zde ke stažení

Malý Roudný (771 m n. m.)
Praděd (1491 m n. m.)
Kamzičník (1419 m n. m.)
Sokol (1186 m n. m.)
Jelení hřbet (1367 m n. m.)
Vysoká
Hole
Velký Máj
Malý Děd
Břidličná hora
Petrovy
Kameny
(1463
m
n.
m.)
(1384 m n. m.)
(1354 m n. m.) Prostřední vrch
(1358 m n. m.)
(1152 m n. m.)
Velký Roudný (780 m n. m.)
Bradlo (558 m n. m.)
Kamenný vrch (952 m n. m.)
Bílý Kámen (588 m n. m.)
Lyra
(1092 m n. m.)
Žárový vrch (1093 m n. m.)
Keprník
(1422 m n. m.)
Jelení loučky (1205 m n. m.)
Černý vrch (1200 m n. m.)
Medvědí vrch (1216 m n. m.)
Orlík (1203 m n. m.)
Kamenná Hora - Otice (310 m n. m.)
Opava Latarna
Slavkov
Raduň - kostel Nejsvětější Trojice
Raduňský zámek
Foto:Vlastimil Tesárek
Pěší trasa Vršovice – Raduň – Raduň hřbitov
Břidlicová cesta
Část pěší trasy, na které právě stojíte,
byla vybudována z ušlechtilého a v oblasti Nízkého Jeseníku tradičního přírodního materiálu - břidlice. Nepravidelná
zdobná mozaika povrchu cesty je tvořena štípanými břidlicovými deskami, které byly vytěženy v jednom z posledních
hlubinných dolů v České republice - dole
Lhotka (u Vítkova).
Břidlice obecně jsou nejrozšířenější sedimentární horninou na zemském povrchu. Pro využití ve stavebnictví má však
význam jen břidlice snadno opracovatelná – štípatelná na tenké desky, odolná
povětrnostním vlivům a stálobarevná.
Výskyt ložisek kvalitních štípatelných
břidlic je ale poměrně vzácný, proto
se dnes ve stavebnictví uplatňují spíše
méně odolné, ale snadněji těžitelné sedimenty jako vápence nebo pískovce.
Koncem 19. století se na území našeho
kraje těžila břidlice v desítkách lomů a
dolů. Nejčastěji se používala jako nehořlavá střešní krytina s dlouhou životností (90 až 150 let). Uplatňovala se také
jako zdící materiál na stavbu obvodových stěn budov či ohradních zdí. V zahradách nalézáme nízké zídky kladené
na sucho. Značné oblibě se rovněž těšila venkovní či vnitřní břidlicová dlažba,
která byla kladena na podlahy kostelů,
kaplí, měšťanských domů i venkovských
stavení. Břidlicovými deskami byly dlážděny chodníky, schodiště i odvodňovací
kanálky či okenní parapety.
Břidlice byla používána nejen jako stavební materiál. Na břidlicové tabulky
psaly děti ve škole, břidlicové desky jsou
Solná hora (867 m n. m.)
Karlova Hora (717 m n. m.)
rozhledna Hanse Kudlicha - Úvalno
kostel svatého Jana Nepomuckého
- Kylešovice
pekárna
sila
kostel Panny Marie - Cvilín
rozhledna Cvilín
součástí zahradního nábytku, břidlice
se skrývá pod plátnem kulečníkových
stolů a výjimečné nejsou ani břidlicové
náhrobky. Do poloviny 20. století byly z
drcené břidlicové moučky pojené šelakem lisovány gramofonové desky.
Zvídavý pozorovatel může v břidlicové
desce najít otisky dávného života. Tyto
tzv. fosilní stopy mohou být jediným dokladem existence vyhynulých organismů a také užitečným pomocníkem při
studiu paleoprostředí.
kostel svaté Hedviky
původní evangelický kostel
opavský cukrovar
Se smrtí i pohřbem byla v minulosti spojena řada obyčejů, které vycházely z úcty
k zemřelému i z obav z neznámého světa
mrtvých. Podle lidových představ bloudila duše zemřelého až do jeho pohřbu
kolem něj. Proto bylo nutné nenechat
mrtvého o samotě, aby k němu nemohly proniknout zlé síly. Ochranou byla
svěcená voda, modlitby a věčné světlo.
Známí a příbuzní se scházeli každý večer
až do pohřbu ke společnému modlení a
zpěvu pohřebních písní.
Mrtví byli oblékáni do bílé smuteční barvy, která byla vyměněna za černou až v
http://www.mapa.kvalitne.cz
konkatedrála Nanebevzetí
Hláska
Panny Marie
Minoritský klášter
Památka zesnulých
obec Wysoka - Polsko
kostel svatého Vojtěcha
polovině 20. století. Ruce nebožtíků byly
svázány růžencem nebo stuhou, do rakve pozůstalí vkládali svaté obrázky, zámožnější lidé dostávali oblíbené předměty – muži i dýmku, tabák či pálenku.
V den pohřbu přišel do domu kněz, pozůstalí zatloukli víko rakve a nohama napřed jej vynesli z domu. Od domu mrtvého vyrazil smuteční průvod ke hřbitovu.
V čele kráčel ministrant s křížem, za ním
děti, hudba a zpěváci, kněz s doprovodem a za ním muži nesoucí rakev, potom
šli nejbližší příbuzní a ostatní lidé.
Mrtví nadále zůstávají ve vzpomínkách
součástí světa živých. Již od 10. století si
křesťané připomínají své zesnulé o svátcích Všech svatých a Dušiček. Dnes se
svátek připadající na 2. listopadu nazývá „Památka zesnulých“, lidově se stále
říká „Dušičky“. V prvních listopadových
dnech dodnes vídáme na hřbitovech
mnoho lidí, kteří přijdou vzpomenout
na své zesnulé, zdobí hroby a rozsvěcují
svíčky.
Podle lidového rčení vystupují duše zemřelých v předvečer Dušiček z očistce,
aby si alespoň jednou v roce odpočinuly od strádání a muk. Různé pověry se
váží také k nevlídnému počasí (hlavně k
mlhám a dešti), které o Dušičkách zpravidla panuje. Duše zemřelých prý takto
oplakávají své hříchy. Jiná pranostika
naopak tvrdí, že mlha přispívá k utěšení
duší zesnulých.
Tento projekt byl podpořen z evropského fondu
pro regionální rozvoj.
Realizace: Obec Raduň • Texty: VITAREGIO o.s. • Foto: Vlastimil
Tesárek • Grafika: Martin Feikus • Vytvořeno v listopadu 2010
kostel svaté Kateřiny
bývalé vojenské opevnění
kaple svatého Kříže (Švédská kaple)
Marianum
Foto:Vlastimil Tesárek