Vzpomínka na začátky

Komentáře

Transkript

Vzpomínka na začátky
100
červen, červenec, srpen 2011
5,- Kč
Zpravodaj městského úřadu též na http://www.pysely.cz
Vážení občané,
uživatelé městského
vodovodu a kanalizace.
Vzhledem k tomu, že v době jarního tání a při přívalových deštích
dochází k přetékání přečerpávacích
šachet a velkému nátoku balastních
(dešťových) vod na čistírnu odpadních
vod, byly provedeny kontroly šachet
splaškové kanalizace, při kterých byl
zjištěn za deště zvýšený průtok čisté
vody. Následně byl proveden náhodný
kamerový průzkum některých částí
kanalizačních stok a byl zjištěn nátok
čisté vody z některých přípojek. Z toho
tedy jsme vyvodili závěr, že vlastníci
některých nemovitostí svedli dešťové
vody z okapů, popř. ze svého pozemku a nebo odčerpávají vodu ze sklepů
přímo do splaškové kanalizace, která
je postavena jako oddílná pouze na
splaškové vody z domácností, to je
WC, kuchyně a koupelny, popř. prádelny. Všichni uživatelé kanalizace podepsali smlouvu o dodávce pitné vody
a odvádění odpadních vod dle zákona
č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích v platném znění. V této
smlouvě, v odst. III. je uvedeno, že
srážkové vody vzniklé na nemovitosti
odběratele je zakázáno vypouštět do
splaškové kanalizace. Každý uživatel
kanalizace, který vypouští srážkové
vody do splaškové kanalizace, porušuje smlouvu, kterou sám podepsal,
dále porušuje provozní řád kanalizace. Upozorňuji důrazně všechny
uživatele splaškové kanalizace, kteří
snad i z neznalosti napojili dešťové
svody do naší splaškové kanalizace,
aby toto neprodleně v co nejkratší
době odstranili.
Nedodržováním výše uvedeného
se dopouštějí přestupku podle ustanovení § 32, odst. 4 ), písm. f) zákona
č. 274/2001 Sb. o vodovodech
a kanalizacích. Za tento přestupek zákon stanoví pokutu do výše
200 000,- Kč.
V dohledné době budou prováděny fyzické kontroly a při zjištění
nátoku balastních vod budeme nuceni postupovat podle výše uvedeného zákonného ustanovení.
Vzpomínka na začátky
Mnoho, přemnoho vody už uplynulo v Sázavě ode dne, kdy jsme seděli s panem Vl. Paclíkem v ředitelně
pyšelské školy a přemýšleli, co by bylo
potřeba udělat pro zdejší kulturu. Úkolů bylo dost, otázka zněla zda a jak jsou
řešitelné.
Předně bylo žádoucí obnovit muzeum, které zde fungovalo už před druhou
světovou válkou. Shánět jeho pozůstatky po místech, kam se postupně stěhovalo, nebylo snadné, ale něco se přece
podařilo zachránit. Navíc Pyšely měly
šťastnou ruku při výběru jeho správce.
Paní Z. Srnská o ně pečuje velmi svědomitě už po řadu let, uspořádala několik
hodnotných výstav a navíc se jí podařilo získat řadu spolupracovníků muzea.
Škoda jen, že muzeum navštěvují častěji
turisté než místní občané.
Další úkol se týkal historie Pyšel.
Poslední, kdo se jí zevrubněji zabýval,
byl František Václav Pokorný, jenže
od jeho smrti uplynulo už 150 let a za
tu dobu se odehrálo mnoho důležitých
událostí. Pokusil jsem se tedy vypracovat odbornou, ale čtivou formou podanou publikaci o historii našeho města.
Knižně vyšla u příležitosti oslav 700.
výročí první zprávy o Pyšelích v r. 1995.
Zřejmě si našla své čtenáře, protože
byla znovu vydána v rozšířené podobě
v r. 2003.
Konečně poslední otázka, kterou
jsme s panem Vl. Paclíkem řešili, se
týkala tisku. Zvažovali jsme, jestli je
reálné, vydávat nějaký občasník
pro Pyšely a nejbližší okolí.
Bylo nám jasné, že to znamená především sehnat okruh dopisovatelů, kteří
mají lidem co říci, navíc to dokážou podat srozumitelnou formou a navíc zdarma ve svém volném čase. Nakonec jsme
usoudili, že za pokus to stojí, tím spíš,
že pro tehdejší Obecní úřad to byla další
možnost, jak seznamovat místní občany
s jeho záměry.
A tak v březnu 1992 vyšlo první číslo Pyšelského zpravodaje. Obnáší pouhé
tři listy a na jeho provedení je znát, že
byl vyráběn „na koleně“, nicméně začátek byl – a přinesl příjemné překvapení:
Po Zpravodaji se jen zaprášilo. Takže
vydávání pokračovalo, celkem vyšlo
31 čísel Pyšelského zpravodaje. Poslední
čísla už byla obsáhlejší, pětilistová.
Poslední Pyšelský zpravodaj vyšel
v říjnu 1994. Pak následovala přestávka,
která trvala do května 1996. Tehdy vyšlo
první číslo Pyšelských listů. Pan starosta S. Vosický napsal tehdy v předmluvě:
„Časopis bude vycházet jako občasník a
dočtete se v něm především vše o životě
v obci, zajímavosti a fakta z její minulosti a současnosti, ale i o plánech a předpokladech pro budoucnost. … Věřím, že
spojenými silami všech, kdo časopis budou vydávat a těch, kdo jej budou číst,
se nám podaří vytvořit hodnotný zdroj
informací a obnovit a zachovat tak pěknou tradici.“
Troufám si říci, že starostovo očekávání se naplnilo. Pyšelské listy se za
patnáct let své existence staly oblíbeným čtivem všech správných Pyšeláků
a lidí z blízkého okolí. Vyšla zde řada
často velmi cenných článků.
Připomněl bych např. seriál
o pyšelských domech od pana Michala Vitanovského, články pana
Dr. I. Koudelky, paní Z. Srnské,
pánů L. a J. Kostrhounových, vzpomínkové črty pana Dr. V. Rádla,
paní B. Dauthové, zajímavé články
Dr. M. Zemana o naší přírodě atd.
atd.
Časopis tohoto druhu, který se
vypracuje k číslu 100, se nemusí bát
o svou budoucnost. Má už svůj okruh
dopisovatelů, kteří informují o dění
v obci, co je zajímá, zde najdou
i zdejší senioři stejně jako příznivci
Sokola a sportu vůbec. Pyšelské listy dokáží oslovit mnoho lidí různých
věkových kategorií i různých zájmů.
Znám města a městečka, která jsou
větší než Pyšely, ale o takovémto časopisu se jim může jen zdát.
Velký dík si zaslouží všichni, kdo
se na vydávání tohoto časopisu podílejí. Je třeba ocenit i přístup zdejšího Městského úřadu a to tím spíše,
že se opravdu nejedná o výnosnou
činnost. Všimli jste si, že za celých
15 let, kdy Pyšelské listy vycházejí,
se jejich cena nezměnila a zůstává
na symbolických pěti korunách?
Cena snad všech ostatních tiskovin
se za tu dobu už několikrát zvýšila.
Vážení občané, pro vysvětlenou
krátce uvádím, co způsobí nátok balastních vod do oddílné splaškové kanalizace: při přívalových deštích dojde k přetékání přečerpávacích šachet (které
nejsou schopny tak obrovské množství
vody přečerpat) a hrozí zde kontaminace okolních drobných vodotečí, popř.
rybníků. Dalším důsledkem je hydraulické přetížení čistírny odpadních vod,
dochází k tzv. vypláchnutí ČOV a tedy
odplavení všech bakterií, které odpadní vody čistí. K obnovení funkce ČOV
je třeba obrovské množství elektrické
energie za účelem provzdušnění odpadních vod v aktivačních nádrží (kyslík,
který podporuje množení bakterií).
Pro představu uvádím, že v ČOV jsou
dvě dmychadla (kompresory), která
dodávají vzduch do aktivačních nádrží,
každé o příkonu 17 kW. Tato dmychadla za normálního stavu jsou v provozu
průměrně 12 hodin denně. Po zvýšeném
nátoku, aby byla zajištěna činnost ČOV,
jsou v provozu nepřetržitě po dobu
mnoha dní, mnohdy i týdnů. Obdobně
je to i v přečerpávacích šachtách, kde
jsou umístěna čerpadla o výkonu 13 –
17 kW. Jistě si umíte představit nárůst
spotřeby elektrické energie a nárůst nákladů na ni.
Je třeba se zamyslet: pokud budou
stoupat náklady na čištění odpadních
vod, bude též nutno úměrně navýšit
i stočné. Tomu je nutno předejít. Není
možné, aby na nešvary některých neukázněných jedinců dopláceli všichni
občané našich obcí.
A ještě jedna důležitá informace:
Z technických důvodů je nutno provádět
odečty vodoměrů pro roční vyúčtování
vodného a stočného v letních měsících,
nejpozději do 31. srpna. Očekávejte proto osobu pověřenou městským
úřadem k provádění kontroly a odečtu
vodoměru.
Děkuji za pochopení a spolupráci.
V Pyšelích dne 31.5.2011.
Stanislav Vosický, starosta města
Co závěrem?
Už jen přání mnoha dalších zajímavých čísel pyšelských listů.
PhDr. Jiří Chvojka
1
PL číslo 100
Co se pod tímto pojmem všechno
skrývá? Jsou to denníky? týdenníky,
měsíčníky, občasníky?, jak to pojmenovat? No, asi nijak. Proč hledat nějaký
nový termín. Jsou to prostě noviny. Byli
jsme dříve zvyklí, že Rudé právo bylo
komunistů, Lidové noviny byly lidovců,
Mladá fronta byla svazáků, Práce odborářů, Květy a Vlasta patřily ženám, prostě bylo to nějak rozdělené a obsahově se
to ztotožňovalo z jistým programem. A
dnes? Máme svobodu, máme demokracii, už nemáme cenzuru, všechno co čteme je tedy pravda, žádná strana, žádné
seskupení politické i občanské se už nesnaží nám vštípit, že ten jejich názor je
ten jediný správný a že kdo nejde s námi
jde proti nám. Je to ale opravdu tak? Co
svět světem stojí, vždycky něco někomu
patří. Lhostejno zda je to jedinec, skupina, akciová společnost a nebo stát.
Všechno je v něčích rukou. A ten, co to
něco vlastní, má své zájmy. A ve většině
případů to jsou zájmy skupinové. A na
kom ty své zájmy má prosozovat? No,
přece na těch, kdo to něco používá, užívá, zpracovává, spotřebovává a pod. A
tak je to i s těmi periodiky. I když víme,
že jednotlivé tiskoviny nepatří stranám,
odborům, občanským sdružením atd.,
přece za nimi někdo musí stát. Vlastník. A jeho zájmem zůstává, používat je
ve prospěch svůj a potažmo někoho dalšího. A tak je na místě položit si otázku.
Je všechno, co čtu v tiskovinách různého druhu pravda? A co je to vůbec pravda? V tomto smyslu především. Umět
číst mezi řádky je to největší umění.
Nenechat se ovlivnit ať jedním, či opačným směrem. Mít svůj vlastní názor. To
je cesta skrze celou tu spoustu tištěných
zpráv, které na nás denně ze všech stran
útočí. Je snadné uvěřit, méně snadné
neuvěřit a nejnesnadnější přiznat, že
jsem se mýlil. Vidíte. I po dvaceti letech
svobody tisku, svobody projevu, a svobody jako takové se máme stále čemu
učit. A co víc! Právě pro tuto relativně
už dlouhou dobu vysněné svobody, ještě
o to víc!! Je pro nás nesmírně důležité,
červen, červenec, srpen 2011
Noviny!
naučit se rozpoznat, že právě tímto
článkem, touto větou a těmito souvislostmi s námi někdo pěkně manipuluje.
Chce nás dostat na tu jeho stranu. Chce,
abychom nastoupili do jeho vlaku, který
řídí on a jede jeho směrem. A my? Obvykle nasedneme. Na konečné pak zjistíme, že jsme se zmýlili a že naše volba
byla chybná. To už ale bývá pozdě a řidič
toho vlaku se směje, jak dokázal jednoduše a za naše peníze, svůj vlak naplnit
lidma a kdyby přidal ještě pár vagónů,
byly plné i ty. Potom přijde na řadu naše
snaha se nějak vrátit zpět. A to je chvilka pro jiného šoféra, který nám přistaví
zase svůj vlak a my, abychom už byli
doma, do něho rádi nasedneme. Že cílová stanice je zase někde jinde, zjistíme
až na konečné. A tak to jde stále dokola.
Je těžké, velmi těžké vybrat si ten správný vlak. A v tomto bludném nádražním
shonu, se najde jeden druh periodika,
který s námi takto necvičí. Jsou to místní plátky, které nikomu nepatří. Tento
paradox je ukázkou toho, jak výjimka
potvrzuje pravidlo. Obce vydávají svá
periodika, aby svým občanům sdělili
nejdůležitější zprávy. O tom, co bylo, co
je a co bude, o tom čeho je dost a čeho je
příliš a naopak čeho se nám nedostává,
prostě o nás. A v čem máme jistotu, že
to není stejné jak s těmi o nichž už byla
řeč? No přece v tom, že ty zprávy píšeme
my sami. Že jediným zájmem je informovat a ne manipulovat. Naše Pyšelské
listy tímto vydáním oslavují stovku. Za
všemi těmi vydáními stojí jenom pár
lidiček. U nich se soustřeďují všechny
příspěvky a ti je potom zpracují do podoby, jakou všichni známe. Stojí to fůru
jejich energie a fůru jejich volného času,
který tomu všichni dávají. Že to dělají
dobře, potvrzuje skutečnost, že celý náklad PL je během dvou dnů vyprodán.
Díky tedy všem, kteří nám Pyšelské listy
připravujete, tvoříte a tisknete, díky za
to, že se při jejich čtení nemusím mít na
pozoru, díky za tyto ne soukromé, ale
“naše” noviny.
Bohumil Gondík
z městského úřadu
Šťastná 100
Pyšelských listů.
Dar
listy nestaly nástrojem politických střetů, jako několik časopisů v okolí. S plnou
Pan Jaroslav Vejmelka ze Zaječic věnoval našemu úřadu několik výtisků
Kroniky Zaječic, Kovářovic a Pyšel, kterou napsal a vydal pan Josef Vejmelka. Autor
se narodil 12. října 1897 a svůj život prožil v Zaječicích. Ke svému rodnému kraji
měl velký citový vztah, zajímal se o vše, co se okolo něj děje. A také se samozřejmě
zajímal o historii kraje. Své poznatky, postřehy, vyprávění starých pamětníků, myšlenky a životní příběhy sepsal do podoby kroniky, která byla vydána za podpory a
pomoci pana Arnošta Chvojky v roce 1970. Mnozí z nás ji mají doma ve své knihovně. A ti, kdo ji nemají, budou mít možnost si ji přečíst. Rádi ji zájemcům zapůjčíme.
Další výtisk bude předán do naší školy, do muzea a do knihovny. Děkujeme p. Jaroslavu Vejmelkovi za tento dar.
M. Pášová
zodpovědností mohu říci, že co do pestrosti informací naše PL dosahují

Když dnes listuji staršími čísly „Pyšelských listů „ vzpomínám na všechny,
kteří se v začátcích podíleli na informacích pro nás čtenáře. Mezi mnoha jmény
se mi hlavně vybavují svými články pan Arnošt a Jiří Chvojka o dějinách Pyšel,
pan Michal Vitanovský svým pohledem na místní architekturu a pan Vladimír
Rádl, vzpomínkami na život a dětství v Pyšelích. Obdivuhodné je, že se Pyšelské
všestrannosti a domnívám se, že i čtenářům dobře slouží.
Přeji proto redakci do dalších stovky dostatek příspěvků s mnoha
zajímavými tématy a spokojené čtenáře.
Ladislav Kostrhoun
muzeum
Výstava
Výstava Pyšelského muzea
s názvem „Krása starých výšivek a ručních prací“
se uskuteční v době od 26. června 2011.
Zahájení výstavy bude včas plakátováno.
Žádám zdvořile občany (zejména ženy), o zapůjčení starých výšivek (50 let
a více) na ubrusech, halenkách, spodním prádle, šatech, záclonách, přehozech,
„kuchařkách“ atd. Zapůjčené věci odevzdejte prosím v muzeu (pátek, sobota)
nebo v bytě v Husově ulici č. 56. Výstava potrvá podle zájmu a možností do konce srpna.
Z. Srnská
2
Vážení občané,
mnozí z Vás vznášejí na náš úřad požadavky a stížnosti na to, že jejich sousedé v sobotu a neděli ruší klid hlukem sekaček, křovinořezů, motorových pil, cirkulárek apod. Zastupitelstvo města se tímto problémem zabývalo na svém jednání dne 13. června t.r. a nedošlo ke shodnému závěru. Vydání této
vyhlášky zatím nebylo doporučeno. Přesto máme k Vám prosbu: v rámci zachování
dobrých sousedských vztahů doporučujeme omezení výše uvedené činnosti v ranních nedělních hodinách, kdy si mohou vaši sousedé přispat (alespoň do 9 hodin
ráno) a dále v neděli odpoledne. Věříme, že tuto naši prosbu, toto naše doporučení,
budete akceptovat a že si nedělní odpočinek budeme moci lépe užít.
Děkujeme za pochopení.
Městský úřad
Poděkování
Mnohokrát děkuji všem, kteří se podíleli na vyklízení půdy muzea. Bude
zase kousek volného místa pro ukládání exponátů. Hlavním iniciátorem této
akce byl Jára Chalupa. Přišel s celou rodinou, pan Zaradička s manželkou, paní
Mirka Kocourková s dcerkou Eliškou a Honza Kostroun, který přinesl velký vysavač a celou půdu a schodiště důkladně vyčistil. Bylo to opravdu velká dřina,
vynášet předměty a běhat po schodech nahoru, dolů s odpadem do přistaveného
kontejneru. Odpadu bylo opravdu požehnaně, nashromáždil se zde za dlouhou
dobu, ještě v dobách, než bylo zřízeno muzeum. Ještě jednou velký dík všem
účastníkům této akce.
Z. Srnská, muzeum
společenská kronika
červen, červenec, srpen 2011
Dne 16. března 2011 se narodil Šimon Truhlář. Jeho šťastnými rodiči jsou Martina Paurová a Jan Truhlář z Pyšel.
Blahopřejeme k této krásné události a celé rodině přejeme hodně radosti z chlapečka, zdraví a pohodu.
28. březen t.r. byl velmi radostný pro rodiče Kateřinu a Řehoře Voňkovi z Pyšel. Narodila se jim
dvojčátka Zuzanka a Ondřej, doma se na ně těšil starší bráška Přemysl.
Připojujeme se ke gratulantům a celé rodině přejeme hodně zdraví, lásky, štěstí a radosti z dětí.
Anežka Čapková, tak se jmenuje další občánek Zaječic. Anežka se narodila dne 13. dubna 2011
rodičům Zuzaně a Petru Čapkovým a jistě z ní má velkou radost i starší bratr Filip.
Gratulujeme rodičům k narození holčičky. Všem přejeme pohodu, klid, zdraví a štěstí.
Veronika Tomšíčková se narodila 7. května 2011 jako první děcko rodičů Hany a Marka. Mladá rodina je z Pyšel.
Blahopřejeme celé rodině a přejeme všem hodně zdraví, štěstí, radosti.
V červnu oslaví svá významná životní jubilea tito naši spoluobčané:
Paní Milada Novotná (klientka Domova pro seniory), pan Pavel Rödl z Pyšel, paní Anna Jenšovská z Pyšel,
paní Olga Eiflerová a paní Marta Studenovská (obě jubilantky jsou klientkami Domova pro seniory)
V červenci budou mít „kulatiny“:
Pan Petr Martinovský z Pyšel, paní Eva Příhodová (klientka Domova pro seniory), pan Václav Šalda z Pyšel,
paní Anna Hrušková z Borové Lhoty, pan Petr Čuda (klient Domova pro seniory) a paní Jiřina Vejmelková ze Zaječic.
Připojujeme se k řadě gratulantů a všem jubilantům přejeme hlavně hodně zdraví,
spokojenosti a štěstí a pohody do dalších let života.
V měsíci červnu slaví krásné kulaté narozeniny Ing. Dana Drábová, předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost.
Přejeme jí hodně zdraví a v její náročné a zodpovědné práci nadále ať se jí daří.
Ing. Drábová má velké znalosti nejen ve svém oboru, je vážená a uznávaná v celé republice (a určitě i v zahraničí). Všude jí znají a jako ženu v takovém oboru obdivují.
Jako kandidátka do obecního zastupitelstva v posledních třech volebních obdobích vždy získala největší počet hlasů od voličů. Tím, že pochází a žije v našem městečku, staly
se Pyšely známými i pro obyvatele jiných krajů.
Ráda zavítá i mezi členy Klubu seniorů, kde je její maminka nejstarší docházející členkou. Posedí společně s námi při hudbě, navštěvuje též s námi divadla, zájezdy
a obětavě věnuje i svůj drahocenný čas přednáškám pro veřejnost s náměty ze svého oboru a z cest do zahraničí.
Danuško, přejeme Ti v osobním i pracovním životě všechno NEJ….
Klub seniorů
Za panem ředitelem Paclíkem.
Pan Mgr. Vladimír Paclík byl
ředitelem naší školy od roku 1990 do roku
2010. Znali jsme ho jako čestného a spravedlivého člověka, pracovitého a osvíceného ředitele. Pro žáky byl vlídným a zároveň náročným učitelem, kterému šlo vždy především
o jejich kvalitní vzdělání. Celou svou osobností byl příkladem cílevědomého, důsledného
člověka s pozitivním přístupem k životu, přívětivého člověka, který si věděl rady ve všech
oblastech svého konání a nezištně uměl poradit a pomoci ostatním. Celý svůj pracovní život věnoval především škole, není nadnesené
říci, že školou žil. Na zasloužený odpočinek po
celoživotní práci mu však nezbyl čas. Zemřel
po dlouhé nemoci v pátek 10.6.2011 ve věku
nedožitých 68 let.
Pro mnohé zůstane vzorem lidskosti a
moudrosti, takového si ho uchováme ve svých
vzpomínkách.
Vážení spoluobčané,
Pyšelské listy, které držíte v ruce, vycházejí krátce poté, co jsme se se smutkem naposledy rozloučili s dlouholetým ředitelem naší školy,
panem magistrem Vladimírem Paclíkem.
Využívám této příležitosti ke krátké vzpomínce a hlavně k poslednímu poděkování člověku, který toho pro naše město a jeho okolí
opravdu hodně udělal.
Především však musím vyslovit naše sympatie a hlubokou soustrast pozůstalým. A popřát jim hodně sil a odvahy. Budou je potřebovat,
aby se postupně dokázali vyrovnat s prázdným místem, které po jejich drahém zesnulém zbylo v jejich duši i v jejich domech.
Zaplnit mezeru, které tu po panu řediteli zbyla, bude těžké i pro obec. Lidí jako byl on, nikdy není dost, a když odejdou, citelně se
dotkne nejen jejich blízkých, ale celé obecní komunity.
Dovolte mi krátce vzpomenout tří významných rolí, kterými se pan ředitel nesmazatelně zapsal do paměti Pyšel.
Ta první a podle mě nejdůležitější, byla role vesnického učitele v tom nejlepším smyslu slova. Vzdělaného, sečtělého, náročného,
spravedlivého. Učil mne a několik dalších generací dětí, že nic v životě není zadarmo, nutil nás ve škole pracovat stejně tvrdě, jako pracoval
on. Stovky příkladů, které zadával těm, kdo se opravdu chtěli něco naučit, byly náročným oříškem. Ale jeho přístup nás učil nejen matematice,
ale i úctě k řádu a pravidlům. Já jsem to v životě už mnohokrát ocenila a na pana učitele jsem si s vděkem vzpomněla. A jistě nejsem sama.
Role druhá. Ředitel školy. V nejednoduchých podmínkách udržoval pyšelskou školu na vysoké úrovni. Dělal daleko víc, než bylo jeho
přímou povinností, aby škola žáky dobře připravila pro život. Do školy zavedl práci s výpočetní technikou, snažil se modernizovat přístup
k výuce i didaktické pomůcky. Pan ředitel se staral nejen o kvalitu výuky. Musel bojovat se zhoršujícím se technickým stavem budovy,
i omezenými možnostmi městského rozpočtu pro provoz školy. Tento nedobrý stav je bohužel dán systémem financování malých obcí, pan
ředitel si toho byl vědom, a pracoval opravdu s péčí řádného hospodáře. Mrzí mne, že jsme přes všechno úsilí nestihli zajistit prostředky
na rekonstrukci školy tak, aby pan ředitel, byť už ve výslužbě, viděl, že budoucnost pyšelské školy je na dobré cestě. I kvůli jeho památce
budeme ve svém úsilí školu opravit a zmodernizovat pokračovat.
Nemohu opomenout roli třetí. V devadesátých letech minulého století byl pan ředitel Paclík i starostou obce. Připadá mi skoro
neuvěřitelné, že v těch letech dokázal, a velmi dobře, řídit současně obec, školu a dětský domov. Je to však pro něj charakteristické. Celý
svůj život tvrdě pracoval ve prospěch obce. Tak si ho budeme pamatovat.
Tohle všechno se mi honilo hlavou, když jsem v zástupu dalších lidí kráčela za jeho rakví na pyšelský hřbitov. Tohle všechno jsem chtěla
zmínit v krátkém posledním poděkování jménem obce. Jak už se tak život občas zamotá, vystoupení zástupce obce se do scénáře církevního
obřadu, který vždy určuje celebrující kněz, nějak nevešlo. Aspoň touto cestou mi tedy dovolte říci: „Pane řediteli, město Pyšely na Vás bude
vždy s vděkem a úctou vzpomínat. Stejně jako stovky Vašich žáků, které jste toho spoustu naučil. Odpočívejte v pokoji, čest Vaší památce.“
Za městský úřad místostarostka Ing. Dana Drábová
Vážení a milí spoluobčané, vážené kolegyně a kolegové, milí bývalí žáci a žákyně, děkujeme Vám z celého srdce za to, že jste v tak hojném počtu doprovodili pro
nás nejdražšího člověka, pana Mgr. Vladimíra Paclíka, bývalého ředitele školy, na jeho poslední pozemské cestě. Díky též za nádherné květinové dary a kondolence.
Měl Vás moc rád! Díky!
Mgr. Věra Paclíková s rodinou
3
mateřská škola
červen, červenec, srpen 2011
Červen – měsíc myslivosti a ochrany přírody.
Měsíc červen jako měsíc myslivosti a ochrany přírody
se označuje již od roku 1959. I když se hodně hovoří
o ochraně přírody, v praktickém životě se setkáváme
se skutečností značně odlišnou. Stále u některých
občanů přetrvává snaha o tvoření různých černých
skládek odpadů, protože taková skládka je pro některé
pohodlným řešením. Podobně v jarních měsících
při procházkách v našem okolí se k ostatním tvorům
v přírodě nechovají ohleduplně. V době kladení mláďat
srnčí, daňčí, zaječí zvěře nerespektují zachování klidu
v přírodě. Hlučným chováním, ponecháním volného
pobíhání psů na loukách a v lesních porostech, svým
nevhodným přístupem nedávají zvěři klid k odchování
mláďat.
Správný přístup člověka k přírodě si sebou do dospělosti
přinášíme z dětství. Vhodnou výchovou a respektováním
ostatních druhů živočichů v přírodě můžeme ovlivnit
budoucí chování našich dětí v dospělosti.
Členové Mysliveckého sdružení Pyšely proto již opakovaně
v měsíci červnu navštěvují Mateřskou školku v Pyšelích a
zábavnou formou se snaží děti seznámit s okolní přírodou,
faunou a prací myslivců a napomáhat při jejich výchově a
vztahu k okolí.
V letošním roce myslivci ve spolupráci s ředitelkou paní
Ilonou Kryzánkovou a vychovatelkami uspořádali pro
děti procházku v okolí Obory ukázkami zvěře, bylin,
stromů které jsou v nejen v okolí Pyšel. Při procházce
bylo několik zastávek, kde se děti postupně seznámili
s mysliveckým psem a jeho poslušností, s trofejemi
zvěře pernaté i srstnaté, poznávali podle listů stromy,
následně podle panelu se seznámili se zvěří v naší
přírodě a v poslední zastávce ze vzduchovky mohli
zkusit střelu na terč. Všechny děti na závěr obdrželi
diplom a pytlík sladkostí.
Vydařené dopoledne uzavřely děti, které namalovaly myslivcům
krásné obrázky se zvěří, o které si s myslivci vyprávěli. Zbývá dodat, že dopoledne se
hlavnímu patronu, panu Nádvorníkovi vydařilo, dětem se líbilo. Několik fotografií to dokládá. Myslivci, paní
Nádvorníková, slečna Magnusová, pánové Nádvorník, Skalický, Hodík, Ing. Brejcha, Judr. Konvička i jeho pes Kim slíbili, že
přijdou i příští rok.
Za MŠ Pyšely Ing. Vladimír Brejcha
Poděkování
Mateřská škola Pyšely děkuje panu Petru Havránkovi - Truhlářství Zaječice za to, že nám opravil 5 laviček z naší školkové zahrady a to tak
pečlivě a zcela zadarmo, že jsou „úplně nové a mnohem hezčí než byly dříve“
Ilona Kryzánková
Mateřská škola Pyšely děkujeme pyšelským hasičům za to, že si
na nás udělali čas a v pondělí 6.června nám ukázali vše, co hasič potřebuje ke své
práci. Svezli nás v hasičském autě a nejlepší bylo, když jsme si mohli vyzkoušet
jak se doopravdy “ hasí “.
Celé dopoledne se všem dětem věnovali: Ivo Vnouček, Josef Smrčka, Petr
Havelka, Terezka a Kačka Sládkovy, Katka Tomášková, Zlatka Bartíková, Aneta
Miklitzová a Lukáš Fouček - kterým ještě jednou děkujeme.
Ilona Kryzánková
Inzerce
Zdarma
jízda na poníkovi
Nabízíme jízdu na ponym, zdarma. Koník je 120 cm vysoký, hodný, poslušný, nekope, nekouše. Potřebuje proběhnout.
Budeme rádi, když někdo využije naši nabídku a s koníkem se projede.
Adresa: Vladimír Havlíček, Čtyřkolská 443, Pyšely. Tel. 603512880.
4
škola
červen, červenec, srpen 2011
9. třída
Rozloučení
Na zasloužený odpočinek odchází
pan učitel Mgr. Jaroslav Strnad, třídní
učitel 9. třídy, který předal za svou dobu
působení žákům pyšelské základní školy
spoustu cenných vědomostí především
z mateřského jazyka, ale i z dějepisu a
občanské výchovy. Pan učitel byl mezi
žáky oblíbený nejen díky svým hlubokým znalostem a širokému všeobecnému rozhledu, ale také díky svéráznému
humoru, kterým uměl citlivě obohatit
i vyučovací hodiny. Do dalších let mu
přejeme hodně zdraví, klidu a pohody.

Boušová Adéla (9.tř) - veřejnosprávní činnost, Černý Matěj (9.tř) - zahraniční obchod, Dvořák Jiří (9.tř) - mechanik-opravář
motorových vozidel, Hejná Daniela (9.tř) - hotelnictví, Hruška Pavel (9.tř) - truhlářské práce, Ikrová Radka (9.tř) - aranžérka,
Jakoubková Kateřina (9.tř) - kadeřnice, Krátký Jiří (9.tř) - mechanik-opravář motorových vozidel, Martínková Kateřina (9.tř)
- veřejnosprávní činnost, Paclík David (9.tř) - informační technologie, Pilátová Veronika (9.tř) - obchodní akademie, Polesná
Iveta (9.tř) - kuchař-číšník, Schick Daniel (9.tř) - programování a vývoj aplikací, Soprová Eliška (9.tř) - hotelnictví, Svoboda
Daniel (9.tř) - operátor skladování, Šebková Kristýna (9.tř) - hotelnictví, Urban Jan (9.tř) - hotelnictví, Havlíčková Kristýna
(5.tř) - gymnázium, Matiším Kristian (5.tř) - gymnazium, Plocek Matyáš (5.tř) - gymnazium.
Loučíme se s vycházejícími žáky a přejeme jim do dalšího studia hodně úspěchů.
Na zasloužený odpočinek odchází
také pan učitel Mgr. Jan Smítka, který
na pyšelské základní škole působí již od
r. 1970 v pozici nejprve učitele především fyziky, chemie a pracovního vyučování, později i jako zástupce ředitele.
Děkujeme za dlouholetou pedagogickou
činnost a do dalších let přejeme hodně
zdraví a spokojenosti.
Mgr. Iva Niklesová, ředitelka školy
Výlet 1. třídy na kolech.
V pátek 13. května si prvňáci vyjeli na výlet. Tentokrát jsme na výlet nešli pěšky,
ale jeli na kole. Po svačině jsme si nasadili přilby, nasedli na kolo a vyjeli do Obory.
U kapličky jsme si trochu odpočinuli a vydali se k Borové Lhotě. Projeli jsme celou
Oboru, jeli jsme se podívat ke studánce a vyzkoušeli jsme náročný i méně náročný
cyklistický terén. Nakonec nás čekal nejtěžší úsek, a to stoupání do kopce až ke škole.
U školy na hřišti jsme si ještě vyzkoušeli několik disciplín z jízdy zručnosti – slalom, jízdu po laně, podjet překážku a jízdu v kruhu. Děti dostaly odměny a rozešly se
na oběd. Výlet se nám vydařil a to i díky obětavým rodičům – paní Vilímovské,
paní Šiklové a panu Krejbichovi, kteří mi s výletem pomohli.
Mgr. Kamila Havlíčková
5
KRPŠ
červen, červenec, srpen 2011
Indiánský Den dětí pro školáky
Pyšelští školáci, žáci prvního stupně, si svůj svátek – Den dětí – užili jako praví Indiáni. Klub rodičů a přátel školy (KRPŠ) pro ně připravil na 1. června indiánské
dopoledne plné zábavy a soutěžních disciplín. Děti se dozvěděly, jak Indiáni žili, co všechno museli umět a co k jejich životu patřilo, vyzkoušely si zábavné soutěže a
aktivity. Každý dostal své indiánské jméno, vyrobil a ozdobil si čelenku a tomahawk. Nechybělo ani indiánské malování na obličej nebo výroba indiánského náhrdelníku
a totemu. Jako praví Indiáni si děti vyzkoušely mnoho pohybových aktivit a dovedností: jak
ulovit bizona pomocí luku a šípu, vyhoupnout se na koňský hřbet, šplhat či plazit se, vázat
uzly, rozeznávat a skládat různé typy ohnišť. Dozvěděly se plno zajímavostí ze života Indiánů,
například co jedli, podle čeho dokázali stopovat zvěř nebo jaká měli plavidla. Děti si z akce
odnesly mnoho indiánských předmětů, které si vyrobily, vědomostní karty, které nasbíraly
u jednotlivých disciplín a také milé dárečky od sponzorů, kteří se k akci KRPŠ ochotně
přidali.
Poděkování patří panu Smutnému „náčelníkovi kmene hasičů“ za poskytnutí prostoru,
vybavení a spolupráci, „náčelníkovi naší obce“ panu Vosickému za finanční příspěvek, panu
Hanušovi z Vysoké Lhoty za jezdecké sedlo, spolupráci a nanuky pro děti, pyšelské cukrárně
za bonbony, Sázava tour za zapůjčení lodě, panu Krejbichovi za zhotovení luků, redakci
časopisů Sluníčko, Mateřídouška, ABC a paní Červenkové z firmy Medifrank za dárky pro
děti. Děkujeme obsluze jednotlivých stanovišť - Kláře Křížové, Martině Matuštíkové, Martině
Poupětové, Kateřině Štěpánkové, Martinovi Bednářovi a žákům 9. třídy. Za připravením celé
akce stojí realizační tým složený z členů KRPŠ: Kamila Havlíčková, Kateřina Holubářová,
Klára Kodua, Pavla Matějková, Zuzana Vilímovská, Štěpánka Bednářová.
Již podle prvních ohlasů se akce dětem velmi líbila a ve hře na Indiány pokračovaly
i doma. Indiánský Den dětí byl první akcí Klubu rodičů a přátel školy, který byl
nedávno založen. Věříme, že se ke stávajícím členům přidají i další rodiče a přátelé,
kteří svým členstvím vyjádří podporu a sounáležitost s touto aktivitou při škole a
přispějí tak k rozvoji a zkvalitnění školního období svých dětí.
Text: Zuzana Vilímovská
Foto: Martin Bednář
www.krpspysely.cz
senioři
Klub seniorů oslavil 8. března Mezinárodní den žen
Do roku 1989 býval Mezinárodní
den žen plný pompézních oslav, potom
byl naopak 8.březen vytěsněn z kalendářů i obecného povědomí a nahrazen
Dnem matek.
Komunistický režim MDŽ zneužil,
ale i na Dnu matek lpí skvrna. Druhou
květnovou neděli, kdy se tento svátek
slaví, vybrali ve třicátých letech němečtí
nacisté.
Dnes o tom ví už jen málokdo.
V posledních letech stoupá obliba
MDŽ, a to nejen u starších lidí. Mladí
oslavují vše tzv.“RETRO“... ale možná
si jen mladé ženy v současnosti více
6
uvědomují důležitost rovnoprávnosti.
Svátek připomíná, že volební právo a rovnoprávnost žen není vůbec
samozřejmé.
My jsme v Klubu seniorů svátek oslavili posezením s hudbou Duo
Ambroso.
Připravili jsme si pohoštění, popovídali jsme si, zazpívali a zatančili a
bylo nám moc pěkně. Sešlo se nás kolem
třiceti a vydrželi jsme se dobře bavit až
do večerních hodin. Doufám, že se zase
brzy sejdeme v tak hojném počtu a společně pobudeme.
Jaromíra Bambasová
dětský den
červen, červenec, srpen 2011
Dětský den
V neděli 29. května proběhl na fotbalovém hřišti v Pyšelích Dětský den.
Počasí nám přálo a tak se mohlo asi 140 dětí rozběhnout po hřišti sportovat a dovádět.
Každá ze tří organizačních složek – hasiči, fotbalisté a sokolové – měla na starost tři
disciplíny.
Při odchodu domů na každého čekal balíček dobrot.
Tímto bych také ráda poděkovala všem co pomáhali a sponzorům za jejich příspěvky (p.Heřman, pí.Pařízková, p.Smrčka, p.Sládek, pí.Třísková, pí.Mědílková, p.Kučera a Městský
úřad ) Fotbalistům (stará garda) a hasičům, jako každý rok, za darované dobrovolné vstupné
vybranné 1.května při přátelském utkání.
Ještě jednou díky za krásné odpoledne.
Sládková Ivana
občanské sdružení
pro P y šel y
Dětská ekostezka slavnostně otevřena
V pondělí 16. května proběhlo na dětském hřišti v Pyšelích otevření nové ekostezky pro děti. Zakončili jsme tak projekt rozšíření dětského hřiště, podpořený z Fondu
T‑Mobile prostřednictvím Nadace Via.
Program zahájilo slavnostní vysazení jinanu dvoulaločného. V minulosti v Pyšelích rostlo několik exemplářů tohoto vzácného stromu, do dnešních dnů tu však zbyl
pouze jediný, který navíc není veřejně přístupný. Proto jsme se rozhodli jeho tradici v pyšelském lesoparku obnovit a společně s dětmi jsme jej zde vysadili.
Pak už mohly děti spolu s rodiči vyrazit na první prohlídku ekostezky. Všichni účastníci si nadšeně vyzkoušeli hry, jež jsou její součástí, a plnili úkoly podle pokynů
veverky, která je průvodcem a symbolem celé stezky. Čokoládovou medaili a razítko veverky za úspěšné absolvování trasy si nakonec
odneslo více než sto dětí.
Mezitím už po dětském hřišti pobíhala celá zvířecí říše – myšky, tygři, vlci, hadi, berušky i mnoho dalších zvířat. Malování na obličej mělo prostě úspěch, malířky se ani na vteřinu
nezastavily. Zájem byl i o dětské tetování, navlékání náhrdelníků či skládání originální vlaštovky. Ani kolotoč, houpačky či skluzavka pochopitelně nezůstaly ležet ladem.
Atmosféru celého dne dotvářela výstava nádherných obrázků, které namalovaly děti
z výtvarného kroužku Marie Kolářové. Mnoho z nich zdobí samotnou ekostezku, a dává jí tak
zcela originální, nezaměnitelnou tvář.
Moc děkujeme všem, kdo se na přípravě ekostezky podíleli, a doufáme, že se k ní i na
dětské hřiště budete rádi vracet.
Fotografie ze slavnostního otevření stezky jsou k dispozici na adrese www.propysely.cz.
Pro Pyšely, o.s.
7
rozhovor
červen, červenec, srpen 2011
Rozhovor s dopisovatelem PhDr. Jiřím Chvojkou
Dovolila jsem si požádat našeho nejvěrnějšího dopisovatele o rozhovor do tohoto jubilejního čísla PL. Vím, že jeho články
patří mezi ty nejčtenější a nejžádanější. Také vím, že právě pan doktor Chvojka, pyšelský dvorní historik, „rozpoutal“ velký zájem
o historii našeho krásného města a okolí.
– na benešovském gymnáziu to byli profesoři J. Hertl aj. Korzelt, na vysoké škole
prof. J. Kubák.
PhDr. Jiří Chvojka
● Od počátku vydávání zdejšího časopisu
do něj přispíváte články o historii Pyšel
a okolí. Kolik už jich bylo celkem?
Odpověď: Nemám tušení. Asi by bylo
jednodušší spočítat, do kolika čísel jsem
nepřispěl.
● Jak jste získal svůj zájem o historii?
Odpověď: Předně zásluhou mého otce.
Ten svůj zájem o historii (založil zdejší muzeum) postupně přenášel na mě.
Navíc jsem měl štěstí na dobré učitele –
osobnosti
● Kde vyhledáváte podklady pro své
články?
Odpověď: Leccos jsem vystudoval po
archivech, leccos ve starší literatuře.
Překvapení nejsou vyloučena – např.
článek o archeologických objevech
u zdejší Nové Vsi jsem náhodou objevil
v publikaci o výzkumech v jižních Čechách.
● Co pokládáte za nejcennější ve Vašem
osobním archivu?
Odpověď: Určitě Pokorného Památnosti
městečka Pyšely, které se u nás dědí už třetí generaci. Hodně zajímavých informací se
najde i v obsáhlé publikaci Politický a školní okres Vinohradský, která vyšla v r. 1898.
A neměl bych zapomenout ani na rodinné
dokumenty po prarodičích a rodičích ani
na sbírku starých pohlednic Pyšel a okolí.
● Nepíšete jenom články, napsal jste také
dvě knihy o Pyšelích a tuším i nějaké
další.
Odpověď: Zatím mi vyšlo 11 knih, z toho
jedna o Benešovsku, dvě o Pyšelích, tři
se týkají Českých Budějovic, zbytek je
o numismatice.
● Na čem pracujete teď?
Odpověď: K 750. výročí založení Českých
Budějovic připravuji doplněné druhé vydání knihy Město pod Černou věží.
● Takže v důchodu se nenudíte?
Odpověď: Opravdu ne. Pro posluchače
University třetího věku přednáším na Jihočeské universitě historii Budějovic a jižních
Čech, vedu zdejší numismatiky, přednáším
pro veřejnost v Budějovicích i v Benešově,
několik přednášek jsem měl i v Národním
muzeu. K tomu připočtěte vnoučátka a mé
koníčky…
● Prozradíte nám jaké?
Odpověď: Cestování, sbírání starých pohlednic, numismatika a filatelie.
● Připravujete pro naše seniory (a nejen
pro ně) zajímavé výlety po našem krásném kraji i do jiných míst. Kam se chystáte příště?
Odpověď: Bylo by toho ještě hodně, co by
stálo za vidění. Řada zajímavých míst se
najde např. na Vlašimsku, na Sedlčansku,
kolem Uhlířských Janovic atd.
● Vraťme se ještě k Pyšelským listům. Co
byste doporučoval změnit nebo vylepšit?
Odpověď: Pyšelské listy se během své existence vyvinuly ve vyvážené, hodnotné a zajímavé čtivo, které má co říci jak zájemcům
o historii, o přírodu a třeba i o místní sport.
A já bych na závěr rád popřál, aby to Pyšelským listům ještě dlouho vydrželo.
Vážený pane doktore,
velice Vám děkuji za rozhovor. A přeji, ať se Vám i nadále daří
ve Vaší práci, hodně zdraví a věříme, že
si od Vás v Pyšelských listech přečteme
ještě hodně zajímavých článků.
M. Pášová
Seriál - pyšelské osobnosti
část VI. – Josef Lada (1887 - 1957)
Josef Lada se stal již za svého života malířem vskutku národním. Jeho tvorba přirostla k srdci českého národa jako reminiscence
dětského světa, přičemž si ani často neuvědomujeme, že vidinu českého historického venkova si podvědomě spojujeme s idylickými
Ladovými obrázky venkovského života. Nejinak je tomu s postavou Josefa Švejka, kterému Lada svými ilustracemi vtiskl světovou podobu a nemalou měrou se zasloužil o světovost Haškova díla. Ani dnes, když uplynulo již přes padesát let od malířovy smrti, neutichá
zájem o jeho dílo.
Josef Lada se narodil v roce 1887 v Hrusicích, vzdálených 7 km od Pyšel, v chudé rodině vesnického ševce, potýkající se celý život
s dluhy, v malé roubené chaloupce čp. 15, jenž sestávala z jediné obytné místnosti a chléva. V místnosti žilo všech 6 členů Ladovy domácnosti a malířův otec zde navíc provozoval obuvnické řemeslo. Když se malý Josef narodil, bylo již jeho mamince 43 let. Vzpomínal
na ni jako na udřenou ženu, předčasně zestárlou pod tíhou nelehkého života. Ladovu rodinu neprovázelo mnoho životního štěstí.
Malý Josef v prvním roce života upadl na otcův verpánek a přišel o oko, jeho o sedmnáct let staršího bratra zabil na kolejích vlak,
sestra Antonie zemřela v rodné chaloupce po neléčitelném zánětu ledvin a malířův otec zemřel po několikaleté těžké plicní nemoci
v 57 letech. Přes všechna rodinná neštěstí a bídu si malý Lada dokázal udržet životní optimismus a díky své představivosti a poetické
Pyšely s loretánskou kaplí
fantazii se uměl radovat z krás přírody, skromných vesnických událostí roku a dětského světa her. Již jako malý chlapec udivoval svým
kreslířským nadáním a první inspirací se mu staly obrázky Mikoláše Alše. Malíř vzpomínal na dětská léta v Hrusicích s nostalgií a nezapomínal ani na své pěší cestování do
okolí, když pravidelně pomáhal nemocnému otci roznášet zakázky opravené obuvi. Ladovy cesty tehdy směřovaly i do Pyšel. Ze svědectví historika umění univ. prof. Jaromíra Neumanna, ( který se stýkal s Ladou v padesátých letech a později s jeho dcerou Alenou) víme, že Lada si některé historické domy na pyšelském náměstí vryl natolik
do paměti, že mu posloužily jako předloha pro budoucí tvorbu. Lada však do Pyšel podle některých pramenů docházel i za příbuznými.
Malířův obrazový svět zůstal až do konce jeho života víceméně světem dětským. I přes handicap jediného oka ( čímž si můžeme vysvětlit i určitou plošnost jeho výtvarného podání) a přes absenci uměleckého vzdělání ( vyučil se knihařem) dokázal jako samouk vytvořit si zcela originální osobitý malířský rukopis, který je nezaměnitelný a
ve své jednoduchosti geniální. Za svůj život vytvořil malíř kvašovou technikou stovky obrazů a tisíce ilustrací, napsal několik knih, z nichž Kronika mého života a Kocour
Mikeš náleží stále k těm nejčtenějším.
Malíř až do konce svého života zůstal věrný svému rodnému kraji. Ačkoli bydlel v Praze, do Hrusic pravidelně zajížděl a nakonec si zde postavil i rodinnou vilku, ve které
je dnes zřízen veřejnosti přístupný Památník Josefa Lady.
Malířův život nebyl ušetřen těžkých ran ani v době pozdější. V roce 1945 při náletu Prahy
zahynula tragicky jeho dcera Eva a v roce 1951 zemřela manželka Hana. A počátkem padesátých let začala dokonce socialistická cenzura zasahovat do autorovy tvorby a vyřazovala
motivy Vánoc i práce s vyobrazením kostelů, což umělec nesl těžce a uzavíral se do vzpomínek
na své mládí a dětství.
Josef Lada nám ve své tvorbě zanechal idylický obraz venkova středních Čech z konce
19. století. Podobně jako Božena Němcová vytvořila pohádkový literární svět ideálního venkova k útěše své neradostné reality života, Lada ve svých ilustracích a malbách nám zanechal mizející virtuální krásu české vesnice v podobě všech ročních období, tak, jak ji vnímal
dětskýma očima. Proto nám nepřestává být jeho malířské dílo natolik důvěrné a je nám o to
bližší, že autorova stopa mířila v jeho mládí i do Pyšel, co dnes připomíná název Ladovy ulice
Rodná Ladova chaloupka v Hrusicích (stav kolem r. 1920)
v Pyšelích – Nové Vsi.
Ivo Koudelka
8
Nová kniha
červen, červenec, srpen 2011
Co bych Vám chtěl sdělit.
Jaroslav Chalupa
Je neděle, 5.6.2011 a já vzpomínám na včerejší zajímavý den. Ten den, kdy jsem zveřejnil, že byl napsán historický román o Pyšelích. Křest knihy se odehrával večer
v restauraci Sokolovna. Již od pátku jsem s přáteli připravoval podium a plánoval rozestavění stolů a židlí, protože během týdne jsme přijali 140 rezervací na místo. Kvůli
hezčí atmosféře jsme se rozhodli, že křest budeme pořádat venku “pod kaštany”. Mělo to však velké úskalí v podobě očekávaného počasí. Již týden předem jsem každý den
několikrát prohlížel všechny dostupné informace a snažil se zodpovědně rozhodnout, zda program přesunout do tělocvičny, nebo nechat venku a riskovat pořádný lijavec.
Ke konci týdne se předpovědi zdály být optimističtější, a tak jsme v sobotu ráno postavili podium a po polednách rozestavěli židle a stoly. V okamžiku, kdy jsme instalovali
osvětlení, začala pořádná bouřka a lijavec. Vypadalo to na krach celého podniku venku, ale pak se nebe umoudřilo a dokonce i krátce vysvitlo slunce. Celou akci mi slíbili
moderovat Adéla a Dalibor Gondíkovi a svůj slib také dodrželi. Přesto, že měl Dalibor svátek a jednu akci odpoledne v Rudné u Prahy, přijel a se svou sestrou nám připravil
příjemný večer. Také hudba skupiny Springtime, která též zdarma, jako sourozenci Gondíkovi, hrála v pořadu celý večer, byla všem divákům velmi příjemná. Zaměstnanci
restaurace se postarali o dostatek jídla a pití a měli se co ohánět, protože hostů se sešlo téměř dvě stovky. Po pokřtění knihy byl zahájen její prodej a hned na místě se prodalo
85 kusů. Prodej knížky bude pokračovat s laskavým svolením pana Třísky v trafice na náměstí a na MěÚ Pyšely. Výtěžek z prodeje bude věnován na nákup nových židlí do
tělocvičny, eventuelně na opravy nebo vylepšení tohoto sokolského zařízení. Posezení pod kaštany
pokračovalo i po křtu a poslední hosté se rozcházeli do svých domovů ke druhé hodině ranní. Hned
druhý den ráno bylo nutno uklidit všech 130 židlí a 22 stolů, složit podium a uklidit prostor před restaurací. Za hladký průběh celé akce bych chtěl poděkovat především manželům Linhartovým, Lucii
a Martinovi Zaradičkovým, Bohumilu Gondíkovi, Vláďovi Zvěřinovi, mé ženě a mým dětem, sestrám
z naší sokolské obce a všem hostům, kteří vytvořili báječnou atmosféru a napomohli k tomu, aby nám
bylo spolu hezky.
Jaroslav Chalupa

Pro Jardu Chalupu
Milý Jaroslave,
děkuji Ti jménem všech pyšeláků za „Poklad na druhou.“ Nejen já, ale i mnozí další, kteří
si knihu zakoupili, ji přečetli „jedním dechem“. Společně s tebou jsme v duchu putovali po našem
krásném městečku a jeho okolí a představovali si, jak asi Pyšely tehdy vypadaly. Věrně jsi popsal
život prostých lidí, řemeslníků, drobných hospodářů a citlivě do knihy usadil i postavy zde skutečně
žijící. Připomněl jsi i řemesla již dávno zaniklá, ale dříve běžná a důležitá. Nevím, nevím, jestli kniAdéla Gondíková, Jaroslav Chalupa, Dalibor Gondík
ha nerozpoutá hledání podzemních chodeb, o nichž jsme všichni v dětství slyšeli, ale nikdy je nikdo
neviděl. Říká se, že na každém šprochu je pravdy trochu, tak co kdyby přeci jenom…. Skláním poklonu Tvému vypravěčskému umění, Tvému hlubokému zájmu o historii
Pyšel a hlavně té skutečnosti, že jsi vše dokázal zpracovat v poutavou četbu. Málokteré město se může pyšnit historickým románem odehrávajícím se v jeho prostředí. A
nyní můžeme říci: Pyšely ano. Díky Tobě. Těším se, že se k románu vrátím a opět si vše důkladně pročtu, pomaleji a více budu vstřebávat Tebou zpracovanou minulost.
Ale to až později, teď mám v plánu hledání tajných chodeb. 
Marie Pášová
Eliška Krásnohorská
Rádi čteme v Pyšelských listech
o významných lidech, kteří žili v Pyšelích, nebo Pyšely navštěvovali. Je proto
lichotivé přidat k těmto osobnostem
spisovatelku Elišku Krásnohorskou.
Jezdila do Pyšel ke svým příbuzným
v Pražské ulici.
Elišku Krásnohorskou jsme měli
možnost ve skutečnosti poznávat již ve
svých dětských letech. Spolu s Boženou
Němcovou a K.J.Erbenem psala pěkné
pohádky pro děti. Nejznámějšími jsou
její Pohádky zimního večera, Mateřídoušky, nebo Z pohádky do pohádky.
Mimo pohádek psala povídky, básničky,
romány a překládala klasickou literaturu
z ruštiny, polštiny a francouzštiny. Úplně nejznámější jsou však její libreta
k operám. Celkem jich složila šestnáct.
Doposud hranými jsou opery Hubička,
Blaník, Tajemství a Čertova stěna.
Eliška Krásnohorská - vlastním
jménem Alžběta Pechová se narodila
v Praze 18.11.1847. Otec Ondřej Pech
měl uměleckou řemeslnou dílnu v Michalské ulici na Starém Městě. Matka
pocházela z Blatné z obchodnické rodiny. Oba měli pozitivní vztah k umění,
takže Eliška mimo nadání spisovatelské
zdědila i nadání malířské. Často ilustrovala své práce, nebo vytvářela obrázky do časopisů. Od dětství žila Eliška
Dopisovatelé
Krásnohorská v estetickém prostředí,
obklopena knihami, obrazy a krásnou
zahradou, na jejíž úpravě se podílela
celá rodina. Otec Elišky brzy zemřel a
proto její vzpomínky na dětství a mládí
se vázaly především na matku. Říkávala
o ní, že to byla velmi inteligentní žena,
která své děti již od mládí vedla nejen ke
vzdělání, ale také k manuálním zručnostem, které jim pomohou později v životě
být zcela samostatnými. Eliška a její dvě
sestry navštěvovaly Soukromou školu
manželů Svobodových v Praze, která
byla tehdy v roce 1853 pokládána za velmi dobrou a vlasteneckou. Navštěvovaly
jí také dcery známých osobností z rodiny
Riegrů, Erbenů a Havlíčků.
Když Eliška ve
svých dvanácti
letech skončila
školní docházku v této Soukromé škole,
zjistila, že by se
Eliška Krásnohorská
ráda vzdělávala
dál, ale v tehdejší době již nebylo žádné
další vzdělávání pro dívky. Po nějaký
čas se vzdělávala sama doma. Na návrh
matky začala Eliška navštěvovat v této
době Ústav pro ženské ruční práce, kde
se chtěla naučit Pokračování na straně 10
9
dopisovatelé
červen, červenec, srpen 2011
Pokračování ze strany 9
ovládat tyto činnosti a rozvinout své
schopnosti i po této stránce. Studium
zde se jí dařilo dobře a proto mohla brzy
odejít, aby ho vyměnila za post učitelky.
Ve škole Svobodových jí bylo nabídnuto,
aby vyučovala mladší žákyně francouzsky. Eliška měla v plánu, že bude studovat na Ústavu pro vzdělávání učitelek.
Toto přání se však nemohlo splnit, protože se u ní objevila revmatická choroba, která jí doprovázela až po zbytek života. Na štěstí měla kolem sebe neustále
okruh přátel, pomocí nichž se mohla
vzdělávat dál sama. V této době začala
se svými básněmi, librety a pohádkami
pro děti. Velkou oporu v době nemoci
pro ní bylo přátelství se spisovatelkou
Karolínou Světlou, která směrovala
nadání Elišky k zájmu o ženské hnutí.
Měla možnost seznámit se také s Vojtou
Náprstkem, u něhož se konaly přednášky a učilo šít na šicím stroji dovezeném
z Ameriky. Program Náprstkova klubu
vedl k ekonomické soběstačnosti žen ve
společnosti i v rodině. Na základě této
skutečnosti založila Eliška Krásnohorská Ženský výrobní spolek. Měl za úkol
mimo dovedností manuálních umožnit
ženám také vzdělání. Aby se docílilo
konkrétnějších výsledků, rozhodla se
Eliška Krásnohorská ustanovit vzdělávací spolek Minerva. Tento spolek vytvořil petici s žádostí o uzákonění studia
žen na Lékařské a Filosofické fakultě.
Vysokoškolské studium nebylo povoleno, ale úsilí Elišky Krásnohorské nebylo
marné. 26.června 1890 bylo úředně povoleno, aby Spolek Minerva zřídil svou
Dívčí Střední Školu. Předsedkyní byla
Eliška Krásnohorská. Mimo tyto povinnosti byla i nadále velmi činná literárně a překladatelsky. Často jezdívala
na různá místa v Čechách, zvláště tam,
kde jí mohly pomoci ozdravující účinky
přírody. Její nemoc jí velmi sužovala a
ke stáru psala s tužkou uvázanou k ruce.
Eliška Krásnohorská zemřela 26.listopadu 1926, ve věku sedmdesáti devíti
let. Je pochována v rodinném hrobě
na Olšanském hřbitově. Její pohřeb byl
velmi důstojný za účasti mnoha lidí. Byli
se rozloučit s ženou, která se zasloužila
o možnost vzdělání dívek u nás
B. Dauthová
Co vše se o historii pomníku při oslavách neřeklo.
Při oslavách otevření zrekonstruovaného náměstí v Pyšelích jsem měl promluvit něco o historii našeho pomníku. Je to má srdeční záležitost
a o všem kolem něj se již několik let zajímám. Bohužel, při oslavách nebylo mnoho času a tak jsem jeho historii velice zkrátil. Proto to chci touto
cestou napravit a uvést zatím jeho historii v datech. V dalších číslech se podrobně budu věnovat jednotlivým kapitolám.
Rok:
1918 - Konec 1. světové války a vznik samostatného Československa.
1920 - Navrátilci z ruské a italské fronty zakládají v Pyšelích bratrství pro ochranu
svých zájmů s názvem Sdružení legionářů. Předsedou se stává pan Josef
Trousil. Toto sdružení mělo kolem 40 členů. Podařilo se jim postupem doby
získat 13 000,-Kč určených k stavbě pomníku.
1921 - Byl zpracován návrh pomníku obětem 1. světové války Ing. architektem
Karlem Pecánkem (vrchní státní rada památkového úřadu v Praze). Vlastnil
vilu v Senohrabech – Hrušově.
1923 - Stavbu pomníku provedla firma Pupp Škarka z kamene nedalekého lomu
ve Vavřeticích (u Babic). 20. května slavnostní odhalení pomníku věnovaného
obětem 1. světové války. Původně na něm bylo pouze 26 jmen, později byly
doplněny 3 jména v horní části a 5 jmen ve spodní části na dnešních 34 jmen.
Podstavec pod sloupem pomníku byl nejprve opatřen římskou číslicí
MDCCCCXXIII. = 1923. Dnes je na tomto místě pamětní deska obětem
2. světové války. Pomník byl umístěn samostatně a natočen textem do Husovy
ulice. Později je opatřen ozdobným kovovým plůtkem. Při příležitosti odhalení
našeho pomníku - vydány dvě pohlednice s razítkem na zadní straně – Výbor
pro postavení památníku Pyšely. Dobové materiály uvádějí, že mužů padlo
8 v Haliči a na ruské frontě; 5 na srbských bojištích; 16 na italské frontě;
2 v legiích; 2 na Slovensku při bojích s Maďary a 1 zemřel na útrapy války.
1925 - Byl odlit a osazen do věže pyšelského kostela nový zvon. Opatřen nápisem – Ke cti a chvále boží a na paměť zahynuvších vojínů ve světové válce 1914 – 1918. Zvon
byl odlit ve firmě R. Herold v Chomutově.
1938 - 10. července – Jubilejní slavnosti – 20 let trvání Československa a 60 let trvání hasičského sboru v Pyšelích. Do všech čtyř stěn pomníku uloženy schránky,
ve věncích z ratolestí s prstí z legionářských bojišť – Zborov, Doss Alta, Terčinu a ze srbských bojišť. Slavnostní den byl zahájen v 7h budíčkem hasičské hudby.
1945 - 13. května – pohřeb hrdinů z boje za osvobození v květnových dnech. Padli – sourozenci V. a Vl. Markovi; J. Kaucký; J. Zahradník; A. Kapusta; V. Sazima; J. Šiňor;
A. Rubáš a M. Altman. Z koncentračních táborů se již nevrátili – pan F. Urbánek; J. Back, E. Back a V. Backová; M. Openheimerová a E. Openheimerová; O. Gross
a A. Grossová – zemřeli v Treblince, Malém Trostinci a v Terezíně. Na jedno jméno se však zapomnělo a není uvedeno ani na pomníku na pana Oto Schwarzkopfa.
1954 - V tomto roce nebo po tomto roce došlo k úpravě umístění a natočení pomníku.
1998 - Byly odcizeny dvě žulové koule z podstavce pomníku, v prosinci se ztratil bronzový sokol z vrcholu.
2002 - Po mnoha letech neudržování se započalo s přípravou na znovuodhalení pomníku. Byly doplněny dvě chybějící kamenné koule na podstavci a odcizený sokol
na vrcholu pomníku byl zhotoven sochařem M. Vitanosvkým. Díky nadšení místních lidí byly na pomník doplněny schránky s prstí – z bojišť Verdun, Zborov,
Dos Alto a zem česká z Řípu, Blaníku a Lorety.
2003 - V září doplněný pomník znovu odhalen při oslavách 300let povýšení Pyšel na městys. Je na něm celkem uvedeno 51 jmen.
2009 - Zahájena generální rekonstrukce náměstí, náš pomník čekaly nejradikálnější změny v jeho historii.
19. března byl pomník v 10h rozebrán, v jeho základech se nalezla schránka s mincemi a dobovými dokumenty.
1. května jsou dokončeny betonové základy pomníku se schody.
Na několik měsíců pomník opustil naše náměstí a byl uložen v Zaječicích v seníku.
2. prosince ve 12h je do základů pomníku uložena kovová schránka s dobovými dokumenty, mincemi a dekretem o stanovení Pyšel městem.
4. prosince je sestaven na nových základech podstavec a samotný pomník
2010 – v květnu byl odlit v umělecké slévárně Vacek v Praze sokol, podle modelu akademické sochařky Marie Horálkové
25. června byl osazen na vrchol pomníku nový bronzový sokol díky sponzorskému daru pana JUDr. Ivo Koudelky
26. června byl slavnostně odhalen pomník při příležitosti otevření zrekonstruovaného náměstí.
10
V současnosti tvoří dominantu naší obce.
Honza Kostrhoun
Dopisovatelé
červen, červenec, srpen 2011
Je to slušný člověk...
Nedávno jsem slyšel rozhovor, který mě připadal jako velmi příhodný pro
mnoho témat. Všichni rádi hodnotíme,
posuzujeme,vydáváme výroky, prostě
známkujeme. Je to v nás zřejmě zakódováno už z doby, kdy jsme navštěvovali
obecnou, měšťanskou, základní a jakou
ještě školu. Byli jsme hodnoceni za mravy, chování a prospěch či studium a
známka nebo slovní hodnocení v nás zanechalo takové hluboké kořeny, že jsme
to převzali a používáme to dodnes a budeme to používat dál stejně jako generace po nás. Bylo to tak u našich předků a
bude to i u našich potomků. Zvyk je železná košile. Rozhovor, který mě zaujal
byl na téma “slušný člověk”. Řekl jsem
si: Nic obyčejnějšího a nic banálnějšího
si pro rozhovor ten člověk nemohl najít.
Vždyť, co je na tom? Když se o někom
řekne, že je slušný člověk, tak co k tomu
ještě dodávat? A přece. Jak je ošidné si
myslet, že to tak je. Přívlastek tohoto
znění je veskrze subjektivní pohled. Velmi často se setkáme ku př. v televizních
novinách, když je předložena zpráva o
nějakém těžkém činu, jehož se ten a ten
dopustil, že sousedi reportérovi řeknou:
“to mě k němu vůbec nejde, vždyť to byl
takový slušný člověk”. A přitom třeba
doma tyranizoval svoji manželku a děti.
A toto je třeba příklad dnešních “všedních” dnů. Ale co třeba, když po mnoha
letech vyjde na jevo, že byl odhalen zločinec z druhé světové války. Jména už
dnes znají jen ti, co po nich pátrají, jejichž rodiny jím byly vydány na pospas
tyranům, nebo dokonce na smrt. A přesto tito zločinci ve svém okolí desítky let
požívali vážnosti a přívlastek slušného
člověka by jim nikdo nevzal. Toto jsou
markantní příklady krajních mezí, kde
se nad pomíjivostí citovaného přívlastku nijak nepohoršíme a řekneme, že
Skryté výročí - 550 let pyšelského zvonu
1461–2011
Ve věži farního kostela Povýšení sv. Kříže se nalézá a vyzvání nám již 550 let
nejstarší pyšelský zvon. Je pěkným a charakteristickým příkladem zvonařské práce
druhé poloviny 15. století a je zapsán jako státem chráněná kulturní památka. Pyšely
byly v té době ve společném vlastnictví Petra Kuleho z Věřic a Václava z Pyšel.
Zvon visí neotáčen v první poloze, příslušenství tvořené dřevěným závěsem
a ocelovým srdcem (opraveno svařením) je původní. Průměr zvonu je 790 mm
a celková výška 720 mm. Koruna je zdobena dolů otevřeným dvoupramenným pletencem. Na plášti zvonu je nahoře latinský nápis (s českým slovem „pan“) uzavřený
v linkách a provedený gotickou minuskulí. Začíná slovem Anno (počáteční písmeno
A je velké – majuskulní, v unciálním tvaru) a zní:
Anno * domini * m * cccc * lxi * fvsa * est * hec * campana * pan * gezvcristi * ame *
Některá písmena, možná i slova, vypadla (nebo se spíše nevešla). Hvězdičky
v přepise znamenají dělicí znaménka mezi slovy. Jsou použity dva druhy dvojitých
kvítků-rozetek (jejichž střed zůstává stejný): podkladová rozeta s pěti zašpičatělými
okvětními lístky a rozeta s šesti kulatými lístky. Zvon nenese kromě nápisu žádnou
reliéfní výzdobu. Neznáme ani jméno zvonu.
V překladu nápis znamená:
Léta Páně 1461 byl tento zvon ulit (na počest) Pána Ježíše Krista. Amen
Až na drobné litecké vady v oblasti kolem nápisu je zvon dobře a čistě ulit.
Do dnešních dnů je zvon obsluhován ručně a ve spojení s hodinovým strojem
odbíjí celé hodiny.
Všichni můžeme být hrdí, že se takto starý a vzácný zvon nachází v našem městě
Pyšely a že díky neuvěřitelné náhodě přežil veškeré války, nepokoje a nástrahy přírody procházející časem a tímto krajem.
J. Kostrhoun a R. Lunga – kampanolog
se to nedá takhle paušalizovat. Ale což,
když vezmeme jako příklad obyčejný
příběh z naší obce. Může to být, a zřejmě taky je, i příběh jiné a dalších obcí.
Potkáváme se na ulici, pozdravíme se,
ukloníme, usmějeme, někdy prohodíme
nějaký ten otřepaný nesmysl a jdeme
dál. Potom přijdeme domů a řekneme
manželce: “Tak jsem se potkal s panem
X, šel právě od kontejnéru na tříděný
odpad. Říkal, že byl vyhodit nějaký papír. Představ si, že tenhle pán třídí odpad. A chová se úplně normálně. Nijak
se nevyvyšuje. Podal mi ruku, řekl pár
zdvořilostí a šli jsme dál. No, je to slušný
člověk”. A takhle by to mohlo skončit.
Představme si však, že se ti dva pánové
rozejdou, ten první sedne do auta a odjede a ten druhý jde s taškou s nastřádanými novinami a příkladně rozloženými
krabicemi ke stejnému kontejnéru. Otevře víko a zděšeně hledí na to, co vidí
uvnitř. Prázdná neporušená kartonová
krabice od televize i s polystyrenem
zcela zaplňuje prostor. V tom okamžení
si asi tenhle človíček, který ještě před
chvílí byl připraven pět ódy na slušnost onoho člověka řekne: “to je ale
sprosťák. Co si vlastně myslí? Kam mají
ostatní lidé svůj papírový odpad dávat“?
A v rozčarování nad tou náhlou změnou
v pohledu na člověka, vytáhne tu karbici
ven a začne ji rozkládat na malé plátky,
aby se to vešlo, a polystyren rozláme do
vedlejší nádoby na plasty. Přitom si bručí pod vousy řadu jiných přívlastků, které by tomu pánovi, co před ním odložil
svůj odpad dal, jenom v té řadě chybí
- “slušný člověk”. Ústřední myšlenkou
se v této situaci stává otázka: kde začíná
demokracie? Určitě bychom našli řadu
odpovědí jako: dodržování zákonů,
svoboda projevu, vymahatelnost práva
a mnoho jiných. Já bych ale na první místo dal: Demokracie začíná tam,
kde svým jednáním nebudu omezovat
druhé. Na ulici, na silnici, v čekárně
u lékaře, na úřadě, prostě všude. Jestliže
uznám, že jsme si v právech zcela rovni,
pak uznám, že jsme si rovni také v povinnostech. Rád bych se touto úvahou
vrátil k nám na naši náves, chcete-li. Nedívejme se na ten fiktivní příběh, který
jsem popsal jako na metaforu. Já jsem
nemluvil o našich politicích, velkopodnikatelích, prominentech, mafiánech
a pod. Já jsem mluvil o nás. O obyčejných lidech z vesnice. Snažme se naplňovat pravidla slušného chování třeba
právě tím, že svůj tříděný odpad budeme
opravdu odkládat tak, aby i další občan
této krásné obce mohl svůj odpad pohodlně třídit. Ať nemusí ten slušný člověk
po někom jiném vytahovat téměř celý
obsah kontejnéru, rozkládat ho na malé
kousky a ukládat zpět tak, aby i jiní měli
možnost stejnou jako mám já. A vidíte.
Ten, co zaplnil svým objemným kusem
kartonu celý kontejnér a projevil tak
příklad nedemokratického cítění, má ve
svém okolí pověst slušného člověka. Jak
je to ošidné, nezdá se vám?
Bohumil Gondík
inzerce
Přijímací talentové zkoušky
do Základní umělecké školy
Čerčany
se konají v době
od 1. do 29. června,
kromě úterý 21. června 2011
14 – 17 hodin,
pondělí - pátek
v ZUŠ Čerčany
11
zaječice
červen, červenec, srpen 2011
Co se děje v Zaječicích aneb Z deníčku jedné maminky
Velikonoční tvoření v Zajíčku
Pálení čarodějnic
Zdobení kraslic a natvrdo vařených vajíček se velmi povedlo. Posuďte výsledky sami.
má v Zaječících již několikaletou tradici a i letos byla účast na kopci Hůrka u Kovářovic hojná. Počasí nám přálo,
děti i mnozí dospělí vyrazili stylově oblečeni a atmosféra byla báječná. Nakonec na hranici pak jedna z čarodějnic parádnice oblečená do růžových šatů, s náušnicemi a korály a dokonce i fešnou kabelkou – skončila. Všichni, kdo se na
akci podíleli, zaslouží velký dík.
Další informace a podrobnosti o připravovaných akcích sledujte na www.rczajicek.cz, v PYKULCE a především
na rozvěšených letácích.
Mějte se krásně a těším se s vámi na shledanou PK
dopisovatelé
Montessori program pro děti od 2 do 16 let
Občanské sdružení PARES (PArtnerství a RESpekt) v mnichovickém RC Palouček připravuje pondělní dopoledne bez rodičů s prvky Montessori pedagogiky. 1. září
2011 otevřeme v jiných prostorách v Mnichovicích Montessori dětský klub Mozaika. Důležitý je pro nás partnerský přístup k dětem. Asi nejznámější motto italské lékařky
Marie Montessori je „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ V rámci jasných pravidel mohou děti volit tu činnost, která je zajímá. Čím více zodpovědnosti jsou schopné přijmout, tím více získávají svobody.
Prázdniny (srpen 2011)
Na poslední srpnové týdny je připravený program pro děti od 3 do 10 let plný zkoumání, tvoření, her a výletů. Od 16. srpna se přeneseme za dinosaury a do pravěku,
od 23. srpna za námořníky na moře.
Děti do 3 let
Pro děti do 3 let bude připraven přizpůsobený program, který usnadní jejich začlenění do kolektivu, zaměřený na psychomotorický vývoj, výtvarné a hudební aktivity
Pokračování na straně 13
ad.
12
lékař
červen, červenec, srpen 2011
Už zase kýcháte, slzíte a pálí Vás oči?
Jako každoročně i letos přichází
jaro ruku v ruce s pylovou sezónou. Tradičně tak začíná několikaměsíční boj
s alergeny v podobě pylů z rozkvetlých
stromů, trav a květin. Množství alergických onemocnění neustále roste a s příznaky alergie se setkává stále více lidí.
Ne všichni však vědí, jak alergii správně léčit nebo dokonce netuší, že alergií
trpí. U některých pacientů se pylová
alergie neprojevuje typickými symptomy. Jejich alergie se může skrývat pod
obrazem zánětů dýchacích cest jako je
úporný kašel, zánět hrtanu apod. Svou
alergii pak pacienti mylně považují
za jarní chřipku. Tito lidé často opakovaně na jaře zbytečně užívají antibiotika. Správnou léčbou je v tomto případě
nasazení antialergických přípravků.
Ze zdravotní ročenky ČR vyplývá, že
počet alergií u nás se v poslední době
zdvojnásobil.
Alergie dnes postihuje lidi bez rozdílu profesí, muže i ženy, bez ohledu na
věk. Jednou z možných příčin rozvoje
alergie je měnící se životní prostředí,
podle něhož se mění také odezva organismu. Tělu škodí například smog,
nedostatečná vlhkost prostředí či nevhodná klimatizace. Nejčastějšími alergeny jsou pyl, plísně a roztoči. Každý by
proto měl mít v domácí lékárničce nějaký lék pro okamžitou pomoc. V případě
alergické rýmy nebo alergického zánětu
spojivek je důležité, aby se nos rychle
uvolnil a snížila se tvorba vodnatého
výtoku a následných komplikací (záněty
čelních a paranazálních dutin apod.) Pro
toto řešení obtíží je optimální tzv. antihistaminikum - látka tlumící alergický
zánět. Takovým vhodným lékem může
být například Sanorin- Analergin anebo
Allergodil. Jsou k dostání volně v každé
lékárně, bez předpisu, bez čekání u lékaře, ve formě nosního spreje i očních
kapek. Jedná se de facto o jakousi první
pomoc při alergické rýmě a alergickém
zánětu spojivek: má totiž nástup účinku
v řádu minut a přináší tak nemocnému
prakticky okamžitou úlevu. Pro praktické použití kdykoli během dne je důležité, že nemá tlumivý účinek. Protože
pylová zrnka doletí 30 až 50 km daleko,
nejsou lidé s rizikem alergické rýmy
a zánětu spojivek vlastně nikde proti
nim chráněni a je proto třeba nosit tento nosní sprej a oční kapky stále sebou.
Zároveň je třeba dbát na prevenci. Protože habr, líska, olše, vrba a další, které
s jarem začínají kvést, rostou především
ve volném prostranství, stejně jako trávy a obiloviny- je pro pylové alergiky,
když jdou do přírody, lepší procházet se
lesem a u potoka. V důsledku větší vlhkosti vzduchu a přirozené ochraně proti
spadu ve vzduchu, vznášejících se pylů
je zde podstatně méně.
(zpracováno z odborného tisku)
MUDr. Pavel Biskup
praktický lékař pro děti a dorost
Pyšely 137
dopisovatelé
ČARODĚJNICE OPĚT V PYŠELÍCH
V sobotu 30. dubna do Pyšel po mnoha letech opět přiletěli „Čarodějnice“ pod záštitou pyšelských hasičů a restaurace Sokolovna. I když počasí bylo velmi nejisté, nakonec to
čarodějky zařídili a po celý večer přálo příjemné počasí. Příznivců tohoto setkání se sešlo opravdu hodně. Pro všechny
zúčastněné hráli Pyšelští buráci, děti i dospěláci si opékali
buřty, do širokého okolí svítila obrovská pagoda, děti měli
prostor pro své poletování, dospělí zase probrat vše zajímavé. Oslava Čarodějnic se protáhla do pozdních nočních hodin a dle reakcí zúčastněných se nikdo nenudil. Hasiči znovu
ukázali své organizační schopnosti, hranice byla postavena
s naprostou dokonalostí, které alespoň prvních deset minut
po zapálení vévodila postava čarodějnice na koštěti, kterou
pro tuto akci připravila rodina Kocourkových. Těšíme se na
příští rok a doufáme, že účast bude minimálně v takovém
počtu jako letos, i to počasíčko nám dopřeje a připravíme
další zajímavý program.
Čarodějnicím zdar!
Pokračování ze strany 12
Děti od 3 do 7 let
Děti ve věku od 3 do 7 let mohou navštěvovat dětský klub celodenně, 5 dní v týdnu. Dětský klub zahrnuje komplexní péči o děti v tomto věku, respektujeme Rámcový
vzdělávací program pro předškolní vzdělávání závazný pro mateřské školy. Je pro nás důležité, aby děti vyrůstaly v klidném a podnětném prostředí, v bezpečí přátelského
kolektivu. Součástí týdne bude práce s Montessori pomůckami, výtvarné, hudební a pohybové aktivity, keramika, konverzace a činnost v angličtině s rodilým mluvčím, práce
na zahradě, výlety do lesa a na farmu, v zimě návštěvy solné jeskyně.
Děti od 5 do 7 let
Předškoláci i školáci budou mít možnost naučit se to, co je zajímá, mnohdy půjde o učivo 1. nebo 2. třídy ZŠ. Na práci s dětmi od 5 do 7 let budou zaměřena především
2 odpoledne v týdnu, mohou se zúčastnit i děti, které navštěvují 1. třídu nebo mají odklad nástupu na ZŠ. Forma i obsah budou odpovídat připravenosti dětí, v Montessori
zařízeních má každý možnost rozvíjet to, na co právě stačí, co mu dělá radost, co ho zajímá.
Školáci do 16 let
Montessori dílny mohou také navštěvovat děti do 16 let, které chodí na základní školu a pomohla by jim práce s materiálem, který usnadňuje pochopení látky českého
jazyka a matematiky. K dispozici bude učitelka českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ.
Den otevřených dveří
Den otevřených dveří bude 6. června od 8:00 do 10:00 ve stávajících prostorách v RC Palouček v Mnichovicích, Pražská 19. Při zápisu v červnu nabízíme zvýhodněné
školné. Další informace najdete na www.MontessoriMozaika.cz.
Za PARES o.s. Mgr. Táňa Kadlecová
13
rozhovor
červen, červenec, srpen 2011
Žijí mezi námi
Dovolím si vám představit dvě mladé ženy, které v Pyšelích žijí od svého narození. Je to Terezka Sládková a Katka Tomášková. Mají zájmy jako všechny mladé dívky,
ale ještě něco navíc – již několik let se věnují pyšelským dětem a to jako cvičitelky v SOKOLE, tak i jako vedoucí mladých hasičů.
Tereze Sládkové je 20 let, působí ve výboru TJ SOKOL Pyšely jako náčelnice a ve výboru SDH Pyšely jako referent mládeže. Studuje speciální pedagogiku a ještě navíc
historii.
Kateřině Tomáškové je 21 let, ve výboru TJ SOKOL Pyšely působí jako hospodářka a je Tereze pravou rukou ve veškeré práci s dětmi. Katka studuje Vyšší odbornou
školu veřejné správy.
Obě dívky jsou cvičitelkami III. třídy všestrannosti a absolvovaly příslušná školení pro vedoucí.
● Obě dvě jste členky pyšelského SOKOLA od svých šesti let. Po ukončení
základní školy jste se začaly věnovat
mladším žákyním. Jak často se scházíte a čemu se věnujete?
Každou středu odpoledne máme
cvičení všestrannosti pro mladší žákyně
v naší sokolovně. Pravidelně přichází 12
i více dívek ve věku od 6 – 11 let. Snažíme se při těchto hodinách, aby dívky
získaly základní tělesné dovednosti,
věnujeme se atletice, míčovým hrám
i gymnastice.
● Cvičíte pouze pro sebe, pro radost, nebo jste se již zúčastnily nějaké
soutěže?
V loňské roce jsme se zúčastnily atletických závodů v Mělníku, což
byly závody, které organizovala Župa
Barákova.
● A jak jste na závodech uspěly?
Musíme se pochlubit, že v kategorii
mladších žákyň jsme si odvezly první
místo, které nám vybojovala Markéta
Papučíková. Ve starší věkové kategorii získala třetí místo Katka Urbanová.
Z těchto úspěchů jsme měly opravdu
velkou radost.
● Obě dvě jste členky výboru TJ SOKOL
Pyšely. Jak se v této funkci snažíte pomoci svému oddílu?
V loňském roce se nám podařilo zakoupit kladinu, na kterou jsme dostali
dotace od ČOS.
Měli jsme z toho velkou radost. Do budoucna bychom rádi, až se podaří získat
nějaké finance, zakoupili hrazdu, protože si myslíme, že cvičení na hrazdě
patří k základním tělesným dovednostem žáků základní školy. Je to důležitá
průprava pro dalším studium na středních školách, kde cvičení na hrazdě je
považována jako samozřejmost. Chybí
nám i bradla.
● A co děláte v případě, když je hezké
počasí a nechce se Vám být v prostorách sokolovny?
Máme dobrou spolupráci s našimi
hasiči, kteří nás ochotně pouští na svoji
zahradu. Zde můžeme provozovat aktivity v přírodě, např. míčové hry. A zase
naopak, když je zima, nevlídno, tak sokolovnu využívají hasičské děti.
● Tím jsme se vlastně dostali k Vaší
druhé aktivitě a to je vedení hasičské
mládeže. Jak Vás napadlo věnovat se
i těmto dětem?
Když jsme byly školačky, tak jsme
navštěvovaly hasičský kroužek pod
vedením Pavla Smutného. Po dvou až
třech letech byl kroužek zrušen. V roce
2005 vznikla myšlenka vytvoření ženského hasičského družstva, které zde
v minulosti vždy mělo svoji tradici. Po
začátcích, kdy členky postupně přicházely a odcházely, se zde vytvořila celkem
stabilní a kamarádská parta.
Při oslavách 130. let výročí založení pyšelských hasičů, které se konaly
v roce 2008, nás napadlo znovu založit
kroužek mladých hasičů, což bylo velkým snem starších hasičů, kteří nás
v této myšlence podpořili.
●Byl problém sehnat děti do tohoto
kroužku?
Naše původní myšlenka byla, že do
Tereza Sládková, Kateřina Tomášková a Zlata Bártíková se svými svěřenkyněmi
kroužku budou docházet převážně děti
starších hasičů, těch však nebylo mnoho, proto jsme udělaly nábor i u našich
cvičenek v SOKOLE a vylepily plakáty.
Zájem byl poměrně velký a dnes máme
v kroužku kolem dvaceti dětí. A jsou
zde předškoláci a děti až do 15ti let, které pak pokračují v soutěžích za ženy či
muže.
Scházíme se též jednou týdně na hodinu
a půl.
● Zúčastňujete se též hasičských
soutěží?
Samozřejmě, každým rokem jezdíme tak na 5 – 6 soutěží, z nichž nejdůležitější je požární hra Plamen. Tato soutěž má dvě kola. První část je na podzim
jako branný závod a na jaře se soutěží
v požárním útoku a ve štafetách.
● A jak si vedou vaše děti v soutěžích?
V porovnání s jinými sbory máme
dětí ještě poměrně málo a jsou spíše
mladšího věku a jsme v podstatě v těchto soutěžích stále nováčky. Přesto ve hře
Plamen se každým rokem o dvě příčky
zlepšujeme. Tak doufáme, že tato vzestupná tendence bude pokračovat.
● A Vaše další aktivity kromě vlastní
hasiččiny?
S dětmi se podílíme každým rokem na úklidu komunikací, provádíme
ukázky v základní i mateřské škole, při
různých místních oslavách, dále v rámci
oslav Dětského dne a další.
● Vím, že obě dvě se ještě zapojujete
samostatně při různých společenských
a kulturních akcích v obci….
14
Začali jsme s Ivanou Sládkovou
(maminkou Terezky) připravovat dětský den – Pohádkový les. Dříve, jako
malé děti jsme jezdily do Benešova a tak
se nám to zalíbilo, že jsme se rozhodly
připravit Pohádkový les i pro pyšelské
děti. Posléze se připojili sokolové, hasiči, fotbalisté. Místa konání oslav dětského dne se střídají, někdy Pohádkový les
v Oboře, jindy hry a soutěže na fotbalovém hřišti a jindy zase na hřišti u zbrojnice. Tím vznikla další hezká tradice.
A ještě na závěr bychom rády poděkovaly rodině a speciálně několika lidem.
Jsou to kamarádky, které vždy stojí při
nás a se vším nám pomáhají, Aneta Mikliczová a Zlatka Bartíková. Protože
člověk sám by nebyl nic. A za každého mluví činy a ne slova nebo články. Naše zájmy nezačínají a nekončí jen
u hraní si s dětmi. Jsou to hodiny prosezené na školeních, hodiny trávené
připravováním tombol, karnevalu, dětského dne, adventu…. Sezení u vstupu
nebo u pokladny, když se ostatní baví,
tancují, nebo se dívají na divadlo. Čas
strávený na schůzích, kdy řešíme jak
udělat alespoň něco málo pro naše Pyšely. Tato slova ale nic neznamenají,
protože ti co nás znají, tak vědí.
Děkuji vám za rozhovor, děkuji
jménem všech dětí, kterým se věnujete
za váš čas, obětavost a krásný vztah ke
svému rodnému městečku. Přeji vám
oběma,hodně úspěchů při studiu a aby
vás práce s dětmi bavila a měly jste pro
ni i nadále čas.
Ptala se M. Pášová
červen, červenec, srpen 2011
hasiči
Květen u hasičů.
V měsíci květnu jsme se zúčastnili hned tří poměrně velkých akcí. 7. května to bylo již tradiční Seniorské jaro. Soutěž pro hasiče starší padesáti let. Bylo nádherné počasí
a tak na bývalém hřišti ve Čtyřkolech byla skvělá atmosféra. Bavili se nejen přihlížející, ale i soutěžící. Nejprve proběhl klasický požární útok, při kterém jsme zase po několika letech prověřili funkčnost naší staré dobré „OSMIČKY“. Následovala pořadová příprava. Nakonec jsme babce zachraňovali postel z „hořící“ chalupy. Přesto, že
nám letos chyběl jeden soutěžící a všechny disciplíny jsme absolvovali jenom v pěti
lidech, podařilo se nám opět zvítězit.
Seniorské jaro
Zleva - Petr Slavík, Stanislav Vosický, Pavel Smutný, Ivan Vnouček a Antonín Slavík
Hasičské slavnosti na Konopišti
Další akcí která se uskutečnila 21.5. na Konopišti, byly hasičské slavnosti. Náš
sbor dostal na starosti zajistit doprovodnou výstavu nové i staré techniky a zázemí pro vystavovatele. Vše se skvěle povedlo a louka před amfiteátrem na Konopišti se
dopoledne zaplnila technikou. Odpoledne probíhala soutěž koňských stříkaček za mezinárodní účasti (Polsko, Maďarsko, Slovensko, Holandsko), volila se miss hasička
Středočeského kraje a na jevišti se střídaly kapely. Přišlo se podívat spousta lidí a naprosté většině se akce velice líbila a vydrželi až do pozdních večerních hodin. Ve tři čtvrtě
na deset byla celá akce zakončena hasičskou fontánou.
Třetí akcí byla okrsková soutěž v požárním sportu, která se konala 28.5. na fotbalovém hřišti v Přestavlkách. Letos jsme se zúčastnili s jedním družstvem mužů a jedním
družstvem žen. Soutěžilo se ve třech již klasických disciplínách. Pořadová příprava, běh na 100 m s překážkami „královské disciplíně“ požárním útoku. Ženy se celkově
umístily na 4. místě. Muži pak zopakovali výsledek z posledních pěti let a umístili se na prvním místě.
Děkuji všem hasičům, kteří se těchto akcí zúčastnili.
P. Smutný
inzerce
Nabídka služby
pro starodůchodce
a invalidní důchodce.
Donáška oběda celý týden pondělí až pátek,
popř. donáška oběda dle přání v jednotlivých dnech.
Cena oběda: celý oběd 50,- Kč, bez polévky 40,- Kč.
Cena za donášku: 16,- Kč
Zajištění drobných nákupů: donáška 14,- Kč
Zajišťuje: Pečovatelská služba Benešov,
Jana Zahradníková, tel. 773485289
popř. MěÚ Pyšely 323647218.
v Pyšelích paní
15
příloha
T.J. Sokol pyšely
Co jméno, to pojem!
Margit Klepáčová – violoncello a zpěv
Pavel Fischer – housle a zpěv
Camilo Caller – perkuse, violoncello a zpěv
Tato tři jména jsou spojena v esenci –
– Bardolino.
V sobotu 7. května, v nádherném
jarním podvečeru, se v tělocvičně pyšelské sokolovny událo něco, co vidí
pouze renomované scény a koncertní
pódia. Plné sály tleskají trojici českých
muzikantů, umělců a krásných lidí, kteří s veškerou pozitivní silou své duše,
přinášejí divákům a posluchačům nezapomenutelné zážitky, prožitky a chvíle
opravdové krásy, a to vše doplněno o
stálého hosta souboru – zpěvačku Janu
Procházkovu. Její neutuchající optimizmus, který z jejího obličeje a zpěvu
tryskal jako živá voda, jenom umocňoval velký profesionální výkon všech čtyř
umělců.
Lidové písně Leoše Janáčka, skladby Bély Bartóka a především vlastní
skladby nebo úpravy, romské a keltské
hudby, které má toto hudební těleso
v repertoáru, přivedlo v jeho podání
pyšelské diváky k výkřikům radosti a
bouřlivým potleskům.
Bardolino nejsou jenom muzikanti
a hráči na jednotlivé nástroje, oni jsou
Bardolino
přes tyto nástroje a hudbu, jíž zcela vyplní prostor, propojeni s publikem tak,
že i sám posluchač se stává součástí
programu a vznikne tak zvláštní útvar
v němž divák má dojem, že se s autorem
hudby či písně dokonale zná. Vystoupení Bardolina diváka zcela pohltí, po celý
koncert se proplétá různými odvětvími
světového folklóru interpretovaného na
nejvyšší možné úrovni a formě.
Virtuozita členů Bardolina je taková, že divák má velmi hluboký zážitek
už jenom ze samotné techniky ovládání
hudebních nástrojů, kterou interpreti
předvádějí.
Ti, co přišli v sobotu do sálu tělocvičny, během několika minut po začátku koncertu zapoměli, že sedí na tvrdých
židlích, že se nacházejí ve stařičkém sále
tělocvičny, který tolik volá po rekonstrukci všeho, že tomuto unikátnímu
složení umělců naslouchá jenom asi 18
diváků, a po půldruhé hodině, která se
zdála jako jen několik minut, nechtěli
pustit tuhle skupinu nádherných lidí
z jeviště. Odměnou za spontánní a hluboce upřímný potlesk vrcholným umělcům bylo v přídavku vokální zpracování
známé písně Komáři se ženili, které se
stalo třešínkou na dortu, jehož si všichni v sobotním večeru dosyta užili.
A těm, kteří věděli, že se tenhle
koncert v Pyšelích koná, byli pozváni a
Po prázdninách v novém hávu, ale také …
Věřím, že se nenajde v Pyšelích nikdo, kdo by neznal vnitřek tělocvičny.
Vstupní hala, kde se cvičenci převlékají do cvičebních úborů, kde se prodávají
vstupenky na různé kulturní akce v tělocvičně konané, kde se vystavuje tombola
při všech plesech, kde je šatna na kabáty diváků, kde jsou tajemné dveře do
útrob prvního poschodí. A pak následuje samotná tělocvična, kde se provozuje
sport na stařičkých parketách, co už dávno parketovou podlahu nepřipomínají,
sledují se kulturní pořady při nichž se sedí na židlích, co už dávno měly být ve
sběru, a při tom všem se díváme na obložení na stěnách, na které bychom se
raději nedívali. Letošní prázdniny alespoň dva tyto problémy vyřeší. V červnu,
hned po školní akademii se začnou trhat parkety a dřevěné obložení a začne se
pokládat zbrusu nová parketová podlaha. Výbor Sokola se pro ni rozhodl z mnoha nabídek různých firem přihlášených do výběrového řízení. Ti nabízeli povrch
sportovní, na kterém se ale nedá tancovat, jiní zase nabízeli různé specielní víceúčelové povrchy, nebo lépe prkna, plovoucí podlahu a nápadů bylo přehršel.
My jsme se rozhodli pro parkety, protože si myslíme, že je to to nejlepší pro
tělocvičnu a pro nás pro všechny. Termín dokončení je konec srpna, což se prý
zcela určitě zvládne. V září tedy přijdeme do naší tělocvičny a bude nová podlaha. Valná hromada Sokola Pyšely v březnu letošního roku však rozhodla nejenom o rekonstrukci podlahy, ale také o tom, že bude v celém objektu vyhlášen
zákaz kouření. Ten bude platit při sportovních aktivitách, při divadelních představeních, při koncertech, ale i při plesech, diskotékách a jiných příležitostech.
Ke kouření budou vyhrazeny prostory pouze pod širým nebem, v okolí tělocvičny. Tento zákaz budou avízovat viditené tabulky a budou o něm informováni všichni uživatelé tělocvičny. Věřím, že toto rozhodnutí výboru Sokola bude
s povděkem přijato všemi pravidelnými i příležitostnými návštěvníky všech produkcí v tělocvičně ať nekuřáky či kuřáky.
BG
16
červen, červenec, srpen 2011
přesto nepřišli, ještě malé Curriculum
Vitae.
Pavel Fischer – absolvent Pražské
konzervatoře a Akademie múzických
umění v Praze, dlouholetý primárius
prestižního Škampova kvarteta, které
vystupovalo v mnoha světových hudebních domech, profesor na Královské
akademii v Londýně, a od roku 2008
řádný profesor na Royal Northern College v Manchestru.
Margit Klepáčová – vystudovala konzervatoř v Ostravě a Akademii
múzických umění v Praze, má řadu
laureátských titulů z prestižních mezinárodních soutěží. Její interpretační
záběr je mimořádně široký – působila
v Rejchově klavírním triu, orchestrech
Virtuosi di Praga a Talichově komorním
orchestru a byla především dlouholetou
členkou vynikajícího Kapralova Qarteta.
Většina jejich vystoupení byla natočena
pro rozhlas nebo televizi.
Camilo Caller – dvanáct let studoval hru na vioncello, na Pražské
konzervatoři vystudoval hru na bicí
nástroje. Je mimořádně multižánrovým
hudebníkem, který vystoupil s největšími hvězdami populární hudby – Lucií
Vondráčkovou, Mig 21, Chinaski, Liz
Mitchell, skupina KOA Zuzany Navarové, Čechomor, ale i Česká filharmonie,
FOK ad.
Jana Procházková – zpěv, od roku
1999 se věnuje interpretaci hudby vážné, ale také lidových písní. Působila
v muzikálech Krysař, Drákula, Hamlet a
Kráska a zvíře. S dílem Leoše Janáčka se
seznámila ještě na studiích u profesorky
zpěvu Jany Šímové. Svůj talent spojila
se skupinou Triny v níž se repertoár zaměřoval ponejvíce na romskou hudbu,
a v posledních letech je trvalým hostem
skupiny Bardolino.
Závěrem je na místě dodat, že Pyšely mají už velkou tradici v produkcích
tzv. vážné hudby a také mají velkou
diváckou základnu tohoto žánru. Příkladem je již po řadu let hojně navštěvovaný koncert harfenistky světového
věhlasu Kateřiny Englichové, klávesisty Petra Maláska a operního zpěváka
Vratislava Kříže, jejichž pravidelná vystoupení jsou ozdobou letních prázdnin
v pyšelském kostele.
Škoda, že stejní diváci a řada dalších nepřišla v sobotu 7. května do pyšelské sokolovny. Mohli se stát součástí
velkého uměleckého výkonu tří neméně
významných osobností a možná by se
v Pyšelích zrodila tradice, která by byla
další pyšelskou chloubou. Za pokus to
rozhodně stojí. Chci věřit, že se příští
koncert skupiny Bardolino tímto začátkem skutečně stane.
B.G
Cesta za slávou Pyšel.
V prosinci minulého roku spatřila světlo světa inscenace pyšelských ochotníků - Prodaná nevěsta. Jistě si na ni dobře pamatujete. Spolu s pyšelskými na
ní spolupracovaly další sokolská tělesa. Díky tomu, že se režisérovi podařilo dát
dohromady ty nejlepší soubory, které v daných oborech Česká obec sokolská
sdružuje, stává se Prodaná nevěsta vlajkovou lodí ČOS pro oslavy 150.výročí
vzniku Sokola, pro oslavy 180.výročí narození jeho zakladatele Dr. Miroslava
Tyrše a pro doprovodný program v rámci jubilejního XV.Všesokolského Sletu
v roce 2012. Od ledna letošního roku jsme až dosud odehráli naši Prodanku
celkem osmkrát a od září do prosince už máme nasmlouvaných šest představení. Ve všech městech, kde jsme hráli jsou na prvním místě vzpomínané Pyšely.
A abyste i vy měli představu kam až se pyšelská Prodaná nevěsta dostala, tak si
představte mapu republiky.
Slatiňany, Pardubice, Děčín, Praha, Boskovice, Lázně Toušeň, Litovel.
O prázdninách Hronov a na podzim to bude Brandýs n/L, Hradec Králové,
Plzeň a Turnov. V jednání jsou ještě Louny, Slaný a Valašské Meziříčí.
Už dnes však máme daný termín, kdy budeme hrát v rámci XV.Sletu
v Praze. Bude to v neděli 1.července 2012 po slavnostní průvodu sokolů Prahou. Odpoledne ve 14.00 bude 1.představení a večer v 18.00 hodin slavnostní
druhé představení. A kde? V Divadle ABC.
No, a na závěr jsem si nechal zprávu, že v Pyšelích se Prodaná nevěsta zopakuje ještě letos - v sobotu 15.října. Bude se hrát dvakrát. Odpoledne a večer.
Začátky představení budou včas zveřejněny.
Už devátou divadelní sezónu vozí ochotníci Sokola Pyšely název své obce
především po středních Čechách. V letošním roce a jak se ukazuje i v letech
příštích se Pyšely dostanou i do vzdálenějších regionů. A to je dobře.
Gon
pozvánka
červen, červenec, srpen 2011






















17
Inzerce
červen, červenec, srpen 2011
Kosmetické Studio
NO
OTE VĚ
VŘE
zav
NO
ádě
!
cí c
eny
t Bezbolestná liposukce
t Trvalá depilace
t Lymfodrenáže
t Péče o pleť
Adresa: nám. Emila Kolbena, Strančice
Kontakt: tel: 728 125 831, www.topbody.cz
18
inzerce
červen, červenec, srpen 2011
Zoo – shop Pyšely
Topení Plyn Voda
Krmiva a potřeby pro zvířata
Nízké internetové ceny krmiv
Nabízíme široký výběr pro domácí mazlíčky
od nejlevnějších krmiv po nejkvalitnější a nejprestižnější
značková krmiva. Široký sortiment potřeb pro zvířata a
ostatních krmiv. Přepravky, hračky, krmítka, misky, vodítka,
obojky, steliva, konzervy, krmiva pro hlodavce a ptactvo,
mražené maso pro psy.
Montáž nových rozvodů,
rekonstrukce, opravy,
výměny spotřebičů atd.
Dále provádíme:
Solární systémy, Tepelná čerpadla
Podlahové topení, ohřev VZT
a Rekuperace
Možnost vytvoření
cenových nabídek a návrhů na realizaci.
Mob: 606 29 28 65 Svoboda Pavel
email: [email protected]
Nová Ves č. 1
Pyšely 251 67
Dále nabízíme
Rozvoz krmiv do 15 km zdarma
Objednání krmiv dle Vašeho výběru
Zdarma poradenství v oblasti chovu, výchovy a výživy psů
Kontakt: 323 647 335 večer,
721 138 513 po celý den
Prodej PB 2 a 10 kg
Pracovní doba:
Pondělí – zavřeno
Úterý – pátek 10,00 – 20,00 hodin
Sobota - 9,00 – 14,00 hodin
Neděle- 14,00 – 18,00 hodin
Po dohodě i mimo pracovní dobu.
19
z městského
inzerceúřadu
červen, červenec, srpen 2011
R E S TAU R AC E
SOKOLOVNA PYŠELY
1SBäTLÈ1ZÝFMZtUFM602 202 029
Od 1. července 2011
RESTAURACE SOKOLOVNA rozšíří nabídku svých služeb
o ubytovací kapacitu ve čtyřech dvou až třílůžkových pokojích
s vlastním sociálním zařízením, s LCD televizí,
samozřejmě včetně snídaní.
Těšíme se na Vaši návštěvu.
z městského
sport úřadu
A mužstvo – SK Pyšely IV.třída odd.A
16.4.2011 Bukovany – SK Pyšely 1 : 2, branky Šimeček, Hrachovský
23.4.2011 SK Pyšely – Jankov B 6 : 0, branky Páša 2, Šimeček 2, Vlach, Víšek
30.4.2011 Jablonná n/Vl. – SK Pyšely 0 : 7, branky Šimeček 4, Hrachovský, Turek, Vlach
7.5.2011 SK Pyšely – Poříčí n/S. 5 : 1, branky Hrachovský 2, Šiňor, Maršoun, Víšek
14.5.2011 Drachkov – SK Pyšely 0 : 7, branky Hrachovský 4, Kulhavý, Páša, Turek
21.5.2011 SK Pyšely – Budenín 4 : 1, branky Chadraba, Hrachovský, Kulhavý, Maršoun
4.6.2011 SK Přestavlky – SK Pyšely 1 : 4, branky Turek 2, Šimeček, Vlach
11.6.2011 SK Pyšely – Heřmaničky 7 : 0,branky Kulhavý 3, Maršoun, Turek, Vlach, Chadrba
OP – mladší žáci 7+1 odd.A
17.4.2011 Vrch. Janovice – SK Pyšely 0 : 2
24.4.2011 SK Pyšely – Týnec nad Sáz. 2 : 5
30.4.2011 FK Soběhrdy – SK Pyšely 2 : 3
8.5.2011 SK Pyšely – Kosova Hora 3 : 2
15.5.2011 Neveklov – SK Pyšely 4 : 0
28.5.2011 Maršovice – SK Pyšely 2 : 2
4.6.2011 Sedlec Prčice - SK Pyšely 2 : 1
fotbal
OP – mladší přípravka 5+1
24.4.2011 Lešany – SK Pyšely 7 : 4
30.4.2011 SK Pyšely – Pecerady A 4 : 4
7.5.2011 Netvořice – SK Pyšely 7 : 3
14.5.2011 SK Pyšely – Pecerady B 5 : 3
21.5.2011 SK Pyšely – Lešany 2 : 9
4.6.2011 Pecerady A – SK Pyšely 5 : 4
12.6.2011 SK Pyšely – Netvořice 10 : 3
Kulhavá M.
Jirka, Majda, Vojta,
Bertík, Vašík, Kuba, Vojtík, Ondra, Kuba, Máťa,
ale i Matouš, Vítek, Prokop, David, Lukáš a Adam
děkují
báječnému TRENÉROVI
JIRKOVI KALOVI
za čas a trpělivost, kterou jim věnuje při hodinách fotbalu.
„Trenére, jste 1”
Pyšelské listy - Vydává Městský úřad v Pyšelích pod registračním číslem OkÚ RR 39; vydávání listu povoleno rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově pod č. j. RR 779/96, ze dne 13. 5. 1996
tel. 323 647 218, fax 323 647 452, E-mail: [email protected]; [email protected]; http://www.pysely.cz
redakční rada: B. Dauthová, I. Křížová, A. Sládková, Z. Srnská, L. Zaradičková; administrace listu M. Pášová, M. Kulhavá; odpovědný redaktor Petr Slavík
nevyžádané rukopisy se nevracejí
20
za původnost a obsahovou správnost ručí autor
tisk městský úřad pyšely

Podobné dokumenty