prosinec 2008

ZPRAVODAJ MĚSTYSE
MOHELNO
www.mohelno-obec.cz
www.mohelno-obec.cz
2008
13 // 2007
Cena 5,- Kč
Cena 5,- Kc
Dnes si přečtěte:
Informace z radnice a matriky
O odpadech
Připravuje se cvičení ZÓNA 2008
Co nového ve školce a základní škole
Informace myslivců a fotbalistů
Zajímavosti o znaku Mohelna
Odbojáři na radnici
Nejen o návštěvě E. Beneše na stepi
K výročí Mnichovské dohody
Horácké kovodružstvo
Vážení spoluobčané,
Je předvánoční čas a pomalu nám skončí starý rok. Nastal čas bilancování a
ohlížení se zpět. Co nás čeká v roce 2009 je zatím velká neznámá. Prognózy
ekonomů a odborníků jsou nelichotivé. Tohle veškeré dění se pochopitelně nevyhne
ani našemu městysi, budeme muset hned od začátku roku provést spoustu úsporných
opatření. Bez hledání možností získání různých dotací a grantů to nepůjde. Budovat
jenom ze získaných daní není možné, neboť daňová výtěžnost klesá. Přibude-li více
občanů bez práce bude to citelně znát v příjmech z daní v obecní pokladně. Přesto
všechno nezbývá než být optimisté a věřit, že situace se změní k lepšímu. Dovolte mi
abych Vám všem , kteří nějakých způsobem pomáháte zkrášlit a zvelebit Mohelno,
poděkoval .I zametení nebo uklízení v okolí Vašeho domu je veliká pomoc, bez které
se i v budoucnu neobejdeme. Chtěl bych Vám popřát pěkné vánoční svátky a
příjemnou oslavu příchodu nového roku 2009.
Jiří Kostelník-starosta
VÍTE, ŽE…
u
vedle zdravotního střediska se otevřela nová prodejna značkového textilu za
dobré ceny. Jedná se velmi vkusně upravený obchod v majetku paní Ivety
Sýkorové. Pomalu si tam nachází cestu mladí lidé, kteří se chtějí pěkně a
moderně oblékat za rozumnou cenu s dobrou obsluhou.
u
letos, jako tradičně každý rok , městys uvolnil částku deset tisíc korun na půlnoční
silvestrovský ohňostroj, který bude 31.12. na náměstí.
u
zastupitelstvo schválilo finanční příspěvek na přeléčení včelstev místnímu
včelařskému spolku ve výši 5000,- Kč
u
městys Mohelno získal dotaci od Skupiny ČEZ ve výši 20.000,-Kč na zapůjčení
krojů pro hodovníky
u
předvánoční estráda pro děti a důchodce bude financována z výtěžku únorového
obecního plesu
u
místní Sbor dobrovolných hasičů oslaví v příštím roce výročí 120 let od založení.
Pokud někdo z Vás má doma nějaké fotografie, nebo jiné dokumenty vztahující
se k hasičům, nechť nám je zapůjčí k okopírování. Jakékoliv informace
soustřeďuje pan Jiří Sladký
u
v příštím roce oslaví místní fotbalový klub výročí 90 let od svého založení.
Jakékoliv materiály k mohelenskému fotbalu budou vítány k zapůjčení
u
zastupitelstvo přispělo částkou 15.000,- Kč na opravu střechy místního kostela
u
byla dokončena rekonstrukce rybníka Chobot za pomocí státní dotace určené na
rybochovná zařízení
u
rybník Suchánek byl vyjmut z krajského hospodaření. Městys Mohelno hledá
způsob jak se zde budou bavit chytáním ryb naši občané s trvalým pobytem v
příštím roce.
u
ze zdravotních důvodů ukončil svoji činnost správce Mohelenské hadcové stepi
pan Václav Šidlo. Městys Mohelno hledá nového správce pro příští sezónu
2
u
městys Mohelno zaplatí Muzeu Vysočiny za archeologický průzkum v lokalitě u
MŠ (zde se staví inženýrské sítě) částku 5000,- Kč. Nic s tím nenaděláme, ze
zákona musíme tento výzkum hradit ze svého rozpočtu. I zde pan stát nás hodil
přes palubu.
Cvičení „ZÓNA 2008“
Přestože se někteří lidé posměšně vyjadřovali k listopadovému cvičení pod
názvem ,,ZÓNA 2008“, který simuloval havárii v jaderné elektrárně Dukovany, splnilo
svůj účel. Mohelno bylo vybráno jako jedna ze cvičících obcí. Dle předběžného
hodnocení se naši žáci,učitelé a místní hasiči, chovali přímo profesionálně. Byli
pochváleni i naši žáci za disciplinovanost a ukázněnost při dekontaminaci v
Kožichovicích a Třebíči.
Třídění odpadu nebude levné
Celosvětová ekonomická krize zasáhla společnosti zabývají se likvidací, tříděním
a recyklací odpadů. Momentálně papírny nemají zájem o papír, cena skla klesla na
minimum, plasty nebere Čína, rovněž tak železo. Neradi bychom uhnuli z cesty ve
třídění odpadů, to by byl krok zpět, i za cenu že budeme třídění dotovat ze svého
rozpočtu. Silně se uvažuje o zavedení celoročního čtrnáctidenního svozu, pokud
nechceme moc zdražovat poplatek za popelnice pro domácnosti. Takto uvažuje
spousta dalších obcí. Hledá se optimální cesta. O dalších krocích v téhle oblasti Vás
budeme pravidelně informovat.
Zprávy z matriky
Stav obyvatel k 10. 12. 2008
Občanů nad 15 let:
Dětí do 15-ti let:
K 10.12. 2008 se odstěhovalo:
K tomuto datu se přistěhovalo:
1380
1204
176
průměrný věk
42,20
z toho mužů
žen
chlapců
dívek
31 občanů
20 občanů
V roce 2008 zemřeli tito spoluobčané:
Kuřilová Božena
Plevová Marie
Polák Jaromír
Langerová Věra
Hošek Petr
Staněk Jindřich
Šidlo Antonín
Havlíček Jan
Hošek Květoslav
Hošková Marie
Šidlo Josef
Pokorný Stanislav
Svoboda Josef
Všem pozůstalým vyslovuje Městys Mohelno upřímnou soustrast.
3
585
619
92
84
V roce 2008 se narodily tyto děti:
Mužíková Bára
Jurková Nikola
Kudláč Štěpán
Badinová Tereza
Malyjurková Emma
Ruta Ondřej
Procházková Nela
Suchánek Jan
Smysitel Martin
Knotek Josef
Krška Vojtěch
Tylč Oskar
Rodičům dětí přejeme hodně úspěchů při výchově.
V roce 2008 se uskutečnilo celkem 18 matričních obřadů.
Uzavření manželství: 8 ( z toho 3 v obřadní síni a 5 na Vlčím Kopci v přírodě)
Vítání občánků:
4
Loučení se s žáky 9. tříd:
1
Zlatá svatba:
3
Srazy jubilantů:
2
V tomto roce bylo vyřízeno celkem 142 žádostí o nový občanský průkaz.
Pracoviště CZECHPOINT
Za rok 2008 ( do 10. 12.) bylo vydáno celkem 188 výpisů.
Z toho :
102 x z KATASTRU NEMOVITOSTÍ
77 x z REJSTŘÍKU TRESTŮ
9 x z OBCHODNÍHO REJSTŘÍKU
Tato služba je na radnici v provozu od ledna 2008. Se svojí žádostí o výpis se
můžete obrátit na pracovnice: Markétu Divišovou a Hanu Staňkovou. Vaše žádost
bude po zaplacení poplatku vyřízena na počkání. Ušetříte tak čas a cestu na jiné úřady.
Za mateřskou školou se finišuje
Na poslední chvíli se podařilo obdržet státní dotaci na inženýrské sítě pro výstavbu
rodinných domků v lokalitě u mateřské školy. Přes tři roky jsme o ni usilovali.Celkové
náklady této akce přesahují osm milionů korun a z toho 90% hradí stát, což je obrovský
úspěch.
V této lokalitě vznikne na pozemcích městyse 11 stavebních parcel , které budou
mít v průměru 900 m2. Mohou zde být ještě další stavební místa, tyto pozemky jsou
však v soukromém vlastnictví. Tato akce se rodila velmi těžce a bylo zde spoustu
problémů, které se postupně podařilo vyřešit tak, aby se mohlo začít stavět. Nakonec
díky pochopení majitelů pozemků, které městys potřeboval vykoupit od soukromých
vlastníků, se věc pohnula směrem dopředu.
Zájem o stavební místa v této lokalitě je tak velký, že zastupitelstvo bude mít
problém, jak zájemce uspokojit. Zatím je velká spokojenost se stavební firmou
STAVOS, která stavbu realizuje. Pracuje se zde téměř nepřetržitě aby se ještě letos
zvládlo udělat co nejvíce. Kdo z Vás se chodí dívat na čilý stavební ruch mě dáte určitě
za pravdu, že firma zde nelení.
4
V loňské roce jsme dokončili
inženýrské sítě včetně
komunikace v Kozí hoře, kde
vzniklo sedm stavebních míst.
Majitelé těchto pozemků se
pustili ihned do budování svých
domků. V současné době již
jedni mladí lidé mají dům
dokončen a budou v něm slavit
svoje první Vánoce v novém
domově.
K silnici
za poštou
Osm let jsme usilovali o to,
aby Krajský úřad Vysočina
opravil průtah Mohelnem.
Jednalo se o úsek od mostku
přes potok k benzínce. Tato
silnice je totiž v jejich vlastnictví.
Nakonec se za-dařilo až letos k
podzimu. Zklamáním pro nás byla realizační firma SKANSKA, která se zde zrovna
nepředstavila v tom nejlepším světle. Teprve na podruhé se jí podařilo provést
konečný povrch. Vázla zde komunikace mezi mistrem a dělníky, které si téměř
všechny najímá od jiných firem.
Městys Mohelno se podílel finančně pouze na obrubnících podél silnice a
asfaltovém povrchu, který je nad rámec výměry v majetku Krajského úřadu. Dále jsme
zaplatili chodník u Kočových a
novou autobusovou zastávku pod
sokolovnou. Tato nová zastávka
byla delší dobu naším dluhem
veřejnosti. Nemohla se však
realizovat, pokud se nezačala
opravovat silnice. Neznali jsme
dopředu niveletu a rozsah prací.
Od příštího roku bude uvedena do
provozu, aby naši občané
nemuseli chodit až na zastávku u
školy. Městys se podílel finančně
na celé akci částkou přesahující
1,5 mil. korun.
5
Prosinec 2008 na mohelenské základní škole
Dominantním slovem pro měsíc prosinec jsou rozhodně Vánoce. Pod tímto
slovem se skrývají pojmy jako je klid, pohoda, odpočinek, štědrý den, vánoční stromeček, dárky, koledy, vánoční zvyky a tradice, kouzelná atmosféra, vánoční svátky,
silvestrovské veselí, nový rok, atd. A celý prosinec je pak také obdobím příprav a usilovné práce, aby samotné vánoční svátky byly opravdu nejkrásnější a nejkouzelnější.
A jak tedy vypadá takové prosincové předvánoční dění na základní škole?
Pracovníci i žáci školy si do pátku 19. 12. 2008 plní své běžné pracovní úkoly a těch
není opravdu málo. V pátek dopoledne pak v tělocvičně proběhne slavnostní ukončení
kalendářního roku 2008,včetně kulturního programu a vyhodnocení některých
sportovních a sběrových soutěží a akcí školy, po kterém bude následovat „den třídního
učitele“ spojený s vánočními besídkami a po jeho skončení se žáci vydají vstříc
vánočním prázdninám. Pracovníky školy pak ještě čeká pracovní aktiv, na kterém
bude zhodnocena činnost a práce školy v roce 2008 a budou nastíněny stěžejní úkoly v
roce 2009. Poté čeká zaměstnance školy opravdu zasloužené volno,aby pak společně
se žáky školy 5. ledna úspěšně a pohodově vstoupili do roku 2009.
Mimo běžné,každodenní práce škola v průběhu prosince 2008 zrealizovala:
- různé vědomostní a sportovní soutěže a olympiády, projektové dny
- charitativní akci „Vánoční růže“
- mikulášskou nadílku v podání žáků 9. tříd
- vánoční zpívání a vystoupení pěveckého sboru a hudební školy Ivančice
- příprava a vydání časopisu Školáčkáč
- zájezd pro žáky a pracovníky školy - „Vánoční Vídeň“ – 18. 12.
- přípravu 7. společenského plesu (výzdoba, předtančení, pozvánky, tombola atd.),
do které se aktivně zapojili pracovníci a žáci školy. Tento Ples SRPDŠ a školy se
uskuteční 16.1.2009 ve 20.00 hodin v sokolovně. Lístky společně s místenkou
bude možno zakoupit v předprodeji (termín předprodeje bude včas oznámen).
Předtančení bude zabezpečeno žáky naší školy - žáci I. stupně pod vedením Mgr.
Troščákové a žáci II. stupně pod vedením Dr. Fraňkové.Tento ples je zároveň i
jednou z akcí , kterou chce škola veřejnosti připomenout 90. výročí zdejší
základní školy, které v roce 2009 nastává.
- přípravu na zápis do 1. ročníku školního roku 2009/2010, který se bude konat
28. 1. 2009 od 14.00 do 18.00 hodin v budově I. stupně školy. Plánované
motto zápisu - „Perníková chaloupka“.
Všechny další informace o činnosti a práci školy a o aktuálním dění ve škole
můžete sledovat na webových stránkách školy: www.zsmohelno.cz
Chtěl bych také touto cestou poděkovat a vyslovit uznání všem žákům 4. a 7. třídy a
jejich třídním učitelům Barboře Troščákové a Lubomíru Ostrému za aktivní účast a
skvělé zvládnutí všech úkolů a povinností vyplývajících z realizace cvičení ZÓNA
2008.
Nádherný a kouzelný vánoční čas plný pohody a překrásných chvil, rok 2009
naplněný jen pevným zdravím, úspěšností a životním optimismem přeje všem žákům
naší školy, jejich rodičům, pracovníkům školy a všem čtenářům Zpravodaje Městyse
Mohelno
Mgr. Raimund Urban, ředitel školy
6
Duchovní slovo
Tichá a svatá noci,
kolika strunám jsi dala zaznít,
že písní lásky rozjásal se svět,
kolik již zvonů pohladil tvůj dech,
že chladná srdce počala se chvět ?
Je to skutečnost, kterou nelze popřít, že i mnozí věřící ve styku se světem, před
kterým Ježíš tolik varoval, laicizují stále víc křesťanské pojmy tak, že mnohým z
křesťanství zbývá pouhý symbol bez pravého obsahu. Vánoční svátky jsou nejlepším
dokladem k tomuto tvrzení. Stromeček plný cukroví a ozdob, množství dárků, to bývá
pro mnohé celý obsah vánoc. Snad se objeví pod stromečkem i betlem, snad se jde i
na půlnoční , když je to v kraji zvykem a když jdou všichni a konečně, když je v tom tolik
poezie... Ale to je pro mnohé všechno.
Ve skutečnosti je to však velmi málo proti pravé hodnotě vánoc. Vánoční
stromeček je symbolem, dárky jsou symbolem. Symbol však poukazuje na něco
jiného, na něco co představuje, co zastupuje. Člověk může během času zapomenout
na obsah a pak mu zůstane jen symbol.
Vánoce jsou svátky radosti. O tom nikdo nepochybuje. V duchu radosti je každý
prožívá. Ale kdo myslí na pravý zdroj vánoční radosti, kdo jde v duchu víc než dva tisíce
let nazpět a zastavuje se u jeslí betlemských, zamýšlí se nad nesmírnou láskou Boží,
která se tehdy zjevila tak podivuhodným způsobem? Vánoční svátky jsou dnes svátky
celého světa. Vánoční radost je něco zcela obecného. I ti, kdo dávno ztratili víru, hledí
se o vánocích zapojit do tohoto proudu obecné radosti. Mnohým však chybí poznání
velikosti a krásy těchto svátků, jejichž charakter je čistě náboženský. Mají skořápku
bez jádra, mají konečky paprsků bez zdroje.
Pro člověka hluboké víry jsou vánoce svátky lásky Boží, která přichází na svět.
Jsou to svátky zrození Boha ve chvíli, kdy svět tonul v těžké mravní bídě. Jsou to
svátky, které rozšiřují srdce blahou radostí z jistoty blížícího se vykoupení. Poklekne-li
věřící duše před jesličky, zjeví se jí tajemství prvního hříchu, jakož i všech hříchů, které
následovaly po něm. Vidí řadu proroků a slyší jejich žalostné volání po Vykupiteli.
Může číst i výroky pohanských spisovatelů a jejich volání : „ Kéž by přišel někdo z nebe
a pomohl nám“.
Zahledí se do tváře božského Dítěte, obklopeného bídou a uvědomuje si, jak draze
byla vykoupena naše vánoční radost. Abychom se mohli radovat, bylo třeba pláče
božského Dítěte. Abychom si mohli blahopřát, bylo třeba vyhnanství svaté Rodiny v
Egyptě. Abychom se my mohli obdarovat o vánocích musel Syn Boží snášet bídu a
nedostatek v betlémském chlévě. Abychom my se mohli radovat a těšit vědomím, že
Bůh nás miluje, musel Ježíš snášet samotu chléva a odloučenost od lidské
společnosti.
To vše vidí věřící duše, zahledí-li se do jesliček v době vánoční. A vidí ještě
mnohem víc. Vidí jak cesta z Betlema vede mnohým strádáním a utrpením na horu
Kalvárii, vidí, že smyslem Betlema je kříž a skrze kříž smíření mezi Bohem a člověkem.
Vidí, jak člověku září nový život, život Božího dětství.
7
Vidí, jak se mu otevírají brány k novému světu. Vidí, jak se člověk spojuje s
Bohem, když mu Bůh podal ruku, aby se jí uchopil. A to všechno je radostné, nesmírně
radostné. Mnohem radostnější než cokoliv pozemského, takže každá cetka, každá
věc pozemská, působící v duši radost, může být jen symbolem štědrosti Boží,
zaplavující lidskou duši pravou radostí.
Takové jsou skutečné vánoce. Všechno ostatní je jakýsi zbytek pravé skutečnosti.
Vánoce mají smysl opravdu jen pro křesťana a to jen pro křesťana hluboce věřícího,
protože jen on jim rozumí, jen on se může z nich radovat pravou vánoční radostí.
Zkuste se o vánocích zadívat do jesliček v duchu uvedených myšlenek, abyste
poznali a pocítili tu pravou vánoční radost. Z plna srdce Vám ji přeji.
Žehná Vám
Váš duchovní pastýř.
Odkud je síla svaté noci,
že temno mění v čistých světel jas,
proč dává všemu zapomenout
a spojuje, co rozdělil již čas?
Vždyť je noc lásky, míru, požehnání,
v níž mluví Otec krásou Dítěte :
„ Vy všichni, kteří máte dobré srdce,
jen v Jeho pravdě štěstí najdete“ !
O vzniku vánočních svátků
Vánoce jsou křesťanské svátky na památku narození Ježíše Krista 25. prosince.
Uvádí se, že byly zavedeny ve 4. století. V tomto století vznikl církevní – papežský stát,
který stanovil tzv. církevní rok - koloběh církevních svátků vrcholících vánočními a
velikonočními.
Navazujíce na staré pohanské obyčeje, vycházeli jeho tvůrci ze střídání čtvero
ročních období i postupu zemědělských prací. Měl postupně nahradit pohanské
slavnosti zimního slunovratu a ovlivňovat vývoj evropské civilizace. Není bez
zajímavosti, že pro Římany počátek nového roku nebyl první den měsíce ledna, ale
den jarní rovnodennosti.
Staří Římané používali k tomuto dni slovo ,, calendarium“ spojené s přáním a
podarováním. Z toho u nás vzniklo slovo ,, koleda“, vztahující se k podarování za přání.
V důsledku přesunutí Nového roku se přesunuly i koledy, které probíhají o vánocích,
ale i o velikonocích (smrtolenky, mrskut.).
Vánoce po staletích z části pozbyly čistě náboženský ráz, zlidověly a naplnily se
mnoha lidovými obyčeji, zvyky, zpěvy, hudbou, výtvarnými projevy, ale i pověrami. I
když jsou v posledním období maximálně komerčně zneužívány, zůstávají stále svátky
klidu, pohody, dobročinnosti, lásky a porozumění .
Jiří Lysák
8
Bohuslava Dohnalová: Vánoce
Dýchl na nás zimní čas
A z nebe lehce snáší se sníh
Doba vánoční je tu zas,
všude slyšet dětský smích
Ke stromečku pospíchejte,
Dárky na vás čekají,
Snad najdete tam něco,
V co tajně doufají
Sníh pokryl louky, stráně,
Lesy v bílém kabátě
Děti vytáhly lyže, saně,
Nebudou vánoce na blátě
Pepík drží nové brusle,
Anička zas panenku
A tatínek v nové vestě
Šťastně objal maminku
Jak se všechno leskne, třpytí
Jako malé perličky
V nebi peřina protrhla se,
Přikryla svět celičký
Dostala svůj dáreček
Od dětí i tatínka,
Je pro ně ta nejkrásnější,
Nejhodnější maminka
V očích dětí plno záře
A jsou plné hvězd
Tiše otáčejí listy kalendáře,
By zjistily tu zvěst
Večer tiše usínají
plni dojmů, nadšení
Krásné sny ať se vám zdají
Vaše štěstí v tuto chvíli
Nikdo nikdy nezmění
Máme tu dny vánoční
Všude voní cukroví
Maminka má plno práce
A co dárky – nepoví
Paní Bohunu Dohnalovou známe
z každoroční prvomájových „výšlapů“
do přírody, zvaných Senohrade dó na
luft. Na konci cesty (obvykle se končí v
některé z okolních vesnic) paní
Dohnalová zarecituje některou ze
svých básní. Její duši je opravdu verše
nás zaujmou prostou upřímností.
Pohlazení na pohlazením a vede
člověka k zamyšlení.
Všude jásot – veselí,
U nás už se stromek zdobí
Jaká bude nadílka,
Brzo už se každý doví
Už nastal ten Štědrý večer,
Táta stromek rozsvítí
Není nikdo, kdo by brečel,
To je něco pro děti
Recept na hezký rok
Vezme se 12 měsíců, pořádně se očistí od veškeré zlomyslnosti,
chamtivosti a nenávisti. Každý měsíc rozdělíme střídavě na 28-31
dílků. Potom každý den upravíme tak, že vezmeme 1 porci důvěry, 1 dávku poctivé
práce, 2 dávky dobré nálady, přidáme 2 vrchovaté lžíce optimismu a trpělivosti,
čajovou lžičku snášenlivosti a zrnko taktu. Vše dobře promícháme a bohatě zalejeme
láskou. Takto připravený pokrm ozdobíme kytičkou pozornosti a podáváme s milým
úsměvem a dobrým přátelským slovem.
Dobrou chuť !
Přejí děti a zaměstnanci Mateřské školy Mohelno
9
K 28. říjnu 1918
O 28. říjnu 1918 bylo mnoho řečeno i napsáno . Mnozí jej oslavují, jiní ho zatracují.
Objevují se i názory, že rozbití Rakouska – Uherska a vznik Československé republiky
a dalších států byl omyl. Další pak v současné době necítí potřebu připomínat si a
oslavovat vznik státu, který již od r. 1993 neexistuje. V posledních letech mnozí
publicisté i politici podrobují vše, celé naše dějiny a jejich vývoj tvrdé a nelítostné kritice
se závěry, že nejsme schopni ve své zemi sami hospodařit, že naše národní kultura je
jen odvozená ze západní, že jsme nikdy v dějinných zkouškách neobstáli, že si
nedovedeme vládnout. Tak národní sebevědomí utlumují.
Při tom si neuvědomují, že v integračním procesu Evropy, do kterého se
začleňujeme, nemůžeme vstupovat jako sluhové, ale podle Masarykova: „Já pán, ty
pán.“ V oficiálních projevech oslav se zřídka objevovala jména T.G.Masaryka, Dr.
Edvarda Beneše a M. R. Štefánika. I když vedle nich byli i jiní a legionáři, byli tito
vůdčími a rozhodujícími postavami v boji za naši nezávislost. Nikde jsem letos
nezaznamenal, že by oficiální činitelé položili kytici k jejich hrobu u příležitosti 90.
výročí vzniku Československého státu.
Vznik Československého státu 28.října 1918 byl vyvrcholením nezměrného úsilí a
zápasu o základní práva národní a ekonomická, za osvobození z habsburské
monarchie, národnostního útisku, zaostalosti, tmářství, byrokratismu, vlády církve a
šlechty. Byl naplněním dávné tužby a úsilí českého národa o zachování národní
kultury, odčinění ztráty suverenity po bitvě na Bílé Hoře v r.1620, kde vojska katolické
Ligy a Ferdinanda II. porazila vojska českých stavů.
K převratu 28.října předcházela smrt a utrpení na bojištích a strádání lidí v zázemí
v letech 1914 – 1918.
Z publikace mohelenského občana Štěpána Ulmana, pamětníka té doby i vojáka
c. k. armády, vyjímám a cituji: ,, Chudý lid dostával lístky na odběr mouky, sádla,
mýdla, při čemž hynul hladem. Pod rukou dostal 1 kg mouky za 20 korun. Kdo neměl
aprovizace, za peníze ničeho nekoupil. A zvláště se ženami narukovaných vojínů se
zacházelo jako s otroky. Ať se ohlédl kamkoliv, všude klam a darebáctví. Bída
nemilosrdně týrala chudý lid, který byl živen kukuřicí, zelím s červy,fazolemi pro
dobytek a různým smetím. 10.11. 1916 bylo určeno na osobu ½ kg hovězího masa dle
záznamu Kolínského…..Časopisy musely psáti jen o samém vítězství centrálních
mocností, ač veřejně vojsko klelo proti takovým lžím. Český lid a české vojsko bylo
kaceřováno a spíláno mu českých psů a zrádců….Německo se dovolávalo Boha a
všude se dávaly nálepky ,, Gott straffe England“ (Bůh potrestej Anglii), my se nebojíme
nikoho, jen Boha, ač porušili všechny smlouvy……Kam Němci přišli, vše rozkradli a
zničili. Vždyť z Ruska odváželi i ornou půdu…… Rekvizice byly u nás svědomitě a
důsledně prováděny. Starosta obce Mohelna dostal za svoji blahodárnou činnost
záslužný kříž a praví se, že takoví starostové byli na celé Moravě jen dva. Pan Chytka a
pan starosta v Budišově.“
28. října 1918 byl v Mohelně klid. Zprávy o vyhlášení samostatného státu se šířily z
Prahy telegrafickou cestou, nejdříve na železniční stanice. Do Mohelna přišly první
informace 29. října a začalo první odstraňování rakouských symbolů. Na 30. října byl
svolán do Náměště n.Osl. tábor lidu k vyhlášení samostatnosti. Z Mohelna i ze všech
okolních obcí se řada lidí vypravila do Náměště n.Osl. Mnozí jeli na povozech.. Na
táboru lidu měl hlavní projev řídící učitel Josef Trubáček, který byl ustavujícím členem
okresního národního výboru v Třebíči. Přečetl zde i první zákon České národní rady.
Připomeňme si i po 90. letech 48 občanů Mohelna, kteří padli v 1. světové válce v
letech 1914 – 1918. Byli to: Cyril Brázda, Leopold Bouška, František Dvořák,
10
Antonín Fuxa, Jan Gross, Josef Hanzlík, Jan Holík, František Horák, Josef Horák,
Josef Hort , Leopold Hort, Josef Horký, Cyril Hošek, Antonín Chytka, Jan Janáček,
Emilián Jurka, Antonín Jíra, František Kačírek, Richard Knotek, Antonín Klein,
František Kocourek, František Kopuletý, Jan Kostelník, Karel Malý, Jindřich Macek,
Jindřich Mohelský, František Mohelský, Richard Mohelský, Augustin Nováček,
František Nováček, Antonín Ostatek, Stanislav Peška, Ladislav Polehla, František
Papoušek, Richard Papoušek, František Soukop, Gabriel Stránský, Konrád Strašák,
Jindřich Švec, Jan Šebesta, František Šidla, ,Raimund Šibral, Jan Věžník, Leopold
Věžník,. František Zásměta, Josef Žikeš, František Žák, Leopold Žák.V čs. legiích v
Rusku padli: Cyril Brázda z č.p. 118, Josef Horák z č.p.56, Antonín Chytka z č.p.98.
Štěpán Ulman napsal: ,,….občané naši dali mnoho svých miláčků válečné litici a
byli to ještě mladí lidé. Avšak co bylo, zapomíná se. Našich hrdinů, kteří ve válečných
útrapách padli nebo zemřeli, budiž vždy vzpomínáno!
V čs.legiích byli v Rusku kromě shora uvedených - Rudolf Mohelský, Josef
Mohelský, Josef Hort, Josef Dvořák, František Hloušek, Antonín Kašpar, Antonín
Hubatka, Stanislav Soukup, Jan Janáček ( kamnář), Vincenc Janáček, František
Kotoun, Karel Šebesta, Josef Žák, Josef Vlašín a František Šidlo.Ve Francii: Josef
Pražák, Jan Staněk, Karel Staněk.Štěpán Ulman napsal: ,, Ctíme je a vážíme si jich,
neboť jejich ideály byly vskutku ctí Mohelna.“
Z pohledu sociální politiky došlo po vyhlášení Čs. republiky již 19. prosince 1918 k
uzákonění osmihodinové pracovní doby a zákona o pojištění zaměstnanců pro případ
nemoci, invalidity a stáří a v r.1919 zákona o pozemkové reformě. T.G. Masaryk v
prvním poselství Národnímu shromáždění napsal: ,, Demokracie není panováním,
nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematikou humanity“.
Stále více si uvědomujeme, že vztah k minulosti vytváří kulturu národa.
Dr. Jiří Lysák
To staré Mohelno na státní hranici…
Jistě znáte tu píseň, často se zpívává u muziky i při různých jiných příležitostech.
Kdysi se mě kolegové v práci ptali, jestli je Mohelno na hranicích. Jak na to přišli?
Soudili tak právě podle této písničky. I kdepak! Musel jsem je z toho vyvést. Nejbližší
hranice probíhala za Protektorátu u Moravského Krumlova a i to bylo dost daleko.
Onen dvojník Mohelna však doopravdy existoval, jenom se jmenoval Nové Mohelno.
Leželo v hlubokých lesích v nadmořské výšce kolem 74O m, těsně na hranicích Čech,
asi 16 km západně od Mariánských Lázní. Německy se nazývalo Neumugl. Pouhých
1,3 km odtud severním směrem, na bavorské straně, leží Staré Mohelno. Dostanete se
k němu lesní cestou kolem Mohelenského mlýna. Staré Mohelno se připomíná už v
roce 1312, Nové Mohelno bylo založeno mnohem později. Německá vlastivěda z roku
1896 velice solidně uvádí slovanský původ obou Mohelen (Mugl – Mogila – mohyla).
Citujme: „Altmugl in Bayern also ist eine slawische Ausiedlerung …“. Po druhé
světové válce, po odsunu nacistů, se vesnice docela vylidnila (19 mužů šlo do války, 8
jich padlo). Domy byly rozebrány, přesněji řečeno rozkradeny (stavební dříví apod.).
Pak zde bylo sídlo 15. roty pohraničního vojska zvané Mohelně. Odtud tedy ta píseň.
Mnoho míst v lokalitě je opředeno pověstmi – a docela pěknými. Tím by byla celá ta
písňová záhada vysvětlena. Nápěv písně se dosti podobá nápěvu písně „Když jsem tě
prvně poznal“.
B. Knotek
11
Konec srpna v hotelu Ozón
Dalešický pivovar, státní zámek v Náměšti nad Oslavou, Třebíč či barokní perla
Jaroměřice nad Rokytnou, to jsou místa, která vyhledávají s oblibou filmaři. Stačí jen
připomenout filmy jako Postřižiny, Markéta Lazarova, Císař a tambor nebo seriál
Četnické humoresky. Málokdo ovšem už ví, že filmaři v roce 1965 zavítali i na
Mohelenskou hadcovou step. Název filmu také asi mnohým moc neřekne – Konec
srpna v hotelu Ozón.
„Dobře si to pamatuji,“ říká současný starosta Mohelna Jiří Kostelník, tehdy ještě
školou povinný. „Dělali jsme tam mlhu. Dokonce jsme kvůli filmování šli za školu.
Druhý den se na to ovšem přišlo a bylo po filmování,“ vzpomíná Kostelník.
Film opravdu není moc známý. A je to škoda, protože patří mezi to nejlepší, co v
českých studiích vzniklo. Základem scénáře se stala sci-fi povídka Pavla Juráčka z
roku 1956, která líčí svět po nukleární katastrofě. Na filmové plátno ji převedl Juráčkův
spolužák Jan Schmidt.
Pustá krajina. Příroda se sem tam vzpamatovala z pekla nukleární války. Stará
žena vede osm mladých zdravých dívek někam, kde snad přežili lidé, kde by poznaly
muže, kde by mohla mít děti a nemusely umírat jedna po druhé v bezejmenné krajině.
Jdou tak už patnáct let, nevědí kam, nevědí kde jsou. Žádná z dívek si nepamatuje
starý svět. Zato si umí poradit se splašeným koněm, dokáže zabít, stáhnout a
vyvrhnout krávu, opéct na ohni ryby ulovené pomocí granátů. „Až jednoho dne po
nekonečném putování vstoupí do jejich života muž. Ale je starý, velmi starý. Bydlí v
hotelu Ozón, má slunečník, televizor, gramofon s jedinou deskou a poslední noviny,
které vyšly den před tím. Se svou rodinou také hledal lidi, kteří přežili. Nenašel je. a
příbuzné všechny pohřbil. Nikde nikdo není. To stará nevydrží. Moc dlouho se snažila
někoho najít, je vyčerpaná, rezignuje a umírá.
A Barbora, Tereza, Anna, Klára, Judita, Magdaléna, Marta a Eva? Pamatují si jen
to, že stále někam šly, za těmi, kteří měli učinit, aby nebyly posledními, ale prvními. A
tak odcházejí. Chtějí s sebou gramofon, ale starý jim ho nechce dát ani jít s nimi. Zabijí
jej tedy a tu podivnou hračku ze života tenkrát si vezmou s sebou. Dál vedou tři koně
krajinou bez života a krásy, jdou, jdou, jdou...,“ dočteme se v jedné z internetových
recenzí.
„ Nechceme samozřejmě tvrdit, že takhle by svět po atomové zkáze vypadal. Náš
film je vlastně fikce. O tom, jak by to skutečně vypadalo, nemají zdání ani vědci. Tenhle
film je jenom jakýmsi uvažováním nad jednou z mnoha možností, jak by svět jednou
mohl vypadat. Těch osm dívek jsou vlastně docela jiní lidé než my, nemají vzpomínky
na svět, žijí docela primitivním způsobem, i když samozřejmě jiným než lidé
prehistoričtí, mohou používat zbytků civilizace. Nelze ne ten příběh brát logický metr,“
vysvětloval před více než čtyřiceti lety režisér filmu.
Kromě jediného muže ( Ondrej Jariabek) hrají ve filmu jen ženy. Starou průvodkyni
ztvárnila slovenská herečka Beta Poničanová. Osm dívek si zahrály Magda
Seidlerová, Hana Vítková, Jana Nováková, Vanda Kalinová, Natalie Maslovová, Irena
Lžičařová, Jitka Hořejší a Alena Lippertová. Samá neherečka. „ Herečky jsme
nepotřebovali, přesto, že celou dobu filmu téměř nesejdou z obrazu. Ty dívky nejsou
charaktery, každá ztělesňuje svůj určitý typ. Uvědomme si, že jde o vykloubenou
záležitost, že dívky žene k jejich jednání jediný činitel – pud sebezáchovy. Nejde mezi
12
nimi o psychologické vztahy. Ty
existují jedině mezi dvěma
postavami – starou ženou a
starým mužem. Ty dívky neměly
snadné podmínky a nebylo
snadné je vybrat,“ uvedl v roce
1965 pro časopis Voják režisér
filmu Jan Schmidt. „Vybírali jsme
ze čtyř set děvčat. Dívky ve filmu
střílejí z kulovnice, jezdí na koni,
řežou dříví, porážejí krávu, brodí
se řekou, prostě chovají se jako
Amazonky. Každá z kandidátek
tak nejprve musela projít
fyzickou zkouškou. Z těch čtyř
set dívek dělalo kamerové
zkoušky šestnáct,“ vzpomíná
pomocný režisér Milan Jonáš,
který měl výběr dívek na starosti.
Z osmi nakonec vybraných
stála před kamerou pouze Jana
Nováková (Lásky jedné plavovlásky) a Nataša Maslovová
(Neobyčejná třída, Zločin v dívčí
škole). Byly to ovšem jen malé
role.
Konec srpna v hotelu Ozón je opravdu skvělý film a je stále aktuální. To, co k jeho
natočení řekl v roce 1965 jeho režisér, je i po třiceti letech pravdivé : „Všichni jsme už
příliš zvyklí na běžnou propagandu zvěstující nebezpečí oněch strašných jaderných
zbraní. Je to lhostejnost. A lhostejnosti je třeba se bát. Nikdy jsem to nechtěl říci, ale
proto jsem se snažil natočit tento film proti plakátům. Na plakát a na noviny si lidé zvykli
reagovat jako masa, obecně a bez pocitů, kdežto v mém filmu jsem se snažil působit
na každého diváka jednotlivě, aby každý cítil po svém...“
Petr Chňoupek – Horácké noviny
Silvestr před sedmdesáti lety
Před sedmdesáti lety, to mně bylo teprve dvanáct.
Silvestra lidi slavili tak jako dnes, každý podle stavu své peněženky. My jsme si i
na Silvestra zahráli, sami pro sebe. Měli jsme takový malý houslový čtyřhlasý
souborek. Třetí a čtvrté hlasy hrály přiznávky, první a druhé melodii, znělo to docela
dobře. Odpoledne se šlo na pobožnost, kostel byl natřískaný. Dodnes si pamatuji
modlitbu, která se skládala z jednotlivých prosebných vět. V paměti mně zvláště
utkvělo: „ ... a nepravosti, které dnešní noci páchati budeme odpustiž nám, Pane“.
Připadala mně ta modlitbička zvláštní, moc jsme nad tím hloubal, převracel ze všech
stran, jaké to jsou asi nepravosti, že se dá prosit jejich odpuštění tak jaksi dopředu.
13
Pochopitelně, ve svých letech jsme se nedovedli silvestrovsky rozšoupnout, to
obstarala mládež mnohem dospělejší. Někdy se rozveselili natolik, že už bylo
novoroční ráno a oni se ještě veselili. Lidé jim pak na sál nosili slámu, aby si mohli
odpočinout a byla to hanba hanboucí. Tehdy lidé ještě znali stud - dnešní výtečníci se
svými neřestmi vychloubají, čím neřestnější, tím se cítí slavnější, řečeno slovníkem
dneška - in. Doma se ještě naposledy v roce rozsvítil stromeček. K domácí zábavě
patřilo rádio. Můžu dosvědčit, že zábavné pořady byly výtečné. Velmi populární
Kocourkovští učitelé zpívali své parodie na národní a populární písničky : „... Na
koníčka si vyskočím a hned jsem zase dole, protože jsem vycvičený v té naší
stodole....“ A nebo: „Na tý louce s topoly, když pan Hašler dovolí v ranní páře při kytaře
pásol Jano tri voly, tri voly...“. To bych mohl citovat do rána. Jára Kohout zpíval: „Já
jednou přijdu do nebe, zůstanu u brány stát, Petr mě schová za sebe, já tam jdu na
každý pád. Budu se dívat, jak se to koulí tam u nás doma na zeměkouli “. Voskovec s
Werichem zapěli : „Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo, to co není a
nebylo to, co je...“ toť verš přímo geniální. Vystupovali komikové Ferenc Futurista,
nesmrtelný Vlasta Burian, v oněch filmech, které tvoří zlatý poklad naší kinematografie
- náměty byly leckdy kýčovité, ale to co z nich udělal byl koncert! Lidé se dovedli bavit i
doma. Pan Antonín Němec na mandolínu přehrával svou oblíbenou jihoslovanskou:
Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem, nebo zvláštní verzi známé národní:
Holka modrooká nesedávej u potoka, při čemž se v každé sloce zpívalo na jednu
samohlásku: Hulku mudruuku nusuduvuj u putuku, pak na -a: Halka madraaka
nasadavaj a pataka, na -y: Hylky mydryyky nysydyvyj y pytyky, atd. atd. Znělo to
zajímavě. Přidal Poem na pilu a Schumanovo Snění. Na stěně visely trhací kalendáře:
od Strause-kominíka, od Tupy-papírníka, ponocného Chlupa... Na svém
silvestrovském vystoupení si nechával pan Chlup zvlášť záležet. Každé to tú ze
dvanácti přednesl procítěně. Žádné dělbuchy nebo rakety. I starý rok zaslouží, aby
odešel důstojně.
Bohuslav Knotek
Bez pana Ludvíka Tupy se neobešla žádná oslava
14
Čertův ocas
Úzký kamenný ostroh obtékaný řekou Jihlavou vznikl v prvohorách. Na lidovém
názvu Čertův ocas prý se kdysi podílela dívka Katka.
Žila v Mohelně a byla pohledná i srdnatá. Od slov k činům neměla daleko, stejně
jako od činů ke slovům. Pak se divme, že když ji při muzice požádal o tanec její Janek,
sotva stojící na nohách, odsekla mu: „ To teda ne, rači půjdu s čertem než s tebou!“
Ještě se odmítnutý nápadník nestačil vzpamatovat a cestu ke Katce si razí jako
jedle urostlý mládenec v mysliveckém a zdvořile vyzval překvapenou dívku k tanci.
Ta brzy pochopila, o koho asi jde. Konečně, tanečník s tím také nedělal žádné
okolky.
„Ano jsem čert a odnesu si tě do pekla. Sama jsi před chvílí řekla, že půjdeš raději s
čertem, než s Jankem, to nemůžeš popřít.“
Katka si hned spočítala, co je v sázce, ale nedala se. Nadarmo o ní lidé neříkali, že
když se rozdávala vtipná kaše, šla si dvakrát.
„Víš co?“ začala dívka vyjednávat, „ať je tedy po tvém. Ale jen tehdy, jestli dokážeš
postavit na řece Jihlavě takovou hráz, že voda poteče nazpátek. Nebude to pro tebe
moc těžké?“
Čert se po jejích slovech samolibě usmál : „ Co žádáš, je pro mě úplná maličkost.
Dokonce si můžeš říct klidně, dokdy to mám vykonat !“
„Tak dobře“, Katka na to, „během příští noci, dřív než kohout zakokrhá.“
„Platí“, uchechtl se čert, „ale ujišťuji tě, že nezakokrhá ani jeden, ani jednou.“ A byl
pryč.
Doma Katka pořád uvažovala, jak se z té nesnáze dostat. Konečně jí došlo: „Už to
mám, vím co udělám! Že jsem na to nepřišla hned! Ještě uvidíme , pekelníku!“
vykřikovala radostí nad tím, že přišla na význam slov – ani jeden, ani jednou!“
Hned běžela na dvůr a chytila kohouta. Donesla ho do světnice nemocné matce a
ta kokeše schovala pod peřinu. Kohout jakoby tušil, že mu jde o život, ani nepípl. Však
byl nejvyšší čas. Čerti vtrhli na dvory a do kurníků a všude řádili jako tchoři. Žádný
kohout se před nimi nezachránil.
Nastávající noc čerti pracovali. Lítali povětřím s nákladem balvanů, až za nimi
zůstávaly ohnivé čáry.
„ Z kohoutího kokrhání nemusíme mít strach, můžeme v klidu dělat,“ pochvaloval si
jeden z nich, „dobře, že jsme se těch kokrháčů pro jistotu zbavili.“
Když nad Senoradami začalo zvolna vycházet slunko, byli čerti s dílem téměř
hotovi. Teď, v pravý čas, pustila Katka kohouta na dvůr. Ten z radosti nad znovu
nabytou svobodou zakokrhal. Jednou, dvakrát, třikrát a kokrhat nepřestával.
Tak něco takového čerti nečekali ! Vždyť zbývalo jen pár velkých balvanů a řeka
byla přehrazena. Zlostí zavyli a odtáhli, nic jiného jim totiž nezbývalo. Také poslední
čert, který právě přiletěl, pustil svůj balvan a odtáhl za svými druhy.
Ten kámen je tam dosud. Lidé mu říkají Ovčí skok.
z knihy Miroslava Hedbávného „ Pověsti Třebíčska“
Poděkování
Svaz bojovníků za svobodu děkuje panu Františku Doškovi, za opravu pomníku
15
Plavení koní
u Ovčího skoku,
30. léta 20. stol.
16
Dožínky 1945
17
18
19
20
21
22
23
Vánoce letos
proběhnou zřejmě na blátě.
Sněhulák huláká,
jak vypadám lidičky?
Snížek na mne
vyndejte z chladničky.
H.L.
Vydává Městys Mohelno, IČ: 0089922, 675 75 Mohelno,
čtvrtletník. Ev. č. MK ČR E 15927.
Místo a datum vydání: Mohelno, 19. 12. 2008; 300 výtisků
Redakce: Markéta Divišová, Jiří Kostelník
Realizace: Petr Večeřa, vydavatelství, Bačice, [email protected]