Pohádka o zakleté kočce
Transkript
Pohádka o zakleté kočce
Pohádka o zakleté kočce VI. A & Petr Oliva „Když ti přeběhne přes cestu černá kočka, dej jí buchtu…“ Honza šlapal po pěšině, ranec s buchtami přes rameno a vesele si pískal. Kam šel? Snad osvobodit princeznu. Najednou se před ním tiše rozevřelo křoví a na cestu skočila černá kočka. Honza se polekal a uskočil na stranu. Aby se černé kočky zbavil, dal jí jednu buchtu a pokusil se tak přelstít pověru. Pokračoval dále v cestě na zámek. Když se blížil k zámecké zahradě, uviděl tam sedět princeznu na lavičce. Chtěl se s ní seznámit, ale zahradu hlídala ozbrojená stráž, která ho nechtěla pustit dovnitř. Obešel zahradní zeď a pokusil se tam dostat druhou stranou. Přitom narazil na komorného, kterého omráčil klackem, a vzal si na sebe jeho šaty. Přeskočil přes zeď, šel za princeznou a nabídl jí jednu buchtu. Přiznal se jí, že není komorník, ale obyčejný chlapec z vesnice. Princezně to však nevadilo, protože se jí Honza zalíbil. Strávili spolu téměř dvě hodiny, povídali si o všem možném, a dokonce si dali polibek na seznámení. Jmenovala se Izabela, bylo jí sedmnáct let. Oba se do sebe zamilovali na první pohled. Naneštěstí Honzu odhalili strážní, kteří objevili omráčeného komorníka. Honza se musel dát na útěk, aby ho nezajali, protože by určitě byl o hlavu kratší. Při útěku narazil opět na starou známou černou kočku. Aby se zbavil smůly, dal jí ještě jednu buchtu. Najednou černá kočka promluvila, až se Honza překvapením zalekl a uskočil. „Nepotřebuješ s něčím pomoct, milý chlapče?“ „Potřebuju se nějak dostat na zámek k princezně.“ „Tak pojď se mnou, pokusíme se něco vymyslet.“ Honza černou kočku poslechl, šel za ní a vypravoval jí, co se mu přihodilo, až dorazili k malé chaloupce. Honza řekl: “Kde to jsme?“ „V mém kouzelném domečku, snad přijdeme na to, jak se dostat na zámek.“ Bylo už docela pozdě, proto černá kočka nachystala Honzovi večeři a oba se uložili ke spánku. Ráno čekala Honzu na stole lahodná snídaně. Černá kočka seděla v houpacím křesle a promluvila k Honzovi: „Hezky se nasnídej a potom vyrazíme společně na zámek. Až tam budeme, proměním se v hospodyni a nabídnu strážným džbán vína, do kterého nasypu uspávací prášek. Ty se mezitím schovej za strom a dávej pozor, až stráže usnou. Pak nepozorovaně projdi dovnitř, najdi princeznu a přemluv ji, aby s tebou utekla. Hlavně se dostaňte co nejrychleji ven, budu tam na vás čekat a pomohu vám s útěkem.“ Honza se vydatně nasnídal a vyrazili společně s černou kočkou – hospodyní směrem k zámku. Jakmile tam dorazili, začali uskutečňovat domluvený plán. Honza se ukryl za strom, černá kočka - hospodyně nabídla strážným víno, které je uspalo. Pak Honza vylezl ze skrýše a utíkal nahoru za princeznou. Našel ji ve své komnatě a začal ji přemlouvat, jestli by nechtěla jít společně s ním. Princezna souhlasila, vydali se tedy na útěk, ale narazili na pana krále. Honza mu nabídl buchtu a směle pravil: „Pane králi, dáte mi ruku vaší dcery?“ Král odpověděl: „Klidně dám, avšak musíš mi splnit jeden úkol. Před mnoha lety mi zlý čaroděj unesl starší dceru Lenku. Pokud ji najdeš, tak ti dám Izabelu za ženu a k tomu zdědíš půlku království.“ Honza nechal Izabelu zatím na zámku a vyrazil hledat černou kočku. Potkal ji v nedalekém lese a řekl jí, jaký úkol dostal od krále. Černá kočka mu na to odpověděla: „To nebude až tak velký problém, protože zakletá princezna Lenka jsem totiž já. Před mnoha lety mě požádal jeden zlý čaroděj o ruku, já jsem však odmítla a on mě proměnil v černou kočku. Abys zlomil tuto kletbu, musíš toho čaroděje zabít. Bude tě to však stát spoustu úsilí.“ Poté začali s černou kočkou přemýšlet o tom, jak zničit zlého čaroděje. Honza si uvědomil, že už nemá žádné buchty. Černou kočku napadlo, že by mu upekla další a mohla by do nich přidat omračovací prášek. „Mohl bys mu takové buchty nabídnout, omráčit ho a potom bodnout do srdce kouzelnou dýkou. Potom bys mu musel setnout hlavu, jako důkaz královi, že jsi ho zabil a vzít ji do tohoto pytle.“ Černá kočka napekla omračovací buchty, dala Honzovi kouzelnou dýku a vypravila ho na cestu. Na druhý den ráno Honza vyrazil směrem k hradu temného čaroděje. Když k večeru dorazil na hrad, napadlo ho, že by se mohl ucházet o místo čarodějova kuchaře. Po cestě se totiž dozvěděl, že kuchař mu nedávno záhadně zemřel. Chtěl zaklepat na hradní bránu, ta se však sama otevřela. Došel do obrovské knihovny, když záhy uviděl čaroděje, jak spřádá plán na ovládnutí království. Čaroděj Honzu zpozoroval a zeptal se: „Co zde pohledáváš, cizinče!“ „Rád bych se ucházel o místo vašeho kuchaře.“ „Zrovna jednoho hledám. Umíš ale dobře vařit?“ „Jsem výborný kuchař, takže se nemusíte obávat.“ „Dostal jsem chuť na buchty. Pokud mi nějaké dobré upečeš, příjmu tě do služby.“ Honza šel do kuchyně, rozpálil pec a začal chystat těsto na buchty. Ještě že při pečení pečlivě sledoval černou kočku, aspoň teď věděl, jak na to. Jakmile těsto vykynulo, rozdělil ho na kousky a naplnil džemem a čokoládou. Dal buchty do pece a za chvilku po celém hradě krásně zavoněly. Když byly hotové, přimíchal k nim ty, co měl napečené od černé kočky. Pak dal buchty na stříbrný podnos a šel je do knihovny nabídnout čaroději. Ten zrovna něco sepisoval, a když uviděl Honzu, řekl: „Jsem moc zvědavý, cizinče, jestli se ti buchty povedly a jestli tě budu moct vzít do služby?“ „Jistě pane, jsou výborné, nabídněte si!“ Čaroděj byl hladový a snědl skoro všechny upečené buchty. „Jsou moc dobré“, olizoval se, „asi se staneš mým novým kuchařem.“ Honza mu s úsměvem poděkoval a v tu ránu čaroděj omdlel. Honza vzal připravenou dýku, probodl čarodějovo srdce a uřezal mu hlavu, kterou dal do připraveného pytle. Vzal nohy na ramena a nepozorovaně zmizel z hradu. Když byl už v uctivé vzdálenosti, zaslechl ránu – to se hrad čaroděje postupně zřítil a zůstal po něm jenom prach. Pokračoval dále ve zpáteční cestě na zámek. Jak tam dorazil, čekala na něj černá kočka. Společně šli ke králi a ukázali mu useknutou čarodějovu hlavu. Černá kočka se proměnila v překrásnou princeznu Lenku. Byla moc šťastná a děkovala Honzovi za vysvobození. Honza trochu zalitoval, že je už zasnoubený s Izabelou. Ta mu skočila do náruče a pan král jim dal požehnání ke svatbě. Svatba proběhla za pár dní a do roka se jim narodil syn Štěpán. Společně byli šťastní až do smrti a měli ještě kupu dalších dětí. Lenka se nakonec vdala za krásného prince ze sousední říše. A pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.