejnost.skaut.cz/
květen 2013
Jan Franta - Frantík
36
SKAUTKY - LASIČKY
Milý čtenáři,
středisko Radost a Naděje vzniklo v roce 1990
v listopadu. Dívčí oddíl vedla Marie Hlaváčková a
její zástupce byla Jana Vaňková. Lasičky vedla
sestra
Jana
Vaňková
a
světlušky
Marie
Hlaváčková (cca 3 roky).
Rok 1995 Lasičky vedla Eva Hazuková - Viky,
po Evě Hazukové vedla Lasičky Hana Burešová a
Dorota Lebarová.
Rok 2001 - 2004 Lasičky vedla Lenka
„Voda 2011 – sjíždění Berounky.“
(červen 2011)
Čaplová.
foto - Týna
Rok 2005 - 2007 Lasičky vedla Eliška Kodrasová a Soňa Doubková.
Rok 2008 - 2012 Lasičky vede Kristýna Kodrasová a její zástupce je Ludmila Beščecová.
Lasičky mají nyní 9 členů, Lasičky jsou ve věku 12 – 16 let. Každý měsíc máme společné
výpravy, setkáváme se na schůzkách každý týden. Na schůzkách hrajeme hry, učíme děvčata
skautské znalosti přes skautské stezky,...
Jaké máme zvyky? Každý rok se snažíme
sjíždět na lodích řeku Berounku, jezdíme na
Svojsíkův závod, jezdíme společně na letní tábor
s celým střediskem, ... Světlušky (děvčata 7 - 11
let),
které
snažíme,
mají
aby
přestoupit
přestupovaly
k Lasičkám,
na
táboře
se
u
slavnostního ohně, ve kterém je vždy popel
z předchozích let, kdy skautky přestupovaly a
„Focení po Svojískově závodě na nádraží.“
(květen 2013)
nebo skládaly skautský slib. Snažíme se, aby
foto - Týna
Lasičky směřovaly k vedení dětí, například tím
že si udělají čekatelské zkoušky nebo je vyzýváme ať pomáhají ve vedení mladších děvčat
(Světlušek,...). Když je Lasička ve věku 15 – 16 let přestupuje k R&R.
Pokřik Lasiček:
„Jsme Lasičky hbité, čilé, naší snahou velká píle.
Ostré zoubky, drábky máme, nic si líbit nenecháme.“
37
Toť vše.
„Kristýna Kodrasová – Týna – vůdkyně Lasiček.“
(květen 2013)
foto – Jan Marek
květen 2013
Kristýna Kodrasová - Týna
38
SKAUTI - OCELOTI
Vrátil bych se ještě na začátek - k prvnímu táboru 1990. Tady se
objevuje poprvé jméno bratra Pavle Kodrase – Černá Noc; ten byl v
prosinci 1998 střediskovým sněmem zmocněn vedením střediska. V
roce 1999 byl hlavním vedoucím tábora v Mrtníku u Komárova a
zároveň vedoucím 4. oddílu „Ocelotů“. Pod jeho vedením tento oddíl
zaznamenal výrazný nárůst členů a to do takové míry, že mohli být
založeny
dvě družiny (červená a
modrá),
ve kterých
bylo
registrováno celkem 12 členů. Historie 4. chlapeckého oddílu
„Ocelotů“ samozřejmě pokračuje dále, ale o tom bude více psáno
„Znak Ocelotů.“
v následujících řádcích.
Jak jsem se zmínil již v předchozím odstavci, pod vedením oddílu bratrem Pavlem
Kodrasem – Černá Noc, zaznamenal tento oddíl velký nárůst členů a pokud mám možnost
hodnotit tento jev zpětně, tak byl největším nárůstem vůbec. Čím to bylo způsobeno říct s
určitostí nemohu, ale domnívám se, že velký vliv na tom měl fakt, že v posledních dvou letech
minulého století – tedy roky 1998 a 1999 – byli zde ještě původní skauti tzv. zakládající
členové, kterým v této době bylo 17 či 18 let. Takže byli v roverském věku a rozhodovali se,
zda zůstanou ve středisku a půjdou ve stopách svých vůdců a nebo odejdou. Zároveň
přicházeli mladí skauti nové generace počátku 21 století, které bylo potřeba teprve nadchnout
pro skauting. Chybělo zde ovšem nadšení pro vedení oddílu a především potřebná kvalifikace
nových čekatelů.
V přelomovém roce 2000 byl z důvodů nedostatku vůdců zrušen letní skautský tábor. Bylo
to poprvé, (do dneška se podobná situace již neopakovala), kdy se i přes velký počet dětí letní
skautský tábor nekonal. Nebylo možné totiž organizovat takový náročný podnik jakým je
skautský tábor v situaci, kdy nebyly zastřešeny všechny oddíly. A také se nenašel nikdo, kdo
by se ujal postu hlavního vedoucího tábora. To byl asi ten pravý důvod, proč se nakonec tento
tábor neuskutečnil.
V letech 2001, 2002 se již situace zlepšila. Z řad nových členů z přelomu století vzešli
nový čekatelé, kteří sice nebyli plně kvalifikovaní, ale byli rozhodnuti se plně podílet na vedení
jednotlivých oddílů a ochotni si potřebnou kvalifikaci dodělat. Jedním z mladších členů kmene
oldskautů byl bratr Antonín Pečený, který v našem středisku působil už od roku 1996. V těchto
letech 2001 a 2002 se ujal vedení dvou letních skautských táborů a to „Na Budáčku“. Na
39
druhém z těchto dvou táborů nás, stejně tak jako desítky dalších táborů v republice postihla
mohutná povodeň. Tábor jsme museli o pár dní zkrátit. Zakusili jsme sami na sobě, co je to
evakuace tábora. Sice byl tábor ukončen o něco dříve a po většinu jeho trvání nám počasí
příliš nepřálo, ale na druhou stranu nás to, jako bratry a sestry ve skautingu a ve víře stmelilo a
posílilo...
Na tomto táboře byl také neformálně obnoven roverský kmen, který byl v předchozích
letech pro absenci vůdců sloučen s oddílem Ocelotů. Oficiálně byl obnoven v roce 2003 na
letním táboře v Mrtníku u Komárova společně s dívčí obdobou – rangers, aby byl v roce 2004
opět zrušen, ale už na letním skautském táboře v roce 2006 v Rožmitále pod Třemšínem byl
znovu obnoven a to již definitivně.
Ve vedení oddílu Ocelotů se postupně od roku 1999 do roku 2003 vystřídali: Pavel Kodras
– Černá Noc, Věrka Pokorná, Milan Vaněk – Veverčák. Do této doby je také datován vznik
naší oddílové vlajky – je na ni znak
rytířské přilbice s gotickým štítem na
němž jsou dvě protichůdné šipky.
Přesná předloha mi není známa, ale
domnívám se, že jí byl erbovní znak
rytířů sv. Jiří. S tímto návrhem přišel
do oddílu právě bratr Pavel Kodras –
Černá Noc. Stejně tak byla i založena
„Skála úmluvy“ a „Rada starších“.
Někdy v roce 2000 nebo 2001 byla
vytvořena v pořadí již druhá zakládací
listina a zakopána v nedalekém
opuštěném lomu.
„Líc oddílové vlajky Ocelotů.“
Postupně byly vytvořeny podmínky pro přijímání nováčků do oddílu, aj. nováčkovská
zkouška dále pak I. a II. stupeň skautské zdatnosti. Obsah byl převzat z obecně platných
podmínek pro plnění skautských zkoušek zdatnosti, ale forma vzešla z pera našeho
oddílového vůdce. Společně s příjímáním nových členů vznikl i určitý rituál vstupu do oddílu,
při kterém musel nováček splnit přísahu věrnosti oddílu a po té byl ve sklepení kaplanky,
pasován do „stavu rytířského“ a tím přijat mezi Oceloty. Posléze mu byl obšit hnědý skautský
šatek bílou šňůrkou, kterou mu vůdce našil pod horní lem. Tento obřad mohl absolvovat
nováček až po řádném splnění skautského slibu a musel se před tím zúčastnit minimálně
40
jednoho letního skautského tábora se svým oddílem. O přijetí mezi Oceloty, také rozhodovala
„Rada starších“ (všichni právoplatní členové oddílu – skauti ne vlčata).
Pravidla pro příchod nováčka do oddílu, plnění odborných dovedností
a případné udělení dovolené či vyloučení z oddílu.
1. Začíná plnit 1. část NZ, kterou ukončí tím, že má kroj + neobšitý skautský nebo vlčácký
šatek a prozatím chodí bez baretu.
2. Začíná plnit 2. část NZ, kterou ukončí tím, že je pozván ke Skále úmluvy, na které je
jeho šátek vyměněn za obšitý. Zde složí přísahu věrnosti oddílu.
3. Po ukončení NZ, uplynutí zkušební doby tří měsíců a složení přísahy se stává
právoplatným členem oddílu a může začít plnit stupně zdatnosti 1-3*, odborky a jiné
skautské zkoušky (rádcovský kurz, zdravotnický kurz, čekatelský kurz). Je-li nováček
skautem, je také automaticky zván na Radu starších a má právo navrhovat a
organizovat činnost oddílu.
4. V případě projevovaného nezájmu člena oddílu o činnost v oddíle může udělit Rada
starších dovolenou na dobu 1-3 měsíců. V případě zrady může Rada starších
rozhodnout i jinak. Každého rozhodování Rady starších musí být přítomen oddílový
vůdce a rozhodnutí Rady musí potvrdit, aby nabylo platnosti. Rada starších se schází
nepravidelně a to po svolání oddílovým vůdcem nebo tím, koho oddílový vůdce pověří.
*
a) 1. stupeň se plní do 11 let
b) 2 a 3. stupeň se plní po 11 roce
c) přijde-li někdo starší 11 let do oddílu jako nováček plní po NZ rovnou 2. stupeň
NZ – nováčkovská zkouška.
Dne 19. 2. 2000 složili za chlapecký kmen bratr Pavel Schöberle - Mauglí a bratr Petr
Čapla- E.T. v Berouně čekatelskou zkoušku a jsou tedy oprávněni spolupůsobit při vedení
oddílu v duchu skautingu a jejich heslem se stala Povinnost, Odpovědnost a Kázeň. V
následujícím roce se oba zúčastnili vůdcovského kurzu KLEPÁČEK 2001 pořádaného ORJ v
Berouně, který se konal na skautské základně ve Skryjích. Na tomto kurzu také dne 9. 6. 2001
obnovili do rukou bratra Jiřího Zikmunda - Balúa svůj činovnický slib a získali oprávnění nosit
vůdcovský odznak.
41
„Skauting je jako strom, zasazený v útlém mládí do srdce člověka. Roste a mohutní s jeho vzrůstem, zapouští kořeny stále
hlouběji do celé jeho bytosti, a plody, jež přináší, jsou rok od roku dokonalejší a hodnotnější. Není možno, aby ten, kdo se stal
jedenkrát skautem opravdovým, nestanul na této cestě, věčně vedoucí vzhůru. Skauting, jeho mohutná, sugestivní a
všeovládající idea jde s ním do jakýchkoliv situací, aby tam vykonával svůj blahodárný, poslušnost vymáhající vliv.“
A.B. Svojsík
Od roku 2003 dochází k určitým změnám ve vedení oddílu. Tento rok se konal letní
skautský tábor znovu v Mrtníku u Komárova. Na tomto táboře jsou Oceloti ještě pod vedením
bratra Černé Noci, ale již v září téhož roku Černá Noc oslovuje ty nejzkušenější z řad roverů a
žádá je o spolu vedení oddílu s
úmyslem předat jim po té jeho vedení.
Z chlapeckého kmene byli osloveni
dva činovníci, kteří patřili ještě mezi
zakládající členy našeho střediska
potažmo oddílu: bratr Pavel Schöberle
– Mauglí a bratr Petr Čapla – E.T.
Nabízí jim také, že jim bude zpočátku
s
vedením oddílu
pomoc
je
pomáhat.
samozřejmě
Tato
přijata
s
vděčností. Ono vést oddíl je opravdu
veliká
zodpovědnost.
Vyžaduje
to
„Rub oddílové vlajky Ocelotů.“
určitou vnitřní kázeň, kterou musí mít vůdce vůči sobě a i navenek. Jsou mu přeci jen svěřeni
živé bytosti a co víc – skauti. A cílem skautingu jako hnutí je vychovávat tak, aby naši svěřenci
byli Lidmi. To by mělo být smyslem existence každého skautského oddílu – pomáhat dětem
nalézt morálku, rozvíjet jeho osobnost tak, aby byl co nejvíce schopen poznávat, co je (v
ohledech morálky) správné, a aby měl sílu, vůli a schopnosti se tak i chovat. A to s ohledem na
současnou generaci dětí nám svěřených, které jsou každý den formovány a utvářeny
současnými společenskými trendy a válcovány médii, může být pro mnohé skautské vůdce
velmi nelehkým úkolem. Proto správná výchova dětí v oddíle začíná a končí u samotného
vůdce. Sám jsem se přesvědčil, že pravidlo: jaký je vůdce, takový jsou jeho svěřenci, opravdu
platí! Z vlastní zkušenosti i ze zkušeností jiných vůdců vím a tvrdím, že nejlepším možným
vzorem pro děti je vůdce sám. Vůdce – osobnost – je nejlepší forma výchovy.
Dne 16. června 2004 se konala oddílová schůzka ke dni 14. výročí od založení našeho
skautského střediska a bylo to zároveň výročí založení smíšeného oddílu skautů a skautek,
42
jehož součástí byl i náš budoucí 4. oddíl Ocelotů. Přikládám zápis z této schůzky od bratra
Jakuba Kodrase:
„Tato schůzka byla velmi neobvyklá. Spočívala v oslavě 14. výročí od založení našeho střediska a zároveň byl připomenut i
vznik našeho oddílu Ocelotů. Začali jsme jako obvykle v 16:00 hodin. Občerstvení bylo již připraveno a mi jsme zahájili
schůzku přípitkem, který přinesl náš kamarád Honza značky „Rychlé špunty“. Hned jsme začali prohlížet naše staré kroniky.
Viděli jsme v nich naše vedoucí jako malé kluky „skautíky“. To byla sranda!!! A tak to trvalo pár minut. Potom jsme se všichni
smáli a vzpomínali na staré časy. Když to vše skončilo, vrhli jsme se na dobroty. Mňam to byla dobrota. A co potom? Pak jsme
hráli různé hry, pro příklad: Elektrika, Bitva u Slavkova, (kterou tradičně Ondra – „Bronťa“ vysvětloval 1 hodinu a hráli 5
minut)... Ke konci jsme pokřtili naše družinové vlajky. Schůzku jsme zakončili naším oblíbeným pokřikem „Cigi caga, cogi ciga,
hej hej hej !!!
Tato schůzka na mě udělala velmi dobrý dojem, protože jsme se po dlouhé době setkali všichni a byla tam dobrá atmosféra.
podle originálu zapsal bratr Petr Čapla – E.T.
Vůbec se mi zní nechtělo domů !!!
Ale pokročíme v běhu našeho oddílu dál. V roce 2004 je již oddíl Ocelotů zcela pod
vedením bratra Pavla Schöberleho – Mauglího a jeho zástupce Petr Čaply – E.T. Oddíl se
zúčastnil dalšího skautského letního tábora tentokrát v malebném prostředí Brd. Bratr Pavel
Kodras – Černá Noc byl sice ještě stále střediskovým vůdcem, ale z aktivního vedení oddílu se
již stáhnul a věnoval se v té době již výhradně vedení střediska. Jako zatěžkávací zkoušku, a
aby prověřil jeho organizační a vůdcovské schopnosti, svěřil přípravu a vedení tábora bratru
Petr Čaplovi – E.T. Tábor se tentokrát konal na louce kladenských skautů v Hutích pod
Třemšínem. Více známý pod názvem tábor v Rožmitálu pod Třemšínem. Bylo to malebné
údolí pod Brdami, kde na louce pod hrází skauti tábořili a kde široko daleko se táhly lesy a
louky. Jen malá vesnička – Hutě, byla stopou civilizace. Do Hutích jsme jezdili pro vodu a šlo
se tam kolem krásné hájovny. S panem hajným jsme měli dobré vztahy. On sám nás jednou
vzal do lesa na obchůzku svého revíru. U něj na špejcharu bylo uloženo táborové náčiní a ve
stodole za hájovnou byly uloženy podsady stanů. Byly to podsady právě kladenských skautů,
kteří nám je zapůjčili. My sami jsme v té době ještě své plnohodnotné podsady neměli. Vztahy
s těmito skauty byly na výsost dobré.
Zmíním se jen krátce o jedné z akcí pořádaných kladenskými skauty pod vedení bratra
Medvěda. V roce 2007 nás vyzvali, jestli by naši roveři a starší skauti měli zájem zúčastnit se
výpravy do Českého ráje. Souhlasili jsme a tak jsme vyrazili do malebného zákoutí naší země.
Bylo to formou orientačního pochodu, na kterém jsme měli za úkol navštívit určitá místa v této
oblasti a na nich splnit úkoly nám zadané. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, každá měla
vystoupit na jiném místě a po celodenním rychlém pochodu jsme se měli sejít u jedné
43
zříceniny hradu, kterých je v Českém ráji opravdu hodně. Předpokládaný čas příchodu byl
naplánován na 20:00 hodin. Nakonec jsme došli, ale musím říct, že to bylo opravdu hodně
náročné. Za jeden den jsme ušli cca 35 km, ale s tím, že jsme během cesty museli zdolávat ne
jeden kopec nebo strmou skálu a to vše s plnou výstrojí. Odměnou nám byl pokojný večerní
táborový oheň s dobrým jídlem a pak sladký spánek.
Tato akce se velmi vydařila a měla charakteristický název „SURVIVAL“ nebo-li „PŘEŽITÍ“
2007. Jindy nás zase pozvali na návštěvu svého střediska do Kladna, kde se v té době konal
„roverský kurz“. Byla to dobrá příležitost seznámit se blíže i s ostatnímu členy jejich střediska a
jak mají zařízenou svou střediskovou základnu. Dnes již bohužel kontakt s tímto oddílem a
střediskem vychladl.
Skautský tábor - Hutě pod Třemšínem 2004
„Na táboře Hutě pod Třemšínem – společné foto.“
(srpen 2004)
44
Dle fotografií si můžete udělat představu o
tom, jak velký byl náš oddíl v tomto roce. Roverský
kmen oficiálně neexistoval, takže jeho členové byli
spolu s Oceloty v jednom oddíle. Neměli svého
vůdce. Pavel Kodras je na této fotce ještě ve funkci
vůdce oddílu Ocelotů a jeho zástupci byli – Pavel
Schöberle - Mauglí a Petr Čapla – E.T.
Podle presenční listiny z toho roku, byli
právoplatnými členy oddílu: bratr Ondřej NekolnýSmíšek, Lukáš Klimovič – Lukin, Martin Altman –
Rambo, Jakub Kodras, Ondřej Čapla – Bronťa, Jiří
Hazuka – Siki, dále pak přistupující členové z řad
vlčat: zleva Vojta Doubek, Filip Krzák, Tomáš
Gosman,
Dan
Průša,
Jan
Vomlel,
Tomáš
Rychetský, Matěj Gosman. Poslední dva chlapci
„Náš oddíl pod vedením Pavla Kodrase – Černá Noc.“
(srpen 2004)
zachyceni v popředí jsou bratři Ivo a Matyáš
Tučkovi. Ty s námi jezdívali pouze na tábory jinak
patřili do smečky vlčat, stejně tak Jan Vomlel spodní řada uprostřed.
K dotvoření představy o tomto táboře na dalších přiložených fotografií:
„Nástupový útvar Ocelotů a nováčků při ranním nástupu.“ Všimněte si, že ti co prošli Skálou úmluvy, mají na hlavě černé barety.
(srpen 2004)
45
„1. táborové „agape.“
(srpen 2004)
Na tomto prvním táboře v Rožmitále pod Třemšínem vznikla tradice, že v poslední
táborový den se uspořádalo tzv. táborové „agape“ k zakončení celotáborové hry a tábora. Byla
to vlastně hostina, které se zúčastnili všichni táborníci. S tímto nápadem přišel Pavel Kodras –
Černá Noc a velmi se ujal. Hrála se celotáborová hra „Záchranáři“.
V září téhož roku byli přestupující členové z oddílu vlčat přivedeni ke Skále úmluvy a byli
přijati do řad oddílu Ocelotů. Bohužel po odchodu Černé Noci z vedení oddílu se postupně na
tento rituál zapomnělo a noví vůdcové jej již neobnovili. A dosud nebyl obnoven...
V dubnu následujícího roku 2005 se náš oddíl již tradičně zúčastnil celostřediskové
výpravy na Tmaň, ke cti Sv. Jiří – patrona skautů. V květnu se konal Svojsíkův závodu skautů
a skautek, kterého jsme se také zúčastnili, ale bohužel jsme nepostoupili.
V tomto roce jsme jeli na letní skautský tábor opět do Hutí pod Třemšínem. Přípravou a
organizací tábora byl pověřen Pavel Kodras – Černá Noc. Celotáborová: „Bronzový poklad“.
Na tento tábora se přihlásili z řad Ocelotů tito členové: bratr Jiří Hazuka – Siki, bratr Ondřej
Čapla – Bronťa, bratr Ondřej Nekolný- Smíšek, bratr Lukáš Klimovič – Lukin, bratr Martin
Altman – Rambo, bratr Jan Kebrle, dále pak přistupující členové z řad vlčat: Vojta Doubek,
Filip Krzák, Tomáš Gosman, Dan Průša, Tomáš Rychetský, Matěj Gosman a Pepík Chamula.
Vedoucím oddílu byl již bratr Pavel Schöberle - Mauglí a jeho zástupce Petr Čapla – E.T.
Vůdcem vlčácké smečky se v září roku 2004 stal Jakub Kodras, který vlčata vedl i na tomto
táboře.
46
„Nástupový útvar při ranním nástupu. Bratr Mauglí velitel dne - zasekává sekeru práce.“
(červenec 2005)
„Večerní nástupový útvar je již v pracovním obleku.“
(červenec 2005)
47
„Nástup probíhá za každého počasí.“
(červenec 2005)
„Rod „Hadů“ podle celotáborové hry „Bronzový poklad.“
Ondřej Čapla - Broňta/Petr Čapla – E.T./Jakub Kodras/Marie Stielová – Myška/Jiří Hazuka – Siki/
Hana Burešová - Hanýsek
(červenec 2005)
48
Bratr Petr Čapla - E.T. je jako šaman, kterého
musely jednotlivé rody zastoupené v celotáborové
hře společnými silami nejprve zachránit a on je pak
upozornil na nebezpečí, které pro ně představoval
odpadlý rod „Hadů“. viz foto ----------- >
Během
tábora
celotáborového
se
programu,
oddíl
věnoval
kromě
kterým byla
hlavně
celotáborová hra tzv. CETAH, také své oddílové
činnosti. Jeho náplní bylo kromě plnění skautských
odborek a jiných dovedností, také příprava na
skautský slib nováčků, kteří měli přejít do oddílu
Ocelotů. To samé probíhalo i v jiných oddílech.
Mezi nově slibující členy z řad vlčat patřili: bratr
Vojta Doubek, bratr Jan Kebrle a bratr Matěj
Gosman. Všichni tři skládali skautský slib za přítomnosti bratra Jakuba Kodrase, bratra Jiřího
Hazuky - Sikiho, bratra Pavla Schöberleho – Mauglího a bratra Petra Čaply – E.T..
„Lojzík Vašků skládá vlčácký slib do rukou bratra Jakuba
Kodrase.“
(červenec 2005)
„Pavel Schöberle - Mauglí se připravuje na slibový
oheň.“
(červenec 2005)
49
„Vojta Doubek skládá skautský slib a bratr Jakub Kodras je jeho kmotrem.“
(červenec 2005)
„Matěj Gosman skládá svůj skautský slib.“
(červenec 2005)
„Jan Kebrle skládá svůj skautský slib.“
(červenec 2005)
50
„Zakončení slibových ohňů v duchu svornosti všech skautů a skautek.“
(červenec 2005)
„Oceloti a vlčata jedou na „Kačeně“ (táborové nákladní auto) na výlet.“
(červenec 2005)
51
V září roku 2005 se konal střediskový sněm. Byla zvolena nová středisková vůdkyně
sestra Lenka Čaplová - skautským jménem „Šťovka“. Byl zvolen i nový zástupce vůdce
střediska, kterým se stal bratr Pavel Petříček – Rafika, který k nám nově přistoupil do
střediska. V dubnu 2006 se konala již tradičně celostředisková výprava na Tmaň k oslavě
svátku Sv. Jiří – patrona skautů.
Na začátku roku 2006, kdy se začalo s plánováním letního tábora bylo rozhodnuto, že se
znovu pojede do Hutí pod Třemšínem. Táborovým vůdcem byl zvolen Pavel Kodras – Černá
Noc. Letním táborem nás provázela celotáborová hra „Mořeplavci“.
Na konci dubna 2006 proběhl Svojsíkův závod, ale tentokrát jsme se ho neúčastnili.
Během roku se průběžně měnil počet členů našeho oddílu. Pro představu přikládám prezenční
listinu těch, kteří se přihlásili na tábor: Vedoucí smečky vlčat Jakub Kodras, vedoucí oddílu
Ocelotů Pavel Schöberle – Mauglí a jeho zástupce Petr Čapla – E.T., dále Jan Kebrle, Vojta
Doubek, Jiří Hazuka – Siki, Matěj Gosman, Honza Štromajer – Houska, Lukaš Klimovič –
Lukin, Ondřej Čapla – Bronťa, Martin Altman – Rambo. Další nově přestupující, kteří měli na
letním táboře skládat skautský slib: Tomáš Gosman, Filip Krzák, Tomáš Rychetský – Bobřík,
Pepík Chamula – Pepíno.
15. července 2006
Dnes jsme okolo 9:45 hodin vyjeli z parkoviště u hotelu Litava. Vzali s sebou Peginu. Teda Elda vzala. Cesta proběhla dobře a
nikomu se nic nestalo. Přijeli jsme, vynosili věci z autobusu a dívali se, jak naši předchůdci odjíždějí. Jich bylo na táboře okolo
70 a nás 40 členů. Nanosili jsme všechny věci k tábořišti a po chvilce si začali stěžovat třeba na to, že chybí podsady ke
stanům nebo zase že záchody jsou z půlky naplněné a do konce tábora nejspíš nevydrží. Roveři s vedoucími museli stavět
stany z nepopsaných rozbitých podsad. Pořád nám pro někoho stan chyběl. Nakonec jsme pro bratra Sikiho postavili i
Teepee. Večer jsme se podívali na večerníček, který měl ukázat, co se bude dít další den na „celotáborovce“. Byl trochu déle,
protože jsme pracovali dlouho. Pak byla večerka a hurá spát!
Podle zápisu z kroniky přepsal bratr Petr Čapla - E.T.
Z tohoto úryvku je dobře znatelné, že jsme na tábor přijeli po prvním běhu, který tábořil
před námi. A také je patrné, že stav tábořiště po jejich odchodu byl v dost žalostném stavu. Co
dalšího můžeme vyčíst z tohoto zápisu je to, že na tomto táboře se už začínal znovu
organizovat „roverský kmen“ v čele s bratrem Jiřím Hazukou – Sikim. Na fotografiích na
následujících několika stranách si všimněte jedné fotografie, na které jsou zachyceni naši
budoucí roveři se Sikim.
A ještě jedna zajímavá věc stojí za povšimnutí. A to ta, že na tomto táboře, tedy třetí v
řadě táborů v Hutích pod Třemšínem, se poprvé objevuje pojem táborový „večerníček“. Je to
událost zcela nová, která se na předchozích táborech nedělala. Jednalo se o: krátké
divadelní představení na hrázi rybníka, které mělo upozornit na program celotáborové
52
hry, který měl proběhnou následujícího dne. Na tomto táboře si získalo velkou oblibu
především mezi nejmladšími táborníky (vlčaty a světluškami).
Na dalších stranách předkládám zase několik fotografií:
„Společná fotografie celého tábora - Hutě pod Třemšínem.“
(červenec 2006)
„Náš oddíl spolu se smečkou vlčat (v prostřední řadě jsou nováčci).“
(červenec 2006)
53
.
„Naši budoucí roveři, zleva – Ondřej Čapla, Martin Altman, Jakub Kodras, Jiří Hazuka, Jan Kebrle, Jan
Štromajer, Lukáš Klimovič.“
(červenec 2006)
Roverský kmen se začal organizovat z řad
starších Ocelotů, kteří po většinou prošli Skálou
úmluvy a došli již do věku činovníků tzn. těch, kteří
zpravidla pomáhali vedoucím při vedení oddílu a
plánování oddílové činnosti. Postupně si někteří z
nich dodělávali různé zkoušky, např. Roverský kurz,
čekatelské zkoušky a s nimi spojený zdravotní kurz a
jiné. Na tomto táboře se věnovali spíše technické
stránce tábora a vypomáhali při celotáborové hře. Z
předchozího úryvku jste se mohli dočíst o tom, že na
nich spočívala převážně výstavba tábora, tzn. hlavně
zajištění stanů pro nejmenší táborníky (vlčata a
světlušky).
A
neoblíbená
stavba
táborových
kadibudek.
„Sikiho obydlí – Teepee.“
(červenec 2006)
54
„Berounský kaplan Michal Němeček slouží mši svatou na louce vedle tábora.“
(červenec 2006)
„Večerní mše svatá na táboře.“
(červenec 2006)
55
Protože jsme křesťanské skautské středisko, je nedílnou součástí našich táborů jsou mše
svaté. Během let sloužilo v naší berounské farnosti již několik kaplanů a kněží, ale snad
troufnu si říci nejoblíbenějším z nich byl v pravdě P. Michal Němeček. To on má velký podíl na
duchovní formaci naší mládeže ve středisku a našich činovníků. Silný dojem měli na naše
skauty a skautky jeho večerní bohoslužby sloužené ve volné přírodě, pod širým nebem.
Všechny - vedoucí nevyjímaje – dokázaly tyto chvíle prožité v tichosti a v modlitbě nabýt do
další činnosti.
Na táborech již od dob našich zakladatelů bylo zvykem plnit duchovní odborky tzv. liliové
kříže. Je to duchovní odborka, kterou zpravidla uděluje kněz. Má několik stupňů: první nejnižší
stupeň je žlutý liliový kříž, druhým stupněm je modrý liliový kříž, třetím pak červený, dále
bílý a posledním je zlatý na černém poli, (ten můžou nosit jen duchovní osoby). Tyto
duchovní odborky si získaly u našich skautů velikou oblibu a byly roky, kdy se udílely v
hromadném měřítku. Tuto odborku lze samozřejmě i odebrat, pokud se nositel nezachová
správně, tak jak mu to příslušný stupeň přikazuje. Jedná se o závažné provinění, které je v
rozporu s některým z bodů daného stupně. Liliové kříže se udílely i za úřadování P. Josefa
Pecinovského, farního vikáře, jak uvidíte na dalších fotografiích.
Na tomto táboře plnili svůj skautský slib bratři Filip Krzák, Tomáš Rychetský, Tomáš
Gosman a Pepík Chamula.
„Ranní nástup je tradičně v krojích. (Všimněte si, že Oceloti nastupují spolu s rovery).“
(červenec 2006)
56
„Oddílová hra Ocelotů na louce vedle tábora.“
(červenec 2006)
„Oceloti jsou nastoupeni k zahájení bojové noční hry.“
(červenec 2006)
57
„Jeden z mnoha rozličných obyvatel našeho tábora.“
(červenec 2006)
„Domorodkyně Daniela Kodrasová.“
(červenec 2006)
„Domorodkyně Kaja Pondělíčková.“
(červenec 2006)
58
„Slibový obřad Ocelotů.“
(červenec 2006)
„Filip Krzák skládá svůj skautský slib.“
(červenec 2006)
59
„Naše tábořiště po ukončení tábora. (Vše jsme uvedli do původního stavu).“
(červenec 2006)
Vedení střediska se tedy po střediskovém sněmu v září roku 2005 ujala sestra Lenka
Čaplová – Šťovka. V lednu roku 2007 pověřila přípravou dalšího letního tábora bratra Petr
Čaplu – E.T. Tábor se měl v tomto roce uskutečnit již na jiném místě a to v Kladrubech u
Stříbra. Bylo to zcela nové tábořiště v ještě námi neprozkoumané oblasti západních Čech.
Vedení oddílu Ocelotů se na tomto táboře ujal bratr Pavel Schöberle - Mauglí. Přípravou
celotáborové hry byli pověření bratři Jakub Kodras a Ondřej Čapla – Bronťa. V této době
znovu vzniká oficiálně i „roverský kmen“ a do jeho čela je postaven bratr Jiří Hazuka – Siki.
Na tábor bereme poprvé své tři středisková tee-pee a stavíme si na svém hřišti
volejbalovou síť. Podsadové stany máme opět zapůjčené a musíme část táborníků (rovery a
starší skauty a skautky) ubytovat v našich tee-pee pro nedostatek podsadových stanů. I
kuchyňská kamna nám zapůjčili skauti z Černošic. V jednom z bývalých vojenských bunkrů
nad táborem, kterých v této oblasti bylo celkem hojně, jsme měli táborovou lednici a spižírnu.
Jelikož byl přístupný a skauti, kterým toto tábořiště patřilo, jej též využívali k těmto účelům, byl
se svojí stabilní teplotou ideálním místem pro skladování potravin.
Na tomto táboře skládají svůj skautský slib noví členové našeho oddílu. Jimi jsou dle
prezenčního listu: bratři Matyáš Borovský, Daniel Průša ml. a Michal Paulíček.
60
Skautský tábor - Kladruby u Stříbra 2007
„Zahajovací oheň našeho tábora – Kladruby u Stříbra.“
(červenec 2007)
„Účastníci tábora Kladrubech u Stříbra.“
(červenec 2007)
61
K vedoucím a činovníkům přibyla na tomto táboře sestra Hanka Burešová – Hanýsek,
sestra Monika Lokvencová – Brčko - řeholní sestra řádu dominikánek a také skautka. Do řad
roverů přibyl bratr Jiří Růžička – Hami. Hanka Burešová byla na konci roku 2007 zvolena
střediskovým sněmem vůdkyní střediska a sestra Monika Lokvencová jmenována duchovním
zpravodajem střediska.
„Oceloti jsou nastoupeni k rannímu nástupu. (Jsou mezi nimi i tři tzv. přespolní).“
(červenec 2007)
„Otec Benedikt Hudema nás navštívil na táboře v Kladrubech u Stříbra.“
(červenec 2007)
62
„Václav Laštovička.“
(červenec 2007)
„Petr Čapla – E.T.“
(červenec 2007)
„Malý vlčák Míša Vašků.“
(červenec 2007)
63
„Rover Honza Kebrle předvádí „Ocelotům“, jak se mají správně plížit.“
(červenec 2007)
„Náš tábor od přístupové cesty. (Všiměte si našich krásných Tee-pee).“
(červenec 2007)
64
„Nejdůležitější budova v táboře, táborová kuchyně s jídelnou.“
(červenec 2007)
„Závod vlčáckých plachetnic. (Vlčata bedlivě sledují svá plavidla).“
(červenec 2007)
65
„Tábor z pohledu od kamenolomu.“
(červenec 2007)
„Daniel Průša ml. skládá svůj skautský slib do rukou bratra Pavla Schöberleho - Mauglího.“
(červenec 2007)
66
„Skautský slib.“
(červenec 2007)
„Bratr Petr Čapla - E.T. blahopřeje Matyášovi
Borovskému.“
(červenec 2007)
V září roku 2007 byl svolán střediskový sněm, aby byl na něm zvolen nový střediskový
vůdce, protože sestra Lenka Čaplová – Šťovka musela předčasně rezignovat na svou funkci
střediskové vůdkyně z důvodu její dvouleté služby bližním ve „volontariátu“, kdy musela na
dobu dvou let odjet do Jeseníků, kde měla spolu s dalšími dvěma dobrovolníky vykonávat
charitativní a správcovskou službu ve farnosti Zátor.
Novou střediskovou vůdkyní se stala sestra Hanka Burešová – Hanýsek. Duchovním
zpravodajem střediska byla v tomto funkčním období jmenována sestra Monika Lokvencová –
Brčko. V roce 2008 do našeho střediska přibyl nový člen bratr Jan Franta – Frantík, který se
přestěhoval se svou rodinou z Černošic do Berouna přihlásil se do našeho střediska. Postupně
se ujímá jako zástupce vedoucího oddílu vedení 5. smečky vlčat, kterou převzal společně
s bratrem Pavlem Schöberlem – Mauglím po bratru Jakubovi Kodrasovi. (Pozn. Pavel
Schöberle – Mauglí je vůdce oddílu vlčat.) To znamená, že bratr Petr Čapla – E.T. musel
převzít opatrovnictví nad oddílem Ocelotů, zatím sám bez zástupce. Neoficiálním zástupcem
byl zvolen Lukáš Klimovič – Lukin.
Podle presenčních listin z tohoto roku a přijatých přihlášek do oddílu se dá zjistit, že v
tomto roce došlo ke skokovitému úbytku Ocelotů. Podle fotografií z tábora v Chrástu u Plzně je
vidět, že oddíl měl jen osm stálých členů + přespolní, místo původních čtrnácti v roce 2006.
67
Bylo to také do značné míry způsobeno odchodem starších členů do nově se utvářejícího
roverského kmene a malým přílivem nováčků v předchozím roce 2007. Nicméně jsme ještě
stále patřili mezi silnější oddíly, co se týče členské základny v porovnání s oddílem skautek –
Lasiček (2. dívčí oddíl).
Na konci dubna roku 2008 se náš oddíl Ocelotů opět zúčastnil Svojsíkova závodu skautů a
skautek a tentokrát postoupil do krajského kola. Byl to sice malý úspěch, ale morálku v
oddíle to pozvednout dokázalo.
Oceloty na táboře V Chrástu u Plzně vedl již bratr Petr Čapla - E.T. a bratr Lukin mu
vypomáhal. Uvidíte na fotografiích z toho tábora. Rovery na táboře v Chrástu u Plzně vedl
bratr Milan Vaněk – Veverčák spolu s bratrem Jiřím Hazukou - Sikim. Bratr Veverčák patřil do
skupiny prvních tzv. zakládajících členů našeho oddílu. Na tomto táboře byl v podstatě
výjimečně.
„Noví Oceloti na cestě na tábor do Chrástu u Plzně.
Michal Paulíček – Kolík a Dan Průša ml..“
(červenec 2008)
68
Skautský tábor - Chrást u Plzně 2008
„Náš skautský tábor na břehu řeky Berounky. (Všiměte si jiné konstrukce stanů).“
(červenec 2008)
„Náš oddíl je nastoupen k rannímu nástupu.“
(červenec 2008)
69
„Jednou z tradičních táborových staveb je brána. Krásně dotváří vzhled tábora.“
(červenec 2008)
„Oceloti nastoupeni spolu s vlčaty k rannímu nástupu.“
(červenec 2008)
70
„Bratr Petr Čapla - E.T. pózuje s Orlem skalním na návštěvě Plzeňské ZOO.“
(červenec 2008)
Náš tábor v průběhu jeho trvání navštívil P. Josef
Pecinovský. I na tomto táboře se plnily a posléze
udílely duchovní odborky, tzv. liliové kříže. Jak si
můžete všimnout na přidané fotografii. Nemalou
měrou se o to přičinili jednotlivý vůdcové a činovníci,
kteří na svých krojích již měli připnuté liliové kříže
všech úrovní a protože skaut je tvor zvídavý, začali se
o ně zajímat i noví členové našeho oddílu a některým
z nich se je podařilo splnit. Pro příklad uvedu bratra
Filipa
Krzáka,
Tomáše
Rychetského,
Tomáše
Gosmana, Matěje Gosmana a Daniela Průšu ml..
„Oltář s připravenými liliovými kříži.“
(červenec 2008)
71
„Oltář při venkovní mši svaté.“
(červenec 2008)
„Společná fotografie našeho střediska Radost a Naděje.“
(červenec 2008)
72
„Rozbřesk nad naším táborem. Přichází nový den, aleluja!“
(červenec 2008)
Na tomto táboře V Chrástu u Plzně se hrála hra „Doktoři“ a všichni táborníci včetně
činovníku si měli přivést (vyrobit) bílý doktorský plášť. Vznikly z tohoto tábora úžasné
fotografie, které můžete shlédnout na: http://www.skaut-tabor.rajce.idnes.cz/ a probírat se
množstvím zajímavých snímků a ti, co to zažili si mohou při tom třeba zavzpomínat na své
zážitky.
Během tábora k nám pravidelně jezdili hasiči z Chrástu a vozili nám pitnou vodu, které se
zde nedostávalo. A při té příležitosti nás osprchovali z požární stříkačky nebo si pro děti
připravili krátkou instruktáž o hasičském vozidle a požární výstroji. Děti si je velmi oblíbily.
Toto byl také první tábor, na kterém byl přítomen Jenda Beščec, jako náš zdravotník. Náš
oddíl plnil jako obvykle skautské odborky. Kluci skládali např. odborku plavce I. a II. stupeň,
pro kterou zde byly velmi příhodné podmínky. Dále plnili odborky táborníka a střelce a dle
zájmu i jiné. Kluci třeba přespávali jednu noc mimo tábor - na druhém břehu Berounky. Byl čas
i prostor na všeliké sportovní klání v rámci oddílu i střediska.
Co se týče skautských slibů, tak na tomto táboře nikdo nový k Ocelotům nepřestupoval.
73
Skautský tábor - Na pelechu 2009
Dne 18. července 2009 byl zahájen další z řady našich skautských táborů. Tentokrát byl
plánován jako tábor, na kterém nebude probíhat žádná celotáborová hra, ale jednotlivé oddíly
budou mít svůj oddílový celotáborový program. Hlavní vůdkyní tábora byla jmenována Hanka
Burešová – Hanýsek. Na tento tábor jel s námi i nový člen našeho střediska a tím byl bratr
Robert Žárský – hubert. Na táboře zajištoval hospodaření s táborovými penězi a jezdil na
nákupy.
Vedoucím oddílu Ocelotů byl pověřen bratr Lukáš Klimovič – Lukin. Podle presenční
listiny se tábora zúčastnilo jen pět Ocelotů + 1 nováček, který k nám přestupoval ze smečky
Vlčat. Byl jím Kryštof Lešuk. Dle presenčních listin z táborů, které se doposud uskutečnily, byl
tento ročník nejslabší. Tábor byl zasazen do malebného údolí uprostřed lesů a rozkládal se na
veliké louce. Louka byla opravdu hodně veliká, protože třeba roveři měli postavený svůj vlastní
malý tábor na téže louce, ale na opačném konci louky. Podle fotografií si lze dobře představit,
jak tábor vypadal.
Přikládám některé fotografie:
„Oddíl Ocelotů v oslabení.“
(červenec 2009)
74
„Společná oddílová fotografie.“
Zleva nahoře: Tomáš Gosman, Kryštof Lešuk, Matěj Gosman, Daniel Průša,
Zleva dole: Filip Krzák, Lukáš Klimovič a Michal Paulíček.
(červenec 2009)
„Naši činovníci a vedoucí tábora“,
Zleva nahoře: Enika Švandová - Vydra, Marie Stielová - Myška, Kristýna Kodrasová - Kiki, Jiří Hazuková
- Siki, Lukáš Klimovič - Lukin, Jakub Kodras, Veronika Rejsková.
V popředí Hanka Burešová - Hanýsek.
(červenec 2009)
75
„Jde se na ty kadibudky.“
(červenec 2009)
„P. Michal Němeček při návštěvě tábora.“
(červenec 2009)
„Oceloti při stavbě táborových kadibudek. „Bude to stát?“
(červenec 2009)
76
„Bratr Kryštof Lešuk při příjímání svatého přijímání.“
(červenec 2009)
„Návštěva P. Benedikta Hudemy a jeho kumpánů. Ukázka středověkého souboje.“
(Lukáš Klimovič – Lukin versus P. Benedikt Hudema).
(červenec 2009)
77
„Já Petr Čapla - E.T. jako saracén v pozadí se štítem
Jan Franta - Frantík.“
(červenec 2009)
„Náš skautský tábor zoom objektivem. (Ty stany zcela vlevo to je roverský tábor)“.
(červenec 2009)
Na tomto táboře, jak můžete vidět na snímku nahoře, bylo celkově málo dětí. Všechny
oddíly, skautek nevyjímaje, byly značně prořídlé. Činovníci a vedoucí pomalu počtem
převyšovali děti.
78
Skautský tábor v Libži u Vlašimi - 2010
Tábor na zelené louce. Tento pojem se nám, těm kteří zažili tábory pod vedením Pavla
Kodrase – Černé Noci, vryl hluboce do paměti. Snad každý rover, ale i Ocelot ví, co to pro něj
znamená. V první řadě se téměř automaticky vybaví: PRÁCE, PRÁCE A PRÁCE a pak
zábava, na kterou zpravidla nezbývá už moc sil. Tak něco podobného nás (Oceloty a rovery)
čekalo i na tomto táboře.
Vedení tábora se ujímá opět sestra Hana Burešová - Hanýsek a je rozhodnuto, že se
uskuteční na odlehlém místě. V pravdě krásném zákoutí uprostřed lesů mezi městem Vlašim a
na úpatí hory Blaník. Hora Blaník opředena mnohými bájemi se nacházela skutečně co by
kamenem dohodil. Zhruba 12 km od tábora. Na táboře se měla hrát celotáborová hra, jejíž
přípravou byli pověřeni bratr Jiří Růžička – Hami a bratr Lukáš Klimovič – Lukin. Měla velmi
zajímavý název: „Upíři“.
Na tomto táboře byl opět s námi bratr hubert, který splnil svůj skautský slib. Když jsme
přijeli na tábořiště, tak nás vítali upocené tváře dobrovolníků z řad činovníků, roverů a rodičů, a
hromady posekané trávy, které se válely různě po louce, na které jsme měli tábořit. Jediná
stavba, která na louce stála, byla táborová kuchyně. Avšak i ona ještě zdaleka nebyla
dokončená. No, ale protože to nebylo poprvé, co jsme se s něčím takový setkali, pustili jsme
se hned do práce společnými silami a do večera stály nejdůležitější táborové stavby na svých
místech.
Na tento tábor se na nás přijel podívat
opět pan vikář P. Josef Pecinovský. Vzal
si s sebou i jednoho bohoslovce – Jana
Primuse, aby si splnil svou praxi na
nějakém dětském táboře. Byl tu sice jen
krátce, ale myslím, že toho prožil až
dost…
Přikládám fotografie k shlédnutí:
„Toto je louka, na které bude stát náš tábor 2010.“
(červenec 2010)
79
„Den před příjezdem dětí na tábor. (To co vidíte, bude kuchyně)“.
(červenec 2010)
„Naše statečné ženy hrabou nekonečné hromady sena.“
(červenec 2010)
80
„Z blízkého statku nakládáme uložené podsady na stany. („Kačena“ – „No není krásná?“).“
(červenec 2010)
„Tak takhle vypadala louka pár hodin před příjezdem dětí!“
(červenec 2010)
81
„Oceloti již bydlí!“
(červenec 2010)
„WC četa Ocelotů v akci. Bratr Petr Čapla - E.T. u kladiva.“
(červenec 2010)
82
„Náš nový prototyp táborových kadibudek.“
(červenec 2010)
„Oceloti jsou nastoupeni k rannímu nástupu plni očekávání, co se bude dít.“
(červenec 2010)
83
„Michal Paulíček.“
(červenec 2010)
„Daniel Průša.“
(červenec 2010)
„Bratři Vašků: zleva Matěj, Lojzík a v pozadí Míša.“
(červenec 2010)
84
„Bratr Robert Žárský - hubert skládá svůj skautský slib. (Hanka Burešová – Hanýsek je jeho kmotra).“
(červenec 2010)
„Oceloti s bohoslovcem Janem Primusem plní odborku Střelce.“
(červenec 2010)
85
„Předávání liliových křížů. Na snímku bratru Michalovi Paulíčkovi.“
(červenec 2010)
„Vedoucí v převlecích na CETAH, jako upíří, vlkodlaci nebo čarodějnice.“
(červenec 2010)
86
„Oceloti při ranním nástupu – Petr Čapla - E.T., Lukáš Klimovič - Lukin, Dan Průša ml., Filip Krzák,
Kryštof Lešuk a Michal Paulíček (Kryštof Lešuk má již po slibu).“
(červenec 2010)
.
87
Skautský tábor Městečko u Křivoklátu 2011
Od září roku 2010 do našeho střediska trvale přistoupil bratr Jan Marek a nabídl se, že
pomůže s vedením oddílu Ocelotů, který do této doby vedl jen bratr Petr Čapla – E.T. Na
zasedání střediskové rady v červnu byla odsouhlasena jeho výpomoc při vedení oddílu.
Zároveň se stal čestným členem 201. oddílu oldskautů při středisku Radost a Naděje. Na
poslední předtáborové střediskové radě se dohodli činovníci a vůdcové chlapeckého kmene,
že se od září tohoto roku budou svolávat jednou za tři měsíce tzv. „Rady chlapeckého
kmene“. Na nich se budou moci vůdci chlapeckého kmene vyjádřit k vedení oddílu, porovnat
své výchovné metody s metodami ostatních vůdců a mít možnost společně plánovat svou
činnost s činností ostatních oddílů chlapeckého kmene.
Od ledna 2011 se také náš oddíl Ocelotů aktivně připravoval na další Svojsíkův závod
skautů skautek, který tentokrát organizovalo příbramské středisko v lokalitě Bělehrad – Nečín.
K fotografické dokumentaci jsem přidal několik fotek právě z toho závodů.
Od roku 2011 jsme se snažili plánovat výpravy tak, abychom se jich mohli účastnit spolu
s vlčaty, a aby byly výpravy pravidelně jednou do měsíce. Od ledna do června 2011 jsme
uskutečnili celkem pět výprav, z toho jedna byla dvoudenní s přespáním v naší klubovně.
V tomto roce měl vypršet tříletý mandát sestry Hanky Burešové – Hanýska na post
střediskové vůdkyně. Proto byl v červnu svolán opět střediskový sněm střediska Radost a
Naděje a měl být zvolen nový střediskový vůdce/kyně. Novým vůdcem střediska byl nakonec
zvolen bratr Lukáš Klimovič – Lukin a bratr Jan Franta – Frantík se stal jeho zástupcem. Tito
dva tuto funkci budou zastávat až do června roku 2013, kdy nový střediskový sněm rozhodne
o jejich nástupcích.
V červenci 2011 proběhl další letní skautský tábor, tentokrát v Městečku u Křivoklátu. Na
tomto místě se konal poprvé a louku nám pronajal bratr Josef Pišvejc – předseda okresní rady
Junáka Beroun. Organizací a přípravou tábora byl na první střediskové radě konané v září
2010 pověřen bratr Jakub Kodras. Přípravy CETAHU se ujal bratr Jiří Růžička – Hami spolu
s bratrem Lukášem Klimovičem – Lukinem. CETAH byl označen pracovním názvem „Asterix a
Obelix“.
Tohoto tábora se podle prezenční listiny zúčastnili tito Oceloti: Filip Krzák, Daniel Průša
ml., Kryštof Lešuk a přestupující bratři Lojza a Matěj Vašků, viz. příloha fotografie. Dalším
slibujícím z řad činovníků byl náš táborový zdravotník Jenda Beščec.
88
„První den tábora.“
(červenec 2011)
„První večerní nástup po perném dnu; Petr Čapla – E.T., Dan Průša ml., Kryštof Lešuk, Filip Krzák, Lojza
Vašků ml. a Matěj Vašků.“
(červenec 2011)
89
„Všichni účastníci tábora.“
(červenec 2011)
„Naše správná parta – Oceloti.“
(červenec 2011)
90
„Naše táborová nástěnka CETAHU.“
(červenec 2011)
„Po těžké práci vyschne v krku - Filip Krzák.“
(červenec 2011)
91
„Učíme se řezat ruční pilou – Dan Průša ml. a Filip
Krzák.“
(červenec 2011)
„Škrábeme brambory.“
(červenec 2011)
„Bratr Petr Čapla - E.T. velitelem dne.“
(červenec 2011)
„Polední klid – nerušit!“
(červenec 2011)
„I tak se dá odpočívat :-).“
(červenec 2011)
„Jedeme na výlet.“
(červenec 2011)
92
„Se střediskovou vlajkou na nádraží v Rakovníku.“
(červenec 2011)
„Cíl výpravy – Železniční muzeum Lužná u Rakovníka.“
(červenec 2011)
93
„Oceloti v plném lesku střeží svoji skautskou stezku.“
(červenec 2011)
„Pohoda jazz.“
(červenec 2011)
„Vidíš je, jak se válej!“
(červenec 2011)
94
´
„Ohnivci s pochodněmi.“
(červenec 2011)
„Scénka – Oceloti na výletě jako ,,Bemba tým.“
(červenec 2011)
95
Skautské sliby
„Tajně jdeme ke slibu.“
(červenec 2011)
„Matěj Vašků skládá svůj skautský slib.“
(červenec 2011)
„Matěj Vašků složil svůj skautský slib.“
(červenec 2011)
„Lojzík Vašků složil svůj skautský slib.“
(červenec 2011)
„Závěrečný pokřik.“
(červenec 2011)
„Už jsme Oceloti.“
(červenec 2011) foto – archiv střediska R&N
96
„Ranní rozcvička. (Noc byla chladná).“
(červenec 2011)
„Výlet na hrad Křivoklát.“
(červenec 2011)
„Došli jsme ve zdraví.“
(červenec 2011)
97
Na prvním táboře v Městečku u Křivoklátu se s námi rozloučil bratr Filip Krzák, neboť se
stal členem roverského kmene. Naše řady po táboře 2011 posílily nováčci z řad vlčat. Mezi ně
patřili: Václav Laštovička – Všetečka, Míla Fuka a Pavel Zálešák. Během roku jsme se
věnovali oddílové činnosti, hlavně plnění nováčkovských zkoušek a skautských dovedností.
Uskutečnili jsme i několik výprav do okolí Berouna. Např. v lednu 2012 proběhla výprava
Ocelotů a Vlčat na Plešivec, další do Hudlic nebo výprava spojena s návštěvou černošického
střediska s přespáním v jejich klubovnách.
V dubnu téhož roku jsme se zúčastnili i celostřediskové výpravy na Tmáň. Již tradičně
spojené se mší svatou k poctě patrona skautů svatého Jiří. Mši svatou celebroval bratr Jiří
Zikmund – Balú. Od ledna probíhala příprava na letní skautský tábor opět v Městečku u
Křivoklátu. Přípravou tábora byl pověřen Jakub Kodras – Kodry. CETAHem byl pověřen Jiří
Růžička - Hami a Ludmila Beščecová. CETAH se jmenovala „Cesta kolem světa“.
.
.
98
Skautský tábor Městečko u Křivoklátu 2012
„Nádraží Městečko u Křivoklátu - vystupvat.“
(červenec 2012)
„Cestou do tábora.“
(červenec 2012)
„Naše nové tváře oddílu – Petr Čapla – E.T., Lojza Vašků, Matěj Vašků,
Pavel Zálešák a Václav Laštovička.“
(červenec 2012)
99
„Trochu jsme se rozrostli a omládli – společné foto.“
(červenec 2012)
„Náš oddíl s Lukášem Klimovičem – ještě nejsme
všichni.“
(červenec 2012)
100
„Čekáme na zbytek oddílu.“
(červenec 2012)
„P. Radim Cigánek slouží první táborovou mši svatou.“
(červenec 2012)
Skautské sliby
„Zapalujeme slibový oheň.“
(červenec 2012)
101
„Václav Laštovička - Všetečka skládá svůj skautský slib.“
(červenec 2012)
„Odebrání vlčáckého šátku a darování skautského šátku.“
(červenec 2012)
„Václav Laštovička - Všetečka ukazuje svoji slibovou listinu jejímž
podpisem se zavazuje, že se bude snažit plnit svůj skautský slib v každé
situaci na cestě životem.“
(červenec 2012)
102
„Tábor je u konce. Je čas odjezdu domů :- ) (Václav Laštovička unaven).“
(červenec 2012)
„Čekáme až nám zavelí k odchodu z tábora. Hubert Lešuk vlevo a Lojza Vašků ml. vpravo.“
(červenec 2012)
103
SVOJSÍKŮV ZÁVOD - BĚLEHRAD - NEČÍN 2011
Dle prezenční listiny se ho zúčastnili: bratr Daniel Průša ml., Michal Paulíček, Lojza Vašků
ml., Matěj Vašků a Jindra Resch. Dívčí oddíl Lasiček vypravil též jednu družinu.
Tento Svojsíkův závod organizovalo příbramské středisko. Mottem tohoto závodu bylo
hledání léku na horečku „Venge“. Měli jsme za úkol namíchat správný lék dle potřebných
ingrediencí na horečku Venge a zachránit tím umírající děti v Africe.
Během závodu se plnily jednotlivé moduly: Modul závod, Modul brány a Modul výprava.
Závodu se zúčastnily družiny skautů a skautek z celého příbramského okresu. My jsme se
umístili na 4. místě.
Vítězná družina postupovala dále do krajského kola Svojsíkova závodu.
„Nastoupení družin před zahájením závodu.“
(květen 2011)
104
„Naše závodící družina – Oceloti.“
(květen 2011)
.
„Pořadatelé.“
(květen 2011)
105
Závěr
Zamyšlení bratra Petra Čaply - E.T.
Co říci na závěr? Když jsem byl osloven na radě chlapeckého kmene bratrem Janem
Frantou - Frantíkem, abych se ujal sepsání tohoto díla a já mu na to kývl, nevěděl jsem zcela
přesně do čeho jdu. Byl jsem jen přesvědčen, že tu není - ve středisku - mnoho lidí, kteří by
prošli naším střediskem téměř od své první třídy přes období dospívání až po současnost, tedy
do věku, kdy již mají tak říkajíc svůj osobnostní vývoj z větší části za sebou. A jsou tím, svým
způsobem povoláni k tomu, předat své mnohaleté zkušenosti jak z aktivní činnosti uvnitř
oddílu, tak z pozice vůdce oddílů dál. A protože jsem přesvědčen, že mám opravdu co předat,
rozhodl jsem se pro toto dílo, které se nazývá ALMANACH, čili něco, v čem je zapsaná
historie. Konkrétně stručný historický vývoj mého oddílu, kterým jsem prošel jako skaut a který
jsem potom vedl i jako vůdce. Teprve postupně, když jsem se nořil ve svých myšlenkách čím
dál hlouběji do historie oddílu a ověřoval si a tříbil myšlenky, mi došlo, kolik chlapců, později
skautů a ještě dále činovníků mi prošlo pod rukama. Kdyby jim třeba jen jedna myšlenka –
rada mnou vyslovená, zkušenost mnou předaná utkvěla v paměti, byl by to veliký úspěch.
Stopa mnou vrytá jim do čela.
Mnohokrát jsem si během svého vedení vzpomněl na své vůdce, kteří vedli mě a nejednou
jsem si řekl: „Jak by to udělali oni?“ Nejednou mi vystanuly na mysl jejich slova a já je použil. A
pak jsem si uvědomil, že jak jsem se v určitých situacích rozhodoval a choval já, tak se budou
s velkou pravděpodobností rozhodovat a chovat i oni. A uvědomil jsem si jak velkou
zodpovědnost na sebe bere vůdce, když se rozhodne vést jemu svěřené děti. A ještě jednu
věc jsem si uvědomil, že mi vlastně nejspíš bylo souzeno stát se vůdcem oddílu. Proč?
Protože nás k tomu naši vůdcové vedli už od prvních chvil strávených ve středisku. Oni totiž
svou
úlohu vůdce –
vychovatele, vzali vážně a
činovnické heslo: POVINNOST,
ODPOVĚDNOST, KÁZEŇ, jim bylo vlastní.
Ano. Každý vůdce, kterému byl svěřen oddíl, má povinnost snažit se vychovat ze svých
svěřenců lidi schopné milovat druhé, přírodu a mít upřímný a pravdivý postoj k sobě samému.
Má se snažit tříbit jejich estetické cítění, smysl pro krásu a zdravé sebevědomí a důvěru
ve své schopnosti. Díky oddílové činnosti se skaut učí spolupracovat s druhými, respektovat
jejich názory a být tolerantní vůči svému bližnímu. Ve zkratce, skautská výchova se zaobírá
všestranným rozvojem osobnosti dítěte v rámci oddílu, potažmo střediska. A nesmíme
zapomínat na slova zakladatele skautingu:
106
Skauting je především cesta, cesta za poznáním pravdy a lásky. Pravdy o které se nehlasuje, která se přijímá, hledá a
realizuje životem.
Robert Baden-Powell
Kdybych měl nějak stručně zhodnotit svou dosavadní vůdcovskou činnost v duchu
skautingu, asi bych se nejednou zastyděl. Mnohým věcem jsem se totiž přiučil teprve až když
se staly. A nebylo to pokaždé zrovna příjemné. Pak jsou tu chyby, které jsem si uvědomil
prostřednictvím někoho druhého a ty také nebyly příjemné. Člověk si musí často říkat, že není
dokonalý, ale mám na mysli druh zdravé sebekritiky, ne destruktivní, ale konstruktivní. Dost
často se stává, že zrovna ten náš záměr, to naše řešení, nebylo příliš rozumné a šťastné a že
jsme měli poslechnout spíše svého staršího a zkušenějšího bratra ve skautu. Ale pak je také
potřeba si uvědomit a vzpomenout si na to, co se nám povedlo, neboť to nás také formuje a
popohání kupředu. Jsou to naše každodenní malé úspěchy, kterých je na naší cestě víc než
se může zdát a je potřeba je hledat a vidět. Právě ony nám můžou pomoci ve chvílích, kdy se
nám zdá, že to co děláme, tak nějak ztrácí smysl.
A na konec bych měl jednu malou radu, pro všechny ty, kteří se právě nacházejí ve věku,
kdy se rozhoduji zda-li ze svého střediska odejít a jít svým směrem nebo zůstat a říci si:
„Zkusím to! Zkusím to a půjdu vést oddíl. Logicky však vytane na mysl otázka: „Ale zvládnu to?
Zdá se mě to složité!“
V tuto chvíli je dobré se zastavit a ptát se po tom nejhlubším smyslu, po smyslu bytí a po
smyslu naší cesty životem. Je přeci krásné být druhým majákem na cestě. Ale maják bez
zdroje energie je nesmyslnou stavbou. Napojíme-li se však na nekonečný, nejsilnější zdroj –
Boha, buďme si jisti jeho pomocí. Znělo by to prázdně, kdybychom nedokázali denně otevřít
svá srdce a s pokorou prosit o milost být nástrojem v rukou Božích, kdybychom svůj
rozum a schopnosti nevyužili k pochopení, že vše krásné je nám někým darováno. Přijdou
chvíle v životě, kdy si to uvědomíme silněji, a to jsou chvíle milosti… Pak nezbývá než vyslovit
slova díků Stvořiteli. A podaří-li se nám zachránit a nasměrovat loďku našeho bratra nebo
sestry, pak o to vroucněji můžeme zazpívat se žalmistou:
„Ne nám, Bože, ne nám, nýbrž svému jménu zjednej slávu…“
Václav Flejberk – Džin
Proč to všechno děláme nám pomůže vysvětlit právě On náš Pán. Jsme přeci křesťanské
středisko a jako křesťanské jsme byli koncipováni. Tak se nebojme přijít k tomuto nejsilnějšímu
zdroji energie ve vesmíru a ptejme se Ho na naši cestu životem a čerpejme z Něho sílu pro
každodenní práci na sobě i pro druhé. Buďme oním majákem na rozbořeném moři životů dětí
107
nám svěřeným. A nezapomínejme na to, že nejsilnější výchovnou metodou je – Vzor. Buďme
tedy pro naše děti dobrým vzorem.
Použitá literatura k části SKAUTI - OCELOTI
Internetový archiv střediska Radost a Naděje.
Stanovy Junáka svazu skautů a skautek ČR.
Kronika 04 oddílu Ocelotů střediska Radost a Naděje.
Ekumenická lesní škola: sborník Poslání skautského vůdce.
březen 2013
Petr Čapla – E.T.
108
ODDÍL RS
Roveři a Rangers jsou jedním z nejmladších registrovaných oddílů 4. střediska „Radost a
Naděje“ Beroun. Formování oddílu
RS se datuje už kolem roku 1994 za
vedení zakladatelů střediska Jany
Vaňkové – Indiána a Jaroslava
Vaňka – Kellyho. V tuto dobu se
scházeli ještě jako neregistrovaní
jednou za měsíc a na různých
akcích. Přestože roveři a rangers
nebyli oficiálním oddílem, docházeli
do ostatních oddílů, kde vypomáhali
s přípravou a vedením programů
„Výlet na Mořinu – fotíme se v okénku Malé Ameriky.“
(říjen 2010)
foto – Jiří Hazuka ml. - Siki
schůzek.
Rokem 2001 byl oddíl RS oficiálně registrován. Vedení nově registrovaného oddílu se
ujal Vít Lorenc – Raketa. Téhož roku na půdičce v budově Kaplanky, po dlouhém rokování
vznikl oficiální roverský pokřik:
„My jsme chlapi jak se patří, každý vydá nejmíň za tři.
Hrdost, čest a píle, to jsou naše cíle.“
A pokřik rangers:
„My jsme holky z porcelánu, život máme těžký,
nelétáme v eroplánu, my chodíme pěšky.“
Nejvýznamnější částí historie je tábor v roce 2002 na Budáčku. Tento rok byl největší
zkouškou pro RS, neboť dokázali naplnit heslo „SLOUŽÍM“ a náplň svého pokřiku do poslední
tečky. V tomto roce RS totiž s vypětím všech svých sil pomohli evakuovat tábor při největších
povodních v novodobé historii České republiky. Nelze však opomenout i další těžké zkoušky z
let předešlých, kdy RS také dostáli svému heslu. Například v roce 1996 na táboře u Rapšachu
sestra Lenka Čaplová – Šťovka lokalizovala lesní požár kořenového systém. RS tenkrát
pomohli požár uhasit a získat ho pod kontrolu vykopáváním bezpečnostních koridorů. Dále pak
109
na táboře v Mrtníku u Komárova v roce 1999, kdy skautský tábor několikrát po sobě přepadla
místní omladina. Tehdy drželi nepřetržitou stráž, a dokonce se jim podařilo zajistit i samotné
pachatele.
V roce 2003 se samostatně pustili do organizace celého tábora, který se konal v Mrtníku
u Komárova. Tento tábor se jim zdatně a bez větších problémů zdárně vydařil. Na tomto
táboře poprvé vznikl přijímací rituál od Ocelotů a Lasiček do RS. Jediným, kdo přistoupil z
oddílu Ocelotů byl tehdy Jiří Hazuka
– Siki. Potáborový podzim znamenal
velký přelom v oddílu RS: značná
část členů musela opustit skautský
oddíl, jelikož jejich chování a názory
neodpovídaly
křesťanskému
zaměření střediska.
Dalším důležitým rokem byl
rok 2008, kdy si vzali oddíl na starost
bratr Milan Vaněk - Veverčák a Jiří
Hazuka
„Výlet na Tmaň - celostředisková akce k oslavě svátku sv. Jiří. Hrajeme si.“
(duben 2012)
foto – Jan Marek
ml.
-
Siki,
jako
jeho
zástupce, a začali s oddílem RS
vytvářet vlastní činnost a zavedli pravidelné schůzky. V započaté práci pokračoval v letech
2010 a 2011 Jakub Kodras, kdy vedl oddíl RS se zástupci Sikim a Veverčákem.
Rokem 2011 převzal vedení oddílu RS bratr Siki.
Oddíl RS kromě pravidelných schůzek, vlastních výprav, střediskových akcí, pomáhá, v
zastoupení několika členů, při vedení ostatních oddílů ve středisku.
Historie členství v oddílu RS
1994 - Blanka Čaplová – Bety, Lenka Čaplová – Šťovka, Andrea Vaňková – Andy, Olga
Doubková – Oli, Josef Podzemský – Had, Johanka Prokopová.
1995 - Blanka Čaplová – Bety, Lenka Čaplová – Šťovka, Andrea Vaňková – Andy, Olga
Doubková – Oli, Josef Podzemský – Had, Zdeňek Řezáč – Smálek, Johanka
Prokopová.
110
1996 - Mirek Karbušický – Šiška, Zdeňak Řezáč – Smálek, Vít Lorenz – Raketa, Pavel
Schöberle – Mauglí, Milan Vaňek – Veverčák, Petr Vaňek –
Brabi, Pavel Podubecký - Fenek, Blanka Čaplová – Bety,
Olga Doubková – Oli, Marie Marešová – Tlapka.
1997 - Petr Čapla – E.T., Mirek Karbušický – Šiška, Vít Lorenz –
Raketa,
Pavel Schöberle –Mauglí, Zdeňek Stiel – Robin,
Petr Vaňek – Brabi.
1998 - Petr Čapla – E.T., Mirek Karbušický – Šiška, Vít Lorenz – Raketa, Pavel Schöberle –
Mauglí, Zdeňek Stiel – Robin, Petr Vaňek – Brabi.
1999 - Petr Čapla – E.T., Zdeňek Stiel – Robin.
2001 - Zdeňek Stiel – Robin, Michal Hazuka – Pytlík, Jana Červenková – Zmatlík, Helena
Veselá, Petra Sklenářová, Štefan Duník, Martina Sudíková, Petr Doubek – Dub.
2002 - Vít Lorenz – Raketa, Petr Doubek – Dub, Pavel Schöberle – Mauglí, Jaroslav
Schöberle – Járyn, Štefan Duník, Markéta Hurychová, Jana Červenková – Zmatlík,
Helena Veselá, Petra Sklenářová, Martina Sudíková, Petr Červenka – Zub, Věrka
Pokorná.
2003 - Vít Lorenz – Raketa, Petr Doubek – Dub, Pavel Schöberle – Mauglí, Jaroslav
Schöberle – Járyn, Štefan Duník, Markéta Hurychová, Jana Červenková – Zmatlík,
Helena Veselá, Petra Sklenářová, Martina Sudíková, Jiří Hazuka – Siki, Petr
Červenka – Zub, Věrka Pokorná.
2004 - Jiří Hazuka – Siki.
2005 - Marie Stielová – Myška, Soňa Doubková – Sojka, Jiří Hazuka – Siki, Ondřej Čapla –
Broňťa, Eliška Kodrasová, Martin Altman – Rambo, Pavel Hurych – Hurvínek, Lukáš
Klimovič, Jan Kebrle – Kéba, Jakub Kodras.
Broňťa, Martin Altman – Rambo, Pavel Hurych – Hurvínek, Lukáš Klimovič, Jan
Kebrle – Kéba, Eliška Kodrasová, Jan Štromajer – Houska.
111
Broňťa, Lukáš Klimovič, Jan Kebrle – Kéba, Eliška Kodrasová, Jan Štromajer –
Houska, Kristýna Kodrasová – Pípa, Veronika Rejsková, Jiří Růžička – Hami.
2008 - Milan Vaněk – Veverčák, Marie Stielová – Myška, Soňa Doubková – Sojka, Jiří
Hazuka – Siki, Ondřej Čapla – Broňťa, Lukáš Klimovič, Jan Kebrle – Kéba, Eliška
Kodrasová, Jan Štromajer – Houska, Kristýna Kodrasová – Pípa, Veronika Rejsková,
Jiří Růžička – Hami.
2009 - Milan Vaněk – Veverčák, Marie Stielová – Myška, Soňa Doubková – Sojka, Jiří
Hazuka – Siki, Ondřej Čapla – Broňťa, Lukáš Klimovič, Jan Kebrle – Kéba, Eliška
Kodrasová, Jan Štromajer – Houska, Kristýna Kodrasová – Pípa, Veronika Rejsková,
Jiří Růžička – Hami, Zuzana Karbušická.
2010 - Milan Vaněk – Veverčák, Marie Stielová – Myška, Jiří Hazuka – Siki, Ondřej Čapla –
Broňťa, Lukáš Klimovič, Jan Kebrle – Kéba, Jiří Růžička – Hami, Dominika Kodrasová
– Sluníčko, Matěj Gosman.
2011 - Jakub Kodras, Jiří Hazuka – Siki, Jan Kebrle – Kéba, Jiří Růžička – Hami, Matěj
Gosman, Tomáš Rychetský – Bobr, Tomáš Gosman, Ondřej Čapla – Broňťa, Lída
Beščecová, Lenka Krejčová – Myšlenka.
2012 - Jiří Hazuka – Siki, Jan Kebrle – Kéba, Jiří Růžička – Hami, Matěj Gosman, Tomáš
Rychetský – Bobr, Tomáš Gosman, Lída Beščecová, Lída Altmanová - Veverka, Dan
Průša ml., Filip Krzák, Jan Tichý, Lenka Krejčová – Myšlenka.
Oddíl RS ve skautském Berounském středisku „Radost a Naděje“ je poměrně ještě
mladý, vždyť je mu teprve osmnáct let :o), avšak za tuto krátkou dobu prošla oddílem spousta
mladých lidí, která mu ráda věnovala část svého života a vnesla do něj kousek sebe sama.
Díky všem těmto bratrům a sestrám - odkaz RS žije dál a doufejme, že ještě dlouho žít bude.
červen 2012
Jiří Hazuka ml. - Siki
112
KMEN OS
Kmen Oldskautů vznikl na popud, tehdy berounského kněze Libora Bulína, který je řazen
mezi hlavní aktéry znovuobnovení skautského hnutí s křesťanským podtextem v našem městě
Beroun, jak tomu bylo za první republiky. Tato myšlenka vzplanula v zimních měsících roku
1989 a pomalu se rozvíjela. Dne 8.
listopadu
roku
1990
se
tato
myšlenka stala realitou. Na základě
velkého přílivu zájemců o skauting,
dětí a lidí, kteří chtějí pracovat s
dětmi,
vzniklo
nové
skautské
středisko s duchovní tématikou, nad
kterým nesli ochrannou ruku:
–
hlavní vedoucí střediska Jana
Vaňková – Indián,
–
a
zástupce
hlavního
vedoucího střediska kněz Libor
Bulín.
„Paintball.“
(listopad 2012)
Nově založené středisko se začalo nazývat skautské středisko „Radost a Naděje“. Název
střediska „Radost a naděje“ byl vymyšlen bratrem Jaroslavem Vaňkem – Kellym. Zde začíná i
zrod našeho kmene Oldskautů, který se stává hlavním nosným pilířem našeho střediska a jeho
činnosti. Získává a jemu přiděleno registrační číslo 201.
Mezi první, hlavní a důležité členy našeho kmene Oldskautů patřili:
sestry: Jana Vaňková - Indián, Martina Vaňková - Svižník, Marie Hlaváčková, Marie Novotná,
Anna Prokopová, Jana Čaplová, Věra Votápková a Petra Kodrasová.
bratři: Libor Bulín, Jaroslav Vaněk - Kelly, Jaroslav Goldmann - Atom, Miloš Palkoska, Ludvík
Svoboda – Luiggi, Stanislav Míka, Miloš Vrba, Pavel Kodras - Černá Noc, Eduard
Čapla, Přemysl Sedlák – Štika a Vítězslav Nezval.
Celkem tedy 19 oldskautů a oldskautek.
Na činnosti a vedení kmene oldskautů od doby jeho vzniku se podílelo několik lidí. Od
jeho založení až po dnešní dny počet registrovaných členů dosahuje skoro stovky. Její část lze
vidět v Kmenové knize kmene Oldskautů (viz. Kmenová kniha kmene oldskautů skautského
střediska „Radost a Naděje“).
113
Od roku 2012 byl svěřen
201. kmen Oldskautů, střediska
„Radost a Naděje“ bratru Jakubovi
Kodrasovi, DiS. Ten jej převzal od
sestry Marie Hlaváčkové, která jej
vedla před ním.
Kmen
Oldskautů
je
stále
doprovázen stejným a doposud
nepozměněným
oddílovým
pokřikem:
„Bowling.“
(únor 2013)
foto – Jiří Hazuka st. - Jerry
„Jsme pevný kruh, věrně služme druhu druh. Kolem nás je stálý ruch, v zdravém
těle zdravý duch.“
Kmenová kniha kmene oldskautů skautského střediska „Radost a Naděje“
číslo člen od
O01
1.1.1937
O02
1.1.1938
O03
1.5.1945
O04
1.1.1946
O05
1.1.1968
O06
1.1.1968
O07
1.1.1968
O08
1.1.1968
O09
1.1.1968
O10 12.12.1989
O11
1.1.1990
O12
1.1.1990
O13
1.1.1990
O14
1.1.1990
O15
1.1.1990
O16
1.1.1990
O17
1.6.1990
O18
15.6.1990
O19
19.6.1990
O20
19.6.1990
Příjmení a Jméno
Svoboda Ludvík
Vaňek Jaroslav
Vrba Zdeněk
Vaňková Jana
Bulín Libor
Hašková Ivana
Besčecová Jana Mgr.
Vítkovský Jan Ing.
Hašková Ivana
Chadima Antonín
Čapla Eduard Ing.
Hlaváčková Marie
Kodras Pavel
Kodrasová Petra
Vrba Miloš
Votápková Věra
Laburda Karol
Doubková Olga
Hašler Jan
Podzemský Josef
rok narození
1928
1928
1932
1933
1959
1954
1960
1952
1954
1975
1939
1949
1962
1966
1933
1937
1956
1979
1976
1913
114
Město
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 1
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 3
Beroun 3
Beroun 2
Velký Chlumec
Beroun 3
Praha 9
Vráž
Beroun 3
O21
O22
O23
O24
O25
O26
O27
O28
O29
O30
O31
O32
O33
O34
O35
O36
O37
O38
O39
O40
O41
O42
O43
O44
O45
O46
O47
O48
O49
O50
20.6.1990
1.1.1991
1.1.1991
1.1.1991
1.1.1991
1.1.1991
1.1.1991
1.1.1991
1.1.1991
11.3.1991
29.3.1991
1.6.1991
28.10.1991
22.11.1991
1.1.1992
24.1.1992
1.4.1992
21.2.1993
1.1.1994
1.1.1994
1.1.1994
3.2.1994
12.2.1994
12.2.1994
18.5.1994
12.10.1994
1.1.1995
11.5.1995
11.5.1995
25.10.2001
Čaplová Lenka
Míka Stanislav Dr.
Palkoska Miloš
Novotná Marie
Prokopová Anna
Bulínová Jitka
Goldman Jaroslav
Hašler Petr
Čaplová Jana
Vaňková Andrea
Pečený Antonín
Plecitá Miroslava
Anděl František
Vašků Ivana
Nezval Vítězslav
Šoufek Vladimír
Zikmund Jiří
Oulík Ladislav Ing.
Sedlák Přemysl
Vaňková Martina
Podzemský Josef
Fridrichová Jana
Hazuka Jirí
Hazuková Eva
Lorens Vít
Podzemská Ivana
Čaplová Blanka Ing.
Červenková Jana
Terber David
Josef Pecinovský
1926
1947
1926
1974
1953
1961
1934
1954
1972
1977
1974
1960
1977
1974
1932
1977
1974
1930
1929
1970
1943
1937
1960
1964
1981
1946
1947
1962
1978
1963
Beroun 2
Osov
Dominik. klášter v Praze
Praha 2
Beroun 2
Beroun 2
Zadní Třebáň
Beroun 2
Beroun 6
Beroun 6
Beroun 2
Loděnice
Liteň
Beroun 3
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 3
Beroun 2
Černošice
Beroun 2
Beroun 2
Beroun 2
Liteň
Beroun 2
Beroun 2
Všeradice
Beroun 2
Beroun 2
Králův Dvůr
Beroun 1
březen 2013
Jakub Kodras
115
SLOVNÍK UŽITÝCH SLOV
Kaplanka -> zažitý název pro budovu v komplexu farního dvora, kde jsou skautské
klubovny našeho střediska.
ZVaS ->
zkratka pro Závody vlčat a světlušek. Jedná se o závody konané ve
dvouletém cyklu tradičně v jarních měsících ve všech okresech a krajích v
republice a vrcholí postupem nejlepších hlídek z jednotlivých kol přes
okresní kolo a krajské kolo do celostátního (ústředního) kola. Přehled
přesných disciplín je stanoven v Pravidlech pro Závody vlčat a světlušek.
NZ ->
zkratka pro Nováčkovská zkouška -> Každý nováček, který vstoupil do
oddílu skautského střediska, musí prokázat splněním bodů nováčkovské
zkoušky. Po jejím splnění se nováček stává právoplatným členem
skautského oddílu a dle oddílových tradic skládá skautský slib (u vlčat –
vlčácký slib; u světlušek – slib světlušek) a může pokračovat v plnění
dalších stupňů skautské dovedností, odborností, odborek, zkoušek, …
Kačena ->
TATRA T805 (Kačena) 4x4 -> vlastníkem je Daniel Průša st., slouží na
táboře jako přepravní prostředek táborové bagáže dětí na tábor a z tábora;
vozí vodu, materiál, v případě nutnosti i děti a vedoucí k přiblížení svých
pěších cílů.
(krátký technický popis: Výroba lehkého terénního nákladního automobilu
Tatra T-805 4x4 začala v Tatře Kopřivnice v roce 1953 a postupně se
přesunula do Avie, do Mladé Boleslavi a nakonec do plzeňské Škodovky.
Došlo však k poklesu kvality a tak byla výroba přesunuta zpět do
Kopřivnice, kde probíhala až do roku 1959. Nejvíce jich bylo vyráběno v
provedení
valník.
Díky
vysoké
světlosti podvozku
měla
výbornou
průchodnost v terénu, ale kvůli tomu byla jízda v terénu kývavá, proto se jí
říkalo - Kačena.)
OS ->
oldskauti nebo také Kmen dospělých.
116
OBSAH
SLOVO NA ÚVOD ……………………………………………………….
3
Stručný historický přehled vývoje skautského střediska „Radost a
Naděje“ do roku 1999 z ruky bratra Kellyho …………………….........
4
2003, 2007, 2008, 2010 ………………………………………………. ..
7
2011 …………………………………………………………………….…
8
2012 ……………………………………………………………………….
9
Tábory našeho střediska konané do současnosti ……………………
9
PŘEHLED STŘEDISKOVÝCH VŮDCŮ A JEJICH ZÁSTUPCŮ …... 10
FOTKY KNĚŽÍ …………………………………………………………… 13
SVĚTLUŠKY …………………………………………………………… .. 15
VLČATA ………………………………………………………………… .. 23
SKAUTKY – LASIČKY ………………………………………………….. 37
SKAUTI – OCELOTI ………………………………………………… …. 39
ODDÍL RS ………………………………………………………………... 109
KMEN OS ………………………………………………………………… 113
SLOVNÍK UŽITÝCH SLOV ……………………………………………...116
Líc a rub střediskové vlajky 4. střediska Radost a Naděje Beroun

Almanach Střediska Radost a Naděje

Transkript

Podobné dokumenty

Prezentace 2010/2011

Katalog pro školy.

Zakarpatská Rus volá milovníky

Katalog pro školy.