Kdo je ten muž, který o sobě mluví jako o Bohu?

Kdo je ten muž,
který o sobě mluví
jako o Bohu?
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah
Kdo nevěří, že Ježíš je Bůh? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
Proč je to tak důležité? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Co k tomu říká Bible? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Co o Ježíšovi uvádí Starý zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Co o Ježíšovi uvádí Nový zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Co uvádí sám Ježíš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Co o Ježíšovi uvádí ti, kdo jej viděli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ale co tyto verše?
4
5
7
10
12
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Jak pomáhat druhým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Dejte si pozor, za koho budete Ježíše pokládat . . . . . . . . . . . . . . . 17
Co není možné říci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Co tedy řeknete?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Název: Kdo je ten muž, který o sobě mluví jako o Bohu?
Původně: Who Is This Man Who Says He Is God?
Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.
Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha).
Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další
překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická
bible.
Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.
Sazba provedena typografickým systémem TEX.
Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně.
Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.
Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Kdo je ten muž, který
o sobě mluví jako o Bohu?
Nikdo patrně nebude zpochybňovat, zda existoval Abraham Lincoln, Michelangelo či Aristoteles. Tito lidé jsou popisováni v historických zdrojích, které
jsou nezpochybnitelné. Ale v případě Ježíše je vše jinak. Pokud si provedete
namátkový průzkum názorů u lidí na ulici, patrně dostanete množství naprosto odlišných odpovědí a ještě se budete muset připravit na tázavé pohledy
kolemjdoucích. Ježíš neproslul tím, čím si získali proslulost jiní – nebyl aktivní v politice, neúčastnil se obchodu ani nic nepublikoval. Byl odborníkem
v oblasti náboženství – věděl opravdu velmi mnoho o Bohu. Vlastně o sobě
přímo jako o Bohu mluvil. Kdo je tedy Ježíš? Cílem této publikace od Davida
Branona je pomoci vám, abyste viděli, kým je Ježíše podle Bible.
Mart De Haan
Kdo nevěří, že Ježíš je Bůh?
Mnozí lidé, kteří se ohlédnou zpět přes omšelé stránky dějin, vidí poměrně
nevýrazný obraz Ježíše Krista. Slyšeli, že o sobě před nějakými 2000 lety
mluvil jako o Bohu, ale nepřipadá jim to nijak důvěryhodné. Připadá jim těžké přijmout myšlenku, že tesař z jakéhosi malého židovského městečka by
mohl být stvořitelem světa. A proto ohledně Ježíše raději přijímají jiné, méně
senzační teorie. Uveďme si některé z nich.
Ježíš je člověk, který dosáhl velkých věcí. Mezi skupiny, které zastávají tento názor, patří i Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy mormoni.
Podle nich Ježíš před tím, než byl zde na zemi, existoval jako duch, což ale
předpokládají o každé bytosti. Ježíš se údajně neodlišoval tím, že byl Bůh, ale
že byl Božím prvorozeným duchovním dítětem. „Jeho lidství je třeba chápat
jako skutečné a běžné – cokoli se stalo jemu, může se stát komukoli z nás.“
(Elder B. H. Roberts citující Sira Olivera Lodge v díle Joseph Smith, King
Follett Discourse, pozn. na str. 11, angl.).
Ježíš je stvořená bytost, jíž se dostalo druhého nejvyššího postavení ve
vesmíru. Podle svědků Jehovových je Ježíš „bůh, nikoli však Všemohoucí
1
Bůh, tedy Jehova“ (Let God Be True, str. 33). Podle svědků Jehovových je
Ježíš „stvořená bytost“, která „je druhou nejvyšší bytostí v celém vesmíru“
(Ujistěte se o všech věcech, str. 207, angl.).
Ježíš je člověk, stejný jako my všichni. „Je zřejmé, že Ježíš není samotný
Bůh“ (Divine Principle, str. 255). Son-mjong Mun zde jasně ukazuje, jak na
Ježíše nahlíží jeho Církev sjednocení. Mun učí, že Ježíš je stejný jako kdokoli
jiný. Munovi následovníci pak uvádějí, že Ježíš ve svém díle vlastně selhal.
Ježíšův život začal až při jeho početí. Učí to mj. skupina The Way International. Podle svého výkladu tvrdí, že „existence Ježíše Krista začala, když
byl Ježíš počat tím, že Bůh v Marii stvořil Ježíšovu duši a život“ (Victor
Wierwille, The Word's Way, Vol. 3, str. 26–27).
Ježíš je prorok a Boží posel. Podle učení islámu „Ježíš. . . byl pouze poslem
Alláhovým“ (Korán, súra 4:171). Korán také učí, že Ježíš byl bezhříšným
prorokem, který ale nedosáhl velikosti proroka Muhammada.
Ježíš je méně, než si většina lidí myslí. Ježíše obvykle nedoceňují lidé, kteří přijímají ateistický pohled na svět. Někteří nedokáží Ježíše klást ani na
stejnou úroveň jako Buddhu či Sokrata. Bertrand Russel, proslulý zastánce
ateistického názoru, řekl: „Nemohu to vnímat tak, že co se týče moudrosti či
ctnosti, stojí Kristus stejně vysoko jako další lidé v dějinách.“ (Proč nejsem
křesťan, str. 19, angl.)
Ježíš je velký mravní učitel. Někteří lidé neodmítají Ježíšovu činnost na zemi, ale nepřijímají, že Ježíš je Bůh. William Channing z unitářské církve řekl:
„Kristus byl poslán na zem jako velký mravní učitel, nikoli jako prostředník.“
Ježíš je mystické médium. Myslitelé z hnutí New Age považují Ježíše za jakýsi vzor pro seberealizaci. Ježíše v tomto ohledu považují za jakýsi sdělovací
prostředek – za jednu z mnoha osobností starověku, které dávají zastáncům
hnutí New Age možnost „nahlédnout“ do minulosti. Zastánci New Age tvrdí,
že Ježíš skrze své minulé inkarnace dosáhl takové úrovně čistoty, jaké může
dosáhnout každý.
Ježíš je projekcí našich potřeb. Někteří mají pocit, že je jen jeden důvod,
proč Ježíš dosáhl takových výšin – lidé potřebují někoho, k němuž by vzhlíželi. Carl Jung, proslulý švýcarský psychiatr, řekl, že Ježíš je „náš kulturní
hrdina, který bez ohledu na svou historickou existenci v sobě ztělesňuje mýtus božského člověka“.
2
V jedné věci si ale již teď můžeme být jisti. Všechny tyto názory ohledně
Ježíše nemohou být správné zároveň. Některé z nich tedy musí být mylné.
Ježíš nemůže být zároveň vším tím, co o něm různí lidé uvádějí. Mnozí, kteří
se domnívají, že mají správné poznání, ve skutečnosti nemají žádné poznání.
Je-li Ježíš pouze prorok anebo médium, musí se mýlit ti, kdo o Ježíši mluví jako o Bohu. Pokud je ale Ježíš Bůh, musí se mýlit ti, kdo jej považují
jen za výjimečného člověka. Někteří si však přejí, aby tato záležitost nebyla
černobílá, ale aby byla trochu černá a trochu bílá. Ve vědě a investigativní
žurnalistice se zasazujeme o pravdu. Proč by to tedy mělo být jinak i v této
zásadní otázce?
Proč je to tak důležité?
Mnozí lidé s pochvalami Ježíše nakládají poměrně volně. Pro Ježíše jsou používána například následující vzletná označení: „druhá největší bytost v celém
vesmíru,“ „prorok od Boha,“ „vynikající morální učitel,“ „svatý muž“. Koho
by nepotěšilo mít vůdce, který je takto označován? Jaká skupina by nebyla
spokojena, když by jejich vůdci byla prokazována taková úcta?
Ale křesťané, jakožto Ježíšovi následovníci,
nejsou s těmito označeními spokojeni. NepřipaNěkterým lidem
dá jim postačující, když je Ježíš označován za
připadá těžké
jednu z největších historických postav. Křesťapřijmout myšlenku,
né jsou přesvědčeni, že Ježíš je mnohem více než
že tesař z jakéhosi
příklad či vzor – a že je dokonce více než nejmalého židovského
větší člověk, jaký kdy žil. Jsou přesvědčeni, že
městečka by mohl být
termíny jako „morální učitel“ a „prorok“ nejsou
stvořitelem světa.
dostatečně výstižné. A proto křesťané trvají na
ještě jednom termínu pro Ježíše – trvají na termínu, na kterém je založeno celé křesťanství, a zároveň na termínu, který může
být zábranou pro ty, kteří by jinak o následování Ježíše třeba i uvažovali.
Ježíšovi následovníci trvají na tam, že Ježíš je nejen Mesiáš a Spasitel,
ale také Pán a Bůh. Ale proč? Co je na takovém označení pro Ježíše tak důležitého? Což nemůžeme jen získávat ponaučení z jeho moudrých výroků,
obdivovat jeho dobrý život? Nestačilo by to? Je opravdu tak zásadní dělat
spornou otázku z toho, zda Ježíš je Bůh?
Otázka Ježíšova Božství je patrně tou nejdůležitější otázkou, co se týče
křesťanství. Proč? Protože Ježíš o sobě uváděl, že je Bůh. Jak uvidíme, Ježíš
už během svého života mezi Izraelity mluvil při mnoha různých příležitostech
3
o svém Božství. Ježíš se neobával následků a nebral ohled na skeptiky mezi
svými posluchači, kteří nepochybně slyšeli, že o sobě mluví jako o Bohu.
Je tedy před námi určité dilema. Nemůžeme důvěřovat slovům někoho,
kdo o sobě prohlašoval, že je Všemohoucí Bůh (ať vykonával jakékoli dobré
skutky a ať pronášel jakákoli moudra), pokud to skutečně není Bůh. Jinak
by si zasluhoval pouze naši lítost, shovívavost a soucit. Někdo, kdo by se
prohlašoval za Boha, ale Bohem by nebyl, by si jistě nezasloužil naše uctívání,
náš obdiv a jistě by nebyl příkladem hodným následování.
Oč tu tedy jde? Jde tu o hodně. Pokud Ježíš
není Bůh, nemůže nám být příkladem, nemůže
Co je na takovém
být moudrým učitelem, mravním vůdcem, a dooznačení Ježíše
konce ani důležitou historickou osobností. Potak důležitého?
skytnout doklady o tom, že Ježíš je Bůh, je tedy
Což nemůžeme jen
tím nejzásadnějším na celém světě. A to je také
získávat ponaučení
cílem naší publikace.
z jeho moudrých
Nemůžeme si dovolit prosazovat své vlastní
výroků, obdivovat
jeho dobrý život?
názory na Ježíše. Nemůžeme si dovolit nějakou
Nestačilo by to?
polopravdu. Musíme usilovat jedině o celou pravdu. Jak uvidíme, náš věčný úděl závisí na tom,
jak odpovíme na otázku: „Kdo je ten muž, který
o sobě mluví jako o Bohu?“
Co k tomu říká Bible?
Dokažte to. Tato dvě slova patrně uslyší každý, kdo se snaží mluvit o Ježíšově
Božství. Pokud není možné určitou koncepci podložit důkazy, nemá cenu jí
věnovat čas. A takové důkazy musí pocházet ze spolehlivého, hodnověrného
zdroje. Bez takového zdroje budeme mít k dispozici jen pouhé domněnky.
A právě to je silnou stránkou víry, že Ježíš je Bůh. Zdrojem křesťanské
víry je totiž kniha, které můžeme důvěřovat – Bible. Rozsáhlý archeologický průzkum prokázal, že Bible je naprosto důvěryhodná, co se týče historie
a geografie. Vědci zkoumají Písmo velmi podrobně přibližně 2000 let a opakovaně potvrzují, že Bible je spolehlivá. Za Biblí stojí více rukopisů než za
jakýmkoli jiným starověkým písemným záznamem. Veškeré tyto vnější doklady nám dávají další důvody, proč důvěřovat této knize, v níž Bůh dal své
zjevení lidskému rodu. Božství Krista tedy můžeme důvěřovat, protože se
o něm píše v důvěryhodném zdroji.
4
Z takového hlediska tedy dává smysl podívat se na to, co o totožnosti své
ústřední postavy uvádí samotná Bible. Dává smysl tyto doklady prozkoumat a udělat si pak svůj vlastní názor. Nemá však smysl důvěřovat tomu,
když Bible popisuje Ježíše i jako velkého učitele poslaného od Boha, jestliže
nejsme ochotni přijmout to, co o sobě uváděl sám Ježíš.
Jestliže je Bible natolik důvěryhodná a její poselství bylo zázračně uchováno po celá staletí, můžeme jí důvěřovat jako cennému zdroji. Podívejme se
tedy, co Bible říká o tom, že Ježíš je Bůh.
Co o Ježíšovi uvádí Starý zákon
Bible své novozákonní čtenáře nepřekvapuje nějakým naprosto novým poselstvím. Nikoli. Myšlenka, že na zemi přijde Mesiáš, není překvapením pro nikoho, kdo je obeznámen se Starým
zákonem. Proroci zde uváděli mnohá znamení
o tom, že se to stane. Ve Starém zákoně je předpovězeno mnoho konkrétních podrobností, které se vyplnily na Ježíšovi. Malou ukázku vidíme
v uvedené tabulce.
Proroctví
Narodí se z panny
Narodí se v Betlémě
Bude vyveden z Egypta
Uzdraví mnohé
Bude ukřižován
Ani jedna kost mu nebude zlomena
Odkaz
Izajáš 7,14
Micheáš 5,2
Numeri 24,8
Izajáš 53,4
Izajáš 53,12
Žalm 34,21
Splnění
Matouš 1,23
Matouš 2,5
Matouš 2,15
Matouš 8,16
Matouš 27,38
Jan 19,33–36
Je zřejmé, že ještě před příchodem křesťanství byl příchod Mesiáše očekávanou událostí. Ale to není vše. Svaté spisy Starého zákona nejen mluvily
o příchodu Mesiáše, ale také uvádějí, že Mesiáš bude mít vlastnosti, jaké nebude mít nikdo jiný. Bude to Bůh. Důkaz o tom, že Ježíš – předem ohlášený
Mesiáš – má být Bůh v těle, je uveden velmi zřetelně v následujících třech starozákonních pasážích. Podívejme se tedy podrobněji, jak tyto biblické verše
uvádějí tuto zásadní pravdu.
5
Izajáš 7,14
„Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“
(B21)
Klíč k tomu, abychom v tomto verši viděli předpověď příchodu Ježíše jako
Boha v těle, je ve jménu Immanuel. Toto jméno totiž doslova znamená „Bůh
s námi“. Uvedené proroctví jistě muselo tehdejším posluchačům znít záhadně. V jakém smyslu toto dítě naplní význam svého jména „Bůh s námi“?
Díky dalšímu zjevení v Novém zákoně (Mt 1,21–23) nyní chápeme, co pro
ně bylo záhadou. Vidíme zde předem dané znamení o Božím plánu, o tom, že
Bůh navštíví zemi, nikoli skrze nějakého mluvčího, prostředníka a spasitele,
ale skrze Toho, kdo bude doslova „Bůh s námi“. A jaké jsou další doklady?
Izajáš 9,5
„Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo
panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže
pokoje.“
Nyní můžeme toto úchvatné proroctví vidět z té správné perspektivy. Všichni, kdo Ježíše uznávají jako Mesiáše, se zde od tohoto starozákonního proroka
dozvídají, že bude nejen vládcem, ale také „mocným Bohem“.
Jedná se o stejný termín a tutéž gramatickou
stavbu, jakou tento prorok použil u Izajáše 10,21,
„Božský Mesiáš je
kde uvádí, že „ostatek Jákoba“ se navrátí „k mocuváděn stejně hojně
nému Bohu“. Nabízejí se jen dvě možnosti. Za
ve Starém zákoně
prvé, tento prorok nám chce sdělit, že má přijít
jako i v Novém.“
nějaký další „mocný Bůh“ – čímž vlastně dává
Buell a Hyder
světu dva Bohy. A to by bylo v rozporu s dalšími
verši, například Izajášem 45,22, kde je uvedeno:
„Obraťte se ke mně a zachraňte se, všechny končiny země, protože já jsem
Bůh a jiného není.“ Bible tedy odmítá dva Bohy. A proto zbývá jen druhá
možnost: Bůh Jahve, kterého uctíval Izajáš a jeho lid, a toto dítě, tento Syn,
který bude nazván „mocným Bohem“, musí být totožní.
Micheáš 5,1
„A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde
ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů
věčných.“
Žít věčně. Fascinuje nás to, ale není možné toho dosáhnout. Naše duše
sice bude žít věčně, ale nikdo nemůže dokázat, že byl s Bohem ještě před
6
stvořením světa. Nikdo, kromě Ježíše Krista. Nejen že Micheáš předpověděl,
že se Ježíš narodí v Betlémě, ale také ukázal, že „ten, kdo bude vládnout
nad Izraelem,“ má původ již „ode dnů věčných“. Jak to prokazuje Ježíšovo
Božství? Jestliže pouze Bůh existoval ode dnů věčných, tedy od věčnosti,
a Ježíš existoval spolu s ním, musí být Ježíš Bohem.
Všichni, kdo Ježíše uznávají jako Mesiáše, si uvědomují, že došlo k něčemu naprosto ohromujícímu, když se Ježíš objevil. Zázračným způsobem naplnil proroctví. Jeden badatel, který analyzoval pouhých osm starozákonních
předpovědí týkajících se Ježíše, dospěl k tomuto závěru: „Pravděpodobnost,
že by nějaký člověk. . . mohl naplnit všech osm proroctví, je 1 ku 100 000 000
000 000 000.“ Můžeme-li těmto proroctvím důvěřovat, co se týče přesnosti
faktických informací ohledně Ježíšova příchodu na tuto planetu, jistě můžeme těmto proroctvím důvěřovat i tehdy, když používají tituly a označení, aby
ukázaly, že Ježíš je Bůh.
Co o Ježíšovi uvádí Nový zákon
Nový zákon je o především o Ježíši Kristu. Začíná jeho rodokmenem a končí jeho budoucím
vítězstvím. A mezi tím je úžasným způsobem
popisován jeho život, smrt, vzkříšení, nanebevstoupení a chvála, jež je mu připisována. Ale
kdo je Ježíš? Dozvíme se to z Bible? Můžeme tomuto záznamu důvěřovat? Ano, uzdravoval nemocné. Ale nebyl to třeba jen nějaký šarlatán,
který měl dobré kontakty? Ano, sytil hladové.
Ale nešlo ve skutečnosti jen o nějakou magii?
Ano, davy nad ním zůstávaly v úžasu. Ale nebyl spíše něco jako starověká
superstar?
Chceme-li odpovědi na tyto otázky, musíme číst více než jen příběhy o tom,
co Ježíš konal. Musíme zjistit, co o něm říkali lidé kolem něj. Pokud budete
sepisovat něčí životopis, budete chtít mluvit s lidmi, kteří dotyčného osobně
znali. I my se tedy můžeme obrátit na lidi, kteří žili přímo v Ježíšově době,
a můžeme se jich zeptat na jejich názor na Ježíše. Obraťme se tedy nejprve
na muže, který znal Ježíše velmi dobře – na apoštola Jana.
Názor apoštola Jana
Chtěl apoštol Jan skutečně ukázat, že Ježíš je Bůh? Než na tuto otázku začneme odpovídat, podívejte se do samotného úvodu Janova evangelia.
7
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To
bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo
vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. (J 1,1–4)
Jakmile pochopíme, co měl Jan na mysli, když použil termín Slovo, je velmi obtížné vidět v této pasáži cokoli jiného než Ježíšovo Božství. Pro Ježíše je
zde, stejně jako ve třech dalších pasážích v Novém zákoně (J 1,14; 1J 1,1; Zj
19,13), použito označení Slovo (Logos). Jan má jednoznačně na mysli Ježíše,
což je zřejmé ze 14. verše, kde se uvádí: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo
mezi námi.“ Povšimněme si, že označení použitá u Jana 1,1–4 jsou charakteristickými rysy, jež náleží pouze Bohu.
Na počátku. Každý, kdo v Janových dnech znal posvátná Písma, v těchto
slovech okamžitě poznal, že odkazují na začátek Bible, na knihu, kterou nyní
označujeme jako knihu Genesis. Kniha Genesis byla totiž v té době obvykle
nazývána „Na počátku“. Čtenář Janova evangelia si tedy automaticky vybavil
záznam o stvoření, v němž se předpokládá, že Bůh je věčný. Jan ve svém
popisu jasně ukazuje, že Ježíš byl Bohem, než začal svět.
Slovo bylo u Boha. Z této formulace je patrné, že Ježíš je sice Bůh, ale že je
odlišnou osobou, která má vztah a společenství s Bohem Otcem.
Slovo bylo Bůh. Zde je to rozhodující vyjádření
o Ježíšově Božství. Jan zde neuvádí, že Ježíš je
„Na počátku bylo
pouze nějaký „bůh“ nebo že je božské podstaty,
Slovo a to Slovo bylo
jak to uvádějí některé překlady. Takové překlau Boha a to Slovo
bylo Bůh.“ Jan 1,1
dy vycházejí z nesprávného výkladu skutečnosti,
že řecký výraz theos (Bůh) se zde objevuje bez
určitého členu. Takoví lidé si neuvědomují, že
Jan zde nepoužil určitý člen, aby tím poukázal,
že Ježíš je Bůh, stejně jako Otec je Bůh. Pokud by byl Jan určitý člen použil,
daná formulace by znamenala, že pouze Ježíš je Bůh. Ti, kdo popírají Ježíšovo Božství, přesto trvají na tom, že tuto formulaci je třeba překládat jako
„Slovo bylo bůh“.
Jsou s tím spojeny dva problémy. Za prvé, Nový zákon je plný formulací,
kdy Bůh je uveden bez určitého členu (282krát). I překladatelé, kteří u Jana
1,1 volí překlad „Slovo bylo bůh“, překládají naprosto stejné slovní spojení jako „Bůh“ v 94 procentech u všech dalších 281 výskytů této formulace.
Pokud by překladatelé měli postupovat jednotně, měli by i ve všech dalších
pasážích používat výraz „bůh“. Uvedená formulace se jen v Janově evangeliu
8
vyskytuje 20krát. Měl by tedy Jan 1,18 být přeložen: „Nikdo nikdy neviděl
boha“?
Kromě problému jazykového a gramatického vede takový nesprávný překlad k ještě jednomu problému. Jestliže správný překlad tohoto verše zní,
„Slovo bylo bůh“, měli bychom zde co do činění s polyteismem, s nímž ovšem
křesťanství nemá nic společného. Je-li Ježíš „bůh“, musí existovat ještě nějací
další bohové. Ale Písmo se v této otázce vyjadřuje naprosto jednoznačně. Je
pouze jeden Bůh. Myšlenka, že Ježíš je „bůh“ mezi řadou dalších bohů, byla
naprosto nepřijatelná pro čtenáře v prvním století, stejně jako je nepřijatelná
pro věřící v jednadvacátém století. Janovi současníci byli vedeni k monoteismu, takže jakýkoli odklon od této zásadní doktríny by jednoznačně odmítli.
Všechno vzniklo skrze ně. Komu jinému lze připisovat stvoření než Bohu?
Když se znovu vrátíme k prvnímu verši knihy Genesis, vidíme zde, že „na
počátku stvořil Bůh nebesa a zemi“. A Jan nyní ukazuje, že všechno vzniklo
skrze Krista. Jak dát tyto skutečnosti do souladu? Čtenář zde dochází k prostému závěru, že Ježíš, náš Spasitel, je zároveň i Bůh a Stvořitel!
Názor apoštola Pavla
Jan nebyl jediný, kdo uváděl, že Ježíš je Bůh. Toto učení je nedílnou součástí
spisů apoštola Pavla. Níže si uvedeme jen několik pasáží napsaných apoštolem Pavlem, které jasně poukazují na Ježíšovo Božství.
Římanům 9,5. „Jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který
je nade vším, Bůh požehnaný na věky.“ Ani při té největší manipulaci s tímto
textem nelze zakrýt jasnou skutečnost, která je zde uvedena – tedy že Kristus
je Bůh.
Filipským 2,5–6. „Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu.“ Zde
jsou popsány obě Ježíšovy podstaty – jeho Božská podstata a lidská podstata.
Za prvé, Ježíš ve své základní podstatě vždy existoval jako Bůh. Za druhé,
dobrovolně dal stranou majestát a slávu Božství a stal se Bohočlověkem –
pokorným služebníkem poslušným až na smrt. Ježíš je tedy Bůh a zůstal ve
své podstatě Bohem, i když přišel na zem.
Filipským 2,10–11. „Aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno. . . aby
každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“ Bůh by nedovolil uctívání nikoho
jiného než sebe sama. Pokud by nechal lidi uctívat kohokoli nižšího, bylo by
to porušením prvního přikázání (viz též Mt 4,10).
9
1. Timoteovi 3,16. „Velikéť jest tajemství zbožnosti, že Bůh zjeven jest v těle,
ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu
na světě, vzhůru přijat jest ve slávu.“ (KB) Bůh, který se zjevil v těle, je Pán
Ježíš Kristus.
Titovi 2,13. „V očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho
velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ (B21) Při gramatickém rozboru tohoto výroku je jasně vidět, že apoštol Pavel zde mluví pouze o jediné osobě
– o Ježíši Kristu, o němž zde mluví jako o Bohu.
Co uvádí sám Ježíš
A nemohly by třeba výroky o Ježíši Kristu v Novém zákoně pocházet z úst hrstky popletených
následovníků? Co když si tito pisatelé jen vše
nesprávně vyložili? Třeba natolik toužili někoho následovat a uctívat, že sami přišli s nápadem
udělat z Ježíše Boha. Anebo nesprávně pochopili Ježíšovo poslání. No, alespoň byli v dobré
společnosti. Faktem ale je, že sám Ježíš o sobě
mluvil jako Bohu.
Ježíš někdy mluvil takovým způsobem, že jeho posluchači přesně nevěděli, co měl na mysli. Je to zřejmé z určitých dialogů mezi Ježíšem a jeho učedníky. Docela dobře si umíme představit, jak
učedníci po některých rozpravách s Ježíšem odcházejí plni rozpaků, jak mají
danou věc chápat.
Ale když Ježíš mluvil o svém Božství s těmi, kdo nebyli jeho následovníci,
tito lidé se nijak nerozpakovali a okamžitě jej chtěli kamenovat. Bylo jim
naprosto jasné, co o sobě uvádí, a chtěli jej za to ukamenovat.
Jan 10. Dobrý příklad nacházíme v 10. kapitole Janova evangelia. Ježíš se
prochází v chrámu a někteří Židé na něm požadují: „Jestli jsi Mesiáš, řekni
nám to jasně“ (v. 24). Ježíš jim dává naprosto jasnou a přímočarou odpověď:
„Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. Vy ale nevěříte,
protože nejste z mých ovcí. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je
nikdo nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo
je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno.“ (v. 25–30).
10
Židům bylo toto vyjádření jednoznačně a zásadně proti mysli. Věděli, že
podle starozákonního práva je třeba usmrtit kohokoli, kdo by si osoboval nároky na božství. A přesně toho se zde podle nich Ježíš dopustil. Dobře pochopili, co měl na mysli, když namísto formulace „náš Otec“ použil vyjádření
„můj Otec“ (v. 25), když uváděl, že dává věčný život (v. 28), a když řekl: „Já
a Otec jsme jedno“ (v. 30).
Po těchto Ježíšových výrocích tedy začali Židé sahat po kamenech. Ježíšova slova rozhodně nijak nezpochybňovali. Když chtěli Ježíše kamenovat,
řekli mu: „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“ (v. 33).
Jan 8. K podobnému výsledku vedl i dialog s jinou skupinou. Při velmi napjaté konfrontaci Židé obvinili Ježíše z toho, že má démona. V následujícím
rozhovoru Ježíš řekl: „Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se“ (v. 56). Židé nevěřili svým vlastním uším. Chtěli vědět, jak někdo,
komu není ani padesát, mohl vidět Abrahama.
Ježíšova odpověď je však znepokojila ještě více. „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abra„Nejpřesvědčivějším
ham, já jsem“ (v. 58). Židé byli naprosto konsterdokladem je svědectví
nováni. Ježíš jim totiž právě řekl, kdo je. Když
od nepřátelsky
použil označení JÁ JSEM, nepochybně Židům
zaměřených svědků.“
připomněl, co Bůh podle Exodu 3,14 řekl MojRobert Anderson
žíšovi u hořícího keře. Dobře znali Písmo, a proto jim bylo jasné, že Ježíš právě mluvil o svém
Božství – že se právě ztotožnil se starozákonním Bohem, který byl znám jako Jahve. Víme, že Ježíšova slova pochopili naprosto přesně, protože Ježíš
se musel rychle skrýt, aby ho neukamenovali.
Jan 14. Při jiné příležitosti Ježíš mluvil o svém Božství k zástupu, který mu
byl více nakloněn. Při jídle s učedníky Ježíš předpověděl, že jej Petr zapře,
a pak ujistil Tomáše: „Já jsem ta cesta, pravda a život“ (v. 6). Pak se jej Filip
otáže, zda by jim ukázal Otce. Ježíš se ve své odpovědi nepochybně hlásí ke
svému Božství. „Kdo viděl mě, viděl Otce“ (v. 9). „Nevěříš, že já jsem v Otci
a Otec ve mně?“ (v. 10).
11
Co o Ježíšovi uvádí ti, kdo jej viděli
Viděli jsme tedy, že podle Židů o sobě Ježíš mluvil jako o Bohu. Ale byli zde ještě další. Ježíš
o sobě mluvil jako o Bohu i podle dalších. Tito
lidé měli různé společenské postavení a různou
měrou se také zajímali o Ježíšovu službu. Je nanejvýš zajímavé prozkoumat, co slyšeli od Ježíše
a jak na to reagovali.
Matouš 21. Podívejme se na rozhovor, k němuž
došlo krátce poté, co Ježíš vyčistil chrám v Jeruzalému. Ježíš právě přišel do tohoto města, kde
byl vítán davem příznivců. Lidé provolávali: „Hosana, Synu Davidův!“ (v. 15).
To se ale vůbec nezamlouvalo velekněžím a učitelům Zákona. Podle jejich
názoru Ježíš neměl takové projevy uctívání přijímat. Což nevěděl, co stojí
v prvním přikázání?
Povšimněme si, jak Ježíš odpovídá na jejich výtku: „Slyšíš, co tihle říkají?“
(v. 16). Ježíš se ve své odpovědi odvolává na Žalm 8,2 – čímž používá ještě
závažnější argumentaci: „Ano. Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců
sis připravil chválu‘?“ (v. 16). Ježíš zde svým posluchačům zcela nepochybně sděluje, že uvedené projevy uctívání, tato slova, byla připravena Bohem
právě k uctívání Boha. Tím, že Ježíš provolávání „Hosana“ přijal, dal jasně
najevo své Božství. A nebyla to jediná příležitost, kdy Ježíš ze strany druhých
přijal uctívání. Nejméně při dalších dvou příležitostech dovolil svým následovníkům, aby mu projevili takovou chválu a čest, jež náleží pouze Bohu.
Matouš 16. K takové první události došlo poté, co Ježíš provedl mezi svými
učedníky jakýsi průzkum mínění. Učedníci předtím mluvili s lidmi v okolí
Cesareje Filipovy, severně od Galileje. Ježíš se zeptal: „Za koho mají lidé
Syna člověka?“ (v. 13). Poté, co uslyšel několik různých odpovědí, se stejnou
otázkou zeptal přímo Dvanácti: „A za koho mě máte vy?“ (v. 15).
Šimon Petr odpověděl se svou typickou smělostí: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (v. 16). Nyní zde tedy byla ideální příležitost, aby Ježíš rozptýlil jakékoli domněnky či dohady, že by byl čímsi zvláštním. Ale Ježíš to
neudělal. Naopak, Petra za jeho prohlášení pochválil. Podle slov, která Petr
použil, je Ježíš „téže podstaty“ nebo má „stejné charakteristické vlastnosti“
jako Bůh. Ježíš si dobře uvědomoval, že Petr právě vyznal, že jej považuje za
Boha, a řekl mu: „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův. . . Tohle ti totiž nezje12
vilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích“ (v. 17). Ježíš zde tedy opět přijímá
uctívání ze strany člověka.
Jan 20. V dalším rozhovoru mezi Ježíšem a jeho učedníky je vidět ještě více, jak Ježíš považuje za správné, že má být uctíván. K této události došlo
asi týden poté, co byl Ježíš vzkříšen. Všichni učedníci již vzkříšeného Ježíše
viděli, ovšem kromě Tomáše. Nic na světě ho nemohlo přesvědčit, že Ježíš
skutečně žije. Ledaže Spasitele uvidí na vlastní oči.
Druhý týden po vzkříšení byli všichni učedníci pospolu, když se mezi nimi Ježíš náhle obje„Vždyť je napsáno:
vil. Vybízí Tomáše, ať se jej dotkne, aby viděl,
‚Pánu, svému Bohu,
že Ježíš má skutečné tělo. Tomáš to patrně uděse budeš klanět
lá a pak zvolá: „Můj Pán a můj Bůh!“ (v. 28).
a jeho jediného
Tomáš těmito slovy potvrzuje Kristovo Božství
uctívat.‘. . . Když ho
– tedy že Kristus je Pán a Bůh. A podobně jako
[Ježíše] spatřili,
u Petra i zde Ježíš chválí Tomáše za jeho prohlápoklonili se mu.“
Matouš 4,10; 28,17
šení, že již o jeho Božství nepochybuje.
Za posledních 2000 let se toho až tak moc nezměnilo. Ti, kdo Ježíšovu totožnost odmítají, by
stále chtěli vrhat kameny na kohokoli, kdo o Ježíšovi mluví jako o Bohu.
A ti, kdo Ježíše znají osobně, reagují s nerozdělenou oddaností, když přinášejí svou chválu tomu, kdo je Bůh.
Ale co tyto verše?
Lidé mají ohledně Ježíše řadu různých názorů, které spadají zhruba do dvou
kategorií. Za prvé, lidé Ježíše popisují pouze na základě svých vlastních představ. A ty mohou být od naprosto absurdních (pocházel z jiné planety) až po
představy docela logické (byl to velký mravní učitel). Nejedná se ale o představy založené na Bibli. Lidé v této kategorii jsou ochotni přijmout biblický
záznam, když mluví o Ježíšově lásce k lidem, o jeho milosrdenství vůči nemocným, o jeho moudrosti, ale Bibli odmítají, jakmile se v ní uvádí, že Ježíš
je Bůh. Ve druhé skupině se nachází „nábožní“ lidé, kteří se hlásí k Bibli jako ke svému vodítku, ale přitom zastávají jiný názor, než jaký je prosazován
v křesťanství. V této kategorii jsou tedy různé sekty a náboženská hnutí. Tito
lidé se domnívají, že Ježíš podle Bible není Bůh. Podívejme se tedy na některé verše a pasáže, které tito lidé používají, aby podpořili svůj názor a aby
vyvrátili učení, že Kristus je Bůh.
13
Jan 14,28. „Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj
Otec je větší než já.“
Některé skupiny se tímto veršem snaží „prokázat“, že Ježíš zaujímá až druhé místo po Bohu. Jak by Ježíš mohl být Bůh, jestliže Bůh je větší?
Pro vysvětlení se podívejme na Pavlův rozbor ve Filipským 2,5–8 (B21).
Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na
své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu
služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!
Ježíš se na čas dobrovolně vzdal svých určitých výsad a stal se Bohočlověkem. Podřídil se nejen Bohu Otci, ale i lidem. Nejedná se tedy o popis jeho
podstaty, která je pochopitelně neměnná, ale o popis jeho záměru, jeho díla
na zemi. Nikdo jistě nedojde k závěru, že Ježíš byl nižší než člověk jen proto, že přišel lidem sloužit (viz Mk 10,45), a stejně tak bychom neměli dospět
k názoru, že Ježíš je menší než Bůh jen proto, že se na zemi podřizoval svému Otci. Pasáž u Jana 14,28 tedy nijak nevyvrací, že Ježíš je Bůh. Tento verš
mluví o tom, jak ochotně se Ježíš podřizoval svému Otci během celých 33 let
svého působení na zemi.
Zjevení 3,14. „Andělu církve v Laodikeji napiš: Toto praví Amen, ten věrný
a pravý svědek, prvopočátek Božího stvoření.“
„Amen“ v tomto verši je očividně Ježíš, na čemž se všichni shodují. Ti, kdo
popírají Ježíšovo Božství tvrdí, že formulace „prvopočátek Božího stvoření“
má znamenat, že Ježíš je první bytostí, kterou Bůh stvořil. Kdyby to byla
pravda, nebylo by možné již dále tvrdit, že „Ježíš je Bůh“. Jak by někdo,
kdo není věčný, mohl být věčným Bohem? Prozkoumejme oprávněnost této
teorie.
Nejdříve je na místě věnovat se překladu tohoto slovního spojení. Řečtina zde doslova uvádí
Ježíš se jednoznačně
„počátek stvoření Boha“. Vzhledem k dané graodlišuje od stvoření,
matické stavbě ale není možné toto slovní spoprotože vše bylo
jení překládat jako „počátek stvoření Bohem“.
stvořeno skrze něho.
Za druhé, řecký výraz pro počátek (arche) v soStvořitel přece
bě zahrnuje aktivní roli při tvoření – nikoli panetvoří sám sebe.
sivní roli někoho, kdo je stvořen. Podle tohoto
textu je tedy Ježíš Zdroj Božího stvoření, a nikoli první stvořená bytost. Tento výklad daného textu je v souladu s dalšími
14
biblickými pasážemi, které mluví o Kristově Božství a o jeho úloze jakožto
Stvořitele.
Koloským 1,15. „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.“ Každý ví, kdo
„Všechno je stvořeno
je prvorozený – je to syn, který se narodil jako
skrze něho a pro
první, a má tedy právo prvorozeného. To je ale
něho. On je přede
vším a všechno
jen jeden z významů tohoto výrazu. Tento výraz
v něm spočívá.“
ale zároveň označuje hodnost, postavení či výsaKoloským 1,16–17
du. Podívejme se například, co Pavel uvádí jen
o tři verše dále: „A on je hlavou těla, církve. On
je počátek, prvorozený z mrtvých.“ Výraz prvorozený je zde evidentně použit v přeneseném významu. Podobně i v Židům
12,23 tento výraz popisuje cosi, co nemá naprosto nic společného s narozením
dítěte do rodiny.
Ale i pak by to byla jen jedna z možností –
a nikoli jistota – že výraz prvorozený znamená
Nikdo jistě nedojde
nadřazené postavení. Pokud by všechny další ark závěru, že Ježíš
gumenty měly stejnou váhu, byly by stejně přibyl nižší než člověk
jatelné oba uvedené výklady. Ale jsou zde ještě
jen proto, že přišel
další skutečnosti. V téže kapitole listu Koloským
lidem sloužit, a stejně
jsou ještě další dva verše, které vše osvětlují. Patak bychom neměli
vel v Koloským 1,16–17 s ohledem na Ježíše uvádospět k názoru, že
Ježíš je menší než
dí: „Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
Bůh
jen proto, že se
On je přede vším a všechno v něm spočívá.“ Pana
zemi
podřizoval
vel zde ukazuje, že existuje jasná dělící čára mesvému Otci.
zi stvořením a Stvořitelem. A Ježíš se jednoznačně odlišuje od stvoření, protože vše bylo stvořeno skrze něho. Stvořitel přece netvoří sám sebe.
Jan 10,34. „Ježíš jim odpověděl: Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já
jsem řekl: Bohové jste‘?“ Tento verš často používají ti, kdo nechtějí věřit, že
Ježíš je Bůh. Takoví lidé argumentují: „Co tedy na tom, jestliže Ježíš o sobě
řekl, že je Bůh? Je mnoho bohů. Ježíš dokonce označil své nepřátele za bohy.
Jestliže podle Ježíšovy teologie je zde dostatek prostoru i pro bohy, kteří ani
nejsou na jeho úrovni, být bohem není nic až tak výjimečného.“
Takové smýšlení sice může vypadat logicky, ale přehlíží kontext Ježíšových slov u Jana 10,34. Jedná se o citaci ze Žalmu 82,6, kde Bůh vstupuje do
15
shromáždění soudců, aby je odsoudil za jejich nespravedlivé jednání. Výraz,
který je zde přeložen jako „bohové“, znamená „mocní“, v tomto případě tedy
konkrétně „soudcové“.
Ježíš tento poměrně neobvyklý citát použil při své argumentaci, kterou odhalil pokrytectví svých nepřátel. Tito nepřátelé nijak neprotestovali proti tomuto Asafovu výroku, který o lidských soudcích mluví jako o „bozích“, ale
přesto odsoudili bezhříšného Ježíše Krista, který na sebe uplatňoval označení
„Syn Boží“.
Jak pomáhat druhým
Níže jsou uvedeny otázky, které můžete používat při vyučování druhých. Doporučujeme níže uvedené otázky probrat před studiem příslušné části, která
je v této publikaci.
Co o Ježíšovi uvádí Starý zákon
1. V čem spočívá hodnota starozákonních proroctví, která mluví o Ježíšově
Božství?
2. Jak by se změnil váš náhled na Ježíše Krista, pokud by o něm ve Starém
zákoně nebyla žádná proroctví?
3. Jaké konkrétní podrobnosti by v proroctví měly být o Kristu uvedeny, aby
takové proroctví mohlo být důkazem o jeho Božství?
Co o Ježíšovi uvádí Nový zákon
1. Proč by mělo být důležité, aby o Ježíšově Božství mluvili jeho současníci?
2. Co se o Ježíšovi dozvídáme z Jana 1,1–4?
3. Jaké novozákonní verše kromě Jana 1,1–4 byste použili pro podporu Ježíšova Božství?
Co uvádí sám Ježíš
1. Proč je tak důležité, že sám Ježíš o sobě uvádí, že je Bůh?
2. Když Ježíš uváděl, že je Bůh, věděli lidé, co jim říkal?
3. Jak dal Ježíš najevo, že je Bůh?
16
Dejte si pozor, za koho budete Ježíše pokládat
Dejme tomu, že v knihkupectví narazíte na zajímavou knihu o charakternosti.
Projdete si obsah, letmo si pročtete pár stránek, podíváte se do úvodu a závěru
a rozhodnete se tuto knihu si pořídit. Zaplatíte, knihu si odneste domů a začnete ji číst. Autor uvádí řadu podnětných myšlenek, takže si začnete dělat
poznámky, protože si ze své četby chcete odnést co nejvíce a protože opravdu
chcete pracovat na svém charakteru.
Vypadá to, že autor skutečně ví, o čem píše. Ale nebude na škodu dozvědět
se něco i o samotném autorovi. Teprve teď si na vnitřní straně obálky všimnete informací týkajících se autora knihy. „Autor tvrdí, že je nejinteligentnější
žijící osobou. Považuje se za krále Spojených států. Na tuto planetu přesídlil
z jisté vzdálené galaxie. Ve svém volném čase rád maluje, píše verše a užívá
si svého milionářského sídla.“
Se znechucením knihu sklapnete a přemýšlíte, zda ji máte rovnou hodit do
koše, anebo zda v knihkupectví máte požadovat své peníze zpět. Jakmile jste
zjistili, co je autor zač, nevěříte mu ani slovo. Jeho slova o charakternosti jsou
asi tak hodnověrná jako dizertační práce z pera Spejbla či Hurvínka.
Co má tento vymyšlený příběh do činění s Ježíšem Kristem? Dokládá, jak
bychom měli reagovat na Bibli, pokud Ježíš není Bůh. Ukazuje, s jakou nevěřícností bychom měli přistupovat k celé této knize, pokud Ježíš skutečně
není Bohočlověk. Na tomto příběhu vidíme, jak je pro nás zásadní ověřovat
si slova podle charakteru dané osoby. Pokud daná osoba není charakterní, nemůžeme důvěřovat ani jejím slovům. A naopak, pravdivost a charakternost
dané osoby se pak projevuje v tom, že její slova jsou důvěryhodná.
Pojďme tedy stejnou zkoušku uplatnit na Ježíše, a to ze dvou úhlů pohledu. Za prvé, Ježíšův
Pokud daná osoba
život a jeho vyučování jsou synonymem charaknení charakterní,
ternosti a dobroty, což se uznává prakticky všeonemůžeme důvěřovat
becně. Skutky, kdy Ježíš uzdravuje chromé, křísí
ani jejím slovům.
mrtvé a různými způsoby prokazuje svou lásku,
jsou plně v souladu s jeho vyučováním o soucitu
a lásce. Není tedy těžké dojít k závěru, že Ježíš
byl mravní, vysoce důvěryhodnou osobou.
Za druhé je třeba uvažovat o tom, že Ježíš o sobě mluvil jako o Bohu.
Tato slova jsou potvrzována výroky a jednáním jeho následovníků a zároveň
zpochybňována slovy a jednáním jeho nepřátel.
17
Pokud vezmeme v potaz obě tato hlediska, dostaneme jen tři rozumné možnosti ohledně toho, kým Ježíš může být.
1. Poblouzněný šílenec
Jestliže Ježíš není Bůh, mohl třeba trpět nějakými velikášskými představami.
Ale ti, kdo jej znali nejlépe, uvádějí, že byl naprosto autentický. Věděli, že
jeho slova o tom, že je Bůh, dokonale odpovídala tomu, kým Ježíš skutečně
je.
2. Nestoudný lhář
Pokud Ježíš není Bůh, pak prostě musel lhát. V takovém případě by pochopitelně musel velmi dobře vědět, že není tím, za koho se vydává. Ale čím více
zkoumáme jeho život, tím těžší je cokoli takového přijmout. Jak by bylo možné, že v každém jiném ohledu byl neustále poctivý a naprosto důvěryhodný?
Jak by pak mohl lhát v této jediné skutečnosti? Jak by mohl podvést tolik
zbožných lidí tím, že by se dopustil něčeho tak bezbožného? Jak by někdo
tak očividně mravný mohl být zároveň tak nestoudným lhářem?
3. Bůh
Tato možnost nejlépe odpovídá tomu, co Ježíš říkal a dělal. Ježíš naplnil proroctví o tom, že na zem přijde sám Bůh. Ve své osobě nám zjevil věčného
Boha. Hříšní lidé zjistili, že Ježíš je bez hříchu. Ježíš znal Písmo jako nikdo
jiný. Konal to, co může konat jedině Bůh.
Šílenec může tvrdit cokoli, ale svá tvrzení nemůže doložit žádnými svými
činy. Ježíš však svými skutky prokázal, kým skutečně je. Lhář si může s lidmi různě zahrávat, ale nemůže nic prokázat. Ježíš se ale narodil tak, jak se
měl podle proroctví narodit Bohočlověk, žil jako Bohočlověk, zemřel jako
Bohočlověk a opět ožil tak, jak to bylo možné jedině v případě Bohočlověka.
Kdo je tedy podle vás Ježíš? Máte na výběr pouze ze tří možností. Ale
postupujte opatrně. Pokud je Ježíš podle vás cokoli jiného než Bůh, dáváte
tím všanc svůj věčný úděl. Teprve když uznáte, že Ježíš je Bůh, můžete jej
vidět jako zdroj života. A teprve až budete důvěřovat celému Božímu slovu –
tedy nejen výrokům ohledně Ježíšova života, ale i výrokům ohledně Ježíšova
Božství – pochopíte, jak důležitá byla jeho smrt. Dejte si tedy pozor, za koho
Ježíše pokládáte. Závisí totiž na tom váš věčný život.
18
Co není možné říci
Z knihy K jádru křesťanství od C. S. Lewise.
Snažím se zde lidem pomoci, aby o Kristu neříkali takové pošetilé věci, jaké někdy slýcháme: „Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého mravního
učitele, ale nepřijímám jeho tvrzení, že je Bůh.“ To prostě nemůžeme říci.
Člověk, který by byl pouhým člověkem a přitom by říkal takové věci, které
říkal Ježíš, by nebyl velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec (na
způsob někoho, kdo se považuje za sázené vejce), anebo by to musel být sám
pekelný ďábel. Proto si musíte zvolit. Buď tento člověk byl a je Syn Boží
– anebo je to šílenec, anebo ještě cosi horšího. Můžete jej umlčet jako blázna, můžete po něm plivat a ubít jej jako démona; anebo před ním můžete
padnout na kolena a vzývat jej jako svého Pána a Boha. Ale nechlácholme se
takovým nesmyslem, že by byl velkým mravním učitelem. Takovou možnost
nám prostě Ježíš nedává.
Stojíme tedy tváří tvář zásadní volbě. Tento
muž, o němž zde mluvíme, byl (a je) přesně tím,
Buď tento člověk byl
co o sobě uváděl, anebo je to šílenec, anebo ješa je Syn Boží – anebo
tě cosi horšího. Ale připadá mi naprosto očividje to šílenec, anebo
né, že Ježíš nebyl šílenec ani zloduch; a proto,
ještě cosi horšího.
ať se to může jevit jakkoli zvláštní, děsivé nebo
nepravděpodobné, musím přijmout hledisko, že
Ježíš byl a je Bůh.
19
Co tedy řeknete?
Musíte tedy osobně odpovědět na jednu prostou otázku. A nejedná se o otázku: „Co si myslíte o nějakém určitém náboženství?“ Nebo: „Co si myslíte
o křesťanech?“ Nebo: „Jaké dobré skutky jste v poslední době vykonali?“
Ani: „Jaké tradice dodržujete ve své církvi?“
Otázka, která stojí mezi každým člověkem a Bohem, zní: „Co si počnete
s Ježíšem?“
Ježíš řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než
skrze mne“ (J 14,6). Pavel se Silasem řekli: „Uvěř v Pána Ježíše a budeš
zachráněn ty i tvůj dům“ (Sk 16,31). Lukáš napsal: „V nikom jiném není
záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom
měli být zachráněni“ (Sk 4,12). A Pavel řekl: „Neboť Bůh byl v Kristu, když
smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění“ (2K 5,19).
Celé toto poselství je zcela jasné. Jedinou cestou k Bohu je víra v Ježíše
Krista. Co si tedy počnete s Ježíšem? Dovolíte, abyste kvůli klamavým výrokům nějakého filozofa nedůvěřovali samotnému Spasiteli? Dopustíte, abyste
kvůli nějakému nesprávnému překladu Ježíše odmítli? Dáte úvahám obyčejných lidí větší váhu než poselství Všemohoucího Boha?
Vyvarujte se toho. Vezměte Ježíše za slovo. Věřte, že na kříži na Kalvárii
položil oběť i za vaše hříchy. Naleznete radost, která pochází z toho, že budete
osvobozeni od trestu za svůj hřích. Co si počnete s Ježíšem? To je ta naprosto
nejdůležitější otázka, na kterou kdy budete odpovídat.