Nehemia info

Transkript

Nehemia info
02
nehemia
2016
Přinášíme změnu do lidských životů
Nehemia info
Nadační fond Nehemia, Selská 29, Havířov - Bludovice www.nehemia.cz [email protected] tel. 595 173 715
Afrika Šejk odkrývá jedinečnost Ježíše Krista
Ukrajina Vzdáte se své záchranné vesty?
Mali Misie v Mali
Čína Hlad po Božím slově
i
c
í
l
h
c
Upr
!?
Konečně v ČR
2
NeHE MIA IN
INFO
FO
N eHEM I A INFO
Projekty Nehemia
a seznam variabilních
symbolů
1000
1001
1002
1003
1004
1006
1009
1101
1120
1202
1203
1204
1301
2000
2101
2102
2104
2301
2302
2501
3000
3301
3302
3102
Humanitární projekty
Fond Náhlé pomoci
Humanitární sbírka
Lékařská pomoc dětem
Perské Bible
Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině
Ukrajina – Uprchlíci
Kavkaz – Kráva do každé rodiny
Ukrajina – dětské domovy
Děti Etiopie – Kofele
Děti Tanzanie – Masajové
Děti Etiopie – Jimma
Severní Korea – pekárna
Misionáři
Ukrajina, Balkán – Václav Bednář
Bosna a Hercegovina – David
Slovensko – Jan Bihári
Vretonkovi – Asie
Misijní práce mezi persky mluvícími
Austrálie – Thomas a Marcela Hempfilovi
Projekty praktické pomoci
Izrael – obnova lesů na Karmelu
Terénní vůz pro Hamida
Pracovní výjezd do Moldavska
4000 Rozvoj krátkodobé misie
Afrika
náš sponzor
quantum solidum cz
Centrum pojištění,
odborníci na Vaší straně
www.insia.cz
Redaktor Miroslava Cásková
Adresa redakce Nehemia Info
Selská 29, 736 01 Havířov-Bludovice
Česká republika
Telefon 595 173 715
[email protected]
Ředitel 739 584 117
[email protected]
Kancelář 739 584 118
[email protected]
Účetní 739 524 877
[email protected]
Webwww.nehemia.cz
Facebookfacebook.com/NehemiaCZ
Twitter@NehemiaCZ
Flickrflikr.com/nehemiacz
5000 Podpora národních církví a pastorů
5101 Ukrajina – pastor Pavel Golub
5102 Ukrajina – pastor Michail Balko
5103 Ukrajina – pastor Konstantin Melnik
5104 Chorvatsko – Dohnalovi
5201 Etiopie – evangelisté TFM
5301 Čína – Bible pro Čínu
5302 Jakutsko – Ilja a Aňa
6000 Správa projektů a provoz organizace
6004 Neurčené dary
6410 Mzdy a dotace na mzdy
6412 Mzda Leoš Cásek
6413 Mzda Danuše Bednářová
6414 Mzda Miroslava Cásková
6415 Mzda Benjamin Wojnar
8000 Servisní podpora misie
Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas vědět a napište
8104 Vzdělávací kurzy a akce
nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli i nadále zasílat Nehemia Info.
8201 Časopis Nehemia INFO
Platby v ČR:
Citfin Praha • číslo účtu: 1057340/2060
(účet bez bankovních poplatků)
Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných
měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.).
Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou,
jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky:
ČSOB Havířov • číslo účtu: 100113352/0300
Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky!
platba v eurech • č. ú. 292 386 4527/1100, var. sym. 1057340
platba v US dolarech • č. ú. 282 981 7791/1100, var. sym. 1057340
Šejk cituje korán a odkrývá
jedinečnost Ježíše Krista
Neri, vedoucí TFM
Afrika
Nabízím jedno svědectví z naší mezikulturní misijní školy.
Program se zaměřuje na zakládání nových sborů
a podporu evangelistů v Africe. Každý rok zde máme dvě
různé skupiny studentů. Nejprve prochází šestitýdenním
misijním kurzem a pak se rozjedou do okolí a prochází misií
v praxi. Musa (jméno je záměrně změněno) loni v květnu
tuto školu úspěšně dokončil.
Musa patří k velice pokojným studentům, je však plný Boží
moci. Je mu 19 let a byl známý jako šejk. Šejk je osoba, která
je schopna citovat celý korán zpaměti (114 kapitol)
a je schopná vést shromáždění muslimů k modlitbám.
Musa je tedy schopen recitovat jakoukoliv kapitolu, každý
verš z koránu.
V Krista uvěřil v prosinci 2013. Jeden z našich evangelistů
ho přivedl k nám domů. Hned z počátku, už při prvním
rozhovoru, jsem věděl, že má obdarování zakládat nové
sbory. Pokládal mi různé otázky týkající se Bible
a křesťanství, nejvíce však o Boží Trojici a synovství Ježíše
Krista. Pokoušel jsem se mu co nejlépe odpovědět.
Druhý den mi při dalším rozhovoru řekl, že by se rád
dozvěděl mnohem více, ale už teď vidí, jak je synovství
Ježíše Krista výjimečné, a tak se stal Jeho následovníkem.
Chtěl se stát učitelem evangelia o Ježíši Kristu. Pokřtili
jsme ho daleko od jeho domova, protože jsme ho nechtěli
vystavovat žádnému nebezpečí. Obzvlášť když byl krátce
obrácený.
Když jsme přemýšleli, co by mu v jeho službě a vášni
pomohlo, přivedli jsme ho na misijní školu. Navzdory
tomu, že byl velmi krátce obrácený, bylo jeho porozumění
Bible neuvěřitelné. Jediný problém byla
jazyková bariéra. Jeho
mateřským jazykem byla
arabština, a tak naší řeči
nerozuměl. Najali jsme
proto překladatele. Poté,
co školu dokončil, jsme jej
poslali zpět k jeho bližním
do mešity, kde dříve sloužil.
Studium na misijní škole zcela
změnilo jeho život. Nejvíce
ze všeho měl rád předměty
s názvem Život a služba
Mesiáše, Jak zasáhnout muslimy
v jejich kultuře, Mezikulturní
evangelizace a Biblická etika. Byl
vděčný, že tyto předměty změnily
v jeho životě pohled na mnohé
věci a díky tomu mohl ve víře opravdu vyrůst. Uvědomil si,
kolik času promarnil tím, že byl muslimem.
Po skončení se tedy vrátil domů, kde o jeho změně nikdo
nevěděl. Jeho první cíl byli rodiče a sourozenci, kteří ho
kdysi poslali do Madrassy (škola koránu). A tak začal
recitovat muslimům verše z koránu, které hovoří o Kristově
jedinečnosti. Minulý rok přivedl 19 muslimů ke Kristu a
15 z nich je již pokřtěno ve vodě. Ke své službě by mu
pomohlo kolo, a tak jsme mu jedno obstarali.
Pomohlo mu také, že mohl v praxi pracovat se studenty
z různých kultur a oblastí – díky nim také získal větší
smělost zakládat nové sbory. A má stále ochotu se učit
a vzdělávat se.
V současné době podporují české sbory prostřednictvím
NF Nehemia 4 evangelisty a služba těchto evangelistů
je mezi muslimy opravdu velice úspěšná. Z hlediska
bezpečnosti neudáváme místo ani zemi. Vedoucího
celé organizace velmi dobře známe, jeho srdce hoří pro
záchranu muslimů v jejich zemi. Kdybyste měli zájem
se do této služby finančně zapojit, prosím napište nám
o podrobnější informace do kanceláře sboru office@
nehemia.cz.
3
4
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Ukrajina
Vzdáte se své záchranné vesty?
Ukrajina
Dříve se v nás snažili
lásku k Ukrajině zničit,
avšak v okamžiku těžkostí
a utrpení se najednou
Dovolte mi, abych vám v krátkosti nastínil, co se nyní na
národ probudil. Lidé
Ukrajině děje. Situace je těžká, jsem však Bohu vděčný, že
začali uprchlíky východu
miluje všechny národy stejně. Včetně Ukrajiny.
přijímat do svých domovů.
Máme na ulici modlitební stan a rozdáváme lidem na ulici
Začali se o ně
evangelium. Hovoříme s nimi o Ježíši a jsme nadšení, jak
starat a nabízet
jsou lidé, obzvláště mladí lidé, k evangeliu otevření. Máme
tisíce kilogramů
možnost se za ně přímo na ulici modlit a mnozí přijímají
jídla. Našla se sice
Krista do svých životů.
i spousta lidí, kteří
stojí za Putinem,
Přímo v centru města máme modlitební setkání za Ukrajinu,
ale mnozí si také
což by kdysi nebylo možné. Připojují se i jiné denominace.
uvědomili, že
A tak Pán Bůh pokračuje v záchraně lidí. Máme křty ve vodě
jim propaganda
a sloužíme dětem. Pořádáme dětské tábory. Mezi dětmi
vymývá mozek.
jsou také uprchlíci z východní Ukrajiny. Domy některých
Jsem vděčný, že
z nich byly zcela zničené. Nemají se kam vrátit, ovšem lidé
se křesťané ani
ze střední a západní Ukrajiny je přijímají k sobě domů.
dobrovolníci
Pokračujeme také v rozdávání jídla chudým lidem.
nenaštvali a stále
Průměrná penze je 40 EUR. Nedokážu si představit, jak by
těmto lidem
tito lidé bez pomoci druhých dokázali přežít. Jsme vděční
pomáhají. Jeden
za společné projekty a pomoc, která proudí i z České
z mých přátel,
republiky. Spoustu jídla jsme rozdali také uprchlíkům,
pastor, přivážel
dětem jsme rozdávali dárky a těm, kteří přišli o všechno,
kamionem do Doněcka
také matrace a ledničky.
zásoby potravin a lidé jeho
Spolu s mládeží navštěvujeme dále i děti v nemocnicích.
pomoc nadšeně přijímali,
Leží zde spousta sirotků v absolutní beznaději. Spousta z
někteří jej však za zády
nich má tuberkulózu, někteří dokonce spojenou s
proklínali. I přes to
AIDS. Když jsme se zeptali jednoho chlapce, čím „Hledal jsem se nevzdal a svou
by chtěl být, odpověděl: „Můj život nemá smysl,
muže, který pomoc nabízel dál.
stejně zemřu.“ Pokaždé, když za nimi přijíždím,
by stavěl zeď Dokonce i Mojžíš
mám velkou radost. Vidím je, jak nadšeně běží
byl velký vlastenec.
přes celou chodbu a těší se na nás. Citují mi verše a postavil
Když si Izraelité
z Bible a radují se z dárků.
se přede mě udělali zlaté tele,
a tak velice zhřešili, Modlitby na náměstí
Uprchlíci jsou na tom velice podobně. Také ztratili do trhliny
Mojžíš volal
veškerou naději. Nic jim nezůstalo. Jsem proto
za tuto zem, k Hospodinu, aby jim jejich hříchy odpustil
vděčný za všechny, kdo těmto lidem i dětem
a pokud to neudělá, ať raději vymaže jeho jméno
přináší naději v Kristu. Že existuje Bůh, který se o abych ji
nezničil, ale z knihy života. Byli bychom i my schopni volat za
ně zajímá a uzdravuje.
druhé s postojem, že by naše jméno bylo z knihy
nikoho jsem života vymazáno? Často jsem slýchal, že by přece
V kontextu listu Římanům 10,1 také vidíme, že
apoštol Pavel opravdu miloval svůj národ.
nenašel…“ křesťané neměli být vlastenci. Vždyť je to všechno
V Ř 9,4 dokonce říká: „Přál bych si být místo svých
politika. Vlastenec – patriot znamená v originále
izraelských bratří odloučen od Krista.“ Mohli bychom to
otcovství, rodinu. Člověka, který se váže k otcovství, miluje
připodobnit plavbě na Titaniku. Vy jste záchrannou vestu
svůj národ jako svou rodinu, miluje své předky. A pokud se
dostali, rozhodnete se však, že ji dáte někomu jinému.
takto postavil za národ Mojžíš, pak já také. Dokonce
K tomu je potřeba obrovská láska k lidem. Pavel byl
i Ester byla velký vlastenec. Říká: „Jak bych se mohla dívat
ochoten se pro své bratry obětovat, sám by byl raději
na pohromu, která má potkat můj lid…“ Také milovala svůj
odloučen od Krista, jen aby zachránil své bratry. A tak si
lid a podstoupila velké riziko.
sám kladu otázku, jestli jsem schopen mít takovou lásku ke
Proto vás žádám, buďte vlastenci svého národa. A abychom
svému národu, ke svým lidem.
jimi mohli být, potřebujeme být také vlastenci nebeského
Konstantin Melnik
pastor v Krivém Rogu
Ukrajina
království. To neznamená jen fandit svému klubu jako ve
sportovních hrách, to znamená milovat svůj národ.
V Ezechieli 22,30 je napsáno: „Hledal jsem muže, který by
stavěl zeď a postavil se přede mě do trhliny za tuto zem,
abych ji nezničil, ale nikoho jsem nenašel…“ To je hrozné,
viďte. Já jsem však velmi vděčný, že Bůh nyní na Ukrajině
našel tisíce takových lidí, kteří za svým národem stojí
a bojují za Ukrajinu.
A co vy? Co byste mohli udělat pro svůj národ? Možná se
nyní cítíte v bezpečí, s vědomím, že zde válka není… kdyby
mě někdo před dvěma a půl lety řekl, že po Ukrajině budou
jezdit tanky a bude se zde střílet, nevěřil bych tomu. Když
jsem však nedávno viděl, jak jsou Krym a Doněcká oblast
zničené a zdevastované, byl jsem v šoku.
Můj kamarád, který je biskupem na východě, v Luhanské
oblasti, podstoupil se svou rodinou velké riziko a tisícům lidí
a dětí rozdávali po domech a ve sklepích chléb. Tohle není
propaganda, ale opravdové svědectví mých přátel, kteří
zažili válku na vlastní kůži. To, co se zde nyní děje, je úplná
katastrofa. V tuto chvíli je tam ilegální podzemní církev.
Zřídili zde i tajnou policii, a když viděli, že se zde sjíždějí
křesťané a viděli, jak jim můj kamarád pomáhá, tak ho
zatkli a těžce mučili. Vyslýchali ho, chtěli vědět, kdo posílá
jídlo, chtěli adresy, jména. Chtěli, aby pro ně pracoval jako
agent. Přikládali mu zbraň k hlavě, a protože spolupráci
odmítl, loučil se se životem. A pak vůbec netušíme, co se
stalo, modlili jsme se a najednou byl propuštěn. Když jej
propouštěli, varovali ho, že pokud ještě jednou přijede,
zabijí ho. On však celou situaci viděl úplně jinak. Zjistil, že
touto zkušeností získal klíč k mnohým srdcím. Jezdil totiž
sloužit do nemocnic mezi zraněné vojáky, které mučili.
Mohl jim tedy říci svůj příběh a sdílet s nimi jejich utrpení
a rozdávat naději v Kristu.
Ve Slavjansku se také událo mnoho zlého. Poté, co
vzbouřenci vtrhli do města, obsadili církev a zabili dva
pastorovy syny, jeden z nich byl vedoucím mládeže, dále
vedoucího chval a staršího sboru. Pastorovo srdce však
nezaplavila hořkost, naopak stále lidem pomáhá.
Všechny církve v Luhanské oblasti jsou zavřené. Vše cenné,
včetně aparatury, vykradli. Když přijíždíte na okupované
území, vidíte tři slogany: smrt banderovcům – to jsou
lidé, kteří nemluví rusky, smrt pravému sektoru – to je
nacionalistická strana, smrt sektářům – všichni, kteří nepatří
k pravoslavným, jsou sektáři a těm přejí smrt. Nepsaným
zákonem je, že takového člověka můžou bez soudu zabít
třeba ve sklepě. A přesto se najdou lidé, kteří lidem v takové
oblasti slouží.
Velmi vám děkuji, že posíláte peníze a pomáháte nám,
abychom v takových podmínkách mohli sloužit uprchlíkům
i lidem v nemocnicích.
Na závěr vám řeknu dva příběhy ...
2015:
sbírky v roce
Humanitární
.413 Kč
a na Irák: 266
Vánoční sbírk jina: 44.869 Kč
ra
7 Kč
Uprchlíci, Uk
diny“: 352 .64
ro
é
žd
a
k
o
d
va
Projekt „Krá
.213 Kč
ní sbírka: 940
ár
it
an
m
u
h
,
Irák
vaši pomoc!
Děkujeme za
Dočtu Nový zákon a budu
uzdraven!
Viktor, velice nadaný sportovec – vzpěrač, který byl
horkým kandidátem na to, aby vyhrál olympijské hry, náhle
onemocněl. Tisíce lidí mu tleskalo, fandilo, a najednou
do jeho života přišla velká rána. Doktoři u něj zjistili
tuberkulózu kostí a celý sen pokryla beznaděj. Kosti se mu
začaly postupně rozpadat, a tak lékaři plánovali amputaci
nejprve jedné nohy a pak i druhé. Ve stejný čas přišli do
nemocnice křesťané a darovali mu Nový zákon. Díky jejich
službě také uvěřil v Krista. Byl tak nadšený, že si řekl: „Až
dočtu Nový zákon, budu uzdraven!“ Pacienti kolem ho
neustále pozorovali, sledovali, co právě čte, a s očekáváním
vyhlíželi konec knihy Zjevení. Když už četl poslední knihu a
stále se nic nedělo, svěřil se pastorovi, že už jen kvůli těm
lidem zahraje divadlo a bude tvrdit, že je zdravý. Ale Bůh se
postavil za jeho víru – když dočetl poslední větu, opravdu
vstal. Stal se zázrak, má obě nohy a je zcela zdráv.
Vysloužilý major 15x raněn
Vladimír byl majorem, který za SSSR bojoval v Africe
v Keni. Ve válce byl třináctkrát zraněn. Když pak přišla na
Ukrajinu válka, prodal svůj byt, aby mohl jako vysloužilec
naučit mladé lidi, jak se připravit na válku a jak zacházet se
zbraní. Byl sám, bez manželky a svůj život obětoval obraně
své země. Při výbuchu miny utržil další dvě zranění. Vrátil
se tedy zpět, ale vláda se o tyto lidi vůbec nestarala, i když
Vladimír proto, aby zachránil svou zemi, nasadil celý svůj
život. Stal se z něj bezdomovec, člověk bez naděje. Jsem
moc rád, že jsem se právě s ním mohl setkat a že jsem se
s ním mohl podělit o evangelium. Pak jsem mu po vojensku
řekl: „ Soudruhu majore, Ježíš Tě miluje!“ A on odpověděl:
„Ano, pane!“ a pak jsem pokračoval: „Soudruhu majore,
jste připraven pokleknout před Nejvyšším velitelem?“ „Ano,
pane!“ odpověděl stejně. „Tak pojďme na to!“ A voják, který
prožil spoustu těžkých chvil, viděl mnoho utrpení a bolesti,
viděl, jak umírají lidé, pokleknul a začal plakat. To může
způsobit jedině Ježíš. V Něm je naše naděje.
Možná lidé vkládají svou naději do jiných věcí. Do
majetku, do podnikání. Na Ukrajině tito lidé přišli
o všechno. Byli z toho zoufalí. Ale ti, kteří našli Ježíše,
vešli do plné naděje. I my jsme měli 3x rozstřílené
auto. Možná ďábel střílí do tvého života, protože
nenávidí každý národ a snaží se jej zničit. Ti však,
kteří přichází k Ježíši, získávají naději. Nemysli si,
pokud jsi neotevřel své srdce Ježíši, že žiješ v bezpečí.
Kdybychom nepřijali Krista, celý náš život by byl
v nebezpečí.
Mou modlitbou za nás za všechny tedy je:
„Bože, nauč nás milovat náš národ, abychom byli
schopni pro něj něco prakticky udělat.“
it
podpoř
můžete
/2060,
a
0
ik
4
ln
3
e
1057
K. M
tu
č
ú
la
Službu
ís
č
nictvím
prostřed
.
VS 5103
5
6
NeHE MIA IN FO
Misie v Mali
Čína
Hlad po Božím slově
B. Sikora
pastor AC Ostrava
Svědectví ze života křesťanů, kteří díky vašim darům mohou číst Bibli.
Vysvobozen ze lví tlamy
Mí drazí spolunásledovníci, moc vám
děkuji. Díky Bibli, kterou jsme od vás
přijali, máme nyní možnost číst Boží
slovo a uchovávat jej hluboce ve svých
myslích, abychom na tomto světě
obstáli a neodloučili se od Krista.
Pocházím z farmářské rodiny.
I přesto, že jsem v Boha věřil, moc
jsem Ho neznal. Nevěděl jsem, kdo
je a co všechno vykonal. Když u nás
zaklepali na dveře lidé s jiným učením,
bezostyšně jsem je pozval dovnitř
a zanedlouho jsem se stal jedním z
nich. Když se o mé změně dozvěděli
lidé ze sboru, přišli mne navštívit dvě
sestry a citovali mi Boží slovo tak jasně,
že jsem pochopil nesprávnost své
cesty. Díky Bohu! Jsem vděčný, že se
mě nikdy nezřekne. Byl jsem naplněn
Duchem svatým a krůček po krůčku
mi Bůh otvíral oči, abych poznal
skutečnou pravdu. Uvědomil jsem
si, jak moc moc toužím vrátit se zpět
Domů. Věděl jsem, že musím všechny
své hříchy Bohu vyznat. Později jsem
dostal od křesťanů novou Bibli, po
které jsem velmi toužil. Boží slovo mě
natolik uchvátilo, že nad ním rozjímám
ráno i večer. A nejen to. Docházím na
naše postní a modlitební setkání
a biblická studia, díky kterým jsem
Pána Boha mohl daleko více poznat.
Díky Bohu, Jeho milostí jsem byl
vytržen ze lví tlamy a přiveden
ke skutečnému životu s Kristem.
Mnohokrát vám děkuji za vaši
podporu. Boží slovo mě proměnilo
navenek i uvnitř.
Bible cennější než zlato
Slyšel jsem o vaší hluboké lásce ke
ztraceným duším a o vaší stálé finanční
podpoře Biblí potřebným křesťanům.
I já dnes díky vám mohu držet jednu
z nich ve svých rukou.
Díky Božímu slovu mohu být nejen
zakořeněn v Boží lásce, ale mám také
sílu žít plnohodnotný život. Když se
dívám na dění ve světě, vidím, jak se ve
všem Boží slovo naplňuje. Dříve jsem
velice tvrdě pracoval, abych mohl žít
pohodlný život. Nyní však horoucně
pracuji v církvi a sytím Boží lid Božím
slovem. V současné době k nám
přichází noví lidé toužící poznat moc
Božího spasení. Za všechno tudíž patří
díky i vám, že jste byli štědří a vynaložili
své prostředky, abychom mohli získat
Boží slovo.
několik krabic
plných velkých
Biblí. Křičeli
jsme radostí!
Všichni jsme
se proto rozhodli, že budeme Boží
slovo pravidelně číst, abychom mohli
našemu Bohu co nejlépe sloužit. Jsme
také opravdu vděční za vaši lásku.
Modlím se za vás, aby vás neminulo
žádné Boží požehnání. Nikdy
nezapomeneme na to, co jste pro nás
Nejprve bych vám chtěl vyjádřit svou
vděčnost za vaše vynaložené úsilí,
díky kterému jsme mohli získat Bible.
Ať vám Bůh za všechno to dobrodiní
požehná!
udělali!
Křičeli jsme radostí!
Drazí následovníci našeho Pána,
děkuji vám z celého srdce, protože
díky vašim sbírkám na Bible máme
nyní neskutečnou příležitost získávat
Boží moudrost. Díky ní jsme schopni
přinášet mnohem více ovoce a naše
víra tak hluboce zakořenila.
Pocházím z malé vesničky. Přesto, že
se Čína začíná ekonomicky rozvíjet,
stále máme velice nízké platy. Proto se
mnoho mladých lidí stěhuje za lepším
živobytím do větších měst, aby získali
lépe placené zaměstnání. Dokonce
se rozhodli odejít i naši služebníci
z církve. Zůstali zde hlavně děti a lidé
v pokročilém věku.
Na některých místech je proto velká
nouze o služebníky, kteří by se o Boží
stádo postarali. Proto náš sbor založil
skupinu s názvem „Společenství
Káleba“, která se snaží těmto starším
lidem pomoci. Zjistili jsme
také, že jim slábne zrak,
a tak jsme toužili, aby
mohli získat větší Bible.
Své prosby jsme předložili
před Boží trůn a čekali.
A opravdu díky Boží
milosti nás uprostřed
bohoslužeb navštívili
bratři a v rukou nesli
Kéž Bůh pamatuje na vaši pomoc!
Modlím se, aby Bůh otevřel své
nebeské průduchy a vylil na vás
hojnost svého požehnání!
Více Biblí
Už 50 let chodím se svým Bohem.
Na počátku se v mé vesnici scházelo
jen pár věřících, a protože už byli
v pokročilém věku, nebyli schopni sami
číst Bibli. Proto mě požádali, abych jim
pomohl při zpěvu duchovních písní,
a pak jsem jim také předčítal z Bible.
Po několika letech jsem i já vydal svůj
život Kristu a pak jsem dokonce sám
celé shromáždění vedl.
Za několik desetiletí náš sbor, díky
Boží milosti, vyrostl, a to s sebou
také přinášelo potřebu mít více Biblí.
Obzvláště poslední dobou zde máme
mnoho služebníků, kteří celým srdcem
touží zvěstovat evangelium. Dokonce
i mladí vzdělaní lidé, studenti i
vysokoškoláci, s nadšením vydávají své
životy Kristu. Díky Bohu za to
a díky i vám, že v tom stojíte s námi.
Chtěl bych vám proto říci, že vaše
práce a úsilí zdaleka nebylo marné,
naopak bylo bohatě odměněno.
Evangelium tak rozpálilo mnohá srdce.
Má modlitba za vás zní: Kéž Bůh vidí
vaše dobré skutky a pamatuje na ně
a vyleje své požehnání a uzdraví vaše
těla, přinese pokoj a smíření do vašich
rodin a ať nemáte v ničem nedostatek.
Na podporu čínských Biblí jste
v loňském roce darovali částku
253.000 Kč, v letošním roce 49.000 Kč.
Své dary můžete nadále posílat na účet
1057340/2060, VS 5301.
Naše letadlo míří do Čadu, africké země velkých
bojovníků. Letíme nad Saharou, která se svou
rozlohou a velikostí málem vyrovná rozloze
celých Spojených států amerických. Na tak
velké, skoro prázdné planině žije jeden milion obyvatel.
Evangelium sem přišlo o pár let dříve než do Evropy.
Někde pod námi je obrovské vyschlé jezero. Svou délkou
a velikostí 1000 km bylo v minulosti největší na světě. Nyní
je vyschlé a veškerý život se v něm proměnil v obrovský
sediment minerálů a živin. Kdykoliv se zvedne vítr, nabere
s sebou stovky tun těchto usazenin a prachu a unáší je
přes Atlantik k pralesům Brazílie. Spolu s deštěm pak tento
prach dopadá do pralesa jako cenné hnojivo. Tento prach
ze Sahary zajišťuje jiným zemím bohatý růst a úrodu.
Usazeniny a prach toho, co kdysi bylo plné života, přináší
požehnání. Co vše může přinést život samotný? O tom
jsem se mohl přesvědčit v dalších dnech na půdě afrických
zemí. Naše cesta dál pokračuje do města Moundou v Čadu.
Jedeme osm hodin v autobusu, kde je i ulička mezi sedadly
obsazená sedícími lidmi. Starší paní vedle mne louská nějaké
ořechy. Má klín plný skořápek, a tak přemýšlím, co s nimi asi
udělá, když zde není ani k hnutí. Ovšem tyto ženy Sahary,
které se umí mýt v ranní rose, si lehce poradí. Setřese
skořápky na podlahu autobusu stejně, jako to dělají všichni
ostatní. Je to tak prosté, stejně jak je prostá i jejích víra v Boží
zaslíbení.
Přijíždíme sem, abychom aktivně pomohli v evangelizaci
a sloužili zúčastněným sborům. Evangelium je kázáno
v moci a všude vládne atmosféra očekávání. Kdo jsou ty
tisíce lidí, kteří si přišli poslechnout zvěst o Kristu? Mnozí
z nich jsou chudí a mnohé děti mají na sobě sešlé až špinavé
oblečení. Většina z nich slyší evangelium poprvé. Mnozí jsou
animisté, jejichž víra se opírá o praktiky předků. Teď, když
slyší zvěst o Kristu, se jich démoni zmocňují a s mnohými
nepříjemně lomcují a ubližují jim. Domácí křesťané –
služebníci jsou na to dobře připraveni. Nebojí se postavit
proti zlému a v autoritě jména Ježíš ustupuje křik
i posedlost. Jedna
z přítomných žen, jež je viditelně trápená zlým duchem,
prožije vysvobození a nyní, ještě celá od prachu, jak byla
vržena na zem, jen nevěřícně hledí kolem sebe, co se to
s ní stalo. V lidech, kteří vše sledují, to působí určité napětí
a neklid, ale když pak vidí, že moc Ježíše je zde dostatečná
k vysvobození, neváhají přivést s sebou další lidi, a tak se
v následujících dnech počet přítomných rapidně zvětšuje.
Dnes jsou tito lidé osvobozeni a další den ráno je můžete
vidět na seminářích, jak pokojně poslouchají. Opravdu
pěkný pohled. Na ranní seminář právě přijel na motorce
muž se svým synovcem. Přivezl jej, aby mohl všem říct, co
se mu včera přihodilo. Tento asi dvaadvacetiletý člověk byl
od dětství těžce postižen epilepsií a upadal do bezvědomí.
Včera poté, co byl démon vyhnán, je muž v pořádku.
Všichni tiše jásají.
N eHEM I A INFO
Afrika, Mali
7
Jednoho večera, při výzvě a po modlitbě za nemocné, se
na pódium snaží dostat jedna žena. Pódium je asi metr
vysoké a vedou na něj schody ze stran, ale ona se snaží
dostat nahoru přímo a v šatech jí to moc nejde. Zepředu
je to zakázáno, ale kdo ji sundá, když tak vehementně leze
nahoru? Maximálně šťastná musí všem říct, že právě začala
vidět na slepé oko.
Takových, jako je ona, jsou denně desítky. Chtějí se dostat
na pódium, aby všem o svém uzdravení řekli. Bůh je dobrý.
Často je výsledkem takovéto kampaně vznik jednoho nebo
dvou nových sborů.
Afrika, to nejsou jen tisícové sbory, velkolepé evangelizace
a proudy těch, kteří jdou na výzvu o spasení po stovkách
dopředu. Tak to není. Jedno je však jisté: Ve sborech, kde se
lidé otevírají moci Ducha svatého a vedou lidi
ke křtu Duchem svatým, kde nechávají prostor Jeho darům
a vedoucí s mocí Ducha svatého počítají, je vidět víru
a vítězný život. Ovoce takového postoje Bůh žehná po
ti.
ie a posedlos
celém světě.
en z epileps
av
dr
uz
ec
Chlap
Jsme ubytovaní v krásné
misijní stanici. Po obědě
máme většinou čas na
procházku a obhlídku okolí.
Celá misijní stanice o velikosti
asi 300 x 300m je obezděná
vysokou zdí z červených cihel.
Uvnitř, na rozdíl od
černošských budov, jsou
krásné zděné domky
misionářů, pěkné zahrady,
stodoly pro traktory a auta,
dílny na opravu a krásné
zahrady. Všude kolem jsou
stromy mangovníků plné
ovoce, různé druhy palem,
které vytvářejí nádherný
pohled. Nahlížím dovnitř,
ale nikde nikoho nevidím.
Prefekt celé ob
lasti klečí a žá
dá,
abychom se za
Uvnitř jsou sice domy krásně
něj modlili.
vybavené, avšak prázdné. Je zde jen pár
dobrovolníků. Dozvídám se, že misionáři už zde nejsou
a volné prostory čekají na nové nájemníky. Zdá se, jakoby
už potřeba misionářů vyhasla. Jaká škoda, když bychom
tak uvažovali. Každou chvíli sem budou přicházet ti, kdo
přinesou jiné náboženství a obsadí to, co by mohlo být
získáno pro Pána. Už teď vím, že kdyby se zde někdo usadil,
lehce by pro Pána mohl získat stovky dětí.
Během noci k nám pronikají z lesa podivné zvuky
(někdy hrozivé), jaké u nás neuslyšíte. Probouzím se
a cítím, jak mi něco leze po čele. Pořádně plácnu
rukou, abych to vyřešil jednou ranou. Byla to jen kapka
potu, který po mně v tom vedru teče. Ano, hrozné
horko, hmyz, o kterém se nám ani nezdá, prapodivné
zvuky nočního pralesa, nemoci, které vzaly život jedné
třetině všech misionářů. Je tu však stále ten hlas, který
se nemění a zblízka se ozývá: Koho pošlu, kdo nám
půjde? Jsou tu i zástupy, které čekají na toho, kdo jim
přinese zvěst o Spasiteli a odvrátí je od hrůzy věčné
smrti. Modleme se tedy: Co chceš, Pane, abych udělal?
Bible, Sk 22,10.
8
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Írán
Severní Korea
Íránské vězení
Škola nebo teror?
Každý den ve vězení jsem se od Hospodina něco naučil.
Svědectví íránského pastora
V cele neměl žádnou Bibli a nebyl zde na blízku nikdo, kdo
by s ním sdílel jeho víru. Reza však uměl spoustu veršů
zpaměti. „Modlil jsem se takřka nepřetržitě,“ říká.
Pastor „Reza“ pochází z Íránu. Za to, že vedl podzemní
církev, byl uvězněn. Díky velice těžkému období a kruté
realitě poznal, co znamená skutečný Boží pokoj.
Reza procházel tak temným údolím, často ani nedoufal, že
dožije rána. Jedna noc mu však hluboce utkvěla v paměti.
Tu noc strážníci zbili jeho souseda. „Hned mne napadlo,
„Připadal jsem si jako ve snu, když jsem sám sebe spatřil
a co když budu příště na řadě já? A co když už to
v odlesku skla venku na nádvoří, oblečeného
nepřežiji?“
Byl jsem
do modrobílé vězeňské uniformy s oholenými
„Byl to opravdový čas pokání. Seděl jsem v cele,
vlasy a dlouhými vousy. Ptal jsem se sám sebe: ve vězení,
modlil jsem se k Bohu a odkryl jsem před Ním
„Jsem to já?“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že se abych se naučil celý svůj život. Cítil jsem se jako nahý a naprosto
to v Íránu může stát opravdu každému, kdo je
odhalený. Došlo mi, jak moc jsem závislý na
vnímat Jeho pozemských věcech.“ V nejtěžších chvílích došel
zapojen do služby Kristu. Proto musíme denně
spoléhat na Boží milost.“
přítomnost.
Reza k jádru své víry. „Po této zkušenosti jsem si
uvědomil, že to jediné, co mi v srdci zůstalo a na
Před několika měsíci vypadal jeho život zcela odlišně. Spolu
čem
skutečně
a opravdu záleží, je Kristus.“
se svou ženou a dvěma dětmi bydleli v pěkném bytě ve
velkém městě.
Reza sloužil v církvi převážně lidem z muslimského
prostředí. „Musíte si uvědomit, že celá vaše služba v Íránu
je velice riskantní. Není to žádná sranda ani vtip. Jde o vaši
rodinu a je to otázka života a smrti.“
Jednou ráno asi před osmi lety musel Reza zaplatit za svou
lásku k Bohu jistou cenu. Jeho
žena už byla touhle dobou
v práci a Reza se sprchoval.
„Zhruba v sedm ráno někdo
zaklepal u dveří a můj syn, nic
netuše, otevřel dveře. Když
ve dveřích uviděl policisty, byl
velice rozrušen, věděl však,
že je musí pustit dovnitř.“
Dále však Reza stále
pokračuje pokojným hlasem.
„Zatkli mne a odvedli
k výslechu, oholili mi hlavu
a oblékli do modrobílé
uniformy. Zavázali mi oči a
vtěsnali do vozu, který čekal
venku. V tu chvíli jsem si
uvědomil, že mne poslali do
jedné z nejhorších věznic
v zemi, před kterou se všichni
třesou.“
Hodiny a hodiny seděl
sám v cele. Jeho samotu
přerušoval pravidelný
výslech, je-li ochoten podat
patřičné informace.
Následovaly další dny a týdny. Reza den za dnem bojoval
svůj boj a modlil se, až nadešel den jeho propuštění.
Reza rozhodně nechce zlehčovat drsnou realitu íránského
vězení, přesto však viděl, jak ho dobrotivá ruka Boží celou
dobu provázela. „Uvědomuji si, že mne do vězení nedostaly
autority, ale Bůh sám, abych se naučil vnímat Jeho
přítomnost,“ směje se Reza.
„Ano, duchovní boj je ve vězení
reálný. Nepřítel vás neustále
nabádá k pokušení. Poznal
jsem však i co je skutečný
a hluboký pokoj v Bohu.“
Bohužel Reza nebyl jediným
vězněným křesťanem.
V současné době je
v Íránu vězněno dalších 90
křesťanů, někteří mohou být
v samovazbě, jako byl Reza.
Prosím, nepřestávejte se
s námi za ně modlit.
Zdroj: oprendoors.usa
V loňském roce jste na
perské Bible darovali
191.494 Kč. Děkujeme!
Své dary můžete
nadlále posílat na účet
1057340/2060,
VS 1004.
Pekárna
v Koreji opět
otevřená!
Mohutné záplavy, které v loňském roce postihly
Severní Koreu, značně zdevastovaly i celou
oblast v okolí města Sonbong, ve kterém se
nachází také pekárna i budova na výrobu
sójového mléka.
Díky vaší finanční pomoci se podařilo místnímu
týmu znovu obnovit chod celé pekárny.
Nakoupili jsme nové vybavení a příslušenství
pekárny a stroj na výrobu sójového mléka.
Většinu vybavení jsme pořídili v Rusku, protože
je zde mnohem kvalitnější, sójové boby jsme
naopak nakoupili v Číně.
Hlavní vybavení, které bylo třeba koupit:
Mixéry na těsto, fermentační boxy, pečící
trouby, generátor, stroj na výrobu sójového
mléka, stroj na mixování sójových bobů a
v neposlední řadě také malé nákladní auto na
rozvoz chleba a mléka do škol a mateřských
školek.
A zde přikládáme pár slov přímo od ředitele
celého projektu Daniela Hofera, která jsou
adresována všem dárcům v České republice:
„Mám velkou radost, že vám mohu sdělit dobré
zprávy. Provoz pekárny a výroba sójového
mléka je opět v plném provozu. Nebylo
jednoduché všechny budovy opět vyčistit a
zrenovovat a nakoupit nové vybavení. Znamená
to však, že po delší přestávce devět tisíc dětí
v 68 mateřských školách opět pravidelně
dostává chléb a sójové mléko. Děti jsou opravdu
šťastné! A my jsme nesmírně vděční za síť
partnerů a sponzorů jako jste vy, kteří nám
umožnili v tomto dobrém díle opět pokračovat.
Moc vám děkuji!“
Za partnerskou organizaci AVC Švýcarsko
Daniel Hofer
ředitel
Na projekt „Pekárna“ jsme v loňském roce
přijali 924 364 Kč. Děkujeme! Své dary můžete
nadále posílat na účet 1057340/2060, VS 1301.
9
10
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Izrael
Misie mezi Masaji
Great job!
Jak se vám daří v oblasti vzdělávání mezi malými Masaji?
Rozhovor s naším spolupracovníkem
Wernerem Drotleffem, misionářem
německé AVC/Nehemia v Tanzanii.
Karel Káňa
pastor AC Břeclav
Vím, že v Africe žiješ už 38 let a z toho posledních
28 let v Tanzanii. Jak místní lidé momentálně
vnímají vaše působení zde v Tanzanii?
Tuto zprávu do Nehemia Info píši
ještě z Izraele. Právě jsme dobalili
kufry, zítra pro nás přijede řidič,
odveze nás na letiště a vracíme se
domů.
Naše dojmy jsou jedním slovem skvělé.
Přestože to byl již šestý výjezd na
pomoc lesům na Karmelu, a tedy jsem
již na zdejší události zvyklý, tentokrát
Pán připravil nová překvapení.
Lesníci z izraelské organizace KKL
nám věnovali velikou pozornost.
Koordinátorkou pro střední Evropu
se nedávno stala paní Šaron Geva,
která za námi hned první pracovní
den přijela do lesa. Zajistila pro nás
dopravu z letiště do sboru i zpět,
doporučující dopis a mnoho jiného.
V lese jsme se setkali s ředitelem
Michaelem Weinbergerem, vedoucími
i dělníky. Pracovali jsme v lese Chof
HaKarmel, podél národní turistické
trasy. Měli jsme tím pádem mnoho
příležitostí setkat se s izraelskými
cyklisty, turisty, automobilisty i jezdci
na koních. Všemi těmito způsoby
v Izraeli turisté cestují. Pročistili jsme
les podél této trasy v délce 600 metrů,
což byl velmi slušný výkon. Také jsme
pomohli mesiánskému sboru, v jehož
budově vždy nacházíme ubytování.
Vykáceli jsme alej mrtvých cypřišů
na jejich pozemku, a nasadili místo
nich nové stromky.
Služebníci sboru
projížděli kolem ze
svých setkání a volali
na nás: „Guys, you
are doing great job!“
Moc nás potěšilo,
že lesníci z KKL
darovali tomuto sboru
všechny stromky
zdarma, přestože
je sbor chtěl koupit.
Byli jsme pozváni na
mnoho sborových
setkání, a naše vztahy
se výrazně upevnily.
Práce byla těžká,
často jsme byli
unavení a vyčerpaní.
Vzali jsme s sebou
výjimečně také
manželku jednoho
muže z týmu,
a pracovala obětavě
a statečně. Boží
záměr v tom jistě byl,
Tanzanie
i když jsme jej netušili předem.
V lese nás navštívil velvyslanec
České republiky v Izraeli, pan Ivo
Schwarz s manželkou. Bylo to milé,
neformální setkání, a hodilo se, že
jsme k manželce pana velvyslance
měli v týmu ženu. On se o nás zmínil
dalším, takže k nám přijel natočit
reportáž redaktor Jakub Szántó
z České televize, a opět na kameru
pozvali Janu z našeho týmu. Pak ještě
přijeli pro reportáž z informačního
webu Eretz – takže když jsme zrovna
nepracovali, měli jsme vlastně vždy
nějaké setkání nebo návštěvu. Všichni
ocenili, že pomáháme Izraeli ze srdce,
bez hlasitého humbuku nebo touhy po
pozornosti. Tým byl výborný, mnoho
jsme spolu prožili, a také se velice
nasmáli.
Co bude dál? Každoročně si kladu tuto
otázku, a podle
letošní odezvy
to vypadá, že
projekt nejen
pokračuje, ale
nabývá na síle a
na významu. Jsme
za to vděční Bohu,
bez jehož pomoci
bychom nemohli
udělat nic. A jsme
také vděční vám všem, kteří jste letošní
projekt „Pomoc lesům na Karmelu“
obětavě podpořili. Nevíme, jak lépe
vám poděkovat než formou článku,
obrázky a modlitbou.
Tak jako všude jinde na misijním poli narážíme na
spoustu odporu. Na konci minulého roku bylo
v Tanzanii před volbami do parlamentu velké napětí.
Je zde velký tlak ze strany islamistů. Ale samozřejmě
je daleko víc věcí, které nám přinášejí radost.
Například před pár lety jsme byli pozváni na velké
shromáždění masajských vůdců, které se koná jednou za
sedm let. Setkání vůdců vždy vyvrcholí pohanskými rituály
spojenými se sexuálními rituály. I přesto jsme byli požádáni,
abychom na tomto významném shromáždění velkých
vůdců kázali. Můj přítel pastor Mosha se na toto kázání
velmi důkladně připravil. Po skončení přijalo Ježíše 50
Masajů. Bylo mezi nimi mnoho
velmi respektovaných
a uznávaných vůdců. Ostatní se
po našem kázání odebrali domů
a na své zaběhlé rituály k mému
údivu pozapomněli…
I přes takové situace zažíváme
mnoho protivenství. Je zcela běžné, že šamani nad námi
vyhlašují prokletí. Zrovna minulý měsíc místní šaman
probodl kusem dřeva oko jedné krávy, což měl být symbol
prokletí naší úrody.
Bitva je opravdu stále divočejší, vyžaduje mnohem více
modliteb. Ale my z tohoto protivenství známe cestu,
a tou je Ježíš, který je vítěz! A Jeho vítězství je naše. Prosím
modlete se spolu s námi, aby naši protivníci viděli, že jsme
na straně vítěze a mohli jej také poznat.
Před několika lety jsem projížděl masajskou stepí
a uvázlo mi zde auto. Tehdy mi pomáhal jeden z členů
místní rady starších. Požádal mě, jestli bychom jim
pomohli se vzděláváním jejich dětí a také s výukou Bible.
Musím říct, že to byla opravdu výzva a zázrak zároveň.
Masajové jsou národ, který žije spoután mnoha okultními
a perverzními tradicemi, nad kterými vám zůstává rozum
stát. Mnoho Masajů je hluboce ponořeno do černé magie
a čarodějnictví.
Avšak tohle je skvělá příležitost přinést ztraceným Světlo!
Momentálně do naší školy, která je uprostřed stepi, kde žije
víc než 1000 Masajů, chodí více než 300 dětí. Mnohé z nich
mají velmi pozitivní vliv i na své rodiče.
Ale i po dlouhých letech, kdy škola funguje, je nutné se
intenzivně modlit, a to především za děti. Stále je dost
místních, především mezi staršími Masaji, kteří považují
vzdělání za prostředek, jak odvést děti od jejich “dobrých“
tradic.
Je něco, co bys rád na závěr sdělil našim čtenářům?
Místní šaman
probodl kusem dřeva
oko krávy jako symbol
našeho prokletí.
Před pár lety jsi zmínil, že uvažujete o pěstování
zemědělských plodin přímo v masajské stepi.
Ano, už několik let se snažíme Masaje naučit obdělávat
půdu. Jelikož Masajové jsou především pastevci dobytka,
tato činnost jim není zcela vlastní. Mnozí z nich však mají
ochotu se učit něčemu novému. Především vidí, že půda je
všude kolem nich a s relativně malým úsilím jsou schopni
svoji rodinu zajistit.
Pěstujeme především fazole a kukuřici, abychom mohli
v rámci vzdělání dávat dětem i jídlo. Pro mnohé z nich
je jídlo silná motivace, aby chodily pravidelně do školy.
Snažíme se pomoci těm nepotřebnějším.
Ze Švýcarska jsme v loni dostali prostředky na koupi
traktoru, který je pro nás při obdělávání půdy velkou
pomocí! Nicméně scházely nám peníze, abychom
pořídili i vlečku. Jak jsme zvyklí, tak i tuto praktickou
potřebu jsme předkládali Bohu. Pár dní na to ses
ozval ty, že pro nás máte nějaké peníze, jestli něco
nepotřebujeme. Již po několikáté jste se pro nás
stali “vyslyšenou modlitbou”! Jste pro nás velkým
požehnáním již mnoho let!
Jsme za vás nesmírně vděční. Vážíme si vaší
dlouholeté a věrné podpory. Mnohokrát
a mnohými způsoby jste se postavili do mezery
našich potřeb.
Většinou vaše pomoc přijde v okamžik, kdy se za
danou věc úpěnlivě modlíme.
Několikrát to byly peníze na nákup potravin
v období sucha, peníze na stavbu školní kuchyně
a sociálního zařízení pro internát. Také pracovní tým v roce
2014 přijel v pravý čas! Skrze tyto muže jste mohli postavit
dvě nové třídy pro naši školu, které jsme citelně postrádali.
Děkujeme, že stojíte za námi a pomáháte nám přivádět
ztracené do Božího království!
Ptal se Leoš Cásek
Působení české Nehemie v Tanzanii se datuje od počátku
90. let. V této době zde působila česká misionářka Katka
Žurková, která se nesmazatelně otiskla do misijní historie
české církve. Od roku 2008 jsme pocítili touhu pomoci
masajskému národu jednak prakticky, ale v neposlední řadě
i přinést zvěst evangelia.
V současné době podporujeme vzdělání pro 50
masajských dětí, kterým můžete pomoci darováním
jakékoliv částky na účet 1057340/2060, VS 1203. Měsíční
náklady na jedno dítě činí 450 Kč.
11
12
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Chorvatsko
Bosna a Hercegovina
Chorvatsko
Nová misijní výzva!
Vašek Bednář
AC Havířov
Daruvar
Již nějakých pár let se zabývám myšlenkou posunout se
v misii někam dál. Před dvěma roky jsme začali v Bosně
a Hercegovině s projektem „MOST“, který by měl rozšířit
misijní možnosti našich církví směrem na Balkán. Za dva
roky jsme v Bosně a Chorvatsku navštívili 15 letničních,
baptistických a evangelikálních sborů. Mluvil jsem s pastory
a biskupy sborů o možnosti spolupráce mezi místním
sborem na Balkáně a sborem v ČR. Na vytvořený formulář
reagovalo 12 sborů z Bosny a tři sbory z Chorvatska. Tento
projekt jsem na podzim představil našim pastorům na
pastorské konferenci. Teď jen záleží na našich sborech,
jestli na zmíněnou nabídku zareagují a navážou přátelství
s místními sbory na Balkáně.
Když jsme s Dankou byli loni na týdenní misii ve
východochorvatském Daruvaru, navštívili jsme více
okolních sborů. Pastor malinkého letničního sboru
v Daruvaru, bratr Mirko, se třikrát zmínil o tom, že by
rád uvítal naši pomoc. Nějakou dobu jsme se za to
s Dankou modlili a pak jsem v duchu vnímal, že nás Pán
volá, abychom tomuto sboru pomohli. Celou věc jsme
projednali s našimi pastory a po společných modlitbách
i společné návštěvě místního sboru v Daruvaru jsme se
s naším sborem v Havířově rozhodli letničnímu sboru
v Daruvaru pomoci. Letos plánuji konkrétně 5 návštěv, vždy
na tři týdny, spojených s poznáváním chodu celého sboru
a sborovníků, poznáváním kultury a učení se jazyka.
Daruvar leží ve Slavonii na východě Chorvatska, kde žije
největší česká menšina v Chorvatsku. Nachází se 130 km
jihovýchodně od Záhřebu a 150 km západně od Osijeku.
Nejblíže k moři (do Rijeky) je to 300 km, tj. tři hodiny
autem.
V Daruvaru žije 10.000 obyvatel, z toho je 20
% Čechů. Město existuje již od 4. století př. n.
l. Současný název město nese už od roku 1771.
Daruvar je známý svými lázněmi s prameny o
teplotě 42 – 46 °C. V okolí Daruvaru se nachází
mnoho českých vesnic, jako např. Golubnjak se
140 obyvateli.
Kromě katolické církve, ke které se hlásí
95 % občanů, a adventistů sedmého dne jsou
v Daruvaru baptisté a malý 12členný letniční sbor,
kde budeme jako sbor pomáhat.
První výjezd
Na tento výjezd jsem se těšil a zároveň jsem se
. Daruvar
. Banja Luka
obával,
co všechno mi
přinese. Na
Ukrajině jsem
většinou cestoval
z místa na místo,
zde jsem však byl
celé tři týdny. Bydlel jsem v domě u pastora Mirka. Místo
rozkoukávání jsem byl rychle ponořen do služby a na
každém shromáždění jsem měl slovo. Při odpoledních
setkáních jsem se dověděl, že sbor má sice 12 členů, ale
pravidelně jej navštěvuje jen 9 lidí. Ostatní 2 členky jsou
babičky v pokročilém věku 88 a 92 let a do sboru již
nechodí a pastorova dcera Ivanka s rodinou bydlí
v krajském městě Bjelovaru.
Pastor Mirko se svou ženou chodili do práce (pracují na
poště), a tak jsem měl téměř každé dopoledne čas se
seznamovat s novými lidmi a rovněž poznávat krásy města.
Navštěvoval jsem naše sborovníky, abych je více poznal
a seznámil se s nimi. Ochutnal jsem také místní kuchyni,
která byla velmi chutná a učil se při tom i místní řeč.
Nejvtipnější fráze byla, že mám „prljavé ruke“, kdo to neví,
ať se podívá do překladače.
Spolu s pastorem Mirkem a sborovníky se modlíme, aby
Pán Bůh rozšířil naše řady a přidal nám aspoň tři nové lidi.
Že je to málo? Pomalu chceme stanové kolíky našeho sboru
rozšiřovat.
Modlete se prosím za Daruvar, aby se Boží slovo šířilo a lidé
se setkali s živým Kristem, který mění životy a dává naději
do budoucnosti.
Bůh vám žehnej.
Službu Vaška Bednáře můžete finančně podpořit
prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, VS 2101.
Zleva Anička a Mirko
MISIE na dosah ruky
Leoš Cásek
ředitel NF Nehemia
Bosna a Hercegovina
Stát jihovýchodní Evropy, který leží na Balkánském
poloostrově. Necelé 4 miliony místních obyvatel jsou
rozděleny do tří národnostních skupin. Bosňáci
43 %, Srbové 31 % a Chorvati 17 %. Bosna je známá tím,
že její obyvatelé se dožívají poměrně vysokého věku, a to
74 let.Od poloviny 15. století do konce 19. století byla
Bosna součástí Osmanské říše. Nadvláda Osmanů
měla za následek islamizaci a změnu mnoha kulturních
a sociálních postojů. Poté plynule nadvládu převzala
rakousko-uherská monarchie až do 1. sv. války.
V meziválečném období spadala Bosna do království
Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po 2. sv. válce se stala součástí
Jugoslávské federace jako jeden ze šesti suverénních států.
Vznik samostatné Bosny je datován k 5. 4. 1992,
tedy po rozpadu bývalé Jugoslávie. Následně
zemi postihl krvavý konflikt, který trval až do
roku 1995 a vyžádal si 100 000 lidských životů.
V Bosně je dodnes dominantním náboženstvím islám –
42,8 %, (Bosňáci), necelých 30 % obyvatel se hlásí
k pravoslavné církvi (Srbové), a 13,6 % jsou členy církve
katolické (Chorvati). Pouhých 500 – 600 lidí je součástí
evangelikální církve.
Začátkem března jsem měl možnost Bosnu na několik
dní navštívit. Po zhruba devítihodinové jízdě jsme
dorazili do svébytné země v samém srdci Balkánu.
Hned po příjezdu nás přivítal David, který zde působí
jako misionář mezi studenty už osm let. Přestože jste
geograficky stále v Evropě, nelze si nepovšimnout
věcí, které chtě nechtě do Evropy tak úplně nepatří.
V okolí Banja Luky, kde jsme trávili nejvíce času,
napočítáte zhruba 20 mešit. Hlas muezína
rozléhající se v ulicích města vás pocitově přenese
tisíce kilometrů až do středu samotného Orientu.
Tak jako jsou v běžném evropském městě
k vidění takřka na každém rohu kostely,
zde tímto způsobem narážíte na mešity.
Hlavním náboženstvím je zde, jak už asi tušíte, islám.
Bosna se dle statistik (www.joshuaproject.net) řadí mezi
nezasažené národy. Bosňáci, hlavní etnikum vyznávající
islám, poměrně silně ovlivňují
svým náboženstvím i pravoslavné Srby
a katolické Chorvaty.
Mezi jednotlivými etniky navíc stále panuje dost
znatelné napětí, které je způsobeno letitými
křivdami a neodpuštěním pramenící z dávné
i nedávné historie.
Místní sbor v Banja Luce čítající necelých
20 členů se všemožnými prostředky snaží místním přinést
evangelium, zprávu o naději a odpuštění.
Jedno dopoledne se spolu s Davidem setkáváme
s pastorem. Vcházíme do zakouřené kavárny, kde na
nás čeká usměvavý padesátník. “Welcome to Bosnia“
je následováno pevným stiskem jeho obrovské dlaně.
Bývalý voják a následně i válečný uprchlík směřující
do Kanady popisuje svůj pestrý životní příběh.
Pastor Siniša působí v Banja Luce bezmála 20 let.
„Jsme první generace evangelikálních křesťanů. Naše
pozice je ale poměrně těžká. Mám dojem, že jsme uplatnili
všechny způsoby evangelizace, ale místní lidé jakoby byli
zcela imunní. Evangelikálové zde platí za sektáře. Pokud
opustíš islám nebo pravoslavnou víru, zrazuješ svůj národ.
Náboženství a silný nacionalismus tu jde ruku v ruce.
Tu a tam přijde do sboru někdo nový, ale o probuzení
rozhodně hovořit nelze… Jako sbor se tu cítíme dost
osamoceni. Uvítali bychom partnerský sbor třeba
v České republice. Oproti některým evropským
státům jsou zde Češi vnímání velice pozitivně.
V okolí Banja Luky je také šest měst, která jsou zcela
nezasažená evangeliem. Rádi bychom sem pronikli, ale
vnímáme, že potřebujeme projít průlomem v duchovní
oblasti. Pokud budete mít modlitební tým, který by přijel
a v těchto městech se modlil, bylo by to víc než skvělé! “
Po takřka dvou hodinách se loučíme a já jsem
přesvědčen, že modlitební tým je to nejmenší,
co můžeme jako Češi tomuto národu dát.
Banja Luka jako univerzitní město skýtá také mnohé
příležitosti pro „tentmakery“, kteří zde mohou studovat,
případně i vyučovat český jazyk.
Stane se Bosna tvým budoucím bydlištěm? Začneš
se pravidelně modlit za tuto evropskou zemi, kde je
dominantním náboženstvím islám? Připojíš se
k modlitebnímu výjezdu do Bosny?
V případě zájmu
kontaktujte naši kancelář
na [email protected]
nebo 739 584 117.
13
14
NeHE MIA IN FO
Kairos
Je čas se připravit
Bohuslav Wojnar
pastor KC Český Těšín
Určitě jste už v poslední době z různých
stran slyšeli na různých setkáních slovo
Kairos. Nemyslím tím Kairos dokument,
ani iniciativu Kairos, která je vlastně
palestinskou obdobou teologie osvobození, ale kurz Kairos,
který vzniknul v devadesátých letech na Filipínách, a od
té doby se rozšířil v církvích po celém světě. Je skvělým
nástrojem pro církev, která se chce vědomě chopit své
role v naplňování Velkého pověření, které nám Pán Ježíš
zanechal před svým nanebevstoupením.
Slovo kairos v názvu je v tomto případě velmi výstižně a
vhodně použito. Novozákonní řečtina má dvě slova pro
čas. Jedno je slovo chronos, což znamená „chronologické“
(jak jinak) plynutí času. Den, týden, měsíc, rok… Nejsme
schopní jej zastavit, jen jej máme správně prožít. Druhé
slovo je ono kairos. Je to čas, kdy se Bůh rozhodl jednat
nějakým novým způsobem, je to čas změny, čas Božího
zásahu, čas, který bychom neměli minout, protože
bychom mohli minout čas svého navštívení. Jak to Petr
píše ve svém prvním listu o prorocích, že: „… zkoumali,
na který nebo na jaký čas (kairos) ukazoval Duch Kristův
v nich, když předem svědčil o utrpeních určených Kristu
a o velké slávě, která přijde po nich“ (1 Pt 1,11). Pokud
chceme být v epicentru Božích záměrů, pak bychom měli
velmi zpozornět, pokud vidíme, že se Bůh
Byl jsem
rozhodl jednat, zasáhnout do situace.
Toto je onen čas kairos, čas, kdy se máme
velmi
ujistit, že rozumíme tomu, co Bůh zrovna
zasažen
dělá. Jeden z takových velikých momentů
přímočarostí kairos byly Letnice. Jak už jsem o tom psal
v článku „Invaze? Uprchlíci? Poutníci?“
a jasností
v únorovém čísle Života v Kristu, měl jsem
vyučování
v této souvislosti velmi zvláštní prožitek.
Bylo to na úterních modlitbách, které míváme ve sboru
pravidelně. Najednou jsem uviděl takový prorocký obraz,
nebylo to vidění, nějaký děj, ale byl to takový záblesk,
zahlédnutí něčeho, co úplně změnilo můj úhel pohledu na
celou situaci s uprchlíky houfně směřujícími v této době
do Evropy. Najednou jsem v tom prorockém obraze uviděl
paralelu se současnou Evropou. Tehdy to byl Jeruzalém,
kam se vždy na svátky začali sjíždět Židé i proselyté ze
všech národů. Počet obyvatel Jeruzaléma se o svátcích
zněkolikanásobil. A to, co jsem uviděl v onom obraze na
modlitbách, bylo, že Bohu šlo o Letnicích o více než jen
o naplnění nějaké typologie toho svátku. Jednalo se
nejenom o to, aby se to všechno stalo v onen správný den,
ale Ježíš zdůrazňoval, aby neodcházeli dříve z Jeruzaléma,
než budou naplněni Duchem svatým ještě z jiného důvodu:
Jeruzalém se měl naplnit lidmi. Ještě tam na ty svátky
N eHEM I A INFO
Uprchlíci v ČR
nebyli všichni, ještě cestovali, ještě si vyřizovali cestovní
lístky a sedali na lodě. A Pán Ježíš řekl, počkejte, zůstaňte
v Jeruzalémě. Nejdříve potřebujete být naplněni Duchem
svatým. Bůh nikdy nepracuje jen na jednom konci. On
na jedné straně shromažďoval do Jeruzaléma každého,
kdo měl být na tom svátku a z druhé strany seslal svého
svatého Ducha ne na ty lidi, ale na shromážděné učedníky,
a vystrojil je mocí, odvahou a způsobilostí zasáhnout ty lidi
evangeliem.
A právě kurz Kairos, kterého jsem měl možnost se
v minulém roce zúčastnit, je jedním z takových nástrojů,
který Bůh v poslední době velmi hojně používá ve všech
sborech, které si uvědomují, že Bůh začal jednat velmi
výjimečným způsobem v naší době.
V muslimském světě, ale nejenom tam,
se projevuje zcela bezprecedentní
zájem o evangelium. Bůh se často
nadpřirozeně lidem zjevuje a posílá
je do různých společenství křesťanů,
kde by měli vědět, co mají těmto
lidem poskytnout. Byl jsem velmi zasažen přímočarostí a
jasností toho vyučování i praktických cvičení týkajících se
naplňování Božích záměrů s našimi sbory. Vše, co se v tom
kurzu vyučuje, se také i prakticky prožívá. Nemůžeme si
dovolit být církví, která nemá jasno v tom, co je podstatné
v tomto čase kairos. Je proto nejvyšší čas umožnit všem
našim členům, a hlavně všem vedoucím, aby se zúčastnili
tohoto kurzu. Zatím je v angličtině. Věřím, že už brzy bude
možné kurz absolvovat i v českém jazyce.
Další kurz proběhne 27.11. - 3.12.
2016. Rezervujte si datum!
modlil, aby před střediskem nestála tlupa lidí, kteří budou
vyvolávat: „Táhněte domů. My vás tady nechceme!“
Před příletem iráckých křesťanů do České republiky
se improvizovaně setkali zástupci církví a křesťanských
organizací z Moravskoslezského kraje, aby se za celou věc
modlili a zároveň vydali prohlášení, které mělo příjezd
křesťanských uprchlíků podpořit. (Prohlášení můžete najít
na www. nehemia.cz.)
Jakoby se však jejich příletem něco změnilo…
Lidé z okolí se doptávají, jak můžou pomoci. Do celé akce
je zapojeno mnoho dobrovolníků a dárců.
Pravidelně přijíždí tým dobrovolníků ze školy BMA
ve Frýdlantu nad Ostravicí, aby zde vyučovali češtinu
zážitkovým způsobem. Při vstupním seznámení se studenti
vyptávají Iráčanů na jejich příběh. Hlava rodiny nato
s úsměvem představuje celou skupinu. Pak se zamyslí
a na přímou otázku odpoví: „Můj příběh? Můj příběh je
velmi smutný…“ a rozpláče se. Později na bohoslužbě v KC
Český Těšín říká: „Tam jsme ztratili úplně všechno včetně
domova, ale tady jsme nalezli lásku a přijetí.“
Po rozhovoru s těmito iráckými křesťany si však
Můj
nejšťastnější člověk všimne určitého pojítka, které možná
mnohé překvapí. Pronásledování nepřišlo spolu
den
s IS. Křesťané na Blízkém východě byli
v životě!
a jsou pronásledováni neustále, situace se však
vyostřila po pádu vlády Saddáma Husajna.
Modleme se za tuto skupinu z Iráku a celý projekt
Generace 21.
Nabízíme vám svědectví některých z nich:
Benjamin Wojnar
Uprchlíci konečně v ČR
Benjamin Wojnar
KC Český Těšín
Smilovice
Byl to opravdu zvláštní pocit. Po dlouhém
čase modliteb a všemožného úsilí jsme
konečně vezli skupinu iráckých křesťanů
z pražského Letiště Václava Havla.
I situace, do které přijíždějí, je zvláštní. Stovky lidí se na
tu malou skupinku Iráčanů těší a přejí jim vše nejlepší.
Zároveň je tu i ona hysterie, kterou ukazují média. Lidé,
kteří skandují na zastupitelství ve Smilovicích slova: „My
je tady nechceme!“ Nenávistné komentáře na sociálních
sítích typu: „Zabít toho, kdo to vymyslel!“ Některým lidem
dokonce přichází i anonymní výhružky smrtí. Tam, kde se
mají uprchlíci ubytovat, se plánuje demonstrace.
Paní Najad, která mluví anglicky, po chvíli v autě říká: „Toto
je můj nejšťastnější den v životě. Poprvé v životě se cítím
v bezpečí a mám pokoj.“ Nic jsem neříkal, pouze jsem se
Koordinátor dobrovolníků pro Akci 153 - Smilovice
[email protected]
Finanční dary můžete posílat na účet Slezské Diakonie
19-5750590217/0100, VS 911093.
Z finančních darů je nutno zaplatit: pobyt a stravu
ve středisku Karmel ve Smilovicích, kapesné pro Iráčany,
tlumočníky, hygienické potřeby, pomůcky pro výuku,
cestování, administrativní poplatky a další…
Více také na www.gen21.cz
Najat, vysokoškolská učitelka
Diskriminace kvůli jménu
Žili jsme v Bagdádu. Náš život byl od mého dětství obtížný,
kvůli jménu mého otce – Israel. Všichni si mysleli, že jsme
Židé. Všude, kam jsme šli, a to i ve škole, nám říkali, že
jednou budeme zabiti. Po pádu Saddáma Husajna se
situace ještě zhoršila a viděli jsme stovky a stovky křesťanů
kolem nás, kteří byli uneseni nebo zabiti. Jednoho dne
k nám přišla muslimská milice a chtěli mě a bratra unést.
Byl zázrak, že jsme přežili. Pak na náš dům vypálili raketu.
Mému bratrovi mnohokrát plivli do tváře kvůli jménu.
Všichni moji bratři a sestry zažádali u UNHCR o status
uprchlíka a dostali azyl v USA. Já se k nim měla přidat
později, protože se můj manžel snažil ještě před odjezdem
prodat majetek. Bohužel jednoho dne zmizel a již nikdy
jsem ho neviděla. Doteď o něm nic nevím, ale je takřka
jasné, že i jeho zabili. Do Erbílu jsem přijela s matkou,
starala jsem se o ni před její smrtí. Situace v Erbílu není
lepší. Můj problém je, že jsem žena a jsem sama bez muže,
který by mě chránil. Kvůli jménu se ke mně chovají zle –
moje jméno je Israel – ani jsem nemohla získat práci. Další
problém je jazyková bariéra, protože nemluvím kurdsky.
Stále žiji ve strachu, že někdo přijde a zabije mě. Když jdu
jako žena sama venku, bojím se. Necítím se bezpečně.
Když se vracím domů, jdu jinými ulicemi, abych se vyhnula
sledování. Navíc mám cukrovku a potřebuji stálou léčbu,
na kterou padnou všechny mé úspory. Snažím se alespoň
pomáhat uprchlíkům – navštěvuji mnoho táborů
a pomáhám dobrovolně ženám s dětmi, protože se cítím
jako oni, i když v Erbílu žiji již delší čas.
SALIM, učitel
Manželka i já máme vážné zdravotní problémy
a potřebujeme operaci
V Karakoši jsme chtěli zůstat co nejdéle, protože nám
záleželo na našich domovech. Násilí v oblasti se však
stupňovalo – unesli dokonce bratrance mé manželky.
Věřili jsme slibům pešmergů, že nás ochrání. Když se boj
zintenzivnil a jedna žena a dvě děti byly zabity
a pešmergové se stáhli, neměli jsme jinou volbu než odejít.
I po cestě na nás málem spadly střely, granáty. Museli jsme
projít mnoha kontrolními stanovišti. Do Erbílu jsme se
dostali hladoví, žízniví a vyčerpaní.
Ani v uprchlickém táboře Ashti City 2 u Erbilu se po všem,
čím jsme prošli a čím procházíme i teď, necítíme bezpečně.
Ze začátku našeho pobytu jsme dostávali dostatek jídla,
ale v poslední době se příděly snižují. Zatím máme co jíst,
ale některé potraviny jsme neviděli dlouhé týdny či měsíce.
Horší to je se zdravotní péčí. Žena má problém
s cystou, já s nohou – oba potřebujeme operaci.
Nemocnice je však daleko od tábora a nemáme na ni
peníze. Navíc se mimo uprchlický tábor stále setkáváme
s permanentní diskriminací proto, že jsme křesťané.
střeh křesťanů do
Příjezd iráckýc
.
ích
vic
ilo
Sm
ve
diska Karmel
jazyka.
Výuka českého
ludu
bkowski, Głos
Dą
t
er
rb
No
oto:
15
NAIEL,
truhlář
Plukovník irácké
armády nám řekl:
„Křesťany už nemůžeme chránit!“
Pocházíme z Mosulu. Křesťané, včetně nás, začali být
pronásledováni už po pádu Saddáma Husajna. Když
jsme projížděli check pointy, stříleli na nás. Jiné křesťany
na check pointech přímo zabíjeli. Křesťany poznají podle
jména, nemají muslimská jména, ale křesťanská.
May (manželka): Na check pointu zabili i manžela mé sestry
a jeho bratra. Také můj strýc byl zabit, když
v autě, které bylo použito jako bomba, vybuchla nálož.
Při pouliční přestřelce stříleli po křesťanech, mého syna
přitom postřelili, kulku má stále v těle. Před očima mu zabili
kamaráda. Na ulici náhodně stříleli do křesťanů.
Naiel: Sledovali mě. Sledovali, jak jezdím do práce, stříleli
mi na auto a chtěli mě zabít. V autě vedle sebe jsem měl
mladšího syna, ale Pán nás ochránil. V té době nám jeden
plukovník irácké armády, člen Národní grady v Bagdádu,
řekl: „Už vás nemůžeme chránit, protože zabíjení křesťanů
je už teď normální.“ To vše se stalo již v roce 2007. Opustili
jsme tedy Mosul a po pobytu v Bartelly jsme v roce 2010
odešli do Karakoše. Tak jsme se v této křesťanské obci
usadili. Poté, co jsme všechno v Mosulu ztratili, začali
jsme znovu od nuly. Postavili jsme si vlastní dům, mně
se podařilo rozběhnout podnikání. Měli jsme živnost –
tesařství, jeden syn chodil do školy, druhý pracoval, stejně
jako já v obchodě a prodával nábytek. Dcera se v té době
vdala a žili jsme opět normální život.
V červnu 2014, hned poté, co jsme dostavěli dům, IS
vstoupil do Mosulu. My jsme v Karakoši dál zůstali, protože
jsme si mysleli, že tam IS nepřijde. Ale pak město začali
ostřelovat a v den, kdy jsme utíkali, jsme při ostřelování
viděli, jak střela zabila dvě děti a jednu ženu, kteří také
utíkali. Navzdory ostřelování jsme zůstali za Karakošem,
v autě, a doufali jsme, že se možná situace zase uklidní.
Ale pak jsme slyšeli střelbu z lehkých zbraní v ulicích
a pochopili jsme, že se bojuje o ulice, byly to pouliční
boje. Mysleli jsme si, že tam jsou pešmergové, kteří nám
pomůžou a ochrání nás, ale nebyli toho schopni. 6. srpna
2014 IS město ovládl a lidé utekli. Nejdřív jsme přebývali
v pobořeném domě v opuštěné vesnici u hranic
s Tureckem. Bylo to tam špatné, při dešti do domu
tekla voda. Ani po čtyřech měsících jsme tam nesehnali
práci, neměli jsme jídlo a peníze, a proto jsme se
rozhodli odejít do uprchlického tábora v Erbílu, který
vznikl v nedostavěném obchodním centru „Ainkawa
Mall“. Tam byla katastrofální situace, bylo tam mnoho
lidí a nedostatečná hygiena. A pak nás přestěhovali do
stávajícího tábora, Complex Ashti City 2. I zde se ale bojíme
možného postupu vojáků IS.

Podobné dokumenty

Zpráva o cestě do Izraele – březen 2009

Zpráva o cestě do Izraele – březen 2009 tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ (Ester 4; 13-15)

Více

Nehemia INFO leden 2014

Nehemia INFO leden 2014 uvažovat každý den a budou se tam chtít vrátit, anebo rozpoznají, že to není to „pravé ořechové“, co od nich Bůh očekává. Nezdráhal bych se mluvit také o tom, že dlouhodobá misie je i finanční oběť...

Více

Formát - Nadační fond Nehemia

Formát  - Nadační fond Nehemia pastorů ze Zakarpatí. Turné bylo velkým obohacením pro nás i pro ně. Jejich služba se prokazovala nejen silným pomazáním, ale hlavně jejich skutečnou pokorou a úctou k druhým. Oni sami mohli vidět,...

Více

Nehemia INFO duben 2014

Nehemia INFO duben 2014 Adresa redakce Nehemia Info Selská 29 736 01 Havířov - Bludovice Česká republika

Více