zde - Česká diabetologická společnost

Transkript

ABSTRAKTA PŘEDNÁŠEK
1.
ROZVOJ DIAGNOSTICKÝCH MOŽNOSTÍ GENETICKÉHO
RIZIKA DIABETU 1. TYPU – OD VÝZKUMU K PRAXI
Vavøinec J.
Klinika dìtí a dorostu 3. LF a FN Královské Vinohrady, Praha
Úvod: Øada pilotních studií podala dùkazy o heterogenitì
patogenetických mechanizmù vedoucích k destrukci beta
bunìk a tato heterogenita se odráží i v genetické predispozici. Genetický screening je obvykle založený na testování
genetického rizika èi protektivity asociovanými s haplotypy
HLA-DQ. Poèet genových polymorfizmù však stále narùstá
a týká se jak vìtší rozmanitosti markerù HLA, tak i non-HLA
genù. Celkem již bylo nalezeno asi 40 genových oblastí
rizikových pro T1DM.
Metodika: Známky heterogenity mohou být pozorovány
s vìtší pøesností v prospektivních studiích, jako je TRIGR.
Pro podrobnìjší genetickou analýzu participujících byl
navržen asociovaný genetický projekt: Genetické ovlivnìní asociovaných autoimunitních onemocnìní a klinické manifestace
diabetu 1. typu u úèastníkù TRIGR projektu.
Jeho cílem je odpovìï na otázky:
Je možné najít specifické genetické markery definující
predispozici k T1DM? Je projekt TRIGR efektivní u geneticky definované podskupiny subjektù? Lze nalézt genetické
markery, které jsou specificky asociovány s rùzným typem
autoimunitní reakce? Ovlivòují genetické markery rychlost
progrese autoimunity?
1. Genetická studie zahrnuje kompletní typizaci HLA-DR-DQ
a typizaci lokusù HLA I. tøídy.
2. Panel SNPs bude analyzovat polymorfizmy genù INS,
PTPN22, CTLA-4, CD25, IFNH1.
3. Bude provedeno skenování genomu s využitím panelù
až s 1 miliónem SNPs.
4. Uložené vzorky DNA zajistí možnost následných studií.
Závìr: Hlavní analýza bude provedena po odslepení studie
TRIGR a subjekty budou stratifikovány podle dietní intervence.
V každé skupinì budou porovnány genotypy mezi subjekty
s a bez autoprotilátek a/nebo s manifestací onemocnìní tak,
aby bylo možno rozlišit, zda jsou nìkteré genetické faktory
asociovány s úspìšností èi se selháním dietní intervence.
2.
PØEKVAPIVÉ NÁLEZY MONOGENNÍHO DIABETU V PROGRAMU PREDIKCE DIABETU MELLITU 1. TYPU
Koloušková S.1, Štechová K.1, Petruželková L.1, Vèeláková J.1,
Pechová M.2, Šśavíková V.1, Obermannová B.1, Šumník Z.1,
Dušátková P.1, Prùhová Š.1, Lebl J.1, dìtští a dospìlí diabetologové Èeské republiky
1
Pediatrická klinika, 2. LF a UK FN Motol, Praha
2
Ústav klinické biochemie a patobiochemie 2. LF UK a FN Motol,
Praha
Úvod: Program predikce diabetu mellitu 1. typu (T1D) byl
zahájen v roce 2001. Sleduje prvostupòové pøíbuzné s T1D,
tj. sourozence diabetických dìtí a dìti diabetických rodièù,
20
u nichž se diabetes manifestoval v dìtství èi adolescenci. Vyšetøování spoèívá v kombinaci genetického rizika (HLA 2. tøídy),
titru autoprotilátek proti beta buòkám pankreatu (GAD, IA-2,
IAA) a u jedincù s pozitivními autoprotilátkami i vyšetøení první
fáze stimulované inzulínové sekrece (FPIR). Primárním cílem
programu je vytipovat jedince v riziku vzniku T1D.
Soubor a metodika: V programu predikce jsme vyšetøili 976
rodin (celkem 1214 dìtí, z toho 570 dívek). Devatenáct rodin
s víceèetným výskytem diabetu a negativními autoprotilátkami,
bez rizikového HLA genotypu èi haplotypu bylo podrobeno
molekulárnì genetickému vyšetøení na MODY diabetes (geny
GCK, HNF1A, HNF4A, IPF1, HNF1B, NEUROD1) metodou
pøímé sekvenace.
Výsledky: Z 19 rodin byl u 13 zjištìn MODY diabetes (9 rodin s glukokinázovým diabetem – MODY2; 4 rodiny s HNF1Adiabetem – MODY3). U 6 rodin je stav hodnocen jako MODYX.
V souèasné dobì víme, že u 3 rodièù s MODY2 diabetem byla
ukonèena léèba inzulínem, 1 rodiè s MODY3 je zatím pøeveden
na perorální antidiabetika.
Závìr: Program predikce slouží nejenom k vytipování jedincù v riziku vzniku T1D, ale zároveò pomáhá diagnostikovat i jiné
typy diabetu, jako je MODY diabetes, který byl nesprávnì klasifikován jako T1D. Pokud prokáže molekulární genetika MODY
diabetes, mùžeme u èásti pacientù zmìnit mnohaletou léèbu
inzulínem na perorální antidiabetika (MODY3) nebo u pacientù
s MODY2 léèbu diabetu dokonce ukonèit.
Podpoøeno grantem NT11402.
3.
VÝSKYT OSTRÙVKOVÝCH AUTOPROTILÁTEK U PACIENTÙ S MONOGENNÍM DIABETEM
Urbanová J., Rypáèková B., Heneberg P., Bazalová Z., Kuèera P., Andìl M.
Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, II. interní
klinika FNKV a 3. lékaøská fakulta UK v Praze.
Úvod: Specifické ostrùvkové autoprotilátky jsou považovány
za projev autoimunitní inzulitidy a jejich pøítomnost v dobì
diagnostiky diabetu je jedním ze základních diagnostických
kritérií diabetes mellitus 1. typu. Protilátky proti èetným komponentám beta bunìk Langerhansových ostrùvkù pomáhající
odlišit tento typ diabetu od jiných typù cukrovky, vèetnì diabetu
monogenního.
V zahranièní literatuøe však bylo publikováno nìkolik kazuistik o pacientech s molekulárnì geneticky potvrzeným
monogenním diabetem a souèasnou pøítomností ostrùvkových
protilátek. Na naší klinice jsme zachytili nìkolik takových pøípadù. Rozhodli jsme se proto zjistit prevalenci ostrùvkových
autoprotilátek u našeho souboru pacientù s monogenním
diabetem.
Metodika: GADA a IA2A byly stanoveny u celkem 24 pacientù s molekulárnì geneticky potvrzeným monogenním
diabetem (HNF4A diabetes: n = 3, HNF1A diabetes: n = 12,
GCK diabetes: n = 9). Pøítomnost ostrùvkových autoprotilátek
jsme ovìøovali taktéž retrospektivnì (od období manifestace
diabetes mellitus).
Ostrùvkové autoprotilátky (GADA, IA2A) byly identifikovány
imunofluorescenèní metodou (RIA). Genetické vyšetøení (HNF1A, HNF4A a GCK genu) bylo provedeno metodou pøímého
sekvenování (sekvenátor ABI PRISM 3130), výsledky pak
vyhodnoceny v programu SeqScape.
Výsledky: Specifické ostrùvkové autoprotilátky byly pøítomny u 7/24 pacientù (29,16 %), a to pøevážnì u nemocných
s HNF1A diabetem (4/8; 16,66 %), a malé skupiny HNF4A diabetikù (2/1; 8,33 %), výjimeènì u nemocných s GCK diabetem
(1/6; 4,16 %). Nejèastìji pøítomnou autoprotilátkou byla antiGAD (6/7; 85,71 %). Ostrùvkové protilátky byly prokazatelné
jak v dobì primomanifestace diabetu, tak po uplynutí mnoha
let od diagnostiky. Nebyla nalezena souvislost mezi pøítomností
autoprotilátek a HLA genotypem. U vìtšiny pacientù s autoprotilátkami byly deriváty sulfonylurey nedostateèné k dobré
glykemické kompenzaci diabetu a v tìchto pøípadech bylo
dosaženo lepší kompenzace inzulinoterapií, a to bez ohledu
na dostateènou hodnotu C-peptidu.
Závìr: Prokázali jsme pøítomnost specifických ostrùvkových
autoprotilátek u témìø jedné tøetiny pacientù s nejbìžnìjšími
subtypy monogenního diabetu, nejèastìji ve skupinì pacientù
s HNF1A diabetem.
Pøítomnost specifických ostrùvkových autoprotilátek
u jedincù s monogenním diabetem lze vysvìtlit jako vzácnou
koexistenci autoimunitní inzulitidy a mutace v pøíslušném genu.
Avšak pøítomné autoprotilátky mohou u tìchto pacientù také
reflektovat zvýšenou (neautoimunitní) destrukci beta bunìk
a pøedvídat tak nutnost brzkého zahájení inzulinoterapie.
4.
POÈETNÍ A FUNKÈNÍ ODCHYLKY DENDRITICKÝCH BUNÌK
VE VZTAHU KE VZNIKU DIABETU 1. TYPU
Kayserová J.1, Štechová K.2, Ulmannová T.2, Šumník Z.2,
Vèeláková J.2, Koloušková S.2, Špíšek R.1, Šedivá A.1
1
Ústav imunologie UK 2. LF a FN Motol Praha
2
Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol Praha
Úvod: Dendritické buòky (DC) jsou antigen prezentující
buòky, které mají klíèovou roli v zahájení a polarizaci imunitních
reakcí. V naší práci jsme analyzovali zastoupení a funkci jednotlivých subpopulací dendritických bunìk (myeloidní tj. mDC
a plazmacytoidní pDC) v periferní krvi pacientù s T1D a u jejich
pøíbuzných s cílem posoudit jejich roli v patogenezi T1D.
Metodika: Analyzováno bylo 54 pacientù s T1D (vìkový
prùmìr a SD:11,8 ± 6,9 rokù; 33 žen, 21 mužù), 55 jejich
prvostupòových pøíbuzných (17,5 ± 14,6; 34Ž/21M; 18 bylo
protilátkovì pozitivních) a výsledky byly porovnány s pacienty
s jinou autoimunitní chorobou (15 pacientek se Sjögrenovým
syndromem SjS, vìk 53,6 ± 14,3) a se 42 zdravými kontrolami
(24,5 ± 14,8; 23Ž/19M). Subpopulace mDC a pDC byly hodnoceny pomocí prùtokové cytometrie. Funkèní studie spoèívala ve
stimulaci DC pomocí ligandù Toll like receptorù (TLR) – konkrétnì
se jednalo o ligandy TLR7,8,9 (simulace kontaktu s infekèním
agens) a následném posouzení cytokinové odpovìdi.
Výsledky: Pacienti s T1D, jakož i pacienti se SjS mìli signifikantnì nižší hladiny pDC i mDC ve srovnání se zdravými
kontrolami. To samé platilo i pro prvostupòové pøíbuzné (p <
0,001 pro mDC a p < 0,0001 pro pDC pro všechny srovnávané
skupiny). Stimulace ligandem TLR9 vedla ke zvýšené produkci
IFN-alfa u pacientù s T1D a u protilátkovì pozitivních pøíbuzných (ve srovnání s ostatními skupinami, p < 0,05).
Závìr: Pacienti s T1D mají výrazné abnormality v poètu
i funkci DC (s možnými následky v dalším smìøování imunitní
odpovìdi). Vysoká sekrece IFN-alfa po stimulaci TLR9 ligandy
upozoròuje na možnou úlohu bakteriální infekce v patogenezi
T1D.
Práce byla podpoøena projekty IGA NT/11407-5 a GAÈR
P302/10/1679.
5.
MECHANIZMY REGULACE BUNÌÈNÉ SMRTI A STRESU
ENDOPLAZMATICKÉHO RETIKULA MASTNÝMI KYSELINAMI U PANKREATICKÝCH BETA BUNÌK
Nìmcová V., Šrámek J., Kováø J.
Oddìlení bunìèné a molekulární biologie ÚBBMB & Centrum
pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, 3. lékaøská fakulta
UK, Praha
Úvod: Chronicky zvýšená hladina mastných kyselin (MK)
v krvi pøispívá k úbytku pankreatických beta bunìk u nemocných s diabetem 2. typu, a to zejména mechanizmem apoptózy.
Na experimentálním modelu linie lidských pankreatických beta
bunìk NES2Y jsme již døíve ukázali, že nasycené MK (tj. kyselina palmitová a stearová), indukují v koncentraci 1 mM a vyšších
bunìènou smrt. Nenasycené MK kyseliny (tj. palmitolejová
a olejová) na rozdíl od nasycených MK neindukují bunìènou
smrt a dokonce ji v koncentracích 0,2 mM a vyšších inhibují.
Cílem práce bylo popsat vliv nenasycených MK na indukci
stresu endoplazmatického retikula (ER) a apoptózy a objasnit
úlohu JNK kinázy a kaspázy 2, které by dle literárních údajù
mohly být klíèovými hráèi v indukci apoptózy stresem ER.
Výsledky: Pùsobení kyseliny stearové na buòky linie NES2Y
vyvolává již po 3 h aktivaci všech tøí signálních drah stresu ER
(IRE1alfa, PERK a ATF6 dráha) a tato aktivace pøetrvává až do
doby, kdy je možné detekovat aktivaci apoptózy. Souèasné
pùsobení kyseliny olejové velmi efektivnì inhibuje aktivaci
všech sledovaných markerù ER stresu i apoptózy. Inhibice
aktivity JNK kinázy, úèastnící se signalizace v rámci IRE1
dráhy, nevedla k inhibici apoptózy, aèkoliv došlo k mírnému
snížení exprese proteinu BiP, obecného markeru stresu ER. Ani
specifická inhibice exprese kaspázy 2 nemìla vliv na rychlost
indukce apoptózy kyselinou stearovou.
Závìr: Naše výsledky ukazují, že inhibièní intervence nenasycených MK v dráze apoptózy pankreatických beta bunìk
indukované nasycenými MK se odehrává „upstream“ od indukce stresu ER a apoptózy a že JNK kináza a kaspáza 2 nejsou
klíèovými molekulami v tìchto procesech.
Práce byla podpoøena výzkumným zámìrem 3. LF UK MSM
0021620814, granty SVV-2010-260704 a SVV-2011-262706
a projektem UNCE 204015.
21
6.
PRÙBÌH GLYKÉMIÍ A RIZIKO HYPOGLYKÉMIE BÌHEM ØÍZENÍ MOTOROVÉHO VOZIDLA U PACIENTÙ S DM 1. TYPU
LÉÈENÝCH POMOCÍ INZULÍNOVÉ PUMPY – ANALÝZA
ZÁZNAMÙ CGMS
Brož J.1, Donièová V.2, Polák J.1, Andìl J.
1
Diabetologické centrum 3. LF UK a FNKV Praha
2
Diabetologická a interní ambulance Košice, Slovensko
Hypoglykémie bìhem øízení mùže zpùsobit fatální následky.
Použili jsme kontinuální monitor glykémie holterovského typu
k ozøejmìní exkurzù glykémie bìhem jízdy u pacientù s DM
1. typu léèených CSII.
Pacienti: Odmonitorovali jsme 24 pacientù s diabetes mellitus 1. typu ( 8 žen, 16 mužù) s prùmìrnou dobou trvání diabetu
9,4 ± 7,2 roku a prùmìrnou dobou léèby CSII 4,9 ± 2,12 roku.
Metody: Každý pacient použil kontinuální monitor glykémie
(CMGS Gold) po dobu 3–5 dnù, bìhem kterých zaznamenával
všechny dùležité údaje ve vztahu k režimu diabetika vèetnì
doby øízení automobilu. Pacient nemìl možnost seznámit
se s namìøenými hodnotami bìhem monitorace. Záznam
byl vyhodnocen po skonèení mìøení s cílem zjistit hodnoty
glykémie bìhem jízdy.
Výsledky: Celkem jsme vyhodnotili 5239 min. (87 hod.
17 min.) doby øízení automobilu, v prùmìru 78,4 ± 38,2 na
jednoho pacienta a den. Pacienti zaznamenali 5krát symptomatické hypoglykémie bìhem jízdy. Výsledky kontinuální
monitorace prokázaly 9 epizod asymtomatických hypoglykémií
bìhem øízení doby vozu. Celková doba trvání hypoglykémie
bìhem øízení byla 58 min (1,1 % z celkové doby øízení). Celkové trvání období glykémie v intervalu 3,5–4,5 mmol/l bylo
414 min. (7,9 % z celkové doby øízení). V období øízení jsme
nenalezli signifikantní trend v glykemických exkurzích ani ke
vzrùstu ani k poklesu.
Závìr: I pøes opakovanou edukaci je riziko hypoglykémie
bìhem øízení vozidla i u zkušených pacientù s DM 1. typu
léèených pomocí inzulínové pumpy reálné. Nebezpeèí hypoglykémie za volantem by mìlo být pravidelnou souèástí edukace.
7.
POROVNÁNÍ OSUDU GRAVIDIT ŽEN S DM 1. A 2. TYPU.
PRVNÍ VÝSLEDKY Z REGISTRU
Èechurová D., Haladová I., Jankovec Z., Krèma M., Rušavý Z.
Diabetologické centrum I. IK, FN Plzeò
Úvod: V posledních letech pøibývá gravidit žen s DM 2. typu.
Cílem práce je porovnat osud jejich tìhotenství s DM 1. typu.
Metodika: Porovnání dat o prùbìhu gravidit u obou typù
diabetu z Registru gravidit žen s pregestaèním DM v Èeské
republice v letech 2009–2011. Použité statistické testy: Mann
Whitneyùv test, nepárový t-test a Chí-kvadrát test.
Charakteristika souborù a výsledky: Výsledky jsou uvedeny jako medián (1., 3. kvartil) nebo èetnost v procentech. Ženy
s DM 2. typu (n = 46) vs. DM 1. typu (n = 100) mají statisticky
významnì kratší dobu trvání DM 3(2;5) vs. 14 (9;20) let, ménì
mikrovaskulárních komplikací 4 % vs. 29 %, lepší kompenzaci
DM (HbA1c IFCC %) v prvním 4,5 (3,9;6,0) vs. 5,5 (4,9;6,6)
a 2. trimestru 4,0 (3,7;4,5) vs. 4,5 (4,1;5,3), vše p < 0,01. Na
druhé stranì pacientky s DM 2. typu jsou starší 34 (31;36) vs.
22
31 (26;33) let, mají vyšší BMI 30 (25;36) vs. 23 (22;25) kg/
m2, pøichází do diabetologického centra pozdìji 11,5 (8;17) vs.
8 (6;11) týden tìhotenství, vše p < 0,01, èastìji mají arteriální
hypertenzi pregestaènì 13 % vs. 3 %, p = 0,05. Osud gravidit,
výskyt komplikací (aborty, preeklampsie, eklampsie), prùbìh
porodu (gestaèní stáøí, výskyt pøedèasných porodù, èetnost
porodù sekcí) se statisticky významnì nelišil. Pøi hodnocení
osudu novorozencù byl zjištìn rozdíl pouze v èastìjším pøijetí
dìti na NJIP u matek DM 1. typu 27 % vs. 9 % u DM 2. typu,
p < 0,05. V ostatních sledovaných parametrech nebyl zjištìn
statisticky signifikantní rozdíl (porodní hmotnost, makrosomie,
dystokie ramének, souèet Apgar skóre, hypoglykémie, fototerapie, RDS, malformace).
Závìr: I když ženy s DM 2. typu mají kratší dobu trvání a lepší
kompenzaci diabetu, pøesto se u nich nevyskytuje významnì
ménì komplikací v prùbìhu gravidity.
8.
KVALITA ŽIVOTA DÌTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH S DIABETEM
MELLITEM 1. TYPU
Øehulová A., Dušátková P., Šumník Z., Koloušková S.,
Šnajderová M., Obermannová B., Štechová K., Cinek O.,
Lebl J., Prùhová Š.
Pediatrická klinika FN v Motole a 2. LF UK v Praze
Úvod: Kvalita života pacientù s diabetem 1. typu (T1DM)
je ovlivnìna symptomy onemocnìní i každodenními nároky
léèebného režimu. Cílem výzkumu bylo zmapovat charakteristiky kvality života dìtí a dospívajících s T1DM sledovaných
na Pediatrické klinice FN Motol.
Metodika: Výzkumu se zúèastnilo 202 pacientù (107 chlapcù) ve vìku 8–18 let (76 dìtí ve vìku 8–12 let, 126 dospívajících ve vìku 13–18 let), kteøí se s diabetem léèí minimálnì
jeden rok (medián 6 let). Pacientùm a jejich rodièùm byly
poštou zaslány dva Varniho dotazníky PedsQL – generický
(obecná kvalita života) a specifický (kvalita života u T1DM).
Data byla statisticky analyzována dvouvýbìrovým t-testem.
Výsledky: Dívky vnímají kvalitu života vztahující se k diabetu
hùøe než chlapci, a to zvlášś v období dospívání (P < 0,05). Rodièe sledovaných dìtí posuzovali obecnou i specifickou kvalitu
života svých dìtí hùøe než dìti, zejména u dospívajících (P <
0,0001). Hladina HbA1c negativnì korelovala s diabetickou
kvalitou života (P < 0,05). Z dimenzí obecné kvality života
souviselo s diabetem nejvíce emoèní prožívání (dìti r = 0,73,
dospívající r = 0,66). Nenašli jsme signifikantní vztah mezi kvalitou života a vìkem respondentù, poètem let od manifestace
ani zpùsobem léèby (inzulínová pumpa vs. pero).
Závìr: Diabetické dìti a dospívající vnímají svoji kvalitu
života lépe než jejich rodièe. Dívky prožívají symptomy diabetu psychicky hùøe než chlapci. Vyšší hladina HbA1c koreluje
s horší kvalitou života. Kvalita života významnì nesouvisí se
zpùsobem léèby inzulínovou pumpou nebo pery.
Podpoøeno grantem MZÈR NT 11402.
9.
HLADINA 25OH VITAMÍNU D V POPULACI ŽEN S DIABETES MELLITUS
Piśhová P.1, Štechová K.2, Kvapil M.1
1
Interní klinika UK 2. LF a FN v Motole
2
Pediatrická klinika UK 2. LF a FN v Motole
Úvod: Diabetes mellitus patøí mezi nejnièivìjší kardiovaskulární rizikové faktory. Vitamín D je vitamínem i hormonem
zároveò a zdá se, že s jeho poznáním roste i jeho dùležitost.
Nedostatek vitamínu D nejenomže ovlivòuje množství kostní
hmoty, ale je i významným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnìní. V populaèních studiích se jako deficit
vitamínu D udává hladina 25(OH)vitamínu D pod 50 nmol/l,
jako insuficietní jsou považovány hladiny v rozmezí 25(OH)vit
D 50–75 nmol/l a jako dostateèné jsou hodnoceny hladiny
až nad 75nmol/l. V práci jsme se zamìøili na zjištìní hladiny
25(OH)vitD v plazmì diabetièek 1. a 2. typu, sledovaných
v longitudinální studii, a zjištìní korelace hladiny 25(OH)vit D
s dalšími sledovanými parametry.
Metodika: Analyzovali jsme data 83 pacientek s diabetes
mellitus 1. typu a 32 pacientek s diabetes mellitus 2. typu,
vyšetøených v prùbìhu kvìtna až øíjna 2011 (dùvod: sezonalita
hladin vit. D), vyšetøených v rámci protokolu longitudinální studie z hlediska pøítomnosti tradièních i novì sledovaných kardiovaskulárních rizikových faktorù. Hodnotili jsme hladiny 25(OH)
vit. D a stanovovali jsme jeho korelaci (Pearson a Spearman´s)
s dalšími ukazateli: BMI, obvodem pasu, množstvím celkového
% tìlesného tuku, podkožního tuku a lipidových parametrù.
Výsledky: Hladiny 25(OH)vit D v populaci diabetièek byly
velmi nízké a významnìji nižší v populaci pacientek s DM2
(37,15 ± 16,01 nmol/l) proti DM1 (56,17 ± 16,01 nmol/l).
Zjistili jsme vysoce významnou korelaci poklesu hladiny 25(OH)
vit D s typem diabetu, nárùstem body mass indexu, nárùstem
% tìlesného tuku, narùstající výškou podkožní tukové tkánì
a zvìtšením obvodu pasu, stejnì jako s rostoucí hladinou LDL
cholesterolu. Na hranici významnosti se pohybovala korelace
poklesu hladiny 25(OH)vit D s rostoucí hladinou triglyceridù
a poklesem HDL-cholesterolu a nezjistili jsme žádnou korelaci s délkou trvání diabetu, hladinou celkového cholesterolu
a metabolickou kompenzací, vyjádøenou hodnotou HbA1c
(viz tabulku).
Závìr: V populaci pacientek s diabetes mellitus 1. a 2.typu
jsme zjistili významnì deficitní hladinu 25(OH)vit. D v prùbìhu
pozdních jarních, letních a èasných podzimních mìsícù. Hladina 25(OH) vit D byla ještì významnì nižší u pacientek obézních.
Všechny pacientky byly pouèeny o významu substituce 25(OH)
vit. D a zpùsobu substituce. V dalším sledování se pokusíme
zjistit vývoj hladin 25(OH)vit. D a zjistit pøípadný vliv jeho
deficitu na pøítomnost kardiovaskulárních rizikových faktorù.
10.
VLIV 3MÌSÍÈNÍ FYZICKÉ AKTIVITY NA TÌLESNOU HMOTNOST, PARAMETRY KREVNÍHO TLAKU A METABOLICKOU
KOMPENZACI U OBÉZNÍCH PACIENTEK S ARTERIÁLNÍ
HYPERTENZÍ
Trachta P.1, Kaválková P.1, Drápalová J.1, Toušková V.1,
Haluzíková D.1,2, Mráz M.1, Jahodová J.1, Pavlovièová R.1,
Stránská Z.1, Matoulek M.1, Haluzík M.1
1
3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze
2
Ústav tìlovýchovného lékaøství 1. LF UK, Praha
Úvod: Pravidelný pohyb je pokládán za jeden z klíèových
prvkù v prevenci a léèbì obezity a jejich komplikací. Cílem
naší studie bylo proto posoudit vliv 3mìsíèní fyzické aktivity
na hodnoty krevního tlaku (TK), antropometrické a metabolické
parametry a expresi vybraných faktorù v podkožní tukové tkáni
obézních pacientek s arteriální hypertenzí (AH).
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 21 obézních pacientek
s AH na farmakoterapii. Antropometrické, biochemické a hormonální parametry byly stanoveny na zaèátku a po 3 mìsících
pravidelného cvièení (30 minut aerobní aktivity 3krát týdnì).
mRNA exprese genù pro adipokiny, prozánìtlivé faktory a komponenty renin-angiotenzinového systému v podkožní tukové
tkáni byla analyzována pomocí qRT-PCR.
Výsledky: Po 3 mìsících pravidelné aerobní aktivity došlo
u pacientek k signifikantní redukci tìlesné hmotnosti (BMI 34,6
± 1,26 vs. 32,8 ± 1,11 kg/m2, p < 0,001) a zlepšení metabolické
kompenzace (glykémie 5,6 ± 0,1 vs. 5,2 ± 0,1 mmol/l, p < 0,05;
HDL 1,37 ± 0,05 vs. 1,47 ± 0,06 mmol/l, p < 0,05). Fyzická
aktivita dále vedla ke snížení tepové frekvence (77,6 ±1,9 vs.
74,4 ± 1,9 tepù/min., p<0,05) a systolického TK (139,2 ± 3,16
vs. 132,4 ± 2,79 mm Hg, p < 0,05) doprovázeného redukci
antihypertenzní medikace u 1/3 pacientek. V podkožní tukové
tkáni nebyla pravidelným cvièením významnì ovlivnìna mRNA
exprese témìø žádného ze zkoumaných faktorù.
Závìr: 3 mìsíce aerobní aktivity vedly u obézních pacientek s arteriální hypertenzí kromì úpravy antropometrických
a metabolických parametrù také k signifikantnímu zlepšení
hodnot krevního tlaku. Zmìny endokrinní funkce podkožní
tukové tkánì se podle našich výsledkù na tomto metabolickém
zlepšení podílely pouze minimálnì.
Podporováno MZOVFN2005, SVV262503 a Programem
rozvoje vìdných oblastí na Univerzitì Karlovì (PRVOUK).
Abstrakt 9. Tabulka: korelace hladin 25(OH)vit. D s dalšími sledovanými parametry
korelace
s 25(OH)vit. D
vìk
(roky)
trvání DM
(roky)
BMI
(kg/m2)
tìlesný tuk
(%)
obvod pasu
(cm)
podkožní tuk
(mm)
TG
(mmol/l)
79,24 ± 11,58
23,62 ± 12,10
0,91 ± 0,43
5,08 ± 0,84
102,81 ± 10,78 34,29 ± 12,47
2,37 ± 1,72
5,24 ± 1,17
6,23 ±2,08
p < 0,05
n.s.
n.s.
DM1 (n = 83)
39,91 ± 9,80 19,5 ± 10,58 25,40 ± 5,54
26,96 ± 7,97
DM2 (n = 32)
50,88 ± 7,60 11,48 ± 5,08
32,82 ± 4,96
38,62 ± 4,18
p < 0,0001
p < 0,0001
signif
p < 0,05
n.s.
p < 0,0001
p < 0,0001
celkový chol
HbA1c
(mmol/l)
(% dle IFCC)
6,96 ±1,49
23
11.
POROVNÁNÍ DYNAMIKY ZMÌN GLYKÉMIÍ V PODKOŽÍ,
SVALU A VISCERÁLNÍM TUKU PØI POUŽITÍ CGMS BÌHEM CLAMPU U LABORATORNÍHO POTKANA – PILOTNÍ
PROJEKT
Žourek M.1, Hyková P.1, Kyselová P.2, Èechurová D.1, Rušavý Z.1
1
Diabetologické centrum, I. interní klinika FN a LFUK Plzeò
2
DIEKO, Plzeò
Cíl: Cílem pilotní studie bylo porovnat zmìny glykémií v podkožní tkáni, viscerálním tuku a svalu za použití CGMS Guardian
(Minimed/Medtronic) bìhem rychlých zmìn glykémie.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 10 potkanù kmene
hHTG (hereditární hypertrygliceridemický potkan). Všechny
experimenty byly provádìny v souladu s §17 péèe o laboratorní zvíøata. Po uvedení do celkové anestézie byla potkanùm
zavedena kanyla do vena jugularis a arteria carotis, dále jim
byl zaveden senzor CGMS do podkoží, viscerálního tuku
cestou laparotomie a stehenního svalu. Clampová vyšetøení
navazovala na provedené operaèní úkony. Bìhem pokraèování
anestézie, po 2 hodinové kalibraci systému Guardian, byla po
dobu 60 minut udržována glykémie 6 mmol/l, pak následoval bolus glukózy v dávce 0,5 g/kg hmotnosti a po dalších
60 minutách bolus inzulínu v dávce 5 IU/kg a glykémie byla
monitorována dalších 60 minut. Po ukonèení experimentu byla
zvíøata usmrcena.
Mìøeným parametrem byly arteriální glykémie pøístrojem
HemoCue a dále glykémie získané pomocí CGMS. Dynamika
zmìn glykémií byla hodnocena korelaèní analýzou pomocí
identifikace korelaèní funkce.
Výsledky: Nejmenší zpoždìní v minutách vùèi krvi bylo
namìøeno ve viscerálním tuku 12,5 (10; 15), dále ve svalu 17,5
(15; 20) a nejvìtší zpoždìní vykazoval podkožní tuk 20 (16,25;
20). Zpoždìní viscerálního tuku bylo statisticky významnì nižší
ve srovnání se svalem i podkožním tukem.
Závìr: Ideálním místem mìøení glukózy pomocí CGMS by
byl zøejmì viscerální tuk.
Práce je podporována Výzkumným zámìrem Univerzity
Karlovy, MSM 0021620814.
12.
POROVNÁNÍ NANOVLÁKEN A ACELLULÁRNÍ PORCINNÍ
DERMIS U HOJENÍ RAN – EXPERIMENTÁLNÍ STUDIE
Dubský M.1,2, Jirkovská A.1, Kubinová Š.2, Širc J.3, Voska L.1,
Fejfarová V.1, Bém R.1, Michálek J.3, Holáò V.4, Syková E.2
1
Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
2
Ústav experimentální medicíny AV ÈR, Praha
3
Ústav makromolekulární chemie AV ÈR, Praha
4
Ústav molekulární genetiky AV ÈR, Praha
Úvod: Lokální léèba ran, zejména chronických, je stále neuspokojivá, proto se hledají nové metody jejich terapie. Cílem
naší práce bylo zhodnotit želatinová (N-GEL), poly--caprolaktonová (N-PCL) nanovlákna a acellulární porcinní dermis (APD)
jako potenciální nosièe pro bunìènou terapii a porovnat jejich
efektivitu na hojení ran v experimentální studii.
Metodika: Nanovlákna byla vyrobena za použití Nanospider™ technologie založené na rotující spinningové elektrodì.
24
V první èásti experimentu byly porovnány bunìèná viabilita,
rùst a adheze lidských mesenchymálních bunìk (hMSC), lidských dermálních fibroblastù (FIB) a lidských keratinocytù (KER)
in vitro. Hojení ran bylo hodnoceno redukcí plochy defektu
a histologicky u 5 potkanù v každé skupinì (N-GEL, N-PCL, APD)
a porovnáno s kontrolou (CON, gáza). Model rány zahrnoval 2
excize provedené pomocí punch-biopsie zasahující ke svalové
vrstvì. Histologie spodiny rány s hodnocením lineárního (LG)
a polygonálního epiteliálního „gap“ (PG), zánìtu a angiogeneze
byla provedena po 5 a 10 dnech.
Výsledky: V první èásti experimentu (in vitro) nebyly mezi
skupinami zjištìny rozdíly mezi bunìènou viabilitou, adhezí
a proliferací. V druhé èásti (in vivo) bylo pozorováno signifikantnì rychlejší hojení rány pouze u terapie N-GEL a APD ve
srovnání s CON (p < 0,05) po 5 i 10 dnech. Významnì kratší
LG i PG a silnìjší granulaèní tkáò byly pozorovány v histologiké
analýze skupiny N-GEL i APD ve srovnání s N-PCL a CON.
Závìr: Výsledky naší studie ukázaly, že želatinová nanovlákna i acellulární porcinní dermis jsou dobrým nosièem lidských
bunìk a potenciálním novým lokálním materiálem urychlujícím
hojení ran. Efektivita poly--caprolaktonových nanovláken se
však výraznìji nelišila od kontrolní skupiny.
Podpoøeno grantem MZO 00023001.
13.
VLIV KANDIDÁTNÍCH GENÙ IGF2BP2 A IGF2 NA ROZVOJ
DIABETU A DIABETICKÉ NEFROPATIE
Prázný M.1, Gu T.2, Horová E.1, Kaòková K.4, Möllsten A.3, Abu
Seman N.2, Falhammar H.2, Brismar K.2, Gu H.F.2
1
3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
2
Rolf Luft Center for Diabetes Research, Karolinska Institutet,
Karolinska University Hospital, Stockholm, Švédsko
3
Department of Clinical Sciences, Pediatrics, Umeå University,
Umeå, Švédsko
4
Ústav patologické fyziologie, Lékaøská fakulta Masarykovy
Univerzity, Brno
Úvod: Gen IGF2BP2 se nachází v chromozomálním lokusu
3q27.2, který je asociován se vznikem diabetu 1. i 2. typu (T1D
a T2D) a s rozvojem diabetické nefropatie (DN). Protein IGF2BP2 vazbou na gen IGF2 reguluje translaci insulin-like growth
factor 2 (IGF2). Cílem práce bylo zhodnotit vliv vybraných
polymorfizmù (SNP) genù IGF2BP2 a IGF2 na rozvoj diabetu
a diabetické nefropatie.
Metodika: Osoby zaøazené do studie pocházely ze tøí skupin;
pacienti z populace GoKinD s T1D s DN i bez ní (n = 1139),
pacienti ze Švédska s T1DM s DN i bez ní (n = 303) a subjekty
z Èeské republiky s T1D, T2D s DN i bez ní (n = 1060) a zdravé kontroly (n = 339). Pro genotypizaci vybraných SNP genù
IGF2BP2 a IGF2 byl použit standardní protokol diskriminace
alel TaqMan® s metodou RT-PCR. Funkèní analýza genù byla
provedena hodnocením exprese mRNA ve tkáni ledvin db/db
a kontrolních myší ve vìku 5 a 26 týdnù.
Výsledky: Byla nalezena statisticky významná asociace
SNP rs4402960 genu IGF2BP2 s T2D v èeské populaci (p =
0,025). Oba sledované polymorfizmy byly asociovány s DN
u mužské èásti pacientù s T1D ze studie GoKinD (p = 0,037,
p = 0,038). Vyšší exprese genu IGF2BP2 ve tkáni ledvin byla
nalezena pouze u db/db myší starých 5 týdnù, ve 26 týdnech
již rozdíly nebyly významné. Exprese genu IGF2 byla pøíliš nízká,
takže analýza nemohla být provedena.
Závìr: V této studii byla ve shodì s výsledky pøedchozích
studií potvrzena asociace SNP rs4402960 genu IGF2BP2
s T2D v èeské populaci. Výsledky dále naznaèují pravdìpodobnou interakci sledovaných polymorfizmù genù IGF2BP2 a IGF2
a jejich možný protektivní vliv na rozvoj DN u mužù s T1D.
Studie byla podpoøena výzkumným programem Univerzity
Karlovy v Praze.
15.
OVLIVNÌNÍ VYBRANÝCH METABOLICKÝCH PARAMETRÙ
U DIABETU 2. TYPU PØI KOMBINOVANÉM PODÁVÁNÍ
PIOGLITAZONU A OMEGA-3 POLYNENASYCENÝCH
MASTNÝCH KYSELIN
Veleba J.1, Kopecký J. jr.1, Bardová K.2, Janovská P.2, Kopecký J.2, Pelikánová T.1
1
Centrum diabetologie Institutu klinické a experimentální
medicíny, Praha
2
Fyziologický ústav Akademie vìd Èeské republiky, Praha
14.
OMEGA 3 MASTNÉ KYSELINY A METABOLICKÝ SYNDROM
Kopecký J.
Oddìlení biologie tukové tkánì, Fyziologický ústav AVÈR, v.v.i.,
Praha
Úvod: Pioglitazon a n-3 polynenasycené mastné kyseliny
(n3MK) mají øadu pøíznivých úèinkù na metabolizmus lipidù
a glukózy. Na zvíøecích modelech byly prokázány pozitivní
aditivní úèinky souèasného podávání n3MK a glitazonù na
inzulínovou rezistenci, dyslipidémii a jaterní steatózu. Cílem
studie bylo u nemocných s diabetem mellitem 2. typu (DM2)
ovìøit efekt podávání n3MK samostatnì nebo v kombinaci
s pioglitazonem na inzulínovou rezistenci, hmotnost, kompenzaci diabetu a lipidogram.
Metodika: Placebem kontrolovaná paralelní studie v trvání
6 mìsícù. V interim analýze bylo zhodnoceno 26 z plánovaných 60 pacientù s DM2 léèených metforminem, kteøí byli
randomizováni do 4 vìtví (n3MK, placebo, n3MK+pioglitazon,
placebo+pioglitazon). Použit byl koncentrát n3MK (EPAX
1050TG, složení: 15% EPA, 40% DHA) v dávce 5 g/den), jako
placebo koncentrát n6MK (EPAX AS, Norsko; složení: kukuøièný olej v dávce 5 g/den); a pioglitazon v dávce 15 mg/den
(Actos 15 mg). Pøed a po intervenci byla provedena vybraná
laboratorní a metabolická vyšetøení.
Výsledky: Podávání pioglitazonu vedlo ke snížení inzulínové
rezistence (ANOVA p < 0,028), zvýšení hladiny HDL cholesterolu (p < 0,036) a hmotnostnímu pøírùstku (p < 0,003). Hodnota
HbA1c, hladiny sérových triglyceridù, celkového a LDL cholesterolu nebyly pioglitazonem významnì ovlivnìny. Podávání
n3MK zhoršilo kompenzaci diabetu (p < 0,029). V kombinovaném podávání n3MK a pioglitazonu byl patrný pøíznivý trend ve
vlivu na inzulínovou rezistenci, který byl na hranici statistické
významnosti. Kombinace n3MK a pioglitazonu zvyšovala aditivnì hmotnostní pøírùstky (p < 0,036).
Závìry: V interim analýze je u nemocných s DM2 patrný
pøíznivý trend kombinovaného podávání n3MK a pioglitazonu
na ovlivnìní inzulínové rezistence, který však nedosahuje statistické významnosti. Kombinace testovaných látek však má
významnì nepøíznivý aditivní efekt na pøírùstek hmotnosti.
Definitivní výsledky budou k dispozici po dokonèení a zhodnocení u celé plánované skupiny.
S podporou grantu IGA MZÈR è. NS10528-3 a VZ 00023001.
Úvod: Onemocnìní zaøazená do metabolického syndromu,
zejména obezita, diabetes, dyslipidémie a hypertenze, se vyznaèují komplexní etiologií. Úèinná léèba tìchto onemocnìni
proto musí být také komplexní a soubìžnì ovlivòovat rùzné
pochody a regulaèní mechanizmy. Omega 3 mastné kyseliny
s dlouhým øetìzcem (omega-3) z moøských ryb pùsobí hypolipidemicky, protizánìtlivì a napomáhají v prevenci chorob
spojených s obezitou. Omega-3 ale nemají vliv na rezistenci
k inzulínu u diabetikù 2. typu. Cílem pokusù bylo lépe definovat
mechanizmus pùsobení omega-3 a navrhnout možnosti jejich
léèebného uplatnìní .
Metodika: Pokusy byly provádìny na myších krmených
dlouhodobì dietou s vysokým obsahem tuku – experimentálním modelu metabolického syndromu.
Výsledky: Èásteèná náhrada (9 %) lipidù v dietì za omega-3
vedla k menšímu pøibývání na váze, menšímu ukládání tukù
v tkáních a k metabolickým zmìnám v játrech, tukové tkáni,
tenkém støevì a ve svalu. Tyto efekty souvisely se zmìnami
složení mastných kyselin ve fosfolipidech, s tvorbou lipidových
mediátorù, zmìnami genové exprese, aktivací regulaèní dráhy
adiponektin-AMPK a útlumem aktivity endokanabinoidního
systému. Podávání omega-3 posilovalo úèinek: 1) kalorické restrikce pøi redukci obezity (viz abstrakt Flachs a spol.); a 2) thiazolidindionù (rosiglitazonu a pioglitazonu) v prevenci i v reverzi
inzulínové rezistence, dyslipidémie a zánìtlivé reakce spojené
s obezitou, a také v prevenci poruch „metabolické flexibility“.
Závìr: Pokusy odhalily nové mechanizmy pùsobení omega-3. Výsledky naznaèily, jak lépe využít omega-3 v kombinaci
s kalorickou restrikcí a farmaky pro léèbu pacientù s metabolickým syndromem.
25
16.
OSOBNOST A POTR AVNÍ PREFERENCE – STUDIE
S FUNKÈNÍ MAGNETICKOU REZONANCÍ
Brunerová L.1,2, Potoèková J.1, Šmejkalová V.1, Horáèek J.3,
Andìl M.1
1
Diabetologické centrum, II. Interní klinika FNKV a 3. LF UK,
Praha
2
Mediscan, Euromedic, Praha
3
Psychiatrické centrum Praha, 3. LF UK, Praha
Úvod: Neuromediátory serotonin a dopamin ovlivòují nìkteré osobnostní rysy, ale souèasnì jsou významnými regulátory
pøíjmu potravy. Centrální dopaminergní a serotoninergní tonus
lze nepøímo mìøit pomocí funkèních neuroendokrinních testù
(apomorfinového, resp. citalopramového). Funkèní magnetická
rezonance je citlivou metodou schopnou postihnout aktivaci
mozkových oblastí po rùzných stimulech. Cílem studie bylo
zjistit vztah mezi osobnostními charakteristikami a funkèními neuroendokrinními testy a pomocí funkèní magnetické
rezonance identifikovat oblasti mozku aktivované po rùzných
potravních stimulech.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 42 zdravých mužù (prùmìrný vìk 43,5 ± 7,4 let, BMI 27,4 ± 5,7 kg/m2). Úèastníci
byli vyšetøeni antropometricky, biochemicky, psychologicky
(osobnostní dotazníky MMPI a Cloningerùv) a funkèní magnetickou rezonancí po vizuálních potravních stimulech („zdravá“
jídla, „sladká“ jídla, „tuèná“ jídla). Dále byly provedeny funkèní
neuroendokrinní testy – apomorfinový (pomocí plochy pod
køivkou zhodnocení vzestupu rùstového hormonu po podání
0,033 mg/kg hmotnosti sublinguálního apomorphinu) a citalopramový (odpovìï prolaktinu na intravenóznì podaný citalopram v dávce 0,3mg/kg hodnocená plochou pod køivkou). Ke
statistickému zpracování byla použita lineární regrese.
Výsledky: Odpovìï v apomorfinovém testu korelovala
s osobnostními rysy souvisejícími s motivací a závislostí na
odmìnì, vztah mezi odpovìdí v citalopramovém testu a osobnostními rysy úzkostnosti a depresivity nedosáhl statistické
významnosti. Pøi zobrazení funkèní magnetickou rezonancí
se po chutných jídlech aktivovaly oblasti mozku s vysokým
zastoupením dopaminu, zvláštì striatum.
Závìr: Centrální dopaminergní tonus je spojen s vybranými
osobnostními rysy a oblasti mozku bohaté na dopamin se
aktivují pøíjmem chutné stravy.
Studie byla podpoøena VZ MSM 0021620814.
17.
VPLYV DIÉTNEJ INTERVENCIE NA INFILTRÁCIU IMUNITNÝCH BUNIEK V GLUTEÁLNOM A ABDOMINÁLNOM
PODKOŽNOM TUKU U OBÉZNYCH PACIENTOK
Mališová L., Kováèová Z., Tencerová M., Kraèmerová J.,
Šiklová M., Štich V., Rossmeislová L.
Ústav tìlovýchovného lékaøství, 3. lékaøská fakulta, Karlova
Univerzita, Praha
Úvod: Zvýšené množstvo gluteálneho podkožného tukového tkaniva (GPTT) u obéznych je spájané s nižším rizikom
vzniku kardiovaskulárnych chorôb. Cie¾om tejto štúdie bolo
overiś, èi podkladom priaznivého úèinku GPTT je „menší
prozápalový“ profil GPTT v porovnaní s podkožným tukovým
26
tkanivom abdominálnym (APTT). Prozápalový profil oboch
tukových tkanív bol porovnaný v bazálnom stave (pred intervenciou) a po ukonèení diétnej intervencie (DI).
Metodika: 14 premenopauzálnych obéznych žien (BMI
34,2 ± 0,2), bez komplikácií obezity, sa podrobilo 6mesaènej
intervencii nízkoenergetickej redukènej diéty. Párové vzorky
GPTT a APTT boli získané ihlovými biopsiami pred DI a na konci
intervencie vo fáze stabilizácie váhy. Pomocou RT –PCR boli
merané expresie 3 lymfocytárnych (RANTES, CD3G, TCRA)
a 9 makrofágových markrov (TLR2, TLR4, CD14, ACP5, CD68,
MSR1, FCGBP, PLA2G7, SPP1).
Výsledky: Expresia 7 makrofágových a 3 lymfocytárnych
markrov sa pred diétou v GPTT a APTT nelíšila. Z makrofágových markrov bola vyššia expresia CD68 a ACP5 v GPTT (p0,05). Na konci DI boli expresie všetkých, tak makrofágových,
ako aj lymfocytárnych markrov vyššie v GPTT (p-0,05).
Záver: U obéznych žien nie je expresia markrov infiltrácie
imunitnými bunkami v GPTT v bazálnom stave odlišná v porovnaní s APTT. Po ukonèení DI je expresia uvedených markrov
v GPTT dokonca vyššia.
Táto práca vznikla s podporou grantov: Ministerstva školstva
MSM 002162081, Ministerstva zdravotníctva IGA NT 114503-2010 a projektu EU ADAPT.
18.
TRANSGENNÍ EXPRESE TRANSKRIPÈNÍHO FAKTORU
NRF2 ZMÍRÒUJE OXIDAÈNÍ STRES A PORUCHY ASOCIOVANÉ S METABOLICKÝM SYNDROMEM
Oliyarnyk O.1, Malínská H., Kazdová L.1, Zidek V.2, Pravenec M.2
1
2
Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha
Úvod: Transkripèní faktor NRF2 (Nuclear factor-erythroid
2-related factor-2, kódovaný Nfe2l2 genem) hraje klíèovou
úlohu v obranì proti oxidaènímu stresu. NRF2 se váže na ARE
(antioxidant response element) sekvenci v promotorech genù
kódujících antioxidaèní a cytoprotektivní enzymy, jako jsou superoxiddismutáza, glutationperoxidáza, glutathiontransferáza,
kataláza aj. Cílem studie bylo sledování vlivu transgenní exprese NRF2 na aktivitu tìchto enzymù, peroxidaci lipidù a na lipidový metabolizmus u spontánnì hypertenzních potkanù (SHR).
Metodika: Transgenní linie potkanù byla získána mikroinjekcemi zygot kmene SHR smìsí konstruktu Sleeping Beauty,
obsahující Nfe2l2 cDNA pod univerzálním promotorem CAGGS
a SB 100X transpozázy.
Výsledky: Exprese transgenu Nfe2l2 vedla ke tkáòovì-specifické aktivaci antioxidaèních enzymù, zvýšila koncentrace
redukovaného glutationu v plazmì (6,55 ± 0,18 vs. 5,53 ±
0,19 μmol/ml, p < 0,01), kùøe ledvin (15,9 ± 0,9 vs. 11,7 ± 1,4
μmol/mg bílk, p < 0,05). Hladiny produktù lipidové peroxidace,
látek reagujících s kyselinou thiobarbiturovou, byly sníženy
v plazmì (1,070 ± 0,101 vs. 1,701 ± 0,11 nmol/ml, p < 0,001),
játrech (0,957 ± 0,097 vs. 1,637 ± 0,165 nmol/mg bílkoviny,
p < 0,05), kùøe ledvin (0,552 ± 0,037 vs, 0,691 ± 0,050 nmol/
mg bílkoviny, p < 0,05).
Transgenní exprese zvýšila bazální (19,9 ± 2,3 vs. 36,3 ± 4,4
nmol glukózy/mg bílkovin/2h, p < 0,01) a inzulínem stimulovanou lipogenezi v tukové tkání (90 ± 17 vs. 43 ± 6 nmol glukózy/
mg bílkovin/2h, p < 0,05), hodnocenou podle inkorporace
14
C-U-glukózy do lipidù a zvýšila adrenalinem stimulovanou
lipolýzu (5,2 ± 0,7 vs. 3,2 ± 0,6 μmol NEMK/g , p < 0,05),
svìdèící pro zvýšenou metabolickou aktivitu tukové tkánì.
Závìr: Transgenní exprese Nrf2 u SHR potkanù snížila oxidaèní stres v plazmì, játrech, a kùøe ledvin, pozitivnì ovlivnila
inzulinovou senzitivitu a zvýšila metabolickou aktivitu tukové
tkánì. Výsledky podporují hypotézu o dùležité rolí oxidaèního
stresu v patogenezi poruch asociovaných s metabolickým
syndromem.
Podpoøeno granty MZO 00023001; 303/10/0505.
19.
SÉROVÉ KONCENTRACE A GENOVÁ EXPRESE NOVÉHO
METABOLICKÉHO FAKTORU CLUSTERINU U PACIENTÙ
S OBEZITOU A DIABETES MELLITUS 2. TYPU: VLIV NÍZKOKALORICKÉ DIETY
Urbanová M.1, Drápalová J.1, Èechová M.1, Kindlová M.1,
Trachta P.1, Køížová J.1, Kaválková P.1, Mráz M.1, Haluzík M.1
1
III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Úvod: Clusterin je nedávno identifikovaný faktor úèastnící
se etiopatogeneze øady onemocnìní spojených se zvýšenou
produkcí volných radikálù vèetnì aterosklerózy. Jeho úloha pøi
vzniku diabetes mellitus 2. typu (DM2) a obezity však zatím
není dostateènì prozkoumána. Cílem naší práce bylo proto
posoudit zmìny sérových hladin clusterinu a jeho exprese
v podkožní tukové tkáni u pacientù s obezitou a diabetes
mellitus 2. typu za bazálních podmínek a po dietní intervenci.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 15 pacientek s DM2
(DM2 skupina), 15 obézních žen bez diabetes mellitus (OB
skupina) a 15 zdravých žen s normální hmotností. Sérové
koncentrace a mRNA exprese clusterinu v podkožní tukové
tkáni byly stanoveny vstupnì a po 3 týdnech nízkokalorické
diety (VLCD – 2500 kJ/den).
Výsledky: Bazální sérové koncentrace clusterinu se mezi
jednotlivými skupinami signifikantnì nelišily. Po dietní intervenci došlo k poklesu hladin clusterinu jak u skupiny diabetièek
(65,4 ± 2,71 vs. 57,7 ± 2,03 mg/ml, p < 0,05), tak i u obézních
nediabetických pacientek (72,3 ± 4,18 vs. 52,9 ± 3,87 mg/
ml, p = 0,01).
mRNA exprese clusterinu v podkožní tukové tkáni byla
vstupnì významnì vyšší u DM2 i OB skupiny v porovnání se
zdravými kontrolami. Po VLCD došlo k signifikantnímu snížení
exprese clusterinu u pacientek s DM2, zatímco u obézních žen
bez diabetes mellitus byla zaznamenána jenom nesignifikantní
tendence k její redukci.
Závìr: Pokles sérových hladin clusterinu stejnì jako lokální
zmìny jeho mRNA exprese v podkožní tukové tkáni se mohou
podílet na pozitivních metabolických úèincích krátkodobé
nízkokalorické diety u pacientù s diabetes mellitus 2. typu
a obezitou.
20.
KYSELINA PALMITOVÁ INDUKUJE POŠKOZENÍ MITOCHONDRIÁLNÍ DNA U C2C12 SVALOVÝCH BUNÌK
Patková J.1,2, Trnka J.1,2, Andìl M.1,2,3
1
Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, Praha
2
Ústav výživy, 3. LF UK, Praha
3
II. interní klinika 3. LF UK a FNKV, Praha
Úvod: Vysoká hladina volných mastných kyselin (VMK) je
spojována se vznikem inzulínové rezistence a dalšími patofyziologickými procesy ve svalu, napø. mitochondriální dysfunkcí
a oxidaèním stresem. Lipotoxicky ve svalu pùsobí pøedevším
nasycené VMK s dlouhým øetìzcem, jejichž nejèastìjším
zástupcem je kyselina palmitová. Mechanizmus jejich úèinku
však není zcela znám. Cílem této studie bylo testovat toxicitu
kyseliny palmitové a její vliv na integritu mitochondriální DNA
u diferencovaných a nediferencovaných svalových bunìk.
Metodika: Myší svalové buòky (myoblasty a myotuby) linie
C2C12 byly exponovány 100 μM kyselinì palmitové konjugované s bovinním sérovým albuminem (BSA) po dobu 18 hod.
Toxicita kyseliny palmitové a viabilita bunìk byla stanovena
kolorimetricky pomocí MTS testu. Poškození mitochondriální
DNA bylo detekováno pomocí metody kvantitativní PCR. Pro
statistickou analýzu dat byl použit dvouvýbìrový t-test a ANOVA.
Výsledky: Ve srovnání s kontrolní skupinou inkubovanou
pouze s BSA docházelo pøi inkubaci s kyselinou palmitovou
k bunìèné smrti nediferencovaných myoblastù (p < 0,001),
nikoliv však diferencovaných myotub. Inkubace s kyselinou
palmitovou vedla v porovnání s kontrolní skupinou ke snížení relativní amplifikace mitochondriální DNA u myoblastù
(p < 0,01) i myotub (p < 0,01).
Závìr: Kyselina palmitová je již pøi nízké koncentraci
(100 μM) toxická pro nediferencované myoblasty, nikoliv však
pro diferencované myotuby. Tato rezistence myotub je zøejmì
dána jejich vìtší odolností vùèi apoptóze. U obou bunìèných
typù však dochází k poškození mitochondriální DNA. To mùže
být spouštìcím faktorem vedoucím k následné mitochondriální
dysfunkci a poruchám oxidativního metabolizmu ve svalu.
21.
MOŽNOSTI SCINTIGRAFIE MYOKARDU U DIABETICKÉ
KARDIOMYOPATIE
Lang O., Kuníková I.
KNM UK 3. LF a FNKV, Praha
Úvod: Diabetická kardiomyopatie je definovaná jako srdeèní
selhání bez pøítomnosti koronární aterosklerózy, hypertenze èi
chlopenní vady. Pøíèina není zcela objasnìna, nejspíše je multifaktoriální s podílem poruchy bunìèného metabolizmu vèetnì
inzulínové rezistence, poškození mikrocirkulace èi endoteliální
dysfunkce, autonomní neuropatie a intersticiální fibrózy.
Metody: Scintigrafie je optimální metodou pro zobrazování
bunìèných procesù na molekulární úrovni. Sleduje distribuci
stopového množství cílových molekul oznaèených vhodným
radionuklidem, aniž ovlivòuje pøirozené metabolické procesy.
To umožòuje sledovat poruchy bunìèného metabolizmu
s vysokou citlivostí. Ze substrátù lze použít glukózu, mastné
kysliny, acetát. Scintigrafické metody jsou také vhodné pro
diagnostiku endoteliální dysfunkce a s ní spojenou poruchu
27
mikrocirkulace s následnou poruchou prokrvení myokardu.
K tomu slouží zejména perfúzní radiofarmaka. Pro vyšetøování
poruch autonomní inervace se používají metabolická analoga
noradrenalinu nebo pøímé znaèení katecholaminù.
Výsledky: U diabetikù je narušena metabolická plasticita
myokardu, snižuje se schopnost utilizace glukózy se zvýšeným
hromadìním mastných kyselin. To má za následek poruchu
funkce myocytù. Jednak dochází ke snížení produkce energie
se snížením kontraktility, jednak se zvyšuje lipotoxicita vedoucí
až k apoptóze s následnou fibrózou myokardu. Prokázaná
porucha prokrvení myokardu se vyskytuje u 20–40 % asymptomatických diabetikù, je však možno ji léèebnì ovlivnit statiny
a ACE inhibitory s vysokou efektivitou. Rovnìž se u diabetikù
prokázala snížená vasodilataèní kapacita i bez postižení epikardiálních tepen. U diabetikù byla rovnìž prokázaná zmìna
regionální distribuce sympatické inervace v myokardu levé
komory. To mùže mít za následek vyšší výskyt arytmií vèetnì
náhlých smrtí.
Závìr: Scintigrafické metody mají velký diagnostický
potenciál v klinice i v experimentu. Mohou detekovat øadu
patofyziologických zmìn, které se podílejí na rozvoji diabetické
kardiomyopatie a tím umožnit vèasné zahájení efektivní léèby.
V klinické praxi se však musí používat uvážlivì a cílenì zejména
u symptomatických a vysoce rizikových pacientù.
22.
ÈASTÝ VÝSKYT ISCHEMICKÉ CHOROBY DOLNÍCH KONÈETIN U PACIENTÙ S CHARCOTOVOU OSTEOARTROPATIÍ
A ULCERACEMI
Bém R., Jirkovská A., Dubský M., Wosková V., Fejfarová V.,
Skibová J.
Centrum diabetologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
Úvod: Vztah mezi Charcotovou osteoartropatií (CO) a ischemickou chorobou dolních konèetin (ICHDK) není objasnìn; v klinické praxi je ale suspektní ICHDK u pacientù s CO
a nehojícími se ulceracemi èastá. Cílem práce bylo porovnat
výskyt ICHDK u pacientù s CO a ulceracemi s obdobnými
pacienty bez CO, zhodnotit jejich angiografické nálezy a revaskularizaci.
Metodika: Výskyt ICHDK byl porovnán mezi skupinou 82
pacientù s CO a s nehojící se ulcerací nohy (skupina CO) a skupinou 100 konsekutivních pacientù s novì vzniklou ulcerací
nohy bez CO (kontroly) léèených v podiatrické ambulanci IKEM
za období 18 mìsícù. ICHDK byla diagnostikována pomocí
angiografie indikované u pacientù s pozitivním neinvazivním
angiologickým vyšetøením s cílem provést revaskularizaci.
Výsledky: Nebyl zaznamenán rozdílný výskyt ICHDK mezi
CO skupinou a kontrolami [29/82 (35,4 %) vs. 48/100 (48 %);
p = 0,12]. V podskupinì pacientù s ICHDK byl zjištìn ménì
èastý výskyt nejzávažnìjších nálezù, kdy byla prùchodná
pouze 1 bércová tepna nebo žádná, ve skupinì pacientù s CO
– 20/29 (69 %) vs. 43/48 (89,7 %) u kontrol; p < 0,05. Poèet
revaskularizací byl srovnatelný v obou skupinách: ve skupinì
CO 26 (21x perkutánní transluminální angioplastika – PTA; 5×
bypass)/29 (89,7%) vs. 42 (33× PTA, 9× bypass)/48 (87,5%)
u kontrol. U 17/29 (58,6 %) pøedcházela rozvoji CO revaskularizace, která mohla být jeho aktivací.
28
Závìr: Naše studie ukázala èastý výskyt ICHDK u pacientù
s CO a ulceracemi, kteøí mìli ve srovnání s pacienty bez CO
ménì nejtìžších nálezù. Poèet indikací k revaskularizaci byl
mezi skupinami srovnatelný. Revaskularizace konèetiny byla
potencionálním rizikovým faktorem vzniku akutní CO.
Práce podpoøena grantem MZO 00023001.
23.
GLYKEMICKÁ VARIABILITA JE VYŠŠÍ U PACIENTÙ S DM
1. TYPU A MIKROVASKULÁRNÍMI KOMPLIKACEMI
Šoupal J., Škrha J. jr., Prázný M.
3. interní klinika VFN a 1. LF UK, Praha
Cíl studie: Zvýšená glykemická variabilita (GV) se u DM
mùže podílet na rozvoji mikrovaskulárních komplikací (MVK).
Porovnali jsme proto GV z dat kontinuálního monitoringu
glykémie (CGMS) s pøítomností MVK u pacientù s DM 1. typu.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 32 pacientù (vìk
43 ± 13 let, trvání DM 21 ± 8 let), z toho 15 pacientù s komplikacemi. CGM byl provádìn 14 dnù v zaslepeném módu.
Hodnotili jsme smìrodatnou odchylku (SD), variaèní koeficient
(CV), MAGE a CONGA pomocí vlastního software. U pacientù
byla sledována retinopatie, mikroalbuminurie a práh vibraèního
èití (VPT).
Výsledky: GV byla vyšší u pacientù s retinopatií v porovnání
s pacienty bez retinopatie (n = 12, SD: 4,1 ± 0,7 vs. 3,4 ± 0,9,
p = 0,03), obì skupiny se významnì nelišily v HbA1C. Podobnì
tomu bylo u pacientù s porušeným VPT (n = 12, SD: 4,3 ± 0,7
vs. 3,4 ± 0,8, p = 0,003) a s mikroalbuminurií (n = 7, CV: 0,46 ±
0,07 vs. 0,38 ± 0,07, p = 0,02). V souboru pacientù s jakoukoliv
MVK byla prokázána signifikantnì vyšší GV než u pacientù bez
MVK (SD: 4,1 ± 0,7 vs. 3,4 ± 0,8, p = 0,01 a CV: 0,44 ± 0,06
vs. 0,37 ± 0,07, p = 0,005) pøi srovnatelném HbA1C (71 ± 9
a 66 ± 13 mmol/mol, NS).
Závìr: GV byla vyšší u pacientù s DM 1. typu s komplikacemi, pøestože mìli tito pacienti podobné hodnoty HbA1C jako
pacienti bez komplikací. Vyšší GV patrnì mùže souviset s rozvojem MVK u pacientù s DM 1. typu a HbA1C nemusí pøesnì
popisovat veškeré aspekty kompenzace diabetu.
Podpoøeno výzkumným zámìrem MSM0021620807
24.
FARMAKOGENETICKÉ ASPEKTY PROGRESE DIABETICKÉ
NEFROPATIE VE VZTAHU K RENIN-ANGIOTENZIN-ALDOSTERONOVÉMU SYSTÉMU
Bartáková V.1, Kuricová K.1, Tanhäuserová V.1, Pácal L.1, Øehoøová J.2, Štìpánková S.2, Svojanovský J.3, Krusová D.3, Olšovský J.3, Bìlobrádková J.2, Mužík J.4, Pavlík T.4, Kaòková K.1
1
Ústav patologické fyziologie, Lékaøská fakulta a 4Institut biostatistiky a analýz Lékaøské a Pøírodovìdecké fakulty, Masarykova
univerzita, Brno
2
Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice, Brno
3
II. interní klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno
Úvod: Patologická aktivace systému renin-angiotenzinaldosteron (RAAS) je dùležitým patogenetickýcm mechanizmem vzniku a progrese diabetické nefropatie (DN). Geny
kódující složky RAAS jsou polymorfní, nìkteré z variant mohou
ovlivòovat odpovìï na léèbu blokátory RAAS. Cílem projektu
bylo zjistit, jakým zpùsobem modifikují vybrané varianty genù
efekt léèby a progresi renálního postižení u diabetikù 2. typu
(T2DM).
Metodiky: Do prùøezové studie bylo zaøazeno 321 osob
s T2DM s variabilním postižením ledvin (normo- a mikroalbuminurie, proteinurie a ESRD, prùm. vìk 67 let, 160 mužù a
161 žen), které byly pravidelnì sledovány po dobu 37 mìsícù
[21–58] (medián, [IQR]). Pomocí PCR jsme z DNA detekovali
8 jednonukleotidových polymorfizmù (I/D ACE, ATG M235T,
ATR1 A1166C, CYP11B2 -344T/C, HSD11B1 83557insA,
HSD11B2 G534A, MR G3514C, MR A4582C). Sledovali jsme
následující klinické end-points: (1) progrese DN definovaná
jako dosažení vyššího stádia DN za dobu sledování, (2) závažná kardiovaskulární událost (MCVE), a (3) celková mortalita
(ACM). K odhadu rizika sledovaných end-points jsme použili
Coxùv regresní model a k odhadu incidence Kaplan-Meirovu
analýzu s log-rank testem. Pro úèely farmakogenetické studie
jsme sledovali léèbu inhibitory angiotenzin konvertujícího
enzymu (ACEi) a blokátory receptoru AT1 (sartany). Kumulativní dávka podávané úèinné látky za celou dobu sledování
byla pøepoètena u ACEi na jednotky captoprilu, u sartanù na
jednotky losartanu.
Výsledky: Ze sledovaných end-points jsme nalezli statisticky významný rozdíl u celkové mortality mezi skupinami
rozdìlenými podle genotypù polymorfizmu A4582C v genu
pro mineralokortikoidní receptor (P = 0,007; log-rank test).
Detailní farmakogenetické analýzy celého souboru probíhají
a budou k dispozici v dobì konání konference.
Závìr: Protože farmakologická blokáda RAAS ovlivòuje základní patogenetický systém vzniku DN, jistý genetický efekt na
farmakoterapii je nutno brát v úvahu. Výstupem studia by mohla být vìtší aplikace personalizované medicíny do léèby DN.
Podìkování: Práce byla podpoøena grantem MZ ÈR
NT11405.
25.
VÝSLEDKY KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACE PANKREATU A LEDVINY U PACIENTÙ STARŠÍCH 60 LET
Girman P., Saudek F.
Centrum diabetologie IKEM, Praha
Úvod: Vyšší výskyt zejména kardiovaskulárních onemocnìni limituje provedení kombinované transplantace pankreatu
a ledviny (TxL+P) u vìtšiny starších pacientù s diabetes mellitus 1. typu. Cílem této retrospektivní studie bylo vyhodnotit
výsledky této léèby u pacientù starších 60 let.
Metodika: Do hodnocení byli zaøazeni pacienti s diabetes
mellitus 1. typu, kteøí podstoupili první TxL+P. Pøíjemci byli
rozdìleni podle vìku do 3 skupin: Skupina A  60 let (n = 16),
Skupina B > 40 a < 60 let (n = 201), Skupina C 40 let (n =
168). Pøežívání pacientù a štìpù bylo hodnoceno pomocí Kaplan-Meierovy metodiky a rozdíly mezi køivkami byly zjišśovány
log-rank testem. Selhání funkce štìpu pankreatu bylo definováno jako smrt pøíjemce, graftektomie nebo návrat k pùvodním
dávkám inzulínu. Selhání štìpu ledviny bylo definováno jako
smrt pacienta, graftektomie nebo návrat k dialyzaèní léèbì.
Výsledky: V období mezi 1983–2011 podstoupilo kombinovanou TxL+P celkem 385 pacientù. Roèní a 5leté pøežívání
pøíjemcù bylo 87 % a 87 % ve skupinì A, 93 % a 85 % ve skupinì
B, 92 % a 78 % ve skupinì C. Mezi køivkami nebyl statisticky
významný rozdíl. Pøežívaní štìpù pankreatu po roce a 5 letech
bylo bez statistického rozdílu mezi skupinami. (Skupina A 81 %
a 81 %, Skupina B 82 % a 71 %, Skupina C 83 % a 67 %). Ve
skupinì C selhalo významnì více štìpù ledviny v porovnání se
skupinou B (53/168 vs. 47/203, p = 0,006).
Závìr: Pacienti starší 60 let pøedstavují pøibližnì 3% všech
pøíjemcù kombinovaných TxL+P. Jejich pøežívaní a funkce štìpù je porovnatelná s pøíjemci v mladších vìkových skupinách.
Lze usuzovat, že pøi peèlivém výbìru pacienta mùže TxL+P
znamenat vhodnou léèbu.
Grant: MZO00023001.
26.
ÚÈINNOST MESODIENCEFALICKÉ MODULACE NA SYMPTOMY DIABETICKÉ SENZORIMOTORICKÉ NEUROPATIE A NA
PSYCHICKÝ STAV NEMOCNÝCH
Lacigová S., Tomešová J., Gruberová J., Rokyta R.1
I. interní klinika LF UK a FN Plzeò
1
3. LF UK, Ústav normální, patologické a klinické fyziologie,
Praha
Úvod: 20 % diabetikù má bolestivou formu neuropatie, èást
z nich nereaguje na farmaka. Tato situace pobízí otestovat
nefarmakologické metody.
Cílem prospektivní, intervenèní, placebem kontrolované,
dvojitì slepé pøekøížené studie bylo posoudit pokles neuropatických symptomù a zmìny psychického stavu po mesodiencefalické modulaci (MDM).
Metodika: MDM je založená na principu impulsù elektrického stejnosmìrného proudu cestou 2 elektrod uložených na
hlavì. Byl dodržen postup, délka i kontraindikace modulace
(ZAT a.s. Pøíbram). Jako placebo byla provádìna expozice bez
elektrické modulace. Mezi pravou (P) a falešnou (F) expozicí
byl interval mìsíc, poøadí zvoleno losem.
Bylo zaøazeno 30 nemocných, kteøí podepsali informovaný
souhlas. Studii schválila EK.
Hodnocení bolesti: Bazálnì, po ukonèení expozice a po
mìsíci byla hodnocená škála VAS (visual analgetic score) a TSS
(Total symptome score).
Hodnocení psychického stavu: Bazálnì a po mìsíci Beckùv
dotazník (depresivita), OSWESTRY (život s chronickou bolestí),
SF-36 (pocit fyzického a duševního zdraví).
Výsledky: VAS: pokles bolesti po P byl statisticky nevýznamnì vyšší než po F (-0,7 vs. -0,3; p = 0,06), po mìsíci byl efekt P
a F shodný (-0,4 vs. 0,0; p = 0,46). TSS: efekt P i F se nelišil po
expozici (-1,3 vs. -1,0; p = 0,27) ani po mìsíci (-1,5 vs. - 0,34;
p = 0,9). SF-36: po P došlo k zlepšení pocitu fyzického zdraví
oproti po F (p < 0,037). Nebyl nalezen žádný rozdíl mezi Pa F
v OSWESTRY a Beckovì testu.
Závìr: Naše studie neprokázala efekt MDM na ovlivnìní
neuropatické bolesti. Byl zaznamenán pozitivní efekt MDM na
zlepšení pocitu fyzického zdraví. Ve všech ostatních testech
byl efekt shodný s placebem.
Podporováno výzkumným zámìrem MSM 00216 208 14.
29
27.
PRVNÍ VÝSLEDKY PROJEKTU IDN MICRO (INCIPIENTNÍ
DIABETICKÁ NEFROPATIE – MIKROALBUMINURIE)
Kvapil M.
Interní klinika FN v Motole a 2. LF UK, Praha
Úvod: Vztah albuminurie, poškození ledvin u diabetu a selhání ledvin je složitìjší, než bylo pøedpokládáno. Diabetická
nefropatie, jako typická definovaná specifická komplikace diabetu není pøíèinou selhání ledvin u všech nemocných s diabetem,
pozitivní mikroalbuminurie nebo proteinurie nemusí být vždy
pøíznakem pouze diabetické nefropatie a pacient s diabetem
se mùže dostat do stádia selhání renálních funkcí i bez pøedchozího nálezu albuminurie èi proteinurie. Mikroalbuminurie
je souèasnì významným rizikovým faktorem kardiovaskulární
morbidity a mortality. V souèasnosti není známa v Èeské
republice prevalence mikroalbuminurie v populaci pacientù
s diabetem. Cílem práce bylo stanovení prevalence mikroalbuminurie v populaci osob s diabetem mladších 65 let.
Metodika: Ve vybraných diabetologických ordinacích, které
vstoupily do projektu, byla zaznamenána data (vìk, pohlaví, antropometrické údaje, základní laboratoø, kreatinin, glomerulární
filtrace vypoètená) o všech osobách s diabetem mladších 65
let, které jsou v ambulanci ve sledování. U tìchto osob bylo
provedeno vyšetøení mikroalbuminurie.
Výsledky: V první fázi projektu bylo vyšetøeno 1224 pacientù prùmìrného vìku 58 ± 3 roky. Median BMI 30,3 kg/m2,
median kreatinin 76 umol/l, median HbA1c 5,2%, median krevní
tlak 131/80, median LDL 2,55 mmol/l. Z celého souboru bylo
96,23 % pacientù s diabetem 2. typu. Pozitivní mikroalbuminurie byla nalezena u 18,66 % vyšetøených. Glomerulární filtrace
byla stanovena výpoètem, normální hodnota u 38,4 %, mírné
snížení u 51,8 %,støední u 9,1 %, závažné u 0,6 %, hemodialýza
u 0,1 %.
Závìr: První výsledky projektu IDN Micro ukazují na relativnì vysokou prevalenci mikroalbuminurie v populaci pacientù
s diabetem do 65 let vìku.
Projekt s podporou Diabetické asociace ÈR.
28.
MÌNÍ SE PØÍÈINY VZNIKU DIABETU 2. TYPU? – ANALÝZA
VÝSLEDKÙ PRÙZKUMU VÝSKYTU OBEZITY A DIABETU
V ÈESKÉ REPUBLICE
Svaèina Š.1, Matoulek M.1, Lajka J.2, Böhm P.2, Hendl J.3
1
3.interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
2
Agentura STEN/MARK Praha
3
Katedra kinantropologie, humanitních vìd a managementu
sportu, FTVS UK, Praha
Úvod: Na datech výskytu obezity v Èeské republice (pøehled
byl prezentována v Luhaèovicích 2011) je možné do znaèné
míry analyzovat i vlivy genetické a prostøedí na vznik DM2.
Metodika: Byl vyšetøen reprezentativní vzorek více než
2000 osob èeské populace. Dotazníky byly zjišśovány údaje
o stravování, fyzické aktivitì, výskytu diabetu a výskytu diabetu v rodinì. Byl vypoèten kumulativní výskyt diabetu v závislosti na vìku podle pøítomnosti diabetu u jednoho èi obou
rodièù a výsledky byly konfrontovány s analýzou, kterou jsme
s prof. Pávem provedli na èeské populaci v 80. letech. Dále
30
byla provedena analýza výskytu diabetu ve skupinách podle
dotazníkù fyzické aktivity a diety. Výsledky byly analyzovány
kontingenèními tabulkami a regresními stromy a vyhodnoceny
x2 a t-testy.
Výsledky: Riziko vzniku diabetu se posouvá do nižších vìkù.
Trvá rozdíl mezi skupinami s jedním a dvìma rodièi s diabetem.
Výskyt diabetu urèuje více snížená fyzická aktivita v dìtství než
obezita v dìtství. V dospìlosti má pro vznik diabetu nejvìtší
váhu vìk, pak rodinná anamnéza a pak fyzická aktivita. Platí
však, že i dìti dvou diabetikù sportují ménì. Signifikantní vliv
má pohyb na výskyt DM i po oèištìní od vlivu vìku. Pøi nízké
pohybové aktivitì je v populaci 13 % diabetikù, pøítomen je
nárùst DM s vìkem z 0 % na 30 %, pøi støední 8 % s nárùstem
z 0 na 25 % Pøi vysoké fyzické aktivitì jen 3 % bez nárùstu
s vìkem. Diabetici se liší jen mírnì v dietních zvyklostech (jedí
ménì sladkostí a více zeleniny). Neliší se v pøíjmu diabetogenních potravin, jako je druhotnì zpracované maso.
Závìr: Za hlavní faktory vzniku DM2 lze stejnì jako pøed
30 lety považovat rodinný výskyt diabetu a nízkou fyzickou
aktivitu vèetnì komplexní „dìdiènosti“ pohybu v rodinì. Dietní
vlivy jsou pravdìpodobnì ménì významné.
Výzkum byl realizován za podpory Všeobecné zdravotní
pojišśovny ÈR.
29.
ZHORŠENÍ FUNKCE BETA-BUNÌK PODLE PARAMETRU
HOMA-B U ŽEN V PERIMENOPAUZE A ÈASNÉ POSTMENOPAUZE
Lejsková M.1, Piśha J.2, Adámková S.2, Auzký O.2, Adámek T.1,
Babková E.1, Alušík Š.1
1
I. interní klinika TN, Praha
2
IKEM Praha
Úvod: Výskyt metabolického syndromu (MS, diagnostikovaného v pøítomnosti 3 z 5 definujících faktorù) stoupá výraznì
již bìhem pøechodu k postmenopauze (TM, menopausal
transition) a podílí se tak na akceleraci kardiovaskulárního
rizika v postmenopauze (PM). V prospektivní šestileté epidemiologické studii jsme sledovali zmìny výskytu MS a funkce
beta-bunìk parametrem HOMA-B = 20× laèný inzulín/(laèná
glukóza – 3,5) bìhem TM a PM.
Metodika: Mezi 606 dosud opakovanì vyšetøenými ženami
ze studie, vìk vstupu 45–55 let, byly vyèlenìny dvì skupiny
žen se zcela pøirozeným prùbìhem období kolem menopauzy:
na vstupu premenopauzální (TM, n = 239), postmenopauzální
(PM, n = 74). Podle poètu faktorù MS pøi vstupu bylo vyèlenìno
6 podskupin: s žádným (TM0, n = 40; PM0, n = 14), jedním až
dvìma (TM1-2, n = 140; PM1-2, n = 40), tøemi a více (TM3,
n = 43; PM3, n = 20) faktory MS. Pøi vstupu a po 6 letech byly
stanoveny potøebné parametry vèetnì inzulinémie, HOMA-B
(hodnoceno párovým t-testem logaritmovaných hodnot, rozptyly ovìøeny F-testem).
Výsledky: V obou skupinách stoupl bìhem trvání studie
výskyt MS (TM 18,0 %30,6 %, p < 0,01; PM 27,0 %41,7 %,
p = 0,01). K signifikantnímu zhoršení funkce beta-bunìk došlo pouze ve skupinì TM (medián HOMA-B 75,2 %66,4 %;
p < 0,01), nikoliv PM (medián HOMA-B 68,5 %66,5 %; ns).
Závažnost zhoršení ve skupinì TM byla úmìrná závažnosti
metabolické poruchy, s níž ženy do menopauzy vstupovaly
(TM0 ns; TM1-2 p < 0,05; TM3 p < 0,01). U žen trvale postmenopauzálních (PM) nebyla nalezena ani v jedné z podskupin
ani hranièní významnost.
Závìr: Dosud získané výsledky ukazují, že bìhem menopauzálního pøechodu dochází ke zhoršení funkce beta-bunìk
vyjádøené jako HOMA-B, které je úmìrné závažnosti premenopauzální metabolické poruchy; v èasné postmenopauze mùže
být tento vztah zeslaben.
Studie byla podpoøena grantem NS10511-3/2009
IGA MZCR.
30.
LÉÈBA A KONTROLA HYPERTENZE U DIABETIKÙ V POSLEDNÍCH DESETI LETECH V ÈR
Jozífová M.1, Cífková R.1,2,3,6, Škodová Z.3, Adámková V.3,
Bruthans J.3, Procházka J.3, Bìlohoubek J.3, Galovcová M.3,
Wohlfahrt P.1,3, Krajèoviechová A.1, Lánská V.4, Poledne R.5
1
Centrum kardiovaskulární prevence, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Thomayerova nemocnice s poliklinikou;
2
II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní
nemocnice v Praze
3
Pracovištì preventivní kardiologie
4
Oddìlení lékaøské statistiky
5
Laboratoø pro výzkum aterosklerózy, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
6
Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice
u sv. Anny, Brno
V Èeské republice stoupá prevalence hypertenze, ale zlepšuje se kontrola a léèba hypertenze i v podskupinì diabetikù.
Cíl: Zjistit, jak se zmìnila léèba a kontrola hypertenze v podskupinì diabetikù v náhodnì vybraném populaèním vzorku ÈR
za posledních 10 let.
Metodika: soubor: V roce 1997–1998, r. 2000–2001
a v r. 2007–2008 byl v 9 okresech ÈR vyšetøen 1% náhodnì
vybraný populaèní vzorek ve vìku 25–64 let (3209, 3325
a 3612 osob). Ze souboru bylo vybráno 512, 623 a 883 hypertonikù, medikamentóznì léèených. Hypertonikù s diabetem
bylo 126, 158, 238.
Vyšetøení: Dotazník vyplnìný lékaøem, krevní tlak a antropometrické parametry byly mìøeny podle platných doporuèení.
Laboratorní metody: Celkový cholesterol, HDL- cholesterol,
triglyceridy, glykemie enzymatické metody, analyzátor COBAS
MIRA (Roche), vyšetøení provedla Laboratoø pro výzkum aterosklerózy CEM, IKEM.
Výsledky: Za posledních deset let se zvýšila prevalence
hypertenze (33,4 % vs. 36,6 % vs. 40,5 %, p < 0,001). Zvýšil
se poèet medikamentóznì léèených hypertonikù (47,8 % vs.
51,3 % vs. 60,4 %, p < 0,001. Uspokojivé kontroly hypertenze
(TK< 140/90 mmHg) bylo dosaženo u medikamentóznì léèených hypertonikù (39,8 % vs. 39,6 % vs. 51,4 %), p < 0,001.
Bìhem sledovaného období se snížil poèet hypertonikù s diabetem (35,2 % vs. 34,3 % vs. 32,7 %), p < 0,001. Uspokojivé
kontroly hypertenze (TK< 140/90 mmHg) bylo dosaženo
u 34,1 % vs. 35,4 % vs. 45,0 %, p < 0,05 medikamentóznì
léèených hypertonikù s diabetem. Ve sledovaném období jsme
zjišśovali zmìny v léèbì.
V podskupinì diabetikù bylo významnì èastìjší užívání ACE
inhibitorù (37,3 % vs. 45,6 % vs. 59,7 %, p < 0,001). V užívání
betablokátorù, diuretik ani kalciových blokátorù nebyl signifikantní rozdíl.
Závìr: V období 1997–2009 se u hypertonikù s DM nezmìnila prùmìrná hodnota laèné glykémie. Zlepšila se kontrola hypertenze (podobnì jako v celém populaèním vzorku).
Významnì se zlepšil lipidový profil medik. léè. hypertonikù
s diabetem. U obou pohlaví se zvìtšil obvod pasu, BMI vzrostl,
i když ns.
Zlepšení kontroly hypertenze a dyslipidemie bylo pravdìpodobnì dosaženo intenzivnìjší a úèinnìjší farmakoterapií.
31.
KOMPLEX OXLDL/2GPI JE ÈASNÝM UKAZATELEM
OXIDAÈNÍHO STRESU A ZÁNÌTU U MUŽÙ PRIMÁRNÍ
PREVENCE S MÍRNOU ABDOMINÁLNÍ OBEZITOU
Kraml P.1, Syrovátka P.2, Potoèková J.1, Andìl M.1
1
2. interní klinika 3. LFUK a FNKV, Praha
2
Klinika kardiologie IKEM, Praha
Úvod: Abdominální obezita silnì koreluje s celkovou mortalitou. Viscerální tuk je asociován s elevací TNF-, IL-6 a CRP.
Mechanizmem, jakým viscerální tuková tkáò pøispívá k etiologii
metabolického syndromu a manifestaci aterosklerotických
komplikací mùže být chronický zánìt. Spouštìcím mechanizmem mùže být komplex 2GPI s oxLDL (oxLDL/2GPI),
který mùže spouštìt inflamatorní kaskády vrozené i získané
imunity. Cílem práce bylo porovnat koncentrace oxLDL/2GPI
s abdominální obezitou s kontrolním souborem a dále provést
korelace tohoto markeru s ukazateli zánìtu, oxidaèního stresu
a endotelové dysfunkce.
Metodika: Soubor 72 zdravých mužù primární prevence,
nediabetikù bez známek akutního èi chronického zánìtu
ve vìku 40–60 let. Všichni se podrobili fyzikálnímu a antropometrickému vyšetøení (BMI, WHR), ultrasonografickému
mìøení viscerálního tuku a intimy medie spoleèné karotické
tepny. Ukazatele oxidaèního stresu v plazmì zahrnovaly:
oxLDL, thioredoxin, produkty pokroèilé oxidace proteinù
(AOPP) a komplex oxLDL/2GPI. Z imunologických markerù
byly stanoveny hodnoty CRP-US, IL-1, IL-6, IL-8, IL-10, IL-18,
TNF-, MPO a MMP-1. Jako markery endotelové dysfunkce
jsme mìøili hladiny von Willebrandova faktoru, E-selektinu,
VCAM-I, ICAM-I, PAI-I, nitrotyrosinu a ADMA. Parametry byly
stanovovány ze žilní krve (po 10hod. laènìní) metodou ELISA.
Výsledky: Obézní muži mìli signifikantnì vyšší koncentrace oxLDL/2GPI (p < 0,01). V jednoduché regresní analýze
koreloval oxLDL/2GPI s více ukazateli inzulínové rezistence,
než AOPP èi oxLDL. OxLDL/2GPI dále nezávisle signifikantnì
koreluje s PAI-1 (p < 0,001) a negativnì s adiponektinem a IL-8
(oba p < 0,05).
Závìr: Plazmatické koncentrace oxLDL/2GPI reflektují kritéria obezity podle IDF u zdravých mužù s nadváhou. Korelace
komplexu oxLDL/2GPI s PAI-1 mùže indikovat èasnou fázi
chronického inflamaèního zánìtu na úrovni endotelu.
Podpoøeno VZ MŠMT MSM0021620814.
31
32.
VLIV KRÁTKODOBÉ PØÍSNÉ REDUKÈNÍ DIETY NA VYBRANÉ BIOCHEMICKÉ UKAZATELE U OBÉZNÍCH NEDIABETIKÙ A PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 2. TYPU
Škrha J. jr.1,2, Prázný M.1, Štulc T.1, Landová L.2, Kvasnièka J.2,
Jarolímková M.1, Škrha J.1, Kalousová M.2
1
III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Laboratoø pro endokrinologii
a metabolismus, Praha
2
Ústav lékaøské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK
a VFN, Praha
Cíl studie: Cílem pilotní studie bylo zhodnotit vliv ètrnáctidenní pøísné diety kontrolované za hospitalizace u pacientù
s obezitou 2.–3. stupnì na biochemické parametry vèetnì
ukazatelù endotelové aktivity, oxidaèního stresu a receptoru
pro pokroèilé produkty glykace (sRAGE).
Soubor vyšetøených a metody: Celkem bylo vyšetøeno
23 obézních pacientù – 13 pacientù s diabetem 2. typu (prùmìrný vìk 55 ± 9 let, BMI 55 ± 11 kg/m2) a 10 kontrolních
pacientù bez diabetu (prùmìrný vìk 48 ± 9 let, BMI 48 ± 7
kg/m2). Po dobu 14 dnù mìli pacienti redukèní dietu s energetickým pøíjmem 600 kcal dennì. Na zaèátku a na konci
hospitalizace byly provedeny odbìry krve se stanovením bìžných biochemických parametrù, malondialedehydu (MDA),
-hydroxybutyrátu, vitaminu C, tPA, PAI, vWF, cytoadhezivních
molekul VCAM, ICAM, E-selektinu a P-selektinu a solubilních
receptorù pro pokroèilé produkty glykace a jejich ligandy (sRAGE, EN-RAGE, HMGB1), fetuinu, asymetrický dimetylarginin
(ADMA) a metaloproteinázy (MMP).
Výsledky: Po ètrnácti dnech nízkokalorické diety došlo
u obézních diabetikù k signifikantnímu poklesu hmotnosti
o 10 ± 5 kg (p < 0,0005) a u obézních pacientù bez diabetu
o 10 ± 3 kg (p < 0,0005). Trend poklesu celkového cholesterolu (diabetici: 4,98 ± 1,30 vs. 4,43 ± 0,57 mmol/l, p>0,05,
nediabetici: 5,11 ± 1,27 vs. 4,48 ± 1,30 mmol/l, p > 0,05)
i LDL-cholesterolu (diabetici: 3,06 ± 1,05 vs. 2,60 ± 0,47
mmol/l, p > 0,05, nediabetici: 3,08 ± 1,00 vs. 2,60 ± 0,76
mmol/l, p > 0,05) nedosáhl hladiny významnosti. Byl však
prokázán pokles HDL u diabetikù (1,13 ± 0,25 vs. 0,99 ± 0,15
mmol/l, p = 0,05) a u nediabetikù (1,37 ± 0,49 vs. 1,16 ± 0,48
mmol/l, p = 0,01). Triacylglycerolémie se bìhem hospitalizace
významnì nezmìnila. Významnì se snížil MDA u diabetikù
(3,12 ± 0,58 vs. 2,64 ± 0,40 μmol/l, p < 0,005) i nediabetikù
(3,19 ± 0,69 vs. 2,58 ± 0,68 μmol/l, p < 0,05), vWF (p < 0,05)
a E-selektin (p < 0,05), zatímco pokles hladin ostatních cytoadhezivních molekul, MMP a sRAGE nebyl statisticky významný.
Závìr: Pøísná nízkokalorická dieta má po 14 dnech významný vliv na redukci hmotnosti u diabetikù i nediabetikù,
zatímco její efekt na lipidy není jednoznaèný (vedle trendu
k poklesu celkového a LDL-cholesterolu je i významný pokles
HDL-cholesterolu). Dále pøíznivì snižuje stupeò oxidaèního
stresu a vede k pozitivnímu vlivu na funkci endotelu. Analýza
laboratorních parametrù provedená v jednotlivých pøípadech
svìdèí o rozdíleném efektu této diety u jednotlivcù, což podporuje potøebu individualizace dietního pøístupu. Výsledky této
pilotní studie bude tøeba porovnat s dlouhodobým efektem
redukèního režimu u tìchto pacientù vèetnì vlivu chirurgické
intervence pøi bariatrickém výkonu.
Práce byla podpoøena výzkumným zámìrem
MSM0021620807.
32
33.
VLIV RESTRIKÈNÍCH BARIATRICKÝCH OPERACÍ NA KOMPENZACI DIABETU, HMOTNOST A DALŠÍ PARAMETRY
Owen K.1, Šrámková P.1,2, Fried M.1
1
OB klinika, Praha
2
Endokrinologický ústav, Praha
Úvod: Zákroky bariatrické chirurgie si získávají stále vìtší
pozornost jako jedna z nejúèinnìjších modalit léèby diabetu
2. typu. Restrikèní operace omezující kapacitu žaludku jako
bandáž žaludku (LAGB), sleeve gastrektomie a plikace žaludku
(LGCP) jsou v ÈR nejrozšíøenìjší a pøedstavují > 90 % všech
operací. Pøedkládaná práce hodnotí vliv žaludeèní bandáže
a plikace na parametry kompenzace DM, zmìny v celkových
a viscerálních tukových depozitech, a inzulínovou senzitivitu,
na dosaženou váhovou redukci a na hladiny GIP jako jednoho
z inkretinù pravdìpodobnì modulujícího inzulínovou senzitivitu
bez vztahu k hmotnostní redukci.
Metodika: Kohorta 27 pacientù se skládala z 12 pacientù ve
skupinì LAGB (vìk: 54 ± 9,5let; BMI: 44 ± 7,3) a 15 pacientù
ve skupinì LGCP (vìk: 54 ± 8,6 let; BMI: 40 ± 5,5). Hyperinzulinemický euglykemický clamp byl proveden pøed a 1 mìsíc
po operaci a v okamžiku dosažení 15 % váhové redukce. Byla
mìøena reakce GIP na standardní zátìž (meal test s 300 ml
proteinového nápoje), další sledované parametry byly BMI,
HOMA-IR, HbA1c, tuková depozita celková a viscerální (DEXA),
krevní tlak.
Výsledky: Efekt obou operací na redukci hmotnosti i BMI byl
shodný, dosažený úbytek byl signifikantní (p = 0,03), inzulínová
rezistence dle HOMA-IR klesla (p = 0,0001), a senzitivita dle
clampu stoupla (p = 0,0002) bez rozdílu na typu operace. Laèná i stimulovaná hladina GIP se zpracovává. Významnì pokleslo
množství celkového tìlesného tuku (p = 0,003) a viscerálního
tuku (p = 0,0004). Krevní tlak systolický i diastolický se nezmìnil. Hladiny glykovaného hemoglobinu dosáhly hodnot výborné
kompenzace (LAGB 4,5 %, LGCP 4,7 %), pokles z výchozích
hodnot byl též významný (p = 0,04).
Závìr: Restrikèní bariatrické zákroky jsou velmi efektivní
v redukci hmotnosti i dosažení výborné kompenzace diabetu
2. typu.
34.
BILIOPANKREATICKÁ DIVERZE BPD V LÉÈBÌ OBEZITY
A DIABETU 2. TYPU V LETECH 2008–2012
Fried M.1,2, Doležalová K.1, Pichlerová D.1, Šrámková P.1,3,
Owen K.1,2, Herlesová J.1
1
OB klinika – Centrum pro léèbu obezity a metabolických
onemocnìní, Praha
2
3. interní klinika VFN a 1. LF UK, Praha
3
Úvod: Bariatrická chirurgie je v dlouhodobém horizontu
nejúèinnìjším zpùsobem léèby obezity a nìkterých metabolických onemocnìní. Zákrokem s nejvýraznìjším úèinkem je
biliopankreatická diverze.
Metody: 32 pacientù bylo operováno týmem OB kliniky
v letech 2008–2011. Prùmìrný vìk byl 46 let, 29 (90,6 %)
žen a 3 (10,4 %) mužù, 12 (37,5 %) diabetikù. BPD provedena
jako primární operace u 17 (53,1 %), u 15 (46,9 %) re-operace
pøi selhání pøedchozí chirurgické léèby. Hodnocené parametry:
hmotnost, nadhmotnost, BMI, u diabetikù glykémie, HOMA-IR,
HbA1c, zmìny tìchto parametrù a vývoj terapie diabetu za
1,3,6, 9, 12 a 36 mìsícù od operace.
Výsledky: prùmìrný pokles hmotnosti o 21,2 kg za rok,
BMI -7,45 kg/m² (z 44,8 na 37,4 kg/m2), redukce nadváhy
o 38,5 %. Po 36 mìsících došlo k poklesu hmotnosti o -33,4 kg,
ke snížení BMI o -12,2kg/m2.
U diabetikù poklesla za 6 mìsícù od operace prùmìrná
glykémie z pøedoperaèních 7,1 na 6,1mmol/l. HOMA-IR z 8,6
na 6,1. HbA1c poklesl ze 4,9 % na 4,2 % a hmotnost o -14,5 kg.
Již v prvním mìsíci po operaci bylo možné vysadit antidiabetickou terapii u 3 (25 %) pacientù, ve zbývajících 9 pøípadech
bylo možné redukovat terapii na polovièní dávky. V rozmezí
do 12 mìsícù od operace jsme zcela vysadili antidiabetickou
terapii u 9 pacientù (75 %).
Závìr: BPD je vysoce úèinnou bariatrickou metodou nejen
u primárnì léèených, ale i u reoperací tam, kde jiná bariatrická
metoda selhala. U diabetikù pøináší úplnou remisi diabetu, èi
jeho zásadní zlepšení, a to již v èasném období po operaci
vlivem pøedevším hormonálního, inkretinového efektu. Naše
zkušenosti jsou v souladu s výsledky prací provedených v zahranièí.
35.
LAPAROSKOPICKÁ TUBULIZACE ŽALUDKU SNIŽUJE
MÍRU SUBKLINICKÉHO ZÁNÌTU A CHEMOATRAKÈNÍ
POTENCIÁL PODKOŽNÍ TUKOVÉ TKÁNÌ U PACIENTEK
S VYSOKÝM STUPNÌM OBEZITY
Mráz M.1, Drápalová J.1, Lacinová Z.1, Haluzíková D.1,2, Køížová J.1, Kaválková P.1, Trachta P.1, Jahodová J.1, Pavlovièová R.1,
Èechová M.1, Matoulek M.1, Kasalický M.3, Svaèina S.1,
Haluzík M.1
1
III. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékaøská
fakulta Univerzity Karlovy, Praha
2
Ústav tìlovýchovného lékaøství, 1. lékaøská fakulta Univerzity
Karlovy, Praha
2
Klinika chirurgie, Ústøední vojenská nemocnice, Praha
Úvod: Subklinický zánìt pøedstavuje jeden s ústøedních
mechanizmù pojících obezitu s diabetes mellitus 2. typu, aterosklerózou a kardiovaskulárními onemocnìními. Cílem naší
práce bylo proto prospektivnì zhodnotit vliv laparoskopické
tubulizace žaludku (LSG – laparoscopic sleeve gastrectomy)
na metabolické a zánìtlivé parametry a expresi prozánìtlivých
faktorù v podkožní tukové tkáni pacientù s vysokým stupnìm
obezity.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 11 obézních žen podstupujících LSG. Antropometrické, biochemické a hormonální
parametry byly stanoveny pøed operací a za 6, 12 a 24 mìsícù
po LSG. mRNA exprese 39 genù pro adipokiny a prozánìtlivé
faktory v podkožní tukové tkáni byla analyzována pomocí
real-time PCR.
Výsledky: LSG vedla k významné redukci tìlesné hmotnosti
(BMI za 24 mìsícù po LSG: 33,2 ± 1,9 vs. 43,2 ± 1,7 kg/m2)
a zlepšení metabolické kompenzace. Zároveò došlo k poklesu parametrù subklinického zánìtu a snížení hladin leptinu
a inzulínu, zatímco koncentrace adiponektinu se signifikantnì
zvýšily. V podkožní tukové tkáni mìla LSG za následek snížení
prozánìtlivého stavu charakterizované poklesem mRNA exprese makrofágového antigenu CD68, chemokinù CCL-3 a -5
a chemokinových receptorù CCR-1, -4 a -5. mRNA exprese
dalších prozánìtlivých cytokinù, adipokinù a receptorù vèetnì
leptinu, rezistinu, IL-8, IL-18 a toll-like receptoru 2 vykazovala
stejnou tendenci, zatímco exprese adiponektinu a vaskulárního
endoteliálního rùstového faktoru A se naopak zvýšila.
Závìr: U pacientù s vysokým stupnìm obezity mìla LSG
dlouhodobì výraznì pozitivní vliv na tìlesnou hmotnost a celkový metabolický a prozánìtlivý profil. Tyto efekty mohou být
alespoò èásteènì podmínìny sníženou expresí chemotaktických a jiných prozánìtlivých faktorù a potenciálnì zvýšenou
angiogenní kapacitou podkožní tukové tkánì.
36.
JSOU DVÌ JÍDLA DENNÌ PRO DIABETIKY 2. TYPU VÝHODNÌJŠÍ NEŽ ŠEST JÍDEL?
Kahleová H.1, Bìlinová L.1, Hill M.2, Pelikánová T.1
1
2
Úvod: V léèbì nemocných s diabetem 2. typu (DM2)
s nadváhou èi obezitou je klíèová redukèní dieta, tradiènì rozdìlená do pìti až šesti malých jídel dennì. Cílem naší studie
bylo sledovat vliv poètu jídel za den na tìlesnou hmotnost
a kompenzaci diabetu u diabetikù 2. typu pøi dietì se stejnou
kalorickou restrikcí.
Metodika: V rámci randomizované, crossover studie jsme
náhodnì rozdìlili 54 DM2 do 2 skupin, které vystøídaly v opaèném poøadí 2 režimy hypokalorické diety (-500 kcal/den):
6 malých jídel dennì (A) a 2 vìtší jídla dennì (B). Pacienti
konzumovali pøi obou režimech stravu se stejným obsahem
energie i živin, každý režim trval 12 týdnù. Mìøili jsme tìlesnou
hmotnost, HbA1c, laènou glykémii, C-peptid, imunoreaktivní
inzulín a lipidy. Ke statistickému vyhodnocení byla použita
2 × 2 crossover ANOVA.
Výsledky: Tìlesná hmotnost klesla pøi obou režimech
(p < 0,001), více pøi B (-2,3; 95% CI -2,7 do -2,0 kg pøi A vs. -3,7;
95% CI -4,1 do -3,4 kg pøi B; p < 0,001). Glykémie nalaèno klesla
pøi obou režimech (p < 0,001), více pøi B (-0,47; 95% CI -0,57 do
-0,36 mmol/L pøi A vs. -0,78; 95% CI -0,89 do -0,68 mmol/L
pøi B; p = 0,004). C-peptid klesl pøi obou režimech (p < 0,001),
více pøi B (-0,05; 95% CI -0,09 do -0,01 nmol/L pøi A vs. -0,14;
95% CI -0,18 do -0,1 nmol/L pøi B; p = 0,05). Hb1Ac, imunoreaktivní inzulín, triglyceridy a LDL-cholesterol klesly srovnatelnì
pøi obou režimech.
Závìr: Pøi redukèní dietì rozdìlené do dvou jídel dennì
došlo k vìtšímu snížení tìlesné hmotnosti, laèné glykémie
a C-peptidu než pøi dietì se stejnou kalorickou restrikcí rozdìlené
do šesti menších jídel. HbA1c a lipidy se zlepšily srovnatelnì
pøi obou režimech. Naše výsledky naznaèují, že pro diabetiky
2. typu by mohlo být výhodnìjší konzumovat ménì jídel dennì,
než je bìžnì doporuèováno.
Vzniklo s podporou grantu IGA MZCR NT/11238-4.
33
37.
VEGANI MAJÍ VYŠŠÍ INZULÍNOVOU SENZITIVITU PØI
STEJNÉM MNOŽSTVÍ SVALOVÝCH LIPIDÙ A AKTIVITÌ
CITRÁT-SYNTÁZY NEŽ JEJICH PROTÌJŠKY STRAVUJÍCÍ
SE BEZ OMEZENÍ
Gojda J.1,2, Patková J.1, Jaèek M.1,2, Kraml P.3, Trnka J.1,
Andìl M.1,3
1
Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy
2
Ústav biochemie, bunìèné a molekulární biologie, 3. LF UK,
Praha
3
Úvod: Na základì rozsáhlých epidemiologických dat bylo
již v minulosti prokázáno, že strava s vylouèením živoèišných
produktù (veganská strava) pøedstavuje protektivní faktor
v rozvoji onemocnìní spojených s inzulínovou rezistencí.
Cílem této pilotní studie bylo zjistit, zda jsou vegani citlivìjší
na inzulín, a popsat, zda tato skuteènost koreluje s obsahem
intramyocelulárnì deponovaných lipidù (IMCL) a mitochondriální oxidativní kapacitou.
Metodika: Do experimentální skupiny bylo zaøazeno 7 veganù. Kontrolní skupinu tvoøil odpovídající soubor (vìk, pohlaví,
fyzická aktivita, BMI) 6 subjektù stravujících se bez omezení.
Každý subjekt podstoupil biochemické laboratorní vyšetøení,
antropometrické vyšetøení, bioimpedanci, sonografii karotid
(intima-media thickness) a viscerálního tuku, hyperinzulinemický euglykemický clamp a punkèní biospii kosterního svalu
(m. vastus lateralis). Ve vzorku svalu byla stanovena aktivita
citrát-syntázy, celkové množství IMCL a spektrum volných
mastných kyselin v nich obsažených.
Výsledky: Obì skupiny byly srovnatelné ve svých antropometrických charakteristikách a proteinoenergetickém pøijmu.
Signifikantní rozdíl mezi skupinami byl zaznamenán v rychlosti
inzulínem stimulovaného odsunu glukózy, M-hodnota veganù byla 8,17 ± 1,574 vs. kontrol 6,24 ± 1,203 mg.kg-1.min-1
(p < 0,05). Bez rozdílu mezi skupinami byl obsah IMCL (vegani
19,34 ± 12,015 vs. kontroly 26,41 ± 26,005 mg.g-1 svalu; NS)
a hladina celkových sérových NEFA (vegani 166,69 ± 73,350
vs. kontroly 135,34 ± 56,118 μg.ml-1 séra; NS). Aktivita CS
se mezi skupinami taktéž nelišila (vegani 18,13 ± 5,061 vs.
kontroly 19,32 ± 5,856 μmol.g-1.min-1; NS).
Závìr: Subjekty stravující se dlouhodobì veganskou stravou
mají vyšší citlivostí k inzulínu, což je pravdìpodobnì podkladem
nižší incidence onemocnìní spojených s inzulínovou rezistencí
mezi lidmi stravujícími se vegansky. Skuteènost, že CS a IMCL
se mezi skupinami nelišily, by mohla naznaèovat, že inzulínová
rezistence pøedchází poruše mitochondriální oxidativní kapacity a rozvoji akumulace IMCL v kosterním svalu.
38.
STANOVENÍ GLYKEMICKÉHO INDEXU POTRAVIN V RÙZNOU DENNÍ DOBU
Chlup R.1,2, Kudlová P.3, Zapletalová J.4, Tomèalová J.1, Matoušková J.1, Seèkaø P.1
1
Ústav fyziologie Lékaøské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
2
II. interní klinika Fakultní nemocnice Olomouc
3
Ústav ošetøovatelství FHS Univerzity Tomáše Bati ve Zlínì
4
Ústav biofyziky Lékaøské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Úvod: Glykemický index potravin (GI) se vypoèítává jako
procentuální podíl plochy pod glykemickou køivkou po požití
testované potraviny obsahující 50 g vstøebatelných sacharidù a plochy pod glykemickou køivkou po požití standardní
potraviny (50 g glukózy) stejnou osobou. Podle doporuèení
FAO/WHO se GI stanovuje po 10 hodinách laènìní u jídel
konzumovaných ke snídani. Cílem této studie bylo zjistit, zda
existují rozdíly mezi hodnotami glykemického indexu potravin
konzumovaných v dobì snídanì (7 h), obìda (11 h), svaèiny
(15 h), veèeøe (19 h) a druhé veèeøe (23 h).
Metoda: Ve skupinì 19 probandù (vìk 18–44 let, BMI
19,2–36,6 kg/m2) bylo testováno 6 rùzných potravin. První den
byl každému probandovi zaveden podkožní senzor a monitor
Guardian (Medtronic MiniMed). Kalibrace provádìna na glukometru Calla 3× dennì. Každá potravina byla konzumována
podle stanoveného jídelníèku (9 dní) celkem pìtkrát (snídanì,
obìd, svaèina, veèeøe, 2. veèeøe). Konzumace jiných potravin
nebyla dovolena. Pøi výpoètu a hodnocení glykemických indexù
bylo využito softwaru Carelink Pro a Degif XL5. Byly vypoèítány
hodnoty GI jednotlivých potravin ve sledovaných èasech (jako
medián, 25. a 75. percentil) a z nich byl vypoèten prùmìr.
Výsledky: Bylo provedeno celkem 760 testù. Mezi výchozími
hodnotami glykémie u konzumace jednotlivých jídel nebyl signifikantní rozdíl. Hodnoty GI jednotlivých potravin ukazuje obrázek.
Wilcoxonùv párový test s Bonferroniho korekcí neprokázal signifikantní rozdíly v hodnotách GI v závislosti na období konzumace.
Závìr: Hodnoty glykemického indexu vyšetøované v rùzných
èasech v prùbìhu dne se neliší. Použitá metoda umožòuje
stanovovat glykemický index potravin v rùznou denní dobu.
Podporováno grantem IGA NR 7823, MZd, a MSM
6198959216, Ministerstvo školství ÈR.
Abstrakt 38. Obr. 1
34
39.
ZMÌNY HBA1C PO UKONÈENÍ TERAPIE INZULÍNOVOU
PUMPOU U ADOLESCENTÙ S DIABETEM 1. TYPU
Šumník Z.1, Hlávka M.2, Volná K.1, Koloušková S.1, Štechová K.1, Šnajderová M.1, Cinek O.1, Lebl J.1
1
Pediatrická klinika UK 2. LF a FN v Motole, Praha
2
Matematicko-fyzikální fakulta UK, Praha
Úvod: Aplikace inzulínu inzulínovou pumpou (IP) patøí mezi
efektivní zpùsoby terapie diabetu 1. typu (T1D), pøesto se u nìkterých dìtí rozhodneme tuto terapii ukonèit pro neefektivitu.
Cílem práce bylo prostøednictvím dlouhodobého monitorování
HbA1c posoudit, zda odebrání IP z dùvodu špatné kompenzace
nevede k dalšímu zhoršení metabolické kontroly diabetu.
Metodika: Všichni pacienti, u nichž byla ukonèena terapie
IP (39 dìtí ve vìku 15,2 (13,5–16,5 roku, medián, IQR), léèeni
IP v prùmìru 3,3 roku) bylo hodnoceno na pozadí ostatních
pacientù našeho dìtského diabetického centra. Hladiny HbA1c
(všech 24941 hodnot HbA1c získaných mezi roky 1999 a 2011
od našich 1127 pacientù, vèetnì 227 pacientù s IP) byly
hodnoceny jako závislá promìnná v modelu používajícím zobecnìné odhadové rovnice (generalized estimating equations,
GEE) s prediktory popisujícími vznik a prùbìh diabetu (datum
narození, pohlaví, vìk pøi manifestaci, lékaø peèující o pacienta,
datum nasazení inzulínové pumpy, datum odebrání inzulínové
pumpy). Spojité promìnné byly modelovány pomocí kubických
splinù s empiricky zvolenými uzly.
Výsledky: U pacientù s pozdìji odebranou IP nebyla kompenzace signifikantnì odlišná od tìch, kdo pumpou léèeni
nebyli, kdežto pacienti, kterým byla IP nasazena a zùstala, mìli
signifikantnì lepší HbA1c než pacienti léèení jinak (p < 10-4).
U pacientù po odebrání IP nebylo pozorovatelné další signifikantní zhoršení v prvním roce (p = 0,07, zmìna HbA1c +3,8
mmol/mol), ani v dalších letech (p = 0,47).
Závìr: Ukonèení terapie inzulínovou pumpou u adolescentù,
kteøí vykazovali špatnou kompenzaci T1D pøi léèbì IP, nevyvolalo další signifikantní zhoršení jejich HbA1c, a to jak v prvním
roce od odebrání IP, tak v letech následujících.
40.
PREDIKTORY ÚSPÌŠNOSTI LÉÈBY INZULÍNOVOU PUMPOU – ANALÝZA DAT Z REGISTRU PACIENTÙ LÉÈENÝCH
INZULÍNOVOU PUMPOU
Jankovec Z., Krèma M., Rušavý Z.
I. interní klinika, Fakultní nemocnice a Lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni
Úvod: Cílem práce bylo vyhledat parametry vhodné k predikci úspìšného nebo naopak nepøíznivého prùbìhu léèby
inzulínovou pumpou. Jako zdroj dat jsme využili Registr pacientù léèených inzulínovou pumpou (CSII) v Èeské republice,
jehož výsledky opakovanì ukazují, že léèba CSII je efektivní
i z dlouhodobého hlediska a má své opodstatnìné indikace.
Metodika: Zhodnotili jsme databázi celkem 3975 pacientù
s diabetem léèených CSII v období 1998–2011. Do analýzy jsme
zaøadili celkem 1729 pacientù s kompletními daty (tzn. údaji
o léèbì a kompenzaci pøed CSII a po 2 letech léèby). Pacienty
jsme dle zmìny kompenzace (HbA1c) po 2 letech léèby CSII
rozdìlili do 3 skupin: zlepšená (HbA1c  -10 %; 892/51,6 %
pacientù), zhoršená (HbA1c  + 10 %; 309/17,9 % pacientù)
nebo stabilní (HbA1c ± 10 %; 528/30,5 % pacientù) kompenzace. Skupiny byly následnì porovnány metodou ANOVA on
ranks test. Data jsou prezentována jako prùmìr ± smìrodatná
odchylka nebo medián [Q1;Q3].
Výsledky: Skupina se zhoršenou kompenzací mìla signifikantnì nižší vìk pøi nasazení CSII (31,75 ± 16,79 vs. 33,91 ±
16,96 resp. 33,85 ± 17,31 roku, p = 0,022), nižší dobu trvání
diabetu, nižší vstupní denní dávku inzulínu a vyšší zastoupení
indikace „pøání pacienta“ (30,7 vs. 23,1 resp. 21,6 %, p =
0,008) proti skupinì se zlepšenou resp. stabilní kompenzací.
Ve skupinì se zlepšenou kompenzací je vyšší výskyt indikace
„dekompenzace“ (74,0 vs. 67,2 resp. 50,2 %, p < 0,001) a „polyneuropatie“ (23,2 vs. 17,2 resp. 13,6 %, p < 0,001) proti skupinì
se stabilní resp. zhoršenou kompenzací, dále bylo významnì
vyšší zastoupení pacientù s pøítomnými pozdními komplikacemi pøed zavedením CSII (p < 0,01). Hodnoty HbA1c pøed léèbou CSII (zlepšení 8,55 [7,34;9,88], stabilní 7,23 [6,39;8,31]
a zhoršení 6,1 [5,14;7,12] %, p < 0,001) a po 2 letech léèby CSII
(zlepšení 6,30 [5,40;7,23], stabilní 7,20 [6,34;8,22] a zhoršení
7,70 [6,50;8,88] %, p < 0,001) se významnì lišily. Skupiny se
vstupnì nelišily v hodnotì BMI, bìhem terapie došlo ve všech
skupinách k významnému nárùstu BMI (p < 0,001). Stejnì tak
ve všech skupinách došlo k významné redukci dávky inzulínu
pøi léèbì CSII (p < 0,001), nejménì však ve skupinì se zhoršenou kompenzací. Skupiny se nelišily v typu diabetu a pohlaví
a výskytu indikace hypoglykémie.
Závìr: Na základì zhodnocených dat z Registru pacientù
léèených inzulínovou pumpou nelze identifikovat jednoznaèný
prediktor úspìšnosti léèby inzulínovou pumpou. Pøesto se zdá,
že zlepšení kompenzace mùžeme oèekávat u starších pacientù
s delší dobou trvání diabetu, špatnì kompenzovaných nebo
s pøítomnými pozdními komplikacemi. Naopak zhoršení kompenzace je èastìjší u skupiny mladších pacientù, s kratší dobou
trvání diabetu a s indikací na pøání pacienta.
41.
NAŠE ZKUŠENOSTI S KONTROLOU GLYKÉMIE U KRITICKY NEMOCNÝCH POMOCÍ POÈÍTAÈOVÉHO PROGRAMU
SPACE GLUCOSE CONTROL NA JEDNOTCE INTENZIVNÍ
METABOLICKÉ PÉÈE
Hloch O., Charvát J., Lisová K., Paulínová V.
MJIP, Interní klinika UK 2. LF a FN Motol
Cíl: Posouzení poèítaèového programu Space GlucoseControl firmy Braun pøi kontrole glykémie u pacientù v kritickém
stavu na jednotce metabolické intenzivní péèe.
Metodika: U nemocných pøijatých v kritickém stavu na metabolickou jednotku, kterým byl podáván inzulín pomocí infúzního dávkovaèe, byla dávka inzulínu podávána podle výsledku
poèítaèového zhodnocení systému Space GlucoseControl po
zadání množství parenterálního i enterálního pøijmu nemocného a aktuální hodnoty glykémie. Cílem algoritmu zadaného
v poèítaèi bylo udržení glykémie v rozmezí 4,4 až 8,3 mmol/L.
Glykémie byla mìøena buï z kapilární, nebo arteriální krve.
Výsledky: Studie byla zatím provedena celkem u 20 nemocných, 10 mužù a 10 žen. Prùmìrný vìk byl 69 let (40–92 let).
Vstupní glykémie byla v prùmìru 15 mmol/L (6–36,2 mmol/L).
Doba podávání inzulínu dávkovaèem byla v prùmìru 7 dnù
35
(2 až 14 dnù), celkem bylo provedeno 1577 mìøení glykémie,
na jejichž podkladì byly urèeny dávky aplikovaného inzulínu.
V rozsahu 4,4–8,3 mmol/L bylo celkem 1025 mìøení (65 %),
nad hodnotou 8,3 mmol/L bylo 531 mìøení (33,6 %) a pod
hodnotou 4,4 mmol/L bylo 21 mìøení (1,4 %). Hodnoty glykémie mezi 4,4–10 mmol/L byly zjištìny celkem u 1334 mìøení
(84,5 %), nad 10 mmol/L u 222 mìøení (14 %). Hypoglykemické hodnoty pod 2,8 mmol/L byly zjištìny jen u 2 mìøení
36
(0,1%). Poèet provedených glykémií na podkladì doporuèení
systému byl 15 mìøení (od 7 do 21). Prùmìrná dávka aplikovaného inzulínu byla 5,0 ± 1,6 j/hod., pøièemž dávky kolísaly
mezi 0 a 42 j/hod.
Závìr: Na podkladì našich zkušeností využití poèítaèového systému Space GlucoseControl je spojen s velmi dobrou
kontrolou glykémie u pacientù v kritickém stavu na jednotce
intenzivní péèe, zejména výskyt hypoglykémií je minimální.
POSTERY
P1
NEALKOHOLICKÉ ZTUKOVATÌNÍ JATER U PACIENTÙ
S DIABETES MELLITUS 2. TYPU
Vrzalová D., Talašová E.
Diabetologická ambulance Pøerov
Úvod: Nealkoholické ztukovatìní jater (NAFLD non alcoholic
fatty liver disease) patøí mezi nejèastìjší nálezy chronického
postižení jater u diabetikù 2. typu. Jednotka NAFLD zahrnuje
jaterní steatózu, nealkoholickou steatohepatitidu (NASH),
fibrózu a cirhózu jater. Cílem práce bylo posouzení vybraných
laboratorních parametrù a sonografických nálezù k zjištìní
výskytu nealkoholického ztukovatìní jater u pacientù s diabetem 2. typu a histologické zhodnocení biopsie jaterní u èásti
pacientù z tohoto souboru.
Metodika: V souboru 282 nemocných (141 mužù a 141 žen)
s DM 2. typu jsme hodnotily somatometrické parametry (BMI,
pas, vìk), délku trvání diabetu, laboratorní parametry (soubor
jaterních enzymù, lipidové spektrum, parametry kompenzace
diabetu). U všech pacientù bylo provedeno sonografické vyšetøení jater. U 22pacientù s DM 2. typu bylo kromì laboratorního
a sonografického nálezu provedena i biopsie jater.
Výsledky: Prùmìrný vìk diabetikù byl 64,0 rokù, doba
trvání diabetu prùmìrnì 8,7 rokù. BMI 30,7 kg/m2 u mužù
a 31,2 kg/m2 u žen, obvod pasu u mužù 108cm a u žen
103 cm. 182 pacientù bylo léèeno PAD, 110 inzulínem.
Prùmìrné hodnoty ALT 0,653 ukat/l, AST 0,554 ukat/l,
pomìr AST/ALT byl u 164 diabetikù (80 %) nad 0,8, pod 0,8
byl 118 pacientù 42 %. Prùmìrná hodnota GMT 1,18 mikrokat/l byla nad normu (do 0,60 mikrokat/l). Hladina celkového
cholesterolu 5,01mmol/l, HDL cholesterol 1,29 mmol/l
a LDL cholesterol 2,95 mmol/l souvisely s medikací statinù
u 95 % nemocných. Prùmìrná hladina TGL 2,08 zvýšená nad
normu (0,45–1,7 mmol/l), prùmìrná hladina CRP 3,55 mg/l,
laèná glykémie 8,92 mmol/l. Hladina HBAlc prùmìr 5,97,
hladina C peptidu 904 pmol/l. Parametry koagulace a hladina albuminu byla v normì. Sonografie s normálním nálezem
v 67 pøípadech (24 %), steatoza v 180 pøípadech (64 %) cirhóza
u 15 pacientù (5 %). U 20 pacientù sonografický nález smìøoval k možnosti steatofibrotického postižení (7 %). U pacientù
s provedenou biopsií ve 3 pøípadech (12 %) v normální nález,
u 2 (9 %) pacientù cirhoza jater, 8 pacientù (36 %) nález prosté
steatózy, v 9 pøípadech (40 %) steatofibróza.
Závìr: V souladu s literárními údaji jsme posoudily sonografické a laboratorní nálezy u pacientù s diabetem ve
vztahu k NAFLD, na malém souboru ovìøily bioptické nálezy
u diabetikù.
P2
PROLONGOVANÉ LAÈNÌNÍ SNIŽUJE OBSAH TUKU V JÁTRECH U PACIENTÙ S DM 2. TYPU
Kahleová H.1, Bìlinová L.1, Hájek M.1, Dezortová M.1, Hill M.2,
Pelikánová T.1
1
2
Úvod: Zvýšený obsah tuku v játrech je asociován s inzulínovou rezistencí a diabetem 2. typu (DM2). Redukèní dieta,
provázená poklesem hmotnosti, vede k jeho snížení. Bìžné
dietní doporuèení je jíst pravidelnì a rozložit denní pøíjem do
5–6 menších porcí. Cílem naší studie bylo zjistit, zda má poèet
denních porcí jídla pøi hypokalorickém režimu vliv na míru
poklesu obsahu tuku v játrech u pacientù s DM2.
Metodika: Provedli jsme randomizovanou crossover studii,
do které bylo zaøazeno 54 nemocných s DM2. Srovnávali jsme
dva jídelní režimy, které byly dodržovány vždy 12 týdnù – režim
šesti porcí za den (A) nebo dvou porcí za den (B) se stejnou kalorickou restrikcí (-500 kcal/day). Nemocní byli vyšetøeni pøed
zahájením studie a na konci obou 12mìsíèních intervenèních
period. Obsah tuku v játrech jsme zjišśovali metodou protonové magnetické rezonanèní spektroskopie pomocí 3T MR
scanneru (Magnetom – Trio Siemens). Zmìøená spektra byla
získána ze tøech rùzných èástí jater. Z dat byl spoèten celkový
signál jaterní tukové tkánì (fat total signal area; FTSA). Pro
statistickou analýzu jsme použili 2 × 2 crossover ANOVA test
a Pearsonovùv korelaèní koeficient.
Výsledky: FTSA se významnì snížil v obou jídelních režimech (p < 0,001), více v B (-3,4; 95% CI, -3,8 až -3,1 % v A vs.
-4,2; 95% CI, -4,5 až -3,8% v B; p = 0,03). Body-mass-index
(BMI) se snížil v obou režimech (p < 0,001), více v B (-0,82; 95%
CI -0,94 až -0,69 kg.m-2 v A vs. -1,23; 95% CI -1,4 až -1,17 kg.m-2
v B; p<0,001). Laèná glykémie se snížila v obou režimech
(p < 0,001), více v B (-0,47; 95% CI -0,57 až -0,36 mmol/l
v A vs. -0,78; 95% CI -0,89 až -0,68 mmol/l v B; p = 0,004).
Snížený FTSA pozitivnì koreloval se snížením laèné glykémie
(r = +0,56; p < 0,001). Po adjustaci na zmìny v BMI zùstala
tato asociace signifikantní (r = +0,28; p = 0,05).
Závìr: Prolongované laènìní snižuje u pacientù s DM2
obsah tuku v játrech více než dieta o stejné kalorické restrikci
rozdìlená do více porcí dennì. Snížení obsahu tuku v játrech
je provázeno snížením glykémie nalaèno nezávisle na zmìnì
hmotnosti. Výsledky ukazují, že rozložení jídel do dvou porcí
dennì je pøi redukèní dietì výhodnìjší než jíst èastìji menší
porce jídla, jak je bìžnì doporuèováno.
Podpoøeno grantem IGA MZÈR NT/11238-4.
37
P3
SUBJEKTIVNÍ VERSUS OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ STAVU
MIKROCIRKULACE U SEPTICKÝCH PACIENTÙ
Koláèková H., Èesák V., Rušavý Z.
Oddìlení diabetologie, endokrinologie a nutrice, FN Plzeò
Úvod: CRT (capilary refill time) je èasto používaný pro
orientaèní zhodnocení hemodynamického stavu pacienta,
jeho hydratace a periferní perfúze. V posledních letech se však
jeho spolehlivost u dospìlých pacientù zpochybòuje. Práce
se zabývá srovnáním CRT s objektivními metodami – laser
dopler flowmetrie (LDF) a kapilaroskopie, doplnìné o zátìžové
testy. V praxi je sledování mikrocirkulace kùže pomocí LDF
a kapilaroskopie využíváno i u diabetikù, zvláštì u syndromu
diabetické nohy.
Metodika: Prospektivní studie probíhala 3 roky na MJIP FN
Plzeò. Vstupní kritéria splnilo a zaøazeno bylo 35 pacientù. Mìøení CRT, LDF a kapilaroskopie bylo provedeno na 2. a 3. prstu
horní konèetiny. Dle hodnoty CRT byli pacienti rozdìleni do
dvou skupin – první s pacienty s CRT nad 4s, druhá s CRT pod
4s. LDF byla doplnìna o dva zátìžové testy – test s arteriální
okluzí a test maximální vazodilatace pøi zahøívání sondy na
44 °C. Kapilaroskopie byla doplnìna testem s arteriální okluzí
a testem s venokongescí. Výsledky byly porovnány pomocí
Wilcoxonova nepárového testu.
Výsledky: Pacienti s CRT nad 4s mìli sníženou hodnotu
klidové i maximální perfúze pøi zátìži (p = 0,005) a prodloužený èas dosažení maximální perfúze po uvolnìní okluze (p <
0,001). V této skupinì byla dále nalezena vyšší hustota kapilár
na zobrazované pole (p = 0,018) a také nižší teplota 2. prstu
(p = 0,002) se zvýšeným teplotním gradientem (p = 0,024).
Závìr: Prodloužená hodnota CRT u pacientù v sepsi predikuje poruchu perfúze se sníženou reaktivitou mikrocirkulace
pøi zátìži, což bylo potvrzeno objektivními metodami mìøení, tj.
LDF a kapilaroskopií. Nebyl nalezen pøímý korelát se sledovanými laboratorními hodnotami, mortalitou èi délkou hospitalizace.
P4
ZMÌNY MIKROVASKULÁRNÍ REAKTIVITY PO STANDARDNÍ SNÍDANI U PACIENTÙ V ÈASNÝCH STÁDIÍCH
DM 2. TYPU
Horová E.1, Vejražka M.2, Škrha J. jr.1, Kalousová M.3, Škrha J.1, Prázný M.1
1
3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
2
Ústav lékaøské biochemie, 1. LF UK, Praha
3
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. LF UK
a VFN, Praha
Úvod: Postprandiálnì dochází ke zmìnám, které se mohou
podílet na rozvoji cévních komplikací. Porovnali jsme proto
mikrovaskulární reaktivitu (MVR) s nìkterými parametry metabolizmu a oxidaèního stresu nalaèno a postprandiálnì u pacientù s diabetem 2. typu a kontrolní skupiny zdravých osob.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 20 pacientù (vìk 58
± 6 let, HbA1C 4,8 ± 0,5 %, trvání diabetu 2 ± 1 rok, léèba
metforminem) a 14 zdravých osob (59 ± 3 roku, HbA1C 4,1 ±
0,4 %). MVR byla mìøena laser-Dopplerem nalaèno a po 60
a 180 minutách po standardní snídani (63 g sacharidù) za
použití post-okluzivní reaktivní hyperémie na prstu (PORH1)
38
a pøedloktí (PORH2) a termální hyperémií na pøedloktí (TH).
Dále byly stanoveny základní biochemické parametry, nìkteré
parametry oxidaèního stresu a cytoadhezivní molekuly (CAM).
Výsledky: Postprandiálnì došlo ke zvýšení glykémie ze 6,9
± 0,6 mmol/l na 8,0 ± 1,6 mmol/l po 60 minutách a k normalizaci na 6,2 ± 0,8 mmol/l po 180 minutách u pacientù
s DM a podobnì u kontrolní skupiny: 4,9 ± 0,6 – 6,1 ± 1,6
– 5,2 ± 0,7 mmol/l. Výraznì se zvýšila inzulinémie u pacientù
(39 ± 16 – 142 ± 82 – 55 ± 39 mIU/l, p <0,01) i v kontrolní
skupinì (26 ± 8 – 118 ± 57 – 35 ± 20 mIU/l , p < 0,01), i když
rozdíly mezi obìma skupinami nebyly statisticky významné.
Pacienti s DM mìli bazálnì vyšší hodnotu MDA ve srovnání
s kontrolní skupinou (3,02 ± 0,48 vs. 2,21 ± 0,44 μmol/l, p <
0,001). U pacientù s DM poklesla ve 180. minutì ve srovnání
s bazální hodnotou bazální perfúze i maximální perfúze na
prstu pøi PORH (164 ± 66 vs. 111 ± 42 PU, p < 0,01 a 239 ±
67 vs. 203 ± 49 PU, p < 0,02) a maximání perfúze pøi TH (145
± 71 na 113 ± 53 %, p < 0,05). U kontrolní skupiny poklesla ve
srovnání s preprandiální hodnotou v 60. minutì stimulovaná
perfúze pøi TH (1183 ± 490 vs. 1489 ± 600 %, p < 0,05) a ve
180. minutì bazální perfúze na pøedloktí (6,7 ± 2,0 vs. 8,1 ±
2,9 PU, p < 0,02). Pacienti s diabetem mìli bazálnì nižší maximální perfúzi i rychlost vzestupu perfúze na prstu ve srovnání
s kontrolní skupinou (235 ± 65 vs. 297 ± 97 PU, p < 0,05
a 21,5 ± 11,6 vs. 57,7 ± 4,5 PU.s-1, p < 0,001). Tyto rozdíly
pøetrvávaly i v 60. minutì testu, navíc však bylo ve srovnání
s kontrolní skupinou pozorováno zvýšení perfúze na pøedloktí
vyjádøené v procentech bazální hodnoty, a to jak pøi PORH, tak
i pøi TH (608 ± 351 vs. 367 ± 176%, p < 0,05 a 1719 ± 797
vs. 1183 ± 490 %, p < 0,05) – tyto rozdíly však ve 180. minutì
již opìt nebyly patrné.
Parametry MVR korelovaly zejména ve 120. minutì s nìkterými CAM, dále byl pozorován vztah mezi MVR a oxidaèním
stresem. U pacientù s DM bylo v 60. minutì testu nalezeno
nìkolik korelací mezi parametry MVR a inzulinémií. Tyto korelace nebyly zjištìny v kontrolní skupinì, pøestože hodnoty
inzulinémie se mezi pacienty s DM a kontrolní skupinou statisticky signifikantnì nelišily.
Závìr: V této studii jsme pozorovali rozdíly v mikrovaskulární reaktivitì v postprandiálním stavu u pacientù s diabetem
2. typu a kontrolní skupiny osob bez diabetu. V obou skupinách
byla zjištìna celá øada korelací mezi MVR a biochemickými
parametry funkce endotelu a oxidaèního stresu. Zjistili jsme
možný podíl inzulínu na regulaci mikrovaskulární reaktivity
u pacientù s diabetem 2. typu.
Podpoøeno výzkumným programem Univerzity Karlovy
v Praze.
P5
CHRONOTROPNÍ EFEKT KARDIOVASKULÁRNÍ REHABILITACE U DIABETIKÙ S CHRONICKOU ISCHEMICKOU
CHOROBOU SRDEÈNÍ
Svaèinová H., Nosavcovová E., Mrkvicová V., Frantisová M.,
Siegelová J., Dobšák P.
Klinika tìlovýchovného lékaøství a rehabilitace LF MU
a FN u sv. Anny v Brnì
Cíl práce: Porucha autonomní regulace srdeèní frekvence
a nízká zátìžová kapacita (ZK) u diabetikù s ICHS zvyšují riziko
P5. Tabulka: Chronotropní efekt
1997/98 celkem 192 diabetikù (109
mužù, 83 žen), v letech 2000/01
pøed
po
p
p
pøed
po
175 diabetikù (103 mužù, 72 žen),
0,01
TP (ms2)
a v letech 2007/08 bylo vyšetøeno
5,3 ± 1,1
5,9 ±1,0
5,5 ± 1,4
6,2 ± 1,6
0,01
celkem 250 osob s DM 2. typu
4,2 ± 1,0
4,6 ± 1,0
0,01
4,3 ± 1,2
5,0 ± 1,4
0,01
LF (ms2)
(162 mužù a 88 žen).
2
4,7 ± 1,4
5,3 ± 1,1
0,03
4,9 ± 1,6
5,6 ± 1,8
0,02
HF (ms )
V letech 97/98 kouøilo 34 mužù
LF/HF
1,1 ± 1,2
0,9 ± 1,05
0,4
0,99 ± 0,95 1,03 ± 1,2
0,9
oproti 8 ženám (p < 0,001) v letech
SFklid
66 ± 10
63 ± 9
0,05
66 ± 10
64 ± 9
0,5
00/01 a 07/08 bylo zastoupení
0,3
kuøákù u obou pohlaví stejné. BìSFpeak
111 ± 18
118 ± 20
0,03
119 ± 21
121 ± 15
hem let se poèet kouøích diabetikù
nezvýšil (34–29–52) (n.s.), poèet kouøících diabetièek mírnì
závažných kardiálních komplikací. Cílem práce je hodnocení vzrostl (8–14–20) (p < 0,05).
Závìr: Za posledních 10 let signifikantnì vzrostl v ÈR poèet
chronotropního efektu 12týdenního kombinovaného tréninku
a jeho vlivu na ZK u pacientù s ICHS a diabetem ve srovnání kouøích diabetièek, jejich poèet se již vyrovná zastoupení mužù.
Vìk kuøákù byl menší ve všech 3 serveyích oproti nekuøákùm
s pacienty bez diabetu.
Metody: Celkem 60 pacientù se stabilní ICHS absolvovalo u mužù i žen. Kuøáci mají nižší BMI u obou pohlaví, kouøení
12týdenní kombinovaný trénink, z toho 25 bylo s DM 2. typu však nemá vliv na obvod pasu. Nebyl zjištìn signifikantní rozdíl
(soubor D – vìk 64 ± 8 r.) a 35 bez diabetu (soubor N – vìk 66 v kompenzaci hypertenze mezi kuøáky a nekuøáky ani mezi
± 8 r.). ZK byla urèena spiroergometrií (Wpeak/kg, VO2peak/ jednotlivými roky. Hodnoty krevního tlaku ale nedosahovaly
kg, METpeak), chronotropní efekt pomocí variability srdeèní cílových hodnot – rezerva v léèbì? Kouøení dále nemìlo vliv
frekvence (HRV) a zmìn v klidové a vrcholové SF pøed a po na hladiny lipidového spektra, v letech 2007/08 však došlo
k signifikantnímu zlepšení hladin celkového a LDL-cholesterolu,
tréninku.
Výsledky: Zátìžová kapacita Wpeak/kg, VO2peak/kg, v.s. pøi dostateèné farmakoterapii. Glykémie nebyla optimálnì
METpeak se zvýšila jak v souboru D [z 1,1 ± 0,3 na 1,2 ± 0,5 kompenzována u kuøákù ani nekuøákù ve všech serveyích
w/kg, z 16,1 ± 3,3 na 18,3 ± 5,6 ml/kg,, z 4,6 ± 0,9 na 5,3 ± nezávisle na pohlaví.
Projekt byl podpoøen grantem IGA MZ ÈR 9002.
1,6 (p < 0,05)], tak v souboru N [z 1,2 ± 0,4 na 1,4 ± 0,4 w/
kg, (p < 0,05); z 18,5 ± 4,6 na 19,9 ± 4,5 ml/kg, z 5,2 ± 1,3
na 5,7 ± 1,6 (p < 0,01)]. Chronotropní efekt je uveden tabulce.
Závìr: 12týdenní trénink vedl u diabetikù s ICHS ke zlepšení
zátìžové kapacity i chronotropního efektu.
Chronotropní efekt
D
N
P6. Tabulka 1
P6
ROZDÍLNÁ INCIDENCE RIZIKOV ÝCH FAKTORÙ KVO
U DIABETIKÙ 2. TYPU V ZÁVISLOSTI NA KOUØENÍ – STUDIE POST-MONICA V LETECH 1997/98–2007/08
Galovcová M., Adámková V., Cífková R., Bruthans J., Petržílková Z., Lánská V.
Pracovištì preventivní kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
P6. Tabulka 2
Úvod: Dle SZÚ kouøí v Èeské republice 26,2 % populace.
Kouøení samo o sobì zvyšuje riziko vzniku diabetu, zdvojnásobuje riziko onemocnìní ischemickou chorobou srdeèní (ICHS),
a z 15 % se podílí na vzniku ischemické choroby dolních konèetin
(ICHDK). Kuøáci si jsou vìdomi svého zlozvyku, pokud je ovšem
kuøák diabetik, pak riziko onemocnìní ICHS vzrùstá 11×, riziko
amputace DK pøi syndromu diabetické nohy, na nìmž se podílí
i ICHDK, vzrùstá 40×, a kouøící diabetik má èasto horší kompenzaci samotného diabetu než nekuøák, vèetnì závažnìjších
chronických komplikací. Kombinace P6. Tabulka 3
kouøící diabetik tedy pøedstavuje
velice riskantní kombinaci.
Cíl: Porovnat výskyt rizikových
faktorù ICHS u kouøících vs. nekouøících diabetikù 2. typu bìhem
posledních 10 let v èeské populaci.
Výsledky: V rámci studie post-Monica jsme vyšetøili v letech
39
P7
POROVNÁNÍ PÙSOBENÍ TAKROLIMU A CYKLOSPORINU
NA GLUKÓZOVÝ METABOLIZMUS PO KOMBINOVANÉ
TRANSPLANTACI LEDVINY A PANKREATU V POZDNÍM
POTRANSPLANTAÈNÍM OBDOBÍ
Havrdová T.1, Saudek F.1, Jedináková T.1, Lipár K.2, Skibová J.3
1
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
2
Transplantcentrum, IKEM, Praha
3
Statistické oddìlení, IKEM, Praha
P8
PORUCHY IMUNITNÍHO SYSTÉMU U PACIENTÙ S INFIKOVANÝMI DIABETICKÝMI ULCERACEMI
Fejfarová V.1, Jirkovská A.1, Dubský M.1, Kuèerová M.1, Vydláková J.2, Sekerková A.2, Franková J.3, Hunal Z.3, Bém R.1,
Wosková V.1, Skibová J.1
1
2
Pracovištì klinické a transplantaèní imunologie, IKEM, Praha
3
Oddìlení klinické biochemie, IKEM, Praha
Úvod: Cílem naší práce bylo porovnat glukózový metabolizmus u pacientù po kombinované transplantaci ledviny
a pankreatu léèených dlouhodobì dvìma rùznými imunosupresivy: cyklosporinem a takrolimem. Druhý jmenovaný má dle
výsledkù nìkterých studií vìtší diabetogenní efekt.
Metodika: Vyšetøili jsme 26 nemocných po kombinované
transplantaci ledviny a slinivky, nezávislých na exogenním
podávání inzulínu, se systémovou žilní drenáží pankreatického
štìpu. Všichni pacienti mìli stabilní funkci štìpu u ledviny.
Hodnotili jsme: laènou glykémii, hladiny inzulínu a C-peptidu,
glykovaný hemoglobin, hladiny podávaných imunosupresiv
a standardní intravenózní glukózový toleranèní test (IVGTT)
s výpoètem koeficientu asimilace glukóz (KG). K posouzení
inzulínové senzitivity jsme použili výpoèet HOMA-IR (the homeostasis model assessment). Celkovou produkci C-peptidu
a inzulínu jsme hodnotili pomocí ploch pod køivkami sérových
hladin v prùbìhu IVGTT.
Výsledky: Skupiny léèené takrolimem a cyklosporinem se
vzájemnì nelišily ve vìku BMI a dobì po provedení transplantace (9,7 ± 1,9 [SD] vs. 10,9 ± 1,3 let). Nezjistili jsem významný
rozdíl ve výsledcích IVGTT mezi jednotlivými skupinami. Ve
skupinì léèené takrolimem (n = 13) mìli tøi pacienti diabetickou
odpovìï, tøi pacienti porušenou glukózovou toleranci a sedm
pøíjemcù normální glukózovou toleranci. Ve skupinì léèené
cyklosporinem (n = 13) nebyla zjištìna diabetická odpovìï
u žádného pøíjemce, porucha glukózové tolerance byla pøítomna u pìti a normální glukózová tolerance u osmi pacientù.
Další výsledky jsou prezentovány v tabulce.
Hladiny obou imunosupresiv byly v terapeutickém rozmezí
a nemìly vliv na žádný ze sledovaných parametrù.
Závìr: Použití odlišných kalcineurinových inhibitorù nemìlo
vliv na glukózový metabolizmus pøíjemcù ledviny a pankreatu
v pozdním potransplantaèním období.
Diabetes mellitus je øazen mezi sekundární imunodeficitní
onemocnìní. U pacientù s chronicky infikovanými diabetickými ulceracemi (DU), zejména multirezistentními patogeny, lze
pøedpokládat výraznìjší alterace imunitního systému.
Cílem naší studie bylo porovnat zmìny vybraných parametrù specifického i nespecifického imunitního systému mezi
diabetiky bez DU a pacienty s infikovanými DU s dùrazem na
rezistentní patogeny.
Metody: Do studie bylo zaøazeno 22 pacientù léèených
pro infikované DU (prùmìrný vìk 59,4 ± 7 let; trvání DU 11,8
± 9,4 mìsíce; HbA1c 7,0 ± 1,5 %), z nichž 6 nemocných bylo
infikováno patogeny rezistentními ke všem perorálním antibiotikùm. Kontrolní skupinu tvoøilo 12 diabetikù bez závažných
pozdních komplikací. Mezi skupinami byly posouzeny základní
biochemické parametry vèetnì markerù zánìtu, krevní obrazy,
komplement, imunoglobuliny zahrnující i podtøídy IgG, fagocytóza, subpopulace T-lymfocytù vèetnì naivních, pamìśových
a efektorových bunìk.
Výsledky: Pacienti s infikovanými DU mìli oproti kontrolám
signifikantnì vyšší CRP (11,7 ± 14,5 vs. 2,1 ± 1,6 mg/l; p <
0,01), monocyty (0,59 ± 0,16 vs. 0,37 ± 0,16×109/l; p < 0,01),
IgA (3,6 ± 1,3 vs. 2,3 ± 0,9g/l; p < 0,01), IgG (12,3 ± 3,4 vs.
10,1 ± 1,7g/l; p < 0,05), z nichž se významnì lišila podtøída
IgG1 (7,3 ± 2,6 vs. 4,6 ± 0,8 g/l; p < 0,001) a signifikantnì
nižší poèet CD14-HLA-DR+ bunìk (90,4 ± 14,7 vs. 96,7 ± 1,8;
p < 0,05). Pacienti infikovaní rezistentními patogeny vykazovali
signifikantnì vyšší hodnoty CRP (25,1 ± 22 vs. 6,7 ± 5,7mg/l;
p < 0,05), vyšší procento monocytù (8,4 ± 1,2 vs. 7 ± 1,4%; p <
0,05) a fagocytujících bunìk (99,6 ± 0,4 vs. 98,4 ± 1,3 %; p <
0,05) a snížené hodnoty podtøídy IgG4 (0,1 3 ± 0,06 vs. 0,63
± 0,5g/l; p < 0,01) a nižší poèet pamìśových bunìk (365 ± 117
vs. 530 ± 227; p < 0,05) oproti pacientùm s DU infikovanými
nerezistentními patogeny. Ostatní sledované imunologické
parametry se mezi všemi skupinami signifikantnì nelišily.
Závìr: Pacienti s chronicky infikovanými DU jevili známky
aktivace imunitního systému, avšak u nemocných s ulceracemi infikovanými rezistentními patogeny je naznaèen deficit
zejména na úrovni humorální imunity.
Práce byla podporována VZ MZO 00023001.
P7. Tabulka
HbA1c DCCT
(%)
Laèná glykémie
(mmol/l)
HOMA-IR
KG
(%/min.)
Celková produkce
C-peptidu
(pmol/ml/60 min.)
Celková produkce inzulínu
(mIU/l/60 min.)
Takrolimus
skupina
5,8 ± 0,41
5,05 ± 0,49
2,72 ± 2,64
1,24 ± 0,48
92 ± 47
1742 ± 1110
Cyklosporin
skupina
5,7 ± 0,24
4,9 ± 0,55
2,26 ± 1,69
1,48 ± 0,53
98 ± 51
1440 ± 1093
NS
NS
NS
NS
NS
NS
Rozdíl
40
P9
GENOVÉ POLYMORFIZMY DEGLYKOSYLAÈNÍCH ENZYMÙ
U PACIENTÙ S DIABETICKOU NEFROPATIÍ
Flekaè M., Novák J., Novotný A., Jarolímková M., Škrha J.
3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Úvod: Neenzymová glykace, proces tvorby pokroèilých
produktù neenzymové glykace (AGEs), je jednou z cest hrajících dùležitou roli ve vzniku a rozvoji chronických komplikací
pøi diabetes mellitus (DM). Naopak deglykosylaèní enzymy
katalyzující pochody, pøi kterých obnovují fyziologické nemodifikované proteiny, mohou mít významnou protektivní úlohu
pøed negativním pùsobením glykace. Jedním z tìchto enzymù
je fruktosamin-3-kináza (FN3K), která katalyzuje fosforylaci
fruktosaminù na nemodifikované aminy. Bylo zjištìno, že enzymová aktivita FN3K je redukována u pacientù s DM s rozvinutými mikroangiopatickými komplikacemi. Cílem této pilotní
studie bylo zjistit vztah mezi genovými polymorfizmy (SNP)
FN3K a pøítomností diabetické nefropatie (DN).
Metodika: Do retrospektivní studie pøípadù a kontrol bylo
zaøazeno 628 pacientù s diabetes mellitus (z toho 303 pacientù
s DN a 325 pacientù bez DN) a 482 kontrol. Do skupiny DM
byli zaøazeni pacienti s DM 1. i 2. typu. Pacienti s anamnézou
DM minimálnì 10 let a manifestním diabetickým onemocnìním ledvin (perzistující proteinurie nad 300 mg albuminu/24
hod.) s/bez chronického selhání ledvin (ESRD) byli zaøazeni
do skupiny DN, zatímco pacienti se stejnou dobou trvání DM
(minimálnì 10 let) bez albuminurie a s normální funkcí ledvin
(dle eGFR) byli zaøazeni do skupiny bez DN. K analýze bylo
vybráno sedm SNP jako markerù s využitím HapMap databáze,
ke genotypizaci bylo použito RealTime PCR.
Výsledky: Byla nalezena asociace SNP G900C (rs1056534)
s pøítomností DN a neuspokojivou dlouhodobou kompenzací
DM (dle HbA1c) (p < 0,05). Alela C byla statisticky signifikantnì èastìjší u pacientù s DN a neuspokojivou dlouhodobou
kompenzací DM (OR 1,99; 95 % CI 1,48–2,44, p < 0,05).
Pøi srovnání zdravých kontrol a všech pacientù s DM nebylo
nalezeno statisticky významného rozdílu v genotypové ani
alelické frekvenci.
Závìr: Uvedené výsledky ukazují gen pro FN3K jako možný kandidátní gen pro diabetickou nefropatii. Bude vhodné
zjistit, zda popsané zámìny v genu FN3K ovlivòují aktivitu èi
koncentraci enzymu.
Podpoøeno výzkumným zámìrem MSM 0021620807.
P10
URÈENÍ RIZIKOVÝCH GENETICKÝCH FAKTORÙ U DIABETICKÉ NEFROPATIE KOMBINACÍ MULTILOKUSOVÉ ANALÝZY A ANALÝZY PØEŽÍVÁNÍ – VÝSLEDKY PILOTNÍ STUDIE
Tanhäuserová V.1, Bartáková V.1, Kuricová K.1, Pácal L.1,
Linhartová P.1, Svojanovský J.2, Krusová D.2, Štìpánková S.3, Olšovský J.2, Bìlobrádková J.3, Øehoøová J.3, Ott J.4,
Kaòková K.1
1
Ústav patologické fyziologie, Lékaøská fakulta, Masarykova
univerzita, Brno
2
II. interní klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno
3
Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Brno
4
Institute of Psychology CAS, Beijing, China
Úvod: Diabetická nefropatie (DN) se významnì podílí na
morbiditì a mortalitì diabetických pacientù. Vznik a rozvoj
této diabetické komplikace je ovlivnìn nìkolika faktory jako
léèba/kompenzace diabetu, pøítomnost komorbidit, životní
styl a genetické faktory. Tato pilotní studie analyzuje podíl
genetických faktorù na progresi DN a na pøítomnosti dalších
tøí klinických „end-points“ (závažné kardiovaskulární události,
MCVE; kardiovaskulární mortalitì, CVM a celkové mortalitì, ACM)
pomocí kombinace multilokusové analýzy a analýzy pøežívání.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno celkem 460 diabetikù
1. a 2. typu (trvání 10 let) s variabilním stupnìm poškození ledvin. Diabetici byli prospektivnì sledováni po dobu 39 [21-58]
mìsícù (medián [IQR]). Do souèasnosti bylo analyzováno 99
jednonukleotidových polymorfizmù (SNP) ve 47 kandidátních
genech. Pro každý „end-points”a SNP byl vypoèítán chi-kvadrát
test v genotypových tabulkách 2 × 3. Pomocí programu Sumstat (10 000 permutací) byla stanovena hodnota p a nejlépe
asociované varianty byly následnì použity v analýze pøežívání.
Výsledky: Pomocí analýzy pøežívání jsme identifikovali
statisticky významné rozdíly u MCVE and ACM mezi genotypy
koagulaèního faktoru V R506Q (F5, p = 0,025; p = 0,001)
a hraniènì významné rozdíly u renálního end-pointu mezi genotypy methylentetrahydrofolátreduktázy 677C/T (p = 0,054),
u MCVE mezi genotypy mineralokortikoidního receptoru
G3514C (p = 0,064), u ACM mezi genotypy dimethylarginin
dimethylaminohydrolázy 2 449C/G a 1151A/C (p = 0,060;
p = 0,067).
Závìr: Pilotní analýza probíhající prospektivní studie identifikovala F5 506RQ jako rizikový genotyp pro MCVE a ACM.
Kombinací multilokusové analýzy a analýzy pøežívání je možné
hodnotit vìtší množství genetických a klinických dat z prospektivní studie.
Podìkování: Práce byla podpoøena grantem MZ ÈR
NT11405.
41
P11
SÉROVÉ KONCENTRACE A MRNA EXPRESE TH2 ASOCIOVANÉHO CHEMOKINU CCL 17 U PACIENTÙ S DIABETES
MELLITUS 2. TYPU A OBEZITOU 3. STUPNÌ: VLIV NÍZKOKALORICKÉ DIETY A TUBULIZACE ŽALUDKU
Mráz M.1, Lacinová Z.1, Kaválková P.1, Drápalová J.1, Haluzíková D.1,2, Pavlovièová R.1, Jahodová J.1, Èechová M.1, Urbanová M.1, Kasalický M.3, Svaèina Š.1, Haluzík M.1
1
III. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékaøská
fakulta Univerzity Karlovy, Praha
2
Ústav tìlovýchovného lékaøství, 1. lékaøská fakulta Univerzity
Karlovy, Praha
2
Klinika chirurgie, Ústøední vojenská nemocnice, Praha
Úvod: CCL-17 (Thymus activation-regulated chemokine –
TARC) je nedávno objevený CC chemokin s chemoatrakèním
úèinkem na Th2 lymfocyty, které se podílejí na promìnì prozánìtlivého M1 makrofágového fenotypu v tukové tkáni na protizánìtlivý M2 fenotyp. Cílem naší práce bylo proto zhodnotit
vliv redukèní diety a laparoskopické tubulizace žaludku (LSG
– laparoscopic sleeve gastrectomy) na sérové koncentrace
CCL-17 a jeho mRNA expresi v tukové tkáni u pacientù s obezitou a diabetes mellitus 2. typu (DM2).
Metodika: Do studie bylo zaøazeno 12 obézních žen s DM2
absolvujících 2 týdny nízkokalorické diety (VLCD – 2500 kJ/
den) a 17 nediabetických pacientek s obezitou 3. stupnì podstupujících LSG. Sérové hladiny a mRNA exprese CCL-17 byly
spolu s dalšími parametry stanoveny na zaèátku a konci VLCD
a bazálnì a 6, 12 a 24 mìsícù po LSG.
Výsledky: 2 týdny VLCD vedly u obézních diabetických
pacientek k signifikantnímu vzestupu sérových koncentrací
CCL-17 (p < 0,001) a zároveò k 7násobnému nárùstu jeho
mRNA exprese v podkožním tuku. Na rozdíl od toho došlo
u obézních nediabetických žen 24 mìsícù po LSG k poklesu
hladin CCL-17 o 30 % (p < 0,001), zatímco po 6 a 12 mìsících
se jeho koncentrace nelišily od bazálního stavu. mRNA exprese
CCL-17 v podkožní tukové tkáni se v prùbìhu sledováni po LSG
signifikantnì nemìnila.
Závìr: Odlišná regulace sérových hladin a mRNA exprese
CCL-17 po VLCD a LSG naznaèuje existenci rozdílných mechanizmù podílejících se na zlepšení metabolické kompenzace
u obou procedur. Objasnìní pøesné úlohy CCL-17 v uvedených
procesech mùže pomoci ke hlubšímu pochopení etiopatogeneze obezity a diabetes mellitus 2. typu.
P12
POLYMORFIZMUS GENU PRO CONNEXIN 37 (C1019T)
JAKO MODULÁTOR ZMÌN KREVNÍHO TLAKU U PACIENTEK S DIABETES MELLITUS 1. TYPU
Piśhová P.1, Piśha J.2, Hubáèek J.2, Kvapil M.1
1
Interní klinika UK 2. LF a FN v Motole,
2
Laboratoø pro výzkum aterosklerózy IKEM
Úvod: Diabetes mellitus patøí mezi nejnièivìjší kardiovaskulární rizikové faktory. Citlivost pacientù postižených touto
nemocí k cévnímu poškození je však výraznì rozdílná. Jedním
z dùvodù je jistì genetická determinace. V našich pøedchozích
42
prùøezových analýzách jsme zjistili, že gen pro connexin 37 by
mohl být modulátorem vlivu glykémie na cévní systém jednak
v ženské populaci s poruchou látkové výmìny glycidù, a to
pøedevším u pacientek s diabetes mellitus 1. typu. V souèasné
práci jsme se zamìøili na vliv connexinu 37 na vývoj rizikových
faktorù v longitudinální studii.
Metodika: Byla analyzována data 114 pacientek s diabetes mellitus 1. typu, které nebyly farmakologicky léèeny
antihypertenzivy ani hypolipemiky a byly dle standardního
protokolu opakovanì vyšetøeny v 2letém intervalu z hlediska
pøítomnosti tradièních i novì sledovaných kardiovaskulárních
rizikových faktorù. U všech byla provedena genetická analýza
polymorfizmu genu pro connexin 37 (C1019T). Hodnotili
jsme možný vliv variant tohoto genu na zmìnu sledovaných
kardiovaskulárních rizikových faktorù v daném období: tìlesné
váhy, centrální obezity, krevního tlaku, lipidových parametrù
a známek preklinické aterosklerózy vyjádøené jako tloušśka
intimy-medie karotických tepen mìøené ultrazvukem a pomìrù
systolických tlakù kotník/paže.
Výsledky: Ve sledovaném období došlo k významnì vìtšímu
vzestupu systolického krevního tlaku u nositelek genotypu CC
(n = 47) v porovnání s nositelkami TT genotypu (n = 14): 7,9
± 7,7 vs. 2,1 ± 11.6 mm Hg, p = 0,037. Zmìny diastolického
tlaku se mezi obìma skupinami významnì nelišily. Souèasnì
se nelišily ani zmìny ostatních sledovaných rizikových faktorù
vèetnì známek preklinické aterosklerózy.
Závìr: Dle našich dat je gen pro connexin 37 významným
modulujícím faktorem zmìny systolického krevního tlaku
u pacientek s diabetes mellitus 1. typu již v pomìrnì krátkém
èasovém období 2 let. Tyto nálezy je nutné potvrdit v dlouhodobìjším sledování vìtšího poètu pacientek.
P13
POLYMORFIZMUS V GENU PRO NPY2 OVLIVÒUJE ZMÌNU
KONCENTRACE LAÈNÉ GLYKÉMIE V PRÙBÌHU DESETI
LET
Suchánek P., Hubáèek J.A., Kralova Lesna I., Galovcová M.,
Adámková V.
IKEM, Praha
Úvod: Složení tìla, množství tìlesného tuku i koncentrace
lipidových parametrù, to jsou hodnoty, které mùže výraznì
ovlivnit genetická zátìž. Polymorfizmus Rs1047214 (alela
585T>C, Ile195Ile) v genu receptoru pro neuropeptid Y (NPY
2R) je podle populaèních studií spojován s rizikem obezity
a diabetu 2. typu cestou sníženého energetického výdeje
a stimulací pøíjmu potravy.
Úèel studie: Ovìøit na 1% reprezentativním vzorku èeské
populace vliv polymorfizmu v genu pro NPY2 na antropometrické, glykemické a lipidové parametry.
Soubor: V rámci populaèní studie byla vyšetøena DNA 1%
reprezentativního vzorku èeské populace z projektu MONICA
1997/98 a byl sledován vliv polymorfizmu v genu pro NPY2
na antropometrické a lipidové parametry a parametry laèné
glykémie bìhem deseti let MONICA 1997/8 vs. post-MONICA2006/7. Celkem bylo zaøazeno a výsledky porovnány u 962
mužù a 1175 žen.
Výsledky: Na základì porovnání zmìny sledovaných parametrù v prùbìhu deseti let byl zjištìn statisticky významný vliv
(p = 0,02) varianty C/C u mužù (160 osob) na zmìnu hladiny
laèné glykémie (5,97 ±1,37 vs. 5,83 ±1,37 mmol/l) v prùbìhu
deseti let v porovnání s vývojem laèné glykémie u nositelù
polymorfizmu C/T (471 osob) T/T (331 osob), u kterých byl
vývoj laèné glykémie opaèný tj. 5,71 ± 0,79 vs. 5,85 ± 1,37
mmol/l resp. 5,77 ± 1,32 mmol/l vs. 5,83 ± 1,43 mmol/l.
Závìr: Varianta C/C v genu kódujícím receptor pro neuropeptid Y (NPY 2R) má u mužù výrazný vliv na zpomalení vzestupu hladiny laèné glykémie v prùbìhu desetiletého sledování.
Projekt byl podpoøen grantem NS 10513-3/2009 Interní grantové agentury MZ ÈR a Výzkumným zámìrem (No.
00023001) IKEM, Èeská republika.
P14
RÙZNORODÝ FENOTYP ÈESKÝCH PACIENTÙ S MUTACÍ
V HNF1B GENU (MODY5, SYNDROM RENÁLNÍCH CYST
A DIABETU)
Prùhová Š., Dušátková P., Malina M., Dušek J., Bláhová K.,
Cinek O., Seeman T., Lebl J.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
Heterozygotní mutace v HNF1B zpùsobují v typickém obraze kombinaci dìdièného diabetu (MODY) a nediabetického
postižení ledvin oznaèovaného jako syndrom renálních cyst
a diabetu (RCAD).
Metodika: Pøímým sekvenováním a metodou MLPA byl
vyšetøen HNF1B ve vzorcích DNA od 3 skupin pacientù: 1) 104
èeských dìtí (median vìku 16 let) s cystickým onemocnìním
ledvin rùzné etiologie, 2) dva pacienti s RCAD syndromem
a 3) 30 pacientù s MODYX (klinické podezøení na MODY bez
mutace ve známých genech, bez nediabetického postižení
ledvin).
Výsledky: Anomálie HNF1B byly nalezeny u 9 pacientù.
U 5 ze 104 dìtí s cystozou ledvin (4,8 %) byly nalezeny mutace R165H, IVS1-1G>C a delece jedné alely. Všechny dìti
mají chronickou renální insuficienci, dvì jsou po transplantaci
ledviny ve 2 a 5 letech. 16letá pacientka s cystami v ledvinì
manifestovala diabetes na léèbì rùstovým hormonem, u 10leté
dívky byla zjištìna porucha glukózové tolerance. Oba pacienti
s projevy RCAD syndromu nesou deleci jedné alely HNF1B,
52letý pacient má RCAD spojen s atrofií pankreatu a chronickou hypomagnezémií. V 1 ze 30 rodin s MODYX byla nalezena
nová mutace R235W u 25leté pacientky s diabetem a její
50leté matky, obì léèené inzulínem od 17/30 let.
Závìr: Molekulárnì genetickým vyšetøením jsme identifikovali první èeské pacienty s mutací v HNF1B s rùznorodým
fenotypem od kombinace diabetu s cystickým postižením
ledvin, pøes pacienty pouze s diabetem až po dìti se selháním
ledvin na základì cystického onemocnìní ledvin bez diabetu.
Na rozdíl od ostatních podtypù MODY lze v pøípadì HNF1B
jen obtížnì predikovat prùbìh onemocnìní a zpùsob léèby.
Podpoøeno granty NT11402 a MZ NT11457.
P15
PREVALENTNÍ MUTACE VE 125. AMINOKYSELINÌ GENU
HNF4A ZPÙSOBUJÍCÍ HNF4A-MODY: EFEKT ZAKLADATELE NEBO MUTAÈNÍ HOT SPOT?
Dušátková P., Prùhová Š., Lebl J., Cinek O.
Pediatrická klinika 2. LF UK, Praha
Úvod: Heterozygotní mutace v genu HNF4A zpùsobují diabetes HNF4A-MODY – onemocnìní charakteristické s èasem
progredující hyperglykémií, která vyžaduje léèbu inzulínem èi
deriváty sulfonylurey. Celosvìtovì nese vìtšina rodin s HNF4AMODY svou privátní mutaci. V registru pacientù s geneticky
potvrzeným MODY jsme však nalezli 10 nepøíbuzných rodin
s mutacemi ve 125. aminokyselinì genu HNF4A: 7 rodin nese
mutaci R125Q, 2 rodiny nesou R125P a jedna rodina R125W.
Cílem studie bylo pomocí genetických metod objasnit, zda tyto
prevalentní mutace mají spoleèný pùvod nebo zda se jedná
o mutaèní hot spot.
Metodika: Analyzovali jsme DNA od 31 nositelù mutací (medián vìku v dobì diagnózy 18 let; medián HbA1C 6,4 %; z 90 %
léèba perorálními antidiabetiky èi inzulínem), dále jejich 34 zdravých pøíbuzných a 94 zdravých kontrol. K testování efektu zakladatele jsme použili haplotypovou analýzu polymorfizmù: okolo
mutací pocházejících od dávného pøedka by tyto polymorfizmy
byly uspoøádány do ancestrálních haplotypù. Stanovili jsme
genotypy 12 jednonukleotidových polymorfizmù obklopujících
gen HNF4A v délce 10Mb. Statistická analýza zahrnovala odhad
haplotypù pomocí programù PHASE a Haploview.
Výsledky: Okolo mutací jsme nenalezli žádný definovatelný
haplotyp: R125Q (Pearsonùv r2 0,04 pro mutaci a jakýkoli
polymorfizmus), R125P (Pearsonùv r2  0,01), R125P/Q/W
(Pearsonùv r2  0,03). Výsledky ukazují, že mutace vznikly
nezávisle na sobì.
Závìr: Prevalentní výskyt mutací ve 125. aminokyselinì
genu HNF4A je pravdìpodobnì dùsledkem pøítomnosti mutaèního hot spot. Aminokyselina arginin (R) je kódována nukleotidy
CGG, které pøedstavují èastou pozici pro vznik mutací kvùli deaminaci metylcytosinù na CpG ostrùvcích. Z výsledkù vyplývá
možná zmìna strategie genetického testování s pøednostním
vyšetøováním úseku obsahujícího mutaèní hot spot u èeských
pacientù suspektních pro HNF4A-MODY.
Podpoøeno grantem GA UK 840/2010 a MZÈR NT 11402.
P16
PØÍNOS STANOVENÍ GADA U T1D A LADA
Weber P.1, Meluzínová H.1, Weberová D.1, Ambrošová P.1, Kuklinek P.3, Matejovska-Kubešová H.1, Bieláková K.1, Èerná M.2
1
Klinika interní, geratrie a praktického lékaøství, FN a LF MU Brno
2
Ústav bunìèné a molekulární biologie, Tøetí lékaøská fakulta
Karlovy univerzity, Praha
3
Ústav klinické imunologie a alergologie FN U svaté Anny
a LF MU Brno
Úvod: Stanovení GADA je nejednou užiteèné pro klinickou
klasifikaci diabetu mellitu (DM). Pozitivita GADA mùže u nìkterých diabetikù 1. typu se vznikem DM v dospìlosti pøetrvávat
i øadu let od jeho zjištìní.
Cíle: Tato studie byla zamìøena na srovnání hladin GADA
mezi soubory diabetikù s T1D a LADA s ohledem na jejich
43
klinické parametry, vìk zjištìní DM, dobu inzulinoterapie, BMI,
HbA1c, C-peptid nalaèno a po jídle, rizikové HLA-DRB1* alely,
výskyt mikro- a makrovaskulárních diabetických komplikací.
Pacienti a metodika: Ve studii bylo 130 diabetikù se vznikem diabetu (T1D nebo LADA) po 35. roce vìku, kteøí byli
hospitalizováni na naší klinice. Z tohoto poètu bylo 62 mužù
a 68 žen prùmìrného vìku 65,5 ± 14,0 r. (v rozmezí 35–93
let). 54 z nich byli hodnoceni jako T1D a 76 jako typ LADA.
Výsledky: Pacienti podskupiny T1D byli GADA pozitivní
22krát a podskupiny LADA 21krát. V podsouboru LADA2
pacientù, kteøí byli GADA negativní, bylo více obézních diabetikù než v podsouboru GADA pozitivních – tj. LADA1 (p < 0,01).
Také postprandiální C-peptid byl vyšší u pacientù LADA2 s GADA
negativitou (p < 0,05). Ostatní klinické charakteristiky byly bez
statisticky významných rozdílù mezi obìma podtypy). U našich
diabetikù jsme nalezli vztah mezi alelami HLA-DRB1*03, a to
zejména spoleènì s HLA-DRB1*04 s GADA pozitivitou. U GADA
negativní skupiny LADA diabetikù se objevily významnì èastìji:
obezita, ischemická choroba srdeèní, hypertenze, syndrom
diabetické nohy a dyslipidémie (OR = 2,8, 3,1, 6,2 a 2,4). GADA
pozitivních bylo dokonce po 10 letech trvání DM 16 jedincù a po
20 letech ještì 6. Recentní DM byl GADA pozitivní v 11 pøípadech
a 13 pøípadù novì vzniklého DM mìlo GADA negativní. IA-2 protilátky byly pozitivní (> 1,0 U/ml) 18krát celkem a vždy souèasnì
s pozitivním GADA, ale pouze 7krát u pøípadù recentního DM.
Závìry: Pøítomnost zvýšených GADA jednoznaènì identifikuje pacienty vhodné pro èasné zahájení léèby inzulínem. Naše
pozorování a zkušenosti z každodenní praxe potvrzují, že zvýšení
GADA mùže pøetrvávat po více než 10–20 letech trvání DM.
P17
DNA ANALÝZA MONOGÉNOVEJ OBEZITY U DETÍ NA
SLOVENSKU – PILOTNÁ ŠTÚDIA
Staníková D.1,2, Balogová M.1, Staník J.1,2, Huèková M.1,
Mašindová I.1, Valentínová L.1, Tichá ¼.2, Gašperíková D.1,3,
Klimeš I.1,3
1
DIABGENE, Ústav experimentálnej endokrinológie SAV, Bratislava, Slovensko
2
1.detská klinika LFUK DFNsP, Bratislava, Slovensko
3
Molekulárno-medicínske centrum SAV, Bratislava, Slovensko
Úvod: Monogénová obezita je podmienená mutáciou
v jednom z génov kódujúcich enzýmy alebo receptory leptínmelanokortínovej osi, ktorá hrá k¾úèovú úlohu v navodení
pocitu sýtosti a udržaní energetickej homeostázy organizmu.
Mutácie v niektorom z týchto génov vedú v dôsledku śažkej
neselektívnej hyperfágie k rozvoju morbídnej obezity už v detstve. Najèastejšie ide o gény pre leptín, leptínový receptor,
melanokortínový receptor 4. DNA analýza monogénových
foriem obezity sa až donedávna na Slovensku nevykonávala.
Cie¾om našej práce bolo vykonaś DNA analýzu génov pre
leptín, leptínový receptor a MC4R v rámci pilotnej štúdie na
Slovensku, a zistiś výskyt monogénovej obezity u morbídne
obéznych detí.
Pacienti a metódy: DNA analýza sa vykonala spolu u 66
detí s śažkou obezitou, vzniknutou do 10. roku života a pozitívnou rodinnou anamnézou v zmysle obezity. Metódou
priameho obojstranného sekvenovania sa vyh¾adávali mutácie
a polymorfizmy troch najèastejšie sa vyskytujúcich génov
44
podmieòujúcich monogénovú obezitu, t.j. melanokortínového
receptora 4 (MC4R), leptínu a leptínového receptora.
Výsledky: Identifikoval sa 1 pacient s mutáciou v géne pre
melanokortínový receptor 4 (Ser19X) a 11 pacientov s polymorfizmami /štyria pacienti s 2 rôznymi polymorfizmami MC4R
c.307G>A (Val103Ile)a c.751A>C (Ileu251Leu) a 7 pacientov
s polymorfizmami v géne pre leptínový receptor c326A>G
(Lys109Arg), c.668A>G (Gln223Arg), c.1029T>C (Ser343Ser),
c.1968G>C (Lys656Asn), c.3057 G>A (Pro1019Pro). Mutácie
v géne pre leptín a leptínový receptor sa nenašli.
Záver: Identifikovali sa mutácia v géne pre MC4R u jednej pacientky spomedzi detí so vèasným zaèiatkom obezity.
Identifikovanie mutácie u detí je ve¾mi dôležité, pretože skorým záchytom a lieèbou môžeme predísś vzniku závažných
komplikácií asociovaných s nadváhou a znížiś tak morbiditu
a mortalitu pacientov. Uvedená štúdia je pilotná a zahàòa
pomerne malý poèet pacientov, preto je potrebné poèet
vyšetrených rozšíriś na zistenie výskytu týchto ochorení
v slovenskej populácii.
Táto práca bola podporená výskumnými grantmi ERDF
(Transendogen/26240220051), VEGA 2/0151/11 a APVV51-014205.
P18
POROVNÁNÍ VARIABILITY GLYKÉMIE POMOCÍ KONTINUÁLNÍHO MONITOROVACÍHO SYSTÉM GLYKÉMIE
U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 2. TYPU LÉÈENÝCH
REŽIMEM PAD + NPH SE ZMÌNOU NA REŽIM PAD + INZULÍN GLARGIN: STUDIE COBIN2
Janíèková Žïárská D.1, Rušavý Z.2, Krèma M.2, Brož J.3,
Kvapil M.1, Køivská B.4
1
Diabetologické centrum 2. LF UK a FN Motol, Praha
2
Diabetologické centrum Fakultní nemocnice Lochotín, Plzeò
3
Diabeteologické centrum 3. LF UK a FNKV Praha
4
Sanofi-Aventis, Praha
Úvod: Klinické studie ukazují, že samotný HbA1C nevystihne úroveò metabolické kompenzace, a je to právì variabilita
glykémie (BGV), která spoleènì s HbA1C vyjádøí lépe úroveò
kompenzace a riziko dlouhodobých komplikací.
Cíl: Cílem studie COBIN2 bylo porovnat BGV pøi užití inzulínu
NPH vs. inzulín glargin u pacientù s DM 2. typu (DM2T) pomocí
kontinuálního monitorovacího systému glykémie (CGMS).
Metodika: Do multicentrické, prospektivní, otevøené,
single-arm studie bylo zahrnuto 116 pacientù (52 % mužù,
vìk 61,8 ± 8,5 let, trvání DM 12,3 ± 6,5 let, BMI 31,7 ±
5,1) s DM 2. typu léèených kombinovanou terapií PAD +
NPH inzulínem.
Primárním sledovaným parametrem byla BGV hodnocená
plochou pod køivkou (AUC) zaznamenanou bìhem 72hodinového mìøení CGMS v režimu inzulínu NPH vs. glargin po
3mìsíèní léèbì s aktivní titrací (cílová laèná glykémie < 5,5
mmol/l). Srovnání AUC bylo provedeno v pásmu glykémie
 15,  10,  7,5,  3,9 a  3,3 mmol/l.
Výsledky: AUC pro jednotlivá pásma glykémie jsou uvedena
v tabulce.
HbA1C poklesl z 6,47 ± 0,86 na 6,16 ± 1,07 % ( = -0,30 %,
p < 0,001), laèná glykémie poklesla z 8,95 ± 2,47 mmol/l na
8,01 ± 2,82 mmol/l ( = -0,95 mmol/l, p = 0,001).
P18: Tabulka
Pásmo glykémie
(mmol/l
 AUC (prùmìr)
[mmol/l  hr]
SD
p-hodnota*
 3,3
1,26
7,70
0,2320
 3,9
1,62
10,14
0,2320
3,9–7,5
15,48
31,21
0,0003
 7,5
- 43,88
89,27
< 0,0001
 10
- 39,14
89,51
0,0003
 15
- 15,43
51,08
0,0003
* Wilcoxonovův test – p-hodnocení (Bonferroniho korelace)
Závìr: Jak dokumentováno CGMS, zmìna z inzulínu NPH
na inzulín glargin s aktivní titrací vedla k prolongaci èasu stráveného v cílovém pásmu glykémie (3,9–7,5 mmol/l) s redukcí
fluktuace glykémie a bez nárùstu hypoglykemických epizod.
P19
POROVNÁNÍ PØESNOSTI MÌØENÍ SENZORÙ MEDTRONIC
SOF A ENLITE U DÌTÍ S DIABETEM 1. TYPU
Obermannová B., Koloušková S., Štechová K., Šitová R.,
Koukalová R., Šumník Z.
Pediatrická Klinika 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha
Úvod: Kontinuální monitorace glykémie (CGM) poskytuje
úèinný nástroj pro zlepšení kompenzace diabetických pacientù.
Významnou limitací této technologie je nekonzistentní pøesnost
mìøení, která je u dìtí vyšší než u dospìlých. Cílem studie bylo
porovnat výsledky mìøení novì dostupného senzoru Medtronic
iPro Enlite s pøedchozím typem Sof.
Metodika: Do pilotní studie bylo zaøazeno 10 dìtí (7 chlapcù) s diabetem 1. typu ve vìku 7–17 let (medián 13,0), délka
trvání diabetu 2–15 roku (medián 3,5). Všichni pacienti byli
léèeni intenzifikovaným inzulínovým režimem. Každému pacientovi byly zavedeny oba senzory simultánnì do párových
oblastí. Spolehlivost mìøení byla hodnocena dle poètu zmìøených hodnot, pøesnost namìøených dat byla porovnávána
pomocí prùmìrného relativního rozdílu (mean absolute relative
diference – MARD).
Výsledky: Poèet dní s maximálním poètem mìøení (288)
byl u Enlite 4,4 dní vs. 3,3 dní u Sof; p = ns. Prùmìrný poèet
mìøení na jeden senzor byl v pøípadì Enlite 1497,0 (± 292,35
SD, rozmezí 923–1809), u Sof-senzoru 1380,8 (± 443,58 SD,
rozmezí 227–1809), p = ns. Numerická pøesnost vyjádøená
v MARD byla u Enlite v prùmìru 10,6% (± 4,32 SD), u Sof 13,5%
(±5,79 SD), p = ns. Zavedení obou senzorù dìti hodnotily jako
stejnì bolestivé. Tøi pacienti zaznamenali otlak v místì náplasti
Enlite senzoru, infekèní komplikace se nevyskytly.
Závìr: Porovnávané senzory se neliší v èetnosti mìøení za
jeden den ani prùmìrnými poèty mìøení zaznamenaných jedním senzorem. Prùmìrné hodnoty MARD se nelišily, nicménì
u jednotlivých pacientù jsme zaznamenali významné rozdíly
mezi pøesností mìøení mezi tìmito dvìma senzory. Tyto diskrepance byly pravdìpodobnì zpùsobeny lokálními vlivy v místì
inzerce senzoru, nikoli rozdílnou kvalitou senzorù.
P20
MOBILNÍ TECHNOLOGIE A MANAGEMENT DIABETICKÉ
DIETY
Moskalyk J., Vostøák D., Støížová Z.
1
1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy
2
ÈVUT Media Laboratory
3
Institut ekonomických studií Univerzity Karlovy
Úvod: Naším cílem je vyvinout mobilní aplikaci, která by se
stala kontrolním nástrojem pro tvorbu a monitorování diabetických výživových sestav.
Metodika: Náš tým je multi-oborový, sluèuje pøístupy
lékaøství, softwarového inženýrství a matematické statistiky.
Kombinuje individuální spolupráci s jednotlivými pacienty se
statistickou evidencí a softwarovým vývojem. Spolupracujeme
s III. interní klinikou v Praze, Ústavem biofyziky a informatiky
1. lékaøské fakulty a Fakultou elektrotechniky ÈVUT. Spolupracujeme individuálnì s diabetiky prvního i druhého typu. Všechny tyto perspektivy kompilujeme do jedné unikátní aplikace.
Výsledky: 84 % dotázaných chce zlepšit svoje výživové
návyky v souladu s požadavky léèby, ale potýká se s individuálními problémy ohlednì zvládání diety,
95 % dotázaných by uvítalo rozšíøení možností individuálního pøístupu k léèbì diabetu,
42% dotázaných neví, co pøesnì znamená kompenzovaná
léèba diabetu.
Kontrolní vzorek 19 diabetikù.
Závìr: Z našich raných poznatkù vyplývá, že mnoho limitù
v souèasné léèbì diabetu spoèívá v neinformovanosti pacientù. Tìžištìm tìchto úskalí je oblast výživy. Chceme seznámit
posluchaèe s našimi návrhy a poznatky, které by mohly pomoci
tyto skuteènosti øešit.
P21
MEZIROÈNÍ A SEZÓNNÍ VARIABILITA GLYKOVANÉHO
HEMOGLOBINU – LÉÈÍME ÈÍM DÁL TÍM LÉPE?
Krèma M., Kašpárek J., Rušavý Z.
I. interní klinika FN a LF UK Plzeò
Úvod: Nové léky a léèebné postupy, používané v poslední
dekádì v naší diabetologii, vedou v klinických studiích ke
zlepšování dlouhodobé kompenzace diabetu. Zároveò je pøi
posuzování zmìn kompenzace tøeba brát ohled na cirkanuální
rytmy, a to nejen biologické, ale pøedevším sociální.
Metodika: Retrospektivní observaèní studie hodnotila data
pacientù sledovaných v našem diabetologickém centru mezi
roky 2005 a 2011, bylo získáno celkem 33 450 hodnot glykovaného hemoglobinu. Vyøazeny byly pacientky s gestaèním
diabetem. Byla sledována prùmìrná kompenzace jednotlivých
pacientù i celého souboru meziroènì, sezónnì po jednotlivých
mìsících a metodami multifaktoriální analýzy byla kvantifikována souvislost se sledovanými parametry v našem registru
(typ diabetu, typ léèby, pohlaví, BMI, vìk, pøítomnost a typ
komplikací).
Výsledky: Prùmìrná kompenzace našeho souboru diabetikù
se meziroènì lepší (0,7 %/5 let; p = 0,05), tento efekt je výraznìjší u nemocných s diabetes mellitus 2. typu (0,9 %/5 let; p =
0,001), ale znatelný u nemocných s diabetes mellitus 1. typu
(0,4 %; p = 0,01). Bìhem jednoho roku kolísá kompenzace
45
našich diabetikù s maximem v lednu a záøí a minimem v èervnu
a prosinci (rozdíly 0,3–0,5%; p = 0,05), pozitivním prediktivním faktorem pro vyšší cirkanuální kolísání je vìk pod 40 let,
nepøítomnost komplikací (pøedevším renálních) a diabetes
mellitus 1. typu.
Závìr: Meziroèní a cirkanuální kolísání glykovaného hemoglobinu je tøeba brát v úvahu pøi hodnocení observaèních
studií i pøi hodnocení efektu léèebného zásahu u konkrétního
pacienta.
P22
PRVNÍ VÝSLEDKY PROJEKTU PROROK (PROSPEKTIVNÍ
OBSERVAÈNÍ PROJEKT VÝZNAMU DIFERENCE GLYKÉMIE
NALAÈNO – POSTPRANDIÁLNÍ GLYKÉMIE PRO ODHAD
ÚSPÌŠNOSTI TERAPIE ANALOGY GLP 1 RESP. INZULÍNEM
BAZÁLNÍM, BOLUSOVÝM NEBO JEJICH KOMBINACÍ)
Kvapil M.
Interní klinika FN v Motole a 2. LF UK, Praha
Úvod: S rozrùstajícími se možnostmi farmakologické terapie
diabetu vyvstává otázka možnosti identifikace jednoduché
pomùcky pro rozhodování o nejvhodnìjším algoritmu výbìru
terapie u pacientù nedostateènì kompenzovaných stávající
terapií. Hlavním cílem práce byla kvantifikace významu rozdílu
mezi glykémií nalaèno a postprandiálnì pro úspìšnost léèby
analogy GLP 1 resp. léèby inzulínem bazálním, bolusovým,
nebo jejich kombinací u pacientù s diabetem 2. typu nedostateènì kompenzovaných režimovými opatøeními a perorálními
antidiabetiky.
Metodika: V diabetologických ordinacích, které vstoupily
do projektu, byla zaznamenána data o osobách s diabetem
2. typu, které byly pro neuspokojivou kompenzaci (glykovaný
hemoglobin vyšší než 6 %) pøevedeny na terapii analogy GLP 1
resp. léèby inzulínem bazálním, bolusovým, nebo jejich kombinací. Zaznamenány byly údaje antropometrické, vìk, dosavadní
terapie, krevní tlak, lipidy, glykovaný hemoglobin, glykémie
nalaèno a postprandiálnì. Kompenzace a zmìna terapie byla
vyhodnocena po 3 a 6 mìsících.
Výsledky: první fázi projektu dokonèilo celkem 794 osob,
median vìku 63 let, z toho 387 mužù, medián glykémie nalaèno 9,6 mmol/l, postprandiálnì 12,3 mmol/l, glykovaný hemoglobin 7,3 %. Medián poklesu v 6. mìsíci glykémie nalaèno 2,4
mmol/l, postprandiálnì 3,5 mmol/l, glykovaného hemoglobinu
1,3 %. Pro jednotlivé zmìny provedena Spermanova korelaèní
analýza potvrzující vysokou statistickou významnost korelace
zmìn parametrù kompenzace podle terapie.
Závìr: Výsledky získané analýzou první fáze projektu PROROK ukazují vysokou statistickou významnost korelace zmìn
parametrù kompenzace podle terapie.
P23
VLIV EDUKACE A UŽITÍ KALKULOVANÉHO BOLUSU
NA KOMPENZACI U DIABETIKÙ
Gruberová J.1, Kùsová H.1, Øíhánková R.1, Jandová M.1, Fatková R.2, Rušavý Z.1
1
Diabetologické centrum, I. interní klinika, FN Plzeò
2
Oddìlení klinické dietologie, FN Plzeò
Úvod: I pøes léèbu inzulínovou pumpou nedochází u všech
pacientù ke zlepšení kompenzace. Inzulínové pumpy dnes
nabízejí možnost tzv. kalkulovaného bolusu (KB). Tato funkce
umožòuje po vložení nìkolika údajù navrhnout pacientovi
dávku inzulínu (možnost pøesnìjšího dávkování inzulínu vs.
nutnost vìtší spolupráce a nároènost použití). Pøedpokládáme,
že vìtšina pacientù nebude ochotna používat tento zpùsob
aplikace trvale, ale díky pochopení principu KB si budou odhadovat dávku inzulínu pøesnìji. Cílem práce bylo zjištìní, zda
edukace a použití funkce KB (krátkodobé vs. dlouhodobé) vede
k hlubšímu pochopení léèebných principù a tím ke zlepšení
kompenzace.
Metodika: Zaøazeno bylo 48 pacientù léèených inzulínovou pumpou, kteøí byli edukováni v principech a použití KB
a reedukováni v dietì. Všichni byli požádání o použití KB alespoò po dobu 3 týdnù. Zhodnocení parametrù kompenzace
(HbA1c), léèby a použití KB bylo provedeno po 1 (bez HbA1c),
po 3 a 6 mìsících.
Výsledky: Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl
v kompenzaci ani parametrech léèby u celé skupiny po 3 a 6
mìsících. Ve skupinì, která využívala KB dlouhodobì (alespoò
1× dennì, i po skonèení sledovacího období 3 týdnù), došlo
k mírnému zlepšení kompenzace po 3 mìsících (p < 0,05).
Ve skupinì pouze s krátkodobým použitím (do 1 mìsíce)
se kompenzace nezlepšila po 3 ani 6 mìsících. Ve skupinì
9 pacientù s nepoznanými hypoglykémiemi pøi dlouhodobém
použití KB došlo po 3 mìsících k významnému snížení výskytu
hypoglykémií dle dat z glukometru (p < 0,01).
Závìr: Edukace ani krátkodobé použití KB nevedlo ke zlepšení kompenzace, dlouhodobé použití vedlo k pøechodnému
zlepšení kompenzace, na nìmž se zøejmì spolupodílel i èastìjší
selfmonitoring.
Práce byla podpoøena výzkumným zámìrem MSM
0021620814.
P24
INTERDISCIPLINÁRNÍ POHLED NA MANIPULACI S INZULÍNEM PØI LÉÈBÌ INZULÍNOVOU PUMPOU
Hrachovinová T.1,2, Fejfarová V.2
1
Katedra psychologie FF UK,
2
Úvod. Manipulace s inzulínem znamená nežádoucí
a nevhodné úpravy dávek inzulínu pacientem, které jsou
v rozporu s pravidly selfmonitoringu a v koneèném dùsledku èasto vedou k závažné dekompenzaci diabetu. V pozadí
manipulace s inzulínem bývá strach z akutních a pozdních
komplikací diabetu èi z nárùstu hmotnosti. Pøi strachu
z hyperglykémie je pøítomen strach z pozdních komplikací,
budoucnosti, závislosti a bezmoci. Popisujeme kazuistiku
ilustrující manipulaci s inzulínem jako dùsledek nadmìrného
46
strachu z hyperglykémie u nemocného dlouhodobì léèeného inzulínovou pumpou (CSII).
Kazuistika: 40letý muž s DM 1. typu, léèený CSII byl hospitalizován 1/2010 pro výraznou inzulínovou rezistenci a velký
váhový pøírùstek (HbA1c 4,3 %, 120 kg, 200 j inzulínu/den).
Pacient udával 1× roènì tìžké hypoglykémie (suspektní porucha rozpoznávání hypoglykémií), nároèný pracovní režim,
stres, který nekontrolovanì zajídá.
Nemocný od 1–4/2010 snížil hmotnost o 23 kg, HbA1c
3,5%. Sám si volil pøísný režim s omezením energetického pøíjmu a zvýšeným výdejem za cenu opakovaných hypoglykémií,
ze kterých nemìl obavy a bagatelizoval možné následky. Po
6 mìsících léèen CSII s celkovou denní dávkou 47 j inzulínu/
den, hmotnost 91 kg.
V prùbìhu intenzivní psychoterapie se objevuje téma
masivního strachu z vyšších hodnot glykémií (nad 10 mmol/l),
které nemocný øeší impulzivním zvýšením dávek inzulínu, èasto
s následkem hypoglykemie (napø. bìhem 12 hodin aplikoval
dalších 32 jednotek inzulínu jako bolus, které byly následované
dvìma hypoglykémiemi).
V 8/2011 nárùst pracovní zátìže, pacient pøestal sportovat
a polevil v selfmonitoringu. Objevila se impulzívní konzumace
jídla, pøièemž hyperglykémie „srovnával“ inzulínem. Opìt narùst
hmotnosti i denní dávky inzulínu (103 kg, 80–103 jednotek,
HbA1c 5,5%). V souèasnosti (1/2012) hmotnost 105 kg,
HbA1c 6%. Psychoterapie je orientována na zmírnìní impulzivního chování, modifikaci jídelního chování a zvládání strachu.
Závìr: Nadmìrný strach z hyperglykémie, resp. z pozdních
komplikací diabetu, vede u nemocného k zámìrnému udržování nízkých hodnot glykémií a následnì k nárùstu hmotnosti
i dávek inzulínu. Strach pøetrvával i po pozitivní zmìnì životního stylu a snížení hmotnosti. Tento strach je dlouhodobì
rezistentní vùèi opakované edukaci, což lze doložit analýzami
záznamù z CSII a kontinuální monitorace glykémií (CGMS).
Nemocný vykazuje vysokou pohotovost k „impulzivnímu øešení“ pøi úpravì glykémií, manipuluje s inzulínem ve smyslu
nadmìrného zvyšování bolusových dávek. Léèba vyžaduje
interdisciplinární pøístup, spolupráci diabetologa, edukaèní
sestry a klinického psychologa.
P25
VLIV LÉÈBY DEPRESE NA KOMPENZACI DIABETU
Komorousová J.1, Jankovec Z.2, Rušavý Z.2
1
Psychiatrická ambulance Plzeò
2
Diabetologické centrum I. interní klinika FN Plzeò
Úvod: Diabetes mellitus je závažné chronické celoživotní
onemocnìní. Tento fakt a také biochemické a hormonální vlivy
zpùsobují u diabetikù èastìjší výskyt nìkterých psychických
poruch, zejména deprese. Cílem práce je zjistit, zda se vlivem
zlepšení psychického stavu pacientù s depresí zlepší i jejich
kompenzace diabetu.
Metodika: Šestimìsíèní dvojitì slepá, randomizovaná,
placebem kontrolovaná studie se zabývala reakcí diabetikù
1. typu (n = 21) na léèbu pøítomných depresivních a úzkostných
pøíznakù pomocí antidepresiva sertralin. Randomizovanì byl
podáván sertralin (100 mg/den) nebo placebo. Byl sledován
vývoj psychických zmìn pomocí Zung´s Self-Rating Depresion
Scale (SDS), Hamilton Anxiety Rating Scale (HAMA) a Hamilton
Depression Rating Scale (HAMD) a zmìn glykovaného hemoglobinu. V obou skupinách probíhala pravidelná psychoterapie
a byla sledována hladina sertralinu v séru pacientù z dùvodu
ovìøení compliance.
Výsledky: Psychický stav se významnì zlepšil u obou skupin
(P < 0,001). Rozdíl mezi skupinami nebyl pozorován.
Závìr: Významné zlepšení psychického stavu v obou
skupinách nevedlo k zlepšení kompenzace diabetu. Léèba
sertralinem nevedla proti placebu k zlepšení psychického stavu
ani k snížení HbA1c.
P26
VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY HYPOGLYKÉMIÍ U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 1. TYPU – VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO ŠETØENÍ – PILOTNÍ STUDIE
Brož J.1, Urbanová J.1, Brabec M.2, Polák J.1, Kožený J.3,
Andìl M.1
1
Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, II. Interní
klinika FNKV a 3. lékaøská fakulta UK v Praze
2
Fyzikální ústav Akademie Vìd ÈR, v.v.i., Praha
3
Psychiatrické centrum Praha, Centrum neuropsychiatrických
studií
Úvod: Hypoglykémie je jednou z komplikací léèby diabetes
mellitus 1. typu, které se nevyhne vìtšina pacientù. Frekvence,
míra rozpoznávání i zpùsob léèby hypoglykémie jsou jednìmi
ze základních faktorù, jež komplexnì ovlivòují výsledky terapie.
Metodika: Dotazníkové šetøení bylo provedeno mezi pacienty s diabetes mellitus 1. typu. Sledovanými parametry
byla frekvence hypoglykémií, vèetnì noèních a tìžkých hypoglykémií, jejich výskyt v zamìstnání a bìhem øízení motorových vozidel, nejèastìjší pøíznaky hypoglykémií a míra jejich
rozpoznávání (dle Goldovy škály). Šetøeny byly dále zpùsob
léèby hypoglykémie a její úspìšnost.
Výsledky: Šetøení bylo provedeno u 35 pacientù s diabetes mellitus 1. typu (doba trvání diabetu 17,9 ± 10,4), z toho
u 23 žen (doba trvání diabetu 14,5 ± 8,3) a 12 mužù (doba
trvání diabetu 19,7 ± 7,6). 26 pacientù bylo léèeno CSII a 10 IIT.
Frekvence hypoglykémií byla 8,7 ± 7,5/mìsíc (nejvyšší
poèet reportovaných hypoglykémií byl 25/mìsíc), noèních
hypoglykémií 2,8 ± 3,7 /mìsíc a tìžkých hypoglykémií 0,9 ±
1,3/1rok (nejvyšší udaná frekvence byla 5 tìžkých hypoglykémií/rok). Mezi obìma typy terapie ani mezi pohlavími jsme ve
výskytu hypoglykémie neprokázali signifikantní rozdíl.
Nejèastìji používané množství sacharidù v léèbì hypoglykémie èinilo 20 g. Množství sacharidù potøebné ke zvládnutí
hypoglykémie nedokázalo odhadnout 31,43 % dotázaných
pacientù. Prùmìrná hodnota glykémie dosažená jednu hodinu
po zaléèení èinila 8,2 mmol/l.
Závìr: S hypoglykémií se v prùbìhu jednoho mìsíce setkal
každý z vyšetøovaných pacientù. Zpùsob léèby a její výsledky
naznaèují, že øada pacientù v tomto ohledu nemá dostateèné
vìdomosti. Edukace o hypoglykémii, pøíèinách jejího vzniku
a zpùsobu léèby by mìla být pravidelnou souèástí návštìv
v diabetologické ambulanci.
47
P27
RECIDIVUJÍCÍ HYPOGLYKÉMIE NAVOZENÉ ABERANTNÍ
SEKRECÍ IGF-2 SOLITÁRNÍM FIBRÓZNÍM TUMOREM
Honka M.1, Seòková M.2, Kodet R.3, Prùša R.4
1
Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha
2
Pneumologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha
3
Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole,
Praha
4
Ústav biochemie a patobiochemie 2. LF UK a FN v Motole,
Praha
Úvod: Solitární fibrosní tumor patøí mezi vzácné nádory mesenchymálního pùvodu a jeho pøítomnost mùže být výjimeènì
(4 % pøípadù) spojena s rozvojem hypoglykémií, které jsou ve
vìtšinì pøípadù vyvolány nadmìrnou sekrecí IGF-2.
Metodika: Autoøi kazuisticky zpracovali pøípad ženy støedního vìku, u níž byly kombinovány nespecifické celkové pøíznaky
s recidivujícími hypoglykémiemi (rozmezí 2–3,5mmol/l), jež
v zaèátku unikly pozornosti ošetøujících lékaøù. Nutnost laènìní
pøed diagnostickým výkonem napomohla rozvoji tìžké hypoglykémie, a tak naznaèila metabolický vliv již známého objemného
tumoru pleurální dutiny. Nemìøitelnì nízké hladiny inzulínu
a výraznì snížené hladiny IGF-1 (15ug/l. {ref. rozmezí 94–269})
a histologické vyšetøení potvrzující pøítomnost solitárního fibrózního tumoru posílily klinické podezøení na aberantní expresi IGF2. Pacientka do doby operaèního výkonu dodržovala specifická
režimová opatøení v rámci prevence recidivy hypoglykémie
a v pøedoperaèním období byla zajištìna infúzí 10% glukózy,
pøi níž byla dosažena glykémie 3,5–5mmol/l. Kontinuální monitorování glykémie v perioperaèním období zachytilo vzestup
glykémie ihned v prùbìhu extirpace tumoru o prùmìru 19 cm.
Výsledky: V resekátu tumoru byla imunohistochemicky
potvrzena výrazná pozitivita IGF-2 a zároveò výraznì zvýšená
exprese genu pro IGF-2. V prùbìhu 3mìsíèního sledování
po odstranìní nádoru nejsou u nemocné známky rekurence
choroby a monitorované glykémie jsou zcela stabilní a v normálním rozmezí.
Závìr: Popsaný raritní nález solitárního fibrózního tumoru,
jenž mùže dorùst do znaèných rozmìrù (náš pøípad ve shodì
s literaturou) za pøítomnosti nespecifických a èasto nevýrazných celkových pøíznakù zdùrazòuje nezbytnost správného
zhodnocení nevysvìtlitelných nízkých hladin glykémie, které
mohou být prvním projevem pøítomnosti nìkterých nádorù,
které nepocházejí z bunìk Langerhansova ostrùvku.
P28
URGENTNÍ STAVY V DIABETOLOGII – LAKTÁTOVÁ ACIDÓZA
Neškudla T., Pelikánová T.
Úvod: Laktátová acidóza je nejzávažnìjším nežádoucím
úèinkem terapie metforminem. Cílem je pøedstavit dvì kazuistiky život ohrožující laktátové acidózy vzniklé pøi terapii
metforminem.
Muž, 65 let, DM 2. typu, nejasný údaj o nefropatii, alkoholový exces s horním dyspeptickým syndromem a dehydratací. Nevysadil sulfonylureu a metformin. Pro hypoglykemii 1,9 mmol/l
volána RZP. Pøi pøijetí somnolentní, dysartrie, normotenze
48
120/80 mmHg, Sat O2 96%, kreatinin 225 umol/l, urea 15
mmol/l, K+ 5,7 mmol/l, CRP 2,2 mg/l, leukocyty 27*109/l,
gly 14 mmol/l, pH 6,9, laktát 25 mmol/l. Obìhová zástava
pøi novì vzniklé FiS s rychlou odpovìdí komor, zahájena kardiopulmonální resuscitace, umìlá plicní ventilace, pøeložen na
ARO. Nutná obìhová podpora, kontinuální venovenózní hemodialýza ke korekci vnitøního prostøedí a odstranìní metforminu.
Postupnì rozvoj akutního respiraèního a multiorgánového
selhání, opakované ataky FiS. Prùbìh komplikován hypoxickou
encefalopatií, chabou kvadruparézou a paralytickým ileem. Po
intenzivní terapii možné propuštìní po 79 dnech.
Žena, 64 let, DM 2. typu, bez anamnézy nefropatie, 5 dní
zvracení, alkohol neg. Pøi pøijetí somnolentní, dehydratace, hypotenze 60/40 mmHg, Sat O2 90%, kreatinin 745 umol/l, urea
32 mmol/l, K+ 6 mmol/l, CRP 33 mg/l, leukocyty 24*109/l,
gly 11 mmol/l, pH 6,84, laktát 20 mmol/l. Pøeložena na ARO
k obìhové podpoøe, akutní kontinuální náhrada funkce ledvin
k odstranìní meforminu a korekci vnitøního prostøedí. Zlepšení
stavu bìhem 4 dnù s možností pøekladu na standard. Dále
rozvoj IMC, bronchopneumonie, pøi adekvátní terapii zlepšení
a dimise devatenáctý den.
Závìr: Terapie metforminem je indikována již po zjištìní
diagnózy diabetu 2. typu. Celosvìtovì není shoda v doporuèeních, kdy ukonèit terapii metforminem s ohledem na
zhoršení renálních funkcí. V obou prezentovaných pøípadech
byla dodržena preskripèní omezení, pøesto došlo k rozvoji život
ohrožující laktátové acidózy. Pøi terapii metforminem je tøeba
pacienty prùbìžnì edukovat o nutnosti vysazení pøi jakémkoliv
interkurentním onemocnìní, dehydrataci, nebo abúzu alkoholu.
Podpoøeno MZO 00023001.
P29
DISPERZE QT INTERVALU A DALŠÍ ELEKTROKARDIOGRAFICKÉ ZMÌNY U ŽEN S GESTAÈNÍM DIABETES MELLITUS
V POROVNÁNÍ SE ZDRAVÝMI GRAVIDNÍMI I NEGRAVIDNÍMI KONTROLAMI
Žákovièová E.1, Charvát J.2, Medová E.3, Fialová E.3, Mlèek M.3, Kittnar O.3
1
NsP Medissimo, Bratislava, Slovensko
2
Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha
3
Fyziologický ústav 1. LF UK v Praze
Úvod: Gestaèní diabetes mellitus je spojen se zvýšeným
rizikem v prùbìhu tìhotenství pro matku i dítì. Vedle toho je
pøítomnost gestaèního diabetes mellitus spojena se zvýšeným
kardiovaskulárním rizikem v prùbìhu dalšího života matky.
Cílem pøedkládané práce bylo posouzení disperze intervalu
QT na EKG a definování zmìn elektrického srdeèního pole
typického pro gestaèní diabetes mellitus.
Metodika: Mapování EKG pøístrojem Cardiac 112.2 bylo
provedeno a zhodnoceno u 26 žen s gestaèním diabetes
mellitus a 54 tìhotných zdravých žen v 36 týdnu tìhotenství
a u 18 zdravých netìhotných žen stejného vìku.
Výsledky: QT disperze u žen s gestaèním diabetes mellitus
byla 107 ± 25 ms, což bylo významnì více než u zdravých tìhotných žen (73 ± 18 ms) a i u netìhotných žen (34 ± 12 ms),
p < 0,001. QRS komplex byl u žen s gestaèním diabetes mellitus významnì kratší (82 ± 6,8 ms ve srovnání se zdravými
tìhotnými (89,5 ± 8,2 ms) a i zdravými netìhotnými ženami
(90,8 ± 7,9 ms), p = 0,011. Elektrická osa byla posunuta významnì do horizontální polohy. Významné rozdíly mezi ženami
s gestaèním diabetes mellitus a dalšími 2 skupinami byly nalezeny také pøi hodnocení isopotenciálních a isointegrálních map.
Závìr: Výsledky pøedkládané práce svìdèí pro komplexní
poruchu procesu komorové depolarizace i repolarizace u žen
s gestaèním diabetes mellitus.
P30
RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA PORUCH KOSTNÍHO METABOLIZMU U PACIENTÙ ZAØAZOVANÝCH DO ÈEKACÍ
LISTINY KE KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI LEDVINY
A SLINIVKY
Kratochvílová S., Havrdová T., Saudek F., Brunová J.
Úvod: Osteoporóza patøí mezi èasté komplikace orgánových transplantací. Podle našich údajù má 25 % pacientù po
kombinované transplantaci ledviny a slinivky kostní denzitu
v pásmu osteoporózy, 50 % v pásmu osteopenie a pouze
25 % pacientù má normální nález. Vzhledem k výskytu øady
rizikových faktorù již v pøedtransplantaèním období jsme se
zamìøili na stav kostního metabolizmu u pacientù zaøazovaných
do transplantaèního programu.
Metodika: Analyzováni byli všichni pacienti, kteøí byli
v roce 2011 poprvé zaøazeni do èekací listiny ke kombinované transplantaci (n = 28), z toho již 15 bylo dialyzováno
a ostatní mìli renální insuficienci ve stádiu 3–4 K/DOQI.
Hodnocena byla vstupní denzitometrie, hodnota Ca, P, PTH
a vitamínu D.
Výsledky: Kostní denzita v pásmu osteoporózy alespoò
v jedné vyšetøované oblasti byla zjištìna u 8 pacientù (28,5 %),
osteopenie u 12 pacientù (43 %) a pouze 8 pacientù (28,5 %)
mìlo normální denzitometrický nález. Hladina vitamínu D
(25-OH) byla vyšetøena u 17 pacientù s nálezem prùmìrné
hodnoty 16,38 ± 6,27 ng/ml, ani jeden pacient nedosáhl
požadované hodnoty 30 ng/ml. Hladina aktivního metabolitu
(1,25-OH) byla vyšetøena u 16 pacientù, u 4 pacientù nebyla
vùbec detekovatelná, prùmìrná hodnota u zbylých 12 byla
26,54 ± 65 pg/ml. Vedle hyperfosfatémie a hypokalcémie
byly zjištìny i odchylky v hodnotì PTH; jen 7 pacientù (25 %)
mìlo hodnotu PTH, Ca i P v rozmezí doporuèovaném K/DOQI
pro danou úroveò renální funkce.
Závìr: Pacienti mají již pøi vstupu do transplantaèního programu závažné postižení kostního metabolizmu, které musí být
dále sledováno a léèeno. Terapeutické rezervy se týkají hlavnì
dosažení dostateèné hladiny vitamínu D ve formì prekurzoru
i aktivního metabolitu.
P31
ATYPICKÁ FORMA CHARCOTOVY OSTEOARTROPATIE
LEVÉHO ZÁPÌSTÍ A PALCE LHK U DIABETIKA 1. TYPU
Wohl P., Bém R., Fejfarová V., Vašíèková P., Øezaninová L.
Úvod: Cílem naší kazuistiky je prezentovat vzácný pøípad
Charcotovy osteoartropatie (CHOA) zápìstí a palce LHK u nemocného s 31 let trvajícím diabetes mellitus 1. typu léèeného
inzulínovou pumpou. Z hlediska komplikací diabetu je pøítomna proliferativní forma diabetické retinopatie, závažná forma
distální symetrické formy neuropatie.
Metodika a popis pøípadu: Nemocný pozoroval postupný
nárùst otoku palce a zápìstí LHK, pro které byl vyšetøen, kdy
byly vylouèeny infekèní a revmatologické pøíèiny suspektní
artritidy. Pracovní diagnóza tendovaginitida byla uèinìna na
podkladì revmatologického vyšetøení. Z dùvodù progrese lokálního nálezu pro vznik velkého otoku a deformity byl nemocný
vyšetøen na našem oddìlení. Vyšetøení kožní teploty prokázalo
2stupòový rozdíl mezi PHK a LHK (PHK: 32,3 °C a LHK: 34,1 °C),
na rentgenovém snímku nebylo zásadních patologických
nálezù. Provedené cílené scintigrafické vyšetøení k vylouèení
CHOA potvrdilo klinické podezøení na tuto diagnózu. Výsledek
vyšetøení dynamické scintigrafie: na akru LHK scintigrafický
patologický nález – výraznì urychlená pasáž aktivního bolusu, výraznì zvìtšen krevní pool v akru. Scintigrafické známky
aktivní remodelace v oblasti zápìstí a MKP a IP kloubu palce,
s maximem v oblasti zápìstí. Z tohoto dùvodù byla nemocnému nasazena fixaèní dlaha, zahájena rekalcifikaèní léèba
(kalcitonin, Calcium, preparáty vitamínu D). Postupnì došlo
ke stabilizaci lokálního nálezu i ukazatelù kostního metabolizmu, avšak nedošlo k normalizaci vzniklé deformity.
Závìr: Z naší kazuistiky vyplývá, že ve vzácných pøípadech
je nutné poèítat s vznikem CHOA i v atypických lokalizacích
jiných než jsou dolní konèetiny (koleno, ramena, HK atp.) a zahájit léèbu ještì pøed vznikem deformity, která nemusí být již
øešitelná v dobì jejího vzniku.
Podpoøeno MZO 00023001.
P32
VLIV AKUTNÍ HYPERINZULINÉMIE A BLOKÁDY AT1
RECEPTORU (ARB) NA PLAZMATICKÉ HLADINY VYBRANÝCH ANDROSTANÙ A PREGNANÙ U PACIENTÙ S DIABETEM 2. TYPU A ZDRAVÝCH KONTROL
Zídková K.1, Hill M.2, Švehlíková E.1, Vrbíková J.2, Pelikánová T.1
1
2
Úvod: Z epidemiologických studií vyplývá, že muži s diabetem 2. typu mají v porovnání s vìkovì srovnatelnou zdravou
populací nižší hladiny testosteronu a vyšší výskyt hypogonadizmu, nicménì pøíèina není jednoznaènì objasnìna. Asociace
mezi hyperinzulinémií, inzulínovou rezistencí a metabolizmem
steroidních hormonù je dosud nejasná. V naší studii jsme se
zamìøili na potenciální vliv akutní hyperinzulinémie a ARB
na metabolizmus vybraných androstanù a pregnanù u mužù
s diabetem 2. typu a zdravých osob.
Metodika: 11 diabetikù 2. typu a 12 vìkovì srovnatelných
kontrol podstoupilo hyperinzulínový (1 mU/kg/min), euglykemický (5 mmol/l) clamp (HEC) a HEC po ARB (losartan
200 mg; AT-HEC). V minutì 0 a 240 obou clampù byly pomocí
plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií zmìøeny
sérové koncentrace vybraných steroidù. Aktivity enzymù byly
vypoèítány jako pomìr produkt/prekurzor. Data byla statisticky
zpracována pomocí ANOVA s opakováním.
Výsledky: Inzulínová senzitivita byla u diabetikù nižší než
u kontrol (vyjádøeno pomocí metabolické clearance glukózy;
49
P32. Tabulka: Sérové koncentrace vybraných steroidních hormonů (nmol/l) a jejich poměry (mediány s kvartily)
Hormon
Pokus
T
Kontroly
Diabetici
ANOVA
Èas 0
Èas 240
Èas 0
Èas 240
1
3
10,3 (7,73; 14,2)
11,4 (7,32; 13,1)
10,6 (7,28; 16,7)
10,9 (7,37; 13,9)
10,1 (6,61; 12,3)
8,98 (7,73; 10,6)
9,17 (7,4; 10,5)
9,61 (8; 10,5)
DM***
DHT
1
3
1,62 (0,808; 1,74)
1,14 (0,902; 1,8)
1,54 (0,772; 1,67)
1,43 (0,713; 1,53)
1,03 (0,706; 1,17)
0,871 (0,618; 1,03)
0,868 (0,688; 1,11)
0,927 (0,735; 1,24)
DM***
Trial*
DHT/T
1
3
0,123 (0,0982; 0,146)
0,132 (0,103; 0,144)
0,115 (0,0996; 0,151)
0,11 (0,103; 0,125)
0,107 (0,0863; 0,121)
0,103 (0,0599; 0,11)
0,0906 (0,0764;
0,0979)
0,0916 (0,084; 0,128)
DM***
A3a5a/A2
1
3
0,163 (0,102; 0,225)
0,151 (0,144; 0,19)
0,121 (0,11; 0,168)
0,104 (0,0953; 0,116)
0,107 (0,089; 0,118)
0,118 (0,105; 0,136)
0,0941 (0,0867; 0,104) DM**
0,102 (0,0824; 0,134)
Time*
A3a5b/A2
1
3
0,026 (0,0221; 0,0508) 0,0216 (0,0186;
0,0356 (0,0214;
0,0401)
0,0508)
0,0233 (0,0154;
0,0327)
0,0636 (0,0495;
0,0416 (0,0351; 0,072) DM***
0,093)
0,054 (0,0425;
Time***
0,0779 (0,0425; 0,109) 0,0628)
A3a5bC/
A3a5aC
1
3
0,0692 (0,0533;
0,0821)
0,0604 (0,0535;
0,067)
0,0603 (0,0472;
0,0768)
0,0584 (0,0513;
0,0772)
0,0948 (0,0691; 0,107) 0,0948 (0,0531;
DM***
0,092 (0,0466; 0,126) 0,106)
0,0724 (0,0458; 0,127)
A3a5b/
A3a5a
1
3
0,252 (0,148; 0,311)
0,259 (0,187; 0,306)
0,232 (0,15; 0,26)
0,215 (0,159; 0,265)
0,622 (0,502; 0,752)
0,588 (0,405; 0,769)
0,48 (0,461; 0,65)
0,466 (0,419; 0,618)
DM***
Time***
A3a5aC/
A3b5aC
1
3
1,74 (1,53; 2,45)
1,83 (1,47; 2,18)
1,76 (1,56; 2,51)
1,83 (1,36; 2,13)
1,94 (1,56; 2,22)
1,81 (1,6; 2,02)
1,57 (1,46; 1,97)
1,99 (1,59; 2,43)
DM*
Preg20aC/
PregC
1
3
3,11 (2,13; 4,29)
3,32 (2,22; 3,76)
2,67 (2,25; 3,34)
2,44 (2,15; 3,13)
3,49 (2,47; 5,87)
3,34 (2,56; 4,99)
3,91 (1,89; 4,18)
2,44 (1,9; 4,01)
DM***
Time***
Preg20a/
Preg
1
3
0,447 (0,329; 0,574)
0,412 (0,356; 0,518)
0,423 (0,4; 0,57)
0,447 (0,401; 0,607)
0,48 (0,372; 0,511)
0,42 (0,245; 0,481)
0,45 (0,344; 0,577)
0,398 (0,323; 0,628)
AdioC/
DHEAC
1
3
0,157 (0,0913; 0,22)
0,16 (0,122; 0,255)
0,152 (0,0973; 0,279)
0,126 (0,118; 0,269)
0,316 (0,221; 0,377)
0,325 (0,191; 0,458)
0,217 (0,194; 0,417)
0,218 (0,176; 0,353)
DM***
Adiol/DHEA
1
3
0,265 (0,201; 0,326)
0,217 (0,188; 0,323)
0,212 (0,112; 0,355)
0,232 (0,152; 0,34)
0,296 (0,254; 0,424)
0,361 (0,286; 0,4)
0,285 (0,143; 0,346)
0,383 (0,272; 0,438)
DM***
Trial*
C = konjugované steroidy, T = testosteron, DHT = 5α-dihydrotestosteron, A3a5a = androsteron, A2 = androstenedion, A3a5b = etiocholanolone,
Preg20a =20α-dihydropregnenolon, Preg =pregnenolon, Adiol = androstenediol, DHEA = dehydroepiandrosteron, Trial1 = HEC, Trial2 = AT-HEC
p < 0,001) a ani v jedné ze skupin nebyla ovlivnìna ARB. Diabetici mìli v porovnání s kontrolami nižší hladiny testosteronu
(T; p<0,001), DHT (p < 0,001) a aktivitu 5-reduktázy (pomìr
DHT/T, A3a5a/A2; p < 0,001). Ve skupinì diabetikù jsme nalezli konzistentnì vyšší pomìry A3a5aC/A3b5aC, Preg20aC/
PregC, AdiolC/DHEAC a Adiol/DHEA, A3a5b/A2, A3a5b/
A3a5a, z nichž nìkteré byly v obou skupinách shodnì ovlivnìny infuzí inzulínu. V žádné ze skupin nebyl rozdíl v sérových
hladinách steroidù bìhem HEC v porovnání s AT-HEC.
Závìr: Naše výsledky poukazují na odlišnosti v metabolizmu
steroidních hormonù se zvýšenou aktivitou enzymù rodiny
aldo-keto reduktáz 1 u diabetikù 2. typu. Neprokázali jsme
signifikantní efekt ARB.
Podpoøeno grantem MZO 00023001.
50
P33
ADIPOKINY V MOŽNÉ PREDIKCI CA PANKREATU U PACIENTÙ S DM 2. TYPU
Vaøeka T., Zeman M., Krechler T., Vecka M., Macášek J.
IV. interní klinika VFN a 1. LF UK Praha
Úvod: Karcinom pankreatu (KP) pøedstavuje nádor s velmi špatnou prognózou, 5leté pøežití je asi 0,4–2 % pøípadù.
V dobì diagnózy KP je více než u 30 % nemocných pøítomen
diabetes mellitus (DM). Pøíèina tohoto jevu není dosud jednoznaènì vysvìtlena. Není jasné, zda je diabetes rizikovým
faktorem pro vznik KP, nebo zda diabetes vzniká sekundárnì
jako následek destrukce žlázy nádorem, nebo zda není dùsledkem pùsobení dosud neurèených faktorù, produkovaných
nádorem. V poslední dobì je sledována souvislost vzniku
nìkterých nádorù s dysregulací adipokinù. Cílem této práce
bylo analyzovat hladiny leptinu a adiponektinu u osob s DM
2. typu (DM2) a u nemocných s KP, se souèasnì pøítomným
DM i bez DM se snahou o nalezení markeru zvýšeného rizika
KP u diabetikù.
Metodika: Celkem bylo vyšetøeno 203 osob, z toho 64 kontrolních osob (29 M/35 Ž), 75 pacientù s DM2 (47 M/28 Ž)
a 64 novì diagnostikovaných nemocných s KP (35 M/29 Ž).
U všech probandù jsme vyšetøili základní antropometrické
parametry a leptin a adiponektin v séru.
Výsledky a závìr: Nemocní s novì diagnostikovaným KP
(jak s pøítomným DM, tak i bez nìj) mìli ve srovnání se skupinou
DM2 i kontrolní skupinou významnì nižší koncentrace leptinu
(3,2 (2,4–6,6) resp. 3,1 (1,7–7,8) vers. 10,8 (6,9–20,4) resp.
10,2 (5,4–16,5) ng/ml) a významnì vyšší pomìr adiponektin/
leptin (2,5 (1,1–6,1) resp. 3,0 (1,5–5,0) vers. 0,6 (0,4–1,1)
resp. 1,0 (0,6–2,0)). Stanovení hladin tìchto adipokinù by
mohlo pøispìt ke zlepšení screeningu osob ohrožených KP
mezi nemocnými s diabetem.
Práce byla podpoøena výzkumným projektem 1. lékaøské
fakulty Univerzity Karlovy v Praze – PRVOUK.
P34
DIABETES MELLITUS, INZULÍNOVÁ REZISTENCE A KARCINOM PANKREATU
Zeman M., Vaøeka T., Macášek J., Krechler T., Vecka M.,
Žák A.
IV. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha
Úvod: V souèasné dobì je ve svìtì pozorována stoupající
incidence øady nádorových onemocnìní, napø. kolorektálního
karcinomu, adenokarcinomu jícnu a karcinomu pankreatu (KP).
Pøedpokládá se, že tyto nálezy souvisejí se zmìnami životního
stylu i nárùstem incidence obezity. Epidemiologické studie
ukazují na to, že incidence nìkterých nádorù mùže souviset
s diabetes mellitus (DM), jeho rizikovými faktory i s jeho léèbou.
Cílem práce bylo sledovat vztahy novì diagnostikovaného KP
k vybraným ukazatelùm homeostázy glukózy.
Metodika: Ve studii bylo vyšetøeno celkem 203 pacientù:
64 kontrolních osob (29 M/35Ž), 75 pacientù s DM 2. typu
(47 M/28Ž) a 64 pacientù s novì diagnostikovaným KP, z toho
45 s DM (27 M/18Ž) a 19 bez DM (8 M/11Ž). Vedle klinického
vyšetøení byly stanoveny ukazatele homeostázy glukózy (glykémie, C-peptid, insulin) a index inzulínové rezistence HOMA-IR.
Výsledky: V souboru osob s KP pøevažovali pacienti ve
stádiu T3 a T4 (85 %). Nezjistili jsme souvislosti lokalizace
i pokroèilosti nádoru s ukazateli glukózové homeostázy. U vìtšiny pacientù s KP a DM2 trval DM ménì než 3 roky. U 41 %
pacientù byl DM zjištìn v dobì diagnózy KP. U obou skupin
nemocných KP jsme ve srovnání s osobami kontrolní skupiny
(KS) našli vyšší hladiny inzulínu, rozdíl však nedosáhl statistické
významnosti. Skupina DM se významnì lišila vyššími hodnotami HOMA-IR od ostatních skupin, skupina KP s DM mìla
index HOMA-IR významnì vyšší ve srovnání s KS (P < 0,006)
i KP bez DM (P < 0,023).
Závìr: Výsledky ukazují na souvislosti mezi novì diagnostikovaným KP a DM; vztahy DM k lokalizaci a pokroèilosti nádoru
nebyly prokázány.
Práce byla podpoøena výzkumným projektem 1. lékaøské
fakulty Univerzity Karlovy v Praze – PRVOUK.
P35
MORTALITA PACIENTÙ S DIABETEM 2005–2007: ANALÝZA DAT VZP
Kvapil M.1, Pavlík T.2, Titman O.3, Horák P.3
1
Interní klinika UK 2. LF a FN v Motole
2
Institut biostatistiky a analýz, Masarykova univerzita
3
Všeobecná zdravotní pojišśovna
Úvod: Populace pacientù s diabetem je zatížena vyšším
rizikem úmrtí v porovnání s nediabetickou populací. Vývoj
mortality je tak jedním ze základních ukazatelù kvality péèe
o pacienty s diabetem. V ÈR nebyla doposud provedena analýza trendu mortality pacientù rozdìlených podle zpùsobu
terapie èi podle vìku. Cílem práce je analýza dat VZP z hlediska
vývoje mortality pacientù s diabetem podle jednotlivých terapeutických skupin a vìku.
Metodika: Z pacientù zaznamenaných v datech VZP
bìhem let 2005–2008, byly identifikovány všechny osoby,
které mìly ve sledovaném období 2002–2008 pøedepsanou jakoukoliv antidiabetickou terapii. U tìchto osob byla
podrobnì analyzována mortalita v podskupinách osob léèených pouze perorálními antidiabetiky (PAD), kombinací PAD
s inzulínem a pouze inzulínem, vždy podle léèby ve dvou
za sebou jdoucích letech. Data byla analyzována ve vztahu
k pohlaví a k vìku.
Výsledky: Celkem byla analyzována podrobná data o souboru 294 972 osob, 312 048 osob, 318 020 osob, 326 606
osob, 333 916 osob, 323 741 osob a 327 516 osob (roky 2002
až 2008), jimž byla v uvedených letech pøedepsána jakákoliv
antidiabetická terapie.
Mortalita pacientù léèených pouze inzulínem je nejvyšší
a kolísá rozdílem 0,1 %, ve skupinì léèených kombinací inzulínu a PAD poklesla o 1,1 %, ve skupinì léèených pouze PAD
poklesla o 0,6 %. Mortalita ve všech skupinách podle terapie
roste progresivnì se zvyšujícím se vìkem.
Závìr: Výsledky získané analýzou dat VZP ukazují velmi
pøíznivý trend v mortalitì pacientù s diabetem v ÈR, jsou tak
v souladu s trendem zachyceným v datech ÚZIS.
P36
VLIV BARIATRICKÝCH OPERACÍ NA DIABETES MELLITUS
A HYPERTENZI
Hrubý M., Hain J., Švehlová D., Pospíšil D.
Panochova nemocnice Turnov s.r.o.
Úvod: Bariatrická chirurgie kromì nesporného efektu na
léèbu obezity velmi záhy prokázala výrazný vliv na léèbu cukrovky 2. typu (T2D) a hypertenzní nemoci. Pøedpokládá se, že
pozitivní vliv na cukrovku je zprostøedkován støevními hormony
– inkretiny. V centru pozornosti je zejména GLP-1, který je souèasnosti hitem i konzervativní léèby cukrovky. Mechanizmus
snížení tlaku u hypertenze není tak zøejmý.
Ne všechny bariatrické výkony mají stejnì dobrý efekt na
komorbidity, nejmenší efekt pozorujeme u žaludeèní bandáže,
témìø identické výsledky jsou prezentovány u sleeve žaludeèní
resekce a gastrického bypassu. Volba chirurgického zákroku
mùže proto mít rozhodující efekt. Autoøi prezentují výsledky
vlastního souboru pacientù
51
Materiál a metody: Na našem pracovišti bylo od roku 2003
odoperováno více než 400 pacientù rùznými metodami. Prezentujeme souèasnou frekvenci jednotlivých typù operací. Do
konce ledna 2011 bylo provedeno 169 adjustabilních bandáží
a 171 sleeve resekcí žaludku. Z toho 81 pacientù s bandáží
a 62 pacientù se sleeve resekcí vykázalo komorbidity (hypertense,T2D,hypercholesterolémie). Prezentujeme update výsledkù
vlivu bariatrických operací na hypertenzi a T2D. Výsledný efekt
na komorbidity je posuzován podle zmìny medikace ve tøech
stupních: nezmìnìno, zlepšeno (medikace snížena), vyléèeno
(medikace zcela vysazena).
Výsledky: Celkem 31 pacientù vykazovalo léèenou cukrovku II. typu, u 74 % jsme prokázali zlepšení èi úplné vyléèení
cukrovky II. typu. Celkem 116 pacientù vykazovalo hypertenzi,
zlepšení èi vyléèení jsme prokázali u 57 %. Výsledky budou
prezentovány pro jednotlivé chirurgické metody.
Závìr: výsledky našeho souboru jsou v souladu se svìtovými statistikami a prokazují velmi dobrý efekt bariatrických
operací na cukrovku II. typu a hypertenzi.
P37
METABOLICKÉ ZMÌNY PO LGCP
Bolek M.1, Holéczy P.1, Bužga M.2, Pasnišin L.1
1
Chirurgické oddìlení Vítkovické nemocnice a.s., Ostrava
2
Katedra fyziologie a patofyziologie, Lékaøská fakulta Ostravské
univerzity, Ostrava
Úvod: Bariatrická a metabolická chirurgie vede nejen
k redukci nadváhy, ale spolu s ní také k úpravì metabolických
chorob, jako jsou HLP, DM II, hypertenze. Laparoskopická plikace žaludku (LGCP) je metoda v bariatrii relativnì nová, byla
zaøazena do repertoáru restrikèních výkonù na našem oddìlení
a také do studie pooperaèních metabolických dùsledkù.
Metodika: Prospektivní studie ve spolupráci s Katedrou
fyziologie a patofyziologie Ostravské univerzity, sledujeme øadu
ukazatelù pøedoperaènì a v stanovených úsecích pooperaènì
(co 3 mìsíce) komorbidity: hypertenze, DM, HLP, antropometrické hodnoty, EWL (%), složení tìla na pøístroji DXA , sérové
hladiny metabolitù a hormonù (Ghrelin, Leptin, Adiponectin,
Resistin, FABP-4).
Výsledky: poèet operovaných: 37, poèet sledovaných ve
studii 25, DM II. typu 9, HLP 8, HTN 17. EWL (%) 1. mìsíc 23 %,
3. mìsíc 37,97 %, 6. mìsíc 48,9 % krátkodobé pooperaèní
výsledky do 1 roku ukazují výborný redukèní efekt, úpravu
komorbidit vèetnì diabetu, také pøíznivý metabolický efekt.
Závìr: Jako bariatrická metoda je LGCP metoda mladá
s nadìjnými výsledky v krátkodobém sledování, proto zdùrazòujeme nutnost pokraèovat v shromažïování dat v dlouhodobém horizontu. Jako ostatní bariatrické výkony vede k redukci
hmotnosti, metabolickým zmìnám v organizmu a úpravì èi
vyléèení komorbidit vèetnì diabetu II. typu.
52
P38
SROVNÁNÍ VÝSLEDKÙ RÙZNÝCH BARIATRICKÝCH OPERACÍ U OBÉZNÍCH DIABETIKÙ 2. TYPU
Èierny M.1, Heraufová Z.2, Èierny M. jr.3
1
Chirurgické oddìlení Nemocnice Bøeclav
2
Diabetologická ambulance a Interní oddìlení Nemocnice
Bøeclav
3
Lékaøská fakulta MU Brno
Úvod: Bariatrické operace dosahují nejlepší dlouhodobé
výsledky v léèbì obezity i pøidružených metabolických poruch,
vèetnì diabetu 2. typu (DM2t). Metabolická chirurgie má pøi
léèbì DM2t jako jediná modalita v diabetologii kurativní potenciál. Pøi volbì optimální operaèní léèby u obézního diabetika se
uplatòuje mnoho faktorù (dostupnost, bezpeènost, minimální
invazivita výkonu, reverzibilita, nízké riziko komplikací, inkretinový metabolický efekt a další). Cílem pøedložené analýzy údajù
z osmiletého systematického sbìru dat v elektronické databazi
výsledkù operaèní léèby obezity (volo) je pøiblížit diabetologùm
reálné možnosti chirurgické léèby DM2t.
Metoda: Literární data favorizují v léèbì DM2t bypasové
operace s kombinací restrikce a malabsorbce, resp. operace
s inkretinovým efektem. Vlastní výsledky mùžou nejenom potvrdit tyto známé údaje, ale i kvantifikovat rizika v rozsáhlém
tuzemském souboru. Prospektivnì sbíraná data všech bariatrických pacientù operovaných autorem jsou aktualizována
prùbìžnì v elektronické databázi na www.volo.cz, která je
zabezpeèena proti zneužití citlivých dat. K datu hodnocení je
v databázi zaznamenáno 731 operovaných pacientù, z toho
135 pacientù s DM2t (18,5 %). Odstup od operace umožòuje
hodnotit její efekt u 95 diabetikù, a to po laparoskopické adjustabilní bandáži žaludku (LAGB) a laparoskopické tubulizaci
-sleeve resekci žaludku (LSG) v odstupu min 6 mìsícù. Nízký
poèet pacientù po gastrických by-pasech a krátké sledování po
gastrických plikacích neumožòují prokázat rozdíly statisticky
významné (Mann-Whitneyùv U-test). Hodnotí se rozdíly v metabolickém efektu mezi nejbìžnìjšími bariatrickými zákroky
v ÈR (LAGB a LSG) a rozdíly v míøe rizika rùzných operací
(komplikace, reoperace, selhání) v celém souboru operovaných.
Výsledky: Efekt LAGB na DM2t je ve srovnání s LSG signifikantnì nižší už po 6 mìsících po operaci (p < 0,01; p = 0,004)
i po roce od operace (p < 0,01; p = 0,0012). Zlepšení DM2t
6 mìsícù po gastrické plikaci je významnìjší než po LAGB
(p < 0,01; p = 0,006). Úèinek gastrických by-pasù i gastrických
plikací na DM2t se jeví vyšší než úèinek LAGB, výsledek není
statisticky významný.
Graf znázoròuje rozdíly v hodnocení komorbidity DM2t rok
po bariatrické operaci.
Riziko komplikace je v hodnoceném souboru 13 % po
LAGB (293 pacientù) a vyžadovaly si 34 reoperací (12 %). Po
LSG je riziko komplikací 4 % a riziko reoperace 3 %. K úmrtí
v souvislosti s chystanou operací došlo v jednom pøípadì pro
cirkulaèní komplikace v úvedení do anestézie, pacient nebyl
operován (1/731). Razantní úpravu DM2t i dalších metabolických komorbidit pozorujeme již v prvních dnech a týdnech po
gastrických ba-pasech, statistické hodnocení vlastního souboru
není ještì k dispozici.
Závìr: LAGB nelze oznaèit za optimální bariatrickou operaci
pro pacienta s DM2t. U diabetika 2. typu s BMI nad 35 by mìlo
být vèas zvažováno provedení operaèní léèby s adekvátním
metabolickým efektem, a to za podmínek, které vedou k prokazatelnì nízkým rizikùm chirurgické intervence.
P39
SROVNÁNÍ STRAVOVACÍCH NÁVYKÙ A MÍRY KOMPENZACE VYBRANÉHO VZORKU DIABETIKÙ 2. TYPU V ÈR A USA
Vaòkátová H.1, Hendrychová T.1, Vlèek J.1, Šmahelová A.2,
Leal S.3, Kubìna A.1,4
1
Katedra sociální a klinické farmacie, Farmaceutická fakulta
UK, Hradec Králové
2
Klinika gerontologická a metabolická, Lékaøská fakulta UK
a Fakultní nemocnice, Hradec Králové
3
Department of Clinical Pharmacy, El Rio Community Health
center, Tucson, AZ, USA
4
Ústav teorie informace a automatizace, Akademie vìd Èeské
republiky, Praha
Úvod: Cílem studie bylo porovnat stravovací návyky a míru
kompenzace DM u vybrané skupiny nemocných v ÈR a USA.
Metodika: Data byla sbírána v diabetologických ambulancích v Hradci Králové a Pardubicích a centru klinické farmacie
v Tucsonu, USA. Zaznamenávány byly poslední namìøené
hodnoty HbA1c, výšky, hmotnosti, obvodu pasu a informace
týkající se farmakologické léèby diabetu. Pacienti vyplòovali
dotazník o pøíjmu tuku a vlákniny ve stravì.
Výsledky: V ÈR byla získána data od 200 pacientù (prùmìrný vìk hodnoceného souboru 66,2 ± 10,1 let, prùmìrný
vìk diagnózy diabetu 54,4 ± 10,9 let, HbA1c 5,9 ± 1,9 % dle
IFCC). 5 % pacientù bylo léèeno pouze dietou, 63 % perorálními
antidiabetiky (PAD), 16 % inzulínem a 15 % kombinací PAD a inzulínu. V USA byla získána data od 207 pacientù (prùmìrný vìk
hodnoceného souboru 56,8 ± 12,6 let, prùmìrný vìk diagnózy
diabetu 45,3 ± 12,7 let, HbA1c 8,1 ± 1,9 % dle DCCT). 10 %
pacientù bylo léèeno pouze dietou, 49 % PAD, 14 % inzulínem
a 28 % kombinací PAD a inzulínu. Pøíjem tuku, ale i vlákniny ve
stravì byl mírnì vyšší v populaci diabetikù z USA.
Závìr: Vzorek diabetikù 2. typu z USA má delší trvání
a horší kompenzaci onemocnìní, èemuž odpovídá i èastìjší
nutnost léèby kombinací inzulínu a PAD. To je dáno mimo jiné
i poèetným zastoupením populace Hispáncù ve vzorku. Vliv
mùže mít i odlišná zdravotní péèe a chování pacientù ve dvou
tak kulturnì i sociálnì odlišných prostøedích.
Podpoøeno SVV 266 005.
P40
KVANTIFIKACE C-PEPTIDOVÉ SEKRECE PO PODÁNÍ SYROVÁTKOVÝCH PROTEINÙ POROVNANÁ S VÝSLEDKY STANDARDNÍCH STIMULAÈNÍCH TESTÙ U ZDRAVÝCH JEDINCÙ
Wildová E.1,2, Dlouhý P.2, Kraml P.1,2, Rambousková J.2, Šmejkalová V.1,2, Potoèková J.1,2, Andìl M.1,2
1
2
Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. LF UK,
Praha
Úvod: Syrovátkové proteiny mají inzulínotropní efekt a snižují
postprandiální glykémii. Naším cílem bylo kvantifikovat C-peptidovou odpovìï po podání syrovátkových proteinù v kontextu
s experimentálními stimulaèními testy u zdravých jedincù.
Metodika: Do studie bylo zaøazeno osm mladých, zdravých,
neobézních dobrovolníkù. Nikdo netrpìl žádnou chronickou
chorobou. Byly provedeny tøi perorální testy – test se 40 g syrovátkových proteinù (oW), test se 40 g syrovátkových proteinù
v kombinaci se 72,6 g glukózy (oWG) a test se 75 g glukózy
(oGTT) a tøi testy intravenózní – test s 5 g argininu (AST), test s 2 g
glukagonu (GST) a test 0,5 g glukózy na kg hmotnosti (ivGTT).
Syrovátkové proteiny byly podány ve formì koncentrátu WPC80.
Jako reference byl použit oGTT (pro perorální testy) a ivGTT (pro
intravenózní testy). Ve vzorcích žilní krve odebírané z kubitální žíly
byl stanoven sérový C-peptid a plazmatická glykémie.
Výsledky: Prùmìrná AUC/minuta C-peptidové odpovìdi byla
po podání oWG nejvyšší ze všech testù (o 36 % vyšší než reference). Po podání oW byla AUC/minuta nižší o 64 % (p < 0,05)
než reference, byla však nalezena silná lineární závislost mezi oW
a AST (r = 0,76, p = 0,03). Po podání oW a GST byla nalezena
nižší (p < 0,05) individuální variabilita než u reference.
Závìr: Z výsledkù vyplývá, že oWG nejlépe ze všech testù
charakterizuje maximální C-peptidovou odpovìï u zdravých
jedincù. Samo podání syrovátky pøesvìdèivì zvýšilo hladinu
C-peptidu, aniž by zvýšilo hladinu glykémie. Z tìchto dùvodù
se snažíme rozšíøit naši studii u nemocných s diabetem 2. typu,
u kterých je provedení oGTT problematické.
Podpoøeno grantem QI 101B090.
P41
DIABETES A CVIÈENÍ: PROJEKT „ROZHÝBEJTE SVOU
CUKROVKU!“
Doležalová B.1,2, Krobot M.1, Strnadlová P.1, Hradec J.2
1
Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Pardubice
2
IDE CR, s.r.o., Chrudim
Úvod: Fyzická aktivita je spolu se správnou stravou a farmakoterapií považována za základ v léèbì diabetu 2. typu. V praxi
však cvièí jen málo diabetikù. Projekt „Rozhýbejte svou cukrovku!“ nabídl diabetikùm 2. typu úèast v intervenèním projektu
zamìøeném na bezpeèné a efektivní zvýšení fyzické aktivity
v souladu s doporuèením odborných spoleèností.
Metodika: Celkem se zapojilo 17 diabetikù typu 2 s obezitou nebo nadváhou (15 žen, 2 muži), kteøí po dobu 6 týdnù
zvýšili svou fyzickou aktivitu na minimálnì 150 minut týdnì
a pravidelnì jednou týdnì se úèastnili skupinového cvièení
v délce 45 minut. Prùmìrný vìk úèastníkù projektu byl 58 let,
prùmìrná délka trvání diabetu byla 4 roky, prùmìrný vstupní
body mass index byl 37,7 kg/m2.
Výsledky: Byl sledován vývoj HbA1c a BMI na zaèátku a na
konci projektu, glykémie, TK a pulz na zaèátku a konci každé
cvièební lekce. V prùbìhu projektu došlo k nesignifikantnímu
poklesu HbA1c z 5,88 % na 5,64 % a nesignifikantnímu poklesu
BMI z 37,68 kg/m2 na 37,54 kg/m2. Pøi skupinovém cvièení
poklesla glykémie prùmìrnì ze 7,13 mmol/l na 6,08 mmol/l
(p < 0,001). Bìhem projektu nedošlo k hypoglykémii ani k rozvoji ulcerace na noze. Subjektivnì došlo ke zvýšení zdatnosti.
Závìr: Projekt vhodnì doplnil ambulantnì poskytovanou
péèi a edukaci a stal se pilotním projektem pro dlouhodobìjší
komplexní intervenci u obézních pacientù s DM typ 2.
Projekt byl podpoøen grantem Univerzity Pardubice
è. SG710004.
53
P42
LÉÈBA ZÁVISLOSTI NA TABÁKU, PØÍNOSY A MOŽNÁ
RIZIKA U PACIENTÙ S DIABETEM
Kmeśová A.1,2, Králíková E.1,2, Štìpánková L.1,2, Zvolská K.1,
Škrha J.3, Blaha M.4, Bortlíèek Z.4
1
Centrum pro závislé na tabáku 3. interní kliniky 1. LF UK
a VFN, Praha
2
Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK, Praha
3
III. interní klinika 1. LF UK a VFN
4
Institut biostatistiky a analýz Masarykovy Univerzity, Brno
Úvod: Jednou z nejèastìjších pøíèin úmrtí diabetikù jsou
kardiovaskulární nemoci (KVN), kouøení je jedním z nejvýznamnìjších rizikových faktorù tìchto nemocí, vede k hyperinzulinémii a ke zhoršení inzulínové rezistence. Odvykání kouøení
bývá provázeno zvýšením hmotnosti, které èiní bìhem prvního
roku abstinence dle literatury prùmìrnì 5 až 6 kg, vyskytuje se
až u 75 % odvykajících pacientù. Kromì nahrazování cigaret
jídlem je podstatný také vliv nikotinu na bazální metabolizmus.
Metodika: Hodnotili jsme zmìnu hmotnosti po 12 mìsících
abstinence u 316 mužù a 291 žen prùmìrného vìku 48 let
(rozpìtí 18–85), léèených v Centru pro závislé na tabáku
3. interní kliniky 1. LF UK a VFN v letech 2005–2010. Abstinence byla validizována prùkazem CO ve vydechovaném
vzduchu, a to hodnotou 6 ppm a ménì. Pacienti absolvovali
intenzivní psychobehaviorální intervenci (nejménì 1,5 hodiny)
a v 75 % byla indikována i farmakoterapie (nikotin, bupropion,
vareniklin). Pacienti byli rozdìleni dle vstupní hodnoty BMI do
3 skupin (normální hmotnost, nadváha a obezita), následnì
byly hodnoceny pøírùstky na váze.
Výsledky: Prùmìrná zmìna hmotnosti po roce validizované
abstinence èinila v našem souboru pacientù +5,1 kg (-2,3;
+ 13,5). Na hladinì významnosti ( = 0,05) byl prokázán statisticky významný rozdíl v pøírùstku na váze ve skupinì pacientù
s nadváhou (BMI 25,0–29,9 kg/m-2) v porovnání s pacienty
obézními, a to +5,5 kg (-2,1; + 14,7) vs. +3,8 kg (-7,0; + 15,4).
Závìr: Naše data potvrzují údaje z literatury. Benefity odvykání jsou do jisté míry limitovány negativními dopady na
tìlesnou hmotnost.
P43
FAKTORY OVLIVÒUJÍCÍ CELKOVÝ PRÙBÌH A VÝSLEDEK
TÌHOTENSTVÍ MATEK S DIABETEM 1. TYPU
Ulmannová T.1, Bartášková D.2, Špálová I.3, Štechová K.1
1
Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha
2
Interní klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha
3
Gynekologicko-porodnická klinika UK 2. LF a FN Motol Praha
Úvod: Snažily jsme se podrobnìji analyzovat dílèí ménì
známé faktory ovlivòující celkový výsledek tìhotenství žen
s diabetem 1. typu (T1D).
Metodika: Do studie bylo zahrnuto 35 tìhotenství pacientek
s T1D (1× dvojèata, 2× potrat, 2× úmrtí plodu). Prùmìrný HbA1c
(podle IFCC) v jednotlivých trimestrech byl 5,9 % (4–9,8 %),
5,4 % (3,7–10 %) a 5,2 % (3,8–7,7 %).
Prùmìrná doba trvání diabetu byla 12,8 roku (3–28
let). 18 matek bylo léèeno CSII. 11 matek mìlo nefropatii,
6 neuropatii a 12 retinopatii. Dopad na dítì byl hodnocen
podle délky gestace, pøítomnosti vrozených vad, Apgar skóre,
54
novorozeneckého ikteru, hypoglykémie, hmotnosti novorozence, nutnosti dechové podpory a hospitalizace na JIP.
Výsledky: Progrese diabetických komplikací byla pozorována u 9 matek. Akutní diabetické komplikace byly vzácné. Vznik
preeklampsie (10 pøípadù) koreloval s diastolickým tlakem
ve 2. a 3. trimestru (p = 0,036, resp. p = 0,02).
Dopad na dítì: Kromì potvrzení vztahu HbA1c matky (ve
všech trimestrech) k celkovému výsledku jejího tìhotenství
jsme prokázaly napø. i význam hmotnosti matky (resp. její BMI).
Matky s vyšším BMI vykazovaly prùmìrnì kratší dobu gestace
(p 0,01 pro 2. a 3. trim. a p = 0,05 pro 1. trim. a BMI pøed
graviditou). Doba trvání diabetu korelovala s délkou gestace
(zkrácením), hodnocením porodu jako patologického a ukonèením tìhotenství císaøským øezem (p  0,01). Dìti matek
léèených CSII mìly nižší porodní hmotnost (p  0,01).
Závìr: Je zøejmé, že pacientky s diabetem by opravdu nemìly zbyteènì tìhotenství odkládat do vyššího vìku. Zajímavý
byl vztah mezi celkovým prùbìhem tìhotenství a hmotností
matky, a to i pøed tìhotenstvím (což je faktor jistì ovlivnitelný).
Práce byla podpoøena projektem VZ FN v Motole MZOFNM2005.
P44
FARMAKOEKONOMIKA ANTIDIABETICKÉ TERAPIE PO
BARIATRICKÉ OPERACI
Matoulek M.1, Telièka Z.1, Doležal T.2, Laštovièková J.1,
Svaèina Š.1
1
3. Interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze
2
Institut pro zdravotní ekonomiku iHETA, Praha
Úvod: Léèba diabetu 2. typu u pacientù s obezitou vyšších stupòù je pomìrnì složitá. V posledních letech nadìji
pøinášejí povzbudivé výsledky bariatrických výkonù. Zvláštì
kombinované výkony s podílem malabsorpce prokazatelnì
zlepšují kompenzaci diabetu tak, že èasto dochází zcela
k remisi. Bariatrická léèba vèetnì pøedoperaèních vyšetøení
a pooperaèní péèe je pomìrnì nákladná. Nìkteré zahranièní
studie ukazují, že k návratnosti vložených finanèních nákladù
dochází již po dvou letech. Nejvìtší efekt je pak popisován ve
spotøebì antidiabetik a snížením komplikací v prvních letech
po bariatrickém výkonu.
Charakteristika souboru a metody: Sledovali jsme celkem
25 diabetikù s prùmìrným vìkem 53,9 ± 13,0 let a trváním
diabetu 10,0 ± 7,9 let prospektivnì rok po bariatrickém výkonu.
Kromì metabolických parametrù a hmotnosti byla podrobnì
sledována antidiabetická léèba.
Výsledky: Výsledky jsou shrnuty v tabulkách 1 a 2.
Diskuse: Z výsledkù lze tedy podle našich zkušeností pøedpokládat, že denní náklady na léèbu diabetu 2. typu klesnou
nejménì 3× již do 6 mìsícù a to je úspora hlavní, která je
schopna v delším èase kompenzovat i náklady na operaci.
Pacientùm je obvykle ponecháván metformin, proto poèet
podávaných antidiabetik klesá ménì než náklady. Pomìrnì
velká diskrepance mezi zahranièními studiemi mùže být zpùsobena pomìrnì dlouhodobou pøípravou, redukcí hmotnosti
a kompenzací diabetu již v posledním roce pøed bariatrickým
výkonem. Proto k další analýze bude vztahován rozdíl pøi zaèátku redukèní léèby.
P44. Tabulka 1: Změny BMI a kompenzace diabetu po operaci
BMI (kg/m2)
p
Glc mmol/l
p
HbA1c (%IFCC)
8,44
p
Pøed operací
47,2
6 mìsícù po operaci
41,1
< 0,001
7,06
0,018
5,56
6,84
< 0,001
40,1
< 0,001
6,76
0,002
5,60
< 0,001
Rozdíl 6 a 12 měsíců je nesignifikantní
P44. Tabulka 2: Počet podávaných antidiabetik a náklady v Kč:
Poèet antidiabetik
SD
Kè/den
SD
p
Pøed operací
1,2
0,8
19,2
26,2
0,9
0,8
5,8
8,1
0,005
1,0
0,7
7,5
13,0
0,004
Rozdíl 6 a 12 měsíců v nákladech je nesignifikantní
P45
ROSUVASTATIN SNIŽUJE HLADINY CRP A ZLEPŠUJE INZULÍNOVOU SENZITIVITU U TRANSGENNÍCH SPONTÁNNÌ HYPERTENZNÍCH POTKANÙ SE ZVÝŠENOU EXPRESÍ
LIDSKÉHO CRP
Malínská H.1, Maxová M.1, Oliyarnyk O.1, Kazdová L.1, Pravenec M.2
1
2
Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha
Úvod: Studie JUPITER ukázala, že u osob se zvýšenými
hladinami C-reaktivního proteinu (CRP) terapie rosuvastatinem
snížila hladiny CRP a riziko kardiovaskulárních onemocnìní.
Vzhledem k nedostatkùm této studie, spojené s výbìrem pacientù a jejím pøedèasným ukonèením, nejsou protizánìtlivé
úèinky rosuvastatinu jednoznaènì objasnìny. Cílem studie
bylo sledovat vliv rosuvastatinu na hladiny CRP a další parametry metabolického syndromu u spontánnì hypertenzních
potkanù (SHR) a u transgenních SHR potkanù se zvýšenou
expresí lidského CRP.
Metodika: Potkani ve stáøí 12 mìsícù byli krmeni po dobu
10 týdnù vysokosacharózovou dietou s nebo bez pøidání
rosuvastatinu v dávce 5 mg/kg t. hm. Hladiny CRP, inzulínu
a adiponektinu byly stanoveny metodou ELISA.
Výsledky: Rosuvastatin snížil hladiny endogenního CRP
u kontrolních potkanù SHR (335 ± 51 vs. 248 ± 45 μg/ml,
P < 0,05) i u potkanù se zvýšenou expresí CRP (219 ± 22 vs.
138 ± 10 μg/ml, P < 0,05), zatímco hladiny transgenního
CRP nebyly ovlivnìny. Podávání rosuvastatinu signifikantnì
snížilo hmotnost epididymálního (P < 0,05) a retroperitoneálního tukového tìlesa (P < 0,05), koncentraci triacylglycerolu
v játrech (P < 0,01) a v aortì (P < 0,01). U transgenních
potkanù rosuvastatin pøíznivì ovlivnil parametry asociované s poruchami pøi metabolickém syndromu: zvýšil sérové
hladiny adiponektinu (8,7 ± 0,6 vs. 6,8 ± 0,5 μg/ml, P <
0,05), snížil inzulinémii v prùbìhu OGTT (0min: 0,46 ± 0,01
vs. 0,88 ± 0,02; 60min: 0,139 ± 0,44 vs. 0,308 ± 0,07 nmol/l,
p < 0,01) a zvýšil senzitivitu tukové tkánì k úèinku inzulínu
mìøenou podle inkorporace 14C-glukózy do lipidù tukové
tkánì (1930 ± 269 vs. 883 ± 208 nmol/g/2h, P < 0,001).
U kontrolních potkanù SHR mìl rosuvastatin obdobné, i když
ménì výrazné úèinky.
Závìr: Výsledky ukazují, že rosuvastatin mùže pøíznivì
ovlivnit hladiny CRP a další poruchy asociované s metabolickým syndromem.
Podpoøeno grantem MZO 00023001 a P301/11/2418.
P46
OMEGA 3 MASTNÉ KYSELINY V KOMBINACI S KALORICKOU RESTRIKCÍ POTLAÈUJÍ CHRONICKOU ZÁNÌTLIVOU
REAKCI A STIMULUJÍ KATABOLIZMUS LIPIDÙ A TVORBU
PROTIZÁNÌTLIVÝCH MEDIÁTORÙ V TUKOVÉ TKÁNI LABORATORNÍCH MYŠÍ
Flachs P.1, Hensler M.1, Zouhar P.1, Janovská P.1, Svobodová M.1, Rühl R.2, Kopecký J.1
1
Oddìlení biologie tukové tkánì, Fyziologický ústav AVÈR,
v.v.i., Praha
2
University of Debrecen, Debrecen, Maïarsko
Úvod: Omega 3 mastné kyseliny s dlouhým øetìzcem
(omega-3) z moøských ryb pùsobí hypolipidemicky a protizánìtlivì a napomáhají v prevenci metabolických poruch
spojených s obezitou, zejména kardiovaskulárních onemocnìní a diabetu 2. typu (viz abstrakt Kopecký). Cílem
pokusù bylo popsat vliv kombinovaného pùsobení omega-3
a mírné kalorické restrikce na myším modelu metabolického syndromu.
Metodika: Myši kmene C57BL/6J byly krmeny dva mìsíce
dietou s vysokým obsahem tuku. U jednotlivých podskupin
myší bylo 9 % tuku v dietì nahrazeno omega-3 (EPAX1050TG,
Alesünd, Norsko), nebo byl kalorický pøíjem snížen o 10 %,
nebo byly myši vystaveny kombinovanému pùsobení kalorické
restrikce a omega-3.
Výsledky: Kombinované pùsobení kalorické restrikce
a omega-3: 1) zamezilo pøibývání na váze, 2) snížilo ukládání
lipidù v játrech a kosterním svalu, 3) zlepšilo glukózovou a lipidovou homeostázu a 4) potlaèilo chronickou zánìtlivou reakci
spojenou s obezitou. V tukové tkáni, ale ne v játrech nebo
kosterním svalu, došlo k indukci genù spojených s mitochondriální biogenezí a lipidovým katabolizmem. Tato pozorování
byla potvrzena ex-vivo mìøením oxidace mastných kyselin
a oxidaèní kapacity mitochondrií. Lipidomická analýza (HPLC/
MS-MS) prokázala zvýšenou tvorbu protizánìtlivých lipidových
55
P47. Tabulka 1: Hodnoty tělesné hmotnosti a glykémie
Skupina
Tìlesná hmotnost (g)
Glykemie (mmol/l)
Na zaèátku
V 5. týdnu léèby
Na zaèátku
V 5. týdnu léèby
Kontrolní + IR
218 ± 12
367 ± 52
4,32 ± 0,48
4,72 ± 0,36
Diabetická + IR
221 ± 14
165 ± 11**
21,16 ± 1,42 **
22,49 ± 2,32 **
Diabetická léèená osajinem + IR
219 ± 11
248 ± 37 ** ••
21,09 ± 1,35 **
8, 19 ± 0,25 ** ••
P47. Tabulka 2: Sledované biomechanické parametry na konci reperfuzní periody
Sledovaný parametr v 5. týdnu léèby Skupina kontrolní +IR
Skupiny diabetická + IR
Skupina diabetická léèená osajinem + IR
Srdeèní frekvence (poèet tepù/min)
331 ± 47 **
345 ± 27 ** •
381 ± 32
LVP (%)
75 ± 4
64 ± 15 *
83 ± 8 ** ••
LVEDP (mmHg)
40 ± 3
44 ± 3
34 ± 4 ** ••
74 ± 5
72 ± 4
81 ± 7 ** ••
dP/dt max (%)
Vysvětlivky
*p ≤ 0,05; **p ≤ 0,01 léčená a diabetická vs. kontrolní skupina
•p ≤ 0,05; ••p ≤ 0,01 léčená vs. diabetická skupina
mediátorù, jmenovitì protektinu D1 a 15-deoxy-prostaglandinu
J2, specificky v tukové tkáni.
Závìr: Kombinované pùsobení omega-3 a kalorické restrikce potlaèuje obezitu a s ní spojenou celotìlovou zánìtlivou
reakci. Zásadní úlohu v benefièních úèincích kombinovaného
pùsobení mají zmìny metabolizmu a tvorba lipidových molekul s protizánìtlivým úèinkem v tukové tkáni. Výsledky by
mohly napomoci návrhu nových postupù v prevenci a léèbì
obezity a diabetu, pøípadnì dalších onemocnìní spojených
s chronickým zánìtem.
Literatura:
Flachs et al. Diabetologia 2011;54:2626-2638.
P47
EFEKT OSAJINU ZA STAVU ISCHEMIE – REPERFUZE
U SRDCÍ DIABETICKÝCH POTKANÙ V EXPERIMENTU
(PILOTNÍ STUDIE)
Neèas J.1, Bartošíková L.1, Bartošík T.2, Fráòa P.3, Pavlík M.2
1
Ústav fyziologie, Lékaøská fakulta, Univerzita Palackého
v Olomouci
2
Anesteziologicko-resuscitaèní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì
3
II. interní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì
Úvod: Osajin patøí mezi dominantní obsahové látky plodù
Maclura pomifera. Podle struktury jej øadíme mezi angulární
prenylované isoflavony. V pøedchozích preklinických studiích
byl, kromì jiných, prokázán jeho kardioprotektivní a antidiabetický efekt (1,2).
Cílem studie bylo sledovat efekt testované látky a ischemiereperfuze (IR) na zmìny biomechanických ukazatelù diabetických srdcí laboratorních potkanù.
Metodika: Diabetes mellitus byl u pokusných zvíøat navozen jednorázovým podáním streptozocinu (60 mg/kg).
Glykémie byla stanovena po 72 hodinách, do experimentu
byla zaøazena zvíøata s hodnotou 18 ± 4 mmol/l. Zvíøata byla
metodou náhodného výbìru rozdìlìna do 3 skupin, kontrolní,
diabetická + IR, diabetická léèená osajinem (10 mg/kg) + IR.
Po 5 týdnech byla zvíøatùm v celkové anestezii a po i.p. podání
56
heparinu (500 IU) odebrána srdce pro následnou perfuzi.
U všech experimentù byla použita metoda modifikovaného
modelu perfuze dle Langendorffa, a univerzální aparatura Hugo
Sachs Electronic UP 100 (Germany HSE). Pracovní režim byl
nastaven: stabilizace – ischemie – reperfuze s jednotlivými
intervaly: 20–30–60 minut. LVSP, LVEDP a kontraktilita (dP/
dt) byly následnì monitorovány. Dále byla sledována srdeèní
frekvence, hodnota glykémie a zmìny tìlesné hmotnosti. Na
konci experimentu byla zvíøata utracena exsanquinací.
Výsledky: Výsledky jsou uvedeny v tabulce è. 1 a 2. Získané hodnoty byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru
Microsoft Excel a statisticky vyhodnoceny za pomoci testu
ANOVA, hodnota p 0,05 byla považována za signifikantní.
Závìr: Studie ukázala na protektivní efekt flavonoidu osajinu
za stavu ischemie-reperfúze srdcí diabetických potkanù.
Literatura:
1. Bartošíková L, Neèas J, Bartošík T, Pavlík M, Fráòa P. Srovnání
úèinkù prenylovaných isoflavonù pomiferinu a osajinu v podmínkách alloxanem indukovaného diabetes mellitus (pilotní
studie). Farmaceutický obzor 2008;77(4):87-90.
2. Florian T, Neèas J, Bartošíková L, Klusáková J, Suchý V,
Naggar EMB, Janoštíková E, Bartošík T. Effects of prenylated
isoflavones osajin and pomiferin in premedication on heart ischemia-reperfusion. Biomedical Papers 2006;150 (1):93-100.
P48
ÚÈINOK HYPERGLYKÉMIE NA AKTIVITU PENTÓZOVÉHO
CYKLU IN VITRO
Kuricová K.1, Pácal L.1, Knopfová L.2, Tomandl J.3, Tanhäuserová V.1, Kaòková K.1
1
Ústav patologické fyziologie a 3Biochemický ústav, Lékaøská
fakulta,
2
Ústav experimentální biologie, Pøírodovìdecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno
Úvod: Aktivácia pentózového cyklu (s k¾úèovým enzýmom
transketolázou, TKT) vedie k zvýšenej metabolizácii medziproduktov glykolýzy a predstavuje protektívnu metabolickú
dráhu v podmienkach hyperglykémie. Aktivita TKT je závislá
od kofaktoru tiamíndifosfátu (ThDP), ktorý vzniká premenou
tiamínu tiamínpyrofosfokinázou (TPK). Tiamín vstupuje do
bunky prostredníctvom špecifického transportéru (THTR1).
Našim cie¾om bolo sledovanie úèinku hyperglykémie na aktivitu pentózového cyklu (expresia TKT, TPK a THTR1 a aktivita
TPK) in vitro.
Metódy: ¼udské oblièkové bunky (HEK293) a ¾udské monocyty (U937) boli pestované 7 dní za troch experimentálnych
podmienok: normoglykémia (5,5 mmol/l), hyperglykémia
(25 mmol/l) a hyperglykémia po dobu 24 hodín a následných
6 dní normoglykémia. THTR1 bol stanovený pomocou SDSPAGE elektroforézy, westernového prenosu a detekciou špecifickými protilátkami. Aktivita TPK bola stanovená kinetickými
metódami. Expresia génov THTR, TPK a TKT bola stanovená
pomocou RT-PCR.
Výsledky: Na úrovni mRNA sme nepozorovali žiadne výrazné zmeny v expresii mRNA ako odpoveï na zmenu hladiny
glukózy v médiu. Výnimku tvorilo približne 2násobné zvýšenie
hladiny mRNA THTR1 v podmienkach hyperglykémie. Na
úrovni proteínu sme sledovali výrazný pokles hladiny THTR1
za podmienok hyperglykémie (pokles o 45 %) i za podmienok
hyperglykémie nasledovanej normoglykémiou (o 30 %).
Záver: Èiastoène sme potvrdili hypotézu, že intracelulárna
dostupnosś tiamínu je znížená v podmienkach hyperglykémie,
expresia THTR1 sa za týchto podmienok mení. Neschopnosś
zvýšiś dostupnosś tiamínu v bunke v hyperglykemických podmienkach môže viesś k vývoji hyperglykémiou-indukovaných
poškodení buniek a tkanív.
Poïakovanie: Štúdia bola podporená Výskumným grantom
DANONE a grantom Ministerstva zdravotníctva ÈR (NT11405).
P49
EFEKT POMIFERINU ZA STAVU ISCHEMIE – REPERFUZE
U SRDCÍ DIABETICKÝCH POTKANÙ V EXPERIMENTU
(PILOTNÍ STUDIE)
Bartošíková L.1, Neèas J.1, Bartošík T.2, Fráòa P.3, Pavlík M.2
1
Ústav fyziologie, Lékaøská fakulta, Univerzita Palackého
v Olomouci
2
Anesteziologicko-resuscitaèní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì
3
II. interní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì
Úvod: Pomiferin patøí mezi dominantní obsahové látky plodù
Maclura pomifera. Podle struktury jej øadíme mezi angulární
prenylované isoflavony. V pøedchozích preklinických studiích
byl, kromì jiných, prokázán jeho kardioprotektivní a antidiabetický efekt (1,2).
Cílem studie bylo sledovat efekt testované látky a ischemiereperfuze (IR) na zmìny biomechanických ukazatelù diabetických srdcí laboratorních potkanù.
Metodika: Diabetes mellitus byl u pokusných zvíøat navozen
jednorázovým podáním streptozocinu (60 mg/kg). Glykémie
byla stanovena po 72 hodinách, do experimentu byla zaøazena
zvíøata s hodnotou 18 ± 4 mmol/l. Zvíøata byla metodou náhodného výbìru rozdìlena do 3 skupin, kontrolní, diabetická
+ IR, diabetická léèená pomiferinem (10 mg/kg) + IR. Po 5
týdnech byla zvíøatùm v celkové anestezii a po i.p. podání
heparinu (500 IU) odebrána srdce pro následnou perfuzi.
U všech experimentù byla použita metoda modifikovaného
modelu perfuze dle Langendorffa, a univerzální aparatura Hugo
Sachs Electronic UP 100 (Germany HSE). Pracovní režim byl
nastaven: stabilizace – ischemie – reperfuze s jednotlivými
intervaly: 20 – 30 – 60 minut. LVSP, LVEDP a kontraktilita (dP/
dt) byly následnì monitorovány. Dále byla sledována srdeèní
frekvence, hodnota glykémie a zmìny tìlesné hmotnosti. Na
konci experimentu byla zvíøata utracena exsanquinací.
Výsledky: Výsledky jsou uvedeny v tabulce è. 1 a 2. Získané hodnoty byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru
Microsoft Excel a statisticky vyhodnoceny za pomoci testu
ANOVA, hodnota p  0,05 byla považována za signifikantní.
Závìr: Studie ukázala na protektivní efekt flavonoidu
pomiferinu za stavu ischemie-reperfuze srdcí diabetických
potkanù.
Literatura:
1. Bartošíková L, Neèas J, Bartošík T, Pavlík M, Fráòa P. Srovnání
úèinkù prenylovaných isoflavonù pomiferinu a osajinu v podmínkách alloxanem indukovaného diabetes mellitus (pilotní
studie). Farmaceutický obzor. 2008;77( 4):87-90.
2. Florian T, Neèas J, Bartošíková L, Klusáková J, Suchý V,
Naggar EMB, Janoštíková E, Bartošík T. Effects of prenylated
isoflavones osajin and pomiferin in premedication on heart ischemia-reperfusion. Biomedical Papers 2006;150 (1):93-100.
P50
VLIV MESENCHYMÁLNÍCH KMENOVÝCH BUNÌK NA
PROKRVENÍ KOMÙRKY PRO TRANSPLANTACI LANGERHANSOVÝCH OSTRÙVKÙ MÙŽE BÝT MÌØEN POMOCÍ
DCE-MRI
Køíž J.1, Jirák D.3, Girman P.1, Vodrášková E.2, Zacharovová K.2, Dovolilová E.2, Hájek M.3, Saudek F.1,2
1
Klinika diabetologie CD IKEM, Praha
2
Laboratoø Langerhansových ostrùvkù CEM IKEM, Praha
3
Oddìlení MR spektroskopie ZRIR IKEM, Praha
Úvod: Prokrvení umìle vytvoøené dutiny je klíèové pro
úspìšné pøihojení transplantovaných Langerhansových ostrùvkù. Cílem této studie bylo posouzení vlivu mesenchymálních
kmenových bunìk (MSC) na prokrvení cílové tkánì pomocí
DCE-MRI (Dynamic Contrast Enhanced Magnetic Resonance
Imaging).
Metody: Skelet vytvarovaný z chirurgické síśky byl implantován souèasnì do podkoží a do velkého omenta 6 potkanù
kmene BN, u tøí pøíjemcù s podporou 15 miliónù syngenních
MSC na jeden skelet. Buòky byly izolovány z tuku, kultivovány
3–4 týdny a charakterizovány pomocí cytoflowmetrie (CD90+,
CD44+, CD29+, CD105+) a diferenciaèních kitù. Prokrvení novotvoøených komùrek bylo posuzováno pomocí DCE-MRI v den
implantace, 1, 3 a 4 týdny poté s využitím Vasovistu® (0,5 ml/
kg), který byl nitrožilnì aplikován po 10. cyklu DCE-MRI.
Výsledky: Osmdesát procent bunìk bylo CD29 a CD44
pozitivních, z toho témìø na všech buòkách byl detekován
znak CD90. CD105 byl detekován prùmìrnì na 20 % bunìk.
Potenciál bunìk diferencovat do adipocytù, chondrocytù a osteocytù byl potvrzen u všech vzorkù. Prùnik kontrastní látky do
sledované tkánì pøi DCE-MRI se projevil jako zvýšení intenzity
signálu. V den implantace nebyl detekován nárùst signálu.
Jeden, tøi a ètyøi týdny po implantaci byl detekován prùmìrný
57
P50. Tabulka 1: Hodnoty tělesné hmotnosti a glykemie
Skupina
Tìlesná hmotnost (g)
Glykémie (mmol/l)
na zaèátku
v 5. týdnu léèby
na zaèátku
v 5. týdnu léèby
kontrolní + IR
218 ± 12
367 ± 52
4,32 ± 0,48
4,72 ± 0,36
diabetická + IR
221 ± 14
165 ± 11**
21,16 ± 1,42 **
22,49 ± 2,32 **
diabetická léèená
pomiferinem + IR
217 ± 10
254 ± 58 ** ••
20,59 ± 1,35 **
7,19 ± 0,97 ** ••
P50. Tabulka 2: Sledované biomechanické parametry na konci reperfuzní periody
Sledovaný parametr
v 5. týdnu léèby
Skupina kontrolní +IR
Skupiny diabetická
+ IR
Skupina diabetická léèená pomiferinem
+ IR
srdeèní frekvence (poèet tepù/min)
381 ± 37
331 ± 47 **
351 ± 39 ** •
LVP (%)
75 ± 4
64 ± 15 *
86 ± 7 ** ••
LVEDP (mmHg)
40 ± 3
44 ± 3
32 ± 3 ** ••
dP/dt max (%)
74 ± 5
72 ± 4
83 ± 5 ** ••
Vysvìtlivky: *p  0,05; **p  0,01 léèená a diabetická vs. kontrolní skupina
•p  0,05; ••p  0,01 léèená vs. diabetická skupina
nárùst signálu 34 %, 21 % a 14 % u „omentálních“ a 11 %, 10 %
a 7 % u podkožních komùrek. S podporou MSC prùmìrný signál
vzrostl na 42 %, 41 % a 64 % u „omentálních“ a na 23 %, 54 %
a 52 % u podkožních komùrek (normalizováno na ledvinu).
58
Závìry: Izolované buòky byly MSC. Technika DCE-MRI
spolehlivì zachytí rozdíl v prokrvení cílové tkánì zpùsobený
pøítomností MSC.
Podpora: ENCITE grant – 7th FP-EU (#201842).

zde - Česká diabetologická společnost

Transkript

Podobné dokumenty

Arti zots

Usnesení MěS o zastavení řízení k návrhu na prohlášení konkursu

Untitled

INFoRMAixi LISTY I2I

zde ke stažení

LINGUA E TRADUZIONE - LINGUA CECA III Prof.ssa Božena

Letiště květen 2016

TRADUZIONE LETTERARIA - LINGUA CECA II LS Prof. Annalisa

Unrelated donor transplants in adults with Philadelphia