Slovo na cestu - Římskokatolická farnost Opava

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
v Opavě
září 2016
Slovo na cestu
Nový rok je jenom jeden, ale nových roků hned několik. Tak například církevní rok
začínáme první adventní nedělí, školní rok 1. září, popřípadě první zářijové dny, když
prvního připadne na víkend.
Začátek školního roku prožívají nejenom děti (studenti), ale spolu s nimi my všichni –
rodiče a učitelé. Snažíme se je znovu povzbudit v jejich práci, motivovat, vést k vytrvalosti
a spolu s nimi stanovit cíle (ta čtyřka už tam na pololetí nebude).
Na Nový rok si dáváme předsevzetí, v adventu podobně (možná jenom v jiné oblasti).
Co popřát do nového školního roku a jaké předsevzetí dát nejenom školákům, ale nám
všem? Snad abychom nezapomněli na to, že se učíme celý život a máme být neustále
otevřeni pro něco nového. A jako křesťané máme znovu vstoupit do školy Ježíšovy,
ve které on sám učí, vede a vychovává.
o. Jan Czudek
Naděje
Propast zoufalství
a mys dobré naděje
jsou v nás
i kolem nás
v častém podobenství
Uvadlá kytka ve váze
kvetoucí růže na zahrádce
Skalpel lékaře
úsměv uzdraveného
Popel zklamání
jiskra nové lásky
I kdyby tisíckrát
v krajině duše tvé
obloha zčernala
vytrvale vyhlížej
každý den
paprsky sluneční
Modlitba ke sv. Václavovi
Všemohoucí věčný Bože,
na přímluvu svatého Václava, dědice české země,
přijmi naše prosby za ty, kteří nám vládnou:
dej jim ducha moudrosti a prozíravosti;
ať respektují Tvůj spravedlivý řád, hájí lidskou důstojnost
a život každého člověka od početí až do přirozené smrti;
ať podporují zdravou rodinu
založenou na celoživotním věrném svazku muže a ženy;
ať poctivě spravují svěřený majetek
a svým jednáním dávají dobrý příklad celé společnosti;
ať jsou zodpovědní vůči dalším generacím,
probouzejí touhu po dětech a jejich dobré výchově.
Nás pak naplňuj Svatým Duchem a veď ke svědomitosti,
abychom svým životem přispívali ke šťastné budoucnosti národa
a zodpovědně rozhodovali.
O to prosíme skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
2
Mons. Josef Veselý
Zajímá nás…
Milosrdenství bývá v dnešním světě často vnímáno jako synonymum slabosti
a neschopnosti. Jak se má milosrdenství projevit třeba v ekonomice, politice apod.?
Antický řečník Cicero řekl,
že „dějiny jsou učitelkou života“
(historia magistra vitae).
Proto je dobré vždy hledat
v dějinách, co zaručovalo
životaschopnost a trvanlivost
systémům a co naopak vedlo
k nezvratné záhubě. Kolik
tyranských ideologií a diktatur
si nárokovalo věčné trvání a
přitom stačilo často tak málo, aby se ze zpupných režimů stala hrstka popela. Co zaručuje
životnost? Dalo by se říct: propojení pevnosti a pružnosti; pevnosti v neměnných hodnotách
a pružnosti v aplikaci těchto hodnot v různých dějinných souvislostech.
Obsah křesťanské víry je v mnoha směrech paradoxní. V tom smyslu jsou například
slova apoštola sv. Pavla o hlásání nauky o kříži: „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo
jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (…) Neboť bláznovství
Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ (1Kor 1,18.25) Paradoxy
křesťanského učení odhalují pošetilost lidského myšlení, když pohrdá tou nejvyšší
moudrostí, tedy Boží moudrostí. Bůh se zjevuje jako ten, kdo je „bohatý v milosrdenství“
(srov. Ef 2,4), je to tedy ta základní pravda, kterou má společenství Kristových učedníků
aplikovat ve všech proměnách času, nehledě na hodnocení jiných, kteří tento postoj
mohou považovat za bláznovství.
Pro ilustraci jeden zajímavý příklad z církevních dějin. V dobách pronásledování
prvních křesťanů byli kromě mučedníků, kteří statečně vyznávali svou víru až k prolití
krve, rovněž případy zapření Krista křesťany. Byli to ti, kteří neodolali krutým hrozbám,
nátlaku, mučení a trestům, které na ně vyvíjela pohanská moc. Rozmnožili pak řady
takzvaných „padlých křesťanů“ (lapsi), tedy těch, kteří se během pronásledování
přísežně odřekli víry a předali pohanům svaté knihy (traditores), přinášeli kadidlo
na pohanské oltáře (thurificati) nebo obětovali pohanským bohům oběti (sacrificati). Byli
i takoví, kteří si opatřili falešné dokumenty o tomto formálním odpadu od křesťanské
víry (libellatici). Když opadla vlna pronásledování, padlí křesťané se začali houfně
hlásit zpět do církve. To vyvolalo spor mezi umírněnými, kteří souhlasili s možností
jejich návratu, a radikálními křesťany, kteří s tím nesouhlasili. V polovině 3. století,
v dobách pontifikátu papeže Kornélia, se jistý římský kněz jménem Novacián prohlásil
za papeže a začal horlit proti přijímání padlých křesťanů. Papež Kornélius spolu
s biskupem Kartága, Cypriánem, svolali synody, na kterých se řešila tato ožehavá otázka.
3
Nakonec bylo schváleno znovupřijetí do církve všech „padlých-lapsi“ po určitém období
pokání. Církev i v období těchto turbulencí neztratila svoji identitu: neoplácí hřích
zavržením, ale otevírá náruč pro všechny kajícníky.
Milosrdenství je slabost, nebo je to životodárná síla, která obrozuje lidské společenství?
Můžeme my lidé brát na lehkou váhu tuto moudrost Boží, toto Boží sebezjevení? To
bychom přeci sami byli těmi největšími blázny!
Jak je tomu ale v oblastech, o kterých je psáno v úvodní otázce? Platí i v politice
nebo v ekonomice pravidlo milosrdenství? Zkusme se na to podívat právě z perspektivy
dlouhodobé životaschopnosti. Krátkodobým řešením jsou veškeré formy, které potlačují
projev milosrdenství: trest smrti, zanedbávání péče o sociálně slabé, ekonomická izolace
a další. Zanedbávání projevů milosrdenství se dříve nebo později obrátí proti samotné
společnosti a zničí ji.
Papež František v bule Misericordiae Vultus zdůrazňuje poslání církve „zvěstovat
Boží milosrdenství, které je tepajícím srdcem evangelia. (…) Pro církev a věrohodnost
jejího zvěstování je určující, aby žila a dosvědčovala milosrdenství v první osobě. (…)
První pravdou církve je Kristova láska. Této lásce, která se projevuje odpuštěním a
sebedarováním, církev slouží a zprostředkovává ji lidem. Proto tam, kde je církev, musí
být zřetelné Otcovo milosrdenství. V našich farnostech, společenstvích, ve sdruženích,
hnutích a vůbec všude, kde jsou křesťané, by každý měl mít možnost najít oázu
milosrdenství.“ (MV čl. 12)
o. Jan Czudek
SDM Kraków 2016
V pondělí posledního týdne v červenci se mladí z různých koutů světa začali sjíždět
do polského města Kraków na světové dny mládeže se Svatým otcem Františkem.
Povzbuzeni našimi rodinami, farností i našim biskupem Františkem jsme vyrazili i
my z Opavy. Každý se svým úmyslem, prosbou… Mottem setkání bylo: „Blahoslavení
milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“, a tak se vše odehrávalo v tomto duchu.
Každý den nás Bůh oslovoval skrze mši svatou, svědectví, přednášky i vtipný program,
4
který byl pro nás skvělými organizátory připraven v Českém národním centru. Také
skrze ostatní mladé křesťany. Byli nám k dispozici mnozí kněží, a tak jsme téměř kdykoliv
mohli zamířit ke svátosti smíření.
O tomto setkání existuje mnoho čísel. Účastnilo se ho kolem 2 miliónů věřících.
Zhruba ze 180 zemí. Z České republiky 6 tisíc… Pak jsou ale fakta, která nikdo nespočítal
a kterých je daleko více. Nespočtu srdcí se Bůh živě dotkl. Nesčetně odpuštění, uzdravení
a milosrdenství se událo. Kolik lidí tam asi poznalo Boží vůli?! To vše a ještě mnoho
jiných milostí zde mladí získali. Stačilo jen pootevřít srdce Bohu, pookřát.
Kromě toho bylo pro nás samozřejmě velmi významné, že jsme se setkali s papežem
Františkem, kterého jsme přivítali poprvé ve čtvrtek tancem, poté s ním prožít páteční
křížovou cestu a vrcholem byla noční vigilie ze soboty na neděli a závěrečná mše svatá.
Všude měl pro nás posilňující slova.
Na čtvrteční vigilii měla dívka jménem Rand svědectví o utrpení v její rodné zemi
Sýrii. Najednou i nás, kteří jsme přišli ze zemí „míru“, naplnila lítost a bolest nad věcmi,
které se tam dějí. Už to nebyla jen náplň zpráv a tisku, přestalo to být anonymní. Utrpení
dostalo jméno, tvář, dějiny a blízkost! Žádala nás o modlitbu. Byli jsme vyzváni papežem
Františkem, ať nezačínáme křičet na ostatní, ať se nepouštíme do hádky, ať neničíme, ať
nepřemáháme nenávist ještě větší nenávistí. Ať nemáme strach. Naší odpovědí má být
bratrství.
Slyšeli jsme tři svědectví, která se nás doslova dotkla. Co nás však ještě více
stimulovalo, bylo varování papeže Františka týkající se nás ještě konkrétněji. Upozornil
nás na ještě další existující a nebezpečnější ochromení, které těžko rozpoznáváme. „Víra,
5
že ke štěstí potřebujeme dobrou pohovku, která nám umožní spočinout v pohodlí, klidu
a zajištěnosti.“ Pohovku umožňující přenést do světa videoher a trávit hodiny před
našimi počítači. Pohovku proti bolesti. Tato pohovka nás však ničí nejvíce. Pozvolna,
bez našeho vědomí, nás uspává, omamuje a my pak dovolujeme druhým rozhodovat
o naší budoucnosti. „Pro mnohé je bohužel snadnější mít ospalou mládež,“ konstatoval
smutně Svatý otec. Když se nás zeptal, zda chceme být ospalí a omámení, ozvalo se
bouřlivé NE! Při dotazu, zda toužíme být svobodní, svěží a chceme-li zápasit o svou
budoucnost, linulo se už jen jednoznačné a rozhodné ANO. Nejednou nás ještě vyzval,
abychom nevolili pohodlí, abychom zanechávali stopu. Abychom neztráceli svobodu.
Na nedělní mši jsme ještě od Svatého otce mohli slyšet například to, že oblíbit si smutek
není hodné našeho duchovního formátu. Že je to virus, který infikuje a všechno
zablokuje. „Je smutné vidět někoho mladého bez radosti,“ řekl. A tak jsme si pak sbalili
všechny své věci, které jsme tam měli na přenocování na louce, a odcházeli s úsměvem,
kdybychom se náhodou ještě s Františkem setkali, aby z nás měl radost.
Setkání mládeže nebylo jen plné šťastných momentů, dojemných mší svatých,
krásných setkání s Pánem nebo s jinými lidmi. Nebylo to vždy o nových zážitcích s přáteli.
Často jsme tam zakusili i těžší chvíle, rádi jsme je nazývali zkouškami. Kdybych se vám
snažila popsat, jaké nekonečné fronty a tlačenice jsme tam všude zažili, představíte si
jen nějaké dlouhé fronty, ale ne to, co tam opravdu bylo a v čem jsme v neskutečném
horku strávili hodiny. I to se však překonávalo snadněji ve společenství, které se sjelo
za stejným účelem. Při tolika výzvách k milosrdenství se každý snažil o tyto skutky a
byl alespoň tolerantní a ohleduplný. Nejlépe pomáhal zpěv. Nebyla chvíle, kdy by se
nad námi neozývaly různojazyčné písně. Často zněly i ty české.
A tak jsme to vše moc hezky prožili. Můj velký obdiv patří Polákům, kteří to vše
neuvěřitelně zvládli. Děkuji, určitě za všechny, otci Alešovi, který s námi jel, a všem, kteří
za setkáním stojí.
Kristýna Špičková
6
7
„Pokud chceš být dobrým knězem, musíš
mít dobré srdce“
Mons. Jan Graubner
Drazí bratři a sestry, rád bych vám sdělil několik informací ohledně mého ročního
pobytu v Teologickém konviktu v Olomouci. Teologický konvikt (TK) je taková roční
přípravka na pětileté studium a formaci v kněžském semináři. Jeho těžiště spočívá
v intelektuální, lidské a duchovní formaci. Je to rok, kdy společenství mladých mužů, kteří
ve svém srdci zaslechli Boží volání, mohou dále prohlubovat a rozlišovat své povolání
s doprovodem zkušených kněží. Připravují se zde studenti ze všech diecézí naší republiky,
kteří se na konci roku rozdělují do Pražského a Olomouckého kněžského semináře.
Studium v TK je uzpůsobené tak, aby mladí muži měli dostatek času a prostoru pro
rozvíjení vztahu k Bohu, k druhým a k rozlišování svého povolání.
TK nabízí ve svém programu také mnoho rozličných a zajímavých aktivit. Například
sklizeň vína na vinohradě s následnou prohlídkou a degustací v Arcibiskupských
sklepích. Dále praxe ve zdravotnictví, týdenní duchovní obnova a pravidelné měsíční
rekolekce, které asi nejlépe pomáhají vést člověka k sebepoznání a určování povolání.
Nechybí zde ani možnost sportu, kultury a prostoru pro své vlastní zájmy. Ovšem
nad tím vším stojí vlastní řád a povinnosti, které je nutné dodržovat a respektovat.
8
A právě pokud se v tomto člověk necítí dobře, tak dostává jasné znamení od Boha, že
jeho povolání je zřejmě jiné.
Myslím si, že rozhodování o povolání není pro mladé v dnešní době příliš jednoduché.
Z bohatého výběru vysokých škol a dalších možných variant je pro mnoho mladých asi
těžké rozpoznat, kam je to táhne nejvíc a v čem by se asi v životě viděli nejraději. Ovšem
málokdo může děkovat Bohu tak jako já, že může už v tomto brzkém věku bezprostředně
vnímat, kam a na jakou cestu ho Bůh aktuálně volá. Povolání ke kněžství vnímám tak,
že mě Bůh reálně zve, abych mu nějak na této zemi a v tomto čase sloužil. Takové volání
nejvíce vnímám skrze modlitbu, v Božím slově a v Eucharistii. Je to hluboký hlas, který
promlouvá nepravidelně, ale míří do srdce člověka a naplňuje ho radostí a pokojem.
Dá se říci, že pobyt v TK byl jeden z nejlepších roků v mém životě a vnímám, že mě
Pán volá právě tam, kam teď on chce. Proto jsem se rozhodl odpovědět na jeho volání
a nastoupím v září do prvního ročníku Kněžského semináře v Olomouci za farnost
Opava-Kateřinky. Také bych vás chtěl ještě poprosit o Vaši modlitbu, abych vytrval a aby
se naplnila vůle Boží, protože cesta ke kněžství není snadná.
Karel Honka
Tábor scholky
V pondělí 8. srpna se děti ze scholky vydaly na svůj první tábor do nedaleké Hlavnice.
A hned před nimi stál nelehký úkol: vyléčit děti z města Dobrotína, které se nakazily
ve Zlejškově opravdu hroznými nemocemi.
Žalobajda – abychom vyléčili tuto zákeřnou
nemoc, museli jsme zneškodnit velké množství
žalobnických bublin, které se vytvoří vždy,
když někdo na někoho žaluje.
Zápal švindlu postihuje všechny děti, které
se vymlouvají, že je něco bolí, aby nemusely
chodit do školy, následkem této nemoci se
pak děti stávají hloupými, proto jsme museli
dokázat, že my máme k hlouposti daleko.
Léčení kazisvěta zase vyžadovalo šikovné
ruce, špetku fantazie a tvořivého ducha,
protože bylo nutné vyrobit dárek, který jsme
pak věnovali druhému.
Nesahej na to! To je moje! Nejčastější slova
dítěte, které se nakazilo lakomicí. Lakomice
je velmi nebezpečná nemoc, proto vyžadovala
z naší strany velké úsilí – nejdříve bylo nutné
splnit šest úkolů a poté vyluštit zašifrovanou
9
zprávu, která nám odkryla způsob, jak lakomici vyléčit – museli jsme najít všechny
lakomické klíče, jimiž si chamtivé děti zamykají své věci. Oproti lakomici bylo léčení další
nemoci – překřikovandy – brnkačka, stačilo prokázat, že máme správně nabroušené
jazýčky, které zvládnou jakýkoliv jazykolam, a že umíme mlčet, když mluví druhý.
Při léčení jedné z nejčastějších dětských nemocí – čurbesajdy – jsme si pořádně
procvičili paměťové buňky a dokázali jsme, že když se chce, umíme dávat věci zpět
na své místo. A o tom, že hádavka a mlátilka jsou bezesporu těžce infekční nemoci, jsme
se přesvědčili sami na vlastní kůži, když jsme plnili opravdu náročné úkoly. Nakonec
jsme ale vše zvládli a za veškeré snažení nám na sklonku dne byla odměnou pořádná
hostina a drobný dárek, který jsme si odvezli domů.
Během náročného léčení nám zbylo i dost času na zábavu.
10
A jaké zážitky z tábora byly pro děti ze scholky nejcennější?
Terezka Kuntová: Mně se líbilo nejvíc, jak jsme vyráběli dárky ostatním družinám.
Měli jsme tolik vyráběcích potřeb k dispozici. Já jsem vyráběla Estě, na mě ostatní
zapomněli, protože nás v naší skupince bylo více, ale to nevadilo, druhý den jsem totiž
dostala ne jeden, ale plno dárků. Taky se mi líbilo, že jsme se koupali v bazénu. A nesmím
zapomenout na hraní s šutry, na které jsme malovali.
Anežka Řeháková: Líbilo se mi, jak jsme se koupali v bazénku a jak jsem si hrála
s kamínky a s pomalovanou kamínkovou beruškou. A ještě jak jsme si hráli v pláštěnkách
v dešti.
Vojta Hejátko: Mně se líbilo nejvíce, jak jsme léčili nemoci.
Pavel Vašíček: Líbily se mi hry a soutěže.
Nikolka Ondráčková: Nejvíc se mi líbily soutěže. Taky se mi líbily písničky. A nástupy
byly taky super (než se odpočítalo od desítky k nule, museli jsme stát celá skupinka
v řadě). Moc se mi taky líbilo, když jsme léčili nemoci.
Dominik Rychta: Mně se líbilo malování na tričko.
Petr a Jindra Martínkovi, Honza Vašíček: Líbilo se nám, když jsme hráli vybiku a fotbal.
Šimon Rychta: Mně se nejvíc líbil fotbal a pak malování na tričko foukacími fixy.
Emilka Kollárová: Na táboře to bylo bájo. Bavilo mě, jak jsme hráli živé pexeso.
Eliška Ondráčková: Líbilo se mi, jak jsem si hrála s kamínky a jak jsme hráli v dešti.
Barča Hejátková: Na táboře se mi líbilo všechno.
11
Knižní tipy
Tento měsíc jsou všechny naše knižní tipy zaměřeny jedním směrem. V neděli
4. září totiž probíhá v Římě velká událost – svatořečení Matky Terezy. Tato
obdivuhodná žena se zapsala do historie, dostala Nobelovu cenu míru i další
ocenění. Žádné z nich ale není tak velké, jako když o ní církev může s jistotou říct, že
je v nebi u Boha. A dosáhnout nebe by mělo být i naším cílem. Doporučujeme vám
několik knih, protože i pouhé čtení o velké lásce Matky Terezy k Bohu a k lidem vás
může přimět přemýšlet jinak.
Temné noci Matky Terezy GregWatts
Vhodné pro ty, kdo se chtějí seznámit s celým
životem kalkatské světice, kterou zná celý svět. Jak se
však Agnes Bojaxhiu, prostá dívka ze zapadlého kouta
východní Evropy, stala tak významnou, mezinárodně
uznávanou osobností? Autor předkládá barvitý, hluboce
lidský portrét této inspirující ženy. Nevyhýbá se ani
kontroverzním otázkám potratů, homosexuality nebo
kritice politické angažovanosti a získávání financí.
Kniha také otevírá téma odloučení od Boha. Zatímco si
svět myslel, že Matka Tereza má horkou linku k Pánu Bohu, ona celou dobu bojovala
s pocity prázdnoty, vyprahlosti modlitby a odmítnutí Bohem. Temné noci ukazují
život M. Terezy tak, jak to dosud žádná z publikací vydaných v češtině nedělá. Navíc
přináší velmi originální a málo dostupné fotografie. Pro velký úspěch kniha vychází
již ve druhém vydání.
Momentky ze života Matky Terezy Leo Maasburg
Na rozdíl od předchozího tipu není tato kniha ucelené
vyprávění zahrnující všechna fakta. Jde spíš o jednotlivé
obrazy a příhody, zábavné, milé i inspirující. Jedná se
o historky z první ruky, které jinde popsané nejsou.
Autorem je Leo Maasburg, rakouský kněz, který
vypráví, jak se stal po boku Matky Terezy „skutečným
misionářem“. Léta s ní úzce spolupracoval, pomáhal jí
jako kněz a tlumočník na několika zahraničních misích.
Podnikli spolu cestu do Sovětského svazu, na Kubu,
12
do New Yorku nebo do Arménie, kde strávili téměř rok službou v dětské nemocnici,
plné obětí ničivého zemětřesení. Prožili spolu náročné situace, mnohé zázraky Boží
prozřetelnosti, ale i veselé historky.
Výhodou je, že i znalý čtenář se dozví o Matce Tereze spoustu nových věcí. Kniha
se čte jedním dechem; povzbudí nás, abychom se učili více důvěřovat Bohu, a toužili
stát se nástrojem jeho lásky v tomto světě. Hodí se i jako dárek pro lidi hledající víru.
Na podzim navštíví Leo Maasburg, autor knihy a dlouholetý spolupracovník
Matky Terezy, Českou republiku. Předběžně je domluveno, že 29. listopadu
přijede k nám do Opavy. Proběhne beseda a možná i autogramiáda knihy.
Dobrodružství Matky Terezy Elaine Murray Stoneová
Elaine Murray Stoneová vypráví o tom, jak Bůh žehnal
Misionářkám lásky, které Matka Tereza založila, a jak se
jejich dílo šířilo po celém světě. Kniha je určena pro čtenáře
od druhého stupně základní školy, ale zaujme i dospělé nebo
seniory, kteří mají rádi jednodušší četbu.
Najdete zde hezky vysvětlené všechny reálie ze života
Matky Terezy: jak se žije v Indii, co to je Nobelova cena
míru, jak vypadá malomocenství…
Během září by také mělo nakladatelství Paulínky vydat
knihu Misionářka lásky, která bude určená pro mladší děti.
Novéna s Matkou Terezou Brian Kolodiejchuked
Malá brožurka obsahuje již druhé vydání této novény,
tedy modlitby rozložené do devíti dnů. Každý den je
zaměřen na jinou oblast duchovního života. Novéna
sestává z modlitby, litanií a inspirativních slov Matky
Terezy. Rozjímání nad jejím prostým, a přesto hlubokým
učením nám může pomoci, abychom rostli v lásce a v žízni
po Ježíši, a může nás učit, abychom milovali a sloužili jako
ona: „Vše pro Ježíše skrze Marii“ tím, že konáme „malé věci
s velkou láskou“.
Jan Pilař, Karmelitánské knihkupectví Opava
13
K zamyšlení
V neděli 4. září započte papež František blahoslavenou Matku Terezu mezi světce
všeobecné církve. To nás tak trochu inspirovalo k výběru dnešního textu.
Co s tolika svačinami
Právě tam, kde zakoušíme svou bezmoc, jsme propustní pro Boží milost.
Anselm Grün
Možná se někomu zdá, že v životě jednotlivého člověka je celkem lhostejné, jestli tu či
onu událost nazývá náhodou, anebo nějak jinak. Možná v tom vidí zbytečné slovíčkaření.
O co vlastně jde? Jedním ze zákonů logického myšlení je zákon vyloučení třetího. Podle
něj Bůh buď je, nebo není. A jestli je, má pod palcem všechno – tak jaképak náhody?
Samozřejmě, že jsem Boha neviděla a nemohu vám ho ani ukázat, ani dokázat. Poznat
ho ale může každý, kdo opravdu chce, protože jak říká Wilfrid Stinissen: „Bůh k člověku
mluví prostřednictvím událostí. V Božím konání je nepřetržitá kontinuita. Je přítomen
vždy, i když většina věcí v životě nám připadá náhodná.“ Člověk se dožaduje důkazů
Boha, ale přehlédne ho ve všedních a banálních událostech.
Nad čím jiní nevěřícně kroutí hlavou, tomu se sestry Matky Terezy už dávno nediví,
protože to v různých obměnách zažívají denně. Jak známo, starají se o ty nejchudší,
aniž by měly nějaké pravidelné příjmy nebo dotace. Zásadně si nedělají žádné zásoby,
zásadně si nedělají starosti se zítřkem, o to vroucněji se však v Otčenáši modlí: „Chléb
náš vezdejší dej nám dnes.“ A to slůvko „dnes“ myslí naprosto vážně. Jednou stály
s prázdnýma rukama před spoustou hladových lidí, a v domě nebyl ani kousek chleba.
Ten den v nedaleké škole z nějakých technických důvodů, řekli bychom náhodou,
vyhlásili ředitelský den čili volno. Firmě, která do školy dodávala svačiny pro děti, to
nestačili včas oznámit a ta nevěděla, co si počít, aby se všechno jídlo nezkazilo. Někoho
napadlo vyklopit to jako sponzorský dar u sester Matky Terezy. Ty v tom nehledaly ani
náhodu, ale ani zázrak. Pro ně jsou takové věci naprosto normální. Určitě by jim to
takhle spolehlivě nefungovalo, kdyby si dělaly zásoby, byť na jeden den. Nefungovalo
by jim to, kdyby neměly tu úžasnou odvahu stále znovu zakoušet svou bezmoc a Boží
všemohoucnost.
14
Hezky to vystihl Anselm Grün: „Právě tam, kde zakoušíme svou bezmoc, jsme
propustní pro Boží milost. Kde jsme zlomeni, jsme rozlomeni také pro Boží lásku, tam
již vlastní vůle nezabraňuje Božímu působení.“ Proč to nevnímáme? Co nám v tom
brání? Naše vůle? Náš rozum? Naše zásoby? Naše sebevědomí? Naše pýcha?
Vzpomeňme si někdy v modlitbách také na sestry Matky Terezy, aby jim Bůh stále
posílal takové „náhody“.
senioři z Klubu sv. Anežky
Zdroj: Marie Svatošová: Náhody a náhodičky. Karmelitánské nakladatelství Kostelní
Vydří, 2004. Kapitola 6. Kniha je k zapůjčení v Knihovně křesťanské literatury v přízemí
fary kostela Sv. Ducha na Masarykově ulici.
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity Opava
Program na září: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři
pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo.
6. 9.
informativní schůzka
13. 9. beseda na téma „10 let s TV NOE“, povídat si s námi bude Jan Strak
20. 9. přednáška „Armáda, její postavení a význam v současném světě“, přednášet
bude otec Kamil Vícha, vojenský kaplan, v pastoračním středisku minoritského
kláštera
29. 9. výjimečně ve čtvrtek – pouť k Božímu Milosrdenství do Slavkovic
u Nového Města na Moravě a na Zelenou Horu
Dětem
za Klub sv. Anežky Drahomíra Ziffrová
„Nechce se mi do školy.“
Prokop považoval 30. červen za „nejkrásnější den“. Bez ohlédnutí opustil školu,
doma předal vysvědčení a pak už se na školní batoh dva měsíce nepodíval. Prožil krásné
prázdniny na táboře, u babičky a dědečka, na dovolené s rodiči. Ale i poslední srpnový
den skončil a Prokop překračuje práh obávané šesté třídy. Vždyť tolikrát slyšel: „V šesté
třídě se budeš muset učit, škola jako pohádka skončila.“
Ráno byl s rodiči a se sestrou v kostele, kde prosili o dary Ducha Svatého pro celý
školní rok. Ale teď už usedá se sevřeným žaludkem na své loňské místo ve třetí lavici u
okna. Je ve třídě zatím sám, a tak se vítá postupně se všemi spolužáky. Někteří jsou na
tom stejně jako on, jiní se do školy dokonce těšili. Nechápe Lucku, která se mu svěřuje:
„Já jsem se už nemohla školy vůbec dočkat.“
15
Říká jí na to: „Já bych mohl mít prázdniny celý rok.“
„Kdybys byl sám doma jako já, tak by ses také těšil do školy.“
„Užíval bych si to, že je všechno moje, nikomu bych nemusel uhýbat, s nikým se dohadovat.“
„Možná jeden den, pak by ti začalo být smutno,“ vysvětluje Lucka trpělivě spolužákovi,
který však mává pochybovačně rukou.
Prokop si pokládá hlavu na lavici a přehrává si chvíle především ve zpěněné vodě
u splavu, kde se koupal nejraději. Čeká tak na Jirku, se ktverým seděl dva poslední roky.
Těší se na něho. Domluvili se dávno před koncem školního roku, že budou zase sedět spolu.
Rozumí si, rádi si spolu povídají, ještě se dvěma holkami chodí spolu do náboženství.
Zvoní, ale jeho soused dosud nepřišel. Prokop má oči upřené na dveře a přemýšlí. To
se Jirkovi nestává. Je nemocný? Snad se neodstěhoval. Ale to by mi snad řekl.
Dveře se otevírají, ale není v nich spolužák, ale paní učitelka. Vítá všechny žáky
ve škole a sděluje jim, že Jirka nepřijde. „Po automobilové nehodě leží v nemocnici a
kdoví, jestli vůbec bude chodit.“
Prokop je z toho zdrcený. Jirka, který tak dobře běhal a hrál fotbal, že by vůbec nemohl
chodit? A ptá se sám sebe: Co bych tak dělal já na jeho místě, kdybych musel ležet
a nemohl se pohybovat?
O přestávce vidí Lucka, jak je Prokop smutný. Přichází k němu a říká: „Teď vidíš, jaké
je to být sám. Ale je nás tu hodně a smutek se mezi ostatními zahojí. Já to znám.“
Prokop přikyvuje. Už teď se těší na zítřek, kdy mají tělocvik a oblíbený dějepis.
Jirku navštěvuje Prokop v neděli. Přitom mu jeho kamarád radostně sděluje, že už
začíná chodit. Mají z toho oba radost. Při odchodu mu však Jirka říká: „Jak rád bych
chodil do školy! Pozdravuj tam všechny.“
Na tato slova myslí Prokop večer, když si chystá věci do batohu a několikrát ho přitom
napadá, že se mu nechce do školy.
jáhen Josef Janšta
ilustrace Emilka Kollárová
16
Ze života skautek
Dne 13. července jsme se sešli u školy I. Hurníka, abychom se vydali
na stanový tábor na Annaberg. Tam nás čekalo jedenáct dní plných zábavy,
her a zážitků. Měli jsme sportovní olympiádu, biblický kvíz, hru Lovci
orchidejí či vyrábění deníčků. Jako etapová hra pro nás byly připraveny
Letopisy Narnie – Čarodějův Synovec. Bojovali jsme s čarodějnicí, hledali
Aslana a probudili celou Narnii. Nakonec byli členové nejlepšího týmu pasováni na krále
a královny Narnie. Abychom se i něco nového naučili, připravily si skautky miniškoly.
Také za námi přijel pan Silvestr Janus, který si pro nás připravil přednášku o pomůckách
pro zrakově postižené a o zdravé výživě. Také nás navštívil otec Petr Smolek, který sloužil
mši svatou a poté nás seznámil s encyklikou Laudato si.
A samozřejmě, co k táboru patří, jsou výlety. Vyšli jsme si na krátkou procházku
do Karlovy Studánky. Na celodenní či dvoudenní výlet jely Sasanky a Poštolky
na Skřítek. Odtud vyšly kopec na Jelení Studánku, kde přespaly. Ráno pokračovaly v cestě
přes Ovčárnu, Bílou Opavu zpět do tábora. Světlušky prošly podobnou trasu a část cesty
je vezl autobus. Veverky se vydaly na roverské putování po dvojicích. A aby toho nebylo
málo, když se skauti vraceli z výletu, potkali pět německých skautů, kteří procházeli
Jeseníky. Přivedli je do tábora a společně s nimi si zahráli hry, poseděli u ohně. Sasanky
pro ně a pro skautky nachystaly noční hru.
17
A protože některé holky letos splnily
nováčka, nesměl na táboře chybět slibový
oheň. Skautský slib složily: Esťa, Barča, Áňa,
Kačka a Maki. Také jsme mezi námi přivítaly
novou světlušku Verču. Na závěr tábora
už nám nezbylo nic jiného než usednout
do hangáru a rozdat diplomy za celotáborové
bodování.
Tento tábor byl prostě super, takže už jenom poděkuji hlavně Maky, Janě, Vlaďce
a spoustě dalších dobrovolníků, kteří pro nás pomohli tábor připravit a zorganizovat.
Velké díky patří také panu Štěpánkovi a Pralince, kteří pro nás po celý tábor vařili.
Zouza
Od 19. září zveme holky od 1. do 6. třídy se zájmem o přírodu,
sport, hry, soutěže a dobrodružství mezi skautky a světlušky.
Schůzky se budou konat pravidelně jednou týdně
na skautském domě, na ulici Na Nábřeží 4 v Opavě.
Těšíme se na setkání s Vámi.
18
Bližší informace na tel. 723 107 547 (Markéta Smolková)
nebo na webových stránkách http://www.3opava.skauting.cz/.
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily
Do nového již 24. školního roku vstupujeme s novými plány,
ale zároveň chceme zachovat vše dobré, co se podařilo v uplynulých
letech. Plánujeme přístavbu na Hradci, ale také stěhování
jaktařské pobočky blíže do centra. Zároveň zajišťujeme nové
vybavení stávajících prostor, abychom byli školou, která připravuje žáky pro život
ve 21. století. Jsme připraveni na zavedení nové legislativy do praktického školního
života, chystáme nové projekty týkající se zefektivnění výuky, dalšího vzdělávání a
spolupráce pedagogických pracovníků a nezapomínáme ani na tělesnou zdatnost žáků,
pro které budeme zavádět dobrovolnou třetí hodinu tělocviku v rámci družiny. Plánů
máme mnoho a věříme, že se nám je všechny podaří s pomocí Boží zrealizovat.
Naše prázdninová ohlédnutí
Prázdniny ve škole? Proč ne! Děti měly možnost
zúčastnit se celkem 4 táborů přímo v budově škol, a
také dalšího čtrnáctidenního tábora v přírodě, který
pořádal spolek pro děti a mládež Aktovka. Věříme,
že se dětem na táborech s pestrým programem líbilo
a rodičům tyto aktivity alespoň částečně usnadnily
řešení problémů organizace volného času svých dětí.
Duhové umění světadílů – výtvarný tábor
Pět dnů, pět kontinentů, pestrost barev a tvarů,
radost z tvoření, her i společenství. Tak by se stručně
dal charakterizovat příměstský výtvarný tábor, který
se už počtvrté konal v hradecké škole. Vyvrcholením
tábora byla příprava výstavky dětských prací a
slavnostní vernisáž, která byla opět hojně navštívena
nejen rodiči žáků, ale i dalších příbuzných a známých.
Ve zdravém těle zdravý duch – sportovní tábor
Týden plný pohybu, her, radosti a dobré nálady
prožili naši taekwondisté během příměstského
soustředění. Byl čas i na výlet do ZOO, projížďku
na koni a oslavu narozenin, setkání a přednášku
s policií a opékání párků.
19
Návrat do minulosti – historický tábor
Děti se pomocí stroje času přenesly do středověku, kde je
čekala spousta dobrodružství. Naučily se chovat a bojovat
jako rytíři, seznámily se s mnoha středověkými řemesly
a samy si je vyzkoušely. Největší úspěch asi měli kováři.
Děti totiž měly možnost navštívit kovárnu v Milostovicích
a samy si mohly kovařinu vyzkoušet a výrobek si odnesly
i domů. Také se mohly stát středověkými alchymisty či
bylinkáři a tak podobně. Nechybělo ani řemeslo katovské,
a tak se děti musely podrobit i středověkému mučení.
V našem případě to bylo naštěstí jen lechtání. Na konci
nás stroj času znovu přenesl zpět, a tak už můžeme
na středověk jen vzpomínat.
Evropské zpívánky – hudební tábor školního sboru
Zpěv a nácvik písní nejen česky, ale také francouzsky, německy, anglicky či italsky.
Poznávání zajímavostí evropských zemí, inspirace životem a modlitby k evropským
světcům či světicím, prožívání společenství a také lyžování, rolby, pétanque, stolní
fotbálek, volejbal, vodní radovánky, hry s lochneskou, tvoření, táboráky, evropské
pochoutky jako je tiramisu, palačinky, vídeňský řízek, jablečný štrůdl, špagety, pizza
či fondue, scénky, reklamy, vtipy, módní přehlídka, noční návštěva anglické královny,
zpěv nejen na závěrečném koncertu v hradecké zámecké dvoraně, ale také na mši svaté
u příležitosti stříbrné svatby pana ředitele Tomáše a jeho ženy Jany. Tato pestrá mozaika
protkaná příjemnou atmosférou vzájemné pospolitosti zůstala vzpomínkou na druhý
hudební tábor školního sboru Kolibříci.
Chystáme přístavbu
Naše škola vstupujejiž do 24. roku svého působení. V tomto roce dosáhneme
v Hradci rekordního počtu 145 dětí. V posledních 4 letech to bylo 130, 133, 134 a 135.
Doslova a do písmene „praskáme ve švech“. Přes rok probíhala na toto téma jednání se
zřizovatelem a dne 3. 5. 2016 bylo na velkém tříhodinovém jednání ve škole v Hradci
za účasti generálního vikáře a rady ŠPO rozhodnutu takto: „Připravit a realizovat
záměr přístavby…“, „do projekční
přípravy zahrnout také úpravy původní
školní budovy navazující na přístavbu…“
Okamžitě započaly projekční práce.
Pro školu to bude skutečně velkým
přínosem. Předběžný termín dokončení je
stanoven na září 2018. Na školním webu
uvidíte, jak bude přístavba vypadat. Vše
svěřujeme Bohu a důvěřujeme.
20
Plánujeme stěhování do Mariana
I pro opavské pracoviště s I. stupněm připravujeme velkou změnu. Intenzivně
chystáme přestěhování do Mariana. Marianum patří kongregaci Dcer Božské Lásky. Tato
budova na Kylešovském kopci byla původně postavena jako škola. Přestěhováním by pro
školu vznikla příležitost dostat se blíže do centra města, a tím zvýšit svou dostupnost.
Oproti budově v Jaktaři je tato budova větší a nabízí i možnost dalšího rozvoje.
A v neposlední řadě budeme blíže modlících se sester, které vidí v tomto záměru přínos i
pro svou kongregaci. Je však zapotřebí provést rozsáhlou rekonstrukci objektu. První termín
stěhování je velkoryse naplánovaný již na září 2017. Uvidíme. Čeká nás hodně práce.
Děkujeme Vám všem za přízeň i modlitby. Více informací a fotografií na školním
webu czs.proit.cz.
Marie Šoltisová
Centrum pro rodinu – středisko Opava
Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro;
e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617;
internetové stránky: www.prorodiny.cz,
osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Víkend pro ženy na Cvilíně
Víkend se uskuteční 23.–25. září v poutním domě na Cvilíně u Krnova. Příjezd v pátek
do 18. hodiny a ukončení v neděli po obědě ve 13 hodin.
Na programu budou přednášky: Moje modlitba – P. Sebastian Gruca, Cesta k osobní
zralosti – MUDr. Jana Hájková, Marie (žena z Bible) – Gita Vyleťalová; dále výtvarné tvoření,
biblické tance, procházka, adorace, modlitba, mše svatá, možnost sdílení i ztišení…
Cena: 800 Kč za celý pobyt.
Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected].
Adorace pro maminky
Od září zveme opět všechny maminky, které touží po ztišení, načerpání duchovní síly,
na půlhodinovou adoraci. Po této adoraci následují modlitby matek – je možné přijít a
zapojit se, získat informace o tomto hnutí apod.
Uskuteční se ve středu 21. září ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.
Kurz biblických židovských tanců
Od středy 5. října pokračuje opět kurz biblických židovských tanců, na který se
mohou přihlásit ženy, které už tyto tance navštěvovaly. Kurz bude mít 8 lekcí – termíny:
12. 10., 26. 10., 9. 11., 16. 11., 23. 11., 30. 11. a 7. 12. vždy ve středu od 19 do 21 hodin
v Církevní základní škole v Opavě-Jaktaři. Lektorka je Gita Vyleťalová z Krnova.
Cena za celý kurz je 400 Kč. Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected].
21
Seminář pro manželské páry
Uskuteční se v sobotu 15. října od 9 do 16 hodin v pastoračním středisku minoritského
kláštera v Opavě.
Téma: Jak se v nás pere příjemce a dárce (anebo čím vztahy tvoříme a boříme)
Lektory jsou manželé Irena a Petr Smékalovi (psycholožka a mediátor). Cena: 400 Kč/pár.
Přihlášky: [email protected], 731 625 617.
Jana Dostálová
Charita Opava
Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař;
telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788;
e-mail: [email protected];
internetové stránky: www. charitaopava.cz.
Na výročí Domu pro zrakově postižené vystoupí také zpěvák Petr Bende
Moc nechybělo a z krásného kláštera by byla ruina. Když Charita Opava dostala
v roce 1993 od řádu dominikánek budovu bývalého kláštera ve Vlaštovičkách u Opavy,
byla kdysi honosná budova totálně zdevastovaná, všechna okna
byla rozbitá a z původního vybavení nezůstalo vůbec nic. V září
to ale bude přesně dvacet let, co zde byl slavnostně vysvěcen a
uveden do provozu Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově
postižené.
Dvacetiletí tohoto ojedinělého zařízení si Charita Opava
připomene v neděli 25. září bohatým odpoledním programem
pro veřejnost, který ukončí koncert zpěváka Petra Bendeho.
Oslavy začnou ve 14 hodin odhalením domovního znamení
sv. Cyrila a Metoděje autorky Zuzany Bartákové, mistrové
Chráněných dílen ve Vlaštovičkách. O půl hodiny později
bude ve zdejší kapli sloužena mše svatá. Všechny zájemce pak
od 15.30 domem i se zasvěceným komentářem provedou zdejší
pracovníci.
Představení knížky klientky Vlaštoviček Heleny Jombíkové je
přichystáno na 16 hodin. Verše ze sbírky pod názvem „No tak
mám diagnózu“ přednese mimo jiné herec Slezského divadla v
Opavě Daniel Volný. Vyvrcholením slavnostního odpoledne, během kterého bude
připraveno také občerstvení či prodej výrobků chráněných dílen Charity Opava, bude
akustický koncert finalisty soutěže Česko hledá superstar Petra Bendeho a jeho přátel.
Vstup na akci, která může být tipem na pěkný sváteční rodinný výlet, je zdarma.
22
Poezii Heleny Jombíkové inspirovala její nemoc
Na programu oslav dvaceti let výročí Domu sv. Cyrila a Metoděje bude také křest
knížky poezie Heleny Jombíkové. Prvotina klientky Vlaštoviček se jmenuje „No tak
mám diagnózu“ a autorka říká, že je to právě její nemoc, která ji inspirovala k tvorbě.
Helena Jombíková se narodila v roce 1975 v Havířově
s vážným zrakovým postižením. Po základní škole začala
studovat na Obchodní akademii pro zrakově postiženou
mládež v Opavě, studia ovšem nedokončila ze zdravotních
důvodů. „Ale také jsem prožívala smutnou pubertu, protože
jsem si jasně uvědomovala, že jsem jiná než ostatní,“ dodává
Helena Jombíková, která se v roce 1994 se provdala za svého
nynějšího manžela Davida. Za čtyři roky se jim narodila první
dcera Bára a za dalších šest let druhá dcera Kateřina.
„Mimo mé problémy se zrakem, kvůli kterým jsem dostala
invalidní důchod, ve mně byla ukrytá ještě neznámá choroba, která čekala na svůj čas.
Nevěnovala jsem pozornost varovným signálům, vždy jsem si byla zvyklá poradit a vše
zvládnout a hlavně se co nejvíce podobat zdravým lidem. A tak se jednoho dne z jara v roce
2009 stalo, že mi tělo ztuhlo a zesláblo a já zůstala ležet,“ líčí dále Helena Jombíková, která
v té době už s manželem bydlela v Opavě v panelákovém bytě. Charitu Opava vyhledala
v roce 2003. „Chtěla jsem pracovat a být prospěšná. Přišla jsem do Vlaštoviček a řekla:
‚Dobrý den, já jsem tady, protože potřebuji pomoc.‘ A od téhle chvíle mi Charita Opava
pomáhá. Nejprve mi půjčili tandemové kolo a já s celou rodinou vyjela i s malou Káťou
v sedačce na hrad Houska v Čechách. Po letech, kdy jsem potřebovala invalidní vozík, to
byla zase Charita, kdo mi ho půjčil, abych mohla jet k maturitě na Soukromou střední
školu podnikatelskou v Opavě. Díky skvělým profesorům a kamarádům jsem odmaturovala
na dálkovém studiu v oboru Veřejná správa.“ Helena Jombíková využívá služeb Charity
Opava dodnes.
Jiní lidé se pod tíhou své nemoci hroutí, Helena Jombíková začala psát verše. „Moje
nemoc mi hodně vzala, ale také vím, že je to dar. Naučila mě dívat se na svět jinýma
očima, radovat se z maličkostí a přijímat vše, co mám,“ říká pokorně. „Když si každý
z vás, kdo si přečtete mé básničky, najde třeba jen jeden verš, který bude patřit jen jemu,
budu šťastná,“ pozývá závěrem Helena Jombíková všechny na křest své útlé knížky
poezie, kterou originálními ilustracemi doprovodila mistrová Chráněné keramické dílny
Charity Opava ve Vlaštovičkách Zuzana Bartáková.
Neškola opět nabízí angličtinu pro maminky na mateřské
Oblíbené kurzy anglického jazyka pro maminky na mateřské dovolené opět
po prázdninách otevírá Mateřské centrum Charity Opava Neškola. Hodinové lekce
pod vedením zkušené lektorky začnou již tradičně v polovině září.
Lekce pod vedením lektorky s vysokoškolským pedagogickým vzděláním budou
probíhat vždy v pondělí od 9 hodin v prostorách Neškoly v prvním poschodí Minoritského
kláštera na Masarykově třídě v Opavě. Cena za jednu lekci je 60 korun a platí se vždy
23
na pololetí dopředu. Zájemci budou rozděleni do tří skupin podle svých znalostí. Nejprve
se budou od 9 do 10 hodin scházet pokročilí, poté od 10 do 11 hodin mírně pokročilí a
čas od 11 do 12 hodin bude vyhrazen nejméně zdatným zájemcům o výuku angličtiny.
Mateřské centrum Neškola poskytuje všem zájemcům o výuku také další služby. Velkou
a mezi maminkami na rodičovské dovolené velmi ceněnou výhodou je skutečnost, že
Neškola v průběhu výuky zajišťuje hlídání jejich dětí za přátelskou cenu 20 korun na hodinu.
„Cizí jazyk je nutno stále cvičit a používat, aby jeho znalost zůstala na stejné úrovni,“
dodává vedoucí Mateřského centra Neškola Svatava Bláhová. „Na mateřské dovolené
maminky nebo i tatínkové nemají mnoho příležitostí mluvit anglicky, proto pro ně
připravujeme naše kurzy, o které je každoročně velký zájem. Jejich znalost anglického
jazyka tak může zůstat na stejné úrovni jako před nástupem na rodičovskou či mateřskou
dovolenou, a tím jim usnadnila návrat zpět do zaměstnání,“ dodává Svatava Bláhová.
Zájemci se mohou hlásit na adrese [email protected] nebo na tel. 733 676 707.
Vojenský kaplan pomáhá Charitě Opava
Částku 34 452 korun předal slavnostně vojenský kaplan 53. pluku průzkumu a
elektronického boje generála Heliodora Píky v Opavě otec Kamil Vícha řediteli Charity
Opava Janu Hanušovi. Peníze se vybraly na charitativní akci „Sportem pro děti“, kterou
pořádají opavští vojáci a k níž dal inspiraci právě tento vojenský kaplan.
Sportovního charitativního dne, spojeného
s branným závodem, soutěžemi pro veřejnost
a ukázkou vojenské techniky, se zúčastnilo
osm družstev dospělých a jedno žákovské,
tvořené žáky spolupořádající Základní školy
Generála Heliodora Píky ve Štítině. Vybraná
částka poslouží charitnímu dennímu
stacionáři pro děti s kombinovanými vadami
Mraveneček, kde si za ni budou moci pořídit
stropní zvedací systém Roomer k zajištění
asistované mobility pro fyzicky a mentálně
hendikepované děti. „Byli jsme překvapeni tím, jak má armáda spolu s obcí Štítina vše
perfektně zorganizované a připravené,“ vrací se k akci vedoucí Mravenečku Jana Konopková,
která se sportovního odpoledne zúčastnila spolu s klienty Markem a Martinem. „Prohlédli
jsme si vojenskou techniku, zbraně, vojáci byli velmi ochotni, a tak si mohli klienti a spolu
s nimi i my techniku také osahat. Při rozloučení jsme s kolegyní slíbily, že v příštím roce tuto
akci podpoříme jako soutěžní tým Mravenečku,“ dodává Jana Konopková a posílá jménem
Charity Opava a jejich klientů velké díky všem, kdo se na sbírce podíleli.
Mraveneček slaví 15 let a otevírá své dveře
Den otevřených dveří pro všechny zájemce připravili v Denním stacionáři pro děti
a mládež s kombinovanými vadami Mraveneček na středu 21. září. Mraveneček sídlící
na Neumannově ulici č. 3 v Opavě letos slaví patnáct let své činnosti.
24
„Otevřeno zde budeme mít pro veřejnost od 8 do 12 hodin a kromě občerstvení pro hosty
nepřipravujeme žádný speciální program, protože bychom chtěli, aby se mohli lidé seznámit
s naším běžným provozem,“ doplňuje vedoucí Mravenečku Jana Konopková. Zájemci se
tak budou moci seznámit nejen s prostorami, kde toto středisko Charity Opava působí,
ale také s používanými Montessori pomůckami, metodami alternativní komunikace,
bazální stimulace nebo získat informace o rehabilitačním cvičení, canisterapii či základní
ošetřovatelské péči, která je zde poskytována.
Denní stacionář Mraveneček je ambulantní sociální služba, která je určena dětem a
mladým lidem s mentálním a tělesným postižením ve věku od 11 do 35 let ze spádové oblasti
Opavska. Posláním stacionáře je poskytování služeb směřujících k co možná nejvyššímu
individuálnímu rozvoji a soběstačnosti každého uživatele. Mraveneček oficiálně vznikl
zřizovacím dekretem 27. září 2001 a Charita Opava tento projekt připravila ve spolupráci
se Statutárním městem Opava. Tento den také upravené prostory přístavby bývalé mateřské
školy na Neumannově ulici slavnostně požehnal biskup František Václav Lobkowicz, jehož
zachycuje snímek spolu s prvním vedoucím Mravenečku Hynkem Závorkou.
Díky pohybu studentů dostala Charita Opava dotaci
Po pouhých deseti dnech od spuštění nasbírali příznivci Charity Opava potřebný
počet bodů k tomu, aby mohla Nadace ČEZ poskytnout Dennímu stacionáři pro seniory
Charity Opava cílovou částku 74 370 korun.
Stacionář si tak bude moci za sesbíranou částku pořídit zahradní nábytek a hru ruské
kuželky. Postarali se o to lidé, kteří si nainstalovali mobilní aplikaci EPP od Nadace Skupiny
ČEZ – Pomáhej pohybem. Ve chvíli, kdy se jakýmkoli způsobem pohybovali, tedy chodili,
běhali nebo jeli na kole, se jejich pohyb proměnil na energii a body a ty zase na peníze
z Nadace ČEZ. Charitě svým pohybem a sbíráním bodů pomáhalo mnoho jednotlivců i skupin.
Značný počet bodů například nasbírali studenti Slezského gymnázia v Opavě
pod vedením školní metodičky prevence Kamily Tkáčové, kteří si aplikaci nainstalovali
na svém cyklistickém výletu. „O akci ‚Hýbejte se pro stacionář‘ jsem se dozvěděla během
cyklistického kurzu v Soběšovicích,“ vzpomíná Kamila Tkáčová, „zavolala jsem proto řediteli
Charity Opava Janu Hanušovi a ten mi mailem poslal podrobnější informace.“ Kamila Tkáčová
se s akcí seznámila na pravidelném večerním shrnutí dne se studenty a informaci umístila i
na facebook školy. Sedmdesátikilometrovou trasu z kurzu domů tak již studenti absolvovali
se staženou aplikací a během cesty se jim načítaly body pro Charitu. Všem děkujeme!
Charita Opava
Duchovní obnova s o. Vojtěchem Kodetem
se uskuteční dopoledne v sobotu 8. října v konkatedrále. Začíná v 8 hodin mší svatou,
v programu dále bude přednáška, adorace a možnost sv. smíření. K dispozici budou i
knihy a CD známého karmelitánského kazatele, který obnovu povede.
25
Oznámení
Slavnost sv. Václava, středa 28. září
Mše svaté budou v konkatedrále
Nanebevzetí Panny Marie v 7 hodin a v
8.30 a v kostele sv. Vojtěcha v 18 hodin.
Adorace před Nejsvětější svátostí
• Kostel Sv. Ducha – každou středu od
16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin.
• Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek od
17 hodin modlitba růžence, od 17.30
soukromá tichá adorace, od 17.50 společná adorace s knězem nebo jáhnem.
• Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 16. září – třetí
pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou
k Božímu milosrdenství; v pátek 7. října –
první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté
začínající v 18 hodin.
• Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli
4. září a 2. října po mši svaté začínající v
16.30, jako obvykle v první neděli v měsíci.
• Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 30. září – poslední
pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství; v pátek
7. října – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně.
Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin.
• Kostel Božského Srdce Páně – Marianum
– v pátek 7. října (první pátek v měsíci) od
17.20 do začátku mše svaté v 18 hodin; každou středu (pokud není liturgická památka) v 18 hodin mše svatá ke cti sv. Josefa,
přede mší litanie ke sv. Josefu.
26
Pobožnost k Božímu milosrdenství
se koná v kostele Sv. Ducha každou 1. neděli
v měsíci v 15 hodin.
Intence na mše svaté
• V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
se zapisují průběžně po celý rok, vždy po
každé mši svaté v sakristii.
• V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence na
listopad v pátek 23. září od 16.45 do 17 hodin.
• V kostele sv. Ducha se zapisují průběžně
po celý rok po každé mši sv. v sakristii.
Společenství dospělých
vedené jáhnem Janem Gilíkem se opět bude
scházet každé druhé úterý na faře. První
setkání bude v úterý 6. září v 18 hodin.
Společenství je otevřeno pro všechny další
zájemce.
Společenství mládeže
se opět bude scházet každý pátek při
večerní mši svaté, která začíná v 18 hodin
v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při
konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie.
Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se
již společenství zúčastňovali.
Modlitební společenství
ve farnosti Sv. Ducha se bude scházet
každé úterý v 18 hodin (po mši svaté a po
večerních chválách).
Setkání Sekulárního františkánského řádu
bude v sobotu 10. září v pastorační
místnosti kostela Sv. Ducha po mši svaté
v 8 hodin.
Fatimské společenství
• Informace o akcích, nejen pro mladé,
zve každou středu, vždy po večerní mši najdete také na našich farních webových
svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné stránkách www.farnostopava.cz.
modlitbě růžence a litanií. Začátek
přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin. Poutní místo Cvilín u Krnova
• Neděle 18. září – Hlavní pouť – Povýšení svaFatimská pobožnost
tého kříže a Panny Marie Sedmibolestné. Mše
bude v úterý 13. září v kostele Sv. Ducha. svaté budou v 8, v 9 a v 11 hodin, v 16 hodin
Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou mše svatá v polštině; v 10 hodin křížová cesta.
svatého růžence. V 17 hodin je mše svatá, • Středa 28. září – Pouť sv. Václava. Mše
po ní litanie a průvod se sochou Panny svatá bude v 10 hodin.
Marie. Tato pobožnost je každého 13. dne • Neděle 9. října – Růžencová pouť. Mše
v měsíci od května do října.
svaté budou v 8 a v 10 hodin.
Kromě poutí se konají každou neděli
Růžencové pobožnosti
mše svaté v 10 hodin.
Od soboty 1. října, po celý měsíc říjen,
Návštěva poutního místa je možná
se budeme opět scházet k modlitbě růžence kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt:
v kostele sv. Vojtěcha, začátek vždy v 17.15. o. Josef Goryl OFMConv., rektor kostela;
Celý rozpis jednotlivých dnů a modlících Poutní dům, Výletní 3, 79 401 Krnov;
se společenství bude na vývěskách telefon: 608 888 270; e-mail: krnov@
a v příštím čísle Cesty.
minorite.cz. Program poutí na celý rok
2016 najdete na webových stránkách
Pobožnost „TRANZITUS“,
http://kostelcvilin.cz/.
při které si připomeneme přechod sv. Františka
z pozemského života do nebe, se bude konat Poutní místo Panny Marie Pomocné
Zlaté Hory
v pondělí 3. října po mši svaté v 8 hodin.
• Sobota 17. září – Pouť národů. Mše svaNejbližší plánované sbírky
tá v 11 hodin.
• Neděle 11. září – sbírka na opravu kon- Další program poutního místa je:
katedrály Nanebevzetí Panny Marie – v kosKaždý první pátek v měsíci ve 21 hodin:
telech farnosti Nanebevzetí Panny Marie. Křížová cesta za ochranu nenarozených dětí.
• Neděle 18. září – sbírka na církevní školy
Mše svaté mimo poutní dny: každou
– proběhne ve všech kostelech.
sobotu v 10.30, každou neděli po celý rok v
10.30 a v 15 hodin.
Informace pro mládež
Veškeré informace získáte na adrese:
• Diecézní centrum mládeže – kompletní Duchovní
správa
poutního
místa
program akcí Diecézního centra mládeže a P. Marie Pomocné, Zlaté Hory 170, 793 76;
Diecézního střediska mládeže naší diecéze telefon: 584 425 916; mobil: 605 469 363;
najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. e-mail: [email protected]; webové
stránky: www.mariahilf.eu.
27
Kontakt – Hostýn: Matice svatoSlezská pouť u sv. Salvátora v Dolních
hostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61
Životicích
Bystřice pod Hostýnem; tel.: 573 381 693; fax:
bude v neděli 18. září. Poutní mše svatá 573 381 694; webové stránky: www.hostyn.cz.
bude v 10 hodin před poutní kaplí.
Kontakt – Velehrad: Římskokatolická
duchovní správa Stojanov, Salašská 62,
Františkánská pouť na Svatý Hostýn Velehrad 687 06; telefon: 572 571 420,
Sekulární františkánský řád zve na 733 741 896; e-mail: [email protected];
tradiční národní pouť na Svatý Hostýn, webové stránky: www.stojanov.cz.
která se uskuteční v sobotu 17. září. Odjezd
Jakékoliv informace o všech jezuitských
je v 6.30 od kostela Sv. Ducha. Cena je 300 duchovních cvičeních získáte na webových
Kč. Další informace najdete na plakátcích. stránkách: www.exercicie.cz/nabidka.php,
Zájemci se mohou přihlásit v sakristii kde se také můžete přihlásit.
kostela Sv. Ducha po mši svaté v 9.30 u
pana kostelníka nejpozději v neděli 4. září! Prosebné a významné dny v září
pátek 2. září – první pátek v měsíci;
Exercicie v říjnu
čtvrtek 8. září – Mezinárodní den
gramotnosti;
• Neděle 9. až pátek 14. října – Velehrad
čtvrtek 8. září – Svátek Narození Panny Marie;
Kněžské exercicie
P. Marek Dunda
středa 14. září – Svátek Povýšení svatého kříže;
• Pátek 14. až neděle 16. října – Velehrad
pátek 16. září – Den církevních škol;
Víkend pro seniory
pondělí 21. září – Mezinárodní den míru;
P. Stanislav Peroutka SJ
sobota 26. září – Mezinárodní den
• Neděle 16. až pátek 21. října – Velehrad
neslyšících;
Kněžské exercicie
P. Jacques Philippe
neděle 27. září – Den charity;
• Pátek 21. až neděle 23. října – Velehrad
středa 28. září – Slavnost sv. Václava,
Víkend gregoriánského chorálu
mučedníka, hlavního patrona českého
Jiří Hodina
národa – doporučený svátek;
• Pátek 28. až neděle 30. října – Hostýn
sobota 1. října – Mezinárodní den hudby;
Duchovní obnova
pátek 7. října – první pátek v měsíci.
P. Jiří Pleskač
Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha
nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky.
Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923.
Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz
Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected]
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa
redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider.
Ročník 23., číslo 9. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání
zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR.
Příští číslo 2. 10. 2016, uzávěrka 14. 9. 2016