pdf zde... - Muzeum Cheb

Sborník muzea Karlovarského kraje 21 (2013)
Vodní makrofyta na Soosu
Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
ÚVOD
Charakteristika území
Národní přírodní rezervace Soos (4 km SV od Františkových Lázní) se nachází v mezofytiku
ve fytogeografickém okrese 24. Horní Poohří, podokrese 24a. Chebská pánev. Nadmořská
výška se pohybuje v rozpětí 429–440 m.
Centrum zájmového území leží v Sooské pánvi terciérního stáří. V reliéfu podloží je patrné výrazné erozní údolí ve směru od severozápadu k jihovýchodu, které je souběžné s Vonšovským potokem, lemujícím území na jihozápadě, i potokem Sázek na severovýchodní hranici. Na východě za hranicí NPR se do potoka Sázek vlévá z levé strany Lužní potok. Za jižní
hranicí NPR protéká obcí Nový Drahov ze západu potok Stodolský, do něhož se pak vlévá
zmíněný Vonšovský potok a záhy i bezejmenný potok napájený dvěma prameny, jehož bažinné aluvium tvoří jižní cíp rezervace. Hydrologicky téměř uzavřený celek Soosu, přestože leží
mezi zmíněnými vodotečemi, je zásobován pouze vyvěrající nebo srážkovou vodou a odvodňován je téměř zanedbatelně.
Soustavně působící hydrochemické podmínky umožnily vznik jedinečného prostředí,
o němž lze bez nadsázky říci, že má celoevropský význam. Prakticky od počátku holocénu
byla Sooská pánev naplněná vodou, ve které docházelo k nerušené sedimentaci organické
hmoty v podobě slatin a rašelin na nepropustném podloží kaolinických jílů. Hustý les byl postupně vystřídán mokřadní vegetací (ostřicové slatě) a v jihozápadní části Soosu, kde se nacházejí vývěry minerálních vod, neustálé hromadění solí podpořilo masivní rozvoj rozsivek
(sladkovodních i mořských) a vznik mohutného tělesa křemeliny, křemelinového štítu, dnes
vystupujícího nad okolní železito-síranovou slatinu (Hájek & Vízdal 1998). V okolí oligotrofních
pramenů v severních okrajových částech nebo v místech hromadění srážek vznikly rákoso-ostřicové slatiny a suchopýrové rašeliny s ostřicemi, které mají dnes opět tendenci zarůstat
lesem (březo-borové lesy, okrajově podmáčené smrčiny).
Nepříznivý antropický vliv na vývoj území měla těžba humolitů, křemeliny a kaolinu, zahájená v 18. a vrcholící v 19. století. S těžbou byla odstraněna vegetace, reliéf v těžených
částech klesl až o několik metrů a následkem odvodnění nastaly zásadní změny v hydrologii
i hydrochemii (zvláštností je zejména silně kyselá půdní reakce, způsobená oxidací a rozpouštěním pyritu: Vonšovský potok je dodnes kontaminován nejen solemi, ale i kyselinou sírovou; Hájek & Vízdal 1998). Zatímco střední a jihozápadní část je dnes v důsledku těžby typická
silně zasolenými polygonálními půdami bez rostlinného pokryvu (obr. 1), v okolí lze najít pozoruhodnou vegetaci vázanou na slaniska a rašelinné mokřady, které je věnována poměrně
intenzivní botanická pozornost. Vyskytují se zde však i další zajímavé biotopy. Kvůli přírodním hodnotám byla r. 1964 vyhlášena státní přírodní rezervace Soos. Území je významným
mezinárodním mokřadem, bioregionem ÚSES a patří do soustavy Natura 2000.
V okrajových částech Soosu, kde je zasolení a toxicita nižší, se v nádržích, vzniklých těžbou, vyskytují bohaté porosty vodních makrofyt, jak s běžnými, tak i vzácnějšími taxony, které jsou oproti slaniskovým druhům podstatně méně zmapovány. Jedná se o mělké (vysychavé) až hluboké rozsáhlejší nádrže od patrných těžebních jam (Sorgen, obr. 2) až po přirozené
119
120
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
Obr. 1: Zasolené půdy v centrální části NPR Soos. Foto Klára Kabátová, 18. 7. 2013.
či renaturalizované vodní plochy (Nohavice), obvykle obklopené degradovanými rašeliništi
a slatiništi, místy se nacházejí také lesní vrchoviště (as. Sphagno-Pinetum sylvestris, Chocho loušková & Vaněčková 1998). Vodní plochy ve střední a jihozápadní části Soosu, kolem dnešní
naučné stezky, vznikly patrně důsledkem těžby humolitů. Lokálně se v těchto částech vyskytují vývěry minerálních pramenů, které dočasně (v deštivějších obdobích) mohou vytvářet
rozsáhlejší vodní plochy, v sušších obdobích naopak téměř vysychají a bahnem probublává
suchý oxid uhličitý. Některé nádrže v území mají vlivem prosycení podloží oxidem uhličitým
z vyznívající sopečné činnosti silně uhličité vody. Několik poměrně velkých vodních nádrží
se vyskytuje i za severní hranicí NPR, jedná se však o rybníky s výraznou rybí obsádkou, kde
prakticky nerostou vodní makrofyta.
Historie a současnost botanického poznání ve vodách Soosu
Botanický výzkum Soosu byl prováděn už od nejstarších dob (bibliografie prací o Soosu viz
Sofron 1986). První vodní makrofyta ze Soosu uvádí Bieber (1887). Jeho údaj o výskytu druhu
Potamogeton lucens považují C hocholoušková & Vaněčková (1998) za mylný. O úplný soupis
druhů cévnatých rostlin Soosu se snažili tito další autoři: Hostička & Nesvadbová (1978), Turoňová (1998) a C hocholoušková & Vaněčková (1998). Příspěvek k poznání vegetačních poměrů
Soosu je v práci K. Domina (D omin 1924). Ze Soosu bylo udáváno několik druhů bublinatek. Kromě U. minor a v ČR běžné Utricularia australis (Turoňová 1998) se zde vyskytovala
i U. ochroleuca, pozorovaná v území ještě v roce 2001 (Z. Chocholoušková, ústní sdělení)
a v roce 2012 v nedaleké NPR Děvín (viz obr. 3; J. Brabec, ústní sdělení). Turoňová v letech
1984–1986 nalezla v Nohavici a v okolí pramene Věra Potamogeton alpinus (Turoňová 1998).
Netypický je zde výskyt druhu Schoenoplectus tabernaemontani, který jen vzácně roste
mimo oblast termofytika (S oušková & S oukupová 1998). Indikátorem slanisek s izolovaným
Vodní makrofyta na Soosu
Obr. 2: Sorgen, zatopený kaolinový lom, zřejmě jediná současná lokalita druhu Potamogeton alpinus na Soosu.
Foto Klára Kabátová, 19. 7. 2013.
výskytem na Soosu je Bolboschoenus maritimus, rostoucí u nás nejblíže ve středním Poohří
(Ducháček et al. 2006). Výskyt vodních makrofyt na Soosu byl zaznamenáván i během floristického kurzu v roce 1996 (především Z. Kaplanem; M artínek 1999), zaznamenány zde byly
kromě zmíněného kamyšníku např. druhy Calla palustris, Callitriche hamulata, Carex otrubae, Carex rostrata, Carex vesicaria, Eleocharis palustris, E. uniglumis, Equisetum fluviatile,
Glyceria fluitans, G. maxima, Iris pseudacorus, Juncus articulatus, J. bufonius (P. Havlíček),
J. bulbosus, J. effusus, J. filiformis, J. gerardii, Lemna minor, Menyanthes trifoliata, Phragmites australis, Potamogeton natans, Rumex aquaticus, Schoenoplectus tabernaemontani,
Sparganium emersum, Typha angustifolia, T. latifolia, Utricularia australis, U. minor (zaznamenal P. Havlíček).
V práci o řasách a sinicích (L ederer et al. 1998) je uvedeno, že druh makrofytní zelené řasy
rodu Enteromorpha rostoucí na Soosu není dříve udávaná E. intestinalis, ale E. flexuosa (nyní
řazená do rodu Ulva). Dále je zde uveden výskyt skleněnky Nitella flexilis. Mechorosty v oblasti mapovala Gutzerová (1998).
Jiná je na Soosu situace v prozkoumanosti vodních makrofytních společenstev. Asociace vodních makrofyt byly v literatuře uváděny jen výjimečně, např. v práci Chocholoušková &
Vaněčková (1998) jsou to: Ranunculo flammulae-Juncetum bulbosi, Utricularietum australis,
Sagittario-Sparganietum emersi, Elodeetum canadensis a Typhetum latifoliae. Ve Vegetaci
ČR (Chytrý 2011) jsou z mapovacích kvadrantů, v nichž leží Soos, uváděny (kromě asociací
vyskytujících se jen v Ohři) tyto asociace: Lemnetum minoris, Potametum pectinati, Glycerio-Sparganietum neglecti, Schoenoplectetum tabernaemontani, Equiseto limosi-Caricetum
rostratae, Caricetum gracilis a Caricetum vesicariae. V práci věnované druhu Schoenoplectus
tabernaemontani na Soosu (S oušková & S oukupová 1998) není věnována přílišná pozornost
porostům tohoto druhu v nevysychajících vodních nádržích.
121
122
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
NP
R
žn
íp
k
B
.
ze
3
23
6
14
17
A
.
1000 m
ov
sk
16
F
ý
k
lsk ý p
715
nš
22
ze
Vo
E
18
21 19
20 2
13
St odo
D
12
Sá
11
10
9
8
SOOS
5
R
4
C
NP
1
DĚVÍN
Lu
Sá
p.
G
Stod
olsk
ý p.
Obr. 3: Mapa zkoumaných lokalit. Čísla 1 až 23 označují stojaté vody nebo obnažená dna, písmena A až G úseky
vodních toků.
Metodika
Průzkum jsme prováděli v červenci 2013 na 30 lokalitách v NPR Soos, v ochranném pásmu
a v navrhované evropsky významné lokalitě. Ve vybraných nádržích a úsecích vodních toků
(obr. 3) jsme se snažili zaznamenat všechny druhy vodních makrofyt (při brodění a plavání)
a některé význačné (vzácnější a v porostech dominantní) druhy obnaženého dna. V hustěji
zarostlých částech nádrží a potoků (tam, kde byla celková pokryvnost > 25 %) jsme zapisovali fytocenologické snímky (Braun-Blaquettova sedmičlenná stupnice abundance a dominance, tab. 1–5), a když to bylo možné, v nádržích jsme odhadli celkovou plochu porostů jednotlivých asociací (u porostů rákosinných druhů jsme velikost porostů neodhadovali, pokud
rozsáhlá vodní společenstva svazu Phragmition communis plynule přecházela do rozsáhlých
terestrických porostů se stejnými dominantními druhy, ale zcela jiného fytocenologického
zařazení – odhad plochy by v tomto případě byl velmi nespolehlivý). V tabulkách je u snímků zkratkou uvedena charakteristika dna (B – organogenní bahno, H – hlinité dno, J – jíl,
K – kameny, P – písek) a proudění vody (S – stojatá voda, P – pomalu proudící voda – méně
než 0,2 m/s, R – rychle proudící voda – více než 0,2 m/s; rychlost proudění jsme odhadovali). Jako lokalita je u snímků uvedeno číslo nádrže, písmenem jsou označeny úseky vodních
toků. Uváděné souřadnice jsou v souřadnicovém systému WGS 84. U nově popisované asociace Callitrichetum vigentis byly pro srovnání přidány snímky této asociace z jiných lokalit
v ČR, viz lokality snímků u tab. 3.
Vodní makrofyta na Soosu
Fytocenologické snímky byly přiřazeny k asociacím podle dominantního druhu, a to
i v případě těch druhů, které ve Vegetaci ČR (Chytrý 2011) vlastní asociaci nemají. Jména asociací a svazů byla použita s přihlédnutím k platným jménům uvedeným ve 3. dílu Vegetace
ČR (Chytrý 2011). Jména cévnatých rostlin jsou podle práce Danihelka et al. (2012). Herbářové
položky rodu Callitriche jsou v soukromém herbáři Jana Prančla, ostatní položky jsou uloženy
v herbáři PRC. Problematické nebo méně známé taxony revidovali: Callitriche sp. – Jan Prančl, Potamogeton sp. – Zdeněk Kaplan, Drepanocladus aduncus – Jiří Váňa, Chara sp., Nitella
sp. – Štěpán Husák.
Seznam lokalit
1 – Kateřina, 600 m Z od osady, 50°9'18"N, 12°23'38"E
2 – Povodí, 1,1 km SZ–SSZ od osady, 50°8'44"N, 12°25'23"E
3 – Kateřina, 500 m Z–JZ od osady, 50°9'15"N, 12°23'42"E
4 – Kateřina, Blatkové jezírko, 600 m JZ od osady, 50°9'12"N, 12°23'40"E
5 – Kateřina, 500 m J–JZ od osady, 50°9'8"N, 12°24'1"E
6 – Hájek, u pramene Věra, 300 m S od žel. zast. Nový Drahov, 50°9'1"N, 12°23'50"E
7 – Hájek, 600 m V–JV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'43"N, 12°24'32"E
8 – Hájek, 150 m S–SV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'54"N, 12°24'1"E
9 – Hájek, 250 m S od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'55"N, 12°23'57"E
10 – Hájek, naproti prameni Věra, 300 m S–SV od žel. zast. Nov ý Drahov, 50°9'0"N,
12°23'59"E
11 – Hájek, 375 m S-SSV od žel. zast. Nový Drahov, 50°9'1"N, 12°24'2"E
12 – Kateřina, Hadačovo jezírko, 500 m J od osady, 50°9'4"N, 12°24'11"E
13 – Hájek, 300 m V od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'50"N, 12°24'13"E
14 – Hájek, 500 m V–SV od žel. zast. Nový Drahov, rákosiny s malými volnými vodními plochami, 50°9'4"N, 12°24'20"E až 50°8'52"N, 12°24'23"E
15 – Hájek, 900 m V–VJV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'44"N, 12°24'37"E
16 – Hájek, 1 km V–VJV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'42"N, 12°24'50"E
17 – Hájek, Nohavice, 1,4 km V–VSV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'57"N, 12°25'12"E
18 – Povodí, Sorgen, 1,3 km SZ–SSZ od osady, 50°8'50"N, 12°25'19"E
19 – Povodí, 1,15 km S–SZ od osady, 50°8'46"N, 12°25'21"E
20 – Povodí, 1,1 km SZ–SSZ od osady, 50°8'44"N, 12°25'21"E
21 – Povodí, 1,1 km SZ–SSZ od osady, 50°8'44"N, 12°25'19"E
22 – Milhostov, 1,9 km Z–JZ od silničního mostu přes Plesnou, 50°8'59"N, 12°25'33"E
23 – Kateřina, 400 m V od osady, 50°9'22"N, 12°24'30"E
A – Hájek, potok 700 m V–SV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'56"N, 12°24'35"E
B – Děvín, Lužní potok, 750 m JJZ od osady, 50°9'32"N, 12°25'41"E
C – Děvín, Lužní potok, 900 m J–JZ od osady, 50°9'25"N, 12°25'45"E
D – Děvín, Lužní potok, 1,3 km J–JJZ od osady, 50°9'12"N, 12°25'43"E
E – Povodí, potok Sázek, 20 m nad soutokem s Lužním potokem, 1,5 km S–SZ od osady,
50°8'57"N, 12°25'26"E
F – Hájek, potok pod nádrží č. 16, 900 m VJV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'39"N, 12°24'46"E
G – Dvorek, Stodolský potok u silnice, 500 m SV od osady, 50°8'19,5"N, 12°24'42,5"E
123
124
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
VÝSLEDKY
Přehled společenstev
Lemnion minoris de Bolós et Masclans 1955
Lemnetum minoris von Soó 1927
Utricularion vulgaris Passarge 1964
Utricularietum neglectae Müller et Görs 1960
Hydrocharition morsus-ranae (Passarge 1964) Westhoff et den Held 1969
společenstvo s dominantním druhem Ulva flexuosa
Nymphaeion albae Oberdorfer 1957
Potamo natantis-Polygonetum natantis Knapp et Stoffers 1962
Potamion Miljan 1933
Potametum natantis Hild 1959
Elodeetum canadensis Nedelcu 1967
Potametum tenuifolii Kiprijanova et Laščinski 2000
Potametum berchtoldii Wijsman ex Schipper, Lanjouw et Schaminée 1995
Batrachion fluitantis Neuhäusl 1959
Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis Oberdorfer 1957
Fontinalietum antipyreticae K aiser 1934
Ranunculion aquatilis Passarge 1964
Ranunculetum aquatilis Géhu 1961
Callitrichetum vigentis Kabátová et Rydlo Jar. ass. nova
Nitellion flexilis Krause 1969
Nitelletum flexilis Corillion 1957
Charion globularis Krausch 1964
Charetum globularis Zutshi ex Šumberová, Hrivnák, Rydlo Jar. et Oťaheľová in Chytrý
2011
Eleocharition acicularis Pietsch ex Dierßen 1975
Ranunculo-Juncetum bulbosi Oberdorfer 1957
Sphagno-Utricularion Müller et Görs 1960
Scorpidio scorpioidis-Utricularietum Ilschner ex Müller et Görs 1960
Bidention tripartitae Nordhagen ex Klika et Hadač 1944
Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati Oberdorfer 1957
Rumici crispi-Alopecuretum aequalis Cîrţu 1972
Phragmition communis Koch 1926
Typhetum latifoliae Nowiński 1930
Phragmitetum communis Savič 1926
Equisetetum fluviatilis Nowiński 1930 nom. mut. propos.
Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani Passarge (1964) 1978
Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae Passarge 1964
Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis Tüxen 1953
Eleocharitetum palustris Savič 1926
Glycerio-Sparganion Br.-Bl. et Sissingh in Boer 1942
Glycerietum fluitantis Nowiński 1930
Carici-Rumicion hydrolapathi Passarge 1964
Lemno minoris-Solanetum dulcamarae Rydlo Jar. 2007
Vodní makrofyta na Soosu
Lemno minoris-Comaretum palustris Rydlo Jar. 2007
Magno-Caricion elatae Koch 1926
Equiseto limosi-Caricetum rostratae Zumpfe 1929
Magno-Caricion gracilis Géhu 1961
Caricetum gracilis Savič 1926
Caricetum vesicariae Chouard 1924
Agropyro-Rumicion crispi Nordhagen 1940
Juncetum effusi Jonas 1935
Výskyt společenstev v jednotlivých nádržích a v potocích
U stojatých vod je v závorce uvedena plocha porostu v m2 s výjimkou rozsáhlých rákosinných
porostů, kde by byl odhad velmi nepřesný.
Lemnetum minoris – 2 (30), 22 (30), A
Utricularietum neglectae – 3 (500), 8 (20), 9 (100), 10 (100), 15 (50), 16 (200)
společenstvo s dominantním druhem Ulva flexuosa – 14 (30)
Potamo natantis-Polygonetum natantis – 19 (20), 21 (7)
Potametum natantis – 1 (300), 3 (20), 17 (500), 18 (100), 19 (20), 21 (50)
Elodeetum canadensis – 17 (300)
Potametum tenuifolii – 18 (50)
Potametum berchtoldii – 16 (500), F
Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis – 22 (25), C, E, G
Callitrichetum vigentis – 10 (6)
Ranunculetum aquatilis – C
Fontinalietum antipyreticae – B
Nitelletum flexilis – 3 (1000), 17 (100), 20 (100)
Charetum globularis – 3 (3000)
Ranunculo-Juncetum bulbosi – 1 (10)
Scorpidio scorpioidis-Utricularietum – 23 (500), 4 (150)
Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati – 14 (10)
Rumici crispi-Alopecuretum aequalis – 2 (20)
Typhetum latifoliae – 1 (400), 8 (100), 9 (1000), 13 (25), 14 (1000), 15 (rozsáhlé porosty), 16
(rozsáhlé porosty), 17 (100), 18 (100), 19 (100), 21 (20)
Phragmitetum communis – 8 (1000), 14 (rozsáhlé porosty)
Equisetetum fluviatilis – 17 (100), 19 (200)
Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani – 4 (150), 5 (10), 9 (100), 10 (2000), 11
(2000), 12 (5000), 13 (500), 14 (rozsáhlé porosty)
Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis – D
Eleocharitetum palustris – 14 (600), 18 (50), 19 (20), G
Glycerietum fluitantis – 1 (10), 2 (40), 19 (6), 21 (5), 22 (50), D
Lemno minoris-Solanetum dulcamarae – 22 (6)
Lemno minoris-Comaretum palustris – 2 (30), 3 (200), 10 (10), 17 (20), 19 (25), 20 (200), 21
(30)
Equiseto limosi-Caricetum rostratae – 17 (50), 18 (250)
Caricetum gracilis – 19 (20)
Caricetum vesicariae – 19 (8)
Juncetum effusi – 1 (50), 8 (50), 16 (200)
125
126
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
Nejčastějšími nezakořeněnými submerzními porosty v mělké i hluboké v létě nevysychající vodě jsou porosty Utricularia australis (as. Utricularietum neglectae). S malou pokryvností
v nich bývá přítomna i vrstva pleustofyt (nejčastěji tvořená druhem Lemna minor). Na několika
místech jsou i porosty vzácnějšího druhu Utricularia minor (as. Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Tato vzácná asociace se v ČR kromě Soosu vyskytuje na Českomoravské vrchovině,
na Dokesku, Třeboňsku a u Vidnavy (Chytrý 2011). Na jednom místě jsou na ploše asi 30 m2
vyvinuty husté porosty makrofytní řasy Ulva flexuosa (viz obr. 7), do níž jen ojediněle z kontaktních rákosinných společenstev pronikají druhy Typha latifolia a Schoenoplectus tabernaemontani. Ulva flexuosa byla poprvé zaznamenána v roce 1972 na jižní Moravě a od té doby
se šíří (L ederer et al. 1998).
Okřehkové porosty vodní hladiny jsou na Soosu dosti vzácné (vyskytuje se zde jen as.
Lemnetum minoris, a to jak ve stojaté, tak v mírně proudící vodě). Buď jsou to porosty Lemna
minor bez dalších druhů, nebo do nich pronikají z kontaktních společenstev i emerzní druhy
(s nízkou pokryvností), např. Glyceria fluitans, Equisetum fluviatile, Comarum palustre.
Některé nevysychající hluboké nádrže jsou zarostlé rozsáhlými porosty parožnatek Nitella flexilis a Chara globularis (as. Nitelletum flexilis a Charetum globularis). Kromě dominantních makrofytních řas v nich někdy bývají i další druhy, např. Lemna minor, Utricularia
australis, Utricularia minor, Potamogeton natans a Comarum palustre.
Ze společenstev, jejichž dominantu tvoří do dna zakořeněné submerzní a natantní druhy (svazy Nymphaeion albae a Potamion), je nejčastější as. Potametum natantis (místy tvoří
dosti rozsáhlé porosty). Kromě dominantního druhu Potamogeton natans bývá (někdy i s vysokou pokryvností) přítomen druh Lemna minor a submerzní druhy Utricularia australis,
U. minor a Nitella flexilis. Z kontaktních společenstev proniká Comarum palustre. Ostatní
asociace se vyskytují jen na jedné až dvou lokalitách. Porosty s dominantní vodní ekomorfózou Persicaria amphibia (as. Potamo natantis-Polygonetum natantis) jsou vyvinuty v hluboké i mělké vodě a přítomna bývá z dalších druhů hlavně Lemna minor. V porostech as.
Elodeetum canadensis je kromě dominantního vodního moru rovněž s vysokou pokryvností
Lemna minor. V jedné nádrži (lokalita č. 16) jsou v hluboké vodě rozsáhlé porosty as. Potametum berchtoldii, tvořené dominantním druhem P. berchtoldii, přítomny jsou i další druhy,
hlavně Utricularia australis a Lemna minor. Na malé ploše se tato asociace vyskytuje i v pomalu proudící vodě ve výtoku z této nádrže (lokalita F). Na jedné lokalitě (Sorgen) se v hluboké stojaté vodě vyskytuje as. Potametum tenuifolii. Její porosty jsou tvořeny dominantním
druhem P. alpinus, přítomna je i Nitella flexilis. Tato asociace je v Čechách dosti vzácná v čistých stojatých i proudících vodách a vyskytuje se hlavně v mezofytiku, ojediněle i v termofytiku a oreofytiku.
Do svazu Ranunculion aquatilis patří vegetace makrofyt snášející výrazné kolísání výšky
vodního sloupce během roku. Na Soosu se vyskytuje v proudící vodě (v Lužním potoce) as.
Ranunculetum aquatilis s dominantním druhem Batrachium peltatum, přítomen je i druh
Callitriche hamulata. Na malé ploše v mělké stojaté vodě naproti prameni Věra je porost
s dominantní C. ×vigens (viz popis nové as. Callitrichetum vigentis).
Ze společenstev svazu Batrachion fluitantis, kam patří společenstva s optimem v proudících vodách, je na Soosu nejčastější as. Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis. Dominantním druhem této asociace je C. hamulata. Z dalších druhů se v těchto porostech v potocích na Soosu vyskytuje Fontinalis antipyretica a Callitriche cophocarpa, ve stojaté vodě
i Lemna minor. Ve stojaté i proudící vodě do porostů proniká Glyceria fluitans.
Z rákosinných společenstev (sv. Phragmition communis) jsou na Soosu rozsáhlé vodní porosty druhů Phragmites australis, Typha latifolia a Schoenoplectus tabernaemontani a menší prosty Equisetum fluviatile (as. Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae,
Vodní makrofyta na Soosu
Equisetetum fluviatilis). Vodní porosty druhu Schoenoplectus tabernaemontani neřadíme do
slaniskové asociace Schoenoplectetum tabernaemontani, ale do rákosinné asociace Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani tak, jak je zvykem na Slovensku a v Německu
(O ťaheľová 2001). Kromě dominantního druhu příslušné asociace se často v porostech vyskytují s nízkou pokryvností i další rákosinné druhy. Častá bývá přítomnost natantních a submerzních druhů (např. Lemna minor, Utricularia australis, U. minor, Potamogeton natans,
Ulva flexuosa, v as. Equisetetum fluviatilis i Elodea canadensis a Nitella flexilis, v as. Phragmito-Schoenoplectetum taberaemontani i ojediněle Callitriche ×vigens). Z emerzních druhů
v as. Typhetum latifoliae roste občas Comarum palustre.
Ze společenstev mělkých vod ze sv. Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae se na
Soosu vyskytují asociace Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis (porosty druhu
Sparganium emersum v Lužním potoce s přítomností dalších druhů, např. Callitriche hamulata a Batrachium peltatum) a Eleocharitetum palustris, kam řadíme nejen porosty Eleocharis palustris, ale i vodní porosty s dominantním druhem Eleocharis uniglumis. Podle Vegetace ČR (Chytrý 2011) patří do této asociace jen porosty druhů E. palustris a E. mamillata.
Domníváme se, že vodní porosty E. uniglumis (např. s druhy Potamogeton alpinus a P. natans) není vhodné řadit do terestrických (nebo alespoň po část roku terestrických) slaniskových asociací, např. Eleocharitetum uniglumis Nordhagen 1923.
Ze svazu Glycerio-Sparganion jsou časté, ale nijak rozsáhlé, porosty as. Glycerietum fluitantis (ve stojatých vodách a v Lužním potoce). Kromě dominantního druhu Glyceria fluitans
se v porostech vyskytují např. Lemna minor a Comarum palustre, v Lužním potoce i Callitriche hamulata.
Vodní porosty vysokých ostřic (svazy Magno-Caricion elatae a Magno-Caricion gracilis)
jsou na Soosu jen málo zastoupeny. Větší porosty tvoří pouze Carex rostrata (as. Equiseto limosi-Caricetum rostratae). Kromě dominantní ostřice je výrazně zastoupena Lemna minor,
méně např. Potamogeton natans, Typha latifolia a Glyceria fluitans. Další dvě asociace Caricetum gracilis (porost s dominantním druhem Carex acuta) a Caricetum vesicariae jsou na
Soosu jen na velmi malé ploše.
Z vodní vegetace patřící do svazu Rumicion hydrolapathi jsou nejčastější porosty Comarum palustre ve stojaté vodě hluboké až 70 cm (as. Lemno minoris-Comaretum palustris,
vodní zábělničiny; viz obr. 6 a zadní předsádka). Kromě dominantního zábělníku je téměř
vždy přítomna Lemna minor, a to často i s vysokou pokryvností, občas se vyskytuje i Utricularia australis, U. minor, Elodea canadensis a Potamogeton natans. Na malé ploše se na jedné lokalitě (č. 22) vyskytuje i vodní potměchutina (as. Lemno minoris-Solanetum dulcamarae). Kromě dominantní potměchutě jsou přítomny hlavně druhy Lemna minor a Callitriche
hamulata.
Ze svazu Eleocharition acicularis je na Soosu přítomna jediná asociace, a to jen na velmi malé ploše v mělké vodě (Ranunculo-Juncetum bulbosi, lok. 1). Dominantním druhem je
Juncus bulbosus, s nízkou pokryvností se vyskytují i další druhy, např. Glyceria fluitans a Potamogeton natans.
Na třech místech se v mělké vodě vyskytují i porosty Juncus effusus (as. Juncetum effusi,
sv. Agropyro-Rumicion crispi). Kromě dominantního druhu Juncus effusus v těchto porostech roste hlavně Utricularia australis a Lemna minor a z kontaktních společenstev pronikající Typha latifolia.
Ze společenstev obnaženého dna (sv. Bidention tripartitae) jsme zaznamenali jen dvě
asociace, a to jen na velmi malé ploše: Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati (porosty
s dominantním druhem Ranunculus sceleratus) a Rumici crispi-Alopecuretum aequalis (porosty s dominantním druhem Alopecurus aequalis).
127
128
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
Obr. 4: Společenstvo Callitrichetum vigentis na lokalitě č. 10. Foto Klára Kabátová, 19. 7. 2013.
V roce 2008 nalezl J. Prančl na Soosu Callitriche ×vigens na prvním místě v ČR (Prančl
2011, 2013). V současnosti jsme zde druh zaznamenali na třech lokalitách a porosty s dominantní Callitriche ×vigens (viz obr. 4 a zadní předsádka) popisujeme jako novou asociaci Callitrichetum vigentis Kabátová et Rydlo Jar. ass. nova, vzhledem k tomu, že ostatní převážně
vodní druhy rodu Callitriche mají své vlastní asociace, v jejichž porostech jsou dominantní
(Veronico beccabungae-Callitrichetum platycarpae (Grube 1975) Meriaux 1978, Veronico
beccabungae-Callitrichetum stagnalis Müller 1962, Callitrichetum cophocarpae Pócs (1958)
1998, Callitrichetum hermaphroditicae Černohous et Husák 1986). Callitriche ×vigens (kříženec druhů C. platycarpa a C. cophocarpa) se v některých územích vyskytuje již nezávisle
na výskytu rodičů (např. v Pootaví; cf. Prančl 2013) a tvoří stejně jako ostatní druhy rodu Callitriche porosty, v nichž je dominantní. V porostech této asociace se z dalších druhů nejčastěji vyskytují Lemna minor a Spirodela polyrhiza. S malou pokryvností mohou být přítomny
další druhy (tab. 3). Nomenklatorickým typem je snímek č. 41 v tabulce 3 (nomenklatorický
holotypus: tab. 3, sn. 41).
Lokality jednotlivých druhů
U druhů uvedených v Červeném seznamu (G rulich 2012) je stupeň ohrožení uveden
v závorce).
Alisma plantago-aquatica (žabník jitrocelový) – 17, 18, 19, 22
Alopecurus aequalis (psárka plavá) – 2, D
Batrachium peltatum (lakušník štítnatý) – B, C, D
Bidens cernuus (dvouzubec nicí) – 23
Bidens frondosus (dvouzubec černoplodý) – 2, 8, 9, 10, 17, 19, 23
Vodní makrofyta na Soosu
Callitriche cophocarpa (hvězdoš mnohotvarý) – G
Callitriche hamulata (hvězdoš háčkatý) – 6, 22, B, C, D, E, G
Callitriche stagnalis (hvězdoš kalužní) – E, G
Callitriche ×vigens – 8, 10, 23
Carex acuta (ostřice štíhlá) – 19, 20
Carex otrubae (ostřice Otrubova; C4a) – 13
Carex rostrata (ostřice zobánkatá) – 7, 9, 16, 17, 18
Carex vesicaria (ostřice měchýřkatá) – 19, 23
Chara globularis (parožnatka křehká) – 23
Comarum palustre (zábělník bahenní; C4a) – 1, 2, 6, 7, 9, 10, 11, 16, 17, 19, 20, 21, 23
Drepanocladus aduncus (srpatka zahnutá) – 17, 19, 20
Eleocharis mamillata (bahnička bradavkatá; C4a) – 1
Eleocharis palustris (bahnička bahenní) – 18, 19, 21
Eleocharis uniglumis (bahnička jednoplevá; C2b) – 7, 14, 15, 23
Elodea canadensis (vodní mor kanadský) – 17
Equisetum fluviatile (přeslička poříční) – 17, 18, 19, 20
Fontinalis antipyretica (pramenička obecná) – B
Glyceria fluitans (zblochan vzplývavý) – 1, 2, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, C, D
Iris pseudacorus (kosatec žlutý) – 16
Juncus bulbosus (sítina cibulkatá) – 1, 23
Juncus effusus (sítina rozkladitá) – 1, 2, 3, 8, 9, 16, 18, 19, 21, 23
Lemna minor (okřehek menší) – 2, 8, 9, 10, 11, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, A, F
Nitella flexilis (skleněnka křehká) – 17, 18, 19, 20, 23
Nymphaea sp. (zahradní kultivar leknínu) – 19
Persicaria amphibia (rdesno obojživelné) – 10, 19, 21
Phragmites australis (rákos obecný) – 7, 8, 9, 12, 14, 15
Potamogeton alpinus (rdest alpský; C2b) –18
Potamogeton berchtoldii (rdest Berchtoldův) – 16, F
Potamogeton natans (rdest vzplývavý) – 1, 16, 17, 18, 19, 21, 23
Ranunculus flammula (pryskyřník plamének) – 17, 18, 23
Ranunculus sceleratus (pryskyřník lítý) – 14
Rumex aquaticus (šťovík vodní) – 2, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 16
Schoenoplectus tabernaemontani (skřípinec Tabernaemontanův; C2b) – 4, 5, 7, 9, 10, 11, 12,
13, 14
Scirpus sylvaticus (skřípina lesní) – 22
Solanum dulcamara (lilek potměchuť) – 2, 8, 9, 14, 22, F
Sparganium emersum (zevar jednoduchý) – 23, D, E
Typha latifolia (orobinec širokolistý) – 1, 4, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 21, 23, F
Ulva flexuosa – 14
Utricularia australis (bublinatka jižní; C4a) – 8, 9, 10, 11, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 23
Utricularia minor (bublinatka menší; C2b) – 4, 9, 23
Z vodních makrofyt vzácnějších v ČR na Soosu roste ohrožená bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) i méně ohrožená, avšak ubývající bahnička bradavkatá (E. mamillata).
Rdest alpský (Potamogeton alpinus; viz obr. 5 a zadní předsádka), druh vázaný na čisté vody,
který dříve v oblasti rostl na několika lokalitách, jsme nyní zaznamenali jen v Sorgenu (obr.
2). Skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani), druh ohrožený vzácností i mizením, tvoří na Soosu zřejmě vůbec nejrozsáhlejší porosty v ČR (i když převážně
129
130
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
Obr. 5: Potamogeton alpinus (Potametum tenuifolii) na lokalitě č. 18 (Sorgen). Foto Klára Kabátová, 19. 7. 2013.
v nevodních biotopech). Z bublinatek jsme zde v současnosti potvrdili pouze výskyt – i jinde
poměrně běžné – bublinatky jižní (Utricularia australis) i ohrožené bublinatky menší (U. minor), která tvoří výrazné porosty zejména na lokalitě č. 23, v rozsáhlé rašelinné nádrži s členitým břehem v lesnaté severní části území. Na této lokalitě byl letos prvně zaznamenán
i výskyt hybridního hvězdoše Callitriche ×vigens (lokálně na obnaženém bahně), který je
jedním z nejpozoruhodnějších taxonů na Soosu a již dříve byl znám z nádrží naproti prameni Věra (lokality 8–10; Prančl 2011, 2013). Jeden z rodičovských druhů hybridního Callitriche
×vigens (C. platycarpa) má v ČR učebnicově subatlantské rozšíření, a proto i jeho kříženec se
u nás vyskytuje téměř výhradně v subatlantsky laděných oblastech. Ve stálejších vodách, kde
nehrozí promrznutí dna, může tento hybrid vegetativně přežívat i stovky let bez přítomnosti
rodičů (M artinsson 1991).
Z druhů uváděných ze Soosu v minulosti jsme nenalezli: Potamogeton lucens, P. crispus, Nymphaea candida, Lemna gibba, Oenanthe aquatica, Eleocharis acicularis, Glyceria
maxima, Bidens tripartitus, Alopecurus geniculatus, Utricularia ochroleuca. Bolboschoenus
maritimus je na Soosu druhem zaplavovaných, avšak vysychavých půd, proto se při našem
zaměření na vodní biotopy dostal poněkud stranou zájmu a v našich záznamech se nevyskytuje. Potamogeton berchtoldii (dříve zahrnovaný pod druh P. pusillus) se na Soosu vyskytoval
na třech lokalitách: u pramene Věra, u osady Kateřina a v kaolinovém jezírku na JV okraji rezervace Soos (položky revidoval Z. Kaplan). Druh jsme nyní našli pouze v jihovýchodní části
území.
Vodní makrofyta na Soosu
Obr. 6: Společenstvo Lemno minoris-Comaretum palustris na lokalitě č. 23. Foto Klára Kabátová, 18. 7. 2013.
Obr. 7: Hustý porost vzácné makrofytní řasy Ulva flexuosa na lokalitě č. 14. Foto Klára Kabátová, 19. 8. 2013.
131
2
3
10
P
B
1
60
4
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
proudění vody
dno
počet druhů
celková pokryvnost (%)
Lemna minor
Utricularia australis
Utricularia minor
Ulva flexuosa
Nitella flexilis
Chara globularis
Drepanocladus aduncus
Potamogeton berchtoldii
Potamogeton natans
Callitriche hamulata
Nymphaea sp.
Eleocharis palustris
Equisetum fluviatile
Typha latifolia
Schoenoplectus
tabernaemontani
Glyceria fluitans
Solanum dulcamara
Comarum palustre
Lysimachia vulgaris
.
.
+
2
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
5
90
4
B
S
10
4
5
23
.
.
.
.
+
+
+
+
1
.
.
.
.
.
.
.
.
+
5
90
7
P
S
6
9
7
8
8
10
9
20
16
16
.
+
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
100
3
B
S
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
5
+
100
4
B
S
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
1
100
3
B
S
15
16
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
1
80
3
B
S
30
16
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
1
40
2
B
S
15
16
10
+
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
5
2
90
5
P
S
11
15
12
4
13
23
14
14
15
23
16
17
17
19
18
20
16
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
1
.
.
.
.
.
5
1
100
4
B
S
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
+
35
2
B
S
10
16
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
90
2
B
S
50
16
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
+
+
100
4
B
S
50
16
.
.
.
.
+
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
100
3
B
S
10
16
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
5
.
.
1
.
100
3
B
S
70
16
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
1
.
5
.
.
.
2
100
5
B
S
70
6
.
1
.
.
.
1
1
.
.
.
2
.
.
.
5
.
.
.
2
100
6
BP
S
80
16
.
+
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
1
100
4
P
S
90
16
19. 7. 19. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7.
16
10–40 50
16
19. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7.
2
30–80 5–20 60
16
hloubka vody (cm)
16
19. 7. 19. 7. 19. 7.
16
19
plocha snímku (m2)
22
datum (2013)
1
A
číslo snímku
lokalita
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
5
.
.
+
+
.
100
4
B
S
60
16
18. 7.
23
19
Tab. 1: Společenstva Lemnetum minoris (sn. 1–4), Utricularietum neglectae (sn. 5–11), Scorpidio scorpioidis-Utricularietum (sn. 12–13), spol.
s dominantním druhem Ulva flexuosa (sn. 14), Nitelletum flexilis (sn. 15 – 18) a Charetum globularis (sn. 19).
132
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
.
5
.
Persicaria amphibia
Potamogeton natans
4
.
+
.
+
Equisetum fluviatile
Typha latifolia
Glyceria fluitans
.
.
Callitriche stagnalis
Callitriche cophocarpa
.
1
Drepanocladus aduncus
.
.
.
.
.
.
.
1
Utricularia minor
.
.
Nitella flexilis
3
.
Lemna minor
Utricularia australis
.
.
.
Fontinalis antipyretica
Batrachium peltatum
.
.
.
.
Potamogeton berchtoldii
.
S
1–40
Callitriche hamulata
.
6
80
počet druhů
celková pokryvnost (%)
.
4
+
S
P
proudění vody
dno
Elodea canadensis
4
95
70
hloubka vody (cm)
Potamogeton alpinus
B
16
7
19. 7.
19. 7.
datum (2013)
plocha snímku (m 2)
21
21
20
19
číslo snímku
lokalita
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
80
1
B
S
100
16
18. 7.
1
22
.
.
.
.
.
.
.
1
4
.
.
.
.
.
.
.
4
.
100
4
B
S
15
8
18. 7.
23
23
.
.
.
.
.
.
2
.
1
3
.
.
.
.
.
.
5
.
100
5
B
S
80
16
19. 7.
17
24
.
.
+
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
100
3
B
S
150
16
19. 7.
18
25
.
.
1
.
.
.
.
.
.
3
.
.
.
.
.
.
5
.
90
4
B
S
100
16
19. 7.
19
26
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
.
5
.
100
2
B
S
70
16
19. 7.
21
27
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
5
.
.
100
3
B
S
60
16
19. 7.
17
28
30
6
19. 7.
F
.
.
+
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
100
3
JP
S
.
+
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
5
.
.
.
.
100
4
B
P
50–150 1–5
16
19. 7.
18
29
.
.
.
.
.
.
.
.
2
+
.
.
.
5
.
.
r
.
80
4
B
S
100
16
19. 7.
16
31
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
80
2
K
R
15
6
19. 7.
C
32
2
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
5
.
.
.
.
.
100
3
B
S
10
10
19. 7.
22
33
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
r
5
.
.
.
.
.
80
4
H
P
0–10
16
19. 7.
E
34
.
.
.
1
1
.
.
.
.
.
.
.
3
.
.
.
.
.
40
3
KP
R
0–40
16
19. 7.
G
35
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
r
.
.
.
.
.
30
2
K
R
1–15
16
19. 7.
P
36
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
.
+
.
.
.
.
.
30
3
K
R
15
10
19. 7.
C
37
Tab. 2: Společenstva Potamo natantis-Polygonetum natantis (sn. 20–21), Potametum natantis (sn. 22–27), Elodeetum canadensis (sn. 28), Potametum tenuifolii (sn. 29), Potametum berchtoldii (sn. 30–31), Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis (sn. 32–35), Fontinalietum antipyreticae (sn. 36) a Ranunculetum aquatilis (sn. 37).
Vodní makrofyta na Soosu
133
.
22
.
.
.
23
.
.
1
6
0–5
S
B
4
40
3
2
.
2
.
.
.
.
.
r
.
.
.
plocha snímku (m2)
hloubka vody (cm)
proudění vody
dno
počet druhů
celková pokryvnost (%)
Callitriche ×vigens
Lemna minor
Spirodela polyrhiza
Utricularia australis
Elodea canadensis
Potamogeton berchtoldii
Typha latifolia juv.
Glyceria fluitans
Solanum dulcamara
Bidens frondosus
Phalaris arundinacea
Lycopus europaeus
Myosotis palustris agg.
39
.
.
.
r
.
.
1
.
.
2
.
2
4
90
5
B
S
1–4
6
26. 8.
24
.
.
r
25
+
.
+
.
1
.
.
.
.
.
+
+
5
100
6
B
S
15
16
8. 9.
40
.
.
.
26
.
.
1
27
.
r
r
.
.
.
.
.
.
.
+
+
5
90
5
B
S
15
16
8. 9.
41
.
.
.
28
.
.
+
.
.
.
.
+
.
1
.
.
.
.
.
+
+
5
80
5
B
S
10
16
8. 9.
42
29
.
30
.
+
.
.
.
.
.
+
.
+
.
.
.
.
.
+
+
5
90
5
B
S
15
16
8. 9.
43
31
.
32
.
.
.
33
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
3
4
100
3
B
S
0–1
6
26. 8.
44
34
.
35
.
.
.
36
.
.
.
.
.
.
.
1
2
.
.
.
5
100
3
B
S
0–10
10
26. 8.
45
.
.
.
37
.
.
.
Lokality snímků k tab. 3: 38, 39 – lokalita č. 10 na Soosu (nádrž naproti prameni Věra), 40–43 – Mimoň, strouha se stojatou vodou v zámeckém
parku: 40 – 50°39'23"N, 14°43'44"E; 41 – 50°39'26"N, 14°43'44"E; 42 – 50°39'29"N, 14°43'47"E; 43 – 50°39'29"N, 14°43'45"E; 44 – Děčín-Přípeř,
vypuštěný rybníček, 50°47'13"N, 14°12'10"E; 45 – Maxičky, nejdolejší rybníček, 50°48'19"N, 14°10'58"E (snímky č. 44 a 45 jsou převzaty z práce:
R ydlo Jan & R ydlo Jar . 2013).
38
18. 7.
číslo snímku
datum (2013)
Tab. 3: Společenstvo Callitrichetum vigentis.
.
.
.
Solanum dulcamara
Persicaria lapathifolia
21
r
20
.
číslo snímku
Comarum palustre
134
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
48
49
50
51
52
53
57
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
1
.
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
Utricularia minor
Utricularia australis
Potamogeton natans
Callitriche ×vigens
Ulva flexuosa
Persicaria amphibia
Eleocharis uniglumis
Glyceria fluitans
Comarum palustre
Juncus effusus
Peucedanum palustre
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
r
.
.
.
5
.
.
+
.
.
r
.
.
+
.
.
2
3
1
.
.
.
+
+
.
.
.
.
1
2
.
.
4
.
.
.
2
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
1
.
.
4
1
r
.
.
.
.
.
.
+
.
3
.
.
1
.
.
5
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
5
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
100
2
B
S
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
80
1
B
S
.
.
.
.
+
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
80
3
B
S
5
16
.
2
.
3
1
16
5–10 10
16
Drepanocladus aduncus
.
.
.
3
100
2
B
S
1
16
Lemna minor
.
.
.
4
90
1
B
S
10
16
Equisetum fluviatile
.
.
.
3
95
2
B
S
5
16
.
.
3
90
6
B
S
5
16
.
.
3
80
4
B
S
15
16
.
+
3
30
1
B
S
40
10
.
+
3
50
3
B
S
50
16
Phragmites australis
.
3
30
3
B
S
10
16
+
90
4
B
S
5
16
3
100
6
B
S
50
16
.
80
7
B
S
40
16
3
100
5
B
S
100
16
Schoenoplectus
tabernaemontani
50
3
B
S
10
16
Typha latifolia
40
2
B
S
15
16
celková pokryvnost (%)
90
3
B
S
30
16
50
14
40
13
počet druhů
14
4
14
2
12
B
11
B
10
dno
9
S
5
S
4
proudění vody
15
15
16
16
21
50
19
hloubka vody (cm)
17
18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7.
14
16
13
plocha snímku (m2)
8
datum (2013)
47
9
46
1
číslo snímku
lokalita
Tab. 4: Společenstva Typhetum latifoliae (sn. 46–55) a Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani (sn. 56–65).
Vodní makrofyta na Soosu
135
68
69
70
71
72
73
1
4
počet druhů
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Alopecurus aequalis
Typha latifolia
Schoenoplectus
tabernaemontani
Lemna minor
Nitella flexilis
Juncus bulbosus
.
.
.
.
.
Eleocharis palustris
Sparganium emersum
.
.
.
Glyceria fluitans
.
.
Eleocharis uniglumis
Ranunculus sceleratus
5
.
5
.
Phragmites australis
Equisetum fluviatile
100
B
dno
celková pokryvnost (%) 100
S
-
B
proudění vody
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
100
1
B
S
2
.
4
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4
.
100
4
B
S
5
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
100
4
B
S
70–100 80
.
.
1
1
.
.
.
.
.
.
5
.
.
100
3
B
S
5
.
.
2
r
.
.
.
.
.
.
5
.
.
95
4
B
S
2
16
74
16
19. 7.
19
75
16
19. 7.
18
76
S
.
.
.
.
.
.
+
.
.
4
.
.
.
80
5
B
S
.
5
.
+
.
.
.
.
.
5
.
+
.
90
5
B
S
.
r
.
.
.
.
.
.
.
4
.
+
.
70
7
B
77
D
78
1
79
1
80
D
81
22
82
17
83
19
16
-
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
5
.
r
100
5
B
.
.
.
.
.
.
+
.
4
.
.
.
.
60
4
BK
P
15
16
.
.
.
+
.
.
1
5
.
.
.
.
.
100
8
B
S
1–5
10
16
.
.
.
+
.
.
5
.
.
.
.
.
.
80
3
B
S
.
.
.
.
.
.
4
.
1
.
.
.
.
60
3
K
P
5–15 15
10
.
+
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
.
100
4
B
S
20
16
6
84
S
.
4
.
.
.
.
4
.
.
.
.
.
.
100
5
B
.
3
.
.
.
.
4
.
.
+
.
r
.
80
6
B
S
85
2
10
-
.
.
+
1
.
3
.
.
.
.
.
.
.
40
4
B
.
1
.
.
5
.
1
.
.
.
.
.
.
100
6
B
S
0–1
16
19. 7. 19. 7.
14
2–30 30–60 0
16
19. 7. 19. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7.
7
30–50 10–50 30–70 0
10
10
16
0
16
hloubka vody (cm)
16
19. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7.
18
10
14
16
14
18. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7.
19
16
17
plocha snímku (m2)
14
datum (2013)
67
14
66
8
číslo snímku
lokalita
Tab. 5: Společenstva Phragmitetum communis (sn. 66–68), Equisetetum fluviatilis (69–70), Eleocharitetum palustris (sn. 71–76), Sagittario
sagittifoliae-Sparganietum simplicis (sn. 77), Ranunculo-Juncetum bulbosi (sn.78), Glycerietum fluitantis (sn. 79–83), Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati (sn. 84) a Rumici crispi-Alopecuretum aequalis (sn. 85).
136
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
.
.
Lycopus europaeus
.
.
.
.
.
.
.
.
69
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
2
70
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
71
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
72
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
73
.
r
.
.
+
.
.
.
.
3
.
74
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
75
.
.
.
.
r
.
.
1
1
+
.
76
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
77
.
.
.
.
.
1
1
.
.
.
.
78
+
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
79
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
80
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
81
.
.
.
.
r
4
.
.
.
.
.
82
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
83
.
.
.
.
r
.
.
r
.
.
.
84
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
85
.
.
+
+
.
.
.
.
.
.
.
Pouze v jednom snímku byly zaznamenány (s nízkou pokryvností) tyto druhy: 70: Utricularia australis +; 72: Rumex aquaticus r; 76: Eriophorum
angustifolium +, Juncus articulatus +; 78: Juncus effusus +, Calamagrostis epigejos r; 82: Peucedanum palustre +.
.
+
Lysimachia vulgaris
.
Alisma
plantago-aquatica
.
.
.
.
.
.
Batrachium peltatum
Callitriche hamulata
.
.
.
Persicaria amphibia
+
.
.
Potamogeton alpinus
Solanum dulcamara
.
.
Potamogeton natans
Galium palustre agg.
.
.
.
Drepanocladus
aduncus
68
.
67
.
66
.
číslo snímku
Vodní makrofyta na Soosu
137
.
.
.
.
.
.
.
.
Callitriche hamulata
Typha latifolia
Iris pseudacorus
Equisetum fluviatile
.
.
.
.
.
.
5
1
Utricularia australis
Utricularia minor
Elodea canadensis
+
.
Juncus effusus
Lemna minor
Potamogeton natans
.
.
.
.
Carex vesicaria
.
.
.
.
Carex rostrata
Carex acuta
3
.
5
.
celková pokryvnost (%)
Comarum palustre
30
100
počet druhů
Solanum dulcamara
B
2
B
3
proudění vody
dno
1.V
S
25
S
hloubka vody (cm)
18. 7.
10
18. 7.
16
datum (2013)
plocha snímku (m2)
87
10
86
23
číslo snímku
lokalita
.
.
.
.
+
2
.
+
5
.
.
.
.
.
3
100
5
B
S
70
16
19. 7.
17
88
1
.
1
.
.
.
.
.
3
.
.
.
.
.
5
90
4
B
S
50
16
19. 7.
19
89
.
.
.
.
.
.
.
+
3
.
.
+
.
.
5
100
5
B
S
60
16
19. 7.
20
90
.
.
.
.
.
.
.
.
3
.
.
.
.
.
4
70
3
B
S
0-5
16
19. 7.
2
91
.
.
1
.
.
.
.
2
3
.
.
.
.
.
5
100
4
B
S
60
16
19. 7.
21
92
.
.
.
2
.
.
.
.
3
.
.
.
.
3
.
50
4
B
S
5
6
19. 7.
22
93
95
16
19. 7.
18
96
16
19. 7.
19
.
.
.
.
+
.
.
3
5
.
.
.
5
.
+
100
5
B
S
.
.
1
.
1
.
.
.
+
.
.
.
5
.
.
80
9
JP
S
.
.
1
.
.
.
.
.
1
+
.
5
.
.
1
100
6
B
S
20 - 50 40 - 70 0 - 20
16
19. 7.
17
94
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
4
.
.
.
.
60
5
B
S
0-4
8
19. 7.
19
97
.
.
+
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
80
3
B
S
0-1
16
18. 7.
1
98
.
.
1
.
.
.
.
2
1
5
.
.
.
r
.
100
6
B
S
0-2
16
18. 7.
8
99
.
+
1
.
.
.
.
1
1
5
.
.
.
.
+
100
7
B
S
20
16
19. 7.
16
100
Tab. 6: – Lemno minoris-Comaretum palustris (sn. 86–92), Lemno minoris-Solanetum dulcamarae (sn. 93), Equiseto limosi-Caricetum rostratae
(sn. 94–95), Caricetum gracilis (sn. 96), Caricetum vesicariae (sn. 97), Juncetum effusi (sn. 97–100).
138
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
.
.
.
.
.
.
.
.
Lysimachia vulgaris
Galium palustre agg.
Ranunculus flammula
Bidens frondosus
.
.
.
.
Lycopus europaeus
Peucedanum palustre
.
.
.
.
Glyceria fluitans
.
.
Drepanocladus aduncus
Alisma plantago-aquatica
Rumex aquaticus
87
.
86
.
číslo snímku
88
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
89
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
90
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
91
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
92
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
93
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
94
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
95
.
.
+
.
+
+
.
1
+
.
96
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
97
+
1
.
.
.
.
.
+
.
.
98
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
99
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
100
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
Vodní makrofyta na Soosu
139
140
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
Závěr
Nejběžnějšími porosty volné hladiny ve stojatých vodách zájmového území jsou porosty
bublinatek (hlavně Utricularia australis, méně U. minor; as. Utricularietum neglectae, Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Druh U. ochroleuca, ještě v roce 2001 v území rostoucí,
jsme nenašli. Časté je i Potametum natantis. Z rákosinných společenstev jsou časté asociace
Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani a Typhetum latifoliae. Ze společenstev nezpevněného podkladu v okrajových částech nádrží (v hloubce až 70 cm) je nejvíce zastoupena as. Lemno minoris-Comareum palustris (obr. 6).
V potocích obtékajících rezervaci jsou nejčastější porosty Callitriche hamulata (as. Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis), v Lužním potoce též porosty druhu Fontinalis
antipyretica, Batrachium peltatum a Sparganium emersum (as. Fontinalietum antipyreticae,
Ranunculetum aquatilis a Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis).
Ze vzácnějších taxonů se v území vyskytuje např. Potamogeton alpinus (viz obr. 5 a zadní předsádka), Ulva flexuosa (viz obr. 7), Utricularia minor a Callitriche ×vigens (viz obr. 4
a zadní předsádka).
Poděkování
Jirkovi brabčákovi děkujeme za podnět ke studiu a za vytvoření pracovních podmínek v úžasném prostředí sooských slanisek a rašelinišť. Honzovi Prančlovi vděčíme za revizi všech našich sběrů rodu Callitriche, bez níž bychom neodhalili nové lokality hybridních hvězdošů
a nepopsali novou asociaci. Za pomoc s určováním děkujeme také Zdenku Kaplanovi, Jiřímu
Váňovi a Štěpánu Husákovi. Průzkum vodních makrofyt v oblasti Soosu se uskutečnil v rámci
operačního programu realizovaného AOPK ČR „Implementace soustavy Natura 2000 v územích v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a jejich monitoring“.
Literatura
Bieber V. (1887): Seznam rostlin Soosu (Phanerogama). – Ms. [Výzkumná zpráva; depon. in:
NPR Soos.]
Danihelka J., Chrtek J. jun. & K aplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 84: 647–811.
D omin K. (1924): Příspěvek k seznání vegetačních poměrů Františkových Lázní a jejich nejbližšího okolí. – Časopis Českého Muzea, Praha, 113–128.
Ducháček M., Hroudová Z. & M arhold K. (2006): Rod Bolboschoenus v květeně České republiky I. Bolboschoenus maritimus s. str., B. planiculmis, B. glaucus. – Zprávy České botanické společnosti, Praha, 41: 17–43.
G rulich V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, Praha, 84: 631–645.
G utzerová N. (1998): Mechorosty NPR Soos. – In: L ederer F. & C hocholoušková Z. [eds], Flóra
a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 59–67.
H á jek M. & Vízdal P. (1998): Prostorová hydrologická struktura NPR Soos. – In: L ederer F. &
Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 3–13.
Vodní makrofyta na Soosu
H ostička M. & N esvadbová J. [eds] (1978): Státní přírodní rezervace Soos. Inventarizační průzkum provedený v letech 1970 až 1978. – Ms., 124 p. [Depon. in: botanické oddělení Západočeského muzea v Plzni.]
C hocholoušková Z. & Vaněčková I. (1998): Flóra a vegetace cévnatých rostlin NPR Soos. – In:
L ederer F. & Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR
Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 68–107.
C hytrý M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia,
Praha, 827 p.
L ederer F., G ardavsk ý A., L ukešová A., K ubečková K., Č ápová R., L odrová E. & Trojánková K.
(1998): Biodiverzita a ekologie sinic a řas minerálních pramenů a rašelinišť na území NPR
Soos a v okolí Františkových Lázní a Mariánských Lázní. – In: L ederer F. & Chocholoušková
Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 14–58.
M artínek K. (1999): Flóristický kurz České botanické společnosti v Chebu (8.–13. 7. 1996). –
Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda, Plzeň, 99: 7–29.
M artinsson K. (1991): Natural hybridization within the genus Callitriche (Callitrichaceae) in
Sweden. – Nordic Journal of Botany 11: 143–151.
O ťaheľová H. (2001): Phragmition communis Koch 1926. – In: Valachovič M. [ed.], Rastlinné
spoločenstvá Slovenska 3. Vegetácia mokradí. Veda, Bratislava. p. 63–86.
P rančl J. (2011): Taxonomická revize rodu Callitriche v České republice. – Ms. [Dipl. práce; depon. in: Knihovna Katedry botaniky PřF Univerzity Karlovy, Praha]
P rančl J. (2013): Rod Callitriche (hvězdoš) v České republice. II. C. cophocarpa, C. stagnalis, C. platycarpa, C. × vigens. – Zprávy České botanické společnosti [in press].
R ydlo Jan & R ydlo Jar . (2013): Vodní makrofyta v českokamenické a levobřežní části CHKO
Labské pískovce. – Severočeskou Přírodou [in press].
S ofron J. (1986): Bibliografie státní přírodní rezervace Soos. – Zpravodaj Muzea Západočeského kraje, Příroda, Plzeň, 32–33: 111–118.
S oušková P. & S oukupová L. (1998): Skřípinec Tabernemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani) na slaništích Soosu. – In: L ederer F. & Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace
minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 116–126.
Turoňová D. (1998): Flóra NPR Soos v letech 1984–86. – In: L ederer F. & C hocholoušková Z.
[eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 10.
141
142
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
Summary
Aquatic macrophytes of Soos (Western Bohemia)
Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo
The research was focused on macrophytes of still and flowing waters and on notable species of
exposed lake and stream bottom in the National Nature Reserve Soos and its surroundings. The
basin of Soos represents closed hydrologic unit with special hydrogeochemical conditions, and it
is a well known example of salt marshes not only in the Czech Republic but also in the whole Europe. Various types of aquatic habitats, so far not well studied, occur in the area.
Relevés were recorded (Tables 1–6) in each lake (1–23) and in selected sections of streams
(A–G; Fig. 3). The most common vegetation of open still waters are Utricularia communities (especially Utricularia australis, less U. minor; as. Utricularietum neglectae, Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Potametum natantis is also common. The reed communities are frequently
represented by the association Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani and Typhetum
latifoliae. The most common association of littoral communities is Lemno minoris-Comaretum
palustris. The patches in streams were mostly formed by Callitriche hamulata (as. Callitricho
hamulatae-Ranunculetum fluitantis), Fontinalis antipyretica, Batrachium peltatum, Sparganium emersum (as. Fontinalietum antipyreticae, Ranunculetum aquatilis and Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis) in the Lužní potok brook.
We have described the vegetation dominated by Callitriche ×vigens as a new association Callitrichetum vigentis Kabátová et Rydlo Jar. ass. nova because other (mainly aquatic) species of
genus Callitriche have their own associations in which they are dominant (Veronico beccabungae-Callitrichetum platycarpae, Veronico beccabungae-Callitrichetum stagnalis, Callitrichetum
cophocarpae, Callitrichetum hermaphroditicae). Callitriche ×vigens (C. platycarpa × C. cophocarpa) already occurs independently of its parents in some areas (cf. Prančl 2013) and forms –
as well as other species of the genus Callitriche – stands, in which it dominates. Nomenclatoric
holotype is shown in Table 3 – Relevé 41.