Stáhnout DIVE TIME č. 2 v PDF

BM: Jaké je dnes struktura výcviku
MŠ: Náš výcvik dnes probíhá ve třech
výcvikových stupních:
I.
Základní seznámení s
freedivingem bez speciálního vybavení
II. Zvládnutí vybavení pro freediving,
techniky dýchání, ovlivňování
fysiologie.
Absolventi zpravidla dokážou
vydržet pod vodou 3-5 minut a
dokážou se zanořit do hloubky
25 30 metrů
III. Nadstavba s cílem prohloubení
fysiologického přizpůsobení
II. stupeň je nejžádanější a máme v něm
největší počet zájemců.
Kromě těchto tří výcvikových stupňů vyučujeme ještě
specializace:
-
Když jsem si po příjezdu na výstavu DEMA Show
2009 do Orlanda prohlížel katalog vystavovatelů
zaujala mne firma Freediving Instructors International.
Čtu dál a vidím Martin Stepanek ... Okamžitě jsem se
rozhodl, že půjdu držitele několika světových rekordů v
potápění na nádech vyzpovídat.
Niki Roderic, Martinova asistentka a přítelkyně v jedné
osobě, našla v jeho nabitém programu půlhodinku v
následujícím dni a tak jsme si mohli na chvíli v klidu
sednout a povykládat si.
Buddy magazin: Kdy a proč ses rozhodl založit
vlastní výcvikovou agenturu?
Martin Štěpánek: Učím freediving (dnes se freedivigem
rozumí potápění na nádech nad rámec jednoduchých
rekreačních ponorů se zadrženým dechem) již deset let
a za tu dobu mýma rukama prošlo 2500 studentů.
Zpočátku jsem to bral jenom jako prostředek k
přivýdělku na zajištění závodního potápění.
Zájem o freediving se neustále zvětšuje. Při
počátečních, více méně za chodu vznikajících kurzů,
jsme začali postupně vytvářet metodiku. S rostoucím
počtem potápěčů, kteří se snažili o dlouhé a hluboké
ponory bez řádné přípravy a výcviku však začal také
růst počet nehod při tomto druhu potápění. Vznikala tak
nedůvěra k tomuto sportu a hrozilo i reálné nebezpečí
jeho omezování. Na některých místech dokonce
provozovatelé resortů začali zakazovat náročnější
nádechové potápění. Tak jako kdysi u přístrojového
potápění byla zřejmá jediná možná cesta.
Standardizovaný výcvik zakončený certifikací, kterou
se může freediver prokázat v potápěčských centrech
nebo na lodích. Proto jsme v roce 2008 založili
mezinárodní výcvikovou certifikační agenturu
Freediving Instructors Intermational, se sídlem na
Floridě v USA. Pozitivní ohlas na certifikáty ze strany
provozovatelů potápěčských resortů a lodí potvrdil
správnost tohoto řešení.
potápění se skútrem
potápění s delfíny
potápění se žraloky
noční potápění
používání monoploutve
a další
BM: Jaké máš další plány ve svém potápění ve spojení
s výcvikovou agenturou?
MŠ: Je pravda, že práce kolem výcvikového systému
ovlivnila moji letošní sezonu a od jarního světového
rekordu jsem již nezávodil. Rozběh mezinárodní
výcvikové a certifikační agentury není až tak úplně
jednoduchou záležitostí. Chci se svým týmem
spolupracovníků agenturu dostat na takovou úroveň,
aby její mezinárodní uznání pomohlo k přijetí
freedivingu jako normální potápěčské discipliny a aby
náš výcvik přispěl i k eliminaci nehod při nádechovém
potápění, které by poškozovaly jeho pověst. Proto jsem
závodění na chvíli musel vypustit. Dnes už mám šest
spolupracovníků, instruktorů a organizátorů, tak věřím,
že se k závodění zase dostanu. Konec konců rekordy
jsou ta nejlepší reklama.
BM: Co ti kromě financí přináší práce s lidmi a výcvik?
MŠ: Velkou odměnou pro mne je, když vidím
překvapení a úžas a nadšení svých studentů, když
najednou zjistí, že dokázali něco, o čem vůbec ani
nesnili.
BM: Jaká je věková struktura zájemců o tento druh
výcviku
MŠ: Věková struktura studentů je od mladších 16 let+
až po starší kategorie. Nejstaršímu absolventovi bylo
60 let a dodnes se v 70 letech potápí na nádech do 70
m. Dá se říct, že vyšší věk je v tomto případě spíš
výhodou, vzhledem k zpomalování fyziologických
procesů v organizmu.
BM: Co bys na závěr vzkázal čtenářům Buddy
magazínu?
MŠ: Doporučuji všem vyzkoušet si freediving pod
vedením zkušeného instruktora. Ale pozor, může se z toho
stát závislost. Někteří lidé začnou měnit svůj jídelníček,
plánování dovolených.......
Nezapomeň se přijít podívat na předváděčku v bazénu, bude
ji moderovat Bob Croft, světový rekordman ve freedivingu v
letech 1968 a 1969, rozloučil se Martin a věnoval se dalším
zájemcům o nádechové potápění.
Úspěchy Martina Štěpánka v roce 2009:
Květen 2009, Egypt - Sharm El Sheike Světový
rekord disciplíně Konstatní váha
s
ploutvemi. Dosažená hloubka 122 m
Květen 2009, Egypt - Sharm El Sheike - Světový
rekord v disciplíně Free immersion.
Dosažená hloubka - 110 m
Držitel mnoha národních rekordů v
hloubkových disciplínách.
Za rok 2009 se poprvé na ocenění 2009 ICARE
Trophy objevilo ještě další české jméno.
Český závodník Martin Petrisko z Karlových
Martin Štěpánek, rodák z Náchoda, držitel
mnoha světových rekordů v potápění na
nádech, získal prestižní ocenění 2009 ICARE
Trophy v kategorii „Nejlepší Freediver roku
2009“.
Jedná se o cenu udělovanou každoročně
mezinárodní pobočkou ICARE (International
Center of Apnea Recognition and Education)
freedivingové asociace AIDA.
Martin Štěpánek získal toto uznávané
ocenění už poněkolikáté a i letos to bylo na
základě jeho vynikajících výsledků, kdy v
minulém roce vytvořil dva světové rekordy.
Varů získal 3. místo v kategorii objev roku
„Best male revelation 2009“.
Úspěchy Martina Petriska v roce 2009:
Červen 2009, ČR - Praha celkové 1. místo a 2
národní rekordy na Mistrovství ČR:
1. místo
Petrisko Martin
Dynamická apnoe bez ploutví
166m
(NR)
1. místo
Petrisko Martin
Statická apnoe
6 : 3 8 m i n .
1. místo
Petrisko Martin
Dynamická apnoe s ploutví
207m
(NR)
Srpen 2009, Dánsko - Aarhus
2. místo na
Mistrovství světa v bazénových disciplínách v
dynamické apnoi bez ploutví. Uplavaná
vzdálenost 182 m, národní rekord.
Výsledky ženy konstantní váha s ploutvemi /CWT/:
1. místo Natalia Molchanova
97 m
2. místo Sara Cambell
92 m
3. místo Jarmila Slovenčíková
74 m
RUS
BGP
CZ
Výsledky muži - konstantní váha s ploutvemi /CWT/:
1. místo Herbert Nitsch
114 m
2. místo Alexey Molchanov
111 m
3. místo William Trubridge
110 m
3. místo Carlos Coste
110 m
AUT
RUS
NZL
VEN
10. místo Jan Honysch
85 metrů
Výsledky ženy konstantní váha bez ploutví /CNF/:
1. místo Natalia Molchanova
62 m
2. místo Niki Roderick
55 m
3. místo Jana Strain
54 m
CZ
RUS
NZL
CAN
Výsledky muži - konstantní váha bez ploutví/CNF/:
1. místo William Trubridge
90 m
2. místo Wiliam Winram
86 m
3. místo Guilliaume Nery
78 m
16. místo Jan Honysch
55 m
NZL
CAN
FRA
CZ
Jarmila k tomu říká „ Bylo opravdu těžké odhadnout
soupeřky a nahlásit si hloubku, která mi zajistí medailové
místo. Ale kvůli nepodařené disciplíně CNF jsem již byla
konzervativní a nahlásila hloubku 74 metrů, kde jsem si
byla sama sebou jistá a tím také daleko klidnější před
startem samotným. Moje radost ze třetího místo v
disciplíně konstantní váha s ploutvemi je opravdu velká. “
Jan Honysch byl prvním, kdo v březnu letošního roku
překonal v ČR na závodech hranici 200 metrů v bazénové
disciplíně dynamická apnoe s ploutvemi. Na
Bahamských ostrovech získal 10. místo v disciplíně CWT
(konstantní váha s ploutvemi) a 16. místo v disciplíně
CNF (konstantní váha bez ploutví).
Na letošním Mistrovství světa jednotlivců nechyběl ze
světové špičky skoro nikdo. Čeští atleti ale opět
potvrdili, že freediving nemusí být jen výsadou států u
moře, a že se daří i závodníkům, kteří nemají tak častou
možnost trénovat v moři.
Unikátní úlovek vylovil když s
kolegy z Liberce využili
možnosti potápění v jednom z
tatranských ples, což je jinak
zakázáno. Liberecko - jičínský
tým se zúčastnil akce Čistá voda,
kdy skupina 22 potápěčů čistí
plesa. K samotnému ponoru
uvádí: „Myslel jsem si, že voda
bude čistší, pleso se ale kvůli
rašelině okamžitě zakaluje, což
je trošku nezvyklé. Potápěli jsme
se hodinu a půl, voda měla 4
stupně, rozloha plesa je zhruba 3
hektary, maximální hloubka 26
metrů. Celkem naše skupina
vyzdvihla 37 kilogramů odpadu.
V 16 metrech jsem pak objevil
něco, co mi připomínalo láhev.
Když jsem ji chtěl vytáhnout,
nahmatal jsem plát a zuby. Šlo o
desetikilogramovou pilu na led
dlouhou 2,2 metru, která pod
vodou vážila dvakrát tolik.
Nakonec mi pomohl Milan
Ledvina, nález jsme vytáhli
pomocí dekompresní bójky na
hladinu a po dobu ponoru ho
tahali za sebou.“
Profesionální potápěč Ladislav Štěrba z
Jičína objevil při čištění Štrbského plesa
ve slovenských Tatrách pilu na led, jejíž
stáří se odhaduje na více jak sto
let.Vzácný nález dopravil do Jičína, kde
bude po zakonzervování uložen v
potápěčském
Organizátoři akce prý věděli o
tom, že pila je v plese uvězněna,
ale nevěřili, že ji někdo objeví. Vydali povolení
na převoz do České republiky a nálezce nyní
zvažuje, co dál. Původně chtěl pilu na led
zakonzervovat a poslat zpět na Slovensko,
odkud mu ale vzkázali, že si nález může
ponechat.
Tímto bych rád poděkoval sponzorovi akce
Snakesub s.r.o „Liberec-Mladá Boleslav-Jičín .
TZ: HDS Česká republika, Foto: Michaela Sládková a archiv
Přehlídka se uskuteční dne 17. dubna
2010 od 14,00 hod ve velkém sále
Společenského domu v Neratovicích
na Náměstí republiky.
Každý vystavovatel bude mít k
dispozici dostatečný prostor k
instalaci svých exponátů; HDS CZ
kromě organizování celé akce, zajistí
výrobu popisných identifikačních
štítků pro jednotlivé přilby, ochranu
prostory sálu bezpečnostní agenturou
a účast tiskových a televizních
médií.
Přehlídka bude otevřena do
večerních hodin pro širokou
potápěčskou i nepotápěčskou
veřejnost. Poté si majitelé zase své
„miláčky“ odvezou domů.
Podle souhlasu vystavovatelů
bychom rádi fotograficky
zdokumentovali veškeré přilby, které
zde budou, přičemž zachováme
anonymitu majitelů a z pořízených
snímků chceme sestavit katalog,
který bude k dispozici prioritně všem
vystavovatelům a členům HDS CZ a
následně na přání i případným
dalším zájemcům.
Touto přehlídkou bychom tak získali
do povědomí velmi zajímavý úsek
historie (a vlastně i současnosti)
potápění na území Česka i
Slovenska.
Vyzýváme proto všechny majitele či
uživatele jakýchkoliv potápěčských
přileb na území ČR a SR k účasti na
výše popsané akci a prosíme je, aby v
případě svého zájmu o účast
kontaktovali našeho koordinátora
akce Oldu Lukše na adrese
[email protected], kde si dojednají
další podrobnosti.
Věříme v rozšíření Vaší účasti a
současně se těšíme na setkání s Vámi
u příležitosti tohoto nepochybně
„potápěčského svátku“!
Na vlnách s dětmi……
„ Budíček!!!! Vstávat a nástup na rozcvičku!!!“
Jak jsem očekával, reakce na tuto věty byly
buď žádné nebo velice negativní a žadné z
dětiček se nehodlalo vyhrabat ze svého pelíšku.
Tak tudy cesta asi nevede. Naštěstí mám už
předem vymyšlený záložní plán:
„ Družstvo žraloků napravo, družstvo Čelistí
nalevo. Začínají první disciplíny v soutěži o
pirátský poklad!“ Během 5ti vteřin stála obě
družstva připravena bojovat do posledního
dechu…
Musím se přiznat, že ačkoliv už jsem
odjel desítky potápěčských safari v Rudém
moři, tak podobnou posádku jsme měli poprvé.
Nápad zorganizovat letní rodinné safari nejen
pro potápěče ale i jejich rodiny jsem měl v
hlavě už dávno, ale až v srpnu 2009 jsme s
partou našich známých tuhle akci dali konečně
dohromady.
Samozřejmě hned vyvstalo několik základních
otázek:
nebude v létě v Egyptě moc teplo??
- nebudou se děti celý týden na moři
nudit??
- jaký doplňkový program pro ně
vymyslíme??
- jak zabezpečit co největší bezpečnost
dětí během plavby?? Atd.
Vzhledem ke zkušenostem nás i některých z
rodičů, účastnících se plavby, s pořádáním
letních táborů a dalších akcí pro děti se nám
nakonec podařilo nachystat super akci, kterou
jsme si užili nejen my, děti s jejich rodiči, ale
dokonce i naše egyptská posádka…
Na první rodinné safari jsme vypluli druhý
srpnový týden na naší lodi Star Jet z egyptské
Hurghády ve složení:
průvodci Pavel a Petra
9dětí ve věku 5-14let + jedna slečna která se
neváhala zapojit a podpořit jeden z teamů
11 potápějících i nepotápějících se rodičů a 4
náhodní potápníci, kteří se k této akci přidali.
První otázka, které jsem se osobně nejvíc
obával, tj. zda nebude v Egyptě v srpnu na děti
moc teplo se samozrejmě zodpověděla sama
během plavby. Kupodivu i přes to, že jsem by
zvyklý na nepříjemně vysoké teploty při
pobytech v létě na pevnině, tak na moři bylo
naprosto super počasí. Problém při letních
pobytech spočívá v tom, že nejen země ale i
budovy se přes den nahřejí na a i v noci sálají
nepříjemné teplo. Oproti tomu na moři se nemá
co rozpálit a nejen přes den, ale i v noci jsou
zde příjemné teploty. Navíc téměř pořád
pofukuje mírný vánek.
Moře mělo nádherných 30C takže a většina
malých vodníčků v něm trávila dováděním
kolem lodě či na pláži téměř veškerý volný čas.
V noci si dětičky zabraly střední palubu a spaly
všechny pohromadě venku pod hvězdami. Jen to ranní
vstávání byl neustálý boj….
Tím se částečně zodpověděla i druhá a třetí otázka. Děti
se rozhodně nenudily.
Během plavby si kromě čvachtání v moři, až na ty
úplně nejmenší, naučily základy nádechového potápění,
vyzkoušely několikrát potápění s přístrojem na
mělkých korálových reefech, některé absolvovaly i celý
potápěčský kurs a hlavně se zúčastnily boje o pirátský
poklad. V něm se družstvo Žraloků a Čelistí utkalo v
náročných disciplínách na moři i na souši. Výsledek byl
dlouho na vážkách ale nakonec na favorizované
družstvo Žraloků prohrálo a Čelisti slavily zasloužené
vítězství. Nutno dodat, že do některých disciplín se ať
už dobrovolně nebo pod mírným nátlakem svých
ratolestí museli zapojit i jejich rodiče…
Ve finále spojila obě družstva opět svoje síly při
hledání ztraceného pokladu z lodi Carnatic na útesu
Abu Nuhas. Podle poskládaných částí mapy, získané od
jednoho místního rybáře, které zístaly během dalšího
hledání, se jim podařilo lokalizovat správné místo na
reefu, kde by se měla část ztraceného pokladu nacházet.
A skutečně tam každý z hledačů našel svoji stříbrnou
minci… Další hledání pokladu připravili pro děti sami
rodiče a odehrálo se poslední den na nádherném
opoštěném ostrově Siyal. I tady byly samozřejmě děti
úspěšné.
Kromě potápění, šnorchlování, čvachtání se v moři a
soutěžení si během tohoto týdne děti i dospělí
vyzkoušeli jízdu na vodních lyžích či nafukovacím
kruhu, rybařili a pořádali barbecue na pláži opuštěného
ostrova Small Gubal, kde přespali u ohně pod
Nakonec jsme ale dětem jeden z největších zážitků
nepřipravili my ale samo moře. Při kotvení u ostrova
Gubal proplulo kolem naší lodi hejno delfínů což
vyvolalo okamžitou akci nejen na naší ale i na okolních
lodích. Ve člunech jsme se za nimi vydali dovnitř
zátoky a snažili se dostat do jejich blízkosti. Zpočátku
to vypadalo, že máme smůlu a nebudou mít hravou
náladu, vždy kolem nás jen proplavali a zmizeli v
modru ale když už to posádky ostatních lodí vzdali a
vrátili se na loď tak se chování delfínů najednou
změnilo a začali dovádět v naší těsné blízkosti.
Trasa rodinného safari:
- vycházeli jsme z nejméně náročného severního safari
s tím, že jsme co nejvíc eliminovali přejezdy a kotvili
na dobře chráněných místech:
vyplutí z Hurghady Shaab El Erg (krásný korálový reef
vhodný na šnorchlování a zkušební ponory) Small
Gubal (vrak lidi Ulysses, pěkné potápění přímo pod
lodí, opuštěné písečné pláže a rozsáhlý korálový reef)
vzhledem k dobrému počasí jsme na půl dne zajeli
kvůli přítomným potápěčům i na vrak Thistlegormu
Abu Nuhas (potápění na vracích, hledání pokladu v
chráněné laguně) bombónek na závěr další opuštěný
ostrov s písečnými plážemi a Siyal.
Zbývá jen zodpovědět poslední otázku:
bezpečnost dětí během celé akce. Toto bylo
samozřejmě při organizaci celého programu bráno jako
jeden ze stěžejních bodů. Všichni rodiče byli předem
upozorněni, že se nejedná o dětský tábor, kde by se jim
o děti někdo permanentně staral s čímž do toho šli.
Takže kontrola dětí byla kolektivní záležitostí, do které
se částečně zapojila i posádka. Děti měly během
přejezdů zákaz chodit na plato lodě což vzorně
dodržovaly a pro všechny byly nachystené pro
náročnější akce dětské plavací vesty.
Co mne osobně opět mile překvapilo byl vztah
naší egyptské posádky k dětem. Ať už máme my jako
evropané k Arabům jakékoli výhrady, tak se jim musí
uznat, že milují děti ať už vlastní, tak cizí a v jejich
měřítkách hodnot je právě rodina a děti na prvním
místě. Evropskou posádku by asi věčné pobíhání,
dotazy a zvědavost určitě po pár dnech začala
přinejmenším otravovat, Arabové ale s nimi měli
velkou trpělivost a vůbec nebylo znát, že by s dětmi na
palubě měli problémy. Nejvíc mě rozesmálo, když jsem
viděl, jak se hned první den skupinka dětí usadila na
přídi a min. 2hodiny učily Salaha (človíčka, který má
na starosti saloon a úklid kajut) a vzájemně se učili
mluvit arabsky a česky.
A jak viděli safari jeho dětší účastníci?? To si přečtěte
sami z jejich dopisů...
Potápění: vzhledem k tomu, že většina rodičů se už
dříve potápěla nebo zrovna během safari absolvovala
potápěčský kurs tak potápění bylo samozřejmě jednou
ze stěžejních náplní i tohoto safari.
Oproti běžnému safari se sice zredukovaly přeplavby a
i počet ponorů místo 3-4 na 2-4 nicméně ti tak se
zvládlno celkem cca 12-15 ponorů na následujících
lokalitách:
Shaab el Erg, Abu Nuhas Giannis D, Carnatic,
Chrisoula K, Sea Star, Thistlegorm, Small Gubal Bluff
Point, Ulysses, vnější stěna, Siyal. V létě jsou na těchto
lokalitách ideální podmínky málo lodí, stabilní klidné
počasí a při teplotě vody 29-30C se dá potápět jen v
tričku nebo shortu.
Během těchto ponorů jsem ziskal opět jednu
novou zkušenost. Hned po skoku ze člunu jsme v
hloubce cca 15m našli chobotnici schovanou v díře. Ty
jsou v Rudém moři na rozdíl od Středozemního docela
raritou, a tak jsme u ní přibrzdili, aby si ji mohli
fotografové nafotit. Protože o nás moc dobře věděla,
nechtělo se jí z díry ven. Fotky by takto nestály za nic,
tak jsem využil všeobecně známé informace, že
chobotnice je zvědavý tvor, vzal svůj žlutý octopus a
pomalu ho položil poblíž její skrýše.
Chobotnice zareagovala v první fázi tak jak
jsem očekával pomalu vysunula jedno chapadlo,
ohmatala si ho, pak povylezla zvědavě ven a začala si
ho prohlížet. V okamžiku, kdy si ji ale první fotograf s
bleskem vyfotil popadla octopus a vtáhla si ho do
diry… Slabě jsem za něj zatahal, jestli mi i s ním zase
nevypochoduje ven, ale ani omylem. Čím víc jsem
tahal, tím pevněji ho svírala. Zkusil jsem tedy druhou
osvědčenou fintu: zmáčkl jsem vzduchovou sprchu
octopusu, který držela a na ni se vyvalil proud bublin.
Každá jiná by ho hned pustila, ale téhle se to snad líbilo
a řekla si, že takovou super hračku si nechá. Takže jsem
seděl před dírou, přetahoval se s chobotnici o octopus a
ostatní se málem přitopili jak se mi smáli….
Vzduchu jsem měl dost, buddyni která by mi
mohla dát její záložní zdroj taky, ale nechávat tam svoji
výstroj a potupně se pro ni vracet, až to chobotnici
přestane bavit, se mi moc nechtělo. Takže mi nezbývalo
než pomalu zvyšovat tah, protože při prudkém trhnutí
by se mohla chobotnička zranit, a doufat, že to hadice
vydrží. Nakonec samozřejmě pán tvorstva opět zvítězil
a dostal jsem zpět svůj majetek, ale při pomyšlení že
80kg lidské váhy mělo co dělat s 2 kg chobotničí váhy
jsem musel smeknout.
Závěrem se dá dodat jen jediné. Toto akci si
všichni užili a i když byla první tak určitě ne poslední.
Na letošní rok máme nachystaná zase další
překvapení…
novinky
Tex: Karel Neumayer, foto: autor a Bohdan Němec
Vůz pro milovníky volnosti
Prostorný, spolehlivý, dynamický, a přitom svižně
elegantní partner pro aktivní život, ať už od něj
čekáte pomoc při podnikání, na výpravách za
sportem a dobrodružstvím, nebo chcete
bezpečně, v pohodlí a luxusu přepravovat osoby:
to je Mercedes-Benz Viano se spoustou úložných
prostor, výkonnou klimatizací, špičkovým
radiopřijímačem a navigací.
Od vozů Mercedes-Benz už tradičně očekáváme
špičkovou technickou úroveň s využitím
inovativních technologií motoru a řízení,
maximální komfort a bezpečí. Viano vás přesto
udiví svou flexibilitou, dotaženými a promyšlenými
funkčními detaily, a pravděpodobně i cenou, která
není v poměru ke kvalitě nijak závratná.
Viano je ideální cestovní prostředek pro lidi
milující svobodu a spontánnost. Interiér vozu je
možné přizpůsobovat nejrůznějším potřebám a
situacím posouváním, sklápěním nebo úplným
vyjmutím sedadel. Viano má tolik variant, že si
můžete vybrat vůz pro každý účel.
Vyrábí se ve třech délkách karoserie (kompaktní,
dlouhé a extra dlouhé), verze Fun a Marco Polo
má výklopnou střechu s velkorysým spacím
prostorem. Tento velmi komfortní velkoprostorový
automobil má přitom dostatečně kompaktní
rozměry, abyste mohli pohodlně jezdit i v
městském provozu.
Viano má čtyři kategorie designu a výbavy:
velkoprostorové užitkové vozy s 6 8 sedadly
Trend a Ambiente, užitkové vozy s lůžkovou
úpravou a 5 7 sedadly Fun, a konečně karavany s
lůžkovou úpravou Marco Polo. Nejnovější modely
řad Fun a Marco Polo mohou mít celou škálu
různých uspořádání interiéru a oba jsou v nabídce
také s pohonem všech kol 4MATIC.
Na výběr je celá řada dynamických a úsporných
dieselových i benzinových motorů se čtyřmi či
šesti válci. Tak jako všechna osobní auta
Mercedes-Benz, má i Viano v základní ceně tzv.
Integrovaný servisní paket (ISP), tedy servisní
prohlídky na 6 let nebo 120.000 km zdarma.
Grupa Los Buddyos
Indonésie
Indonésie je země mnoha ostrovů a mnohokrát o ní
bylo mnohé již napsáno. Země sopek, orchidejí,
hřebíčku, kávy, divokých vodopádů, propastí, rýžových
polí, lávového písku, tržišť, úžasných ovocných chutí,
země démonů a duchů, chrámů, ceremonií, sarongů,
roztodivných masek, termálních lázní, usměvavých a
příjemných lidí, dobrého a levného jídla, země mnoha
vůní a krás, krásného podmořského života….. A to
poslední byl převažující důvod našich návštěv této
destinace. Během dvou cca třítýdenních dovolených
jsme částečně poznali především ostrovy Java, Bali a
Nusa Penida.
Pro vlastní organizaci pobytu jsme ke spokojenosti
využili budějovickou firmu Jirky Hrušky - Subaqua.
Termínově lze k návštěvě doporučit spíše období mimo
listopadu až března, tj. období mimo monzunové deště.
Cesta do Indonésie je poměrně zdlouhavá. Většina pro
nás výhodných letů je organizována z Vídně,
Frankfurtu nebo Mnichova. Cena letenky se
pohybovala kolem cca 20 tisíc Kč. Aktuálně lze
dopravu pořídit o několik tisíc Kč. levněji. Let obvykle
trvá cca 13 hodin např. do Taipeie nebo Kataru (dle
společnosti se kterou letíte), zde se obvykle po cca 2-5
ti hodinách přesedá na jiné letadlo a odlétá do
Denpasaru, což je cílové letiště na Bali. Druhý let trvá
cca 6 hodin. Pro mezinárodní lety pro zavazadlo k
odbavení platí váhový limit 20 kg.
Po přistání jedna z nejnápadnějších upozornění na
letišti je Stop drugs. Pašování či držení drog je zde
přísně stíháno. Pokud se ale dostanete na ostrovech do
vnitrozemí mezi původní obyvatele, tak není výjimkou
potkat „spokojené a usměvavé lidi“, láká mě to napsat „nesjetého“ pomalu nepotkáte, ale nebyla by to až tak
úplně pravda. Hodně užívají betel a další přírodní
stimulanty. Samozřejmě hned po přistání na vás dýchne
změna klimatu a časový posun o 7 hodin.
Z hlediska náboženství na Bali převažuje hinduismus.
Hindové jsou prostě čistí děti květin. Evokují ve mně
vzpomínky na hippies, na Beatles,… Příjemní,
usměvaví, ochotní, nekonfliktní lidé, nemají
problém…. Duch ostrova a vzájemné vztahy mají
samozřejmě náboženský kořen. Hinduismus na mě
spíše než náboženství dělá dojem takového jakoby
filosofického přístupu k životu. Životní cestu vnímá
zhruba ve čtyřech fázích či etapách- 1- období učení se,
na toto navazuje 2- založení a rozvoj rodiny, 3shromáždění majetku a čtvrtou závěrečnou fází
oproštění se ode všeho hmotného, zabývání se
duchovnem, konání dobrých skutků a příprava na
reinkarnaci.
Po celou dobu je provází velké množství různých
démonů, bohů a božstev. Mezi nejvýznamnější patří
Brahma, jako vševědoucí tvůrce světa, Šiva- ničitel,
nositel života a smrti, jako ten kdo přináší války a mír
a nakonec Višna, pečovatel o lidi, ten kdo řídí
reinkarnaci…. Dosud přežívá kastovní členění
společnosti do čtyřech kast. Brahmáni, to jsou kněží,
kšáriové, to je kasta úředníků, vajšové- kasta
řemeslníků a obchodníků a nakonec šudrové- nejchudší
vrstva.
Na co se rozhodně nedá zapomenout je jídlo angsiohie, griled fish, mie goreng, soto ayam, sqiud
chilli, gado gado, satay, pepes ikan, cap cay, …. Jídlo
připravují vždy až po objednávce, takže je čerstvé.
Mnohdy jste svědky, že nějakou objednanou rybu běží i
schánět do sousedního podniku, či k rybářům.
V dotčených lokalitách si lze nastavit velmi pěkný
„suchý“ i „mokrý“ program. Ideální je samozřejmě
vyvážená kombinace. Připojené snímky jsou z
podvodních aktivit a to převážně z balijských lokalit.
Potápěčsky jsou jednotlivé lokality různě obtížné a to
především z hlediska výskytu proudů a z hlediska
plánované hloubky a doby ponoru. Celkově lze ale říci,
že se jedná o klidné lokality, kde je umožněno
bezpečně a v klidu pozorovat a fotografovat mořský
život. Nechá se zde narazit na mnohé zajímavé mořské
živočichy.
Koho jsme pod vodou potkali?
Vyjmenujeme alespoň malou nepatrnou část z
podvodního světa.
Klauni-klaun pruhohlavý, Skunk anemonfish,
klaun očkatý, Western clownfish, klaun ostnitý…
Nádherní, dnes díky cinema spíše oslovováni jako
Nemo ). Klauníci brání své příbytky, když dosáhnete
toho, že se jejich obraz bude odrážet ve Vaší masce,
zažijete nádherný přímý přenos útoků na fiktivního
konkurenta. Klauni žijí v symbióze se sasankou,
sasanka je vybavena pohyblivými rameny pokrytými
žahavými nemanocyty, při podráždění receptory spouští
reakci.
Největší klaun na sasance je vždy samice. Samice
naklade 500 až 1500 vajíček, jen v dosahu ramen
sasanky, přilepí je na pevný podklad, sameček oplodní
a hlídá, oba víří vodu a nahání jí na jikry z důvodu
průběžného okysličování. Toto zabrání růstu plísní,
které jsou hned po hladových predátorech největším
rizikem. Zhruba po týdnu se líhne plůdek.
Již při nakladení jiker klauník vytváří potomkům
ochranu před žahavými chapadly sasanky. Ryba vezme
do úst rameno sasanky a zlehka jím oplodněné jikry tře,
sliz z chapadel obalí jikry, které se stávají imunní.
Plůdek se změní v jednice, který obydlí sasanku, tře se
o chapadle, obalí se slizem a stane se stelathneviditelný pro nemanocyty.
Sasanky, Anemones
-sasanky patří mezi žahavce, je jich mnoho typů
-nejnápadnější jsou ty, které jsou hostitelsky osídleny
klauny,
-tělo všech sasanek tvoří dutá svalová trubice columna,
jejíž uzavřený konec- nožní terč, slouží k přichycení k
podkladu. Ústní teč nese ústní otvor obklopený
chapadly. Tělní dutina je rozčleněna tenkými
přihrádkami- septy, příčný řez pak vypadá jako kolo s
loukotěmi. Septa zvětšují plochu, kde probíhá dýchání,
trávení, vylučování. Sasanka nemá žádnou pevnou
kostru. Chapadla jsou její nejnápadnější částí. Chapadla
vizuelně- knoflíková, dlouhá, tenká- tlustá, obsahují
žahavé buňky- nemanocyty-k zahnání predátorů, na
člověka je žahavost většinou slabá, aktivně působí na
plankton až ryby.
Koníček trpasličí -Seahorse, Hippocampus
bargibandi
Tento koníček byl objeven náhodně a to relativně
nedávno. Je poměrně malý cca 1-1,5 cm a je mistrem
mimikrů. Byl nalezen, když majitel mořského akvária
si nechal „dodat“ živé gorgonie a při následném
pozorování objevili i nového hosta. Gorgonie jsou
tvořeny polypy, těmto se obvykle daří v proudech, které
přináší živiny a pro standardní potápění jsou poměrně
hluboko. Dalším problémem je koníčka vůbec najít a
pak vyfotit. Seahorse je jeden z nejzáhadnějších druhů,
ovijí se ocáskem kolem větvičky korálu, žije v párech.
Partneři se při setkání vítají se rituálním tancem.
Samička předá oplodněná vajíčka samečkovi, plodový
vak je tvořený kožními chlopněmi břišních ploutví.
Narodí se miniaturní repliky- opustí vak, vývojově
neprochází žádným larválním stádiem
Štětičkovec tečkovaný, Spotted hawkfish, Longnose
hawkfish
Strategie lovu: bez pohnutí čeká, pak následuje rychlý
útok. Pohybově je velmi aktivní, usazen na paprscích
ploutví v korálech, často mění pozici. Klade pelagické
jikry, je zajímavý kožními vlákny na vrcholku ostrých
hřbetních ploutví. Fotografování štětičkovců je docela
zážitek-počínaje jejich lokalizací po vlastní vyfocení ).
Sépie, Cuttlefish
Pozorovat sepie je odměna za trpělivost. Sépie jsou
vybaveny deseti chapadly.
Při oplození se postaví proti sobě, obejmou se rameny,
samec uloží spermatofory do schránky pod ústním
otvorem, každé vajíčko prochází skrze tuto schránku a
tím se oplodní. Následně vajíčka naklade do štěrbin,
nakladená vajíčka mají vzhled bílého hroznového vína,
za19 dní se líhnou. Při vylíhnutí už mají i váček s
inkoustem.
Manta atlantská, Manta ray
Šířka až 670 cm, největší rejnok, drobné zuby- filtrátor
potravy-plankton, malé ryby, hlavové ploutve- naváděcí
rohy, těsně u hladiny se shromažďuje plankton- salta,
čistící stanice,
Vejcoživorodí, březost 13 měsíců, rodí 2 mláďata,
tmavé skvrny vespod umožňují identifikaci jedinců.
Soltýn barracuda, soltýn černoploutvý, Great
barracuda,
Až 190 cm, mladí jedinci žijí v hejnech, dospělci
osamoceně, 20 světlých/tmavých pruhů na těle,
zvědavá, opatrně- neprovokovat.
Parmovec skvělý, Pterapogon kauderni
Snímek je pořízen na lokalitě Secret bay. Hejno
parmovců se skrývalo mezi ostny ježovek.
Ednemickán ryba.
Hlaváč, Goby, Brianops
Drobná korálová rybka, živí se zooplanktonem, často se
skrývá v korálech a je velmi dobře maskována.
Ropušnice listová, Leafscorpionfish
Připomíná list stromu, nechá s sebou mořem
pohupovat, věrné mimikry, vyskytuje se v různých
barevných mutacích- bílá, žlutá, fialová…
Kranas šestipruhý, Bigeye trevally jacks, Carnax
sexfasciatus, slangově jackfish
Pelagické jikry a dlouhožijící larvy- díky tomu široká
oblast výskytu. Bočně zploštělé vřetenovité, či
torpédovité tělo, u kořene ocasní ploutve jsou kostěné
destičky. Typický, nádherný kovový lesk je způsoben
guaninovými krystaly, které tvoří zrcadlovité destičky v
šupinách. Úžasný zážitek stát se součástí hejna.
Loví v hejnu, migruje mezi útesy.
Máte-li zájem o fotografování ryb a makro fotky za
dobrých světelných podmínek (nebo s bleskem),
bude k těmto účelům vhodná digitální zrcadlovka s
APS-C snímačem, jako je například Canon EOS
500D nebo 550D. Pokud se chcete soustředit na
podmořské krajiny, vraky lodí či celkový
podmořský život, bude vhodné zvážit
celopolíčkový (full-frame) snímač, jako nabízí
Canon EOS 5D Mark II, který plně využije
širokoúhlého objektivu.
Po výběru dle hloubky jsou dalším důležitým
aspektem funkce fotoaparátu, které podvodní
pouzdro dokáže zprostředkovat. Prohlédněte si
několik krytů, abyste zjistili, který nejlépe odpovídá
vašim potřebám, zejména pokud plánujete
používat pokročilé funkce. Pokud je to možné,
pohrajte si chvilku s pouzdrem, abyste věděli, kde
jsou umístěné ovládací prvky a jak „přirozeně“
jsou umístěné, když držíte pouzdro oběma
rukama.
Jedním z cílů fotografování pod vodou je dostat se
co nejblíže k objektu, aby se snížilo množství vody
mezi fotoaparátem a foceným předmětem. Proto
by měl být fotoaparát vybaven širokoúhlou optikou
s vysokou světelností a schopností makro
fotografie. Dalším kritériem při výběru je živý
náhled na displeji a možnost natáčení videa. U
videokamery je to zase možnost fotografování.
S příchodem Live View u digitálních zrcadlovek
mají podvodní fotografové další možnost pro
komponování záběru. Pamatujte však, že
autofocus není s režimem Live View tak rychlý.
Stále však lze použít i optický hledáček
fotoaparátu. I když je oko odděleno od optického
hledáčku vrstvou akrylátu pouzdra a potápěčskými
brýlemi, většina pouzder nabízí vestavěný optický
systém, který umožní vidět v hledáčku celý
zvětšený obraz.
Pomyslným středem mezi manuálními
schopnostmi zrcadlovky a malým automatickým
kompaktem představuje kombinace podvodního
krytu a nového fotoaparátu Canon PowerShot
G11. Ten nabízí 10megapixelový snímač s
vysokou citlivostí až ISO 12 800, širokoúhlý
objektiv s optickým stabilizátorem, plně manuální
nastavení a pro cestovatele i kompaktní rozměry.
Jak si vybrat podvodní pouzdro
Výběr fotoaparátu či kamery
Podvodní pouzdra jsou dnes k dispozici jak pro
řadu digitálních zrcadlovek, tak i pro kompaktní
fotoaparáty či videokamery. Pokud právě začínáte
nebo uvažujete o pořízení například nového
fotoaparátu, ujistěte se, že pro vámi zvolený
model existuje i podvodní pouzdro. Při výběru také
přemýšlejte, jaké druhy fotografií chcete fotit a za
jakých podmínek je budete vytvářet. Ke zvážení
tak přichází asi dvě nejdůležitější vlastnosti
velikost snímače a kvalita optiky.
Hledáte-li fotoaparát pro rodinné fotografování v
aquaparku, u vody či příležitostné šnorchlování,
postačí pro tyto účely vodě odolný kompaktní
fotoaparát Canon PowerShot D10, který je i
nárazuvzdorný a použitelný pro outdoor aktivity.
Pro uvedené situace si lze zvolit i klasické stylové
kompaktní fotoaparáty v kombinaci s podvodním
pouzdrem, jako jsou například vybrané modely
řady Canon IXUS či PowerShot.
Zatímco většina výrobců fotoaparátů podvodní
pouzdra pro své modely nenabízí a majitelé se
musí spolehnout na výrobky třetích stran, Canon
zajišťuje podvodní příslušenství pro většinu
modelů PowerShot a IXUS. Specializovaná
podvodní pouzdra jsou nabízena s různými
specifikacemi a vlastnostmi v závislosti na typu
fotoaparátu či kamery. Kryty jsou obecně
konstruovány z čirého akrylátu nebo z hliníku.
Důležitým faktorem při výběru je hloubka, pro
kterou jsou konstruovány.
Pokud vezmete pouzdro do větší hloubky, než pro
kterou je určeno, bude v lepším případě pouze
nefunkční ovládání kamery. V horším případě
může dojít k prosakování vody nebo k implozi
krytu. Jestliže na povrchu je tlak vzduchu 1013
hPa (hektopascalů), tak v 10 metrech pod vodou
se zdvojnásobuje a zvyšuje se o dalších 1013 hPa
na každých dalších 10 m hloubky. Už při ponoru
na dno bazénu (cca 3,5 m) budete cítit rozdíl tlaku
v uších, což naznačuje, jak velkému tlaku musí
pouzdro odolat, aby vydrželo v dané hloubce
pracovat. Pokud plánujete pouze šnorchlování,
Křest vodou
Než začnete svůj první ponor s podvodním
pouzdrem, ověřte si, že nedochází z prosakování.
Nejlepší způsob, jak to zjistit, je vzít si prázdné
pouzdro a potopit se s ním. Ano, může to být
plýtvání dobrého ponoru, ale je to lepší, než zjistit
případnou vadu a utopit si svůj fotoaparát.
Věnujte také pozornost návodu výrobce, zvláště v
pasážích o kontrole, čištění a výměně těsnění.
Dokonce i malé zrnko písku nebo pramínek vlasů
může prolomit vodotěsnost, umožnit průnik vody
do pouzdra a případně i poškodit zařízení. Díky
velké kapacitě paměťové karty a vynikající výdrži
baterií je dnes možné fotografovat i po celý den
potápění a možná vydrží i na noční ponory. Když
bude potřeba fotoaparát mezi ponory vyndat a
nabít, nezapomeňte pouzdro před jeho otevřením
očistit a osušit, aby se na přístroj nedostaly žádné
kapky a ani případné nečistoty na těsnění.
Vhodné je do pouzdra vkládat i malé sáčky se
silicí pro pohlcování případné vlhkosti.
Nejúspěšnější sportovec roku 2009
města Karlovy Vary
V sobotu 26. února 2009 byla v hotelu
Richmond Karlovy Vary předána ocenění
„Nejúspěšnější sportovec roku 2009 města
Karlovy Vary a okresu Karlovy Vary“. Toto
ocenění obdržel český závodník ve freedivingu
Martin Petrisko, který v minulém roce vybojoval
stříbrnou medaili na mistrovství světa v
Dánsku a zlatou medaili na Mistrovství ČR.
Celá akce proběhla pod záštitou primátora města
Karlovy Vary Ing. Werner Hauptmann.
Nejúspěšnější sportovec roku 2009
města Zlína
Česká reprezentantka Jarmila Slovenčíková v
potápění na nádech freedivingu - byla za svoje
vynikající závodní výsledky v roce 2009 nominována
mezi 10 nejúspěšnějších sportovců zlínského
kraje. Jarmila vybojovala na mistrovství světa
jednotlivců 2009, v hloubkových disciplínách
bronzovou medalii. Nejlepším sportovcem města
Zlína za rok 2009 byl nakonec vyhlášen Jiří Hradil,
který na mistrovství světa v Izraeli získal dvě stříbrné
medaile v orientačních závodech na horských
kolech.
Úspěchy Martina Petriska v roce 2009:
Srpen 2009, Dánsko - Aarhus 2. místo na
mistrovství světa v bazénových disciplínách v
dynamické apnoi bez ploutví. Uplavaná vzdálenost
182 m, národní rekord.
Červen 2009, ČR - Praha celkové 1. místo a 2
národní rekordy na mistrovství ČR:
1. Místo
166 m (nár.rekord)
Dynamická apnoe bez ploutví
1. místo
6:38 min.
Statická apnoe
1. místo
207 m (nár. rekord)
Dynamická apnoe s ploutví
kolech.
Úspěchy Jarmily Slovenčíkové v roce 2009:
Leden 2009 Lousanne
1. místo
166m (nár.rekord) disciplína
dynamická apnoe s ploutví
Květen 2009 Rab Dive Off, závody v hloubkových
disciplínách
Celkové 1. místo
Srpen 2009, Dánsko - Aarhus
Mistrovství světa v bazénových disciplínách, v
dynamické apnoi bez ploutví 16. místo a v
dynamické apnoi s ploutví 18. místo.
Září 2009 Triple Depth 2009, závody v
hloubkových disciplínách. Celkové 1. Místo.
Prosinec 2009, Bahamy
Mistrovství světa v hloubkových disciplínách
3. místo
74 m (nár.rekord)
Konstantní váha s ploutvemi
Když se skloubí
krása a talent
Před třemi lety jsem se v
Dahabu seznámila se
sympatickou českou
vycházející hvězdou
českého freedivingu, a od
té doby jsme stále v
kontaktu. O tom, jaké to
je být v něčem nejlepší, co
to přináší, obnáší či bere,
vám přiblížím v
následujícím rozhovoru s
mokrou kráskou
mistryní České republiky
i světa Jarmilou
Slovenčíkovou.
Rozhovor najdete na SP.
VZOR
1/10-6/10
2010
Potápěčský klub Čelákovice letos vymýšlel už dvacátou potápěčskou výpravu. V poslední době
nás láká kromě potápění i trochu dobrodružství a tak nás napadla Albánie. Nic moc se o ní
nedovíte. Nikdo vám nic neporadí. Natož o potápění.
Zadáte-li na vyhledavačích „potápění Albánie“, či podobný odkaz, najdete jen obecné, nic
neříkající informace.
Je to země, v které po dlouhých letech izolovanosti přišlo v devadesátých letech uvolnění a s
ním i první vlna turistů. Avšak ne na dlouho. V roce 1996, po krachu pyramidových her, jimiž chtěla
vládnoucí strana „pozdvihnout ekonomiku“ a v níž 50% obyvatel přišlo i to málo co měli, začala být
zmítána chaosem a občanskou válkou. Loupení bylo každodenním jevem.
Jedni z prvních českých turistů, kteří Albánii navštívili v roce 2001, jsou dodnes nezvěstní.
A co dnes? Jak to tam si vypadá? Co moře
a pobřeží? Co lidé? Bezpečnost? Byrokracie
a povolení? Mnoho výzev, které nás oslovily.
Bylo to lákavé, tajuplné, exotické a snad i
nebezpečné.
Všichni nás varovali a nevěřícně kroutili
hlavou. Albánie? To jste se zbláznili!
Asi ano. Ale máme za sebou i Krym na
Ukrajině. Taky dobrodružství. Ale stálo za to.
Tak to zkusíme!
Plni očekávání tak vyrážíme v pěti autech,
v počtu šestnáct, vstříc novým
dobrodružstvím.
Nakládáme elektrocentrálu, lahve,
kompresor a jiné nezbytnosti do vleku a
plníme kufry aut.
Většina aut má navigaci, ale první vyráží
auto s vlekem které ji nemá a vehementně se
brání si jí vzít. Jsme tak vedeni
harrypotterovskou „Novou knihou kouzel“ pětikilogramovým atlasem světa, vydaným v
minulém století a zaprášený zubem času
koupený Pepou v zapadlém antikvariátu za
80,- Kč.
A tím je jasně daný další chod událostí!
Často jsme tam, kde nechceme. O to nás
čeká více „kouzelných“ překvapení.
Cesta
Volíme klasiku přes Rakousko, Chorvatsko a Černou Horu. Tedy notoricky známou cestu k Jadranu.
Ve Slovinsku se vyhýbáme dálnici a tím i poplatku za ní.
V Chorvatsku vede dálnice téměř až na hranice. Jen poslední úsek se proplete horami a jsme v
Černé Hoře. Platíme 10 E za auto a když slyší že jedeme do Albánie, ani nechtějí vidět potraviny, které jinak
přísně kontrolují a povolují jen 5kg na osobu.
Míjíme překrásné scenérie pobřeží Montenegra s řadou komerčních pláží zavalených miliony
lehátek a slunečníků, barů a
diskoték. Ruské nápisy
zvěstují kdo tu vládne.
Pryč odtud!
Albánie, země jiného světa
……..
Vjezd do Albánie je
téměř pohodový. Jen o
maličko více byrokracie.
Musí si nás zapsat!
Nejsme tu v EU.
Počítač se však bortí
při registraci našich pasů. Tak
trocha zdržení. Dostáváme
jakýsi papír na každé auto a
jsme v zemi vytoužené.
Projíždíme přes
cikánské getho. Cikáňata
běží za autem a strkají ruce
dovnitř se snahou něco ukrást. Pár sprostých necitovatelných českých slov a přejíždíme přes most, který
připomíná lávku na zdymadlech přes Labe. Sevřeni jeho malou šířkou a trochu i se sevřenými svěrači jak se
prohýbá a vrže pod váhou našich aut projíždíme za město. Kolem silnice nabízejí až metrové ryby ponořené
v dětských vaničkách. Skadarské jezero které míjíme je asi bohaté na ryby. Lidé však chudí.
Albánie, země asfaltu
Z asfaltu který zde těží jsou vyasfaltované pařížské bulváry. Je jeden z nejlepších na světě. Hlavní
tah na jih kam míříme je taky z asfaltu. Trochu pobořený, mírně popraskaný a občas vymletý. Pravda tak
je, že ani asfalt není vždy zárukou průjezdnosti.
Pohovořili jsme s místními a vydali se na základě jejich doporučení k moři. Asfalt po odbočení z hlavní
silnice byl více a více horší a končí ve městě, kde hadice s vodou skrápí silniční prach, aby se nevířil před
restauracemi a obchody.
Zpomalíme a najednou pokřik a stojíme!
Jsme ve slepé ulici, která končí kasárnami. Za mřížemi ve strážním okénku na nás vyjeveně čučí
voják se samopalem. Ochotný Albánec připomínající svým vzhledem mafiána ho však „ukecá“ a voják
otevírá vrata a my se tak můžeme ve vojenském prostoru otočit. No co?! Jsme přeci taky v NATO!
Odbočujeme za městem a opět závora. Přírodní rezervace! Konec! Otevírají bránu a my se opět
otáčíme. Už to máme nacvičené.
Další odbočkou odbočujeme kde mapa dobře ukazuje, že silnice vede k moři. Po pár kilometrech
zjišťujeme, že to, že na mapě je vyznačena silnice, zde rozhodně neznamená, že je asfaltová. Ale ani to
neznamená, že se tam po ní dá dojet. Ale ani to neznamená, že to nejde. Silnice se mění v polňačku
plnou děr a výmolů. To, že kolem jsou hospůdky a dokonce i benzínové pumpy však potvrzuje, že někam
vede.
Nevzdáváme to!
Začíná se silně šeřit a cesta se rozdvojuje. Nevíme kudy, a na mapě to není. Zastavujeme u krámku s
chlazeným pivem a ptáme se na cestu. Něco odpovídají, ale nikdo jim nerozumí. Anglicky neumí.
Stopujeme motorku. Řidič ochotně zastavuje, ale zapomene sundat pod návalem alkoholu nohy z
pedálů a tak padá.
Tím padá i naše šance na radu.
Nakonec nás jiní posílají přes mostek. Tma sílí.
Po několika kilometrech zastavujeme u hospůdky, kde nám dva podnapilí místní radí kudy. Něco
melou a pořád nám podávají ruce. Nakonec nás posílají doleva a že nás dovedou.
Tam se cesta zvedá do kopce, ale s vlekem za autem není návratu. Tady se couvnout nedá! Motory
řvou na jedničku v zatáčkách a rigolech, lítáme z jedné strany na druhou. Tlumiče netlumí, stěrače
stírají. Oblaka prachu……….
Jsme nahoře!
Zázrakem jsme to všichni vyjeli. To teda byl mazec! I cesta na Sněžku je proti tomu highway.
Albánci nás dojíždí a po půlhodinové jízdě již po lepší cestě jsme u moře, na pláži. Díky a čau! Rada
nad zlato.
Ráno procitáme mezi bunkry a odpadky. Splnilo se ale přání některých, že když jedeme k moři, tak
musíme spát u moře.
Pryč odtud!
Zastavujeme u benzínky. Zmizí v nás několik jehněčích bifteků a při odjezdu zjišťujeme, že je pod
Renaultem louže oleje.
Prasklá a proražená vana!
Naštěstí jen mírně. Habžíkovy šikovné ruce dírku rozklepou. Odmastíme to lihem na holení,
přeplácne se to žvýkačkou a přelepí leukoplastí. Samozřejmě voděodolnou! Kupodivu to vydrželo až
domů!
V městě Duressi najíždíme na kulaťák. Zprava nás však nikdo nebere na vědomí. Osmdesátkou se
tam řítí auto za autem že nestačíme zírat. Místní řidiči nás tak dovedou někdy k zuřivosti a někdy k
smíchu.
Prostě dopravní značky tu mají jen informativní charakter. Plná čára pak znamená předjížděj opatrně,
a dvě čáry - předjížděj velmi opatrně. Pozitivně však je možné hodnotit to, že když chtějí předjíždět,
zatroubí. Připadalo nám to nějak bezpečnější.
V Albánii během minulého režimu neexistovala osobní auta a tak většina řidičů nemá starší řidičák
než 15 let. Svědčí o tom i to, že místní silnice mají největší podíl smrtelných nehod v Evropě. Je to
možná i dáno tím, že alkohol za volantem se tu vůbec neřeší.
Najíždíme na místní dálnici. Alespoň podle značky. Jinak je to čtyřproudá silnice oddělená
středovým betonem přes který v klidu přelézá na přistavených žebříčcích i celá rodiny s dětmi. V
pravém pruhu není problém předjíždět cyklistu s pytlem kukuřice na rámu, osla zapřaženého do kárky
s vibrujícími koly, osla se svým pánem na hřbetu. Tu i cyklista v protisměru.
Noční jízda Albánií je vůbec excelentní adrenalin. Kol zde jezdí dost, ale všechna bez světel, tak
jako i řada aut.
Silnice jsou už asi bezpečné. Už na lupiče nenarazíte. Jen vidíte některé jejich výnosy. Kradené
peníze se legalizují výstavbou a prodejem bytů, které tu rostou jak houby po dešti a pak ještě „myjou“
peníze v benzínkách.
Roste i individuální výstavba. Míjíme stovky nových domků, nebo i jen betonových skeletů na
jejichž dostavbu chybí peníze, které se do země většinou dostávají prací Albánců v zahraničí.
Na rozestavěných domech místo naší májky často visí panenka nebo medvídek jako ochrana proti
uhranutí, proti tzv. Zlým očím.
Některé pohanské zvyky jsou tady stále živé.
Albánie, země hor a pláží
Když zmačkáte papír, rozbalíte a hodíte na zem je zvrásněn jako Albánie.
Pohoří se střídají s údolími, která se občas natáhnou do úrodných rovin kolem řek. Průměrná nadmořská
výška Albánie je přes sedm set metrů n.m. Nazývají ji proto Nepálem Evropy, nebo Zemí orlů.
Na konci dálnice se před námi zvedá vysoké pohoří.
Stoupáme z nulové nadmořské výšky klikatícími se serpentinami pohořím Cika až do Llogarského
průsmyku ve výšce přes 1000 m.n.m. Ze severní strany sytě zelené lesy borovic a jedlí. Za průsmykem
krkolomné serpentiny a hluboké průrvy řeky, která mizí v horizontu vrcholu končícího kdesi dva kilometry
nad mořem. Pod námi dramatické serpentiny silnice s kamenitými srázy končícími v Jónském moři.
Cestu vybudovali Římané. Dnes je asfaltová. Tu se svodidly, tu bez nich, se srázy několika set metrů
dolů. Nezvládnout to znamená mít zde pomníček jako řada jiných Albánců.
Na horizontu vidíme ostrov Korfu, a další řecké ostrovy Borshi a Qeparo. Břehy pod námi lemují
porostlá skaliska a žlutavé pláže. Pluly tudy kdysi i Odysseovy lodě.
-
pláž „Czech Brach“
Hned pod klesáním si vybíráme první pláž jako své tábořiště. Pod vesnicí Palasa se prašnou cestou
pomalu suneme k moři na nádhernou pláž asi čtyři kilometry širokou a více jak sto metrů hlubokou,
končící skalním útesem a zelenými keři. Zde přistál Julius César se svými sedmi legiemi v roce 49 př.n.l.
na své pouti k bitvě s Pompeiem.
Zde budujeme i my svůj base camp.
Doslova asi poslední ráááááj svobody v Evropě.
Bez poplatků. Bez stresů. Bez pokut za táboření. Bez buzerace moderního světa zákazů. Bez
poplatků za potápění, za loď, za rybaření………
No, nejsme tu sami. Nad námi žije v podhůří ještě srnec, lišky, veverky, divočáci, rys, vlci, medvědi,
zmije. Naštěstí ne všichni prošli našim táborem.
Navštěvuje nás jen několik želv, jak řecká, tak bahenní i zelenavá. Bílí i černí štíři, blavor slepýš, malí
i velcí mravenci, komáři, stonožky i jiná havěť. Ze svých nor vykukují chlupatí sklípkani. Občas si na stůl
sedne i pěkně masité tak 10 cm dlouhé saranče. Drobné kobylky ani nepočítaje. V podvečer nad námi
přeletí jak menší (podkovovitý), tak větší dlouhoprstý netopýr žijící v nedalekých jeskyních, ale i v
dělostřeleckých bunkrech nad námi. Zahlédneme i orly.
Zajedou sem i ochránci přírody, neboť jsme pod přírodní rezervací. A pak ještě policie, kterou zajímá
jen registrace našeho člunu, neboť jsme v nejužší části moře od Itálie, v Otranské úžině.
Od Otranta v Itálii, kam vede cesta pašeráků drog a emigrace Albánců nás dělí „jen“ 72 km mořské
vody. Známe to i z druhé strany, kdy jsme se v Otrantu potápěli před čtyřmi roky, kde nás za pašeráky i
považovali a vzali nám motor od lodi.
Zde však cítíme, že policajty spíš zajímá naše bezpečnost. Přijedou, pozdraví, zeptají se zda nám
něco nechybí a s úsměvem a pozdravem „Čeko Pavel Nedvěd“ zase odjíždějí.
Cítíme se tu bezpečně, i díky snad tomu, že nad námi je i skupina bunkrů ochraňující tuto pláž.
Opuštěných, ale dýchajících atmosférou minulého století.
Večery trávíme grilováním skopového, povídání o potápění a pozorováním hvězd. Díky odlehlosti
zde není světelný smog a tak není noci, abychom neviděli padat hvězdy, nebo družice které protknou
oblohu.
Moře omývá jemně oblázkový břeh „naší pláže“ s polohrubým pískem a rozházenými valouny. Vlny
šplouchají a někdy se i zvednou do výšky dvou metrů. Přeskočíte je a necháte se jimi unášet. I když je
teprve červen, teplota vzduchu je kolem 35-40° C ve stínu. Moře má přes dvacet stupňů.
Kocháme se horským vrcholem Athanasi, který se přímo z moře zvedá do více jak 2000 m.n.m. Jeho
vrchol občas zahalí čepice bílých mraků. Napadá nás: „Sundejte tu kýčovitou tapetu“.
To není skutečnost. To je jen sen. Je to neskutečná krása.
Pod plachtou tvořící stín našeho kempu tak trávíme deset nádherných dní.
Ranní procitnutí a hurá k vodě. Podíváte se vlevo, či vpravo a všude samý Čech. Není tu nikdo. Jen
my! Proto Česká pláž Czech Beach!
Jen asi stovka včelích úlů opodál připomíná, že tu někde nedaleko je asi nějaká civilizace.
Řada z nás proto spí i jen tak bivakem na teplém voňavém písku.
Nejhlubší uskutečněný
ponor do 42 m poskytl
pěkné prochlazení. Jinak
nic.
V těchto hloubkách už je
voda v tomto období ještě
studená. Snad i tím, že se
tady v některých místech
vlévají do moře sladké
prameny z hor, jenž se
viditelně mísí a tvoří
haloklinu - rozhraní sladké
a slané vody, které se díky
různé hustotě nesmísí.
Pokud plavete do
nerozvířené vody je vidět
jako čára, když plavete za
někým a voda je již
rozvířená, plavete
tekutinou, připomínající čirý sirup. Stačí ale změnit hloubku. Slaná voda je teplejší, takže když se
narovnáte, pocítíte jaké to je mít, jak se říká „chladnou hlavu a nohy v teple...“. Tato chladná voda je
příležitostí a nabídkou chladit si tu pivo na teplotu sedmého schodu. Což samozřejmě s chutí přijímáme.
Čím více na sever, tím více je rozeklané dno. Poloostrov je potápěčsky ještě nezmapovaný, což
uvádějí i albánské potápěčské stránky http://www.divingalbania.com/.
V albánských pobřežních vodách žije na 300 druhů ryb, z nichž některé patří k vzácným. Nám se
podařilo sledovat pražmy i pražmany, tresky středomořské, mureny, ropušnice, létající ryby,
proužkovaného kanice, kněžíka pavího, trnuchy, kranase, malé i velké langusty, chobotnice pobřežní,
hvězdice i spoustu ježovek. Tu a tam zahlédnete sumýše. Barevností vás upoutá i místní flora tvořená
především sasanovcem jeskynním a trsovitou houbou Agelas oroides,………
Zkoušíme i noční potápění které však nic zázračného nepřináší. Jen Karel u břehu zahlédne tak 80
cm velkou želvu karetu, která jak známo ohrožený druh „vyvádí“ na nedalekém ostrově Zakynthos svá
mláďata.
Chytáme i ryby. Na pruty. Daří se však ulovit jen malé kněžíky.
Jak se tu ryba loví nám předvedly dva čluny, které
zajely za nás k útesům. Vyhodili dva granáty, následují
výbuchy, sesbírají ryby a na plný plyn mizí. Jo ruské
třpytky, to tady asi bývá pravidlem. Za chvíli je tu těžký
vojenský člun. Nic ale nevyřeší.
Lov na harpunu je tu však zcela běžný. O víkendu
potkáte i celou rodinu, která si nese grilovací rošt,
dřevěné uhlí, ploutve, masku i harpunu. Tu si můžete
půjčit i v hotelu v Himare.
Další pláže Albánské riviery
Několikrát jsme se vydali prozkoumat další možnosti potápění.
Klikatící se silnice v horách kopíruje dále na jih mořský břeh. Jedinou možností přístupu k moři jsou
pláže. Zbytek jsou útesy.
Tyto pláže, až do Sarande, nazývané Albánskou rivierou jsou jen málo dotčené výstavbou. Ty
nejhezčí postrádají jakoukoliv infrastrukturu. Přitom jsou to prý ty nejkrásnější pláže Jónského moře. S
čímž nelze jen souhlasit.
Kdyby tady nebyla izolovanost minulých let této země, stálo by tu na desítky hotelů a restaurací. A
ono je jen otázkou času kdy to tu tak opravdu bude.
Krokodýlí pláž
je hned za „naší“ pláží a je od ní oddělena jen širokým vyschlým řečištěm horské řeky padající z výšky
přes dva tisíce metrů
-
pláž na jihu - Dhermiu
hned v první vesnici lze sjet k moři, kde jsou tři restaurace a dlouhá pláž, jak jinak, s bunkry,
zakončená probíhající výstavbou kempu se srubovými chatami. V létě je tu prý plno.
-
- pláž Gjipe
menší pláž v malebném zálivu s kaňonem, v kterém se nachází 75 metrů vysoký vodopád.
pláž Ilias
je snad nekrásnější. Leží totiž v kaňonu přívalové řeky. Není velká, ale sevřená kaňonem působí
velmi romanticky. Ani noha.
-
-
pláž v Jali
je taky pustá, klidná, pohodová pro potápění za útesy.
pláž kde „končej lidi“..
rostoucí městečko Himare, které ještě před pěti lety prý bylo jen prašné město duchů dnes nabízí
hotýlky, městskou kilometrovou pláž lemovanou pergolami s hospůdkami kde již i ráno v sedm pulsuje
život a místní tu popíjí nezbytnou kávu. Prý hledají práci. Největšího hledače práce pak poznáte podle
brilantního protáčení cigaretové krabičky mezi prsty.
Žijí zde albánští Řekové. Většinou sem jezdí i Řekové z Řecka a Italové na dovolenou, neboť ceny
jsou tu buď srovnatelné, nebo dokonce nižší než u nás. Jen např. plzeňské tu popíjíme za 22,- Kč s
Mallborkou za 40,-Kč za krabičku.
Modré moře je tu skvělé a prý teplé dlouho do zimy. Druhá pláž za městem nazývaná Spile nabízí i
pohledy do jeskyně, která byla osídlena jž v 6. stol. př.n.l. a prameny vody v ní zásobují celé městečko.
Seznamujeme se zde s majitelem malého hotýlku a velkoobchodu s nápoji. Před týdnem se vrátil ze
zájezdu z Prahy. Na stůl staví láhev albánského koňaku. Na setkání.
Jeho zeť umí anglicky a tak nás seznamuje s místními poměry. Radí nám abychom zajeli na pláž před
městem. Dá se tam kempovat a on tam jezdí harpunovat.
„A jak se tam dostaneme?“, ptáme se.
„Pojedete zpět a odbočíte there where ends people“.
„Jak končí lidi?“ „Tomu nerozumím?!“
„Jo! Tam za městem … there where ends people“.
Nakonec sedá do auta a serpentinami vyjíždíme z města a u hřbitova odbočujeme.
Aha, tak to je to místo „kde končej lidi..“.
I když náš průvodce neznal „grave-yard“, či jiný výraz, pochopili jsme až nyní kde "končej lidi“.
Spouštíme se k vyschlému řečišti a přijíždíme na pláž s dvěma restauracemi, pěti bunkry a na konci
po pěti stech metrech u olivového háje se útesy prudce boří do moře.
Tady by potápění šlo!
-
-
pláž Llaman
je hned na jih za městem. V krásném údolí, kolem kterého se vine silnice je vybudována velká
diskotéka a asi to tu musí být v létě pěkně veselé. V této době je však liduprázdná a okolní útesy lákají k
potápění.
pláž Palermského zálivu
spíš nabízí pohledy na přístav ponorek které mizí v útesu a na ostrůvek na němž je pevnost
postavená Ali Pašou Tepelenským.
Před Sarande stojí za to pláže u vesničky Nivica-Bubar a městečka Perporimi.
-
pláže v Sarande
v jižním letovisku, se vinou kolem zálivu ve tvaru podkovy. Před vámi co by kamenem dohodil je řecké
Korfu. Nad vámi hotýlky a nad nimi paneláky. Všude samá hospůdka a reprodukovaná hudba. Nic pro
našince.
-
-
pláže pod Sarande
jsou již velmi komerční a spíše tato místa přiláká milovníky archeologie.
Pojízdná opravna
Cesta se neobešla i bez jiných, než potápěčských dobrodružství. To ale patří k věci.
Proražená vana na Renaultu byl první počin naší opravárenské činnosti.
Po čase se u vleku s
potápěčskou technikou začalo naklánět kolo. Trhá se náprava. Byl přetížený. Nezbývá než na pláži
odmontovat celou nápravu a zajíždíme do Himare k našemu hoteliérovi. Ten nás odváží do dílny místního
Řeka, kde místo svěráku, který nemá přivaří nápravu na kolejnici. Pak už raději bere dílo do ruky náš Honzík
Taty. Zavaří utržený díl.
„Máš tady brusku?“
„Mám“, a přináší úhlovou s kotoučem o průměru snad 30 cm a bez krytu. Po spuštění navíc rozklepe ruce,
neboť kotouč je excentrický.
Vybrousíme svár, zaplatíme na naše 100,- Kč. V hotýlku dáme ještě pivo a hurá „domů“.
Potvrzuje se, že Albánci jsou vstřícní a pohostinní. Pojmy jako dané slovo, respekt, čest, host mají
prý v Albánii stále ještě velkou váhu.
Na pláži pak odvádíme několik opravárenských akcí.
Praskl člun. Lepíme.
Vichřice přicházející jednoho dne nám láme tyčky u plachty a tak lepící páskou a klackem vše
napravujeme.
Pod Pepu praská židle. Neunesla tu zodpovědnost. Lepící páska musí nastoupit.
I centrála si chvíli zahrála na nemocnou. Šikovné ruce ji ale přivedly k rozumu a zase vesele bublala.
Zapadáváme taky s Meďourem do písku a tak hever, podložit kamenem a …… Znova hever a……..
Vítězíme i nad pískem!
Tato zkušenost se nám hodila když v neděli přijelo auto s místními a zapadlo. Hever však neměli, ale
pod vedením Habži řešíme i tento úkol.
Jediné co se nezachránilo bylo lehátko Radky, které při vichřici v ohromných kotrmelcích odlétá na
Korfu.
Cestou zpět ještě v Albánii praská Habžovi výfuk.
Zastavujeme u „Autoopravny“.
„Máte autogen?“
Odpovědí je známé albánské slovo „Jo“, tedy ne. „…..my tady opravujeme tak, že z vrakoviště
vezmeme díl, upravíme ho a namontujeme…“
Posílají nás o 10 km dál. Tam je dílna.
Tady Habžovi nabídnou vyvíječ plynu z počátku minulého století, kdy se na karbid nalije voda a
vzniklým plynem se svaří. Svářecí drát po delším hledání nacházejí v hromadě šrotu.
Habžík se slovy „buď to zavaříme, nebo vybouchnem“ výfuk opravil.
Příště by bylo potřeby vzít pojízdnou dílnu V3S.