Kepk.. - Gymnázium Jana Keplera

Četař Kepka míří na
opušťák
ANEB DVA ROKY V ZELENÉM ZA SOCIALISMU
Eliška Horáková
GYMNÁZIUM JANA KEPLERA
2016
Prohlášení:
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním dílem, které jsem vypracovala zcela sama.
Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem v práci čerpala či citovala, jsou uvedeny v
seznamu zdrojů.
Zdiby, 14. 2. 2016
2
Poděkování:
Chtěla bych poděkovat především svému otci, který mi poskytl jak fotografie, tak své vlastní
vzpomínky a věnoval mi svůj čas.
Také bych chtěla poděkovat celé své rodině za ochotu a morální podporu.
3
Obsah
Fotografie ............................................................................................................................................... 5
Úvod ........................................................................................................................................................ 6
Část I. - Historie základní vojenské služby ......................................................................................... 7
Historie v českých zemích ................................................................................................................. 7
Vojenská služba dnes ........................................................................................................................ 8
Listina základních práv a svobod a vojenská služba ....................................................................... 9
Část II. - Základní vojenská služba za socialismu (ZVS) ................................................................ 10
Účel vojenské služby ........................................................................................................................ 10
Jak se vyhnout vojně za socialismu................................................................................................ 11
Hierarchie v kasárnách ................................................................................................................... 13
Průběh vojny .................................................................................................................................... 14
Část III. - Příběh mé fotografie .......................................................................................................... 15
ZVS mého otce ................................................................................................................................. 15
VÚ 1745 Bor u Tachova .................................................................................................................. 15
Oddělení důstojníka pro evidenci .................................................................................................. 15
Podvody ............................................................................................................................................ 16
Začátek příběhu............................................................................................................................... 17
Medailonky osob na fotografii........................................................................................................ 18
Mgr. Tomáš Kepka ........................................................................................................................ 18
JUDr. Zdeněk Rudolecký .............................................................................................................. 18
PhDr. Juraj Groch .......................................................................................................................... 19
Mgr. Petr Horák............................................................................................................................. 19
Závěr ..................................................................................................................................................... 20
Použité prameny a literatura.............................................................................................................. 21
Přílohy .................................................................................................................................................. 23
4
Fotografie
Stojící zleva: Petr Horák, Juraj Groch, Zdeněk Rudolecký, Tomáš Kepka
Ležící: majitel hospody (jméno neznámé)
Fotografie byla pořízena v roce 1982 poblíž VÚ 1745 Boru u Tachova.
5
Úvod
Lidé v dnešní době rychle a rádi zapomínají na to špatné a vzpomínají pouze na to
dobré. Nedomnívám se, že to je trendem pouze současnosti, naopak zde byl vždy, ale je nutné
podotknout, že pamětníci dnešní doby, kteří částečně žili v bouřlivém dvacátém století, zažili
věci, které by neměly zůstat zapomenuty. Dnes máme již mnoho způsobů, jak tyto paměti
zaznamenávat.
Avšak můžeme si položit otázku, proč vůbec historii zaznamenávat? Když se, podle
slov starší generace, mladí lidé o historii stejně nezajímají? Myslím si, že zde nastává zásadní
generační problém ve společnosti. Chceme-li se z historie poučit a neopakovat stále stejné
chyby, potřebujeme pro takové poslání dvě skupiny lidí. Lidi, od kterých historii vezmeme a
lidi, kterým tuto historii předáme. Často slýchávám od svých vrstevníků, že nemohou přeci
vědět, jaké to bylo doopravdy za komunismu, když jim o tom nikdo nevypráví a na druhou
stranu od mnoha pamětníků můžeme slyšet, jak je smutné, že jejich vyprávění nikdo nechce
poslouchat.
Nemyslím si, že by jedna z generací byla na vině. Avšak často je pro mladou generaci
velmi špatně představitelné, jaké to bylo žít za komunismu nebo v jiných dobách.
V této práci jsem zkoumala a šla po stopách základní vojenské služby za socialismu.
K tomuto tématu jsem se dostala díky svému otci, který byl ke mně velmi laskavý a dlouze se
mnou rozebíral svou vlastní vojenskou službu.
Na základě jeho vyprávění jsem došla k názoru, že je smutné, že jsem toho věděla o
základní vojenské službě tak málo, i když se to přímo týkalo mého vlastního otce. Navíc tomu
není tak dávno, kdy by se to bývalo týkalo i mých vrstevníků. Rozhodla jsem se, že bych měla
napsat práci, která nebude pouze černobíle líčit historii vojenské služby, ale ani jsem nechtěla
psát satiru na to, jak zbytečná základní vojenská služba je. Snažila jsem se zachytit všechny
její klady i zápory objektivně. Cíl mé práce je, aby mohl čtenář mého věku po jejím přečtení
naprosto pochopit výraz základní vojenská služba a být schopen si na celou věc udělat vlastní
názor.
6
Část I. - Historie základní vojenské služby
Historie v českých zemích
Domnívám se, že v dnešní době si velmi málo lidí uvědomuje, že pojem základní
vojenská služba není vůbec dávnou historií. V České republice byla základní vojenská služba
zrušena k 1. lednu 2005 po dvouletém projednávání, jak se můžeme dočíst na internetových
stránkách ministerstva vnitra.1 Základní vojenská služba však v mnoha zemích přetrvává
dodnes.
V roce 1781 Josef II. zavedl vojenskou službu pro nejchudší společenskou vrstvu nebo
mohli do armády vojáci nastupovat samozřejmě dobrovolně, avšak přihlásili-li se do armády,
bylo to do konce života. V roce 1868 však toto nařízení bylo obměněno a byl zaveden branný
zákon, který udával všeobecnou brannou povinnost. Od té doby se týkala povinná vojenská
služba většiny mužské populace a její délka byla stanovena na tři roky, u námořnictva na
čtyři. Potom následovalo sedm let, kdy byli tito lidé v záloze a pak dva rok v takzvané
zeměbraně. V roce 1912 se již zavedli pravidelné odvody dvakrát do roka a v roce 1920 byl
vyhlášen v Československu branný zákon zahrnující všeobecnou brannou povinnost. Délka
služby byla zpočátku 14 měsíců, a poté byla prodloužena. Od roku 1924 se sloužilo 18
měsíců. Po ukončení základní vojenské služby byl každý povinen absolvovat čtyři cvičení v
celkové délce 14 týdnů. V průběhu dalších let se spíše uvolňovala tato povinnost a často byly
pro živitele rodin, majitele zemědělských usedlostí, malých a středních živností a obchodů
stanoveny jisté úlevy v základní vojenské službě. Za Protektorátu Čechy a Morava byla
samostatná československá armáda z politických důvodů rozpuštěna a bylo tomu tak až do
konce druhé světové války.2
Po roce 1945 však branná povinnost pokračovala. Vznikala v sedmnácti letech,
k odvodu se chodilo v devatenácti a ve dvaceti se nastupovalo na dvouletou vojenskou službu.
Byla zde ovšem řada situací, kdy muži do vojenské služby nenastoupili, či jim byla podstatně
zkrácena. Například studenti, kteří již překročili určitou věkovou hranici nebo muži, kteří byli
jediným živitelem domácnosti. V roce 1949 byl ovšem přijat nový branný zákon, který byl
v průběhu dalších let ještě mnohokrát pozměněn. Ten stanovil délku základní vojenské služby
1
Historie základní vojenské služby v českých zemích, Ministerstvo obrany a armáda ČR,
http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=3895
2
VESELOVSKÁ, Eliška, ZÁKLADNÍ VOJENSKÁ SLUŽBA V LETECH 1945 - 2003 VE VZPOMÍNKÁCH
PAMĚTNÍKŮ: Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské
etnologie, Etnologie, 2011
7
pro muže od 17 do 60 let na 24 měsíců, kteří byli podle odvodové komise uznáni schopným
výkonu vojenské služby.3 V roce 1990 však byla tato doba změněna na 18 měsíců. V roce
1993 byla schválena novela branného zákona, která zkrátila délku základní vojenské služby
na 12 měsíců.
15. května 2003 však tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík předložil vládě návrh na
zrušení základní vojenské služby. V listopadu vláda tuto reformu schválila a tak v březnu
2004 nastoupilo posledních 878 branců. Od 1. ledna 2005 je již česká armáda plně
profesionální. Branná povinnost je vyžadována pouze při ohrožení státu nebo za válečného
stavu.1 Vláda předpokládala, že díky reformě, armáda nebude mít kolik nepotřebných
vojenských posádek.4
Vojenská služba dnes
V dnešní době již základní vojenská služba povinná pro muže není. S čímž většina lidí
souhlasí, ale můžeme najít i názory, že absence vojny způsobí „dobu věčných adolescentů“.
Neboť vojna byla pro většinu mužů přechod z dětství do dospělosti.5
„Já neříkám, že bych jim znovu přál dva roky vězení někde na východním Slovensku. Jenže na
druhou stranu cítím, že potřebují nějaký impuls k tomu, aby se z nich stali chlapi.“ 5
Naše armáda je dnes ovšem plně profesionální. Zahrnuje přibližně 22 000 vojáků z
povolání a 7000 civilních zaměstnanců.6
Vojáci mají především dnes na starost zajištění bezpečnosti a to jak u zajištění vnitřní
funkce státu, tak i obranu územní celistvosti a ochranu hranic. Avšak vojáci z Integrovaného
záchranného systému České republiky pomáhají i při jiných akcích než je obrana státu.
Například při ekologických haváriích či likvidaci ohnisek nebezpečné nákazy a jiných
bezpečnostních ohroženích. Armáda České republiky se na takové situace připravuje
například na mezinárodních školeních v rámci Severoatlantické aliance a Evropské unie.7
3
O zvs, Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY,
http://csla.cz/vojenskasluzba/vzs/index.htm
4
Vláda: od roku 2005 jen profesionální armáda, Novinky.cz, http://www.novinky.cz/domaci/19516-vlada-odroku-2005-jen-profesionalni-armada.html
5
Když byla vojna jako kojná, Marek Kerles, http://www.lidovky.cz/kdyz-byla-vojna-jako-kojna-dc0/nazory.aspx?c=A060410_130957_ln_nazory_vvr
6
Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR v letech 1992 – 2015, Ministerstvo obrany,
http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=51566
7
Nasazení armády v ČR, Armáda ČR, http://www.acr.army.cz/vycvik-a-nasazeni/nasazeni-armady-v-cr-15819/
8
Listina základních práv a svobod a vojenská služba
Z odstavce 1 čl.9 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že nikdo nesmí být
podroben nuceným pracím nebo službám. Podle odstavce 2 písm.b) téhož článku se toto
ustanovení nevztahuje na vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto
povinné vojenské služby.8
8
Zákon č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
9
Část II. - Základní vojenská služba za socialismu (ZVS)
Účel vojenské služby
Účel ZVS si asi každý člověk umí domyslet. Za Rakouska-Uherska či později bylo
zkrátka a dobře potřeba chránit naši zemi. Základní vojenská služba tedy sloužila k tomu, aby
se mladí muži naučili zacházet se zbraněmi a byli v případě potřeby schopni chránit naši
zemi. ZVS měla ale také jinou možná odlišnou funkci. Pro mnoho mužů byla vojna jakýmsi
předělem mezi dětstvím a dospělostí.
Dnes tedy v našem státě není, jak jsem již uvedla, žádná ZVS. S čímž pravděpodobně
většina obyvatel souhlasí. Můj otec Petr Horák, kterého jsem zpovídala kvůli informacím o
tomto tématu na otázku, jaký byl účel vojny, odpověděl:
„Vojna byla dva roky nesmyslných blbostí, kdy nám dva roky někdo něco nesmyslného
přikazoval. Oni ani ti, kteří ty blbosti po nás chtěli, pořádně nevěděli, proč to po nás chtěli.
Chtěl to po nich prostě někdo jiný, tak oni to chtěli zase po nás, aby měli klid.“(Petr Horák)9
Avšak setkala jsem se i s jinými zajímavými výroky o základní vojenské službě.
„Kdo byl za socialismu vojákem, většinou považuje vojnu za zbytečně ztracené roky. Že by
vojna z někoho udělala chlapa, jak se tvrdívalo, to sotva, spíše lumpa. A rozhodně již nikoho
nenaučila milovat socialismus a SSSR. Vojna každého hlavně naučila, jak se mistrně vyhýbat
povinnostem. Dnešním mládencům je možno pouze závidět, že tuto čestnou povinnost plnit
nemusí.“10
Abychom zjistili, jaký názor na ZVS měli muži, kteří ji museli absolvovat, však
nemusíme zpovídat pamětníky. Stačí nám bohatě seznam satirické literatury. Neboť knih o
základní vojenské službě bylo napsáno mnoho a často jsou psány s nadhledem, občas i
satirou. Známými zástupci jsou například Černí baroni Miloslava Švandrlíka nebo Tankový
prapor Josefa Škvoreckého. Z těchto knih každý vnímavý čtenář pochopí, že převážná většina
společnosti o vojně neměla nijak kladné mínění. Někteří pamětníci na druhou stranu uvádí, že
vojna je důležitým mezníkem na cestě k dospělosti a uvádí, že se domnívají, že dnešním
9
Výpověď pana Petra Horáka (31. 1. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
Vojenská základní služba, necyklopedie.wiki.cz,
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba
10
10
mladým mužům vojna chybí. Pro mnohé z nich také je vzpomínání na vojnu spíše jako
vzpomínání na „staré dobré časy“.
„Myslím si, že vojna je dobrá zkušenost pro každého kdo se na ní dostal. Každý tam určitě
zažil perné chvíle, ale i kopec srandy. Mnozí z nás si vytvořili přátelská pouta, která, jak
doufám, vydrží dlouhý čas.“11
Avšak takové prohlášení by sama vláda jistě hlásat nemohla. Naopak propaganda za
socialismu tvrdila, že základní vojenská služba je nevyšší ctí našeho občana.12 V satirickém
románu Černí baroni můžeme nalézt trefný příklad vlivu takové propagandy:
„Soudruhu svobodníku,“ ozval se vojín Jasánek, „my všichni jsme narukovali proto, abychom
mohli splnit tu nejčestnější povinnost. Chápeme těžkou mezinárodní situaci, jakož i slova
soudruha Stalina, který pravil, že mír bude zachován, vezme-li lid zachování míru do svých
rukou.“(str.16)13
Jak se vyhnout vojně za socialismu
Nutno ovšem podotknout, že dva roky vojenské služby byly pro mnohé mladé muže
opravdu nepříjemná vyhlídka budoucnosti a snažili se tak všemi nejrůznějšími způsoby
vyhnout vojenské službě. Ať už ze svého přesvědčení, nebo se pouze chtěli vyhnout dvěma
rokům pro ně naprosto zbytečným.
„Vojna je načasovaná na devatenáctý rok života toho mladého kluka. Vem si, že on se vyučí,
má práci, nějaký vztah a má pocit, že teď má ty peníze a je plnoletý, má svobodu od rodičů a
může si dělat, co chce. Najednou někdo přijde a řekne mu, že teď půjde do kasáren, tam ho
ostříhají a dva roky bude poslouchat a plnit příkazy a nebude se na nic ptát. To je přeci
strašný samo o sobě a navíc dva roky jsou v takhle mladém věku jako věčnost.“(Petr Horák)14
Příklady jak se vojenské službě vyhnout najdeme i v různých smyšlených příbězích.
Například v románu či filmovém zpracování knihy Občanský průkaz. Tento příběh pojednává
11
MOJE VOJNA, uživatel pod jménem: Marttyn McNamara, http://armada.apbest.cz/story/cl1801735965.htm
Totalitní propaganda v Československu, Petr Štěpán, http://vlast.cz/totalitni-propaganda/
13
ŠVANDRLÍK, Miloslav, Černí baroni: válčili jsme za čepičky, Praha 1990,
14
Výpověď pana Petra Horáka (28. 1. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
12
11
o čtyřech kamarádech, kteří za totalitního Československa prožívají své dospívání a kvůli
jejich odporu k režimu a přímému vystupování se dostávají často do problémů. Tito hoši se
poté na závěr příběhu snaží jakýmkoli způsobem vyhnout vojenské službě. Jeden z nich se
snaží onemocnět zápalem plic.15
Avšak takové příběhy se odehrávaly i ve skutečnosti. Dva roky prostě znamenaly
v mladém věku vypadnout z běžného života a strávit tuto dobu v kasárnách. Což pro mnohé
nebyla zrovna nejlepší vyhlídka.
Osvobození od vojny bylo možné s tzv. modrou knížkou. Ta svého majitele od vojny
osvobozovala. Byla však vydávána pouze, pokud voják nebyl způsobilý povinnou vojenskou
službu absolvovat, nejčastěji ze zdravotních důvodů. Časté bylo uznání pravého či falešného
fyzického problému, ale ani předstíraná duševní onemocnění nebyla výjimečné. Někteří byli
dokonce ochotni se pokusit o demonstrační sebevraždu.16 Obvykle se ale kvůli získání modré
knížky prováděli nejrůznější podvody např. podplácení lékařů atd.17 Avšak je pravda, že heslo
„kdo nekrade, okrádá rodinu“, a jiné podvody, které provázely dobu socialismu, jsou dnes
veřejně známé.
„Mnoho občanů se snažilo vyhnout zcela nebo částečně vojenské službě například
proto, že ji nepovažovali za slučitelnou s jejich osobními zájmy a představami
plnohodnotného materiálního prožití života,“ píše Tomek. „Ale také ze strachu z šikany nebo
obavou o své pohodlí. Státní zřízení jim bylo v podstatě lhostejné nebo neměli důvěru ke
způsobu, jak naplňoval jejich životní potřeby. Jediným spojujícím znakem masy těchto lidí je
jejich mládí, nevyzrálost a téměř bezvýchodná situace, v níž se vlivem daného zákonného
rámce ocitla. A s touto realitou se vyrovnávala jednak podle své mentální a vzdělanostní
výbavy, ale i s ohledem na perspektivu svého dalšího působení ve společnosti, protože si
zkrátka nechtěla zavřít dveře v systému, který nenabízel alternativu.“(Prokop Tomek)18
Další skupinou, která se mohla vyhnout základní vojenské službě, byli toxikomani. Ti
se ovšem museli dobrovolně místo toho zapsat na léčení. Však někteří mladí muži radši
předstírali, že toxikomani jsou a šli se léčit, než by šli na vojnu.19 Ale každý takový podvod
s sebou nesl obrovská rizika.
15
ŠABACH, Petr, Občanský průkaz, Praha 2006
Vojenská základní služba, necyklopedie.wiki.cz,
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba
17
Výpověď pana Petra Horáka (28. 1. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
18
Tomek Prokop, Možnosti odpírání, vyhýbání se základní vojenské službě a vojenská práce v letech 1969–1992
19
Tamtéž
16
12
„Mohl se tak totiž dopustit trestného činu podle § 266 trestního zákona maření způsobilosti k
službě se sazbou šest měsíců až pět let odnětí svobody (za branné pohotovosti státu tři až
deset let).“20
Hierarchie v kasárnách
Československá lidová armáda, neboli zkráceně ČSLA při svém vzniku v roce 1954
zprvu převzala stávající systém hodností, který ovšem v průběhu let upravovala.
Nejnížší postavení mělo mužstvo, které se skládalo pouze z vojínů.
Nad mužstvem byli poddůstojníci, kteří byli rozděleni do tří úrovní. Nejnižší byl
svobodník, nad ním desátník a nejvýše byl četař.
Nad poddůstojníky byli praporčíci, kteří byli rozděleni do šesti úrovní. Nejnižší byl
rotný, pak rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík, a nevyšší byl nadpraporčík.
Nad praporčíky byli důstojníci, kteří byli rozděleni do sedmi úrovní. Nejnižší byl podporučík,
pak poručík, nadporučík, kapitán, major, podplukovník, a nejvýše byl plukovník.
Nad důstojníky byli generálové, nejvyšší skupina vojáků. Ti měli celkem čtyři úrovně.
Nejnižší byl generálmajor, generálporučík, generálplukovník a nejvyšší hodností byl armádní
generál.21
Toť byla hierarchie oficiální. Ovšem mezi vojáky existovala také hierarchie nepsaná.
Šikana nových vojínů nebyla pouze ze strany důstojníků, ale i ze strany vojáků, kteří už na
vojně byli déle než půl roku. V tomto ohledu byla vojenská služba pro mladého muže těžkou
zkouškou.
„Dobří tam byli špatní. Ale nebyli ještě dost špatní na to, aby tam platilo něco jiného
než pravidla těch ještě mnohem horších.“ 22
„Když jsem se vrátil z Vánoc strávených doma a viděl jsem v kasárnách kluka s napadrť
rozbitou pusou. To mi došlo, že to bude každodenní boj o to, abych přežil a neměl pocit, že se
ze mě stal taky zmetek.“(Miloslav Lubas)23
20
Tamtéž
Vojenské hodnosti, Armáda České republiky, http://www.armadaceskerepubliky.cz/vojenske-hodnosti/
22
LUBAS, Miloslav, Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! : Taková byla vojna za Husáka, Praha 2012
23
Na vojně jsem si přál jen přežít, říká autor knihy o šikaně za Husáka, Marek Odstrčilík,
http://xman.idnes.cz/miloslav-lubas-a-kniha-janovice-nikdy-vice-fi3-/xmanrozhovory.aspx?c=A121218_130738_xman-styl_fro
21
13
Průběh vojny
Většině mužů se ale nic takového, jako je modrá knížka do ruky nedostalo a nastoupili
do ZVS přesně tak, jak jim bylo nařízeno. Jaký byl obvyklý scénář?
Každý mužský občan, jenž byl starší osmnácti let a byl způsobilý vojenské služby, se
jí musel zúčastnit. Nejdříve byl pozván na vojenskou správu a tam byl zařazen do seznamu
branců.24 Poté vyplnil dotazník brance a na vyzvání Okresní vojenské správy se dostavil před
odvodní komisi. Krátce nato obdržel povolávací rozkaz s datem a místem nástupu základní
vojenské služby.
Po nástupu byli novopečení vojáci zařazeni do přijímače. Zde se učili základním
dovednostem každého vojáka např. pořadovému cvičení, střelbě ze samopalu a hlavní bylo se
naučit nazpaměť přísahu a neplést si hodnosti. Po měsíci nováčci neboli „ myši, bažanti nebo
holubi“ složili přísahu a čekala je první pro mnohé poslední vycházka a zařazení na roty.
První půlrok byl pro nováčky nejtěžší. Obvykle „mazáci“, kteří již v kasárnách byli
delší dobu, šikanovali nově příchozí a měli řadu privilegií. Obvykle po roce se voják
považoval za mazáka a poslední půlrok byl na pozici „suprák“. Pro mnoho pamětníků byl
převážně první rok plný šikanování a utrpení.
"Naprosto běžnou praxí byl trvale nižší status vojáků, nižší míra práv, která požívali, takzvaná
mazácká vojna. S tím byla tiše srozuměna i drtivá většina vojáků z povolání." (Prokop
Tomek)25
Po skončení ZVS byl každý bývalý voják přidělen do zálohy.26
24
Vojenská základní služba, necyklopedie.wiki.cz,
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba
25
Tomek Prokop, Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969
26
O zvs, Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY,
http://csla.cz/vojenskasluzba/vzs/index.htm
14
Část III. - Příběh mé fotografie
ZVS mého otce
Fotografie, kterou jsem si vybrala, byla vyfocena za dob vojny mého otce. Můj otec
Petr Horák byl v roce 1981 vyloučen ze studia ČVUT a ještě téhož roku dostal povolávací
rozkaz a v říjnu 1981 začala jeho základní vojenská služba, která skončila v roce 1983.
Sloužil v Boru u Tachova u útvaru VÚ 1745. Ve vojenské službě byl pak otec zařazen do
oddělení důstojníka pro evidenci. Sám otec mi řekl, že pro něj vojna není ničím, bez čeho by
nemohl žít, ale naopak že to byly dva promrhané roky. Nemůže a ani ovšem nepopírá, že by si
z vojny neodnesl nějaký ten zajímavý zážitek či historku. Asi tak jako většina mužů, se
kterými jsem toto téma rozebírala, nebo jsem jejich názory pouze četla.
VÚ 1745 Bor u Tachova
Bor u Tachova byl jedním z těch útvarů, které byly v těsné blízkosti s pohraničím. Bor
u Tachova je město vzdálené od hranic 27,2 km. Blíže hranicím byla již jenom pohraniční
stráž. Ta měla sice na starost obranu a strážení hranic, ovšem v případě obrany země byla
stažena ze svých pozic a nejbližší vojenský útvar by byl povolán k boji proti nepřátelským
jednotkám. Tudíž v případě potřeby by byl vojenský útvar „obětován“ a poslán do boje jako
první.27
Vzhledem k tedy neúplně výhodné pozici daného útvaru a složení jeho vojáků otec o
tomto útvaru mluví jako o „útvaru pro odpadlíky“. V rozhovoru mi také vyprávěl, že i vojáci
z povolání, kteří měli brance na starost, v tomto útvaru byli spíše za trest. Co se týče složení
vojínů, většina z nich byla nějakým způsobem u státu špatně zapsána či byli na vojnu zařazeni
pozdě, stejně jako otec který rukoval v říjnu, když v srpnu přestal studovat, a tak byli zařazeni
do VÚ 1745 Boru u Tachova.
Oddělení důstojníka pro evidenci
Můj otec byl na vojenské službě přidělen do oddělení důstojníka pro evidenci.
Popravdě jsem si pod tímto názvem nic moc představit nedokázala.
27
Výpověď pana Petra Horáka (31. 1. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
15
„V podstatě jsme jenom počítali dokola a dokola vojáky.“ (Petr Horák)28
V tomto oddělení měli vojáci na starosti sepisovat dokumenty, které zaznamenávaly,
jakou práci má ten či onen voják, který má dovolenou, který voják si již vybral dovolenou atd.
Dá se říci, že se jednalo o úřednickou práci.
Avšak jak jsem se ze zpovědi svého otce dozvěděla, mezi vojáky záleželo na tom, kde
jste pracovali, neboť jste tím získávali jakési výhody či by se dalo dokonce říct „společenské
postavení“ mezi vojáky. Například důstojníci mohli být povýšeni každé dva roky. Povýšení
pro ně znamenalo lepší postavení a samozřejmě také více peněz, proto pro ně bylo poměrně
podstatné. Pro toto povýšení bylo ovšem zapotřebí vyplnit čtyřstránkový složitý formulář.
Tento formulář se poté odnesl na oddělení důstojníka pro evidenci a zde jej vojáci
zkontrolovali, a pokud jej odsouhlasili, důstojník mohl formulář odevzdat a být povýšen.
Pokud ovšem vyplnil kolonky špatně, vojáci mu mohli oznámit, že jej pouze špatně
vyplnil a poslat ho pryč nebo mu mohli pomoci. Důstojník měl na tuto formalitu většinou
pouze měsíc či méně a věděl, že vojáci z evidence dobře vědí, jak formulář vyplnit správně.
Většinou se tak s vojáky nějakým způsobem dohodl a tuto laskavost jim pak zase oplatil.29
Podvody
Mnoho lidí je toho názoru, že je vojenská služba naučila spíš podvádět a vyhýbat se
povinnostem, než že by je naučila disciplíně. S nižšími vojáky se na vojně nikdy nezacházelo
s respektem. Spíše často pamětníci mluví o šikaně, kterou zažívali.
„Já končil jaro 85 a je fakt. že už ta šikana co jsem poznal jako fasman byla mírnější. Z
vyprávění vím, že naši mázové to měly hodně krutý.“30
Pochopitelně, že přísným přístupem si důstojníci získávali autoritu, ale ne vždy. Často
docházelo k tomu, že vojáci nedodržovali pravidla. Například pokud se jim nepodařilo dostat
vycházku, tak pokud jim alespoň trochu nechyběla odvaha, nechali si udělit vycházku od
kapitána Plotu nebo majora Díry.31
28
Výpověď pana Petra Horáka (28. 1. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
Tamtéž
30
ZVS ve vzpomínkách, uživatel pod jménem: Bouma, http://www.specku.estranky.cz/clanky/pokec.19.html
31
Vojenská základní služba, necyklopedie.wiki.cz,
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba
29
16
Avšak existovaly i jiné způsoby, jak se dostat do potíží, které byly daleko jednodušší.
Například pokud voják nenosil kanady a přistihl ho důstojník. Tresty za takové prohřešky by
se ale dali spíše nazvat „buzerací“.
Horších podvodů se pak mohli dopustit například vojáci při zapisování evidence.
Například otec mi vyprávěl, že v oddělení důstojníka pro evidenci občas, pokud si to mohli
dovolit, vypsali někomu krátkodobé volno k opuštění posádky či naopak někomu nezapsali
dovolenou, kterou již měl. Voják tak získal například dva dny dovolené navíc.
„Kdyby nás někdo chytil, byl by to průšvih jako blázen.“ (Petr Horák)32
Nejčastěji byl trestem řev důstojníků a práce navíc. Za větší prohřešky byli vojáci
posíláni do vězení v kasárenském komplexu.
Začátek příběhu
Ve skutečnosti, i když to z fotografie není úplně patrné, jedná se o oslavu. Četař
Tomáš Kepka, stojící osoba první zprava, totiž dostal krátkodobé volno k opuštění posádky
neboli „opušťák“. Vlak domů vojínu Kepkovi odjížděl ve dvě hodiny ráno a se svými
kamarády z útvaru, s Petrem Horákem, Jurajem Grochem a Zdeňkem Rudoleckým, se shodli
na tom, že takovou událost je třeba patřičně oslavit. Proto se již na večer, četař Kepka
oficiálně, ostatní neoficiálně, vytratili z kasáren a namířili si to do blízké hospody.
Tato hospoda se nacházela asi dva kilometry od kasáren. Avšak vzhledem k politické
situaci majitel, ležící osoba uprostřed fotografie, tuto hospodu provozoval „na černo“, což
byla ideální možnost pro tuto skupinu vojáků, jelikož pokud by je někdo udal, pravděpodobně
by skončili všichni ve vězení včetně četaře Kepky. Všichni se ale s majitelem hospody znali a
tak měli, kde rozlučku strávit.
Uvnitř hospody měl majitel malou lednici, jež byla plná lahvového piva, které na
fotografii například drží v ruce Petr Horák, stojící osoba první zleva. U této lednice, podle
vyprávění mého otce, seděl otec majitele hospody. Byl to stařičký pán, který měl na krku
zavěšen otvírák na provázku a vždy, pokud měl někdo zájem, otevřel lednici, vyndal z ní
pivo, svědomitě ho otevřel a podal dané osobě. Majitel hospody byl také vášnivým sběratelem
klobouků a po stěnách své hospody měl vyvěšené své nejlepší kousky.
32
Výpověď pana Petra Horáka (8. 2. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
17
Vojáci s majitelem hospody a s jeho otcem tedy posedávali v hospodě, pili pivo a
bavili se rozhovorem a vyprávěním, když dostali výborný nápad, že by se při této příležitosti
mohli všichni v těch kloboucích vyfotit. Majitel souhlasil a tak si každý voják vybral takový
klobouk a k němu rekvizity, které považoval za vhodné, a vojáci s majitelem hospody se
vyfotili.
Oslava pokračovala dál až do doby, kdy museli vojáci už vyrazit na zastávku a
doprovodit Tomáše Kepku na vlak. Vojáci v podnapilém stavu vyrazili, a když četař Kepka
nastoupil do vlaku, zbytek skupiny se vrátit dírou v plotě do kasáren.
Na tuto událost vedení nikdy nepřišlo, nikdo vojáky neudal a jediné, co bylo
nahlášeno, bylo chybějící sako vojína Horáka.33
Medailonky osob na fotografii
Každý přijel na vojnu s jinou historií. S vlastním příběhem. To platí i pro čtyři vojáky
na fotografii.
Mgr. Tomáš Kepka
Pan Kepka se již před vojnou podle vyprávění otce zajímal o filmografii a divadlo. Po
vojně vystudoval Akademii múzických umění v Praze v letech 1986-1991. A v dnešní době
bydlí v Praze na Vinohradech a pracuje jako profesor na vysoké škole, kde vyučuje režii a
sám pracuje jako režisér, dramaturg a herec.
Na fotografii můžeme vidět, že si Tomáš Kepka, první zprava, vybral pro focení
buřinku a s menším knírkem pod vousy připomíná záměrně Charlieho Chaplina. Tomáš
Kepka se tím snažil pravděpodobně vyjádřit už tehdy svou lásku k filmu a filmovému
průmyslu.
JUDr. Zdeněk Rudolecký
Zdeněk Rudolecký chtěl vždy studovat právo a to se mu také po vojenské službě
podařilo. Zdeněk Rudolecký dnes žije v Hradci Králové a je aktivním právníkem.
Na fotografii můžeme vidět, že Zdeněk Rudolecký, osoba druhá zprava, má na hlavě
klobouk, ve kterém připomíná téměř Lincolna a v ústech, jak se patří, má též vloženou fajfku.
Pravděpodobně podobnost s Lincolnem nebude náhodná, Zdeněk Rudolecký totiž obdivoval
tohoto státníka za jeho prosazování práva a spravedlnosti.
33
Výpověď pana Petra Horáka (31. 1. 2016) záznam v osobním archivu E. Horákové
18
PhDr. Juraj Groch
Rodiče Juraje Grocha byli velvyslanci v zahraničí a on tam vyrůstal s nimi. Avšak
v osmnácti letech se musel vrátit, aby zde nastoupil na vojenskou službu. Velmi ho to mrzelo,
protože měl původně studovat sochařství v Barceloně. Na vojně učil své spolubojovníky
anglicky a také se mu podařilo přesvědčit kulturního velitele útvaru, aby mu dovolil postavit
v kasárnách sochu. Byla to socha dlaně, která držela vajíčko, což symbolizovalo pevnou ruku
sovětské armády chránící dokonalý stát (dokonalý tvar vejce). Avšak vojáci si brzy našli jinou
interpretaci sochy a také jiný název. Záhořovy parohy, neboť major Záhoř byl velitel útvaru.
V dnešní době žije Juraj Groch v Brně a je spoluvlastníkem a jednatelem jachtingové
školy.
Na fotografii je pan Groch druhou stojící osobou zleva. Jako pokrývku hlavy si
zapůjčil policejní čepici britského typu, v ruce svírá fotbalový míč a do úst má vloženou
fajfku. Podle vyprávění měl velký obdiv k Velké Británii.
Mgr. Petr Horák
Můj dědeček vždy chtěl, aby jeho tři synové byli vojáky z povolání, avšak ani u
jednoho z nich se tak nestalo. Můj otec vystudoval střední průmyslovou školu v Ústí nad
Labem a ihned poté studoval ČVUT v Praze. Bohužel z ČVUT byl v srpnu roku 1981
vyloučen.
Po vojenské službě vystudoval Právnickou fakultu v Praze. Dnes žije ve Zdibech a
pracuje na krajském úřadě.
Na fotografii se otec, osoba první zleva, snažil vypadat jako Miloš Hrma ve filmu
Ostře sledované vlaky. Což zdůvodňuje přítomnost nádražácké čepice a láhve u úst, která
měla představovat píšťalku.34
34
Tamtéž
19
Závěr
V mé práci jsem se snažila objektivně zachytit, co základní vojenská služba za
socialismu znamenala. Při hledání pramenů pro svou práci jsem narazila na fakt, že není lehké
narazit na pramen či literaturu, která by se věnovala pouze základní vojenské službě a jejím
stinným i světlým stránkám.
Dle mého názoru v tomto tématu hraje zvláštní roli skutečnost, že povinná vojenská
služba v České republice není nijak dávnou minulostí a existují země, pro které je stále ještě
aktuálním faktem. Nesmíme také zapomínat, že tomu není ani rok, co naše vláda uvažovala o
obnovení povinné vojenské služby.
Vojna zkrátka není téma, které je připravené pro uložení do archivu. Což může být
jedním z důvodů, proč nejlepšími možnostmi pro zjišťování informací o tomto tématu je četba
autentických knih. Existuje velké množství knih a příběhů, ale také například internetových
stránek a fór, kde muži vypráví své příběhy z vojny a líčí své dva roky „v zeleném“. Mnoho
z nich je ale spíše neobjektivních. Jistě můžeme říct, že se ze zjevné subjektivity můžeme
mnoho dozvědět, ale je těžké si poté vytvořit vlastní názor. Když jsem v rámci této práce měla
možnost číst knihy jako např. Černí baroni aneb jak jsme válčili za čepičky, Tankový prapor
nebo Janovice nikdy více, lepší kouli do palice, měla jsem pocit, jako kdyby nikdo nemohl na
povinné vojenské službě shledat nic pozitivního, avšak po delším uvažování jsem dospěla
k názoru, že by jistě prospěšná být mohla a potvrdil mi to i můj největší zdroj, kterým bylo
vyprávění mého otce, Petra Horáka.
Při svém bádání jsem na stránkách Vojenského historického ústavu objevila citát:
„Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“35 Myslím, že jsou to velmi sečtělá slova,
která přesně popisují, jaký smysl má historické bádání. A zároveň se domnívám, že se týkají i
povinné vojenské služby. Při historii základní vojenské služby se totiž nestuduje pouze část
dějin armády, armádních zbraní, ale také můžeme tímto způsobem opět odhalovat aspekty
tehdejší doby. Například za komunismu si můžeme povšimnout, že vojenská přísaha nese
znaky komunistické propagandy apod.
Myslím si, že bychom měli být vděční za to, že mezi námi ještě stále žijí muži,
kteří svou ochotní nám o své vojenské službě vyprávět a měli bychom této možnosti využít,
neboť kdo chce tvořit budoucnost, musí znát svou minulost.
35
Vojenský historický ústav, http://www.vhu.cz/
20
Použité prameny a literatura
Archivní prameny

Soukromý archiv Petra Horáka - fotografie

Archiv V. Hartmana – fotografie, [online - http://www.vojensko.cz/kasarna-vu-1745bor-u-tachova]
Literatura

Tomek Prokop, Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969,
roč. 61, č. 2, (2012), s. 30-41

Tomek Prokop, Možnosti odpírání, vyhýbání se základní vojenské službě a vojenská
práce v letech 1969–1992, roč. 62, č. 2 (2013), s. 4-19

LUBAS, Miloslav, Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! : Taková byla vojna za
Husáka, Praha 2012, Mladá fronta, počet stran: 288, ISBN: 978-80-204-2693-2

ŠVANDRLÍK, Miloslav, Černí baroni: válčili jsme za čepičky, Praha 1990, Mladá
fronta, počet stran: 383, ISBN: 80-204-0181-4

VESELOVSKÁ, Eliška, ZÁKLADNÍ VOJENSKÁ SLUŽBA V LETECH 1945 - 2003
VE VZPOMÍNKÁCH PAMĚTNÍKŮ: Magisterská diplomová práce, Masarykova
univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie, Etnologie, 2011, počet
stran: 152, příloh: 16, Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc.

ŠABACH, Petr, Občanský průkaz, Praha 2006, Paseka, počet stran: 179,
ISBN: 807185817X

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, ÚZ, nakladatelství: Sagid,
číslo: 612, 2007
Internetové zdroje

Historie základní vojenské služby v českých zemích, Ministerstvo obrany a armáda ČR,
[online] [cit. 2016-01-28] http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=3895

O zvs, Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY, [online]
[cit. 2016-02-05] http://csla.cz/vojenskasluzba/vzs/index.htm

Vláda: od roku 2005 jen profesionální armáda, Novinky.cz [online] [cit. 2016-01-28]
http://www.novinky.cz/domaci/19516-vlada-od-roku-2005-jen-profesionalniarmada.html
21

Když byla vojna jako kojná, Marek Kerles [online] [cit. 2016-01-30]
http://www.lidovky.cz/kdyz-byla-vojna-jako-kojna-dc0/nazory.aspx?c=A060410_130957_ln_nazory_vvr

Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR v letech 1992 – 2015, Ministerstvo
obrany [online] [cit. 2015-02-03]
http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=51566

Nasazení armády v ČR, Armáda ČR [online] [cit. 2016-01-29]
http://www.acr.army.cz/vycvik-a-nasazeni/nasazeni-armady-v-cr-15819/

Vojenská základní služba, necyklopedie.wiki.cz [online] [cit. 2016-01-28]
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Vojenská_základní_služba

MOJE VOJNA, uživatel pod jménem: Marttyn McNamara [online] [cit. 2016-02-08]
http://armada.apbest.cz/story/cl1801735965.htm

Totalitní propaganda v Československu, Petr Štěpán [online] [cit. 2016-02-01]
http://vlast.cz/totalitni-propaganda/

Vojenské hodnosti, Armáda České republiky [online] [cit. 2016-01-31]
http://www.armadaceskerepubliky.cz/vojenske-hodnosti/

Na vojně jsem si přál jen přežít, říká autor knihy o šikaně za Husáka, Marek
Odstrčilík, [online] [cit. 2016-01-31] http://xman.idnes.cz/miloslav-lubas-a-knihajanovice-nikdy-vice-fi3-/xman-rozhovory.aspx?c=A121218_130738_xman-styl_fro

ZVS ve vzpomínkách, uživatel pod jménem: Bouma [online] [cit. 2016-02-03]
http://www.specku.estranky.cz/clanky/pokec.19.html

Vojenský historický ústav, http://www.vhu.cz/
Osobní záznamy

Výpověď pana Petra Horáka (28. 1. 2016, 31. 1. 2016, 8. 2.2016); záznam v osobním
archivu E. Horákové
22
Přílohy
Příloha č. 1: Přísaha:
Každý voják v ZVS, který byl v ČSLA, musel složit po prvním měsíci ve službě tuto
přísahu:
Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké
povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému
Komunistickou stranou Československa.
Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit
ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství.
Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a
připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické
republiky co nejlépe bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.
Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil
Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních
socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.
Tak přísahám! 36
Příloha č. 2: Krátký vojenský slovníček:37
Sahara
Žádost mazáka o pití
Bufet
Žádost mazáka o jídlo
Za pár!
Používalo se, pokud po mazákovi někdo něco chtěl.
Říkal tím, že za pár dní jde do civilu.
GUMA
Označení pro důstojníky
Bagr
Lžíce
Špagát, absík
Absolventi vysokých škol
Blembák
přilba
Holub, bažant
nováček
Opušťák, KVOP
krátkodobé volno k opuštění posádky
Svopka, SVOP
Svévolné volno opuštění posádky, trestem bylo 7 dní
ve vězení.
36
37
http://csla.cz/vojenskasluzba/vzs/prisaha.htm
http://csla.cz/vojenskasluzba/vzs/prisaha.htm
23
Rajón
Úklid
Apelplac
nástupiště před dozorčím posádky k přebírání vězňů
Buzerplac
Prostor pro posádkové nástupy a cvičení
Deveťák
dozorčí útvaru
Bonzák
odznak oficiálně zvaný „Vzorný voják“
Kádéčko, KD
konzervovaná dávka potravin
Sajgon
Ostrá buzerace
Obrázek č. 1: Tomáš Kepka, Zdeněk Rudolecký, Juraj Groch a Petr Horák s otcem majitele
(zleva doprava) uvnitř hospody38
Obrázek č. 2: Vojíni Dan Emiger, Vašek Kotalík a Petr Horák, (zleva doprava) momentka z
vojny39
38
39
Soukromý archiv Petra Horáka
Tamtéž
24
Obrázek č. 3: Vojáci ročníku 1981 až 1983 z VÚ 1745 Bor u Tachova posílali toto oznámení
svým kamarádům, aby se informovali o svém brzkém návratu.40
Obrázek č. 4: Obaly vojenských knížek, první z roku 1976, druhá z roku 1956 (zleva
doprava)41
40
41
Tamtéž
Tamtéž
25
Obrázek č. 5: Hlavní dvoustrana vojenské knížky, vojenská knížka Petra Horáka z roku 1976
(roz. Bělohlávek) 42
Obrázek č. 6: Hlavní dvoustrana vojenské knížky, vojenská knížka Františka Bělohlávka
z roku 195643
42
43
Tamtéž
Tamtéž
26
Obrázek č. 7: Dnešní pohled na bránu vedoucí do vojenského komplexu, foceno prosinec
201444
Obrázek č. 8: Dnešní pohled na „buzerplac“ v pozadí budovou, která sloužila jako jídelna a
kuchyně, foceno 201445
44
Archiv V. Hartmana [online - http://www.vojensko.cz/kasarna-vu-1745-bor-u-tachova]
45
Tamtéž
27
Obrázek č. 9: Propagandistický plakát za socialistického Československa46
46
Totalitní propaganda v Československu, Petr Štěpán [online] http://vlast.cz/totalitni-propaganda/
28