RUDÝ KOHOUT PICASSO Ideologie a utopie v umění 20. století: od

RUDÝ KOHOUT PICASSO
Ideologie a utopie v umění 20. století: od Malevičova
černého čtverce k Picassově holubici míru
František Mikš
Vydání: 1.
Formát: vázaná, 14,4 x 20,5 cm, 256 stran + 16 str. barevné přílohy
Datum vydání: červen 2015
Doporučená prodejní cena: 295 Kč
Edice: Dějiny a teorie umění
Jak souvisel vznik Malevičovy abstraktní malby s
bolševickou revolucí? V čem měla jeho ideologie
suprematismu překonat komunismus? Proč George
Grosz, německý kulturní bolševik č. 1., usiloval o
komunistický převrat v Německu po první světové
válce? Byli němečtí dadaisté pravověrnými komunisty? Proč Picasso vstoupil do Komunistické strany
Francie a jak to napomohlo jeho závratné kariéře?
Jaká byla jeho role v úsilí o bolševizaci poválečné
Francie a proč se stal „užitečným idiotem“ Mírového
hnutí řízeného Moskvou?
Čtivá a intelektuálně provokativní práce zkoumající
nepříliš vábné kořeny malířské moderny, o nichž se
většinou cudně mlčí. Kniha provádí čtenáře hlavními
krizovými momenty evropských dějin 20. století a na
příkladech tří významných umělců, čelných představitelů ruského, německého a francouzského moderního
malířství, zkoumá levicové utopie a ideologie, kterým
propadli a které ovlivňovaly jejich postoje a tvorbu.
„Malevič, Grosz a Picasso jsou ukázkovými příklady umělců, již měli nesporně velký umělecký talent a
namalovali mistrovská díla, jež si zaslouží naše uznání. Na druhé straně nakládali se svým ‚darem‘ velmi
neuváženě a stavěli se do služeb zcestných a zločinných ideologií. Stojíme-li dnes v galeriích před jejich
izolovanými díly, neměli bychom si nechat namluvit, že šlo o projevy svobodného, ušlechtilého a kritického ducha, jehož je třeba oslavovat a následovat. Právě naopak: intelektuální pomýlení i morální selhání těchto klíčových představitelů moderního umění je třeba si uvědomit a chápat je jako memento.“
(z předmluvy autora)
FRANTIŠEK MIKŠ (*1966) je ředitelem Institutu pro politiku a kulturu
v rámci brněnského CDK. Je šéfredaktorem kulturního dvouměsíčníku
Kontexty, kde se zaměřuje zejména na výtvarné umění. Působí rovněž
jako šéfredaktor nakladatelství Barrister & Principal, kde mimo jiné řídí
edici Dějiny a teorie umění. Je autorem řady statí o umění 20. století,
knižně vydal rozsáhlou práci Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk
umění (2008, 2010, 2014), spolu s Ladislavem Kesnerem připravil
sborník Gombrich. Porozumět umění a jeho dějinám (2009). Jeho zatím
poslední knihou je Jiná modernita. Braque, Beckmann, Kokoschka,
Balthus (2013).
OBSAH
DALŠÍ KNIHY AUTORA
Prolog:
Proč rudý kohout Picasso
1. Kazimir Veliký:
Malevičův černý čtverec; nahá ikona své doby
Ruská revoluce, umělecká avantgarda
a útok na podstatu malířství
2. George Grosz:
Německý kulturní bolševik č. 1
Kominterna a pokus o bolševizaci
výmarské republiky
3. Rudý kohout Picasso:
„Koncept celé knihy je založen na snaze číst
dějiny umění očima Ernsta Gombricha a
přečtené ihned korigovat dobovými filozofickými a názorovými souvislostmi. Mikš výtečně
odůvodňuje Gombrichovy teze a doplňuje je
jeho interpretacemi názorů dalších historiků
a filozofů. Čtenáři se tak otevírá „druhý Příběh dějin umění“ – tedy „metodická příručka“,
v níž jsme pozorně a srozumitelně vedeni k
významům, které jsme při prvním čtení Gombrichova Příběhu umění ani jeho teoretičtěji
pojatých dalších prací nepostřehli nebo jsme
si jejich výkladem nebyli jisti. Pečlivá práce s
citacemi, výtečný a kultivovaný jazykový projev a velmi dobře vybudovaná struktura knihy
jsou pak hodnotami, kterými Mikšova kniha
skutečně září.“
– Radek Horáček, recenze prvního vydání,
Dnes, 5. září 2008
„Užitečný idiot“ ve službách „mírového“ hnutí
Pokus o bolševizaci poválečné Francie,
Kominforma a studená válka
Epilog:
Malevič, Grosz, Picasso... a co dál?
PRO VÍCE INFORMACÍ:
HANA FERTIGOVÁ
TEL.: 545 211 015
E-MAIL: [email protected]
Barrister & Principal, o. p. s., Martinkova 7, 602 00 Brno, www.barrister.cz,
tel.: 545 211 015, e-mail: [email protected]
„Převážná většina prací zkoumajících vývojové proměny avantgardních snah vnímá
odkaz avantgardy pozitivně – jako gesto
umělecky osvobodivé, aniž výrazněji upozorňuje na tragické spojení avantgardních
hnutí s totalitní komunistickou ideologií…
Tyto iluze při pohledu na výtvarnou avantgardu rozhodně nemá František Mikš, jehož
kniha Jiná modernita (Barrister & Principal,
Brno 2013) představuje jeden z nejpozoruhodnějších a nejosobitějších pohledů na
výtvarné umění minulého století.“
– Jaroslav Med, Perspektivy, 26 /2014