Ukázka z knihy Noční motýli II

Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
Kapraďovky / mechovnice
23:45
StrÆnka 184
Eriopinae
Bryophilinae
Kapraďovky (Eriopinae) – středně velké druhy; tělo útlé, přední křídla s krycím zbarvením mimetizují suché kapradiny nebo kůru; sosák vyvinutý, na hrudi a hřbetu zadečku štětečky ze vztyčených chloupků, nohy hustě vlnatě ochlupené; → housenky pestré, s tělem
válcovitým; 8. zadečkový článek mírně vyhrbený, hlava velká, v klidové poloze zatažená do
předohrudi; → ve střední Evropě 2 druhy ve dvou rodech, jeden druh se vyskytuje i v ČR.
Kapraďovka hasivková
Jiný název: blýskavka hasivková
Callopistria juventina (Stoll, 1782)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 34–38 mm; → housenka ve dvou barevných formách: zelené a hnědé; na každém článku na hřbetě velká tmavá půlměsícovitá, světle lemovaná skvrna; spirakulární pruh žlutobílý s černými spirakuly;
hlava velká, okrouhlá, červenavá s tmavou síťovitou kresbou. Rozšíření. Palearktický druh; jižní a střední Evropa, Střední východ, Střední Asie, Čína, Přímoří;
ČR. Bionomie. Nížiny až údolní polohy v horách; mezofilní až mírně hygrofilní 2.
až 3. stupně; světlé listnaté a smíšené lesy, světliny, paseky, mýtiny s porosty
hasivky orličí; upřednostňuje písčitý podklad; monovoltinní, příležitostně částečně bivoltinní, letová perioda VI. až poč. VIII., event. v IX., motýli aktivní v noci; přilétají na vnadidlo, méně na světlo; → larvální perioda VII.–IX., živnou rostlinou je
hasivka orličí, housenky se vyskytují na spodní straně listů, odkud se snadno
sklepávají; mimetizují listy; → kuklení hluboko v zemi v pevném hustém kokonu,
v kterém přezimují ve stadiu prepupy; v kuklu se proměňují brzo v předjaří.
Příbuzný druh. → Methorasa latreillei (Duponchel, 1827) – 28–32 mm; pontomediteránní
druh; jižní Evropa, Turecko, Střední Asie; ve střední Evropě ve Švýcarsku, Rakousku,
Maďarsku; polyvotinní, letová perioda konec IV. až konec X. v několika překrývajících se
generacích; → živnými rostlinami housenek je kyvor lékařský (Ceterach officinarum), příležitostně hasivka orličí.
Mechovnice (Bryophilinae) – malé druhy; přední křídla černošedá až černohnědá, někdy se zelenavým odstínem a s nenápadnou krycí kresbou; tykadla u samců krátce obrvená;
hruď přilehle šupinkatá, na konci s malými štětečky, oči holé, holeně neotrněné; → housenky krátce zavalité, s mírně zploštělou hlavou, řídce krátce obrvené, s pravidelně uspořádanými bradavkami; vyvíjejí se na lišejnících, pravděpodobně i na řasách rodu Protococcus,
výskyt druhů závisí na charakteru stanoviště a mikroklimatických podmínkách; převážná
většina druhů je vázána na skalní lišejníky rostoucí na skalních stěnách, sutích, zdech nebo
střešní krytině (výjimkou je jen mechovnice lipová /Cryphia algae/, vázaná na stromové
lišejníky), a proto se řada druhů často vyskytuje i v blízkosti lidských obydlí na zdech, zídkách, zahradních skalkách a střechách porostlých lišejníky; vývoj monovoltinní, dospělci
létají v létě od července do srpna (C. palliola už v polovině června); vajíčka samice klade
do trsů lišejníků; většina druhů (s výjimkou m. domácí /C. domestica/) je hygrotermofilní,
vázána na teplá, ale vlhčí stanoviště v nižších polohách; housenky se vyskytují od srpna až
do května, tedy přezimují, a to malé a k přezimování si zhotovují mezi lišejníky nebo na různých chráněných místech (skalní štěrbiny, pukliny zdí, škvíry mezi střešní krytinou) zámot-
184
Motyli_II_172-191_04.qxd
Mechovnice
1.1.2009
23:45
StrÆnka 185
Bryophilinae
ky; aktivní jsou v noci, ve dne se ukrývají v přechodných zápředcích (bivacích) mezi trsy
lišejníků, v puklinách a štěrbinách skal nebo v puklinách kůry stromů, opuštěných chodbách hmyzu (např. C. algae) a jiných podobných úkrytech; u druhů žijících na korovitých
lišejnících jsou tyto bivaky patrné jako malé nerovnosti povrchu; za vyšší vlhkosti (silná
rosa nebo déšť), kdy stélky lišejníků vlhkem změknou, housenky opouštějí svůj úkryt i za dne
a nacházejí se potom volně na lišejnících nebo v jejich okolí; → kuklení v pevném zámotku,
u C. algae se housenky zavrtávají do tlejícího dřeva, stadium kukly asi 3 měsíce; → ve
střední Evropě 12 druhů, v ČR 6–7 druhů v rodě Cryphia.
Poznámky k chovu. Chov z vajíček je obtížný; housenky se nejlépe sbírají po přezimování
(nejlépe v květnu dospělé), hlavně v noci, kdy opouštějí svůj denní úkryt; ve dne se sbírají
strháváním nebo vymetáním lišejníku na plátno; v chovech se doporučuje podávat lišejníky
rostoucí přímo na původním podkladě (kamenech, kůře stromů); housenky jsou velmi
pohyblivé, a proto se doporučuje houseníky těsně uzavřít; potrava se musí pravidelně zvlhčovat (nejlépe zvečera, kdy housenky opouštějí svůj denní úkryt a rozlézají se za potravou)
a po několika dnech vyměnit za novou; jako podklad se doporučuje zvlhčeny hrubší štěrk
nebo písek.
Variabilita u mechovnic. Některé druhy mechovnic, jako např. Cryphia algae, C. receptricula a zejména C. raptricula (na tabuli), se vyznačují neobyčejně širokou variační škálou jak ve zbarvení, tak i kresbě, jejímž základem je sice genetická variabilita, ale výsledný fenotyp ovlivňují vnější faktory (teplota, vlhkost, potrava). U některých dalece
rozšířených druhů se ve vyšších polohách nebo zeměpisných šířkách s chladnějším a vlhčím klimatem vyskytují převážně formy s šedoolivovým nebo černozeleným pigmentem
v základním zbarvení, který v nižších polohách nebo zeměpisných šířkách s teplejším
a sušším klimatem nahrazuje hnědavý až červenohnědý pigment.
185
Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
23:45
StrÆnka 186
Bryophilinae
Mechovnice
Mechovnice lipová
Jiný název: šípověnka lipová
Cryphia algae (Fabricius,1787)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka bělošedá, na
hřbetě s řadou černých skvrn, po stranách hřbetu se světlými skvrnami; celé tělo
pokryté nepravidelnými tmavými skvrnkami; černé, drobné bradavky s brvami.
Rozšíření. Západopalearktický druh; téměř celá Evropa, Střední východ; ČR. Bionomie. Nížiny až podhůří (v Alpách v údolních polohách pod 1000 m n. m.); mezofilní až mírně hygrofilní 2. až 3. stupně; listnaté a smíšené lesy, údolní polohy,
pobřežní pásma, okraje mokřadů, ovocné sady, parky; monovoltinní, letová perioda VII.–VIII., motýli aktivní v noci, přes den na kmenech nebo větvích porostlých
řasami; přilétají na světlo i vnadidlo; → larvální perioda IX.–VI., housenky žijí na
lišejnících na listnatých a ovocných stromech, hlavně na dubech, lípách a topolech, a to převážně na starých kmenech; ve dne se ukrývají v puklinách kůry, za
deštivého a vlhkého počasí jsou aktivní i ve dne; → kuklení v řídkém zámotku
v zemi nebo v tlejícím dřevu. Variabilita. Velmi proměnlivá; známé jsou i jednobarevně velmi tmavé formy s nevýraznou kresbou, nebo naopak světlé formy
s výraznou kresbou. Identifikace. Některé formy podobné C. ereptricula, ale
menší, přední křídla vždy více nebo méně zeleně poprášená, báze předních křídel zelenavá.
Další druh. → Cryphia ochsi (Boursin, 1940) – 20 –24 mm; zasahuje lokálně a jednotlivě
z jižní Evropy do jižní alpské oblasti (jižní Tyrolsko, jezero Garda, Tessin); od velmi podobného druhu C. algae se spolehlivě rozliší jen podle genitálií; → housenky žijí na stromových
a skalních lišejnících, mají podobnou bionomii jako C. algae.
Mechovnice černá
Jiný název: šípověnka černá
Cryphia fraudatricula (Hübner, 1803)
Charakteristika. → Dospělec: 24–28 mm; → housenka vzhledově podobná
C. algae. Rozšíření. Palearktický druh; jižní a střední Evropa, na východ až do
Japonska; ČR. Bionomie. Mezofilní až xerotermofilní 2. až 3. stupně; listnaté
a smíšené lesy; skalní lesostepi, zahrady, parky, lidská sídliště; monovoltinní,
letová perioda VI.–VIII.; → larvální perioda IX.–V., housenky žijí na skalních
a stromových lišejnících. Identifikace. Podobná C. receptricula, ale větší, s užšími předními křídly; od C. raptricula se liší výraznějšími příčkami a širšími, na vnějším okraji více zkosenými předními křídly.
Další druhy. → mechovnice terčovková [šípověnka terčovková] (Cryphia receptricula
/Hübner, 1803/) – 20–24 mm; pontomediteránní druh; střední a jihovýchodní Evropa, Přední
východ, Zakavkazsko; ČR; xerotermofilní; skalní stepi a lesostepi; letová perioda VII.–VIII.;
→ larvální perioda IX.–V., housenky žijí na stélkatých lišejnících (např. Parmelia); od
C. fraudatricula se liší menším rozpětím, krátkými a širokými, tmavošedými, uprostřed hnědavě stínovanými předními křídly; vnější pole v poměru ke střednímu zřetelně užší; → Cryphia simulatricula (Guenée, 1852) – 24–27 mm; zasahuje z jihozápadní Evropy do střední do
186
Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
23:45
StrÆnka 187
1 mechovnice lipová
Cryphia algae
1
rozpětí 22–26 mm
1
2 Cryphia ochsi
rozpětí 20–24 mm
3 mechovnice černá
Cryphia fraudatricula
rozpětí 24–28 mm
5 Cryphia petricolor
4 Cryphia simulatricula
rozpětí 25–27 mm
rozpětí 24–27 mm
6 Cryphia ravula
rozpětí 20–24 mm
3
7 mechovnice terčovková
Cryphia receptricula
rozpětí 20–24 mm
6
1
3
187
Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
23:45
StrÆnka 188
Bryophilinae
Mechovnice
Švýcarska (Valais) a do jižních údolí Alp; v ČR se nevyskytuje; xerotermofilní 1. a 2. stupně;
skalní stepi a lesostepi; letová perioda VII.–IX.; od podobného druhu C. fraudatricula se liší
kalně bělavými zadními křídly s tmavými žilkami a často i pruhem před lemem; zbarvení
předních křídel popelavě šedé (u C. fraudatricula spíše hnědošedé), střední pole předních
křídel není nikdy barevně odlišené.
Mechovnice skalní
Jiný název: šípověnka skalní
Cryphia ereptricula (Treitschke, 1825)
Charakteristika. → Dospělec: 22–26 mm; → housenka modrošedá, po stranách
hřbetu podélná řada oranžových skvrn oddělených proloženými bělavými skvrnkami, na hřbetě více nebo méně patrná řada tmavých skvrn; bradavky velké,
černé, s krátkými světlými brvami. Rozšíření. Západopalearktický druh; střední
a jižní Evropa; ČR. Bionomie. Pahorkatiny až nižší polohy v horách; xerotermofilní 1. až 2. stupně; skalní stepi a lesostepi, křovinaté stepi ve skalnatých údolích
a soutěskách, mosty, skalnaté zářezy cest, zahrady, parky, staré zdi, suťoviska;
monovoltinní, letová perioda VII.–VIII., motýli aktivní v noci, přes den na kamenných zídkách a skalách; → larvální perioda IX.–V., housenky žijí na různých druzích skalních lišejníků (Parmelia, Lecanora aj.). Identifikace. Podobná C. algae,
avšak o něco větší a zavalitější, přední křídla bez příměsi zelenavých šupinek
a s kontrastně světlým vnitřním polem.
Další druhy. → Cryphia petricolor (Lederer, 1869) – 25–27 mm; pontomediteránní druh; zasahuje
z jihozápadní Evropy do Švýcarska; → Cryphia ravula (Hübner, 1813) – 20–24 mm; atlantomediteránní druh; zasahuje z jihozápadu do západní části střední Evropy (západní Německo, Švýcarsko); bionomie dospělců i housenek podobná C. ereptricula.
Mechovnice hnědá
Jiný název: šípověnka hnědá
Cryphia raptricula (Denis & Schiffermüller, 1775)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka podobná C. ereptricula, ale s výraznou oranžovou skvrnou na předohrudním štítku. Rozšíření.
Palearktický druh; téměř celá Evropa, Střední Asie, Čína; ČR. Bionomie. Nížiny až
pahorkatiny; mezofilní; skalnaté biotopy, staré zídky, střechy, kamenné sloupy,
skalnaté svahy, kamenné mosty; monovoltinní, letová perioda konec VI. až IX.;
→ larvální perioda IX.–VI., housenky se vyvíjejí na skalních a stromových stélkatých i korovitých lišejnících. Variabilita. Velmi proměnlivá; přední křídla břidlicově šedá, žlutohnědá až téměř jednobarevně černá se zaniklou kresbou. Identifikace. Podobná C. fraudatricula, ale přední křídla užší, s méně zkoseným
vnějším okrajem, příčky méně výrazné, vnější polovina vnitřního pole až ke středu často hnědá až hnědočervená.
188
Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
23:45
StrÆnka 189
1 mechovnice hnědá
Cryphia raptricula
rozpětí 22–26 mm
1
2 mechovnice domácí
Cryphia domestica
2
rozpětí 22–26 mm
2
3 Cryphia orthogramma
rozpětí 22–26 mm
4
4 mechovnice skalní
Cryphia ereptricula
5 mechovnice zední
Cryphia muralis
rozpětí 22–26 mm
1
1
2
rozpětí 26–30 mm
4
4
5
189
Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
23:45
StrÆnka 190
Bryophilinae
Mechovnice
Další druh. → Cryphia orthogramma Boursin, 1954 – 22–26 mm; eurosibiřský druh, z východní
Evropy zasahuje do východní části střední Evropy (Polsko, Maďarsko); spíše druh stepí, jinak bionomie podobná jako u předchozího druhu.
Mechovnice domácí
Jiný název: šípověnka perlová
Cryphia domestica (Hufnagel, 1706)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka šedomodrá
s širokým oranžovým hřbetním pruhem se slabou tmavou linkou uprostřed; spirakulární pruh široký, bílý, někdy dvojitý; hlava, bradavky a spirakula černé. Rozšíření. Západopalearktický druh; téměř celá Evropa, Přední východ, Zakavkazsko; ČR. Bionomie. Nížiny až hory; xerotermofilní 1. až 2. stupně; skály, skalnaté
stráně, vinohrady, staré zdi, zříceniny, staré střechy, cihlové zídky, mosty; monovoltinní, na jihu částečně bivoltinní, letová perioda VI.–VIII.; → larvální perioda
IX.–V., housenky se živí lišejníky rostoucími na kamenech, zídkách a starém
dřevu; → kuklení ve vejcovitém zámotku.
Mechovnice zední
Jiný název: šípověnka zední
Cryphia muralis (Forster, 1771)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 26–30 mm (největší středoevropská
mechovnice); → housenka svrchu černošedá, vespod okrová až okrově hnědá,
bradavky černobílé s výraznými bílými brvami; na hřbetě nezřetelná bílá linka.
Rozšíření. Západopalearktický druh; západní a jižní oblasti střední Evropy, Středomoří; v ČR pravděpodobně chybí. Bionomie. Nížiny až podhůří; mezofilní 1. stupně; staré zdi, skály, skalnatá údolí, rokle, mosty, střechy, zahrady, staré dřevěné
stavby; monovoltinní, letová perioda VII.–VIII., na jihu území už v polovině V.;
→ larvální perioda IX.–VI., housenky žijí na lišejnících rostoucích na kamenech,
skalních stěnách, v roklích, kaňonech, na zídkách, starém dřevu, dřevěných
stavbách, střešní krytině; přes den se ukrývají v komůrkách pod mechem, v noci a před východem slunce volně na porostech lišejníků; → kuklení v řídkém
zámotku.
190
Motyli_II_172-191_04.qxd
1.1.2009
23:45
StrÆnka 191
Lichenofágní housenky
Housenky můrovitých mají poměrně bohaté potravní spektrum, kromě obvyklé potravy,
jako jsou listy, květy, popřípadě kořeny semenných rostlin, se zde můžeme setkat
i s některými potravními specialisty, k nimž patří i druhy živící se lišejníky. Do této potravní kategorie patří lišejnice (Aventiinae), mechovnice (Bryophilinae) a lišejníkovci (Arctiinae). Zatímco lišejnice a lišejníkovci nejsou přísnými lichenofágy, protože kromě lišejníků se živí usychajícími nebo zavadlými částmi vyšších rostlin, řasami, mechy a játrovkami,
mechovnice (alespoň převážná většina druhů) se zdají být výlučnými lichenofágy. Protože jsou lišejníky, vzhledem ke své tuhé konzistenci, obtížně zpracovatelnou potravou,
housenky je mohou přijímat jen tehdy, když jejich stélky v důsledku vyšší vlhkosti (za
deště nebo rosy) poněkud změknou. Z toho důvodu jsou housenky většiny lichenofágních
druhů nejvíce aktivní po setmění nebo za svítání, kdy se zvyšuje relativní vlhkost vzduchu.
Rozlišení housenek lichenofágních můrovitých
Lišejnice – housenky štíhlé, píďalkovité, na bocích s ostře odsazeným řasnatým záhybem, první dva páry břišních pošinek zakrnělé, nohy prodloužené, do stran vyčnělé; zbarvení kryptické (lichenoidní); housenky se trvale zdržují na větvích nebo kmenech porostlých lišejníky, s nimiž barevně splývají (prokrypse).
Lišejníkovci – housenky zavalité, s plným počtem břišních pošinek, tělo s řídkými až
hustými trsnatými chlupy, vyrůstajícími z pravidelně uspořádaných bradavek; housenky
aktivní v noci, jsou velmi pohyblivé, ve dne se ukrývají volně v různých úkrytech (na zemi,
pod kameny, v suchém listí, stelivu nebo pod kůrou).
Mechovnice – housenky zavalité, s plným počtem břišních pošinek; tělo s řídkými tuhými
brvami, vyrůstajícími jednotlivě z pravidelně uspořádaných bradavek; housenky aktivní
v noci, jsou málo pohyblivé, ve dne se ukrývají ve zhotovených přechodných zápředcích
(bivacích) mezi stélkami lišejníků, ve skalních štěrbinách, puklinách, pod kůrou stromů
nebo v opuštěných chodbách dřevokazného hmyzu.
Laspeyria flexula
Eilema complana
Cryphia ereptricula
191
Motyli_II_192-219_03.qxd
2.1.2009
1:28
StrÆnka 192
Xyleninae
Blýskavky
Blýskavky (Xyleninae) – morfologicky i ekologicky různorodá, druhově početná podčeleď můrovitých, dělená do 12 skupin (tribů), z nichž deset (Pseudeustrotiini, Prodeniini,
Elaphriini, Caradriniini, Dypterygiini, Actinotiini, Phlogophorini, Apameini, Episemini a Xylenini) má zastoupení i ve střední Evropě včetně ČR; → ve střední Evropě 216 druhů, v ČR 153
druhů.
Bělavka rdesnová
Jiný název: blýskavka rdesnová
Pseudeustrotia candidula (Denis & Schiffermüller, 1775)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 22–26 mm; → housenka štíhlá,
zelená až červenavě hnědá; hřbetní bělavá linie patrná jen na hrudi, na
zadečku jen s tmavě prosvítající hřbetní cévou; postranní a spirakulární
pruh bělavý, mezičlánkové zářezy žluté. Rozšíření. Eurosibiřský druh;
střední a severní oblasti jižní Evropy, jižní Skandinávie, na východ až do
Japonska; ČR. Bionomie. Nížiny až podhůří; mezofilní až xerotermofilní
2. stupně; lesní okraje, světliny, paseky, stepi, pole; bivoltinní až trivoltinní, letová prioda konec V. až VII. a VIII. až poč. IX., na severu oblasti
monovoltinní v VI.–VII., motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v křovinatém podrostu; jsou poměrně plaší, při vyrušení vyletují na krátkou
vzdálenost; přilétají na světlo; → larvální perioda VII. a VIII.–IX., polyfágní housenky žijí na nízkých bylinách, např. svlačci, šťovíku, rdesnu,
merlíku; → kukly přezimují.
Lesknice červivcová
Jiný název: blýskavka červivcová
Spodoptera exigua (Hübner, 1808)
Charakteristika. → Dospělec: rozpětí 26–32 mm; → housenka tmavě
hnědošedá, břicho světlé; hřbetní linie černá, přerušovaná, postranní
linie běložlutá, spirakulární pruh široký, žlutozelený, z obou stran světle
lemovaný. Rozšíření. Kosmopolitní druh; tažný; rozšířený v tropech
a subtropech Starého světa, příležitostně zaletující až na sever Evropy
(Finsko, Skotsko); ve střední Evropě jako příležitostný migrant s přechodně zakládanými populacemi; ČR. Bionomie. Na jihu polyvoltinní
s překrývajícími se generacemi, ve střední Evropě nejčastěji od VI. do
poč. IX.; → larvální perioda ve střední Evropě VI.–XI., v jižní Evropě po
celý rok, zimující generace housenek od IX. do VI.; polyfágní housenky
žijí na různých planých i kulturních rostlinách (svlačec, kopřiva, smetánka, pampeliška, jitrocel, locika, vojtěška, sléz, rdesno, brukev, řepa, bavlník, cukrová třtina aj.), ve střední Evropě se vyskytují zpravidla na podzim, ale v zimě v důsledku nízkých teplot hynou; → kuklení v zemi.
Další druh. → lesknice bavlníková (Spodoptera littoralis Boisduval, 1833) – 35–42 mm;
afrotropický druh, příležitostně zaletující na sever až do západní Evropy; ve střední Evropě
pozorován v Německu a Švýcarsku, častěji zavlečen jako housenka s některými druhy kulturních a okrasných rostlin (např. hvězdnice); ve střední Evropě se motýli nejčastěji vysky-
192
Motyli_II_192-219_03.qxd
2.1.2009
1:28
StrÆnka 193
1
1
1 bělavka rdesnová
Pseudeustrotia candidula
rozpětí 22–26 mm
2
2
2 lesknice červivcová
Spodoptera exigua
rozpětí 26–32 mm
3
2
3 lesknice bavlníková
Spodoptera littoralis
rozpětí 35–42 mm
4
4 lesknička narůžovělá
Elaphria venustula
rozpětí 19–23 mm
3
3
3
4
193