NDS244 - Skaut.cz

OBSAH:
* Zamyšlení
* Znalostní soutěž Stezka písmáků
- výsledky ročníku 2015
* Nová řada vyprávění br. Františka
Stropka – Bobra
* Betlémské světlo 2015
* Den zamyšlení v Praze
* Jaký byl 4kurz v Jičíně 2015
* vlastenec František hrabě Lützow
* Betlémské světlo se předávalo …
____________________________________________________
Vánočně - novoroční zamyšlení Jana Wericha z posmrtné sbírky z r. 2003
Zdroj: http://www.blisty.cz/art/71535.html
Přesto, že žijeme ve světě, ve kterém
měníme hodnoty slov i činů tak, aby jak
slova, tak činy vyhovovaly, zapadaly do
mozaiky našich programů - tj. přesněji
našich těch kterých ideologií, těch kterých
hospodářských situací, plánů, výhledů,
záměrů, prostě kdy říkáme a tiskneme
všechno, jen jak se nám to hodí - zbyla tu
jedna instituce v civilizovaném světě, jedno údobíčko, kdy se nám v mysli vynoří
pojem „lidi dobré vůle“.
A v tom je zbytek naděje na lepší svět.
Filosofie vystavěná na lásce bližního k bližnímu trvá několik tisíc let. Prošla mnohýma
rukama. Špinavýma rukama lidí zlé vůle, kteří ji překrucovali, vulgarizovali, ale ona, ta
základní myšlenka - už všechno přežila.
Člověk nemusí být křesťan, stačí být než člověk - aby při vzpomínce na bezbranné a
chudé nemluvně v jeslích kdesi v chlévě - aby se nezamyslil. Aby se nerozpomněl, že ten
človíček se narodil na útěku před brutální mocí. Na útěku před blbostí - rodnou sestrou
moci.
A že všechny krásné a lidské věci, myšlenky, kumšt, svoboda, se musí skrývat před
mocí, že se rodí na útěku, ale že se nepřestanou rodit - protože se rodí z lásky…
Láska — to nejdůležitější v životě, nepodléhá přitažlivosti zemské. Rodná sestra
svobody, štít, který uchránil pokolení lidí dobré vůle, že zachrání svět.
Bez lidí dobré vůle by život byl než nákladné a nebezpečné dobrodružství. Tak tedy
Pokoj lidem dobré vůle.
Výpis: Kamzík
1
Přehled témat jednání odboru duchovní výchovy plánovaných na rok 2016:
- příprava Stezky písmáků 2016
- pokračování 4kurzu 2015/2017 v r. 2016
- plán aktivit ODV na rok 2016
- další díly seriálu v časopise Skauting
_______________________________________________________________________________________
Výsledky znalostní soutěže Stezka písmáků 2015
Stezka písmáků je soutěž v biblických znalostech, pořádaná odborem
duchovní výchovy Junáka a Klubem Pathfinder. Úkolem soutěžících bylo
co nejsprávněji zodpovědět otázky, vztahující se k vybraným biblickým knihám.
První kolo bylo „korespondenční“, tj. soutěžící za dozoru svých rodičů či vedoucích označili
v soutěžních arších své odpovědi - organizátoři je opravili, vrátili a přiložili všem odznak 1.
kola. Vyhodnocení celé soutěže je následující:
* 1. kolo se konalo v místě bydliště soutěžících a řádně v něm soutěžilo během září a října
119 soutěžících, kteří všichni získali zelený odznak soutěže - do závěru soutěže se
kvalifikovalo 29 soutěžících;
* 2. kolo se konalo 17. listopadu v Praze, a to opět tradičně v modlitebně CASD na
Malvazinkách v Praze 5; skutečně se jej zúčastnilo celkem 20 soutěžících, a to 17 řádně
kvalifikovaných z 1. kola a 3 soutěžící byli v kategorii mimo pořadí (ti nemohli získat
hlavní cenu - červený odznak soutěže - a proto u nich nebylo hodnoceno pořadí).
Děti a mládež i dospělí nad 18 let odpovídali v obou kolech na otázky z bibl. knih:
Kategorie „N” (ve věku do 9 let včetně)
evangelium Markovo a kniha žalmů od č. 41 do č.100
Kategorie „M” (ve věku od 10 do 12 let včetně)
evangelium Markovo, kniha žalmů od č. 41 do č.100 a kniha Ezechiel
Kategorie „S” (ve věku od 13 do 17 let včetně)
všechna evangelia, kniha žalmů od č. 41 do č.100, kniha Ezechiel a epištola Židům
Kategorie „P“ (dospělí od 18 let výše)
měli stejné otázky jako kategorie „S“ pro mládež, avšak museli soutěžit jen jako jednotlivci.
Soutěžící byli celkem ze 20 obcí a měst naší vlasti včetně hlavního města Prahy.
Účastníci soutěže - děti i mládež - byli z 9 různých širších společenství vč. některých rodin,
kde se Bibli věnuje trvalá pozornost. Také soutěžili mladí i starší dospělí, někteří byli dříve
účastníky soutěže, jiní soutěžili poprvé. Byli to členové Klub Pathfinder, Junáka a také
přímo nebo zprostředkovaně (prostřednictvím svých členů v soutěži) z církví: Církve
adventistů sedmého dne (CASD), Českobratrské církve evangelické (ČCE), Evangelické
církve metodistické (ECM), Křesťanských společenství či Křesťanských sborů (KS) a též
z Římsko-katolické církve
V místech konání 1. kola se soutěži věnovalo celkem 22 dospělých tzv. dohlížejících osob;
ze strany organizátorů se přípravě i vyhodnocení soutěže věnovalo v Praze i mimo hlavní
město 15 osob. Při 2. kole kromě organizátorů bylo přítomno také 7 dohlížejících osob,
z míst 1. kola, z nichž jedna osoba také soutěžila v kategorii P; byli to vedoucí i rodiče resp.
rodinní příslušníci, doprovázející děti na 2. kolo.
Při propagaci soutěže měl Klub Pathfinder a Junák ku pomoci zejména: Biblickou jednotu,
Bible Union Czech Republik, redakci týdeníku Kostnické Jiskry a informační sítě církví.
2
Hlavní dobrovolnou pracovní podporu poskytla redakce interního zpravodaje Odboru
duchovní výchovy (ODV) Junáka „Na dobré stopě“, režii pomohl pokrýt Klub Pathfinder a
Junák (díky provozním dotacím MŠMT pro práci s mládeží) i sama Církev adventistů SD.
Soutěž zahájil místopředseda KP Roman Buchtel přivítáním a modlitbou, úvod zarámovala křesťanská pí-seň
za doprovodu přizvané hudební skupiny KONGRES.
Úvodní svědectví o významu Bible pro něho samotného i pro čtenáře Písma svatého měl bývalý člen Odboru duchovní výchovy Junáka Tomáš Biňovec – připomněl, že k Bibli
je třeba přistupovat nejen ze
zvědavosti, nýbrž se zvídavostí s cílem získat moudrost, vždyť
můžeme číst v knize Přísloví v 3. kapitole „Počátek moudrosti
je bázeň Hospodinova“; ti, kdo se k Bibli „obracejí“ vědí, že
nejde o strach, ale o úctu, respekt, nalezení smyslu života.
Po vysvětlení pravidel a způsobu vyplňování soutěžních archů,
které provedl garant otázek Jiří Zajíc (předseda Odboru
duchovní výchovy Junáka), proběhlo již vlastní 2. kolo
soutěže.
Soutěžící se tentokrát - protože se sešli
v „komorním počtu“ - mohli rozptýlit po celém sálu modlitebny a
soustředěně písemně odpovídat na otázky soutěže. Celé druhé kolo
soutěže - finále - řídil předseda Klubu Pathfinder David Čančík, který
se po celou dobu organizace této znalostní soutěže věnuje také
tvorbě otázek i celkové koncepci a zajištění soutěže. V jeho péči je
také kontaktovat sponzory knižních cen.
VÝSLEDNÉ BODY A POŘADÍ 2. KOLA SOUTĚŽE
Na odevzdání soutěžních archů a jejich opravu navázalo vyhlášení
výsledků, a to jak pro ty, kdo řádně splnili limit pro získání červeného
odznaku 2. kola soutěže (v tabulkách jsou jejich řádky podmalovány),
tak i ostatních soutěžících.
Soutěžící jednotlivci a týmy, včetně soutěžících mimo pořadí, obdrželi diplom a bez výjimky
všichni si mohli – v pořadí jak byli vyhlašováni – vybrat hodnotné knihy.
Výsledky jsou uspořádány podle kategorií:
Kategorie N
Místo
Jméno
Domažlice
Leona
Josefína
Pájík
Johanka
Valašské Klobouky
Příjmení
TÝMY
Ticháčková
Zapletalová
Lukšík
Bilová
Příslušnost
Body
ČCE
18
KP
18
Limit pro získání červeného odznaku: 17 bodů. Celkem řádných soutěžících: 4.
3
Kategorie M
Místo
Jméno
Havířov
Nymburk
Zuzana
Zbyšek
Valašské Klobouky
Vlastimil
Timotej
Příjmení
JEDNOTLIVCI
Gomolová
Plaňanský
TÝM
Lukšík
Mitura
Příslušnost
Body
CASD
KS
25
21
KP
23
Limit pro získání červeného odznaku: 24 bodů. Celkem řádných soutěžících: 4.
Kategorie S
Místo
Jméno
Praha / Nymburk
Markéta
Eliška
Jana
Eliška
Tuklaty
Příjmení
TÝMY
Beštová
Plaňanská
Chalupníková
Sýkorová
Příslušnost
Body
KS
41
KS
32
Limit pro získání červeného odznaku: 35 bodů. Celkem řádných soutěžících: 4.
Kategorie P
Místo
Havířov
Valašské Klobouky
Cheb
Cheb
Valašské Klobouky
Jméno
Daniel
Jana
Viktor
Jakub
Barbora
Příjmení
Gomola
Lukšíková
Novotný
Vyhnálek
Miturová
Příslušnost
CASD
KP
KS VINICE
KS VINICE
KP
Body
45
41
39
39
35
Limit pro získání červeného odznaku: 35 bodů. Celkem řádných soutěžících: 5.
4
Soutěžící MP
Místo
Tuklaty
Valašské Klobouky
Divnice-Slavičín
Jméno
Ondřej
Tomáš
Pavel
Příjmení
Chalupník
Lukšík
Lukšík
Příslušnost
KS
KP
rodina
Kategorie
MP-M
MP-S
MP-P
Bodů
24
31
33
Celkem soutěžících mimo pořadí: 3. Získané body pro tuto skupinu neurčují pořadí;
soutěžící jsou seřazeni podle kategorie. Protože získali nárok na věcné ceny, vybrali si
pěkné knížky.
Beseda při 2. kole soutěže
Jako již tradičně se konala v době opravování soutěžních archů. Přítomní – někteří
dohlížející a zástupci organizátorů - si vyměnili názory a poznatky z 1. kola soutěže.
Shodli na tom, že i když zvláště kniha žalmů i proroctví Ezechiele vyžadovaly soustředěné
studium, má tato soutěž celkově dobrý přínos.
Diskutovali dále o tom, zda podprůměrný počet soutěžících v r. 2015 může souviset jen
s náročností soutěže anebo letos existovaly také jiné důvody.
Možnost „vizualizace“ probírané látky, která zazněla při loňské besedě, zůstává trvající
výzvou.
ZÁVĚREM
organizátoři poděkovali všem zúčastněným spolupracujícím dospělým a z pohledu již tak
dlouho trvajícího zdaru celé soutěže vyzdvihli také velmi důležitý přínos všech finančních
příspěvků a neméně podstatný význam knižních cen od sponzorů této znalostní soutěže!
Zkušenosti z dosavadních 16 ročníků zdárně ukončených běhů soutěže i přes letošní podprůměrnou účasti dávají dobré důvody pro řádnou přípravu i 17. ročníku na rok 2016.
JIŘÍ, VÍŠ, ŽE…
(aneb zajímavosti kolem nás)
2. část nové řady vyprávění
F. J. Stropek – Bobr
… až šestimetrovou indiánskou kanoi unesl
jeden muž? Bylo to dáno použitím vhodného
materiálu: slabých lišt z lehkého dřeva bílého
cedru a velmi odolné březové kůry.
k přepravě po řekách, k lovu, ale i k válečným
účelům. Praktičnost kanoí ocenili a brzy převzali také bílí lovci.
Kanoe ovládané jedním pádlem neodmyslitelně patří k našim představám o Indiánech.
Neplatí to však všeobecně, neboť jihovýchodní
prérijní Indiáni si vyráběli nemotorné kožené
čluny, které se značně lišily od ladných kanoí
Indiánů Severní Ameriky. Kanoe sloužily nejen
Výroba kanoí z březové kůry byla dosti složitá a zapojily se do ní také ženy. Nejprve se na
zem položil rám budoucí lodi a podél něj se
zarazily do země kůlky ve tvaru kanoe. Ty pak
muži vytáhli a odložili stranou i s rámem. Na
5
jeho místo rozložili pláty březové kůry ve velikosti celé kanoe, tedy dna i boků. Na kůru pak
opět položili rám a zatížili ho kameny. Po bocích budoucí kanoe poskládali dřevěné lišty a
pak zvedali kůru tak, aby vytažené kůlky mohli
zarážet zpět do původních jam v zemi. Pro
udržení tvaru kanoe vždy dva protilehlé kůly
svázali. Dřevěné lišty – vždy jednu z vnitřní a
jednu z vnější strany - zvedali současně s kůrou, jejíž pásy se postupně musely sešívat. To
prováděly ženy, které k tomu účelu používaly
naloupané a máčením změklé kořeny černé
jedle. Muži pak odstranili kameny z rámu a
zvedli jej do požadované výše, kde tvořil honí
část lodi. Ženy k němu přišily i svrchní část
březové kůry. Když byla hrubá stavba kanoe
hotova, obrátili ji muži dnem vzhůru, aby se
mohlo dokončit sešívání kůry také vespodu.
váděly ještě poslední úpravy a kontrola celé
práce. Výhodou takové kanoe nebyla jen její
lehkost, ale i odolnost, protože švy na vnitřní
straně má březová kůra vedeny podélně, nikoli
svisle, jako u jiných stromů, takže odolá i
nejrůznějším nárazům při plavbě v řekách
plných balvanů a peřejí.
Tvar a vzhled indiánských kanoí si zhruba
zachovávají i lodi současné, takže Indiánům
vděčíme za skvělý vynález, jehož stáří se
odhaduje na více než 14 tisíc let! První záznam
o kanoi, která vyplula na Vltavu, pochází už
z roku 1875. O pětatřicet let později přivezl do
Prahy propagátor veškerých tehdy známých
sportů Josef Rössler - Ořovský šest kanadských
kanoí pro pražský sportovní Yacht club. Každá
vážila přes metrák, kýl byl z dubového dřeva a
žebra měla naskládaná těsně vedle sebe. Je
zajímavé, že tyto kanoe startovaly ještě roku
1933 v závodě České Budějovice – Praha. Tento
legendární maratón byl poprvé odstartován 13.
srpna 1922 v 6 hodin ráno a závodníky čekala
jízda nonstop na 180ti kilometrové trase. První
kanoe s názvem Lilly dorazila do Prahy následující den ráno kolem deváté hodiny. Závod
se pak jezdil až do roku 1951.
Od kanoí zhotovených z dřevěných lubů a
žeber potažených plátnem prodělala jejich výroba veliký skok, který umožnilo používání
laminátů a různých plastů. Například současné
kevralové kanoe jsou nejen velmi lehké, ale
doslova nerozbitné. Kanoistika se u nás stává
stále oblíbenějším sportem a zájem o ni dál
stoupá. Tak nezbývá, než sbalit bágl a vyrazit
na vodu!
Nakonec Indiáni vyložili podélně vnitřek lodi
lištami a upevňovali je žebry. Lehké a pružné
cedrové lišty poté připevňovali k rámu, aby si
udržely požadovaný tvar. Březová kůra musela
být vlhká, aby se nepotrhala. Sešívané spoje
kůry a dírky se zalepovaly pryskyřicí z černé
jedle, která se tak dlouho vařila, až získala
konzistenci hustého sirupu. Nakonec se pro-
DEN
pokračování příště
ZAMYŠLENÍ
2016
Odbor duchovní výchovy Junáka a oldskautky a oldskauti z Prahy
zvou sestry i bratry na pražské setkání
v sobotu dne 20. února.
Od 7:30 hod bude sloužena v kostele sv. Ignáce mše za Aničku Švecovou,
od 9:00 hod v učebně Ignáce Raaba ve dvoře Jezuitské rezidence
(vchod u věže kostela sv. Ignáce z Ječné ulice)
se bude konat beseda s vzpomínáním
na Lady B. P. i na Zakladatele skautingu B.P.,
Setkání bude spojeno s pohoštěním z vlastních zdrojů.
Předpokládané ukončení je ve 13:00 hodin.
Organizační podporu poskytuje oldskautský klub „JEČNÁ“
pražského střediska MAJÁK.
6
První víkend 4kurzu ODV
v Jičíně (říjen 2015)
Prší. V neznámé uličce večerního Jičína se snažím co
nejrychleji nasadit pláštěnku na batoh a přemýšlím,
kudy se dát. Trochu tuším, ale mapě v dotykovém
mobilu se déšť moc nelíbí, a já tu jsem poprvé a
úplně sama. Náhle ale vidím skupinku podezřele
podobně vypadajících zmoklých existencí a ejhle!
Jsou to skauti. Společně tedy skáčeme přes kaluže
Jičína až na konec Skautské uličky, kde na nás čeká
vyhřátá chalupa plná milých človíčků.
Dostalo se nám hned několika věcí. Vřelého uvítání,
pokynu nevybalovat batohy a později také výborné večeře. Během ní nám bylo sděleno, že si máme
obléct věci, kterým nevadí trocha špíny, a následně se sejít v horní společenské místnosti.
Tam jsme se dozvěděli šílenou věc. Stali jsme se
vězni v téměř bezvýchodné životní situaci,
kterým je souzeno dlouze a bolestivě umírat při
práci v „lágru L“. Všichni jsme měli v důsledku hrozných podmínek problémy se zrakem a ve tmě byli prakticky nevidomí. Naší
jedinou nadějí byli vidoucí průvodci, kteří nám
byli ochotni pomoci. Nebo taky ne.
Mnoho z nás pochybovalo, zda vůbec můžeme
na průvodce spoléhat. Nikdo jsme nevěděli, co
nás čeká a jaké jsou naše šance na přežití.
Všichni jsme se ale rozhodli vydat se na cestu a
bojovat o život.
Nebylo jednoduché z lágru uprchnout. Museli jsme
dělat mnohá rozhodnutí a překonávat problémy.
Nakonec jsme se však živí dostali až do Německa, kde
jsme byli v bezpečí. Tam se nám dokonce podařilo
skrz výhodný obchod získat nějaké peníze, které se
další den velmi hodily…
Sobotní ráno jsme zahájili duchovním slovem od
Kuchtíka a následně snídaní. Pak nás čekala Rysova
přednáška na téma sebepoznávání. Mluvili
jsme na-příklad o temperamentu, o tom, jak
s ním u sebe pracovat, a chvíle zůstala i na
téma vývojové psychologie. Následovala hra
venku, kde jsme doslova svým postojem
vyjadřovali své postoje. Vždy nám byl řečen
výrok a my se v rámci vyhrazeného pole měli
rozhodnout, zda se půjdeme postavit spíše na
stranu souhlasu, nesouhlasu či někam mezi ně.
Navíc bylo možné pomocí druhého rozměru
7
pole vyjádřit, nakolik je pro nás dané rozhodnutí důležité. Zkusili jsme si tak mimo jiné hájit své
názory a naslouchat druhým.
Po skvělém obědě a chvíli odpočinku jsme byli rozděleni na skupinky. Měli jsme prostor se zamyslet
nad různými reálnými i nereálnými postavami, které
nás v životě inspirují nebo naopak, které jsou přesně
takové, jakými bychom se my nechtěli stát. Také
jsme měli uvažovat, zda je nějaká postava, která nám
nás samotné dost připomíná. V každé skupince jsme
pak měli možnost své úvahy sdílet.
Dalším programem našeho nabitého víkendu byly
hry na důvěru, které Rys doplnil praktickými komentáři k bezpečné realizaci. Následovala velkolepá
AUKCE, u které jsme využili v Německu utržené
peníze. Ve dvojicích či trojicích jsme bojovali o získání nejdůležitějších hodnot našeho života. A po
večeři přišel skvěle připravený program Edyho a
Sluníčka o skautském slibu. Téma všechny tak zaujalo, že program skončil opravdu pozdě. I tak jsme
si ale ještě stihli zahrát pár seznamovacích her a pak si vyslechnout duchovní slovo Unkase.
Neděli zahájila ranním slovem Mapa a pokračovali jsme další
sebepoznávací aktivitou s názvem „Co mě hřeje u srdce“. Po ní jsme se
mohli zúčastnit bohoslužby na základně nebo duchovního programu,
který vedl Edy. Následně nás Rys
seznámil s jedním ze způsobů
meditace, který jsme si pak mohli
vyzkoušet. Každý jsme se zaměřili na
určitý krátký text, který nás zaujal, a
snažili se na něj plně soustředit.
Po obědě pak nadešel čas velké reflexe víkendu, kde jsme vše společně zrekapitulovali. Já a Veverka
jsme navíc při této příležitosti byli oficiálně přijati mezi absolventy
celého 4kurzu, protože pro nás byl tento první víkend ve
skutečnosti poslední. Patřili jsme totiž do předchozího běhu této
skvělé skautské akce a tenkrát jsme zrovna na první víkend
nemohli dorazit.
Plna protichůdných pocitů jsem se pak balila na cestu domů. Při
úklidu základny jsem cítila štěstí z toho, co všechno jsem na kurzu
zažila, ale zároveň veliký smutek, že to vše pro mě končí. Při
loučení s organizátory však svitlo světýlko naděje, že bych možná
mohla na některém z dalších víkendů rozšířit tým instruktorů.
Takže kdo ví!
Třeba brzy někde s ODV na viděnou!  Rusalka
Termíny dalších víkendů jsou:
8. - 10. 4. 2016
Severka u Olomouce
a
7. - 9. 10. 2016
Strážná u Brna.
8
Dr. František hrabě Lützow a Sir Robert Baden-Powell of Gilwell
(pohádka nebo skutečnost? – studie br. Jiřího Čejky, ŘSV)
Úvodem
Bylo, nebylo ... tak začínaly pohádky našeho dětství. A tak začínám také já své vyprávění,
které vychází z informací a vzpomínek publikovaných v devadesátých letech minulého století
libereckým bratrem Jaromírem Bečkou – Sekulou a které se týká dr. Františka hraběte Lützowa,
pána na Žampachu, a vlivu jeho anglických překladů Komenského na zakladatele světového
skautingu Sira Roberta Baden-Powella of Gilwell a na podstatu jím založeného skautingu.
Sekula mi k tomu napsal ve svém dopise „nemyslím si, že je možno vytěžit více a domnívám
se, že je jen malá naděje získat přímé důkazy, nebo dokonce písemné materiály o věci, kterou
zkoumáme. Myslím si, že tu věc dovedeme logicky vysvětlit a také máme dostatek důkazů
nepřímých“. Sekula zveřejnil své vzpomínky v Kapitánské poště 3-4/1996, v krátkém článku „Český
příspěvek ke světovému skautingu (Z Galerie předchůdců)“ ve Skautingu 34 (7) 20 (1996), ve své
útlé brožurce „Paměti skautského vlčete“ a na webové stránce http://www.skauting.wz.cz pod
názvem „SKAUT, stránky pamětníků klasického hnutí“, Liberec 1999. Sekulovy vzpomínky a jeho
vyprávění jsem velmi stručně zmínil již dříve v několika svých předchozích článcích. Nyní se
k tomuto tématu vracím. Důvod - způsobila to v tomto roce vyšlá pozoruhodná a poměrně obsáhlá
publikace o hraběti Lützowovi.
Lützow, renegát ve službách češství
Letos, v roce 2015, vyšla v nakladatelství Oftis, Ústí nad Orlicí, zajímavá publikace, nazvaná
„Renegát (nejen) ve službách češství František hrabě Lützow“, jejímž autorem je Lukáš Mazúch.
Autor shromáždil ohromné množství dokladů ze života Františka hraběte Lützowa. V této knize
nacházíme několik údajů a informací, které se vztahují přímo popřípadě nepřímo k Sekulovu
vyprávění. Na str. 48-49 autor uvádí, že hrabě Lützow měl stáj s dostihovými koni, kteří zásadně
nesli česká jména, s jejichž psaním a hlavně vyslovováním v Anglii byly jisté potíže. Lukáš Mazúch
k tomu vysvětluje „tuto situaci velice hezky dokládá historka, jejímž svědkem se měl stát Robert S.
S. Baden-Powell. Lützow totiž trval na tom, aby jména koní byla na startovní tabuli uváděna včetně
českých diakritických znamének. Když měla běžet Lützowova mladá klisnička Šárka, měl BadenPowell v boxu nalézt rozčíleného hraběte, jenž považoval za velkou křivdu na svém zvířeti, když se
na tabuli namísto Šárka objevilo jméno Shark, tedy z anglického jazyka žralok a okamžitě se jal
uvádět omyl na pravou míru a vysvětlovat, že Šárka byla ve skutečnosti krásná a statečná česká
dívka“. Na str. 49 v poznámce pod čarou Mazúch uvádí (245 / http://www.skauting.wz.cz) „tuto
historku se mi sice nepodařilo nikde dostatečně ověřit, nicméně působí velmi věrohodně a velice
hezky ilustruje situaci, se kterou se František hrabě Lützow v Anglii setkával“. Mazúch zde odkazuje
na Sekulův text „SKAUT - stránky pamětníků klasického hnutí“, uveřejněný na uvedené webové
stránce.
B-P a Lützow se osobně znali
Na str. 140 téže publikace pak najdeme Mazúchovu evidentně ověřenou a převzatou informaci
z cesty manželů Lützowových po USA (příslušný odkaz na zdroj informace je uveden v poznámkách
pod čarou 730: Svornost, February 6th a 731: Svornost, February 8th, deponováno v Knihovně
Národního muzea, Lützowova knihovna, inv. č. 1980, svazek XI) „vrátím se však ještě zpět do 3. úno-
9
ra, kdy Lützowovi absolvovali také návštěvu britského velvyslance, z níž se vrátili v deset hodin
večer. Následně hrabě v doprovodu kongresmana Sabbatha a Salaby-Volana navštívil National
Press Club (zde byl seznámen se zakladatelem skautského hnutí Robertem Baden-Powellem, který
během formování skautingu vycházel také z díla Komenského, jehož poznání mu částečně umožnil
Lützowovův překlad Labyrintu), v němž promluvil. 6. února si hrabě v doprovodu pánů SalabyVojana a R.J. Pšenky prohlédl knihovnu amerického kongresu a ve tři hodiny odpoledne Lützowovi
Washington opustili a vrátili se do New Yorku“.
Předpokládám a z uvedeného odkazu si dovoluji odvodit, že o pravdivosti této zprávy či tohoto
záznamu nemůže být pochyb. Proto je třeba je považovat svým způsobem za prokázané a potvrzené.
B-P a Lützow se skutečně osobně znali a B-P znal Lützowovy anglické překlady díla Jana Amose
Komenského.
Radim Palouš připomíná Lützowa
V post scriptum nedatovaného mně adresovaného dopisu mi Sekula cituje ze závěru
pozoruhodného dopisu „Jako rektor Univerzity Karlovy, která smí Františka Lützowa počítat mezi
své čestné doktory, mám zvláštní zájem na tom, aby vynucené mlčení kolem tohoto muže bylo
konečně prolomeno“. Podepsán prof. PhDr. Radim Palouš, rektor UK, 7. dubna 1992“. Nevím, zda
skaut, filozof a komeniolog Radim Palouš - Dim znal Sekulovy články o vztahu Lützowa a B-P a o
možném vlivu Komenského spisů na B-P v době, kdy B-P vytvářel podstatu skautingu a svým dílem
směřoval ke vzniku skautského hnutí. Bohužel se ho na to již nezeptám, protože byl povolán na
věčnost.
O polistopadové obnově našeho skautského hnutí jsem s Radimem Paloušem hovořil poprvé
a naposled v prvních listopadových „revolučních“ dnech roku 1989 na Pedagogické fakultě
Univerzity Karlovy, když jsme spolu čekali na bratra Edu Pachmanna, který na této fakultě působil.
To bylo v době, kdy nás při vstupu na fakultu pečlivě kontrolovali studenti, kteří tam měli „strážní
službu“, aby na fakultu nepronikl v oné napjaté době žádný nežádoucí živel.
Lützow vadil všem
K tomu je třeba dodat, co, jak mi Sekula rovněž sděluje, píší Josef Polišenský a Charles Mikell
(František Lützow a Praha, 1902-1911, Sborník Národního muzea v Praze, Řada C – Literární historie
XVIII (1972) č. 3-5): „rakouské úřady Františka Lützowa pronásledovaly pro jeho vážné čechofilství,
Anglie Lützowa odmítala, protože byl ,Němec‘ a Češi Lützowa nepřijali, (Frič, Straka), protože jim
vadilo jeho anglofilství“.
A Sekula dodává „myslím, že Baden-Powell nemohl zveřejnit jediný odkaz na Lützowa, aby
celou věc nepokazil. Viktoriánská Anglie, ve všech vrstvách stižená nenávistí ke všemu německému,
nebyla schopna přijmout ani náznak těchto zdrojů. Je to přirozené, neboť právě Německo svou
podporou Búrů přispělo k fiasku tažení jejího Veličenstva. A to nemohou Angličané Němcům nikdy
zapomenout. Byl tím poznamenán i mladý Churchill“.
Ano, tak byl Lützow chápán a přijímán u nás, v Rakousku i v Anglii, jak podrobně dokládá a
dosvědčuje Mazúch ve své knize. Mazúch potvrzuje, v jakých složitých životních situacích se
nacházela tato mimořádná a pro náš národ tak významná osobnost. Po pravdě řečeno, takový bývá
osud osobností, které „vybočují z řady a převyšují ostatní“. Konec konců, není to žádné překvapení,
setkáváme se s tím i v současnosti obvykle ke škodě společnosti. Bohužel se nad tím obvykle nikdo
nepozastavuje a nikoho to nezajímá. Nejméně pak ty, kteří se o to přičinili.
Elleke Boehmer o knize „Scouting for Boys“
Vraťme se nyní k tomu, co Sekula uveřejnil ve skautském tisku a poskytl mi vysvětlujícím
způsobem v naší vzájemné korespondenci, co dokázal odvodit ze svých vzpomínek a z jemu
dostupných materiálů vztahujících se k tomu, zda a jak mohl Lützow překladem Komenského díla
přispět a pomoci zakladateli světového skautského hnutí Robertu Baden-Powellovi při formulování
základů skautingu. Proč se B-P nikdy o Komenském nezmínil, vysvětluje Sekula výše.
Popravdě řečeno, B-P ve své „bibli“ světového skautingu „Scouting for Boys“ z roku 1908
zdroje informací a textů převzatých od celé řady jiných autorů, v podstatě odkudkoliv, nejen
necituje, ale ani jim neděkuje, jak bývá v publikacích podobného typu zvykem. To se týká i Ernesta
Thompsona Setona, se kterým byl B-P v kontaktu v době, kdy připravoval rukopis knihy „Scouting
for Boys“, a od kterého měl k dispozici např. „The birch-bark roll of the woodcraft indians“ (1902)
10
(Svitek březové kůry indiánů lesní moudrosti). Není pochyb o tom, že Setonovo dílo B-P silně
ovlivnilo. Jak to všechno mezi B-P a ETS bylo ve skutečnosti a jaký byl jejich vzájemný vztah, je
snad dodnes, kdy oba jmenovaní již dávno odešli do věčných lovišť, předmětem badatelských a
snad i značně spekulativních sporů mezi stoupenci jednoho a druhého. V roce 2004 byl vydán
v Oxfordu reprint původního vydání Baden-Powellova „Scouting for Boys“, které vyšlo v roce 1908,
s třicetistránkovou svým způsobem kritickou předmluvou oxfordské profesorky Elleke Boehmer.
Její úvaha je velmi poučná v podstatě i v těchto souvislostech.
A. B. Svojsík překládá „Scouting for Boys“
Konec konců, A. B. Svojsík měl také k dispozici „Scouting for Boys“ se souhlasem B-P k jeho
překladu a dokonce na tomto překladu tehdy pracovali společně s Dolfíčkem ze Stránských ve
Vorlovské myslivně, ale tento překlad nebyl nikdy vydán. Koncept záznamu práce na překladu či
syrového překladu se zachoval a je k dispozici v SI ABS, jak mi sdělil Roman Šantora - Bobo.
Nakonec Svojsík spolu s řadou našich odborníků vydal v roce 1912 „Základy junáctví“, což lze
považovat za „Scouting for Boys“, adaptovaný na naše národní podmínky a vhodným způsobem
doplněný. Proto také toto Svojsíkovo dílo je dodnes považováno za „bibli“ českého skautingu.
K tomu Petr Beránek – Vlk ve své přednášce dodává „Svojsík vytvořil český skauting na základě
anglického vzoru, který obohatil o národní romantismus s rousseauovským ideálem. Teprve o něco
později se do českého skautingu dostalo Setonovo zálesáctví jako důsledek výchovné plurality
v tehdejším Československu. A tak vznikl náš rytířský indián se skautskou lilií“ (Seminář ELŠ 2014).
František hrabě Lützow se narodil v Hamburku
dne 21. března 1849 v rodině rakouského vyslance.
Po ukončení studií ve Vídni a Innsbrucku pokračoval ve stopách svého otce a působil v diplomatických službách vídeňského dvora.
Zpočátku byl rakouským atašé v Bruselu, později v Římě, Holandsku a Londýně. Po svém
sňatku (v roce 1881) s baronkou Annou Bornemannovou zanechal diplomatické kariéry a
usadil se na svém nově zakoupeném zámku
v Žampachu ve východních Čechách.
Své vědecké práce začal publikovat na konci
19. století a prakticky všechna svá díla o Čechách psal anglicky a pro potřeby anglosaského světa. Stal se tak v obzvláště důležité době nejvýznamnějším propagátorem české kultury v Anglii a Americe. František hr. Lützow
přicestoval do USA v roce 1912 na pozvání
ČATK v Chicagu a měl sérii přednášek z českých dějin a kultury na četných univerzitách
(Columbia, Yale, Harvard, Michigan, Chicago,
Princeton, Cornell, atd.) a v poslanecké sněmovně a senátu. Jedním z hlavních témat bylo
dílo a osobnost Komenského nejen v mírovém
hnutí. Lüzow byl také autorem anglických překladů Komenského Labyrintu (“Labyrinth of
the World and the Paradise of the Hearth“),
které vyšly v roce 1901, 1902 a 1924.), což velmi přispělo politickým ambicím českého národa tak, jak je o něco později prezentoval T. G.
Masaryk; ten si Lützowovy práce velmi cenil a
přikládal jí velkou vážnost.
Pravděpodobně stál Lützow i u zrodu skautského hnutí v Čechách.
Krátce před vypuknutím první světové války
byl vystaven několika přímým i nepřímým
útokům ze strany rakouské vlády. Na počátku
11
první světové války odjel hrabě Lützow pro jistotu z Rakouska do neutrálního Švýcarska.
Byl čestným členem České akademii věd a
umění, stal se čestným předsedou Českého
olympijského výboru, obdržel čestný doktorát
pražské Karlovy univerzity.
V roce 1915 se v Ženevě podílel na přípravách
vzpomínkových oslav výročí Husova upálení.
Dr. František hrabě Lützow zemřel dne 13.
ledna 1916 v Montreux u Ženevského jezera,
avšak jeho ostatky byly do vlasti převezeny až
po různých obstrukcích rakouských úřadů, pochován je v rodinné hrobce ve Vamberku.
Zdroje:
- PROVENIO, Knihovna Národního muzea, viz:
http://opac.nm.cz/authorities/35470;jsessionid=BD66BA84662D6908F73B6B2F42DEF144
- Adventní sborové listy 2015, ČCE sbor Mšeno u Mělníka, s. 19, viz:
http://msenocce.wbs.cz/sborlisty_12-2015web.pdf
= dokončení p říště =
Betlémské světlo dorazilo do Česka už po 26 .
Brněnští skauti ho v sobotu 12. prosince 2015 přivezli z Vídně, ale až v pátek 18.
prosince Betlémské světlo v katedrále svatého Víta na Pražském hradě oficiálně
předali kardinálovi Dominiku Dukovi.
Odtamtud se betlémské světlo šířilo opět
do všech koutů České republiky i do
sousedních zemí – např. do Polska
(ovšem i skauti a skautky okolních zemí
si Betlémské světlo přivezli z Vídně – jako např. do Německa,
kde se jmenuje „Světlo míru z Betléma“).
Avšak např. skautský okrsek ze Sárska používá
vlastní variantu loga, obsahující výzvu:
„Darujte naději, nalézejte mír“.
Rakouští skauti a skautky dávají zájemcům
připálit Betlémský plamínek vždy od 24. 12.
_____________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků *
* Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. *
* Vedoucí ODV: Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , mobil: 723 963 939). *
* Výkonný redaktor: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail: [email protected] )
* Technické zázemí: Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). *
* Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., č. 3790319/0800. *
* Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. *
* Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. *
* Bez jazykové korekce. *
12