Je na čase začít jíst život!

Komentáře

Transkript

Je na čase začít jíst život!
Je na čase začít jíst život!
Kniha o tom, proč umíráme jak nikdy
J Vita
Předmluva
Komu se tato kniha dostala do rukou, musel být velice hodný, jinak si to
nedovedu vysvětlit.
Jedno bych rád, abyste do začátku věděli.
Podle toho jak dlouho žijete, tolik hodin jste nejspíš slýchávali přesný
opak toho, co vám zde budu říkat jí. Žijete-li 20 let, 175 000 hodin jste žili ve
světě, který se touto knihou pokouším rozbít.
Proč?
To pochopíte v průběhu knihy.
Jen počítejte s tím, že když vám svět okolo vás 100 000 hodin říká, že
něco je tak jak to je a že to tak i být musí...
... je možné, že bude zapotřebí investovat nějaký čas do toho, abyste
pochopili, že svět okolo vás může vypadat i jinak.
Knihu provází spousta internteových odkazů, jejichž souhrn a odkazy
další můžete nalézt na stránkách zacitzivot.weebly.com
Příjemnou zábavu.
2
Pár slov úvodem
O půlnoci zvoní zvonek.
"Kdo je?"
"Soused."
"A co chcete, člověče, takhle pozdě v noci?"
"Máte česnek?"
"Nemáme!"
Asi za půl hodiny zvoní zvonek znovu.
"Kdo je?!"
"Soused."
"A zase k sakru chcete?!"
"Nesu vám ten česnek."
Spousta věcí se nám dostane do rukou, aniž bychom si o ně řekli.
Doufám, že ve vašem případě to nebyla tahle kniha. Pokud ano, tak si
pamatujte, že i česnek se nakonec hodí.
Co je to za knihu?
Je to kniha o jídle a o životě.
Je to kniha o životě nebo smrti.
3
Čístu tuhle knihu je jako skládat puzzle. Někdy dostanete informace,
které se dají přirovnat k pravému dolnímu puclíku skládanky níže – kdybyste
ho našli samotný na zemi, moc by vám nedával smysl. K tomu je potřeba,
abyste ho napasovali do celé skládanky, kde by zase chyběl, kdybyste ho na
té zemi bývali nechali.
Je vhodné dočíst celou knihu.
4
Jídlo ovlivňuje náš život a naši smrt
Jedno je jistý – moje žena, kterou zatím nemám, bude jíst život. Ideální
bude, pokud rovnou potkám takovou, která už ho jí. Jinak to bude spousta
práce (kterou na sobě bude muset udělat).
Když totiž vidím, jaký rozdíl je s rostoucím věkem mezi lidmi, kteří život
jí, a mezi těmi, kteří jí všechno, je to pohled skoro až děsivý. Chci se
vyvarovat toho, že se mě budou tyto děsy přímo týkat. Stejně tak chci, aby
se toho vyvarovali i lidé, který mám rád nebo ti, který mám milovat.
V době kdy píšu tyhle řádky, nacházím se v Loma Lindě, v Kalifornii. Je
to město, kde mají lidé skrze silné náboženské kořeny značně ovlivněný
přístup ke svému zdraví a s tím i dietu. Lidé zde jí život.
Tady se na chvíli pozastavím a vysvětlím slovo dieta. Když toto slovo
použiju, nemyslím tím „držet dietu“, jak jsme tohle slovo zvyklí používat.
Držet dietu nemá smysl, protože je to dočasné, a tak to přináší dočasné
výsledky – pokud ji nehodláte držet do konce života. Navíc - většina diet,
které se nám na internetu nabízí, snad ani nejdou vydržet déle...než chvíli.
Jsou špatné.
Jak říká jeden „vtip“: Druhý den diety je pro většinu lidí mnohem snazší
než den první. Druhý den už to totiž většina lidí vzdala.
Vaše dieta musí být váš život. Ne nuceně, ale protože to tak mít chcete.
Tak se to může naučit mít každý a tak to má i mnoho lidí v Loma Lindě.
Proto, když používám slovo „dieta“, myslím tím způsob běžného stravování.
Mám tu čest poznávat zdejší staré lidi. Dneska se mnou vtipkovala 91
let stará babička, jejiž jediným zdravotním neduhem je to, že upadla a teď ji
bolí kostrč. Obličej má relativně hladký, mozek má čilý – píše knihu a zvládá
žít sama. Nikdo se o ni nemusí starat, i když samozřejmě pomoc ocení.
Včera jsem potkal Jima Wallinga – prezidenta zdejšího běžeckého
klubu. Je mu 80 let, což když mi řekl, vyvalil jsem na něj oči. Můj táta,
kterýmu je 60, vypadá starší než tenhle pán.
5
Na webu (zacitzivot.weebly.com) bude foto spolupracovnice se svojí
babičkou, která zrovna slaví 91 let. Vypadá celkem zachovale.
Nachomýtl jsem se ke shromáždění důchodců, kteří se scházeli před
kostelem, aby oslavili sté narozeniny vysloužilého chiruga. Ve zdejší prestižní
nemocnici operoval lidi do svých 94 let.
Operoval lidi, kteří nejedli život...
A takových příběhů tu stále čile pobíhá mnoho.
Taky jsem se ale potkal s důchodci, kterým jsem něco řekl a odpověď
přišla většinou až za pár sekund - mnohdy jen formou nějakého zvuku. Tito
lidé taky nejedli život.
Zato jedli prášky.
Sžírali mě myšlenky toho, že takhle pravděpodobně nemuseli skončit.
Nedokázal jsem s nimi strávit moc času, protože mi pohled na ně rval srdce.
A tady se vracím k tomu, že moje žena bude jíst život. Věřím, že tohle
tvrzení mohlo působit zvláštně, ale věřím i v to, že teď už trochu víc
rozumíte, co se za tím tvrzením skrývá. Pokud ne, přečtěte si znovu poslední
větu předchozího odstavce.
Internetem nyní koluje tohle minutové video:
https://www.youtube.com/watch?v=Qo6QNU8kHxI
Toto video vystihuje realitu, když říká, že většina lidí končí svůj život
v nemoci. A přesto tomu tak nemusí být. Proč někteří důchodci pobíhají po
venku, zatím co jiní sedí zavření doma a koukají do prázdna?
Pokud se nepřihodí něco vyjímečného, můžeme si vybrat mezi tím jak
bude náš život vypadat. Podívejte se na následující symbolický graf, který
znázorňuje zdraví/vitalitu/množství života v těle s rostoucím věkem:
6
Spousta lidí, který jsem v Loma Lindě (LL) potkal, si vybralo, že se vydá
po Zelené. Pečují o své zdraví a jí život. Jsou proto plni života až do
posledních dnů, během kterých své tělo celkem náhle opustí.
Většina lidí v západní civilizaci ale končí podobně tomu, jak znázorňuje
linka červená. Nebo ne?
Ale jo.
Cévy se ucpávají, orgány selhávají, mozek hloupne a ztrácí kontrolu nad
tělem, které slábne. Kvalita života klesá postupně až na úroveň utrpení. Ke
všemu potom Červená linka zřídka končí tak, jak je znázorňena v grafu končí totiž nenadále, kolmo dolů. Kdy se to stane je loterií.
Vím, že mnoho lidí miluje loterii, je to jedna z jejich posledních nadějí.
Těchhle náhlých Nešťastných 10 ale vyhrát nechcete – 10 posledních
sekund.
Měl jsem tu možnost seznámit se zde (v LL) s Programem pro
Kompletní Zlepšení Zdraví - CHIP (Complete Health Improvement Program).
Je to nezisková společnost ve vlastnictví adventistické církve (já nejsem
křesťan) a jednou z věcí, kterou jsem se od nich naučil je tento pohled na
život:
Chceme umřít tak mladí, jak jen to jde – tak pozdě, jak jen to jde.
To se mi líbí.
7
Vím, že počet lidí, který potřebuje tuhle knihu (nebo informace z ní) je
minimálně ve stovkách miliónů, protože většina (minimálně 80%) populace
západní civilizace jde po Červené. S rostoucím věkem pak roste i potřeba
doktora. Nemoc se stává jevem tak častým, že ho vidíme všude kolem nás a
zapomínáme na to, že přirozený stav našeho těla je tělo zdravé. S nemocí se
počítá.
Ten kdo s nemocí nepočítá, nepočítá většinou ani s ním, že si ho nemoc
může najít, tím pádem se o své zdraví nestará – je mu ukradené, což ústí
v to, že je mu nakonec ukradené doopravdy.
A ono vůbec, i o ukradeném zdraví je tahle kniha. Krade se ve velkém.
Jakmile onemocníme, chodíme za doktorem a říkáme: „Pane doktore,
pane doktore, jsem nemocný. Udělejte s tím něco!“
...
Teď si představte, že se chcete oženit/vdát, ale nemáte s kým – jako
třeba já. Představte si, že bych šel za pánem v kanceláři a řekl bych: „Pane
v kanceláři, pane v kanceláři, potřebuji se oženit, udělejte s tím něco!“
A pán v kanceláři by na to řekl: „Hmm, podívejme se na vás. Ano,
ano...už to mám. Tady máte předpis na vaši manželku. Pojišťovna to hradí.“
A já bych šel, vyzedl si svoji manželku, vzal si ji a žil s ní šťastně až do smrti.
To nedává smysl! Samozřejmě, že si vemu zodpovědnost za to, abych si
vybral ženu, se kterou budu trávit zbytek svého života. A stejně tak jsem si
vzal za zodpovědnost to, že budu zdravý, protože se svým zdravím budu
trávit zbytek svého života. Zdraví mi není ukradené. Zodpovědnost za zdraví
mi není ukradená. Vzal jsem si ji zpět.
Pokud budu nezdravý, chybu budu hledat v prvé řadě v sobě, ve svých
zvycích, ve svém chování a ve svém okolí. Doktora potom případně
vyhledám, aby mi pomohl přežít či vrátit mé tělo do normálu.
Pomohl. Ne – udělal to za mě.
Udělejte tedy doktorům radost a připište si vaše zdraví do seznamu
vašich zodpovědností. Budou pak mít míň práce (stejně peněz – pořád málo)
a víc času na život.
8
Vzít si zodpovědnost za své zdraví neznamená, že když mě např.
chronicky bolí noha, místo toho, abych jedl prášky proti bolesti, půjdu do
přírody a sám si natrhám bylinky tlumící bolest. Dokonce to neznamená ani
to, že místo prášků z lékárny, co mi tu nohu budou léčit, si v přírodě
natrhám všeléky a budu si tu nohu léčit na vlastní zodpovědnost (proti gustu
žádný dišputát).
To, co se snažím vysvětlit, je myšlení, že noha mě bolí z nějakého
důvodu - něco dělám špatně. Můžu mít ucpané cévy, a tak se mi v noze něco
začíná rozbíjet.
Nebo mám špatný boty.
Co je potom správné řešení? Koupit si nové boty nebo koupit si prášky
proti bolesti?
Nemoc je začátek mojí cesty.
Měl jsem imunitní a kožní problémy a vrtalo mi to hlavou. Nejdříve
jsem přemýšlel – jak se toho zbavím. Zkoušel jsem snad všechno, ale
nenašel jsem nic, co by doopravdy fungovalo. Pak se mi to v hlavě přehodilo
a začal přemýšlet stylem – proč to mám?
Došel jsem k závěru, že problém byl ve výživě. Cetou za odpověďmi
jsem posbíral tolik informaci, že mě tohle téma (původ nemoci) začalo
nesmírně zajímat. Začal jsem mít víc otázek a nacházel na ně odpovědi a čím
více času jsem tomu věnoval, tím více jsem si uvědomoval, že je tady něco
špatně. Některé informace, které jsem našel ve mě vyvolaly podobný pocit,
jako když vidíte, jak chlap na ulici bije ženu.
A že ten chlap je obrovskej.
Vypadá jak skříň.
Přesto to nejde jen tak nechat.
I když riskujete, že dostanete do dršky.
9
Kvalitní materiál
Teď přichází chvíle, kdy si musíme ujasnit jednu věc.
Budu vám zde sdělovat informace, o kterých nejspíš budete
pochybovat. To uděláte naprosto správně.
Je potřeba přemýšlet nad tím, co vám kdo říká a vyhodnocovat, jestli
vám to dává smysl nebo ne – a to ideálně jako lidské bytosti – ne jako
výtvoru naší společnosti. V tom je velký rozdíl.
Mám totiž podezření, že společnost nás učí hodnotám, které se hodí
společnosti a ne nám, jakožto lidským bytostem.
Jednou z mnoha věcí, kterou nás naše společnost učí, je:
Poslouchej autority. Bude to tak, jak říkám. Drž hubu a krok.
Trvá to od narození, kdy nás začnou cvičit rodiče a pak si nás převezme
škola, která nás „připravuje“ na život – minimálně do 15ti let, dnes spíše již
do 20, ne-li 26 let.
Je to celkem chytrý způsob, jak přimět lidi, aby drželi hubu a krok od
narození až do konce. Problém je v tom, že jsme se dostali do doby, kdy
tenhle starý systém přestává fungovat – a to jak mladým, tak starým.
Vyjdeme totiž ze školy a při prvních pokusech o uplatnění školního
učiva si nabijeme hubu, protože to, co a jakým způsobem se budeme ve
škole učit, vymýšlel někdo, kdo si zatopil v kamnech, zapálil svíčku, namočil
brk do inkoustu a psal.
Netrvá dlouho, než zjistíme, že jsme trávili učením se znalosti, který
jsou dobrý jen k tomu, abychom měli větší šanci na vítězství ve Chcete být
milionářem.
Zjistíme, že škola, jakožto součást přípravy na život ve společnosti, nás
učila znalostem a principům, které nás připravují na společnost, která umírá.
Těmhle znalostem, hodnotám a principům říkám – společenská hovna.
Je to odpad staré společnosti, kterého je dobré se co nejdříve zbavit (a
někdy je slovo hovno ještě slabý výraz, proto nemám pocit neslušnosti).
10
Život nás učí úžasným způsobem. Nechce, abychom žili v hovnech a
proto nám dává šance se jich zbavit. Když se nám nedaří hovna v našich
životech objevit, začnou víc a víc smrdět a pokud ani to s námi nic neudělá a
mi je i nadále ignorujeme, většinou na nich uklouzneme a pořádně si
nabijeme čumák.
To už dost lidi motivuje k tomu, aby hovno ze svého života sebrali a
nadobro ho spláchli. Pokud to neudělají, riskují, že na něm uklouznou znovu
a kdo ví, jak to dopadne příště. Třeba už se nezvednou.
Problém je v tom, že ne všechna hovna jsou hnědá a smrdí. Některá
z hoven se tváří například jako čokoládový dort – a kdo by se chtěl zbavovat
čokoládového dortu.
Obzvlášť, když doopravdy voní a chutná jako čokoládový dort.
Pořád ale je to jen maskované hovno a vy tak můžete doufat, že ho
prokouknete dřív, než ho spolknete.
Někdy to prokouknutí zabolí – přišli jste o dort. Záhy vám ale dojde, že
jste málem snědli hovno a že jste rádi, že jste to prokoukli včas. Svůj požitek
pak začnete hledat jinde.
Tahle kniha vám bude brát čokoládové dorty.
Falešné čokoládové dorty.
Společenských hoven jsou hromady, ne všechna jsou ze školy.
V podstatě nad čím se zamyslím, to do té hromady většinou nějak patří.
Třeba Vánoce. To taky může být společenský hovno.
Pokácí se stromy, zabijou kapři, utratí majland za dárky...a ta myšlenka
toho, že by se měla setkat rodina, strávit spolu čas míru a harmonie,
případně slavit zimní slunovrat, (a případně západní křesťané v průběhu
historie prohlásili, že se 25 prosince narodil Ježíš a spousta lidí tomu od té
doby uvěřila, což nám vlastně vytvořilo tento svátek tak, jak ho známe) – na
to si dnes vzpomene jen málo kdo.
Z časů slunovratu, míru a harmonie se staly převážně jen časy tržeb.
11
Dalším typem společenského hovna pak můžou být mnohé naše zvyky
a naše hodnoty. Například – v dnešní společnosti jsou photoshopové
modelky vzorem krásy, porono-herečky vzorem sexu, milionáři vzorem
šťastného a úspěšného života (asi proto, že si berou modelky a pornoherečky). To jsou podle mě uměle vytvořená společenská hovna.
Špatný je, když se v těch hovnech vzájemně udržujeme – což je docela
běžné - jakmile se snažíte vylézt z hoven, objeví se někdo, kdo se vás v nich
snaží udržet. Asi aby tam nezůstal sám.
Špatný je, když se nás v nich snaží udržet společnost – asi aby nezůstala
prázdná. To se pak běžně stává, že někdo stráví život v hovnech a třeba o
tom ani nevěděl. Někdy mu to nemusí vadit, ale někdy díky tomu může dost
trpět. Někdy to má takový efekt, že z toho spousta lidí umírá jak nikdy.
Cílem téhle knihy je, abyste začali přehodnocovat informace, které vás
naučila společnost, protože je docela velká šance, že to z pohledu dnešní
doby bude jen na obtíž. Cokoliv, co vás bylo naučeno, aniž byste to chtěli,
doporučoval bych vám, abyste to přehodnotili s pohledem na svět, který
máte dnes, který sám o sobě taky možná stojí za přehodnocení.
Pár věcí tady zkusím přehodnotit s vámi. Budeme zkoumat čokoládové
dorty.
No, zpátky k jídlu a životu.
V minulém roce jsem se ponořil do mnoha knih, vědeckých studií, našel
doktory/nutriční specialisty, který předávají znalosti veřejnosti a od kterých
jsem čerpal informace, které jsem potřeboval obhájit před universitní obcí.
Musel to být kvalitní materiál.
Jakmile jsem začal chápat souvislosti mezi tím, co čtu a tím, jak funguje
svět, natolik mě to pobouřilo, že vlastně díky tomu teď sedím na druhé
straně zeměkoule a píšu tuhle knihu.
12
Jsou to informace, které by mohly zachránit neskutečné množství
životů, vysušit řeky slz, vytvořené z bolesti a žalu a umožnili by důchodcům
zakládat kluby vysokohorský turistiky, jejichž kapacita by praskala ve švech.
Z nějakého záhadného důvodu ale nikdo o ničem neví.
Skoro to vypadá, že když se něco převratného zjistí, tak ještě to
neznamená, že se to veřejnost dozví. I když je to pro blaho všech.
Skoro všech.
Když zde tedy budete čerpat informace, jsou založené na kvalitních
zdrojích. Je to důležité pro (určitou) kvalitu téhle knihy, je to důležité pro
vaše zdraví a je to důležité pro zdraví moje – především to duševní.
Jak říká šéf v CHIPu: „Kdybychom šířili nesmysly, někdo by nás mohl
zažalovat. Tím, že všechno, co učíme je na základě vědy, tak jenom
doufáme, že nás někdo co nejdřív zažaluje – potřebujeme marketing. Tyhle
informace potřebují marketing.“
Já to mám obdobně.
S čím se zde ale taky setkáte, budou i informace, které dávají smysl na
tolik, že je zmíním, přestože můžou být ze zdroje, který někdo nemusí
považovat za dostatečně dobrý. V takovém případě vždycky zdroj uvedu,
aby se vám lépe rozhodovalo o tom, jestli tomu chcete věřit nebo ne.
Pamatujte, že přestože se vám vaše přesvědčení mohly nahrávat do
hlavy více než 100 000 hodin za posledních 15 let – mohou vám škodit.
Proto se vyplatí dát několik hodin na to, abyste si prohlédli druhou stranu
mince.
Neříkám, že to co zde napíšu vždy nutně pravda, není mým cílem mít
pravdu. Vidím jen problém v tom, že nám je jako společnosti ukazována
právě jen jedna strana mince.
Chci vám ukázat tu druhou a na každém pak je, aby si udělal nový
názor, nebo si nechal ten starý.
13
Zpátky ke zdraví
Zdraví bylo mým prvotním motivem ke hledání změny, což, když se
zamyslíte, tak by měl být účel každé nemoci – upozornit na to, že děláme
něco špatně a že bychom s tím měli přestat, že bychom měli udělat změnu.
Teď přijde trocha extrémně složité logiky:
Když dáme ruku na rozžhavenou plotnu, pálí. To že pálí je obrana těla,
které nám bolestí říká, že děláme něco špatně.
To dává rozum.
Škoda že stejný rozum tak často nepoužíváme i v případě nemocí, kdy
bolest není okamžitá a tak intenzivní - přesto je.
Jako však nepomáhá foukat na ruku, kterou necháme na plotně,
nepomáhá řešit nemoci práškami tlumícími následky, aniž bychom odstranili
příčinu problému.
Pokud se nám dočasně povede problém zamaskovat, jenom se pak
vrátí silnější a ve více podobách. Buďto nám pak konečně dojde, že je někde
chyba, nebo si dáme víc prášků a cykl se opakuje. Jsme na Červené.
Spousta lidí tohle ví, přesto to málo kdo dělá správně.
Tělo reaguje vhodně na naše chování.
Dostanete cukrovku – jedli jste špatně, máte špatné zvyky. Dostanete
infakrt nebo mrtvici? Jedli jste špatně, máte špatné zvyky. Rakovina? Špatná
strava, špatné zvyky. Nemusí to být závažné nemoci. Dostanete kašel?
Špatná strava, špatné zvyky. Kožní problémy? Špatná strava, špatná zvyky,
atd.
Samozřejmě, neplatí to na 100% a jsou i jiné, důvody pro nejrůznější
nemoci. S těmi ale většinou nic nenaděláme, proto se zde budeme bavit jen
o těch případech, kterým se dá předejít – což je valná většina nejčastějších
chronických chorob v západní civilizaci – těch, na který praděpodovně
umřete vy a lidi okolo vás.
14
Budeme se zde bavit o nejčastějších snižovačích kvality života a
zabijácích v západní (a brzy i východní) společnosti a o tom, jak se vydat po
jiné cestě.
Zde bych rád oslovil případné pány a paní doktory. Budu ten, co vám
kecá do řemesla a často to může vypadat, že o vás vytvářím špatný obraz.
Není mým záměrem vás urazit či znehodnotit, jen se to bohužel může stát,
když budu poukazovat na současnou situaci ve společnosti, která nehraje ve
váš prospěch. Neberte si proto prosím nic osobně a zachovejte si otevřenou
mysl. Věřím, že i vy pochopíte, že je na čase začít jíst život, a pomůžete si tak
i profesně.
Co jsou tedy prvním klíčové puclíky, které jsme umístili do naší
skládanky?
Vemzměte si zpět zodpovědnost za svoje zdraví.
A bonusové otázky na zamyšlenou k tomuhle puclíku jsou:
Staráte se o své zdraví, nebo je vám ukradené?
Dávají ještě Chcete být milionářem?
15
Úmrtí
Čísla na všechny nejspíš neudělají dopad, přesto je zmíním:
Přestože čísla jsou jen čísla, dejme jim hlubší hodnotu.
Tato čísla vám udávají statistickou šanci na to, jak zemřete. Mnohým
z vás je to jedno, protože jste ještě tak mladí, že smrt je v nedohlednu.
Dejme jim jinou hodnotu.
Tato čísla udávají, jak zemřou lidé ve vašem okolí. Lidé, který máte rádi.
16
Každý druhý, to znamená: máma nebo táta, polovina vaší třídy ve škole,
vlastně i polovina celé školy, vy nebo ten koho jste si vzali, váš syn Honzík
nebo vaše dcera Anička...každý druhý koho znáte, pokud bude se bude
stravovat a mít podobné zvyky, jako lidi okolo něj, zemře na nemoci
oběhové soustavy – nejčastěji infarkt, mrtvice.
Každý druhý dnes umírá na nemoci oběhové soustavy, z toho polovina
infarktů o sobě dá poprvé vědět tím, že dotyčný rovnou umře. Žádné
varování předem.
Tito lidé jsou často exemplářem člověka jdoucího po Červené a podle
toho, jak daleko na ní byli, tak mizerně se poslední léta před smrtí cítili.
Pokud přežili mrtvici, často neví, jak se jmenují, jak se jmenujete vy, jak se
používají nohy nebo můžou mít spoustu jiných problémů se kterými jejich
Červená ještě víc klesne.
Zmínil jsem Jima Wallinga při popisu vitálních starců v Loma Lindě a
zmínil jsem, že v jeho 80 letech bych ho vzhledem tipl na 60. To je pravda.
Až tak vitální ale nebyl - měl ale berle, skoro nemohl chodit a ze schodů
potřeboval pomoc. Byl po mrtvici.
Přesto, že říkal celý život „jedl život“, že maso, které za život snědl by se
vešlo do dlaně, byl docela při těle a byl po mrtvici. To mi nedávalo smysl, to
by se dít nemělo.
A tak jsem pochopil jsem, že dít se může všechno, a to i přes to, že
děláte věci správně. A nebo to, že když - jak později Jim přiznal - milujete
sladkosti. Ty si totiž Jim v hojnosti přidával ke svému jinak zdravému jídlu měl z toho docela pupek.
Sladkosti nepatří mezi jídla, která mají život.
No - proti gustu žádný dišputát. Někdo rád sladkosti, někdo svoje nohy.
Každopádně, Jim je úžasný člověk, který dělá tenhle svět lepší, proto si
myslím, že při své mrtvici přišel „pouze“ o plně funkční nohy. I nadále pak žil
kvalitnější život, než většina jeho vrstevníků v naší společnosti.
Přestože tedy nejpravděpodobnější příčinou Jimových problémů jsou
cukrovinky, nic to nemění na tom, že stát se může všechno, i když děláte
17
věci naprosto správně. Šance na cévní problémy je ale potom skoro
zanedbatelná.
A ne jedna ku dvěma.
No, každopádně...
Kdo přežil hod mincí na infarkt či mrtvici, háže znovu, tentokrát o to,
jestli umře na rakovinu - na toho bubáka naší společnosti.
Komu padl orel, umírá (aneb rakovina u nás zabíjí čtvrtinu lidí).
Jaký je důvod toho, že lidé umírají na rakovinu? Že jí onemocní?
Když si odbydeme větu, že druhů rakovin je spousta a příčin jejich
vzniku je tudíž taky spousta, dají se pak tyto důvody zahrnout pod jednu
střechu – špatná strava, špatné zvyky. Vedle téhle střechy je ještě malá
stříška, pod kterou jsou zahrnuty „okolní vlivy“.
To, jaká je kvalita vašeho života v období, kdy rakovinu konvenčně
léčíte – chemoterapie, radiace, operace, ... – je docela profláklý a asi není
třeba to popisovat. Přesto to udělám, protože mi na tom něco nehraje a
kdyby mi to nebylo řečeno, asi by mi to nedošlo:
Chemoterapie prakticky znamená to, že jíte jedy, k teré zabijí rakovinné
buňky. Nicméně, mimo buňky rakovinné zabíjí tyto jedy i buňky ostatní –
buňky zdravé. Ty zabít nechcete - přesto se to děje.
V praxi se tedy otravujete k uzdravení, což je věta, která mé primitivní
logice nedává smysl.
Vlastně dává – za předpokladu, že věříte tomu, že je to vaše jediná
šance.
Nikdo nás totiž v životě neučil, že to může být i jinak. Proto bych se
nedivil, že ti z vás, kdo jste se zatím nesetkali s lidmi, kteří se rakoviny zbavili
přirozenou cestou, nebudete věřit tomu, že je to možné, protože naše
společnost nás snad i přímo učí, že konvenční medicína je jediná moudrá a
fungující volba. Učí to i doktory.
Věřím tomu, že většina lidí věří tomu, že kdo se vyléčil z rakoviny
přírodní cestou, tak měl prostě štěstí. Alespoň já jsem si kdysi myslel.
18
Teď už ale věřím tomu, že štěstí vlastně mají ti, kteří se nadobro zbaví
rakoviny cestou konvenční, protože otrávit se k uzdravení, to není jen tak.
Pokud se to někomu povede, pravděpodobně je na pozadí změna
životního stylu.
A tak, jako věřím tomu, že věříte tomu, čemu já nevěřím a naopak,
věřím i tomu, že se najde spousta lidí, kteří při čtení téhle knihy budou chtít
něco rozbít.
Tyhle jedy (no dobře, léky) vaše tělo většinou ani nechce přijmout,
proto je zvracení častým jevem.
Nedávno jsem ale někde četl, že lékaři objevili nový lék, který zabrání
nevolnosti a zvracení při požívání chemoterapie.
Hallelujah! Jsme spaseni. Jen si budete muset koupit o prášek víc.
...
Ach, jak západní.
Podle vyprávění lidí, kteří ji měli je rakovina ideální příležitost k tomu,
zamyslet se nad tím, co jste dělali špatně, proč ji máte? (máte-li ji).
Očividně jste nepřijali zodpovědnost za své zdraví, protože kdyby ano,
tohle by se vám nestalo. Tak co jste dělali špatně? Co děláte špatně?
Slyšel jsem takový nespočet příběhů, kdy se rakovina nakonec stala
požehnáním, protože si člověk tváří v tvář smrti uvědomil opravdové
hodnoty a chyby ve svém chování (zvyky, strava, ...), které je k této nemoci
přivedli.
Tohle uvědomění pak lidem často umožní nejen to, že začnou žít život
naplno, vykašlou se na věci, které doopravdy nepotřebují a tudíž si i přes
umírání užívají života mnohem víc než kdy před tím, ale často se lidi dokáží i
uzdravit.
Rakovinu pak zpětně vyhodnotí jako požehnání a jako zprávu, kterou
jim dalo jejich tělo. A přesně tak to má být.
Přestože to tady tak popisuji - rakovinu jste nevyhráli v loterii nebo při
hodu mincí. Má svůj důvod.
19
Když jsem předtím položil otázku, proč umíráme na rakovinu, cítím
potřebu teď zmínit, že jsem vynechal jednu z možných odpověďí, která je ale
poněkud kontroverzní.
Odpověď vám dá například dokument: „Zakázané léky na rakovinu“,
který si můžete vyhledat na Youtubu – sami posuďte validitu zdroje.
Dokument poskytuje mnohá svědectví lidí, kteří rakovinu úspěšně léčili
nebo byli vyléčeni přírodní cestou. Popisuje i to, jaké problémy dělá těmhle
lidem „společnost“ a korporace, pokud objeví přírodní lék na rakovinu.
Přírodní léky se ukázaly být velice efektivní – rozhodně více, než
konvenční metody léčby. Mají ale jednu „nevýhodu“ – nejdou patentovat.
Každý by si je tak mohl vyrobit – mnohdy za směšnou cenu a žádné
farmaceutické společnosti se tedy nevyplatí uvést podobný lék na trh.
Chemoterapie vydělává více.
A tak dokument říká, že jsou zde shodou okolností určité společnosti a
lidé, kteří vždy včas zasáhnou. Máchají tím, že nelékaři nemůžou léčit,
protože k tomu nejsou „kvalifikovaní“ a dělají všechno proto, aby jejich
léčitelské aktivity ukončili, protože „neví co dělají“.
Pokud jde o oficiálního lékaře, který léčí skrze přírodní léky, používá se
jako argument to, že před tím, než se nějaký lék může podávat, musí být
(mnoho let) testován, aby se odhalila jeho případná nebezpečnost. Protože
ale, jak už jsem zmínil, je to lék přírodní – tudíž nejde patentovat – žádná
„oficiální“ laboratoř ho testovat nechce. Přesto ale je schválení těchto
oficiálních laboratoří potřeba k tomu, aby se lék mohl oficiálně prodávat, a
tak se tyto léky zakáží používat do té doby, než je někdo oficiálně otestuje
(nikdy), protože můžou být zdraví škodlivé...a jsme v začarovaném kruhu,
který nás udržuje v představě, že nejsou žádné jiné způsoby léčby, než ty,
kteří nám nabízí „oficiální“ medicína.
Příběhy lidí, kteří léčili rakovinu přírodně, většinou pak nekončí
šťastným koncem. Když dobře, dostanou jen cedulku „šarlatán“ nebo jdou
do vězení a my jsme potom motivováni, abychom se dál drželi systému a
„profesionálních“ metod léčby. Jsme motivováni k tomu, abychom věřili, že
jediný způsob jak se zbavit nemoci je chemie a lékař. Že se naše tělo neumí
léčit samo.
20
„Společnost“ nás takhle udržuje v celkem slušných hovnech. Cestu
z nich si musí najít každý sám. Jsem zvědavý, za jak dlouhou budou prášky na
škrábance. Vlastně bych se nedivil, kdyby už byly.
No, každopádně...
Do té doby, než se povede tyto „šarlatány“ zastavit, tisíce lidí od nich
odchází zdraví a jsou tak chodícím poselstvím pro ostatní nemocné lidi.
Oficiální média tuto zprávu ale nešíří. Kdyby šířila, svět by vypadal jinak.
Když se nad tím zamyslíte, celé je to vlastně mimo mísu – co to má
znamenat? Přesto přemýšlejte o tom, jestli předešlé odstavce dávají smysl.
Jestli ne, tak třeba teprve začnou.
Není důvod těmto informacím nevěřit, kromě toho, že věřit tomu může
být nepříjemné, nebo proto, že to vyvrací představu o tom, že žijeme
v dokonalém světě, což, řekl bych, si stejně už většina z vás nemyslí.
Je naivní myslet si, že věci zůstanou tak jak jsou a že se podaří tohle
„tajemství“ úchovávat napořád. Je to všude kam se podívám. Je naivní
myslet si, že se svět nezmění.
Mimochodem, kromě toho, že podobných svědectví je plný internet, je
už i mnoho vědeckých studií o tom, že tělo může porazit rakovinné buňky
přirozeným způsobem, pokud odstraníme příčinu vzniku a pomůžeme tělu
tím, že například budeme jíst život, což prostě dává (začne) smysl. Kdo
nevěří, může hledat.
Proč nás to ale nikdo neučí? Protože je to lež? Nebo protože je v tom
cash?
Představa toho, že rakovina a nemoci obecně jsou byznys, že peníze
tečou jedním směrem, zatím co utrpení a životy směrem druhým ... je ...
silná.
S kým jsem se na toto téma ale pustil do řeči, shodli jsme se na tom, že
to asi bude pravda. Proto se nebojím o tom mluvit. Každý to tuší, nikdo o
tom nemluví. Asi ze strachu. Z demokracie.
21
A tak bych řekl, že už to chápou skoro všichni - kromě straších lidí, kteří
jsou naučeni poslouchat jen doktory a společnost a kromě doktorů
samotných.
Věřím, že doktoři většinou dělají všechno v nejlepších úmyslech a
v souladu s Hippokratovou přísahou. Stráví ale spoustu let tím, že se učí
něco jiného, než to, co vám tady říkám já. Není divu, že jsou pak přesvědčeni
o své pravdě.
Kdybych já byl doktor, myslel bych si, že kdyby tyhle šarlatánský kecy
byly pravda, určitě by mi o tom na škole řekli.
Neřekli.
Proč?
Dobrá otázka, zřejmá odpověď (jakmile už ji znáte).
Doktoři ale nejsou naši nepřátelé a já nechci být (ani aby vy jste byli)
nepřítel doktorů. Táhneme za jeden provaz, jen je potřeba si spoustu věcí
ujasnit.
Dejme ale záměry korporací stranou a zamysleme se nad tímhle:
Nejčastější způsoby, kterými se rakovina léčí jsou – operace,
chemoterapie, ozařování. Žádný z těchto způsobů vám nesundá ruku
z plotny. Nádor se vám vytvořil z nějakého důvodu a to, co tyhle metody
léčby dělají, je, že odstraní nádor (když se zadaří). S příčinou jeho vzniku ale
neudělají nic.
A tak, když z vašeho těla zmizí nádor, ale zůstane mu příčina vzniku
nádoru, jaký bude výsledek? Že by nový nádor?
A jste v tom znova.
Musíte si ruku z plotny sundat sami.
Potom ale hrozí, že nebudete potřebovat lékaře.
Nedoporučuji vám ale vynechávat lékaře, už jen proto, že můžete mít
štěstí na takového, který vám pomůže i s odstraněním příčiny problému.
Nevynechávejte tedy doktora, jde vám o život – to je moje oficiální
rada. Osobně jsem ale toho nastavení, že jediné, co bych současného
„profesionálního“ doktora nechal mi v případě rakoviny udělat, je diagnóza.
22
A průběžné kontroly stavu. Nepotřebuj foukat na ruku na plotně, radši ji z ní
sundám.
Vzal jsem si zodpovědnost za svoje zdraví.
A vím, co dělám.
I vy byste si měli být jisti svým krokem, než vynecháte aktuální
konvenční metody léčby a přečtení téhle knihy by nemělo stačit k tomu,
abyste si byli jisti svým krokem. Po přečtení téhle knihy byste si neměli být
jisti ničím.
Vím, že tvrdit tyhle věci zrovna při rakovině, je tvrdý oříšek, nicméně,
pokud se vám ho povede rozlousknout, rozlousknete pak už všechno.
Skládáme pucle. K informacím tady se ještě vrátím.
Podívejte se na ten dokument. V podstatě máte šanci 1:4, že se vám to
bude hodit. Může to být váš česnek.
...
Když to tedy shrnu, máme šanci 3:4, že umřeme na rakovinu nebo
infarkt či mrtvici. Naivně žít život s představou, že se vás to týkat nebude (ať
už přímo či nepřímo), mi připomíná následující vtip:
Přijde chlap do Francouzské restaurace a zrube se tam francouzským
koňakem jak motyka.
Když k němu přijde číšník se slovy: "Ráčíte zaplatit?"
Odpoví: "Berete perly?"
"Ano, zajisté."
"Tak mi přineste třikrát ústřice a držte mi palce."
V naší malé umírací hře, po dvou kolech hodu mincí už jen čtvrtina lidí
zbývá. S tím, jak to dneska funguje se ale dá říct, že se jen čeká na to, která
jiná nemoc nás dostane.
Koho nedostane nemoc, dostane ho nehoda nebo někdo jiný. Koho ani
nehoda nebo někdo jiný nedostane, konečně, dostáváme se k tomu, že
umře přirozeně.
23
Celé tohle bádání skrze způsoby, jak umírají lidé kolem nás, mi
připomnělo, že vlastně existuje i přirozená smrt. Na chvíli mě to překvapilo.
Šance, že se nám povede umřít přirozenou smrtí, bude ve statistice
nejspíš skryta pod kolonkou „Ostatní příčiny“, kterých, jak z grafu vyplývá, je
0,8%. Důvodem, proč píšu tuhle knihu je, že podle mě by to mělo být
minimálně 80,8%. Může to tak být, ví se jak na to.
Přesto bych řekl, že málo kdo dnes počítá s tím, že umře přirozeně.
Vlastně, kdo by počítal s jakoukoliv smrtí, že? Svým způsobem je totiž
děsivá, v 99,2 procentech případů.
Zajímalo mě, jak vlastně přirozená smrt vypadá, a tak jsem googlil a
našel uspokojující odpověď na internetové diskuzi:
„ČT kdysi vysílala jeden dokumentární pořad na toto téma. Spousta
lékařských kapacit se tam shodla na tom, že smrt by za normálních okolností
měla být jednou z nejbolestivějších věcí, které vás můžou v životě potkat,
nicméně příroda to prý zařídila tak, že mozek je v době umírání zaplaven
různými látkami, jako endorfiny a spousta dalších, díky kterým člověk nejen
že prakticky necítí žádnou bolest, ale navíc někdy i zažívá příjemné pocity.
Umírající osoba je tak vlastně přírodní cestou zdrogována a proto někteří
lidé mají těsně před smrtí smyslové halucinace (cítí vůně, slyší nebo vidí
neuvěřitelné věci) a často mluví nesmysle.“
Líbí se mi, jak to příroda zařídila a nemám nejmenší důvod bát se
přirozené smrti. Problém je v tom, že šance na přirozenou smrt je pro
většinu lidí vskutku malá. Jak bychom totiž mohli mít přirozenou smrt, když
nežijeme přirozený život?
Odhadem bych řekl, že nás náš západní životní styl ochuzuje o 30 let
života – umřeme o 20 let dříve, než bychom měli a posledních 10 let
nežijeme, nýbrž umíráme.
30 let už je docela důvod ke změně.
24
Kdo z vás se těší na stáří? Já ano. Vidím totiž, jak si ho lidé v Loma Lindě
užívají – nic je nebolí, smějí se, pracují, protože je to baví, jsou samostatní a
veselí, což se dost neztotožňuje s naší běžnou představou o stáří.
Mluvím totiž o těch, kteří jí život.
Abych shrnul tento puclík tak:
Máte-li zodpovědnost za své zdraví, můžete se uzdravit i bez jedu.
Plné uvědomění si toho, co tenhle puclík obnáší, povede ke změně.
Za shlédnutí stojí příběh např. Chrise Warka, který tohle povídání pěkně
uzavře. Česky jsem ho našel bohužel pouze od TV nova. V Angličtině lze
vygooglit mnoho zajímavých svědectví.
http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zajimavosti/neuveritelne-muz-se-samzbavil-rakoviny-lekari-mu-pritom-nedavali-nadeji.html
25
Co znamená „jíst život“
Jíst život? Co to znamená? A proč je to tak důležité?
Zatím víte jen to, že by to člověku mělo umožnit být co nejblíž jeho
„100%“, ať už je v jakémkoliv věku. To i docela dává smysl. Přijímat život =
mít život.
Co je ale zajímavé, je, že to může z člověka, kterému už život uniká, či
rovnou dochází, udělat zase člověka, který životem oplývá. Potkal jsem zde
v Loma Lindě jednu paní, která mi řekla, že se její mamá v 81 letech
rozhodla, že začne jíst život. Do té doby šla po Červené, byla na spustě
prášcích a už jen čekala, kdy to přijde.
A hle, přišlo to, když jí bylo 103 let a jediné, co prý brala byly některé
výživové doplňky.
Pointou je, že jíst život je mocný (a do určité míry nezbytný) prvek
každého života. Kdo život nejí, jde po Červené. Kdo ho jíst začne, má velikou
naději na to, že jeho Červená zeZelená. Změny vidím i na sobě a to jsem
nešel po Červené až tak moc dlouho.
Co to ale obnáší jíst život?
Pokud si dáme do souvislosti předchozí puclíky – znamená to jíst úplně
jinak, než jak nás učí život běžný, jak nás učí běžné autority, jak nás běžně
učí „společnost“.
Výsledeky a dopady této běžné „společenské“ diety jsou zlé.
Kdo je však spatří, snadno se mu potom dieta mění.
Když jsem změnil dietu já, tak tím, že jsem mladý, přímo se to projevilo
zatím jen na pár věcech. Mé kožní problémy takřka zmizely - 12 let před tím
nic jiného nezabralo, a energie, kterou mám nyní při běhu, je dosud
nepoznaná.
Jak by taky mohla být poznaná, když jsem byl celý život veden
způsobem, který bránil tomu, abych ji poznal?
26
To je častý problém u lidí, kteří nejí život - neví, o co přichází a ani se
nepokusí tomu porozumět. Radši rovnou tvrdí, že je to blbost, protože:
1. Si to myslí,
2. Myslí si to lidi okolo nich,
3. Autority často říkají, že to tak je.
4. „Společnost“ říká, že kdo říká, že to tak není, je idiot, blázen, fanatik,
extrémista a maniak. Společnost je to, co nás učí normám.
Vystupuji však z normy, protože se mi nelíbí, jaké mají tyhle normy
výsledky, z nichž jen malou část jsem vám zatím naznačil.
Co ale znamená to „jíst život“?
Než vám to povím, povím vám to, že už nebudu shrnovat puclíky
z jednotlivých kapitol. Začněte si to dělat sami.
27
Vývoj nemocí
Podívejte se, jak se nám to pěkně rýsuje:
V historii byly infekční nemoci velikým strašákem. Zranění vojáci ve
válkách umírali na infekce, které se dostali do jejich zranění, jelikož nebyl
způsob, kterým by se infekce mohla efektivně léčit.
Až jednoho dne přišla žena, jejíž jméno jsem zapomněl a objevila
antibiotický způsob léčby, jehož jméno jsem taky zapomněl a začala
zachraňovat velké množství životů. Poté přišel Fleming, objevil penicilín a
infekce začala mizet.
V rozvojových zemích na infekční onemocnění stále umírá více než
třetina lidí. V našich podmínkách – ve vyspělých zemích – okolo 1%.
Naše číslo je tak malé díky tomu, že se nám daří antibiotiky porážet
bakteriální infekce, máme antimalarika, tuberkulóza se nás vesměs netýká a
prevence virových onemocnění, jako je HIV, je na vysoké úrovni.
Takže když mi dneska někdo řekne, že se mi do rány může dostat
infekce, moc to se mnou nehne, protože si myslím, že to znamená jen to, že
28
se to bude hojit o trochu déle, to je toho. Tak přemýšlí moje mysl, přestože
to nemusí být správně a můžu za to draze zaplatit.
Každopádně, povedlo se nám zbavit se infekčních onemocnění –
hallelujah. Jakoby nám ale nebylo souzeno mít se dobře, povedlo se nám
nabrat nemoci civilizační (chronické).
Už jsme si vysvětlovali, že minimálně 3 ze 4 lidí na ně umírají (to jsme
probrali jen 2 typy nemocí), a že naše mysli jsou nastavené tak, že to pomalu
považujeme za přirozené - že se to prostě děje všude a tak se to tak asi dít i
má.
Kdo z vás se do dneška zamyslel nad tím, že umírat na infarkt je vlastně
nepřirozené?
Přidám do grafu modrou čárku:
Pochopitelně, graf je symbolický a dalo by se mu ledasco vytknout.
Symbolizuje to, že je zde souvislost, mezi našim relativním bohatstvím a
chronickými chorobami.
29
USA jsou lídrem v oblasti chronických nemocí, stejně tak, jako jsou
lídrem v hojnosti a relativním bohatství. Lidé z USA by se ve světové
statistice pomalu měli počítat za jednoho a půl – jsou tak velký i toho tolik
spotřebují.
Je zřejmé, odkud vítr fouká, proto to nebudu nijak složitě rozvádět –
všichni se tady cpou jídlem z fastfoodů, kalorickými bombami jako je
burákové máslo, koblihami, sladkostmi a jinými zprocesovanými (člověkem
vyrobenými) potravinami.
Je to levné a je to extrémně dobré.
A taky to extrémně zabíjí.
Což je jedna z lepších špatných věcí, které to dělá.
Počkejte si na kompletní skládanku.
Bavil jsem se s jedním doktorem, který pracuje s obézními lidmi, a ten
říkal, že když se pacientů ptá na to, jakým způsobem běžně jedí, velice často
odpovídají: „Zdravě, pane doktore, zdravě.“
Přitom by potřebovali dvě židle.
Když se jich potom zeptá, co je podle nich „jíst zdravě“, odpovídají ve
stylu: „No, snažím se omezovat fastfoody a sem tam si dám na večer třeba
mrkev.“
Říkal, že chvíli nemohl pochopit, proč mu každý lže – co z toho má?
Proč radši rovnou neřeknou – žeru jako dobytek pane doktore, jako
dobytek.
Pak si ale uvědomil, že tito lidé vážně věří tomu, že jí zdravě. Obzvlášť
dnešní mladí už pomalu nemají s čím porovnávat.
Vyrůstají rovnou v hovnech.
Vyrůstají v době burgrové, ve které „jíst zdravě“ znamená „sem tam
vynechat“. To v praxi znamená to, že i když už minimálně tři čtvrtiny lidí
umírají na nemoci způsobené tímhle životním stylem, jsme teprve na
začátku, pokud lidé nezačnou dělat nějaké masové změny.
Předpovídá se velký nárůst chronických nemocí, jsme první generace
od které se očekává, že bude žít kratší dobu, než generace předchozí,
věková hranice, kdy lidem končí život a začíná umírání se snižuje.
30
U toho si mimochodem uvědomte i to, že v posledních letech rostla
průměrná délka života především proto, že s čím dál lepšími léky jsme
schopni čím dál více prodlužovat naše umírání.
Co se bohatství týče, tak Češi jsou „naštěstí“ relativně chudí. V Česku
neprovozujeme fastfoody tolik, jako to dělají v US.
My si naše „odpadky“ vaříme doma.
Vaší výživou můžete ničit své zdraví čtyřmi základními způsoby:
1. Špatnými potravinami, které jíte – čím horší materiál svému tělu
„dopřáváte“, tím nemocnější pochopitelně budete. Jsou to to
potraviny bez života.
2. Dobrými potravinami, které nejíte – neméně důležitý faktor. Jíte-li
tyto potraviny, jíte život.
3. Množstvím potravin, které jste schopni spořádat. U první skupiny
(špatná jídla), rozhodně platí – čím víc, tím hůř. U druhé skupiny
také platí, čím víc, tím hůř (alespoň u mě). Je to ale až od určité
úrovně, která je dost vysoko.
4. Kombinacemi, které jste schopni vytvořit a jejich poměrem. Můžete
míchat špatné se špatnými, dobré s dobrými, dobré se špatnými,
dobré s dobrými špatně, hodně špatných s málo dobrými, ...
Můj osobní dojem je, že pokud nemáme štěstí na rodinu, nebo dokud
vědomě nezačneme měnit svoji dietu, nejčastěji se nám na talíři objevuje
kombinace špatných s méně špatnými potravinami.
Tím ale, že všichni okolo jí to samé, nejspíš to nebude problém. Jinak
přeci by takhle nikdo nejedl.
31
Jak se jedlo u nás doma
V rozvedené domácnosti, ve které jsem vyrůstal, se jedlo možná ještě
horší jídlo, než ve fastfoodu. Naše lednička byla vždy buď prázdná ... nebo
plná párků, salámů, sýrů, sádla, másla a mlíka (a jiných nesmyslů). Ve špajzu
rohlíky a chleba (a jiný nesmysly).
A já ty nesmysly jedl.
Chodil jsem 8 let na gymnázium a za celou dobu mi tam nikdo neřekl
nic o výživě – nic užitečného, nic co by mi někdy v něčem pomohlo (nic co
bych si pamatoval).
V naší spíži byla vždy i čokoládová pomazánka. A právě ta byla mým
denním chlebem. Rohlíky a tahle delikatesní (laciná) pomazánka.
Tím že jsem vyrůstal bez mámy (i když bydlela 100 metrů vedle) a táta
byl často v práci, měl jsem úžasnou svobodu, jen málo kdy mi někdo říkal, co
mám dělat.
Morální vzory jsem měl vždy na blízku, takže jsem nevyrostl v grázla,
ale stejně tak jsem měl vždy nablízku i rohlíky s čokoládovou pomazánkou.
Brzy si mě tahle pomazánka omotala kolem prstu.
Každý den jsem ji snídal, minimálně se třemi rohlíky. Řekl bych, že ve
věku od 11 do 19 takhle vypadalo zhruba 90% všech mých snídaní.
Firma, která tyhle pomazánky vyrábí by mi měla dát nějaký odznak.
Za statečnost.
Svačil jsem většinou rohlíky/chleba se salámem (nejjednodušší sváča),
obědval ve školní jídelně, odpoledne pak zase svačil rohlíky s čokoládovou
pomazánkou a večer večeřel (pro změnu) rohlíky s čokoládovou
pomazánkou, u toho seděl na počítači a hrál hry.
Takhle jsem denně mnohdy spořádal klidně k deseti rohlíkům. Stačilo
mi to, chutnalo mi to, hlad jsem neměl, ale myslím, že kdybych tehdá zašel
k doktorovi, vrátil bych se domů s inzulínem.
A tak to bylo po celou dobu střední školy – 8 let. Samozřejmě, táta sem
tam něco navařil i když chodil do práce, ale s jeho náročnou prací se
32
nedivím, že to nedělal denně. Když už ale vařil, bylo to vždycky výborné.
Musím uznat, že nepamatuji jídlo, které by mi nechutnalo.
Jen to byla jídla, která už dneska nejím. Jsou bez života.
Když mi bylo okolo 22 let, začal jsem pomalu lézt z hoven, do kterých
jsem se v mládí zahrabal. Zpětně to vidím jako skvělou lekci.
Nedávno jsem se od lidí z CHIPu dozvěděl, že zprocesované potraviny,
které jsou většinou jedna velká chemie (např. limonády nebo čokoládová
pomazánka), často mají schopnost vychýlit z normálu hormonální funkci
těla.
Vzhledem k tomu, že jsem si ve věku okolo 11 přibral do života akné,
něco jsem si o něm zjistil - například to, že velice často vzniká u teenagerů
z důvodu pubertální hormonální nerovnováhy. Ovšem ne každý puberťák
má akné. Proč tím netrpí každý? Jsou to snad geny, co o tom rozhoduje?
Přestože „můžou“, doufám, že si to nikdo nemyslí. Jsme naučeni svádět
spoustu věcí na geny.
U mě se není čemu divit – k tunám čokoládové pomazánky jsem
přidával (p)otraviny, ve kterých budou podobné látky, které v těle dělají
neplechu např, čokoládové tyčinky nebo jiné sladkosti všeho druhu, slazené
nápoje, atd. Těchhle vychytávek „vyspělé“ společnosti jsem měl hojnost.
Koho by al napadlo přemýšlet nad tím, že vlastně i živočišné produkty –
maso, mléko, sýry, vejce... – v sobě mají přirozenou hladinu hormonů, které
v našem těle nemají co dělat, protože si vyrábíme svoje vlastní.
V EU je přidávání hormonů do zvířecího krmiva zakázáno, čili by si
jeden myslel, že třeba „maso“ a „hormony“ jsou dvě slova, která nejdou
dohromady. Proč se pak ale objevuje tolik mužů, kteří říkají, že když jí často
kuře, rostou jim prsa?
V případě akné, může se zdát že neděláte nic špatně, protože lidé okolo
dělají to samé. Mě to tak přišlo, přestože jsem konzumoval tuny čokoládové
pomazánky. Netušil jsem, že se svým chováním nakládám do hoven.
Tělo to ale tušilo a tak mi o tom dávalo zprávu. Kdo ví, jak bych na tom
byl teď, kdybych nezměnil svůj životní styl.
33
Konkrétně u akné...slyšel jsem tolik lidí říkat, že se jim jejich stav zlepšil
poté, co přestali pít mléko (hormonální bombu), ve kterém jsou mimo
přirozené hormony pro malou krávu i jiné nevhodné látky, o kterých si
povíme.
Přestat ho pít by tedy byla první věc, kterou bych komukoliv doporučil
jakožto první krok k lepší pokožce (a s tím pochopitelně i vynechat mléčné
výrobky), a potom přestat jíst i ostatní nevhodné otraviny, které jsem
zmiňoval.
Škoda jen, že mi tohle nikdo neřek a musel jsem k tomu dojít sám, mohl
jsem si ušetřit 12 let strastí, během kterých jsem neuspěšně zkoušel všechno
možné a dál si u toho zkoušení více a více rozbíjel tělo.
Než jsem tuhle hru prokoukl, nejlepší lék ktrerý jsem objevil bylo léto –
stromy nám obrostly ovocem, záhony zeleninou, trávit čas venku je radost a
slunce dělá divy.
Teď vím, že je idální kombinace je slunce a jezení života. Výborná (až
nutná) jsou pak lněná semínka. Každý by měl mít doma lněná semínka.
Tady přichází čas na vsuvku, objevil jsem totiž zlaté pravidlo, které bych
rád zmínil:
O tom, co budu jíst, se rozhoduje v obchodě.
Jinak platí jiné zlaté pravidlo:
Co je v domě, to je pro mě.
Když jsem vyrůstal, neřešil jsem, co budeme mít doma k jídlu, prostě
jsem jedl, co bylo. Jakmile jsem se osamostatnil a začal upravovat svoji
dietu, pokud se vedle mě objevilo jídlo, které jsem si už v podstatě zakázal,
snědl jsem ho. Například párky.
Kdybych neměl k jídlu nic jiného než párky, jedl bych je.
34
Abych se vyvaroval tomu, že se to stane (protože se to dělo) v obchodě
jsem se rozhodl, že si je prostě nekoupím a že si koupím věci jiné, díky
kterým mi párky nebudou chybět.
Jak jednoduchý, logický a důležitý tento princip je.
Změnit staré zvyky pro mě bylo extrémně těžké a trvalo mi to několik
měsíců. Přesto se najdou lidé, kteří to dokáží ze dne na den.
Ještě dnes jsem závislý na čokoládě (nechápu, čím to může být...). Když
se vedle mě nějaká objeví, v podstatě ji „musím“ sníst – ideálně celou naráz.
I když nebyla moje.
Abych se tomu vyvaroval, nekupuji ji.
Ostatní se rychle naučí nekupovat ji nebo ji alespoň nevystavovat.
Ze začátku to byl psychický boj, chodit kolem regálů plných čokolády,
který na mě volaly přeškrtnutými cenovkami a vysokými procenty, ale přešlo
to. V obchodě už čokoládě odolám a kolem mě naštěstí žádná není.
Samozřejmě, jednou za čas si někde dát dobrou čokoládu nepovažuji za
problém.
Pokud tahle kniha inspiruje ke změně někoho, kdo jí zatím naprosto
„normálně“, jsem si takřka jistý, že vás budou čekat podobné psychické boje
u nejrůznějších druhů potravin.
Člověk si pak zpětně ledasco uvědomí.
Třeba, že to co považoval za čokoládový dort bylo vlastně...
Můj táta dodnes jí špatně (to už skoro ani není „normální“, jak jí), ale
na jeho tělu je vidět, že pomalu selhává. Pomalu, už tak 15 let. Je to smutný,
ale je to pochopitelný.
Všechno ho bolí a dává o tom často vědět svému okolí. Co je ale
smutnější je, že ho nenapadne, že problém může být i v jídle (a stresu a
životním stylu).
Jediným zdrojem jeho informací je „společnost“ se svými médii (TV,
výplach mozku), která ho celý život učí sebekryplícím technikám a říká, že
když se něco stane, doktor to vyřeší. A tak si celý život dopřává to, co mu
35
chutná, a neřeší, jaký to může mít dopady. Nezastavil ho ani nádor, který mu
doktoři náhodou objevili a vyoperovali při operaci kýly.
Možná by ho zastavil, kdyby mu někdo vysvětlil, proč se tam objevil.
Špatné jídlo se stane určitou formou závislosti, a když pak syn dělá
změny a doporučuje je i tátovi, považuje to otec jen za nějaký výstřelek,
který syna určitě brzo přejde.
A tak asi budu muset počkat, až bude táta tak slabý, že se nebude
schopný najíst se sám. Pravděpodobně mu ale dřív padne orel.
Jeho ego by totiž muselo připustit, že žil a jedl chybně. Že to, co má rád,
nejsou potraviny, ale otraviny a že jestli se chce mít líp, musí hodit spoustu
věcí za hlavu. To ale lidské ego nechce a má pevnou vůli, kterou je těžké
zlomit.
Doufám, že se mu ji povede zlomit dřív, než ji začne řezat skalpel.
Takže bych doporučuji každému, kdo ještě zdravotní problémy nemá,
aby se začal chovat tak, že je ani mít nebude. Aby si vzal zpět zodpovědnost
za svoje zdraví.
Věřím, že problém je ve výchově:
- V tom, že nás nenaučí vážit si svého zdraví
- Že nás nenaučí tomu, abychom za své zdraví měli zodpovědnost a
starali se o něj, což vyžaduje předchozí bod.
- A že když už nás někdo něco o zdraví učí, zejména ve výživě je to
v dnešní době většinou ještě blbost.
Věřím ale i tomu, že nastává doba, kdy se to změní. A s tím se změní i
spousta jiných věcí. Lidé se dnes o zdraví nestarají, starají se ale o to, že trpí.
A trpí hodně. A zbytečně. To povědomí se už dere na povrch a je všude
okolo mě.
Moje kamarádka říká – tělo má jít do hrobu zhuntované.
Věřil bych, že to říkával i můj táta. Budu se ho muset zeptat, co si o tom
myslí teď, když už mu zhuntovanost jeho těla dlouho ničí život.
36
Je toho víc
Předchozí kapitolka se dá shrnou tak, že jsem toho názoru, že kdyby mě
někdo učil správné věci o výživě, nemusel bych mít 12 let akné, jehož stopy
si nesu do teď. Přeci jen, když v době růstu dáváte tělu málo živin, které
potřebuje a hodně látek, které mu škodí...dát to do pořádku může nějakou
dobu trvat. Zjistil jsem ale, že je to vlastně výhoda – když jím špatně, projeví
se to na tváři. Musím jíst dobře.
Každopádně tedy, moje dieta způsobila, že jsem měl v mládí akné. Jaká
katastrofa. Řekl bych, že mé problémy by chtěly mít tyhle 2 miliony lidí:
Nejčastější příčiny úmrtí v USA/2011
Tisíců lidí/rok
1. Nemoci srdce
2. Nádorová onemocnění
3. Chronická obstrukční plicní nemoc
4. Mozková mrtvice
5. Úrazy
6. Alzheimer
7. Diabetes
8. Selhání ledvin
9. Infekční choroby plicní (zápal plic)
10. Sebevraždy
11. Krevní infekce
12. Chronické nemoci jater a cirhóza
13. Vysoký krevní tlak
14. Parkinson
15. Udušení cizými objekty
596
575
143
129
123
85
73
54
46
38
36
34
27
23
18
37
A tak se pomalu dostáváme k jádru pudla.
Mě moje nevzdělání zatím stálo 12 let problémů s obličejem. Někoho
jiného třeba 12 let života. Co je totiž zajímavé je, že 14 z 15ti nejčastějších
příčin úmrtí je preventibilních – většině z těchto nemocí se dá určité/úplné
míry zabránit životním stylem, především tím, co jíme – tedy dietou.
Tím, že jíme život.
Začíná být nevyhnutelné vysvětlit, co to znamená jíst život.
Pokusím se probrat naše nejčastější „normální“ potraviny a u toho i
stručně vystihnout, jak se podílejí na vzniku zmíněných nemocí.
Většinu dat v poslední době čerpám z interetových stránek doktora
Michaela Gregera – nutritionfacts.org (jsou jen v Angličtině).
M. Greger vyhledává a prezentuje vědecké studie na téma výživa. Je
jedním z nejlepších zdrojů, které dnes můžeme mít. Bez něj by se málo kdo
dostal k informacím, které publikuje, protože čtení vědecký článků není
zrovna všední činnost běžných lidí.
M. Greger propaguje stejné principy, které ve své výživě používají lidé
v Loma Lindě. To, že jsou to jedni z nejzdravějších a nejdéle žijících lidí na
Zemi, už jsme si říkali.
Vřele doporučuji podívat se na jeho video: Uprooting the Leading
Causes of Death.
Trvá hodinu – ideální k obědu. Je jen v Angličtině, pokud se nudíte,
udělejte titulky, ať tomu porozumí i ti, co Anglicky rozumí.
Některé informace ve videu bychom se měli začít učit ve věku, kdy
přestanete pít mléko (lidské).
Dozvíte se tam informace, které vám pomohou pochopit, že je na čase
začít jíst život a zároveň jsou informace, které mohou spoustu lidí rozzlobit,
protože jím dojde, že jejich zesnulí blízcí nemuseli zesnout.
http://nutritionfacts.org/video/uprooting-the-leading-causes-of-death/
Tohle video má pro mě „vtipnou“ historku:
38
Mnoho lidí v mém okolí studuje na doktory. Když jsem jednomu z nich
pověděl o „léčitelských“ možnostech, které doktor Greger zmiňuje, nevěděl
o tom, nikdy o tom neslyšel a řekl, že ho to zajímá. Tak jsem mu poslal
odkaz, aby si vzal informace přímo od zdroje. Když ale zjistil, že to video má
hodinu, řekl: „To je moc dlouhý, na to nemám čas.“
Asi se musel zrovna učit, na co se předepisují jaké léky.
Doktoři se dnes na školách o výživě údajně učí dvě a půl hodiny za celé
jejich studium (všude to asi bude trochu jinak, tohle je z USA) a to radši
nebudu psát z čeho se učí.
Pokud ale, jak budete za chvíli chápat, je strava jedním z hlavních
důvodů, kvůli kterým dnes lidé nejčastěji umírají, dá se říct, že dvě a půl
hodiny „vzdělání“ o nejčastějším zabijákovi není zrovna nejvíc a tak může
být vzdělání doktorů jedním z důvodů, kvůli kterým dnes lidé nejčastěji
umírají.
V US ročně umře nad 100 000 lidí na vedlejší účinky léků (správně
předepsaných), a okolo 250 000 lidí zemře při lékařských chybách a na
nemoci získané v nemocnici (infekce, aj.).
To posouvá zdravotní péči na třetího nejčastějšího zabijáka v US.
Nezapomeňte ale, že zodpovědnost za vaši smrt je v tomto případě ze
značné části vaše – neměli jste doktory potřebovat.
Naštěstí se objevuje se čím dál víc doktorů či institucí, kteří se zaměřují
na odstranění příčin a lidé se tak začínají uzdravovat metodami, které
nepotřebují nic jiného, než změnu životního stylu.
Skalpel-free a jed-free metodami.
A tito lidé se začínají ozývat a čím dál více lidí to i slyší.
Velice zajímavý obor, který roste na popularitě je komplexní medicína,
psychosomatika, kterou se v ČR zabývá např. doktor Hnízdil. Doporučuji
podívat se na nějakou jeho besedu.
39
Do hlasu lidu ale burácí hlas marketingu. Hlasitěji a hlasitěji. V praxi to
vypadá skoro jako pouliční prodavač či vyvolávač zpráv:
„Burgry, burgry, kupte si burgry! Nejlepší co můžete udělat pro vaše
srdce je ryba alespoň 2x týýýdněěě! Jídlo není léék, neeriskujteee! Po
pořádné dřině pořádná ooodměnaa – nejlepší co můžeš svému tělu dát po
cvičení je kuře s rýžííí! Sklenice mléka po ránu je základ každého dne-ee!“
Podobnou intenzitou se nám tyhle přesvědčení nahrávají do hlavy
skoro všude tam, kam se podívám.
Co potom proti takovému hlasu zmůže pár řádků v knížce?
Pokud ty řádky pustíte k srdci, tak hodně.
40
Jednotlivé potraviny
Máme tu několik velice zajímavých souvislostí mezi nemocemi a
následujícími potravinami, které jsou ve společnosti tak věhlasné a
propagované. Začneme tím možná nejsložitějším a nejkontroverznějším
tématem.
Maso
Než vám začnu vykládat já, vykládejte vy mě, proč bychom měli jíst
maso?
Maso jíme odjakživa. Je naše přirozenost ho jíst. Shodneme se na tom,
že v mase je hodně bílkovin, které naše tělo potřebuje. Chceme-li mít sílu a
svaly, musíme jíst maso. Je v něm taky spousta železa, zinku, jiných kovů a
minerálů. Můžeme v něm najít i některé vitamíny. Co dál vás napadá?
Mě už nic. Dá se to ale shrnou tak, že maso prostě jíst musíme.
Tak si to alespoň podvědomě myslí skoro všichni lidi, který osobně
znám. I když, abych řekl pravdu, tak mi přijde, že spousta lidí z mladší
generace už si začíná myslet, že ho vlastně až tak moc jíst nemusíme. Že ho
jíst jen chceme, protože je chutné. Mladí jsou pak často pod taktovkou
starých, ze které je těžké se vymanit.
Napadne vás ještě nějaký jiný zdravotní důvod, proč jíst maso?
Mě ne.
Pustím se tedy do toho, proč jíst maso není zrovna nejlepší nápad.
Všechny zdravotní výhody masa, která se všude možně dočtete, jsou
většinou pravda. Najdeme v něm bílkoviny, najdeme v nějaké minerály,
najdeme v něm všechna pozitiva, o která se opírají ti, kteří se snaží maso
prodat.
Je toho ale spousta, co se nikde nedočtete.
Na chvíli vypněte to, co znáte a zapněte přirozenou logiku.
41
Co je to maso?
Je to mrtvá hmota, která se začne kazit hned, jakmile v ní přestane
proudit život přinášející krev. Tím, že se maso kazí, množí se v něm toxické
látky a bakterie. Proto maso chladíme, nakládáme solí – abychom ho jedli
zkažené jenom trochu.
Představte si ale, že mrtvé zvíře nakrájíte a necháte ho den dva na
slunci nebo týden jen tak ve sklepě. Dali byste to poté do úst? Nebo
k ústům?
Přirozeně si myslím, že by vás tohle maso moc nepřitahovalo. To, že je
to jen mrtvá hmota by bylo mnohem zřetelnější.
Co tím chci říct, je, že kdybyste takové maso snědli, pravděpodobně
byste měli otravu z „jídla“, zvraceli byste. Za to, když je maso zkažené jen
málo, ubližujete si s každou porcí jen málo, a tak se očividné následky se
projeví až za mnoho let.
Za jak dlouho vám začnou odumírat tkáně v těle při zástavě srdce?
Jak dlouho trvá, než se maso dostane do mrazáku, jak dlouho je potom
v lednicích v obchodě (kde se KAZÍ pomaleji) a jak dlouho trvá, než ho
z lednice dostane na talíř?
Další otázkou tedy je - proč nám maso tak chutná?
Jednou jsem slyšel známého říct:
„Přestal jsem jíst maso, protože jsem si uvědomil, že to, co mi na něm
vlastně chutná není maso, ale je to sůl, pepř a jiné bylinky, kterýma to
ochutím.“
Zkuste si někdy sníst maso jen tak, bez ničeho, neochucené. Dostanete
se blíž k pravdě.
To co z toho dělá ten „gurmánský zážitek“, není nic jiného, než koření.
Na oko je to maso pak chutné – ve skutečnosti je to jen ochucená mrtvola.
Koupíte si sůl za 80 Kč/kg a dostanete k ní kus hmoty.
Pánové, až někoho pozvete na rande – na večeři, kde se bude jíst
steak...zvete ji vlastně na sůl.
42
Takhle vám žádný byznys zapropagovat nemůže – masný se nechce
poslat na jatka a ostatní by mohli být souzeni za reklamu, která shazuje
konkurenta. Takže jediné co slyšíme je, že maso je to vydatný zdroj bílkovin.
Protože je.
Je to ale výhra?
Brouzdejme ale dále mezi společenskými „pravdami“.
Když teda jíme maso odjakživa – naše těla tomu přeci musí být
uzpůsobená.
Nastal čas zpochybnit i tahle tvrzení.
To že jíme maso odjakživa záleží na tom, kde vidíte odjakživo. Pokud
vaše odjakživo sahá po lovce mamutů, tak ano. Tam už lidé maso jedli.
Pomohlo jim přežít.
Přišla chvíle, kdy je potřeba uvědomit si ještě něco – že se na člověka
můžete dívat jako na něco, co je nadřazené všemu, nebo jako na něco, co je
součástí všeho. Můj názor je, že správně je varianta druhá a že tím pádem
pro nás platí všeobecná pravidla (přírody). Kdo si myslí, že člověk je
nadřazený, tak doufám, že se pročte až ke konci knihy.
Podívejme se na stavbu našeho těla. Aneb – svlékněte se do naha a
běžte lovit. Aneb – je naše tělo postavené k tomu, aby vůbec něco ulovilo?
Domestikovaná zvířata se nepočítají.
Kde máme drápy? Každý živočich, který loví zvířata má drápy. A jak
byste chtěli porcovat zvíře s těma zubama, co máme? Jak se vám vlastně líbí
představa, že se zakusujete do mrtvé krávy, kterou byste nejspíš stejně
neulovili, protože v okamžiku, kdy byste jí chtěli zabít by vám buď utekla,
nebo by vás skopala, protože – nezapomeňte – nemáte v ruce ani klacek.
A to zrovna kráva je domestikovaná, takže by vás nejspíš nechala, ať za
ní přijdete nebo by za vámi přišla sama.
Co třeba srnka. Jste-li masožravci, měli byste být schopni, ulovit
v našich podmínkách srnku.
43
Teď když se dostáváme do podobných věcí, znovu připomínám - jsme
součástí všeho. Nebo snad příroda či bůh, když nás vyráběli, počítali s tím, že
budeme mít oštěpy nebo pušky, kterými si budeme lovit jídlo? Nebo s tím,
že si vytvoříme společnost, kterou jsme si vytvořili?
Nechi po vás, abyste v tomhle řešili nějakou složitou vědu. Používejte
vědu jednoduchou – váš rozum. Jsme stejně vybaveni k lovu, jako zebra.
Možná hůř.
Teorie říkají, že lidé začali jíst maso v době třetihor a čtvrtohor, kdy byl
nedostatek potravy. To dává smysl, přeci jen se na masu dá přežít – i když
relativně mizerně.
Díky tomu, že jsem se v USA dostal do adventistické komunity (neměl
jsem moc na výběr), která je v Loma Lindě rozšířená a která z náboženských
důvodů nejí maso.
Bylo mi vysvětleno, že bible prý doslova říká, že bůh nám stvořil
rostliny, které budou naši potravou. Vyhledal jsem si to a o zvířatech bůh
mluví taky:
„Gn 1,28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte
se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad
ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.
Gn 1,29 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající
símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce
stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm.“
Čili, všeliká bylina a strom, na němž jest ovoce nám má být za pokrm.
Zvířata stvořil taky, ale ne abychom je jedli – abychom jim panovali, což
možná poctivě naplňujeme. Možná až příliš.
Poté když přišla velká potopa, nebyl dostatek potravy, a tak nám bylo
dovoleno, abychom jedli i zvířata. Tady mé biblické znalosti k tématu končí.
Nicméně doporučuji neřešit nějaký starý zákon, o kterým i někteří knězi
říkají, že je dílem ďábla – obětuj, boj se, zničím tě, chci krev...vyhub všechny
národy...jez zvířata, jez byliny, blablabla...
Čert si vem zpátky svůj starý zákon. Křesťan nechť o tom popřemýšlí.
44
No. Každopádně...
Jíme tedy maso odjakživa?
Nevím. Řekl bych, že jakmile si rozšíříte odjakživo za lovce mamutů, za
objevení ohně, za vynálezy prvních lovících nástrojů – byli jsme sběrači toho,
co jsme našli. Včetně brouků.
To může vysvětlit, proč tolik z vás mělo v puse žížalu, když jste byli malí.
Představte si, že máte ulovit mrkev...
Nebo jablko. Malinu. Klidně i toho červa v malině. To je zvládnutelný, i
když jsme zrovna bez výtvorů a vynálezů společnosti.
Čili nevím, jestli jíme maso odjakživa – myslím si, že ne. Co ale vím je to,
že to nemůžou vědět ani co říkají, že maso odjakživa jíme.
Uvědomil jsem si tedy, že tvrzení: „Odjakživa jíme maso“ je vlastně jen
zákeřný hovno.
A kolik lidí s ním furt dokola máchá...
„Musíš jíst maso, protože hovno! Dívej! No jen se podívej! Vidíš? Vidíš
jaký je to hovno?“
...
Vidím.
No...
Naše tělo není uzpůsobenu lovu zvířat. Jak jsme tedy uzpůsobeni tomu,
abychom maso jedli, když se k nějakému dostaneme?
Stručnou odpovědí na tuto otázku je – moc nejsme.
Drápy už jsem zmínil – býložravci nemají drápy. Naše ruce jsou
dokonalým nástrojem k trhání rostlin. Ne k trhání masa či držení se bojující
kořisti.
Zuby a čelist – máme stoličky – ideální pro mělnění bylin, masožravci
stoličky nemají. Čelist se masožravcům hýbe pouze nahoru a dolů, nám,
stejně jako býložravcům, do i strany.
45
V ústech máme trávící enzymy (stejně jako ostatní býložravci), které
masožravci nemají. Potravu koušeme, zatím co masožravci hltají sousta
(někteří jsou v tomhle blízko masožravcům).
PH v žaludku masožravců je velice kyselé, připravené pro příjem a
natrávení masa a ničení toxinů. Naše pH je kyselé mírně.
Délka tenkého střeva masožravců je 3-6 násobek délky těla a tlusté
střevo mají krátké a hladké. U nás, stejně tak jako u jiných býložravců, je
tenké střevo 10-12 násobek naší délky a tlusté střevo je dlouhé a
fragmentované. Střeva masožravců jsou uzpůsobena tomu, aby šlo maso
rychle ven. Naše střeva – střeva býložravců jsou uzpůsobena stravě, která je
bohatá na vlákninu a tak cestuje docela rychle.
Představte si, že jdete (jen tak, na Adama/Evu) se svojí čivavou lesem a
uvidíte kance. Kdo má větší šanci ho ulovit? Vy nebo čivava?
Zase jednou - nevím, ale čivava by ho nejspíš alespoň dohnala. A
nezpotila by se u toho, protože masožravci se nepotí. Vy co máte psa nebo
kočku byste to měli vědět. Vy co máte koně, tak víte, že ti se potí docela
dost. Podobně jako my. Oba jsme totiž býložravci.
Když to zkrátím, tak naše tělo je tělo býložravce. Více a lépe je to
shrnuté třeba zde: http://maso.skrabalek.cz/
Pokud půjdeme ještě hlouběji – co vaše instinkty. Kdo z vás by
doopravdy chtěl chytnou srnku, zakousnout se jí do krku, utrhnout jí nohu a
začít si chroustat? Kdo z vás by chtěl chytnout kuře a zakousnout se do jeho
prsou?
Často slýchávám i tohle:
Dejte před dítě zajíce a jablko a ukažte mi, jak sní králíka a bude si hrát
s jablkem.
Nebude.
O patnáct let později už ale klidně bude chroustat králičí nohu a s jablky
bude žonglovat. Naučit se můžeme cokoliv.
46
Když jsem tyhle řeči slyšel poprvé, byl jsem vášnivý masožravec a šlo to
jedním uchem dovnitř druhým ven. Je to ale jak na oběžné dráze – obletí to
slunce a vrátí se to zpátky do vaší hlavy. Je jen otázka času, kolikrát to
pošlete pryč, než to pochopíte, protože ono se to bude vracet.
...
Takže,
když naše instinkty nejsou instinkty masožravce, když naše tělo není
stavěno pro lov ani jezení masa, proč ho tedy jíme? A proč ho jíme čím dál
víc?
Protože jedním z našich instinktů je hledat potěšení.
Podle mě, jediná část těla, která chce maso, je jazyk. Ani mozek nechce
maso, mozek chce jen potěšení. A sůl a jiná koření na mase nám to potěšení
dopřává ve velkým.
Lidi motivují dva faktory: Potěšení a Bolest.
Cukr a bič.
Snažíme se dosáhnout Potěšení a vyhnout se Bolesti a při rozhodování
zohledňujeme případný poměr cukru a ran bičem.
Pokud si například chceme koupit čokoládu, která nám dá určité
množství Potěšení, koupíme si ji, i přes tu „Bolest“, že za to musíme zaplatit.
Kdyby čokoláda postupně zdražovala, jednou bychom si ji přestali kupovat,
protože Bolest, kterou by nám působily naše prázdné peněženky, by byla
větší, než Potěšení, které je nám ta čokoláda schopná dát.
Jak je to u masa?
Jeho chuť (chuť koření) nám poskytuje obrovské množství Potěšení a
jedinou Bolest, kterou cítíme je opět ta, kterou nám působí naše peněženka
v obchodě. Za masem je ovšem schovaná spousta jiných Bolestí – ať už třeba
jen ta základní, že maso pochází ze zvířete, které před tím musí umřít.
Je jich víc.
Masný průmysl je pochopitelně schovává, protože kdyby nám je ukázal,
tak si tím působil Bolest a snižoval své finanční Potěšení.
Jen na ukázku – podívejte se na tenhle krátkou skrytou kameru:
47
https://www.youtube.com/watch?v=k1bG2EPGmI0
Lidé si kupují párky a prodavač namele sele přímo před nimi (strčí ho do
bedny a točí páčkou, zatímco sele kvičí a z bedny vylízají párky. Mele ho jen
jako).
A jaká je reakce lidí?
Nikdo z nich si ten párek nevezme, přestože je „Čerstvý a bez
chemických konzervantů“. Lidé urgují, ať toho řezník nechá, přestože jim
před očima vylízají párky, které mají mnohem více procent masa, než je u
párků obvyklé.
Masný průmysl nám odebral tenhle prvek Bolesti z dohledu.
Odebral nám s tím i kousek lidskosti.
Nasadil nám klapky na oči a na farmách a jatkách zatemnil okna,
abychom nadále viděli maso jenom jako Potěšení bez Bolesti.
A funguje to!
Teď ale řešíme zdraví.
...
A dějepis.
Podívejme se na historii k nám bližší, než dobu ledovou – středověk.
Maso bylo výsadou bohatých, zejména králů. Proto se taky dně říká –
nemoc králů.
Dna je stručně bolest v kloubech, způsobená nadměrnou konzumací
masa. Jakou nemoc způsobuje nadměrná konzumace jablek?
Je tedy maso zdravé jen do určité míry, od které pak začíná být
škodlivé?
Ve skutečnosti je to spíš jako kouření cigaret. Kouříš míň, škodíš míň.
Vysvětlíme si to.
Nejdříve si vzpomeňte na křivku znázorňující to, jak stoupá naše
relativní bohatství. Z masa – té luxusní záležitosti, se postupně (spíš skokem
v posledních 30ti letech) stávala surovina dostupnější a dostupnější, a tak se
48
více a více lidí dnes může cítit jako král. Maso dnes jíme denně a na každém
kroku vidím přesvědčení, že jídlo bez masa není jídlo. Dokonce už to začíná
platit i pro večeře.
Takoví králové jsme.
Má to ale...řekl bych až fascinující následky, které by vám měli dojít ke
konci téhle knihy.
Zatím víme jen to, že s křivkou bohatství rostla i křivka nemocí a smrtí.
Proč?
„Bodejď by ne, když smrt jíme“ mohla by znít jedna z odpovědí, ideálně
nějaké babičky z pohádky. Mám ale tušení, že by tahle odpověď mnoha
lidem nestačila, proto pokračujeme dále po stopách toho, co nám nikdo
neříká.
Začíná to být dobrá detektivka.
Vzpomeňme si na příčinu úmrtí číslo jedna v Česku – nemoci oběhové
soustavy – každý druhý u nás umírá na to, že má ucpaný cévy (z nich
polovina bez varování).
Ono totiž...
Cévy lidí, kteří si je neudržují, jsou jako zuby těch, kteří si je nečistí plné plaku.
To neznamená, že bychom si měli jít koupit kartáček na cévy. Stačí
vědět, že jejich čistota a průchodnost je závislá především na dietě.
Co se jídla týče, jedny z látek, které nejvíce ničí a ucpávají naše cévy
jsou trans mastné kyseliny (trans MK), nasycené tuky a cholesterol. Málo
kdo to ale ví, co si pod tím představit. Proč? Odpovědí je další malá
detektivka:
Možná proto, že v oficiálních výživových doporučeních je: „Snažte se
vyhýbat pevným tukům (které jsou největším zdrojem cholesterolu a
nasycených tuků)“.
Pod tímhle bych si představil, že nemám jíst sádlo.
Když se podíváme na doporučení zdraví-zlepšujících potravin, znění
jsou jasná: „Jezte hodně ovoce a zeleniny.“
49
Nepíšou tam – snažte se přijímat co nejvíce vlákniny, fytonutrientů,
antioxidantů, atd. Napíšou to tam rovnou – jezte ovoce a zeleninu. Proč to
samé neudělají i u škodlivých látek?
Trans MK, nasycené tuky a cholesterol jsou látky, které najdeme pouze
a výhradně v živočišných produktech. Žádné rostliny tyto látky neobsahují, i
když některé, např. palmový či kokosový olej obsahují nasycené tuky.
Zároveň můžeme najít trans MK i v neživočišných produktech. Lidé totiž
vymysleli způsob, jak je vyrobit uměle a přidávají je do některých
zpracovaných potravin – třeba do „zdraví prospěšných“ margarínů. Ale
nejen.
Proč nás tedy neučí – jez méně živočišných produktů, aby jsi si méně
ničil a ucpával cévy? Ideálně se jim vyvaruj.
Proč tam místo toho čteme slova, kterým nerozumíme?
A proč tady bude obrovské množství lidí, co si bude myslet, že si tohle
všechno vymýšlím jen proto, abych je z nějakého záhadného důvodu donutil
přestat jíst maso...
V roce 2015 bude výbor z USDA (něco jako ministerstvo zemědělství v
USA) vytvářet nová oficiální výživová doporučení. Ty aktuální byly vytvořeny
v roce 2010. Jak to tehdá dopadlo?
Odhalilo se, a byl z toho velký soud, že většina členů výboru měla
„finanční střet zájmů“ – měli vazby na potravinářský průmysl, což je
pochopitelně nelegální, protože zde vzniká konflikt mezi tím, co je pro členy
komise finančně výhodné a tím, co je nebo není zdravé pro zbývajících pár
set miliónů lidí.
Jelikož ale USDA nemůže lhát ve velkým, jsou výživová doporučení
maskována. Místo toho, aby napsali – snažte se omezit příjem masa,
protože je zdrojem trans MK, nasycených tuků a cholesterolu, napíšou jen –
snažte se vyvarovat příjmu nasycených tuků...
„Chtít po lidech, aby nejedli maso, by bylo moc radikální...“
Navíc – jezte maso, protože je bohatým zdrojem bílkovin.
50
Konexi mezi tím, že (pouze) v živočišných produktech jsou i ty látky,
kterým se máte vyhnout si tak musíte udělat sami, zatím co jste nabádáni
k tomu, abyste to jedli.
Jak úžasné.
Takže vy si pak přečtete, že nemáte jíst pevné tuky, vyvodíte z toho, že
nemáte jíst sádlo, a žijete v představě toho, že jíte zdravě.
To, že věda říká, že živočišné produkty jsou pro člověka velice
nevhodné se vědělo už dlouho. Proto se výživová doporučení neopírají o
žádné vědecké materiály. Žádná zmínka o vědě, protože kdyby ji začali
používat, nemohli by se ospravedlnit.
Po odhalení finančních zájmů většiny členů výboru byli tito členové
odvoláni. Výživová doporučení ale zůstala nezměněná. Ovšem blíží se rok
2015, ve kterém se budou tvořit normy nové.
Současný výbor si svolal nejlepší výživové odborníky (a zástupce
různých firem, třeba mléčného průmyslu) ze země, a dal jim prostor, aby
navrhli vylepšení či změny pro nastávající léta. Nátlak na to, aby se věci
začaly nazývat pravými jmény byl obrovský, proto se dá očekávat, že v roce
2015 se konečně dočteme – živočišné produkty jsou zdraví škodlivé.
Obzvlášť, když se ví, že se tak nestalo v roce 2010, z důvodu „střetu zájmů“
členů komise.
Přesto se samozřejmě i v roce 2015 se může stát všechno. Jsem ale
nesmírně zvědavý na to, jak to dopadne, protože je to celkem velká věc.
Jinými slovy se po těch nejvyšších chce, aby řekli: „OK, už dlouho jsme
vám lhali, je na čase říct pravdu.“ (technicky sice nelhali, ale přesto...)
Co na to řeknou ti, kteří kvůli téhle ze-lži-vnziklé dezinfomrovanosti
zemřeli?
Jen pamatujme...
Kdybyste měli neomezené množství miliard, kolik z nich byste byli
ochotní obětovat, abyste nepřišli o zbytek?
51
Je mi jasný, že spoustě z vás se tomu nechce věřit a že vlastně spousta
z vás ještě pořád nevíte, proč byste tomu věřit měli. Nikdo vám do teď
neřekl, že živočišné produkty jsou nezdravé a v podstatě ani já vám ještě
pořádně neřekl proč.
No...každopádně,
Pokud vás zajímá, jak vypadaly rady a doporučení, které odborníci
výboru dávali, podívejte se na záznam z konference (odkaz uvedu), na které
se to udávalo. Je sice poněkud delší (5 a půl hodiny), ale pokud se podíváte
alespoň na některé části videa, pomůže vám to s vypuštěním kotev v nové
realitě.
Nesčetné množství lidí na konferenci klade důraz na to, aby se věci
začali nazývat pravými jmény a aby se – mými slovy – začalo propagovat to,
že jíst život je aktuálně ta nejzdravější známá dieta. Proto by rok 2015 měl
být v tomhle zlomový.
Nejspíše jen málo kdo má teď v plánu pustit si 5 a půl hodiny dlouhé
video, nicméně za shlédnutí stojí určitě jeden moment, kdy 1:28:20 začíná
mluvit doktorka, která podporuje léčbu skrze výživu. Mluví o nevhodnosti
mléčných produktů, zejména sýrů, ve výživě. Popisuje, jak nezávislé
výzkumy potvrzují, že sýr je zdrojem přírodně se vyskytujících hormonů (to
jíst nechceš), největším zdrojem nasycených tuků v USA (příčina ucpaných
cév aj.), mnoha bakterií a jiných nevhodných látek.
Říká, že se ví o „spolupráci“ USDA a mléčným průmyslem a o toku
peněz mezi těmito dvěmi institucemi v historii, a že je vhodné, aby se USDA
vrátilo od firem k lidem.
To jsem řekl něžně, co řekla ona. Mléčný průmysl dostal slušnou čočku
– v zájmu pacientů, které přísahala, že bude chránit (jak na konci zmíní).
Nejlepší na tom je to, že hned po této doktorce na 1:31:05 nastupuje
další žena – zástupkyně mléčného průmyslu, který byl právě zhaněn. Úžasné
načasování.
Při představení se sklidí tato žena mírný výsměch, protože tohle je
doopravdy paradox. Pochopitelně pak doporučuje mléčné produkty, jakožto
denní chléb každého z nás a říká, jak jsou tyhle výrobky nepostradatelné.
52
V zájmu koho? Pacientů, které přísahala, že bude chránit?
Často mi přišlo, že má na krajíčku.
Nechtěl bych být v její kůži – říkat tohle před velkou skupinou lidí, která
ví, že když z úst vypouští slova jako „zdraví prospěšné“, myslí tím především
zdraví jejich firmy – zdraví mléčného průmyslu.
Nechci zde příliš zabíhat do historie a „skandálů“, ke kterým už jsem se
skrze snahu shánět informace dostal, jen bych chtěl zmínit, že podobné věci
by teoreticky měly být na úvodních stranách všech novin. Přesto je potřeba
se docela snažit, aby člověk něco takového zjistil.
Pak se dozvíte i to, že McDonald má institut pro zdraví a wellness, který
USDA „navrhuje“ „vhodná“ dietologická opatření (McDonald se zrušit
nechce – jak vhodná ta opatření tedy asi budou?), že organizace jako
America Egg Board (Americký úřad vajec), American Meat Institut (masový
průmysl), Dairy Instiute (mléčné produkty) nebo jím podobné „sponzorují“
USDA, atd.
Můžete si podobné informace najít sami, zatím ale doporučuji mi
jednoduše věřit, když říkám, že výživové normy, které máme nyní v roce
2014, jsou motivovány hlavně zdravím průmyslu namísto zdravím lidí.
Tohoto tématu jsem se trochu obával, přeci jen je to poněkud
„konspirační teorie“, a tak jsem očekával, že nebudu vědět, jaké argumenty
použít k tomu, abych vám pomohl k porozumění celé téhle komerční hry.
Naštěstí se mi ale v životě objevilo ono zasedání výboru USDA.
Teď můžete leda tak nasadit si kalpky zpátky na oči.
A ponořit se zpátky do hoven.
Je to sice jen anglicky ale zmiňovaný 1:28 – 1:31 moment možná stojí
za shlédnutí i bez porozumění jazyku. Vycítíte o co tam jde.
http://videocast.nih.gov/summary.asp?File=18230&bhcp=1
Zde je stránka M. Gregera, na které jsem k tomuto videu přišel.
Zmiňuje tam i další zajímavé momenty ve videu a je tam heslo, pro případ,
že by ho to po vás chtělo (po mě nechtělo).:
http://nutritionfacts.org/2014/01/16/2015-dietary-guidelines-committee/
53
Sledování M. Gregera doporučuji každému, kdo rozumí Anglicky,
protože nebojuje za krávy, nebojuje zničení potravinářských průmyslů,
nebojuje za brokolici, bojuje za zdraví lidí.
Kdo nerozumí Anglicky, až tak moc se neděje, protože základní princip
je jednoduchý – jíst život. Na to až vám to potvrdí i české úřady si pak
můžete počkat klidně do svých sta let.
Masáž
Teprve jsme začali.
Pro ty z vás, kteří stále pochybují, že to co říkám je pravda, doporučuji
projít si uvedené zdroje. Pochybovat je správné, teď vám ale výjimečně
poradím, že tím ztrácíte čas.
Spíš se ptejte - je to tak nemožné? Žijeme v dokonalém světě, kde
korupce nemá šanci? Ve světě, ve kterým už všechno známe? Nebo nás
může čekat ještě objevení něčeho nového – nových vynálezů, znalostí,
hodnot, principů...
Lidé věřili a nevěřili všemu možnému. Věřili, že Země je placatá a kdo
říkal opak, toho upálili. Nevěřili, že se zruší otroctví, že ženy budou volit,
všechno to byli velké kroky lidstva (z hoven), kterým nejdřív nikdo nechtěl
věřit a teď je považujeme za samozřejmé.
My teď věříme tomu, že musíme jíst maso a okolí nám tím masíruje
hlavy. Faktem je opak – čím míň masa, tím líp pro vás.
Samozřejmě – pokud nenahradíte tělu prospěšné živiny v mase
obsažené, budete strádat.
Maso je produkt, který po správné úpravě dopřává našemu jazýčku
zážitek. Je to produkt, posílený tím, že na něm v historii přežívalo lidstvo a
tím, že si ho později dopřávali jen ti nejbohatší. Dnes je to produkt, který si
můžeme dovolit jíst čím dál častěji – a tak se cítit jako ti nejbohatší. Pro
firmy tak má tento obchod s mrtvými svaly nesmírnou hodnotu.
A jako každý jiný zboží má i maso svůj marketing.
54
Chtěl bych pracovat v marketingovém oddělení masa. Prodat maso
lidem je tak snadné.
I když, myslím si, že to pomalu přestává platit. Spotřeba masa
v posledních letech klesla o 11%. Karta jakoby se obracela, a tak kdybych
dnes pracoval marketingovém oddělení masa, pořídil bych si slamák a šel
bych si radši založit rostlinnou farmu.
Přesto nezapomínejme, že jako každá jiná firma, i tahle stále investuje
obrovskou část svých obrovských zisků do toho, aby lidé byli motivováni
kupovat maso.
To že to dělají i formou „investic“ na nejvyšších místech, jsem už
nastínil. Čeho si ale v poslední době všímám je útok na místa nejnižší –
například časopis Blesk.
http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-pribehy/277691/po-26letech-skoncil-s-veganskou-dietou-zachranilo-mu-to-zivot-a-jeste-zhubl.html
Aneb, nepřestávejte jíst maso – jinak umřete. Říká časopis Blesk.
Podobná mediální masáž je všude okolo a ukazuje nám tak krásný
příklad konfliktu dvou možných zdrojů informací: Profesionální sféra, která
se opírá o vědu a člověk se tyhle informace musí snažit najít, versus
komerční sféra, která se opírá o vaše chtíče a před kterou aby se jeden
pomalu začal schovávat.
Vy pak jednou jednou přijdete domů s rozhodnutím, že vlastně
nechcete jíst maso, ale potom se objeví tenhle článek nebo máma, která
něco podobného viděla v televizi a řekne vám, že jste blázni a že umřete
v mukách.
Síla povědomí o doopravdy zdraví-prospěšných principech však roste
velice rychle. V poslední době to vidím všude (možná se na to jen
soustředím). S tím ale roste i propagace masa a jiných živočišných produktů
(možná se na to jen soustředím).
A tak uvidíme, co bude dál.
Tolik k téhle korporační hře. Doufám, že názor si zvládnete udělat sami.
55
Mnozí z vás mohou mít extrémně silná přesvědčení o tom, že musíme
jíst maso. Cílem bylo vám toto přesvědčení alespoň částečně podlomit tím,
že jsem se pokusil nastínit, kde tahle přesvědčení můžou mít původ.
Maso a síla
Proč vlastně jíme maso? - když to převedu do praktického hlediska a
vynechám důvody jako: Protože máme hlad, nebo protože nám chutná...
Každý z nás má v hlavě věhlasný vzorec: Maso = Bílkoviny = Svaly = Síla.
A to je pravda.
Znamená to ale, že Rostliny = Bez bílkovin = Bez svalů = Bez síly?
No, málo kdo už o tom druhém vzorci vůbec přemýšlí.
Maso reprezentuje představu o síle, a tak kdo ho nejí, sílu mít nebude.
Jsi kulturista – jez maso. Ideálně naskoč na novou paleo dietu, která
předepisuje maso 3x denně. Ta pravá cesta k tělu Ramba.
...
Nejsem si jistý, jestli je to moudrá volba.
Jedním ze zajímavých faktů je, že nejsilnější tvorové na Zemi jsou
býložravci. Sloni, koně, gorily...běžte se přetahovat s koněm, nebo si dát
páku s gorilou. Veškeré své bílkoviny berou tito tvorové z rostlin (a případně
z hmyzu).
V nás ale je ta představa speciálnosti.
Představa toho, že u lidí by rostlinné bílkoviny nefungovaly, protože je,
hmm, nejsme schopni strávit, nejsme předurčeni jíst ... nevím, o co dalšího
by se tahle představa dala opřít.
Samozřejmě je to blbost.
To že nejsme schopní strávit rostlinou stravu asi pochází z prvouky, ve
které nás učili, že kráva jí trávu a že je schopná ji strávit, protože má 4
žaludky. My máme žaludek jen jeden, proto ... musíme jíst maso?
Co se rostlinné stravy a síly týče, ve skutečnosti se naše vybudované
představy o skutečnosti se skutečností neztotožňují. Je vhodné si vybudovat
představy nové.
56
Můžete si vyhledat Vegan nebo RAW kulturisty či jiné sportovce. Je jich
obrovské množství a je jich čím dál víc. (např. Mike Tyson – několikanásobný
mistr světa v boxu, Bill McCarthy – vzpěrač a šampion v silovém trojboji,
sestry Venus a Seren Williams – jedny z nejlepších a nejslavnějších tenistek
naší doby, Robert Cheeke – kulturista a autor veganbodybuilding.com a
tisíce jiných).
Nám je ale pořád předkládáno, že musíme jíst maso abychom měli sílu,
abychom byli zdraví, abychom...nevím co.
Pravdou je, že jako jsou býložravci nejsilnějšími tvory na Zemi, jsou i
býložravci často nejsilnějšími tvory mezi lidmi. Má to svoji logiku.
To, že ke svalům a síle potřebujete výhradně maso je tedy čirá fáma.
A pro kulturisty obecně – v objemové fázi jíte hodně masa, aby to
rostlo. Pak ale přijde „rýsovačka“, kdy je potřeba shodit tuk, protože se svaly
roste i tukový obal. Maso se totiž propaguje pro jeho bílkoviny, ale
zapomíná se u toho zmínit, že takový vepřový steak je až ze 70% tuk. Proto jí
kulturisti hodně kuřat – mají méně tuku.
Zato mají hodně vody. Když jíte kuře, jíte vlastně drahou sůl a vodu,
s kusem mrtvé hmoty. To už je k tomu lepší ten chleba.
V kuřatech je pak ještě spousta horších látek.
Ti, kteří berou své bílkoviny rovnou z rostlin, vynechávají tím příjem
nadměrného množství tuku a nevhodných látek a tak odpadá hra na fáze.
Není co rýsovat. Jste vyrýsovaní pořád.
Jak přirozené.
Další zajímavostí je, že masožravá zvířata loví (až na výjimky) zvířata
býložravá. Masožravá zvířata se navzájem zabíjí a perou, ale (až na výjimky)
nejí. Proč?
Býložravci jí byliny, protože na to mají vybavení. Masožravci jí
býložravce, protože nemajá vybavení na to, aby jedli přímo byliny. Své živiny
si tak filtrují přes těla býložravců. Masožravci nejí masožravce, protože by
tak filtrovali živiny dvakrát.
A pochopitelně je vhodné být co nejblíž zdroji.
57
Mnozí sportovci pochopili, že klíčem k úspěchu je právě – jít přímo ke
zdroji – k rostlinám. Tímhle způsobem nebudete do těla dávat všechny ty
nepříznivé látky, které dostanete v balíčku s bílkovinami z masa.
Tímto způsobem budete jíst, tak jak je to vašemu tělu doopravdy
přirozené a ne tak, jak jsme byli naučeni, že je nám to přirozené.
Další zajímavostí na okraj je, že masožravci loví zvířata především slabá
– mnohdy nemocná. Mají tak v přírodě i harmonizační funkci.
Náš supermarketový způsob „lovu“ harmonizační zrovna není.
Objevují se názory, že některé bílkoviny jsou kvalitní, jiné nekvalitní,
některé jsou méně stravitelné, jiné lépe stravitelné, že maso obsahuje
všechny esenciální bílkoviny a rostlinné bílkoviny obsahují vždy jen
určité...to tady ale řešit nechci, protože nikdo nechodí do obchodu
s kalkulačkou aby si spočítal, kolik % leucinu se mu povede strávit, když si
koupí to a to...
Zmíním ale myšlenku, že absence všech esenciálních bílkovin v jedné
rostlině je výhodou – nutí vás k variabilitě, což je potřeba. Když jíte maso, na
variabilitu už mnohdy nemáte místo v žaludku a vaše tělo pak strádá po
ostatních živinách.
Kolem bílkovin se točí svět. Řekl bych, že je to proto, protože je to
nejsilnější zbraň masného průmyslu a jiných živočišných produktů. Doktoři
ale tvrdí, že v naší společnosti není nikdo, kdo by umíral na nedostatek
bílkovin, ale najdou se tací, kteří jsou schopni umřít z jejich přebytku a ještě
víc těch, kteří z toho mají zdravotní komplikace.
Bílkoviny jsou v určitém množství skoro všude. V brokolici např. je jich
(na stejný počet kalorií) víc než v mase. Je pravda, že musíte té brokolice
sníst víc, než masa, ale to – jak se tady časem dočtete – je taky výhoda.
Já jsem na mase vyrůstal a jedl jsem ho poctivě jakožto správný
„rádoby-kutlurista“. U mě ale asi nefungovalo, protože mi ty svaly nikdy
pořádně nenarostly.
O to lehčí bylo přestat maso jíst.
Teprve pak člověk pozná, co je to energie a síla.
58
Když totiž vynecháte příjem mrtvých zvířat, vynecháte příjem smrti.
Potom vám zbude více místa na to, začít jíst život.
Maso a nemoci
Jak moc je tedy maso důležité pro naše zdraví?
Hodně.
Ale v opačným způsobem, než jak je nám to prezentováno všude okolo.
Čím více ho jíme, tím nemocnější totiž budeme.
Proč?
Znovu si dejme do souvislosti křivku relativního bohatství (a s tím i
dostupnost masa) a nemocí – tyto křivky rostou souběžně. Samozřejmě, že
maso toho není jedinou příčinou, přesto toho příčinou je.
Kam se poděla ta doporučení, která jsem slýchával za mlada (tak v roce
2005), že maso bychom měli jíst ideálně jednou za 3 dny. Pak si pamatuji že
to bylo obden...jak je to dneska ví každý.
Druhů masa je spousta.
Máme tu zprocesované „maso“ – párky, hamburgery v některých
fastfoodech, atd. Až jsem to slovo maso musel dát do uvozovek, protože
kolik je v párku masa, to je otázka.
Odpověď na ni ale nic nemění na tom, že jako každé jiné maso, jsou i
tyto otraviny bohaté na trans MK, nasycené tuky a cholesterol. Mimo to
však jsou bohaté i na nejrůznější chemická ochucovadla, obarvovadla,
konzervanty aj.
A to jíst nechceš. I když to chutná dobře.
Málo kdo z mladých lidí v mém okolí ještě jí párky nebo podobné věci.
Než půjdeme dál, trochu si musíme vysvětlit co jsou to ty Trans MK,
nasycený tuk a cholesterol.
59
V prvé řadě – ano, cholesterol se dělí na „hodný a zlý“. Když tady budu
mluvit o špatných vlastnostech cholesterolu, myslím tím ten „zlý“. Dokud to
nebude hrát důležitější roli, nebudu ten „hodný“ řešit.
Cholesterol si naše tělo (a těla zvířat) vyrábí samo v každé živočišné
buňce, v množství závisícím na typu buňky (části těla) a její funkci. V lidském
těle nejvíce produkují cholesterol játra.
Cholesterol je důležitou součástí buněčné membrány živočišných
buněk, potřebný pro jejich pevnost a „fluiditu“ (tekutost, proměnlivost,
pohyblivost). Díky cholesterolu nepotřebují živočišné buňky buněčnou
stěnu, kterou mají buňky rostlinné. Rostlinné buňky pak zase nepotřebují
cholesterol, protože mají buněčnou stěnu – asi proto v nich žádný
cholesterol nenajdeme.
Cholesterol je pro člověka důležitý i při tvorbě některých hormonů a
vitaminu D. Rostliny tyto hormony netvoří, stejně tak jako netvoří vitamin D,
i když - ano, můžou tvořit vitamin D – D2 za pomocí ergosterolu.
...
Zvířata CHO LE sterol, který přijímat vadí. Rostliny ER GO sterol, který
přijímat nevadí.
...
Cholesterol je pravděpodobně aktuální hlavní příčinou aktuální hlavní
příčiny úmrtí – cévních chorob, proto se jeví moudré omezit jeho příjem na
minimum – ideálně na nulu – aneb, vynechat živočišné produkty.
Objevují se teorie, že cholesterol přijatý v potravě neovlivňuje hladinu
cholesterolu v krvi, že nehraje žádnou roli. Pořád se ale objevuje víc teorií,
které říkají, že roli hraje. Otázka je, o kterých se pravděpodobněji dočteme a
proč.
Není výjimkou, když zjistíte, že studie o nezávadnosti cholesterolu
funduje American Egg Board (úřad vajec) nebo někdo jiný.
Shodou okolností je jedno vejce se svými 234mg cholesterolu jedním
z největších možných zdrojů této látky. Až se dostaneme k vejcím, více vám
pomůžu pochopit to, jestli cholesterol hraje nebo nehraje roli.
60
V současnosti je doporučovaný příjem cholesterolu pod 300 mg denně.
Zabíjí tě to, tak toho jez radši málo.
Pro lidi, kteří již mají hladinu cholesterolu zvýšenou, je doporučení pod
200 mg denně.
Ty už jsi skoro mrtvej, tak toho radši jez ještě míň.
Cholesterol má jednu významnou vlastnost – nejde vypotit. Jako se
můžete zbavit tukových zásob cvičením, cholesterolových zásob se cvičením
nezbavíte. Logicky se ho ale můžete zbavit dvěma způsoby – bude jíst prášky
(tenhle způsob má ale často nežádoucí vedlejší účinky a říká se, že léky na
cholesterol jsou nebezpečnější než sama vysoká hladina cholesterolu) nebo
přestanete přijímat cholesterol v potravě.
Přebytečný cholesterol se pak v malých dávkách vylučuje do střev, kde
se počítá s tím, že tam pojede bobek a nabere ho sebou – ven z těla.
Přebytečný cholesterol je totiž odpad.
O tom, jak rychle tenhle bobek jede, rozhoduje vláknina. A jak jsem již
jednou říkal – naše zdraví můžeme výživou zhoršit několika způsoby –
špatnými potravinami, které jíme a dobrými potravinami, které nejíme.
Živočichům drží tvar těla kostra – kosti. Rostlinám drží tvar těla
vláknina. Živočišné produkty neobsahují žádnou vlákninu a rostlinné
produkty neobsahují žádné kosti.
Ačkoliv rostliny kosti nejí, my bychom vlákninu jíst měli, protože je
hlavním motorem našeho bobku ve střevech. Naše tělo býložravce (doufám,
že už jste se přes to překousli) je stavěné na velký příjem vlákniny. Pro zdraví
srdce by denní dávka vlákniny měla být minimálně 72g (25g rozpustné, 47 g
nerozpustné), ideální je ale co nejvíc, klidně 100 g denně. Oficiální
doporučení říkají 20-35 gramů denně – asi proto že na oficiální dietě – čili
běžné stravě většiny lidí v naší společnosti – by nikdo nebyl schopný
doopravdy potřebné množství vlákniny nasbírat, tak radši zmenší číslo.
Vláknina je klíčovým faktorem vašeho zdraví. Pokud ve vás bobek jede
pomalu – cholesterol se vyloučí do střev, ale než stihne vyjet ven z těla,
vstřebá se zpátky do krve.
61
Naše tělo je stavěno na konzumaci vlákniny, všechno počítá s tím, že v
nás bude jezdit rychlík. A to nejen kvůli případnému vylučování cholesterolu,
ale například i kvůli jednoduché logice toho, že to, co sníte se ve vás kazí.
Někdo třeba říká, že maso ve vás hnije.
Nevím jestli „hnije“, to možná není nejpřesnější výraz, každopádně se
to mění v odpad, který v sobě prostě mít nechcete – a to i přesto, že se
najdou tací, kteří říkají, že se v nás kazí jen rostlinná strava, že živočišnou
dokážeme nějak ... asi zakonzervovat.
Věda říká, že při trávení vznikají fekální mutageny (fecal mutagens),
které se skrze stěnu střev vstřebávají do krve, která je transportuje
k buňkám, kde mohou poškozovat buněčné DNA a vytvářet tak rakovinná
bujení.
Ženy by měli vědět, že v jejich prsa aktivně vstřebávají chemické látky z
krve. Pokud v krvi kolují karcinogenní mutageny, prsa budou jejich oblíbené
úložiště.
Bodejť by ne, taky bych se tam ukládal.
Každopádně...karcinogenní mutageny, to ve svých prsech mít nechcete.
Ani nikde jinde.
Cholesterol se snaží z těla dostat ven skrze žlučové kyseliny, které jsou
toxické a jsou předurčeny k rychlému vyloučení z těla. Pokud ale jede bobek
pomalu, vstřebají se tyto kyseliny zpátky do krevního oběhu a ukládají se
pak ženám třeba do těch prsou, kde se pak vyskytují až ve stonásobné
koncentraci oproti krvi.
A tak by vás už ani nemělo překvapit to, že podle jednoho výzkumu,
ženy které kadí 3x denně mají 46% sníženou šanci na vznik rakovinu prsu
v porovnání s těmi, které kadí jednou denně.
Z toho logicky vyplývá, že kadit chcete a chcete to často a o tom jak
často to budete mít rozhoduje vláknina, kterou najdete jen v rostlinách.
Kolikrát týdně kadíte? Ti, kteří jí rostlinnou stravu je kadí údajně 10,9
týdně.
62
Je až překvapivé, kolika lidem tohle číslo teď nejspíš přišlo překvapivé.
Mnoho lidí (zejména starších) prý kadí klidně i méněkrát než jednou týdně –
výsledek naší „normální“ diety, kterou nás naše „společnost“ učí. Ač se to na
první pohled může jevit praktické, vysvětlili jsme si, že se za to platí určitá
cena.
Jedna z dalších teorií, co se v poslední době objevuje je, že dlouhodobé
sezení je zdravotním ekvivalentem kouření. Pokud už tedy dlouho sedíte,
běžte se třeba vykadit. Uděláte si tím dvojitou službu.
Pokud jste se už vrátili, nebo jste nikam neodešli, pokračujeme dále
jednou zajímavostí:
Kůže, kdybychom ji rozložili do prostoru, zabírala by plochu okolo 2
metrů čtverečních. Rozložené plíce by zabíraly 140 metrů čtverečních. A
plocha rozprostřených střev by zabírala ke 280 metrům čtverečním, což je
větší než tenisové hřiště.
Střeva jsou naším hlavním kontaktem s okolním prostředím, a proto
jejich obsah hraje velkou roli v tom, co se bude dít s naším tělem.
Vaše střeva nablýskaná mít chcete.
Kvalita naší kůže je prý odrazem stavu našich střev.
Přidám ještě jeden poznatek, který souvisí s trávením masa. Než se
maso dostane od zubů na konečnou, mělo by to trvat okolo 2-3 dnů. Během
této cesty možná začne vypouštět fekální mutageny, hnít či nehnít ... na tom
v tuhle chvíli už nezáleží, protože čeho jsem si všiml je toto:
Maso už delší dobu nejím, a když se ke mě přiblíží dech někoho, kdo jí
hodně masa – je to neblaze poznat. Mnohdy ani není potřeba, ten člověk
dýchal...
Když se ke mě ale přiblíží někdo, kdo jí jen život – voní. Problém pak
začíná v okamžiku, když mi k tomu připadá i krásná.
63
Je to něco, jako necítíte smrad v místnosti, ve který jste zavřeni celý
den. Pak si ale na chvíli odskočíte do kuchyně, udělat si večeři a když se
vrácíte zpátky do místnosti, dá vám to ve dveřích pořádnou facku.
To je to staré slavné dilema – teplo a smrad nebo zima a vzduch?
Ze sebe to těžko budete někdy cítit, to byste ze sebe museli odejít a pak
se do sebe vrátit.
Zápach se dá vyprodukovat třeba i nevhodnou kombinací jídla
Slýchávám, že když nevhodně kombinujete ovoce a zeleninu v jednom jídle,
např. ve smoothies, kvasí to ve vás a je to cítit. Na tom asi něco bude...
Každopádně, objevuje se spousta lidí, kteří říkají, že jakmile začali
konzumovat život, přestal jim smrdět jejich pot, nebo, že jim jejich partner
po změně diety voní mnohem víc, atd.
Nos je mocný.
Možná to bude podobně i u těch, co jí maso - že s jeho rostoucí
konzumací se více přitahují.
Život přitahuje život, smrt přitahuje smrt.
Existuje ještě jeden způsob, jakým se dá snížit cholesterol – rakovina.
Je totiž prokázáno, že rakovinné buňky se cholesterolem krmí, a tak se
při rakovině snižuje hladina cholesterolu v krvi.
Mě ale přijde výhodnější ta vláknina.
Tímhle tvrzením tak poprvé vytváříme určité spojení mezi prvním
(ucpané cévy) a druhým (rakovina) nejčastějším zabijákem lidí v západní
civilizaci.
Připomínám, že ani jeden z těchhle zabijáků se vesměs netýká těch,
kteří jí život.
Mnohým z vás – milovníků masa, už v hlavě začíná křičet hlásek,
kterému se nelíbí, že se vás svým způsobem snažím odradit od konzumace
mrtvých svalů – od vašeho potěšení. Ten hlásek křičí něco ve stylu:
„Zatracenej vegetarián už neví, co si má vymyslet, aby lidem vecpal tyhle
zatracený vegetariánský nesmysly!“
64
Na to můžu říct jen to, že například informaci, že se rakovina „krmí“
cholesterolem jsem vzal z této studie
(Total Cholesterol and Cancer Risk in a Large Prospective Study in Korea
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3082977/ )
které se účastnilo 1,2 milionů lidí z Korei, a která potvrzuje to, co jsem
říkal. Směle si ji prostudujte. A pak si vzpomeňte, že si nemůžu dovolit vám
lhát a pochopte, že cílem těchhle řádků není „vecpat vám tyhle zatracený
vegetariánský nesmysly“, a to ani při tomhle tvrzení, ani při jiném.
Správná věc, kterou by vám váš hlásek měl šeptat, je: „Proč nás to
nikdo neučí?“
Věřím, že možnou odpověď na tuhle otázku už jsem vám dal.
Poslední věcí, kterou o cholesterolu zmíním jsou jeho doporučené
hodnoty. Ty jsou zase popotažené za vlasy (směrem nahoru), aby byli
akceptovatelné pro lidi ze západního světa. Kdyby totiž byli tak, jak jsou pro
tělo doopravdy zdravé, znamenalo by to nejíst maso (a ostatní živočišné
produkty).
V současnosti jsou tedy normy takové, že polovina lidí, kteří umírají na
infarkt nemá ani v nebezpečnou hladinu krevního cholesterolu. To buďto
znamená, že důvodu k infarktu je víc (což je), nebo že normy jsou zase
jednou špatně.
Podle mě je pravda oboje, a tak bych vám doporučil vyvarovat se
nejprve toho, že budete muset řešit nějaké normy – nepřijímat cholesterol a
jíst hodně potravin s vlákninou, která na sebe přebytečný cholesterol váže.
Potom si můžete třeba číst o méně pravděpodobných příčinách
infarktu.
OK. Tolik k cholesterolu. Samozřejmě, je to téma mnohem složitější a
stojí za to se do toho ponořit. To ale není účelem téhle knihy.
65
Trans MK
Tyto tuky jsou jedny z nejhorších látek, které do sebe lidé v naší
společnosti běžně dávají. Výrazně zvyšují vaši šanci na kardiovaskulární
onemocnění, rakoviny, diabetu, alergií,...
Původně pocházeli jen z živočišných produktů, lidé ale vymysleli i
způsob, jak je vyrobit uměle, a tak se dnes přidávají do nejrůznějších
potravin. Proč? Protože potraviny pak déle vydrží „čerstvé“ a na jazyku budí
příjemnější pocit.
V US je povinné mít hodnotu trans MK na obalech, takže se lidé alespoň
mohou rozhodnout, jestli je jíst chtějí nebo ne. Háček může být v tom, že se
hodnoty zaokrouhlují dolů, čili pokud má váš produkt 0,49g trans MK, na
obalu bude napsáno, že je tam 0.
Druhý háček je v tom, že mnoho potravin má trans MK, ale nemá obal –
například koblihy, pečivo, pizza,...
A tak se není čemu divit, že některé státy v US už zakázaly jakékoliv
přidávání trans MK do jakýchkoliv potravin. Jediným zdrojem pak zůstávají
živočišné produkty.
Jak je to v Česku nevím, očekával bych, že trans MK ještě nebudou ani
na obalech...
...
A pár dní na to, co jsem tuhle větu napsal jsem se mi v životě objevilo
video, po jehož shlédnutí musím říct, že skutečnost předčila moje očekávání:
http://www.stream.cz/nejnovejsi/adost/10004064-zakaz-uvadenitransmastnych-kyselin
V ČR (EU) je zakázané uvádět hodnoty trans MK na obalech. Chápete to? To
skoro nejde pochopit, pokud očekáváte, že někdo rozhoduje v zájmu zdraví
lidí. Jediné co, z toho jde pochopit je to, že o to, abychom byli zdraví, v naší
společnosti doopravdy nejde. Nebo alespoň to jsem z toho pochopil já.
Každý má svůj mozek.
66
Co je fascinující je i to, že denní doporučení pro příjem těchto látek není
nula – nedělají v těle nic dobrého, za to ale hodně špatného. Místo toho se
v doporučeních můžeme dočíst podobné věci jako:
Vybírejte si potraviny s nízkým obsahem Trans MK.
Aneb - denně můžete přijmout pár gramů těchto látek a až pak to
začne být nezdravé.
Denně si můžete dát 10 cigaret a až pak to začne být nezdravé. Cigarety
jsou podobně zdravé, jako tyto tuky. Doporučuje však naše společnost
kuřákům kouřit málo?
Aneb...abyste neškodili svému tělu, museli byste přestat jíst živočišné a
zprocesované produkty. To vám ale dnes nikdo oficiální neřekne.
A tak peníze dál tečou a tečou a lidé dál zbytečně umírají a umírají...
Tohle už jsme ale probírali. Chtěl jsem to jen připomenout.
A ještě se podíváme na nasycené tuky.
Nasycené tuky
Těchto tuků bychom podle oficiálních doporučení měli přijmout
maximálně 13 gramů denně, což je méně, než kolik najdeme ve 100
gramech vepřového masa (kde najdeme 16 gramů nenasycených tuků – a
44g tuků jiných).
Oficiální doporčení tadadadada, oficiální doporučení tadadadada...
...
A tak lidé nejedí sádlo a myslí si, že jsou v pohodě.
Přestože tedy máme zakódovaná výživová doporučení, která nám
dovolují určitý příjem těchto tuků, americký Institut of Medicine v tomhle
žádné limity nestanovil.
Totiž, jediné co řekli bylo, že jakýkoliv příjem cholesterolu, nasycených
tuků a trans MK, který je větší než 0, zvyšuje hladinu cholesterolu v krvi a
67
Národní Akademie Věd poté prohlásila, že jediný bezpečný příjem těchto
látek (nejen kvůli cholesterolu) je 0. Což se doplňuje, že.
Uvidíme, za jak dlouho se to ale dozví veřejnost.
Proč jsou tedy tyto tuky tak nebezpečné?
Spousta „odborníků“ se snaží popřít jejich nezdravost. Objevili se totiž
dvě velké studie, které poskytují data, která ji určitým způsobem vyvrací.
Když jde člověk více do hloubky, zjistí, že studie zmiňují fakta jako:
„Nasycené tuky sice zvyšují hladinu „zlého“ cholesterolu, ale zároveň zvyšují
hladinu i „hodného cholesterolu.“
Což je pravda, a tak tím masaři mávají všude kde můžou.
Objevuje se to i na serveru jako je authoritynutrition.com, který
ovlivňuje statisíce lidí, kteří toto moudro potom šíří dál mezi své kamarády.
(v Česku jsem to našel jen ně nějakým nevýznamným serveru, moc jsem ale
nehledal).
Co už ale chytré hlavy ze studie nepřevzali, je to, že hladina „hodného“
se zvyšuje minimálně, zatím co hladina „zlého“ cholesterolu se zvedá
razantně.
...
A podobných háčků je tam spousta. Proto doporučuji v tomhle nevěřit
tvrzení chytrých hlav okolo vás, ale místo toho věřit ... třeba i USDA.
Výjimečně.
Pořád lepší když to budete limitovat, než když to budete hltat.
Dalším důvodem, proč vynechat nasycené tuky (čili živočišné produkty),
je, že podporují vznik inzulinové resistence a následně cukrovky - Diabetu
Melitus 2. Typu (DM2).
Dá se říct, že do nedávna jsem netušil, co je to cukrovka. Věděl jsem, že
to mají někteří lidé okolo mě a věděl jsem, že moc nemůžou jíst sladký,
protože si pamatuji, že mi to řekl děda, který cukrovku měl (nevím jakého
typu).
68
Když se o to začnete trošku více zajímat dovíte se, že mít cukrovku
znamená více než „nemoct jíst sladký“.
S cukrovkou přichází celková slabost, chronické bolesti hlavy,
neuropatie – poškození nervů, s čímž přichází slepota, bolesti všude možně
po těle, ztráta citu v končetinách a výjimečné nejsou ani amputace, stejně
tak jako selhání ledvin. S tím pak přichází dialýza, která znamená, že třikrát
týdně jdete na 5 hodin do nemocnice, aby vám přefiltrovali krev. Den zabitý,
další den se cítíte mizerně, a když už to začíná být lepší, jdete tam znovu...
Tyto problémy lidem s DM2 kazí každodenní život – nežijí, umírají.
Co s tím dělá naše „oficiální“ medicína? Prohlašuje, že je to
nevyléčitelné a tak jen lékama zpomaluje rychlost umírání.
Zatím každý, s kým jsem se bavil, mi řekl, že od doktora odešel vidinou
toho, že prášky, které mu doktor předepsal, bude muset brát do konce
svého čím dál horšího života.
Potom ale potkáte bývalou diabetičku, která říká, že za 18 dní na jiné
dietě byla schopna přestat brát léky. Před tím je brala 7 let.
Diabetes a jeho příznaky – nevyléčitelná nemoc – vyléčena.
V ČR je okolo 850 000 (evidovaných) diabetiků, což je v poměru k USA
relativně málo (protože našim mamkám neteče z prsů cola), přesto je to 850
000 lidí, kteří trpí zmíněnými příznaky a většina z nich se nikdy nedozví, že
během pár týdnů (do tří měsíců standardně) se mohou postupně zbavit
všech svých léků. Jak? Stačí jíst život a hýbat se.
Zase, je to logické – DM2 si způsobíte špatnou stravou a špatnými
zvyky. Podle toho, v jakém poměru odstraníte stravu špatnou a přidáte
stravu živou, začne se vám dál vyvíjet vaše zdraví.
Jak už jsem ale říkal – pokud vám doktor řekne, že kvůli DM2 budete
brát prášky do konce života – je to tím, v jaké době žijeme.
Přesto už zde v Loma Lindě (tohle město je ve zdraví prostě napřed)
najdete nesčetné množství lékařů, kteří vám řeknou:
„Máte diabetes, buďto můžete brát do konce života léky, nebo změňte
dietu (jezte život), choďte denně alespoň na procházky a za pár týdnů
budete ok.“
69
To je fér. Lidé už mají alespoň na výběr.
Zároveň je zde spousta lékařů, kteří každý týden přednáší v kostelech
na téma „Zvraťte diabetes“, kam chodí stovky lidí.
Tady na druhé straně světa se už země třese, uvidíme za jak dlouho
k nám dorazí tsunami zdravých principů. Do té doby budu já a lidé mě
podobní muset poslouchat ohromné množství dementních keců o
šarlatánství.
Společnost se nás snaží vést jiným směrem. Ani doktory to nikdo neučil.
Sice se to ví už mnoho desítek let, ale pro většinu lidí to bude novinka.
Záhada.
Když si to shrneme, tak jsme si už vysvětlili, že stejná dieta může
zabránit infarktu, snížit riziko rakoviny a preventovat/vyléčit DM2.
Tyhle nemoci, když skromně počítáme, že jednoho člověka připraví
průměrně o 10 let života, tak jen v USA takhle přijdou o více než 10 miliónů
let života ročně. Zbytečně.
Jeden pak z takových zjištění začne psát knihy...
A to jsme pořád docela na začátku.
Abych uzavřel diabetes, tak co se DM1 týče, tak jsem sice nepoznal
nikoho osobně, ale slyšel/četl jsem o lidech, kteří dietou snížili dávky
inzulínu třeba na 10%.
Teď bych bych popisovat další neblahé efekty nasycených tuků, začnu
tomu ale říkat jedním slovem – maso. Jednak se to lépe píše a jednak je
příčina problému málo kdy jen jedna, a tak říkat tomu maso je výstižnější.
Ani samozřejmě maso není jedinou příčinou problémů. Dostaneme se
k dalším.
Co bych zatím znovu zdůraznil jako stěžejní bod je, že maso (a ostatní
živočišné produkty) jsou hlavní (čili ne jedinou) příčinou toho, že se nám
ucpávají cévy. A teď, jaký to má logický důsledek?
70
Náhlá úmrtí – to už tu bylo.
Co třeba, když máte v mozku cévy, které vypadají takto:
Na živo se na to můžete podívat v tomto tří minutovém videu (začíná to
na 2:00 a koukat se mohou i ti, co nerozumí).
https://www.youtube.com/watch?v=DbN9MZjzXS4
Jak zanesené stěny cév ovlivní přísun kyslíku a jiných živin do vašeho
mozku?
Proč mi moje babička začíná říkat jménem jejího syna (mého strejdy) a
než mi odpoví, tak to strašně dlouho trvá. Proč starší lidé postupně ztrácí
kontrolu nad svým tělem a myslí? A proč už jsem v Loma Lindě potkal – 91
let starou babičku, která běhala po kuchyni, jako by jí za chvíli začínala
house party, kterou nestíhá připravit, 101 let starou babičku, která ještě
běžně řídila auto, ... proč jsou tady podobné příběhy běžné a nám přijdou
výjimečné?
Jak se dostávají živiny z cévy do svého okolí? (Skrze stěnu.)
Jak se dostanou živiny ke stěně, když je stěna oblepená? (Těžko.)
Co se stane, když vaše buňky nemají dostatek živin? Umírají pro
nedostatek živin.
71
Všechno pak funguje hůř. Od vašeho mozku, po prsty na nohou, všude
se potřebují dostat živiny a je-li jejich přísun limitovaný, tak to v prvé řadě –
zpomaluje regeneraci (např. po tréninku) a hojení ran, v pokročilé fázi to
může vést i k degeneraci tkání. Problémy pak nejen že nemizí, ale začnou se
i vytvářet, v poškozeném mozku vzniká Alzheimer, demence, třes,...
Začínáte chápat důležitost vašich cév? Všechno je tak logické, jen nás to
nikdo neučí. Nebo alespoň nás to nikdo neučí dost na to, aby nám na nás
záleželo. Když má nějaké místo v těle málo živin, jde po Červené – a vy
s ním.
Naše cévy jsou tedy celkem slušným indikátorem toho, jak vysoko či
nízko jsme na křivce (Červená x Zelená). Čím více zanesené cévy máme, tím
rychleji naše křivka klesá a tím větší šanci máme na to, že nám znenadání
padne orel (náhlá smrt – infarkt, mrtvice...).
Vaše cévy mít nablýskané chcete.
V naší společnosti si začínají děti budovat aterosklerózu (ucpávat si
cévy) ve věku 10 let. Dost tomu pomáhají školní jídelny.
Dalo by se skoro očekávat, že školní jídelny budou pomáhat tomu, aby
se děti učily zdravým zvykům, vzhledem k tomu, že jsou spojeny s
„výchovným“ institutem. Problém je, že lidé si myslí, že když nejí sádlo, tak jí
zdravě. A myslí si to i naše „autority“. Tenhle začarovaný kruh už jsme si ale
vysvětlili.
Když to tedy nezvládne škola – měla by zakročit rodina. Pokud ale
výživové vzdělání členů rodiny končí u toho, že kuře je zdravé, ryby ještě víc,
míchaná vejce jsou nejlepší snídaně...
... skončíte tak, jako většina lidí okolo vás.
Náhle, nebo v mizérii.
Zrovna vejce jsou největším běžným zdrojem cholesterolu (mozky
například jsou bohatším zdrojem), míchaná vejce jsou mnohem horší,
protože vám ten cholesterol rovnou zoxiduje (je pak „zlejší“).
Kuře pak je největším zdrojem cholesterolu z masa a pokud teď žvýkáte
rybu, tak ji radši odložte a čtěte.
72
Jak jsem říkal – cévy dětí začínají být ucpané v 10 letech. V 11 letech
pak u dětí může být patrné poškození bederních meziobratlových plotének,
což vede k bolesti zad. Mladí tak do života vstupují s chronickou nemocí. A
řekl bych, že přesně to se povedlo mě. Je to zážitek.
U plotének (zejména bederních) se špatná krevní cirkulace projeví brzo,
protože jsou obzvláště náchylné na „čistotu“ okolních cév. Jsou totiž největší
přímo neprokrvenou oblastí v těle, a tak při své výživě musí spoléhat ryze na
difúzi, která – jsou-li stěny cév obalené plakem – je dost komplikovaná.
Spojíme-li si to s ostatními informacemi, není se čemu divit, že je bolest
zad častým jevem.
73
A tak dále...
Jeden příběh:
Známá, která nejí maso, šla za doktorkou a zmínila se jí, že chce
otěhotnět. Na to doktorka začala vyšilovat, že pokud nebude jíst maso,
nebude mít zdravé dítě, případně se jí ani nepovede otěhotnět, protože
maso je prostě potřeba...
To je jen další příklad potvrzující to, že doktoři jsou v oblasti výživy
úplně marní. Neví toho o moc víc, než Franta od vedle z hospody. Ten by jí
na to řekl to samé: „Nejíš maso? Seš blázen? Takhle týrat toho malýho,
vždyť to nemůže přežít.“
Co se plodnosti týče, myslím si, že na graf ukazující relativní bohatství a
nárůst chronických onemocnění bych mohl přidat i další linku znázorňující
neplodnost, která by byla podobná linkám ostatním – nárůst v poslední
době.
Maso snižuje plodnost u mužů průměrně o 38%. Může za to všechno
dohromady – cholesterol, zvířecí tuky, přirozeně se vyskytující hormony,
které jsou, když už jsme u toho, i ve velkém množství i ve vejci (vzhledem
k tomu, odkud pochází) a mléku. Ženy které tyto potraviny konzumují nejen
snižují svoji plodnost (okolo 50%), ale zároveň v těhotenství ovlivňují
plodnost i svých dětí, především chlapečků.
Vaše dítě nechce jíst maso, ani ve svých prvních letech, ani
v prenatálním období.
Začněte jíst život a učte to své děti. Maminky, které to tak dělají si to
jen chválí a bavil jsem se důchodci, kteří nejedli maso celý život, jejich děti
nejedli maso celý život a děti jejich dětí nejí maso celý jejich zatím krátký
život. Všichni se těší skvělému zdraví.
Doktoři vám ale zatím řeknou, že je to nebezpečné...
I spousta lidí, co to zkusilo vám řeknou, že je to nebezpečné...
... a ono je.
Pokud to děláte špatně, můžete se celkem slušně odrovnat. Dostaneme
se tedy k tomu, jak to dělat správně.
74
Chci, aby lidé, kteří přejdou na živou stravu byli chodícím důkazem
toho, že žijeme ve falešných představách o tom, jak musí vypadat svět.
A ono vůbec. Když dnešní dítě vyrůstá, prostě nechce jíst spoustu věcí,
které mu rodiče cpou, protože si myslí, že to jíst musí – viz mléko. Které dítě
má rádo mléko?
Pak do života přijdou všemožné sladkosti, cukrovinky, masíčka a jiné
otraviny.
Slyšel jsem teorii, že puberta je vlastně jen detox organismu. Tělo se
snaží zbavit všeho odpadu, které jsme do něj naházeli. Vlasy se mastí,
pokožka se horší, chování se bouří (i to se propojuje se stravou), ale v našem
světě je to už normální, protože otraviny jí skoro každý.
K tématu plodnosti pak se ještě hodí zmínit i erektilní dysfunkci, která
(pokud nemá příčinu psychologickou) je pravděpodobně zaviněna ucpanými
cévami.
Erektilní dysfuncke (ED) = předčasná smrt (Early Death – ED).
Výstižné.
Věková hranice ED se snižuje.
O masu bychom se mohli bavit déle, ale myslím, že kdo hledá změnu,
slyšel už o něm dost.
Proto už k masu napíšu pouze:
A tak dále...
Podívejme se na další potraviny.
75
Mléčné produkty
Není tomu dlouho, kdy bylo mlíko nepostradatelnou součástí mé
domácnosti. Když došlo mlíko, jakoby se venku setmělo....
...
V prvé řadě – k čemu je mlíko dobré?
Pijeme ho, abychom měli hodně vápníku a tím pádem i zdravé kosti.
Prý.
V tom případě vám dám jeden tip - losové a jelenovitá zvěř mají v
mléku 2x tolik vápníku co krávy. Založte si jelení farmu a dojte tam jelenice.
To bude byznys.
Jak ještě může být pro nás mlíko přínosné?
Můžeme si ho dát do kafe nebo na kornflejky – to je ve skutečnosti asi
ta nejužitečnější věc na mlíku.
No a poté je zdrojem některých druhů bílkovin...
...a již zmiňovaných hormonů, nasycených tuků, konzervantů, dokonce
jsem slyšel že v mléku je povolená určitá úroveň hnisu, který se tam
nevyhnutelně dostává ze zanícených kravských vemen a vyndat takový hnis
z mlíka, to asi není jen tak. To už je jednodušší nějakou tu hladinku povolit.
Už ale nevím, kde jsem tohle slyšel, proto to nepovažuji za pilíř mých
přesvědčení.
Na výživové konferenci, které jsem se nedávnou účastnil jsme se bavili
o důležitosti mlíka – o tom, jak je důležité pro rozvoj tolika nemocí. Bez
mlíka by se hůře dařilo již zmiňovaným kožním a cévním problémům,
trávícím potížím nebo i rakovině.
Je-li tomu tak, proč ho všichni pijou? A proč nám všichni říkají, že ho pít
máme a nikdo oficiální nám neříká opak?
Pamatuji si, že jsem si jako malý zlomil nohu, když jsem skočil z křesla.
Mamka mi řekla – „To je tím, že nepiješ mlíko.“ Hned jak jsem "přišel" z
nemocnice, naklopil jsem do sebe v té době ještě pytlík mlíka. Druhý pytlík
už mi dát nechtěli, asi aby zbylo na zítra. Do té doby jsem mlíko fakt
nesnášel, ale když teda se mi bez něj lámaly nohy, zvykl jsem si ho pít a pil
76
jsem ho asi tak do března letošního roku (2014). Kostí jsem si přitom v životě
zlámal několik, přičemž někdy jsem si říkal, že vajíčko by vydrželo víc než já.
Přestal jsem pak mlíko pít, protože jsem se dobádal jeho zdravotních
nevýhod, které zdaleka převyšují jeho potenciální výhody.
No a pak jsem se dobádal ještě spousty dalších věcí (viz zmiňovaný
USDA výbor). Tou dobou už jsem ho ale nepil.
Reklama nám řekne pouze – mléko, jediný spolehlivý zdroj vápníku.
Co nám tedy reklama neřekne?
Začneme zase jednoduchou logikou:
Pro koho a k čemu je kravské mléko?
Je pro malou krávu a je k tomu, aby se z ní stala velká, sedmi set kilová
kráva.
Co se tedy může stát z ženy, která pije kravské mléko?
...
To samé, co se stane z malé krávy.
...
Ten byl.
Teď ale vážně. Kravské mléko je stavěné stavěné tak, aby v něm bylo
všechno, co potřebuje malá kráva. Stejně tak jelení mléko je šito na míru
malému jelenovi, psí mléko malému psovi, lidské mléko malému člověkovi...
Příroda počítá s tím, že na tom mléku poroste ten živočich, pro kterého
je mléko vyrobeno. Konkrétně naše mléko – lidské – je uzpůsobeno
především k rozvoji mozku dítěte. Proč by mělo malé dítě pít mléko kravské.
Proč by ho mělo pít dítě starší? Nebo dospělý člověk?
Jestli vám tyhle řádky nečte máme před spaním – tak už byste neměli
pít žádný mlíko – už jste na to velcí.
Můžu vám tedy položit tuhle otázku, kterou by vám máma asi
nepřečetla:
77
Jak se vám líbí představa, že se přicucnete k matčině, nebo jakémukoliv
jinému prsu a začnete z něj cucat mléko?
U mě nic moc. Asi by se mi do toho nechtělo. Co potom pít mléko od
zvířete?
Vážně by to příroda zařídila tak, aby nás uvázala na mléko cizího druhu,
protože je to jediným spolehlivým zdrojem vápníku? Vyhledejte si, kde je
nejvíce vápníku. Mléko je docela hluboko.
Přesto jsme ho kvůli tomu naučeni pít a tak jsme momentálně jediným
druhem na Zemi, který pije mléko nejen po tom, co se „odkojil“, ale ke
všemu od jinýho zvířete.
Tyhle otázky by vám měli nalomit přesvědčení, která vám byla
v průběhu života vybudována. Jdeme zkusit lámat dál. Uvidíme, kolik mlíka
tahle přesvědčení vypila.
Mlíko je součástí naší historie od nepaměti. A když říkám naší, myslím
tím Evropskou komunitu (která se vyvezla do USA a všude možně jinde po
světě) a když říkám odjakživa, myslím tím tak středověk.
Nebo kdo ví, kdy se začaly chovat krávy pro mlíko.
Byl to dobrý nápad v dobách, kdy lidé neměli co jíst. Mléko je
energetická bomba, určitě jim to tehdá moc pomohlo.
Tím že jde s námi už dlouhou historií, vybudovali jsme si k němu určitou
toleranci, takže dnes má u nás vážnější problémy s trávením mlíka jen
menšina. Jinde ve světě ale nedokáží mlíko strávit a působí si jím mnohé
zažívací (i jiné) potíže. Říká se tomu – laktózová intolerance, nebo taky –
přirozená biologie těla.
Jak už jsem totiž říkal, naše tělo počítá s tím, že budeme pít mléko jen
v době kojení a potom ve věku okolo tří let vypne produkci hormonu
(laktázy), díky kterému jsme schopni mléko (laktózu) strávit. Například počet
lidí v Číně intolerantních k mlíku je podle statistik přes 90%. Mlíko se tam
nepije.
Nepilo.
Na internetu jsem právě našel článek – Čína chce mléko z Ameriky!
Amíci už Čínu asi naučili, že bez mlíka tam začnou mít nemocný kosti.
78
Můžeme vzít mlíko a přirovnat si ho k Bolesti a Potěšení. Mlíko nám
dává mnohá Potěšení – chutná nějak, je v něm vápník, změkčuje kornflejky,
zběluje kafe, uspokojuje náš absťák...
Jaká je z jeho pití bolest?
Jediná, o které se běžně ví, je ta, že to stojí nějaký peníze.
Marketing ostatní Bolesti schoval.
Znásilnil krávu dlouhou tyčí (z krávy neteče mléko jak z vodovodu, musí
nejdříve otěhotnět), narozený dítě jí hned po porodu sebral, pak nasadil
krávě na vemena čerpadlo, vycucl ji, stočil to do krabice a dovezl vám to až
do obchodu. Na obal pak dal šťastnou a veselou krávu na zelených lukách,
z jejich očí vyzařuje informace - Ráda jsem vám to mlíčko dala.
Přistříkla jsem tam pro vás trochu víc vápníku, že jste to vy.
Teď jedna hádanka:
Dojí se to, je to bílý, teče to, otevřete to, máte to v ledničce měsíc a
přitom to vypadá a chutná pořád stejně. Co je to?
Chcete to pít?
Odpověď na první část otázky je – překvapivě – mlíko. A odpověď na
druhou část otázky je „Ano, chcete“. Přesto že je jasný, že v tom jsou
svinstva, tak to chcete pít. Proč?
Proč jsem o kousek výš psal, že pijete mlíko, abyste upokojili svůj
absťák? Odpověď má jméno – kasomorfin.
Příroda je totiž natolik dokonalá, že pojistila i to, že mládě bude chtít
mléko pít. Přidala do něj kasomorfin.
Ti z vás, co si to dokázali rozložit na dvě slova – kaso a morfin – už
možná chápou, co chci říct.
Morfiny jsou známou drogou – morfium se používá pro lékařské a
feťácké účely. Morfiny patří mezi opiáty, čili můžeme říct, že se určitým
způsobem opíjíte každou dávkou mléka. Je to jako píchnou si trochu
heroinu. Dává vám to určité Potěšení.
U mě osobně se to projevilo především u sýrů. Přestat jíst sedlčanskýho
Pepu pro měl byl jeden z nejtěžších kroků, co jsem v životě udělal.
79
Zajímalo by mě, jestli je možné, že se do jídla přidávají látky, které i
uměle vyvolávají určitou závislost.
Řečnická otázka.
S mlíkem jsem takový problémy neměl, prostě jsem si ho už nekoupil.
Ale s Pepou...ten mi sám skákal do košíku.
Čili ano, komu to nedošlo, tak sýry se vyrábí kažením mléka – i v nich je
kasomorfin, stejně tak jako v ostatních mléčných produktech.
A teď bych se ještě vrátil k tomu, že je to měsíc v lednici a přitom to
chutná pořád stejně...
Kupovat si nejlevnější mléka ze supermarketu nemusí být nejlepší
nápad. Jejich výhoda je, že spíš připomínají obarvenou vodu, takže se do vás
asi nedostane moc škodlivých látek z opravdového mléka, ale za to se do vás
dostanou konzervanty a jiné chemie.
Jeden z profesorů na universitě, jehož bratr pracoval v mléčném
průmyslu, říkal, že do mléka se přidávají fosfáty (podobně jako do masa
nebo coly), které mají udržet mléko čerstvé.
A které se podílejí na odvápňování kostí.
Paradoxně pak – státy, které pijí nejvíce mlíka mají největší výskyt
osteoporózy a zlomených kyčlí. A to platí i u lidí z Loma Lindy.
Tihle lidé sice celý život, nejí maso ale není výjimečné, když pijou mlíko.
Výskyt zlomeniny kyčelního kloubu je zde celkem vysoký a je to přiřazováno
právě vysoké (typicky americké) konzumaci mlíka.
Fosfáty v tom hrají roli, nicméně jako hlavní příčinou řídnutí kostí se jeví
být vitamin A – retinol, který pomocí nejrůznějších chemicko-vědeckých
čárů nabourává strukturu kosti.
To si to pak praská.
A tak tvrzení, že mlíko je nezbytné pro zdravé kosti je ryzí marketing,
postavený na tom, že v kostech je vápník a v kravském mléku je taky vápník.
Tohle vám mléčný průmysl řekne a zmlkne, protože kdyby mluvil o trochu
déle, už by si jen škodil.
80
Když jsme u toho marketingu, podívejte se na krátké a zajímavé video,
které popisuje, jak marketing funguje – a jak fungujeme my.
https://www.youtube.com/watch?v=T3yRg_rnVwA
Docela počítám s tím, že jste ho viděli.
Jedeme dál.
Z mého tvrzení nahoře může vyplynout, že mlíko z malochovů nebo
vlastní domácnosti je lepší – nejsou v nich konzervanty, je dojené s láskou...
Použiju to jako krásný příklad pro zamyšlení.
Pokud jste přemýšleli tak, jak jsem napsal výš – domácí mléko je ok –
minula vás zpráva, že už ho dávno nemáte pít – už jste velcí.
Nevím, jaké mlíko je horší.
Látek k zohlednění je totiž mnoho.
Jak už jsem párkrát zmínil, mléko je plné růstových hormonů, známý je
IGF-1. Je to růstový hormon, po kterém kravička pěkně roste nebo po
kterém, když ho pije člověk, pěkně rostou nádory.
Tenhle hormon pomáhá věcem růst, tedy je.
Dalším nádorovým stimulantem je kassein – mléčná bílkovina. Dělaly se
pokusy, jechž výsledek byl: přidáš kassein, nádor roste, odendáš kassein,
nádor růst přestane nebo začne mizet.
Kassein je paradoxně bílkovinou, kterou si žádají kulturisti, protože se
dlouho tráví, a tak je vhodná na noc (aby to rostlo). Například tvaroh.
Já jsem v nějaké knize četl, že kassein se dlouho tráví, protože je skoro
nestravitelný. V žaludku se shlukne ve hmotu, která pak putuje střevama,
naplácává se na stěny a zhoršuje vstřebávání ostatních živin.
Každopádně - kassein...pravá volba kulturisty.
Hned po kuřeti s rýží.
Mléko je i zdrojem methioninu – aminokyseliny, bez které některé
druhy rakovin prostě nerostou. Mimochodem největším zdrojem
methioninu jsou ryby a kuřata. V rostlinách takřka není.
81
A tak dále...
Mléko je jedním z nejlepších karcinogenů. K tomu si přidáme nasycené
tuky, trans MK (mléčné produkty jsou největším zdrojem trans MK v naší
společnosti), cholesterol, k tomu přidáme zmiňované akné (mohla by tu být
souvislost s kasseinem zaplácanýma střevama – kůže je obrazem vašich
střev, proto si mnozí chválí třeba klystýr, já nezkoušel), impotence, zácpa,
navíc i zahlenění, astma, autismus, alergie...dokonce se to spojuje i se
syndromem náhlého úmrtí dítěte...
...a tak dále...
A co z toho máte?
Světlejší kafe a kornflejky s vápníkem.
Už jsem se zmínil o nátlaku, který byl vyvinut na výbor USDA, který
vytváří oficiální výživová doporučení. Pokud jste si v tom videu zabrouzdali,
zejména ve zmiňované momenty, rozumíte více tomu, proč je natolik tížené
a očekávané, že se v nedoporučovaných potravinách místo trans mastných
kyselin objeví slova – mléčné výrobky (a jiné).
Pokud tedy nesledujete tohle dění...byla by náhoda, pokud byste se
k těmhle informacím dostali dřív, než teď.
Ještě jednou připomenu, že všechno tohle platí i pro ostatní mléčné
výrobky – jogurty, sýry, aj.
Mléčnými výrobky si v sobě zbytečně zaplácáváte místo. Život v nich
není.
Utrpení ovšem, to v nich je ve velkým.
PS: Pokud jsem někde omylem napsal mléko a ne mlíko, tak mě
omluvte. Mléko nazývám to, co pijeme přirozeně jako mimina a mlíko
nazývám to, co nám je bez všech souvislostí cpáno jako miminům.
82
Vejce
„Vejce? Chceš říct že nemám jíst vejce? To mi nedělej!“
Nebojte, nechci vám to říct. Vejce jsou v pohodě, klidně je jezte...
...ideálně při tom, co tohle čtete, protože to snad budou poslední vejce,
která kdy jíte. Pořádně si je užívejte.
Vejce byly moji miláčci, každodenní zachránce večeře, když jsem si ji
musel chystat sám a nechtěl jsem jíst čokoládovou pomazánku.
Vejce jsou totiž velice výživné a zdravé...říkají.
Naštěstí pro mě, jednoho dne přišlo velké zdražení vajec na
dvojnásobek, což mě tak naštvalo, že jsem si řekl, že je na protest přestanu
jíst a oni pak budou muset snížit cenu, abych je zase jíst začal.
Teď už netuším, kolik vlastně vejce stojí. Nezajímá mě to. A to i přesto,
že říkají, že jsou výživná a zdravá.
V USA je úřad – American Egg Board (Americký Úřad Vajec – dám tomu
zkratku AUVAJC), který se stará o to, aby lidé chtěli kupovat vejce. Je ale
placený ze státních peněz, proto je i kontrolován USDA (připomínám – něco
jako naše ministerstvo zemědělství) – aby se státními penězi nebylo
nakládáno protizákonně.
A shodou okolností tak zrovna slova „výživná“ a „zdravá“ má AUVAJC
zakázáno používat – v USA je proti zákonu propagovat vejce jako výživná
nebo jako zdravá. Místo toho tak používá ve svých reklamách slova jako –
hodnotná, znatelná nebo znamenitá...snídaně, večeře...
Čili v USA už neříkají, že vejce jsou výživná a zdravá. Mají to zakázaný.
Je to stejně paradox, že lidi platí daně na to, aby jim pak za jejich peníze
nějaká organizace vrývala do mozku, že vlastně chtějí! jíst vejce. Zajímalo by
mě, jak to funguje v ČR...nepochybně ne takhle.
No, každopádně – proč tedy USDA zakázala používat slovo zdravá ve
spojení s vejci? Možná proto, že zdravá nejsou. To zní logicky.
Když jsme u té logiky, málem bych zapomněl:
83
Proč vlastně jíme vejce? Jaký to má důvod? Jsou tam bílkoviny? Myslím,
že jsem slyšel, že ve vejci jsou obsažené všechny bílkoviny, které naše tělo
potřebuje přijímat. To by mohla být i pravda. Kuře asi potřebuje všechno do
základu. Dobrá vlastnost, která se dá dobře prodat jako naše Potěšení.
Co je to ale vejce?
Vejce, tak jak ho jíme neoplozené vajíčko. Slepičí ovulace.
A z toho se nabízí otázka:
Je člověk stvořený pro to, aby jedl slepičí ovulaci nebo je tu způsob, jak
si získat potřebné živiny i jinak, méně zvláštními způsoby.
Podle mě, hlavní důvod toho, že v naší společnosti jíme vejce, je ten, že
to považujeme za základ a samozřejmost ve své domácnosti. Dává se to do
všeho, dá se to jíst samotný. Kdo řeší nějaký živiny? Snad jen kulturisti, kteří
si to taky vychvalují.
Přesně tak to má být.
Aby se AUVAJC a jiný světový organizace prodávající vejce měli dobře.
No, co teda je na vejcích tak špatného?
Začnu tou nejdůležitější informací.
Vejce jsou spojována s tělesným zápachem – se smradem, nic
voňavýho – nejdůležitější informace. Ne na darmo se říká, že nejhorší smrad
je ze zkažených vajec.
Teď nějaké méně důležité informace.
Už jsme si říkali i to, že jsou vejce cholesterolová bomba a že můj postoj
a postoj většiny vědců je ten, že cholesterol z vajec se rozhodně „počítá“,
přestože si můžete (snadno) najít i názor, že na cholesterolu z vajec nezáleží.
Každopádně, mimo cholesterol je to i hormonální bomba obsahující
především estrogeny, růstové hormony (kámoš IFG-1, aj) a...podobné věci.
Přeci jen je to ta ovulace.
To všechno platí jak pro vejce domácí, tak pro vejce kupovaná.
Přestože tedy na internetu najdete spoustu článků o tom, že vejce jsou
zdravotně nezávadná a nutriční pravidla u nich tím pádem nějakým
84
způsobem neplatí, rozhodně to není v souladu s tím, co tvrdí věda, která
považuje vejce za jednu z nejnezdravějších přírodních věcí, co jíme.
Zdravotně, jedno vejce denně = 5 cigaret denně.
Jedním vejcem skoro naplníte „doporučovanou“ maximální denní
dávku cholesterolu, ale...kdo jí jedno vejce? Já jedl vždycky 4 nebo 5 a jedl
jsem je často.
Možná proto jsem se začal cítit tak dobře, když jsem změnil dietu
směrem k životu.
Mimo to je vejce dalším z bohatých zdrojů trans MK a nasycených tuků.
Dále jsou vejce velice rakovino-podpůrné. Muži kteří jedí vejce mají 2x větší
šanci na rozvoj rakoviny prostaty (drůbež zvyšuje šanci 4x) ...
A tak dále, a tak dále...
Spojení vajec s nejrůznějšími druhy rakoviny je spousta.
Bolest, kterou dostáváte za vaše vaječné potěšení je značná. To, že
nevíte odkud pochází nic nemění na tom, že je.
Pěkně to vystihl Dr. David Spence, autor knihy How to Prevent Your
Stroke (jak zabránit mrtvici, nevím jestli je v Češtině):
„Jediní lidé, kteří by měli jíst pravidelně vejce s klidem jsou ti, kteří mají
smrtelnou nemoc, protože tak jako tak umřou.“
To docela vystihuje zdravotní efekt vajec. Samozřejmě, když si teď dáte
vejce, neumřete a pokud nedostanete salmonelosu (což je reálná šance),
nepoznáte hned, že děláte něco pro zdraví špatného.
Hlad zaženete, svaly by vám možná taky vyrostly...
O čem se tady bavíme je to, že pokud vaše dieta bude stát na
zmiňovaných otravinách, tak vám s rostoucím věkem začnou ubývat síly,
začnou se objevovat nejrůznější zdravotní komplikace, můžete v sobě
objevit nádor, může vám padnout orel...a smrdíte u toho.
Koho by napadlo, že s tím mají vejce co společného - kdyby totiž měly,
přeci bychom to všichni věděli – tahle logika je stále přirozená i mně. A tak si
85
musím připomínat, a připomenu to i vám, že jsme jako lidstvo pořád ve
vývoji.
To že žijeme „teď“, neznamená, že žijeme v nejlepší možné době. Před
sto lety taky žili v tehdejším „teď“, byli naučení tomu, že svět má nějaká
pravidla a nějak funguje (teda, ona byla světová válka, tak to asi není
nejlepší období na přirovnání, ale...), koho z nich by tehdá napadlo, že svět
bude vypadat tak, jak vypadá dneska? Koho z nás by teď napadlo, že za sto
let bude svět vypadat tak, jak bude vypadat?
Jsme ve vývoji - představy o zdravé výživě se vyvíjí a budou se měnit,
protože ty současné neuvěřitelným způsobem selhávají.
Vy buďto selžete s nimi, nebo se s nimi vyvinete.
Vidíte. Neřekl jsem, že nemáte jíst vejce.
86
Ryby
To je velká kapitolka. Ani vám radši nebudu říkat, že vám nebudu říkat,
že nemáte jíst ryby...
Začnu klasickou otázkou:
Proč vlastně jíme ryby?
„Protože mi máma říkala, že je mám jíst protože jsou zdravý“
odpověděla by většina z vás.
Proč vám to máma říkala?
Protože to někde slyšela, nebo dokonce se někde „vzdělala“, a tak ví, že
ryby jsou bohatým zdrojem omega-3 mastných kyselin. Tyto kyseliny jsou
důležité pro rozvoj mozku, ochranu cév, aj., proto i dávaly naše babičky
našim rodičům polykat rybí olej. Zajímalo by mě, kde tohle naše babičky
vzaly. Tahle forma mučení dnes už snad neexistuje. Dnes máme populární
kapsličky.
A jako vždy – omega-3 v rybách je, to je pravda.
A jako vždy – je těch pravd víc.
Chvíli jsem pobrouzdal na internetu, abych početl, k jakým informacím
se člověk v ČR běžně dostane. Co jsem hledal bylo téma ryby a těhotenství.
Měl jsem totiž někde v podvědomí tušení, že těhotným ženám se
nedoporučuje jíst ryby.
A nedoporučuje. Nemělo by.
Vstupujeme do úžasného kruhu.
Proč se těhotným ženám nedoporučuje jíst ryby, zatím co nám – už
velkým, se to doporučuje na každým rohu?
Ryby jsou v dnešní době kontaminovány těžkými kovy. Každá ryba má
méně či více rtuti, PCB (polychlorinated biphenyl) a jiných látek – což
dospělý člověk ustojí, přiotráví se rtutí, trochu si poničí mozek, zapomene na
to, kdy se narodil – je o krok blíž k Alzheimerovi, ale pohoda, jeho tělo už
87
nějak funguje a je těžké ho znatelně rozbít (na to potřebujete něco silnějšího
nebo čas).
Pokud ale podobné „živiny“ dáváme nenarozenému dítěti, dáváme mu
tím značnou naději, že se narodí s nějakou vadou – epilepsií, špatnou
motorikou, microcephalií (malou mozkovou částí lebky), dokonce jsou i
studie, potvrzující to, že děti, jejichž matky konzumovaly ryby, mají menší
mozek (až o 14%), že jejich IQ je v průměru o 8 bodů menší.
A tak dále...
Pak je těžké doporučovat rybu někomu, kdo se ještě nenarodil, když mu
to dává značnou šanci, že se narodí zdegenerovaný.
Asi proto se to nedělá (ve velkým).
Co se ale udělalo, bylo několik výzkumů.
Jeden z nich zjistil, že těhotenství je dobrý způsob detoxifikace – skoro
polovinu svých toxinů daruje matka svému dítěti při jeho vývoji, které si pak
dítě nese přes 20 let.
Na PCB v rybách je zajímavé, že o třetinu snižuje pravděpodobnost na
to, že se vám narodí chlapeček. Tohle je vůbec velice zajímavé téma, není to
jen PCB, co zapříčiňuje třeba už jen to, že z řek mizí samci ryb. Dostaneme se
k tomu později.
Když jsem si četl na internetu, co společnost radí těhotným ženám,
dočetl jsem se – nevzdávejte se ryb, jezte radši ryby sladkovodní a
býložravé.
Proč?
Protože masožravé ryby jí kontaminované býložravé ryby. Jsou pak
kontaminované 2x. A proč sladkovodní ryby? V ČR je kontaminace relativně
malá, přesto je. Slyšel jsem dokonce tvrzení, že všechny vody na světě jsou
více či méně kontaminované. Český vědecký výbor pro potraviny zase tvrdí,
že v ČR jsou některé vodní toky kontaminované, některé ne. Můžete mít
tedy štěstí.
88
Takže – sladkovodní, býložravé = nejmenší zlo. Nebo ne?
Ryby jsou z masa, takže k nim dostanete i dávku škodlivých látek, které
má každý jiný živočišný produkt, plus jsme si ještě neříkali, že i živočišný
protein je spojován s mnoha nepříznivými zdravotními projevy (růst nádorů,
záněty cév atd.).
Sladkovodní ryby neoplývají omegou-3 (to, proč „máme“ jíst ryby),
nýbrž jsou bohaté na omega-6 kyseliny, které sice zní podobně zdravě,
možná i dvakrát tolik (3, 6, ...), pravdou ale je, že omegu-6 nadbytečně
přijímat nechcete.
Totiž.
O co mimo jiné v těle jde je i vyvážený poměr omega-3 a omega-6
mastných kyselin. Kdysi to prý bylo skoro 1:1, dnes se říká, že jste na tom
dobře, když to máte 1:4.
Jednoduše se dá říct, že omega-3 pomáhá zabránit infarktu a omega-6,
přesto že je nezbytná, vytváří v těle substanci (AA), která riziko infakrtu
zvyšuje.
Proto je vhodné snažit se příjmat co nevjíce omegy-3 a co nejméně
omegy-6.
Dobrým zdrojem omegy-6 je mimochodem slunečnicový a mnoho
jiných olejů, které možná používáte. Určitě je dobré přestat používat tyhle
oleje na přípravu jídla (smažení).
Omegu-3 obsahuje např. olej olivový. Smažit na něm je ale ztráta jeho
potenciálu. Obecně, smažit je ztráta potenciálu – toho vašeho.
A když už smažíte, snažte se ten olej alespoň vyždímat. Já jsem si často
dával k jídlu snad deci oleje, než jednou přišel na nášvtěvu kamarád a jídlo
co jsem mu dal (co mi sebral) si nejprve vyždímal, protože se mu prý
nechtělo jíst olej.
Komu by se vlastně chtělo jíst olej? Složitá logika zase jednou v akci.
No, každopádně...
U sladkovodních ryb přicházíme o výhody, které dělají ryby slavnými.
Přicházíme u nich o to, proč jsou ryby vlastně „zdravé“, čili si jimi jen
škodíme – tím, že ale nejsou tolik otrávené, škodíme si asi méně, než
89
kupovat si ryby mořské. Zejména tuňák v plechovce a makrely (mé kdysi
nejoblíbenější ryby) jsou nejdostupnějším zdrojem těchto jedů v ČR.
Tyhle ryby jsou taková menší chemoterapie.
Nebo spíš jen chemo. Nemyslím, že by na nich bylo něco
terapeutickýho.
Některé chovy krmí své ryby tukem ryb mořksých, čímž je obohacují i o
omegu-3. Můžete tedy mít „štěstí“ i v tom. Nezapomínejte ale, že tím je
krmí i mořskými jedy.
A když jsme u toho rybího tuku – víte, proč ryby tak krásně voní?
Začnou smrdět až jakmile je vytáhnete z vody. Proč?
Tuk, který na sobě mají slouží k tomu, aby jim nebyla ve vodě zima.
Obzvláště těm, které žijí někde v hlubokém oceánu.
Jakmile se ryba dostane do tepla – začne se kazit, dochází k peroxidaci
tuků. A zkažený rybí tuk je údajně ještě horší, než trans MK (možná proto, že
rybí tuk obsahuje trans MK). A zase – to podporuje rozvoj
kardiovaskulárních onemocnění, rakovinu, Alzheimera, stárnutí...atd, atd.
Když jste na rybím trhu, ryby jsou tam v ledu, takže to tam smrdí jen
málo – v porovnání s tím, jaký smrad je cítit, blížíte-li se k mrtvým rybám
někde u břehu rybníka.
Je to ale stejný smrad – stejné toxiny. Jen je jich méně.
Chytře to mají vymyšlené potravinové doplňky z rybího tuku – jsou
v kapsličce. Nic necítíte, rovnou to polknete. Zkuste ji ale někdy rozkrojit.
Pomůže vám to uvědomit si, že jíte zkažený rybí tuk – byť třeba jen trochu. A
děláte to kvůli omega-3 MK, které jde vzít všude možně jinde.
Nevím no...proč vlastně jíte ryby?
Nabízí se otázka – Proč jsou mořské ryby bohaté na omega 3 MK a
sladkovodní ne? To si je mořské ryby umí vyrobit, zatím co sladkovodní ne?
A odpověď je – ani mořské ryby si neumí vyrobit omegu-3. Mají ji v sobě,
protože jedí mořský plankton/rostliny/řasy, které až jsou schopny tyhle
důležité látky vyrábět.
90
Stejně tak, pokud budete krmit třeba krávu potravinami bohatými na
omegu-3, bude o ni její mléko obohacené (možná proto se říká, že krávy
jsou dnešním největším predátorem oceánů).
Nabízí další otázka – proč nejít rovnou ke zdroji omegy-3 a jednoduše
tak u toho nevynechat ryby i s jejich rtutí a jinými toxiny, případně jiná
zvířata, přes jejichž vnitřnosti si své vytoužené látky jinak filtrujeme?
Možná proto, že se nám nechce lovit plankton.
To se dá ale řešit dvěma způsoby – kupovat si např. mořské řasy, v US
velice populární, nebo kupovat si například lněná semínka, která jsou
nejbohatším nezávadným a dostupným zdrojem omega-3 mastných kyselin.
Zaplatíte 20 korun a máte svoji omegu na měsíc. Doporučovaná dávka je 2
polévkové lžíce denně.
Tyhle semínka nahradí jak ryby, tak pokud se namočí a rozemelou,
fungují v kuchyni jako vejce a určitě budou mít i jiné funkce.
Je potřeba je nejíst v celku – rozemlet, rozmixovat, rozkousat...jinak je
na konci vykadíte v celku.
To nechcete.
Šetřit se dá i líp.
No, každopádně...
Tohle už těhotným ženám nikdo „oficiální“ na internetu nedoporučil kromě některých „neoficiálních“ žen v diskuzi. Je to skoro fascinující.
Zajímalo by mě, jak dlouho bych musel hledat, než bych na nějakém
komerčním či běžném serveru našel doporučení, které by řeklo věci tak jak
se mají - ryby vlastně vůbec nepotřebujete. Ba naopak, spíš vám škodí.
Nevím, které ryby škodí více, jestli sladkovodní, nebo mořské – nechce
se mi tahle otázka řešit. Její úspěšné řešení spočívá v tom – neřešit ji a
prostě nejíst ryby žádné.
Z toho může vzniknout otázka – proč tedy národy, kde jí nejvíce ryb,
mají prodlouženou délku života?
Odpovědí je – protože je to fáma. Tam, kde se doopravdy jí nejvíce ryb
se i nejvíce umírá na nemoci s tím spojené.
Mimo to...
91
Překvapí vás ještě, když řeknu, že u komise vytvořené na Institutu of
Medicine, která oficiálně rozhodovala o tom, jak nebezpečné je konzumovat
ryby vzhledem k jejich obsahu rtuti, bylo zjištěno, že 12 z 13 má vazby
k rybími průmyslu a třináctý pracoval na projektech pro farmaceutické
organizace. Shodou okolností vybrali zrovna tyhle lidi, jejichž závěrem bylo,
že přestože jsou ryby kontaminované rtutí, vynechat je z jídelníčku by
způsobilo více škody, než-li užitku...
Zároveň se objevují názory, že studie o rybách jakožto zdraví-prospěšné
potravině, které vznikly před rokem 2007 by se neměly považovat za platné.
Často odhalený střet zájmů.
Finsko (stát rybožroutů) je světová jednička v úmrtí na Alzheimera. A že
by se tam lidé dožívali výjimečných věků, to není pravda. Rybí průmysl se
prostě jen chytl toho, že v mořských rybách je omega-3, zainvestoval pár
miliard do propagace a hle, ryby jsou zdravé.
Jsou i jiné důvody, proč nejíst ryby, ke kterým se ještě dostaneme.
Ryby pěkně shrnuje toto video (jen anglicky, 38 minut):
http://markitonutrition.com/videos/what-about-fish/
Teď se ale podívejme na parťáka živočišných produktů – zprocesované
výrobky. Z této kapitoly o živočišných produktech si pamatujte, že nic
živočišného vám nedá tolik, kolik vám to sebere.
Přesto se to nějak „musí“ prodávat.
A tak naše „společnost“ hovoří jen o kladných vlastnostech těchto
otravin a ty špatné, jakoby byly tabu.
A to mě sere.
92
Zprocesované (p)otraviny
Věřím tomu, že tahle část vám bude dávat mnohem větší smysl.
Není nám nijak zvlášť vnucováno přesvědčení, že zprocesované
otraviny potřebujeme k životu, spíš se jen všude možně dozvídáme, že je
vlastně chceme.
Tyhle otraviny tak hrají roli spíše rozmaru než-li nutnosti.
Co to tedy jsou ty zprocesované (p)otraviny?
Dá se říct, že je to všechno, co vyrobí člověk. Vezmete vodu, přidáte do
ní čáry máry, je z toho cola. Vezmete bramboru, nakrájíte, čáry máry –
bramůrky, hranolky, ... Vezmete rajče, čáry máry (pořádný čáry máry)...je
z toho pizza pokrytá rajčatovou omáčkou...
Knedlíky, chleby, sladkosti, popkorny, čokoládový pomazánky, slazené
limonády, ... když jdu obchodem, 90% výrobků jsou čáry máry věci.
Zprocesované potraviny mají mnoho přezdívek mezi lidmi, kteří se snaží
vzbudit povědomí o zdravé výživě – např. Junk food (odpad jídlo) nebo
empty calories food (jídlo z prázdných kalorií).
Proč se jim tak říká?
Co od toho vlastně očekáváte, když odpad jídlo jíte?
Řekl bych, že nic. Nikdo nad tím dneska nepřemýšlí. Mám hlad –
koupím si 3 housky se sýrem a je to. Vyhráno. Hlad poražen. Honí mě mlsná,
tak si zobnu oplatek...vyhráno.
Takhle každodenně vyhráváme bitvy, až z toho začneme prohrávat
válku.
Očekává někdo z vás, že když si dá k jídlu knedlík, splní to významnější
funkci, než že to zaplní místo v žaludku? Přemýšleli jste někdy nad tím
takhle? Že vlastně – účelem jídla je víc, než zaplnit žaludek?
Co třeba má kdysi typická svačinka – rohlík s čokoládovou pomazánkou.
Co máme z rohlíku? Malé množství cukrů, tuků, bílkovin...kalorií. Co dál?
93
Nic.
Jsou to kalorie prázdné. Pokud na ten rohlík naplácám čokoládovou
pomazánku, je to jenom o hodně víc prázdných kalorií. Nic skutečně
prospěšného v tomhle jídle nenajdeme. Rozhodně v něm nenajdeme život.
Jeden by si myslel, že když sní 5 rohlíků, sní tak své cukry, tuky a
bílkoviny a víc že nepotřebuje. Zaženeme hlad a jsme v pohodě. Já takhle
přemýšlel – neřešil jsem nic jiného než cukry tuky bílkoviny (když už něco) a
pocit hladu.
Náš pohled na výživu je převrácený vzhůru nohama.
Pokud nějaký pohled na výživu vůbec máme. Totiž...kdo má čas na to
nějakou výživu řešit, že? Jíme co jíme jen ze zvyku.
Ti, kteří jdou po Zelené si ten čas najdou, nebo si ho našli jejich rodiče.
Chápou, že je to docela dobrá investice.
Kdo nechce jít dále po Červené, měl by si ten čas najít taky.
Zvyky je potřeba překopat.
Když vzniká jídlo z prázdných kalorií, vezmou se přírodní věci, zbaví se
života, vody, vlákniny, minerálů, enzymů, vitamínů..., zbyde nutriční odpad,
který se smíchá se s chemikáliemi, čáry máry, je z toho výborná tyčinka –
bohatá na kalorie, prázdná na důležité hodnoty.
Co třeba těstoviny? Co od nich očekáváte? Více, než prázdné kalorie?
Nebo koblihy, chleba, jiné druhy pečiva, hranolky, kornflejky...atd.
Všechny člověkem vyrobené otraviny jsou svým způsobem odpad jídla.
Některé nám přímo škodí, jiné nám škodí tím, že místo nich nejíme
potraviny, které by nám jinak bývaly prospěly.
Například zmiňované těstoviny – to jsou vesměs jen sacharidy, které
vám mají zaplnit místo v žaludku a dát vám nějakou energii. Nic moc
špatného na nich není (o ničem nevím). Zároveň ale na nich není nic moc
dobrého. Jsou tedy takovým neutrálním jídlem – ani dobrý, ani špatný.
Problém je v tom, že se naše tělo ničí i z mnoha okolních vlivů, ať už je
to stres, ovzduší nebo běžné aktivity, jako je pohyb. To co naše tělo potom
potřebuje není špatné jídlo, kterým si ještě více uškodíme, ani neutrální
94
jídlo, kterým si nepomůžeme k lepšímu. Potřebuje jídlo dobré. Jídlo ve
kterém je život.
Špatné otraviny jsou škodlivé, neutrální jsou zbytečné – zbytečně vám
zabírají místo na talíři.
Co je v dnešní době těžké odhadnout, je, které potraviny jsou vlastně
dobré, které neutrální a které jsou špatné. Co jsme si zatím řekli, tak špatné
jsou živočišné produkty. Co dál?
Pochopitelně, jsou zde některé očividné otravinové splašky, o kterých
není moc třeba se bavit.
Pít kolu – sacharidovo fosforovou bombu, jíst všelijaký patlance plné
prázdných kalorií, které z vás udělají tukovou bombu...to taky není vhodné.
Není těžké, přijít na to, co z téhle kategorie nejíst.
Co dál?
Čím složitější je vyrobit potravinu, tím horší pro vás bude – tím víc
procesů, čárů márů a chemie muselo proběhnout k tomu, aby jste si tím
mohli plnit žaludek.
Čím více tahle jídla jíme, tím vzdálenější od naší přirozené stravy jsme.
A tím vzdálenější jsme i od šance, že umřeme přirozenou smrtí.
Která je menší než 1%.
...
Jaké procento v naší společnosti dnes jí přirozenou stravu? Jeden ze
sta?
Samozřejmě, pokud si dáme jednou za čas pizzu, neumřeme na to.
Pohled který se vám snažím vybudovat je ten, že jednou si dáme pizzu,
další den chleba se salámem, k obědu kuře s rýží – jste-li chudý student jako
já (což samo o sobě svědčí o tom, v jakém luxusu si žijeme, když chudí lidé jí
takovýhle obědy), k večeři rohlíky se sýrem...sem tam na sváču nějakou tu
sladkost.
Takhle to je celý život. Až se z toho začneme rozpadat.
95
Objevují se způsoby, jak udělat z odpad jídla něco více užitečného –
například celozrnné potraviny (ne vícezrnné), které mají větší podíl vlákniny
a minerálů (např. chleba, těstoviny). To je dobrý začátek.
Mimochodem, když vám dojde tahle filosofie výživy, dojde vám i to, že
být tukovou bombou je jen produktem slabosti – odmítnou potraviny, které
z vás dělají tukovou bombu. Je skoro nereálné jíst vyváženou dietu
založenou na živé stravě a přibírat u toho tukovou hmotu. Jde to, ale chce to
opravdu veliké úsilí.
Za tu dobu, co jsem v Loma Lindě, jsem vypozoroval, že podíl odpad
jídla u lidí, kteří pochopili tenhle princip zdraví, je opravdu malý. Motá se
kolem mě hodně asiatů a s nimi i hodně nudlí – řekl bych, že průměrně
každý pátý oběd jsou nudle s něčím. Poté hodně hnědé rýže – rýže natural –
což už ale svým způsobem není odpad jídlo – takhle to z přírody pochází. Je
to jedna z nejlepších příloh. (Bílá rýže je celkem zbytečná – pouze rychlý
zdroj energie.)
Rozdíl mezi tím, jak se jí tady a jak se jí u nás, je v tom, že zde tvoří
příloha tak čtvrtinu talíře a je to to nejméně zdravé, co na talíři najdete. Jeho
zbytek pak většinou zaplňuje vícero druhů potravin obsahujících život.
To je i dobrá rada do začátku. Podívejte se při obědě na svůj talíř. Je-li
plný hranolek a na kraji se válí mrtvé maso, které je polité hnědou
omáčkou...jste ukázkovým příkladem člověka, který jde po Červené.
Je jen otázkou času, než se začnete rozpadat.
A než si na to začnete kupovat léky...které nepomůžou.
Buď je budete zobat do konce svého čím dál horšího života, nebo
začnete zmenšovat porci hranolek (těstovin, rýže, knedlíků...) a místo toho
začnete přidávat potraviny, které mají život.
Poté odendáte maso, protože už víte, že mimo bílkoviny s tím do sebe
hážete hodně tuků a jiných problémů. Nahradíte maso bílkovinami
rostlinnými. Chvíli to bude bolet (vaše ego), ale jakmile to přebolí, bude
mnohem lépe – pravděpodobně tak, jak jste dosud nezažili, protože od mala
jíte tak, jak jíte.
96
Všeho s mírou
Říká se – všeho s mírou. To má mnohdy něco do sebe, ale nevím, proč
byste si s mírou měli dávat látky, které vás zabíjí, když si můžete dát naplno
látky, ve kterých je život. A tak doporučuji, vyvinout se přes období
podobného přemýšlení co nejrychleji.
Když už jsme ale u toho, tak kde má maso míru? Ještě nedávno se
říkalo, že maso bychom měli jíst jednou za dva dny. Teď už nejnovější diety
doporučují maso 3x denně. Kde není maso, to není jídlo. Není to už trochu
přes míru?
Pokud začnete tím, že si alespoň jednou za čas zkusíte udělat bezmasý
oběd, je to jeden z prvních dobrých kroků.
Pamatuji si, že udělat tenhle krok pro mě bylo docela obtížné –
doopravdy jsem měl problémy udělat si oběd, ve kterým nebude maso.
Směšné.
Čili, všeho s mírou...to vám dneska řekne leda tak doktor, který by vám
ale před padesáti lety řekl to samé o kouření cigaret.
Jsme ve vývoji. Všeho s mírou zde postrádá rozum. Přesto je to dobrý
začátek.
Všeho s mírou, tady máte předpis, doplatek je 300 korun.
http://ethicalnag.org/2013/11/03/vintage-ads-cigarettes/
97
Jak se jí život?
Jak už vám nejspíš došlo, jediné co nám zbývá k snědku jsou rostliny
(tam patří i ovoce, zelenina...a houby).
Měli byste už ale chápat (možná to potřebuje čas), že to je to, pro co je
naše tělo od přírody stvořeno. To je to, co (někdy výhradně) v hojnosti jí lidé
v Loma Lindě, kteří se dožívají třímístných věků se zdravým tělem a se
zdravým duchem v něm, a to je to, co má většina lidí v západní civilizaci
posunuto na kraj svého talíře – když dobře.
Výsledky běžné diety jsou pak patrné.
Jako jsem se ptal u každého druhu potraviny, který jsme zatím probrali,
zeptám se i tady:
Proč vlastně jíme ovoce, zeleninu, luštěniny, houby?
Protože vyvážená dieta, která je založená na těchhle potravinách nám
dává všechno co potřebujeme. A čím nám škodí?
Za předpokladu, že nemáme toxický zdroj, a že si nespleteme žampion
s muchomůrkou zelenou, neškodí nám ničím. Žádné špatné tuky, žádný
cholesterol, žádné špatné hormony.
Nejčastější příčiny úmrtí jakoby zmizely.
Ti, kteří to zkusí, časem zjistí, že jejich tělo má mnohem větší potenciál,
než si mysleli.
Zrovna teď se objevil článek o sportovcovi jménem Austin Barbisch.
Běhá ultramaratony, dělá bodybuilding a indor veslování, ve kterém právě
vyhrál mistrovství světa ve svém věku 45 let, napříč všemi věkovými
kategoriemi. Říká, že se stále zlepšuje a že – mými slovy – začít jíst život bylo
to nejlepší rozhodnutí, které mohl udělat.
Jedno je jistý – nevěděl by to, kdyby to nezkusil.
A to mi nahrává k tomu, abych vysvětlil jeden velký rozdíl – když zde
vysvětluji něco, co se týká zdraví, opírám se o vědecké studie. Nicméně
98
věřím, že kdybych hledal, našel bych i studie, které by tvrdily například to, že
kuřecí maso je to nejlepší, co svému tělu můžeme dát.
Na to já říkám třeba – podobné studie jsou fundovány kuřecím
průmyslem. A to vy zase můžete odpálit – kdo říká, že ty tvé studie nejsou
fundovány cibulovým průmyslem?
A pravda je, že to nevím. Možná jsou.
Druhá pravda je ale i to, že by to neměnilo nic na tom, že pokud
začnete poslouchat tyhle studie „fundované cibulovým průmyslem“,
nevyléčitelné nemoci začnou být vyléčitelné, cévy se začnou čistit, vitalita
stoupá, kůže se hojí, sportovci vyhrávají mistrovství světa, váha se začne
snižovat...co potom záleží na tom, jestli tyhle studie fundoval cibulový
průmysl?
Žijeme v přelomové době, kdy oficiální autority budou muset nějakým
způsobem říct veřejnosti, že nám do teď neříkali úplnou pravdu. Je jedno,
jakým způsobem to udělají, co není jedno je, jak s tím naložíte.
S touhle informací správně naložil třeba i Bill Clinton – bývalý prezident
USA, který si prošel bypasem - nechal si vyoperovat žílu z nohy a přišít si ji
k srdci. Pokud ale neuděláte změnu v životním stylu, za rok máte cévu znovu
ucpanou. Aby se to Billovi nestalo, udělal si výzkum a zjistil, že je potřeba jíst
život. Jeho cévy jsou nyní čisté a Bill váží tolik, kolik vážil na střední škole.
Jeho příběh si můžete vyslechnout zde (2min, v angličtině). Podívat se
na to můžete i když nerozumíte, alespoň se podíváte na to, že vypadá dobře.
Kdyby tak vypadal každý prezident, hned by byl oblíbenější.
https://www.youtube.com/watch?v=kqvjCIKoo8M
Omlouvám se, že je tolik zdrojů pouze v Angličtině, ale ČR je sto let za
opicema (i když, tam se ještě jedlo zdravě) a moc českých zdrojů jsem
nenašel.
Mrzí mě, že tím, že v ČR mnoho lidí nerozumí Anglicky, přijde tak o
mnoho „důkazů“ potvrzující to, co říkám. Doufám, že budou odkazy brzy
přeložené a k nalezení na stránkách knihy.
99
K zamyšlení je skutečnost, že srdeční operace podstupuje nesmírné
množství lidí a do pár let se vracejí řezníkovi na pult, protože jim řezník
neřekne – „No, než vás rozříznu, chtěl bych vám říct, že pokud začnete jíst
život, vůbec vás nebudu muset řezat, protože za několik týdnů budete mít
cévy zase čisté.“
Řezník ví jen to, že řezat musí. Proto mu to snad ani nelze zazlívat.
Chudáci potom ti, co to neví taky a myslí si, že řezník je jejich jediným
možným východiskem k přežití. Společnost je to totiž učí.
Když to shrnu – nedoporučil (nejradši bych řekl – zakázal, záleží na tom,
jak myslíte své zdraví vážně) jsem vám živočišné produkty a produkty
zprocesované – zbyde vám pak jen život.
100
Musíme si ale vysvětlit jedno slovo – slovo vegan.
Může se jevit, že chci, abyste byli vegani. To ale není úplně pravda (i
když to není lež), protože veganem se člověk často stává z etických důvodů,
správnou stravu ale vůbec neřeší, a tak i vegani mohou jíst velice špatně.
Nahrávají pak lidem, jako jsou tihle:
Autor vystupuje celkem
veřejně, takže by mu nejspíš
nevadilo, kdybych jeho jménu
udělal reklamu - konec konců, je
to jeden z nejlepších trenérů a
nutričních
specialistů
v ČR.
Nevím ale jestli to náhodou není
nelegální nebo tak něco, proto
jsem jeho jméno radši schoval.
Každopádně,
očekávám, že to není třeba
komentovat. Kdo se sem dočetl
(kdo nenašel tuhle stránku
náhodně), ví svoje.
Zároveň vložím ještě tohle –
jeho dodatek, který nám
pomůže vysvětlit si pár věcí:
101
A musím s panem trenérem souhlasit v několika věcech – veganství
může být sebedestrukce. A při dlouhodobém vyřazení živočišných produktů,
může dojít k destrukci organismu.
Jak tedy zabránit tomu, aby se tak stalo. Vezmeme to od začátku.
102
Začátky s životem.
Už se stal první krok – donesla se vám informace, že možná děláte něco
špatně a že je by pak bylo správné, něco s tím udělat. Jakmile se rozhodnete,
že s tím začnete něco dělat, už jsem vám dal zlaté pravidlo – co je v domě,
to je pro mě – a doporučení, začít postupně měnit složení talíře.
Pokud to dokážete ze dne na den, tak máte můj respekt.
Mně to trvalo tak půl roku. Následující měsíce jsem pak občas ještě
„zhřešil“... postupně mě ale opouštěla chuť na otraviny, o kterých vím, že
mi neslouží dobře.
Časem jsem se dopracoval k tomu, že nemám problémy s výběrem jídla
a jsem silný v odmítání otravin, které jíst nechci (přeci jen, když je možnost
někde se najíst zadarmo, je těžké říct ne).
Pořád ale hrozí „co je v domě, to je pro mě“ nebezpečí. V domě tak
musí být správné jídlo a nesmí tam být to špatné – což se dělá dost těžko,
když nebydlíte sám/sama nebo – pro tohle snad nejhorší varianta – pokud
bydlíte s rodiči.
Vezměte si zodpovědnost za to co jíte.
Počítají se i restaurace, společenské události. V tomhle jsme ale teprve
v rozkvětu, ta správná strava se pomalu dostává na veřejná místa. Ještě
pořád je často na výběr jen jíst jedy, nebo nejíst nic.
A tak byly podobné události nejčastějším místem mých hříchů.
Když začnete vynechávat maso, poznáte zajímavou zkušenost – chvíli
po najezení se, můžete mít zase hlad.
Vysvětlit to může následující nákres žaludků:
103
Je tedy patrné, že živé stravy sníte mnohem víc.
Někdo se může zaleknout toho, že na to nebude mít peníze. Co se mi
ověřilo je, že dokud máte peníze na to, abyste jedli jídlo, budete mít peníze
na to, abyste jedli život.
No a poté tu máme zajímavé zkušenosti těch, kteří už jí život delší
dobu. Říkají, že toho potřebují sníst mnohem méně. Někteří jí opravdu málo,
přesto vypadají velice zdravě.
Když se tělo očistí od všemožných sajrajtů, začne fungovat mnohem
efektivněji.
Chyba, kterou jsem dělal, když jsem začal vynechávat maso, byla, že
jsem jedl stejná jídla jako s masem, jen bez masa.
Často jsem jedl kuře s rýží, cibulí a mrkví. Při vynechání masa pak bylo
moje jídlo - rýže s cibulí a mrkví. To mi stačilo.
Tělu to ale po chvíli stačit přestalo.
A tak u mě začal vznikat tzv. nekonečný hlad.
Jedl jsem všechno co jsem našel, potkal, spatřil...břicho mě bolelo, víc
už jsem nebyl schopný do sebe narvat...ale protože jsem neuměl jíst novým
způsobem, neměl jsem doma potřebné suroviny pro uspokojení potřeb
mého těla.
104
Je potřeba poslouchat své tělo. Ono si řekne – mám hlad.
V mém nekonečném hladu si o to říkalo už pořádně a já jsem to řešil
sladkostmi, protože ty jsou nejrychlejším zdrojem energie. Pokud bych ale
takhle pokračovali dál, za chvíli bych skončil u některého z nejlepších
výživových poradců v ČR. A to by byla škoda.
Jeden z nejlepších nápadů, co jsem dostal, bylo koupit si čočku, kterou
jsem jinak jedl 2x do roka. Došlo mi totiž, (to jsem ještě myslel primitivně) že
ničím nenahrazuji bílkoviny a v čočce a jiných luštěninách je jich spousta.
Zafungovalo to dobře.
Poté jsem začal kupovat tofu – což je hmota, která v základu víceméně
nemá chuť. Naučte se to brát jako výhodu – můžete to dát do všeho a bude
to chutnat jako byste to tam nedali. Získejte chuť jinde.
Podobně na tom je sójové „maso“ – něco, co uvaříte, ochutíte čím
chcete, přidáte k čemu chcete a máte tak své bílkoviny.
Sójové maso (sójové kostky za 16 Kč) bylo mým dalším krokem ke
zlepšení jídelníčku – přidal jsem ho k rýži mrkvi a cibuli. Na dost dlouho mi to
stačilo, ale časem jsem si začal uvědomovat, že ani tohle nestačí, ať už jen
proto, že to bylo stále to samé dokola.
Poslouchání vašeho těla vás začne přirozenou cestou nutit, abyste si
kupovali nové potraviny, mnohdy takové, které byste jinak v životě
neochutnaly - a to nechcete, protože je tolik výborných věcí, které se běžně
nejí.
Někdo se může obávat toho, že při vynechání otravin z jídelníčku přijde
o požitek z jídla. Není tomu tak.
Život se dá upravit do tolika a forem, a tím, že se začnete učit mít
variabilní složení talíře, požitek je mnohdy obrovský, stejně tak jako
prospěch jídla.
Jak jsem říkal – poslouchejte své tělo, povede vás dobře. Povede vás
k různorodosti – a to je cílem.
Zjistíte, že když budete každé ráno snídat jablka, tak vás to omrzí,
přestanete na to mít chuť, donutí vás to ke koupi něčeho nového. Vaše tělo
na stereotypu trpí.
105
Výhodou dnešní doby je, že si můžeme koupit všechno co potřebujeme.
To předchází jednomu z dementních keců lidí, co potřebujou mít dementí
keci. Často říkají: „Řekni domorodcům v Africe, aby přestali lovit zvířata,
jsem zvědavej co ti na to řeknou.“
Samozřejmě, že mi na to řeknou, že je to hovadina, protože by bez
zvířat umřeli, potřebují je, k přežití – na rozdíl od nás, kteří už máme tu
možnost stravovat se (hodnotněji a zdravěji) bez živočišných produktů.
Dalším přirozeným krokem je, najít si někoho, kdo vás může učit jíst
správně, protože vám to může ušetřit spoustu trablí. Když se k někomu
přidáte, ať už je to kamarád, FB skupina nebo nějaká jiná komunita, velice to
pomůže. Je těžké šlapat sám novou cestu.
Když shrnu můj vývoj, tak: Začal jsem přežívat na nových, skromných
potravinách, které ale mému tělu nestačily. Vznikl nekonečný hlad, který
jsem porazil až přidáváním vícero druhů potravin do svého denního menu.
Postupně jsem vynechával zprocesované potraviny – na snídani místo
čokoládových kuliček, kornflejků nebo slazeného müsli jen ovesné vločky,
které jsem začal sladit rozmixovaným banánem s jablkem. Mňamka.
Pečivo postupně mizelo z jídelníčku. Ještě nedávno jsem si sem tam
koupil celozrnný chléb. Ten už je ale dlouho taky pryč – nepotřebujete
neutrální potraviny. Jsou k ničemu. Naučte se tenhle nový pohled na výživu
– přestože se může jevit radikální, je správný a radikální je jen proto,
protože je nový a „společností“ zatím neuznávaný.
Sem tam jsem si kupoval rostlinná mléka, v ČR jsou ale přehnaně drahá
(obzvlášť v obchodech). Nejlevnější jsem zatím našel v DMku.
To se pak vyplatí vyrobit si mléko svoje – například kokosové. Je to
nenáročné a je to za pár kaček. Telecí mlíko proti tomu nemá šanci.
Nicméně, na mlíko jsem už velký, nepotřebuji to pít, a tak je to jen
občasný rozmar.
K obědu jsem postupně zmenšoval dávku rýže, začal jsem kupovat rýži
natural, která je výživově mnohem hodnotnější – nechci kupovat zbytečné
potraviny – ale i tu už mám jen tak jednou týdně a nezabírá mi většinu talíře.
106
Jsou i lepší věci.
Naučíte se kupovat si zeleninu, přidávat ji na talíř, vařenou nebo
syrovou – vědě je to zatím jedno.
Přestože enzymy zanikají při určité teplotě, například u vařené mrkve
prudce stoupá hodnota antioxidantů.
Přirozené logice pak více svědčí jíst věci syrové – přirozeně bychom je
tak jedli a přijde mi, že to je fáze, do které se dostávám nyní.
Nedávno jsem byl 3 dny jen na sirové stravě, (čili – „alespoň jedno teplé
jídlo denně“ je rozhodně kravina, podobně jako většina znalostí, které nás
učí) a když jsem si poté uvařil večeři, nedokázala mě zasytit. Snědl jsem
porci pro čtyřčlennou rodinu a odcházel jsem s hladem.
Tělo začíná být citlivé na nové věci, na které jsem před tím neměl ani
pomyšlení. Filosofie RAW (čili nevařeného) stravování má rozhodně něco do
sebe.
Zde si dovolím odcitovat Břetislava Kafku, který ve své knize píše
následující:
„Veškeré buňky, jak jsem se již zmínil, potřebují ke svému životu alespoň
ze 40 % přibírat stravu nevařenou - vařením vznikají mrtvé buňky, které z
80 % pozbyly důležité vitaminy a jsou základem nemocí, jež jsou zdrojem a
potravou podstaty buněk. Není-li tato živoucí substance v krvi (následkem
nedostatku výživy nebo nesprávnou životosprávou), buňky hynou.“
A hned záhy odcituji manžele Diamondovi:
„Chcete-li pociťovat překypující radost ze života a oplývat neustále tou
nejlepší náladou, musíte jíst živou stravu. K pochopení této zásady
nepotřebujete ani doktorský titul, ani nemusíte být vědeckým pracovníkem.
Živé tělo může být vybudováno jen živou potravinou. A živá potrava má vždy
vysoký obsah vody. Nemá-li vysoký obsah vody, není živá. Jestliže 70
procent, možná i více, vaší stravy tvoří potraviny, které jsou mrtvé, byly
změněny nebo denaturovány, sami se zamyslete nad tím, co se z vašeho těla
stane. Ovoce a zelenina mají vysoký obsah vody. Ostatní potraviny jsou
koncentrované, což znamená, že o vodu přišly vařením, nebo jiným
zpracováním. Autoři kladou důraz na přijímání vody z potravy (nejen pitím)
107
vzhledem k tomu, že voda z potravin na sebe váže nejrůznější živiny, které
tak dostáváme do našeho těla.“
Vy to samozřejmě dělejte, jak uznáte za vhodné. Tohle všechno píšu jen
pro inspiraci.
Netlačím na pilu, nechávám své tělo, ať si řekne. Doporučuji to samé.
Věřte sobě, ne marketingu.
Musím jen podotknout, že mé tělo, když vidí obrázek pečených
kuřecích stehýnek, tak si o ně dost říká. V takovýmhle případě ho
neposlouchám. Vím, že maso nepotřebuji, že mi škodí, přestože chutná
dobře.
A proto je důležité vzdělávat se. Když se nevzděláte, nebudete chápat
proč děláte, to co děláte. Určitou část vašeho vzdělání zastane tahle kniha,
ale pamatujte, že věci zde beru velice povrchně. Není mým cílem naučit vás
krok za krokem, jak jíst správně – chci jen, abyste pochopili, že je vhodné se
naučit jíst správně.
Vzdělání vám dá sílu.
Někteří nejlepší výživoví poradci v ČR jsou však „vzdělaní“ až moc.
Pokud vás někdo bude učit novou dietu, zeptejte se ho třeba na tuto
divnou otázku:
„Je to, co mě učíš, schopné zvrátit průběh srdečních onemocnění?“
Aneb, vyčistí mi to cévy, nebo mi je to zanese? Posíláš mě na Červenou
nebo na Zelenou?
108
Skočit do toho po hlavě
CHIP doporučuje tzv. Jump Start (jakoby – Skoč do toho po hlavě).
Jde o pětidenní cyklus, který vás nastartuje do nového režimu. První
dva dny jíte jen ovoce a celozrnné potraviny, třetí až pátý den přidáte
zeleninu, luštěniny. Jste-li diabetik, začínáte rovnou od třetího dne (pořád
ale chcete 5 dní).
Tenhle Jump Start vám pomůže poznat skutečnost, že se dá žít i bez
masa a bez mlíka. Můžete u toho ale začít prožívat detox – očistu těla od
všech nahromaděných jedů. A to nemusí být příjemné. Časté jsou bolesti
hlavy, nevolnost, studený pot, kožní problémy....
Pokud se vám to začne dít, je to znamení toho, že byste měli změnit váš
životní styl. Mě se to nestalo, možná proto, že jsem přecházel postupně.
Když jsem si pak zkusil Jump Start, cítil jsem se jen lépe.
Někdo jí ovoce jen ráno (zejména bývalí diabetici a starší lidé) a potom
už jen luštěniny a zeleninu. Má to svoji logiku.
„Snídej jako král, obědvej jako princ, večeř jako žebrák.“
Je logické přijímat nejvíce energie ráno, právě formou ovoce, ve kterém
je jí hodně.
Jinak bych rád zmínil, že při téhle dietě absolutně zapomeňte na nějaké
počítání kalorií. Prostě rozumně jezte, když je hlad. Můžete mít třeba
měsíční žranici, ale začne vám z toho být špatně. To vám dá za vyučenou.
Pokud by se stalo, že přesto přibírat budete...snězte o den o 50 banánů
méně a třeba to pomůže.
Co průměrně sním za den já, je tak 10 kousků ovoce, jednu porci
zeleninového salátu, trochu oříšků. Cena za jídlo na den – okolo 60 Kč.
To ale rozhodně neberte jako doporučení, kolik byste toho měli sníst
vy. Už jen proto, že taky pomalu snižuji dávky jídla – nemám tolik hlad.
Pokud máte problémy s krevním cukrem, bude pro vás klíčová
především zelenina. Ovoce jí starší exdiabetici, které znám, pouze ráno.
109
Paleo dieta
Paleo dieta je celkem hitem poslední doby. Je to dieta, která říká, že
zdravé je jíst tak, jak se jedlo kdysi – v pravěku. To má něco do sebe.
Lidé v pravěku totiž nejedli zprocesovaná odpad jídla, nepili mléko,
nejedli sýry, tvarohy, jogurty...nebo podobné vymoženosti.
Paleo dieta ale staví na tom, že bychom měli jíst maso alespoň třikrát
denně, protože člověk pravěký pravděpodobně jedl maso třikrát denně.
Nevím teda podle koho nebo čeho tomu tak bylo, ale budiž.
Nesejde na tom, protože tahle dieta je tak jako tak jen blábol, a to už
jen proto, že člověci pravěcí nejedli zvířata z podmínek, ze kterých se
dostávají do našich supermarketů a potom k nám na talíř, ale jedli zvířata
divoká, jejichž maso je poněkud jiné.
Pak už vám jen nějaký paleo dietolog předepíše slaninku k snídani a je
jasné, že jediné co má tahle dieta společné s historií je slovo „paleo“
v názvu.
Zní to dobře, tak proč ne.
Tahle dieta je velice oblíbená, obzvláště u nařachaných kulturistů.
Je ale přesně ukázkou toho, co jíst nechcete.
Jak totiž říká i jeden z nejlepších výživových poradců v ČR – maso není
zdravé, jíme-li ho moc často.
Proč bychom měli chtít začít praktikovat paleo dietu? Co tahle dieta
nabízí?
Výše jsem psal, co všechno paleo vynechává (a je toho víc).
Vynechání těchto otravin vám samozřejmě pomůže – například jen
zbavení se mléčných a zprocesovaných produktů je krokem k mnohem
lepšímu zdraví. Zbavíte své tělo spousty látek, které do něj nepatří.
Krátkodobé výsledky jsou tak pozitivní a dostaví se rychle.
Ke všemu to chutná výborně, zhubnete, budete se cítit lépe, porostou
vám svaly. To všechno dává smysl.
110
Nicméně, to že do sebe ládujete extrémní dávky všeho špatného o čem
jsme si zatím řekli (a dalších věcí, o kterých jsme si neřekli), to se projeví až
po čase.
Paleo dieta pochází z roku 1996 a popularitu si získala v novém tisíciletí.
Je ještě tak mladá, že zatím nemůže mít dlouhodobé výsledky.
Krátkodobým výsledkům, které jsou již viditelné, značně pomáhá
skutečnost, že je tato dieta praktikována převážně sportovci. Pohyb je pro
zdraví velice důležitý a prospěšný, což u těchto lidí více či méně pozvedává
jejich Červenou linku. Pořád je to ale Červená.
Paleo dieta je ale blábol, protože ji nikdo nepraktikuje tak, jak byla
kompletně vymyšlená. Používá se pouze její část.
Tím, že se počítá s trojitým denním příjmem masa, hodnoty
doporučovaného denního příjmu vlákniny jsou na 70-150 gramech denně.
Nařachaní kulturisti (se kterými jsem se o tom bavil) ale říkají, že netuší, kde
jsem tato čísla vzal, protože DDP vlákniny je 20-35 gramů. To jsou ale
„standardní“ hodnoty, které samozřejmě počítají se standardní dietou a ne
paleo. Ke všemu i pro standartní dietu jsou ta čísla velice nízká.
Hodnoty 70-150 gramů vlákniny denně je odhadovaný příjem vlákniny
opravdových pravěkých lidí.
Ti na paleo stravě by tedy denně měli sníst minimálně to, co já sním za
den až dva na živé stravě – a to jenom kvůli vláknině. K tomu mají přidat
ještě 3 stejky.
Je to divná dieta a podobných nutričních háčků má vícero. Zde se
porovnávají nutriční hodnoty paleo versu živé diety (v Angličtině):
http://nutritionfacts.org/2014/09/23/will-the-real-paleo-diet-pleasestand-up/
Paleo dieta obsahuje pouze více proteinu, vitamínu A a Zinku. Jinak ve
všech měřených hodnotách je tenhle způsob výživy nevýhodný.
Nařachaní kulturisti se ale zasekli u masa 3x denně a dál to neřeší.
Kdo by hledal Bolest.
111
Paleo dietu v kompletním znění se nikdo neučí, a tak a jediné co tihle
lidé vědí je to, že má jejich dieta dobré krátkodobé výsledky (dlouhodobé
ještě neexistují), tak v ní setrvávají a doporučují ji všem okolo.
Taky bych to asi doporučoval.
Paleo dieta je v podstatě správná volba – musíte ale jít v historii dál,
než k lovcům mamutů. Však to už jsme si vysvětlovali
112
Jak pokračovat
Čili, zdrojů (včetně nejlepších výživových poradců v ČR), od kterých se
můžete učit, je spousta. Některé jsou lepší, některé jsou horší.
Je vhodné, držet se zmíněných principů, které vás udrží na Zelené.
Postupným zlepšováním své diety se dostanete do fáze, kdy budete mít
velice hodnotná jídla, plná chutí barev a života.
Co se do svého jídelníčku naučte zařazovat, jsou fazole.
V životě jsem měl fazole snad pětkrát, jestli hodně. V Loma Lindě ale
mají fazole tak jednou za dva dny (možná kecám. Prostě často) a tak jsem se
je naučil jíst také.
I věda potvrzuje, že fazole jsou jedna z nejlepších potravin, které svému
tělu můžete dát. Obsahují látky, které dělají divy. A tím nemyslím „větrné“
divy - čímž jsem otevřel téma, ke kterému je vhodné něco říct.
Jakmile začnete měnit dietu, očekávejte mírnou válku ve vašich
střevech, při která bude vznikat spousta zákeřných plynů. CHIP to vysvětluje
pěkně – nějak takto:
V našich střevech máme dva typy bakterií. Jedny jsou živeny
potravinami, druhé jsou živen otravinami.
Dá se očekávat, že tím, že potraviny moc nejíte, druhé bakterie budou
mít ve střevech nadvládu. Jakmile ale začnete přidávat živou stravu, začnete
krmit dosud utlačované bakterie, které pak začnou růst na síle a bojovat o
své místo ve střevech.
Je to jako malá válka, v níž po sobě bakterie střílí z mušket. Při každém
výstřelu z jejich zbraní vychází kouř, který si pak my můžeme užívat, když se
z nás dostává ven.
Proto, měníte-li dietu, buďte často na čerstvém vzduchu
Do dvou týdnů by mělo být po bitvě.
113
Fazole, nebo jiné luštěniny nejsou nutně příčinou těchto plynů a navíc
se dají nachystat tak, aby nenadýmaly. Časem pochopíte, jaké potraviny
dělají co s vaším tělem.
Vašim plynům ještě nemusí svědčit (vám to nemusí svědčit) špatná
kombinace jídel. Například některé kombinace ovoce a zeleniny ve vás
můžou kvasit, a to je potom dost cítit. Jsou ale i jedinci, kteří říkají, že
podobné problémy nemají. V tom si asi každý bude muset udělat svůj vlastní
výzkum.
Jak moc a jak často tedy máme jíst?
Tak moc a tak často, jak potřebujeme, byla by jednoduchá odpověď.
Rozvinutější odpovědí je – vědci říkají, že bychom měli jíst až 9x denně
– často a málo.
Můj názor je, že bychom měli jíst, jak potřebujeme. Většinou mi stačí 3x
denně a jsem v pohodě. Někdy pak 5x denně, někdy 6x, někdy mám
bodovou dietu – co vidím to zbodnu...prostě, jak se zachce.
Zároveň ale začínám cítit, že neustálé jezení mi nedělá dobře. Je dobré
mít delší pauzy mezi jídlem.
Někomu potom stačí jíst 2x denně, znám dokonce člověka, který jí jen
jednou denně – ráno. A cítí se prý skvěle – tak proč to měnit, dokud se
nezačne cítit jinak?
Důležité je jíst život. Kolikrát denně ho jíte, to už vidím jako individuální
záležitost.
Můj aktuální boj je přejídání se.
Uvědomuji si, že mnohdy jím více, než potřebuji – jídlo je ale požitek,
takže jím, přestože tím neposlouchám své tělo. To mi pak dává najevo svůj
nesouhlas – ať už burácením střev, subjektivním pocitem, či kožními
projevy.
Když jím co a jak potřebuji, cítím se dobře, vypadám dobře.
Tělo je dokonalá mašina, učím se mu naslouchat. Každý to ale může mít
jinak, někdo se třeba přejídat potřebuje. Někdo pak z toho může tloustnou a
někdo dokáže tloustnout, i když sní za den jen 2 mrkve. Pravidla nejsou.
114
Osobně se pak ještě snažím o to, abych alespoň 3 hodiny před spaním
nic nejedl. Je to myslím si dobrý zvyk, který hodlám dodržovat. Tělo si pak
mnohem lépe odpočine, když nemusí přes noc nic trávit a ráno se vzbudíte
mnohem čerstvější.
Proto, když už večer něco jíte, snažte se, ať to alespoň není pečená
husa. Čím lehčí jídlo, tím lepší.
Ideálně život. (Ideálně nic.)
Večer je pro mě navíc dobou určité „meditace“, ponoření se do
hlubšího a koncentrovanějšího stavu, ve kterém například píšu knihy,
skládám hudbu, učím se nejrůznější věci...
Když se u toho posouvá a žbrundá jídlo v břiše, je to na obtíž a ruší to.
Když to tedy shrnu:
Chcete jíst život – začněte ho přidávat do talíře, zatím co z něj
odebíráte škodlivé a zbytečné otraviny.
Chcete se naučit jíst nové suroviny a vytvářet nové kombinace.
Zejména fazole a jiné luštěniny – se vším možným.
Chcete jíst tak často, jak často chcete jíst. Je ale potřeba naučit se
rozeznat, kolik toho sníst doopravdy potřebujete.
K tomu bych doporučil, naučit se jíst hodně zelených rostlin, jako je
listový špenát, kapusta, brokolice...listová zelenina. Tyhle rostliny dělají
zázraky a v běžném jídelníčku chybí nebo jsou na okraji.
Zrovna brokolice v sobě má látky, které jsou skoro až magické, je u ní
ale důležité, nakrájet jí před tím, než ji uvaříte a nechat ji ideálně 40 minut
ležet. Pak v ní vzniká magická látka, kterou teplo neničí (sulforaphane).
Pokud ji rovnou uvaříte, zabráníte vzniku toho nejcennějšího co vám
brokolice může dát. Ideálně pak jíst ji syrovou.
Každopádně – zelené rostliny nyní považuji za klíčovou součást mého
jídelníčku, stejně tak jako je považuji za klíčovou součást Zelené linky.
A co houby?
115
Ty jsou taky skvělá věc - především žampióny, které jsou velice, velice
dobré pro naši imunitu a to nám přidá na životě.
Spousta života se dá získat i skrze klíčení. Klíčit se dá ledasco, jen
standardní fazole by se klíčit neměly, protože v nich jsou jedovaté látky,
které mizí s vařením, ale výborné na klíčení jsou munga fazole, cizrna, nebo i
čočka.
...
...
No.
...
...
A tak dále...
116
Jedy jsou všude
Jako důvod, proč přestat jíst otraviny, jsem používal i tvrzení, že jsou
v nich škodlivé chemikálie. Ty ale šplíchají i na rostliny!, může se vám honit
hlavou.
To je bohužel pravda.
Co na to ale říct – pořád je lepší jíst život s chemikáliemi, než jíst smrt a
zbytečnosti s chemikáliemi.
Samozřejmě, nejlepší řešení této situace je neřešit ji a místo toho si
potraviny pěstovat na zahrádce - kdo ji má, měl by si jí vážit.
Kdo ji nemá, může se poohlédnout po lokálních bio farmářích, kteří se
začínají rozmáhat, a od kterých můžete získat čistě organické potraviny buď
za peníze, nebo někdy i jen za to, že jim pomůžete s prací.
A že mám možnost jíst domácí ovoce a zeleninu, můžu říct, že to co se
prodává v obchodech je často jen nepovedený pokus o ovoce a zeleninu.
Proto bych před doporučením – kupte si drahé bio potraviny v obchodě
– doporučil: Poohlédněte se po lokálních menších zemědělcích, jejichž
motivem většinou nebývá vydělat co nejvíc peněz. Alespoň ne u těch, který
znám. Můžete je podpořit buď přímou návštěvou, nebo na trzích, nebo se
dokonce rozmáhají dovážkové služby.
Kupovat si sezónní ovoce a zeleninu je taky moudrá volba. Například
taková rajčata v zimě – když jsou mimo sezónu – to by se skoro nemělo
jmenovat rajčata. Jsou z toho cítit čáry máry.
A tak dále...
Věřím, že změnit místo vašich nákupů může být dobrý nápad.
Ještě se pak bude muset změnit (vyměnit) vláda, která jestli jednou
třeba dostane rozum, začne dotovat užitečný věci a na špatný dá daně (jako
už je daň na cigaretách a alkoholu).
Nevím, jak je to v ČR, ale v USA je pro lidi doopravdy mnohem
výhodnější jíst sajratjy z obchodů a z fastfoodů, než jíst zdravě, a velikou roli
v tom hraje právě rozdělování dotací.
Je to zajímavý systém.
117
To že jsou jedy všude je svým způsobem pravdivé i mimo stravu. Svět
funguje díky uhlí, uranu a ropě, (což je pěkná kravina a brzo se to snad
změní), takže když se teď podívám z okna, vidím v dáli jen mlhu. Když
zapršelo, objevily se na pár dní hory.
Moc nevím, co do sebe vdechuji, ale medicína to nejspíš nebude.
Z velkých čínských měst už se objevují záběry, jak tam lidé musí chodit
s rouškou.
Za chvíli tam budou chodit s baterkami.
Potom na internetu koluje téma Chemtrails – že se do ovzduší cíleně
vypouští nejrůznější kovy a ostatní jedy. O tom nevím co si mám myslet, tak
si o tom radši moc nemyslím. Zatím nemám v plánu s tím něco udělat, tak to
moc neřeším. Do toho ať se pustí někdo jiný.
Jediné co vím, je, že čáry na obloze doopravdy vídám a že nám na
zahradě nám na všech stromech skoro přestala růst jablka. To ale může
nesouviset.
Možná tam máme nějakou obří zakletou ropuchu.
Nevím tedy jestli to je skutečné, ani jestli ... to je tedy neskutečné!
No a sajrajty jsou i ve vodě, k tomu se ale dostaneme.
Žijeme v pohádkovém světě.
Je zbytečné si tuhle pohádku kazit nevhodnou stravou.
118
Potravinové doplňky k životu?
Teoreticky se dá říct, že by vám živá strava měla dát vše, co potřebujete
pro život. Neříkám, že nemůže, nicméně je zde jeden fakt, že rostliny, které
se prodávají v obchodech, ztratili za posledních 30 let mnohonásobně svoji
výživovou hodnotou. I proto doporučuji najít si nějakého lokálního farmáře,
protože jejich produkty jsou mnohem kvalitnější, protože – co je pro vaše
tělo důležité? Objem stravy nebo obsah stravy?
Co přichází v úvahu jsou potravinové doplňky. Někdo je nemá rád, jako
já nemám rád léky, budiž. Co ale při živé stravě vážně doporučuji je
suplementovat vitamin B12.
Je to klíčový vitamin, který si sami nevyrábíme a z volné přírody ho
nezískáváme. Gorily například B12 z přírody získávají tím způsobem, že jí
brouky, hlínu (neumývají potraviny) a výkaly – ve střevech jsou bakterie,
které b12 vyrábí, ovšem až za místem, kde se tento vitamin vstřebává.
Pokud se tedy nestravujete jako gorila, měli byste brát potravinový
doplněk.
Doporučuje se suplementovat buď 100 mikrogramů jednou denně,
1000 mikrogramů 2x týdně, nebo 2000-2500 mikrogramů jednou týdně. B12
se ukládá v játrech a předávkovat se nejde – vyčurá se to.
Je to docela levná záležitost a zde se tohle téma krásně shrnuje:
http://soucitne.cz/vitamin-b12-casto-kladene-otazky
Další suplementy jsou teoreticky méně důležité, protože se k určitému
množství látek dostaneme tím, že prostě jíme vyváženou a různorodou dietu
plnou života.
Hodnoty minerálů však klesají, životní styl se mění, a tak například
vitamin D, který si naše tělo vyrábí při pobytu na slunci, může být
nedostatkové zboží, protože žijeme životy, ve kterých jsme neustále někde
zavření. Minimálně přes zimu je vhodné Déčko suplementovat, jelikož tento
vitamín hraje klíčovou úlohu pro zdraví naších kostí.
119
A poté přichází v úvahu další prvky, jako je železo, vápník, selen, jod,
zinek...který se nám nemusí dostávat v potřebné míře, vzhledem ke snížené
kvalitě potravin.
Lidé kteří jsou na otravinové dietě by tyhle látky měli suplementovat
taky, možná o to víc.
Těhotné ženy (nejen) by měly zvážit suplementaci omegy-3 (EPA, DHA).
Nepochybně je to lepší, než jíst ryby.
120
Voda
Celou dobu jsme se bavili hlavně o jídle, ale pochopitelně to není jediný
faktor ovlivňující naše zdraví. Velikou roli hraje i voda.
Dokonce se to učí i ve škole. Přesto bych ke školní výuce něco přidal.
Nemá cenu říkat – vypijte dva až tři litry denně – nebo něco
podobného, to už každý slyšel. Co už ale slyšelo méně lidí je třeba to, že když
pijete a jíte dokupy, ředíte si trávící šťávy, a tím děláte proces trávení
náročnější a méně efektivní. Je proto vhodné snažit se tak hodinu před
jídlem a hodinu po jídle nepít.
Je to vlastně logické (vědecké potvrzení jsem nehledal).
Den je dobrý začít vodou – 3 deci minimálně, ideálně více, a poté chvíli
počkat, než se pustíte do snídaně.
V průběhu dne potom, pokud mám zbarvenou moč, jdu do sebe rovnou
naklopit sklenici vody. Tím způsobem ze sebe rychleji dostáváte toxiny bez
jejich zbytečného ukládání se v těle.
A že pokud začnete měnit dietu, tak se jich z těla bude muset dostat
velké množství.
Proto, pít hodně vody – to chcete.
Co je ale ještě na pováženou je – kvalita vody.
Naší vodě se sice říká pitná, ale je to dost relativní pojem. Nezkoumal
jsem přímo složení vody, jen jsem od významných lidí slyšel, že za to, co nám
teče z kohoutků, by šel v Německu někdo sedět do vězení. Mimo to, že se
voda čistí chlorem (Vyprchá? Nevyprchá? Slyšel jsem oboje), fosforem, a že
jsou v ní stopy po nejrůznějších kovech, neumí naše čističky vodu zbavit
hormonů, kterých je v dnení době antikoncepce a léků ve vodě čím dál více.
To nejen že přispívá tomu, že z řek mizí samci ryb, ale pochopitelně to
ovlivňuje i nás.
Slyšel jsem tvrzení, že místo toho, aby se zvedla kvalita vody, zvedla se
norma určující to, co je ještě pitná voda. Co je na tomto tvrzení pravdy, to
121
nevím. Doporučuji ale všem, aby si třeba pogooglit – hormony v pitné vodě,
nebo něco podobného. Potvrzuje to spousta (i komerečních) médií.
Dá se to řešit kvalitním vodním filtrem. Jediný, o kterým zatím vím je
filtr E-spring. Pokud znáte někoho, kdo je registrovaný v Amway, rád vám ho
prodá. Jednorázově ale vyjde na 20 000 – 30 000 korun a poté okolo 5000 7000 roční údržba.
Je drahý, něco kvalitnějšího ale těžko seženete. Žádná voda nepřijde
nazmar (viděl jsem filtry, které polovinu vody „vyhodily“) a teče z něj život –
ve vodě zůstanou důležité látky a všechny špatné zmizí. Když po roce
vyměníte čistící filtr, vypadá pak, jako by filtroval kafe, ne pitnou vodu.
Filtrů je na trhu víc, a možná za něj není nutné utrácet 30 000. E-spring
je jediný, se kterým jsem se zatím setkal a který můžu doporučit. Osobně
doporučuji si alespoň nějaký filtr pořídit, ať už je to jen nějaká laciná
filtrovací konvice. I kdyby filtrovala jen anorganické prvky, je pořád lepší pít
hormony bez kovů, než pít hormony s kovy.
Teoreticky se dá voda kupovat, ale i v balené vodě jsou údajně nějaké
škodliviny z lahví a víc bakterií, než ve vodě z kohoutku. Moc jsem to ale
nezkoumal. Navíc se pak i finančně vyplatí pořídit si ten filtr.
A k tomu je prý spotřeba pet lahví tak vysoká, že lahvemi, které se za
den koupí v USA, by bylo možné obmotat zeměkouli. To není vhodné
podporovat.
Slyšel jsem pak o nejrůznějších technikách oživování vody, mražení,
převařování...je toho spousta.
Ať už tak, nebo tak...
Pít doopravdy pitnou vodu, to chcete. A často.
122
Pohyb
Naše tělo je stvořeno k tomu, abychom se hýbali. Životní styl nás však
často vede k tomu, abychom seděli celý den na zadku.
USA funguje tím stylem, že všichni mají auto, takže ráno udělají snídani,
sednou do auta, dojedou do práce, tam 8 hodin sedí, pak sednou do auta,
dojedou domů kde sednou k televizi, počítači, ...
My místo autem jen častěji jezdíme MHD.
Je proto krásným zvykem, že zdejší university nabízí svým studentům
vstup do sportovních areálů zdarma.
V těchto areálech je obrovské množství možností – bazén, posilovna,
fotbalové hřiště, squashové a tenisové kurty, tělocvičny, stolní tenis...atd.
Všechno mají studenti zdarma. K tomu i zaměstnanci university a zdejšího
zdravotnického komplexu. Pohyb je tu velice podporován. I senioři běžně
cvičí v posilovně a plavou.
Začlenit pohyb do života je nesmírně důležité. Pomáhá to s trávením,
udržováním svalové koordinace, pomáhá při detoxikaci, je důležité pro
imunitu – existuje výzkum, který změřil, že když necháte dítě běhat 7 minut,
zvýší se imunitní látky o třetinu.
A tak dále...
Jsme sestrojeni tak, abychom se hýbali.
Jedním se základních prvků pohybu, který by měl být součástí našeho
života je chůze. Denně bychom měli chodit alespoň dvě hodiny.
Nedivil bych se, kdyby vás zarazilo a automaticky jste to odmítli jako
nereálné.
Představte si, že nemáte práci, která vás zaměstnává. Co byste celý den
dělali? Asi byste neseděli na místě. Nachodit dvě hodiny by nebyl žádný
problém. Bohužel, v naší společnosti se dvě hodiny denně nechodí. Nemáme
na to čas.
123
Přesto si pohyb naše tělo vyžaduje a to, že na to nemáme čas ho moc
nezajímá.
Co vidím jako minimum pro zdraví je hodina chůze denně.
Pořád moc, že?
Pokud vám cesta do práce zabere 30 minut pěšky, popřemýšlejte nad
tím, jestli má cenu jezdit tam autem. Je to sice pohodlné, ušetří vám to
čas...ale spoustu vám ho to sebere ke konci života.
Chůze, byť v daný okamžik je to aktivita časově náročnější, lze
považovat za výbornou investici. Čas, který strávíte chůzi se vám v budoucnu
vrátí a bude ho víc.
To budoucno může být za 30 let, nebo třeba za týden, kdy
neonemocníte, díky tomu, že se vám díky chůzi zvedla hladina imunitních
látek v krvi.
Pohyb je nezanedbatelnou součástí cesty po Zelené.
Pokud někam jdete sami, je to vhodná příležitost k tomu, ponořit se
sám do sebe. A to rozhodně není ztráta času.
A to rozhodně není ztráta času...
Choďte sami se sebou.
Přestože ze začátku může pohyb – obzvláště je-li intenzivnější než
chůze – přinášet více Bolesti než Potěšení, je jen otázkou relativně krátkého
času, než Potěšení zdaleka přesáhne zmenšující se Bolest.
Moudré využití času je, když si do MP3 přehrávače nahrajete někoho,
kdo vás může něco naučit. Nedávno jsem například dvě hodiny chodil po
okolí a poslouchal jsem u toho pana Hnízdila, namísto toho, abych na něj
koukal na počítači a seděl u toho, což dělám většinu dne.
124
Stárnutí
Jedné věci jsem si v Loma Lindě všiml – staří lidé vypadají pořád velice
„čerstvě“. Když mi zmiňovaný Jim Walling, řekl, že je mu 80 let, padla mi
brada. Vypadal velice zachovale, tvář měl hladkou...
Lidé, kteří nejí život a kterým je 80 už často vypadají tak, že když je
člověk vidí, diví se, jak to, že jsou vlastně ještě naživu.
Čím to je, že takhle vypadají?
Překvapivě, stravou. Jíst život = mít v sobě život, to už tu bylo.
Když moji řeč převedu do češtiny, tak to bude znít nějak takhle:
Jednou z hlavních teorií stárnutí je tak zvaná Mitochondriální teorie
stárnutí. Mitochondrie jsou něco jako elektrárny buněk – produkují energii,
kterou buňka potřebuje k životu.
Působením oxidativního stresu (volných radikálů) dochází v těle
k poškozování buněk a jejich mitochondrií (elektráren). S poškozenými
elektrárnami pak buňky umírají rychleji a s tím umíráme rychleji i my stárneme.
Jaký je tedy logický krok pro zpomalení stárnutí? Zabránit volným
radikálům, aby poškozovali naše tělo. Zabránit oxidativnímu stresu. A
k tomu slouží anti-oxidanty.
Oxidování si lze představit jako hoření – oheň oxiduje, tedy hoří. Nebo
jako korodování – železo koroduje – oxiduje. Když oxiduje naše tělo –
stárne. Například stařecké hnědé skvrny na rukách jsou zoxidovaný tuk.
Anti-oxidanty jsou tedy svým způsobem částice, které zabraňují tomu,
že korodujeme (aj.).
A kde se nachází?
V živé stravě. Nejvíce v potravinách, které vám nezhnědnou, když je
rozkrojíte – například citrony. Vítězem v kategorii cena/výkon je červené
(fialové) zelí.
Maso je pro-oxidant. Přímo podporuje naši oxidaci.
125
Takže když někdo jí hodně ovoce a zeleniny a u toho vynechává maso, jí
hodně anti-oxidantů, snižuje příjem pro-oxidantů a pak se tedy není čemu
divit, že potkávám 80 let staré celoživotní vegetariány, kteří věkem vypadají
jako můj 60 let starý, extrémně masožravý a minimalisticky anti-oxidanty
konzumující táta. Ne-li lépe.
Je to tak logické.
V životě je život.
Více o Mitochondriální teorii stárnutí si můžete poslechnout zde (5 min,
pouze anglicky):
http://nutritionfacts.org/video/mitochondrial-theory-of-aging/
126
Shrnutí vztahu mezi zdravím a jídlem
Z toho, co jste si do teď přečetli, jste měli pochopit, že už se ví, co je
příčinou většiny úmrtí a jak se jím dá zabránit, ale tutlá se to, asi aby na tom
velké společnosti vydělávaly.
Zní to jako konspirace, ale to jen proto, že jsme zvyklí podobné
záležitosti takhle pojmenovávat a tím záležitosti automaticky snižovat
hodnotu. A to nedoporučuji dělat v tomhle případě.
Dal jsem vám dostatek informací a zdrojů vědění k tomu, abyste se
zamysleli nad tím, jestli je vám cennější chuť stejku v puse, nebo vaše životní
úroveň.
A tak obzvlášť, pokud jste mladí, nebo pokud mladý vychováváte,
vychovávejte se (vychovávejte je) ke správným hodnotám. Pokud jste starší,
možná už vám něco ze zdraví chybí, což ve vás může budit určitou touhu,
získat zpět svoji bývalou vitalitu. Už víte jak.
Už víte i co se stane, pokud budete setrvávat na „standardní“ dietě.
Doufám, že od roku 2015 se věci začnou pomalu měnit, protože jinak
bude lidstvo čím dál víc trpět. A vy jste lidstvo.
Znovu chci říct, že to, že ještě jíme maso, je jen výsledek nevzdělanosti,
(špatného vzdělání).
Já jsem jedl maso, vzdělal jsem se, přestal jsem ho jíst, cítím se
mnohem lépe než kdy před tím, šířím poslání dál.
Ani to nebolelo.
Pokud vychováváte mladý, uvědomte si, že učit je starým výživovým
zvykům je jako učit je kouřit.
Tahle informace je tedy stále dost nadčasová a je mi jasné, že jsem
probral věci celkem povrchně (a přesto to zabralo 100 stran), takže o tom
můžete ve velkém pochybovat, ale už byste měli i chápat, že na tom může
být něco pravdy.
Samozřejmě, klidně si dál vesele baštěte stejky s odpad otravinama a
zapíjejte to mlékem. Teď už ale víte, že z toho budete i vesele umírat.
127
Když znáte následky svých rozhodnutí, je to fér, klidně umírejte, to je
vaše zodpovědnost, váš problém.
Horší je, když vám tu zodpovědnost někdo odebere a odrazuje vás od
toho, abyste si ji vzali zpět. Lidé pak trpí a umírají jak nikdy a nechápou proč.
Tolik k výživě a zdraví.
Ovšem dovolte mi ještě neskončit.
Jak jsem říkal, naše rozhodnutí motivují 2 faktory – Bolest a Potěšení.
Potěšení z vašich současných stravovacích zvyků je zřejmé a k tomu se moc
dodat nedá.
Ovšem co se Bolesti týče, je fér znát všechny souvislosti. Jak jsem totiž
již zmínil – marketing nám spoustu bolesti skrývá, čímž dosáhne toho, že
Potěšení vyhraje nad Bolestí.
Pojďme to ale prozkoumat trochu více, pomůže nám to pochopit to, co
je na tom všem nejvíce fascinující.
128
Zdraví není všechno
Důvodů pro změnu diety je více a všechny jsou hodně vážné především, když je pak poskládáme dohromady.
Dalším důvodem ke změně diety je to, že jsme lidi.
Nejsem si jistý, jestli tohle pojmenování problematiky zafunguje, přesto
se zkusím vydat touto cestou.
Jsme lidi
Je až neuvěřitelné, kolik osob změní dietu ze dne na den, a to i přes to,
že nějaký kecy o zdraví by s nimi nehnuli. Zdraví je spoustě (především
mladých) lidí zatím ukradené (chyba systému). Změny se však často dějí
poté, co se někdo dozví následující informace. A důvod?
Jsme lidi.
Co vlastně očekávám od lidí?
Co vy očekáváte od lidí? Očekáváte od nich války, násilí, krutost,
zločiny? V dnešní době bych se nedivil, kdyby takhle vypadala očekávání
mnohých.
Věřím však v to, že lidé jsou dílem boha, ať už si pod tímhle výrazem
představíte kohokoliv nebo cokoliv (nejsem vyznavač nějakého
náboženství).
Věřím v to, že lidé se nerodí zlí, krutí, násilní. Jsou do toho vychováni
společností nebo donuceni situací. Zároveň věřím v to, že uvnitř každého
z nás je více či méně schované to původní boží dobro, láska a soucit.
Jestli totiž ne, tak jsme docela v háji.
129
Před pobytem v Kalifornii jsem byl rok ve Španělsku. Žil jsem s dvouma
lokálníma mačama a se štěnětem jezevčíka – jmenovalo se Moyo, každý ho
miloval.
Jednou jsem si vychutnával jižanské teplo a večeři (pravděpodobně
kuře s rýží) na balkóně našeho bytu, když tu za mnou Moyo přišel,
s provinilým výrazem a hlavou sklopenou. Hned mi to bylo jasný – zase
bufetil. Převracet odpadkový koš a nosit bordel po celém bytě byla jeho
oblíbená hra.
No co. Na to, abych Moyovi sdělil můj nesouhlas s jeho bufeťáctvím
bylo už stejně pozdě, tak jsem toho malého jezevčíka vzal a užívali jsme si
jižanské španělské teplo spolu.
Když jsem se pomalu chystal na odchod z balkónu a následné sbírání
odpadků, položil jsem Moya na zem. Ten se rozhodl, že radši půjde napřed,
asi aby nebyl u odpadkového koše, až u něj budu já.
Ovšem, v okamžiku kdy Moyo odcházel, zvedl se vítr, průvan práskl
balkónovými dveřmi a přiskřípl do nich Moyův ocas.
Asi karma.
Moyo začal kňučet, kvičet, fňukat, naříkat... jak nikdy. Instinktivně běžel
do obýváku, kde byl jeho páníček a odtud pak ještě dlouho dával najevo
svoji bolest.
Rychle jsem se šel podívat, jak na tom je. Bylo snadné ho najít, stačilo
sledovat krvavou čáru mezi odpadky, které v tu chvíli bral čert.
Při téhle události jsem si tedy uvědomil, že čerti jsou přeci jen
k něčemu dobří.
A taky to, že přestože je Moyo malé zvíře, tak cítí bolest a nikdo
nechce, aby ji cítil. Když ji cítí, soucítíme s ním. Jsme přeci lidi.
V naší společnosti je zvykem, že cítíme bolest psů, koček, případně
jiných domácích mazlíčků, ostatní zvířata však ignorujeme. Nebo jinak...
Neignorujeme. Jakmile se o ní hlouběji dozvíme, málo kdo ji ignoruje.
Problém je v tom, že má tahle Bolest na sobě razítko „Přísně tajné“.
130
Jak jsem říkal, marketing nám dává klapky na oči, abychom neviděli
Bolest. Dělá svou práci dobře.
Někdo někde řekl:
„Jestli váháte mezi tím, zda jíst či nejíst maso, běžte se podívat na
farmy, odkud vaše maso pochází. Hned budete mít jasno.“
Marketing ví, proč nemáme vědět, odkud naše maso pochází. V lidech
je totiž lidskost. Kdybychom nahlédli do velkochovů, uvědomili bychom si
Bolest. Cítíme ji, i když není přímo naše.
To je část mojí představy o lidskosti.
Tuhle Bolest, pokud už nejste dostatečně zvráceni, pak připočtete do
svého rozhodování při nakupování jídla.
Potěšení začne prohrávat.
Naštěstí jsou veřejnosti dostupné záběry z farem, odkud pochází mrtvý
svaly, které se prodávají v obchodech.
Je na něm zachycena i lidskost.
(6 minut, tiutlky)
https://www.youtube.com/watch?v=BhqyYEmhGKY
Pokračujeme dále.
Vžijte se do role člověka, který pracuje na velkochovech a do role
zvířecího průmyslu. S čím pracují?
S produkty.
Potřebují prodat co nejvíc, co nejrychleji, s co nejnižšími náklady a co
největšími zisky. Jejich cílem není nakrmit lidstvo, zajistit zvířatům příjemný
život nebo jejich bezbolestnou, etickou smrt, kterou všude tolik proklamují.
Jejich cílem je vydělat co nejvíc peněz. Podobně jako u každé jiné komerční
firmy.
131
Svoji práci skryjí a dají nám před oči až krásně vypadající kus masa,
který si koupíme, aniž bychom si uvědomovali Bolest, se kterou tohle maso
přichází.
Dobrý systém.
Je ale celkem ignorance tohle přecházet.
Je tedy lidské jíst maso, pít mléko, jíst vejce? Minimálně 95% těchhle
„produktů“ pochází z videa, které jste viděli před chvílí. A to i přes to, že na
krabici je veselá kráva na zelných lukách.
V této fázi knihy už ale za sebou máte video (přednáška o úkolech
marketingu), které vám mělo pomoct pochopit, že klapky na oči nepatří.
Zúčastnil jsem se jedné výživové konference, na které byla i Brenda
Davis - jedna z nejlepších výživových odbornic na světě (můj upřímný názor).
Říkala tam svůj příběh o tom, jak se k ní stavil na kafíčko známý, před tím,
než šel do lesa střílet vysokou zvěř.
Brendě se střílení zvířat nelíbilo, a tak v něm chtěla vzbudil pocit viny za
to, že hodlá spáchat tento „hnusný zločin“. Zeptala se ho:
„Jak můžeš zmáčknout spoušť proti tak nádhernému zvířeti? Vůbec to
není fér – srnka se proti tvým kulkám ani nemůže nijak bránit. Nejspíš se pak
ale cítíš víc jako chlap, když zastřelíš bezbranné zvíře, že?“
A na to jí známý odpověděl.
„Nemáš právo mě kritizovat. To, že nemáš kuráž na to, abys sama
máčkla spoušť, neznamená, že bys nebyla zodpovědná za zmáčknutí spoušť,
která musí být zmáčknuta pokaždé před tím, než si v obchodě koupíš maso.
Ty jen někomu zaplatíš za to, že místo tebe udělá tu špinavou práci.
Zvířata která jím měla před tím alespoň nějaký život. Dost pochybuju,
že bys mohla říct to samé o zvířatech, která míváš na talíři ty.“
Chvíli na to, se Brenda změnila z výživové poradkyně, která doporučuje
„vyváženou dietu“, včetně masa a nízkotučných mléčných produktů na
výživou poradkyni, která doporučuje jíst výhradně život.
No, každopádně...
132
Vyrůstáme a víme jen to, že maso pochází ze supermarketů. Některé
děti vesnických zabijáků (co dělají zabijačky) od mala ví, že maso pochází ze
zvířat. Od mala jsou učeni ale i tomu, že je normální je zabíjet a jíst. Nemají
s tím pak většinou problém. Ti pak těžko někdy pochopí o čem mluvím.
Obzvlášť chlapci.
V ženskosti je odkjakživa více soucitu a lásky a větší respekt k životu.
Chlapi jsou krváci.
I proto, když potom jdete do vegetariánské restaurace, 9 z 10 lidí tam
jsou ženy. Většinou krásné, štíhlé a ... jiné.
Proto mi nevadí, že polovina chlapů si po téhle knize dá klobásu nebo
stejk, potom půjdou na internet, přečíst si, že cholesterol a nasycené tuky
neškodí zdraví a že ti co nejí vejce jsou nejspíš šílení.
Ti opravdový mačos pak ještě zorganizují nějakou pořádnou grilovačku,
na které budou všem vykládat, jaký jsou vegetariáni extrémističní tupci.
Za chvíli ještě trochu víc osvětlím, proč mi takovíhle lidi až tak nevadí.
No, každopádně...
Dnes je internet již samozřejmostí. A proto se není čemu divit, že roste
povědomí o tom, jak se věci mají a že lidí, kteří se stávají vegany je čím dál
víc. A to i mužů.
Další záležitost, kterou bych rád, aby si veřejnost uvědomila je
následující.
Lidé, kteří se dnes snaží bojovat třeba za práva zvířat, jsou v podstatě
jen člověci lidští. Veřejnosti jsou ale skrze média prezentováni spíše jako
fanatici, extrémisti, pakáž ... jsou divní.
Aneb...
Normální je ten, kdo se nestará a ten kdo s tím nic nedělá a dále si
kupuje všechno. Všechno pak funguje tak, „jak má“.
Už když jen například přestanete jíst maso, jste pro vaše okolí napůl
extrémista. Nedej bože, aby ses snažil „vnucovat“ to ostatním!
Když zapnu svoji přirozenou logiku, dojde mi, že je to na hlavu
postavené. Někdo chce být lidský, ale v očích lidí je to zvrhlík. Má přirozená
133
logika říká, že zvrhlík je třeba ten, kdo pije jelení nebo telecí mléko. To už
jsme ale probírali. Každopádně, je to na hlavu postavený.
Musím se přiznat, že se po večerech učím chodit po rukách. Člověk pak
z téhle perspektivy lépe chápe dnešní svět.
Než se posuneme dál, můžete se podívat na tehnle odkaz – exkurze do
vepřínů. http://www.prawda.cz/zvu-vas-na-exkurzi-do-31-veprinu/
Proč máme rádi psy a kočky, které jí v Číně. Jíme prasata, ke kterým by
se muslim ani nepřiblížil, krávy, které v indii považují za posvátné...
My vlastně jíme něco, co miliarda lidí považuje za posvátné. To je jako
kdyby v Indii jedli kříže.
Kříže ať si klidně jedí.
Co tím chci říct je to, že jíst maso je naučený zvyk. V naší společnosti to
nejvíce schytaly krávy, prasata a kuřata.
Kdo dokáže vycestovat za hranice světa, ve kterém se narodil (stačí
mentálně), měl by si uvědomit, že svět je větší a že to, co u nás považujeme
za pravdy, jinde lidi na Zemi považují za nesmysly.
Jak pravdivé naše pravdy jsou?
Někdo ti pak vykládá, jak je přirozené jíst maso...
Co mu na to chceš říct? Poslouchat nebude, protože má mozek zalitý
kravským mlíkem.
I když, na druhou stranu...
...je pravda že u nás už jezení otravin je skoro přirozené. Hned jak nám
začnou růst zuby, začnou do nás rvát stejky a lít mlíko, protože to
„potřebujeme k přežití“. Bodejť by to pak jeden nepovažoval za přirozené.
Jíst to, co je pro nás „přirozené“ vždy vede k životu, který je přirozený
tomu, co jíme.
134
To je mocná věta, a tak si svým způsobem jezte, co chcete.
Už byste ale měli chápat to, že jediný důvod, proč jíst maso a vejce, pít
mléko, případně jíst odpad produkty, které obsahují živočišné složky, je vaše
ego.
A teď už i víte, jaký život je přirozený tomu, když tyhle věci jíte i co
podporujete tím, že si podobné věci kupujete.
A to se netýká jen jídla, ale i jiných produktů, nad kterými se běžně
nezamýšlíme. Třeba jen kožené oblečení je známkou toho, že majitel nosí
něčí smrt. Někomu to je jedno, někdo se nad tím třeba jen do teď
nezamyslel.
Já chci být od smrti co nejdál.
Co se týká neživočišného odpad jídla, tím škodíte jen sami sobě, to je
čistě váš problém. Ideální způsob, jak poslat své tělo do hrobu zhuntované,
nikdo jiný (ani žádné zvíře) u toho nemusí trpět. Například Oreo sladkosti
jsou bez živočišných prvků. Nebo i Jägermaister...a je toho víc. Můžete se
vesele ničit dál.
No, každopádně...
Je logické být „extrémistou“, když je to jediný způsob jak zastavit tuhle
zbytečnou a schovávanou Bolest. Ke všemu, když jednou z odměn, které za
to dostanete, je lepší zdraví.
Těch předchozích 100 stran jsem nenapsal proto, abych vám nakecal,
že zvířata jsou pro člověka nezdravá, abych to potom použil jako trik
fanatickýho extrémisty bojujícího za svobodu zvířat.
Jsou to prostě dvě věci, co jdou ruku v ruce – nejdříve trpí zvířata, poté
trpíme my.
Teď už vlastně víte dost na to, abyste si vybral mezi extrémistou, který
je lidský nebo ignoranetm, který je ... ignorující ... a často i velkej frajer, že
zdlábne pořádnej stejk, který ti veganští pakážisti odsuzují kvůli nějakýmu
násilí na zvířatech či co.
135
Rozhodnutí musí udělat každý sám, nikoho nutit nehodlám.
Mocnou větu už jsem řekl.
A chápat její význam – to chceš.
Celkem populární speaker je Gary Yuorofsky. Někdo ho nemusí, pro
jeho ráznost a necenzurovaný slovník, já si ale myslím, že jeho přednáška je
vhodným zakončením této sekce.
Trvá hodinu, přesto je to velice poslouchatelné, čili by to neměla být
hodina nudy. Mluví o všem možným, má zajímavé příběhy, zkrátka...
...podívat se na to, to chceš.
Ideální třeba k obědu, nebo na večer, místo zevlení na PC nebo
sledování splašek v televizi. Navíc, pro pochopení nových věcí je prostě
potřeba tomu dát čas. Nemá moc cenu být nadále povrchní.
Video má titulky.
https://www.youtube.com/watch?v=zMuJ-bDs30M
136
Kam tohle vede?
Jeden moudrý člověk mě jednou naučil pěkné moudro, díky kterému on
třeba přestal plivat žvýkačky na chodník:
„Jak by to tady vypadalo, kdyby to dělal každý?“
Jak by to tady vypadalo, kdyby každý plival žvýkačky na zem?
Jak by to tady vypadalo, kdyby každý na Zemi jedl tak, jak jíme my – lidé
ze západní civilizace?
Jak to tady vlastně vypadá teď, když se tímto způsobem stravuje zatím
spíš jen západní civilizace? Kam tohle vede?
Co je potřeba k tomu, abyste uživili 750 milionů lidí v Evropě, 315
milionů lidí v USA (kteří jí pomalu za dva), 630 milionů lidí v Americe (mimo
USA), 140 milionů lidí v Rusku...Čili pomalu dvě miliardy lidí, kteří jí více či
méně západním stylem.
V současnosti je k tomu potřeba extrémní množství zvířat.
Extrémní množství produktů.
Extrémní množství ignorance.
Za chvíli vám dám k dispozici nějaká čísla, ale před tím zmíním jednu
úvahu. Taková menší vsuvka.
Vezměme si třeba zmiňovanou teorii stárnutí. Volný radikál se dostane
do buňky a poškodí její energetické centrum. Buňka poté umírá.
Nebo rakovinu.
Genetický kód buňky je poškozen. Buňka tak ztratí informaci o tom,
jaká je její funkce v těle – čím má tomuhle organismu pomáhat. Když se to
stane v játrech (což je elektrárna našeho těla), buňka zapomene, že má
tvořit játra a místo toho začne tvořit nádor. Začne hrabat sama na sebe, jede
si svoji vlastní show.
137
Pokud tuhle situaci podporujeme sajrajtama, který jíme (nebo tím, že
nejíme zdravé potraviny), začínají se poškozené buňky množit – nádor roste.
Celé naše tělo funguje jako jedna velká symbióza, jeden dokonalý
organismus – do té doby, než se tam objeví nádor.
Nádoru nejde o to, aby se mělo dobře celé tělo. Jde mu o to, aby se měl
dobře nádor, a tak roste a ničí tak dlouho, než zničí třeba právě elektrárnu
těla a tím to tělo zabije. Zabije to, co ho živilo.
Nechtěl bych být nádor.
Nyní je čas podívat se na toto deseti minutové video s titulkama (jdou
zapnout). Mluví na něm Phillip Wollen a zmiňuje následky, které má západní
způsob výživy. Je to velký člověk a dobrý řečník.
https://www.youtube.com/watch?v=uQCe4qEexjc
Nebude vám moc dávat smysl co píšu dál, jestli jste to video neviděli.
Z videa jste se mohli dozvědět spoustu informací, které nám jaksi
nejsou dostatečně zdůrazňovány v běžném životě. Skutečností totiž je, že
způsob jakým se živí většina lidí ve „vyspělých civilizacích“ je podobný tomu,
jakým způsobem se živí nádor v lidském těle – bezohledně.
Má to podobný výsledek.
Jak říkal Phillip – na to, aby si někdo mohl dát kus hovězího je potřeba
ohromné množství pitné vody, která začíná být nedostatkovým zbožím.
55 000 litrů na kilo masa.
Místo toho, abychom získávali potřebné živiny přímo z rostlin,
filtrujeme je skrze vnitřnosti a tělo zvířat. Je to velice neefektivní snad ve
všech ohledech.
Zato chutné.
Všude kolem nás je ale takový neviditelný trhový prodavač, který jakoby
vyvolává:
138
„Maasooo, maasooo, kuuupte si maaasooo. Skvělé maaasooo, spousta
bílkovin, kupte si maaasooo! Vy jste ještě dneska neměl masoo? To si ho
musíte dát, jinak budete den bez maasaa!“
Dopřáváme si tento „blahobyt“, zatím co jinde na světě nemají co jíst.
Ke v blahu bytí se ale přiblíží ten, kdo přestane jíst maso. Přiblíží tím
k blahu i lidi v jiných částech světa, pro které je jakési blaho, když mohou jíst
cokoliv.
Z oceánu jsou loveny ryby, aby se mohly přidávat do krmiva krávám či
rybám chovným. Na jednu rybu chovnou přijdou tři ryby volně žijící jako
žrádlo.
A jakým způsobem si myslíte, že jsou ryby z oceánu loveny? Na prut?
Bohužel.
Kdo jste viděl doporučené video o rybách, byly tam zmíněny způsoby
lovu ryb – buď se táhne síť po mořském dně a chytá se do ní všechno, nebo
se natáhnou megadlouhé sítě a do nich se chytá taky všechno.
Vy si pak dáte plechovku tuňáka, ale aby toho tuňáka chytli, chytli i
všechno co bylo okolo něj a nechali tam pusté moře. Většinu nepotřebných
zvířat pak prostě vyhodí.
To je logika...
Ale co.
„Ryybyyy, ryybyyy! Kuuupte si ryyybyy! Nezbytné pro zdraví! Plné
Omega 3 mastných kyselin! Udělejte svému zdraví raadoost, kuupte si
ryyybyy...“
„Ty nejíš ani ryby? Si blázen? Musíš jíst ryby...!“
...
„Ani kapra na Vánoce jo?“
Ještěže jsou tu lidi, kteří chápou, že nesmysluplné dementní starověké
tradice nemá smysl udržovat. Doufám, že kapři budou pomalu mizet
z Vánočních talířů, protože tam jsou jen z důvodu tradice a proto, že je
potřeba, aby se na Vánoce pár lidí udusilo.
139
Dámy, které to nechápou, ať začnou chodit se zahalenými kotníky. To je
podobně smysluplná historická tradice. Možná trochu víc smysluplná.
Věci se mění. Musí se měnit.
Slyšel jsem jednoho pastora říct:
Čeho se lidé se bojí nejvíce, je změna. Pokud se ale Země nezmění,
zemře.
Věci se budou měnit. Je na nás, jestli k lepšímu, nebo k horšímu.
Země nezemře, není hloupá.
Možná si myslíte, že v okamžiku, kdyby zvířecí průmysl působil příliš
těžké škody životnímu prostředí, tak by se s tím přestalo, vymyslelo by se
něco nového, nebo prostě něco...
No...
Co na to říct.
Nejradši bych na to neřekl nic, myslím že většině z vás by tak došla
pravda. Nejspíš tu bude ale i skupina lidí, která potřebuje slyšet, že:
Míra, kdy by bylo životní prostředí poškozené mírně je už dávno za
námi a rybolov nebo chov dobytku se nezastavuje. Ba naopak. V západních
civilizacích spotřeba masa sice klesá, ale východ se teprve rozjíždí.
Uvědomte si, že stav, ve kterým jsme zvládla třetina lidí na Zemi za 50
let, ani ne. A že doba, kdy další miliardy lidí v Ásii se budou chtít cítit jako
králové, dopřát si ten luxusní stejk ... je pomalu tady. Kdysi chudá Čína
přestává být chudá. Touha po „životní úrovni“ stoupá.
A tak se tam začnou objevovat šašci se svým marketingem a začnou
lidem vysvětlovat, že k tomu, aby tamní lidé přežili, nutně potřebují stejk.
Dají jím ochutnat, jak výborný tento stejk je a s rostoucím životní úrovní
poroste i poptávka po tomhle luxusním zboží.
Jak ale říkal Phillip – k tomu,abychom uživili celou planetu tímhle
„západním“ způsobem, potřebovali bychom planety dvě.
140
Já jsem už slyšel variantu, že bychom potřebovali planety 4, což mi dává
smysl větší, když se podívám na to, že třetina lidí na planetě je schopna ji
v dalších 50 letech zničit, pokud to takhle půjde dál.
Mimochodem, kdyby všichni jedli podle paleo diety, bylo by potřeba
planet 10.
Mimo to, že se ničí vody rybolovem, ničí se i tím, že tyhle miliony krav
produkují odpad, který někam odtéká. Většinou je ten odpad plný léků,
hormonů, (obzvláště v USA) a podobných sajrajtů.
Jen krávy pak ještě vyprodukují o polovinu více oxidu ulhičitého, než
veškerá doprava.
Jestli v Česku chcete moře, jezte dále maso.
Už vidím tu hromadu tupců, kteří se toho chytnou.
Mimo to, že si tedy ničíme moře, což jsou údajně plíce Země, ničíme i
deštné pralesy, což jsou údajně taky plíce Země. K tomu by to mohl být i
imunitní systém Země – slyšel jsem (nezkoušel jsem), že se z deštných
pralesů dají dovézt byliny i na léčbu nemocí jako je HIV.
Rakovina nebo diabetes, ani nestojí za řeč.
Kdo by ale poslouchal šarlatány, nebo v tomhle případě šamany, že?
Neposlouchejte šarlatány. Zničíte farmaceutický průmysl!
Deštné pralesy mizí a mizí, rychleji a rychleji. Proč?
Protože dřevo, protože ropa a protože se z vypálených ploch dělá
zemědělská půda, na které se potom pěstuje jídlo pro zvířata. Tahle půda je
ale úrodná jen pár let, a tak se poté pálí dál.
Přes 80% veškeré hospodářské půdy je obděláváno pro zvířata.
Jeden by očekával od lidí v Jižní Americe, že budou pralesy bránit, ale
klapky na očích, vládní hovna a dolary jsou zatím ještě mocnější.
Což je vtipný.
141
Lidem se dnes říká, že mají šetřit na stáří. V praxi to nejspíš znamená
šetřit na kyslík.
To bude další vsuvka z cesty, ale...
Jeden by si teď mohl říct, že tady chci překopat celé hospodářství, že
kdyby se přestaly těžit ryby, chovat krávy, prodávat léky, doktoři by v práci
hráli kulečník...že by tenhle systém prostě krachnul.
Což je zajímavá úvaha.
Nicméně, když lidé přestanou jíst maso, začnou jíst něco jiného. Když
přestanete chovat krávy, můžete začít pěstovat jídlo pro lidi. Doktoři asi
nebudou tolik potřeba, to je pravda, ale...přijde mi že pro lidský vývoj jsou
nejpravděpodobnější dvě možnosti.
Ta první je, že bude velká válka, která by náš vývoj zastavila a zabránila
tím možnosti druhé.
Možnost druhá je, že tenhle systém krachne tak jako tak. Američani
mají za sebou dobu, kdy byli policajti světa, možná nejmocnějším národem
na Zemi. Nicméně, tomuhle období se blíží konec, jelikož trošku sešli z cesty
– dluh Američanů roste do takových výšin, že je nemožné ho splatit a tak
ekonomické predikce považují jen za otázku času, než krachne dolar a s tím i
ekonomický systém, který je v současnosti udržován při životě jen díky
tomu, že si USA tiskne dolary – tím ale podrývají (neexistující) hodnotu
peněz. Možná proto chtějí Rusáci zakázat oběh dolaru v jejich zemi, aby ve
své zemi uchovali víru v to, že peníze mají hodnotu, o trochu déle. Možná
proto se v dnešní době děje tolik politických šaškáren.
Je otázka co bude dál.
Ekonomiku tu moc řešit nehodlám, tohle nejsou noviny, ovšem...
I kdyby systém nekrachnul kvůli dolaru, uvědomte si následující – krach
dolaru je proti tomu sranda:
Před sto nebo více lety začali stroje nahrazovat koně. Nyní jsme v době,
kdy jsou stroje natolik vychytané, že pomalu začínají nahrazovat lidi.
Nejjednodušším příkladem jsou samoobslužné pokladny v obchodech.
142
Existují auta, která přejela celou Kalifornii bez nutnosti zásahu řidiče.
Roboti, kteří se jsou schopni učit na základě toho, že vás vidí něco dělat,
roboti, kteří jsou schopni zastat funkci barmana, objevují se restaurace, kde
mimo kuchyň není lidská obsluha, atd...
Roboti budou pro zaměstnavatele čím dál dostupnější a výhodnější,
protože místo práce nebudou dělat voloviny, nebudou unavení a budou
schopní nahradit člověka v obrovském množství aktivit.
Zatím je to pořád trochu scifi, ale kdo si myslí, že to technologie
nedokáže, ať si vezme svého walkmana nebo discmana a jde na procházku,
popřemýšlet o tom. Nárůst technologické úrovně je podobný nárůstu
chronických nemocí.
Takže nejen doktoři že nebudou mít do čeho říznout, že nebudou mít
práci, ale většina lidí nebude mít práci. Tenhle systém nebude mít dál smysl,
až bude 60% lidí nezaměstnaná...
A nemyslím si, že to potrvá nějak dlouho.
Čili ano, svým způsobem se snažím inspirovat k takovému přemýšlení,
že bude potřeba překopat celý systém.
Věřím, že jsme technologicky schopni toho, abychom si pěstovali jídlo,
zajistili bydlení, zajistili hojnost ve všem potřebném a to vše bez peněz. Jsem
inspirovaný The Venus Projectem. Je to ale ještě daleká cesta, na kterou se
spousta lidí nepřeje vydat – především těch, co mají moc.
No, pořád je tu ale ještě ta první možnost.
Myslím si, že svět doopravdy skončil v roce 2012.
Nebo spíš, že se v tom roce narodil svět nový a ten teď dospívá. Ba
dokonce, možná se jich narodilo i víc a je na nás, který si vybereme.
Každopádně, to, že tenhle starý systém skončí je nezbytné k tomu, abychom
mohli žít šťastnější životy. Nebude to krásné, nemuset chodit každý den do
práce, jako otrok?
To by ale bylo na jinou knihu. Zatím přemýšlejte, co je potřeba udělat
pro to, abyste mohli žít šťastný život, ideálně v hojnosti, aniž byste museli do
143
práce. Peníze nejsou řešení – nebude práce, kterou byste si je mohli
vydělávat. Násilí a anarchie taky ne, to je jen slepá ulička.
Těm z vás, kteří ještě chodíte do školy, bych chtěl vzkázat, ať se na
tenhle výukový systém Marie Terezie a Jana Ámose Komenského díváte
s nadsázkou. Ba dokonce, pokud tohle náhodou čte někdo, kdo je teď ve
škole, tady jsem vám nachystal sudoku. Lámat si nad tím hlavu je
pravděpodobně užitečnější, než dávat pozor.
Bez „kvalitního vzdělání“ si sice pak hůř najdete dobré
zaměstnání...budou vám říkat ti starší, ale...no...prostě...no...
Tady je to sudoku:
Čili uvědomit si, že změny prostě přijdou ve vícero oblastech života je
celkem nezbytné. Pokud se přestane dávat tahle neefektivní energie tomu,
aby se průmyslově chovala zvířata, která dělají lidi nemocnými (což je možná
hlavní příčina amerického dluhu), trpí nehorázným způsobem, jsou
144
důvodem toho, že se nám každým okamžikem ničí planeta...tak jsme o krok
blíže tomu, že nadcházející změny budou pozitivní.
Spousta lidí to ale nepochopí, a tak budou na Vánoce dál jíst kapra,
budou si k tomu pouštět koledy z gramofonu a kotníky u toho budou mít
zahalené.
A k tomu budou sledovat veřejná média, která jim budou vykládat
úplný hovadiny a bránit jím tak, aby se dostali z hoven. To by ale taky bylo
na jinou knihu. Každopádně...
Změnit se, to chcete.
Budete muset.
Jednou z posledních myšlenek, co bych zde rád zmínil je taková
zajímavá filosofie:
Bavili jsme se o tom, jak volné radikály ničí buňky. O tom, jak rakovina
ničí naše tělo a o tom, jak člověk ničí Zemi. Všechno je to to samé, jen
pokaždé ve větším měřítku.
Člověk se tedy
Tímto způsobem chová
Jako rakovina Země.
Jestli rakovina na Zemi vyhraje, Země zemře. A pokud se věci nezmění,
rakovina vyhraje. Zatím se šíří dál a dál.
Možná proto se na zemi rodí děti, jako je tento chlapec, který pak
dospělý musí zpátky naučit to, co nám společnost svými bilboardy vymyla
z hlavy a nastrkala tam místo toho hov..adiny.
(krátké 2 minutové video s titulkama):
http://old.stream.cz/video/817968-dojemne-maly-chlapec-nechce-jistchobotnici
Ať žije jednoduchá logika.
145
No...každopádně...
Je na každým z nás, jestli se rozhodne, že bude hrát za rakovinu. To je
to, o čem jsem mluvil v začátcích této knihy – buďto se vidíte jako součást
všeho nebo se vidíte jako někoho, kdo je nadřazený všemu. Jestli se vidíte
nadřazeného všemu, nejste nic jiného, než velká chodící rakovina.
A potom jsou dvě možnosti.
Buďto zemřete vy, nebo zemře Země.
A jako anti-oxidanty chrání buňku a imunitní buňky chrání naše tělo, tak
i něco nebo někdo musí chránit Zemi.
Jsou to třeba dosud nezkažené děti. Nebo jiní lidé, kteří nemají v hlavě
hnědo. Tihle lidé jsou svým způsobem anti-oxidanty Země.
Člověk který jí maso, přímo či nepřímo zabíjí, působí utrpení, nebo Zemi
nějak jinak škodí – je volný radikál. Nádor.
Svinstvo je to, že se děti většinou stávají nádoru dříve, než přestanou
brát informace přicházející do jehich hlav jako nutnou pravdu.
Začneme hrát za nádor, protože nás to rodiče a společnost naučí.
Současná společnost je ten největší nádor a vzhledem k tomu, že je tenhle
nádor všude okolo nás, udržujeme se ve vzájemné představě toto, že se
chováme správně. Pokud se k nám pak nedostane zpráva, která nás má
informovat o tom, že děláme něco špatně, případně pokud ji ignorujeme,
musí se nás Země zbavit. Musí svým způsobem zabít vlastní dítě.
Výhodou pro lidi, kteří hrají za volné radikály je to, že proti nim stojí
nejprve anti-oxidanti lidé. Ti mají tolik lidskosti, že si nepřejí smrt zvířat,
natož pak lidí. Tito lidé svým životem inspirují ostatní a dávají jim tak šanci,
aby se i oni přeměnili v anti-oxidant. To je velice výhodné pro cekové blaho
tohodle obřího organismu.
Kdo ale neposlouchá rady lidí, měl by začít poslouchat zákony přírody,
které jsou již méně shovívavé.
146
Všechno do sebe tak zapadá – když se na Zemi chováš jako rakovina,
tak ... kdo jinému jámu ... onemocníš rakovinou.
A i to je ještě od Země shovívavost, jelikož vás rakovinou varuje – děláš
něco špatně, škodíš. Přestaň nebo zemřeš.
Taky vám mohla hodit orla.
Horší je to, když někdo onemocní třeba rakovinou kůže. Tady je
potřeba si uvědomit, že kdyby se lidstvo nechovalo jako rakovina – nedělalo
ozónové díry – neonemocňovali by jednotliví lidé rakovinou kůže. Mimo to
jsme si už i vysvětlovali, že živá strava má protirakovinné účinky, což bude
pravděpodobně snižovat šanci i na vznik rakoviny kůže.
Lidé, kteří se chovají jako nádor pak mají i nižší plodnost. Šance na
rozšíření nádoru se tak zmenšuje. Jak dokonalé.
Když tak skládám vše, co jsme dosud probrali, připadá mi to fascinující.
Jakmile člověku tohle dojde, musí to vidět taky – všude okolo nás jsou
signály – to nedělej, takhle by to nešlo, jestli v tom budeš pokračovat, budeš
muset umřít.
Společnost tyhle signály ale schovává, učí nás je nehledat a když už je
objevíme, jsme naučeni vzít si prášek, který je zase pěkně schová zpátky.
Od průmyslové revoluce začalo růst tempo, kterým ničíme Zemi a
stejně tak začalo růst tempo, jakým onemocňujeme a umíráme na chronické
nemoci. Vidím to jako určitou formu varování.
Jestli to nezafunguje, řekl bych, že Japonsko spláchne tsunami, tornáda
nahážou Američany do moře, v Rusku začne být taková zima, že je tam ani
vodka nezachrání a o zbytek světa se postarají sopky.
Já jen budu sedět a říkat – no není to fascinující? Mysleli jsme si, že
nám Země patří, tady ale vidíme, že my patříme jí.
Poté pode mnou vybouchne země a odpálí mě do nebe. Spoustu lidí
však bude lávou do pekla spláchnuto, kde už se bude ďábel smát. Vyhrál.
Napište to do bible, za 2000 let tomu bude někdo věřit.
147
Příroda
Ke škodě nás všech je dnešní vztah s přírodou velice minimalizován.
Kdo se narodí ve velkém městě, tak zná jen civilizaci a pokud je to civilizace,
která se chová jako rakovina, nebýt součástí toho nádoru je velice obtížné.
V Česku je to ještě relativně dobrý, sice jíme jako dobytci, ale krajinu
máme krásnou. Vemzměte si třeba člověka z Istambulu nebo nějakého
čínského města. Lidé jsou tam často velice chudí, a tak za svůj život poznají
třeba jen pár čtvrtí z nekonečné hromady betonu.
Tím chci říct – važte si přírody. Mnohokrát jsem nabádal, že byste měli
jet na výlet, na procházku nebo něco takového. Mělo to tuhle hloubku. Když
totiž žijete jen mezi betonem, nepochopíte, jak geniální systém příroda je.
Nepochopíte ani, jak „geniální“ systém ten betonový svět je.
Bude vašim jediným dogmatem, které nelze porovnat s něčím jiným.
Betonový svět se ale hroutí – jde do dluhů, vymýšlí roboty – což je
dobře, protože robota sice byla zrušena, nicméně jaký je rozdíl v tom, jestli
do práce musíte protože to řekne váš pán, nebo protože to řekne vaše
finanční situace? Tak jako tak jste otrokem. Současný otrokář jen není přímo
vidět. Roboti tak mohou být ti, kteří nás doopravdy osvobodí z roboty –
pokud donové svolí.
Jisté je to, že v téhle fázi lidstvo ještě nebylo, nedá se tedy očekávat, že
řešením situace bude něco, co už známe.
Možná i tohle hroucení je jen obraný mechanismus Země. Betonový
svět nás totiž učí hodnotám, které vedou k její destrukci. Buďto tedy
nepřežije Betonový svět (tak jak ho teď známe), nebo nepřežije Země.
Kdybyste byli Země, co byste si vybrali?
Když jsme byli mladí, s kámošema se nám vždycky líbila nějaká holka,
ale pak se vedle ní objevil nějakej obrovskej svalnatej řízek, tak jsme si jen
řekli:
„No nic...je větší.“ a šli jsme dál.
148
Asi proto mám respekt ze Země. Je větší. Jsem srab. Jsem málo chlap.
Mám málo testosteronu, protože nejím maso.
(Což je mimochodem taky blbost a přesně naopak. Vegani mají více
testosteronu. A méně rakoviny. Jakoby něco říkalo – nejez maso.)
Země je mocná a přitom tak vlídná.
Kdo ale není vlídný jsou lidi, díky jejichž rozhodnutím trpí a umírají
ostatní lidi. A to je v podstatě hlavní důvod, proč píšu tuhle knihu.
Když si totiž shrneme, tak:
Věda ví, co je pro člověka aktuálně to nejzdravější – rostlinná strava –
jíst život. Nejčastější zabijáci (a mnoho menších problémů) mizí ze scény,
když se vyvarujete tomu, co vás nejspíš naučili jíst za mlada - živočišným
produktům a zprocesovaným potravinám.
Tyhle informace se ale nedostanou k většině lidí, protože „by to bylo
moc radikální, nemůžeme po lidech chtít aby přestali jíst maso.“
Informace jsou zakódovány (vyvarujte se trans mastným kyselinám a
nasyceným tukům)
Informace jsou manipulovány – na obalech mléka není kráva ležící na
betonu, je na zelených lukách, ale nikdo ji zrovna neznásilňuje dlouhou tyčí,
stejně tak jako na krabici nenajdeme obrázek popraveného telete s nápisem
– umírám rádo, abych nepilo vaše mléko.
Mnoho konkrétních informací je přímo lživých, či zavádějících – nejíst
ryby je víc na škodu než k užitku, tolik té rtuti tam zase není. Trans MK jsou
sice velice nezdravé, přesto si jich pár gramů denně dát můžete. Jinak byste
totiž nemohli jíst nic, co se vám snažíme prodat a mohlo by vám dojít, že se
vám od narození snažíme nastrkat do hlavy hovna. (Ještě že máme tu
svobodu projevu).
Ví se, jaké má tahle komerční dieta následky jak pro Zemi, tak na lidské
zdraví. Přesto žádné oficiální cesty nepodporují zdravou dietu a místo toho
jen na řeší kraviny typu – měli bychom si zvednout plat. Všechnu důležitou
práci nakonec dělají běžní lidé, kteří se rozhodli, že už to tak dál nejde
nechat.
A tak přestali být běžnými.
Stali se z nich extrémisté.
149
Tohle je buď dokonalá shoda okolností, nebo dokonalý systém.
A z toho vzniká dokonalá otázka – kdo má tohle zapotřebí?
Proti lidem, co mají tohle na zodpovědnost (nebo proti té náhodě,
která to zařídila), byl Hitler vlastně andílek. Umřelo kvůli němu jen 60
miliónů lidí. Alespoň to ale dal všem najevo – jdu tě zabít.
To co tady máme teď, to je jiná liga.
Milióny lidí umírají každý rok, zbytečně, protože je společnost od mala
vede k tomu, aby se chovali jako rakovina. Oni si to neuvědomí. Informace,
že to dělají, je před nimi schovávána. Dokonce je jim vykládáno, že dělat
opak je špatné, či nebezpečné...
A navrhované řešení problémů?
„Tady máte předpis, pojišťovna to hradí.“
„Je něco, co bych neměl dělat pane doktore?“
„No...trošku míň stresu by nebylo na škodu, ale jinak jen do konce
života berte tyhle prášky...“
„Do konce života pane doktore?“
„Do konce života.“
„To je teda pěkně na hovno, pane doktore.“
„Nojo, ale nedá se nic dělat."
Jsou doktoři zlí? Nejsou.
Nejsou totiž vycvičeni k tomu, aby znali jiné řešení. Bohužel, tím se
mnohdy stávají zbytečnými, nebo i škodlivými (udržují nás v příčině
problému). O tom jsem už ale taky mluvil.
Jediné co se dá dělat, je přestat tohle podporovat – pořád ještě funguje
princip tržní ekonomiky – když firmám nepotečou peníze, začnou dělat
něco, z čeho jim peníze potečou a třeba to bude i všeobecně prospěšné.
Pro potravinářský průmysl by byla výhodná koalice s farmaceutickým
průmyslem. Jsou to vlastně skvělí parťáci. Do toho se dá zapojit průmysl,
který těží z ničení životního prostředí, protože i třeba jen špatné ovzduší,
150
kterého je všude plno, má negativní vliv na naše zdraví. K tomu se do gangu
přidal i školící systém a je vyhráno.
Je ale možný, že by nějaká podobná úmluva existovala?
Nevím, zkuste se jich zeptat.
Jestli ale se to takhle sesmolilo náhodou, tak to teda...je vlastně docela
vtipný. Až se mi z toho pohnul koutek.
Jestli to nebyla náhoda, tak to je docela mistrovské dílo, to musím
uznat. Respekt. Každopádně to má někdo na svědomí a:
V Římě by je ukřižovali, ve středověku pověsili, kovbojové by je
odpráskli....my je ignorujeme.
Na toto video se doporučuji se podívat. Pro některé, bohužel, k tomu
potřebujete účet na Facebooku. Doktor Hnízdil, tam ve třech minutách
velice výstižně shrnuje současnou situaci.
https://www.facebook.com/video.php?v=705178252899183&set=vb.4
32540700162941&type=2&theater
Už jsem vám dal dost informací na to, abyste si udělali názor. Věřím
tomu, že spousta z vás inklinuje k tomu, že to pochopí. Tato kniha pro to
mohla být málo, mohli jste to přečíst rychle, nevidět videa, nerozumět
jim...a to může způsobit jen slušný maglajz v hlavě. Bude to chtít čas, možná
víc zdrojů informací. Buďte zdravě kritičtí, to je vhodné.
Samozřejmě tady bude skupina lidí, kteří na truc vymyslí nějakou prepaleo diteu nebo něco podobnýho. Přijdou s tím, že archeologové objevili
pozůstatky nesmírně vyspělé starověké civilizace, že vědci potvrzují, že se
tihle lidé dožívali sto padesáti let, že měli super-schopnosti, že je to tím, že
jedli maso pět krát denně, díky čemuž pak měli i o 30% nižší riziko vzniku
rakoviny, a proto by bylo vhodné, abychom to tak dělali taky.
No...
Doufám, že k tomu nezapomenou dodat, že se při téhle dietě musí
vypít denně flaška Jägermaister
151
Závěr
Závěr si udělejte sami.
Já přihodím jen závěrečná slova.
Říká se, že jediné, co je potřeba k tomu, aby „zlí“ vyhráli bitvu, je to,
aby byli „dobří“ zticha a nedělali nic.
To co se v dnešní době děje okolo nás, rozhodně není „dobrý“.
Tím že budeme remcat, podobně jako já remcám touhle knihou, začne
se probouzet snad čím dál více lidí.
Veřejnost se dozví, že nejzdravější dieta na Zemi – pro nás a pro Zemi,
kterou jsme aktuálně schopni zvládnout, je dieta rostlinná.
Dozví se u toho i to, že Země je něco vzácného a nezaručeného.
Jsme ve vývoji.
Při něm je každý z nás buď součástí všeho, nebo rakovina.
Pocházíme z boží dílny. Víra vám může dát obrovskou sílu. Jděte tedy
do kostela – do toho, co máte v sobě. Ideálně někde v přírodě. Pánove
s čepičkama co mluví v pěkných barácích vás budou jen zdržovat a kazí tak
slovu „víra“ jeho image, dojem a pocit, který z tohoto slova máme.
Pak už jen nezapomeňte na to, být šťastní.
Loma Linda je prostě město extrémistů. Spousta lidí zde žije podle
principu – udělej někoho šťastným a to udělá šťastným tebe. Dej a bude ti
dáno.
Já jsem Čech. Nejsem zvyklý dávat, sám mám málo. Nejdřív mi dej a pak
dám já, až budu mít z čeho – tak by vypadal můj český program.
Zde je ale běžné dávat a přitom sám dost nemít. Je to nakažlivé. Lidé, se
kterými zde žiju, velice často dělají ostatním radost všemožnými
drobnostmi. Dělají lidi šťastnými a to je dělá šťastné.
Potom jdete po městě, kde chodí davy lidí, z nichž každý se chosvá jako
tenhle týpek s tamburínou:
https://www.youtube.com/watch?v=EddjOiFcp9Y
No nic, začínám docela kecat, tak končím.
152
Zdroje
Kam jít dál za informacemi?
Osobně jsem na facebooku ve Veganské komunitě, která řeší spíš
etickou stránku věci a RAW food komunitě, která řeší spíš jídlo a zdraví.
Oboje jsou přínosné.
Co se knih týče, můžu doporučit knihy od Brendy Davis. Na konferenci,
kde jsem se s ní setkal dala ve svých 55 letech 50 kliků. Život jí nechybí.
Souhlasím s tím, co učí.
Její knihy jsem ale na internetu nenašel přeložené do Češtiny, pouze
knihu o tom, jak se stát vegetariánem, což – jelikož vegetariáni nejí
z živočišných produktů jen maso – je sice pěkný krok, ale je to jak zůstat
uprostřed žebříku.
Pokud si chcete přečíst o jídle a zdraví skrze příběhy, můžu doporučit
knihy Hanse Diehla a Aileen Ludingtonové, třeba knihu Umění žít zdravě.
Dočtete se o mnoha nemocích, nefunkčních životech a o tom, jak se to dá
řešit skrze stravu.
A potom je samozřejmě milion jiných autorů, od kterých se dá učit.
Dále, pokud navštívíte stránky, které jsem uváděl na začátku,
zacitzivot.weebly.com
Můžete si tam projít veškeré odkazy, které jsem uvedl v průběhu knihy
plus mnoho dalších.
153

Podobné dokumenty

50 Akrotomofilie Fetišismus na amputace. Je třeba dodat

50 Akrotomofilie Fetišismus na amputace. Je třeba dodat oxidem uhličitým. 18 Pyropubismus Velmi vzácná praktika, kterou naprostá většina žen odmítá. Probíhá tak, že muž těsně před svým vyvrcholením vytáhne penis z pochvy a zapalovačem zažehne partnerčin...

Více

Měření makroskopických magnetických veličin pomocí Magnetometrů

Měření makroskopických magnetických veličin pomocí Magnetometrů Pro konstrukci magnetometru stačí znát průběh magnetostrikce materiálu v magnetickém poli.

Více

DRUHÁ MYŠ BERE SÝR

DRUHÁ MYŠ BERE SÝR medvědí tlapa, logo resortu. Netuctové, vždy své, pozornost přitahující, ponoukající v obsahu hledat a přemýšlet o něm. Daný styl mi nemusí osobně sednout a nemusím se do něj zamilovat, pokaždé ale...

Více

měsíčník pro trvale udržitelný život - Info

měsíčník pro trvale udržitelný život - Info středová zrna z palic, které je mají srovnané do pěkných řad. Čím více řad, tím lépe. „A co ty, NEGRITO?“ – oslovuje červenočernou kukuřici, která se rdí v pozadí. „Tobě bude stačit ten kousek naho...

Více

Ekologická konference 2009

Ekologická konference 2009 Léto je čas zrání, zklidnění a tepla. Začíná v době letního slunovratu (21.6.), kdy máme nejdelší den v roce a také nejvíce světla. Tmy, která byla do tohoto dne na ústupu, začíná opět přibývat. V ...

Více

Brožura soutěže - Tanja Classical Music Agency

Brožura soutěže - Tanja Classical Music Agency Milí kandidáti, vážení rodiče a pedagogové, vážení návštěvníci, dovolte nám, abychom vás srdečně přivítali na již III. ročníku Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky. Jsme šťastni, že se ...

Více