vodítko - Podané ruce

Občasník
VODÍTKO
Březen 2012
Podané ruce, o.s.
[email protected]
www.podaneruce.eu
2
Úvodník
Je pátek 24. února večer, den uzávěrky tohoto čísla VODÍTKA. Sedím
u stolu a přemýšlím, co vám sdělit. Jako vždy psaní Úvodníku nechávám na
poslední chvíli, aby co nejvíce reflektoval současnou situaci. A taky jako vždy
k psaní sedám po dlouhých domácích debatách ohledně obsahu VODÍTKA,
samozřejmě bez myšlenky čím ho naplníme. A pokaždé si říkám, že už toto
číslo vzdám a nic nevydáme. Stejně spousta informací je rychleji, přesněji a
ve větší míře na webových stránkách Podaných rukou. Jenže jako staromilec
mám raději tištěnou podobu – musím se jeho stránek dotýkat, cítit je a
slyšet šustit, a proto opět pokračuji v psaní. Za okny tma, déšť buší do
parapetu, hromady sněhu z předchozích dnů se mění v břečku a zahrada
v močál. Z novin, televize i rádia jdou zprávy o řecké krizi, o tom, který
z Čechů ještě neohlásil kandidaturu na prezidenta a co ještě zdraží. Většinou
se z této chmury dostanu hezkou knížkou nebo spánkem. Nebo kombinací
obojího (když se knihou přikryju ). A ještě jeden spolehlivý lék na to mám.
Už se těším, jak ráno pustím chlupaté kamarády z kotce a oni mi očním i
fyzickým kontaktem dají jasně najevo, jak jsou šťastní, že jsem s nimi.
Navzdory nepřízni počasí vyrazíme někam na procházku, dostatečně se
vyběhat, vyblbnout (všichni) a zapomenout na vše zlé. Řecko se bude muset
obejít bez nás, se zdražováním taky nic neuděláme a za prezidenta si stejně
nemohu zvolit mého nejoblíbenějšího Čecha – Járu Cimrmana. Doporučuji
vám taky se obléknout, vyrazit s chlupatci do polí a udělat si dobře na duši.
P. S. Nejdřív ale dočtěte VODÍTKO až na poslední stranu, abyste se dozvěděli,
že „Podanky“ na vás chystají jen příjemné věci.
Při psaní úvodníku jsem ještě netušil, že během poslední noci před
uzávěrkou tohoto čísla budeme zahlceni hromadou příspěvků. Děkujeme za
ně. Dlouhou dobu jsem je „rozmotával“, třídil, umístil do Vodítka, abych
nakonec většinu zase smazal. Pokud má Vodítko skutečně zůstat zachované,
musí být obsah zajímavý a ne přicházet paralelně s informacemi, které
potřebuji být k dispozici ihned a proto jsem průběžně na webu.
Proto jsem nakonec téměř hotové Vodítko předělal. Snad se Vám
bude dobře číst.
Robert Tom Bischof
3
Obsah:
1. Pozvánka na valnou hromadu
2. Pozvánka na CT víkendy se zkouškami a semináři
3. Zpět k akci Podané ruce v novém - Monika Olbrechtová
4. Moji psí parťáci a kamarádi – Helena Fejkusová
5. Tak trochu obyčejně neobyčejný příběh – Lucie Kempná
6. Prezentace Canisterapie – Daniel Jeleń
7. Příklady konkrétních zápisů z AAA – Lucie Paceltová
8. Upozornění na zajímavé knihy
9. Kam kráčí canisterapie v Podaných rukou?
10. Hospodářský výsledek za rok 2011
11. Naši sponzoři a partneři
4
1. Pozvánka na valnou hromadu
Vážení a milí členové naší organizace,
rok se s rokem sešel a máme tady opět konec března a s
ním výroční VALNOU HROMADU organizace Podané ruce, o. s.,
která se bude konat 25. 3. 2012 v 13 hod. v Pržně nedaleko nádraží
v restauraci U Adamců.
Pro Ty, kteří si ještě nevyzvedli canis trika či jednotné
identifikační označení aktivních CT týmů, bude po potvrzení účasti
výstroj připravena.
Malé občerstvení pro Vás bude zajištěno a pejsky
tentokrát můžete vzít s sebou!
GPS: 49°37'3.248"N 18°21'47.621"E
Těšíme se na setkání s Vámi!
5
2.
Pozvánka na CT víkendy se zkouškami a semináři
CT víkendy proběhnou v těchto termínech:
21. – 22. 4. 2012 – Frenštát pod Radhoštěm / Liščí mlýn
9. – 10. 6. 2012 – Větřkovice / Agility kemp Větřkovice
8. – 9. 9. 2012 – Frenštát pod Radhoštěm / Liščí mlýn
6
Bližší informace naleznete vždy v době cca dvou
měsíců před konáním akce na webových stránkách
organizace.
3. Zpět k akci PODANÉ RUCE V NOVÉM
Poslední předvánoční neděli roku 2011 jsme v Lidovém domě
ve Frýdku-Místku zažili velkou slávu. Konala se tam totiž pro naše
členy, aktivní canisterapeutické týmy, klienty, donátory a sponzory
jedinečná akce, jejímž hlavním cílem bylo vzájemné poděkování za
spolupráci a předání našim aktivním CT týmům jednotné identifikační
označení, které jsme mohli pořídit díky velkorysosti našich sponzorů a
donátorů. Od této chvíle naše aktivní CT týmy vystupují v jednotných
zelených polokošilích s potiskem a naši pejskové mají speciální
postroje značky Julius-K9 s názvem organizace. Všichni naši klienti tak
od této chvíle vědí, jak vypadají CT týmy Podaných rukou, o.s. a vždy
nás bez problémů poznají.
Program akce byl opravdu pestrý, na jevišti se vystřídalo
několik účinkujících. Nechyběly ukázky tance se psem, orientální
tanec v podání klientů z Našeho světa v Pržně, taneční vystoupení
dětských klientů, v předvánočním čase zazněly koledy v netradičním
pojetí od kapely Vládi Ochmana, aj. Hosté se velmi dobře bavili,
7
družně diskutovali, sálem se rozléhal hlasitý smích a všem ve tvářích
byla vidět spokojenost.
A tak to má přeci být.
Závěrem se sluší poděkovat a jmenovat jednotlivé donátory a
sponzory, bez jejichž přispění by tato akce nemohla proběhnout a
naše organizace by nemohla poskytovat služby canisterapie na
takové profesionální úrovni tak, jak nyní činí. Ještě jednou tedy velice
děkujeme Nadaci OKD, Lesům ČR, Statutárnímu městu FrýdekMístek, Statutárnímu městu Ostrava, Nadaci Pomozte dětem, aj.
Pevně věříme, že tato bezvadná spolupráce bude i nadále
pokračovat a my budeme mít možnost se opět brzy potkat na akci
obdobného typu.
Děkujeme!
8
OBDAROVANÉ CT TÝMY přítomné na akci dne 18. 12. 2011:
Bischofová Olivie – Jablunkov, Český Těšín /2 x Flat coated retriever
DARLING Oasis of Peace + ANTONIO Maminčino štěstí
Fejkusová Helena – Frýdek-Místek a okolí, Bohumín / zlatý retrívr
DAFNÉ a shih-tzu WALDEMAR
Glacová Věra – Karviná, Havířov / zlatý retrívr JERRY
Jeleń Daniel – Ostrava a okolí / border collie VIXIE
Kadlubcová Eva – Třinec a okolí / tibetský španěl CENZI
Kempná Lucie – Ostrava, Havířov / border collie ALGIDA a trpasličí
pudl DORINKA
Knězková Eliška – Fulnek, Nová Horka, Bílovec / kříženec NERO
Křesťanová Zuzana – Opava a okolí / border collie TRANCE BOHEMIA
ALKÉ
Křistek Štěpán – Frýdek-Místek AKCE / zlatý retriever MÁJA
Kunčická Gabriela – F-Místek + akce / DS + Oáza / kříženec - chodský
pes RIA
Mikoláš Přemysl – Havířov, Hrabyně, Ostrava a okolí / komondor DAR
KIRÁLY PUSZTA
Mikolášová Karin - Havířov, Hrabyně, Ostrava a okolí / německý ovčák
ARTEMIS KIRÁLY PUSZTA
Myslikovjanová Gabriela – Český Těšín / border collie TEDDY
Olbrechtová Monika – Pržno + akce / border collie KEILY
9
Pawlusová Ivana – Karviná a Havířov / 2 x německý ovčák / ASTA +
AIDA
Šebesta Jan – Frýdek- Místek + akce / rhodeský ridgeback JESSIKA
Tkačová Irina – Frýdek-Místek + akce / zlatý retriever / ANETKA
NOVÁ VÝSTROJ CANISTERAPEUTICKÝCH TÝMŮ A ČLENŮ
ZKUŠEBNÍ KOMISE, ZAKOUPENÁ Z DARŮ V RÁMCI
SCHVÁLENÝCH PROJEKTŮ CANISTERAPIE V ROCE 2011
OZNAČENÍ ZKUŠEBNÍ KOMISE
- vesta se specifickým označením
- mikina se specifickým označením
10
AKTIVNÍ CANISTERAPEUTICKÉ TÝMY
-
Pracovní (s límečkem) triko pro canisterapeuta
-
Pracovní postroj pro CT psa
-
Specifické označení CT postrojů / nápisy
11
12
ČLENOVÉ Podaných rukou, o. s.
- triko s CT označením
- kšiltovka s CT označením
POMŮCKY PRO VÝKON CT A SOUVISEJÍCÍCH AKTIVIT
-
speciální brašny k CT postroji
-
4 x tunel
-
1 x slalomová překážka
POMŮCKY K POVAHOVÝM TESTŮM CT PSA
-
2 x antialergická deka pro psy
-
1 x polohovací polštář pro psy
13
SPONZOŘI CELÉHO PROJEKTU IDENTICKÉHO OZNAČENÍ CTT A
JEJICH VYBAVENOSTI
LČR, s.p.
„Koordinace dobrovolníků canisterapie“
Označení CT týmů
60.000 Kč
Pomůcky pro canisterapii
5.000 Kč
Propagační materiály
5.000 Kč
NADACE OKD
„Koordinace canisterapie“
Označení CT týmů
40.000 Kč
STATUTÁRNÍ MĚSTO OSTRAVA
„Psí terapeut aneb canisterapie u klientů s handicapem“
Pomůcky pro canisterapii
5.000 Kč
Označení komise
3.000 Kč
Označení CT týmů
6.000 Kč
STATUTÁRNÍ MĚSTO FRÝDEK-MÍSTEK
„Psí kamarád handicapovaným“ – Canisterapie u klientů
s handicapem
Pomůcky pro canisterapii
10.000 Kč
Označení komise
4.900 Kč
Označení CT týmů
25.200 Kč
14
4. Moji psí parťáci a kamarádi
Mnoho let byla mou canisterapeutickou společnicí labradorka
Jenny. Kdo nás znal a třeba i potkával u klientů nebo na procházkách,
na přednáškách, určitě nepochyboval o souznění, které mezi námi
panovalo. S přibývajícími léty fenky a také mými, jsem začala
přemýšlet o tom, co bude, až Jenny natolik zestárne nebo bude
nemocná, že pro ni bude potíž mě za klienty doprovodit.
Měly jsme stále tolik práce, že nezbyl čas moc o stárnutí a
nemocech přemýšlet. Naše dvojice minimálně dvakrát týdně
navštěvovala děti s postižením, klienty s psychickými problémy,
dělala radost malým dětem ve školce.
Jenny byla vždy veselá a v plném nasazení. Nenapadlo mě, že
by mohla mít nějaký zdravotní problém.
A přišlo to. Jednoho víkendového dne Jenny neměla na nic
chuť. Neměla náladu, nechtěla pít. Lékař vynesl verdikt a musel
operovat. Bohužel, v lidském příměru je rčení: „Operace se povedla,
pacient zemřel.“ Zní to v jiných situacích komicky, ale u nás to byla
skutečnost.
Po velmi bolestivých dnech bylo třeba se rozhodnout. Jenny
není, ale klienti už s canisterapií a návštěvami pejsků počítají. A také
mě to velmi baví, naplňuje. Chybí mi procházky, chybí mi velká psí
hlava, moudrý pohled.
Na druhé misce vah je můj věk, pracovní vytíženost a časová
náročnost přípravy canisterapeutického psa.
Rozhodnout se mi pomohli mí nejbližší, můj manžel a děti.
Důležité pro mě bylo, aby vybraná fenka byla z rodiny zlatých
retrievrů a alespoň jeden jejich z rodičů aktivně vykonával
canisterapii.
15
Podařilo se. My si jeli po dvou měsících od odchodu Jenny do
Pardubic pro Dafné.
Nechci to zakřiknout, ale asi se podařilo. Dafné a malý šicák
Walda mě již cvičně za klienty doprovázejí. Shora naše kroky hlídá
Jenny a možná i své psí kolegy a nástupce učí a řídí. Jinak si nedovedu
vysvětlit, že jsou tak úžasní, chápaví a kontaktní.
Walda bez problémů jezdí s klienty vozíčkáři na klíně. Trpělivě
se nechá hladit, česat. Klienti mu vypráví a on poslouchá a naslouchá.
Dafné samou radostí, že je mezi lidmi, dětmi, dělá ze svého
těla podkovu. Kmitá od člověka k člověku, tam olízne, tu zastudí
čumákem ruku, onde se přitulí a omyje celý obličej. Dovede delší
dobu stoje na zadních nohou, opřená o klienta, sledovat člověka
upoutaného na invalidní vozík. K lidem se tulí bez studu a bez
donucení. Dělá to sama, pokud člověk chce.
16
Loni to vypadalo, že již budu canisterapii dělat pouze
teoreticky. Ale už je to jiné. A já jsem moc ráda. Že jsem se rozhodla,
že mě podpořila rodina, že jsem klienty nezklamala.
Letos už jen dopilovat poslušnost, naučit se nějaké zajímavé
cviky, které lidi s postižením třeba i rozesmějí, rozveselí a po úspěšně
absolvovaný canisterapeutický test nás zase učiní plnohodnotným
canisterapeutickým týmem.
Držte nám prosím palce i packy. Podáme hlášení třeba
v příštím Vodítku.
Dafné, Walda a Helena
17
5. Tak trochu obyčejně neobyčejný příběh
Povím Vám příběh, který možná znáte, možná jste obdobný
taky zažili, možná na něj teprve čekáte. Příběh, z prostředí domova
seniorů, příběh jeho jedné obyvatelky, příběh zrazené staré paní,
která ztratila veškerou důvěru k lidem a chuť žít … příběh o tom, jak
canisterapie pomáhá a přítomnost psa léčí, příběh o tom, že
nemožné se může stát skutečností … příběh o tom, jak trpělivost hory
přenáší a jeden krůček vpřed změní mnoho skeptických názorů …
Když jsem před třemi lety začala se svými pejsky docházet do
domova seniorů v Havířově, hned při jedné z prvních návštěv nás
sestřičky vzaly na pokoj, kde bydlí paní, říkejme ji třeba Růženka…
Růženka tam tehdy byla nová, s nikým nekomunikovala, tvář
zachmuřená a zamračená, ruce pevně přitisknuty k hrudi, většinou
jen polehávala. První návštěvu s pejsky odmítla razantním zavrtěním
hlavou. Druhou, třetí také … Sestřičky mi sdělily, že má za sebou
těžké chvíle, že v době, kdy byla ještě doma, byla dlouhodobě týrána
svou ošetřovatelkou. Trvalo dlouhou dobu, než se na tuto skutečnost
přišlo a psychiku i celkový stav Růženky to ovlivnilo natolik, že se z ní
stal živý tvor bez duše, který čeká na svůj poslední den.
Dohodly jsme se s ošetřujícím personálem na tom, že vždy,
když budeme na terapii v domově, zkusíme to u ní. A vždy se
opakoval stejný scénář, zaklepání, oznámení, že přišli pejsci, razantní
zavrtění hlavou a skelný pohled do stěny. Situace se trošinku změnila
s příchodem nové spolubydlící na Růženčin pokoj, která návštěvu
pejsků vyžadovala. Pokojem se rozléhal halasný smích a povídání o
všem možném, a přestože se Růženka nikdy ani koutkem oka
nepodívala, zvykla si na naši přítomnost. Cca po roce se nám podařilo
setrvat v jejím pokoji déle než pár vteřin. Přestože jsme se věnovaly
jiné klientce, má snaha pořád patřila hlavně Růžence. První zlom
18
v naší komunikaci nastal tehdy, když její spolubydlící spala. Pozdravila
jsem ji, zeptala se, jestli chce vidět a pohladit pejsky, ona že ne, ale už
mi věnovala aspoň pohled zoufalé staré ženy. Během dalších návštěv
jsme si opět jen při pasivní přítomnosti pejsků začaly trochu povídat,
o počasí, o tom co dávali v rádiu, o tom, jaký měli v domově program.
Spíš jen pár slov, než dlouhých vět, ale i to byl úspěch. Jenže další
pokroky nepřicházely.
Uplynul další rok a situace byla stále stejná. Přiznám se, že se
mi čím dál tím méně chtělo na onen pokoj zkoušet štěstí, přiznám se,
že mi čím dál víc chyběla chuť vymýšlet nová a nová témata k mému
monologu a čekat, jestli ta dnešní návštěva bude něčím jiná. Nebyla a
nebylo jich mnoho dalších. Ale nerezignovaly jsme. Vždy, když jsem
k tomu měla blízko, jsem si v duchu řekla: „nevzdávej to, děláš to pro
lidi, kteří Tě potřebují a co Ty sama víš, třeba je to Tvoje předplatné
na dobu, kdy budeš taky tak stará a nemohoucí a přítomnost lidí a
pejsků, kteří Ti sami nabídnou pomoc, Tě bude těšit a pomáhat Ti.“ Sil
však opravdu ubývalo a nebýt změny, co se udála v listopadu
minulého roku, asi bych i já podlehla vyčerpání.
Na podzim minulého roku přišlo to, co jsme si přáli neustále,
ale už v to pomalu nikdo nevěřil. Růženka návštěvu pejsků neodmítla,
sice moc nepovídala, ale nechala se posadit do křesla, a sice pořád se
zachmuřeným výrazem ve tváři a rukama přitisklýma k hrudi, ale po
očku sledovala, co ty moje psí holky vyvádějí. Kdo je zná, ví, že jsou to
cirkusáci, a že málokterá tvář, když je vidí, zůstane bez úsměvu. Ten
den jsme u Růženky strávily asi půl hodiny, psí holky tancovaly jak o
závod, ukazovaly všechny triky, které umí, Dorinka kýchala na povel,
tancovala, podávala pac, Algida ukazovala, jak se stydí, jaká je dáma i
vyvalovala pupek. A ano, slavily úspěch. I když se Růženka moc
snažila, ať to není vidět, několikrát se na její jinak vždy zamračené
tváři objevil úsměv a dokonce párkrát i vykoukly hlavičky zubů.
19
V závěru si nechala dát Dorinku do klína a dávala ji odměnu a i když
nic neříkala, bylo vidět, jak to teplo a upřímnost psí duše ji dělá
dobře. Moje oči, ani oči sestřiček, nezůstaly suché.
Byl to tak silný emoční zážitek a přesný důkaz toho, že
trpělivost růže přináší, a že všechny cesty mají svůj cíl. Určitě Vás
zajímá, jak jsme na tom dnes … zatím pořád stejně, jde to opravdu
hodně pomalu a sluníčko střídá mráček, ale když víte, že ten smysl to
má, jde to všechno mnohem líp. Růženka možná pomalinku získává
zpět důvěru k lidem, ale nestalo by se tak, kdyby u toho nebyli naši
čtyřnozí chlupáči.
Prožíváte-li něco podobného, vytrvejte … protože ten jeden
malý úsměv, který dostanete na oplátku, je tím nejlepším a největším
darem a ohodnocením, že svou práci děláte dobře. S přáním hodně
sil zapsala Lucie Kempná
20
6. Prezentace canisterapie v centru pro zdravotně postižené
Přednášející: Mgr. Lucie Kempná, Daniel Jeleń
Další účastníci: Algida Ice Rainy Love, Ocean Dori from Wallaby Way,
Airy Vixen Graceful Avalanche
Místo konání: Centrum pro zdravotně postižené Moravskoslezského
kraje o. s.
Kdy: 25. 1. 2012
21
Společně s Lucií Kempnou (administrátorkou canisterapie) a
našimi pejsky jsme vyrazili do Centra pro zdravotně postižené
Moravskoslezského kraje na Bieblovu ulici v Ostravě. Tam nás velmi
pěkně přivítali a za malou chvíli po našem příchodu začali docházet
také klienti tohoto centra, kterým jsme představili nejdříve nás a naše
pejsky a potom také naši organizaci Podané ruce o. s. Po úvodních
slovech jsme se zaměřili na samotné vysvětlení canisterapie a práce
s pejskem. Lucie Kempná použila pro bližší představení canisterapie
fotografie a knihu Podaných rukou. Klienti samozřejmě viděli také
naše pejsky v akci a pokládali nám spoustu otázek na dané téma.
Myslím, že mohu říct, že se jim ukázka canisterapie líbila, což nám
také dali na závěr naší přednášky najevo vřelými slovy a potleskem.
Zpracoval: Daniel Jeleń
22
7. Příklady konkrétních zápisků z AAA (dle Lucie Paceltové)
Součástí činnosti canisterapeutů jsou i mnohdy silně
neoblíbená písemná zaznamenávání. Soucítím s každým, kdo má
posvátnou hrůzu z úředních lejster, obzvláště jedná-li se o
proměnlivou a termínově místy nejasnou oblast sociálních a
zdravotních sfér. Každý rok přibývá nějaké slůvko, které na nejvyšších
úřadech republiky právě „letí“ a bez tohoto slůvka by nás Evropa
nepřijala, to je jisté. Třeba během posledních deseti let jsme
navštěvovali obyvatele, pak klienty, teď uživatele – přitom jsou to
stále titíž lidé... Jen s třikrát přepsanými dokumenty. Dalších příkladů
si jistě každý vybaví hodně. Pracovníci zařízení nám mnohdy neumějí
poradit nebo mají strach vyslovit vlastní, byť logický názor. Každá
inspekce – a že jich chodí! – totiž razí odlišný trend módních slov a
pranýřuje zaměstnance na potkání. Co jedni doporučili, další zakážou,
zkrátka vládne chaos. Ale vždyť nám jde o naše blízké děti, dospělé,
seniory! Máme je i s naším psem rádi a chceme pomoci, proto
bychom měli zapisovat výsledky. „Tož jak to enem zrobime?“
Přicházím s konkrétními úryvky z mých zápisů. Třeba se inspirujete,
pokud teprve začínáte.
Nejdříve popíši svoji činnost: Působila jsem v ÚSP pro tělesně
postiženou mládež. Se skupinou klientů od 9 – 24 let (postižených
fyzicky a většinou i lehce mentálně, poruchy řeči, chování…) jsme
prováděli s mou 7letou kolií Jimmym 1x týdně AAA. Tato spíše
sociální a pedagogická oblast mi vyhovuje více, vysloveně AAT se
záznamy do léčebných či rehabilitačních plánů neprovádím. V ústavu
jsem byla v době, kterou budu popisovat, zároveň zaměstnána jako
vychovatelka, tudíž klienty dobře znám. Jimmy byl každé úterý
přítomen po celou moji pracovní dobu, ale vysloveně náročné aktivity
jsme prováděli pouze ve dvou v asi půlhodinových pásmech. Jinak byl
pes v místnosti pouze přítomen a sem tam jej někdo pohladil.
Klienti byli šťastní a pes za oněch 8 a půl hodin také nestrádal,
do ústavu se těšil a běžně si sám od sebe lehal k vozíčkům a židlím
klientů při jejich běžných odpoledních aktivitách. Kdykoli bylo třeba,
šel Jimmy na prostorný balkón, kde měl klid a cítil se tam dobře. A asi
v „poločase“ jsme se chodili vyvenčit a vyběhat ven do parku, pokud
jsme tam netrávili čas přímo i s klienty. Toliko o naší činnosti.
23
K zaznamenání čehokoli zajímavého, co se stalo, mám
CANISTERAPEUTICKÝ SEŠIT. Je mým majetkem, který mi zůstane.
Ráda sešit půjčuji zainteresovaným zdravotníkům či vychovatelům,
aby si případně vypsali, co se jim hodí, ale upřímně řečeno, skoro
nikdo se o canis. sešit nezajímá, protože co pro zaměstnance není
povinné, to nedělají. Sešit je tedy můj styl kroniky, kde si zpětně
najdu vše potřebné. Příklady uvádím doslovně, pouze označení
klientů omezím z důvodu zachování jejich anonymity na křestní
jména:
8. 1. 2010 První seznamovací canisterapie
Účastníci: Alička, Kristýnka, Martina, Pavel V., Gábina, Iva, Terezka.
Na chvíli: Pavel D., Jitka, Honza, Jana, Lucka K., Michal.
Reakce všech klientů byly velmi pozitivní. I Jimmy, zdá se, bude
s dětmi trávit čas raději než v minulosti se seniory. Hodně jsme se
bavili kdo má doma nebo u babičky jakého pejska, zapojovali se
všichni. Pak jsme si na počítači ukazovali další kolie a hledali na mapě,
odkud plemeno pochází.
Martina – nejaktivnější. Stále na Jimma něco mluvila a dvakrát mu
měnila vodu k pití. Bylo třeba ji až usměrňovat. Pomáhala tlačit vozíky
všech vozíčkářů, kteří šli „se psem na procházku“ na vodítku po
chodbě patra. Pak při slézání ze židle Jimmymu nechtěně šlápla na
ocas a ten, když se rychle zvedl, vytrhl si několik chlupů. Bylo jí to líto,
omluvila se mu a udobřila si jej. Druhý den při živé vzpomínce na psa
složila spolu s Alicí bezchybně a rychle puzzle, foto kolie – 120 kusů,
náročné! Jindy u tak těžkého puzzle nevydrží.
Alička (na vozíčku, rozštěp páteře) – je nejmladší, 9 let, psy miluje a
na Jimma se těšila týdny. Jako jediná ze skupiny si dokáže
soustředěně list po listu prohlédnout tlustý atlas psů, čte si názvy,
srovnává podoby. Zapojila se do všech činností s Jimmem, hodně se
ptala. Pamatuje si, co jsem o psovi řekla již v dřívějších týdnech a
upřesňuje si to dotazy. Místy byla do dění tak „zažraná“, že ji nešlo
uklidnit, aby přestala mluvit, když se pes potřebuje na určitý cvik
soustředit.
24
Stále hlasitě popisovala, co vidí a komandovala ostatní, jak se mají
chovat. Pamatuje si, kdy Jimmy přijde zas a další dny o něm hodně
mluvila.
Kristýna (na vozíčku) – také se zapojila do všeho. Den před návštěvou
psa dokonce sama vymyslela, že chce vidět, jak vypadají jeho granule.
Tak jsem je donesla a stane se tradicí, že odměňovat za povely
budeme piškoty, ale na konci dne nakrmí postupně všichni z dlaně
Jimma granulemi – je to vítáno z obou stran.
Pavel V. (na vozíčku, DMO, epilepsie) – Sleduji velmi pozitivní vliv!
Jiné dny je velmi pasivní a tichý a zapojuje se aktivně leda do zpěvu.
Ale pes se mu líbí. Pozoruje ho, zapojuje se do debat, když něčemu
nerozumí, tak se zeptá, co to znamená. Taky krmil z ruky, vedl psa na
vodítku a s pomocí jej česal. Večer při odjezdu na patro, kde je
ubytován, stále opakoval, že Jimmy je dobrý, hodný pes.
Gábina – návštěva z dorostu. Má doma retrievra a zajímá se o
asistenční i canis. psy, poprosila mne o půjčení odborné knihy domů.
Účastnila se všeho, jen s dorostem jsme psa nevodili, aby toho neměl
první den moc.
Terezka (s berlemi) – už dříve při podepisování souhlasu rodičů ke
canis. mi řekla, že má ze psů strach, ale že by s tím chtěla něco dělat.
Domluvily jsme se tehdy na postupu. V den, kdy přišel pes, se ho
nejdříve lekla, pak jej sledovala z povzdálí. Večer jej i česala a s mou
asistencí i hladila.
Iva a ostatní – také pozitiv., účastnili se všeho.
12. 1. 2010
Účastníci: Pavel D., Jitka, Alice, Kristýna, Iveta, Zdenička, Martina,
Pavel V., Honza, Lucie P., Eliška, Terezka.
Na chvíli: Gábina, Šárka, Iva, Lucka K a účastníci oslavy Evičky.
25
Opět seznamování se psem u dětí, které jej minule neviděly. Vzala
jsem s sebou pomůcky k údržbě psa, činnosti běžné – vodění po
chodbě, dávání povelů (co nejzřetelněji a hlasitě vyslovit) a odměny
piškotem, česání, sledování těžších cviků, které dávám já.
Jitka – jindy divoká, ale před psem se krotí v hlasových i jiných
projevech, neubližuje mu. Z části respektuje již dříve domluvená
pravidla chování k pejskům, má z Jimmyho trochu strach. Granule
z ruky dá jen s mou asistencí, chce to, ale bojí se, silný zážitek, silná
gestikulace.
Honza a Eliška – fascinace psem, stejně tak u:
Lucie P.(dorost, kulhá) – ta se skrze psa přibližuje duševně ke mně. Od
setkání se psem mě častěji navštěvuje, baví se o všem, co dělá a co ji
trápí (rozvod rodičů), přivedla mi představit i kamarádku ze studií.
Alice – všimla si, že Jimmy má za ušima jiný typ srsti –prý
s kudrlinkami, jemnější.
Různí klienti z oslavy Evičky – měli radost, že přišel přát
k narozeninám a podal tlapku i pejsek, je jim to v ústavu vzácné.
(vynechám týde 26. 1. 2010
Účastníci: Kristýna……..
K činnostem zařazeno i házení aportku psovi. Všichni jsme kreslili
na šedý papír hlavně bílými voskovkami severské psy, pak je
vystřihovali. Pak ještě saně a mashera a udělali jsme na nástěnku celé
psí spřežení. Také povídání a čtení s ukázkami fotek o záchranářských
psech, co hledají lidi ve sněhu atd. Začínáme také hrát psí pexesa, ale
moc velký úspěch není – nesoustředěnost, vydrží jen někteří, ostatní
zlobí.
Tereza – už se Jimma nebojí. Hladí jej, krmí z ruky, chodila s ním sama
i po chodbě – sama mu připla vodítko a to pak přidržovala v ruce
zároveň s berlí. Byla velmi spokojená a sklidila za svoji statečnost náš
obdiv i potlesk. Ale večer ji štípaly oči – zjištěna alergie! Takže kontakt
musíme bohužel minimalizovat. Zákon schválnosti.
26
(vynechám týden) 9. 2. 2010
Účastníky přesně nevím, zapisuji až za týden, jsem hlava děravá.
Byla u nás návštěva – účastníci kurzu na pracovníka v soc. službách,
asi na 20 min. ukázka.
Jinak tradiční postupy. Nejhezčí zážitek:
Zdenička (na vozíčku, DMO, hypertonie) – už dokáže sama zapnout i
rozepnout karabinu!!!
Pavel D. - Pozor! Je sice stále veselý a vtipný, ale někdy projevuje
nejméně citu pro psa. Vzal mu tlapku a hýbal s ní, jako by byl Jimmy
hračka, je hyperaktivní, dřív jedná, než přemýšlí, nevidí situaci
z pohledu psa atd.
(vynechám čtvrt roku) 18. 5. 2010
Účastníci: Alička….
Dělali jsme spíše jiné činnosti (soutěž v poznávání savců) a Jimmy
byl jednoduše s námi. K večeru procházka po chodbě. Zajímavý
postřeh – zatímco třeba o počítač se klienti hádají sobecky a snaží se
za každou cenu urvat čas u her pro sebe, s Jimmym jsou k sobě
ohleduplní a dobrovolně bez napomínání ustupují od svých
sobeckých přání! Při aportování je nechávám hrát si volně, všechny to
nesmírně baví, i psa. Jimmy nosí hračky spíše klientům, kteří nejsou
na vozíčku. Ti by mohli házet stále, ale vědí, že je správné, nechat
hodit i vozíčkáře. Proto jim postupně všem hračky sami podávají – a
to všichni klienti, kteří mohou chodit!!! Toto jejich přátelské a vlídné
chování považuji za ZÁZRAK.
Martina – její chování k psovi se týden po týdnu stále zhoršuje.
Obtěžuje jej, sobecky mu nedá chvíli pokoj, je jí jedno, zda Jimmy o
její stálé dotýkání a objímání stojí. Výsledek – nejen, že jsem jí
blízkost u psa za trest omezila, ale i pes sám se jí vyhýbá. Na Martinu
to poučný vliv nemá, ale na ostatní klienty, kteří vše vidí, ano.
27
Pavel V. – konečně dokáže více manipulovat s karabinou vodítka.
Připnout ji sice k obojku nezvládne, ale když má karabinu mimo psa
v obou rukou, dokáže ji otevírat a zavírat!
Honza – pes jej už poslední dobou (až okázale) nezajímá. Je v pubertě
a mám problém najít s ním společnou řeč.
(vynechám 2 týdny) 15. 6. 2010
Canisterapie nebyla, Jimmy má bolavou tlapku. Ale den byl
věnován tématu zvířata.
Atd.
Druhá oblast v oblasti evidence je zápis do VOLNOČASOVĚHO
PLÁNU klientů. Ten buď dělá s pomocí konzultace s vámi a postřehů
v canis. sešitu nějaký k tomu určený pracovník, nebo vy, jste-li
v zařízení zaměstnáni. Do individuálních plánů klientů se zanáší
v bodech či krátkých větách cíle, které si klient na základě dohody či
porady s vámi stanovil (zdůrazňuji klientův aktivní podíl
v rozhodování!), jejich postupné plnění či neplnění a důvod
případného nezdaru. Naše canis cíle zpestřují rejstřík dalších
volnočasových cílů, které je nutno stanovovat několikrát ročně (délka
splnění cílů dle jejich náročnosti 1 - 4 měsíce). Příklady:
Zdeňka (s DMO, na vozíčku)
Cíl: umět zapnout karabinku na vodítku
Charakteristika cíle: postupný nácvik manipulace s karabinou,
trénování jemné motoriky a synchronizace práce obou rukou
Leden: začátek zkoušení. Cíl nesplněn, ale klientku činnost velmi
baví, je cílevědomá a odhodlaná pokračovat
Únor: cíl splněn, úspěšnost je ale 50 procentní, dle rozrušení
klientky a tím i zdravotního stavu
Březen: Cíl splněn
28
Jana (silná epilepsie, únava, pasivita, elektivní mutismus)
Cíl: postarat se o psa, když má žízeň
Charakteristika cíle: vzít misku, odnést ji sama k umyvadlu, napustit
studenou vodou, přinést psovi misku a postavit na její místo tak, aby
se voda nevylila
Leden: cíl splněn
Atd.
Ze záznamů plyne, že jednoduše popisuji, co vidím a slyším.
Papírování nemusí být nevyhnutelně úmorné. A z kontrol vyšších
úředníků a jejich případných kritických připomínek si velké trauma
nedělám. V duchu si říkám: „Co můžou vědět o radosti při dovádění
nás všech – klientů, vychovatelů i psa – když třeba výskáme v jednom
chumlu na koberci?“
Lucie Paceltová
29
8. Nové knihy – informace
Vydavatelství Práh nabízí spoustu zajímavých knih. Z nabídky
vybíráme jen několik.
Kniha Stopy pohřešovaných je uchvacující příběh vztahu
jedné ženy a jejího zlatého retrívra jménem Puzzle, kterého od
malička cvičila, aby se z něj stal vysoce kvalifikovaný záchranářský a
vyhledávací pes. Popisem Puzzleiných vylomenin přerostlého štěněte
jsou čtenáři vtaženi do jejich společných dobrodružství, kdy se obě
učí zachraňovat lidi či vyhledávat lidské oběti, které byly zabity při
kriminálních činech, neštěstích nebo katastrofách, ať už se jedná o
pohřešovaného teenagera, o pacienta s Alzheimerovou chorobou,
toulajícího se v chladné noci, či o trosky raketoplánu Columbia
rozeseté na území několika států USA. Od prvních lekcí s pachovými
stopami až ke konečnému mistrovství, kdy pes dává psovodovi
signály o probíhajícím pátrání celým svým tělem a celkovým
chováním, se Puzzle projevila jako komunikativní a spolupracující
partnerka. Během výcviku se Susannah a Puzzle naučily najít stopy v
terénu i k sobě samým a odhalit největší tajemství, které se kdy
pokoušely vyřešit – podstatu svazku mezi člověkem a psem.
30
Praktický rádce pro majitele psů, kteří se chtějí svému
miláčkovi více věnovat. Vhodné pro děti i dospělé, laiky i kynology,
fyzicky zdatné pejskaře i milovníky domácí pohody.. Hry s
dostupnými domácími rekvizitami jako krabice od bot,
deka nebo parkúr v obýváku, hry pro chytré hlavičky,
dobrodružné procházky, žvýkací hračky a učení
s
e veselým trii i
dospělé, laiky i kynology, fyzicky zdatné hry doma a
venku. Činnosti na pár minut i celý volný den. Hry s
dostupnými domácími rekvizitami jako jsou například
krabice od bot, deka nebo deštník. Různé úrovně
obtížnosti – jednoduché hry i jejich složitější varianty.
Základy poslušnosti, hledán
31
Čtrnáct tajemství, jak si vychovat psa podle svých představ.
předmětů,
32
9. Kam kráčí canisterapie v Podaných rukou?
Podané ruce za 11 let činnosti canisterapie pomohly mnoha a
mnoha klientům handicapovaným, dětským i seniorům. Naši členové
se aktivně účastnili mnoha besed a osvětových akcí. Rozsah a
pestrost akcí se výrazně zvýšila po nástupu koordinátorky
canisterapie paní Moniky Olbrechtové. O tom všem svědčí zprávy o
canisterapii z jednotlivých zařízení i články členů o jejich aktivitách,
uveřejňované ve VODÍTKU.
Jako neaktivní canisterapeut, příležitostný asistent a
dlouholetý „pan PODRŽTO“, bych se chtěl na činnost podívat z trochu
jiného pohledu. A to od úplného začátku, kterým každý budoucí
canisterapeut musí se svým pejskem projít – tedy zkoušky.
Již „první vlna“ zkušební komise ve složení paní Horáková,
Hrabcová a Lvová, odvedla obrovský kus práce. Vše bylo teprve
v počátcích, nebylo k dispozici tolik informací, literatury ani pomůcek.
Však si mnohé z nich musely členky komise vyrábět samy doma a
třeba i závěrečné diplomy zdlouhavě vyplňovat po ukončených
zkouškách na psacím stroji. Vydržely to dělat dost dlouho, ale
zákonitě po čase došlo i se změnami v osobním životě k jejich
„vyhoření“. Za jejich práci jim patří veliký dík a neměli bychom na to
zapomínat.
Asi před 4 lety nastoupila „druhá vlna“ zkušební komise.
Rodila se ve velkých bolestech, někteří členové se v ní jen letmo
mihli, někteří zanechali hlubší stopu. Spoustu „mravenčí“ práce
udělala její předsedkyně paní Bischofová (jako její manžel o tom něco
vím ). Byly to desítky večerů a nocí, kdy „ležela“ na internetu a
hledala další informace, možnosti, literaturu a školení. Jí patří slova
díků, za to, že poté, kdy se složení komise ustálilo, byly zkoušky
kvalitativně výše.
33
Došlo k výraznému zpřísnění podmínek a větší nezávislosti
komise, o čemž svědčí to, že při jedněch zkouškách neprošel
canisterapeutický tým ředitelka sdružení + fenka Schi-tzu.
Současně si ale komise zachovala „lidskou tvář“ a zkoušeným
pomáhala radou, jak upevnit kontakt s pejskem. Komise se ustálila ve
složení paní Bischofová, Kunčická, Moserová a Mikolášová. Před svým
onemocněním se do práce komise zapojila i paní Vítková a krátce
před ochodem na mateřskou dovolenou i paní Domesová.
Závěrem loňského roku se předsedkyně komise Olivie Bischofová
rozhodla ukončit působení ve zkušební komisi a věnovat se naplno
canisterapeutické praxi a přednáškové činnosti i pro jiné subjekty.
Domnívám se, že na nadcházející valné hromadě Podaných
rukou je třeba budoucnosti zkušební komise věnovat velkou
pozornost. Trvá vždy nějakou dobu, než se najdou lidé zkušení
v různých oblastech – kynologii, etologii, canisterapii, apod. s dostatkem empatie a než si komise „sedne“ tak, aby „třetí vlna“
posunula laťku ještě výše.
Robert Tom Bischof
34
10.
Hospodářský výsledek za rok 2011
Náklady
Spotřeba materiálu
kancelářské potřeby
pomůcky na canisterapii
bannery a letáky, propagační materiál
potřeby a krmivo pro psy
drobný majetek
vybavení pro CT týmy a zkušební komisi
předměty do veřejné sbírky
215 354,00
11 816,00
24 796,00
13 120,00
200,00
32 765,00
126 837,00
5 820,00
Spotřeba energie
4 777,00
Opravy a udržování
1 092,00
Cestovné
Náklady na reprezentaci
Ostatní služby
nájemné + ubytování canis víkendy
telefonní poplatky a kredity, internet, poštovné
software
ostatní
Mzdové náklady
HPP
DPP
DPČ
Zákonné sociální pojištění
HPP
DPČ
19 095,00
2 112,00
36 833,00
21 816,00
10 833,00
2 147,00
2 037,00
293 231,00
200 152,00
69 070,00
24 009,00
76 218,00
68 055,00
8 163,00
Daň silniční
1 200,00
Ostatní daně a poplatky
1 350,00
Dary
Jiné ostatní náklady
bankovní poplatky
úrazové pojištění zaměstnanců
konf. poplatky
Náklady celkem
800,00
6 741,00
5 754,00
867,00
120,00
658 803,00
35
Výnosy
Tržby z prodeje služeb
provoz canisterapie
canisterapeutické zkoušky
canisterapeutický seminář
canisterapeutické přednášky
Tržby za prodané zboží
Úroky
106 570,00
73 450,00
16 200,00
13 500,00
3 420,00
300,00
70,38
Přijaté příspěvky (dary)
474 832,00
dary na činnost canisterapie
17 890,00
(Lubomír Hoffman, Ing. Evženie Bubeníková, Zdenka Bittnerová, Knihovna Fifejdy,
ZŠ FM "TVOŘIVÁ ŠKOLA", Eva Maralíková, Lenka Hlisnikovská, Matouš Vicher)
Lesy České republiky, s.p.
115 000,00
Nadace OKD
133 964,00
NROS ze sbírky Pomozte dětem!
131 978,00
TCL DigiTrade s.r.o.
36 000,00
WALMARK, a.s.
40 000,00
Přijaté členské příspěvky
15 400,00
Provozní dotace
Statutární město Frýdek-Místek
Statutární město Ostrava
80 000,00
50 000,00
30 000,00
Výnosy celkem
Hospodářský výsledek (zisk)
677 172,38
18 369,38
36
11. Naši sponzoři v letošním roce
Projekt je financován Nadací rozvoje občanské společnosti ze
sbírkového projektu Pomozte dětem!
Nadace OKD
37
Statutární město OSTRAVA
Statutární město Karviná
Statutární město Frýdek-Místek
Ing. Evženie Bubeníková
38
Naši partneři v letošním roce
Dibaq, a.s., výrobce výživových programů značky Fitmin
HAPPY DOG TEPLICE
39
GLOBUS OSTRAVA
Veterinární ambulance
MVDr. Zbyněk Konvička
Střelniční 964
Frenštát pod Radhoštěm
744 01
Veterinární ošetřovna MVDr. Petra Domesová
Firma KUBALA
40
Na tvorbě tohoto čísla se podíleli po stránce obsahové i formální:
Robert Bischof
Olivie Bischofová
Monika Olbrechtová
Lucie Kempná
Helena Fejkusová
a členové a přátelé, kteří nám poslali textový a obrazový materiál
Uzávěrka tohoto čísla: sobota 24. února 2012
Posílejte své příspěvky elektronicky na [email protected]
nebo písemně na adresu
R. Bischof, Bezručova 816, 739 91 Jablunkov.