zpravodaj habr 1/2012

ZPRAVODAJ HABR 1/2012
Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř
Verše na rok 2012
Havlíčkův Brod – Chci na věky pobývat v tvém stanu, utéci se do stínu tvých křídel.
Žalm 61, 5
Chotěboř - Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro,
ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu
vašemu Otci v nebesích.
Matouš 5, 14 – 16
Ledeč nad Sázavou – Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin. Hospodinu svěř všechny své
činy, tvoje úmysly se potom naplní.
Přísloví 16, 2 - 3
Patří moje království jenom mně?
„Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.“ (Matouš 6,13 Bible kralická)
Ke konci uplynulého roku se v médiích objevil první souhrn z loňského sčítání lidu. Mimo jiné je ve
výsledcích také zpráva o kolonce, ve které jsme byli dotazováni na své náboženské přesvědčení. Pro tři největší církve, které se
v tomto prvním souhrnu objevily jmenovitě, není výsledek nijak příznivý. Počet těch, kteří se po deseti letech hlásí k některé
z těchto církví, opět klesl zhruba na polovinu. Podle dostupných čísel se propad zájmu o věci víry bude týkat takřka všech dalších
náboženských společenství, tedy alespoň těch křesťansky založených. Komentátoři médií mají o čem mluvit, duchovní a jejich
ovečky mají jistě o čem přemýšlet. Tím pádem se toto přemýšlení týká i mne, a to jak jako pastýře, tak jako ovečky.
A co to má co dělat se začátkem roku? Víte jako já, že nikdo z nás není dokonalý. Naším životem procházíme, a často si
ani nevzpomeneme na Dárce života, na našeho Stvořitele a Spasitele. Pouhá třetina obyvatel naší země je ochotná si připustit, že
život není dílem náhody a nad námi je cosi jako Vyšší moc. Podobáme se v tom pubertálním dětem, které mají geneticky
(Stvořitelem) dáno, že se musí v určitém věku osamostatnit a odstřihnout od svých rodičů. Většinou to není příjemné nejméně jedné
ze dvou zúčastněných stran. Mluvím tím i o sobě, když konstatuji, že ani my nedokážeme projevovat vděčnost a vzdávat dík.
A to je pravděpodobně jeden z důvodů, proč nás vzorová Modlitba Páně na svém konci vrací k počátku modlitby „Otče náš, kterýž
JSI…“, ale zároveň i k Počátku všeho stvoření. Neboť: „Tvé jest království…“ Hospodin je Pánem všech králů, dosazuje je na jejich
trůny, a nám nezbývá než uznat, že právě Jemu patří „…moc i sláva“. Nechce se nám do toho, hledáme důvody, proč právě On a ne
ten „můj bůh“ by měl být ten pravý.
Každý z nás, ať víc anebo méně, totiž hledáme „své“ království, usilujeme o „svou“ moc a nejméně v duchu si alespoň
občas představujeme „svou“ slávu. Prohlašujeme o „svém“ životu, že tohle je „moje království“ a do toho ať mi nikdo nemluví. Ani
kdyby (to) byl Bůh. Naše doba se klaní těm, kdo mají v rukou světskou moc, kdo se prokážou dostatkem z finančního království
anebo celebritám s pochybným původem jejich slávy. A Hospodin je trpělivý. Nechává nás se vydovádět a čeká, až nám to dojde.
Hospodinova sláva, moc i království totiž má v Ježíšových ústech důležitý přívlastek. Nejsou dány pro pouhou délku lidského
života. Je o nich řečeno, že platí „na věky“! Kam se hrabe dočasná sláva filmových hvězd, jak by se s tím mohla srovnávat moc byť
i nejmocnějšího, ale smrtelného obyvatele naší planety.
Milé sestry a bratři, zvu vás do království, které je zaslíbeno trvat na věky věků. Ten, kdo toto království zaslíbil, sice
obětoval svého Syna, ale protože je spravedlivý, neváhal Jej po několika dnech vzkřísit z mrtvých. Slibuje, že to, co uplatnil na
Jednoho, díky Jeho zástupné oběti bude platit i na nás. Slibuje lásku, vyznává lásku a prokazuje lásku každému, bez rozdílu. Přeji
vám, ať je pro vás rok 2012 předchutí budoucího setkání s Ním. Navěky.
A k tomu Pán Ježíš na konci své modlitby už jen připojí své „Amen“.
Aleš Kocián
Víkend v Kroměříži
O víkendu 7.- 9. 10. 2011 probíhal v Kroměříži seminář br.Dybdahla - Hlad po Bohu. Zaměřil se na obnovu vztahu s
Bohem, duchovní oživení a probuzení. Bratr Dybdahl je misionář, učitel (nyní v důchodu), přesto jezdí a přednáší na různých
částech planety. Byl vedoucím katedry na Anderews - misiologie a také poradcem. Bratr měl přicestovat do České republiky již před
dvěma lety, ale na poslední chvíli cestu odřekl z rodinných důvodů. Jeho dcera byla vážně nemocná a onen podzim nakonec
podlehla rakovině. Jon Dybdahl je sám dvakrát vyléčen z rakoviny a bere svůj čas jako přímý Boží dar, ve kterém má předat to, co
mu Bůh uložil na srdce.
Měla jsem radost, že přímý přenos z přednášek vysílala hopetv a já i když jsem byla nemocná je mohla sledovat. Nejvíce
mne povzbudilo sobotní kázání. Br.Dybdahl začal vyprávěním z dětství, když musel začít nosit brýle a všichni se mu za to
smáli, protože v té době byl výjimkou...
Poukázal tak na důležitost tělesného zraku a následně zraku duchovního.
V Číně se prý vypráví tento příběh :
Jeden sedlák měl k obživě jediného koně, se kterým mohl orat, byla na něm závislá celá jeho
rodina. Tento kůň se mu jednoho dne ztratil. Přišli k němu jeho sousedé a říkali: "To je ale neštěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí,
kdo ví?" Po čtyřech dnech se tento kůň vrátil a přivedl sebou tři další koně. Přišli k němu jeho sousedé a říkali: "To je ale štěstí."
Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Jeho syn nové koně cvičil a jednou z koně spadl a ošklivě si poranil nohu a nemohl chodit.
Přišli k němu jeho sousedé a říkali: "To je ale neštěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Za nedlouho poté do vesnice přišli
verbíři a všechny mladé muže odvedli na vojnu. Ve vesnici zůstal jediný mladík, syn sedláka, který měl zraněnou nohu a tak nemohl
být odveden. Zase přišli sousedi a řekli "To je ale štěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Ano, my nevidíme, co nás čeká a
vůbec nevíme co je pro nás dobré. A tak je pro nás důležité vidět duchovním zrakem a nenechat se zmalomyslnět, když zrovna
nevyhází vše podle našich představ.
Pane, děkuji ti za vedení a Tvoji pomoc ve chvílích kdy jsme bezradní a nevíme kudy dál. Přeji Vám všem pevné zdraví,
ale pokud náhodou onemocníte a nebudete moci jít do sboru nezapomeňte na vysílání internetové televize hopetv.cz
IS
Nejčtenější kniha
Milí čtenáři. Co jste během uplynulého roku přečetli zajímavého? Chtěli byste se o něco ze svého čtení podělit? Mám
tu velkou příležitost, že díky svému povolání se mohu, a dokonce i musím sdílet o tom, co čtu a co mi dělá radost.
Máte, nebo přinejmenším mohli byste o mě mít vcelku slušný přehled.
Jak jsou na tom ostatní čtenáři v naší republice? Nechci vás unavovat čísly, ale kupodivu se čtenáři to u nás není až
tak špatné, jako třeba v sousedním Polsku. Podle našeho největšího odborníka na téma čtenářství, prof. PhDr. Jiřího Trávníčka,
M.A., se v naší zemi stále ještě čte. Ufff. I když to třeba nezní přesvědčivě, pan profesor to skutečně nemyslí nijak ironicky, když ve
své zprávě píše, že 79% obyvatel České republiky přečte za rok alespoň jednu knihu. Zdá se vám to málo? Je to jen jedna z položek
výzkumu, který srovnával čtenáře v roce 2007 a následně roku 2010.1 Povzbuzující prý je, že za uvedené dva roky se čtenářské
návyky vcelku nijak zvlášť nezměnily. Nejvíce čtou lidé v důchodovém věku a hned za nimi jsou největšími čtenáři mladí lidé do
dvaceti let…
Na počátku srpna 2010 se objevila v médiích následující zpráva: „Nedělní Blesk s 819 tisíci čtenáři je nově nejčtenějším
společenským časopisem na trhu a všechny konkurenční tituly nechal daleko za sebou. Jedničkou je i dlouhodobě nejčtenější deník
Blesk (1,379 mil. čtenářů) a také celkově nejčtenější titul na českém trhu – páteční Blesk magazín (1,815 mil. čtenářů). Téměř
padesátitisícový nárůst čtenářů zaznamenala jednička mezi ženskými tituly – týdeník Blesk pro ženy (aktuálně 732 tis. čtenářů),
výborně si vedou i ostatní časopisy značky Blesk – Blesk zdraví, s 143 tis. čtenáři nejčtenější titul ve svém segmentu, Blesk Hobby s
174 tis. čtenáři či Blesk Křížovky s 309 tis. čtenáři.“2
Máte radost? Ano, obyvatelé naší republiky nečtou tolik, jako jejich dědové a babičky, ale čtení stále milují. Jak napovídá
název nejčtenějšího média a všech jeho „dětí“, nejraději máme bleskové, rychlé zprávy. Něco, co sklouzne po povrchu a zase rychle
běžíme dál.
Víte co ale prokazují veškeré průzkumy na téma čtenářství? „Rozhodující vliv na čtení má to, že se doma četlo“.3 Dovoluji
si za tuto větu vsunout mnoho vykřičníků!
Milí přátelé, můžeme si stěžovat na to, jak povrchní jsou média, kterým dnešní čtenáři věnují svou pozornost. Ale milé
sestry a milí bratři, milí čtenáři, milí rodiče, milí prarodiče, co jste svému okolí, své rodině letos ukázali v oblasti čtení? Jste dobrým
příkladem? Co o vás ví vaše okolí skrze vaši četbu?
Je možné, že máte souseda, nebo spolupracovnici, kteří jsou čtenářem Blesku a patří mezi dvacet jedna procent těch, kteří
si za poslední roky nepřečetli žádnou knihu. Možná patří i mezi polovinu všech obyvatel Čech, Moravy a Slezska, kteří nikdy
v životě nečetli dobrovolně poezii. Přesto si troufám tvrdit, že je jedna kniha, kterou čtou pravidelně, někdy v ní listují i několik let
pozpátku a srovnávají to s čtením pro dnešní den. Tušíte, o jaké knize mluvím?
Je to kniha našeho já. Náš příklad. Věci, pro které žijeme, čemu věříme, naše pravdivost nebo pokrytectví, naše
nasměrování, prostě náš život. I kdyby vaše děti, vnoučata, sousedé, spolupracovníci v životě nepřečetli jedinou knihu
z nakladatelství Advent-Orion, i kdyby nepřečetli Bibli, i kdyby na druhé straně nečetli romány nebo brakovou literaturu, existuje
jedna kniha, ze které mohou číst svobodně a dokonce i rádi.
Skutečnost, že naše životy jsou knihou či dopisem vyjádřil už i apoštol Pavel, když píše: „Je přece zjevné, že vy jste listem
Kristovým, … napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských
srdcí“ 2 Korintským 3,3.
Přeji vám, aby inkoust, kterým se píše právě ta vaše kniha, nikdy nadlouho nezasychal. A i když vás možná psaní po vašem
vlastním těle občas lechtá, občas škrábe, možná sem-tam i bolí, přeji vašim čtenářům záživnou, výživnou a hlavně do tématu
evangelia o Ježíši Kristu vtahující četbu.
Váš Aleš Kocián
1
Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Čtenáři a čtení v České republice (2010), Dostupné na WWW:
http://www.ucl.cas.cz/cs/aktuality/1044-tenai-a-teni-v-eske-republice-2010
2
Zdroj: SKMO – Mediaprojekt, 4.Q2010-1.Q2011, 1.-2.Q2011
3
Tisková zpráva o průzkumu Čtenáři a čtení v České republice (2010), str. 4. Dostupné na WWW:
http://www.ucl.cas.cz/images/stories/tiskove_zpravy/Tiskovka_CTENARI_zari_2010.pdf
Vagonek a sruby
Naším domovským sborem je sbor Havlíčkův Brod. Chodíme do něj moc rádi. Je to naše druhá rodina. Na
každém člověku, který do sboru patří, nám záleží a předkládáme ho Bohu na modlitbách. Péče o sbor ale
přináší i hodně práce a úsilí, což někdy tlačí člověka k tomu, aby se chystal na bohoslužbu spíš jako do „
zaměstnání“, než jako do shromáždění. Proto cítíme za nutné, abychom alespoň občas vyjeli mimo náš
domovský sbor, někam, kde nebudeme mít žádné úkoly, funkce apod., a mohli jen tak „nasávat“, relaxovat a vnímat.
K tomuto účelu nám výborným způsobem napomáhá právě Vagonek. Jsme moc rádi, že Elenka může od loňského roku do
Vagonku patřit. Vše, co se v něm a kolem něj děje nás celý rok obohacovalo. Vagonek stojí tiše vedle kolejí v obci Vlastějovice.
Celá krajina kolem je krásná a tichá. To vyhovuje mě i Davidovi. Elenku vysadíme na schůzku ve vagonku a my se jdeme projít do
okolí. Krása. Vždycky si to moc vychutnáváme a užíváme. Samotné schůzky vagonku nejsou tak tiché a klidné, ale to zase vyhovuje
Elence, takže spokojenost je na obou stranách ☺. Na podzim jsme navštívili i takzvané podzimní sruby, kde se nám také moc líbilo,
kratičkou zprávu si můžete přečíst na konci tohoto článečku. Jedná se o internetovou zprávu, kterou jsem posílala bezprostředně po
návratu z Vlkanova.
Chtěli bychom jako rodina moc poděkovat všem lidem, kteří mají s Vagonkem co dočinění. Jsme moc rádi, že jste nás vzali
mezi sebe a vážíme si toho. Pán Bůh Vám žehnej ve Vaší práci i v celém roce 2012.
Milí přátelé, dnes jsme nebyli v našem mateřském sboru - H. Brodě, a tak Vás zdravíme alespoň na dálku a věříme, že jste
prožili také požehnanou sobotu. My jsme jako rodina navštívili podzimní sruby Vlastějovického vagonku, které se tentokrát konají
ve Vlkanově (obec mezi Leštinou a Ledčí). Jak by název akce napovídal, mělo by se jednat o pobyt ve srubech, ale není tomu tak, je
to akce zakotvená v opuštěné škole, která jak se ukázalo, je pro takovou akci ideálním místem. Prožili jsme tam jen sobotní
dopoledne, ale i tak to bylo obohacující a milé být s tolika dětmi a lidmi, kteří se jim věnují. Chtěla jsem nás spočítat, ale nějak se
mi nedařilo, odhaduji počet kolem 30 lidí a taky nějaký ten pes :o). Celá sobotní pobožnost byla směřována k příběhu Abrahama,
jeho návštěvníků, Lota, Sodomy a Gomory. Zahráli jsme si divadlo, zpívali, vyslechli moc pěkné kázání a chvíli pobyli venku. Moc
se nám tam líbilo a všem, kteří mají s touto akcí co dočinění moc a moc děkujeme.
Ščerbovi
Příběhy z not a slov
pozadí vzniku známých křesťanských písní
Kapitola 1
Jak vzácná milost
(Zpěvník Zpívejme Hospodinu č. 43)
Píseň Jak vzácná milost, je jedním z nejznámějších křesťanských nápěvů. Autorem jejího textu je John Henry Newton
(24. června 1725 – 21. prosince 1807). Původ melodie je neznámý. Někteří autoři tvrdí, že šlo o americkou lidovou
píseň, jiní že je to melodie písně, kterou si zpívali otroci na plantážích, dočteme se i to, že tato melodie se poprvé
objevila v roce 1813 ve zpěvníku jménem Virginia Harmony, a sice pod názvem Loving Lambs. Ale to se citů
obyvatel České republiky asi moc nedotkne.
Zkusme to tedy z jiného soudku. John Newton se narodil v Londýně, jako syn kapitána obchodní lodi.
Nejednalo se ale o žádnou obyčejnou obchodní loď s nákladem třeba kakaových bobů. Johnův otec se živil
převážením otroků.
Maminka byla zbožná žena, která se i přes své chatrné zdraví velice věnovala synově výchově a vzdělávání. Číst ho prý
začala učit už v jeho třech letech. Ovšem zemřela ve svých pouhých třiceti, když Johnovi bylo pouhých šest. Otec se poté vcelku
brzy oženil a Johnovi už se nikdo pořádně nevěnoval. Nejdříve ho poslal do internátní školy v Essexu, kde, jak se dá i očekávat,
mládenec vůbec nebyl nijak zvlášť spokojen.
Když mu bylo jedenáct let, otec si ho vyzvedl, aby byl zaučen práci na moři. Podnikli společně šest cest, poslední roku
1742 než otec odešel na odpočinek. V tom roce zařídil otec Johnovi místo u svého blízkého přítele na Jamaice, (otcovým plánem,
který se nakonec nenaplnil, bylo zajistit Johnovi místo otrokáře na polích s cukrovou třtinou). Před odjezdem si John měl ještě
vyřídit jakousi záležitost v Kentu. Tam se setkal s tehdy čtrnáctiletou Mary Catlettovou, do které se okamžitě zamiloval. Zdálo se
mu nemožné, aby ji opustil po třech dnech, zůstal tedy tři týdny. Loď na Jamajku odplula bez něj…
Co hůř, píše se rok 1843 a Anglie se chystá do války s Francií. John, jako zdatný námořník, je nucen nastoupit do služby na
válečné lodi jménem H. M. S. Harwich. Podmínky na palubě se jeho volné mysli zdály neúnosné. Proto během přistání
v Plymouthu opustil loď a dezertoval. Jenže ho během dvou dnů chytili. Před zraky třistapadesátičlenné posádky byl svlečen do půl
těla, přivázán k mříži a veřejně zbičován 96 ranami. Následně byl ještě degradován a uvězněn. V té době přemýšlel buď o
sebevraždě, nebo o vraždě kapitána. Jenom naděje, že se zase setká s Mary, mu pomáhala situaci zvládnout. Nakonec byl po
několika dalších měsících na vlastní žádost převeden na otrokářskou loď Pegasus, která plula s nákladem zboží do Guiney.
Protože kapitán lodi Pegasus byl přítel Johnova otce, zacházel s ním slušně. Ale i posádce Pegasa Newton dělal neustálé potíže.
Proto ho, ke své úlevě, zanechali v západní Africe s obchodníkem s otroky Amosem Clowem.
Na počátku roku 1748 byl John nalezen kapitánem lodi Greyhound (Chrt), která vezla náklad včelího vosku a dřeva pro
barvíře. Nejednalo se ovšem o žádnou náhodu. Kapitána Chrta totiž požádal Newtonův otec o nalezení syna.
Na palubě lodi našel John mezi několika málo knihami i knihu Tomáše Kempenského Následování Krista. Ta se stala
jedním ze semínek budoucího návratu ke křesťanství.
Loď u severoirského pobřeží potkala silná bouře a málem se potopila. Udělala se v ní totiž díra a udržet ji nad vodou se
rovnalo zázraku. Jak říká sám John Newton, nad ránem, když už se zdálo, že je vše ztraceno, protože se podpalubí beznadějně plní
vodou, a jistě brzy půjdou ke dnu, poklekl a vykřiknul: „Bože, smiluj se nad námi.“ Později, když ve své kajutě přemítal nad tím, co
se stalo, uvěřil, že Bůh si tu bouři použil, aby k němu promluvil. „Jako bych viděl ruku Boží, která zasáhla v náš prospěch. Začal
jsem se modlit“, píše ve svém deníku.
Od té doby až do konce svého života slavil každoročně 10. března 1748 jako den svého obrácení, kdy se podvolil vůli
Vyšší moci. Jak vyjádřil později ve své písni: „Skrze mnohá nebezpečí, lopotu i nástrahy jsem prošel. Byla to Milost, která mne jimi
bezpečně provedla. A Milost mne povede až domů…“
Od toho památného dne také přestal klít, hrát hazardní hry a pít alkohol. Ačkoli se nadále ještě několik let věnoval otrokářství, získal
k otrokům značné sympatie, a dbal, aby se s nimi zacházelo lidsky. Přesto - hledat nově obráceného křesťana mezi otrokáři, se nám
asi může zdát poněkud podivné, jistě. Sám Newton později napsal: „Skutečným věřícím, v pravém slova smyslu, jsem se stal až
mnohem později.“
Jak už bylo řečeno, John se stále zabýval obchodem s otroky. Podnikl tři další cesty, tentokrát už jako kapitán otrokářských
obchodních lodí: Duke of Argyle (1750) a African (1752-53 a 1753-54). Pro svou posádku pořádal pravidelné nedělní bohoslužby,
dále na palubě svých lodí pečlivě dbal na to, aby otroci měli dostatek hygieny. V důsledku toho na jeho palubách nedocházelo k tak
vysoké úmrtnosti, (obvykle v těch dobách vyšší než 20%). Na jedné z cest je v lodním zápise potvrzeno, že během plavby zemřelo
pouze 6 otroků. Nám se to může jevit jako cynické, ale na tehdejší dobu to byl skutečně nevšední výkon.
Mořeplavectví a obchodu s otroky se John Newton zřekl roku 1754, po prodělané těžké mrtvici (bylo mu 29 let), avšak ještě nějakou
dobu potom vytrvale investoval své úspory do obchodu s lidmi.
V roce 1750 se oženil s o 3 roky mladší Mary Catlettovou, kterou, jak už víme, mnoho let miloval. Zemřela na rakovinu po
40 letech manželství. Roku 1755 se Newton stal celním dozorcem (vybíral daně) liverpoolského přístavu. Ve volném čase studoval
řečtinu, hebrejštinu a syrštinu a vůbec i jinak se vzdělával v duchovní oblasti. Roku 1757 se začal ucházet o úřad anglikánského
kněze. Nepovedlo se. Odmítání ze strany anglikánské církve jej natolik frustrovalo, že se o vstup žádal i metodisty, nezávislé a
presbyteriány. Ale pro pořádek nutno říci, že nakonec byl do anglikánské církve přijat, byl ordinován na kněze a získal svou farnost.
Stalo se tak 17. června 1764 v Olney, když mu bylo 39 let. Pro zajímavost, jednalo se v tu dobu o obec s asi 2000 obyvateli a 500
domy. Jako vikář byl John Newton částečně finančně podporován věřícím dobrodincem Johnem Thorntonem, který přidával
k běžnému ročnímu platu kazatele, (obvykle 60 liber), dalších 200 liber na "pohostinnost a pomoc chudým".
Newton se v tomto kraji brzy stal známým právě díky nabízené pastorační péči, kterou začal vykonávat s kolegou
Williamem Cowperem. V Olney strávil šestnáct let a jeho kázání byla tak populární, že kostel musel být rozšířen, aby se do něj
vešly davy lidí, které Cowpera a Newtona, „toho obráceného námořního kapitána“, vyhledávaly. Nejen, že se zde pořádaly nedělní
bohoslužby, ale každý týden zde byla i modlitební setkání. Na každém takovém setkání učili oba duchovní shromáždění novou
píseň. Společně vydali několik vydání kancionálu jménem Olney Hymns. Vydání z roku 1779 obsahovalo asi 66 písní od Cowpera a
zbývajících 282 od Newtona. Tou nejznámější z nich se stala Amazing Grace.
V onom roce 1779 nabídl Newtonovi zmiňovaný křesťanský obchodník John Thornton, aby se stal rektorem kostela svaté
Marie v Londýně. Newton přijal a na tomto místě sloužil až do své smrti.
Mimo jiné sem za ním přišel s prosbou o radu mladý člen britského parlamentu William Wilberforce. Zamýšlel opustit
parlament, ale Newton ho povzbudil, aby zůstal a "sloužil Bohu tam, kde je". Nám v české kotlině jeho jméno jistě nic neřekne. Ale
právě jeho lvím přispěním byl v Anglii nakonec schválen zákon o zrušení obchodu s otroky. Stalo se tak v roce Newtonovy smrti,
roku 1807. Více se o tom můžete dozvědět ve filmu Michaela Apteda Nezlomná vůle, který doporučuji vaší pozornosti. Film byl
natočen roku 2006 a v originále nese název Amazing Grace. Film je to dost specifický. Povětšinou se odehrává v soudní síni. Proto
se z něj nedozvíte, jaké byly další zajímavé Wilberorceovy názory. Byl to politik, kterých má jakákoliv doba málo. Odvážný a
jdoucí proti proudu většiny. Mimo jiné například vyzýval k zachovávání soboty o mnoho let dříve, než se stejným důrazem začali
vystupovat sobotní adventisté, dnes známí jako adventisté sedmého dne. Ale to už by byla jiná kapitola.
John Newton byl nejen obdarovaným pastorem, autorem duchovních písní, bojovníkem za práva otroků. Psal si i deníky a
udržoval rozsáhlou korespondenci. Historikové jsou dodnes velmi vděční za to, co se z jeho dopisů a deníků dozvěděli o obchodu
s otroky v 18. století. Psal a kázal až prakticky do své smrti. A to i přesto, že v posledním roce svého života oslepnul.
Roku 1792 obdržel doktorát teologie na Vysoké škole v New Jersey (dnes známý Princeton). Až do konce svého života,
John Newton zemřel v 82 letech, se nikdy nepřestal podivovat Boží milostí, která ho tak dokonale proměnila. Krátce před svou smrtí
si zaznamenal následující myšlenku: „Má paměť je už ta tam, ale přesto si pamatuji dvě věci: Že jsem velký hříšník, a že Kristus je
jedinečný Zachránce!“
AMAZING GRACE
Amazing grace! (how sweet the sound)
That sav'd a wretch like me!
I once was lost, but now am found,
Was blind, but now I see.
'Twas grace that taught my heart to fear,
And grace my fears reliev'd;
How precious did that grace appear,
The hour I first believ'd!
Thro' many dangers, toils and snares,
I have already come;
'Tis grace hath brought me safe thus far,
And grace will lead me home.
The Lord has promis'd good to me,
His word my hope secures;
He will my shield and portion be,
As long as life endures.
Yes, when this flesh and heart shall fail,
And mortal life shall cease;
I shall possess, within the veil,
A life of joy and peace.
The earth shall soon dissolve like snow,
The sun forbear to shine;
But God, who call'd me here below,
Will be forever mine.
When we’ve been there ten thousand years
Bright shining as the sun,
We’ve no less days to sing god’s praise
Than when we’ve first begun.
Sloka kurzívou byla doplněna paní Harriet Beecher Stowe, bílou
bojovnicí za práva černých otroků. V jejím románu Chaloupka strýčka
Toma ji jakoby mimochodem zpívá hlavní hrdina, když mu je ouvej.
Sloku si spisovatelka vypůjčila z jiné písně, není tudíž její autorkou.
Co je ale zajímavé, že dnes je právě tato sloka součástí většiny angloamerických zpěvníků, zatímco Newtonova šestá sloka, (která ji ve
sloupci předchází), se většinou ze zpěvníků vytrácí.
ÚŽASNÁ MILOST
Ó milosti! Jak sladký hlas,
jenž zbavuje mne pout!
Já slepý byl, tys přišla zas
dát očím procitnout!
Ó milosti, jež vzbouzíš strach
a strach pryč zaháníš,
tys přišla, když jsem uvěřil,
a jdeš mi stále blíž!
Nebezpečí, strázeň, ni past,
mne z cesty nesvede.
Milost, jež vším mne provedla,
domů mne dovede.
Pán království nám přislíbil,
naději, Slovo dal.
On můj je štít, má obrana,
dokud jde život dál.
Až tělo, srdce doslouží,
a život ustane,
nebeská radost, milost, mír
pro věky nastane.
Záhy Zem jak sníh se roztaje,
ten tam je Slunce žár;
pak Bůh, léta mne volaje,
navždy bude můj král.
Až přejde deset tisíc let
zpět v slunce pralátku,
dál budou věky chvály pět,
jak bylo v počátku.
Nejpovedenější, možná lépe řečeno nejinspirativnější
překlad písně jsem našel v časopisu Zápas o duši č. 1.
Autor překladu je zde schován za iniciálami J. F., pod text
se podepsal roku 1988. Kurzívou je uveden překlad šesté
sloky Newtonovy písně; přeložil jakýsi A. K., 2010
JOHN NEWTON je autorem původního textu písně č. 43, ale i dalších dvou písní ve zpěvníku Zpívejme Hospodinu: a sice č. 284 – Kéž
nás vede a č. 293 – Další týden vedl nás.
Podle zahraničních pramenů zpracoval Aleš Kocián
Podzimní život v Chotěboři
Všechny vás moc zdravím. Stručně vám popíši aktivity, které jsme prožívali v Chotěboři tento podzim.
Třetí říjnový čtvrtek od 18.oo začal Klub zdraví, v úterý 25.10. od 18.00 Kurz hubnutí a první pátek v listopadu v
17:30 Povídání o vztazích.
A teď pár informací k týdnu, ve kterém jsme měli v Chotěboři knižní evangelisty.
KE prodali 209 knih z toho 27 duchovních a jednu Bibli. Utržili něco přes 44 000,- Kč. Miloš Šimek – knižní evangelista,
který má tuto oblast na starosti, pokračuje v činnosti i nadále, dokud nebude celá Chotěboř včetně blízkého okolí projitá. Kolportéři si
práci v Chotěboři moc chválili - otevřenost lidí, ubytování i stravu. Finanční náklady akce bez topení byly 4 224,- Kč. Na den a osobu to
činilo 84,50 Kč.
Jedni manželé si přáli osobní návštěvu, Pavel k nim od té doby každý týden chodí. Při každé návštěvě si povídají nad Biblí a na
konec se vždy pomodlí. Je to velice zvláštní a složitý pár. Tam opravdu platí na 100% verš z Marka 2:17 - Když to Ježíš uslyšel, řekl
jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky."
Prosím myslete na celou Chotěboř na svých modlitbách.
S pozdravem a přáním Boží milosti Chotěbořáci.
Bůh dává každému to, co ho naplňuje radostí a touhou jít dál a blíž k Bohu. U nás to jsou zkušenosti. Toužíme po tom,
abychom s Bohem prožívali další a další příběhy – radostí nás naplňuje především to, když se můžeme „dívat Bohu pod ruce“. To jsou
okamžiky, kdy vidíme, že Pán Bůh na druhého člověka působí a mění ho a my můžeme být při tom. Nejlepší je takové příběhy vyprávět,
o mnoho horší psát. Aspoň stručně to ale zkusíme.
Během října, listopadu a dalších měsíců jsme toho prožili spoustu, zkusíme popsat alespoň to nejpodstatnější.
V říjnu začaly Kurzy zdraví a Kurzy hubnutí. Hubnout se lidem nechce, takže jsou zatím přerušené. Uvidíme jak teď po
vánocích. S Kurzy zdraví to je ale podstatně lepší. Jednou za čtrnáct dní máme na domečku dýchánky, na které chodí 5 – 8 lidí.
Povídáme si o zdraví, o tom, co se nám přihodilo za minulých čtrnáct dní a něco dobrého si uvaříme.
Co se bude vařit, rozhodují účastníci kurzů podle toho, co je zajímá nebo co jim moc nejde.
Jsme moc rádi, že nám Pán žehná, dává nápady a kurz může díky Boží milosti fungovat už dva roky.
Dalším kurzem, který se hezky rozjel a pokračuje je kurz „Povídání o vztazích“. Na začátku jsme si povídali o tom, jak se sami
můžeme poznat a co se o sobě můžeme dovědět. Udělali jsme si také psychologickou diagnostiku osobnosti, během které jsme se
dověděli, jak velké máme sklony si o sobě lhát, jak umíme pracovat s pocity, jak moc potřebujeme vztahy s druhými lidmi a jaký je náš
temperament. Při zatím posledním setkání jsme si povídali o tom, jaké metody psychické obrany používáme a proč. Jaký vliv to má na
naši schopnost budovat vztahy a jak rozlišit události, při kterých obranu použít a kdy ne. Příště už si začneme povídat o komunikaci a
budeme se učit třeba smysluplně hádat. Každý kurz trvá hodinu a kromě poslouchání při něm diskutujeme nebo si hrajeme. Bývá nás
tam tak 9 – 12.
Pavel tyto kurzy vidí takhle: „Cítím se tam moc dobře, i když jsem hodně s dětmi. Někteří rodiče nebo prarodiče na ně s sebou
berou i své ratolesti. No řekněte, není to krásný? Často tak můžeme zažívat příběh, který nás donutí kleknout před Hospodinem a
děkovat. Tenhle pátek k nám mamka přivedla devítiletou Sašenku. Sotva si sundala bundu, přezula se a hned letěla do klubovny se
slovy „ Já vím, že tam budou děti“. Čtrnáctiletá slečna Jana po první návštěvě řekla „ Je to super, mami, sem chci chodit“. Příště už
přišla i s mladší sestrou. Na kurzy chodí paní, které brzo bude sedmdesát i slečna, které je teprve 14 let. Pánu je to jedno, On volá
všechny a my se s nimi můžeme díky tomu potkat.“
Poslední událost, o které se chceme zmínit je Dětský Silvestr, který jsme slavili od 29.12. 2011 do 1.1. 2012 na Domečku. Sešlo
se nás celkem 19 a nebyli jsme jenom z Chotěboře a okolí. Dvě slečny jsou od Náchoda, přijely děti ze Světlé nad Sázavou a dokonce i
jeden kluk ze Slovenska. Jel za námi až z Čadce u Košic. Program byl nabitý hrami a zábavou. Nezapomněli jsme ani na kratičká
zastavení u Bible. Po silvestrovské oslavě se nejlépe osvědčila hra „Dračí vejce“. Probíhala v lese a pomůckou nám byla syrová vejce.
Děti to opravdu bavilo a tak se vydržely prohánět 3 hodiny. Kupodivu unavení byli jenom vedoucí. Rovnou jsme se proto dohodli, že
další rok se potkáme zase.
Asi nejkrásnější příběhy ale zažíváme v sobotu. Nejsou tak vidět, nejsou tak velké, ale jsou hlubší a víc nás mění. Přijeďte se
podívat a ochutnat Boží milost, kterou nám dává.
PM, PMM, VM
Vánoční pobožnost
V roce 2006 jsme si nalepili na zeď v malé místnosti (je to na wc ☺) kalendář. Jsou na něm čtyři obrázky – tři
malá koťátka v košíku, holčička v bazénu, hrst barevného listí a sněhulák se šálou. Pod obrázky jsou jednotlivé měsíce,
dny a jmeniny. Takový normální kalendář, ale nám se nějak zalíbil, takže na zdi visí ještě v roce 2011. Mám takovou
hru, když v oné malé místnosti sedím ☺ - hledám si jednotlivé datumy, které mě zrovna napadnou a přepočítám si, např.
když měl David narozeniny v roce 2006 v úterý, který den je bude mít v roce 2011? Apod. A tak se mi tak jednoho dne
stalo, že jsem si přepočítala, že Štědrý den bude v sobotu. Á jé. To bude problém. Hned mi začalo vyskakovat několik
důvodů, proč není dobrá kombinace Štědrého dne a soboty – např. většina lidí vůbec nepřijde do sboru, a ti co přijdou (včetně nás)
budou mít myšlenky stejně jen na to, aby se skončilo včas a mohli jsme pelášit domů a věnovat se přípravám na ten jedinečný večer
v roce.
Po nějakém čase jsem seděla ve sboru, probíhala právě sš – občas se mi stane při sš, že se rozvine diskuze, která mě ale
z nějakého důvodu míjí. To se stalo i tuto sobotu a já si říkala, že to samé by se mi mohlo přihodit i na Štědrý den, protože budu beztak
duchem nepřítomna – a to bych nerada – vážím si práce každého učitele sš, a tak jim nepřeji ani jednoho žáka duchem nepřítomného ☺.
A v tom mě to napadlo. Co kdybychom udělali z nevýhody přednost – Vánoční pobožnost. To u nás ještě nebylo. Chybí mi dar slovní
zdrženlivosti, takže jsem svůj nápad hned vybalila na ostatní. Pamatuji si kladnou odezvu, což bylo v tu chvíli rozhodující.
Nastaly přípravy, těšení i obavy z neznámého a nezdaru. A jaká byla naše první Vánoční pobožnost? Nerada hodnotím něco,
v čem se příliš angažuji, raději to nechám na ostatních. Já osobně jsem měla radost z toho, že všichni, kteří přišli, vypadali spokojeně a
„naplněně“. Radost byla i z toho, že přišlo pár lidí, kteří běžně na pobožnost nechodí – někteří úplně poprvé v životě. Měla jsem radost i
ze zpětné kladné odezvy od takového člověka. Měla jsem radost, že středem Vánoční pobožnosti byl Ježíš Kristus, vždyť je to
především Jeho den. A taky jsem měla pocit úlevy, že to dobře dopadlo – někdy si přijdu až dost drzá ve svých smělých plánech a
omezených schopnostech ☺ - naštěstí ostatní nás v tom nenechali a vydatně pomohli. Všem moc děkuji. Nejsem teolog, a tak mě až tak
moc netrápí, kdy přesně se Pán Ježíš narodil – pro mne je hlavní, že se narodil. A tak, Pane Ježíši, doufám, že se Ti oslava Tvých
narozenin u nás líbila a byl jsi s námi rád ☺.
JŠ
PS – Víte co jsme dostali? Nový kalendář. Co já teď budu v té malé místnosti hrát? ... už to mám – když má letos David narozeniny
v sobotu, kdy je asi tak bude mít třeba v roce 2016? – jo, ono to půjde, ale chvíli jsem měla strach, to víte, zvyk je zvyk
☺.
Novoroční besídka
7. ledna 2012 se v našem sboru konala Novoroční besídka. Děkujeme všem organizátorům a účinkujícím za její vznik a úžasný průběh.
Hned na začátku dne jsme byli všichni mile překvapeni příjezdem Standy, Markétky a Šimonka Slaninových. Měli jsme velkou
radost, že je můžeme opět vidět.
Téma besídky se odvíjelo od příběhu z Bible, tak jak ho vnímají tři věkově i sociálně různí lidé v naší současnosti.
Přepracovaný manažer, kritická studentka i odevzdaná důchodkyně si v příběhu Jóba dokázali najít poučení, útěchu i vzor. Herci
(Radek, Pavlínka a Iva) pojali své úlohy velmi zodpovědně, a jejich výkony byly překvapující a obdivuhodné. Vypravěč (Adélka)
pozorně provázel celým příběhem. Program doplňovala i hudební čísla, na kterých se aktivně podíleli Elenka a Jaruška Ščerbovy, Vlasta
a Lucie Marušákovi, Iva, Adélka a Pavlínka Sochorovy, Radim Jakubský a Bohouš Hrubeš.
Na téma Jób měl posléze promluvu kazatel Aleš Kocián. Naše často kladená otázka „Proč?“ byla v kázání několikrát zmíněna a
také nám bylo doporučeno, abychom se ptali: „Jak…jak dále Pane Bože..“?
Po kázání jsme si každý mohl vytáhnout svůj verš na celý rok 2012 – takový vzkaz od Pána Boha pro nás. Děti se mohly
potěšit milými dárky a na všechny pak čekalo menší pohoštění Agape, při kterém jsme si mohli popovídat, nebo si prohlédnout
přichystaný vzorek naší sborové knihovny. Toho mnozí využili a hned se půjčilo deset knih.
Pane Bože, děkuji Ti za náš sbor, děkuji Ti za rodiny Šcerbovu a Sochorovu, které tuto besídku vymyslely a představily, děkuji
Ti za další lidi, kteří se na ní podíleli, a děkuji za každého, kdo v sobotu do sboru přišel a mohl mít užitek z Tvého díla.
Pane Bože, prosím, řekni každému z nás jak dál….Amen.
NV (JŠ)
Modlitby 24/7
Dnes jsem se poprvé zúčastnila modlitebního "řetězce" 24/7, který organizuje Církev bratrská v Havlíčkově Brodě.
Chtěla jsem Vám popsat svoje dojmy, abych třeba napomohla rozptýlit Vaše obavy z neznámého a usnadnila Vám tak cestu
k Vašemu zapojení do této akce.
http://www.modlitby24-7.cz/havlickuvbrod/
Na této adrese se můžete podívat, jaká je obsazenost jednotlivých sobot. Každý člověk se tam může zapsat na jednu
hodinu, někdo se píše i na dvě. Modlitby probíhají v areálu CB, kde se scházíme i my na pobožnosti, jenže v klubovně, která
je na dvorku. Místo je označené na dveřích. Uvnitř jsou krbová kamna, ve kterých každý účastník topí, stůl, židle, nástěnka,
mapy a polštář. Polštář neslouží ke spaní :o), ale můžete na něm klečet při modlitbách. Když dáte přednost sezení u stolu, tak je na něm
hořící svíčka, Bible, ve které si můžete také číst. Stůl je u zdi a o zeď je opřená velká nástěnka, na kterou může každý dle libosti přilepit
lístek se svojí modlitbou - něco oč stojí, aby se za to modlili i ostatní účastníci. Papírky a pera jsou na stole. Na stěnách a zástěnách jsou
také zavěšené vytištěné verše z Bible, které jsou motivující a oslovující. Za Vámi jsou dvě mapy. Jedna našeho okresu a druhá světa. Na
tyto mapy také můžete přilípnout papírek s přáním za koho se na jakém místě modlit. Je tady k dispozici také kytara a cd přehrávač s pár
cd. Moje hodina byla od deseti do jedenácti. V deset jsem vystřídala milého pána a čtyři minuty před jedenáctou mě přišla vystřídat
starší paní. Vše bez komplikací. Stačí jen si zarezervovat svoji hodinu na výše uvedené adrese a přijít. Modlitby probíhají každou sobotu
od 8 hodin do neděle 8 hodin. To k organizačním věcem.
Teď k vnitřním pocitům. Jsem moc ráda, že jsem v klubovně byla. Bylo tam ticho, praskání dřeva v krbu a zase ticho. Ze všech
stran mě obklopovaly duchovní věci a modlitby - zvláštní atmosféra, která člověka přímo přivede na kolena, k Bibli, sebezpytování,
chválám, prosbám........ Nejdřív jsme mysleli, že s Davidem půjdeme spolu, ale David měl sborové povinnosti a šla jsem sama. A byla
jsem tomu moc ráda. Člověk občas potřebuje být sám jen s Bohem................................
Takže jsem moc vděčná, že jsme byli přizváni k tak krásné akci a všem bych jen doporučila, abyste se nenechali ošidit o toto
požehnání, které nám bylo naservírováno.
JŠ
Oznámení
- z Bangladéše dorazilo ručně malované přání k novému roku od naší malé holčičky Shamoli Murmu. Zároveň s tímto přáním přišlo
poděkování od týmu programu Bang Baby, za naši spolupráci s nimi. V dopise byl také výhled činností v roce 2012.
- 18. 2. Přijede posloužit Božím slovem bratr Muzikář do Havlíčkova Brodu. Pobožnost bude společná pro všechny tři naše skupiny (Hb,
LnS i Ch). Bratr Muzikář je ředitelem adventistické Základní školy Eliáš v Praze. Po dopolední pobožnosti bude krátké agape a následně
bratr pohovoří o této škole a bude jistě příležitost k diskuzi.
- 10. 3. Do Havlíčkova Brodu zavítají na pobožnost bratři a sestry ze Žďárského sboru, kázáním poslouží jejich kazatel bratr Ludvík. Po
pobožnosti bude agape.
- Další společnou pobožností pro všechny tři skupiny by měla být sobota 12. Května, kdy by nás měli navštívit manželé Květa a Pepa
Ceplovi. Také můžeme počítat s tím, že bude po pobožnosti agape a prostor k vzájemnému sdílení s Ceplovými.
- 7. 4. Budou Velikonoční sruby, pořádané Vlastějovickým Vagonkem. Tentokrát opět v bývalé škole ve Vlkanově.
- Bohoslužby v nemocnici máme na starosti tyto neděle 22. 1., 18. 3., 13. 5. a 8. 7. – vždy od 17 hodin
- Bohoslužbu v domově důchodců máme na starosti v sobotu 2. 6. Od 14 hodin.
Možnost zakoupení dárku pro BANGLADÉŠSKÉ DĚTI a jejich rodiny
Vážení a milí dárci,
zdravíme Vás z programu BangBaby a přejeme Vám krásný a smyslem-naplněný rok 2012.
Jak jsme Vás již před časem informovali, nadále není možné dětem do Bangladéše zasílat dárky, pouze dopisy a
fotky. K tomuto rozhodnutí nás vedly vysoké náklady za poštovné, jak na naší, tak na bangladéšské straně, dále také
dlouhé celní prodlevy či občasné ztráty balíčků ještě před doručením do rukou místní organizace BCSS.
Abyste však nepřišli o radost podporovanému dítěti něco poslat, připravili jsme pro Vás novinku v podobě
„dárkových balíčků", které můžete zakoupit pro Vámi podporované děti či jejich rodiny. Místo poštovního balíčku s nakoupenými dárky
pošle dárce jednoduše přesnou finanční částku a nákup v Bangladéši provede spolu s rodinou či s dítětem zástupce místní organizace
BCSS, se kterou v Bangladéši spolupracujeme. Tímto se vyhneme dlouhému poštovnímu procesu, finančně náročnému posílání balíčků
i možnosti, že dárek k dítěti nemusí ani nikdy nedorazit.
Dárkové balíčky představují různé formy podpory: osobní a školní potřeby pro studenty, potravinový balíček, balíček s
potřebami do domácnosti, užitková zvířata, dopravní prostředek či předmět podporující rodinné řemeslo – opravdu je z čeho vybírat. Ve
druhém přiloženém souboru naleznete přehled jednotlivých dárkových balíčků, které můžete pro děti či jejich rodiny zakoupit, i s
příslušnými cenami a možnou frekvencí jejich zasílání.
Jak tedy bude zakoupení a předání dárků probíhat?
1. Ze seznamu si, prosím, vyberte dárkový balíček, kterým byste chtěli dítě či jeho rodinu obdarovat.
2. Kontaktujte, prosím, koordinátorku programu BangBaby, Šárku Hejnákovou, na [email protected] či na tel. 733 169 637.
Šárka si Vaše přání poznamená, zkontaktuje příslušného koordinátora z organizace BCSS, který má na starosti školu, kde studuje Vámi
podporované dítko, a sdělí mu Vaše přání. Zároveň Vás bude informovat o údajích k provedení platby. Šárka Vám také bude nápomocna
v případě jakýchkoli dotazů ohledně výběru vhodného dárkového balíčku.
3. Pošlete, prosím, danou finanční částku pro vybraný dárkový balíček na číslo účtu 19-1453090277/0100, variabilní symbol 793,
uveďte také svůj specifický symbol, který naleznete v posledním vyúčtování plateb (noví dárci jej naleznou v darovacích smlouvách).
Výše cen za balíčky se může měnit v závislosti na cenách a kurzových rozdílech. Aktuální ceny balíčků najdete vyvěšené na
webových stránkách programu BangBaby: http://www.adra.cz/bangbaby/podpora-deti/darkove-balicky. Z ceny balíčku je 5 % určeno na
pokrytí nákladů se zajištěním balíčku na naší straně, organizace BCSS použije ze zbylé částky 8 %.
4. BCSS koordinátor zajistí nákup dárkového balíčku přímo na místě. Protože je pro nás důležité, abyste obdrželi zpětnou vazbu z
předání dárku, jakmile to bude možné, budeme Vás informovat o zakoupení balíčku a pošleme Vám fotky dokumentující předání.
Nákup některých dárků či jejich doručení do odlehlejších částí Bangladéše může být časově náročnější, v procesu nákupu a předání
dárkového balíčku Vás proto prosíme o trpělivost.
Děkujeme Vám za vstřícnost a ochotu zapojit se do nového systému podpory dětí a jejich rodin. Věříme, že nákupem dárku
přímo v Bangladéši zprostředkujeme časově i finančně efektivnější pomoc dítěti či jeho rodině a zároveň podpoříme místní
bangladéšskou ekonomiku.
V případě jakýchkoli dotazů se na nás, prosím, neváhejte obrátit. Těšíme se na další spolupráci s Vámi.
S díky a s přáním krásných dnů v novém roce,
Tým programu BangBaby: Šárka Hejnáková, Jarmila Szkutová a Radomír Špinka
PS: Tabulka dárku je jako příloha na konci zpravodaje.
Narozeniny
1. 2. 1992
4. 2. 1960
6. 2. 1985
15. 2. 1992
21. 2. 1979
23. 2. 2009
26. 2. 1960
5. 3. 1992
9. 3. 1974
10. 3. 1999
12. 3.
18. 3. 1971
20. 3. 2010
21. 3. 2008
Šturcová Michaela
Loudátová Jana
Patík Tomáš
Mandlová Gabriela
Jakubský Radim
Slanina Šimon
Hromasová Věra
Vojtová Kateřina
Hořínková Marta
Mandlová Denisa
Ceplová Květa
Marušák Vlastimil
Kocián Tomáš
Šulistová Lucie
25. 3. 2007
10. 4. 1947
16. 4. 1965
22. 4.
30. 4. 1994
4. 5. 1970
4. 5. 1971
7. 5. 1938
10. 5. 1951
12. 5.
19. 5. 1980
20. 5. 1978
21. 5. 1969
Krupička Filip
Štědrá Jaroslava
Šturcová Běla
Šulista Pavel
Mandl Pavel
Mandl Pavel
Krupičková Jitka
Sochorová Libuše
Vendlová Jaroslava
Cepl Josef
Ščerba David
Kociánová Elena
Sochorová Iva
Modlíme se za…
Církev, ADRA
Sbory Ledeč, Havlíčkův Brod s Chotěboří
(za jejich jednotlivé členy)
Členové našich sborů a jejich rodiny
Vzájemný soulad a Boží duch mezi našemi sbory
Upevnění naší víry a za Boží klid v našich srdcích
Teologický seminář
Akce PATHFINDER a mládeže
Osobní duchovní růst
Bangladéšské Děti
Senioři z domova důchodců
Bývalí přátelé ze sboru
Ejemovi
Ceplovi
J. a L. Czopikovy
Slaninovi
Kociánovi
Míchalovi
Pavel Harvánek
Zmrhalovi
Ježkovi
Lenka Mandlová s rodinou
Jarmilka Tomšů
Paní Lukavská
Jaruška Štědrá s rodinou
Jindra Marušák s rodinou
Inspirace pro kuchařky
Soběšínská květáková polévka
Základ polévky připravíme z malého květáku a světlé máslové jíšky. Květák povaříme do měkka a přidáme jíšku. Do
polévky vytvoříme knedlíčky, které připravíme ze dvou namočených rohlíků, kousku másla, vajíčka, soli a
strouhanky. Rohlíky vymačkáme, vidličkou rozmělníme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo, vajíčko, sůl a strouhanku.
Vytvoříme knedlíčky. Jeden zkusíme povařit v polévce. Když se rozpadá, přidáme ještě strouhanku. Poté uvaříme
zbylé knedlíčky v polévce – asi dvě až tři minuty a polévku dochutíme.
Kuřecí řízky nakládané v marinádě
Kuřecí prsa mírně naklepeme a připravíme si marinádu:
4 vajíčka
4 stroužky česneku
1 masox (bujon)
2 lžičky magi, worčestru, sojovky, solamylu
1 lžička červené papriky, sůl
Marinádu rozšleháme obalíme v ní řízky a necháme 24 hodin naložené. Na mírném ohni pak smažíme. Dobrou chuť.
VH
S úsměvem jde všechno líp
Tři sousedi diskutovali o správné pozici a postoji při modlitbě. Jeden řekl: "Měl bys klečet na kolenou se skloněnou
hlavou, v bázni před Všemohoucím." Druhý muž promluvil a řekl: "Pamatujte na to, že jste byli stvoření podle Božího obrazu.
Pozice, ve které se máme modlit, je stát s pohledem upřeným do nebe do Boží tváře a mluvit s ním jako dítě se svým otcem." Třetí
muž promluvil a řekl: "Já teda o těch pozicích moc nevím, ale tu nejkvalitnější modlitbu jsem se modlil hlavou dolů ve studni."
DŠ
Závěr
Všem nám přeji krásný, Bohem vedený a požehnaný rok 2012. Kéž si nás Pán Bůh používá pro svoje dílo a my jsme při
tom spokojení a šťastní.
JŠ
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Na tomto čísle se podíleli: Vlasta Marušák (VM), Iva Sochorová (IS), Aleš Kocián, Naďa Vrbatová (NV), David Ščerba, Jaroslava
Ščerbová (JŠ), Pavel Mandl (PM), Věrka Hromasová (VH)
Grafická úprava:
David Ščerba a pro internetovou verzi Jaroslav Čáp
Příští číslo vyjde na konci června 2012. Příspěvky zasílejte na adresu – [email protected]