Fryderyk Chopin

Barbora Špinarová
4/II klavír u E. Št.
Fryderyk Chopin
Vlastním jménem Fryderyk Francizsek Chopin byl polský hudební skladatel a klavírní
virtuos, který proslul v období romantismu. Vytvořil nový blok klavírní hudby se zaměřením
na virtuóznost, kterou však sám nevnímal jako samotný cíl. Typickým zvukem Chopinovým
skladeb je šum a vlnění, jež dávají křehký zvuk v melodii a harmonii, které jsou ovšem
podepřeny harmonickou technikou. Jiné z jeho skladeb jsou zase typické patetičností,
nostalgií nebo tragikou.
Chopin se narodil v malé polské obci
Želazowa Wola, vzdálené asi 50 km od
Varšavy. Den jeho narození není znám zcela
přesně, poněvadž z korespondence jeho
matky jasně vyplývá, že se narodil 1. března,
avšak v rodném listě je uvedeno datum 22.
února 1810. Jeho otec Nikolas pocházel
z francouzské
selské
rodiny
sídlící
v Lotrinsku. Do Polska přijel v roce 1802
jako vychovatel, naučil se polsky a poznal se
zde se svou budoucí ženou Justinou, se kterou
se o 4 roky později oženil. Po šesti letech
manželství se jim narodil syn Fryderyk.
Dětství trávil Fryderyk Chopin ve Varšavě,
kam se rodiče odstěhovali, když mu bylo
sedm měsíců, a kde prožil dětství i mládí
v harmonické rodině, obklopen péčí rodičů a
sester. V roce 1816 začal Chopin studovat hru
na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Ten ho
už v sedmi letech seznámil s klavírním dílem
Johana Sebastiana Bacha a Fryderyk se už v tak útlém věku pokoušel o své první skladby. Od
roku 1822 pak studoval na varšavském lyceu. Pro jeho hudební vývoj mělo kromě studia ve
Varšavě vliv seznámení s polskou lidovou hudbou během návštěv polského venkova a dále
pak koncerty předních virtuosů té doby (např. Paganiniho). Jeho první skladba nese název
Klavírní rondo c moll. Pak psal mezi léty 1827-28 variace na Mozartovu operu Don Giovanni.
Pověst vynikajícího klavíristy mu umožnila koncertovat ve Vídni (1829), ale i v Praze,
Teplicích a Drážďanech. Při pobytu v Praze zapsal do Hankova památníku krátký veršovaný
mazurek o česko-polském přátelství.
Chopin byl velký vlastenec. Byl nadšen myšlenkou polské národní svobody a netajil
se tím. To bylo však také příčinou jeho odchodu z Polska po nezdařeném listopadovém
povstání v roce 1830. Po krátkém pobytu ve Vídni se natrvalo usadil v Paříži, kde působil
jako učitel pro zámožné žačky. V Paříži našel Chopin svůj druhý domov. Po počátečních
těžkostech dosáhl významného postavení mezi pařížskými umělci a navázal s nimi úzké
kontakty, neboť díky svému šarmu, umění, inteligenci a vybraným způsobům se k němu
poutala pozornost společnosti. Stýkal se zde i s vůdci a společenskými představiteli polské
emigrace, která se po neúspěchu povstání uchýlila do zahraničí. Chopin se nikdy neoženil a
často trpěl pocity samoty. Ve Francii však našel svou životní lásku, spisovatelku George
Sandovou a jejich vztah vydržel deset let. Na začátku by se skutečně dalo mluvit o pravé
lásce, avšak později se ze strany Sandové jednalo spíše o vztah ošetřovatelský, až mateřský.
Někdo říká, že je vztah jen vyčerpával. Faktem ale zůstává, že v době jejich soužití napsal
Chopin řadu svých vrcholných děl. Nějaký čas spolu strávili i na Mallorce, kde těžce
onemocněl plicní chorobou.
V roce 1848 cestoval po Anglii a Skotsku a onemocněl těžkou tuberkulózou. Na konci
listopadu se Chopin vrátil zpátky do Paříže. Zimu prožil v neustálých nemocích, ale i
navzdory tomu se stále stýkal se svými přáteli a konejšil je svou hudbou. Postupně však jeho
síly slábly a nedostávalo se mu prostředků na základní lékařské potřeby, proto musel začít
s prodejem svého hodnotného nábytku a majetku. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval, a
proto si Chopin přál mít nablízku někoho ze své rodiny. V červnu 1849 pozval do Paříže svou
sestru Ludwiku Jedrzejewicz, která mu v mládí dávala první lekce na klavír. V Paříži spolu
s Chopinem žili v hezkém slunném apartmá, kde také několik minut před druhou hodinou
ranní ve čtvrtek 17. října 1849 Chopin zemřel.
Vědci se dnes spíše přiklánějí k názoru, že trpěl obyčejnou alergií, se kterou si tehdejší
medicína neuměla poradit. Jeho hrob se nachází na hřbitově Pére Lachaise, kde byl pochován
na své přání. Zajímavostí je, že jeho srdce bylo po jeho smrti vyjmuto a převezeno do Polska
ve speciální stříbrné schránce, která se nyní nachází ve varšavském kostele Svatého kříže.
Přestože polovinu života prožil mimo Polsko, jeho dílo je bytostně polské: etudy,
balady, nokturna i idealizace různých tanců (56 mazurek, 12 polonéz, 15 valčíků aj.). Napsal i
mnoho sonát (nejznámější je c moll-Revoluční).
Další známá díla jsou např. Preludium cis moll, Fantaisie-Impromptus cis moll, Balada f moll,
koncerty e moll a f moll a další.
Ve svém díle dosáhl nejen virtuozity, ale také nového pojetí - vytvořil vlastní nový klavírní
styl, ve kterém dominuje zdobnost a vylehčenost melodií.
Polského skladatele Fryderyk Chopina jsem si pro svůj referát vybrala proto, že mě
samotnou jeho život zajímá a velice obdivuji jeho klavírní tvorbu. Nejenže jeho skladby ráda
hraji, ale když slyším některou z nich, hluboce to na mne působí. Jeho krásné melodie ve mně
dokáží vzbudit rozradostnění a líbezný pocit, nebo naopak melancholii a smutek. Chopin pro
mě navždy zůstane světovým virtuózem a jeho skladby mou vlastní motivací ke hře na klavír.
Barbora Špinarová