12 kazachstán: anal¯za vnitropolitického v¯voje po roce 199169

12 kazachstán: anal¯za vnitropolitického v¯voje po roce 199169

290
291
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
I formální podepsané závazky se mohou potenciálnû stát jedním z nástrojÛ
nátlaku Ruska na své stfiedoasijské partnery, av‰ak není zfiejmé, zda by dvoustranná spolupráce pfiípadnû nátlak na jednotlivé zemû zvlá‰È nebyly efektivnûj‰í. Na druhé stranû existence uskupení státÛ vytváfií pfiedpoklad, Ïe
pfiípadné konflikty mezi státy budou fie‰eny v˘hradnû mírovou cestou.
12 KAZACHSTÁN: ANAL¯ZA
VNITROPOLITICKÉHO V¯VOJE PO ROCE 199169
Jan ·ír
Mezinárodní kontext
Kazachstán zaujímá dÛleÏité geostrategické postavení mezi Ruskem,
âínou a pásmem k islámskému svûtu tíhnoucích novû nezávisl˘ch státÛ
tzv. jiÏního kfiídla b˘valého Sovûtského svazu v centrální ãásti eurasijského
kontinentu. Rozprostírá se v severní ãásti Stfiední Asie, na ob‰írn˘ch pláních táhnoucích se od kaspické níÏiny pfii dolním toku Volhy na západû
po podhÛfií Altaje na v˘chodû a od západosibifiské níÏiny na severu po pou‰È
Kyzyl-kum a masiv Ëan-‰an na jihu a jihov˘chodû. Více neÏ polovinu jeho
území pokr˘vají pou‰tû a polopou‰tû, pfies ãtvrtinu území pak tvofií stepi.
Na severu Kazachstán hraniãí s Ruskem (délka spoleãné hranice ãiní 6846
km), na v˘chodû a jihov˘chodû s âínou (1533 km) a dále na jihu s Kyrgyzstánem (1051 km), Uzbekistánem (2203 km) a Turkmenistánem (379
km). Na západû má pfiístup ke Kaspickému mofii (délka pobfieÏní linie 1894
km). S rozlohou celkem 2 717 300 km2 je Kazachstán vÛbec nejvût‰í zemí
stfiedoasijského regionu. Pro svou polohu a rozlohu, s územím osvojen˘m
pouze na periferii, zásoby nerostného bohatství, vãetnû ropy, zemního plynu, barevn˘ch kovÛ ãi uranu, jakoÏ i populaci, identifikující se zãásti s jin˘mi národními celky, je Kazachstán potenciálnû nejzranitelnûj‰ím státem
69
Studie byla pÛvodnû zpracována v rámci v˘zkumného grantu ministerstva zahraniãních vûcí âeské
republiky ã. RB 15/6/02 „Spoleãensko-politick˘ v˘voj v postsovûtsk˘ch republikách Stfiední Asie
v mezinárodním kontextu“. Autor vyjadfiuje tímto svÛj dík zadavateli grantu za laskavou finanãní
podporu, jakoÏ i za souhlas s publikací dílãích v˘sledkÛ projektu. Data odráÏejí stav vûcí k lednu
2003.
292
regionu; jeho destabilizace a kolaps mohou mít dalekosáhlé mezinárodní
dÛsledky.70
Pfiedmûtem mezinárodního zájmu se Kazachstán stal jiÏ se vznikem státu
v roce 1991. DÛvodem tehdy byla znaãná bezpeãnostní (proliferaãní a destabilizaãní) rizika související s faktem dislokace zbraní hromadného niãení b˘valého Sovûtského svazu na území této nové stfiedoasijské republiky.
V dÛsledku rozpadu Sovûtského svazu Kazachstán totiÏ zdûdil arzenál 104
mezikontinentálních balistick˘ch stfiel, vyzbrojen˘ch celkem 1040 samostatnû navádûn˘mi bojov˘mi hlavicemi, 40 strategick˘ch bombardérÛ,
schopn˘ch nést aÏ 370 stfiel s plochou drahou letu, jakoÏ i blíÏe neurãen˘
poãet jadern˘ch zbraní taktického urãení, a mohl se tak v pfiípadû pfievzetí
operaãní kontroly tûchto zbraní zafiadit po bok nejvût‰ích jadern˘ch mocností na svûtû.71 V následujících letech se Kazachstán, navzdory snahám
tehdej‰ího vedení o protahování procesu odzbrojení s cílem vytûÏit z faktu
dislokace jadern˘ch zbraní na území státu nûkteré finanãní dividendy, pod
spoleãn˘m rusko-americk˘m tlakem tûchto zbraní zfiekl. Problémy spojené s nûkdej‰ím zbrojním programem na území republiky (brain-drain,
nelegální obchod se ‰tûpn˘m materiálem) nicménû pfietrvávají.72
70
71
72
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
CIA. The World Factbook 2002. Kazakhstan. URL <http://www.odci.gov/cia/publications/factbook/
print/kz.html> [21. 2. 2003]. S ohledem na prÛbûh delimitace a demarkace státních hranic Kazachstánu mohou b˘t pfiíslu‰ná data je‰tû korigována. Viz také Strategic Assessment of Central Eurasia.
Charles Fairbanks, C. Richard Nelson, S. Frederick Starr, Kenneth Weisbrode. The Atlantic Council
of the United States. Central Asia – Caucasus Institute, SAIS, January 2001, pp. 33–35; Затулин
К. Ф., Грозин А. В., Хлюпин Б. Н.: Национальная безопасность Казахстана. Проблемы и
перспективы. – М.: Институт стран СНГ, 1998. – С. 6–13.
Perspektiva zrodu nestabilního nacionalizujícího (islamizujícího) se státu se zbranûmi hromadného niãení v tomto exponovaném regionu logicky alarmovala svûtové spoleãenství. Data podle Nuclear Successor States of the Soviet Union. Status Report on Nuclear Weapons, Fissile Material, and Export Controls, No. 5 / March 1998, published by the Carnegie Endowment for International Peace,
Washington, DC, in cooperation with the Monterey Institute of International Studies, Monterey,
CA, p. 10. (Jedná se o data stanovovaná podle kalkulaãních pravidel pro úãely smlouvy START.)
K sovûtskému bakteriologickému programu na území Kazachstánu blíÏe viz Gulbarshyn Bozheyeva, Yerlan Kunakbayev, Dastan Yeleukenov: Former Soviet Biological Weapons Facilities in Kazakhstan: Past, Present, and Future. Monterey Institute of International Studies, Center for Nonproliferation Studies, June 1999 (Occasional Paper No. 1).
K problematice jadern˘ch zbraní v Kazachstánu (kaza‰sk˘ pohled) viz Лаумулин М.: Казахстан
в современных международных отношениях: безопасность, геополитика. Политология.
– Алматы: Казахстанкий институт стратегических исследований при Президенте
Республики Казахстан. Информационно-аналитический цэнтр «Континент», 2000. – _.
142–160.
293
Pro zaji‰tûní ekonomické nezávislosti státu, s ohledem na bohatá loÏiska ropy a zemního plynu, která si Kazachstán nárokuje, má zvlá‰tní v˘znam zpfiístupÀování energetick˘ch surovin v bazénu Kaspického mofie.
Tato problematika zahrnuje zejména dva okruhy otázek: 1) otázku koneãného urãení statutu mofie ve smyslu úmluvy OSN o mofiském právu z roku
1982 (kondominium vs. delimitace ‰elfu na národní sektory s v˘luãn˘mi
právy toho kterého státu na exploataci pfiírodních zdrojÛ na mofiském dnû
a v jeho hlubinách v hranicích daného sektoru); 2) otázku smûfiování budoucích produktovodÛ (otázku diverzifikace exportních cest), z hlediska
energetické bezpeãnosti Kazachstánu – od vymezení kaza‰ského sektoru
mofie, vãetnû práv na vyuÏívání dfiíve sporn˘ch ropn˘ch polí, s pfiilehl˘mi
státy v 90. letech – v souãasnosti klíãovou. Zprovoznûním ropovodu Caspian Pipeline Consortium z nalezi‰tû v Tengizu do ruského terminálu
v Novorossijsku na bfiezích âerného mofie v roce 2001, zaji‰Èujícím první
pfiím˘ pfiístup Kazachstánu na svûtové trhy ropy nezávisle na kaÏdoroãnû
pfiidûlovan˘ch kvótách pro pouÏití rusk˘ch potrubních systémÛ, se jiÏ zdají
b˘t exportní potfieby Kazachstánu v oblasti pfiepravy ropy kapacitnû pokryty na nûkolik let dopfiedu. Závislost Kazachstánu v transportní sféfie na
Rusku tím v‰ak do budoucna prolomena nebyla.73
SloÏité geopolitické a geoekonomické postavení státu (tûsná provázanost
s ostatními postsovûtsk˘mi republikami, vãetnû Ruska) zavazuje Kazachstán
k aktivnímu pÛsobení na mezinárodní scénû. Zahraniãní politika Kazachstánu má proto dÛleÏitou regionální dimenzi v podobû participace státu na
nejv˘znamnûj‰ích kooperaãních projektech v prostoru b˘valého Sovûtského
svazu.74 Kazachstán se povaÏuje za souãást tzv. uωího integraãního jádra
Spoleãenství nezávisl˘ch státÛ. Úmûrnû postupujícímu pfierodu spoleãenství
od pÛvodnû dysfunkãní k dnes jiÏ irelevantní struktufie nicménû relativnû
vzrÛstá v˘znam regionálnû funkcionálních uskupení v rámci SNS. V hospodáfiské oblasti se hlavní strukturou tohoto druhu mezitím stalo Eurasijské
ekonomické spoleãenství. Ve vojensko-politické sféfie pak tuto funkci plní
Smlouva o kolektivní bezpeãnosti, podepfiená v pfiípadû Kazachstánu bilate-
73
74
K problematice produkce a pfiepravy energetick˘ch surovin viz studii Bohuslava Litery „Ropa a zemní
plyn v oblasti Kaspického mofie“ v tomto svazku.
K problematice regionální spolupráce viz studii Slavomíra Horáka „Integrace a dezintegrace
v postsovûtské Stfiední Asii“ v tomto svazku.
294
rálními smlouvami o vzájemném poskytnutí pomoci a o spolupráci v dané
oblasti s Ruskem. Zatímco z pohledu Moskvy mají integraãní a kooperaãní
struktury v postsovûtském prostoru slouÏit v prvé fiadû ke konzervaci dfiívûj‰ího vlivu metropole ve státech na její periferii, z pohledu Astany je ãinnost
Kazachstánu v rámci tûchto struktur za úãasti Ruska (pod jeho vedením)
v˘razem spí‰e snahy zasadit tytéÏ reálnû existující vztahy a vazby do smluvnû právního rámce a vtisknout jim více civilizovanou podobu.
V osobû prezidenta Nazarbajeva Kazachstán vyniká nespoãtem zahraniãnû politick˘ch iniciativ regionálního i globálního dosahu, aÈ jiÏ to byla
idea zaloÏení tzv. Eurasijského svazu z roku 1994, Svazu zemí centrálního
meridiánu Eurasie (1996), popfi. snahy kaza‰ského prezidenta vystupovat
v roli prostfiedníka napfi. v arménsko-ázerbajdÏánském (1991), ãeãenském
(1996) nebo tádÏickém konfliktu (1996/97). S pfiíznivou odezvou v zahraniãí se ale setkala snad pouze my‰lenka svolání tzv. Konference o interakci a opatfieních na posílení dÛvûry v Asii. Iniciativa byla pÛvodnû pfiednesena u pfiíleÏitosti 47. zasedání VS OSN v New Yorku 5. fiíjna 1992;
a její podstata spoãívá oficiálnû ve vytvofiení efektivního mechanismu preventivní diplomacie na asijském kontinentu, kde na rozdíl od ostatních ãástí
svûta není podobn˘ mechanismus dodnes funkãní.75 Vedle v˘razné ideologické komponenty (koncepce „eurasijského mostu“, spojujícího kulturnû
civilizaãní okruhy evropského Ruska, islámského pÛlmûsíce a asijsko-pacifického regionu, s centrem v Astanû) mají ve‰keré zahraniãnû politické iniciativy Kazachstánu zfiejm˘ propagandistick˘ cíl, jímÏ je budování image
kaza‰ského prezidenta coby konstruktivního státníka a mírotvÛrce mezinárodního formátu ve svûtle prohlubující se neschopnosti ãi nedostatku vÛle
dostát vlastním závazkÛm v oblasti demokratizace a lidsk˘ch práv.
Jakkoli nejv˘znamnûj‰í bezpeãnostní hrozby Kazachstánu se momentálnû ukr˘vají pravdûpodobnû uvnitfi republiky samotné (nárÛst sociálního a etnického napûtí v dÛsledku nezvládnuté postkomunistické transformace, korupce, prorÛstání státních a kriminálních struktur), dÛleÏit˘
v˘znam pro dal‰í v˘voj Kazachstánu bude mít politika velmocí v regionu,
zvlá‰tû pak sousedních, Ruska a âíny.
75
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
K historii ideje svolání konference, vãetnû pfietisku relevantních dokumentÛ, do prvního summitu
v ãervnu 2002 oficiálnû viz Кожихов А. Г.: СВМДА: вопросы и отбеты (Справочник) Љ Под
редакцией Султанова Б. К. – Алматы: Центр внешней политики и анализа, 2001.
295
Sociální struktura
Ze zemí stfiedoasijského regionu má Kazachstán pravdûpodobnû nejsloÏitûj‰í etnickou strukturu. Ta je charakterizována jednak znaãnou rozdrobeností (celkem je na území státu registrováno na 120 národností), jednak
relativnû vÛbec nejniωím poãtem pfiíslu‰níkÛ titulárního etnika, a tím
i nejvy‰‰ím podílem nepÛvodního (koloniálního) obyvatelstva. K momentu
vzniku státu v roce 1991 nemûla v Kazachstánu Ïádná etnická skupina ani
absolutní vût‰inu. Vlivem exodu evropsk˘ch národÛ pak podle v˘sledkÛ
posledního sãítání lidu v roce 1999 z celkem 14 953 tisíc obyvatel Kazachstánu pfiedstavovali etniãtí Kaza‰i jiÏ s 53,4 % populace vût‰inu, následováni skupinou RusÛ (30,0 %) a dále men‰inami UkrajincÛ (3,7 %),
UzbekÛ (2,5 %), NûmcÛ (2,4 %), TatarÛ (1,7 %), UjgurÛ (1,1 %), BûlorusÛ (0,7 %), KorejcÛ (0,7 %) a jin˘ch národností.76 Spoleãnost je v‰ak
nadále spí‰e rozdûlena podél etno-kulturních linií na pÛvodní asijskou (turkickou, zpravidla kaza‰skou) a na evropskou (slovanskou, rusofonní) ãást.
Situaci komplikuje fakt, Ïe státní jazyk (tj. kaza‰tinu) uvádí jako svou
matefi‰tinu, resp. první, nejsnáze zvládnuteln˘ jazyk, ménû neÏ 40 % populace, tedy zdaleka ne ani v‰ichni obãané Kazachstánu, ktefií se hlásí ke
kaza‰ské národnosti, a naopak Ïe mezi netitulárními národy se kaza‰tina
prakticky nepouÏívá, zatímco ru‰tinu minimálnû jako druh˘ jazyk ovládá
drtivá vût‰ina obyvatel.
V teritoriálním ohledu (centrum vs. periferie) má Kazachstán neménû
problematickou strukturu. Atypicky se totiÏ rozpadá na pût rozdíln˘ch,
„rozbíhajících se“ okrajov˘ch regionÛ (v˘raznû ãasto tíhnoucích k dynamicky se rozvíjejícím mocnûj‰ím sousedÛm za hranicemi státu), které jsou
navzájem oddûleny geografick˘m centrem, jehoÏ demografické, ekonomicko-ekologické nebo klimaticko-komunikaãní parametry neodpovídají funkci geopolitického jádra státu. Území stfiedního Kazachstánu (pfiibliÏnû vymezené jako plocha trojúhelníka Alma-Ata–Semipalatinsk–AkÈubinsk) je
jen fiídce osídleno, minimálnû urbanizováno, aÏ na v˘jimky se zde nenacházejí jednotky progresivních odvûtví ekonomiky, vybudována není ani
dopravní infrastruktura. Stávající komunikaãní tepny, spojující centrum
76
Kazachstán je téÏ jako jedin˘ z novû nezávisl˘ch státÛ stfiedoasijského regionu domovem skromné
ãeské diaspory. Jedná se cca. o tisícovku osob, soustfiedûnou pfieváÏnû v akÈubinské oblasti.
296
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
Tabulka ã. 1: Národnostní sloÏení Republiky Kazachstán
Poãet
v roce1999
(v tis.)
Populace
celkem
Podíl na
celkové
populaci
v roce
1999 (v %)
Poãet
v roce
1989
(v tis.)
Podíl
PfiírÛstek PfiírÛstek
na celkové v období v období
populaci 1989–1999 1989–1999
v roce
(v tis.)
1989 (v %)
14953,1
100
16199,1
100
-1246,0
-7,7
Kaza‰i
7985,0
53,4
6496,9
40,1
1488,2
22,9
Rusové
4479,6
30,0
6062,0
37,4
-1582,4
-26,1
547,1
3,7
875,7
5,4
-328,6
-37,5
periferní postavení) centra tak vytváfií podmínky pro posilování odstfiediv˘ch tendencí, coÏ v pfiípadû destabilizace celospoleãenské situace (nárÛst
etnického napûtí) mÛÏe vést k dezintegraci Kazachstánu podle regionálního pfiíznaku s „územím nikoho“ uprostfied.
Tabulka ã. 2: Regionální ãlenûní Republiky Kazachstán
Region
Administrativnû
teritoriální
vymezení
Západ
akÈubinská, atyrauská a mangy‰lacká
oblast, oblast západního Kazachstánu
Pou‰tní reliéf, suché klima, deficit vody, ekologické zatíÏení v dÛsledku v˘kyvÛ hladiny Kaspického mofie. ¤ídké osídlení, nízk˘ stupeÀ
urbanizace. Primitivní formy zemûdûlství (pastevectví), tûÏba ropy v oblasti Kaspiku. S ohledem na surovinov˘ charakter ekonomiky region tíhne k evropské ãásti Ruska, aãkoli
v etnickém plánu pfievládají Kaza‰i.
Sever
kustanajská (severní
ãást) a pavlodarská
oblast, oblast severního Kazachstánu
Ekologicky ãist˘ region. Pásmo lesostepí, fiek,
jezer, hor. Relativnû vysoká hustota zalidnûní,
vysok˘ stupeÀ urbanizace. Moderní formy zemûdûlství (celiny), rozvûtvená síÈ podnikÛ tûÏebního i zpracovatelského prÛmyslu, vyspûlá dopravní infrastruktura. V etnickém plánu pfievaha
RusÛ, zvlá‰tû ve mûstech. S ohledem na tûsné
propojení s pfiilehl˘mi oblastmi západní Sibifie
region v˘raznû tíhne k Rusku.
Jih
dÏambulská a kyzylordská oblast, oblast
jiÏního Kazachstánu
Nejménû vyspûl˘ region Kazachstánu. Nehostinné podmínky pro Ïivot (pou‰È, ekologická
katastrofa Aralského mofie). Monokulturní zemûdûlství (bavlna), minimum zpracovatelského
prÛmyslu. Relativnû vysoká hustota obyvatel
podél hranic s Uzbekistánem, známky agrárního pfielidnûní. V etnickém plánu dominují Kaza‰i. Celkov˘ sociálnû-ekonomick˘ profil regionu obdobn˘ jako v pfiilehl˘ch oblastech
Uzbekistánu.
z toho:
Ukrajinci
Uzbekové
370,7
2,5
331,0
2,0
39,6
12,0
Nûmci
353,4
2,4
946,9
5,8
-593,4
-62,7
Tatafii
249,0
1,7
320,7
2,0
-71,8
-22,4
Ujgufii
210,3
1,4
181,5
1,1
28,8
15,9
Bûlorusové
111,9
0,7
177,9
1,1
-66,0
-37,1
Korejci
99,7
0,7
100,7
0,6
-1,1
-1,1
Ázerové
78,3
0,5
89,0
0,5
-10,7
-12,0
Ostatní
468,1
3,0
616,8
4,0
Zdroj: Oficiální data národního statistického úfiadu Republiky Kazachstán. О численности,
размещении и национальном составе населения Республики Казахстан. URL
<http://www.kazstat.asdc.kz/111/nas.htm>. [25. 4. 2002].
s okrajov˘mi oblastmi, protínají strategické základny cizích státÛ (Bajkonur, Sary-·agan). Obdobnû nepfiízniv˘ stav Ïivotního prostfiedí, spolu
s drsn˘m klimatem, místy i nedostatkem vody, ãiní perspektivy moÏného
osvojení a dal‰ího rozvoje centrálních oblastí diskutabilní.77 Slabost (de facto
77
V administrativnû teritoriálním vyjádfiení toto vymezení stfiedního Kazachstánu zahrnuje zhruba
území akmolské, vãetnû hlavního mûsta Astany, karagandské a jiÏní ãásti kustanajské administrativní oblasti.
297
Charakteristika
298
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
Region
Administrativnû
teritoriální
vymezení
Jihov˘chod
almaatská oblast,
vãetnû mûsta republikového v˘znamu
Alma-Aty
Finanãní a obchodní centrum Kazachstánu
(Alma-Ata). Území osvojeno s ohledem na klimatické podmínky v pfiedhÛfií Ala-tau, smûrem
do vnitrozemí hustota zalidnûní slábne.
V etnickém plánu nadále patrna mírná pfievaha RusÛ ve mûstech, venkov kaza‰sk˘. Ekonomicky, ale i stále zfietelnûji geopoliticky je region pfiitahován k âínû.
V˘chod
oblast v˘chodního
Kazachstánu
Pásmo ekologického zamofiení v dÛsledku sovûtského jaderného programu (semipalatinsk˘ polygon). V etnickém plánu pfievaha RusÛ ve
mûstech, venkov kaza‰sk˘. Celková geopolitická orientace regionu dosud nevyhranûna, aãkoli
nejvíce zalidnûné, prÛmyslovû vyspûlé pravobfieÏí Irty‰e tíhne spí‰e k Rusku.
Charakteristika
Zdroj: Vlastní tabulka na základû vymezení regionÛ podle Нурбулат Масанов:
Национально-государственное стоительство в Казахстане: анализ и прогноз //
Вестник Eвразии/Acta Eurasica. – № 1 – 1995. – С. 117–128.
Kaza‰ské etnikum je navíc tradiãnû rozdûleno do tfií hlavních, vnitfinû
dále znaãnû diferencovan˘ch a hierarchizovan˘ch kmenÛ ãi rodov˘ch svazÛ a skupin, tzv. ÏuzÛ (nebo také hord, ztotoÏÀovan˘ch dfiíve s chanáty).
A sice na Ulu-Ïuz (tj. Star‰í neboli Velik˘ Ïuz), zaujímající pÛvodnû oblasti jiÏního a jihov˘chodního Kazachstánu; na Orta-Ïuz (Stfiední Ïuz), ob˘vající pfieváÏnû oblasti stfiedního, severního a v˘chodního Kazachstánu; a na
Ki‰i-Ïuz (Mlad‰í neboli Mal˘ Ïuz), usadiv‰í se pfiedev‰ím v krajích na západû dne‰ního Kazachstánu. V dÛsledku dfiívûj‰ího pfiivtûlení kaza‰sk˘ch
chanátÛ k Rusku, a tím i relativnû brzkého zahájení modernizaãních procesÛ (usazování koãovn˘ch pastevcÛ a zakládání mûst), urychlovan˘ch aÏ
do 60. let 20. století masivní evropskou kolonizací, jiÏ nemusejí b˘t pozÛstatky patriarchálního zfiízení v Kazachstánu zcela zfietelné. Vûdomí rodové pfiíslu‰nosti nicménû zÛstává dodnes v mentalitû zejména venkovského
obyvatelstva hluboce zakofienûno a má stále vliv na osobní rozhodování,
potaÏmo na pfiístup jednotlivce ke zdrojÛm, vãetnû mocensk˘ch. Mimo
299
tradiãní genealogii stojí pfiíslu‰níci dvou poãetnû mal˘ch, leã historicky
privilegovan˘ch stavÛ Tore a KoÏa, povaÏovan˘ch za pfiímé potomky âingischána, resp. ArabÛ, ktefií pfiinesli do kaza‰sk˘ch stepí islám,
a ztûlesÀujících tím aÏ do ruské revoluce politickou, resp. duchovní elitu
národa.78
Na úrovni elit lze péãí osoby souãasné hlavy státu zaznamenat nadmûrné zastoupení KazachÛ z fiad Star‰ího Ïuzu. Poãátek jejich nadvlády se datuje k nástupu dlouholetého pfiedchÛdce Nursultana Nazarbajeva ve funkci prvního tajemníka republikové komunistické strany a Nazarbajevova
pfiíbuzného (patrona) Dinmuchameda Kunajeva v polovinû 60. let.79
V dÛsledku ‰iroké reprezentace pfiedstavitelÛ slovansk˘ch etnik (ti plnili
v strukturách sovûtského Kazachstánu jistou neutralizaãní a zvlá‰tû kontrolní funkci Moskvy) byl v‰ak klanov˘ faktor potlaãen. S rozpadem Sovûtského svazu se tato situace zmûnila. Emancipace Kazachstánu na svazovém centru pfiinesla záhy odstranûní v‰ech „nekaza‰sk˘ch“ elementÛ
z klíãov˘ch rozhodovacích procesÛ. S posilováním etnokratické komponenty
reÏimu dochází i k znovuoÏivení vnitrokaza‰ské (Ïuzové) rivality. K upevnûní
sv˘ch pozic neváhala stávající nomenklatura sáhnout ani k nûkter˘m ménû
standardním opatfiením, jako je pfiestûhování hlavního mûsta Kazachstánu
z jiÏní metropole Alma-Aty do centrálnû poloÏené Astany.80 Opatfiení je
dlouhodobû spojeno s financováním megalomansk˘ch architektonickourbanizaãních projektÛ na zelené louce a vedle geopolitick˘ch aspektÛ tohoto kroku (potvrzení kontroly centra vÛãi potenciálnû separatistick˘m
78
79
80
Z novûj‰ích prací k tradiãní stratifikaci kaza‰ské spoleãnosti podrobnû viz napfi. Ирина Eрофеева:
Характер,состав и структура правящей элиты кочевого общества // Амрекулов Х.,
Eрофеева И., истагамбетов Т,:Исторический генезис, структура и основные ориентации
казахского истаблишмента / Работа выполнена при поддержке Research Support Scheme
of the OSI/HESP, grant No.: 487/1996. – Алматы, 1997. – С. 3–35; История Казахстана:
народы и культуры: Учеб. пособие / Масанов Н. Э. и др. – Алматы: Дайк-Пресс, 2001. –
С. 10–190.
O genetick˘ch pfiedpokladech „mladého a energického komunisty“ Nazarbajeva pro strm˘ kariérní vzestup vypovídají i Kunajevovy pamûti. Кунаеб Д.: От Сталина до Горбачева. – Алматы:
Санат, 1994.
Astana, do roku 1998 Akmola, pÛvodnû ruská pevnost Akmolinsk, zaloÏená roku 1832, v letech
1961–1992 Celinograd. Hlavním mûstem Kazachstánu byla Akmola definitivnû urãena s platností
od 10. prosince 1997 na základû v˘nosu prezidenta republiky O prohlá‰ení mûsta Akmoly za hlavní
mûsto Republiky Kazachstán z 20. fiíjna 1997. Slavnostní prezentace nové metropole, jiÏ pod jejím
souãasn˘m, politicky korektním názvem Astana („Hlavní mûsto“), byla pak uspofiádána 10. ãervna 1998. V roce 1999 mûla Astana podle oficiálních údajÛ cca. 313 tisíc obyvatel.
300
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
regionÛm „ruského“ severu a na ropu bohat˘ch západních oblastí státu)
mohlo mít mj. za cíl roz‰ífiení teritoria osídlení Star‰ího Ïuzu na úkor konkurenãních skupin.81
S pokraãující koncentrací ve‰keré moci v rukou prezidenta Nazarbajeva lze na úrovni elit pozorovat dal‰í redukování základny reÏimu aÏ na uωí
klientelní spoleãenství se znaky tribalismu (obsazování nejv˘znamnûj‰ích
postÛ ve státû prezidentov˘mi nejbliωími rodinn˘mi pfiíslu‰níky
a pfiíbuzn˘mi, vãetnû pokrevních) v ryze nepotické podobû.
Seznam ã. 1: âlenové vládnoucí rodiny v Kazachstánu (v˘bûr)
Nursultan Abi‰eviã Nazarbajev (nar. 1940). Prezident Republiky Kazachstán (od roku
1990). Hlava státu. Dfiíve ãlen politbyra ústfiedního v˘boru komunistické strany SSSR
(1991), první tajemník komunistické strany Kaza‰ské SSR (1989–1991), pfiedseda Nejvy‰‰ího sovûtu Kaza‰ské SSR (1990), pfiedseda republikové rady ministrÛ (1984–1989).
Hlava rodiny, jejíÏ úhrnné jmûní je podle rÛzn˘ch odhadÛ vyãíslováno v fiádech desítek
miliard USD. Oficiální zfiizovatel mnoha mimorozpoãtov˘ch fondÛ (Nacionalnyj fond
Respubliki Kazachstan, MeÏdunarodnyj fond razvitija Kazachstana). Neoficiálnû znám také
nûkter˘mi soukrom˘mi investiãními projekty, napfi. v oblasti ropného prÛmyslu (terminál v Novorossijsku, ruské rozvodné sítû TransnûfÈ aj.). Lond˘nsk˘mi The Guardian
z 3. bfiezna 1998 poãítán mezi osmiãku nejbohat‰ích lidí planety. Ústfiední postava mezinárodního kriminálního skandálu Kazakhgate.
Sara Alpysovna Nazarbajeva (nar. 1941). ManÏelka Nursultana Nazarbajeva. První dáma.
Zakladatelka a od roku 1992 pfiedsedkynû nejbohat‰ího oficiálnû vefiejnû prospû‰ného
fondu v Kazachstánu Bobek (Dítû), jehoÏ prostfiednictvím mohou úspû‰ní zahraniãní
investofii v této stfiedoasijské republice pfiispívat mj. na dobroãinné úãely.
81
Нурбулат Масанов: Казахская политическая и интернациональная элита: клановая
принадлежность и внутриэтническое соперночество // Вестник Eвразии /Acta Eurasica. –
№ 1 (2) – 1996. – _. 46–61. Viz také Нурлан Амрекулов: Пост-советская правящая элита
// Амрекулов, Eрофеева, Исмагамберот, Исторический генезис…, 58–77. Vybûr dobového
tisku na téma stûhování hlavního mûsta Kazachstánu, vãetnû pfietisku relevantních právních aktÛ,
viz sborník Перенос столицы Казахстана в зеркале прессы и комментариях аналитиков.
М.: Междисциплинарный центр «Волхонка, 14», Информационно-аналитический центр
«Eвразия», 1998.
Rusko-turkmenské vztahy
301
Dariga Nursultanovna Nazarbajeva (nar. 1963). Nejstar‰í dcera (údajnû) Nursultana
Nazarbajeva. MoÏná pretendentka na prezidentské nástupnictví. Od roku 1994 generální fieditelka pÛvodnû státního mediálního impéria Chabar, které slouÏí jako úãinn˘
nástroj udrÏení propagandisticko-ideologické kontroly stávajícího reÏimu nad spoleãností.
Díky pfiedsednictví ve fondu Kazachstanskaja reklama má také vÛdãí postavení na kaza‰ském reklamním trhu. Dále ãlenka národní komise RK pro otázky UNESCO. Pfiedsedkynû federace sportovní gymnastiky RK. Zakladatelka a pfiedsedkynû oficiálnû vefiejnû prospû‰ného fondu na obranu lidsk˘ch práv Ob‰ãestvennaja za‰ãita. Zakladatelka
a pfiedsedkynû organizace na obranu hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ a jejich spolupracovníkÛ Kongres Ïurnalistov RK. V posledních letech se v˘raznû podílí na komerãních aktivitách svého manÏela Rachata Alijeva.
Rachat Muchtaroviã Alijev (nar. 1962). ZeÈ Nursultana Nazarbajeva, manÏel Darigy
Nazarbajevové. VáÏn˘ pretendent na prezidentské nástupnictví. Od poloviny 90. let ãinen v fiídicích funkcích nejv˘znamnûj‰ích silov˘ch struktur – jako náãelník odboru daÀové inspekce pro boj s pa‰ováním a korupcí (1996–1997), náãelník státní daÀové inspekce hlavního mûsta Almaty (1997), fieditel odboru daÀové policie ministerstva financí
(1997–1998), pfiedseda v˘boru daÀové policie, první námûstek ministra financí (1997–
1998), v letech 2000–2001 námûstek a první námûstek pfiedsedy v˘boru pro národní
bezpeãnost (KNB, b˘v. KGB, státní bezpeãnost, kontrarozvûdka), generál-major. Politick˘mi oponenty, vãetnû vûznûn˘ch, obviÀován z údajnû nápadné intolerance a brutality
v osobním styku. Po vládní (rodinné) krizi na sklonku roku 2001 povolán do funkce
zástupce náãelníka sluÏby ochrany prezidenta republiky (prezidentské gardy), dále pfiedseda národního olympijského v˘boru, pfiedseda fotbalového svazu RK, od roku 2002
velvyslanec Kazachstánu v Rakousku. Stojí v ãele finanãnû prÛmyslové skupiny Rachat.
Pod kontrolou Alijevovy „silové skupiny“ se momentálnû nachází nûkolik podnikÛ ropného a plynárenského prÛmyslu (Mangistaumunajgaz, NûfÈanoj centr, síÈ ãerpacích stanic Mobil), atomového prÛmyslu (státní agentura Kazatomprom, pod kontrolou silov˘ch
struktur), finanãnictví (Nurbank, pÛvodnû zaloÏená Darigou Nazarbajevovou) a zvlá‰tû
hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ. Mezi média kontrolovaná skupinou patfií televizní
stanice NTK, KTK (kanály Chabar oficiálnû fiídí Dariga Nazarbajeva), periodika Novoje
Pokolenije, Panorama, Karavan, agentura Kazakhstan Today, rozhlasové stanice Jevropa
Pljus Kazachstan, Russkoje Radio, NS ãi vydavatelství Franklin Publishing House. Aktivní
rovnûÏ v oboru stavebnictví, hotelnictví (pûtihvûzdiãkov˘ Hyatt Rakhat Palace Hotel
v Almaty), produkce a realizace barevn˘ch kovÛ, telekomunikací, potravináfiství aj. Jím
302
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
Rusko-turkmenské vztahy
303
zfiízená spoleãnost Sacharnyj centr má dominantní postavení na kaza‰ském trhu s cukrem.
Otec Muchtar Alijev je b˘val˘m ministrem zdravotnictví.
vem. DrÏí se spí‰e v ústraní; neoficiálnû se v Kazachstánu spekuluje o jejích zdravotních
potíÏích v souvislosti s moÏn˘m uÏíváním psychotropních látek.
Dinara Nursultanovna Nazarbajeva (nar. 1967). Prostfiední dcera Nursultana Nazarbajeva. Pfiedsedá mj. státnímu Fondu Nursultana Nazarbajeva pro vzdûlání. V posledních
letech zaji‰Èuje komerãní aktivity svého manÏela Timura Kulibajeva.
Bulat Abi‰eviã Nazarbajev. Mlad‰í bratr Nursultana Nazarbajeva. Jím vlastnûná BN Consultancy drÏí tfiicetiprocentní podíl v kaza‰sko-britském joint-venture BN Munai na prospekci akkulského ropného pole. Aktivity v oboru strojírenství (OAO AZTM-Kapremontstroj). Lihov˘ magnát.
Timur Askaroviã Kulibajev (nar. 1966). ZeÈ Nursultana Nazarbajeva, manÏel Dinary
Nazarbajevové. MoÏn˘ nástupce prezidenta Nazarbajeva. Od roku 2002 stojí ve vedení
státního monopolu v oblasti produkce, zpracování a pfiepravy energetick˘ch surovin Kazmunajgaz (pÛvodnû Kazakhoil a TransNûftûGaz, sloÏená z koncernÛ KazTransOil
a KazTransGaz). Pfied fúzí jím spravovan˘ch monopolÛ pÛsobil jako fieditel odboru státního v˘boru pro zahraniãní investice pfii administraci prezidenta republiky. Ropn˘ magnát. Spojen s finanãnû prÛmyslovou skupinou sdruÏenou kolem nejvût‰í komerãní banky v zemi Kazkommercbank. Pod kontrolu Kazkommercbank a Kulibajevovy „olejáfiské
skupiny“ momentálnû spadá nûkolik finanãních ústavÛ v republice jako Alma-Atinskij
torgovo-finansovyj bank, Narodnyj sberegatûlnyj bank Kazachstana/Halyk bank, Eximbank,
poji‰Èovna KazachInStrach, investiãní korporace Akcept, dále státní leasingová spoleãnost
KazAgroFinance, telekomunikaãní gigant Kaztelekom, závody na zpracování ropy ·NOS
a PNPZ v âimkentu a Pavlodaru, leteck˘ pfiepravce Air Kazakhstan, Ïeleznice Kazachstan temir Ïoly, rozvodné energetické sítû Kazakhstan Electricity Grid Operating Company/KEGOC, plynárensk˘ operátor Alautransgas, lihovary Bachus (v‰e zpravidla ã. 1
v daném oboru na národním trhu). Se sv˘m otcem Askarem Kulibajevem (ex-ministr
stavebnictví) vlastní rovnûÏ jedin˘ závod v republice na zpracování ãerného kaviáru (Atyraubalyk), ãetná pohostinská zafiízení, casina, spoleãnosti obchodující s realitami. Aktivní v oboru produkce a realizace fosforu (Kazfosfor). Na mediální scénû skupina kontroluje periodika Kontinent a Vremja. Bratr gen. Talgat Kulibajev, aã pÛvodnû businessman,
dává v souãasnosti pfiednost zamûstnání v fiídicích strukturách ministerstva vnitra.
Alija Nursultanovna Nazarbajeva (nar. 1980). Nejmlad‰í dcera Nursultana Nazarbajeva. Zamûstnána v administraci prezidenta republiky. Ve vrcholné politice pÛsobila v letech
1998 aÏ 2001, kdyÏ byla v rámci dynastické zahraniãní politiky svého otce provdána za
star‰ího syna prezidenta Kyrgyzské republiky Askara Akajeva Ajdara. Od ãervna 2002
Ïije ve svazku s dosud ménû znám˘m kaza‰sk˘m businessmanem Danijarem Chaseno-
Nurtaj Abykajeviã Abykajev (nar. 1947). Synovec Nursultana Nazarbajeva. MoÏn˘ pretendent na prezidentské nástupnictví. Vedoucí administrace prezidenta RK. Donedávna pfiedseda KNB (1998–2002) s hodností generál-majora. PovaÏován za hlavního organizátora prodeje nepovolené vojenské techniky do Severní Koreje z roku 1999
prostfiednictvím nejmenované ãeské firmy. Pfiedtím první asistent prezidenta RK (1996–
1998), velvyslanec Kazachstánu ve Velké Británii (1995–1996), první vedoucí aparátu
prezidenta republiky (1990–1995), asistent prvního tajemníka komunistické strany
(1989), asistent pfiedsedy rady ministrÛ (1988–1989). Nepsaná hlava tzv. „korejské skupiny“, ovládající kaza‰sk˘ trh s produkcí mûdi. Skupina vlastní metalurgické giganty jako
Îezkazgancvetmet, Kazachmys (dfiíve Balcha‰mûì), Îezkentskij GOK nebo Vostoãno-Kazachstanskij mûdno-chimiãeskij kombinat. Z médií se pod kontrolou skupiny nacházejí
agentura Kazachstan-Press a Dûlovaja gazeta.
AchmetÏan Smaguloviã Jesimov (nar. 1950). Synovec Nursultana Nazarbajeva. MoÏn˘
pretendent na prezidentské nástupnictví. V minulosti mj. státní tajemník (1996, v té
dobû ã. 2 v hierarchii státních funkcí), první místopfiedseda vlády, tajemník státního
v˘boru pro zahraniãní investice (1996–1998), úfiadující pfiedseda vlády (1997), vedoucí administrace prezidenta republiky (1998). Blízk˘ „korejské skupinû“. Roku 1998 odstaven na post velvyslance Kazachstánu v Belgii. V roce 2002 povolán zpût do vlády,
v kabinetu Imangali Tasmagambetova zastává funkci vicepremiéra a ministra zemûdûlství.
Zdroj: Vlastní seznam s vyuÏitím nejrÛznûj‰ích pramenÛ a literatury, vãetnû Martha Brill
Olcott: Kazakhstan. Unfulfilled Promise. Carnegie Endowment for International Peace,
Washington, D.C., 2002; Амрекулов Н.: Жузы в цоциально-политической жизни
Казахстана // Центральная Азия и Кавказ – № 9 – 2000 (<www.ca-c.org/journal/
cac09_2000/16.Amrek.shtml>); Бричкина Л.: Откровенное ханство. Власть в
Казахстане строится на кровно-родствениях // Профиль. – 168. – № 46. – 06. 12.
304
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
99 (<www.compromat.ru/main/nazarbaev/a.htm>); Ломов Д.: Секреты Семьи
Назарбаева. Казахстан попра переименовывать в Назарбай-стан // Время – № 12.
– 30.05.00 (<http://www.compromat.ru/main/nazarbaev/sekrety.htm>); Мендыбаев Ц.,
Шэлгунов В.: Ктептократия. Казахгейт. Новое расследование. – М.: Институт актуальных политических исследований, Компания Спутник +, 2001 (jednoznaãnû nejlep‰í a nejucelenûj‰í práce k tomuto tématu, opírající se o rozsáhl˘ monitoring místního
i zahraniãního tisku; dfiívûj‰í verze knihy byla pfieloÏena do angliãtiny a francouz‰tiny);
Мерлинк Э.: Введение в казахстанскую олигархологию. Разделения элита–2. Кто
есть Кто, Где и с кем в современном Казахстане (данные на март 2000 года).
Институт актуальных политических исследований, 31 марта 2000 (<http://eurasia.org.ru/archive/2000/top5/03_31_anal.htm>); Мерлинк Э.: Второй президент
Казахстана: возможности и претенденты. Преемник Назарбаева – открой личико
// Центральноазиатский бюллетень. – 7 апреля 2000 года; Разделенная элита. Взаимоотношения финанцово-промышленных групп Казахстана. – Институт
актуальных политических исследований, Москва, май 1999 г. (<http://eurasia.org.ru/
archive/1999/top5/05_28_press1.html>); Хлюпин В. Н.: Большая семья Нурсултана
Назарбаева. Политическая элита современного Казахстана. – М.: Институт
актуальных политических исследований, 1998; Хлюпин В.: Казахстанская политичэская элита: межды модернизацией и трайбализмом. Доклад на 2–м Всероссийском конгрессэ политологов, Москва, МГИМО, 22 апреля 2000 г. (<http://
www.iicas.org/articles/pub_27_05_00.htm>) [19. 9. 2002].
Státní zfiízení
Státní zfiízení Kazachstánu je podrobnû upraveno ústavou, ústavními
zákony, zákony, v˘nosy prezidenta republiky s platností zákona, vãetnû
ústavních zákonÛ, jakoÏ i jin˘mi normativními akty Republiky Kazachstán, pfiitom základní zákon tvofií ústava. Ústava Republiky Kazachstán byla
pfiijata kontroverzním celonárodním referendem dne 30. srpna 1995.82 To
bylo vypsáno jen krátce po neménû kontroverzním jak druhém rozpu‰tûní
zákonodárného sboru, tak i prodlouÏení stávajícího prezidentského mandátu Nursultana Nazarbajeva do konce roku 2000 bez provedení voleb.
Podle oficiálnû zvefiejnûn˘ch údajÛ se pro prezidentem pfiedloÏen˘ návrh
dokumentu vyslovilo pfies 89 % z více neÏ 90 % voliãÛ, ktefií se referenda
podle oficiálních údajÛ zúãastnili. (Opozice vyzvala v pfiedveãer hlasování
k jeho bojkotu.) Ústava Republiky Kazachstán ve znûní pozdûj‰ích novelizací definuje Kazachstán jako „demokratick˘, svûtsk˘, právní a sociální stát,
jehoÏ nejvy‰‰ími hodnotami jsou ãlovûk, jeho Ïivot, práva a svobody“. Za
jediného nositele státní moci oznaãuje suverénní lid. Pfiedpokládá téÏ trojí
dûlbu moci, rovnost obãanÛ pfied zákonem, formálnû dokonce garantuje
nûkterá dal‰í obecnû v demokratickém svûtû uznávaná a respektovaná obãanská práva a svobody.83 Obdobnû jako v jin˘ch republikách Stfiední Asie
v‰ak ustanovení tohoto druhu platí spí‰e teoreticky.
Ústava pfiedpokládá pevnou vertikálu státní moci, na jejíÏ ‰pici stojí
prezident.84 Prezident, jakoÏto hlava státu, je nejvy‰‰ím pfiedstavitelem
Kazachstánu, urãujícím hlavní linie domácí i zahraniãní politiky
a reprezentujícím Kazachstán uvnitfi státu a navenek. Prezident je dále „garantem a symbolem jednoty lidu a státní moci, neporu‰itelnosti ústavy,
jakoÏ i lidsk˘ch a obãansk˘ch práv a svobod“. Zaji‰Èuje navíc „koordinované fungování v‰ech sloÏek státní moci a zodpovûdnost jejích orgánÛ ve
vztahu k lidu“. Prezident je formálnû volen, a to pfiímo na základû v‰eobecného hlasovacího práva na dobu sedmi let, z fiad rodil˘ch obãanÛ Kazachstánu ne mlad‰ích ãtyfiiceti let, plynnû ovládajících státní jazyk (tj.
kaza‰tinu) a trvale Ïijících na území republiky po dobu nejménû patnácti
let.85 Pokud v prvním kole hlasování Ïádn˘ z prezidentsk˘ch kandidátÛ
neobdrÏí nadpoloviãní vût‰inu hlasÛ, potfiebnou k jeho zvolení, koná se
druhé kolo voleb za úãasti dvou nejúspû‰nûj‰ích kandidátÛ z prvního kola.86
83
84
85
86
82
Конституция Республики Казахстан. Конституция принята на республиканском референдуме 30 августа 1995 г. URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/kas/01/k951000b/
k951000b_rus.htm> [27. 5. 2002]. Dosud jediná, leã rozsáhlá novelizace stávající ústavy Kazachstánu byla provedena 7. fiíjna 1998.
305
Srv. zejména druhou hlavu ústavy (ãl. 10 aÏ 39).
Vedle tfietí hlavy ústavy (ãl. 40 aÏ 48) jsou postavení prezidenta a jeho kompetence podrobnû upraveny zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního
zákona) O prezidentu Republiky Kazachstán z 26. prosince 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací.
Конституционный закон Республики Казахстан от 26 дэкабря 1995 г. № 2733 «О
Президенте Республики Казахстан». URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/kas/
01/z952733a/z952733a_rus.htm> [27. 5. 2002].
Provize t˘kající se povinné znalosti státního jazyka zaruãují za stávajících podmínek de facto v˘sadní postavení etnick˘m KazachÛm z fiad Star‰ího Ïuzu. Rurální oblasti jiÏního a jihov˘chodního
Kazachstánu, z nichÏ Kaza‰i Star‰ího Ïuzu tradiãnû pocházejí, byly totiÏ modernizaãními vlivy Ruska
resp. Sovûtského svazu, a tím i rusifikací, dotãeny ménû neÏ napfi. severní oblasti Kazachstánu.
Podrobnû je procedura prezidentsk˘ch, jakoÏ i ostatních voleb v Kazachstánu upravena zejména
ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O volbách
v Republice Kazachstán z 28. záfií 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací. Конституционный
законРеспублики Казахстан от 28 сентября 1995 г. № 2464 «О выборах в Республике
Казахстан».
URL
<http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/kas/01/u952464a/
u952464a_rus.htm> [27. 5. 2002].
306
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
307
Po dobu svého pÛsobení ve funkci hlavy státu prezident nesmí b˘t poslancem zastupitelsk˘ch sborÛ, zastávat jiné placené funkce nebo provozovat
podnikatelskou ãinnost. Na stejnou dobu také pozastavuje svou ãinnost
v politick˘ch stranách.
Ústava dává hlavû státu ve‰keré pravomoci bûÏné v standardních prezidentsk˘ch reÏimech, pfiedev‰ím tedy zodpovûdnost za formování a fungování exekutivní sloÏky moci. V˘konem exekutivních funkcí se ov‰em
pravomoci prezidenta Kazachstánu nevyãerpávají. Klíãovou roli hraje prezident i v oblasti legislativy, kdyÏ vedle vypisování referenda nebo uplatÀování efektivního veta má také právo urãovat prioritu pfiijíman˘ch zákonÛ, popfi. vládnout pfiímo pomocí vlastních dekretÛ s platností zákona. To
mu v kombinaci s právem rozpou‰tût parlament zaji‰Èuje doslova neomezenou moc. V nespecifikovaném pfiípadû, kdy „demokratické instituty,
nezávislost, teritoriální integrita, jakoÏ i politická stabilita republiky a bezpeãnost jejích obãanÛ se nacházejí pod váÏnou a bezprostfiední hrozbou“,
prezident ãiní „opatfiení vynucená jmenovan˘mi okolnostmi“, vãetnû vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu nebo nasazení armády na území státu. Teoreticky mÛÏe b˘t prezident odvolán z funkce v pfiípadû vlastizrady. Tento termín ov‰em není v ústavû ani v jiném dostupném zákonû definován.
Obdobnû mimofiádná procedurální sloÏitost ústavní Ïaloby proti prezidentu
zdárné zavr‰ení impeachmentu prakticky vyluãuje. K praxi souãasného prezidenta patfií i ad hoc zfiizování nejrÛznûj‰ích „poradních orgánÛ“ (shromáÏdûní národÛ, národní rada aj.) s diskutabilní oporou v ústavû, jakkoli
i ty si mohou reprezentativní funkce (a tomu odpovídající kompetence)
nárokovat.
Zvlá‰tní postavení v rámci stávajícího právního fiádu zaujímá tzv. ústavní
rada,87 zaji‰Èující oficiálnû superioritu ústavy po celém území republiky,
a suplující tím v omezené mífie funkce dfiíve zru‰eného ústavního soudu.
Rada se skládá ze sedmi ãlenÛ, s pravomocemi na ‰est let. Z toho pfiedsedu rady, disponujícího rozhodujícím hlasem, jakoÏ i dva dal‰í ãleny jme-
nuje pfiímo prezident, po dvou zb˘vajících pak pfiedsedové kaÏdé z parlamentních komor. Ex-prezidenti se stávají doÏivotními ãleny rady automaticky. Rada na Ïádost vybran˘ch oficiálních pfiedstavitelÛ a orgánÛ vyná‰í rozhodnutí o otázkách regulérnosti prezidentsk˘ch a parlamentních
voleb a referend, o otázkách kompatibility schvalovan˘ch zákonÛ ãi mezinárodních smluv s platnou ústavou, stejnû jako podává závaznou interpretaci ústavních norem. Mimo to rada zpracovává v˘roãní zprávy o stavu lidsk˘ch práv a obãansk˘ch práv a svobod v zemi. Proti ústavnímu nálezu
rady mÛÏe prezident vznést ohrazení (veto), které mÛÏe b˘t pfiekonáno
pouze opûtovn˘m hlasováním rady, v nûmÏ se pro pÛvodní verzi nálezu
vysloví minimálnû dvû tfietiny z celkového poãtu (tj. minimálnû pût ze sedmi) jejích ãlenÛ; to znamená, Ïe i jakákoli interpretace základního zákona,
prohlá‰ení voleb za neplatné nebo tfieba zpochybnûní legality právních aktÛ
nûkter˘ch státních ãinitelÛ ze strany k tomu zmocnûného orgánu se proti
názoru prezidenta mohou ukázat neprÛchodné.
Exekutivní moc v souladu s ústavou vykonává a ãinnost exekutivních
orgánÛ koordinuje vláda,88 která se v celém rozsahu svojí ãinnosti zodpovídá prezidentovi. âleny vlády na návrh premiéra jmenuje, jakoÏ i podle
svého uváÏení odvolává prezident. Ten také urãuje její definitivní strukturu. Jmenování premiéra (nikoli jeho odvolání) má b˘t dodateãnû potvrzeno parlamentem. Demise premiéra znamená demisi celé vlády. Premiér
v mûsíãní lhÛtû od jmenování vlády pfiedstupuje pfied parlament s programov˘m prohlá‰ením, které mÛÏe b˘t opakovanû odmítnuto minimálnû dvoutfietinovou vût‰inou v‰ech poslancÛ kaÏdé z parlamentních komor
(jinak se povaÏuje za schválené), coÏ zároveÀ znamená vyslovení nedÛvûry
vládû. Pokud prezident navrhovanou demisi vlády v souvislosti s vyslovením
nedÛvûry nepfiijme, rozpou‰tí parlament. Vláda kromû toho disponuje právem zákonodárné iniciativy. Dvakrát do roka navíc mÛÏe s vlastním návrhem zákona spojit otázku vyslovení dÛvûry, resp. nedÛvûry. (Vyslovením
nedÛvûry vládû se parlament vystavuje riziku, Ïe bude pfiedãasnû rozpu‰-
87
88
Podrobnû jsou status a kompetence ústavní rady upraveny vedle ‰esté hlavy ústavy (ãl. 71 aÏ 74)
zejména v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona O ústavní radû Republiky Kazachstán z 29. prosince 1995. Указ Президента, имеющий силу конституционного закона
от 29. 12. 1995 г. № 2737 «О Конституционном Совете Республики Казахстан». URL <http:/
/www.pavlodar.com/zakon/nzak_right.htm?dok=00128&all=all> [27. 5. 2002]. Zvlá‰tní postavení má rada proto, Ïe ani formálnû nespadá pod soustavu soudÛ.
Postavení, ãinnost a pravomoci vlády jsou vedle páté hlavy ústavy (ãl. 64 aÏ 70) podrobnû upraveny zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O vládû Republiky Kazachstán z 18. prosince 1995 ve znûní pozdûj‰ích novelizací.
Конституционный закон Республикы Казахстан от 18 декабря 1995 г. № 2688 «О
Правительстве Республики Казахстан». URL <http://www.lexinfosys.de/lexinfosys/LexInfoSys/
kas/01/z952688/z952688_rus.htm> [27. 5. 2002].
308
tûn. V opaãném pfiípadû je zákon bez hlasování schválen v pfiedkládaném
vládním znûní.) Parlamentu se ãlenové vlády zodpovídají v rámci poslaneck˘ch interpelací. Na Ïádost parlamentu mohou b˘t odvoláni, pokud se
pro takovou Ïádost, adresovanou prezidentu republiky, opakovanû vysloví
nejménû dvû tfietiny v‰ech ãlenÛ nûkteré z komor.
Nejvy‰‰í zastupitelsk˘ orgán, povûfien˘ v˘konem legislativních funkcí,
ztûlesÀuje stál˘ dvoukomorov˘ parlament.89 Dolní komoru parlamentu tvofií
maÏilis. Funkce horní komory vykonává senát. MaÏilis sestává ze sedmdesáti sedmi poslancÛ, ktefií jsou formálnû voleni pfiímo na základû v‰eobecného hlasovacího práva na dobu pûti let. Z toho ‰edesát sedm poslancÛ je
voleno v jednomandátov˘ch teritoriálních obvodech (dvoukolovû), zb˘vajících deset pak proporcionálnû na základû stranick˘ch listin v jednom celostátním obvodû. Minimální práh pro vstup té které strany do parlamentu ãiní 7 % hlasÛ. Oproti tomu ãlenové senátu jsou delegováni nepfiímo
shromáÏdûními volitelÛ sloÏen˘mi ze zástupcÛ pfiíslu‰ného oblastního maslichatu (zastupitelstva) na dobu ‰esti let po dvou senátorech za kaÏdou
administrativní oblast.90 Sedm dal‰ích senátorÛ jmenuje prezident.91 Specifikem popisovaného zfiízení zÛstává, Ïe obû komory parlamentu se navzájem odli‰ují nanejv˘‰ zpÛsobem, jak˘m jsou konstituovány, a ménû jiÏ,
co se t˘ãe jejich nejdÛleÏitûj‰ích kompetencí resp. rozsahu a vymezení tûchto
kompetencí, (spoleãnû poslanci obou komor napfi. schvalují státní rozpoãet, potvrzují navrhovaného kandidáta na funkci premiéra, schvalují pro89
90
91
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
Postavení parlamentu a jeho kompetence jsou vedle ãtvrté hlavy ústavy (ãl. 49 aÏ 63) podrobnû
upraveny zejména ústavním zákonem (pÛvodnû v˘nosem prezidenta republiky s platností ústavního zákona) O parlamentu Republiky Kazachstán a statutu jeho poslancÛ z 16. fiíjna 1995 ve znûní
pozdûj‰ích novelizací. Конституционный закон Республики Казахстан от 16. 10. 1995 г. «О
Парламенте Рэспублики Казахстан и статусе его депутатов». URL <http://www.pavlodar.com/
zakon/nzak_right.htm?dok=00155&all=all> [5. 8. 2002].
KaÏdé tfii roky je obsazována polovina z takto rozdûlovan˘ch senátorsk˘ch kfiesel.
Poãet senátorÛ tedy není fixnû urãen; mÛÏe variovat v závislosti na poãtu administrativních oblastí. V souãasnosti má senát 39 ãlenÛ, a to vedle jiÏ sedmi senátorÛ jmenovan˘ch prezidentem téÏ
po dvou senátorech za kaÏdou ze stávajících ãtrnácti oblastí (tj. za akmolskou, akÈubinskou, almaatskou, atyrauskou, dÏambulskou, karagandskou, kustanajskou, kyzylordskou, mangy‰lackou
a pavlodarskou oblast, oblast jiÏního Kazachstánu, severního Kazachstánu, v˘chodního Kazachstánu a západního Kazachstánu), jakoÏ i za hlavní mûsto Astanu a mûsto republikového v˘znamu AlmaAtu, jeÏ mají administrativnû právní status oblasti. Druhé mûsto republikového v˘znamu, Leninsk
(s kosmodromem Bajkonur), bylo s úãinností od roku 1995 pfiinejmen‰ím na dvacet let pronajato
Rusku.
309
gramové prohlá‰ení vlády, pfiedávají prezidentu zákonodárné pravomoci,
rozpu‰tûn mÛÏe b˘t parlament rovnûÏ pouze jako celek), coÏ ponûkud zastírá smysl existence dvoukomorového parlamentu.
Parlament navíc ve vztahu k exekutivû nedisponuje (a to ani formálnû)
relevantními kontrolními pravomocemi. Souãasnû ale i trpí z její strany
zásahy do vlastní ãinnosti. V dÛsledku to z nûj ãiní poslu‰n˘ nástroj v˘konné moci. Prezidentovo veto zákona, kter˘ jiÏ pro‰el obûma komorami,
tak napfi. parlament mÛÏe pfiehlasovat minimálnû dvoutfietinovou vût‰inou
v‰ech ãlenÛ v kaÏdé z komor (jinak platí zákon v prezidentovû redakci),
coÏ mÛÏe b˘t v praxi problém. Stejné kvorum pak potfiebuje parlament
i na opakované zamítnutí programového prohlá‰ení vlády, resp. na vyslovení nedÛvûry vládû, popfi. na zablokování vládního návrhu zákona, s nímÏ
kabinet spojil svou demisi. Dále, pokud parlament v prÛbûhu mûsíce neschválí zákon, jehoÏ pfiijetí prezident definoval jako prioritní, pfiecházejí
legislativní kompetence v dané záleÏitosti na prezidenta. V otázkách pfiijímání ústavních dodatkÛ a zmûn parlament ani nedisponuje zákonodárnou
iniciativou.92 Prezident má pfiitom právo rozpustit parlament, pokud poslanci vyjádfií nedÛvûru vládû (kterou jmenuje prezident), stejnû tak pokud opakovanû odmítnou potvrdit navrhovaného (prezidentem) kandidáta na funkci premiéra, jakoÏ i v pfiípadû nespecifikované „politické krize
v dÛsledku nepfiekonateln˘ch rozporÛ mezi parlamentními komorami nebo
parlamentem a ostatními sloÏkami státní moci“.
Formování státoprávního rámce bylo dovr‰eno schválením ústavního zákona O prvním prezidentu Republiky Kazachstán z 20. ãervence 2000,
definujícího politicko-právní postavení osoby prvního prezidenta (tj. Nursultana Nazarbajeva) jakoÏto „jednoho ze zakladatelÛ novû nezávislého státu
[…] a vÛdce národa“ po skonãení jeho funkãního období.93 Prvnímu prezidentu zde bylo „s pfiihlédnutím k jeho historické misi“ doÏivotnû pfiiznáno právo obracet se k národu Kazachstánu, jeho státním orgánÛm
a pfiedstavitelÛm s vlastními iniciativami ve vûci budování státu, domácí
92
93
Parlament se ve vûci novelizace ústavy mÛÏe pokusit iniciovat referendum. O eventuálním vypsání
referenda, jakoÏ i o koneãné formulaci otázky nicménû rozhoduje prezident.
Конституционный закон Республики Казахстан от 20. 07. 2000 г. № 83–1 «é первом
Президенте
Республики
Казахстан».
URL
<http://www.pavlodar.com/zakon/
nzak_right.htm?dok=00012&all=all> [5. 8. 2002]. Tento ústavní zákon byl jiÏ fiádnû pfiijat parlamentem.
310
a zahraniãní politiky nebo národní bezpeãnosti, jeÏ podléhají obligatornímu projednání ze strany dotãen˘ch orgánÛ ãi pfiedstavitelÛ. Stejnû tak mu
bylo doÏivotnû pfiiznáno právo vystupovat pfied parlamentem a jeho komorami, zúãastnit se zasedání vlády, pfiedsedat shromáÏdûní národÛ, jakoÏ
i b˘t ãlenem ústavní rady a bezpeãnostní rady státu. Prvnímu prezidentu
byla dále zaruãena imunita proti trestnímu stíhání za ãiny související s jeho
pÛsobením ve funkci hlavy státu,94 v zájmu zaji‰tûní dÛstojného v˘konu
jeho dal‰í ãinnosti mu mají b˘t poskytovány velkorysé (i ve stfiedoasijském
kontextu) hmotné i nehmotné v˘hody ze státních fondÛ, koneãnû v rodném
aulu mu má b˘t zbudováno muzeum a vztyãena socha. Zákon kromû toho
pfiedpokládá moÏnost nespecifikovaného roz‰ífiení poskytovan˘ch garancí
i na ãleny exprezidentovy rodiny.
Vnitropolitick˘ v˘voj
„Já, jakoÏto prezident státu, jasnû a dÛraznû prohla‰uji, Ïe ve‰keré volby v na‰em
státû budou ãestné a transparentní…“ (Nursultan Nazarbajev)
Institucionální rámec stávajícího systému vze‰el ze struktury orgánÛ
moci sovûtÛ období perestrojky. Nejvy‰‰ím orgánem státní moci v Kaza‰ské
SSR, povûfien˘m v˘konem zákonodárn˘ch funkcí, byl republikov˘ Nejvy‰‰í
sovût, jehoÏ funkce mezi jednotliv˘mi zasedáními tohoto „parlamentu“
pfiebíralo stálé prezidium Nejvy‰‰ího sovûtu. Funkce vlády z jeho povûfiení
vykonávala republiková rada ministrÛ. Státní zfiízení bylo od konce 80. let
podrobováno postupnû dílãím reformám. Podstatn˘ch zmûn ale doznalo
teprve v kontextu suverenizace Kazachstánu po volbách do 12. Nejvy‰‰ího
sovûtu Kaza‰ské SSR z 25. bfiezna 1990. V dÛsledku nerovného volebního
systému (ãtvrtina kfiesel nebyla ani formálnû volena, n˘brÏ vyhrazena pro
kandidáty tzv. spoleãensk˘ch organizací, vãetnû komunistické strany
a komsomolu) v nich totiÏ poprvé získali vût‰inu pfiedstavitelé stranického
94
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
Nenadálé pfiijetí zákona shodou okolností ãasovû koincidovalo s obstavením bankovních úãtÛ patfiících údajnû v˘znamn˘m ãlenÛm kaza‰ské vládnoucí rodiny, vãetnû Nursultana Nazarbajeva, pfiíslu‰n˘mi úfiady ve ·v˘carsku a ve Spojen˘ch státech v souvislosti se zahájením vy‰etfiování a trestního
stíhání nûkter˘ch blízk˘ch prezidentov˘ch spolupracovníkÛ ve vûci závaÏné hospodáfiské kriminality jako korupce a praní ‰pinav˘ch penûz.
311
aparátu z fiad etnick˘ch KazachÛ.95 Nejvy‰‰í sovût zfiídil 24. dubna 1990
funkci prezidenta a v duchu sovûtsk˘ch tradic do ní je‰tû tent˘Ï den zvolil
prvního tajemníka komunistické strany Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva.96 SvÛj mandát Nazarbajev obhájil v celonárodních prezidentsk˘ch
volbách 1. prosince 1991, kdyÏ jako jedin˘ kandidát získal podle oficiálnû
zvefiejnûn˘ch v˘sledkÛ 98,78 % hlasÛ.97 Dnem 16. prosince 1991 Kazachstán deklaroval nezávislost.98
Dne 28. ledna 1993 Nejvy‰‰í sovût Kazachstánu pfiijal první postkomunistickou ústavu,99 znamenající posun k semiprezidentské formû zfiízení. Prezident, jakoÏto hlava státu, stál jiÏ v ãele jednotné soustavy orgánÛ
exekutivní sloÏky moci, vãetnû orgánÛ státní moci na oblastní a místní
úrovni. Se souhlasem parlamentu jmenoval premiéra, jeho zástupce, hlavy
klíãov˘ch ministerstev, silov˘ch struktur a vládních agentur. Nemûl v‰ak
právo vydávat zákony ani rozpou‰tût parlament. Vláda (kabinet ministrÛ)
a její ãlenové byli podfiízeni v˘luãnû hlavû státu. Parlament (Nejvy‰‰í sovût) si ov‰em, spolu s plnou svrchovaností ve sféfie legislativy, zachoval ve
vztahu k vládû nûkteré kontrolní pravomoci. Tímto zpÛsobem tedy ústava
novû vymezovala principy dûlby moci. Vzhledem k pfiedãasnému ukonãení existence Nejvy‰‰ího sovûtu nicménû nemohly b˘t tyto principy provûfieny v praxi. Spor mezi jednotliv˘mi sloÏkami moci, vyvolan˘ snahami
parlamentu o kontrolu finanãních operací vlády (nakládání se státními
pfiíjmy z udûlování licencí na export surovin atp.), vyústil na sklonku roku
1993 v nucené „samorozpu‰tûní“ Nejvy‰‰ího sovûtu. Zákonem O doãasném
delegování dodateãn˘ch pravomocí prezidentu Republiky Kazachstán a hlavám
95
BlíÏe k tûmto trendÛm viz Куртов А. А.: Демократия выборов в Казахстане: автиритарная
эболюция // Конституционное право: восточноевропейское обозрение. – 2000. – № 2 (31).
– С. 2–10.
96
Закон Казахской Социалистической Республики от 24 апреля 1990 г. Об учреждении
поста Президента Казахской ССР и внесении изменений и дополнений в Конституцию
(Основной Закон) Казахской ССР. URL <http://base.zakon.kz/doc/?uid=909769FC-7D26–
49C0–8737–C1D01EE554C1&doc_id=1000133> [5. 8. 2002].
97
RFE Daily Report. 3 December 1991.
98
Конституционный закон Республики Казахстан от 16.12.1991 г. «О государственной
независимости Песпублики Казахстан». URL <http://www.pavlodar.com/zakon/
nzak_right.htm?dok=00089&all=all> [5. 8. 2002].
99
Конституция Республики Казахстан от 28 января 1993 года (Утратила силу. URL <http://
base.zakon.kz/doc/?uid=909769FC-7D26–49C0–8737–C1D01EE554C1&doc_id=1010212> [5.
8. 2002].
312
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
313
místních administrací z 11. prosince 1993 prezident pfiebíral jiÏ ryze zákonodárné funkce.100
Následující parlamentní volby byly vypsány na 7. bfiezna 1994. V souladu s novelizovanou legislativou byl poãet poslaneck˘ch mandátÛ redukován z pÛvodních 360 jiÏ na 177 míst. Z toho 135 kfiesel mûlo b˘t rozdûlováno podle vût‰inového principu na základû v˘sledkÛ dvoukolového
volebního klání v jednomandátov˘ch teritoriálních obvodech, zb˘vající 42
poslanci pak byli vybíráni z kandidátÛ zafiazen˘ch na tzv. státní (prezidentskou) listinu. Prezidentu tím bylo, v rozporu nejen s ústavnû garantovan˘m principem rovnosti kandidátÛ, ale i s obecnû v demokratickém svûtû
pfiijíman˘mi zvyklostmi, de facto vyhrazeno právo obsadit podle vlastního
uváÏení témûfi ãtvrtinu parlamentních kfiesel pouze pfii pasivním souhlasu
obyvatel. Mezinárodními pozorovateli byl proto institut státní listiny hodnocen jako váÏné (tfiebaÏe zdaleka ne jediné) poru‰ení elementárních standardÛ KBSE pro pofiádání demokratick˘ch voleb.101 Prohlá‰ení volební
procedury v jednom z obvodÛ za neregulérní, sotva se parlament znovu
zaãal profilovat spí‰e jako vefiejná tribuna pro beztrestnou kritiku vládního kurzu (poslanci si v roce 1994 mj. bezprecedentnû v stfiedoasijské praxi
vynutili odvolání údajnû zkorumpovaného kabinetu Sergeje Tere‰ãenka),
poslouÏilo paradoxnû jako formální dÛvod pro zru‰ení mandátu poslancÛ,
a tím i pro opûtovné rozehnání Nejvy‰‰ího sovûtu v bfieznu pfií‰tího roku.102
Rozehnáním 13. Nejvy‰‰ího sovûtu 11. bfiezna 1995 se Kazachstán
podruhé ve své novodobé historii ocitl bez legitimního parlamentu. Do
vyklizen˘ch prostor následnû prezident Nazarbajev svolal tzv. shromáÏdûní
národÛ (Ассамблея Народов). To se jej na svojí ustavující schÛzi 24. bfiezna
1995 usneslo poÏádat, aby setrval v úfiadû do konce roku 2000. Aãkoli
moÏnost zru‰ení prezidentsk˘ch voleb tehdej‰í ústava vÛbec nepfiedpokládala, v celonárodním referendu dne 29. dubna 1995 my‰lenku mimofiád-
ného prodlouÏení mandátu prezidenta Nazarbajeva do roku 2000 bez provedení voleb podpofiilo podle oficiálních v˘sledkÛ 95,46 zúãastnûn˘ch voliãÛ.103 30. srpna 1995 pak za srovnateln˘ch podmínek (masivní volební
falsifikace, fyzické útoky proti pfiedstavitelÛm nekonformního tisku, 89,14
populace oficiálnû „pro“) byla pfiijata druhá postkomunistická ústava,104
která likvidovala instituci ústavního soudu a spolu s tím odevzdávala ve‰keré pravomoci v˘konné, jakoÏ i rozhodující pravomoci zákonodárné
a soudní do rukou de iure nesesaditelného prezidenta. Teprve poté, co bylo
vymezování ústavnû právního rámce formou v˘nosÛ prezidenta republiky
s platností ústavního zákona, regulujících nejdÛleÏitûj‰í aspekty vefiejného
Ïivota, po mûsících Nazarbajevovy samovlády skonãeno, mohl b˘t ve dnech
5. a 9. prosince 1995 zvolen,resp. jmenován fiádn˘, dvoukomorov˘ parlament.
K setrvání v úfiadû do roku 2006 následnû opravÀovalo Nursultana
Nazarbajeva oficiální vítûzství v mimofiádn˘ch prezidentsk˘ch volbách z 10.
ledna 1999. Pfiedãasné konání voleb bylo vynuceno zmûnami ústavnû právního rámce. 7. fiíjna 1998, v intencích pfiedcházející zprávy národu, v níÏ
prezident Nazarbajev nastínil vlastní vizi demokratizace kaza‰ské spoleãnosti pro 21. století,105 totiÏ parlament pfiistoupil k rozsáhlé novelizaci ústavy. Reformou bylo rozhodnuto zejména o prodlouÏení fiádného funkãního období prezidenta z pÛvodnû pûti jiÏ na sedm let (spolu s tím bylo
prodlouÏeno i funkãní období poslancÛ maÏilisu a ãlenÛ senátu z pÛvodnû
ãtyfi jiÏ na pût, resp. na ‰est let). Odstranûn byl dále maximální vûkov˘ limit 65 let pro potenciální kandidáty na úfiad prezidenta. Zru‰eno bylo
i ãasové omezení v˘konu prezidentského mandátu jedné osoby na maximálnû dvû funkãní období.106 Kuriózní novelou byla pak ústava doplnûna
o ustanovení umoÏÀující zkrácení jednoho konkrétního prezidentova mandátu z rozhodnutí parlamentu (následujícího dne k tomu staãily hlasy prosté
100
103
Ракон Республики Казахстан от 10. 12. 1993 года «О временном делегировании
Президенту Республики Казахстан и главам нестных администраций дополнитэльных
полномочий». URL <http://www.pavlodar.com/zakon/nzak_right.htm?dok=00018&all=all>
[5.8.2002].
101
K prÛbûhu voleb viz The Parliamentary Elections in Kazakhstan. Almaty, Kazakhstan. March 7, 1994.
A Report Prepared by the Staff of the Commission on Security and Cooperation in Europe.
102
K politické krizi z jara 1995 viz Куртов А. А.: Партии Казахстана и особенности развития
политического процесса б республике // Казахстан: реалии и перспективы нэзависимого
развития / Под ред. E. М. Кожокина. М.: РИСИ, 1995. – С. 214–219.
OMRI Daily Digest. 2 May 1995.
OMRI Daily Digest. 31 October 1995. Rozbor ústavy viz v pfiedchozí kapitole.
Послание Президента Песпублики Казахстан народу Казахстана О положэниях б стране
и основных напранлениях внутренней политики: Демократизация общества, экономическая и политическая реформа в новом столетии. 30 сентября 1998 г. URL <http://
www.president.kz/articles/state/state_container.asp?lng=ru&art=poslanie> [4. 2. 2002].
106
Закон Республики Казахстан от 7 октября 1998 г. № 284–1 «О внесении изменений и
дополнений в Конституцию Республики Казахстан» // Казахстанская правда. – 1998. –
8 октября.
104
105
314
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
vût‰iny poslancÛ obou komor) s nutností vypsání pfií‰tích prezidentsk˘ch
voleb v nejbliωím termínu.107 OBSE, jejíÏ hodnotící mise na místû dospûla k závûru, Ïe „pfiedvolební podmínky v Kazachstánu jasnû a podstatnû
neodpovídají závazkÛm [Kazachstánu ve vztahu k] OBSE“, odmítla volby
monitorovat.108
Tabulka ã. 3: Oficiální v˘sledky voleb prezidenta Republiky Kazachstán z 10. ledna 1999
Kandidát
Poãet obdrÏen˘ch hlasÛ (v %)
Nursultan Nazarbajev
79,78
Serikbolsyn Abdildin
11,70
Gani Kasymov
4,61
Engels Gabbasov
0,76
Zdroj: Сообщение ЦИК Республики Казахстан «Об итогах состоябшихся 10 января
1999 г. выборов и регистрации избранного Президента Республики Казахстан» //
Казахстанская правда. – 1999. – 16 января. Pozn.: Nursultan Nazarbajev byl v dobû
konání prezidentsk˘ch voleb úfiadující hlavou státu. Serikbolsyn Abdildin (jedin˘ kandidát
z fiad opozice, jemuÏ nakonec byla udûlena registrace ústfiední volební komisí) pÛsobil jako
první tajemník obnovené komunistické strany. Gani Kasymov a Engels Gabbasov, ‰ir‰í vefiejnosti prakticky neznámé osobnosti, kandidovali podle vût‰iny nezávisl˘ch komentátorÛ
na popud prezidentské kanceláfie s cílem dodat volbám zdání plurality s ohledem na zahraniãí.
20. ãervence 2000 vstoupil v platnost ústavní zákon o prvním prezidentu Republiky Kazachstán, jímÏ byly Nursultanu Nazarbajevovi garantovány rozsáhlé pravomoci doÏivotnû.
315
citnû pfiitom zakazuje nezákonné vmû‰ování státu do záleÏitostí spoleãensk˘ch organizací.109 Provádûcí zákon O politick˘ch stranách (v platnosti od
15. ãervence 2002), regulující tuto sféru vefiejného Ïivota,110 nicménû obsahuje ãetná ustanovení, která ústavnû garantovanou svobodu sdruÏování,
a tím i participaci obãanÛ na politickém procesu podstatnû omezují. Problematická ve svûtle mezinárodních závazkÛ Kazachstánu v oblasti demokratizace a rozvoje pluralitního systému se jeví zejména ustanovení zákona
vyÏadující minimální ãlenskou základnu 50 tisíc osob, zastoupen˘ch rovnomûrnû ze v‰ech administrativních oblastí, pro eventuální registraci politické strany, stejnû jako ustanovení specifikující (popfi. nespecifikující) podmínky pro moÏnou soudní likvidaci strany.111 Existence tûchto, jakoÏ
i jin˘ch ustanovení zákona, jejichÏ aplikace v podmínkách postsovûtského
Kazachstánu znamená faktick˘ zánik politick˘ch stran, které se netû‰í oficiálnû podpofie ve spoleãnosti, se stala terãem kritiky jak fiady nevládních
organizací ãi opozice, tak i nûkter˘ch mezinárodních organizací.112
Aãkoli Kazachstán prodûlal na stfiedoasijské pomûry vcelku bohat˘ stranick˘ v˘voj, k aktivizaci stranického Ïivota v Kazachstánu do‰lo zejména
v souvislosti s dosud posledními volbami do maÏilisu parlamentu republiky ve dnech 10. a 24. fiíjna 1999. Poprvé totiÏ volby probíhaly podle smí‰eného volebního systému. Úpravy legislativy pfiedpokládaly mj. roz‰ífiení
poãtu poslaneck˘ch mandátÛ, z pÛvodních 67 kfiesel rozdûlovan˘ch vût‰inovû v jednomandátov˘ch teritoriálních obvodech, o deset míst distribuovan˘ch proporãnû na základû stranick˘ch listin, coÏ mûlo oficiálnû pfiispût
k posílení institutu politick˘ch stran a jejich role ve vefiejném Ïivotû Kazachstánu. (Jejich reáln˘ vliv na fungování politického procesu v zemi nicménû zÛstává s ohledem na ne nutnû ideální klima pro jakoukoli politic-
Stranická scéna
109
Ústavní zfiízení Republiky Kazachstán pfiedpokládá existenci pluralitního
politického systému. Ústava zaruãuje práva obãanÛ sdruÏovat se ve spoleãensk˘ch organizacích, vãetnû politick˘ch stran, kter˘m jsou garantována
rovná práva pfied zákonem (s v˘jimkou tûch, které jsou zakázány). Expli107
108
TamtéÏ. Viz pfiechodná ustanovení, ãl. 94 odst. 1 ústavy.
OSCE / ODIHR. Election Assessment Mission. Republic of Kazakhstan 1999. Almaty, 11 January 1999. Preliminary Statement, p. 1.
Viz zejména ãl. 5 odst. 1, 2, 3 ústavy. Ústava jmenovitû nepfiipou‰tí zakládání a ãinnost organizací,
„jejichÏ ãinnost a cíle jsou namífieny na násilné svrÏení ústavního pofiádku, naru‰ení integrity republiky, podkopání státní bezpeãnosti a podnûcování sociální, rasové, národnostní, náboÏenské,
stavovské ãi rodové nesná‰enlivosti“.
110
Закон Республики Казахстан от 15.07.2002 г. № 344–2 «О политических партиях». URL
<http://www.pavlodar.com/zakon/nzak_right.htm?dok=02113&all=all> [5.8.2002].
111
Viz zejména ãl. 10 a 14 zákona, upravující pravidla registrace, reorganizace a likvidace politick˘ch
stran.
112
Vûcn˘ rozbor jednotliv˘ch ustanovení zákona, vypracovan˘ experty OBSE, viz Республика
Казахстан – Закон о политических партиях, вступил б силу 15 июля. ОБСE/БДИПЧ
1.
–
23
июля
2002
г.
URL
<http://eurasia.org.ru/cgi-bin/datacgi/database.cgi?file=News&report=SingleArticleRu&ArticleID=0001811> [5. 8. 2002].
316
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
kou ãinnost nadále omezen˘.) OBSE ve svojí závûreãné zprávû k volbám
konstatovala, Ïe zlep‰en˘ legislativní a regulatorní rámec voleb byl zvlá‰tû
podkopán 1) nezákonn˘m vmû‰ováním exekutivních orgánÛ; 2) neãestn˘mi
volebními praktikami stran napojen˘ch na stávající mocenské struktury;
3) hrozbami byrokratického, administrativního a trestního stíhání, naru‰ujícími ãinnost médií; 4) protûÏováním kandidátÛ a stran podporovan˘ch
oblastními a místními orgány moci ze strany volebních komisí na niωích
úrovních; jakoÏ i 5) zastra‰ováním opoziãních stran a kandidátÛ
a vytváfiením umûl˘ch pfiekáÏek pro jejich volební kampaÀ.113
Tabulka ã. 4: Oficiální v˘sledky voleb do maÏilisu parlamentu Republiky Kazachstán druhé konvokace z 10. a 24. fiíjna 1999 podle pfiíslu‰nosti zvolen˘ch kandidátÛ k politick˘m
stranám a uskupením
Pfiíslu‰nost
Poãet
poslancÛ
zvolen˘ch
na základû
stranick˘ch
listin
Poãet
poslancÛ
zvolen˘ch
v jednomandátov˘ch
obvodech
Poãet
poslancÛ
zvolen˘ch
celkem
Republiková politická strana Otan
4
20
24
Obãanská strana Kazachstánu
2
9
11
Komunistická strana Kazachstánu
2
1
3
Agrární strana Kazachstánu
2
1
3
Republiková lidová strana Kazachstánu
1
1
Lidovû-kooperativní strana Kazachstánu
1
1
Business
10
10
Provládní
20
20
4
4
67
77
Ostatní/pfiíslu‰nost neznáma
Celkem
10
Zdroj: Republic of Kazakhstan – Parliamentary Elections. 10 and 24 October 1999. OSCE/
ODIHR Final Report, Warsaw, 20 January 2000, pp. 28.
113
Republic of Kazakhstan – Parliamentary Elections. 10 and 24 October 1999. OSCE/ODIHR Final Report, Warsaw, 20 January 2000, p. 2.
317
Jádro proprezidentsk˘ch stran v souãasnosti tvofií Republiková politická
strana Otan („Vlast“). Strana vznikla na poãátku roku 1999 okolo volebního ‰tábu vítûzného prezidentského kandidáta Nursultana Nazarbajeva
cestou slouãení nejv˘znamnûj‰ích „progresivních“ sil ve spoleãnosti, vãetnû do té doby dominantní Strany lidové jednoty Kazachstánu, dále Demokratické strany Kazachstánu, Liberálního hnutí Kazachstánu, hnutí Za Kazachstán 2030 nebo Strany spravedlnosti. Funkci v˘konného pfiedsedy strany
z povûfiení zastává od roku 2002 Amangeldy Jermegijajev. Na parlamentní
pÛdû stranû Otan sekundují zvlá‰tû Obãanská strana Kazachstánu (první
tajemník Azat Perua‰ev) a Agrární strana Kazachstánu (pfiedseda Ramin
Madinov). K dal‰ím proprezidentsk˘m stranám, popfi. k reÏimem sponzorovan˘m uskupením tzv. konstruktivní opozice je moÏno fiadit Demokratickou stranu Kazachstánu Ak-Îol („Jasná cesta“, pfiedsedající Oraz Îandosov, Bolat Abilov a Alichan Bajmenov), Rolnickou sociálnû-demokratickou
stranu Aul (pfiedseda Gani Kalyjev), Stranu obrození Kazachstánu (Altyn‰a‰
DÏaganova), Republikovou politickou stranu práce (BakytÏan Îumagulov),
Republikovou demokratickou stranu Jel-Dana („Lidová moudrost“, v ãele
Rau‰an Sarsembajeva), Lidovû-kooperativní stranu Kazachstánu (Umirzak
Sarsenov) nebo Stranu patriotÛ Kazachstánu (Gani Kasymov).
Síly stojící v protireÏimní opozici oproti tomu sdruÏuje Forum demokratick˘ch sil Kazachstánu, ustavené na podzim 1999 v reakci na zmanipulování parlamentních voleb. Vedle jiÏ etablovan˘ch stran, jako jsou Republiková lidová strana Kazachstánu (z exilu fiízená AkeÏanem KaÏegeldinem,
odsouzen˘m roku 2001 v nepfiítomnosti k deseti letÛm odnûtí svobody),
Komunistická strana Kazachstánu (první tajemník Serikbolsyn Abdildin)
nebo Demokratická strana Kazachstánu Azamat („Obãan“, pfiedseda Galym
Abilsiitov), na ãinnosti fora dále participují Strana sociální spravedlnosti
a ekologické obrody Tabigat („Pfiíroda“, v ãele Mels Jeleusizov), hnutí dÛchodcÛ Pokolení (Irina Savostina), hnutí Orleu („Pokrok“, v ãele Seidachmet
Kuttykadam), Dûlnické hnutí Kazachstánu Solidarita (v ãele Madel Ismailov, v minulosti pravomocnû odsouzen˘ na rok do vûzení za uráÏku hlavy
státu), Republikové spoleãenské slovanské hnutí LAD („Soulad“, v ãele Viktor Michailov), stejnû jako Mezinárodní kanceláfi Kazachstánu na obranu
lidsk˘ch práv a dodrÏování zákonnosti (Jevgenij Îovtis) nebo Asociace nezávisl˘ch elektronick˘ch hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedkÛ Stfiední Asie (Rozlana Taukina). Od sklonku roku 2001 forum kooperuje s hnutím Demo-
318
Rusko-turkmenské vztahy
[ RU S KO A P O S T KO M U N I S T I C K ¯ P RO S TO R
kratická volba Kazachstánu (zakladatelé GalymÏan Îakijanov a Muchtar
Abljazov, oba t. ã. dlouhodobû na nucen˘ch pracích), iniciovan˘m skupinou mlad˘ch businessmanÛ, technokratÛ a regionálních elit v dÛsledku
pnutí uvnitfi vládnoucí rodiny.
Zvlá‰tní kategorii sil pÛsobících na republikové politické scénû tvofií
ideologicky vyhranûné strany, hnutí a nátlakové skupiny kaza‰ské národní, popfi. radikálnû nacionalistické orientace. Urãitému vlivu se mohou tû‰it zejména v jiÏních regionech zemû. Nejv˘znamnûj‰í nacionalistickou silou v Kazachstánu od poãátku 90. let zÛstává Národní strana Kazachstánu
Ala‰ (transformována do dne‰ní podoby byla na jafie 1999 na základû Republikové strany Kazachstánu Azat) v ãele se Sabetkazy Akatajem. K dal‰ím
uskupením tohoto druhu je moÏno fiadit Obãanské hnutí Kazachstánu Azat
(„Svobodn˘“, v ãele Chasen KoÏachmet) nebo dfiíve na platformû Azatu
pod t˘mÏ vedením pÛsobící v˘bor, resp. strana Îeltoksan („Prosinec“, usilující pÛvodnû o rehabilitaci osob persekvovan˘ch v souvislosti s almaatsk˘mi nepokoji z prosince 1986). Stávajícím reÏimem jsou tyto síly, dokud jejich kritika adresovaná na hlavu státu za provozovanou „protinárodní“
politiku doma, popfi. za pfiíli‰né „ústupky“ Kazachstánu na mezinárodní
scénû nepfiesahuje rámec únosn˘ch mezí, zpravidla tolerovány. Nepfiedstavují pro souãasné pomûry hrozbu a ani jejich ãinnost nebo cíle nemusejí
vÏdy nutnû kolidovat s reálnû prosazovan˘m kursem státního vedení.
V souladu s jiÏ jmenovan˘m zákonem o politick˘ch stranách z 15. ãervence 2002 byla v Kazachstánu zahájena povinná pfieregistrace v‰ech politick˘ch stran legálnû pÛsobících v zemi. Lze pfiedpokládat, Ïe po ukonãení
této procedury, plánovaném pÛvodnû na poãátek roku 2003, se jejich spektrum v˘raznû redukuje.
319
pravené postavení poãetné ruské (slovanské) men‰iny. Reáln˘ vnitropolitick˘ kurz Kazachstánu (nutno odli‰ovat od rétoriky elit) nabírá i na tûch
nejniωích úrovních (pfiijímání do zamûstnání atp.) zfietelnû etnokratické
zabarvení, coÏ se s ohledem na komplikovan˘ národnostní profil Kazachstánu mÛÏe do budoucna stát zdrojem nárÛstu etnického napûtí, a tím
i destabilizace celospoleãenské situace.
Druh˘m zdrojem politické nestability Kazachstánu, s ohledem na generaãní podmínûnost vládnoucí elity, se pak mÛÏe ukázat absence efektivních, obecnû akceptovan˘ch mechanismÛ pfiechodu nejvy‰‰í moci ve státû. Volba konkrétního prezidentova nástupce, zdá se, definitivnû zatím
nepadla. Jisté je nicménû to, Ïe dobrovolnû Nursultan Nazarbajev nepfiedá
svou moc nikomu, v kom nebude spatfiovat spolehlivého garanta vlastní
nedotknutelnosti, zachování dosavadních privilegií a v˘sad, vãetnû majetkov˘ch, a koho nebude moci ovlivÀovat i po svém eventuálním odchodu
z politické scény; to okruh potenciálních adeptÛ na prezidentské následnictví znaãnû omezuje, s pfiihlédnutím k tradicionalisticko-patriarchálním
hodnotám koãovného kaza‰ského venkova, v jehoÏ prostfiedí Nursultan
Nazarbajev vyrÛstal, dost moÏná pouze na ãleny jeho rodiny.114
S ohledem na zv˘‰enou citlivost Kazachstánu vÛãi vnûj‰ím vlivÛm existuje prostor pro konstruktivní angaÏmá mezinárodního spoleãenství, které pfii dÛsledném vyuÏívání v‰ech dostupn˘ch mechanismÛ, vãetnû tûch
v rámci OBSE s jejími standardy v oblasti demokracie a dodrÏování lidsk˘ch práv, mÛÏe sehrát pozitivní roli pfii pfiechodu postkomunistického
Kazachstánu k více vyspûl˘m formám spoleãenského uspofiádání.
V˘hled
V nejbliωích letech je moÏno v Kazachstánu oãekávat pravdûpodobnû
pokraãování procesu konsolidace mocensko-politického systému osobní
(rodinné) vlády Nursultana Nazarbajeva, pfiípadnû i za cenu rostoucí opory reÏimu o represivní aparát. Ve stfiednûdobém a dlouhodobém horizontu jsou v‰ak perspektivy dal‰ího v˘voje nejasné. V˘bûr moÏn˘ch scénáfiÛ
sahá od tûch problémov˘ch aÏ po pesimistické, v závislosti na fiadû vnitfiních i vnûj‰ích faktorÛ. Kritick˘m aspektem reÏimu zÛstává zejména neu-
114
K moÏn˘m scénáfiÛm transferu nejvy‰‰í moci v Kazachstánu viz Кто будет прээмником
Назарбаева? APR. 30. 10. 2002. Аналитический доклад о бозможных вариянтах передаци
власти б Казахстане. Служба политического анализа Центральноазиатского агенства
потических исследований (APR). URL <http://www.kub.kz/print.php?sid=2330> [17. 2. 2003].