Tajemný svět smyslů - Základní Škola Nová Bystřice

Komentáře

Transkript

Tajemný svět smyslů - Základní Škola Nová Bystřice
Základní škola a Mateřská škola Nová Bystřice, Hradecká 390,
Nová Bystřice 378 33
Absolventská práce z přírodopisu.
Tajemný svět smyslů
Zpracovala:
Andrea Robotková, žákyně 9. ročníku ZŠ a MŠ Nová
Bystřice
Vedoucí práce:
Mgr. Jaroslava Sotonová
Školní rok: 2010/ 2011
Tajemný svět smyslů
Prohlášení
Prohlašuji, že předložená absolvenstská práce je mým původním autorským dílem,
které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při
zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
V Nové Bystřici dne: 17.3. 2011
Jméno autorky: Andrea Robotková
Tajemný svět smyslů
Poděkování
Chtěla bych poděkovat Mgr. Jaroslavě Sotonové za odborné vedení, za pomoc a
rady při zpracování této práce.
Tajemný svět smyslů
Anotace
Tato práce s názvem Tajemný svět smyslů byla zpracována jako absolventská práce při
ukončení základního vzdělávání na ZŠ a MŠ Nová Bystřice.
Práce je zaměřena na lidské smysly, jejich funkce a jak jim škodíme.
Už dlouho se zajímám o lidské tělo, vyhledávám si o něm na internetu různé
informace. Lidské smysly jsem si vybrala proto, že o nich vím strašně málo, a ráda bych se
o nich dozvěděla víc.
Tajemný svět smyslů
Obsah:
1. Úvod: Smysly – rozdělení.............................................. 5
2. Zrak................................................................................. 7
2.1 Bohatství zraku............................................................ 7
2.2 Jemné nastavení zraku................................................ 8
2.3 Kde je oko nejcitlivější............................................... 9
2.4 Dalekozrakost.............................................................. 10
2.5 Krátkozrakost.............................................................. 10
3. Sluch................................................................................ 13
3.1 Hlemýžď je vším......................................................... 12
3.2 Smysl pro rovnováhu.................................................. 14
3.3 V nitru ucha................................................................. 14
3.4 Když ztrácíme sluch.................................................... 15
4. Život také chutná............................................................ 16
5. Chuť................................................................................. 19
5.1 Po stopách chuťových pohárků.................................... 20
5.2 Různorodé papily......................................................... 20
5.3 Vnímání chuti.............................................................. 21
5.4 Hrubý povrch jazyka................................................... 22
6. Čich................................................................................... 23
6.1 Jak moc je důležitý čich.............................................. 23
6.2 Vzduch sám nevoní..................................................... 23
6.3 Čich u živočichů.......................................................... 24
6.4 Lidský čich.................................................................. 24
7. Hmat................................................................................ 25
7.1 Příjemné doteky........................................................... 25
7.2 Tajnosti kůže................................................................ 26
7.3 Vrstvy kůže.................................................................. 26
7.4 Braillovo písmo …...................................................... 27
7.5 Louis Braille................................................................ 28
8. Závěr – jak škodíme smyslům....................................... 30
Seznam literatury................................................................34
Tajemný svět smyslů
1. Úvod
Absolventskou práci jsem si vybrala z přírodopisu, přírodopis mám velice ráda a
také kvůli paní učitelce Mgr. Jaroslavě Sotonové, protože je velmi ochotná, příjemná a
zatím mi se vším pomohla.
Lidské tělo jsem si vybrala proto, že je velmi zajímavé a mnoho lidí o něm nic neví.
Už jako malá jsem se chtěla stát doktorkou a stále chci. Je to úžasná práce, pomáhat tím
lidem, ale občas je i nepříjemná. Někdy je opravdu těžké, když se snažíte pacientovi
pomoci a víte, že už to nejde. Doma mám o lidském těle mnoho knížek, časopisů a
cédéček. V televizi dávají také seriály a filmy například Ordinace v růžové zahradě nebo
Dr. House. Když se nudím, otevřu knihu, nebo si přehraji cédéčko.
K přípravě této práce jsem měla dost informací jak z internetu, tak ze svých
vlastních materiálů, takže mi nedělalo problém napsat tuto práci.
Smysly- rozdělení
Rozlišuje se pět smylů - chuť, čich, hmat, zrak a sluch. Existenci jakéhokoliv
předmětu si můžeme dokázat jedině našimi smysly. Můžeme je slyšet, vidět, ochutnat,cítit
nebo nahmatat. Kdyby nebylo našich smyslů, neměli bychom ani tušení o existenci lidské
populace a o jakýchkoliv ostatních věcech ve světě.
Naše smysly celý život sbírají informace a ukládájí si je do mozku, proto si
pamatujeme básničky, různé předměty, texty a melodie písní.
U lidí se jako životně nejdůležitější smysly považují sluch a zrak. Kdyby došlo u
některého člověka ke ztrátě smyslu, bylo by to označeno za katastrofu. Ztráta jakéhokoliv
smyslu omezuje člověka a jeho možnosti žít normální život. Za méňě důležité smysly jsou
potom považovány chuťové a čichové schopnosti. Smysly jsou umístěny v mozku. Celý
mozek je chráněn jakousi ,,bariérou“ s kostěnými částmi lebky.
Smysly jsou jakýmsi prodloužením nervové soustavy. Kdykoliv ucítíme jakýkoliv
vjem, dostane se nervovými drahami do mozku. Mozek si každý vjem pečlivě zpracuje a
opět uloží.
-5-
Tajemný svět smyslů
Pět smyslů:
•
Zrak = orgán oko.
•
Sluch = orgán ucho.
•
Chuť = chuťové pohárky v ústech, konkrétně na jazyku.
•
Čich = čichové buňky umístěné v nose.
•
Hmat = mechanoreceptory v kůži.
Další smysly:
•
Vnímání teploty = termoreceptory v kůži.
•
Vnímání gravitačního pole = mechanoreceptory ve vnitřním uchu.
•
Vnímání času = vnímání času je pro krátkodobé časové úseky
( minuty,sekundy...) a pro dlouhodobé časové úseky ( jeden den...).
-6-
Tajemný svět smyslů
2. Zrak
Zrak je nejbohatší z našich smylů. Zrakem přijímáme až 80% veškerých informací
o okolním světě speciálními smyslovými buňkami, které zachycují elektromagnetické
vlnění. Fotoreceptory: tyčinky (černobílé vidění) a čípky (barevné vidění), které jsou
umístěny v sítnici oka. Sama sítnice se skládá z 10-ti vrstev, z kterých 3 tvoří nervové
buňky.
Lidské oko
2.1 Bohatství zraku
Oko lze přirovnat k fotoaparátu, i když je o mnoho složitější. Fotoaparát obrázky
zachycuje obráceně, naše oko obrázky neobrací, vykoná to za něj mozek. Přední část oka
funguje podobně jako skleněná čočka a zornice (panenka) uprostřed duhovky zase jako
clona. Čočka láme sluneční paprsky vstupující dovnitř oka. Čočky mají dokonce i své
kryty – oční víčka. Množství světla, které pronikne zornicí, řídí duhovka. Při velkém
světle duhovku stáhne, aby jí mohlo proniknout jen málo paprsků, naopak v šeru se
duhovka uvolní a umožní zorníci rozšířit se. Panenky se zvětšují také při velkém strachu
nebo silné lásce. Když kočku odneseme ven na slunce a podíváme se jí do očí, má v očích
čárky tenké jako vlas. Když ji odneseme do temné místnosti, začne se jí čárka- zornice
rozšiřovat a zaoblovat, až se zakulatí jako hrášek. Kočka má velmi pružné svaly okolo
panenky. Nám se panenky zvětšují nebo zmenšují méně výrazně.
Oči ale neslouží jen ke sběru různých informací , ze všech živočichů na Zemi se
totiž jenom rasa homo sapiens dokáže nadchnout krásou podzimní přírody či krásně
zelených očí svého milovaného partnera.
-7-
Tajemný svět smyslů
Zrakový nerv umístěný v zadní části oka přenáší vjemy pomocí impulsů do mozku, který
je rozpozná.
Tvar lidského oka připomíná míček. Prostor mezi duhovkou a rohovkou je vyplněn
komorovým mokem, který napomáhá čištění rohovky od choroboplodných zárodků a
nečistot. Bezpečnost očí zvyšuje to, že jsou částěčně ponořeny do kostních důlků v lebce.
Oční důlky jsou vystlány tukovou vrstvou, která tlumí otřesy a vytváří zvlhčený povrch, v
němž se může oční bulva snadno otáčet.
Zrak je jeden z nejcitlivějších orgánů člověka a tak se skládá z mnoha částí, které
ho chrání. Oční důlek je vystlán měkkou tkání, která chrání oči při pádu. Přední část bulvy
a vnitřek víček je pak pokryt průhlednou blánou (spojivkou). Ta se neustále koupe v slzách
při každém mrknutí ze slzných žláz v koutku oka. Dospělý člověk mrkne jednou až dvakrát
za vteřinu. Když se vše vypočítá vyjde nám, že přibližně asi 25 minut denně hledíme do
tmy. Novorozenci naopak vůbec nemrkají, začínají mrkat až teprve v 6-ti měsících.
Roztáhlá panenka na světle a stáhlá panenka v šeru.
2.2 Jemné nastavení zraku
Na předním povrchu oční čočky najdeme zřítelnici, zornici či oční panenku. Její
barva je vždy černá, protože jde vlastně o otvor, který vede do tmavé centrální části oka.
Dopadající světelné paprsky navádí k centru nejprve rohovka, a potom je přesněji zaostřuje
oční čočka, aby nakonec na světlocitlivém povrchu sítnice vznikl zřetelný a ostrý obraz.
Čočku udržuje na jejím pravém místě až na 70 jemných vazů, takzvaných řasnatých
tělísek. Ta vystupují z jejích okrajů jako jemná postranní vlákna, udržující napjatou
pavoučí síť. Na druhé straně jsou tyto vazy svalem připojeny k cévnatce. Je-li oko v klidu,
pak řasnatá tělíska táhnou za okraje čočky a zplošťují jí. Za tohoto stavu je schopná čočka
soustředit se do ohniska ostrého vidění.
-8-
Tajemný svět smyslů
Pro zobrazení blíže umístěného objektu ovšem musí být čočka vypouklejší. Aby se
toho dosáhlo, musí se svaly stáhnout dovnitř, čímž ve chvíli uvolní napětí vazů a dovolují
čočce získat tu nejostřejší podobu.
Normální oko může zaostřovat na předměty až do vzdálenosti 15 – 17 centimetrů.
Oční čočka je také složena z několika vstev, jako třeba cibule. Každá z nich
přispívá k lomu světelných paprsků. Dohromady vytváří jemný efekt. Během života ale
stále přibývají nové vrstvy, zatímco staré postupně začnou tvrdnout a vytvářet tvrdou a
nepoddajnou kůru. S přicházejícím stářím se tedy vzdálenost vzdaluje. To je jeden z mnoha
důvodů, proč starším lidem při čtení novin nestačí ruce.
2.3 Kde je oko nejcitlivější
Nejcitlivějším místem v oku je žlutá skvrna, která se nachází v sítnici vpravo od
středu. Žlutá skvrna vytváří mělkou prohlubeninu, která je doslova nacpána čípky. Nad
touto malou oblastí se buňky odsouvají stranou, a dovolují tak světelným paprskům
neomezovaný přístup k buňkám. Díky tomu zde vzniká oblast nejostřejšího vidění.
Směrem od jamky na všechny strany pomalu množství čípků klesá. Když jsme
nejdál, jak to jde, tedy na okraji sítnice, nenajdeme tam žádný čípek, najdeme tam pouze
tyčinky. Tyčinky umožňují periferní vidění. Čípky a tyčinky poskytují oku velký rozsah
citlivosti.
Hned vedle žluté skvrny je také oblast, kde se spojují nervová vlákna oka. V místě,
kde prochází sítnicí, nejdou žádné senzorické buňky. Tím tedy vzniká slepá skvrna. Slepá
skvrna je místo na sítnici, kde nelze zobrazit žádný obraz.
-9-
Tajemný svět smyslů
Obraz a popis oka.
2.4 Dalekozrakost
Když oko vytváří obraz blízkých předmětů až za sítnicí, jedná se o dalekozrakost
cizím, slovem hypermetropie. Dalekozrací lidé proto při čtení bez brýlí umísťují text co
nejdále od oka. Dalekozraké oko má buď čočku s malou lámavostí, nebo je oční koule
příliš krátká. Ve stáří se i původně zdravé oko stává dalekozrakým. Oční svaly ochabnou a
ztrácejí schopnost dostatečně zakřivit oční čočku. Dalekozrakost se odstraňuje vhodnou
spojkou, která zajistí, aby se paprsky z blízkých předmětů sbíhaly přesně na sítnici a
vytvořily na ní ostrý obraz.
Dalekozraké oko s brýlemi. Dalekozraké oko.
2.5 Krátkozrakost
U krátkozrakého – myopického - oka se obraz vzdálených předmětů vytvoří už před
sítnicí. Blízké předměty se zobrazují na sítnici ostře, proto mohou krátkozrací lidé běžně
číst a psát i bez brýlí. Krátkozraké oko má buď čočku s velkou lámavostí, nebo je oční
-10-
Tajemný svět smyslů
koule příliš dlouhá. Krátkozrakost se odstraňuje vhodnou rozptylkou, která rozšíří svazek
paprsků tak, aby se sbíhaly na sítnici a vytvořily na ní ostrý obraz vzdálených předmětů.
Krátkozraké oko s brýlemi.
Krátkozraké oko.
Brýle opravují zrakové vady. Historie brýlí začala průhledným drahokamem u císařova
oka. Jednalo se o požár v Římě za vlády císaře Nerona. V noci, kdy celé město hořelo, vyšel
Nero se svými dvořany na pahorek nad městem a obdivoval ohnivé moře. Aby měl požitek
dokonalejší, přikládal si k očím broušený drahokam jako brýle.
První skutečné brýle z broušených skel se začaly vyrábět v Itálii ve 13. století.
Brýle to byly nepohodlné, drahé a těžké.
První brýle.
Kolem oka je 6 párů očních svalů, které pohybují bulvami a řídí směr oka tak, že
obě oči hledí shodně. Když oční svaly ochabují, stáčí se oko do strany, dítě šilhá. V tomto
případě se používají cvičné brýle. Zdravé silné oko se zakryje černým sklíčkem, druhé oko
se musí tužit- tím se oční svaly posílí a šilhavé oko se vyrovná.
-11-
Tajemný svět smyslů
Eskymáci v polárním létě si vyráběli
takzvané eskymácké brýle. Byla to dřevěná
destička s vyříznutými škvírkami přesně proti
zorničce. Do oka vnikalo jen málo světelných
paprsků. Prudké slunce, sníh a led, to bylo příliš
světla pro jejich zrakové tyčinky a čípky.
Eskymák s eskymáckými brýlemi.
A jak je to s barvou očí? V duhovce je pigment, který ji zbarvuje. Dává jí rezavou,
hnědou nebo černou barvu. Mnoho lidí má však modrou nebo šedou barvu. V modrých
nebo šedivých očích je pigmentu v duhovce velmi málo. Dochází tu k lomu světla. Temná
barva prosvítá duhovkou a duhovka je pak světle modrá nebo šedivá.
-21-
Tajemný svět smyslů
3. Sluch
Sluch je schopnost vnímat zvuky, která je společná všem vyšším živočichům, kteří
jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem sluchem. Sluch je druhým nejdůležitějším
smyslem.
3.1 Hlemýžď je vším
Když nasloucháme, znamená to, že boltce zachycují zvukové vlny či nepatrné
změny tlaku a posílají je zvukovodem dále do středního ucha, kde rozkmitávají bubínek.
Středoušní kůstky pak vibrace zvyšují a posouvají je dál do vnitřního ucha a tekutiny
hlemýždě.Tady probouzejí řasnatá tělíska, které jsou součástí mozkového centra. Vibrace
se mění na impulsy a jsou rozpoznány ve spánkové části mozku. Zatím co zvířatům stačí
hýbat boltci, aby rozpoznala, odkud zvuky přicházejí, člověk musí otáčet hlavou. Pokud se
však zvuk dotkne nejprve jednoho ucha a pak druhého, mozek zpoždění zaznamená.
Tady probouzejí řasnatá tělíska, které jsou součástí mozkového centra. Vibrace se
mění na impulsy a jsou rozpoznány ve spánkové části mozku. Zatím co zvířatům stačí
hýbat boltci, aby rozpoznala, odkud zvuky přicházejí, člověk musí otáčet hlavou. Pokud se
však zvuk dotkne nejprve jednoho ucha a pak druhého, mozek zpoždění zaznamená.
Popis ucha.
-13-
Tajemný svět smyslů
3.2 Smysl pro rovnováhu
Díky uším se orientujeme v prostoru a umíme určit polohu těla. Ve vnitřním uchu,
nedaleko hlěmýždě, jsou tři propojené polokruhovité kanálky ve tvaru písmene C naplněné
kapalinou. Ve vydutém místě na spodlině každého z nich jsou smyslové vlásky ponořené
do rosolu. Při každém pohybu hlavou tlačí tekutina v kanálcích na rosol a ohýbá vlásky,
což vede k vyslání impulsů do mozku. Podle toho, kolik kanálků je podrážděno, dozví se
řídící centrum, kam je hlava nakláněna. Elipsovitý a kulovitý váček propojený s kanálky
pak pomáhá k udržení rovnováhy. Aby však smysl rovnováhy skutečně fungoval, pouhé uši
nestačí. Mozek přijímá neustálý proud informací z tlakových receptorů v chodidlech, z očí
a také ze svalů či kloubů. Hodně lidí trpí závratí. Jde o subjektivní vjem neskutečného
pohybu, který je vlastně nemocí rovnováhy.
Kostěný labyrint v uchu.
3.3 V nitru ucha
Ucho má tři jasně oddělené části s přesně určenými funkcemi. Jsou to zevní, střední
a vnitřní ucho. Jejich funkce umožňují zpracování zvukových signálů ve vzájemné
návaznosti.
Zevní ucho zachycuje a shromažďuje zvukové vlny a prostřednictvím středního
-14-
Tajemný svět smyslů
ucha je přenáší do vnitřního, tam se pak přemění na elektrické nervové signály. Jedinou
viditelnou částí ucha je ušní boltec, který svádí zvukové vlny do zevního zvukovodu.
Boltec a zevní zvukovod dohromady tvoří zevní ucho. Vnější ucho zvyšuje citlivost
sluchové soustavy vůči určitým zvukovým frekvencím, užívaných nejčastěji v běžné řeči.
Svým zakřivením, které připomíná trubkovité hudební nástroje, pomáhá lokalizovat, odkud
zvuky přicházejí.
3.4 Když ztrácíme sluch
Naše uši jsou dokonalými nástroji, schopnými velmi citlivě rozpoznat a analyzovat
nejrůznější zvukové signály. Zhoršení sluchu je jedním z nejčastějších průvodních jevů
stáří, ale nejsou před tím chráněni ani lidé mladší. Jednou z příčin snížené schopnosti
vnímat zvuky může být nadměrné množství ušního mazu ve zvukovodu. Ušní maz se tvoří
uvolňováním se z mazových žláz. V tomto případě se ale dá problém řešit jednoduchou
léčbou pomocí proplachem teplou vodou nebo použitím prostředků schopných maz
rozpustit.
Horší problém ovšem je, když dojde k protržení membrány bubínku nebo její velké
natažení v důsledku náhlého zvukového signálu nebo jiného fyzického šoku. Drobné
otvůrky v membráně zarostou a není potřeba nějaký lékařský zákrok Závažnější jsou jizvy
způsobované v některých případech středoušními záněty. Rozšáhlejší zjizvení snižuje
citlivost bubínkové blány, a jedinou účinnou lečbou v tomto případě může poskytnout jen
plastický chirurg, který vytvoří membránu novou.
-15-
Tajemný svět smyslů
Bubínek v uchu.
-16-
Tajemný svět smyslů
4. Život také chutná
Naši předci by si život bez čichu a chuti vůbec nemohli představit. Pro přežití v
divoké přírodě byly tyto smysly stejně důležité jako zrak a sluch. Dnes je tomu jinak.
Slouží jen k výběru a posouzení jídla, pití a někdy také partnera. Je známo, že mnoho
zvířat se při výběru sexuálního druha řídí čichem. Také lidé se s touto schopností rodí.
Novorozenci například poznávají svou matku i podle vůně, ale postupem času u většiny z
nás schopnost otupí. Jsou však i vyjímky. Například zpěvák Dalibor Janda, kdysi přiznal,
že pro něho vůně hraje důležitou roli při vybírání partnerky. Na čichové vjemy však sázejí
více ženy. Podle nedávno zveřejněných výzkumů máme totiž mnohem citlivější nos než
naše protějšky. Čím odlišnější je prý vůně muže od té naší vlastní, tím více je lákavá.
Člověk dokáže odlišit mnohem více pachů než zvuků. Vědci to odhadují na několik
tisíc. Přesto je pro ně velmi složité vysvětlit, co se vlastně přesně děje, když něco cítíme.
Je pouze známo, že v oblasti nosní dutiny jsou uložena nervová zakončení opatřená
jemnými chloupky, která slouží jako past na zápachy. Badatelé se proto domnívají, že
chemické látky vdechnuté společně se vzduchem jsou rozpuštěny slizem obalujícím
chloupky. Ty reagují a vyšlou signály přes čichové buňky k příslušným nervovým vláknům
a nakonec do limbického systému v koncovém mozku.
Určitě jste si všimli, jak krásně voní v létě louky po dešti, že právě uvařená kuřecí
polévka voní daleko silněji než kousek studeného masa na talíři nebo že srst zmoklého psa
je cítit poměrně z dálky. Horko a vlhko totiž napomáhají uvolňování chemických částeček
do vzduchu. Jak však ale zachytíme jemné rozdíly mezi vůněmi, je stále záhadou, protože
všechny čichové buňky reagují naprosto stejně. Staleté výzkumy nám tedy alespoň
dovolují rozdělit to, co cítíme, do šesti základních druhů: vonný, ovocný, hnilobný,
kořeněný, zápach spáleniny a pryskyřice. Smysl čichu je zároveň obdařen pamětí. I
chvilkový zápach může vyvolat různé, třeba dávno zapomenuté události nebo emoce.
Jen málokterá žena nepoužívá nějaký parfém. Uvědomily jste si ale, že jej samy na
sobě necítíte? Je to tím, že jste se už adaptovaly(přizpůsobily). Odborníci totiž tvrdí, že
jsou-li čichové buňky dlouhodobě ovlivňovány stejnými částečkami, přestanou vysílat
signály do mozku. Proto lidé, kteří chovají doma kočky, jejich přítomnost necítí, ale
návštěva ano.
-17-
Tajemný svět smyslů
Můžeme se také ptát, jak vlastně fungují osvěžovače vzduchu. Ve skutečnosti vůbec
neodstraní nepříjemné zápachy, ale pouze je zamaskují. Je to stejné, jako když si pusíme
rádio, abychom neslyšeli ruch z ulice.
Vůně mohou velmi významně ovlivnit nejen fyzično člověka, ale i jeho psychiku.
Všechny ty vonné tyčinky, kadidla, purpury a vánoční františky měly původně za cíl
povznést lidského ducha. V poslední době se hodně rozšířily nejrůznějsí keramické
lampičky, které se plní oleji. Nejenže zaplaví byt příjemným aroma, ale posunou duši
žádoucím směrem.
-18-
Tajemný svět smyslů
5. Chuť
O chuti toho víme poměrně více než o čichu. Podobně jako čich je také naše chuť
závislá na rozpoznávání chemických látek, tentokrát však musí být rozpuštěny slinami v
ústech a zaznamenány chuťovými pohárky na jazyku, patře a v krku. Chuťových pohárků
má člověk 500-10000. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělý. Chuťové
receptory rozpoznávají slané, hořké, sladké, kyselé a podle nových výzkumů i tučné a
vápníkové. Když je něco slané, víme to okamžitě, protože sůl se ve vodě dobře rozpouští.
Zjistit chuť suchých jídel však chvilku trvá. Právě tak jako čichové buňky jsou i chuťové
pohárky všechny stejné, v různých oblastech jazyka jsou ovšem jinak seskupeny. U zvířat
už byly objeveny proteiny sloužící jako receptory sladkosti a hořkosti. Je tedy možné, že
jsou uvolňovány v určitých množstvích na různých místech lidského jazyka. Důkazem
toho by mohla být i zkušenost ze západní Afriky. Roste tu ''zázračné'' ovoce, které umí
změnit kyselá jídla na sladká. Pravděpodobně za to vděčí obsahu proteinu, který při styku s
kyselinami ovlivňuje vjem chuťových pohárků.
K rozpoznání chuti potřebujeme i zrak. Snadno si třeba můžeme splést
pomerančovou šťávu s grapefruitovou, pokud ji nevidíme a nemůžeme se předem připravit
na její chuť. Často slyšíme, že jíme, abychom žili. Je to ovšem pravda. Jídlo může být
opravdovým potěšením všech smyslů. Centrum vnímaní chuti se nachází v temenním
laloku mozkové kůry. Ta je ovlivněna nejen složením jídla, ale také jeho teplotou (teplá
limonáda), konzistencí (mokrý chléb), vzhledem, předchozím vjemem, ale především vůní.
Chuť je totiž velmi úzce spjata s čichem.
-19-
Tajemný svět smyslů
Jazyk s rozdělenými chutěmi.
5.1 Po stopách chuťových pohárků
Pro papily na horním povrchu jazyka je charakteristické, že obsahují velké
množství chuťových pohárků. Není to ovšem jediná část v ústní dutině, kde jsou k
nalezení. Vyskytují se také v hrtanové příklopce, na měkkém patře a na čípku i hrtanu.
Některé z nich sídlí dokonce i v slizniční výstelce horní části jícnu, a tak nám umožňuje
vnímat chuť potravy ještě při polykání.
5.2 Různorodé papily
Povrch jazyka hostí papily hned ve čtyřech podobách. Najdeme tu papily nitkovité,
listové, houbovité a ohraničující.
-20-
Tajemný svět smyslů
Nejvíce papil je nitkových neboli kónických, uspořádané ve zcela pravidelných
řadách probíhajících souběžně s centrální jazykovou rýhou. Některé z těchto papil mají
jednoduchý kuželovitý tvar, avšak vrcholky jiných jsou jakoby nakadeřené dalšími, ještě
jemnějšími výběžky. Povrchový kryt jazyka tvořený papilami věrně kopíruje všechny
proměny i nepravidelnosti jeho povrchu. Vnější buněčné vrstvy se také trvale a postupně
mění v mrtvou, ztvrdlou slupku. Bílé zbarvení nebo povlaky jazyka, které jsou často
symptomem chorobného procesu v kterékoli části těla, způsobují šupiny nitkovitých papil
spolu s bílými krvinkami.
Hlavním úkolem nitkovitých papil je tvořit brusný kryt jazyka. Lížeme-li jazykem
třeba bolavé místo nebo drobné poranění kůže, pak právě nitkové papily působí známé
čistící účinky.
Chuťové papily.
5.3 Vnímání chuti
Všechny tři zbylé typy papil se již ale skutečně podílejí na vnímání nejrůznějších
chutí, a proto také jsou v jejich povrchních vrstvách zanořeny nesčetné chuťové pohárky.
Mezi přední (patrovou) a zadní (hltanovou) částí jazyka je v podobě písmene V, se špičkou
směřující k hltanu, uspořádáno dvanáct vypouklých, ohraničujících papil. Při velkém
zvětšení vypadají podobně jako okrouhlý ochranný hradní val s hlubokým příkopem a
příkrým náspem. Na dně příkopu jsou buňky žláz, které produkují vodovitý hlen
obklopující chuťové pohárky. Těchto pohárků je na každé z ohraničujících papil kolem
dvou set padesáti. Ve stáří jich ale značně ubývá. Staří lidé jich mají asi o polovinu méně,
než v mládí.
-21-
Tajemný svět smyslů
Více papil než ohraničujících je papil houbovitých, které svým tvarem opravdu
připomínají houby a jsou roztroušeny po celém povrchu jazyka. Nejvíce na hrotu a po
stranách.
5.4 Hrubý povrch jazyka
Když vyplázneme jazyk před zrcadlem, uvidíte v něm patrovou část jazyka. Zadní
část jazyka, tu kterou v zrcadle nevidíme, je část hltanová. Na viditelné části jazyka nás
upoutá její hrubý, jakoby manšestrový povrch. Naopak spodní strana je pokryta pouze
tenkou, slizničnatou membránou, volně přichycenou ke svalům umístěným pod ní. Jinak se
jí také říká uzdička.
Horní povrch patrové části jazyka pokrývají papily. Jsou to právě tyto papily, které
způsobují jazyku drsný vzhled. Jsou rozmístěny po celém povrchu patrové části jazyka, až
po ohraničující papily. Část hltanová, která začíná za ní, má zcela jiné uspořádání.
Hltanová část jazyka.
Ohraničující papily.
Popis jazyka.
-22-
Patrová část jazyka.
Tajemný svět smyslů
6. Čich
Čich je jeden ze smyslů. Je to schopnost vnímat chemikálie rozpuštěné ve vzduchu
nebo ve vodě. Tento vjem se pak označuje jako vůně. Čich velmi úzce souvisí s chutí, i
jejich receptory jsou si podobné, u nižších živočichů tyto orgány zcela splývají.
6.1 Jak moc je důležitý čich
Nos používáme bezpochyby každý den.
Žena s květinou.
Přestože bychom čich při některých pokusech z chemie či
návštěvě benzínové pumpy raději neměli, určitě každý musí
uznat, že ho potřebujeme. Vždyť jaký by byl život bez
možnosti vnímat vůně bylinek, koření, vonných květin či
připravujícího se jídla, které chystá mamka či kuchařky ze
školní jídelny?
Když si to tak vezmete, i některé méně příjemné
zápachy je dobré cítit. Například když se nám začne pálit
topinka, je sice často pozdě, ale mnohdy se dá po
dokonalejší úpravě sníst. Pokud se s tím už opravdu nedá nic dělat, je každopádně čich
většinou to první, co nás upozorní na naši nedbalost...A stejně tak je to i s únikem plynu přestože nemáme tak skvěle vyvinuté čichové ústrojí jako třeba psi, pokud si zápachu ve
vzduchu včas všimneme, dá se předejít i pohromě!
Každý z nás si už určitě zažil, jak je nepříjemné, když dostane rýmu. Nejenom že
má zalehlé uši a zacpané dutiny, ale také vůbec nic necítí. Svět mu hned také připadá
podezřele jiný – věci, na které jsme každý den zvyklí, vůbec cítit nemůžeme, a tak si
připadá něčím... ochuzený? I když třeba vnímání jinými smysly, zrakem nebo sluchem,
registrujeme lépe, musíte sami přiznat, že čich je také nepostradatelný a život bez něj by
byl opravdu mnohem chudší!
6.2 Vzduch sám nevoní
Kdybychom našli na planetě Zemi místo se skutečně čistým vzuchem, zjistili
bychom, že vůbec nic necítíme. Teprve, obsahuje-li ovzduší třeba rozprášené parfémy,
-23-
Tajemný svět smyslů
zasáhne vůně náš nos. Čichání není teda nic jiného, než vnímání určitých chemických
látek. Čím více jich vzduch obsahuje, tím je vůně silnější.
6.3 Čich u živočichů
Citlivost čichu je u různých druhů živočichů dosti rozdílná. Velmi dobrý čich mají
motýli, žraloci a šelmy- psi mají možná nejostřejší čich ze všech živočichů. Slouží jim k
orientaci v prostoru, rozpoznání teritoria, vystopování nepřítele, nalezení kořisti i
vyhledání partnera. Naopak primáti, včetně člověka, mají čich poměrně slabý, u verlyb
čichový orgán zcela chybí.U savců je čichovým receptorem nažloutlá a bohatě prokrvená
sliznice, v níž jsou uložena nervová zakončení (čichové buňky). Do této sliznice ústí velké
množství hlenových žlázek, které ji udržují stále vlhkou. Během dýchání prochází vzduch
přes čichové buňky, které reagují na molekuly látek rozpuštěných ve vzduchu. Vzruchy z
nich jsou vedeny do mozku, kde vzniká čichový vjem.
6.4 Lidský čich
Povrch čichové sliznice u člověka je pouze asi 4 cm² , kdežto u psa dosahuje
velikosti i 150 cm². Čichová sliznice se nachází v horní třetině nosní přepážky, části horní
skořepy a stropu nosní dutiny. Vlastními receptory čichu jsou bipolární neurony. Čich má
schopnost adaptace. Lidský čich je velmi citlivý na thioly přidávané do zemního plynu.
Citlivost čichu se u různých lidí liší. Obecně mají ženy citlivější čich než muži, ale
tato citlivost kolísá v závislosti na menstruačním cyklu. Jednotlivé pachy jsou lidmi
vnímány pozitivně nebo negativně, přičemž toto posuzování je dosti podobné u všech lidí
na světě.
Postižení, při němž člověk ztratí čich, se označuje jako anosmie. Dochází k ní např.
po zranění hlavy, v důsledku virózy nebo vlivem působení toxických látek.
-24-
Tajemný svět smyslů
7. Hmat
Hmat je tradičně řazen mezi pět lidských smyslů. Ve skutečnosti je hmat spíše
soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů v kůži umožňují získávat
informace z bezprostředního okolí. Hmat zahrnuje vnímání: dotyku, tlaku, bolesti, chladu,
tepla, vpichu, vibrací a mnoho dalších. Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s
různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka,
naopak nejméně je jich na zádech. Slepí lidé nemohou číst zrakem, proto se učí zvláštní
abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo. Body nahmatávají špičkami prstů.
Špička prstu- nejcitlivější místo hmatu.
7.1 Příjemné dotyky
Pokožka je velmi citlivá na
Masáž.
dotek.
Asi sotva najdeme člověka,
který by nemiloval jemnou masáž
ramen či chodidel. Nejde to však jen
o příjemné pocity. Odborně
provedená masáž povzbuzuje krevní
oběh, upravuje činnost srdce i ledvin,
vyhlazuje pokožku a zvyšuje pružnost kloubů. Odstraňuje také psychickou únavu či napětí.
V těhotenství, mestruaci, chorobách srdce či pokožky bychom však měli být opatrní.
-25-
Tajemný svět smyslů
7.2 Tajnosti kůže
Kůže je asi 2mm silná vrstva. Kůže je tělní pokryv obratlovců. Pokrývá tělo a
odděluje tak vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí. U většiny savců je z větší
části pokryta ochlupením(někdy tzv. srstí). Plocha kůže u dospělého člověka dosahuje 1,6
až 1,8 m², a to z ní dělá největší orgán lidského těla. Hmotnost kůže představuje 7%
celkové tělesné hmotnosti.Na lidskou hlavu a krk u běžného zdravého člověka připadá
přibližně 11 % kůže, na trup 30 %, na horní končetiny 23 % a na dolní končetiny asi 36 %
celého povrchu kůže. Síla(tloušťka) lidské kůže se mění od 0,4 do 4 mm(záda). Nejtenčí
kůže člověka je na očních víčkách, penisu a také na vlasové části hlavy.
Detail lidské kůže.
7.3 Vrstvy kůže
Kůže se skládá ze tří základních částí, pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožka:
Pokožka je tvořena mnoha vrstvami buněk dlaždicového epitelu. Horní vrstvy kůže
neustále rohovatí, odumírají a odlupují se. Je to způsobeno tím, že buňky v horních
vrstvách pokožky se postupně více a více vzdalují od zdroje krve a živin, takže pozvolna
degenerují, naplňují se keratinem(rohovinou) a odumírají. Celá pokožka se obmění asi za
tři týdny. Za celý život se z člověka oloupe asi 18-22kg mrtvých buněk kůže. Buňky ve
spodních vrstvách kůže se neustále dělí a vytlačují starší buňky k povrchu. Součástí
spodních vrstev pokožky je také pigmentové barvivo, které chrání tělo před škodlivými
účinky UV-záření. Neobsahuje žádné kapiláry(vlásečnice) a většinu živin získává ze škáry.
-26-
Tajemný svět smyslů
Škára:
Druhou vrstvou kůže je škára, pevná a pružná vazivová vrstva kůže. Je tvořena sítí
kolagenových a elastických vláken. Na hranici pokožky a škáry se nacházejí škárové
papily, ve kterých jsou kapilární sítě a nervová zakončení. Za účelem dosažení větší
plochy, kterou do pokožky pronikají živiny, jsou papily silně zvlněné a právě jim vděčí
člověk za otisky prstů, které zkoumá daktyloskopie. Ztráta pružnosti škáry je přirozeným
projevem stárnutí - kůže se uvolňuje a skládá do záhybů a vrásek.
Nervová tělíska:
•
Meissnerova tělíska(hmatová) - čidla dotyku.
•
Krauseova tělíska - receptory chladu.
•
Ruffiniho tělíska - receptory tepla.
Ve škáře však nalezneme ještě další části, které mění vzhled a vlastnosti naší
pokožky. Jsou tady kožní a mazové žlázy a také vlasové cibulky.
Kožní vazivo:
Podkožní vazivo je vrstva kůže pod škárou. V různých místech obsahuje více či
méně tukových buněk, které slouží jako zásobárna energie a jsou v nich rozpuštěny
vitamíny A, D, E a K. V podkožním vazivu se nachází Vater-Paciniho tělíska, která jsou
receptory tlaku a tahu. Funkcí podkožního vaziva je izolovat a chránit svaly a nervy.
Podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost celého těla. U žen bývá tato vrstva silnější.
Řez kůží.
-27-
Tajemný svět smyslů
7.3 Braillovo písmo
Braillovo slepecké písmo je speciální druh písma určeného pro nevidomé
slabozraké a se zbytky zraku. Funguje na principu plastických bodů vyražených do papíru,
které čtenář vnímá hmatem. Písmo je pojmenováno podle francouzského učitele Louise
Brailla, který poté, co v dětství ztratil zrak, v patnácti letech vytvořil toto písmo úpravou
francouzského vojenského systému umožňujícího čtení za tmy.
Slepec, který čte Braillovo písmo.
7.4 Louis Braille- životopis
Napodobenina Louise Brailla.
-28-
Tajemný svět smyslů
Louis Braille se narodil 4. ledna 1809 a zemřel 6. ledna 1852. Byl vynálezce
takzvaného Braillova písma, systému psaní pro nevidomé. Braille se narodil v městečku
Coupvray blízko Paříže ve Francii. Jeho otec Simon-René Braille byl sedlář. Ve věku tří let
si Louis poranil levé oko šídlem z otcovy dílny. Dostal infekci, která se přenesla i na pravé
oko a postupně oslepl. V deseti letech dostal stipendium na studium v Královském institutu
pro slepou mládež v Paříži. Hrál na varhany a později se stal profesorem na tomtéž ústavu.
Děti se zde učily číst pouze rozeznáváním vystouplých písmen hmatem. Když mu bylo
třináct, vynalezl systém vyražených(vystouplých) bodů. Charles Barbiera de la Serre
navštívil školu a přinesl s sebou již nepoužívaný vojenský systém nočního psaní. Vojenský
systém byl vytvořen pro vojáky, aby mohli přijímat rozkazy i za tmy. Byl založen na
dvanácti bodech. Braille jej zdokonalil a nakonec použil bodů pouze šest. Louis Braille
vydal v roce 1829 svou první knihu pro nevidomé a v roce 1837 Braille zdokonalil psaní
přidáním znamének pro zápis matematických symbolů a hudby. Braille zemřel na
tuberkulózu. Pohřben byl v Paříži.
-29-
Tajemný svět smyslů
8. Závěr – jak škodíme smyslům
Na závěr bych vás chtěla seznámit s tím, jak si lidé s potěšením škodí svým
smyslům.
Četba v šeru v ložnici je balzámem pro duši, ale nikoli pro oči, které se ve velkém
šeru velice namáhají. Zraku vadí kouř i prach. Když podrážděné oči pálí, píchají a slzí,
uleví jim výplachy heřmánkem nebo světlíkem. Velmi zvláštní moc pro zlepšování vidění
má mrkev. Vitamín A totiž podporuje práci tyčinek v oku. Také zelí a další druhy listové
zeleniny jsou dobrou prevencí proti onemocnění očí.
Chuť nám kazí infekce a hlavně kouření. Jistě jste si už někdy všimli, že při
silném nachlazení nemáte ten pravý požitek z jídla. Je to proto, že chuť je velmi úzce
propojena s čichem. Dlouholeté kouření určitě nezabrání tomu, abychom rozpoznali, co je
kyselé, sladké, hořké či slané, ale pouze je ochabí drobné nuance těchto chutí.
Kouření však neškodí jen čichu a chuti, výrazně negativně ovlivňuje i hmat,
protože škodí cévám. Také už vám někdy ''zdřevěněla'' ruka? Mohlo za to nedokrvení
končetiny, které může mít příčinu v obyčejném přeležení, ale také v chorobách krevního
oběhu.
K těm přispívají tradice naší kuchyně. Ta spočívá v cukrech, tucích nebo masných
výrobcích, místo ryb, zeleniny a ovoce. Proti krevním sraženinám se pak můžeme bránit
cibulí nebo česnekem. Ani sluch přísliš nešetříme. Neriskujeme ho jenom častými
návštěvám hlučných diskoték, ale rovněž obyčejné poslouchání mp3, televize nebo rádia
několik hodin denně. Také práce v rušné kanceláři může být škodlivá.
Žena, která kouří cigaretu.
-30-
Tajemný svět smyslů
Jemným čichem znalce parfémů se nemůže rozhodně pochlubit každý. A už ne
vůbec kuřáci. Je dokázáno, že tabák tento smysl otupuje. Dokonce i příliš dlouhý pobyt v
zakouřeném prostředí má negativní vliv na čich. Kouř dráždí vlákna čichových buněk a po
letech je ničí. Čich se samozřejmě také zhoršuje, když žijeme v městě s továrnami, ale také
se zhoršuje stářím. To je spojeno s vysycháním slinných žláz.
Lidské ucho je schopné zaznamenat spadnutí špendlíku stejně jako start letadla.
Takový vjem o síle 130 dB( decibelů) však může být nebezpečný. Poškození sluchu lze ale
také utrpět, stýkáme-li se každý den s velmi hlučnou automobilovou dopravou. Silniční ruch
dosahuje až 90 dB a už 100 dB může ucho vnímat jako silně bolestivé.
Když má stupnice hluku 0 dB neslyšíme vůbec nic, protože 0 dB je náš práh
slyšitelnosti. Máte-li někdy večer intimní chvilku s vaším přítelem a svůdně vám šeptá do
ucha, vysílá vám do ucha 30 dB. Jdeme-li na procházku přírodou můžeme slyšet, jak
krásně zpívají ptáci. Ptáci, vydávající ze svého hrdla zpěv, vám posílají do ucha 50-60 dB
hluku. Každý den si s někým povídáme třeba o zážitcích, nebo co budeme zrovna ten den
dělat. Při normálním rozhovoru vysíláme 60-65 dB. Určitě každý z nás doma někdy
uklízel. Když vysáváme, víme, jaký je to hluk. Když chceme někomu něco říct musíme
křičet, aby nás ten dotyčný slyšel. Zapnutý vysavač vysílá 70 dB. Každý den se také
potkáváme se silničním ruchem. Chodíme nakupovat, navštěvujeme své přátele a blízké.
Při velmi silném silničním ruchu auta vytvářejí až 90 dB, což nemusí už naše ucho snést, a
bude tento hluk brát jako velice bolestivý.
Nejvíce hlučným žánrem hudby je rock. Všude ty basové kytary, bubny, to všechno
velmi ohrožuje náš sluch. Při rockovém konzertě se nám do ucha dostává až 120 dB, což je už
opravdu hodně. U některých lidí by jejich ucho takový hluk nesneslo. Mnoho lidí v této době
cestuje. Mnoho lidí jezdí autem, autobusem, lodí, ale také i letadlem. Když stojíme poblíž
startujícího letadla, je to opravdu velice nebezpečné, a takový hluk by mohl vést až k úplnému
ohluchnutí. Startující letadlo má až neuvěřitelných 130 dB, což je velmi blízko našeho prahu
bolesti. Náš práh bolesti se pohybuje kolem 140 dB. Kdyby naše ucho zaregistrovalo větší
hluk než 140 dB, člověk by ohluchl. Takový hluk už naše ucho opravdu nesnese.
-31-
Tajemný svět smyslů
Rockový konzert a startující letadlo – velký výskyt vysokého hluku, nebezpečného
pro naše uši.
Tak, tímto pro mě velice zajímavým závěrem jsem ukončila svoji absolventskou
práci. Musím říct, že mě práce na této absolventské práci velice bavila a zase o něco mi
zdokonalila vědomosti o lidských smyslech. Dávat všechny informace dohromady mi dalo
docela zabrat, ale nakonec jsem to zvládla a troufnu si říci, že je to na výsledku znát. S
výsledkem jsem velmi spokojená.
Je mi také ale ovšem jasné, že se moje absolventská práce nemusí líbit všem.
Myslím si ale, že by každý měl vědět, jak vlastně funguje jeho tělo. Vždyť v téhle době
skoro nikdo nezná sám sebe, ani ho to nezajímá. Raději bude sedět doma a hrát nějaké
počítačové hry, než aby si vzal knížku a něco si přečetl.
Já se o lidské tělo zajímám velmi ráda, všechno je to zajímavé a občas se dozvím
věci, které by mě ani nenapadly a občas mě i poučí. Z článku „Jak škodíme smyslům“ jsem
se dozvěděla mnoho zajímavých věcí. Poučil mě o tom, co nemám dělat, abych neničila
sama sebe a své smysly, ale abych naopak svým smyslům napomáhala ke správnému
-32-
Tajemný svět smyslů
fungování a tím zajistila, že se mi s nimi v budoucnu nic závažného nestane. Proto jsem
dělala tuto absolventskou práci s radostí.
-33-
Tajemný svět smyslů
Seznam literatury
Kniha:
Lidské tělo, Mgr. Jaroslav Hořejší, René Prahl, 2.vydání, Bratislava: GEMINI,
1992
Časopisy:
Žena a život: časopis pro ženy, Praha: BAUER MEDIA v.o.s
(Časopis Žena a život, jsem dostala od paní učitelky ve formě výstřižků na dané téma mojí
absolventské práce Tajemný svět smyslů . Omlouvám se, ale bohužel jsem nemohla z výstřižků vyčíst jaké je
to vydání a kdy bylo vytisknuto. Na výstřižcích byl pouze vytisknutý název časopisu.)
Internetové stránky:
http://www.alik.cz
http://www.google.cz
http://www.google.cz-obrazky
http://www.wikipedie.cz

Podobné dokumenty