Na Tibet mám tento názor:

Na dění v Tibetu mám tento názor:
1. Anexe Tibetu
Anexe Čínou je něco jako válka. Je to násilné smazávání kulturních rozdílů.
My Indiáni moc dobře víme, o co se jedná. Nicméně jsme nemohli do dneška běhat
po prériích pěšky. Tyhle procesy jsou jednak zkouškou, jednak urychlují prolínání a
směšování kultur, ras, národů. Každý si musí uvědomit, jakou roli hraje v partu. Tibet
byl velmi zaostalý, opožděný. Byl snadnou kořistí. Z tohoto pohledu nedělal dobrou
politiku. Čína je totalitářská, materialistická, nevyzrálá a dychtivá. Tibet se musí
pozdvihnout materiálně, Čína duchovně. Tak jako indiáni dnes učí v USA na
univerzitách a ve školách hlavně přírodní vědy. Rovněž indiánské tradice a spirituální
odkaz stoupají v ceně, a to celosvětově. Takže Tibeťané budou muset přestat odmítat
materiální vývoj a najít cesty jak Číňany ovlivňovat kulturně a duchovně. Čína se zase
bude muset naučit dodržovat lidská práva a poopravit materialistickou doktrínu. Obě
strany pro to budou muset něco podstoupit.
Musíme si také položit následující otázku: „Jaká je karma Tibetu?“ V Tibetu se
velmi, kromě vysokých prospěšných nauk, rozvinulo praktikování černé magie. Snad
nejvíce na světě. Nemůže to celé nějak souviset?
2. Protesty
Zásadně neschvaluji žádné upalování na protest proti čemukoliv. Z okultního
pohledu se jedná o čistou sebevraždu. Téměř každý sebevrah, až na malé výjimky,
následkem tohoto činu nevýslovně trpí v kamaloce. To se týká i těchto mnichů a
mnišek. Sebevraždu by chtěl spáchat každý z nás. Nikoho to tady v podstatě nebaví.
Jen samé problémy, starosti, nuda, k tomu všemu konečnost. Inteligentní člověk na
sebevraždu nemůže nepomyslet. Jediné co vědomého člověka od sebevraždy zdržuje
je fakt, že ví, že se sem přišel učit. Že je mu svěřená určitá role. Tuto roli musí sehrát,
ať chce nebo nechce. Dříve nebo později. Takže tibetští mnišky a mniši, kteří se
upálili, naprosto nepochopili svůj úkol. Krátkozrace se z něho vyvlékli. Chápu, že lidé
často velmi trpí. Buď poměry, nebo díky nemocem apod. Proto je hlavním zájmem
všech duchovních lidí odstranit utrpení všech bytostí.
Filozoficky a poněkud s nadsázkou – pokud chce někdo spáchat sebevraždu či
protestovat, ať odstoupí od „palachyády“ a zvolí raději hladovku. Umírání bez přísunu
jídla je dlouhodobá záležitost, několik týdnů. Tělo se za tu dobu stačí připravit na
smrt a je možné, že se člověk vyhne obrovskému utrpení v kamaloce. Rovněž
karmické dopady pro další vtělení budou nižší. A i jako protest je hladovka vhodnější.
Nicméně ještě lepší je stát se vědomým služebníkem v procesu zduchovňování země.
A tomu zasvětit život, než jej jakkoli utrácet.
3. Politika vůči Číně
Vliv silných politiků na Čínu je velmi spekulativní. Dnes je každý posedlý
ekonomikou a profitem. Do tohoto scénáře se Čína všem skvěle hodí. Velké státy
v čele s USA jsou už na Číně bezmála ekonomicky závislé. Nyní se obtížně cokoliv
dělá. Pokud vím, Havel, při aktuální návštěvě dalajlámy v ČR jasně řekl, že Čína by se
měla odsoudit za nedodržování lidských práv a svobod. Každý politik a zvláště
nejčelnější představitelé demokratických systémů by měli toto jasně a exemplárně
vyslovit jako zásadní postoj. Zároveň by měly demokracie přijmout jednoznačná
stanoviska a praktické kroky vůči Číně, pokud se Čína v těchto záležitostech nezlepší.
Takže demokratický svět by se měl domluvit jak postupovat společně vůči totalitní
Číně. Toho ale dnešní politikové, kromě alibistických prohlášení, nejsou schopní.
Chtějí s Čínou obchodovat. To je jejich hlavní zájem.
4. Meditace a výzva
Největší sílu má myšlenka, lépe řečeno ne-myšlenka. Co se týká mě, v 18:30
hod. přesně mám meditaci, kterou věnuji zlepšení celosvětových poměrů,
zvláště v Tibetu a za odstranění světové nesvobody. To je nejvíc co pro věc
mohu provést. Neboť pouze meditativní lidstvo může učinit tuto planetu šťastnou.
Každý kdo má vůli se ke mně může přidat. Tak nastanou změny uvnitř, které se
následně projeví ve vnějším světě.