Co vás nezabije, to nás posílí Starý může, mladý musí

Komentáře

Transkript

Co vás nezabije, to nás posílí Starý může, mladý musí
M
Zvěstník č. 4
vyšel v září 2010
Ctěný čtenáři,
sychravá jeseň rozprostřela své
vyzáblé pařáty nad krajem, plís­
ka­nice tepe do oken a krbo­v ým
sopouchem v erbovní síni hradu
Vukogradu se prohání kví­livá
Meluzína. Nevlídný tento čas
s sebou kromě vlhkosti a plísně
přinesl i chmurné zprávy.
Ne nadarmo staré pořekadlo
tvrdí: člověk míní, Sétval mění.
A tak místo toho, aby byl tento
zvěstník posledním před námi
tolik očekávaným, ba vymod­
leným vydáním Letopisů, stal se
jen dalším v řadě.
My si však narozdíl od půvabné
Myrjany na ilustraci nezoufáme,
ani kadeře netrháme. Nejen,
že jsme do nového hávu oděli
stránky letopisy.vg, ale dokonce
jsme se po dlouhém otálení
rozhodli přihřát si polívčičku
i v neblaze pro­slu­lé krčmě
kudůka Fejsbůčka, do které
se stahuje snad celý svět a za­
tím není jasné, co dobrého
z toho vzejde. Přesto Ti
přejeme příjemné počtení
a snad se tam bě­hem
deštivých dnů setkáme!
Tvoji Vukogvazdští
yrjana přestala drnkat a rozbulela se. Mně ani ostatním taky do smíchu nebylo.
Koukala jsem na tu krasavici, co najednou vypadala jako zmoklá slepice, a vztek,
který se ve mně celý den sbíral, si začal hledat cestu ven:
– Co řveš? – utrhla jsem se na ni. – Bojíš se snad, že když teď nemáš komu strkat prsa
pod nos, přijdeš o ty svý denáry? – Myrjana jen zvedla hlavu a nevěřícně na mě zírala. –
Hlavně mi neříkej, – ryla jsem do ní dál, – žes je tam tý holce nechala pro štěstí!
Loutnistka jen naštvaně stáhla rty a zvedla se od ohně. – Tobě jde jen o to stříbro,
kudůčko, – zasyčela na mě. – Ale že kolem tebe umíraj lidi, to tě netrápí?
– Myslíš toho pancharta, co nás za tím stříbrem hnal přes hory a doly? – vykřikla jsem
a taky jsem se zvedla.
– Nikdo tě nenutil jít dál! – hájila ta důra čarodějníka.
– Jo, a nikdo mě nenutil léčit tu holku, jeho ani tebe! – rozpálila jsem se do běla. –
A přece jsem to udělala, a vy jste ze mě udělali zlodějku! A z Ranji taky!
– Posaďte se, – ozvala se unaveně půlelfka. – Za námi je toho dost, ale před námi víc.
Měla jsem chuť jí taky něco říct, ale když jsem viděla, jak na mě kouká, došlo mi, že
má vlastně pravdu. Jsme uprostřed močálů, okolo nás plavou mrtvoly, to by se jeden vážně
rozbrečel jako ta káča s loutnou! Ale já brečet nebudu!
[Salaš v horách, oddíl pátý]
Co vás nezabije, to nás posílí
Planého lkaní je dost všude vůkol. My však ruce v klín neskládáme, nepřátel se
nelekáme, na množství nehledíme. Nadšení a píle máme na roz­dá­vání, jen k­dyby
dny tak nekvapily... Proč nás tedy odklad vydání Letopisů pranic netrápí?
Zaprvé – máme více času na další pře­pi­so­
vání a škrtání. Ať si hradní nákupčí, sličná
Kajsa Wizimirská nad účetními knihami
láteří, že pergamen je tuze drahý. Důležité
je, že čtenáři se do rukou dostane skvost
vuko­g vazdského písemnictví.
Zadruhé – otevřel se větší prostor pro naši
dvorní kres­l ířku, která se za bílých nocí na
da­lekém severu husím brkem ohání, aby
tváře nehrdinů Vukogvazdských co nej­
věr­něji za­chy­tila.
A konečně zatřetí se tak objevila příle­ži­
tost pro naše nejnadše­nější čtenáře, kteří
nechtějí do vydání Letopisů jen tlouct
špačky a chytat lelky. Ano! Hle­dáme tré
bys­troňů, kteří bu­dou za sych­ra­v ých ve­
čerů naše tajné zápisky bedlivě zpy­tovat
a na pitomosti napáchané upozorňovat.
Víš-li tedy o sobě, že vní­ma­vostí a ostro­
vti­pem převy­šu­ješ své okolí, a za­r u­číš-li
nám hrdlopřísežně, že na­h léd­nutá ta­­jem­
ství nikde nevyzradíš, hnedle se o­zvi!
Starý může, mladý musí
Jestiť starou pravdou, že smrti a berním se nevyhneš. V těchto těž­
kých časech se však jeden nevyhne ani krčmě kudůka Fejsbůčka,
kterýžto aderský filuta otevírá po světě jednu pobočku za druhou,
aby přitroublý lid o čas a peníz obíral. Nač však naříkat nad světaběhem
a bránit se nevyhnutelnému? Raději se zastav za námi! Poklábosíme
o všem, co se chystá, a připijeme nám i tobě na šťastné zítřky! A jestli
nedáš jináč, vždyť i tu eschatologickou dišputaci můžeme vést tam...
© 1996–2010 Vukogvazdská družina. Jakékoliv další šíření tohoto zvěstníku nám udělá radost převelikou, avšak vari! Veškerý
jeho obsah jest chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy, pročež za něj ani groš vybrat nesmíš, sic ti prasečí rypák a kopýtka narostou.

Podobné dokumenty

ukázka - Studio RUBATO

ukázka - Studio RUBATO Bledá panna pozbyla svého tragického vzezření a – v jednoduchých hedvábných bílých šatečkách, jaké mívají školačky – z ní byla veselá bytost, plachá i troufalá zároveň. Erdosain zauvažoval: „Nikdy ...

Více