GOTHIC V – Draci!

GOTHIC V – Draci!
29.7. – 3.8. 08
úterý 29.7. Vyjely jsme s maminkou krátce po poledni. Slunce pražilo.
Měly jsme auto od kufru až po obě zadnı́ sedadla narvané věcmi, a ačkoliv jsem
to mohla přičı́tat svému novicovstvı́ mezi cépkami, bylo to chabým vysvětlenı́m
potřeby tolika věcı́. . .
Přijeli jsme na louku; krátce se přivı́tali, a pak se jali rozbı́jet stany. Sotva jsme
měli postavený prvnı́ stan, když se začal zvedat vı́tr. Vzduchem začal poletovat
modrý igelit’ák, pak krabice od pizzy, tı́m vı́tr zı́skal na kuráži, a zvedl do svého
vı́ru špatně ukotvený stan. Točil jı́m zhruba deset metrů nad zemı́, o kus dále
zas vyrval oka plachty nad orgovským přı́střeškem a zmocnil se jej. Po chvı́li jej
sı́la opustila, a stan spadl k zemi. Riki bloudil po táboře a jeho okolı́, hledaje
své ztracené kolı́ky.
Přivı́tala jsem se s Newrou, a bylo mi tam o trochu lépe. Ani nevı́m, co se se
mnou ty poslednı́ dny dělo. – Pak přišla Lenka – a dala mi k narozeninám kus
dortu se svı́čkou, kterou se nám podařilo spojenými silami zapálit až s využitı́m
máminých 10cm sirek. Měla jsem radost. . .
Když byly oba stany postaveny, a cechovnı́ zkoušky měly začı́t až k večeru, vzala
jsem mámu na prohlı́dku okolı́ bobravy. Vyhlédla jsem si pár mı́st pro zı́třejšı́
cechovnı́ zkoušky.
K večeru začaly cechovnı́ zkoušky. Ještě jsem si trochu pamatovala jména lidı́
podle toho, co o sobě napsali, a proto mě zajı́malo, která tvář patřı́ ke kterému
přı́běhu. Ranguil, Anička–Čiko, Lud’a–Erawith, Cemendriel, Hul, Kevin. Nakonec
přı́běhy všech konvergovaly k tématu – potkal jsem. . . , nechtěl jsem už být sám.
Ale i tak se to poslouchalo dobře.
Newra mi dala jakousi ukrutně žlutou, dobrou kapalinu – prý je to lifter“. Měla
”
jsem radost, že si na mě vzpomněla. Nečekala jsem to. . .
Když jsem dorazila do stanu, setkala jsem se s velkým překvapenı́m. . . na karimatce ležela velká bı́lá krabice – s dortem! A na nı́ obálka s mým jménem,
psaným psace – proboha – ale vzápětı́ jsem si všimla rudý růže, a už mi bylo
jasno. . . Mana jsem našla v lese, u pomnı́ku letce.
Shodou okolnostı́ se nacházel jen pár set metrů od nera, který už tam pár hodin
čekal na setměnı́ a bludičku. . .
V noci byla prvnı́ část cechovnı́ch zkoušek. Gum byl bludička. (předpokládam,
že tohle nečte nikdo, kdo to nevěděl)
Ono to docela dost šajnuje,“ – Ukaž,“ vyzval mě gum. Zapla jsem spı́nač –
”
”
gumovi poklesla čelist a rozzářily se oči. Nedlouho nato běhal po lese, maje na
zádech menšı́. . . spı́š většı́. . . reflektor. Prý to dost oslňovalo. Bylo ho vidět dost
daleko.
Měl vést léčitele na mı́sto, kde měli mı́t obřad. To bylo dole u frňákovnı́ku. Ještě
to vylepšil tı́m, že dal svým zlodějům za úkol pronásledovat léčitele. Tajně. Když
se bludička zastavila, měli zůstat stát i léčitelé, aby se k nı́ moc nepřiblı́žili.
V praxi to prý bylo tak, že když se bludička zastavila, léčitelé, semknutı́ v
jeden útvar, poslouchali křupánı́ a praskánı́ větviček, doprovázené funěnı́m a
1
sakrovánı́m pronásledovatelů. . .
S mamkou a newrou jsme šly rovnou dolů k frňákovnı́ku. Na kraji lesa jsme
letmo zahlédly šı́lenou bludičku, točı́cı́ se dokola. . . modré světlo se rozlévalo po
poli, stromech a hvězdnaté obloze.
Nakonec léčitelé dorazili na mı́sto sněmu a vyslechli si zde legendu o starci, který
hrál vlkům na flétnu, a nakonec to s nı́m moc špatně dopadlo. Pak se vydali
směrem k mostu, kde se měla odehrát tragédie – onen stařec zde uklouzl a utopil
se v řece. Vyšla jsem napřed s kostmi. Rozházela jsem je zde – jen tak tak než
přišli. Když je jakž takž poskládali, dostali lýko popsané runama – recept na
jakýsi lektvar. Pak jsme šli do tábora.
středa 30.7. Ráno jsem organizovala rozcvičku – Pět tibet’anů. Přišli všichni
léčitelé, bo to měli povinný. Druhý den už jen zlomek. Dalšı́ dny už jsem to
nezvládla zorganizovat.
Dopoledne byly cechovnı́ zkoušky – je z toho spousta fotek a nechce se mi to
komentovat, protože jsem u většiny z toho nebyla, připravuje následujı́cı́ zprávy
na vhodná mı́sta. Šeptajı́cı́ les, puzzle, největšı́ můj kiks byla zpráva natočená
na kusu dřeva, posı́lajı́cı́ je do okruhu deseti kroků, zatı́mco jsem to schovala
na dvacet kroků. . . ale pak to našli. Dál mušle, vařenı́ lektvaru poslepu. To byla
docela zábava. – Nejvı́c dumali nad poslednı́m řádkem receptu, který zněl, že
lektvar musı́ dva dny zrát“, jež však zapsali ve smyslu, že daný člověk po něm
”
bude dva dny. . .
Když bylo po cechovnı́ch zkouškách, vrátili jsme se do tábora, uvařili si oběd.
Odpoledne se už hrálo.
Hrála jsem s Newrou rusalku, a přifařili k nám kejklı́ře. Byli strašně – šikovnı́,
umělečtı́, a ukecanı́. Ale byla s nima docela prča, měli s sebou krysu – totiž
potkana;). Ta holčı́ – myslı́m Alkien – dokázala zahrát na flétnu melodii jen od
slyšenı́. . . ten kluk, Kuba, zas pořád blbnul s takovou kuželkou na provázku (asi
to má i vzletnějšı́ název), přı́padně žongloval. Newra uměla také žonglovat. Já
vůbec; Newra mi ale řekla jak, a tak jsem to alespoň později zkoušela při roli
vědmy.
Alkien pı́skala melodii z Pána prstenů, my s newrou jsme tančily. Občas jsme
někoho utancovaly, a obdařili ho zvrtnutým kotnı́kem, chvát’u jsme očarovaly
tak, že se mu odsud nechtělo. S chvát’ou byla vůbec sranda.
Posı́lali jsme je pro lyru.
Z maminčiných záznamů:
Potřebujou si promluvit s Entem. Ent spı́ a stejně nevědı́ jak s nı́m mluvit
aby mu rozuměli. Ptáček na Entovi. Řekne jim, kdy jim probudı́ Enta: až mu
donesou hnı́zdo a zrnı́. Zrnı́ musej vybojovat na polnı́ch škůdcı́ch (ve svérázném
podánı́ trpaslı́ků), hnı́zdo ukořistěj v doupěti divokých koček. Kde je jejich doupě
se dozvı́ od Raracha, když si s nı́m zahrajou v kostky. Když majı́ probuzeného
Enta, shledajı́, že se s nı́m nedomluvı́ – jak s nı́m mluvit jim prozradı́ Rusalky
– za lyru (jedné družině jsme to omylem vykecali hned, ale naštěstı́ to brzo za-
2
pomněli). Lyra se zı́ská od obchodnı́ka, který sice dodá lyru, ale poškozenou –
spravı́ ji truhlář, na to ovšem potřebuje vlákno z lopuchového listu, který roste u
studánky (což se dá zvědět od Rusalek, ne však už, kde ta studánka je). Studánka
= (s trochou fantazie) studna, u nı́ jsou agresivnı́ ovce, které hraje Bukáček a
jeden trpaslı́k, a které lze uklidnit jen pı́skotem.
Už si vzpomı́nám, proč jsem nechtěla jet za hráče. . . ;)
Ve středu v noci byla akce; běhánı́ mezi oživlými hroby. Zhruba šlo o to, že
měli zı́skat něco od nějaké osoby, která však byla už pohřbená (za tı́mto účelem
sourozenci gumovi znamenitě využili vyřazenou cvičnou nafukovacı́ pannu An”
dulu“). Hrobnı́kem jsou současně lakonicky varováni, že v přı́padě vylezenı́ nemrtvých z hrobů je nejlepšı́m a jediným řešenı́m ku zachovánı́ života skočit do
prázdných hrobů. . .
Dorazila jsem až později, nechtěla jsem se klukům plést pod nohy při kopánı́
hrobečků. K jednomu mělkému hrobu přidal Malagant v souladu se svým černočerným humorem (a za bujarého veselı́ ostatnı́ch) ceduli s nápisem Zelgadis,
”
31.7.08, Vzpomı́náme“
Pak zahrabali nebohou Andulu do listı́ k prvnı́mu hrobu, a nainstalovali ji tak,
aby jı́ koukala z listı́ právě jen ruka, pod krk jı́ dali jakýsi pergamen (recept na
Dračı́ dech?. . . ).
Zapálili jsme pochodně, a vyčkávali přı́chodu družinek. Shledala jsem, že po deseti minutách bez pohybu i ta zdánlivě nejpohodlnějšı́ pozice vyvolá křeč, suché
listı́ vyzradı́ každý pohyb. K tomu se přidával nedostatek kyslı́ku způsobený
maskou. . .
Někteřı́ narazili na morálnı́ zábrany, znemožňujı́cı́ jim vykrádat hroby. Naštěstı́
byl s Lenkou (Křivánkovou) Megáč, který se podobnými jemnostmi nezatěžoval.
Jistý rozruch způsobila ještě družinka Leňy, ve které Slovan–válečnı́k projevil
až přı́lišné nadšenı́ z přı́tomnosti Anduly rodu ženského. . .
Celkově mě to moc nenadchlo, nevı́m, jak to působilo na hráče.
čtvrtek 31.7. Z maminčiných poznámek:
3 druidi si povı́dajı́ o lese – močál: ozývá se odtamtud kvı́lenı́. Možná se tady
vyskytujı́ zvěromágové – částečně lidi, částečně zvı́řata. Skupinka jde za zvěromágem.
Ten má otroky. Kupuje je za zvı́řata, ty prodává na lod’. Těžı́ ebenové dřevo, aby
ho mohl pálit a aby vůně přitáhla zvı́řata (– ta jsou prodána na lod’). Druidi nejsou jednotnı́, jeden chce vysvobodit zvěromága, odčarovat ho, aby netrávil zvı́řata
a netěžil ebenové dřevo. Dalšı́ chce zabı́t zvěromága (např. chce jeho talisman).
Dalšı́ chce vysvobodit otroky. Po lese pobı́hajı́ raptoři a draci: raptoři jsou horšı́,
troufnou si i na draka. Obrana proti nim je být většı́ než oni (družinka si vleze
na záda) a řvou. To jim poradı́ lovec. Chce od nich: drápy raptorů, žluč, šupiny.
Dopoledne jsem hrála otroka, spolu s kejklı́řema, našı́m geniem loci byl
otrokář Mahtar.
3
Po čase jsme si s kejklı́řema krátili čas vzájemnou sonátou vzniklou z t’ukánı́ v
určitém rytmu klacı́kem do kořene stromu, který jsme káceli.
Když se murloci v dungeonu za náma přı́liš nudili, zatáhli některého otroka do
své jeskyně.
Udivilo mě, že se někteřı́ chovali k nám, otrokům, úplně podle Mahtara–
”
otrokáře. Prostě – jako by to bylo úplně přirozený, dali se tı́m strhnout. . . “ –
To bylo ale v tý době normálnı́. Otrok nebyl nic, tak se k němu tak chovali
”
všichni.“ – Ale ne všichni se tak k nám chovali – někteřı́ měli prostě takový
”
nějaký zábrany. . . Copak ty sám by ses tak mohl chovat? I v té době?“ – Asi
”
jo,“. – Kdos bez viny. . .
Po tomto duševně náročném dopoledni mě čekalo ještě náročnějšı́“ odpoledne,
”
kdy jsem v přestrojenı́ za draka (vı́c jsem si ale připadala jako naštvané oškubané
kuře, viz fota) seděla, přı́padně popolétávala v jeskyni. Měla jsem výslovně
nařı́zeno nijak se s hráči herně nedorozumı́vat, a hlavně nebojovat. Role jako na
mı́ru šitá.
Prvnı́, co se mi povedlo při provázkovánı́ jeskyně, bylo ztratit v trávě svůj
patnácticentimetrový zabiják. Času i provazu jsem už měla málo, tak jsem to
namotala jen zdánlivě podle Rikiho ponaučenı́. (Když jsem posléze jejich družině
jaksi opomněla udělit expy, musel si být jistý absencı́ mého mozku. . . )
Drak byl docela samotářská role, zato jsem si čas krátila učenı́m se lı́tat. Shledala
jsem, že křı́dla jsou sice trochu krátká, ale. . .
Ten večer přijel Man. Byla jsem unavená k smrti, ale ještě jsme se šli s
Manem ošplouchnout k potoku. Vraceli jsme se za úplné tmy, bez baterky bych
cestu nenašla.
pátek 1.8. Začı́nalo se až v 10, tak jsme s Manem stihli dojı́t dolů do vesnice
pro pár věcı́.
Dopoledne jsem hrála s Vrahounkem potulné divadlo. Hráli jsme tři kusy –
Drama ze života menšin, Psychologický thriller a O hlavě bez hlavy.
Nejlı́p jde hrát divadlo spontánně. . . nenı́–li dán dobrý scénář. Bylo zvláštnı́ pozorovat, jak se která družinka stavı́ k úkolu – tumáte loutky a něco zahrajte.
Někde se jich zmocnili všichni, pletli se si pod ruky, smáli se sami svým vtipům
– a skutečně to byla sranda. Někde zůstávali v zaraženı́ sedět, a odvážili se nebo
byli Rikim postrčeni jeden dva.
V pátek odpoledne byl turnaj.
Probı́halo zde klánı́ lukostřelců – jeden ubožák stál s helmou na hlavě, a na nı́
měl položeno jablko, a druhý výtečnı́k s lukem se mu je snažil sestřelit. Nevı́m,
kdo byl nejlepšı́, ale druhá nejlepšı́ prý byla Anička. Pak se tam nacpali Nero s
posluhou Malagantem; zrovna šel okolo Heron, a tak půjčil Nerovi pistoli – Nero
zamı́řil – a jablko se spolu s Malagantem skácelo k zemi. (byl to poplašňák)
Stranou si některé hravé družinky zkoušely loutkové představenı́. Nejhezčı́ pak
4
měla družina Klan růže s Lenkou Kř., Kevinem a ryšavým vypravěčem.
Nejvı́c pozornosti bylo věnováno aréně obehnané kládami, která vznikla uprostřed tábořiště. Zde se odehrávaly souboje válečnı́ků. Tenar z Medovnı́ku
způsobila hodně rozruchu neohroženým bojem s Flámem–Méd’ou. Nero mu
pak pěkně dal na frak. Na závěr byl předem secvičená hospodská“ bitka (vı́c
”
mi to připomı́nalo dva opilý medvědy) Bukece a Fláma–Méd’y. Vrahoun byl
zbit každým, s kým bojoval. Asi ho to dost vzalo. Nero byl absolutnı́ vı́těz, a
uvědomoval si to. Byl na to koneckonců zvyklý – a právem.
V noci byla léčitelská akce, taková závěrečná. Vyráběli lektvar Dračı́ dech. – My
s manem jsme dělali zvukové (spı́š hlukové) pozadı́. Bylo to na nový pevnosti.
Léčitelé měli dělat ten lektvar podle receptu, který měli zı́skat předchozı́ noci
zpod brady mrtvoly. Bylo zajı́mavý poslouchat, co tam přednášı́ za formule ti,
kteřı́ ten recept neměli. . .
Seděli jsme s manem ve stı́nu stromu; newra to měla celé na povel sama. –
Uvědomila jsem si, že newra je velmi dobrý sólista – ani ne tak pro herecký
výkon, ale zato má zvláštnı́ atmosféru jejı́ projev. Neklade důraz na přednes
(jako např. já. . . známý kašpárek), ale na obsah toho, co řı́ká. Taky z nı́ okamžitě
opadne nervozita; řekla prakticky doslovně všechno, co bylo v jejı́m půlstránkovém
textu.
sobota 2.8. Dopoledne jsem hrála vědmu; byla to role veskrze obyčejná a
odloučená od jakýchkoli zajı́mavých bitevnı́ch scén, ale aspoň jsem si občas
zašla pokecat s newrou a už vı́ceméně totálně vyčerpaným gumem. Ti hráli dva
vesničany, gum byl nakažený mohylovým morem.
Shledali jsme, že v rikiho konspiračnı́m systému přidělovánı́ rolı́ jsou jisté mezery; napřı́klad já jsem jako vesnická vědma nevěděla, jak se jmenovali bratři z
vesnice, které jsem ošetřovala, apod.
Ve své roli jsem posı́lala hráče, aby zlikvidovali mohylový mor – to šlo provést
pouze amputacı́ nakažené končetiny nebo zabitı́m jedince v těžšı́m přı́padě.
Sama nákaza se měla spálit. Jen co ode mě odešli, ozval se zpravidla od guma
a newry strašný řev, a zanedlouho přišli a trochu otřeseni se ptali, jestli třeba
nemám nějakou narkózu. Trochu mě zaskočili, tak jsem jim jinými slovy zopakovala jediné, co jsem věděla, a modlila se, aby z toho nějak pochopili, co majı́
udělat. . . když jsem to nevěděla já sama.
Jedna družina to prý dokonce na guma zkoušela dost drsně – jako lék“ aby mu
”
tak nevadilo, že mu budou řezat nohu, mu strkali klacek, který si měl dát mezi
zuby. . .
Odpoledne probı́haly závěrečný questy – ty fungovaly tak, že družiny musely
projı́t posloupnostı́ setkánı́, který na ně čekaly v lese. Nejdřı́v bylo setkánı́ s
orky – na loučce mezi táborem a cestou před lesem sedělo šest orků, a každej
měl připraven něco jiného. Hráči museli zvı́tězit, aby se od orků dozvěděli jedno
klı́čové slovo. Ty jim pak usnadnilo questy, které je čekaly v lese.
Na prvnı́m stanovišti byl Rambus a drsnı́ zájemci (také Leňa) ho zkoušeli porazit v páce. Zvládli to asi jen dva (Flám a někdo). Na dalšı́ch byli Safrilo
5
s nějakou čı́selnou řadou, Markéta s kostkama, dalšı́ slečna s nějakýma kartama, Frank se hrou go tvořil největšı́ fronty (a porazil ho málokdo, např. mı́rně
geniálnı́ Falen; Flám to zhodnotil slovy úchylný piškvorky“), a Vrahounek s
”
piškvorkama (neúchylnýma).
Družina červeného klobouku prošla mezi orky s meči nad hlavama. Předchozı́ho
večera se rozhodli, že nechtějı́ drakům pomáhat, a nepřijali tedy jakési amulety.
V lese čekaly zajı́mavé questy – hned u pevnosti byl nero a pár dalšı́ch záhrobnı́ch
přı́šer. Nero byl zranitelný jen do jedné nohy (což hráči měli zjistit).
Dál byl obyčejný mečový souboj. A na kraji lesa neobyčejná vyprovázkovaná
chodba. V té byli gum s newrou. Čekaly tu různé záludnosti jako padacı́ dveře,
posuvná stěna, v jednom mı́stě se měli rozhodnout, koho obětujı́. . . Nejdrsnějšı́
přišla newře lenka kř. – Vzala dýku a vrazila si ji do prsou. . . “ řı́kala mi potom.
”
– Vtipná byla i posuvná stěna. Dovnitř stihli vejı́t tak jeden dva hráči, a pak
se zed’ zavřela. Na jednom konci provázku stál gum, na druhém newra. Tik“–
”
Tak“, doplňovali se. Na konci vyprovázkované mı́stnosti byla logická hádanka.
”
– Centimetr po centimetru, zed’ stále zužovala mı́stnost. . . – Někteřı́ si toho, že
”
se ta zed’ pohybuje, všimli, až když byla půlmetru od nich. . . “
Když dohráli poslednı́, byla už docela tma. A to měl být ještě závěrečný quest.
Monumentálnı́ zakončenı́, které však skončilo jaksi divně a nelogicky.
Draka hrál Frank, k němu byli přivázáni jako křı́dla mahtar a bukec.
Skončili jsme s tı́m někdy kolem třetı́ ráno.
neděle 3.8.
Balenı́, uklı́zenı́. . .
Za koly našı́ rudé felicie se musela zvedat oblaka prachu. Ani nevı́m, neviděla
jsem je. – Jako ostatně nic. . .
6