222 S Y R E N A

Syrena 222
S Y R E N A
222
Vyznamenaná medailí Za zásluhy o rozvoj
filatelistických publikací Svazem polských filatelistů
07-14
KARVINA
Á
42 let
KLUBU
1972 ÷ 2014
Vojenství
v Těšíně
za
PRÁZDNINY
Rakouska
- Uherska
2011
33 let
SYRENY
1981 ÷ 2014
Vyznamenaný Zlatým Čestným Odznakem PZF
KLUB JE ČLENEM STF-SČF PRAHA
A PRACUJE POD PATRONACÍ
KF-07-14 KARVINÁ
1
Syrena 222
2
Syrena 222
Vojenství v Těšíně
Město Těšín byl významnou křižovatkou cest od svého založení. Přes Těšín procházely
kupecké, později obchodní cesty (tzv. jantarová cesta). Přes Těšín zároveň neustále
táhla vojska, která zde byla i ubytována. Od poloviny XVII století zde stále bylo usídleno vojsko, nejprve bylo ubytováno v domech místních občanů. Od roku 1735 patřily k povinnostem kromě roboty také i vojenské přípřeže. Sedláci museli svými povozy
vozit vojáky, nebo vojenský materiál. Tato povinnost trvala ještě po zrušení roboty až
do roku 1860.
V roce 1775 zde byla postavena zvláštní kasárna na obecné ulici Menniczej pro pět
rot a štáb oficírů. Při kasárnách byl zřízen od roku 1787 do roku 1852 vojenský „Výchovný institut“ pro mladé narukované chlapce. V místě prvního městského farního
kostela, který při velkém požáru v Těšíně roku 1789 vyhořel, byla postavena na státní
účet nová kasárna nazvaná „kasarnia“ v letech 1792-1794. Tato kasárna byla v roce
1904 zbořena, a po úpravě pozemku zde bylo postavené Německé divadlo. Kromě
„kasarnii“ ve městě byl ještě sklad se střelným prachem „prachárna“, vojenská nemocnice a dále vojenské budovy na ulici Frýdecká po druhé straně Olzy.
Pohlednice, která
zachycuje na ul.
Hasičské, dnes
Limanowskiego,
hasičskou zbrojnici
z roku 1889, kde sídlil
sbor hasičů založen
v roce 1871. Za
zbrojnicí je budova
vojenského lazaretu,
který zde existoval již
v 18. století a později
zde byly kanceláře
obecního úřadu.
Kasárenské
náměstí –
Kasernenplatz,
kde stála kasárna
od roku 1794 do
roku 1904, kdy
kasárna byla
rozebrána a na
jejich místě bylo
postaveno divadlo.
3
Syrena 222
V roce 1802 dal císař vyzbrojit a uniformovat 14 členů spolku střelců, a vytvořil rotu 42
osob, 4 důstojníků a jednoho velitele. V roce 1804 bylo zavedeno vojsko domobrany
(Landwehr); mladí vojáci byli odvedeni, ale k regimentům je nevolali. Měli doma
pušku, v neděli a ve svátek odpoledne cvičili (execírovali) pod vedením vysloužilých
vojáků. Tehdejší rakouské uniformy měly dva zkřížené bílé pásy na prsou. Měli je pěšáci, sapéři, pantonýři a minéři. Jeden pás přes prsa měli dělostřelci, kyrysníci, dragouni, huláni a husaři. Pěchota měla čepice s vysokým štítem a znakem.
Tehdejší vojenské hodnosti byly – voják, svobodník (frajtr), desátník (kaprál), četař
(cugsfýra), šikovatel (feldvébl), poručík (lajtnant), nadporučík (obrlajtnant), kapitán,
major, podplukovník (hauptman), plukovník (obrst), generál, feldmaršál.
V roce 1805 po porážce rakouských vojsk Napoleonem byl Těšín od listopadu 1805
do února 1806 sídlem monarchie a zároveň velení vojska. V roce 1814 zde pobývali
členové roty 3. pěšího praporu pluku barona Colloreda v šedozelených uniformách.
Od roku 1835 byla snížena vojenská služba ze 14i na 8 let. Od roku 1845 povinné vojenské odvody byly jen do určité kvóty, když byl vybrán předepsaný počet odvedenců, odvody skončily. Po odvodech pro pěchotu branci pochodovali pěšky do
kasáren, tam je oblékli do uniforem, dostali pušku a náboje, složili přísahu, prodělali
šestinedělní výcvik pěchoty (infanterie).
Na dovolenou (Urlaub, orláb) voják musel jít pěšky. Ve službě fasovali vojáci denně
tabák, chléb a 4 kr, ráno pili černou kávu, v poledne měli oběd, k večeři nic, tu si museli vojáci obstarat sami.
V roce 1866 začala válka s Pruskem, brali všechny rekruty, kompletní ročníky. Po válce měla pěchota službu ještě 3 roky, jízda 8 let.
Za pruské války se projevila neschopnost důstojnictva. Vyšší hodnosti zastávali šlechtici, kteří se neuplatnili jinde, vojenský postup se získával podle erbu a majetku, ne
podle schopnosti a zásluh.
Vznik Rakouska - Uherska
Po porážce rakouské císařské armády ve válce proti Prusku 1886 se následně
rakouský parlament 20. března 1867 rozhodl schválit 69 článků o vyrovnání. Vše bylo
potvrzeno korunovací Františka Josefa na uherského krále v Budíně dne 8. června
1867, a tak se od roku 1868 tato monarchie nazývala Rakousko – Uhersko.
V roce 1868 rovněž vznikl první branný zákon. Vojenská služba je povinná na tři roky,
pak dva roky v zeměbraně a sedm let v záloze. Odváděli se muži nad dvacet let.
4
Syrena 222
Na Moravě sídlil 3. pluk arcivévody Karla od roku 1715. Velitelství měl v Kroměříži, odkud byli odvedenci odvezeni do Těšína, kde byl pěší pluk č. 100, říkali si „hunderťáci“.
Od roku 1889 platil nový branný zákon. Odvody byly od 21. roku, záloha byla prodloužena na deset let, zeměbranci cvičili 8x, vždy v neděli. Pro brance s ukončeným
vzděláním, tj. s maturitou a vysokoškolským vzděláním, byl jenom jednoroční vojenský
výcvik – jednoročci. Tato skupina vojáků byla jen do roku 1918.
V roce 1895 byl vybudován na místě „Malého Jaworového“ komplex budov nových
kasáren pod názvem „Erzherzog Friedrich“. Měl 22 objektů, ve kterých sídlil 54 a 100
pěší pluk a 31. domobranecký pluk, okresní doplňující velitelství armády, vojenská
nemocnice, policie a vojenská kapela. Velký ohlas vyvolávala služba v oficírských
řadách členů císařského domu, kteří jak podobně arcikníže Evžen odbývali vojenskou
službu na vysokých velitelských postech. Ve své pozici vedli ve svých domech otevřené salony, kde byli poctěni návštěvou vysoce postavení občané, stejně jak návštěvou u některého z těšínských měšťan.
Pohlednice představuje
celkový pohled na nová
pěchotní kasárna na
dřívější ulici arcivévody
Evžena a na ulici
Posádkové (dnes W.
Sikorského). Tyto objekty
byly dány do provozu
v roce 1896. Na počest
majitele Těšínského
knížectví a vrchního
velitele rakouského
vojska kasárny nesly
jméno arcivévody
Bedřicha.
Mnohonárodnostní C. a k. armáda v Těšíně vytvářela po celá desetiletí specifický
kolorit města. Vojáci z místních kasáren byli k vidění na jeho ulicích během slavnostních pochodů, vojenská kapela hrávala v nedělní a sváteční odpoledne na hlavním
těšínském náměstí a v městských parcích. Elegantní důstojníci vysedávali po službě
v místních podnicích. Byli vítaným zpestřením na plesech, různých společenských setkáních a zábavách.
Řada z nich si ve
městě našla životní
partnerky a pak se
tam usadili na stálo.
Fotografie oficírů
na výletě s dámami
odeslána jako „Pozdrav
z výletu“ s pohledem na
Těšínská kasárna
odeslána dne
12. IV. 1901.
5
Syrena 222
Kapitolou samou pro sebe byly vojenské manévry, z nichž se ty v letech 1890 a 1906
na Těšínsku uskutečnily za účasti samotného císaře Františka Josefa I. Největší manévry se uskutečnily v roce 1906, které byly provázeny okázalou přípravou.
Císař dorazil na hlavní nádraží v Těšíně 30. srpna 1906 v 17,27 hod. zvláštním dvorním
vlakem s tmavě zelenými vagony označenými vlaječkami, dvouhlavým orlem, císařským monogramem a erbem. Hned za lokomotivou byl připojen vagon se zavazadly,
za ním pak služební vagón pro železniční úředníky. Jako třetí jel císařský salónní vůz s
ložnicí mocnáře, jeho kabinetem a místností pro komorníka. Vnitřní stěny byly potažečeny zeleným suknem a stropy bílým hedvábím. Celek dotvářely závěsy ze zeleného plyše, kterým byl potažen také nábytek, kromě obyčejné železné postele, na které spával císař. Za salonním vozem byl připojen jídelní vůz a několik vagonů určených
pro služebnictvo.
Pohled odeslán
z Těšína
30.VIII.1906
v době příjezdu
mocnáře, kdy jej
vítaly davy lidí.
V textu je
popisován pobyt
při příjezdu
mocnáře,
vítání v Těšíně a
plánována
návštěva
manévrů.
Šestasedmdesátiletý panovník byl v té době už živoucí legendou a na vrcholu popularity. Tak jako při předchozích návštěvách Těšína i tentokrát bydlel na zámku, který
teď patřil arcivévodovi Bedřichovi, poslednímu držiteli Těšínského knížectví. Zvlášť k
tomuto účelu připravené císařské apartmá se nacházelo v průčelí budovy na prvním
patře. Panovník tam měl k dispozici ložnici, toaletní pokoj s balkonem, ze kterého
mohl vidět celou nynější Hlubokou ulici, kabinet, salón a audienční sál. Všechny místnosti zdobil překrásný nábytek, portréty Habsburků a obrazy malířských mistrů Rafaela
či Murilla. Podlahy pokrývaly perské koberce. Vybavení apartmá se neslo ve stylu
biedermeieru a z části pocházelo z Bedřichových zámků ve Frýdku, Budapešti a ve
Vídni. Na to, zda je zámek dostatečně připraven na pobyt vzácného hosta, se těšínský kníže se svou manželkou Izabelou přijeli osobně přesvědčit ještě před příjezdem
císaře.
Spolu s panovníkem byl dovezen stan, který v 19. století sloužil předchozímu těšínskému knížeti, arcivévodovi Albrechtovi během vojenských tažení. V roce 1866 se proslavil jako vítěz nad Italy v bitvě u Custozzy. Nádherný stan, do kterého se vešlo až sto
osob, arcivévoda, který zemřel v roce 1895, odkázal Františku Josefovi s celým vybavením a dokonce i s kuchaři. Císařovo služebnictvo ho postavilo na Zámeckém
vrchu. Vybraní hosté tam pak poobědvali s panovníkem. Jako moučník se podávalo
dvorské cukroví s portrétem mocnáře. Cukrovinky si hosté schovávali do kapes a klobouků, aby se pak měli čím pochlubit před svými známými.
6
Syrena 222
Příležitostní pohlednice
vydána k manévrům
v Těšíně v roce 1906.
Manévry
začaly
31.
srpna ráno a konaly se
v okolí Těšína. V neděli 2.
září následovala jedno
denní přestávka z důvodu bohoslužeb. Vojenského cvičení se zúčastnilo celkem 63 500
vojáků, nechyběly ani
oddíly cyklistů a telefonistů. Jako pozorovací
stanoviště sloužily horkovzdušné
balony
na
dlouhých lanech. Uspořádání manévrů vyšlo
na tehdy astronomickou sumu 40 milionů korun.
Příležitostní pohlednice
k manévrům v Těšíně,
která zachycuje císaře
s veliteli vojsk nad
mapami k manévrům.
Ve středu 5. září nastal
čas odjezdu. Kolem poledne císař uspořádal
rozlučkovou hostinu ve
svém stanu a již v 13.30
hodin se vydal na nádraží, odkud pokračoval dvorním vlakem do Vídně. Do hlavního města monarchie
dorazil za šest hodin.
7
Syrena 222
K příležitosti konání manévrů byly vyraženy
pamětní medaile s textem
„PAMIĄTKA / O WIELKICH / CESARSKICH
MANEWRACH / OKOLICE / CIESZYNA 1906.
Od roku 1906 do roku 1914 bylo v Těšíně velitelství a posádka K. u. k. Infantregimentu
Erzherzog Carl Nr. 3.
Korespondenční lístek s
útvarovým razítkem
regimentu K.u.k. Inf. Reg.
Erzh Karl. No, 3 odeslán s
kruhovým razítkem polní
pošty K.u.K. FELPOSTAMT/b
s datem 4.IV.16.
V roce 1910 těšínská posádka čítala téměř dva tisíce
vojáků, včetně asi sedmdesáti důstojníků, což bylo
zhruba deset procent z
celkového počtu obyvatel
města. Těšín byl před první světovou válkou a v jejím průběhu významným místem pro
vedení války na „východní frontě“, a to ať silou vojenských posádek nebo sídlem
významných vojenských institucí. Na počátku 1. světové války 24.8 ÷ 21. 9. 1914 byli
v Sikorově parku cvičeni příslušníci formujících se polských legionů na Těšínsku. Velké
vzrušení vyvolal uprostřed rakouských velitelů Józef Piłsudski, který ještě pod velením
Rakouska v roce 1914 zorganizoval „I. Brigadę Legionów Polskich“. Zastavil se tehdy
v Těšíně v Hotelu Austria v uniformě legionáře bez hodnosti, kdy na povel „pozor“
salutovali před ním oficíři, což vyvolalo velkou senzaci u rakouského štábu a také
hotelových hostů.
Pohlednice ukazuje
hlavní budovu kasáren
arcivévody Bedřicha
na Krieghammerové
ulici. Byl zde štáb 100.
pěšího pluku, dále
okresní doplňovací
velitelství, administrativa a intendantura.
Byly zde i byty vyšších
důstojníků a důstojnické
kasino.
8
Syrena 222
Pohlednice zobrazuje
vstupní bránu kasáren
arcivévody Bedřicha,
která byla vedle hlavní
budovy. Velitelem 100.
pěšího pluku byl major
Ferdinand Böh von
Rostkron, velitelem 100.
pěšího pluku se stal
později plk. Heinrich
Trichtel.
Na pohlednici je
vojenská nemocnice
K. u. K. Truppenspital
na rohu Kasárenské
a Horní ulice, která
fungovala po zrušení
nemocnice na Hasičské
ulici. V kasárnách se
nacházela administrativní budova, pavilon
vnitřních chorob,
pavilon infekčních
chorob a márnice.
V tomto objektu se
nacházelo zásobování
a intendantura
některých pododdílů.
Proviantur se nacházel
v pěchotních kasárnách
v druhém objektu
umístěném u vstupní
brány, hned vedle
hlavního objektu. Na
pohlednici je stanoviště
dozorčího důstojníka.
9
Syrena 222
Pozdrav odeslán
23.X.1914 s dvěma
řádkovými razítky útvaru
k.k. Landstrum –
Batallion No. 104 zu
Teschen, a druhým
Proviantur z Těšína.
Jedná se o vojenskou
zásilku, proto nemusela
být vyplacena.
Fotografie důstojníků
u kuchyně při rozdávání
„menáže“ kuchaři na
dvoře v kasárnách
útvaru.
Pohlednice z Těšína s pohledem na pomník
císaře Františka Josefa a vojáky 31. pěšího
pluku na vycházce.
V období první světové války vojenskou
poštu v Těšíně obsluhovala Polní pošta
číslo 11, 51, 52 a 296.
10
Syrena 222
Prvním Rakousko – Uherským arcivévodou těšínským
byl kníže Albrecht.
Arcivévoda Albrecht Friedrich Rakousko – Těšínský byl válečným hrdinou a jedním
z nejvýznamnějších mužů v celé Rakousko – uherské monarchie. Jako předposlední
kníže na Těšíně se zasloužil o ekonomický rozvoj celého Těšínska.
Foto – Arcivévoda Albrecht Friedrich
Těšínský
Arcivévoda Albrecht se narodil roku
1817 ve Vídni v rodině arcivévody
Karla Ludvíka, jako jeho nejstarší syn.
Tím byl vlastně také předurčen k vojenské kariéře, neboť jeho otcem byl
proslulý vítěz nad Napoleonem z
bitvy u Asprů v roce 1809. Vzdělával
se soukromně, jak bylo u příslušníků
panovnického domu obvyklé, od
roku 1823. Vzhledem k svému původu měl velmi usnadněnou kariéru.
Již roku 1830 ho císař František I.
jmenoval majitelem 44. pěšího pluku
a nedlouho na to dekoroval řádem
zlatého rouna. Aktivní službu však
Albrecht na-stoupil až roku 1837, kdy
skončilo jeho vzdělávání, a to u pěšího pluku číslo 13 ve Vídni a hned
v hodnosti plukovníka. Od května
1839 sloužil u 4. kyrysnického pluku v St. Georgu a pak velice rychle po sobě střídal
svá působiště a hodnosti. V červenci 1839 dostal diplomatický úkol v Rusku. Tato jeho
návštěva u cara Mikuláše I. na něj zapůsobila tak, že až do své smrti byl horlivým stoupencem rusko-rakouského spojenectví. V roce 1840 se stal Albrecht generálmajorem
a nějaký čas sloužil pod Radeckým v Itálii. Od roku 1843, kdy se stal polním podmaršálkem, vykonával funkci zástupce velícího generála na Moravě a ve Slezsku se
sídlem v Brně. Bydlel tehdy na dnešním náměstí Svobody a rovněž se tu zasnoubil
s dcerou bavorského krále Ludvíka I. Hildegardou. Svatbu slavili v Mnichově v květnu
1844. Od prosince téhož roku začal vykonávat funkci velícího generála na Enži a v
Solnohradsku, čímž odpovídal za bezpečnost Vídně. Této funkce se však v březnu
1848 vzdal, když mu nebylo umožněno potlačit nepokoje ve Vídni s nasazením
armády a odešel do Itálie, kde velel pěší divizi (formace pěších divizí byly zrušeny při
reorganizaci armády po roce 1859; v roce 1866 v c.a k. armádě pěších divizí nebylo)
ve svazku 2. armádního sboru. Za zásluhy v bojích dostal roku 1849 komandérský kříž
řádu Marie Terezie a opět několikrát změnil své působiště, až se stal guvernérem v
Uhrách. V roce 1859 mu bylo přiděleno další diplomatické poslání, tentokrát v Prusku.
Císař tehdy chtěl, aby Prusko zasáhlo ve válce s Pientmontskem a Francií na rakouské
straně, ale Albrecht tady neuspěl. Od té doby považoval Prusy za zrádce a hlavní
nepřátele Rakouska. Tento názor si rovněž zachoval až do své smrti, stejně jako to, že
diplomatická jednání k ničemu nevedou a pravdu mají vždy silné prapory vojska.
I v tom je vidět Albrechtův tuhý konservatismus a jakýkoliv odpor k reformám. Proto se
11
Syrena 222
také vzdal roku 1860 svých funkcí v Uhrách, neboť v Rakousku se připravovaly kroky,
které vedly k zavedení ústavy. Odešel proto do Itálie, kde velel 8. sboru. V roce 1864
byl povýšen na polního zbrojmistra a stal se předsedou komise pro modernizaci
armády. V roce 1866 velel Jižní armádě, později byl jmenován velitelem celé
rakouské armády. Stavěl se proti uzavření míru s Pruskem a i potom uvažoval o revanši. Ještě v roce 1870, kdy Prusko vedlo válku s Francií, byl hlavním stoupencem
plánu, aby Rakousko Prusy napadlo. Nicméně, neuspěl. Arcivévoda Albrecht byl
nejváženějším členem císařské rodiny a patrně jediným člověkem, který měl nějaký
vliv na císaře. František Josef si Albrechta vážil pro jeho schopnosti, i pro jeho zarputilý
konservatismus.
Po smrti svého otce v roce 1847 se stal dědicem jeho rozsáhlého majetku, mimo jiné
držitelem Těšínské knížectví. Zdědil také uměleckou sbírku Albertina ve Vídni. Z pozice
předposledního těšínského knížete podporoval na Těšínsku rozvoj průmyslu. I když mu
z důvodu vojenské kariéry nezbývalo mnoho času na ekonomické záležitosti, zasloužil
se mimo jiné o rozvoj hutí v Ustroni a Třinci či parních i vodních pil v Těšíně a Jablunkově. Počátkem padesátých let začala modernizace Karlovy huti v Lískovci (později
Válcovny plechu Frýdek - Místek). Aby zajistil suroviny pro své hutní závody, neváhal
se pustit do těžby uhlí. Prvním jeho dolem byl důl Gabriela v Karviné, kde se uhlí těžilo
až do roku 2004. Následovaly šachty Albrecht v Petřvaldě a Hohenegger v Karviné.
Oba doly byly zrušeny už v šedesátých letech 20. století.
Kromě hutních a důlních závodů Těšínská komora provozovala také mnoho
potravinářských podniků, například dodnes funkční pivovar na těšínském zámku, jenž
byl jedním z nejvýznamnějších podniků na výrobu piva v celém Rakousko – Uhersku.
V roce 1856 Albrecht založil doposud fungující pivovar ve městě Żywiec. Mezi
významné Albrechtovy podniky patřil také lihovar a olejárna v Mostech u Těšína,
likérka v Błogocicích či cukrovar v Chybie u Bielska.
Když v roce 1880 Těšín navštívil císař František Josef I. v rámci inspekční návštěvy
Slezska, Albrecht jej čekal v Mostech u Jablunkova a během pobytu ve městě nad
Olzou ho doprovázel. Tři roky předtím do Těšína přijel jako doprovod císařova
jediného syna a nástupce trůnu Rudolfa, který v roce 1889 ukončil svůj život
sebevraždou. Mezi konzervativně založeným Albrechtem a liberálním Rudolfem často
docházelo k rozporům, které se nikdy nepodařilo překonat.
Navzdory úspěšné vojenské kariéře a v podnikání jeho osobní život nebyl ušetřen
těžkých tragédií. V roce 1848 zemřel jako nemluvně jeho jediný syn Karel. O devatenáct let později tragicky zahynula mladší z dvou dcer Matylda, když se pokoušela
schovat za zády zapálenou, cigaretu od, které se ji vzňaly šaty, a teprve osmnáctiletá dívka uhořela. V roce 1864 ovdověl, když jeho žena Hildegarda Bavorská
po dvacetiletém manželství zemřela. Když v roce 1874 předčasně skonal jeho mladší
bratr Karel Ferdinand, rozhodl se adoptovat jeho tři syny, Bedřicha, Karla Štěpána
a Evžena. Všichni tři se stali vysokými vojenskými hodnostáři, Bedřich navíc dědicem
jeho majetku.
Těšínský kníže během jedné ze svých návštěv města nad Olzou prohlásil, že ho zajímá
víc než jeho pětiprocentní úroky z jeho statků, aby Slezané měli práci a chleba.
Zároveň svým manažerům nechával volný prostor k dalším investicím.
Těšínský kníže se znatelně zapsal také do historie Třince, nejen jako majitel zdejších
hutí, ale i jako iniciátor a fundátor kostela. Jednalo se o první katolický svatostánek
na území Třince. Místní katolíci do té doby navštěvovali kostely v Konské, Horní Lištné
a Vendryni. Dne 24. října 1882 se konala slavnost položení základního kamene, za
účasti arcivévody a v dubnu následujícího roku započaly stavební práce, které
prováděli dělníci významného těšínského stavitele Fritze Fuldy. Stavělo se podle
12
Syrena 222
projektu vedoucího stavební správy Těšínské komory, architekta Albína Theodora
Prokopa. V neděli 27. září 1885 se konalo posvěcení chrámu, kterého se Albrecht
nezúčastnil. Zastupoval ho ale jeho adoptovaný syn a universální dědic Bedřich.
Posvěcení svatostánku bylo velkolepou událostí, které se zúčastnily tisíce lidí z bližšího i
vzdálenějšího okolí. Ve všech hutích a na větších třineckých budovách vlály prapory.
Poblíž kostela stála slavobrána a stožáry s mnoha vlajkami. V okolí slavnostní brány
postávali váleční veteráni a hutníci z Ustroni, u kostela pak dělníci ve slavnostních
uniformách a třinecká kapela. Obřad začal už v 8 hodin a o tři hodiny později výstřely
z hmoždířů a kapela hrající císařskou hymnu daly na vědomí, že dorazil arcivévoda
Bedřich, kterého doprovázeli mimo jiné starosta Třince František Obtulowicz, ředitel
Těšínské komory Rudolf Walcher von Uysdal a řada dalších hostů. Albrecht v doprovodu Bedřicha se přijel podívat na posvěcený kostel v úterý 29. září. Při této
příležitosti navštívil také hutní závody. Arcivévoda přispěl také na stavbu třineckého
evangelického kostela, který se začal stavět teprve po jeho smrti a na výstavbu
evangelické nemocnice v Těšíně.
Ke konci života měl Albrecht problémy s očima a byl téměř slepý. Počátkem února
1895 během pobytu ve své rezidenci v severoitalském Arco, které tehdy patřilo k
Rakousku – Uhersku, onemocněl na zápal plic. Tato nemoc se pro starého pána
ukázala jako smrtelná. Zemřel 18. února téhož roku kolem 13é hodiny. Jeho ostatky
byly převezeny do Vídně, kde se pak konal smuteční obřad.
Na pohřeb těšínského knížete, který se uskutečnil 26. února od 15 hodin, přišlo víc než
tři sta tisíc lidí. Posledního rozloučení se zúčastnil také německý císař Vilém II. s početným doprovodem. V pohřebním průvodu kráčel hned za šarlatově červeným karavanem s rakví zesnulého, taženým šesti koňmi, po boku rakousko-uherského císaře
Františka Josefa I. Dorazili také představitelé řady evropských dvorů, například bratr
ruského cara velkokníže Vladimír. Pohřben byl v kapucínské kryptě, která se nachází
pod kostelem kapucínů v centru Vídně. Jako zatím poslední tam byl v roce 2011
pohřben nejstarší syn posledního rakouskouherského císaře Karla I. Otto von Habsburk.
Smrt Albrechta uctili také Těšíňané. Na kostelních věžích a na veřejných budovách ve městě zavlály černé prapory. Na celém Těšínsku se
ve smutečně vyzdobených kostelech konaly
smuteční bohoslužby. Správci a úřednici z jeho
rozsáhlých majetků na jeho počest drželi
půlroční smutek. Jak už bylo uvedeno výše,
Albrechtovým universálním dědicem a posledním knížetem na Těšíně se stal jeho
adoptovaný syn Bedřich. Albrechtovi sloužil
během vojenských tažení nádherný stan, do
kterého se vešlo až sto osob, arcivévoda ho
odkázal Františku Josefovi s celým vybavením a
dokonce i s kuchaři. Císař si tento stan přivezl
na svou poslední návštěvu Těšína v roce 1906.
Během panovníkova pobytu stál na Zámecké
hoře a monarcha v něm pak pohostil vybrané
hosty.
Parte Albrechta Friedricha k úmrtí
18. Februar 1895.
13
Syrena 222
Bedřich Habsburský - Friedrich von Habsburg
celým jménem - Maria Albrecht Wilhelm Karl von Österreich-Teschen
Arcivévoda Bedřich Habsburský (Friedrich von Habsburg) se narodil 4. června 1856
v Židlochovicích (Groß-Seelowitz ) – 30. prosince 1936 zemřel v Mosonmagyaróváru
v Uhrách), na jižní Moravě jako nejstarší syn arcivévody Ferdinanda a arcivévodkyně
Alžběty.
Jeho dědeček Karel Ludvík Rakousko-Těšínský jako vrchní velitel rakouské armády
uštědřil v roce 1809 v bitvě u Aspernu porážku samotnému Napoleonovi.
Když Bedřichovi bylo osm let, zemřel jeho otec, rakouský arcivévoda Karel Ferdinand.
Tehdy v roce 1874 ho adoptoval jeho strýc a bratr zesnulého, těšínský kníže Albrecht
Fridrich Bedřichův kmotr, společně s jeho mladšími dvěma bratry Karlem Štěpánem a
Evženem. Protože Albrecht neměl žádného mužského potomka, učinil univerzálním
dědicem svého velkého majetku nejstaršího adoptovaného syna Bedřicha, k čemuž
také došlo v roce 1895 po Albrechtově smrti. Od mládí byl připravován pro vojenskou
dráhu a dostalo se mu také dobrého ekonomického vzdělání.
Arcivévoda Bedřich
na koni v parku
těšínského zámku.
Nově nabyté majetky si
přijel prohlédnout v červenci 1895 a na Těšínském Slezsku strávil
téměř týden. Nebyla to
zdaleka jeho první návštěva Těšínska, například už v září 1885 se zúčastnil slavnostního otevření katolického chrámu v Třinci, který nechal postavit na své náklady strýc Albrecht.
Dne 16. března 1895 na šachtě Hoheneger v Karviné v důlním skladu střeliva vybuchl
dynamit. Exploze si vyžádala životy 52 horníků. Bedřich, coby majitel dolu se přijel podívat na místo neštěstí tři dny po tragedii. Nejdřív zašel na hřbitov, potom sjel do šachty a pak se setkal s havíři, kteří po výbuchu zachraňovali své kolegy, aby jim rozdal
diplomy a peněžní dary. Nakonec zavítal do nemocnice, ve které se zotavovali těžce zranění horníci. Mezitím stihl ještě přispět na stavbu katolického kostela v Horní
Lomné – Salajce.
Svou vojenskou budoucnost započal 19. března 1871 u Tyrolského pluku císařských
myslivců Kaiserjäger jako lajtnant (poručík). Dne 17. dubna 1871 obdržel Řád zlatého
rouna. Ve svých 18 letech 17. dubna 1873 byl povýšen na obrlajtnanta (nadporučíka) a 23. dubna 1873 na hauptmana (podplukovníka). Od 1. listopadu 1882 je povýšen na generálmajora a převzal velení 14. pěší divize. Dne 31 července 1886 byl povýšen na Feldmarschalleutnanta (polního maršála) a v listopadu téhož roku nakonec
převzal velení nad 5. sborem v Pressburgu. Dne 30 listopadu 1892 obdržel vojenský
záslužný kříž. O rok později 9. listopadu1893 byl poctěn udělením velkého kříže maďarského řádu svatého Štěpána a následovalo jeho povýšení na Feldzeugmeistra
od 1. května1894 .
14
Syrena 222
U příležitosti 50. výročí převzetí trůnu císařem Franz Josefem, 30 listopadu 1898, byl
Feldzeugmeister Erzherzog Friedrich poctěn udělení vojenským záslužným křížem
s brilianty. V září 1899 získal bronzovou medaili Signum Laudis.
Od 11. dubna 1905 jej císař jmenoval na Generaltruppeninspektor (generálním inspektorem vojsk) a poctil jej současně výrazem "Neuerliche Allerhöchste Zufriedenheit" (dále výrazem ocenění císařské), který dovolil Friedrichovi nosit stříbrnou medaili
Signum Laudis.
Celkový pohled na
Erzherzog Friedrich
Infanterie-Kaserne
(pěší kasárna)
v Těšíně.
Dne 25. června 1907
se stal Oberkommandantem K. u. K
Landwehru a dne 14.
června 1910 přijal
povýšení na generála infanterie, stává
se vrchním velitelem
císařsko královských
zemních sil a stává se nejvýznamnějším vojenským činitelem v domě Habsburském.
Z původního bydliště v Bratislavě se arcivévoda s rodinou stěhuje do Vídně do Albrechtova paláce.
Pohled na kasárna
v Těšíně z roku 1907.
Byl velkým oblíbencem císaře Františka Josefa I., který
Bedřicha ve vojenských
pozicích
upřednostňoval
před budoucím následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem
D´Este.
František
Ferdinand byl zastáncem modernizace armády, zatímco Bedřich jeho pravý opak, což císař preferoval. Koncem 19.
století v Bratislavě arcivévodu Bedřicha a jeho rodinu často navštěvoval následník
rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d‘ Este. Jak se časem ukázalo, nechodil tam k velké nelibosti obou manželů za jejich nejstarší dcerou Marii Kristýnou, ale za
dvorní dámou kněžny Izabely, hraběnkou Žofií Chotkovou, se kterou se pak v roce
1900 oženil a o čtrnáct let později společně zahynul při atentátu v Sarajevu. Událost s
hraběnkou Chotkovou měla za následek prudké ochlazení vztahů mezi arcivévodou
15
Syrena 222
Bedřichem a následníkem trůnu. Protože oba byli vysokými vojenskými hodnostáři,
neshody mezi nimi vedly nakonec k tomu, že těšínský kníže se na počátku roku 1914
vzdal všech svých vojenských funkcí, mimo jiné i generálního vojenského inspektora.
Jeho plánům udělal přítrž Sarajevský atentát na následníka trůnu dne 28. června
1914. Tak byl 11. července 1914 Bedřich povolán do služby jako vrchní velitel pozemních vojsk. Dne 8. prosince 1914 byl Friedrich povýšen do hodnosti Feldmarschalla
(polního maršála). K jeho jmenování byla vydána medaile „Stříbrný kříž Teschen“ ve
stříbře v mincovně ve Vídni, a která také byla ražena v bronzu.
Za celou svou kariéru Bedřich nasbíral na 122 vojenských řádů a vyznamenání.
Stříbrná medaile,
vydána k příležitosti
povýšení Friedricha
do hodnosti
Feldmarschalla,
kde v textu na reversu
je uvedeno
„Vojáci, vaše velké
odhodlání a hrdinství
dává nejvyšší čest“ /
Dne 8. prosince 1914 /
Stříbrný kříž Teschen
Fotografie
na zámeckém
vrchu arcivévody
Bedřicha se členy
generálního štábu
Těšín se pak na
dva roky proměnil
v sídlo generálního
štábu (Armeeoberkommando). Nacházel se v budově gymnázia arcivévody Albrechta (dnešní Liceum Ogólnokształcące im. Osuchowskiego), jež byla zabrána pro potřeby armády.
Generální ředitelství polní pošty (K. u. k. General – Feldpostdirektion) zahájilo svoji
činnost 1. srpna 1914 jako součást nejvyššího velení vojsk (Armee – Oberkommando
AOK) se všemi složkami Etapního velitelství (Etappen – Oberkommandos EOK )se
sídlem ve Vídni.
16
Syrena 222
Fotografie gymnázia
arc. Albrechta, které
bylo postaveno v
letech 1908-1919,
kde sídlil za první
světové války štáb
vrchního velení
rakouské armády.
Náplní Generálního
ředitelství polní pošty bylo řídit chod
polní pošty ve spolupráci se státní poštou a nahrazovat
státní poštu za polní
poštu pro účely armády, dále dodržování instrukcí a pokynů AOK vnitřně i mezi
armádami, využívání a rozšiřování služeb polní pošty.
Organizaci Generální polní pošty zajišťoval malý počet personálu. V čele stál generální ředitel polní pošty, který měl jednoho náměstka, dva řidiče a dva pomocníky.
Korespondenci zajišťovali dva písaři a dva vojenští sluhové. Dále zde byli dva civilní
poštovní sluhové. K dispozici měl štáb jedno osobní a jedno poštovní auto.
Pro vrchní velení EOK byla používána polní pošta č. 51 a pro vrchní vojenské velitelství
armády AOK byla používána polní pošta č. 11. Polní pošty používaly datumová razítka. Generální polní pošta používala útvarová jak služební, tak úřední gumová, nebo
ocelová razítka s textem GENERALFELDPOSTDIREKTION, případně doplněná K.u.k. Armeeoberkommando. Generálním ředitelem polní pošty byl jmenován 17. února 1916
dvorní rada Johann B. Vaclík a od 16. května 1916 byl jmenován ředitelem sekční šéf
Josef Edler von Posch. Generální ředitelství polní pošty sídlilo od 1. srpna 1914 ve Vídni, přesídlilo od 18. srpna 1914 do Přemyšle. Od 20. srpna 1914 do 12. září 1914 bylo
v Přemyšlu. Od 13. září do 10. listopadu 1914 v Nowym Sączu, od 11. listopadu 1914
do 4. ledna 1917 v Těšíně. Od 5. ledna 1917 do 15. února 1917 ve Wöslau, od 16. Února 1917 do 4. ledna 1918 v Baden bei Wien. Od 8. listopadu 1918 do konce března
1919 ve Vídni, kde byla ukončena činnost polní pošty.
Struktura EOK (Etappen – Oberkommandos)
1. Generální štáb
2. Velitelství polního telegrafu
3. Velitelství vojenských transportů
4. Ředitelství zásobování
5. Velitelství ambulancí
6. Generální ředitelství polní pošty
1. Generální štáb měl tyto složky
1.1 Doručování zpráv (poštovní služby)
1.2 Polní četnictvo
1.3 Polní velitelství
17
Syrena 222
1.3 Polní velitelství mělo tyto složky
1.3.1 Zásobovací oddělení
1.3.2 Likvidační oddělení
1.3.3 Řádové vojsko
1.3.4 Jízdní jednotky
1.3.5 Polní poštu
Korespondenční lístek
polní pošty odeslán
grof. A. Dupským
s kruhovým úředním
razítkem ve fialové
barvě * K. u. k.
Armeeoberkommando * Detailabteilung a
razítkem polní pošty
K.u.K. FELDPOSTAMT /
11 s datem 27. XI.
1914. odeslán do
Vídně. Lístek je
odeslán krátce po
přesídlení generální
polní pošty do Těšína
(od 11.11.1914)
Přední vojenští hodnostáři pak bydleli v hotelu „Hnědý jelen“. Místo nebylo zvoleno
náhodně, protože velení spojenecké německé armády sídlilo v nedaleké Pszczynie.
Celistvost odeslána
10. XII. 1915 z
nejvyššího velitelství
etapní armády v
Těšíně, s razítkem
etapní pošty K. u. K.
FELDPOSTAMT 51, a
kruhovým útvarovým
razítkem * K. u. K.
ETAPPENOBERKOMMANDO*
v červené barvě.
V textu je uvedeno
Kriegsminist to
„Wachkommando“ –
čili „Velitelství hlídky“.
Na zámku v Těšíně tak pobývali německý císař Vilém II., bulharský car Ferdinand I.,
německý polní maršál Paul von Hindenburg a řada vysokých vojenských hodnostářů.
Od roku 1915 bylo Bulharsko v koalici s Centrálními mocnostmi a jeho panovník car
Ferdinand I. často pobýval ve Vídni. Dne 11. února 1916 navštívil Těšín, aby zde jednal
s vrchním velitelem rokousko-uherské armády arcivévodou Bedřichem a náčelníkem
18
Syrena 222
generálního štábu Conradem von Hőtzendorfem. Delší návštěva byla do 14. února
1916.
Návštěva Bulharského
cara Ferdinanda I. v
doprovodu premiéra
Vasila Rodoslavova a
vrchního velitele bulharské
armády generála Jekova.
Na Těšínském nádraží byli
přivítáni arcivévodou
Bedřichem.
Vojenský lazaret v Těšíně
nesl název
sches
Erz.Friedrich
Lazaret /
Teschen. Lístek byl
odeslán vojákem 14. I.
1915 s denním razítkem
pošty TESCHEN 1/
CIESZYN 7, s rozlišením d.
Mimo vojenskou kariéru
arcivévoda
studoval
zemědělství,
těžařství
a nové techniky v průmyslu. Arcivévoda k
tomuto byl částečně
donucen, jelikož byl dědic arcivévody Albrechta, jež založil velké množství hutí a průmyslových podniků. Po Albrechtově smrti v roce 1895 se Bedřich stal nejbohatším
Habsburkem. Kromě toho získal vévodství Těšínské a panství v Uhersku. Také majetky
v rodných Židlochovicích, Frýdku (Frýdecký zámek), domy a majetky ve Vídni a Bratislavě.
V roce 1878 si arcivévoda Bedřich bere za ženu princeznu Izabelu von Croy-Dühmen.
Do roku 1892 se manželům narodilo osm dcer, ale vytoužený syn až roku 1897. Jako
universální dědic svého strýce se čím dál více věnoval správě a rozmnožování nabytého majetku. Zpřísnil dohled nad řediteli svých průmyslových a zemědělských závodů a uvědomoval si nutnost jejich modernizace. Z jeho iniciativy začala huť v Ustroni
jako první v Evropě montovat parní pluhy. V roce 1905 založil Rakouskou báňskou a
hutní společnost s kapitálem 25 milionů tehdejších korun, která sdružovala většinu jeho podniků, kde byl také hlavním akcionářem.
Začal omezovat administrativu a snižovat sociální výdaje. I z těchto důvodů pobýval
často na Těšínsku, bydlel pak převážně na svých zámcích v Těšíně nebo ve Frýdku.
Rád také pobýval ve Wisle, kde vlastnil lovecký zámeček, odkud pak pořádal hony
na tetřevy hlušce. Jako jeho hosté tam pobývali samotný německý císař Vilém II.,
budoucí německý kancléř Paul von Hindenburg, či budoucí poslední rakousko19
Syrena 222
uherský císař Karel I. Za své úspěchy na ekonomickém poli arcivévoda obdržel
doktoráty na universitách ve Vídni, Praze, Brně a Lvově a řadu dalších ocenění. Když
v roce 1906 Těšín navštívil císař František Josef I., bydlel na Bedřichově zámku. Těšínský
kníže se projevil také jako mecenáš umění, když se jeho zásluhou znatelně rozrostly
sbírky muzea ve Vídni a známé vídeňské galerie Albertina o díla Dürera, Rafaela či
Rembrandta.
Jeho jméno nesla likérka v Blogoticích u Těšína. Její pobočkou byla Ezrherogl. Öl- und
Spiritfabrik Mosty, likérka v Mostech u Těšína. V likérkách se vyráběl kvalitní alkohol,
tzv. „Rosolky“.
Firemní okénková
obálka likérky
Teschen-Blogotitz.
Je to zároveň
doklad o použití
okénkové obálky
z roku 1914, které
byly zavedeny na
poštách v Rakousko-Uhersku
od roku 1906.
Přiložená celistvost
byla odeslána
10. VI.1914 s nalepenou rakouskou
známkou 10. hal. s
perfinem likérky E. F.
/ L. T. a je oražena
denním razítkem
pošty TESCHEN 2 /
CIESZYN 2 /b
Litografická pohlednice z roku
1898 odeslána z Javorového se
zobrazením chaty pojmenované
„Erzherzog Friedrich Schutzhaus“.
Jeho jménem byla na Těšínsku
pojmenována například chata
na Javorovém z roku 1895 a těšínská kasárna postavena ve
stejném roce na pohorku Malý
Javorový, stejně jako nynější
Štefánikova ulice na náměstí
v levobřežní části města. Jméno
jeho manželky pak nesla turistická útulna na Čantoryji.
20
Syrena 222
Také
těšínský
zámek
nesl jeho
jméno
Erzherzog
Friedrich
Schloβ
Když 21. listopadu 1916 zemřel, ve věku osmdesáti šesti let rakousko-uherský císař
František Josef I, do Těšína přijel jeho nástupce Karel I., který se zároveň ujal vrchního
velení své armády. Generální štáb byl přestěhován do městečka Badenu u Vídně
a Bedřich se stal zástupcem nového císaře. Navíc nastal i konflikt mezi rodinou císaře
a arcivévody. Císařovna Zita totiž neměla zrovna vřelý vztah se svým nevlastním
bratrem Elias von Bourbon-Parma, který si vzal za manželku jednu z Bedřichových
dcer. V únoru 1917 císař Karel zbavil Bedřicha jeho velitelského postu. Arcivévoda
tuto potupu nesl jen velmi těžce a stáhl se do ústraní. Na veřejnosti se ukazoval jen při
oficiálních příležitostech. Byla to zároveň poslední císařská návštěva v Těšíně, protože
se blížil konec světové války, a tím i rozpad monarchie a konec vlády Habsburků nad
Těšínskem.
Velké a nemilé změny nastaly v životě arcivévody na podzim 11. 11. 1918 (konec I. sv.
války), kdy Rakousko-Uhersko prohrálo 1. světovou válku a jednotlivé země bývalé
monarchie postupně získávaly samostatnost.
Jeho rodina ztratila nemalé majetky na Těšínsku a v Uhersku, ale přesto si například
v Uhersku udržel arcivévoda poměrně velký vliv a stále byl relativně velmi bohatý.
Těšínský kníže se pak stáhl do soukromí. Po rozpadu Rakouska-Uherska a ztrátě
slezských, moravských, haličských a rakouských statků se v roce 1921 odstěhoval do
Maďarska. Majetky Těšínské komory pak převzaly na základě mírové smlouvy ze St.
Germain nově vzniklé státy Polsko a Československo. Bedřich se bez větších úspěchů
soudil o jejich navrácení a vedl také dlouhodobý spor s Královstvím Srbů, Chorvatů a
Slovinců o své oblíbené lovecké revíry v dřívějším uherském Bellye, dnes v chorvatském Bilje. Dokonce se v rodině uvažovalo, především arcivévodkyně Izabela, dosadit Bedřichova syna, arcivévodu Albrechta na místo uherského krále. Zůstalo však
pouze u politicky nereálných plánů. Když se však Albrecht přes odpor rodiny oženil
v roce 1930 s rozvedenou ženou, přestal jej nadále podporovat. Rok po synově
svatbě zemřela v Budapešti arcivévodova choť Izabela von Croy – Dülmen. Sám
Bedřich zesnul 30. prosince 1936 v dnešním Mosonmagyaróváru a je pohřben po
boku své manželky v rodinné hrobce v kostele sv. Gottharda. Jeho pohřeb byl velkou
událostí pro celé Maďarsko. Jeho syn Albrecht zemřel v roce 1955 v Buenos Aires.
21
Syrena 222
100. pěší pluk
(rakousky - Infanterieregiment Nr. 100, celým názvem K.u.k. Schlesisch-Mährisches
Infanterie Regiment „von Steinberg“ Nr. 100)byl pěší pluk rakousko-uherské armády.
Pluk vznikl 1. ledna 1883 sloučením vyčleněných pěších praporů z pěších pluků:
- jeden prapor pěšího pluku Baden Nr. 50 (pluk vznikl v roce 1762),
- jeden prapor pěšího pluku Erzherzog Heinrich Nr. 51 (pluk vznikl v roce 1702),
- jeden prapor pěšího pluku Sachsen-Weimar Nr. 64 (pluk vznikl v roce 1860),
- Feld-Jäger Bataillon Nr. 36.
Prapor polních myslivců 36 vznikl 1. 10. 1880 ve Znojmě a jeho mužstvo se rekrutovalo
z území doplňovacích okresních velitelství v Opavě a Kremži. Velitelem praporu se
stal major Carl Hablitschek. Základem pro vytvoření praporu se staly záložní roty praporů polních myslivců 5, 16, 17 a 25. V roce 1882 se prapor polních myslivců 36 zúčastnil polního tažení do jižní Dalmácie a byl přemístěn do Budua. V roce 1883 byl
včleněn do pěšího pluku č. 100 jako jeho I. prapor.
Tento pluk patřil mezi „Darované pluky“. Byly to pluky, které císař Josef II zřídil po zavedení systému ve vytváření vojenských jednotek a systému jejich jednotného číslování. Do praxe bylo číslování pluků zavedeno v roce 1769. Císař František Josef si byl
vědom, že zdaleka ne všichni aristokraté podporují jeho vládu. Aby si zavázal své loajální příznivce, zavedl institut „darování“ vojenských jednotek předním osobnostem
vojenského a politického života. Jednou z jeho forem bylo darování pluků cizím
mocnářům, podobný systém ale císař aplikoval i na domácí oblast. Darování vojenských jednotek bylo i zde spíše formálním aktem, jakýmsi zvláštním vyznamenáním,
který měl obdarovanou osobu připoutat k císaři. Skutečným vlastníkem zůstával nadále stát či císař a obdarovaná osoba pouze věnovala pluku své jméno a formálně
ho prezentovala při slavnostních příležitostech.
Čestnou funkci vlastníka pluku Infanterieregiment Nr. 100 od roku 1889 do roku 1906
zastával polní maršálek, později generál jezdectva Edmund Krieghammer do roku
1907 a pak polní zbrojmistr Moritz von Steinberg.
V letech 1903 – 1914 III. Prapor po celou dobu pobýval v Cieszynie a velitelství I. a IV.
Praporu bylo v Krakowie.
II. Prapor podléhal dislokaci do roku 1906 v Krakowie, od roku 1907 – 1909 v Bielsku a
od roku 1911 – 1914 v Banii Luce.Po vypuknutí I. světové války odešel na bojiště a do
mírových posádek se již nevrátil.
V Těšíně pouze setrval náhradní prapor, který se staral o vysílání doplňků za bojujícím
plukem.
Rekruti k pluku nastupovali z teritoria „Doplňovacího okresu
velitelství Těšín“, ale samotný pluk v Těšíně trvale nesídlil.
Plukovní velitelství se nejprve nacházelo v Olomouci, od roku
1890 v Těšíně a v roce 1894 se přestěhovalo do Krakova.
Podřízené pěší prapory byly dislokovány buď společně
s plukovním velitelstvím, nebo odloučeně.
Pluk se skládal z :
37 % Poláci, 33 % Češi, 27 % Slezští Němci, 3 % ostatní.
Uniforma šikovatele pluku č. 100. Plukovní barvy byly –
námořnická modř,
ořechová (německy lichtdrap), knoflíky zlaté.
22
Syrena 222
Velitelem pluku byl od založení
1. 1. 1983 do 1885 plukovník Adolf Sedlmayer,
od 1885 do 1890 Franz Kleinschmidt von Wilhelmsthal,
od 1890 do 1891 arcivévoda Eugen,
od 1891 do 1892 Alois Viditz von Auenstein,
od 1892 do 1894 Wladimir Wähner,
od 1894 do 1897 Nikolaus von Rogulič,
od 1897 do 1901 svobodný pán Maxmilian von Sanlegue,
od 1901 do 1906 Karl Größl,
od 1906 do 1910 Franz Klar,
od 1910 do 1913 Heinrich Trichtel,
od 1914 do 17. IX. 1914 Albin Vogel,
od 17. IX. 1914 – …. 1915 Franciszek Latinik
Viz tabulka
Rok
Štáb
I. Bataillon
I. prapor
II. Bataillon
II prapor
III. Bataillon
III. prapor
IV. Bataillon
IV. prapor
1903
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
staff 1894 from Teschen
1904
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
-
1905
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
1906
Krakau
Krakau
Krakau
Teschen
Krakau
1907
Krakau
Krakau
Bielitz
Teschen
Krakau
1908
Krakau
Krakau
Bielitz
Teschen
Krakau
1909
Krakau
Krakau
Bielitz
Teschen
Krakau
1910
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1911
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1912
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1913
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
1914
Krakau
Krakau
Banja Luka
Teschen
Krakau
-
Všechny prapory mimo II. válčily na východní frontě a byly začleněny do
12. Divize pěchoty Rakousko-Uherské.
100. pěší pluk I, III, a IV. prapor v sestavě 23. pěší brigády 12. pěší divize – pluk určený
na frontu v Haliči proti Rusku v Kongresówce, kdy v době gorlické operace v květnu
1915 měl pluk velké ztráty.
V bojích u Gorlice se v roce 1915 vyznamenal i pěší pluk č. 100 Těšínský.
Pod velením Franciszka Latinika bojoval s 56. pěším plukem v bitvě u Gorlice.
Ofenziva byla zahájena 2. května 1915.
Jako připomínka na statečnost vojáků pěšího
pluku byl vydán i tento odznak,
který panoramaticky znázorňuje slavnou bitvu
z roku 1915.
23
Syrena 222
100. pěší pluk II. prapor v sestavě 12. horské brigády 48. pěší divize byl prapor určený
na frontu v Bosně a Hercegovině proti Srbsku.
V lednu 1919 se tento prapor přesunul do Kroměříže, v březnu 1919 do Valašského
Meziříčí a v září 1919 do Frýdku. Při unifikaci, provedené v říjnu 1920, se sloučil s 8. střeleckým plukem „Slezským“ čs. legií z Ruska v nový pěší pluk 8. „Slezský“.
Expediční
razítko na
přední straně
je dvoukruhové
německopolské
TESCHEN 2 /
CIESZYN 2 /d
s datem
27 / 2 / 4 - 6 / 05
Korespondenční lístek odeslán z Těšína 27. února 1905 do Fryštátu s dvouřádkovým
útvarovým razítkem K. u. k. Ergänzungskommando Nr. 100 / Teschen, v překladu
C.a.k. okresní vojenská správa č. 100. Komise pro přijetí nováčků. V textu lístku se píše:
Obvodní komise č. 2 sestávající ze dvou štábních důstojníků, dvou vyšších důstojníků
a 4 mužů dorazí 28. tohoto měsíce do Fryštátu. Čas příjezdu v 8.15 večer. Prosíme
k tomuto zajistit potřebné ubytování a přípravy.
Vlevo na
zadní straně je
rámečkové
razítko STADTGEMEINDEAMT, –
FREISTADT /
ōster.
Schlesien –
městský
obecní úřad
ve Fryštátě.
24
Syrena 222
Pohled odeslaný
s razítkem „Polní
pošty“ č: 293/b a
jednořádkovým
útvarovým razítkem
K. u. k.
Infanterieregiment
Nr. 100 a druhým
dvouřádkovým
útvarovým razítkem
K.u.k.
Infanterieregiment/
von Steinberg Nr.
100. do Místku v
Bahně 25.III.1914.
Foto vojáků z
ateliéru v Těšíně
odeslaný 26.VIII.1914
s razítkem pošty
TESCHEN 1 / CIESZYN
1, roz. 3a a
dvouřádkovým
útvarovým razítkem
K.u.K. INFANTERIEREGIMENT Nr.100 /
ERSATZ-BATAILLONS CADR
25
Syrena 222
Feldpostkorrespondenzkarte bez
razítka podací pošty
s dvouřádkovým
útvarovým razítkem
u. k.
Infanterieregiment /
von Steinberg No.
100. + druhým
jednořádkovým
razítkem II. Ersatzkomp. s datem
31.VII.1914.
Těsně po vypuknutí
I. světové války
Foto vojáků z
ateliéru v Těšíně
neprošlý poštou jen
s poznámkou
K. u. K. INFANTERIEREGIMENT Nr. 100
Na počátku I. sv.
války ještě nebyly
vytištěny formuláře
„Polní pošty“ a tak
byly provizorně
upravovány
korespondenční
lístky.
Provizorní „Feldpost“
odeslaný z Těšína
do Karviné s datem
11.IX.1914 a razítkem
pošty CIESZYN 1/
TESCHEN 1, 3a.
Útvarové jednořádkové razítko
K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100. a razítko IV. Ersatzkompagnie. Razítka polních pošt
ještě nebyla k dispozici.
26
Syrena 222
Pohled odeslán z
Těšína dne
11. IX. 1914 s razítkem
pošty CIESZYN/
TESCHEN 2, rozlišení b,
do Petřvaldu a
třířádkovým
útvarovým razítkem
K.u.k.
Infanterieregiment /
von Steinberg No.
100. /
III. Ersatzkompagnie
Feldpostkorrespondenzkarte odeslána
na Inf. Reg. 100,
Feldkompagnie
11, dne 6. X. 14. s
úpravou adresy na
derzeit Teschen ost.
Schles. olepena
jubilejní rak. známkou 5. Hal. a razítkem pošty TESCHEN/ CIESZYN 1
rozl. 3a, a razítkem
„polní pošty“ K.u.K.
FELDPOSTAMT 27
bez rozl. a jednořádkovým útvarovým razítkem K.u.K. 11 / 100 Feldkompagniekommando
Pohled odeslán z
Těšína s razítkem
pošty TESCHEN /
CIESZYN 1, rozl. 3a
dne 15.IX.1914 do
Petřvaldu a
třířádkovým
útvarovým razítkem
K.u.k.
Infanterieregiment /
von Steinberg No.
100. / III.
Ersatzkompagnie.
27
Syrena 222
Feldpostkorrepondenzkarte odeslán
z pošty FREIDEK 1 /
FRÝDEK 1 / roz c, dne
30. IX. 1914 s třířádkovým útvarovým
razítkem K.u.k.
Infanterieregiment /
von Steinberg No.
100. / II. Ersatzkomp.
do Jablunkova.
Rámečkové razítko
příchozí je okresního
úřadu v Jablunkově
„K. k. Bezirksgericht
Jablunkau.
Feldpostkorrespondenzkarte
odeslán s razítkem
„Polní pošty“ K.u.K.
FELDPOSTAMT 27
bez rozlišení s datem
24.V.15 do Brušperku,
u Místku a dvoukruhovým útvarovým
razítkem K. U. K.
INFANTERREGIMENT
No 100.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslána z Piotrkowa, s kruhovým razítkem „Polní pošty“
* K. u. K. ETAPENPOSTAMT * PIOTRKOW rozl. c dne 3.IX.15 a dvoukruhovým útvarovým
razítkem K.u.K.
Infanterieregiment
No. 100. * I. Ersatzkompagnie a
dvoukruhovým
razítkem průchozí
pošty NIEDER
BLUDOWITZ rozl. a.
Lístek je adresován
Kocurovice 12.
pošta Domaslovice.
Na lístku je
jednořádkové razítko
cenzury ZENSURIERT.
28
Syrena 222
Lístek odeslán z Piotrkowa s kruhovým razítkem „Polní pošty“
* K.u.K. ETAPPENPOSTAMT * PIOTRKOW
rozl. c dne 9. IX.15 a
dvoukruhovým
útvarovým razítkem
K.u.K. Infanterieregiment No.100.
* I. Ersatzkompagnie.
Lístek je adresován
do Karviné. Na lísku
je jednořádkové
cenzurní razítko
ZENSURIERT.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslán z
Piotrkowa s razítkem
„Polní pošty“ * K. u. K.
ETAPPENPOSTAMT *
PIOTRKOW rozl. c dne
11.XI.15 a kruhovým
útvarovým razítkem
K.
u. K. I. R. 100 * Einj.
*
Freiw. Abtlg. Na lístku
je razítko cenzury
ZENSURIERT.
Lístek je odeslán
do Kocurovic 12.
pošta Domaslovice.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslán
z Piotrkova s razítkem
„Polní pošty“ * K.u.K.
ETAPPENPOSTAMT *
PIOTRKOW rozl. c
dne 3. I. 16 a
dvouřádkovým
útvarovým razítkem
K. u. k. 3/18
Marschkompagnie /
des Inft. Reg. No. 100.
do Těšína.
Na lístku je cenzurní
razítko ZENSURIET.
29
Syrena 222
Lístek poslán do Brna
17. I. 16, s razítkem
„Polní pošty“ K.u.K.
FELDPOSTAMT 27
bez rozl. a
útvarovým
dvouřádkovým
razítkem
K. u. k. Infanterieregiment von
Steinsberg Nr. 100 /
3. Feldkompagnie.
Feldpostkorrespondenzkarte odeslán
do Brušperku u Místku
dne 14.III.16 s
razítkem „Polní pošty“
K.u.K. Feldpostamt 27
bez rozl. a útvarovým
razítkem K.u.k. 12/100
Feldkomp-Kmdo.
Na lístku je cenzurní
razítko Zensuriert
Lístek
FELDPOSTKARTE
odeslán dne 15.IV.16
do Přerova s
razítkem
„Polní pošty“ K.u.K.
FELDPOSTAMT 27/b,
a útvarovým
jednořádkovým
razítkem K.u.K.
10/100 Feldkomp.
30
Syrena 222
Lístek polní pošty
odeslán
do Rychvaldu u
Bohumína dne,
9. V.16 s razítkem
„Polní pošty“ K.u.K.
Feldpostamt 27/b
a řádkovým útvarovým razítkem K. u. k.
Infanterieregiment
Nr. 100.
Lístek odeslán do
Místku dne 24.VI.16
s razítkem
„Polní pošty“ K.u.K.
FELDPOSTAMT 27/b
a dvouřádkovým
útvarovým razítkem
K. u. k. Infanterieregiment Nr. 100 /
NachrichtenDetachement.
(Zpravodajský
odbor)
Pohled odeslán do
Třince dne 21.IX.15 s
razítkem
„Polní pošty K.u.K.
ETAPPENPOSTAMT *
PIOTRKOW / c, s
cenzurním kruhovým
razítkem útvaru.
* K. u. K. INF. REG. Nr.
100 * V ERS. KOMP. /
Zensuriert. Poměrně
vzácný výskyt
cenzurního razítka !
Na celistvosti je
příchozí rámečkové
razítko poštovny
*TYRA*.
31
Syrena 222
Feldpostkorrespondenzkarte odeslána do
Domaslovic u Hnojníku
dne 15.XI.16 s kruhovým
razítkem „Polní pošty“
K.u.K. ETAPPENPOSTAMT
PIOTRKOW c, a kruhovým cenzurním razítkem
útvaru K. u. k. Inf. Reg.
Nr. 100 / I. Erzatzkompagnie / Zenzuriert.
(vzácné cenzurní
razítko) a cenzurním
dvouřádkovým
razítkem z Těšína
K. u. k. Militarzensur /
= Teschen. =
Pohled polní mše
vojáků v poli K.u.k.
Ifanterieregiment /
von Steinberg No. 100.
neprošlý poštou.
Lístek polní pošty
odeslán s razítkem
„polní pošty“ K.u.K.
ETAPPENPOSTAMT
PIOTRKOW c, s
datem 21. VII. 17
do Vratimova a
útvarovým
dvouřádkovým
razítkem K. u. k.
Infanterieregiment
Nr. 100 /
II Erzatzkomp.
32
Syrena 222
Lístek odeslán do
Zakopaného v Haliči
dne 26.IX.18 s
razítkem „polní
pošty“ K.u.K.
ETAPPENPOSTAMT /
PIOTRKOW/c a
útvarovým razítkem
K. u. k.
ErsBaonsKmdo des
J.R. 100
Knoflík uniformy pěšího regimentu No. 100
Poštovní zásilky od útvaru byly posílány z pošty Těšín 1, Těšín 2, Piotrkowa s razítky
Etapní pošty a dále útvar obsluhovala „Polní pošta č. 293“ a „Polní pošta č. 27“.
Zeměbranecký pluk č. 31
( německy 31. Landwehr Infanterie-Regimenter Teschen)
Zeměbranecký pěší pluk 31 (LIR 31) byl vytvořen v říjnu 1901.
Jako základ pro jeho zřízení posloužily 3. polní prapor LIR 15
z Těšína a 2. polní prapor LIR 16 z Wadowic. Nově vzniklý pluk
sídlil v Těšíně a skládal se ze tří polních praporů. K pluku nastupovali nováčci od doplňovacích okresních velitelství Těšín,
Olomouc a Wadowice. Jeho prvním velitelem se stal plk.
Alphons Gabriel. LIR 31 tvořil společně s LIR 16 Krakov
91. zeměbraneckou pěší brigádu, která byla součástí 46. zeměbranecké pěší divize.
Korespondenční lístek
s maďarským textem
byl odeslán do
Moravské Ostravy
11. X. 1910 s razítkem
polní pošty č. 5 (slabý
otisk) a kruhovým
útvarovým razítkem
● L E LANDSTURMARBEITEN-ABTEILUNG
/ Nr. 202/Lir. 31 /
Teschen.
33
Syrena 222
Po vypuknutí 1. světové války byla divize nasazena v rámci I. sboru na ruské frontě.
Uvedená divize, vedená podmaršálkem Karlem Nastoupilem, byla nasazena do bojů
v Haliči. Nacházela se na levém křídle I. sboru 1. armády generála jezdectva Viktora
Dankla a jejím protivníkem byly jednotky ruské 9. armády, se kterými koncem srpna
1914 svedla bitvu u Krasniku.
Vícejazyčná
dopisnice s
provizorními razítky
pro odeslání
vojenské pošty
(feldpost) zaslána
do Nového Jičína
počátkem
I. světové války
1. IX. 1914 z Těšína
s denním razítkem
pošty TESCHEN 1 /
CIESZYN 1, rozl. b.
Kruhové útvarové
razítko ve fialové
barvě je opatřeno
textem Kasernkomando des k. k. Landwehrinfanterieregiments * TESCHEN Lir. 31.
Vánoční vícejazyčná
FELDPOSTKARTE
zaslána od útvaru do
Vítkovic s kruhovým
razítkem polní pošty
K.u.K. FELDPOSTAMT /
52 bez rozlišení s
datem 31. XII. 1915 a
dvěma útvarovými
řádkovými razítky
K. k. Lir. Teschen Nr. 31
a 8. Feldkompanie
Po průlomu u Gorlice se v květnu 1915 zapojila do všeobecného útoku rakouskouherské armády a na pravém křídle 1. armády bojovala u Opatówa, Sandomierze,
Tarlówa a Lwowa. Poté se přesunula na levé křídlo téže armády a postupovala na
Chōlm, Sokal a k řece Bug. V srpnu a září 1915 se zapojila do ofenzívy na Volyni, o
měsíc později obsadila Koryto a poté se zastavila u Dubna. Počátkem léta 1916 byla
při Brusilově ofenzívě donucena ustupovat na styku mezi 4. a 2. armádou v rámci
německého XXII. sboru. Během červnového a červencového ústupu bojovala o
Krasnoje, u Styru, Tarnawky, Ostrowa, Plaszewky, Peremylu, Lipy, Beresteczka a Brodů,
34
Syrena 222
kde přešla do obrany. Na pasivním úseku fronty setrvala až do uzavření brestlitevského míru. V březnu 1918 se přesunula na italské válčiště, kde byla zařazena do
armádní skupiny gen. Boroeviće. V letních měsících bojovala v rámci XVI. sboru na
Piavě. Koncem října ustoupila k Livenze a Tagliamentu. Bojovou činnost ukončila počátkem listopadu při posledních obranných bojích Sočské armády generála Wurma.
Litografická pohlednice s vojákem v uniformě a symboly 31. pěšího pluku z Těšína.
Organizace zeměbraneckého pěšího pluku č. 31 v roce 1914:
Štáb pluku: Těšín
1. prapor: Těšín
2. prapor: Těšín
3. prapor: Lublaň (Polsko)
Náhradní prapor: Těšín
Velitelé pěšího pluku od založení:
1901 ÷ 1903 - plk. Alphons Gabriel
1903 ÷ 1904 - płk. Eduard Urbanitzky
1905 ÷ 1909 - płk. Karl Nastopil
1910 ÷ 1913 - płk. Otto Gössmann
1914 - płk. Emil Maculan
Složení pluku v roce 1914:
37% - Němci
33% - Češi
27% - Poláci
Účast pluku v bojích:
1. Bitva pod Kraśnikiem, 23 ÷ 25.08.1914.
2. Lublin, 26.08. ÷ 9.09.1914.
3. Nad Wisłą a okolo Sandomierza, 5 ÷ 6.10.1914.
4. Dęblin (Iwangorod), 22 ÷ 26.10. 1914.
5. Bitva pod Krakowem, 16 ÷ 30.11.1914.
6. Bitva Limanowa-Łapanów, 15 ÷18.12.1914.
35
Syrena 222
7. Bitva nad Nidą, (z I Bryg. LP), 20 ÷ 31.12.1914.
8. Bitva pod Gorlicami, 2 ÷ 8.05.1915.
9. Bitva pod Opatowem 15 ÷ 22.05.1915.
10. Bitva pod Przemyślem, 24.05. ÷ 4.06.1915.
11. Sandomierz, 23.06.1915.
12. Rota pod Tarłowem (z I Brig. LP), 29.06. ÷ 2.07.1915.
13. Lwów, 3 ÷ 8.07.1915.
14. Chełm, 15.07. ÷ 1.08.1915.
15. Rota nad Bugiem, 19.07. ÷ 4.08.1915.
16. Směr Kowel, 19 ÷ 26.08.1915.
17. Ofenzíva na Wołyniu, 26.08. ÷ 16.09.1915.
18. Rota pod Koryto , 7 ÷ 8.10.1915.
19. Kontraofenzíva Ruská na Wolyni, 4 ÷ 15.06.1916.
20. Rota pod Krasnoje 10.06.1916.
21. Rota nad Styrem, 11 ÷ 13.06.1916.
22. Rota pod Ostrowem, 17 ÷ 19.06.1916.
23. Rota pod Plaszewką, 22 ÷ 24.06.1916.
24. Rota pod Peremylem i Lipą, 30.06. ÷ 19.07.1916.
25. Bitva pod Beresteczkiem, 20 ÷ 21.07.1916..
26. Bitva pod Brodami, 22 ÷ 28.07.1916.
27. Rota nad Stochodem, Fronta Vých. Heeresgruppe Linsingen, 06 ÷ 07.1917.
28. Fronta Italská, (Heeresgruppe Boroevic) březen., 1918.
29. Bitva nad řekou Piavou, 15 ÷ 25.06.1918.
30. Rota nad řekou Piavou, 25.06. ÷ 15.09.1918.
31. Rota pod Livenza, 30 ÷ 31.10.1918.
32. Bitva pod Tagliamento, 1 ÷ 2.11.1918.
33. Zakočení roty pod Isonzo, 3 ÷ 4.11.1918.
Uniforma vojáků útvaru byla – trávově zelená (grasgrün),
Knoflíky stříbrné s označením "31".
Feldpostkarte
zaslána
do Čeladné
11. I. 1916 s
kruhovým
razítkem Polní
pošty K.u.K.
FELDPOST / 52
bez rozlišení,
a útvarovým
jednořádkovým
razítkem K. k.
Landw. Int. Reg.
Teschen Nr. 31
36
Syrena 222
Pohlednice představuje kasárna pěšího pluku územní
ochrany (31. pluk
Landwehru) na Posádkové ulici. Byly
vedle pěchotních
kasáren, ale byla to
jiná, samostatná
vojenská instituce.
Skládaly se ze dvou
částí: z horní na
Posádkové ulici
a z dolní na tzv.
Sokolovicích (dnes
ul. I. Kraszewského).
Pohlednice představuje kasárna
územní ochrany na
Sokolovicích.
V prvním objektu
bylo velitelství 31.
pluku územní
ochrany (Landwehr)
zorga-nizované
v roce 1901. Dále
tam byly kanceláře,
velitelství a
důstojnické kasino.
Ve druhém objektu
byla mimo jiné
i tělocvična.
Fotografie vojáků
regimentu
37
Syrena 222
zaslána do Opavy s
kruhovým razítkem
Polní pošty K.u.K.
FELDPOSTAMT / 8
bez rozlišení s
datem 26. I. 1916 a
dvouřádkovým
útvarovým razítkem
K. k. Ldst. J. Regt.
Teschen Nr. 31 /
8. Feldkompagnie
Pohlednice představuje pohled do
důstojnického kasina
31. pluku územní
ochrany.
Dnes je to aula Střední
zemědělské školy, která
budovu zdědila po
zemědělských školách,
které v objektu sídlily od
roku 1922.
Dopis (Feldpostbrief)
odeslán do Velkých
Kunčic polní poštou s
razítkem K.u.K.
FELDPOSTAMT / 52
rozl. b.
38
Syrena 222
Pohlednice vojáka zaslána jako Feldpost s
útvarovým razítkem K.
K. Ldst. – Marsch Komp. 24/31 s razítkem
polní
pošty
K.u.K.
ETAPPENPOSTAMT / 328
s datem 13. IV. 16.
Fotografie vojáka zaslána s útvarovým razítkem K. k. Landsturm
– Inft. – Regt. Nr. 31.
s útvarovým razítkem
K.u.K. FELDPOSTAMT /
296 / a s datem 26.II.17.
Zeměbranecký pluk č. 31 obsluhovala Polní pošta – FELDPOSTAMT č. 5, č. 6, č. 52
s rozlišením, bez, a, a b, 287 s rozlišením a a c, Polní pošta č. 296 s rozlišením bez, a,
a b, polní pošta č. 328
39
Syrena 222
Použitá literatura:
 Cieszyn, Český Těšín na starých pohlednicích a fotografiích – Wart – 1999
 Těšínské události 19 – 21 století, vydalo – Ducatus Teschinensis. o. s. "Osterreich - Ungarns
Letzter - Krieg 1914-1918".
 Stempel-Handbuch der k. u. k. Feldpost in "Osterreich – Ungarn 1914-1918.
 T. Nowakowski "Armia Austro-Węgierska".
 John Dixon-Nuttal: " The Austro-Hungarian Army 1914-1918, For Collectors of Its Postal Items"
Easthourne 1990-1993, Great Britain.
 Andrzej Zaręba " Los piechura w Wielkiej Wojnie w Galicji 1914-1918. Prace Komisji Historii
Wojskowości, Tom IV/I, Małopolska i Podhale w latach Wielkiej Wojny 1914-1918.
 Články – Slezský týdeník HORIZONT
 Články z internetu.
*********************************************************************************************
Informuji, že předešlá
publikace
je ještě ke koupení na
adrese :
[email protected]
Publikace pojednává o
československo-polském
sporu od ledna 1919 do
srpna 1920, což je doloženo reprodukcemi 160
barevných celistvostí s
razítky vojenských útvarů, které se konfliktu na
Těšínsku zúčastnily.
Doplněno situačními
mapkami vojenských
akcí a řadou zajímavých
fotografií. Publikace pojednává o vojenských
jednotkách, které se
akce zúčastnily, jakož i o
vojenských prostředcích
v akci použitých (pancéřové vlaky, letadla).
Formát publikace je A4,
má 85 stran.
*********************************************************************************************
Máte-li přítele, filatelistu, který sbírá polské známky,
upozorněte jej na náš zpravodaj S Y R E N A !
40