Fr. Bernard Mulcahy, O.P., je členem americké Provincie sv. Josefa

Fr. Bernard Mulcahy, O.P., je členem americké Provincie sv. Josefa

Fr. Bernard Mulcahy, O.P., je členem americké Provincie sv. Josefa. Působí v oblasti formace
v kněžském Semináři Panny Marie v Texasu (Houston) a učí teologii na tamní Universitě
sv. Tomáše. Kontaktní e-mail: [email protected].
20. března 2016, Květná neděle
Tak velké Kristovo po lidech toužení, že žádné neváhá podstoupit soužení
Původní jazyk: angličtina
Lectio
Zaměříme se na začátek dnešního evangelia, Lk 22,14-22. Ve mši svaté se bude číst
celá pasáž pašijí Lk 22,14 - 23,56. Další liturgická čtení dnešního dne: Iz 50,4-7, Ž 22
a Flp 2,6-11. Ve vstupním obřadu se čte též Lk 19,28-40.
Ve stanovenou hodinu zaujal (Ježíš) místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim:
„Toužebně jsem si přál (v Bibli Kralické: „Žádostí žádal jsem“) jíst s vámi tohoto velikonočního
beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní
v Božím království.“ A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte ho a rozdělte mezi sebe. Neboť
vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“
Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „To je mé tělo, které se za vás
vydává. To konejte na mou památku!“ Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl:
„Tento kalich je nová smlouva (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá. Hle, u mě na
stole je však ruka mého zrádce! Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda
tomu člověku, který ho zradí!“ Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich že to je, kdo to
hodlá udělat.
Studio
Intenzitu své touhy po Poslední večeři - a tím i po všem ostatním, co patří k té veliké
a strašné hodině Jeho Utrpení a Triumfu - vyjadřuje Ježíš pozoruhodným a výrazným
způsobem, v řečtině epithumia epithumesa. Kralická bible tento výraz překládá „žádostí žádal
jsem (tohoto beránka jísti s vámi)“. Jde o stejnou jazykovou konstrukci, jaká se používá
k zesílení důrazu v hebrejštině. Najdeme ji v Bibli v případech, kdy je třeba vyjádřit velkou
míru intenzity: Adamovi říká Hospodin (kralický překlad): „v který bys koli den z něho (stromu
života) jedl, smrtí umřeš“ (Gen 2,17); při popisu nářku města Jeruzaléma v Pláč 1,2 je použito
spojení přeložitelné jako „pláčem pláče“; když Izaiáš předpovídá konečnou spásu vyvolených,
prorokuje „radostí se budu radovati“ (Iz 61,10). V dnešním evangeliu je stejná vazba použita
způsobem, který její důraznost ještě násobí. K intenzitě idiomu samotného se přidává použití
velmi silného slova. Epithumia neznamená jen pocit nebo běžné, každodenní přání. Je to
horoucí síla obrovské, planoucí touhy. Ze způsobu, jakým zde Ježíš mluví k učedníkům,
můžeme vyčíst, že Jeho Srdce planulo touhou po všem, co si připomínáme oslavou Jeho
Utrpení.
Meditatio
Po čem vlastně Ježíš toužil? Očividně to nebyla jen tradiční velikonoční večeře
s učedníky. „Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl“ (kralický
1
překlad). Měl na mysli své utrpení a vše, co je s ním spojené a čeho bude skrze ně dosaženo.
Touží nasytit učedníky svým vlastním tělem a svou krví. Chce z nich učinit kněze nové
a věčné smlouvy. Chce prokázat lásku, aby lásku probudil, aby tak „svět poznal, že miluji
Otce“ (srov. Jan 14,31). Touží po spáse a přetvoření světa. Touží po tom, aby církev na věčné
časy měla podíl na téže Večeři. A touží i po oněch hrozných událostech, v nichž se projeví
Jeho láska. Dobrovolně podstoupí agonii a zradu, přijme ponížení, zapření a odmítnutí,
rozvášněný dav, korunu z trní, posměch, hořké bičování, rány, dřevo a hřeby. Touží po hrobě,
touží vyprázdnit ono vězení smrti, které zadržovalo spravedlivé předchozích věků. A touží
po tobě a po mně, po všech, které Otec vyvolil, aby přijali víru, lásku a spasení. Jeho lidská
vůle i emoce planou společně s Jeho božskou vůlí, planou touhou po nás.
Náš duchovní život roste z víry a lásky. Žijeme z Eucharistie, která je „zdrojem
a vrcholem křesťanského života“, jak říká II. Vatikánský koncil. Při slavení mše svaté
přistupujeme i my k Večeři a k Utrpení, které je ve mši skryté a které bude trvat, dokud potrvá
svět. Když si uvědomíme podstatu Eucharistie, asi se budeme cítit zahanbeni, snad nás
i odradí nedostatečnost naší vlastní touhy. Vždyť často zapomínáme, co je pravda. Naše
láska vychládá. Jsou věci, které nás zdržují. Jsme unavení, vyčerpaní, dokonce i událostmi
Svatého týdne. (A to ještě vůbec nezmiňuji hřích!) Je to tak, naše touha je ubohá. O to větším
darem je pro nás Ježíšovo sdělení, že On touží - že touží po tom, co potřebujeme my, že
touží po nás. Touží po mně, i když já jsem vůči Němu tak málo vnímavý.
Ježíš touží po tom, abychom byli spaseni, abychom žili v pokoji a veliké radosti: „Tak
i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost
vám nikdo nevezme.“ (Jan 16,22)
Oratio
Pane, králi a Bože, uveď nás během letošního Svatého týdne do hlubiny tvých
tajemství. Dej nám dar tichého přebývání s tebou, a pokud budeme muset pracovat a mluvit,
kéž stále zůstáváme v tobě a druhým zpřítomňujeme tvůj hlas. Vroucně prosíme, očisti naše
srdce, prohlub a oživ naši víru. Dej, abychom se v tomto týdnu připravili na své vlastní utrpení
a umírání. Kéž umíme přijmout ten veliký dar, který jsi nám získal svým utrpením, onu
nesmírnou milost, plnost života v Duchu svatém, života v tobě samém. Sláva Otci, i Synu,
i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky, a na věky věků. Amen.
„Za účastníka večeře své tajuplné, Synu Boží, přijmiž mne dnes; neboť nezjevím
tajemství nepřátelům tvým, aniž políbení tobě dám jako Jidáš, ale jako onen lotr vyznávám
tebe: rozpomeň se na mne, Pane, v Království svém.“ (z liturgie sv. Jana Zlatoústého překlad z webu orthodoxia.cz)
Contemplatio
„Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi“ (Lk 22,15)
„Už nemám hlad, Ježíš mi dal jíst“ (Bl. Alžběta od Nejsvětější Trojice)
2