březen 2009 4-4

Komentáře

Transkript

březen 2009 4-4
ruské u Kovelu u vozatajstva a ve skladišti. Vrátil se na
podzim 1917.
32. Fr. Koutný z č. 29. sloužil u námořnictva
v krejčovně.
33. Karel Ptáček z č. 31.
34. Jan Nevrlka z č. 32. ruk. 15./3. 1915. u 25. p. p., na
ruské u Grodku, Sokalu, Lucku, Vladimíru, Kovelu,
Baranovičů, účastnil se bojů r. 1915. Byl zajat, žil v gub.
Volyňské v Žitomíru, Sarnách, Romě, pracoval na železné
dráze. Vrátil se 28./11. 1918.
35. Karel Ovesný z č. 33. ruk. 21./6. 1915. k 25. p. p., na
ruské u Lucku 4., 5., 6. července 1916. byl zajat, v Černigovské gub. pracoval u cukráře, pak byl dozorcem na poli.
Vrátil se 13./6. 1922.
36. Ludvík Ovesný z č. 33. ruk. 12./12. 1915. u 25. p. p.,
na ital., u Gorice se účastnil bojů. 1917. byl v Albánii, kde
dostal malárii. Vrátil se 3./11. 1918.
37. František Ovesný z č. 33. ruk. 15./3. 1915. k 80 p. p.,
na ruské u řeky Sanu byl raněn 6./6. 1915, léčen v Č. Budějovicích, Aši aj. i v Košicích. V r. 1917. se vrátil domů, trpěl
bolestmi, až v chorobinci v Kroměříži 21./3. 1924 zemřel.
38. Vilém Ovesný z č. 33. rukoval 17./2. 1916 u dělostř.
č. 254., na italské upadl do zajetí 3./11. 1918., kdy se již
vracel domů, byl v Miláně a domů přišel v dubnu 1919.
39. František Talčík z č. 35. ruk. 2./8. 1914., na ruské
u vozatajstva. Onemocněl, byl léčen v Osvětímě a tu zemřel
5./1. 1915.
40. František Ovesný z č. 36. ruk. 2./8. 1914. u 11.
drag., na ruské u Stanislavi, Tlumače, byl zajat a v Rusku
pracoval na dráze. Vrátil se 2./6. 1918.
41. Karel Ovesný z č. 36. ruk. v říjnu 1917., u 3. p. p., na
ruské frontě, padl 7./5. 1918.
42. Josef Ovesný z č. 36. ruk. 2./8. 1914. k 25. myslivců,
na ruské u Jaroslavi ve 3. boji byl raněn, léčen v Brně a tam
zemřel 27./9. 1914.
43. Karel Trčka z č. 38.
44. Josef Ovesný (Křen) z č. 38. byl na ital. zajat,
vstoupil k legionářům, vrátil se 1919. [Josef Ovesný,
narozen 14. 7. 1890, v italské legii jako střelec těžkého
dělostřelectva. Byl jediným občanem Lipiny, který vstoupil
do československé zahraniční armády. Pozn. Odehnal.]
45. Alois Ďulík z č. 39. ruk. 1914., na ruské, od r. 1915. je
nezvěstný; zahynul as v bahnech branibor.
46. Vincenc Čech z č. 42.
47. Fr. Šuráň z č. 43. ruk. 2./8. 1914. u 25. p., na ruské
u Sanu, Krakova, Karpátech, u Gorlice, na hoře Kobyla
a Pjastka, v průsmyku Dukla. Tu zajat 28./3. 1915. Byl v gub.
Saratov, Tambov, v Jekaterinoslavském závodě železářském roztápěl rudu. Z Ruska vyjel 28./4. 1918, domů přišel
15./7.
48. Jan Šuráň z č. 43. ruk. v říjnu 1914., u 3. p. p., na
ruské u Krakova raněn do nohy. U Gorlice sešel se s bratrem
Františkem. V Praze byl vyléčen, vrátil se na ruskou, pak
táhl na italskou, 1917. u Piavy dostal malárii a zemřel
v Cividale del Fobrink 18./8. 1918.
49. Václav Ptáček z č. 44.
50. František Kolář z č. 46.
51. Josef Kolář z č. 46.
52. Josef Šuráň z č. 48. ruk. 1914. u dělostř. v Tyrolích,
byl se Šmotkem. Vrátil se 13./11. 1918.
53. Josef Ovesný z č. 49. ruk. 28./7. 1915. k 25. p.,
v Kroměříži dopravoval nemocné do nemocnice. Vrátil se
28./10. 1918.
54. Jan Kúdela z č. 50.
55. Alois Mana z č. 51. byl u pracovního oddílu. Vrátil se
s bolavou nohou.
56. Fr. Záhořák z č. 52.
57. Alois Trčka z č. 53.
58. Karel Babušík z č. 54. ruk. 30./8. 1914., na ruské
u Krakova, Glogova, ve střelbě byl po 3 týdny, u Kotovic byl
19./11. 1914. zajat, šel přes Ivangrod, Lublin, Minsk.
59. Fr. Nedavaška z č. 55. ruk. 15./11. 1915. u 3. p., na
italské, zúčastnil se boje u Celon, Velký Pal, na Soči,
u sv. Gabriele. Raněn u Pali 1917. do ruky, u řeky Soče do
hlavy. Léčen pod Dobrdem, Knilenfeldu, Linci, Enži, Brně.
Vrátil se 30./10. 1918.
60. Vojtěch Sušil z č. 56. byl na frontě v Sedmihradsku.
Stal se nezvěstným; 1923. byl prohlášen za mrtvého.
61. Karel Bačík z č. 57. ruk. 28./8. 1916. u 8. p., na ruské
a italské, bojoval u Monte Crappe v prosinci 1917. Vrátil se
v listo-padu 1918.
62. Jan Bačík z č. 57. ruk. 25./7. 1914. u 3. p., na ruské,
padl 25./12. 1914 u Korčina.
63. Josef Bačík z č. 57. ruk. 1915., byl zaměstnán v nemocnici ve Vídni a vrátil se domů v říjnu 1918.
64. Fr. Kúdela z č. 59.
65. Josef Vašíček z č. 61. ruk. 15./2. 1915. k těžkému
dělostř. Pracoval v železárně na Kladně. Vrátil se r. 1918.
66. Jan Fúsek z č. 16. ruk. 2./8. 1914., na ruské, v Karpátech padl 19./11. 1914.
67. Josef Běleja z č. 20 2./8. 1914., na ruské, byl raněn.
Vojáci na vojně se měli zle: špatnou stravu, hlad i 5 dní
nedostali na frontě jídla, trýzněni, krutě trestáni (uvázáni),
hmyzem sužováni, mnozí dávali se zajati. Utíkali z vojny.
Četnictvo je honilo, po nich střílelo. V Jestřábí tak jeden byl
zastřelen.
Za války bylo zle i kuřákům: nebylo tabáku. Sušili a kouřili
mařinku, řepík, bukové listí, komonici aj. Seli též tabák
(v lese). Pijáci též měli nedostatek. Hostinský měl odměřeno pivo (z pýru, řepy aj.): v určitou hodinu čepoval a to už
čekalo pijanů tolik, že za chvíli bylo po pivě. Kořalky nebylo.
Ženy chodily na kapky do lékárny!
PODPORY
Něco dobrého pro mnohé přece válka přinesla, a to byly
podpory. Doma pozůstalí brali na odvedeného podpory
denně po 40 h, 80 h i 3 K na každého člena rodiny; kde bylo
více dětí, tedy i přes 300 K měsíčně.
Mnozí si pomohli, poplatili dluhy, hospodářství zvelebili
a také mnohá žena přála si právě pro velké příjmy, aby
vojna dlouho trvala.
Poměry životní v r. 1917. již byly zlé. Stát vymáhal násilně
7. a 8. válečnou půjčku, potřeby životní stouply do neslýchané výše: kg mouky 12 K, botky 300 K, šaty přes 1.000 K,
košile 180 K, límec 6 K, stužka 28 K, sele 500 K, kráva
4-5.000 K, kůň 10.000 K, cent obilí 600-1.000 K. Chudí
v městech trpěli hroznou bídu. Na popud spisovatelky
Růženy Svobodové zřízeno bylo České srdce, které si vzalo
za úkol tuto bídu pokud možno zmírniti. Zaopatřovalo
potraviny, vysílalo dítky z měst na venek. Lipina hostila
přes prázdniny 9 dětí od 16./7. do 30./9. Měli je: Lintner 3.
(1 na dva roky), Ovesný č. 33. 1, Ovesný 36. 1, Ptáčková č. 31.
1, Gaidošík č. 16. děvče 14leté, Ptáčková č. 12. hocha 14 let,
Talčík č. 6. hocha 14 let, Talčíková 22. 14 l. děvče, Trčka č. 2.
15leté děvče. Průvodčí jejich přijížděli občas z Prahy
a odváželi si potravu, kterou za různé věci vyměňovali.
A čím dále, tím více byla země vyčerpanější, a proto
každý vítal státní převrat dne 28. října 1918. s jásotem. Těšil
se každý ze skončení války, že drahota poleví, že zas bude
brzy všeho dost, že bude volný nákup. Ale splnění toho
všeho jsme se podnes nedočkali.
Publikovaný text je součástí vlastivědného a historického úvodu k obecní kronice. Kronika byla založena roku
1924 (toho roku byl do ní tento úvod zapsán) a až do roku
1927 ji vedl František Lintner.
Moravský zemský archiv Brno, Státní okresní archiv
Zlín, Archiv obce Lipina, i. č. 8 (obecní kronika), s. 34-54.
-4-
Připravili: Sandra Novotná Kollerová a Petr Odehnal.

Podobné dokumenty