Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 2

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 2

Kniha je součástí knižního fondu Klubu čtenářů.
Tato kopie je určena výlučně pro on-line čtení na www.mistoknih.cz
Jaroslav Hašek
OSUDY DOBRÉHO
VOJÁKA ŠVEJKA
ZA SVÌTOVÉ
VÁLKY
2. kniha NA FRONTÌ
Na pøípravì této knihy se podíleli:
Zdroj: Klempera (http://members.tripod.com/~Klempera)
Doplnil a upravil: RoboV (http://www.sweb.cz/robov.knihy)
Finální úpravy a uveøejnìní: Atheneum (http://atheneum.zde.cz)
Ilustroval Josef Lada.
NA FRONTÌ
Obsah
1. Švejkovy nehody ve vlaku .................................................... 6
2. Švejkova budìjovická anabáze............................................ 29
3. Švejkovy pøíhody v Királyhidì .......................................... 100
4. Nová utrpení ..................................................................... 156
5. Z Mostu nad Litavou k Sokalu ......................................... 183
4
5
*1. kapitola
Švejkovy nehody ve vlaku
V jednom kupé druhé tøídy rychlíku Praha-Èeské Budìjovice
byli tøi, nadporuèík Lukáš, naproti kterému sedìl starší pán, úplnì
holohlavý, a Švejk, který stál skromnì u dveøí k chodbì a chystal
se právì vyslechnout nový pøíval hromobití nadporuèíka Lukáše,
který, nedbaje pøítomnosti holohlavého civilisty, høímal Švejkovi
do duše po celé trati, kterou projeli, že je boží dobytek a podobnì.
Nešlo o nic jiného než o malièkost, o poèet zavazadel, které
Švejk opatroval.
„Ukradli nám kufr,“ vytýkal nadporuèík Švejkovi, „to se jen
tak øekne, holomku!“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,“ ozval se tiše Švejk,
„dovopravdy ho ukradli. Na nádraží se vždycky potlouká moc
takových šizuòkù a já si to pøedstavuju tak, že jednomu z nich se
nepochybnì zamlouval vᚠkufr a ten èlovìk že nepochybnì
využitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám
vohlásil, že s našima zavazadlama je všechno v poøádku. Von moh
ten nᚠkufr ukradnout právì jen v takovej pøíznivej okamžik. Po
takovým okamžiku voni pasou. pøed dvìma léty na
Severozápadním nádraží ukradli jedné panièce koèárek
i s holèièkou v peøinkách a byli tak šlechetní, že holèièku
vodevzdali na policejní komisaøství u nás v ulici, že prej ji našli
pohozenou v prùjezdì. Potom udìlaly noviny z tý ubohý paní
krkavèí matku.“
A Švejk dùraznì prohlásil: „Na nádraží se kradlo vždycky
a bude se krást dál. Jinak to nejde.“
„Já jsem pøesvìdèen, Švejku,“ ujal se slova nadporuèík, „že to
s vámi jednou prachšpatnì skonèí. Poøád ještì nevím, dìláte-li ze
sebe vola nebo jste se už volem narodil. Co bylo v tom kufru?“
„Dohromady nic, pane obrlajtnant,“ odpovìdìl Švejk,
6
nespouštìje oèí z lysé lebky civilisty sedícího naproti
nadporuèíkovi, který, jak se zdálo, nejevil pražádný zájem o celou
záležitost a èetl si Neue freie Presse, „v celým tom kufru bylo jen
zrcadlo z pokoje a železnej vìšák z pøedsínì, takže jsme vlastnì
neutrpìli žádný ztráty, ponìvadž zrcadlo i vìšák patøily panu
domácímu.“
Vida hrozný posunìk nadporuèíkùv, pokraèoval Švejk
laskavým hlasem: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vo
tom, že ten kufr bude ukradenej, napøed nic nevìdìl, a co se týká
toho zrcadla a vìšáku, tak jsem to voznámil panu domácímu, že
mu to vrátíme, až pøijdem z vojny domù. V nepøátelskejch zemích
je hodnì zrcadel i vìšákù, takže ani v tomhle pøípadì nemùžeme
utrpìt s panem domácím žádnou ztrátu. Jakmile dobyjeme nìjaký
mìsto...“
„Kušte, Švejku,“ strašlivým hlasem skoèil do toho nadporuèík,
„já vás jednou pøedám k polnímu soudu. Rozvažte si dobøe, jestli
nejste nejprachpitomìjším chlapem na svìtì. Nìkterý èlovìk, kdyby
žil tisíc let, nevyvedl by tolik pitomostí jako vy bìhem tìch nìkolika
nedìl. Doufám, že jste to také pozoroval?“
„Poslušnì hlásím, že jsem to, pane obrlajtnant, pozoroval. Já
mám, jak se øíká, vyvinutej pozorovací talent, když už je pozdì
a nìco se stane nepøíjemnýho. Já mám takovou smùlu jako nìjakej
Nechleba z Nekázanky, který tam chodil do hospody V èubèím
háji. Ten chtìl vždycky dìlat dobrotu a vod soboty vést novej
život, a vždycky na druhej den øíkal: ,Tak jsem vám, kamarádi,
k ránu pozoroval, že jsem na pryènì.’ A vždycky ho to stihlo,
když si umínil, že pùjde v poøádku domù, a nakonec se vysvìtlilo,
že porazil nìkde nìjakou vohradu nebo vypøáh konì drožkáøovi
nebo si chtìl proèistit fajfku pérem z kohoutího chvostu nìjaký
policejní patroly. Von byl z toho cele] zoufalej a nejvíc mu to bylo
líto, že se ta smùla táhne po celý generace. Jeho dìdeèek šel jednou
na vandr...“
„Dejte mnì pokoj, Švejku, s vašimi výklady.“
7
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že všechno, co zde
povídám, je svatosvatá pravda. Jeho dìdeèek šel na vandr...“
„Švejku,“ rozèílil se nadporuèík, „ještì jednou vám pøikazuji,
abyste mnì nic nevykládal, nechci nic slyšet. Až pøijedeme do
Budìjovic, pak si to s vámi vyøídím. Víte, Švejku, že vás dám
zavøít?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že to nevím,“ mìkce øekl
Švejk, „ještì jste se vo tom nezmiòoval.“
Nadporuèíkovi bezdìènì zacvakaly zuby, vzdychl si, vytáhl
z pláštì Bohemii a èetl zprávy o velkých vítìzstvích, o èinnosti
nìmecké ponorky E na Støedozemním moøi, a když pøišel na zprávu
o novém nìmeckém vynálezu na vyhazování mìst do povìtøí
pomocí zvláštních bomb vrhaných z letadel, které vybuchují tøikrát
za sebou, byl vyrušen hlasem Švejka, který promluvil na
holohlavého pána:
„Dovolte, vašnosti, neráèíte být pan Purkrábek, zástupce banky
Slávie?“
Když holohlavý pán neodpovídal, øekl Švejk nadporuèíkovi:
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem jednou èetl
v novinách, že normální èlovìk má mít na hlavì prùmìrnì 60 až
70 tisíc vlasù a že èerný vlasy bývají øidší, jak je vidìt z mnohých
pøípadù.“
A pokraèoval neúprosnì dál: „Potom øíkal jednou jeden medik
v kavárnì U Špírkù, že padání vlasù zaviòuje duševní pohnutí
v šestinedìlí.“
A nyní se stalo nìco hrozného. Holohlavý pán vyskoèil na
Švejka, zaøval na nìho: „Marsch heraus, Sie Schweinkerl,“ vykopl
ho do chodby a vrátiv se do kupé uchystal malé pøekvapení
nadporuèíkovi tím, že se mu pøedstavil.
Byl to nepatrný omyl. Holohlavé individuum nebylo panem
Purkrábkem, zástupcem banky Slávie, ale pouze generálmajorem
von Schwarzburg. Generálmajor konal právì v civilu inspekèní
cestu po posádkách a jel pøekvapit Budìjovice.
8
Byl to nejstrašnìjší inspekèní generál, který se kdy narodil,
a našel-li nìco v nepoøádku, vedl jen tuto rozmluvu s veliteli
posádek:
„Máte revolver?“
„Mám.“
„Dobše! Na vašem místì jistì bych vìdìl, co s ním dìlat, nebol
co zde vidím, to není posádka, ale stádo sviní.“
A skuteènì po jeho inspekèní cestì se tu a tam vždycky nìkdo
zastøelil, což generálmajor von Schwarzburg konstatoval se
zadostiuèinìním: „Tak to má být! To je voják!“
Vypadalo to tak, že nemá rád, když po jeho inspekci zùstal
vùbec nìkdo naživu. Mìl mánii pøeložit vždy dùstojníka na
nejnepøíjemnìjší místa. Staèilo to nejmenší, a dùstojník se již louèil
se svou posádkou a putoval na èernohorské hranice nebo do
nìjakého opilého, zoufalého garnizónu v špinavém koutì Halièe.
„Pane nadporuèíku,“ øekl, „kde jste navštìvoval kadetní školu?“
„V Praze.“
„Vy jste tedy chodil do kadetní školy a nevíte ani, že dùstojník
je zodpovìden za svého podøízeného. To je pìkné. Za druhé bavíte
se se svým sluhou jako s nìjakým svým intimním pøítelem.
Dovolujete mu, aby mluvil, aniž by byl tázán. To je ještì hezèí. Za
tøetí dovolíte mu urážet vaše pøedstavené. A to je to nejkrásnìjší,
ze všeho toho vyvodím dùsledky. Jak se jmenujete, pane
nadporuèíku?“
„Lukáš.“
„A u kterého pluku sloužíte?“
„Byl jsem...“
„Dìkuji, o to, kde jste byl, není øeèi, chci vìdìt, kde jste teï.“
„U 91. pìšího pluku, pane generálmajore. Pøeložili mne...“
„Vás pøeložili? To udìlali velice dobøe. Vám nebude na škodu
podívat se co nejdøív s 91. pìším plukem nìkam na bojištì.“
„O tom je již rozhodnuto, pane generálmajore.“
Generálmajor mìl nyní pøednášku o tom, že pozoruje poslední
9
léta, že dùstojníci mluví se svými podøízenými familiérním tónem,
a že v tom vidí nebezpeèí šíøení nìjakých demokratických zásad.
Voják má se držet v hrùze, musí se tøást pøed svým pøedstaveným,
bát se ho. Dùstojníci musí držet mužstvo na deset krokù od tìla
a nedovolit mu, aby pøemýšlelo samostatnì nebo dokonce vùbec
myslilo, v tom že je tragický omyl posledních let. Døív se mužstvo
bálo dùstojníkù jako ohnì, ale dnes...
Generálmajor beznadìjnì máchl rukou: „Dnes vìtšina
dùstojnictva mazlí se s vojáky. To jsem chtìl øíct.“
Generálmajor vzal opìt své noviny a zahloubal se do ètení.
Nadporuèík Lukᚠvyšel bledý na chodbu, aby si to se Švejkem
vypoøádal.
Našel ho stojícího u okna s tak blaženým a spokojeným
výrazem, jaký mùže mít jen jednomìsíèní robátko, které se napilo,
nacucalo a nyní spinká.
Nadporuèík se zastavil, kývl na Švejka a ukázal mu prázdné
kupé. Vešel za Švejkem a uzavøel dveøe.
„Švejku,“ øekl slavnostnì, „koneènì pøišel okamžik, kdy
dostanete pár facek, jakých svìt nevidìl. Proèpak jste napadl na
toho plešatého pána? Víte, že je to generálmajor von
Schwarzburg?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,“ ozval se Švejk, tváøe se
jako muèedník, „že já vùbec nikdy v životì jsem nemìl toho
nejmenšího úmyslu nìkoho urazit a že vùbec nemám ponìtí a zdání
o nìjakým panu generálmajoru. Von vopravdu je celej pan
Purkrábek, zástupce banky Slávie. Ten chodil k nám do hospody
a jednou, když u stolu usnul, tak mu na jeho pleš nìjakej
dobrodinec napsal inkoustovou tužkou: ,Dovolujeme si vám tímto
dle pøipojené sazby IIIc zdvoøile nabídnouti nastøádání vìna
a vybavení vašich dítek pomocí životního pojištìní!’ To se ví, že
všichni vodešli, a já tam s ním zùstal sám, a ponìvadž mám vždycky
smùlu, tak von potom, když se probudil a podíval se do zrcadla,
se rozèílil a myslel, že jsem to jemu udìlal já, a chtìl mnì dát taky
10
pár facek.“
Slùvko „taky“ splynulo tak dojemnì mìkce a vyèítavì ze rtù
Švejka, že nadporuèíkovi sklesla ruka.
Ale Švejk pokraèoval: „Pro takovou malou mejlku se ten pán
nemusel rozèilovat, von má mít vopravdu 60 až 70 tisíc vlasù,
jako to bylo v tom èlánku, co má všechno mít normální èlovìk.
Mnì nikdy v životì nenapadlo, že existuje nìjakej plešatej pan
generálmajor. To je, jak se øíká, tragickej omyl, kerej se mùže
každýmu pøihodit, když èlovìk nìco poznamená a ten druhej se
hned toho chytí. To nám jednou pøed léty vypravoval krejèí Hývl,
jak jel z místa, kde krejèoval ve Štýrsku, do Prahy pøes Leoben
a mìl s sebou šunku, kterou si koupil v Mariboru. Jak tak jede ve
vlaku, myslel si, že je vùbec jedinej Èech mezi pasažérama, a když
si u Svatýho Moøice zaèal ukrajovat z tý celý šunky, tak ten pán,
co sedìl naproti, poèal dìlat na tu šunku zamilovaný voèi a sliny
mu zaèaly téct z huby. Když to vidìl krejèí Hývl, povídal si k sobì
nahlas: ,To bys žral, ty chlape mizerná.’ A ten pán mu èesky
vodpoví: ,To se ví, že bych žral, kdybys mnì dal.’ Tak tu šunku
sežrali spoleènì, než pøijeli do Budìjovic. Ten pán se jmenoval
Vojtìch Rous.“
Nadporuèík Lukᚠpodíval se na Švejka a vyšel z kupé. Když
sedìl opìt na svém místì, objevila se za chvíli ve dveøích upøímná
tváø Švejkova:
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsme za pìt minut
v Táboøe. Vlak stojí pìt minut. Nepøikážete objednat nìco
k snìdku? Pøed léty zde mívali moc dobrou...“
Nadporuèík zuøivì vyskoèil a na chodbì øekl k Švejkovi: „Ještì
jednou vás upozoròuji, že èím ménì se ukazujete, tím jsem
šastnìjší. Nejradìji bych byl, kdybych vás vùbec nevidìl, a buïte
ubezpeèen, že se o to postarám. Neukazujte se mnì vùbec na oèi.
Ztrate se mnì z dohledu, vy dobytku, pitomèe.“
„Dle rozkazu, pane obrlajtnant.“
Švejk zasalutoval, otoèil se vojenským krokem a šel na konec
11
chodby, kde se posadil v koutku na sedátko prùvodèího a zapøedl
rozmluvu s nìjakým železnièním zøízencem: „Mohu se vás prosím
na nìco zeptat?“
Železnièní zøízenec, nejevící patrnì žádné chuti do rozhovoru,
slabì a apaticky kývl hlavou.
„Ke mnì chodíval,“ rozhovoøil se Švejk, „jeden dobrej èlovìk,
nìjakej Hofmann, a ten vždy tvrdil, že tyhle poplašný signály nikdy
neúèinkují, že to zkrátka a dobøe nefunguje, když se zatáhne za
tuhle rukoje. Já, spravedlivì øeèeno, jsem se nikdy takovou vìcí
nezajímal, ale když už jsem si tady toho poplašného aparátu všiml,
tak bych rád vìdìl, na èem jsem, kdybych náhodou toho nìkdy
potøeboval.“ Švejk vstal a pøistoupil s železnièním zøízencem
k poplašné brzdì „V nebezpeèí“.
Železnièní zøízenec uznal za svou povinnost vysvìtlit Švejkovi,
v èem záleží celý mechanismus aparátu na poplach: „To vám
správnì øekl, že se musí zatáhnout za tuhle rukoje, ale lhal vám,
12
že to nefunguje. Vždy se vlak zastaví, ponìvadž je to ve spojení
pøes všechny vagóny s lokomotivou. Poplašná brzda musí
fungovat.“
Oba mìli pøitom ruce na držátku rukojetì páky a je jistì
záhadou, jak se to stalo, že ji vytáhli a vlak stanul.
Nemohli se také nijak oba shodnout, kdo to vlastnì udìlal
a dal poplašný signál.
Švejk tvrdil, že on to nemohl být, že to neudìlal, že není žádný
ulièník.
„Já se sám tomu divím,“ øíkal dobrácky ke konduktérovi, „proè
se vlak tak náhle zastavil. Jede, a najednou stojí. Mì to víc mrzí
než vás.“
Nìjaký vážný pán postavil se na obranu železnièního zøízence
a tvrdil, že slyšel, jak ten voják první zaèal rozhovor o poplašných
signálech.
Naproti tomu Švejk mluvil neustále cosi o své poctivosti, že
nemá žádného zájmu na zpoždìní vlaku, ponìvadž jede do války.
„Pan pøednosta stanice vám to vysvìtlí,“ rozhodl konduktér,
13
„to vás bude stát dvacet korun.“ Zatím bylo vidìt, jak cestující
vylézají z vagónù, vrchní prùvodèí píská, nìjaká paní zdìšenì bìží
s cestovním kufrem pøes tra do polí.
„To stojí dovopravdy za dvacet korun,“ rozšafnì øekl Švejk,
zachovávaje naprostý klid, „to je ještì moc laciný. Jednou, když
byl císaø pán návštìvou na Žižkovì, tak nìjakej Franta Šnor zastavil
jeho koèár tím, že si pøed císaøem pánem kleknul na kolena do
jízdní dráhy. Potom ten policejní komisaø z toho rajónu øekl k panu
Šnorovi s pláèem, že mu to nemìl dìlat v jeho rajónu, že to mìl
udìlat vo jednu ulici níž, co patøí už pod policejního radu Krause,
tam že mìl vzdávat hold. Potom toho pana Šnora zavøeli.“
Švejk rozhlédl se kolem, právì když vrchní prùvodèí rozmnožil
kruh posluchaèù.
„Tak abychom zas dál jeli,“ øekl Švejk, „to není nic pìknýho,
když se vlak vopozdí. Kdyby to bylo za míru, tak spánembohem,
ale když je válka, tak má každej vìdìt, že v každým vlaku jedou
vojenský osoby, generálmajorovì, obrlajtnanti, buršové. Každý
takový vopozdìní je vošemetná vìc. Napoleon se u Waterloo
vopozdil vo pìt minut, a byl v hajzlu s celou svou slávou...“
V tom okamžiku prodral se skupinou posluchaèù nadporuèík
Lukáš. Byl pøíšernì bledý a nemohl nic jiného ze sebe vypravit
než: „Švejku!“
Švejk zasalutoval a ozval se: „Poslušnì hlásím, pane
obrlajtnant, že na mì svalili, že jsem zastavil vlak. Železnièní erár
má náramnì divný plomby u poplašnejch brzd. Èlovìk aby se
k tomu ani nepøibližoval, jinak by mohl mít malér a mohli by na
nìm chtít dvacet korun, jako chtìjí na mnì.“
Vrchní prùvodèí byl již venku, dal signál a vlak se opìt rozjel.
Posluchaèi šli na svá místa v kupé a nadporuèík Lukáš
nepromluvil víc ani slova a šel si též sednout.
Zùstal jen prùvodèí vlaku se Švejkem a železnièním zøízencem.
Prùvodèí vlaku vytáhl zápisní knížku a sestavoval relaci o celém
pøípadì. Železnièní zøízenec nevraživì se díval na Švejka, který se
14
klidnì otázal: „Jste již dlouho u dráhy?“
Ponìvadž železnièní zøízenec neodpovídal, prohlásil Švejk, že
znal nìjakého Mlíèka Františka z Uhøinìvse u Prahy, který také
jednou zatáhl za takovou poplašnou brzdu a tak se lekl, že ztratil
na ètrnáct dní øeè a nabyl ji opìt, když pøišel k Vaòkovi
zahradníkovi do Hostivaøe na návštìvu a popral se tam a voni vo
nìho pøerazili bejkovec. „To se stalo,“ dodal Švejk, „v roce 1912
v kvìtnu.“
Železnièní zøízenec otevøel si dveøe klozetu a zamkl se v nìm.
Zùstal prùvodèí se Švejkem a mámil na nìm dvacet korun
pokuty, zdùrazòuje, že ho musí v opaèném pøípadì pøedvést
v Táboøe k pøednostovi stanice.
15
„Dobrá,“ øekl Švejk, „já rád mluvím se vzdìlanejma lidma a mì
to bude moc tìšit, když uvidím toho táborskýho pøednostu stanice.“
Švejk vytáhl z blùzy dýmku, zapálil si, a vypouštìje ostrý dým
vojenského tabáku, pokraèoval: „Pøed léty byl ve Svitavì
pøednostou stanice pan Wagner. Ten byl ras na svý podøízený
a tejral je, kde moh, a nejvíc si zalez na nìjakýho vejhybkáøe
Jungwirta, až ten chudák se ze zoufalství šel utopit do øeky. Než
to ale udìlal, napsal psaní pøednostovi stanice, že ho bude v noci
strašit. A já vám nelžu. Proved to. Sedí v noci milej pan pøednosta
u telegrafního aparátu, ozvou se zvonky a pøednosta pøijme telegram: ,Jak se máš, pacholku? Jungwirt.’ Celej týden to trvalo
a pøednosta poèal posílat po všech, tratích takovýhle služební
telegramy jako odpovìï tomu strašidlu: ,Odpus mnì to,
Jungwirte.’ A v noci nato vyklapá mu aparát takovouhle odpovìï:
,Obìš se na semaforu u mostu. Jungwirt.’ A pan pøednosta ho
poslech. Potom kvùli tomu zavøeli telegrafistu ze stanice pøed
Svitavou. Vidíte, že jsou vìci mezi nebem a zemí, vo kterých
nemáme ani ponìtí.“
Vlak vjel do táborského nádraží a Švejk, než v prùvodu
prùvodèího vyšel z vlaku, ohlásil, jak se patøí, nadporuèíkovi
Lukášovi: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že mne vedou k panu
pøednostovi stanice.“
Nadporuèík Lukᚠneodpovìdìl. Zmocnila se ho úplná apatie
ke všemu. Problesklo mu hlavou, že je nejlepší vykašlat se na
všechno. Stejnì na Švejka jako na holohlavého generálmajora
naproti. Sedìt klidnì, vystoupit v Budìjovicích z vlaku, ohlásit se
v kasárnách a ject na frontu s nìjakou maršovou rotou. Na frontì
se dát pøípadnì zabít a zbavit se toho mizerného svìta, po kterém
se potlouká taková potvora, jako je Švejk.
Když se vlak hnul, vyhlédl nadporuèík Lukᚠz okna a vidìl
na perónì stát Švejka, zabraného ve vážný rozhovor s pøednostou
stanice. Švejk byl obklopen zástupem lidu, mezi kterým bylo vidìt
též nìkolik železnièních uniforem.
16
Nadporuèík Lukᚠsi povzdechl. Nebyl to povzdech lítosti.
Bylo mu lehce u srdce, že Švejk zùstal na perónì. Dokonce i ten
plešatý generálmajor nezdál se mu být takovou protivnou obludou.
Vlak již dávno supìl k Èeským Budìjovicím, ale na perónì
nádraží lidí kolem Švejka neubývalo.
Švejk mluvil o své nevinì a pøesvìdèil zástup tak, že se vyjádøila
jedna paní: „Zas tady jednoho vojáèka sekýrujou.“
Zástup pøijal toto mínìní a jeden pán obrátil se na pøednostu
stanice s prohlášením, že zaplatí za Švejka dvacet korun pokuty.
Je pøesvìdèen, že ten voják to neudìlal.
„Podívejte se na nìho,“ odvozoval z nejnevinnìjšího výrazu
na tváøi Švejka, který obraceje se k zástupu pronášel: „Já jsem,
lidièky, nevinnej.“
Potom se objevil èetnický strážmistr a vyvedl ze zástupu
jednoho obèana, zatkl ho a odvádìl se slovy: „To si zodpovíte, já
vám ukážu pobuøovat lidi, že když se takhle jedná s vojáky, že
nikdo nemùže od nich žádat, aby to Rakousko vyhrálo.“
Nešastný obèan nevzmohl se na nic jiného než na upøímné
tvrzení, že je pøece øeznický mistr od Staré brány a že to tak
nemyslel.
Mezitím dobrý muž vìøící v nevinnost Švejkovu zaplatil za
nìho v kanceláøi pokutu a odvedl si Švejka do restaurace tøetí
tøídy, kde ho pohostil pivem, a zjistiv, že všechny prùkazy
i vojenský lístek na dráhu nalézají se u nadporuèíka Lukáše,
velkomyslnì dal mu pìtku na lístek i na další útratu.
Když odcházel, øekl dùvìrnì k Švejkovi: „Tak vojáèku, jak
vám povídám, jestli budete v Rusku v zajetí, tak pozdravujte ode
mne sládka Zemana v Zdolbunovì. Máte to pøece napsané, jak se
jmenuji. Jen buïte chytrý, abyste dlouho nebyl na frontì.“
„Vo to nemìjte žádnej strach,“ øekl Švejk, „je to vždycky
zajímavý, uvidìt nìjaký cizí krajiny zadarmo.“
Švejk zùstal sám sedìt za stolem, a zatímco propíjel tiše pìtku
od šlechetného dobrodince, sdìlovali si lidé na perónì, kteøí nebyli
17
pøi rozmluvì Švejkovì s pøednostou stanice a vidìli jenom zdáli
zástup lidu, že tam chytli nìjakého špióna, který fotografoval
nádraží, což však vyvracela jedna paní tvrzením, že se o žádného
špióna nejedná, že však slyšela, jak jeden dragoun posekal
dùstojníka u záchodu pro dámy, ponìvadž ten dùstojník tam lezl
za jeho milou, která vyprovázela toho dragouna.
Tìmto dobrodružným kombinacím, charakterizujícím
nervozitu váleèné doby, uèinilo pøítrž èetnictvo, které vyklízelo
perón. A Švejk dál tiše pil, vzpomínaje nìžnì na svého
nadporuèíka. Co ten asi bude dìlat, až pøijede do Èeských
Budìjovic a v celém vlaku nenajde svého sluhu.
Pøed pøíjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace tøetí tøídu
vojáky i civilisty. Pøevládali vojáci od rùzných regimentù, formací
a nejrùznìjší národnosti, které vichøice váleèná zavála do
táborských lazaretù, kteøí nyní odjíždìli znova do pole pro nová
zranìní, zmrzaèení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý
døevìný køíž, na kterém ještì po letech na smutných pláních
východní Halièe bude se ve vìtru a dešti tøepetat vybledlá rakouská
vojenská èepice se zrezavìlým frantíkem, na které èas od èasu si
usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tuèné hody pøed
lety, kdy býval tu pro nìho nekoneèný prostøený stùl lidských
chutných mrtvol a koòských zdechlin, kdy právì pod takovou
èepicí, na které sedí, bylo to nejchutnìjší sousto - lidské oèi.
Jeden z tìch kandidátù utrpení, propuštìný po operaci
z vojenského lazaretu, v zamazané uniformì se stopami krve
a bláta, pøisedl k Švejkovi. Byl tak nìjak zakrslý, vyhublý, smutný.
Položil si na stùl malý balíèek, vytáhl rozbitou tobolku
a pøepoèítával si peníze.
Potom se podíval na Švejka a otázal se: „Magyarul?“
„Já jsem, kamaráde, Èech,“ odpovìdìl Švejk, „nechceš se
napít?“
„Nem tudom, barátom.“
„To nevadí, kamaráde,“ pobízel Švejk, pøistavuje svou plnou
18
sklenici pøed smutného vojáka, „jen se poøádnì napij.“
Pochopil, napil se, podìkoval: „Köszönöm szivesen,“ a dál
prohlížel obsah své tobolky a nakonec vzdychl.
Švejk pochopil, že by si ten Maïar dal rád pivo, a že nemá
dost penìz, proto mu poruèil jedno pøinést, naèež Maïar opìt
podìkoval a jal se vykládat nìco Švejkovi pomocí posuòkù,
ukazuje na svou prostøelenou ruku, pøièemž promluvil
mezinárodním jazykem: „Pif, paf, puc!“
Švejk soustrastnì kýval hlavou a zakrslý rekonvalescent sdìlil
ještì Švejkovi, naklánìje levici na pùl metru od zemì a pozdvihuje
potom tøi prsty, že má tøi malé dìti.
„Nincs ham, nincs ham,“ pokraèoval, chtìje øíct, že nemají
doma co jíst, a utøel si oèi, ze kterých vytryskly slzy, špinavým
rukávem svého vojenského pláštì, ve kterém bylo vidìt díru od
kulky, která vlítla mu do tìla pro uherského krále.
Nebylo to nic podivného, že pøi takové zábavì pomalu Švejkovi
nezbývalo nic z oné pìtky a že se pomalu, ale jisté odøezával od
19
Èeských Budìjovic, ztráceje každou sklenicí piva, kterými hostil
sebe i maïarského rekonvalescenta, možnost koupit si vojenský
lístek.
Opìt projel stanicí jeden vlak do Budìjovic a Švejk stále sedìl
u stolu a poslouchal, jak Maïar opakuje své: „Pif, paf, puc! Három
gyermek, nipcs ham, éljen!“
To poslední øíkal, když si s ním ukal.
„Jen pij, kluku maïarská,“ odpovídal. Švejk, „chlastej, vy byste
nás tak nehostili...“
Od vedlejšího stolu øekl nìjaký voják, že když pøijeli do
Segedina s 28. regimentem, že na nì Maïaøi ukazovali ruce do
výšky.
Byla to svatá pravda, ale tenhle voják se tím patrnì cítil uražen,
co potom bylo zjevem obyèejným u všech èeských vojákù a co
nakonec dìlali Maïaøi sami, když už se jim pøestala líbit rvaèka
v zájmu uherského krále.
Pak si ten voják též pøisedl a vyprávìl, jak to nahnuli v Segedinì
Maïarùm a jak je vymlátili z nìkolika hospod. Pøitom s uznalostí
pochválil, že se Maïaøi umí také prát a že dostal jednu ránu nožem
do zad, takže ho museli poslati do týlu se léèit. Teï ale, až se
vrátí, že ho dá hejtman od jeho bataliónu patrnì zavøít, ponìvadž
už nemìl èas tu ránu tomu Maïarovi oplatit, jak se sluší a patøí,
aby ten taky z toho nìco mìl a byla zachránìna èest celého
regimentu.
„Ihre Dokumentem, vaši tokúment?“ tak pìknì zaèal na Švejka
velitel vojenské kontroly, šikovatel, provázený ètyømi vojáky
s bajonety, „já fidìt, šédet, nicht fahren, šédet, pit, furt pit, burš!“
„Nemám, miláèku,“ odpovìdìl Švejk, „pan obrlajtnant Lukáš,
regiment No 91, je vzal s sebou a já zùstal zde na nádraží.“
„Was ist das Wort milatschek?“ obrátil se šikovatel k jednomu
ze svých vojákù, starému landverákovi, který podle všeho dìlal
svému šikovateli všechno naschvál, ponìvadž øekl klidnì:
„Miláèek, das ist wie Herr Feldwebel.“ Šikovatel pokraèoval
20
dál v rozmluvì se Švejkem:
„Tokúment kaštý foják, pes tokúment žávžit auf
Bahnhofsmilitärkommando, den lausigen Bursch, wie einen tollen
Hund.“
Švejka odvádìli na vojenské nádražní velitelství, kde na
strážnici sedìlo mužstvo, stejnì vypadající jako ten starý landverák,
který tak pìknì znal pøekládat slovo „miláèek“ do nìmèiny svému
pøirozenému nepøíteli, šikovatelské vrchnosti.
Strážnice byla vyzdobena litografiemi, které v té dobì dalo
rozesílat ministerstvo vojenství po všech kanceláøích, kterými
procházeli vojáci, stejnì jako do škol i do kasáren.
Dobrého vojáka Švejka uvítal obraz znázoròující dle nápisu,
jak èetaø František Hammel a desátníci Paulhart a Bachmayer od
c. k. 21, støeleckého pluku povzbuzují mužstvo k vytrvání. Na
druhé stranì visel obraz s nadpisem: „Èetaø Jan Danko od 5. pluku
honvédských husarù vypátrá stanovištì nepøátelské baterie.“
Po pravé stranì níže visel plakát „Vzácné vzory zmužilosti“.
Takovými plakáty, jejichž text, s vymyšlenými vzácnými vzory,
v kanceláøích ministerstva vojenství skládali rùzní ti nìmeètí
žurnalisté povolaní na vojnu, chtìlo to staré pitomé Rakousko
nadchnout vojáky, kteøí to nikdy neètli, a když jim takové vzácné
vzory zmužilosti posílali na frontu brožované v knížkách, balili si
do toho cigarety z tabáku do dýmky nebo upotøebili to ještì
vhodnìji, aby to odpovídalo cenì i duchu sepsaných vzácných
vzorù odvahy.
Zatímco šikovatel šel shánìt nìjakého dùstojníka, Švejk si
pøeèetl na plakátu:
VOZATAJEC JOSEF BONG
Vojáci zdravotního sboru dopravovali tìžce ranìné k vozùm,
pøipraveným v kryté úžlabinì. Jakmile byl plný, odjelo se s ním na
obvazištì. Rusové, vypátravše tyto vozy, poèali je obstøelovati
21
granáty. Kùò vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské
švadrony byl usmrcen støepinou granátu. Bong bìdoval: „Ubohý
mùj bìlouši, je veta po tobì!“ Vtom sám zasažen byl kusem
granátu. Pøesto vypøáhnul svého konì a odtáhl trojspøeží za
bezpeèný úkryt. Nato se vrátil pro postroj svého usmrceného konì.
Rusové støíleli stále. „Jen si støílejte, zpropadení zuøivci, já postroj
tady nenechám!“ a snímal dál postroj s konì, bruèe si ona slova.
Koneènì byl hotov a vláèel se s postrojem zpìt k vozu. Zde mu
bylo vyslechnouti hromobití od zdravotních vojínù pro jeho
dlouhou nepøítomnost. „Nechtìl jsem tam nechat postroj, je skoro
nový. Bylo by ho škoda, pomyslil jsem si. Nemáme nazbyt takových
vìcí,“ omlouval se stateèný vojín, odjíždìje k obvazišti, kde se
teprve hlásil jako ranìný. Jeho rytmistr ozdobil pozdìji prsa jeho
støíbrnou medalií za stateènost.
Když Švejk doèetl a šikovatel se ještì nevracel, øekl
k landverákùm na strážnici: „Tohle je moc krásnej pøíklad
22
zmužilosti. Takhle budou u nás v armádì samý nový postroje na
konì, ale když jsem byl v Praze, tak jsem èet v Pražskejch úøedních
listech ještì hezèí pøípad vo nìjakým jednoroèním dobrovolníkovi
dr. Josefu Vojnoví. Ten byl v Halièi u 7. praporu polních myslivcù,
a když to pøišlo na bodáky, tak dostal kulku do hlavy, a když ho
vodnášeli na obvazištì, tak na nì zaøval, že kvùli takovému šrámu
se nenechá obvázat. A zas chtìl hned se svou èetou forykovat, ale
granát mu usekl kotník. Zas ho chtìli vodnášet, ale von se poèal
belhat vo holi k bitevní èáøe a holí se bránil proti nepøíteli, a pøilít
novej granát a utrh mu tu ruku, ve kterej držel hùl. Von si tu hùl
pøendal do druhý ruky, zaøval, že jim to nevodpustí, a bùhví jak
by to s ním dopadlo, kdyby ho byl šrapnel za chvilku definitivnì
nezamordoval. Možná, že kdyby ho nakonec pøece jen nevoddìlali,
že by byl taky dostal støíbrnou medalii za stateènost. Když mu to
urazilo hlavu, tak, jak se kutálela, ještì vykøikla: ,Vždy povinnosti
vìrné spìch, by vùkol vanul smrti dech.’“
„To toho v tìch novinách napíšou,“ øekl jeden z mužstva, „ale
takovej redaktor byl by za hodinu z toho tumpachovej.“
Landverák si odplivl: „U nás v Èáslavi byl jeden redaktor
z Vídnì, Nìmec. Sloužil jako fénrich. S námi nechtìl èesky ani
mluvit, ale když ho pøidìlili k maršce, kde byli samí Èeši, hned
umìl èesky.“
Ve dveøích se objevil šikovatel, tváøil se zlostnì a spustil:
„Wenn man být drei Minuten weg, da hört man nichts anderes
als cesky, Cesi.“
Vycházeje ven, patrnì do restaurace, øekl kaprálovi
landverákovi, ukazuje na Švejka, aby toho lumpa všivého hned
zavedl k poruèíkovi, až ten pøijde.
„To se zas pan lajtnant baví s telegrafistkou na stanici,“ øekl
po jeho odchodu desátník, „leze za ní už pøes ètrnáct dní a je vždy
náramnì vzteklej, když pøijde z telegrafního úøadu, a øíká o ní:
,Das ist aber eine Hure, sie will nicht mit mir schlafen.’“
23
I tentokrát byl v takové vzteklé náladì, ponìvadž když za chvíli
pøišel, bylo slyšet, že bouchá nìjakými knihami po stole.
„Nic platný, hochu, k nìmu musíš,“ promluvil soustrastnì
desátník na Švejka, „jeho rukama už prošlo lidí, staøí i mladí
vojáci.“
A již vedl Švejka do kanceláøe, kde za stolem s rozházenými
papíry sedìl mladý poruèík, tváøící se nesmírnì zuøivì.
Když uvidìl Švejka s desátníkem, velmi mnohoslibnì pronesl:
„Aha!“ Naèež znìl raport desátníka: „Poslušnì hlásím, pane
lajtnant, že ten muž byl nalezen na nádraží bez dokumentù.“
Poruèík kývl hlavou, jako by chtìl se vyjádøit, že to již
pøedpokládal pøed léty, že opravdu v tento den a v tuto hodinu
najdou na nádraží Švejka bez dokumentù, nebo kdo se v té chvíli
podíval na Švejka, musel mít takový dojem, že to vùbec není
možné, aby muž s takovou tváøností a postavou mohl mít nìjaké
dokumenty u sebe. Švejk v tom okamžiku vyhlížel, jako by spadl
z nebe z nìjaké jiné planety a nyní hledí s naivním údivem na nový
24
svìt, kde od nìho žádají takovou neznámou dosud pro nìho
pitomost, jako jsou nìjaké dokumenty.
Poruèík chvíli uvažoval, dívaje se na Švejka, co mu má øíct
a na co se ho má otázat.
Koneènì se optal: „Co jste dìlal na nádraží?“
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant, že jsem èekal na vlak do
Èeských Budìjovic, abych mohl se dostat k svému 91. regimentu,
kde jsem buršem u pana obrlajtnanta Lukáše, kterého jsem byl
nucen opustit, jsa pøedvedenej kvùli pokutì k pøednostovi stanice,
ponìvadž jsem byl podezøelej, že jsem zastavil rychlík, ve kterém
jsme jeli, pomocí vochrannej a poplašnej brzdy.“
„Z toho jsem blázen,“ rozkøikl se poruèík, „øeknìte mnì to
nìjak souvisle, krátce a nežvaòte nìjaké voloviny.“
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant, že již vod tý chvíle, jak jsme
sedali s panem obrlajtnantem Lukášem do toho rychlíku, kterej
nás mìl odvézt a dopravit co nejrychleji k našemu 91. c. k. pìšímu
regimentu, že jsme mìli smùlu. Napøed se nám ztratil kufr, potom
zas, aby se to nepletlo, nìjakej pán generálmajor, úplnì plešatej...“
„Himlhergot,“ vzdychl poruèík.
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant, že vono je tøeba, aby to lezlo
ze mì jako z chlupatý deky, aby byl pøehled vo celý události, jak
to vždycky øíkal nebožtík švec Petrlík, když porouèel svýmu
klukovi, než ho zaèal øezat øemenem, aby si svlíkl kalhoty.“
A zatímco poruèík supìl, pokraèoval Švejk dál: „Tak jsem se
nìjak nezalíbil tomu panu plešatému generálmajorovi a byl jsem
poslán ven na chodbu panem obrlajtnantem Lukášem, u kterého
jsem buršem. Na chodbì potom byl jsem obvinìnej, že jsem udìlal
to, jak už jsem vám øíkal. Než se ta vìc vyøídila, tak jsem zùstal na
perónì sám. Vlak byl pryè, pan obrlajtnant i s kufry, i se všemi
svýma, mýma dokumenty taky pryè, a já tu zùstal civìt jako sirotek
bez dokumentù.“
Švejk podíval se tak dojemnì nìžnì na poruèíka, že tomu bylo
teï úplnì jasné, že je plnou pravdou, co zde slyší od toho chlapa,
25
dìlajícího takový dojem pitomce od narození.
Poruèík vyjmenoval nyní Švejkovi všechny vlaky, které po
rychlíku odjely do Budìjovic, a položil mu otázku, proè zmeškal
ty vlaky.
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant,“ odpovìdìl Švejk,
dobromyslnì se usmívaje, „že mne, mezitímco jsem èekal na ten
nejbližší vlak, stihla ta nehoda, že jsem pil za stolem jedno pivo za
druhým.“ „Takového vola jsem nevidìl,“ pomyslil si poruèík,
„pøizná se ke všemu. Kolik už jsem jich tady mìl, a každý zapíral,
a tenhle si klidnì øekne: ,Zmeškal jsem všechny vlaky, ponìvadž
jsem pil jedno pivo za druhým.“ Tyto úvahy shrnul v jednu vìtu,
s kterou se obrátil k Švejkovi: „Vy jste, chlape, degenerovanej.
Víte, co je to, když se o nìkom øekne, že je degenerovaný?“
„U nás na rohu Bojištì a Kateøinský ulice, poslušnì hlásím,
pane lajtnant, byl taky jeden degenerovanej èlovìk. Jeho otec byl
jeden polskej hrabì a matka byla porodní bábou. Von met ulice
26
a jinak si po koøalnách nenechal øíkat než pane hrabì.“
Poruèík uznal za dobré nìjakým zpùsobem už to všechno
ukonèit, proto øekl dùraznì: „Tak vám øíkám, vy hlupáku, paznehte,
že pùjdete k pokladnì, koupíte si lístek a pojedete do Budìjovic.
Jestli vás ještì tady uvidím, tak s vámi zatoèím jako s dezertýrem.
Abtreten!“
Ponìvadž se Švejk nehýbal a stále držel ruku na štítku èepice,
poruèík zaøval: „Marsch hinaus, neslyšel jste abtreten? Korporál
Palánek, vezmìte toho chlapa blbého ke kase a kupte mu lístek
do Èeských Budìjovic!“
Desátník Palánek se za chvíli objevil opìt v kanceláøi.
Pootevøenými dveømi nakukovala za Palánkem dobromyslná tváø
Švejkova.
„Co zas je?“
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant,“ tajemnì zašeptal desátník
Palánek, „von nemá peníze na dráhu a já taky ne. Zadarmo ho
nechtìjí vozit, ponìvadž nemá jako ty vojenský dokumenty, že
jede k pluku.“
Poruèík dlouho nedal na sebe èekat se šalomounským
rozøešením trudné otázky.
„Tak a jde pìšky,“ rozhodl, „a ho zavøou u pluku, že se
opozdil; kdo se s ním tady bude tahat.“
„Nic platno, kamaráde,“ øekl desátník Palánek k Švejkovi, když
vyšel z kanceláøe, „musíš jít, holenku, pìšky do Budìjovic. Máme
tam na vachcimøe veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu.“
A za pùl hodiny, když Švejka napojili ještì èernou kávou a dali
mu kromì komisárku balíèek vojenského tabáku na cestu
k regimentu, vyšel Švejk z Tábora za tmavé noci, kterou znìl jeho
zpìv. Zpíval si starou vojenskou píseò:
Když jsme táhli k Jaromìøi,
a si nám to kdo chce vìøí...
A èertví jak se to stalo, že dobrý voják Švejk místo na jih
k Budìjovicùm šel poøád rovnì na západ.
27
Šel snìhy silnice, ve mraze, zahalen v svùj vojenský pl᚝, jako
poslední z gardy Napoleonovy vracející se z výpravy na Moskvu,
s tím toliko rozdílem, že si zpíval vesele:
Já jsem si vyšel na špacír
do háje zelenýho.
A v zasnìžených lesích v noèním tichu huèelo to ozvìnou, až
se po vesnicích rozštìkali psi.
Když ho zpìv omrzel, sedl si Švejk na hromádku štìrku, zapálil
si dýmku a odpoèinuv si šel dál, vstøíc novým dobrodružstvím,
budìjovické anabazi.
28
*2. kapitola
Švejkova budìjovická anabáze
Starovìký váleèník Xenofón prošel celou Malou Asii a byl
bùhvíkde bez mapy. Staøí Gótové dìlali své výpravy také bez
topografické znalosti. Mašírovat poøád kupøedu, tomu se øíká
anabáze. Prodírat se neznámými krajinami. Být obklíèeným
nepøáteli, kteøí èíhají na nejbližší pøíležitost, aby ti zakroutili krk.
Když má nìkdo dobrou hlavu, jako ji mìl Xenofón nebo všichni ti
loupežní kmenové, kteøí pøišli do Evropy až bùhvíodkud od
Kaspického nebo Azovského moøe, dìlá pravé divy na pochodu.
Tam nìkde na severu u Galského moøe, kam až se také dostaly
øímské legie Caesarovy bez mapy, øekly si jednou, že se zas vrátí
a pomašírujou jinou cestou, aby ještì víc toho užily, do Øíma.
A dostaly se tam také. Od té doby se øíká patrnì, že všechny cesty
vedou do Øíma.
Stejnì vedou také všechny cesty do Èeských Budìjovic.
O èemž byl plnou mìrou pøesvìdèen dobrý voják Švejk, když místo
budìjovického kraje uvidìl vesnice milevského:
Šel však nepøetržité dál, nebo žádnému dobrému vojákovi
nemùže vadit takové Milevsko, aby pøece jednou nedošel do
Èeských Budìjovic.
A tak Švejk se objevil na západ od Milevska v Kvìtovì, když
již vystøídal všechny vojenské písnì, které znal o mašírování
vojákù, takže byl nucen zaèít znova pøed Kvìtovem s písní:
Když jsme mašírovali,
všechny holky plakaly...
Nìjaká stará babièka, která vracela se z kostela, zavedla na
cestì od Kvìtova do Vráže, což je neustále západním smìrem,
øeè se Švejkem køesanským pozdravem: „Dobrý poledne, vojáèku,
kampak máte namíøíno?“
29
„Ale jdu vám, matièko, do Budìjovic k regimentu,“ odpovìdìl
Švejk, „do tej války.“
„Ale to jdou špatnì, vojáèku,“ ulekanì øekla babièka, „to tam
nikdy nepøijdou tímhle smìrem pøes Vráž, kdyby šli poøád rovnì,
tak pøijdou na Klatovy.“
„Já myslím,“ øekl Švejk odevzdanì, „že se i z Klatov èlovìk
dostane do Budìjovic. Je to pravda pìkná procházka, když èlovìk
spìchá k svýmu regimentu, aby nemìl ještì ke všemu za tu svou
dobrou vùli bejt vèas na místì nìjaký nepøíjemnosti.“
„U nás byl taky jeden takovej nezbeda. Ten mìl ject do Plznì
k landvér, nìjakej Toníèek Maškù,“ povzdechla si babièka, „von
je vod mojí neteøe pøíbuznej, a vodjel. A za tejden už ho hledali
èetníci, že nepøijel ku svýmu regimentu. A ještì za tejden se vobjevil
u nás v civilu, že prej je pušténej domù na urláb. Tak šel starosta
na èetnictvo, a voni ho z toho urlábu vyzdvihli. Už psal z fronty,
že je ranìnej, že má nohu pryè.“
30
Babièka zadívala se na Švejka soustrastnì: „Tamhle, vojáèku,
v tom lesejèku poèkají, já jim vod nás pøinesu brambùrku, vona
vás zahøeje. Je tá chalupa naše vodtuï vidìt, právì za lesejèkem
trochu vpravo. Pøes tu naši vesnici Vrហnemùžou jít, tam jsou
èetníci jako vostøíži. Dají se potom z lesejèka na Malèín.
Vodtamtuï se vyhnou, vojáèku, Èížovej. Tam jsou èetníci rasi
a chytají dezentýry. Jdou pøímo pøes les na Sedlec u Horažïovic.
Tam je moc hodnej èetník, ten propustí každýho pøes vesnici. Mají
s sebou nìjaký papíry?
„Nemám, matièko!“
„Tak ani tam nechodìjí, jdou radìji na Radomyšl, ale hledìjí
tam pøijít kveèeru, to jsou všichni èetníci v hospodì. Tam najdou
v Dolejší ulici za Floriánkem takovej domek, dole modøe natøenej,
a ptají se tam na pantátu Melichárka. To je mùj bratr. Že ho
pozdravuju, a von jím už ukáže, kudy se jde na ty Budìjovice.“
V lesíku èekal Švejk na babièku pøes pùl hodiny, a když se
zahøál bramborovou polévkou, kterou mu pøinesla chudák stará
v hrnci ovázaném polštáøem, aby nevystydla, vytáhla ze šátku krajíc
chleba a kus špeku, zastrèila to všechno Švejkovi do kapes,
pokøižovala ho a øekla, že má tam dva vnuky.
Nato ještì dùkladnì mu opakovala, pøes které vesnice má jít,
kterým se má vyhnout. Nakonec vytáhla z kapsáøe u jupky korunu,
aby si koupil v Malèínì koøalku na cestu, ponìvadž do Radomyšle
je dlouhá míle.
Od Èížové šel Švejk dle rady babièky na Radomyšl na východ
a pomyslil si, že se musí dostat do tìch Budìjovic z každé svìtové
strany, a je to jakákoliv.
Z Malèína šel s ním starý harmonikáø, kterého našel tam Švejk
v hospodì, když si kupoval koøalku na tu dlouhou míli
k Radomyšli.
Harmonikáø považoval Švejka za dezertýra a radil mu, aby šel
s ním do Horažïovic, že tam má provdanou dceru, jejíž muž je
taky dezertýr. Harmonikáø v Malèínì oèividnì pøebral.
31
„Má svýho muže už dva mìsíce schovanýho v chlívì,“
pøemlouval Švejka, „tak tebe tam taky schová a vy tam budete až
do konce války. A když ta.m budete dva, tak vám nebude smutno.“
Po zdvoøilém odmítnutí Švejkové velice se rozèílil a dal se
nalevo do polí, vyhrožuje Švejkovi, že ho jde udat na èetnictvo
do Èížový.
V Radomyšli Švejk našel kveèeru na Dolejší ulici za Floriánkem
pantátu Melichárka. Když vyøídil mu pozdrav od jeho sestry ze
Vráže, nijak to na pantátu neúèinkovalo.
Chtìl neustále na Švejkovi papíry. Byl to nìjaký pøedpojatý
èlovìk, ponìvadž mluvil neustále nìco o raubíøích, syèácích
a zlodìjích, kterých se síla potlouká po celém píseckém kraji.
„Uteèe to z vojny, sloužit to tam nechce, a tak to chodí po
celým vokolí, a kde mùže, tak to krade,“ dùraznì øekl Švejkovi
do oèí, „každej z nich vypadá, jako kdyby neumìl pìt poèítat. Jó, ba jó, pro pravdu se lidi nejvíc hnìvají,“ dodal, když Švejk se
32
zvedal z lavice, „kdyby takovej èlovìk mìl èistý svìdomí, tak sedí
a dá si prozkoumat papíry. Když je ale nemá...“
„Tak spánembohem, dìdeèku.“
„I spánembohem a podruhý si pøijdou na hloupìjšího.“
Když Švejk vyšel do tmy, pobruèoval si dìdek ještì hezkou
chvíli: „Jde prej do Budìjovic k svýmu regimentu. Z Tábora. A to
jde, rošák, napøed do Horaždovic a pak teprve na Písek. Dy
von dìlá cestu kolem svìta.“
Švejk šel opìt hnedle celou noc, až nìkde u Putimì našel v poli
stoh. Odhrabal si slámu a slyšel zcela blízko sebe hlas: „Vod kterýho
regimentu? Kam se neseš?“
„Vod 91. do Budìjovic.“
„Kam bys chodil?“
„Já tam mám svýho obrlajtnanta.“
Bylo slyšet, že se vedle blízko nesmìje jen jeden, ale tøi. Když
se smích utišil, optal se Švejk, od jakého regimentu jsou oni. Zjistil,
že dva jsou od 35. a jeden že je od dìlostøelectva, taktéž
z Budìjovic.
Pìtatøicátníci že utekli pøed marškou pøed mìsícem
a dìlostøelec že je od samé mobilizace na cestách. Je odtud
z Putimì a stoh že patøí jemu. Na noc vždy spí ve stohu. Vèera je
našel v lese, tak je vzal k sobì do svého stohu.
Všichni mìli nadìji, že válka musí za mìsíc, dva skonèit. Mìli
pøedstavu, že Rusové už jsou za Budapeští a na Moravì.
Všeobecnì se to v Putimi povídá. K ránu, ještì než se rozední,
pøinese panímáma dragounova snídaní. Pìtatøicátníci pùjdou potom
na Strakonice, ponìvadž jeden z nich má tam tetu a ta zas má
v horách za Sušicí nìjakého známého, který má pílu, a tam že
budou dobøe schováni.
„A ty vod jednadevadesátýho, jestli chceš,“ vybídli Švejka,
„mùžeš jít taky s námi. Vyser se na svýho obrlajtnanta.“
„To nejde jen tak zlehka,“ odpovìdìl Švejk a zaboøil se, zalezl
hluboko do stohu.
33
Když se ráno probudil, byli již všichni pryè a nìkdo mu, patrnì
dragoun, položil k nohám krajíc chleba na cestu.
Švejk šel lesy a u Štìkna setkal se s vandrákem, starým
chlapíkem, který ho uvítal jako starého kamaráda douškem koøalky.
„V tomhle nechoï,“ pouèoval Švejka, „to by se ti ta vojenská
uniforma mohla nìkdy setsakramentsky vyplatit. Teï je všude plno
èetníkù a žebrat v tomhle nemùžeš. Po nás ovšem dnes èetníci už
nejdou jako jindy, teï hledají jenom vás. - Jenom vás hledají,“
opakoval s takovou pøesvìdèivostí, že Švejk si umínil, že mu radìji
nebude nic øíkat o 91. regimentu. A ho má za toho, jak si myslí.
Naè kazit iluze dobrému starému chlapovi.
„A kam mᚠnamìøíno?“ otázal se vandrák po chvíli, když si
oba zapálili dýmky a pomalu obcházeli vesnici.
„Do Budìjovic.“
„Prokristapána,“ lekl se vandrák, „tam tì sbalejí za minutu.
Ani se nevohøeješ. Civil musíš mít celej rozflákanej, musíš chodit
a dìlat ze sebe chromajzla. Neboj se ale nic, teï pùjdem na
Strakonice, Volyò, Dub, a to by v tom byl èert, abychom nìjakej
civil nesehnali. Tam u Strakonic jsou ještì takoví moc blbí a poctiví
lidi, že ti nechají ještì leckdes pøes noc votevøíno a ve dne to vùbec
nezamykají. Jdou nìkam teï v zimì k sousedovi si popovídat, a ty
mᚠcivil hned. Co ty potøebuješ? Boty máš, tak jen nìco pøes
sebe. Vojenskej mantl je starej?“
„Starej.“
„Tak ten si nech. V tom se na venkovì chodí. Potøebuješ
kalhoty a kabát. Až budeme mít ten civil, tak kalhoty a kabát
prodáme židovi Herrmanovi ve Vodòanech. Ten kupuje všechno
erární a zas to prodává po vesnicích. - Dnes pùjdeme na
Strakonice,“ rozvinoval dál svùj plán. „Odtud ètyry hodiny je starej
švarcenberskej ovèín. Je tam mùj jeden známej ovèák, taky už
starej dìdek, tam zùstaneme pøes noc a ráno se potáhnem na
Strakonice, splašit tam nìkde ve vokolí ten civil.“
V ovèínì našel Švejk pøíjemného dìdeèka, který pamatoval,
34
jak zas jeho dìdeèek vypravoval o francouzských vojnách. Byl
asi o dvacet let starší starého vandráka, a proto mu øíkal jako
Švejkovi: hochu.
„Tak vidíte, hoši,“ vykládal, když sedìli kolem pece, ve které
se vaøily brambory na loupaèku, „tenkrát mùj dìdeèek taky
dezentýroval jako ten tvùj voják. Ale dopadli ho ve Vodòanech
a tak mu rozsekali prdel, že z ní cáry lítaly. A to moh ještì mluvit
o štìstí. Z Ražic za Protivínem syn Jarešùv, dìdeèek starýho Jareše,
baštýøe, dostal za zbìhnutí prach a volovo v Písku. A pøed tím,
než ho støíleli na píseckých šancích, bìžel ulicí vojákù a dostal
šest set ran holema, takže smrt byla pro nìho vodlehèením
a vykoupením. - A kdypak ty jsi Arch?“ obrátil se uplakanýma
oèima na Švejka.
35
„Po mobilizaci, jak nás vodvedli do kasáren,“ odpovìdìl Švejk,
pochopuje, že uniforma starému ovèákovi nemùže zklamat dùvìru.
„Pøelez jsi zeï?“ zvìdavì otázal se ovèák, maje patrnì
v pamìti, jak vypravoval jeho dìdeèek, jak lezl také pøes zeï
kasáren.
„Jinudy nešlo, dìdeèku.“
„A varta byla silná a støílela?“
„Ano, dìdeèku.“
„A kam teï mᚠnamíøíno?“
„Ale chyt ho rapl,“ odpovìdìl za Švejka vandrák, „chce
mermomocí do Budìjovic. To víš, èlovìk mladej, nerozumnej,
sám leze do svý zkázy. Já ho trochu musím vzít do školy. Nìjakej
civil splašíme a už to pùjde v poøádku. Do jara se nìjak protluèeme
a potom pùjdem nìkam dìlat k sedlákovi. Letos bude veliká nouze
vo lidi, hlad, a vypravuje se, že letos budou vodvádìt všechny
vandráky na polní práce. Tak si myslím, radši jít potom dobrovolnì.
Lidí bude málo. Budou vytluèeni.“
„To myslíš,“ otázal se ovèák, „že to letos neskonèí? A máš,
hochu, pravdu! Byly už dlouhý vojny. Ta napolionská, potom, jak
nám vypravovávali, švédský vojny, sedmiletý vojny. A lidi si ty
vojny zasloužili. Dyt se pánbùh už na to nemoh dívat, jak to
všechno zpejchlo. Už jim ani to skopový maso nešlo pod fousy,
už vám ho, hoši, nechtìli žrát. Jindá sem chodívali procesím, abych
jim nìjakýho toho skopce prodal pod rukou, ale poslední léta,
žrali by byli jen samý vepøový, drùbež, všechno máslem nebo
sádlem maštìný. Tak se pánbùh na nì rozhnìval pro tu jejich pejchu
a voni zas pøijdou k sobì, až budou si vaøit lebedu, jako to bejvalo
za napolionský vojny. Dy vona i ta naše vrchnost už roupama
nevìdìla co dìlat. Starej pán kníže Švarcenberk, ten jezdil jen
v takovým koèáøe, a ten mladej knížecí smrkáè smrdí samým
automobilem. Von mu pánbùh taky ten benzín vomaže vo hubu.“
Voda na bramborách vaøících se v peci bublala a starý ovèák
po krátké pomlèce øekl prorocky: „A von tu vojnu nᚠcísaø pán
36
nevyhraje. To není žádný nadšení do války, ponìvadž von, jak
øíká pan uèitel ze Strakonic, se nedal korunovat. A si maže teï,
jak se øíká, komu chce med kolem huby. Když jsi, lumpe starej,
slíbil, že se dᚠkorunovat, tak jsi mìl držet slovo.“
„Mùže bejt,“ zmínil se vandrák, „že von teï to nìjak udìlá.“
„Na to se mu, hochu, teï každej vykašle,“ rozdráždìnì
promluvil ovèák, „mᚠbejt pøi tom, když se sejdou sousedi dole
ve Skoèicích. Každej tam má nìkoho, a to bys vidìl, jak ti mluvìjí.
Po tejhle válce že prej bude svoboda, nebude ani panskejch dvorù,
ani císaøù a knížecí statky že se vodeberou. Už taky kvùli takovej
jednej øeèi vodvedli èetníci nìjakýho Koøínka, že prej jako
pobuøuje. Jó, dneska mají právo èetníci.“
„Voni ho mìli i døív,“ ozval se vandrák, „já pamatuju, že na
Kladnì bejval èetnickým rytmistrem nìjakej pan Rotter. Von vám
najednou zaèal pìstovat tyhlety, jak jim øíkají, policejní psy tý vlèí
povahy, že všechno vyslídìjí, když jsou vyuèení. A mìl ten pan
rytmistr na Kladnì tìch svejch psích uèeníkù plnou prdel. Mìl pro
nì zvláštní domek, kde ti psi žili jako hrabata. A von si najednou
vzpomnìl, že bude s tìma psema dìlat pokusy na nás, na ubohejch
vandrákách. Tak dal rozkaz, aby èetnictvo po celým Kladencku
sbíralo houževnatì vandráky a dodávalo je pøímo do jeho rukouch.
Já tak jednou štrekuju si to vod Lán a míhám se dost hluboko
lesem, ale co platný, na tu hájovnu, kam jsem mìl zamíøíno, už
jsem nedošel, už mì mìli a vodvádìli k panu rytmistrovi. A to si,
lidièky, ani dobøe nemùžete rozvážit a uvážit, co jsem u toho pana
rytmistra s tìma psema zkusil. Napøed mì dal všema voèichat,
potom jsem musel lézt po žebøíku, a když už jsem byl nahoøe, tak
pustili takovou jednu potvoru za mnou na žebøík a vona mì, bestie,
vodnesla ze žebøíku na zem, tam si na mne klekla a vrèela a cenila
mnì zuby do voblièeje. Potom tu potvoru vodvedli a mnì øekli,
abych se nìkde schoval, že mùžu jít, kam chci. Vzal jsem to k údolí
Kaèáku do lesù, do jedný rokle, a za pùl hodiny byli už dva ty
vlèáci u mne, povalili mne, a zatímco jeden mne držel za krk, ten
37
druhej bìžel do Kladna, a za hodinu pøišel sám pan rytmistr Rotter
ke mnì s èetníky, zavolal na psa a dal mnì pìtikorunu a povolení,
že mùžu po celý dva dny na Kladencku žebrat. Ale kdepak já,
bìžel jsem, jako když mnì hlavu zapálí, na Berounsko a víckrát
jsem se na Kladencku neukázal. Tomu se vyhýbali všichni vandráci,
ponìvadž na všech dìlal ten pan rytmistr svý pokusy. Von mìl
vùbec ty psy dìsnì rád. Vypravovali na èetnických stanicích, že
když von pøišel na inspekci, tak kde vidìl vlèáka, že tam vùbec
inspekci nedìlal a jen celej den s vachmistrem z radosti chlastal.“
A zatímco ovèák cedil brambory a nalíval do mísy kyselé ovèí
mléko, dìlil se dál vandrák se svými vzpomínkami na èetnické
právo: „V Lipnici bejval jeden strážmistr dole pod hradem. Bydlel
pøímo na èetnické stanici a já, dobrák stará, poøád jsem byl všude
v tý domnìnce, že èetnická stanice musí být pøece nìkde na
vystrèeným místì, jako na námìstí nebo podobnì, a ne nìkde
v zastrèenej ulièce. Tak beru ty kraje mìsteèka a nedívám se na
nápisy. Beru to dùm od domu, až pøijdu v jednom takovým baráèku
do prvního poschodí, votevøu dveøe a voznámím se: ,Poníženì
prosím, chudý vandrovní.’ Jó, paneèku! Nohy mnì zdøevìnìly.
Vona to èetnická stanice. Pušky u stìny, krucifix na stole, lejstra
na almárce, císaø pán kouká zrovna na mì nad stolem. A nežli
jsem moh nìco bleptnout, pøiskoèil ke mnì vachmajstr a dal mnì
takovou facku v tìch dveøích, že jsem po tìch døevìnejch schodech
letìl až dolù a nezastavil jsem se až v Kejžlicích. To je èetnický
právo.“
Dali se do jídla a šli brzy spát v teplé sednici, rozloženi po
lavicích.
V noci Švejk tiše se oblékl a vyšel ven. Vycházel mìsíc na
východì a v jeho probouzejícím se svìtle kráèel Švejk na východ,
opakuje si: „To pøece není možný, abych se do tìch Budìjovic
nedostal.“
Ponìvadž napravo, když sestoupil z lesù, bylo vidìt nìjaké
mìsto, zaboèil Švejk severnìji, pak na jih, kde opìt bylo vidìt
38
nìjaké mìsto. (Byly to Vodòany.) Vyhnul se mu obratnì cestou
pøes luka a ranní slunce uvítalo ho v zasnìžených stráních nad
Protivínem.
„Stále kupøedu,“ øekl si dobrý voják Švejk, „povinnost volá.
Do Budìjovic se dostat musím.“
A nešastnou náhodou místo od Protivím na jih na Budìjovice
Švejkovy kroky zamìøily k severu na Písek.
K polednímu uvidìl Švejk pøed sebou nìjakou vesnici.
Sestupuje z malého návrší, pomyslil si Švejk: „Takhle dál už to
nejde, zeptám se, kudy se jde do tìch Budìjovic.“
A vcházeje do vesnice byl velice pøekvapen, vida oznaèení
vesnice na sloupu u prvního domku: Obec Putim.
„Prokristapána,“ vzdychl Švejk, „tak jsem zas v Putimi, kde
jsem spal ve stohu.“
Pak ale už nebyl vùbec nièím pøekvapen, když za rybníèkem
z bíle natøeného domku, na kterém visela slepice (jak nìkde øíkali
orlíèku), vystoupil èetník, jako pavouk, když hlídá pavuèinu.
Èetník šel pøímo k Švejkovi a neøekl nic víc než: „Kampak?“
„Do Budìjovic k svýmu regimentu.“
Èetník se sarkasticky usmál: „Vy jdete pøece od Budìjovic.
Máte ty vaše Budìjovice už za sebou,“ a vtáhl Švejka do èetnické
stanice.
Putimský èetnický strážmistr byl znám po celém okolí, že jedná
velice taktnì a pøitom bystøe. Nikdy zadrženým nebo zatèeným
nenadával, ale podroboval je takovému køížovému výslechu, že
by se i nevinný pøiznal.
Dva èetníci na stanici pøizpùsobili se k nìmu a køížový výslech
konal se vždy za úsmìvu celého èetnického personálu.
„Kriminalistika záleží na chytrostí a vlídnosti,“ øíkal vždy
èetnický strážmistr svým podøízeným, „øvát na nìkoho, to nemá
žádný význam. Na delikventy a lidi podezøelé musí se jemnì, ale
pøitom dbát na to, aby se utopili v pøívalu otázek.“
„Tak vás pìknì vítáme, vojáku,“ øekl èetnický strážmistr,
39
„sednìte si pìknì, beztoho jste se po cestì unavil, a vypravujte
nám, kam jdete.“
Švejk opakoval, že jde do Èeských Budìjovic k svému pluku.
„Pak jste si ovšem spletl cestu,“ usmìvavì øekl strážmistr,
„ponìvadž vy jdete od Èeských Budìjovic. O èemž vás mohu
pøesvìdèit. Nad vámi visí mapa Èech. Tak se podívejte, vojáku.
Od nás na jih je Protivín. Od Protivína na jih je Hluboká a od ní
jižnì jsou Èeské Budìjovice. Tak vidíte, že jdete ne do Budìjovic,
ale z Budìjovic.“
Strážmistr podíval se laskavì na Švejka, který klidnì a dùstojnì
øekl: „A pøece jdu do Budìjovic.“ Bylo to víc než Galileovo „A
pøece se toèí!“ Ponìvadž ten to musel øíct patrnì asi hodnì vztekle.
„Víte, vojáku,“ stále se stejnou vlídností mluvil k Švejkovi
strážmistr, „já vám to vymluvím, a vy sám nakonec také pøijdete
k tomu názoru, že každé zapírání jen ztìžuje pøiznání!“
„To máte ouplnou pravdu,“ øekl Švejk, „každé zapírání ztìžuje
pøiznání a navopak.“
40
„Tak vidíte, že sám, vojáku, také k tomu pøijdete. Odpovìzte
mnì dobrosrdeènì, odkud jste vyšel, když jste šel do tìch vašich
Budìjovic. Øíkám schválnì ,vašich’, ponìvadž musí být patrnì
ještì jiné Budìjovice, které leží nìkde severnì od Putimi a doposud
nejsou zanešeny na žádné mapì.“
„Vyšel jsem z Tábora.“
„A co jste dìlal v Táboøe?“
„Èekal jsem na vlak do Budìjovic.“
„Proè jste nejel vlakem do Budìjovic?“
„Ponìvadž jsem nemìl lístek na dráhu.“
„A proè vám, jako vojákovi, nedali vojenský lístek zadarmo?“
„Ponìvadž jsem pøi sobì nemìl žádný dokumenty.“
„Tady to je,“ øekl vítìzoslavnì èetnický strážmistr k jednomu
z èetníkù, „není tak hloupý, jak se dìlá, zaèíná to pìknì zamotávat.“
Strážmistr poèal znova, jako by pøeslechl poslední odpovìï
o dokumentech:
„Vy jste tedy vyšel z Tábora. Kam jste tedy šel?“
41
„Do Èeských Budìjovic.“
Výraz tváøe strážmistrovy nabyl trochu pøísnosti a jeho zraky
padly na mapu.
„Mùžete nám ukázat na mapì, kudy jste šel do tìch Budìjovic?“
„Já si ta místa všechna nepamatuji a jenom na to se pamatuji,
že jsem zde v Putimi byl už jednou.“
Celý personál èetnické stanice podíval se na sebe pátravì
a strážmistr pokraèoval: „V Táboøe jste byl tedy na nádraží. Máte
nìco u sebe? Vyndejte to.“
Když Švejka dùkladnì prošacovali a nenašli nièeho kromì
dýmky a zápalek, otázal se strážmistr Švejka: „Øeknìte mnì, proè
vùbec nic, ale prachnic u sebe nemáte?“
„Ponìvadž nic nepotøebuju.“
„Ach, mùj bože,“ vzdychl strážmistr, „je to s vámi trápení! Vy
jste øekl, že jste byl v Putimi už jednou. Co jste zde tenkrát dìlal?“
„Šel jsem kolem Putimi do Budìjovic.“
„Tak vidíte, jak se pletete. Vy sám øíkáte, že jste šel do
Budìjovic, a teï, jak jsme vás jisté pøesvìdèili, jdete od Budìjovic.“
„Patrnì jsem musel udìlat nìjaký kruh.“
Strážmistr opìt vymìnil s celým personálem stanice významný
pohled. „Ty vaše kruhy, to mnì pøipadá, že se potloukáte po okolí.
Zdržel jste se dlouho v Táboøe na nádraží?“
„Do odjezdu posledního vlaku do Budìjovic.“
„A co jste tam dìlal?“
„Rozmlouval s vojáky.“
Nový velice významný pohled èetnického strážmistra na
personál.
„A o èem jste kupøíkladu rozmlouval a na co jste se jich tázal?“
„Ptal jsem se jich, od jakého jsou pluku a kam jedou.“
„Výbornì. A neptal jste se jich, kolik mužstva má kupøíkladu
pluk a jak se rozdìluje?“
„To jsem se neptal, ponìvadž to už dávno vím nazpamì.“
„Vy jste tedy dokonale informován o složení našeho vojska?“
42
„Zajisté, pane strážmistøe.“
A poslední trumf vyhodil strážmistr, vítìzoslavnì rozhlížeje
se na své èetníky: „Umíte rusky?“
„Neumím.“
Strážmistr pokynul závodèímu, a když oba vyšli do vedlejší
komnaty, strážmistr s nadšením úplného svého vítìzství a jistoty
prohlásil, mna si ruce: „Slyšeli to? Neumí rusky! Chlap všemi
mastmi mazaná! Všechno pøiznal, až to nejdùležitìjší nepøiznal.
Zítra ho budeme lifrovat do Písku, k panu okresnímu.
Kriminalistika záleží na chytrostí a vlídnosti. Vidìli to, jak jsem
ho utopil pøívalem otázek. Kdo by si to byl o nìm myslel. Vypadá
tak pitomì a hloupì, ale na takové lidi se právì musí zchytra. Teï
ho nìkam usaïte a já pùjdu sepsat o tom protokol.“
A ještì odpùldne kveèeru èetnický strážmistr sepisoval
s líbezným úsmìvem protokol, v nìmž v každé vìtì objevovalo
se slovo spionageverdächtig.
Èetnickému strážmistrovi Flanderkovi se situace, èím déle psal
tou podivnou úøední nìmèinou, vyjasòovala, a když skonèil: „So
melde ich gehorsam, wird der feindliche Offizier heutigen Tages,
nach Bezirksgendarmeriekommando Písek, überliefert,“ usmál se
na své dílo a zavolal na èetnického závodèího. „Dali tomu
nepøátelskému dùstojníkovi nìco jíst?“
„Podle vašeho naøízení, pane vachmajstr, zaopatøujeme stravou
jen ty, kteøí jsou pøedvedeni a vyslechnuti do dvanácti hodin.“
„Tohle je velká vyjímka,“ dùstojnì øekl strážmistr, „to je nìjaký
vyšší dùstojník, nìjaký štábní. To víte, že Rusové na špionហsem
nepošlou nìjakého frajtra. Pošlou mu do hospody Na kocourku
pro nìjaký obìd. Jestli už nic není, a uvaøí nìco. Potom a uvaøí
èaj s rumem a to všechno a sem pošlou. Neøíkají nic, pro koho
to je. Vùbec nezmiòujou se nikomu, koho u nás máme. To je
vojenské tajemství. A co teï dìlá?“
„Poprosil o trochu tabáku, sedí na vachcimøe a tváøí se tak
spokojenì, jako kdyby sedìl doma. ,Máte tady hezký teplouèko,’
43
povídá, ,a kamna vám nekouøejí? Mnì se tady u vás moc líbí.
A kdyby vám kamna kouøila, tak dejte protáhnout komín. Ale až
odpùldne, ale nikdy ne, když stojí slunce nad komínem.’“
„Je to ale rafinovanost od nìho,“ hlasem plným nadšení øekl
strážmistr, „dìlá, jako by se ho to netýkalo. A pøece ví, že bude
zastøelen. Takového èlovìka si musíme vážit, tøeba je nᚠnepøítel.
Takový èlovìk jde na jistou smrt. Nevím, jestli bychom to dovedli
my. Tøebas bychom zakolísali, popustili. Ale on klidnì sedí a øíká:
,Máte tady hezky teplouèko a kamna vám nekouøejí: To jsou, pane
závodèí, povahy. K tomu je tøeba ocelových nervù u takového
èlovìka, sebezapírání, tvrdostí a nadšení. Kdyby bylo v Rakousku
takové nadšení... ale nechme toho radìji. I u nás jsou nadšenci.
Èetli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od
dìlostøelectva, který si vylezl na vysokou jedli a zøídil si tam na
vìtvi beobachtungspunkt? Jak naši ustoupili, a on už nemohl slézt,
jinak by byl upadl do zajetí. Tak èekal, až naši zas nepøítele zaženou,
a celých ètrnáct dní to trvalo, než se toho doèkal. Celých ètrnáct
dní byl nahoøe na stromì, a aby nezemøel hlady, ohlodal celý vršek
a živil se vìtvièkami a jehlièím. A když naši pøišli, byl tak zesláblý,
že se už nemohl na stromì udržet, spadl dolù a zabil se. Byl po
smrti vyznamenán zlatou záslužnou medailí za chrabrost.“
A strážmistr vážnì dodal: „To je obìtavost, pane závodèí, to
je hrdinství. - Vida, jak jsme se zas rozpovídali, dobìhnou teï
objednat ten obìd a pošlou ho zatím ke mnì.“
Závodèí pøivedl Švejka a strážmistr mu pøátelsky kynul, aby si
sedl, a poèal se ho zprvu vyptávat, má-li rodièe.
„Nemám.“
Strážmistrovi ihned napadlo, že je to lepší, aspoò nebude toho
nešastníka nikdo oplakávat. Zadíval se pøitom do dobrácké tváøe
Švejkovy a zaklepal mu náhle v záchvatu dobromyslnosti na
rameno, naklonil se k nìmu a optal se ho otcovským tónem: „Nu,
a jak se vám v Èechách líbí?“
„Mnì se všude v Èechách líbí,“ odpovìdìl Švejk, „na svej cestì
44
našel jsem všude velice dobrý lidi.“
Strážmistr pøitakal hlavou: „U nás je lid velice dobrý a milý.
Nìjaká ta krádež nebo rvaèka, to nepadá na váhu. Jsem zde již
patnáct let, a když to vypoèítám, pøijde na jeden rok asi tøi ètvrtiny
jedné vraždy.“
„To myslíte nedokonalou vraždu?“ otázal se Švejk.
„Nikoliv, to já nemyslím. Za patnáct let vyšetøovali jsme jenom
jedenáct vražd. Loupežných z nich bylo pìt a šest ostatních,
takových obyèejných, které za moc nestojí.“
Strážmistr se odmlèel a pøešel opìt ku své vyslýchací metodì:
„A co jste chtìl dìlat v Budìjovicích?“
„Nastoupit službu u 91. regimentu.“
Strážmistr vyzval Švejka, aby šel zas na strážnici, a rychle,
aby nezapomnìl, pøipsal do svého raportu na okresní èetnické
velitelství v Písku: „Ovládaje dokonale èeský jazyk, chtìl se
v Èeských Budìjovicích pokusit vstoupit do 91. pìšího pluku.“
Strážmistr radostnì zamnul si ruce, raduje se z bohatosti
sebraného materiálu a z pøesných výsledkù své vyšetøovací metody.
Vzpomnìl si na svého pøedchùdce strážmistra Bürgra, který se
zadrženým vùbec nemluvil, na nic se ho netázal a hned ho poslal
k okresnímu soudu s krátkým raportem: „Dle udání závodèího
byl zadržen pro potulku a žebrotu.“ Je to nìjaký výslech?
A strážmistr dívaje se na stránky svého raportu se usmál se
zadostiuèinìním a vytáhl ze svého psacího stolu tajný rezervát
zemského èetnického velitelství v Praze s obvyklým „Pøísnì
dùvìrnì“ a pøeèetl si ještì jednou:
„Všem èetnickým stanicím se pøísnì ukládá, aby s nesmírnì
zvýšenou pozorností sledovaly všechny osoby procházející jich
rajónem. Pøesunutí našich vojsk ve východní Halièi dalo pùvod
k tomu, že nìkteré ruské vojenské èásti; pøekroèivše Karpaty,
zaujaly pozice ve vnitrozemí naší øíše, èímž fronta byla pøesunuta
hloubìji k západu mocnáøství. Tato nová situace umožnila ruským
vyzvìdaèùm, pøi pohyblivosti fronty, vniknutí hloubìji do území
45
našeho mocnáøství, zejména do Slezska i Moravy, odkud dle
dùvìrných zpráv velké množství ruských vyzvìdaèù odebralo se
do Èech. Je zjištìno, že mezi nimi jest mnoho ruských Èechù,
vychovaných ve vysokých štábních vojenských školách Ruska,
kteøí ovládajíce dokonale èeský jazyk, jeví se býti zvláštì
nebezpeènými vyzvìdaèi, nebo oni mohou a jisté provedou i mezi
èeským obyvatelstvem velezrádnou propagandu. Zemské
velitelstvo naøizuje proto zadržet všechny podezøelé a zejména
zvýšiti bedlivost v tìch místech, kde v blízkostí nalézají se posádky,
vojenská støediska a stanice s projíždìjícími vojenskými vlaky.
Zadržené podrobiti okamžité prohlídce a dopraviti k další instanci.“
Èetnický strážmistr Flanderka se opìt spokojenì usmál a uložil
tajný rezervát, „Sekretreservaten“, mezi ostatní do desek s nápisem
„Tajná naøízení“.
Bylo jich mnoho, které vypracovalo ministerstvo vnitra za
souèinnosti ministerstva zemské obrany, kterému podléhalo
èetnictvo.
Na zemském èetnickém velitelství v Praze nestaèili je
rozmnožovat a rozesílat.
Byly tu:
Naøízení o kontrole smýšlení místního obyvatelstva.
Návod, jak sledovat v rozmluvách s místním obyvatelstvem,
jaký vliv mají na jeho smýšlení zprávy z bojištì.
Dotazník o tom, jak se chová místní obyvatelstvo k vypsaným
váleèným pùjèkám a sbírkám. Dotazník o náladì mezi odvedenými
a tìmi, kteøí mají být odvedeni.
Dotazník o náladì mezi èleny místní samosprávy a inteligenty.
Naøízení o bezodkladném zjištìní, z jakých politických stran
se skládá místní obyvatelstvo, jak silné jsou jednotlivé politické
strany.
Naøízení o kontrole èinnosti pøedákù místních politických stran
a zjištìní stupnì loajality urèitých politických stran, zastoupených
46
mezi místním obyvatelstvem.
Dotazník o tom, jaké noviny, èasopisy a brožurky docházejí
do rajónu èetnické stanice. Instrukce týkající se zjištìní, s kým
stýkají se osoby podezøelé z neloajálnosti, v èem jeví se jich
neloajálnost.
Instrukce týkající se toho, jak získati z místního obyvatelstva
placených donašeèù a informátorù. Instrukce pro placené
informátory z místního obyvatelstva, zaèíslené na službì pøi
èetnické stanici.
Každý den pøinášel nové instrukce, návody, dotazníky
a naøízení. Zaplaven tou spoustou vynálezù rakouského
ministerstva vnitra, strážmistr Flanderka mìl ohromnou spoustu
restù a dotazníky zodpovídal stereotypnì, že je u nìho všechno
v poøádku a loajalita že je mezi místním obyvatelstvem stupnice
Ia.
Rakouské ministerstvo vnitra vynalezlo pro loajalitu
a neochvìjnost k mocnáøství tyto stupnice: Ia, Ib, Ic-IIa, IIb, IIcIIIa, IIIb, IIIc-Na, IVb, IVc. Tahle poslední øímská ètverka
znamenala ve spojení s a velezrádce a provaz, s b internovat, s c
pozorovat a zavøít.
Ve stolku èetnického strážmistra nalézaly se všemožné
tiskopisy a rejstøíky. Vláda chtìla vìdìt o každém obèanu, co si
o ní myslí.
Strážmistr Flanderka kolikrát zoufale lomil rukama nad tìmi
tiskovinami, které neúprosnì pøibývaly každou poštou. Jakmile
uvidìl známé obálky s razítkem „Portofrei - dienstlich“, srdce mu
vždy zabušilo a v noci, pøemýšleje o všem, pøicházel k pøesvìdèení,
že se konce války nedoèká, a že zemské èetnické velitelství ho
pøipraví o poslední špetku rozumu a že se nebude moci tìšit
z vítìzství rakouských zbraní, ponìvadž bude mít bud o koleèko
víc, nebo míò. A okresní èetnické velitelství bombardovalo ho
dennì dotazy, proè není zodpovìdìn dotazník pod èíslem (72 345)/
47
(721 a/5) d, jak vyøízena instrukce pod èíslem (88 992)/(822 gfch)
z, jaké jsou praktické výsledky návodu pod èíslem (123456)/(1292
b/r) V. atd.
Nejvíce mu dala starostí instrukce, jak získati z místního
obyvatelstva placené donášeèe a informátory, nakonec, ponìvadž
uznal za nemožné, aby to mohl být nìkdo z místa, kde zaèínají
Blata a kde je ten lid taková tvrdá palice, pøipadl na myšlenku vzít
na tu službu obecního pasáka, kterému øíkali „Pepku, vyskoè!“
Byl to kretén, který vždy na tuto výzvu vyskoèil. Jedna z tìch
ubohých, pøírodou a lidmi zanedbaných postav, mrzák, který za
pár zlatek roènì a za tu nìjakou obživu pásl obecní dobytek.
Toho si dal zavolat a øekl k nìmu: „Víš, Pepku, kdo to je starej
Procházka?“
„Méé.“
„Nemeè, a pamatuj si, že tak øíkají císaøi pánu. Víš, kdo je to
císaø pán?“
„To je èíšaš pán.“
48
„Dobøe, Pepku. Tak si pamatuj, že když nìkoho uslyšíš mluvit,
když chodíš po obìdech od domu k domu, že je císaø pán dobytek
nebo podobnì, hned pøijï ke mnì a oznam mnì to. Dostaneš
šesták, a když uslyšíš nìkoho vykládat, že to nevyhrajeme, zas
pùjdeš, rozumíš, ke mnì a øekneš, kdo to øíkal, a dostaneš zas
šesták. Jestli ale uslyším, že nìco zatajuješ, tak bude s tebou zle.
Seberu tì a odvedu do Písku. A teï vyskoè!“ Když vyskoèil, dal
mu dva šestáky a spokojenì napsal raport na okresní èetnické
velitelství, že již získal informátora.
Druhý den pøišel k nìmu pan faráø a sdìloval mu tajuplnì, že
dnes ráno potkal za vsí obecního pasáka Pepka Vyskoè a ten že
mu vypravoval: „Mijostpane. Pan vachmajstr vèera povídal, že je
èíšaš pán dobytek a že to nevyhrajeme. Méé. Hop!“
Po delším vysvìtlení a rozmluvì s panem faráøem dal strážmistr
Flanderka zatknout obecního pasáka, který byl pozdìji na
Hradèanech odsouzen na dvanáct let pro velezradu. Žaloba mu
dokázala nebezpeèné a velezrádné rejdy, pobuøování, urážku
velièenstva a ještì nìkolik zloèinù a pøeèinù. Pepík Vyskoè choval
se u soudu jako na pastvì nebo mezi sousedy. Na všechny otázky
meèel jako koza a po vynesení rozsudku vyrazil ze sebe „Méé,
hop!“ a vyskoèil. Byl za to disciplinárnì potrestán tvrdým lùžkem
o samovazbì a tøemi posty.
Od té doby nemìl èetnický strážmistr informátora a musel se
spokojit tím, že si vymyslil jednoho, udav fingované jméno, a zvýšil
tak svùj pøíjem o padesát korun mìsíènì, které propíjel v hospodì
Na kocourku. Pøi desáté sklenici dostával záchvat svìdomitosti
a pivo mu hoøklo v ústech a vždy slyšel od sousedù tutéž vìtu:
„Dnes je nᚠpan strážmistr nìjak smutnej, jako by nebyl ve svej
náladì.“ Tu odcházel domù a po jeho odchodu vždy nìkdo øekl:
„Naši to zas nìkde v Srbsku prosrali, že je vachmajstr takovej
nemluva.“
A strážmistr doma alespoò vyplnil opìt jeden dotazník: „Nálada
mezi obyvatelstvem: Ia.“
49
Byly to èasto dlouhé bezesné noci pro pana strážmistra.
Neustále oèekával inspekci, vyšetøování. V noci zdálo se mu
o provaze, jak ho vedou k šibenici, a ještì naposled se ho sám
ministr zemské obrany pod šibenicí táže: „Wachmeister, wo ist
die Antwort des Zirkulärs No 1789678/23792 X. Y. Z?“
Až teï! Celou èetnickou stanicí jako by ze všech koutù znìlo
staré myslivecké heslo „Lovu zdar!“ A èetnický strážmistr
Flanderka nepochyboval, jak okresní velitel mu poklepá na rameno
a øekne: „Ich gratuliere Ihnen, Herr Wachmeister.“
Èetnický strážmistr maloval si v duchu i jiné luzné obrázky,
které vyrostly v nìjakém záhybu jeho úøednického mozku.
Vyznamenání, rychlý postup ve vyšší hodnostní tøídu, ocenìní jeho
kriminalistických schopností, otvírajících mu kariéru. Zavolal
závodèího a otázal se ho: „Dostali obìd?“
„Pøinesli mu uzené se zelím a knedlíkem, polívka už nebyla.
Vypil èaj a chce ještì jeden.“
„Má ho mít!“ velikomyslnì svolil strážmistr, „až ten èaj vypije,
pak ho pøivedou ke mnì.“
„Jakpak? Chutnalo vám?“ otázal se strážmistr, když závodèí
za pùl hodiny pøivedl Švejka, nasyceného a spokojeného jako vždy.
„Bylo to ještì ucházející, pane vachmajstr, mìlo bejt jen trochu
víc toho zelí. Ale jakហpomoc, já vím, že nebyli na to pøipraveni.
Uzený maso bylo dobøe vyudìný, muselo to bejt domácí uzený
maso z domácího prasete. Èaj s rumem mnì udìlal taky dobøe.“
Strážmistr podíval se na Švejka a zaèal: „Pravda, že v Rusku
se pije mnoho èaje? Mají tam také rum?“
„Rum je po celým svìtì, pane vachmajstr.“
„Jen se nevykroucej,“ pomyslil si strážmistr, „mìl jsi si døív
dát pozor na to; co povídáš.“ A otázal se dùvìrnì naklánìje se
k Švejkovi: „Jsou v Rusku hezké holky?“
„Hezké holky jsou po celým svìtì, pane vachmajstr.“
„I ty chlape,“ pomyslil si poznovu strážmistr, „ty bys se chtìl
teï nìjak rád z toho dostat.“ A strážmistr vyrazil s dvaaètyøicítkou:
50
„Co jste chtìl dìlat u 91. regimentu?“
„Chtìl jsem jít s ním na front.“
Strážmistr se spokojenì zadíval na Švejka a poznamenal: „To
je správné. To je ten nejlepší zpùsob dostat se do Ruska. - Opravdu
velice dobøe vymysleno,“ záøil strážmistr, pozoruje, jaký úèinek
mají jeho slova na Švejka. Nemohl však z nìho vyèíst nic jiného
než naprostý klid.
„Ten èlovìk nehne ani brvou,“ hrozil se v duchu strážmistr,
„to je jejich vojenská výchova. Já být v jeho situaci a mnì tohle
nìkdo øíct, tak by se mnì rozklepala kolena... - Ráno vás odvezeme
do Písku,“ prohodil jako mimodìk, „byl jste již nìkdy v Písku?“
„V roce 1910 na císaøských manévrech.“
Úsmìv strážmistrùv byl po této odpovìdi ještì pøíjemnìjším
a vítìzoslavnìjším. Cítil v duši, že svým systémem otázek pøekonal
sám sebe.
„Prodìlal jste celé manévry?“
„Zajisté, pane vachmajstr, jako infanterista.“ A zas se klidnì
jako døív díval Švejk na strážmistra, který sebou vrtìl radostí
a nemohl se již zdržet, aby to rychle nezanesl do raportu. Zavolal
závodèího, aby Švejka odvedl, a doplnil svùj raport: „Jeho plán
byl tento: Vplíživ se v øady 91. pìš. pluku, chtìl se ihned pøihlásit
na frontu a pøi nejbližší pøíležitosti dostat se do Ruska, nebo
postøehl, že zpáteèní cesta pøi bdìlosti orgánù jest jinak nemožnou,
Že by u 91. pìš. pluku mohl výbornì prosperovat, jest plnì
pochopitelné, nebo dle jeho doznání, pøiznal se po delším
køížovém výslechu, že prodìlal již v roce 1910 celé císaøské
manévry v okolí Písku jako infanterista. Z toho jest vidìt, že jest
ve svém oboru velice schopný. Podotýkám ještì, že sebraná
obvinìní jsou výsledkem mého systému køížového výslechu.“
Ve dveøích objevil se závodèí: „Pane vachmajstr, on chce jít na
záchod.“
„Bajonett auf!“ rozhodl strážmistr, „ale ne, pøiveïte ho sem.“
„Vy chcete jít na záchod?“ laskavé øekl strážmistr, „není v tom
51
nìco jiného?“ A upøel svùj zrak ve Švejkovu tváø.
„Je v tom opravdu jenom velká strana, pane vachmajstr,“
odpovìdìl Švejk.
„Jen aby v tom nebylo nìco jiného,“ významnì opakoval
strážmistr, pøipínaje si služební revolver, „já pùjdu s vámi.“
„To je velice dobrý revolver,“ øekl po cestì k Švejkovi, „na
sedm ran a støílí preciznì.“
Nežli však vyšli na dvùr, zavolal závodèího a tajemnì k nìmu
øekl: „Oni si vezmou bajonet auf a postavìjí se, až bude vevnitø,
vzadu u záchodu, aby se nám neprokopal misgrubnou.“
Záchod byl malý, obyèejný domeèek ze døeva, stojící zoufale
uprostøed dvora nad jámou s moèùvkou vytékající z nedaleké kupy
hnoje.
Byl to již starý veterán, v nìmž vykonávaly tìlesnou potøebu
celé generace. Nyní zde sedìl Švejk, pøidržuje jednou rukou za
provázek dveøe, zatímco vzadu okýnkem díval se mu závodèí na
zadnici, aby se neprokopal. A jestøábí oèi èetnického strážmistra
52
upøeny byly na dveøe a strážmistr pøemýšlel, do které nohy by ho
mìl støelit, kdyby se chtìl pokusit o útìk.
Ale dveøe se klidnì otevøely a vystoupil spokojený Švejk,
poznamenávaje k strážmistrovi: „Nebyl jsem tam moc dlouho?
Nezdržel jsem vás snad?“
„Ó nikoliv, nikoliv,“ odvìtil strážmistr, pomysliv si v duchu:
„Jací jsou to jemní, slušní lidé. Ví, co na nìho èeká, ale všechna
èest. Do poslední chvíle je slušný. Dokázal by to našinec na jeho
místì?“
Strážmistr zùstal sedìt na strážnici vedle Švejka na kavalci
prázdné postele èetníka Rampy, který mìl do rána službu,
obchùzku po vesnicích, a který v tu dobu klidnì sedìl u Èerného
konì v Protivínì a hrál s obuvnickými mistry mariáš, vykládaje
v pøestávkách, že to Rakousko musí vyhrát. Strážmistr zapálil si
dýmku, dal nacpat Švejkovi, závodèí pøiložil do kamen a èetnická
stanice promìnila se na nejpøíjemnìjší místeèko na zemìkouli, na
klidný kout, teplé hnízdo za blížícího se zimního soumraku, kdy
se drží èerná hodinka.
Mlèeli však všichni. Strážmistr sledoval urèitou myšlenku
a nakonec se vyjádøil, obraceje se k závodèímu: „Podle mého
názoru není správné špióny vìšet. Èlovìk, který se obìtuje pro
svou povinnost, za svou, tak øeknìme, vlast, má být odpravený
èestným zpùsobem, prachem a olovem, co myslíte, pane závodèí?“
„Rozhodnì ho jen zastøelit a nevìšet,“ souhlasil závodèí,
„øeknìme, že by i nás poslali a øekli by nám: ,Musíte vypátrat,
kolik mají Rusové strojních pušek ve svém
maschinengewehrabteilungu.’ Tak bychom se pøevlíkli a šli. A za
to by mne mìli vìšet, jako nìjakého loupežného vraha?“
Závodèí se tak rozèílil, že vstal a zvolal: „Já žádám, abych byl
zastøelen a pochován s vojenskými poctami.“
„Vono to má háèek,“ ozval se Švejk, „jestli je èlovìk chytrej,
tak mu nikdy nic nedokážou.“
„A dokážou,“ vyjádøil se dùraznì strážmistr, „jestli i oni jsou
53
tak chytøí a mají svou metodu. Vy se sám o tom pøesvìdèíte. Pøesvìdèíte se,“ opakoval již mírným tónem, pøipojiv k tomu
pøívìtivý úsmìv, „u nás nikdo s vytáèkami nepochodí, pravda, pane
závodèí?“
Závodèí kývl souhlasnì a zmínil se, že u nìkterých lidí je vìc
již prohraná pøedem, že ani maska naprostého klidu nepomùže,
že èím víc nìkdo vypadá klidnìji, že tím víc ho to usvìdèuje.
„Oni mají mou školu, pane závodèí,“ prohlásil hrdì strážmistr,
„klid, to je mýdlová bublina, umìlý klid je corpus delicti.“
A pøerušuje výklad o své teorii, obrátil se na závodèího: „Copak
si dnes dáme k veèeøi?“
„Vy dnes nepùjdete, pane strážmistr, do hospody?“
Touto otázkou vyvstanul pøed strážmistrem nový tìžký
problém, jejž nutno ihned rozluštit.
Což kdyby, použiv jeho noèní nepøítomnosti, ten prchl. Závodèí
je sice spolehlivý èlovìk, opatrný, ale utekli mu již dva vandráci.
Fakticky bylo tomu tak, že se s nimi nechtìl jednou v zimì tahat
ve snìhu až do Písku, tak je u Ražic v polích pustil a vypálil ránu
do vzduchu pro forma.
„Pošleme si naši bábu pro veèeøi a bude chodit se džbánem
pro pivo,“ rozluštil strážmistr tìžký problém, „a se bába trochu
probìhne.“
A bába Pejzlerka, která jim posluhovala, se opravdu probìhla.
Po veèeøi se cesta mezi èetnickou stanicí a hospodou Na
kocourku netrhla. Neobyèejné èetné stopy tìžkých velkých bot
báby Pejzlerky na té spojovací linii svìdèily o tom, že strážmistr si
vynahražuje plnou mìrou svou nepøítomnost na Kocourku.
A když se koneènì objevila bába Pejzlerka v šenkovnì s tím
vzkazem, že se dá pan strážmistr pìknì porouèet a že chce, aby
mu poslali láhev kontušovky, praskla zvìdavost hostinského.
„Koho tam mají?“ odpovìdìla bába Pejzlerka, „nìjakýho
podezøelýho èlovìka. Právì než jsem odešla, oba ho drželi kolem
krku a pan strážmistr ho hladil po hlavì a øíkal mu: ,Ty mùj zlatej
54
kluku slovanskej, ty mùj malinkej špiónku!“‘
A potom, když bylo dlouho již pøes pùlnoc, závodèí spal, tvrdì
chrápaje, natažen pøes svùj kavalec, v celé uniformì.
Naproti sedìl strážmistr se zbytkem kontušovky na dnì lahve,
držel Švejka kolem krku, slzy mu tekly po opálené tváøi, jeho
vousy byly slepeny kontušovkou a on jen breptal: „Øekni, že
v Rusku nemají tak dobrou kontušovku, øekni, a mohu klidnì jít
spát. Pøiznej to jako muž.“
„Nemají.“
Strážmistr pøevalil se na Švejka.
„Potìšil jsi mne, pøiznal jsi se. Tak to má být pøi výslechu.
Jsem-li vinen, naè zapírat.“
Zvedl se, a vrávoraje s prázdnou lahví do svého pokoje,
mumlal: „Kdyby se byl nedostal na ne-nepravou drrráhu, tak to
mohlo všechno jinak dó-dopadnout.“
Nežli se svalil v uniformì na svou postel, vytáhl ze psacího
55
stolu svùj raport a pokusil se ho doplnit tímto materiálem:
„Ich muß noch dazu beizufügen, daß die russische
Kontuszówka na základì § 56...“ Udìlal kaòku, slízl ji, a usmívaje
se pitomì, svalil se na postel a usnul jako špalek.
K ránu dal se èetnický závodèí, ležící na posteli u protìjší stìny,
do takového chrápání provázeného pískáním v nose, že to Švejka
probudilo. Vstal, zatøásl závodèím a šel si opìt lehnout. To již
kohouti zaèali kokrhat, a když potom vyšlo slunce, pøišla bába
Pejzlerka, která také vyspávala to noèní bìhání, zatopit, tu našla
dveøe otevøené a všechno pohøížené v hluboký spánek. Petrolejová
lampa na strážnici ještì koptila. Bába Pejzlerka udìlala alarm, stáhla
závodèího i Švejka z postele. Závodèímu øekla: „Že se nestydìjí
spát vobleèenej, jako boží dobytek,“ a Švejka napomenula, aby si
aspoò zapjal poklopec, když vidí ženskou.
Nakonec vybídla energicky rozespalého závodèího, aby šel
vzbudit pana strážmistra, to že není žádný poøádek, když se tak
dlouho hnípá.
„To padli do pìknejch rukou,“ bruèela bába k Švejkovi, když
závodèí budil strážmistra, „jeden vìtší koøala než druhej.
Prochlastali by nos mezi oèima. Mnì jsou dlužni už tøetí rok za
posluhu, a když je upomínám, øíká vždycky strážmistr: ,Mlèejí,
bábo, nebo jich dám zavøít, my víme, že vᚠsyn je pytlák a chodí
na døíví do panskýho.’ A tak se s nima trápím už na ètvrtej rok.“
Bába si hluboce vzdychla a dál pobruèovala: „Zejména mají se na
pozoru pøed strážmistrem, ten je takovej úlisnej, a zatím je to neøád
prvního øádu. Kdekoho zkoupat a zavøít.“
Strážmistr dal se velice tìžko probudit. Závodèímu dalo mnoho
obtíží pøesvìdèit ho, že je již ráno. Koneènì prokoukl, mnul si oèi
a nejasnì se zaèal upamatovávat na vèerejšek. Najednou mu pøišla
na mysl hrozná myšlenka, kterou vyjádøil, dívaje se nejistì na
závodèího: „On nám utek?“
„Ale kdepak, to je poctivý èlovìk.“
Závodèí poèal chodit po pokoji, podíval se z okna, zas se vrátil,
56
utrhl kus papíru z novin na stole a žmoulal mezi prsty papírovou
kulièku. Bylo vidìt, že chce nìco øíct.
Strážmistr se nejistì po nìm díval a koneènì, chtìje nabýt úplné
jistoty toho, co jen tušil, øekl: „Já jim, pane závodèí, pomùžu. Já
zas musel vèera øádit a provádìt?“
Závodèí vyèítavì podíval se na svého pøedstaveného:
„Kdybyste vìdìl, pane strážmistr, co všechno jste vèera nepovídal,
jaké øeèi jste s ním nevedl.“
Naklánìje se k uchu strážmistra, šeptal: „Že jsme všichni Èeši
a Rusové jedna slovanská krev, že Nikolaj Nikolajeviè bude pøíští
týden v Pøerovì, že se Rakousko neudrží, aby jen, až bude dál
vyšetøován, zapíral a pletl páté pøes deváté, aby to vydržel do té
doby, dokud ho kozáci nevysvobodí, že už to musí co nejdøív
prasknout, že to bude jako za husitských válek, že sedláci pùjdou
s cepy na Vídeò, že je císaø pán nemocný dìdek a že co nejdøív
natáhne brka, že je císaø Vilém zvíøe, že mu budete do vìzení
posílat peníze na pøilepšenou a ještì víc takových øeèí . . .“
Závodèí odstoupil od strážmistra: „Na to všechno se dobøe
pamatuji, ponìvadž jsem byl ze zaèátku jen málo støíknutý. Potom
jsem se také zdìlal a dál nevím nic.“
Strážmistr pohledìl na závodèího.
„A já se zas pamatuji,“ prohlásil, „že oni øíkali, že jsme proti
Rusku kratinové, a že øvali pøed tou naší bábou ,A žije Rusko!’“
Závodèí poèal nervóznì chodit po pokoji.
„Øvali to jako bejk,“ øekl strážmistr, „pak se svalili pøes postel
a zaèli chrápat.“
Závodèí se zastavil u okna, a bubnuje na nì, prohlásil: „Vy
jste si také, pane strážmistr, nedal ubrousek na ústa pøed naší bábou
a pamatuji se, že jste jí øekl: ,Pamatujou, bábo, že každý císaø
a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, a je to
tøebas takový dìdek jako starý Procházka, kterého nemohou už
pustit z hajzlu, aby jim nepodìlal celý Schönbrunn.“
„Tohle že jsem øíkal?“
57
„Ano, pane strážmistr, tohle jste øíkal, než jste šel ven na dvùr
zvracet, a ještì jste køièel: ,Bábo, strèejí mnì prst do krku!’“
„Oni se také pìknì vyjádøili,“ pøerušil ho strážmistr, „kde jen
pøišli na takovou hloupost, že Nikolaj Nikolajeviè bude èeským
králem?“
„Na to se nepamatuji,“ nesmìle ozval se závodèí.
„Bodej by se na to pamatovali. Byli jako napitý žok, mìli
praseèí oèièka, a když chtìli jít ven, tak místo do dveøí lezli na
kamna.“
Oba umlkli, až dlouhé mlèení pøerušil strážmistr. „Já jsem jim
vždycky øíkal, že alkohol je zhouba. Oni mnoho nesnesou a pijou
to. Což kdyby byl jim ten nᚠutek? Jak bychom to odùvodnili?
Bože, to mì tøeští hlava. - Povídám, pane závodèí,“ pokraèoval
strážmistr, „že právì ponìvadž neutek, je vìc úplnì jasná, co je to
za nebezpeèného a rafinovaného èlovìka. Až ho tam budou
vyšetøovat, tak øekne, že bylo otevøíno celou noc, že jsme byli
opilí a že moh tisíckrát utéct, kdyby se cítil vinným. Ještì štìstí,
že takovému èlovìku se nevìøí, a když my pod služební pøísahou
øekneme, že je to smyšlenka a drzá lež od toho èlovìka, tak mu
ani pánbùh nepomùže a má ještì o jeden paragraf na krku víc. Pøi
jeho vìci to nehraje ovšem žádnou roli. - Kdyby mnì jen tak ta
hlava nebolela.“
Ticho. Za chvíli ozval se strážmistr: „Zavolaj sem naši bábu.“
„Poslouchají, bábo,“ øekl strážmistr k Pejzlerce, pøísnì se jí
dívaje do oblièeje, „seženou nìkde krucifix na podstavci a pøinesou
ho sem.“
Na tázavý pohled Pejzlerky zaøval strážmistr: „Koukají, a už
jsou tady.“
Strážmistr vytáhl ze stolku dvì svíèky, na kterých byly stopy
od peèetního vosku, jak peèetil úøední spisy, a když se koneènì
Pejzlerka pøištrachala s krucifixem, postavil strážmistr køíž mezi
obì svíce na okraj stolu, zapálil svíèky a vážnì øekl: „Posadìjí se,
bábo.“
58
Ustrnulá Pejzlerka zapadla na pohovku a vyjevené podívala
se na strážmistra, svíèky i krucifix. Zmocnil se jí strach, a jak mìla
ruce na zástìøe, bylo vidìt, že se jí tøesou i s koleny.
Strážmistr pøešel vážnì kolem ní, a zastaviv se podruhé pøed
ní, promluvil slavnostnì:
„Vèera veèer byla jste svìdkem velké události, bábo. Mùže
být, že to vᚠpitomý rozum nechápe. Ten voják, to je vyzvìdaè,
špión, bábo.“
„Ježíšmarjá,“ vykøikla Pejzlerka, „Panenko Maria Skoèická!“
„Ticho, bábo! Abychom z nìho nìco dostali, museli jsme mluvit
rùzné øeèi. Slyšeli pøece, jaké divné øeèi jsme mluvili?“
„To jsem prosím slyšela,“ ozvala se tøesoucím hlasem Pejzlerka.
„Ale ty všechny øeèi, bábo, vedly jenom k tomu, aby se doznal,
aby nám dùvìøoval. Tak se nám to podaøilo. Vytáhli jsme z nìho
všechno. Chòapli jsme ho.“
Strážmistr na okamžik pøerušil øeè, aby opravil knoty na
svíèkách, a pak pokraèoval vážnì, hledì pøísnì na Pejzlerku: „Vy
jste byla, bábo, pøi tom a jste zasvìcená do celého tajemství. Toto
tajemství je úøední. O tom nesmíte nikomu se ani zmínit. Ani na
smrtelné posteli, to by vás nesmìli ani pochovat na høbitovì.“
„Ježíšmarjájosefe,“ zabìdovala Pejzlerka, „že jsem já nešastná
kdy sem vkroèila.“
„Neøvete, bábo, vstaòte, pøistupte ke krucifixu, dejte dva prsty
u pravé ruky nahoru. Budete pøísahat. Øíkejte za mnou.“
Pejzlerka odpotácela se ke stolu za neustálého bìdování:
„Panenko Maria Skoèická, že jsem sem kdy vkroèila.“
A z køíže díval se na ni utrápený oblièej Krista, svíèky èoudily
a všechno to pøipadalo Pejzlerce nìèím pøíšernì nadpozemským.
Ztrácela se v tom celá a kolena se jí klepala, ruce tøásly.
Zvedla dva prsty do výše a èetnický strážmistr dùraznì
a slavnostnì pøedøíkával: „Pøísahám bohu všemohoucímu, i vám,
pane strážmistr, že o tom, co jsem zde slyšela a vidìla, nikomu se
do své smrti nezmíním ani slovem, i kdybych snad od nìho byla
59
tázána. K tomu mnì dopomáhej pánbùh.“
„Polibte ještì, bábo, krucifix,“ porouèel strážmistr, když
Pejzlerka za ukrutného vzlykotu odpøísáhla a pokøižovala se
zbožnì.
„Tak, a teï zas odnesou krucifix, odkud si ho vypùjèili,
a øeknou, že jsem ho potøeboval k výslechu!“
Zdrcená Pejzlerka po špièkách vyšla s krucifixem z pokoje
a bylo vidìt oknem, že se neustále ohlíží ze silnice po èetnické
stanici, jako by se chtìla pøesvìdèit, že to nebyl jen sen, ale že
skuteènì právì pøed chvílí prožila nìco hrozného ve svém životì.
Strážmistr zatím pøepisoval svùj raport, který v noci doplòoval
kaòkami, které rozlízal i s rukopisem, jako by na papíøe byla
marmeláda.
Nyní to úplnì pøepracoval a vzpomnìl si, že se neoptal ještì
na jednu vìc. Dal si tedy zavolat Švejka a otázal se ho: „Umíte
fotografovat?“
„Umím.“
„A proè nenosíte s sebou aparát?“
„Ponìvadž žádnej nemám,“ znìla upøímná a jasná odpovìï.
„A kdybyste ho mìl, tak byste fotografoval?“ otázal se
strážmistr.
„Kdyby, to jsou ty chyby,“ prostodušnì odvìtil Švejk a klidnì
snesl tázavý výraz v oblièeji strážmistrovì, kterému tak právì zas
rozbolela hlava, že si nemohl vymyslit žádnou jinou otázku než
tuto: „Je to tìžké, fotografovat nádraží?“
„Lehèí než nìco jinýho,“ odpovìdìl Švejk, „ponìvadž se to
nehejbá a poøád to nádraží stojí na jednom místì a èlovìk mu
nemusí øíkat, aby se tváøilo pøíjemnì.“
Strážmistr mohl tedy svùj raport doplnit: „Zu dem Bericht No
2172, melde ich...“
A strážmistr se rozepsal: „Mezi jiným pøi mém køížovém
výslechu udal, že umí fotografovat, a to nejradìji nádraží. Aparát
fotografický sice u nìho nalezen nebyl, ale jest domnìnka, že ho
60
nìkde skrývá, a proto s sebou nenosí, aby odvrátil od sebe
pozornost, èemuž nasvìdèuje i jeho vlastní doznání, že by
fotografoval, kdyby mìl aparát u sebe.“
Strážmistr, maje tìžkou hlavu po vèerejšku, se stále více a více
zaplétal do své zprávy o fotografování a psal dál: „Jisto je, že dle
jeho vlastního doznání jedinì to, že nemá aparát fotografický
s sebou, zabránilo tomu, aby nefotografoval nádražní budovy
a vùbec místa strategické dùležitosti, a jest nesporné, že by byl
tak uèinil, kdyby byl mìl dotyèný fotografický pøístroj, který ukryl,
pøi sobì. Jedinì té okolnosti, že nebyl fotografický aparát pøi ruce,
lze dìkovati tomu, že u nìho nebyly nalezeny žádné fotografie.“
„To staèí,“ øekl strážmistr a podepsal se. Strážmistr byl úplnì
spokojen svým dílem a pøeèetl to závodèímu s velkou pýchou.
„To se povedlo,“ øekl k závodèímu, „tak vidìjí, takhle se píšou
berichty. Tam musí být všechno. Výslech, paneèku, to není jen tak
nìco jednoduchého, a hlavní vìcí je sestavit to pìknì do berichtu,
aby tam nahoøe na to èumìli jako jeleni. Pøivedou sem toho našeho,
a to s ním skoncujeme. Tak vás nyní odvede pan závodèí,“ pronesl
vážnì k Švejkovi, „do Písku na bezirksgendarmeriekommando.
Podle pøedpisu máte dostat želízka. Ponìvadž však myslím, že
jste slušný èlovìk, tak vám ty želízka nedáme. Jsem pøesvìdèen,
že ani po cestì nebudete dìlat pokus útìku.“
Strážmistr, zøetelnì pohnut pohledem na dobrodušnou
Švejkovu tváø, dodal: „A nevzpomínejte na mne ve zlém. Vezmou
ho, pane závodèí, tady mají bericht.“
„Tak spánembohem,“ øekl Švejk mìkce, „dìkuji jim, pane
vachmajstr, za všechno, co pro mne udìlali, a když bude pøíležitost,
tak jim budu psáti, a kdybych mìl nìkdy ještì cestu kolem, tak se
u nich zastavím.“
Švejk vyšel se závodèím na silnici, a kdokoliv je potkal, jak
byli zabráni v pøátelský rozhovor, považoval by je za staré známé,
kteøí mají náhodou stejnou cestu do mìsta, øeknìme do kostela.
„To byl bych si nikdy nemyslil,“ vykládal Švejk, „že taková
61
cesta do Budìjovic je spojena s takovejma vobtížema. To mnì
pøipadá jako ten pøípad s øezníkem Chaurou z Kobylis. Ten se
jednou v noci dostal na Moráò k Palackýho pomníku a chodil až
do rána kolem dokola, ponìvadž mu to pøipadalo, že ta zeï nemá
konce. Byl z toho celej zoufalej, k ránu už nemoh, tak zaèal køièet
,Patról!’, a když policajti pøibìhli, tak se jich ptal, kudy se jde do
Kobylis, že už chodí podél nìjaký zdi pìt hodin a poøád že tomu
není žádný konec. Tak ho vzali s sebou a von jim všechno
v separaci rozbil,“ Závodèí na to neøekl ani slova a myslel si: „Co
mnì to vypravuješ. Zas zaèínᚠvypravovat nìjakou pohádku
o Budìjovicích.“
Šli kolem rybníka a Švejk se zájmem otázal se závodèího, jestli
je hodnì pytlákù ryb v okolí.
„Zde je to samý pytlák,“ odpovìdìl závodèí, „pøedešlého
strážmistra chtìli hodit do vody. Porybný na baštì støílí jim štìtiny
do zadnice, ale to není nic platné. Nosejí v kalhotech kus plechu.“
Závodèí rozhovoøil se o pokroku, jak lidi na všechno pøijdou
a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, že tahle válka
je veliké štìstí pro lidstvo, ponìvadž v tìch patáliích vedle hodných
lidí budou odstøelováni také lumpové a darebáci.
„Je beztoho moc lidí na svìtì,“ pronesl rozvážnì, „jeden už se
maèká na druhého a lidstvo se rozplemenilo až hrùza.“
Pøiblížili se zájezdní hospodì.
„Setsakramentsky to dnes profukuje,“ øekl závodèí, „myslím,
že nám štamprle nemùže škodit. Neøíkejte nikomu nic, že vás vedu
do Písku. To je státní tajemství.“
Pøed závodèím zatanèila instrukce centrálních úøadù o lidech
podezøelých a nápadných a o povinnosti každé èetnické stanice:
„Vylouèiti ony ze styku s místním obyvatelstvem a pøísnì dbáti,
aby nepøicházelo pøi dopravì k dalším instancím k zbyteèným
rozhovorùm v okolí.“
„To se nesmí prozradit, co jste zaè,“ znova ozval se závodèí,
„do toho nikomu nic není, co jste vyved. Panika se nesmí šíøit. 62
Panika je v tìchhle dobách váleèných zlá vìc,“ pokraèoval, „nìco
se øekne, a už to jde jako lavina po celém okolí. Rozumíte?“
„Já tedy nebudu šíøit paniku,“ øekl Švejk a zachoval se také
podle toho, ponìvadž když hospodský se rozhovoøil s nimi, Švejk
zdùrazòoval: „Zde bratr øíká, že budeme v jednu hodinu v Písku.“
„A to má vᚠpan bratr orláb?“ otázal se zvìdavý hostinský
závodèího, který ani nemrkaje drze odpovìdìl: „Dnes mu už
konèí!“
„To jsme ho dostali,“ prohlásil usmívaje se k Švejkovi, když
hospodský nìkam odbìhl, „jenom ne žádnou paniku. Je váleèná
doba.“
Jestli závodèí pøed vstupem do zájezdní hospody prohlásil, že
myslí, že Štamprle nemùže škodit, byl optimistou, ponìvadž
63
zapomnìl na množství, a když jich vypil dvanáct, prohlásil zcela
rozhodnì, že do tøí hodin je velitel okresní èetnické stanice u obìda,
že to je marné pøijít tam døív, kromì toho že zaèíná chumelenice.
Když budou do ètyø hodin odpùldne v Písku, je èasu habadìj. Do
šesti je èasu dost. To už pùjdou ve tmì, jak ukazuje dnešní poèasí.
Je to vùbec jedno, jít teï nebo až potom. Písek nemùže utéct.
„Buïme rádi, že sedíme v teple,“ bylo jeho rozhodné slovo,
„tam v zákopech za takové sloty zkusejí víc než my u kamen.“
Veliká stará kachlová kamna sálala teplem a závodèí zjistil, že
to vnìjší teplo lze doplnit výhodnì vnitøním, pomocí rùzných
koøalek sladkých i mocných, jak øíkají v Halièi.
Hospodský na této samotì mìl jich osm druhù, nudil se a pil
pøi zvuku meluzíny, která hvízdala za každým rohem stavení.
Závodèí neustále vybízel hostinského, aby s ním držel krok,
obviòuje ho, že málo pije, což byla oèividná køivda, nebo ten stál
již sotva na nohou a chtìl neustále hrát ferbla a tvrdil, že v noci
slyšel od východu dìlostøelbu, naèež závodèí škytal: „Jenom ne
žádnou paniku. Od toho jsou in-instrukce.“
A dal se do výkladu, že instrukce je souhrn nejbližších naøízení.
Pøitom prozradil nìkolik tajných rezervátù. Hospodský již nièeho
nechápal, jenom se vzmohl na prohlášení, že instrukcemi se vojna
nevyhraje.
Bylo již temno, když závodèí rozhodl, že se nyní vydají se
Švejkem na cestu do Písku. V chumelenici nebylo vidìt na krok
a závodèí neustále øíkal: „Poøád rovnì za nosem až do Písku,“
Když to øekl potøetí, hlas jeho neznìl již ze silnice, ale odnìkud
zdola, kam se svezl po stráni po snìhu. Pomáhaje si ruènicí, pracnì
vyškrábal se nahoru opìt na silnici. Švejk slyšel, že se pøidušenì
smìje: „Sklouzavka.“ Za chvíli však již ho opìt nebylo slyšet, nebo
sjel poznovu ze stránì, zaøvav tak, až pøehlušil vítr: „Upadnu,
panika!“ Závodèí promìnil se na pilného mravence, který když
spadne odnìkud, zas houževnaté leze nahoru. Pìtkrát opakoval
závodèí výlet ze stránì, a když opìt byl u Švejka, øekl bezradnì
64
a zoufale: „Já bych vás mohl velice dobøe ztratit.“
„Nemají strachu, pane závodèí,“ øekl Švejk, „udìláme nejlepší,
když se k sobì pøivážem. Tak se nemùžem jeden druhýmu ztratit.
Mají s sebou želízka?“
„Každý èetník musí vždycky s sebou nosit želízka,“ dùraznì
øekl závodèí, klopýtaje kolem Švejka, „to je nᚠvezdejší chleba.“
„Tak se tedy pøipnem,“ vybízel Švejk, „jen to zkusejí.“
Mistrným pohybem pøipjal závodèí želízka Švejkovi a druhý
konec sobì v zápìstí pravé ruky a nyní byli spolu spojeni jako
dvojèata. Klopýtajíce po silnici nemohli od sebe a závodèí táhl
Švejka pøes hromádky kamenù, a když upadl, strhl Švejka s sebou.
Pøitom se jim želízka zaøezávala do ruky, až koneènì prohlásil
závodèí, že to takhle dál nejde, že je musí opìt odepjat. Po dlouhé
a marné námaze zprostit sebe i Švejka želízek závodèí vzdychl:
„My jsme spojeni na vìky vìkùv.“
„Amen,“ dodal Švejk a pokraèovali v obtížné cestì.
65
Závodèího zmocnila se naprostá deprese, a když po hrozném
utrpení pozdì veèer dorazili do Písku k èetnickému velitelství, na
schodech øekl úplnì zdrcenì závodèí Švejkovi: „Teï to bude
hrozné. My od sebe nemùžem.“
A opravdu bylo to hrozné, když strážmistr poslal pro velitele
stanice, rytmistra Königa.
První slovo rytmistrovo bylo: „Dýchnìte na mne.“
„Teï to chápu,“ øekl rytmistr, zjistiv nesporné situaci svým
bystrým, zkušeným èichem, „rum, kontušovka, èert, jeøabinka,
oøechovka, višòovka a vanilková. - Pane strážmistr,“ obrátil se na
svého podøízeného, „zde vidíte pøíklad, jak nemá èetník vypadat.
Takhle si poèínat je takový pøeèin, že o tom bude rozhodovat
vojenský soud. Svázat se s delikventem želízky. Pøijít ožralý, total
besoffen. Pøilézt sem jako zvíøe. Sundejte jim to.“
„Co je?“ obrátil se na závodèího, který volnou rukou obrácenì
salutoval.
„Poslušnì hlásím, pane rytmistr, že nesu bericht.“
„O vás pùjde bericht k soudu,“ struènì øekl rytmistr, „pane
strážmistr, zavøou oba muže, ráno je pøivedou k výslechu, a ten
bericht z Putimì proštudujou a pošlou mnì do bytu.“
Písecký rytmistr byl muž velice úøední, dùsledný
v pronásledování podøízených, znamenitý v byrokratických vìcech.
Po èetnických stanicích v jeho okresu nemohli nikdy øíci, že
odletìla bouøka. Ona se vracela každým pøípisem podepsaným
rytmistrem, který celý den vyøizoval rùzné výtky, napomenutí
a výstrahy pro celý okres.
Od vypuknutí války visely nad èetnickými stanicemi v píseckém
okresu tìžké chmùry.
Byla to pravá strašidelná, nálada. Hromy byrokratismu hømìly
a bily do èetnických strážmistrù, závodèích, mužstva, zøízencù.
Pro každou pitomost disciplinární vyšetøování.
„Chceme-li vyhrát válku,“ øíkal na svých inspekcích po
66
èetnických stanicích, „musí a být a b - b, všude musí být teèka na
i.“
Cítil se obklopen zradou a utvoøil si pøesný dojem, že každý
èetník na okrese má nìjaké høíchy vyplývající z války, že každý
má za sebou v té vážné dobì nìjaké opomenutí ve službì.
A seshora ho bombardovali pøípisy, ve kterých ministerstvo
zemské obrany poukazovalo, že z píseckého okresu podle zpráv
ministerstva vojenství pøecházejí k nepøíteli.
A honili jej pátrat po loajalitì v okresu. Vypadalo to strašidelnì.
Ženy z okolí šly doprovázet svoje muže na vojnu, a on vìdìl, že ti
mužové urèitì svým ženám slibují, že se nedají zabít pro císaøe
pána.
Èernožluté obzory poèaly se zatahovat mraky revoluce. Na
Srbsku, v Karpatech pøecházely batalióny k nepøíteli. 28. regiment,
11. regiment. V tom posledním vojáci z píseckého kraje a okresu.
V tom pøedvzpourovém dusnu pøijeli rekruti z Vodòan s karafiáty
z èerného organtýnu. Píseckým nádražím projíždìli vojáci od Prahy
a házeli nazpátek cigarety a èokoládu, kterou jim podávaly do
praseèích vozù dámy z písecké spoleènosti.
Pak jel jeden maršový batalión a nìkolik píseckých židù øvalo
„Heil, nieder mit den Serben!“ a dostalo takových pìkných pár
facek, že týden se nemohli ukázat na ulici.
A mezitímco se dály tyto epizody, které jasnì ukazovaly, že
když po kostelích na varhany hrají „Zachovej nám, Hospodine“,
že je to jenom chatrné pozlátko a všeobecná pøetváøka;
z èetnických stanic pøicházely ty známé odpovìdi na dotazníky á
la Putim, že je všechno v nejlepším poøádku, agitace že se nikde
nevede proti válce, smýšlení obyvatelstva øímská jednièka a,
nadšení øímská jednièka a-b.
„Vy nejste èetníci, ale obecní policajti,“ øíkával na svých
obchùzkách, „místo toho, abyste zbystøili svou pozornost o tisíc
procent, stává se z vás pomalu dobytek.“
Uèiniv tento zoologický objev, dodával: „Válíte se pìknì doma
67
a myslíte si: Mit ganzem Krieg kann man uns Arsch lecken.“
Následoval pak vždy výpoèet všech povinností nešastných
èetníkù, pøednáška o tom, jaká je celá situace a jak je to tøeba
všechno vzít do ruky, aby to skuteènì bylo tak, jak to má být. Po
tom vylíèení záøícího obrazu èetnické dokonalosti, smìøující
k posílení rakouského mocnáøství, následovaly hrozby, disciplinární
vyšetøování, pøesazení a nadávky.
Rytmistr byl pevnì pøesvìdèen, že stojí zde na stráži, že nìco
zachraòuje a že všichni ti èetníci z èetnických stanic, které jsou
pod ním, že je to líná sbìø; egoisté, podlci, podvodníci, kteøí vùbec
nièemu jinému nerozumí nežli koøalce, pivu a vínu. A ponìvadž
mají nepatrné pøíjmy, že se, aby mohli chlastat, dají podplácet
a rozbíjejí pomalu, ale jisté Rakousko. Jediný èlovìk, kterému
dùvìøoval, byl jeho vlastní strážmistr na okresním velitelství, který
však vždycky v hospodì øíkal: „Tak jsem vám zas mìl dneska
srandu z našeho starýho mrafy...“
Rytmistr studoval bericht èetnického strážmistra z Putimì
o Švejkovi. Pøed ním stál jeho èetnický strážmistr Matìjka a myslel
si, aby mu rytmistr vlezl na záda i se všemi berichty, ponìvadž
dole u Otavy èekají na nìho s partií šnopsa.
„Poslednì jsem vám øíkal, Matìjko,“ ozval se rytmistr, „že
nejvìtší blbec, kterého jsem poznal, je èetnický strážmistr
z Protivína, ale podle tohohle berichtu pøetrumfnul ho strážmistr
z Putimi. Ten voják, kterého pøivedl ten lotr koøala závodèí,
s kterým byli svázaní jako dva psi, pøece není žádný špión. Je to
jistì praobyèejný dezertýr. Zde píše takové nesmysly, že každé
malé dítì pozná na první pohled, že ten chlap byl ožralý jako
papežský prelát. - Pøiveïte sem ihned toho vojáka,“ poruèil, když
ještì chvíli studoval raport z Putimì. „Nikdy v životì jsem nevidìl
takovou snùšku blbostí, a ještì ke všemu pošle s tím podezøelým
chlapem takový dobytek, jako je jeho závodèí. Mì ty lidi ještì
málo znají, já dovedu být prevít. Dokud se tøikrát dennì pøede
68
mnou strachy nepodìlají, tak jsou pøesvìdèeni, že si dám na sobì
døíví štípat.“
Rytmistr se rozpovídal o tom, jak se èetnictvo dnes chová
odmítavì ke všem rozkazùm a jak sestavuje berichty, že ihned je
vidìt, že ze všeho si dìlá každý takový strážmistr legraci, jen aby
ještì nìco víc zapletl.
Když seshora se upozorní, že není vylouèena možnost, aby se
nepotloukali vyzvìdaèi po krajinách, èetniètí strážmistøi je zaèínají
vyrábìt ve velkém, a jestli bude válka ještì nìjaký èas trvat, bude
z toho velký blázinec. A v kanceláøi dají telegram do Putimì,
aby zítra pøišel strážmistr do Písku. On už mu tu „ohromnou
událost“, o které píše na poèátku svého raportu, vytluèe z hlavy.
„Od kterého regimentu jste utekl?“ uvítal rytmistr Švejka.
„Od žádnýho regimentu.“
Rytmistr pohlédl na Švejka a uvidìl v jeho klidné tváøi tolik
bezstarostnosti, že se otázal: „Jak jste pøišel k uniformì?“
„Každej voják, když narukuje, dostane uniformu,“ odpovìdìl
Švejk s mírným úsmìvem, „já sloužím u 91. regimentu, a nejenže
jsem od svýho regimentu neutek, nýbrž naopak.“
Slovo naopak provázel takovým pøízvukem, že se rytmistr
zatváøil žalostnì a otázal se: „Jak to naopak?“
„To je vìc náramnì jednoduchá,“ svìøil se Švejk, „já jdu
k svýmu regimentu, já ho hledám, a neutíkám od nìho. Já si nic
jinýho nepøeju než se co nejdøív dostat k svýmu regimentu. Já už
jsem taky z toho celej nervózní, že se patrnì vzdaluju od Èeských
Budìjovic, když si pomyslím, že tam na mne èeká celej regiment.
Pan strážmistr v Putimi ukazoval mnì na mapì, že Budìjovice
jsou na jih, a on místo toho obrátil mne na sever.“
Rytmistr máchl rukou, jako by chtìl øíct: Ten vyvádí ještì horší
vìci než obracet lidi na sever. „Vy tedy nemùžete svùj regiment
najít,“ øekl, „vy jste ho šel hledat?“
Švejk vysvìtlil mu celou situaci. Jmenoval Tábor a všechna
místa, kudy šel do Budìjovic: Milevsko - Kvìtov - Vrហ- Malèín
69
- Èížová - Sedlec - Horažïovice - Radomyšl - Putim - Štìkno Strakonice - Volyò - Dub - Vodòany - Protivín - a zas Putim.
S ohromným nadšením vylíèil Švejk svùj zápas s osudem, jak
se chtìl živou mocí, nedbaje pøekážek, dostat k svému 91.
regimentu do Budìjovic a jak všechno jeho úsilí bylo marné.
Mluvil ohnivì a rytmistr mechanicky kreslil tužkou na kus
papíru mrtvý kruh, ze kterého se nemohl dostat dobrý voják Švejk,
když se vypravil k svému pluku.
„To byla herkulovská práce,“ øekl koneènì, když se zalíbením
naslouchal Švejkovu líèení, jak ho to mrzí, že se nemohl tak dlouho
dostat k pluku, „na vás musela být mohutná podívaná, když jste
se kroutil kolem Putimi.“
„Vono se to mohlo už tenkrát rozhodnout,“ zmínil se Švejk,
„nebejt toho pana strážmistra v tom nešastným hnízdì. Von se
mì vùbec neptal ani na jméno, ani na regiment a bylo mu to všechno
nìjak tùze moc divný. Von mì mìl dát vodvést do Budìjovic
a v kasárnách už by mu øekli, jestli jsem ten Švejk, kerej hledá
svùj regiment, nebo nìjakej podezøelej èlovìk. Dneska už jsem
moh bejt druhej den u svýho regimentu a vykonávat svý vojenský
povinnosti.“
„Proè jste v Putimi neupozornil, že se jedná o omyl?“
„Ponìvadž jsem vidìl, že je to marný, s ním mluvit. To už
øíkal starej hostinskej Rampa na Vinohradech, když mu chtìl nìkdo
zùstat dlužen, že pøijde nìkdy na èlovìka takovej moment, že je
ke všemu hluchej jako paøez.“
Rytmistr se dlouho nerozmýšlel a pomyslil si jen, že taková
okružní cesta èlovìka, který chce se dostat k svému regimentu, je
známkou nejhlubší lidské degenerace, i dal vyklepat v kanceláøi
na stroji, šetøe všech pravidel a krás úøedního slohu:
70
Slavnému velitelství c. k. pìšího pluku è. 91 v Èeských
Budìjovicích
V pøíloze pøedvádí se Josef Švejk, dle dotyèného tvrzení býti
pìšákem téhož pluku, zadržený na základì svého vyjádøení
v Putimi, okres Písek, èetnickou stanicí, podezøelý ze zbìhnutí.
Týž uvádí, že se odebírá k svému výšeoznaèenému pluku.
Pøedvedený jest menší zavalité postavy, soumìrného oblièeje
a nosu s modrýma oèima, bez zvláštního znamení. V pøíloze B1
zasílá se úèet za stravování dotyèného k laskavému pøevedení na
úèet min. zem. obrany s žádostí o potvrzení pøijetí pøedvedeného.
V pøíloze C1 zasílá se ku potvrzení seznam erárních vìcí, které
mìl zadržený na sobì v dobì svého zachycení.
Cesta z Písku do Budìjovic ve vlaku ušla Švejkovi bystøe
a rychle. Jeho spoleèníkem byl mladý èetník, nováèek, který
nespouštìl ze Švejka oèi a mìl hrozný strach, aby mu Švejk neutekl.
Po celé cestì luštil tìžký problém: Kdybych teï musel jít na malou
nebo na velkou stranu, jak to udìlám?
Rozøešil to tím, že mu musel Švejk dìlat kmotra.
Po celé cestì se Švejkem od nádraží do Mariánských kasáren
v Budìjovicích upíral své oèi køeèovitì na Švejka, a kdykoliv
pøicházeli k nìjakému rohu nebo køižovatce ulic, jako
mimochodem vypravoval Švejkovi, kolik dostávají ostrých patron pøi každé eskortì, naèež Švejk odpovídal, že je o tom
pøesvìdèen, že žádný èetník nebude po nìkom støílet na ulici, aby
neudìlal nìjaké neštìstí.
Èetník se s ním pøel a tak dostali se do kasáren.
Službu v kasárnách mìl již druhý den nadporuèík Lukáš. Sedìl,
nièeho netuše, za stolem v kanceláøi, když k nìmu pøivedli Švejka
s papíry.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opìt zde,“
zasalutoval Švejk, tváøe se slavnostnì. U celé té scény byl praporèík
71
Koátko, který pozdìji vypravoval, že po tom hlášení Švejkovì
nadporuèík Lukᚠvyskoèil, chytil se za hlavu a upadl naznak na
Koátko, a že když ho vzkøísili, Švejk, který po celou tu dobu
vzdával èest, opakoval: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem
opìt zde!“ A tu nadporuèík Lukáš, celý bledý, tøesoucí se rukou
vzal papíry týkající se Švejka, podepsal, požádal všechny, aby vyšli,
èetníkovi že øekl, že je tak dobøe, a že se se Švejkem uzavøel
v kanceláøi.
Tím skonèila Švejkova budìjovická anabaze. Je jisto, že kdyby
byla popøána Švejkovi volnost pohybu, že by byl sám došel do
Budìjovic. Jestli úøady se mohly chvástat, že ony dopravily Švejka
na místo služby, je to prosté omyl. Pøi jeho energii a nezmarné
chuti bojovat zakroèení úøadù v tom pøípadì bylo házením klackù
Švejkovi pod nohy.
Švejk a nadporuèík Lukᚠdívali se sobì do oèí.
72
Nadporuèíkovi oèi svítily èímsi strašlivým a hrùzným
a zoufalým, a Švejk díval se na nadporuèíka nìžnì, láskyplnì jako
na ztracenou a opìt nalezenou milenku.
V kanceláøi bylo ticho jako v kostele. Vedle z chodby bylo
slyšet, jak tam nìkdo pøechází. Nìjaký svìdomitý jednoroèní
dobrovolník, který pro rýmu zùstal doma, což bylo znát na hlase,
huhòal to, èemu se uèil nazpamì: Jak se mají na pevnostech
pøijímat èlenové císaøského domu. Bylo slyšet jasné: „Sobald die
höchste Herrschaft in der Nähe der Festung anlangt, ist das
Geschütz auf allen Bastionen und Werken abzufeuern, der
Platzmajor empfängt dieselbe mit dem Degen in der Hand zu Pferde
und reitet sodann vor.“
„Držte tam hubu,“ zaøval do chodby nadporuèík, „vzdalte se
ke všem èertùm. Jestli máte horeèku, tak zùstaòte doma ležet.“
Bylo slyšet, jak se pilný jednoroèní dobrovolník vzdaluje, a jako
tichá ozvìna znìlo sem z konce chodby huhòání: „ln dem
Augenblicke, als der Kommandant salutiert, ist das Abfeuern des
Geschützes zu wiederholen, welches bei dem Absteigen der
höchsten Herrschaft zum dritten Male zu geschehen ist.“
A opìt se dál nadporuèík se Švejkem mlèky pozorovali, až
koneènì øekl nadporuèík Lukᚠs drsnou ironií: „Pìknì vás vítám,
Švejku, do èeských Budìjovic. Kdo má být obìšen, ten se neutopí.
Už na vás vydali zatykaè a zítra jste u regimentsraportu. Já se
s vámi již zlobit nebudu. Natrápil jsem se s vámi dost a dost a moje
trpìlivost praskla. Když si pomyslím, že jsem mohl tak dlouho žít
s takovým blbem jako vy...“
Poèal chodit po kanceláøi: „Ne, to je hrozné. Teï se divím, že
jsem vás nezastøelil. Co by se mnì stalo? Nic. Byl bych osvobozen.
Chápete to?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že to úplnì chápu.“
„Nezaèínejte zas, Švejku, s tìma vašima hovadinama, nebo se
opravdu nìco stane. Koneènì vám zatneme žílu. Vy jste stupòoval
svou pitomost donekoneèna, až to všechno katastrofálnì prasklo.“
73
Nadporuèík Lukᚠzamnul si ruce: „Už je s vámi, Švejku,
amen.“ Vrátil se ke svému stolu a napsal na kousek papíru nìkolik
øádkù, zavolal na hlídku pøed kanceláøí a poruèil jí, aby odvedli
Švejka k profousovi a odevzdali mu ten lístek.
Švejka odvedli pøes nádvoøí a nadporuèík s netajenou radostí
se díval, jak profous odmyká dveøe s èernožlutou tabulkou
Regimentsarrest, jak Švejk mizí za tìmi dveømi a jak za chvíli
vychází profous sám z tìch dveøí.
„Zapla pánbùh,“ pomyslil si hlasitì nadporuèík, „už je tam.“
V tmavém prostoru lidomorny Mariánských kasáren Švejka
uvítal srdeènì tlustý jednoroèní dobrovolník, provalující se na
slamníku. Byl jediným vìznìm a nudil se sám již druhý den. Na
Švejkovu otázku, proè tam sedí, odpovìdìl, že pro malièkost.
Napohlavkoval omylem jednomu poruèíkovi od dìlostøelectva
v noci na námìstí v podloubí v opilém stavu. Vlastnì ani
nenapohlavkoval, srazil mu jenom èepici s hlavy. Stalo se to tak,
74
že ten poruèík od dìlostøelectva stál v noci pod podloubím a patrnì
èekal na nìjakou prostitutku. Byl obrácen k nìmu zády
a jednoroènímu dobrovolníkovi pøipadal, jako by to byl jeho jeden
známý jednoroèák, Materna František.
„Ten je právì takové škornì,“ vyprávìl Švejkovi, „a tak jsem
se pìknì zezadu pøiplížil a shodil jsem mu èepici a øekl jsem:
,Servus, Franci!’ A ten chlap blbá hned zaèal pískat na patrolu
a ta mne odvedla. - Mùže být,“ pøipouštìl jednoroèní dobrovolník,
„že pøi té tahanici padlo pár pohlavkù, ale to myslím nic na vìci
nemìní, ponìvadž je to vyložený omyl. On sám pøiznává, že jsem
øekl: ,Servus, Franci,’ a jeho køestní jméno je Anton. To je úplnì
jasné. Mnì snad mùže škodit jenom to, že jsem utekl z nemocnice,
a jestli to praskne s tím krankenbuchem... - Když jsem totiž
narukoval,“ vypravoval dál, „tak jsem si pøednì najal pokoj v mìstì
a snažil jsem si zaopatøit revmatismus. Tøikrát za sebou jsem se
namazal a pak jsem si lehl za mìsto do pøíkopu, když pršelo, a zul
si boty. Nepomáhalo to. Tak jsem se v zimì v noci koupal v Malši
celý týden, a docílil jsem pravý opak. Kamaráde, já jsem se ti tak
otužil, že jsem vydržel ležet ve snìhu na dvoøe domu, kde jsem
bydlel, celou noc a nohy jsem mìl ráno, když mne domácí lidi
probudili, tak teplé, jako kdybych nosil papuèe. Kdybych byl
alespoò dostal angínu, ale ono poøád nic nepøicházelo. Ba ani tu
pitomou kapavku jsem nemohl dostat. Dennì jsem chodil do Port
Arthuru, nìkteøí kolegové už dostali zánìt varlat, øezali jim pauchy,
a já jsem byl poøád imunní. Smùla, kamaráde, nekøesanská. Až
jsem se ti jednou u Rùže seznámil s jedním invalidou z Hluboké.
Ten mnì øekl, abych jednou v nedìli k nìmu pøišel na návštìvu,
a na druhý den že budu mít nohy jako konve. Mìl doma tu jehlu
i støíkaèku, a já jsem opravdu sotva došel z Hluboké domù.
Neoklamala mne ta zlatá duše. Tak jsem koneènì pøece mìl svùj
svalový revmatismus. Hned do nemocnice, a už bylo hej. A potom
se na mne ještì štìstí usmálo podruhé. Do Budìjovic byl pøeložen
mùj pošvagøenec dr. Masák ze Žižkova a tomu mohu dìkovat, že
75
jsem se tak dlouho v nemocnici udržel. Byl by to se mnou dotáhl
až k supravizitì, když jsem to ale tak zkazil s tím nešastným
krankenbuchem! Myšlenka to byla dobrá, znamenitá. Opatøil jsem
si velkou knihu, nalepil na ni štítek, na který jsem namaloval
,Krankenbuch des 91. Reg.’ Rubriky a všechno bylo v poøádku.
Zapisoval jsem tam fingovaná jména, stupnì horeèky, nemoce
a každý den odpùldne po vizitì šel jsem drze s knihou pod paždí
do mìsta. Ve vratech drželi vartu landveráci, takže i z té strany
byl jsem úplnì zabezpeèen. Ukážu jim knihu a oni mnì ještì
zasalutovali. Pak šel jsem k jednomu známému úøedníkovi od
berního úøadu, tam jsem se pøevlékl do civilu a šel jsem do hospody,
kde jsme vedli ve známé spoleènosti rùzné velezrádné øeèi. Potom
už jsem byl tak drzý, že jsem se ani do civilu nepøevlékal a chodil
v uniformì po hospodách a po mìstì. Vracel jsem se na svou postel
do nemocnice až k ránu, a když mì v noci zastavila patrola, ukázal
jsem jí na svùj krankenbuch 91. regimentu a víc se mne nikdo na
nic neptal. Ve vratech nemocnice opìt mlèky ukázal jsem na knihu
a nìjak jsem se vždy do postele dostal. Tak stoupala moje drzost,
že jsem myslel, že mnì nikdo nemùže nic udìlat, až došlo
k osudnému omylu v noci na námìstí pod podloubím, k omylu,
který jasnì dokázal, že všechny stromy nerostou do nebe,
kamaráde. Pýcha pøedchází pád. Všechna sláva polní tráva. Ikarus
si spálil køídla. Èlovìk by chtìl být gigantem, a je hovno, kamaráde.
Nevìøit náhodì a fackovat se ráno i veèer s pøipomenutím, že
opatrnosti nikdy nezbývá, a co je pøíliš moc, že škodí. Po
bakchanáliích a orgiích dostaví se vždy morální kocovina. To je
zákon pøírody, milý pøíteli. Když povážím, že jsem si zkazil
supravizitu, superarbitraci. Že jsem mohl být felddienstunfähig.
Taková ohromná protekce! Mohl jsem se válet nìkde v kanceláøi
na doplòovacím velitelství, ale má neopatrnost mnì podrazila
nohy.“
Svou zpovìï zakonèil jednoroèní dobrovolník slavnostnì:
„Došlo i na Kartágo, z Ninive udìlali zøíceniny, milý pøíteli,
76
ale hlavu vzhùru! A si nemyslí, že když mne pošlou na front, že
dám jednu ránu. Regimentsraport! Vylouèení ze školy! A žije c.
k. kretenismus! Budu já jim døepìt ve škole a skládat zkoušky.
Kadet, fénrich, lajtnant, obrlajtnant. Naseru jim! Offiziersschule.
Behandlung jener Schüler derselben, welche einen Jahrgang
repetieren müssen! Vojenská paralýza. Nosí se kvér na levém nebo
pravém rameni? Kolik má kaprál hvìzdièek? Evidenzhaltung
Militärreservemänner! - Himlhergot není co kouøit, kamaráde.
Nechcete, abych vás nauèil plivat na strop? Podívejte se, to se
dìlá takhle. Myslete si pøitom nìco, a vaše pøání se splní. Jestli
rád pijete pivo, mohu vám doporuèiti výbornou vodu tamhle ve
džbánì. Máte-li hlad a chcete-li chutnì pojíst, doporuèuji vám
M욝anskou besedu. Mohu vám též rekomendovat, abyste psal
z dlouhé chvíle básnì. Já již zde složil epopej:
Je profous doma? On spí, hochu, klidnì,
zde armády je tìžištì,
než nový befel pøijde opìt z Vídnì,
že ztraceno je celé bojištì.
Tu proti nepøítele vpádu
on z pryèen staví barikádu.
Z úst mu pøi té práci splyne,
když se mu to podaøí:
,Øíš rakouská nezahyne,
sláva vlasti, císaøi!’
Vidíte, kamaráde,“ pokraèoval tlustý jednoroèní dobrovolník,
„pak a nìkdo øekne, že mizí mezi lidem úcta k našemu milému
mocnáøství. Uvìznìný muž, který nemá co kouøit a na kterého
èeká regimentsraport, podává nejkrásnìjší pøípad pøíchylnosti
k trùnu. Skládá ve svých písních hold své širší vlasti, ohrožené ze
všech stran výpraskem. Je zbaven svobody, ale z jeho úst plynou
verše neochvìjné oddanosti. Morituri te salutant, Caesar! Mrtví
tì pozdravují, císaøi, ale profous je pacholek. Mᚠto pìknou
èeládku ve svých službách. Pøedevèírem dal jsem mu pìt korun,
77
aby mnì koupil cigarety, a on chlap mizerná dnes ráno øekl, že se
zde nesmí kouøit, že by z toho mìl opletání.a tìch pìt korun že
mnì vrátí, až bude lénunk. Ano, kamaráde, nevìøím dnes nièemu.
Nejlepší hesla jsou zvrácena. Vìznì okrádati! A ten chlap si ještì
ke všemu celý den zpívá. ,Wo man singt, da leg’ dich sicher nieder,
böse Leute haben keine Lieder!’ Nièema, ulièník, padouch,
zrádce!“
Jednoroèní dobrovolník dal nyní Švejkovi otázku o jeho vinì.
„Hledal regiment?“ øekl, „to je pìkná túra. Tábor, Milevsko,
Kvìtou, Vráž, Malèín, Èížová, Sedlec, Horažïovice, Radomyšl,
Putim, Štìkno, Strakonice, Volyò, Dub, Vodòany, Protivín, Putim,
Písek, Budìjovice. Trnitá cesta. I vy zítra k regimentsraportu?
Bratøe, na popravišti se tedy sejdeme. To zas má nᚠobrst Schröder
pìknou radost. Nedovedete si ani pøedstavit, jak na nìho úèinkují
plukovní aféry. Lítá po dvoøe jako pominutý hafan a vysunuje jazyk
jako mrcha kobyla. A ty jeho øeèi, napomínání, a jak pøitom plivá
kolem sebe, jako uslintaný velbloud. A ta jeho øeè nemá konce
a vy èekáte, že co nejdøív musí spadnout celé Mariánské kasárny.
Já ho znám dobøe, ponìvadž již jednou jsem byl u takového
regimentsraportu. Narukoval jsem ve vysokých botách a na hlavì
jsem mìl cylindr, a ponìvadž mnì krejèí vèas nedodal uniformu,
tak jsem pøišel za školou jednoroèákù na cvièištì i ve vysokých
botách a v cylindru a postavil jsem se do øady a mašíroval s nimi
na levém flangu. Obrst Schröder pøijel na mne pøímo na koni a div
mne nepovalil na zem. ,Donnerwetter,’ zaøval, až to bylo slyšet
jistì na Šumavì, ,was machen Sie hier, Sie Zivilist?’ Odpovìdìl
jsem mu slušnì, že jsem jednoroèní dobrovolník a že se zúèastòuji
cvièení. A to jste mìl vidìt. Øeènil pùl hodiny a teprve potom si
všiml, že salutuji v cylindru. To už zvolal jen, že zítra mám jít
k regimentsraportu, a hnal to na koni ze vzteku až bùhvíkam jako
divoký jezdec, a zas pøicválal, opìt nanovo øval, zuøil, bil se v prsa
a poruèil mne okamžitì ze cvièištì odstranit a dát na hauptvachu.
Pøi regimentsraportu mnì napaøil kasárníka na ètrnáct dní, dal mne
78
obléct do nemožných hadrù ze skladištì, hrozil mnì odpáráním
štráfkù. - ,Jednoroèní dobrovolník,’ blbl ten pitomec obrst nahlas,
,je cosi vznešeného, jsou to embrya slávy, vojenské hodnosti,
hrdinové. Jednoroèní dobrovolník Wohltat, byv po odbyté zkoušce
povýšen na kaprála, dobrovolnì pøihlásil se na frontu a zajal patnáct
nepøátel a pøi odevzdávání jich byl roztržen granátem. Za pìt minut
došel pak rozkaz, že jednoroèní dobrovolník Wohltat je povýšen
na kadeta. I vás by èekala taková skvìlá budoucnost, postup,
vyznamenání, vaše jméno bylo by zaneseno do zlaté knihy pluku.’“
Jednoroèní dobrovolník si odplivl: „Vidíte, kamaráde, jaká
hovada rodí se pod sluncem. Vykašlu se jim na jednoroèácké štráfky
i na všechna privilegia: ,Vy, jednoroèní dobrovolníku, jste dobytek.’
79
Jak to zní pìknì: ,Jste dobytek,’ a ne to sprosté: ,Jsi dobytek.’
A po smrti dostanete signum laudis nebo velkou støíbrnou medalii.
C. k. dodavatelé mrtvol s hvìzdièkami i bez hvìzdièek. Oè je
šastnìjší každý vùl. Toho zabijou na porážce a netahají ho pøedtím
poøád na execírák a na feldschießen.“
Tlustý jednoroèní dobrovolník pøevalil se na druhý slamník
a pokraèoval: „To je jisté, že tohle musí jednou všechno prasknout
a že to nemùže trvat vìènì. Zkuste pumpovat slávu do prasete,
tak vám nakonec pøece jen vybouchne. Kdybych jel na frontu, tak
bych napsal na ešalon:
Lidskými hnáty zúrodníme lán.
Acht Pferde oder achtundvierzig Mann.“
Otevøely se dveøe a objevil se profous, pøinášeje ètvrt porce
komisárku pro oba a èerstvou vodu.
Aniž by vstal ze slamníku, oslovil jednoroèní dobrovolník
profousa touto øeèí: „Jak jest to vznešené a krásné, vìznì
navštìvovati, svatá Anežko 91. regimentu! Bud vítán, andìli
dobroèinnosti, jehož srdce jest naplnìno soucitem. Jsi obtìžkán
80
koši jídel a nápojù, abys zmírnil naše hoøe. Nikdy ti nezapomeneme
prokázaného nám dobrodiní. Jsi záøící zjev v temném našem
vìzení.“
„U regimentsraportu vám pøejdou žerty,“ bruèel profous.
„Jen se neštì, køeèku,“ odpovídal z pryèny jednoroèní
dobrovolník, „øekni nám radìji, jak bys to udìlal, kdybys mìl zavøít
deset jednoroèákù? Nedívej se tak hloupì, klíèníku Mariánských
kasáren. - Zavøel bys jich dvacet a deset pustil, sysle. Ježíšmarjá,
já být ministrem vojenství, ty bys mìl u mì vojnu! Znᚠpouèku,
že úhel dopadu rovná se úhlu odrazu? O jedno tì jen prosím:
Naznaè a dej mnì pevný bod ve vesmíru, a vyzdvihnu celou zem
i s tebou, nádivo.“
Profous vyvalil oèi, otøásl se a práskl dveømi.
„Vzájemnì podporující se spolek na odstranìní profousù,“ øekl
jednoroèní dobrovolník, rozdìluje spravedlivì porci chleba na dvì
èásti, „podle paragrafu 16 vìzeòského øádu mají vìzòové
v kasárnách až do rozsudku opatøeni býti mináží vojenskou, ale
zde panuje zákon prérie: kdo to vìzòùm døív sežere.“
Sedìli se Švejkem na pryènì a hryzli komisárek.
„Na profousovi je nejlepší vidìt,“ pokraèoval ve svých úvahách
jednoroèní dobrovolník, „jak vojna zesuroví èlovìka. Jistìže náš
profous, než nastoupil službu vojenskou, byl mladý muž s ideály,
plavovlasý cherubín, nìžný a citlivý ke každému, obhájce
nešastných, kterých se zastával vždy pøi rvaèkách o holku na
posvícení v rodném kraji. Není pochyby, že si ho všichni vážili,
ale dnes... Mùj bože, jak bych mu rád dal pøes hubu, otloukl mu
hlavu o pryènu, shodil ho po hlavì do latríny. I to je, pøíteli, dùkaz
naprostého zesurovìní mysli pøi vojenském øemesle.“
Dal se do zpìvu:
Nebála se ani èerta,
vtom ji potkal kanonýr...
„Milý pøíteli,“ vykládal dál, „pozorujeme-li to všechno
v mìøítku naší milé monarchie, dospíváme neodvolatelnì k tomu
81
závìru, že je to s ní právì tak jako se strýcem Puškina, o kterém
ten napsal, že nezbývá jen, ponìvadž strýc je chcíplotina,
vzdychat i myslet pro sebe,
kdypak èert vezme tebe!“
Ozvalo se opìt zarachocení klíèe ve dveøích a profous na
chodbì rozsvìcoval petrolejovou lampièku.
„Paprsek svìtla v temnotì,“ køièel jednoroèní dobrovolník,
„osvìta vniká do armády. Dobrou noc, pane profouse, pozdravujte
všechny šarže a a se vám nìco hezkého zdá. Tøebas o tom, že
jste mnì už vrátil tìch pìt korun, které jsem vám dal na zakoupení
cigaret a které jste propil na mé zdraví. Spìte sladce, netvore!“
Bylo slyšet, že profous bruèí nìco o zítøejším regimentsraportu.
„Opìt sami,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „vìnuji nyní chvíle
pøed spaním výkladu a pøednášce o tom, jak se každodennì
rozšiøují zoologické vìdomosti šarží i dùstojníkù: Vytøískat nový
váleèný živý materiál a vojensky uvìdomìlá sousta pro jícny dìl,
k tomu je tøeba dùkladných studií pøírodopisu nebo knihy Zdroje
hospodáøského blahobytu, vydané u Koèího, kde vyskytuje se na
každé stránce slovo dobytek, prase, svinì. Poslední dobou vidíme
však, že naše pokroèilé vojenské kruhy zavádìjí nová pojmenování
nováèkù. U 11. kompanie kaprál Althof používá slova engadinská
koza. Svobodník Müller, nìmecký uèitel z Kašperských Hor,
nazývá nováèky èeskými smradochy, šikovatel Sondernummer
volskou žabou, yorkshirským kancem a slibuje pøitom, že každého
rekruta vydìlá. siní tak pøitom s takovou odbornou znalostí, jako
by pocházel z rodiny vycpavaèù zvíøat. Všichni vojenští pøedstavení
snaží se tak vštípit lásku k vlasti zvláštními pomùckami, jako je
øev a tanec kolem rekrutù, váleèný ryk, pøipomínající divochy
v Africe pøipravující se ke stažení nevinné antilopy nebo k peèení
kýty z misionáøe pøipraveného ke snìdení. Nìmcù se to ovšem
netýká. Jestli šikovatel Sondernummer mluví cosi o saubandì, pøidá
vždy k tomu rychle die tschechische, aby se Nìmci neurazili
a nevztahovali to na sebe. Pøitom všechny šarže u 1 i. kompanie
82
koulí oèima jako ubohý pes, který z hltavosti spolkne houbu
namoèenou v oleji a nemùže ji dostat z krku. Jednou jsem slyšel
rozhovor svobodníka Müllera s kaprálem Althofem, týkající se
dalšího postupu pøi výcviku domobrancù. V tomto rozhovoru
vynikala slova jako ein paar Ohrfeigen. Myslel jsem pùvodnì, že
došlo mezi nimi k nìèemu, že se trhá nìmecká vojenská jednota,
ale zmýlil jsem se znamenitì. Jednalo se opravdu jen o vojáky.
,Když takové èeské prase,’ pouèoval rozšafnì kaprál Althof,
,nenauèí se ani po tøiceti nýdr stát rovnì jako svíèka, nestaèí mu
jen dát pár pøes hubu. Rýpni ho pìknì jednou rukou pìstí do bøicha
a druhou naraž mu èepici pøes uši, øekni: Kehrt euch!, a jak se
otoèí, tak ho kopni do zadnice, a uvidíš, jak se bude štrekovat
a jak se bude fénrich Dauerling smát.’ Nyní vám, kamaráde, musím
nìco øíct o Dauerlingovi,“ pokraèoval jednoroèní dobrovolník, „o
nìm si vypravují rekruti u 11. kompanie tak, jako nìjaká opuštìná
babièka na farmì v blízkostí mexických hranic bájí o nìjakém
slavném mexickém banditovi. Dauerling má povìst lidožrouta,
antropofága z australských kmenù, kteøí požírají pøíslušníky
druhých kmenù padší jim do rukou. Jeho životní dráha je skvìlá.
Zanedlouho po narození upadla s ním chùva a malý Konrád
Dauerling uhodil se do hlavièky, takže ještì dnes je vidìt na jeho
hlavì takovou zploštìnost, jako kdyby kometa narazila na severní
toènu. Všichni pochybovali, že z nìho nìco mùže být, jestli vydrží
to otøesení mozku, jen jeho otec, plukovník, neztrácel nadìje
a tvrdil, že mu to nemùže nijak vadit, ponìvadž, jak se samo sebou
rozumí, mladý Dauerling, až povyroste, vìnuje se vojenskému
povolání. Mladý Dauerling, po hrozném zápase s ètyømi tøídami
nižší reálky, které vystudoval soukromì, pøièemž pøedèasnì
zešedivìl a zblbl jeho domácí uèitel a druhý chtìl skoèit v zoufalství
ze svatoštìpánské vìže ve Vídni, pøišel do hamburské kadetní
školy. V kadetce se nikdy nedbalo na pøedbìžné vzdìlání, nebo
to vìtšinou nehodí se pro rakouské aktivní dùstojníky. Vojenský
ideál spatøoval se jedinì ve hraní na vojáèky. Vzdìlanost pùsobí
83
na zušlechtìní duše, a toho se na vojnì nemùže potøebovat. Èím
hrubší dùstojnictvo, tím lepší.
Žák kadetky Dauerling nevynikal ani v tìch pøedmìtech, které
každý jakžtakž ovládal. I v kadetce bylo znát stopy toho, že si
Dauerling v mládí narazil hlavièku.
Jeho odpovìdi pøi zkouškách jasnì hovoøily o tom neštìstí
a vynikaly takovou pitomostí, a byly považovány pøímo za klasické
pro svou hlubokou pitomost a popletenost, že profesoøi kadetky
jinak ho nenazývali než unser braver Trottel. Jeho hloupost byla
tak oslòující, že byla nejvìtší nadìje, že snad po nìkolika
desetiletích dostane se do tereziánské akademie èi do ministerstva
vojenství.
Když vypukla válka a všecky mladièké kadetíky udìlali
fénrichy, dostal se do archu hamburských povýšencù i Konrád
Dauerling a tak se dostal k 91. regimentu.“
Jednoroèní dobrovolník si oddechl a vypravoval dál: „Vyšla
nákladem ministerstva vojenství kniha Drill oder Erziehung, ze
které vyèetl Dauerling, že na vojáky patøí hrùza. Podle stupòù
hrùzy že má též výcvik úspìch. A v této své práci mìl vždy úspìch.
Vojáci, aby nemuseli slyšet jeho øvaní, hlásili se po celých cukách
k marodvizitì, což však nebylo korunováno úspìchem. Kdo se
hlásil marod, dostal tøi dny verschärft. Ostatnì, vy víte, co je to
verschärft. Honí vás na cvièišti po celý den a na noc vás ještì
zavøou. Tak se stalo, že u kumpanie Dauerlinga nebylo marodù.
Kumpaniemarodi sedìli v díøe. Dauerling stále zachovává na
cvièišti onen nenucený kasárenský tón, zaèínající slovem svinì
a konèící podivnou zoologickou záhadou: svinským psem. Pøitom
je velice liberální. Ponechává vojákùm svobodu rozhodnutí. Øíká:
,Co chceš, slone, pár do nosu nebo tøi dny verschärft?’ Vybral-li si
nìkdo verschärft, dostal k tomu pøece jen dvì rány do nosu,
k èemuž Dauerling pøidává toto vysvìtlení: ,Ty zbabìlèe, ty se
bojíš o svùj rypák, a co budeš dìlat potom, až spustí tìžká
artilérie?’
84
Jednou, když rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádøil se: ,Pah,
was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren: To
øíkal též polní maršálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten
müssen so wie so krepieren.’
Oblíbeným a pùsobivým prostøedkem Dauerlingovým je, že
svolává èeské mužstvo svou pøednáškou, ve které mluví
o vojenských úkolech Rakouska, pøièemž vysvìtluje všeobecné
zásady vojenské výchovy od španglí až po povìšení a zastøelení.
Na zaèátku zimy, než jsem šel do nemocnice, cvièili jsme na cvièišti
vedle 11. kumpanie, a když byl rast, mìl Dauerling øeè k svým
èeským rekrutùm:
,Já vím,’ zaèal, ,že jste lumpové a že je vám tøeba vytlouct
z hlavy všechno bláznovství. S èeštinou se nedostanete ani pod
šibenici. Nᚠnejvyšší vojenský pán je taky Nìmec. Posloucháte?
Himmellaudon, nieder!’
Dìlá všechno nýdr, a jak tak leží na zemi, chodí pøed nimi
Dauerling a øeèní:
,Nieder zùstane nieder, i kdybyste se, bando, v tom blátì
rozkrájeli. Nieder bylo už ve starém Øímì, tenkrát už museli všichni
rukovat od sedmnácti do šedesáti let a sloužilo se tøicet let v poli
a neváleli se jako prasata v kasárnách. Byla tenkrát taky jednotná
armádní øeè a velení. To by se na to byli páni øímští dùstojníci
podívali, aby mužstvo mluvilo etrurisch. Já také chci, abyste všichni
odpovídali nìmecky, a ne tou vaší patlaninou. Vidíte, jak se vám
to pìknì leží v blátì, a teï si pomyslete, že by se nìkomu z vás
nechtìlo dál ležet a že by vstal. Co bych udìlal? Roztrhl bych mu
hubu až po uši, ponìvadž jest to porušení subordinace, vzpoura,
zprotivení, provinìní proti povinnostem øádného vojáka, porušení
øádu a káznì, opovrhnutí služebními pøedpisy vùbec, z èehož
vyplývá, že na takového chlapa èeká provaz a Verwirkung des
Anspruches auf die Achtung der Standesgenossen.’“
Jednoroèní dobrovolník se zamlèel a pak pokraèoval, když si
patrnì v pøestávce rozvrhl téma líèení pomìrù v kasárnách:
85
„To bylo za hejtmana Adamièky, to byl èlovìk úplnì apatický.
Když sedìl v kanceláøi, tu se obyèejnì díval do prázdna jako tichý
blázen a mìl takový výraz, jako by chtìl øíct: Sežerte si mì, mouchy.
Pøi batalionsraportu bùhví na co myslel. Jednou se hlásil
k batalionsraportu voják od 11. kumpanie se stížností, že ho nazval
fénrich Dauerling na ulici veèer èeským prasetem. Byl to v civilu
knihaø, uvìdomìlý národní dìlník.
,Tak se tedy vìci mají,’ øekl hejtman Adamièka tiše, nebo on
mluvil vždy velice tiše, ,to vám øekl veèer na ulici. Tøeba zjistiti,
zdali jste mìl dovoleno vyjít si z kasáren. Abtreten!’
Za nìjaký èas dal si hejtman Adamièka zavolat podavatele
stížnosti.
,Je zjištìno,’ øekl opìt tak tiše, ,že jste mìl povolení vzdálit se
ten den z kasáren do deseti hodin veèer. A proto nebudete
potrestán. Abtreten!’
O tom hejtmanovi Adamièkovi se pak øíkalo, že má smysl pro
spravedlnost, milý kamaráde, tak ho poslali do pole a namístì nìho
pøišel sem major Wenzl. A to byl èertùv syn, pokud se týkalo
národnostních štvanic, a ten zaal tipec fénrichovi Dauerlingovi.
Major Wenzl má za manželku pešku a má nejvìtší strach
z národnostních sporù. Když pøed lety sloužil jako hejtman v Kutné
Hoøe, vynadal jednou v opilosti v jednom hotelu vrchnímu, že je
èeská pakáž. Upozoròuji pøitom, že ve spoleènosti mluvil major
Wenzl výhradnì èesky, stejnì jako ve své domácnosti, a že jeho
synové studují èesky. Slovo padlo, a už to bylo v místních novinách
a nìjaký poslanec interpeloval chování hejtmana Wenzla v hotelu
ve vídeòském parlamentì. Mìl z toho Wenzl velké nepøíjemnosti,
ponìvadž to bylo právì v dobì povolení parlamentem vojenské
pøedlohy, a teï jim do toho vleze takový ožralý hejtman Wenzl
z Kutné Hory.
Potom hejtman Wenzl dozvìdìl se, že tohle všechno mu
nadrobil kadetštelfrtrétr z jednoroèních dobrovolníkù Zítko. Ten
to dal o nìm do novin, nebo mezi ním a hejtmanem Wenzlem
86
panovalo nepøátelství od té doby, kdy Zítko v jedné spoleènosti
u pøítomnosti hejtmana Wenzla dal se do uvažování, že staèí
poohlédnouti se po boží pøírodì, pozorovat, jak mraèna zakrývají
horizont, jak na obzoru vysoko se tyèí hory a jak øve vodopád
v lesích, jak ptáci zpívají.
,Staèí,’ povídal kadetštelfrtrétr Zítko, ,zamyslit se nad tím, co
je každý hejtman proti velebné pøírodì. Stejná nula jako každý
kadetštelfrtrétr.’
Ponìvadž všichni vojenští páni byli tenkrát namazaní, chtìl
hejtman Wenzl nešastného filosofa Zítka zmlátit jako konì,
a nepøátelství toto se stupòovalo a hejtman sekýroval Zítka, kde
mohl, tím víc, ponìvadž výrok kadetštelfrtrétra Zítka stal se
poøekadlem.
,Co je hejtman Wenzl proti velebné pøírodì?’ to znali po celé
Kutné Hoøe.
,Já ho lumpa doženu k sebevraždì,’ øíkal hejtman Wenzl, ale
Zítko šel do civilu a studoval dál filosofii. Od té doby trvá zbìsilost
majora Wenzla proti mladým dùstojníkùm. Ani poruèík není jistým
pøed jeho øádìním a zuøením. O kadetech a praporèících ani
nemluvì.
,Rozmaèkám je jako štìnice,’ øíká major Wenzl, a bìda tomu
fénrichovi, který nìkoho pro nìjakou malichernost by hnal pøed
batalionsraport. Pro majora Wenzla je smìrodatným jenom velké
a hrozné provinìní, jako když nìkdo usne u prachárny na vartì
nebo když vyvede nìco ještì hroznìjšího, když napøíklad pøelézá
voják v noci zeï Mariánských kasáren a usne nahoøe na zdi, dá se
chytit landveráckou nebo dìlostøeleckou patrolou v noci, zkrátka
provede tak strašné vìci, že dìlá hanbu regimentu.
,Prokristapána,’ slyšel jsem ho jednou hulákat na chodbì, ,tak
už ho potøetí chytla landverácká patrola. Hned ho, bestii, dejte do
díry, a chlap musí od regimentu pryè, nìkam ku trénu, aby vozil
hnùj. A ani se s nimi nesepral! To nejsou vojáci, ale metaøi. Žrát
mu dejte až pozítøí, vezmìte mu slamník a strète ho do ajnclíku,
87
a žádnou deku, drnorysovi!’
Nyní si pøedstavte, pøíteli, že ihned po jeho pøíchodu sem ten
pitomý fénrich Dauerling hnal pøed batalionsraport jednoho muže,
že prý ho ten zúmyslnì nepozdravil, když Dauerling jel pøes námìstí
ve fiakru v nedìli odpùldne s nìjakou sleèinkou! Tenkrát pøi
batalionsraportu, jak vyprávìly šarže, bylo boží dopuštìní.
Šikovatel bataliónní kanceláøe utekl až k chodbì s lejstrama a major
Wenzl øval na Dauerlinga:
,Já si to vyprošuji, himldonrvetr, já si to zakazuji! Víte, pane
fénrich, co je to batalionsraport? Batalionsraport není žádný
švajnfest. Jak mohl vás vidìt, když jste ujíždìl po námìstí? Nevíte,
že jste sám uèil, že vzdává se èest šaržím, s kterými se setkáváme,
a to neznamená, jestli má voják se toèit jako vrána, aby našel pana
fénricha projíždìjícího se pøes námìstí. Mlète, prosím vás.
Batalionsraport je zøízení velice vážné. Jestli voják vám již tvrdil,
že vás nevidìl, ponìvadž právì na korze vzdával èest mnì, obrácen
ke mnì, rozumíte, k majorovi Wenzlovi, a že nemohl se dívat
dozadu na fiakr, který vás vezl, myslím, že se tomu musí vìøit.
Pøíštì prosím neobtìžovat mne s takovými malièkostmi.’
Od té doby Dauerling se zmìnil.“
Jednoroèní dobrovolník zívl: „Musíme se vyspat na
regimentsraport. Chtìl jsem vám jenom èásteènì øíct, jak to asi
u regimentu vypadá. Plukovník Schröder nemá rád majora Wenzla,
je to vùbec divný pavouk. Hejtman Ságner, který má na starosti
školu jednoroèních dobrovolníkù, vidí v Schrödrovi pravý typ
vojáka, aèkoliv plukovník Schröder nebojí se nièeho tak jako toho,
kdyby mìl jít do pole. Ságner je chlap všemi mastmi mazaný a stejnì
jako Schröder nemá rád rezervní dùstojníky. Øíká o nich, že jsou
to civilní smradí. Na jednoroèáky dívá se jako na divoká zvíøata,
ze kterých je tøeba udìlat vojenské stroje, pøišít jim hvìzdièky
a poslat na frontu,, aby je vybili místo ušlechtilých aktivních
dùstojníkù, které tøeba zachovat na plemeno. - Vùbec,“ øekl
jednoroèní dobrovolník, ukrývaje se pod deku, „všechno v armádì
88
smrdí hnilobou. Teï se ještì vyjevené masy nevzpamatovaly. S
vypoulenýma oèima jdou se dát rozsekat na nudle a potom, když
ho trefí kulièka, zašeptá jen: Maminko... Neexistují hrdinové, ale
jateèný dobytek a øezníci v jenerálních štábech. A nakonec se jim
to všechno vzbouøí, a to bude pìkná mela. A žije armáda! Dobrou
noc!“
Jednoroèní dobrovolník utichl a pak poèal sebou vrtìt pod
dekou a otázal se: „Spíte, kamaráde?“
„Nespím,“ odpovìdìl Švejk na druhém kavalci, „pøemejšlím.“
„O èem pøemýšlíte, kamaráde?“
„O velkej støíbrnej medalii za udatnost, kterou dostal jeden
truhláø z Vávrovy ulice na Král. Vinohradech, nìjakej Mlíèko,
ponìvadž byl první, kterému u jeho regimentu utrh na zaèátku
války granát nohu. Dostal umìlou nohu a poèal se všude chvástat
se svou medalií a že je vùbec první a nejprvnìjší mrzák od
regimentu za války. Jednou pøišel do Apolla na Vinohradech a tam
se dostal do sporu s øezníky z porážky, kteøí mu nakonec utrhli
umìlou nohu a praštili ho s ní pøes hlavu. Ten, co mu ji utrh,
nevìdìl, že je to umìlá noha, tak z toho leknutí omdlel. Na strážnici
zas Mlíèkovi nohu pøidìlali, ale od té doby dostal Mlíèko zlost na
svou velkou støíbrnou medalii za udatnost a šel ji zastavit do
zastavárny a tam ho zadrželi i s medalií. Mìl z toho opletání, a je
nìjaký takový èestný soud pro váleèné invalidy, a ten ho odsoudil
k tomu, že mu vzali tu støíbrnou medaili a pak ho odsoudili ještì
ku ztrátì nohy...“
„Jak to?“
„Náramnì prostì. Pøišla jednoho dne k nìmu komise
a oznámila mu, že není hoden nosit umìlou nohu, tak mu ji
vodepnuli a vodnesli. - Anebo,“ pokraèoval Švejk, „taky je
náramná legrace, když pozùstalí po nìkom, kerej pad ve válce,
dostanou najednou takovou medaili s pøípisem, že se jim ta medalie
propùjèuje, aby ji nìkam povìsili na význaèné místo. V
Božetìchové ulici na Vyšehradì jeden rozzuøený otec, který myslel,
89
že si z nìho úøady dìlají legraci, povìsil tu medalii na záchod
a jeden policajt, který s ním mìl na pavlaèi ten záchod spoleènej,
udal ho pro velezradu, a tak si to ten chudák odskákal.“
„Z toho vyplývá,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „že všechna
sláva polní tráva. Ted vydali ve Vídni Zápisník jednoroèního
dobrovolníka a tam je tento úchvatný verš v èeském pøekladì:
Byl jednou jednoroèák statný,
ten za vlast, krále svého pad
a pøíklad podal druhùm zdatný,
jak za vlast tøeba bojovat.
Hle, mrtvolu již na lafetì nesou,
na prsa hejtman dal mu øád,
modlitby tiché ku nebi se vznesou
za toho, který za vlast pad.
Tak mnì pøipadá,“ øekl jednoroèní dobrovolník po krátké
pomlèce, „že duch vojenský v nás upadá, navrhuji, milý pøíteli,
abychom v noèní tmì, v tichu našeho vìzení si zazpívali
o kanonýrovi Jabùrkovi. To povznese vojenského ducha. Ale
90
musíme øvát, aby to bylo slyšet po celých Mariánských kasárnách.
Navrhuji proto, abychom se postavili ke dveøím.“ A z arestu ozval
se za chvíli øev, až se na chodbì okna tøásla:
...A u kanónu stál
a poøád lálo - ládo...
a u kanónu stál
a poøád ládoval.
Pøiletìla koule prudce,
utrhla mu obì ruce,
a von klidnì stál
a poøád ládo - ládo...
u kanónu stál
a poøád ládoval...
Na nádvoøí ozvaly se kroky a hlasy.
„To je profous,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „jde s ním lajtnant
Pelikán, který má dnes službu. Je to rezervní dùstojník, mùj známý
z Èeské besedy, v civilu je matematikem v jedné pojišovnì. Od
toho dostaneme cigarety. Rveme jen dál.“
A opìt ozvalo se: A u kanónu stál...
Když se otevøely dveøe, profous, zøejmé rozèílený pøítomností
službu konajícího dùstojníka, spustil ostøe:
„Zde není žádná menažérie.“
„Pardon,“ odpovìdìl jednoroèní dobrovolník, „zde je filiálka
Rudolfina, koncert ve prospìch uvìznìných. Právì ukonèeno první
èíslo programu: Váleèná symfonie.“
„Nechte toho,“ øekl poruèík Pelikán naoko pøísnì, „myslím,
že víte, že máte jít v devìt hodin ležet a netropit hluk. Vaše
koncertní èíslo je slyšet až na námìstí.“
„Poslušnì hlásím; pane lajtnant,“ øekl jednoroèní dobrovolník,
„že jsme se nepøipravili náležitì, a jestli nìjaká disharmonie...“
„Tohle dìlá každý veèer,“ snažil se popichovat na svého
nepøítele profous, „chová se vùbec strašnì neinteligentnì.“
„Prosím, pane lajtnant,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „chtìl
91
bych s vámi mluvit mezi ètyøma oèima. A profous poèká za
dveømi.“
Když to bylo splnìno, jednoroèní dobrovolník dùvìrnì øekl:
„Tak vysyp cigarety, Franto. - Sportky? A to jako lajtnant
nemᚠnic lepšího? Prozatím ti dìkuji. Ještì sirky. - Sportky,“ øekl
po jeho odchodu jednoroèní dobrovolník opovržlivé, „i v nouzi
má být èlovìk povznešen. Kuøte, kamaráde, na dobrou noc. Zítra
nás èeká poslední soud.“ Jednoroèní dobrovolník nežli usnul,
neopomenul zazpívat „Hory, doly a skály vysoké jsou moji pøátelé.
To nám nenavrátí, co jsme mìli rádi, dìvèátka rozmilé...“
Jestli jednoroèní dobrovolník vylièoval plukovníka Schrödra
jako netvora, byl na omylu, nebo plukovník Schröder mìl èásteèný
smysl pro spravedlnost, který jasnì vystupoval po tìch nocích,
kdy plukovník Schröder byl spokojen se spoleèností, v jejíž støedu
trávil veèery v hotelu. A nebyl-li spokojen?
Zatímco jednoroèní dobrovolník pronášel zdrcující kritiku
pomìrù v kasárnách, plukovník Schröder sedìl v hotelu ve
spoleènosti dùstojníkù a poslouchal, jak nadporuèík Kretschmann,
který se vrátil ze Srbska s bolavou nohou (trkla ho kráva),
vypravoval, jak se díval od štábu, ku kterému byl pøidìlen, na
útok na srbské pozice:
„Ano, nyní vyletìli ze zákopù. Na celé délce dvou kilometrù
lezou nyní pøes drátìné pøekážky a vrhají se na nepøítele. Ruèní
granáty za pasem, masky, ruènici pøes rameno, pøipraveni ku
støelbì, pøipraveni k úderu. Hvízdají kulky. Padne jeden voják,
který vyskakuje ze zákopu, druhý padne na vyhozeném náspu,
tøetí padne po nìkolika krocích, ale tìla kamarádù ženou se dále
kupøedu s hurá, kupøedu do kouøe a prachu. A nepøítel støílí ze
všech stran, ze zákopù, z trychtýøù od granátù, a míøí na nás
kulomety. Zas padají vojáci. Švarm chce se dostat na nepøátelskou
strojní pušku. Padnou. Ale kamarádi jsou již upøedu. Hurrá! Padne
jeden dùstojník. Už není slyšet ruènice pìchoty, pøipravuje se nìco
hrozného. Zas padne jeden celý Švarm a je slyšet nepøátelské strojní
92
pušky: ratatatata... Padne... Já, odpuste, už dál nemohu, já jsem
opilý...“
A dùstojník s bolavou nohou se zamlèel a zùstal sedìt tupé na
židli. Plukovník Schröder se milostivì usmívá a poslouchá, jak
naproti hejtman Spíra, jako kdyby se chtìl hádat, tluèe pìstí do
stolu a opakuje nìco, co nemá žádného významu a èemuž není
naprosto rozumìt, co to vlastnì má znamenat a co chce tím øíct:
„Uvažte prosím dobøe. Máme ve zbrani rakouské
zemìbranecké hulány, rakouské zemìbrance, bosenské myslivce,
rakouské myslivce, rakouské pìšáky, uherské pìšáky, tyrolské
císaøské støelce, bosenské pìšáky, uherské pìší honvédy, uherské
husary, zemìbranecké husary, jízdní myslivce, dragouny, hulány,
dìlostøelce, trén, sapéry, sanitu, námoøníky. Rozumíte? A Belgie?
První a druhá výzva vojska tvoøí operaèní armádu, tøetí výzva
obstarává službu v zádech armády...“
Hejtman Spíro udeøil pìstí do stolu. „Zemìbrana vykonává
službu v zemi v èas míru.“
Jeden mladý dùstojník vedle horlivì se snažil, aby pøesvìdèil
plukovníka o své vojenské tvrdostí, a velice hlasitì tvrdil k svému
sousedovi: „Tuberkulózní lidi se musí posílat na frontu, udìlá jim
to dobøe, a pak je lepší, když padnou nemocní než zdraví.“
Plukovník se usmíval, ale náhle se zachmuøil a obraceje se na
majora Wenzla øekl: „Divím se, že se nám nadporuèík Lukáš
vyhýbá, od té doby, co pøijel, nepøišel ještì ani jednou mezi nás.“
„On skládá básnièky,“ posmìšnì se ozval hejtman Ságner,
„sotva pøijel, tak se zamiloval do paní inženýrovì Schreiterové,
s kterou se setkal v divadle.“
Plukovník se zachmuøenì podíval pøed sebe: „Prý umí zpívat
kuplety?“
„Už v kadetce nás velice bavil kuplety,“ odpovìdìl hejtman
Ságner, „a anekdoty zná, jedna radost. Proè nejde mezi nás, nevím.“
Plukovník smutnì potøásl hlavou: „Dnes už není mezi námi to
pravé kamarádství. Døív, pamatuji se, že každý z nás, dùstojníkù,
93
snažil se v kalinì pøispìt nìèím k zábavì. Jeden, pamatuji se, nìjaký
nadporuèík Dankl, ten se svlékl do naha, lehl si na podlahu, zastrèil
si do zadnice ocas ze slaneèka a pøedstavoval nám moøskou pannu.
Jiný zas, poruèík Schleisner, umìl støihat ušima a øièet jako høebec,
napodobovat mòoukání koèek a bzuèení èmeláka. Pamatuji se také
na hejtmana Skodayho. Ten vždy, když jsme chtìli, pøivedl do
kasina holky, byly to tøi sestry, a mìl je nacvièené jako psy. Postavil
je na stùl a ony se zaèaly pøed námi obnažovat do taktu. Mìl
takovou malou taktovku, a všechna èest, kapelník byl znamenitý.
A co s nimi provádìl na pohovce! Jednou dal pøinést vanu s teplou
vodou doprostøed místnosti a my jeden po druhém museli jsme se
s tìma holkama vykoupat a on nás fotografoval.“
Pøi této vzpomínce plukovník Schröder se blaženì usmíval.
„A jaké sázky jsme dìlali ve vanì,“ pokraèoval, mlaskaje
hnusnì a vrtì sebou na židli, „ale dnes? Je to nìjaká zábava? Ani
ten kupletista se neobjeví. Ani pít dnes mladší dùstojníci neumí.
Není ještì dvanáct hodin, a už je za stolem, jak vidíte, pìt opilých.
Byly èasy, že jsme sedìli dva dny, a èím víc pili, tím byli
støízlivìjšími, a lili jsme do sebe nepøetržitì pivo, víno, likéry. Dnes
to není již ten pravý vojenský duch. Èertví co je toho pøíèinou.
Žádný vtip, jen samé takové povídaèky bez konce. Poslouchejte
jen, jak tam dole u stolu mluví o Americe.“
Od druhého konce stolu bylo slyšet èísi vážný hlas: „Amerika
se do války pouštìt nemùže. Amerièani a Anglièani jsou na nùž.
Amerika není na válku pøipravena.“
Plukovník Schröder vzdychl: „To je žvanìní rezervních
dùstojníkù. Ty nám byl èert dlužen. Takový èlovìk ještì vèera
psal nìkde v bance nebo dìlal kornoutky a prodával koøení, skoøici
a leštidlo na boty nebo vypravoval dìtem ve škole, že hlad vyhání
vlky z lesù, a dnes by se chtìl rovnat k aktivním dùstojníkùm,
všemu rozumìt a do všeho strkat nos. A když máme u nás aktivní
dùstojníky, jako je nadporuèík Lukáš, tu pan nadporuèík mezi nás
nejde.“
94
Plukovník Schröder v mrzuté náladì odešel domù, a když se
ráno probudil, mìl ještì horší náladu, ponìvadž v novinách, které
èetl v posteli, nìkolikrát našel vìtu ve zprávách z bojištì, že naše
vojska byla odvedena na pøedem již pøipravené pozice. Byly to
slavné dny rakouské armády, podobající se jako vejce vejci dnùm
u Šabace.
A pod tím dojmem pøikroèil v deset hodin ráno plukovník
Schröder k tomu výkonu, který snad správnì pojmenoval
jednoroèní dobrovolník posledním soudem.
Švejk s jednoroèním dobrovolníkem stáli na nádvoøí
a oèekávali plukovníka. Byly zde již šarže, službu konající
dùstojník, plukovní adjutant a šikovatel z plukovní kanceláøe se
spisy o provinilcích, na které èeká sekyra spravedlnosti regimentsraport.
Koneènì se objevil zachmuøený plukovník v prùvodu hejtmana
Ságnera ze školy jednoroèních dobrovolníkù, nervóznì sekaje
bièíkem pøes holinku svých vysokých bot.
Pøijav raport, pøešel nìkolikrát za hrobového mlèení kolem
Švejka a jednoroèního dobrovolníka, kteøí dìlali rechtsšaut nebo
linksšaut, podle toho, na kterém køídle se plukovník objevil. vinili
to s neobyèejnou dùkladností, že si mohli krky vykroutit, ponìvadž
to trvalo hezkou chvíli.
Koneènì se plukovník zastavil pøed jednoroèním
dobrovolníkem, který hlásil: „Jednoroèní dobrovolník...“
„Vím,“ øekl struènì plukovník, „vyvrhel jednoroèních
dobrovolníkù. tím jste v civilu? Studující klasické filosofie? Tedy
ožralý inteligent... Pane hejtmane,“ zvolal na Ságnera, „pøiveïte
sem celou školu jednoroèních dobrovolníkù. - To se ví,“ hovoøil
dál k jednoroènímu dobrovolníkovi, „milostpán student klasické
filosofie, s kterým se musí našinec špinit. Kehrt euch! To jsem
vìdìl. Faldy na mantlu v nepoøádku. Jako kdyby šel od dìvky
nebo se válel v bordelu. Já vás, chlapeèku, roznesu.“
Škola jednoroèních dobrovolníkù vstoupila na nádvoøí.
95
„Do ètverce!“ rozkázal plukovník. Obklopili souzené
i plukovníka úzkým ètvercem.
„Podívejte se na toho muže,“ øièel plukovník, ukazuje bièíkem
na jednoroèního dobrovolníka, „prochlastal vaši èest jednoroèních
dobrovolníkù, ze kterých má se vychovat kádr øádných dùstojníkù,
kteøí by vedli mužstvo k slávì na poli bitevním. Ale kam by vedl
on své mužstvo, tento ochlasta? Z hospody do hospody. Všechen
vyfasovaný rum by mužstvu propil. Mùžete øíct nìco na svou
omluvu? Nemùžete. Podívejte se na nìho. Ani na svou omluvu
nemùže nic øíct, a v civilu studuje klasickou filosofii. Opravdu,
klasický pøípad.“
Plukovník pronesl poslední slova významnì pomalu a odplivl
si: „Klasický filosof, který v opilosti sráží dùstojníkùm v noci èepice
s hlavy. Mensch! Ještì štìstí, že to byl jen takový dùstojník od
dìlostøelectva.“
V tom posledním byla soustøedìna všechna z᚝ 91. regimentu
proti dìlostøelectvu v Budìjovicích. Bìda dìlostøelci, který padl
v noci do rukou patroly od pluku, a naopak. Z᚝ hrozná,
nesmiøitelná, vendeta, krevní msta, dìdící se z roèníku na roèník,
provázená na obou stranách tradièními historkami, jak bud
infanteristi naházeli dìlostøelce do Vltavy, nebo opaènì. Jak se
seprali v Port Arthuru, u Rùže a v jiných èetných zábavních
místnostech jihoèeské metropole.
„Nicménì,“ pokraèoval plukovník, „taková vìc se musí
bezpøíkladnì potrestat, chlap musí být vylouèen ze školy
jednoroèních dobrovolníkù, morálnì znièen. Máme už dost
takových inteligentù v armádì. Regimentskanzlei!“
Šikovatel z plukovní kanceláøe pøistoupil vážnì se spisy
a s tužkou.
Panovalo ticho jako v soudní síni, kde soudí vraha a pøedseda
soudu spustí: „Poslyšte rozsudek.“
A právì takovým hlasem pronesl plukovník: „Jednoroèní
dobrovolník Marek odsuzuje se: 21 dní verschärft a po odpykání
96
trestu do kuchynì škrábat brambory.“
Obraceje se ke škole jednoroèních dobrovolníkù, dal plukovník
rozkaz k seøazení. Bylo slyšet, jak rychle se rozdìlují do ètyøstupu
a odcházejí, pøièemž plukovník øekl k hejtmanovi Ságnerovi, že
to neklape, aby s nimi na nádvoøí odpùldne opakoval kroky.
„To musí hømít, pane hejtmane. A ještì nìco. Málem bych byl
zapomnìl. Øeknìte jim, že celá škola jednoroèních dobrovolníkù
má po pìt dní kasárníka, aby nikdy nezapomnìli na svého bývalého
kolegu, toho lumpa Marka.“
A lump Marek stál vedle Švejka a tváøil se úplnì spokojenì.
Lépe to už s ním dopadnout nemohlo. Je rozhodnì lepší škrábat
v kuchyni brambory, modelovat blbouny a obírat žebro než øvát
s plnými kaaty pod uragánním ohnìm nepøítele: „Einzeln abfallen!
Bajonett auf!“
Vrátiv se od hejtmana Ságnera, plukovník Schröder zastavil
se pøed Švejkem a podíval se na nìho pozornì. Švejkovu figuru
v ten okamžik reprezentoval jeho plný, usmìvavý oblièej,
zakrojený velkýma ušima vyèuhujícíma pod naraženou vojenskou
èepicí. Celek dìlal výraz naprostého bezpeèí a neznalosti nìjakého
provinìní. Jeho oèi se ptaly: „Provedl jsem prosím nìco?“ Jeho
oèi mluvily: „Mohu já prosím za nìco?“
A plukovník shrnul svá pozorování v otázku, kterou dal
šikovateli z plukovní kanceláøe: „Blb?“
A tu vidìl plukovník, jak ústa toho dobráckého oblièeje pøed
ním se otvírají.
„Poslušnì hlásím, pane obrst, blb,“ odpovìdìl za šikovatele
Švejk.
Plukovník Schröder kývl adjutantovi a odešel s ním stranou.
Pak zavolali na šikovatele a prohlíželi materiál o Švejkovi.
„Aha,“ øekl plukovník Schröder, „to je tedy ten sluha
nadporuèíka Lukáše, který se mu dle jeho raportu ztratil v Táboøe.
Myslím, že páni dùstojníci mají si sami vychovávat své sluhy. Když
už si pan nadporuèík Lukᚠvybral takového notorického blba za
97
sluhu, a se s ním trápí sám. Má na to dost volného èasu, když
nikam nechodí. Že jste ho také nikdy nevidìl v naší spoleènosti?
Nu tak vidíte. Má tedy dost èasu, aby si mohl svého sluhu
vycepovat.“
Plukovník Schröder pøistoupil k Švejkovi, a dívaje se na jeho
dobrácký oblièej, øekl: „Pitomý dobytku, máte tøi dny verschärft,
a až si to odbudete, hlaste se u nadporuèíka Lukáše.“
Tak se opìt setkal Švejk s jednoroèním dobrovolníkem
v plukovním arestì a nadporuèík Lukᚠmohl se velice potìšit,
když si ho dal plukovník Schröder k sobì zavolat, aby mu øekl:
„Pane nadporuèíku. Asi pøed týdnem, po svém pøíjezdu k pluku,
podal jste mnì raport o pøidìlení sluhy, ponìvadž se vám vᚠsluha
ztratil na nádraží v Táboøe. Ponìvadž se vrátil...“
„Pane plukovníku...,“ prosebnì ozval se nadporuèík Lukáš.
„...rozhodl jsem se,“ s dùrazem pokraèoval plukovník, „posadit
ho na tøi dny a pak ho zas pošlu k vám...“
Nadporuèík Lukᚠzdrcenì se vypotácel z plukovníkovy
kanceláøe.
Bìhem tìch tøí dnù, které strávil Švejk ve spoleènosti
jednoroèního dobrovolníka Marka, bavil se velice dobøe. Každého
veèera oba poøádali na pryènách vlastenecky projevy.
Veèer z arestu ozývalo se vždy „Zachovej nám, Hospodine“
a „Prim Eugen, der edle Ritter“. Pøezpívali též celou øadu
vojenských písnièek, a když pøicházíval profous, znìlo mu na
uvítanou:
Ten nᚠstarej profous,
ten nesmí zemøíti,
pro toho si musí
èert z pekla pøijíti.
Pøijde pro nìj s vozem
a praští s ním vo zem,
èerti si s ním v pekle
98
pìknì zatopìj...
A nad pryènu nakreslil jednoroèní dobrovolník profouse a pod
nìho napsal text staré písnièky:
Když jsem šel do Prahy pro jelita,
potkal jsem na cestì tajtrlíka.
Nebyl to tajtrlík, byl to profous,
kdybych byl neutek, byl by mne kous.
A zatímco oba tak dráždili profouse, jako v Seville andaluského
býka dráždí èerveným šátkem, nadporuèík Lukᚠs úzkostí
oèekával, kdy se objeví Švejk, aby hlásil, že nastupuje opìt službu.
99
*3. kapitola
Švejkovy pøíhody v Királyhidì
Jednadevadesátý pluk se stìhoval do Mostu nad Litavou Királyhidy.
Právì když po tøídenním vìznìní mìl být za tøi hodiny Švejk
propuštìn na svobodu, byl s jednoroèním dobrovolníkem odveden
na hlavní strážnici a s eskortou vojákù doprovozen na nádraží.
„To už se dávno vìdìlo,“ øekl k nìmu po cestì jednoroèní
dobrovolník, „že nás pøeloží do Uher. Tam budou formírovat
maršbatalióny, vojáci se vycvièí v polní støelbì, seperou se
s Maïary a vesele pojedeme do Karpat. Sem do Budìjovic
pøijedou Maïaøi posádkou a budou se mísit plemena. Je už taková
teorie, že znásilòovat dívky jiné národnosti je nejlepší prostøedek
proti degeneraci. Dìlali to Švédové a Španìlé za tøicetileté války,
Francouzi za Napoleona a teï v budìjovickém kraji budou to dìlat
zase Maïaøi a nebude to spojeno s hrubým znásilòováním. Poddá
se všechno bìhem èasu. Bude to prostá výmìna. Èeský voják vyspí
se s maïarskou dívkou a ubohá èeská dìveèka pøijme k sobì
maïarského honvéda, a po staletích bude to zajímavé pøekvapení
pro antropology, proè se objevily vysedlé lícní kosti u lidí na bøezích
Malše.“
„S tím vzájemným páøením,“ poznamenal Švejk, „je to vùbec
zajímavá vìc. V Praze je èíšník èernoch Kristián, jehož otec byl
habešským králem a dal se ukazovat v Praze na Štvanici v jednom
cirku. Do toho se zamilovala jedna uèitelka, která psala básnièky
do Lady vo pastejøích a potùèku v lese, šla s ním do hotelu
a smilnila s ním, jak se øíká v Písmu svatým, a náramnì se divila,
že se jí narodil chlapeèek úplnì bílej. Jó, ale za ètrnáct dní zaèal
chlapeèek hnìdnout. Hnìd a hnìd a za mìsíc zaèal èernat. Do
pùlroku byl èernej jako jeho tatínek, habešskej král. Šla s ním na
kliniku pro kožní nemoce, aby jí ho nìjak vodbarvili, ale tam jí
100
øekli, že je to vopravdová èerná kùže mouøenínská a že se nedá
nic dìlat. Tak se z toho pomátla, zaèala se ptát v èasopisech o radu,
co je proti mouøenínùm, a vodvezli ji do Kateøinek a mouøenínka
dali do sirotèince, kde z nìho mìli náramnou legraci. Pak se vyuèil
èíšníkem a chodíval tancovat po noèních kavárnách. Rodí se dnes
po nìm èeští mulati s velikým úspìchem, který už nejsou tak
zabarveni jako von. Jeden medik, který chodíval ke Kalichu, nám
jednou vykládal, že to ale není tak jednoduchý. Takovej míšenec
zas rodí míšence a ti jsou už k nerozeznání vod bílejch lidí. Ale
najednou v nìjakém kolenu že se vobjeví èernoch. Pøedstavte si
ten malér. Vy se voženíte s nìjakou sleènou. Potvora je úplnì bílá,
a najednou vám porodí èernocha. A jestli pøed devíti mìsíci se šla
podívat bez vás do varieté na atletické zápasy, kde vystupoval
nìjakej èernoch, tu myslím, že by vám to pøeci jen trochu vrtalo
hlavou.“
„Pøípad vašeho èernocha Kristiána,“ øekl jednoroèní
dobrovolník, „tøeba promyslit i ze stanoviska váleèného. Dejme
tomu, že toho èernocha odvedli. Je Pražák, tak patøí k 28.
regimentu. Pøece jste slyšel, že dvacátý osmý pøešel k Rusùm. Jak
by se asi Rusové divili, kdyby zajali i èernocha Kristiána. Ruské
noviny by jistì psaly, že Rakousko žene do války svá koloniální
vojska, kterých nemá, že Rakousko sáhlo už k èernošským
rezervám.“
„Vypravovalo se,“ prohodil Švejk, „že Rakousko má pøece
kolonie, nìkde na severu. Nìjakou tu Zem císaøe Františka
Josefa...“
„Nechte si to, hoši,“ øekl jeden voják z eskorty, „to je moc
nevopatrný, vypravovat dnes vo nìjakej Zemi císaøe Františka
Josefa. Nejmenujte nikoho a udìláte lepší...“
„Tak se podívejte na mapu,“ vpadl do toho jednoroèní
dobrovolník, „že opravdu je zemì našeho nejmilostivìjšího
mocnáøe císaøe Františka Josefa. Podle statistiky je tam samý led
a vyváží se odtud na ledoborcích patøících pražským ledárnám.
101
Tento ledový prùmysl je i cizinci neobyèejnì cenìn a vážen,
ponìvadž je to podnik výnosný, ale nebezpeèný. Nejvìtší nebezpeèí
panuje pøi dopravì ledu ze Zemì císaøe Františka Josefa pøes
polární kruh. Dovedete si to pøedstavit?“
Voják z eskorty cosi nejasnì zabruèel a kaprál provázející
eskortu pøiblížil se a naslouchal dalšímu výkladu jednoroèního
dobrovolníka, který vážnì pokraèoval: „Tato jediná rakouská
kolonie mùže ledem zásobit celou Evropu a jest znamenitým
národohospodáøským èinitelem. Kolonizace pokraèuje ovšem
pomalu, ponìvadž kolonisti dílem se nehlásí, dílem zmrznou.
Nicménì úpravou klimatických pomìrù, na které má velký zájem
ministerstvo obchodu i zahranièní ministerstvo, je nadìje, že budou
náležitì využitkovány velké plochy ledovcù. Zaøízením nìkolika
hotelù pøivábí se spousty turistù. Bude ovšem tøeba vhodnì upravit
turistické stezky a cesty mezi ledovými kry a namalovat na ledovce
turistické znaèky. Jedinou obtíží jsou Eskymáci, kteøí znemožòují
našim místním orgánùm jich práci... - Chlapi se nechtìjí uèit
nìmecky,“ pokraèoval jednoroèní dobrovolník, zatímco desátník
se zájmem naslouchal. Byl to aktivní muž, v civilu býval èeledínem,
byl pitomec a surovec, hltal všechno, o èem nemìl zdání, a jeho
ideálem bylo sloužit za supu.
„Ministerstvo vyuèování, pane kaprále, zbudovalo pro nì
s velkým nákladem a obìtmi, kdy zmrzlo pìt stavitelù...“
„Zedníci se zachránili,“ pøerušil ho Švejk, „ponìvadž se vohøáli
vod zapálený fajfky.“
„Ne všichni,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „dvìma stala se
nehoda, že zapomnìli táhnout a dýmky jim uhasly, tak je museli
v ledu zakopat. - Ale nakonec byla pøece škola vystavena
z ledových cihel a železobetonu, což drží velice dobøe pohromadì,
ale Eskymáci rozdìlali oheò kolem dokola z rozebraného døíví
obchodních lodí zamrzlých v ledu a docílili, co chtìli. Led, na
kterém škola vystavìna, se roztál a celá škola i s øídícím uèitelem
a se zástupcem vlády, který mìl být druhého dne pøítomen
102
slavnostnímu vysvìcení školy, propadla se do moøe. Bylo jen slyšet,
že zástupce vlády, když už byl po krk ve vodì, vykøikl: Gott strafe
England! Teï tam asi pošlou vojsko, aby udìlalo s Eskymáky
poøádek. To se ví, že bude s nimi tìžká vojna. Nejvíc budou našemu
vojsku škodit ochoèení ledoví medvìdi.“
„Ještì to by scházelo,“ moudøe poznamenal desátník, „beztoho
už je rùznejch váleènejch vynálezù. Kupøíkladu vezmeme si
gázmasky na votravování plynem. Natáhneš si to na hlavu a jseš
votrávenej, jak nám vykládali v unteroffiziersschule.“
„Voni vás jen tak strašejí,“ ozval se Švejk, „žádnej voják se
nemá nièeho bát. I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíže
a jde dál do gefechtu, a na votravný plyny je každej zvyklej
z kasáren, když je èerstvej komisárek a hrách s kroupama. Ale
teï prej vynašli Rusové nìco proti šaržím...“
„To budou asi zvláštní elektrické proudy,“ doplnil to jednoroèní
dobrovolník, „ty se slouèí s hvìzdièkami na límci a ty vybuchnou,
ponìvadž jsou z celuloidu. To zas bude nová pohroma.“
Aèkoliv byl desátník v civilu od volù, pøece snad nakonec
pochopil, že si z nìho dìlají legraci, a pøešel od nich v èelo patroly.
Blížili se ostatnì k nádraží, kde se louèili Budìjovièáci se svým
regimentem. Nemìlo to oficielního rázu, ale námìstí pøed nádražím
bylo naplnìno obecenstvem, které oèekávalo vojsko.
Zájem Švejkùv soustøedil se na špalír obecenstva. A jak tomu
vždy bývá, i teï se stalo, že hodní vojáci šli vzadu, a ti pod
bajonetem první. Hodní vojáci budou pozdìji namaèkáni do
dobytèákù, a Švejk s jednoroèákem do zvláštního arestantského
vozu, který byl vždy pøipjat k vojenským vlakùm hned za štábní
vagóny. V takovém arestantském voze je místa habadìj.
Švejk nemohl se udržet, aby nevykøikl do špalíru „Nazdar!“
a nezamával èepicí. Pùsobilo to tak sugestivnì, že zástup to hluènì
opakoval a „Nazdar!“ šíøilo se dál a zaburácelo pøed nádražím,
kde daleko odtud se zaèalo øíkat: „Už jdou.“
Desátník z eskorty byl celý nešastný a zaøval na Švejka, aby
103
držel hubu. Ale volání šíøilo se jako lavina. Èetníci zatlaèovali
špalír a razili cestu eskortì, a davy dál øvaly „Nazdar!“ a mávaly
èepicemi a klobouky.
Byla to poøádná manifestace. Z hotelu naproti nádraží z oken
mávaly nìjaké dámy kapesníky a køièely „Heil!“ Do „nazdar“ mísilo
se „heil“ i ze špalíru a nìjakému nadšenci, který použil té
pøíležitosti, aby vykøikl „Nieder mit den Serben“, podrazili nohy
a trochu po nìm šlapali v umìlé tlaèenici. A jako elektrická jiskra
dál se neslo: „Už jdou!“
A šli, pøièemž pod bajonety pøívìtivì kýval Švejk rukou
zástupùm a jednoroèní dobrovolník vážnì salutoval.
Tak vešli na nádraží a šli k urèenému vojenskému vlaku, když
málem by byla ostrostøelecká kapela, jejíž kapelník byl vážnì
popleten neèekanou manifestací, spustila „Zachovej nám,
Hospodine“. Naštìstí v pravé chvíli objevil se v èerném tvrdém
klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divize
a poèal dìlat poøádek.
Jeho historie byla prostinká. Pøijel vèera do Budìjovic, on,
postrach všech dùstojnických mináží, nenažrané chlapisko,
nedožera, a jakoby náhodou zúèastnil se malého banketu
dùstojníkù odjíždìjícího regimentu. Jed, pil za deset a ve víceménì
nestøízlivém stavu chodil do dùstojnické mináže loudit na kuchaøích
nìjaké zbytky. Pohlcoval mísy s omáèkami a knedlíky, rval jako
koèkovitá šelma maso od kostí a dostal se v kuchyni nakonec na
rum, kterého když se nalokal, až krkal, vrátil se k veèírku na
rozlouèenou, kde se proslavil novým chlastem. Mìl v tom bohaté
zkušenosti a u 7. jízdecké divize dopláceli vždy dùstojníci na nìho.
Ráno dostal nápad, že musí dìlat poøádek pøi odjezdu prvních
ešalonù regimentu, a proto se potloukal po celé délce špalíru,
úèinkoval na nádraží tak, že dùstojníci øídící dopravu pluku uzavøeli
se pøed ním v kanceláøi pøednosty stanice.
Objevil se proto opìt pøed nádražím v pravý èas, aby strhl
taktovku kapelníka ostrostøelcù, který už chtìl dirigovat „Zachovej
104
nám, Hospodine“.
„Halt,“ øekl, „ještì ne, až dám znamení. Teï rút a já zas pøijdu.“
Odešel do nádraží a pustil se za eskortou, kterou zastavil svým
køikem: „Halt!“
„Kampak?“ otázal se pøísnì desátníka, který nevìdìl si rady
v nové situaci.
Místo nìho odpovìdìl dobrácky Švejk: „Do Brucku nás vezou,
jestli chtìjí, pane obrfeldkurát, mùžou ject s námi.“
„A to taky pojedu,“ prohlásil páter Lacina, a otáèeje se po
eskortì, dodal: „Kdo øíká, že nemùžu ject? Vorwärts! Marsch!“
Když se vrchní polní kurát ocitl v arestantském vagónì, položil
se na lavici a dobrosrdeèný Švejk svlékl si pl᚝ a položil ho
páterovi Lacinovi pod hlavu, k èemuž k udìšenému desátníkovi
poznamenal tiše jednoroèní dobrovolník: „Obrfeldkuráty
ošetøovati.“
Páter Lacina, pohodlnì natažen na lavici, poèal vykládat: „Ragú
s høíbkami, pánové, je tím lepší, èím je víc høíbkù, ale høíbky se
musí napøed smažit na cibulce a pak se teprve pøidá bobkový list
a cibule...“
„Cibuli už jste ráèil dát pøedem,“ ozval se jednoroèní
dobrovolník, provázen zoufalým pohledem desátníka, který vidìl
v páterovi Lacinovi opilého sice, ale pøece jen svého
pøedstaveného.
Situace desátníka byla opravdu zoufalá.
„Ano,“ podotkl Švejk, „pan obrfeldkurát má ouplnou pravdu.
tím víc cibule, tím lepší. V Pakomìøicích bejval sládek a ten dával
i do piva cibuli, ponìvadž prej cibule táhne žízeò. Cibule je vùbec
náramnì prospìšná vìc. Peèená cibule se dává i na nežidy...“
Páter Lacina zatím na lavici mluvil polohlasnì, jako ve snìní:
„Všechno záleží na koøení, jaké koøení se do toho dá a v jakém
množství. Nic se nesmí pøepepøit, pøepaprikovat...“
Mluvil èím dál pomaleji a tišeji: „Pøe-høe-bíèkovat, pøe-citrónovat, pøe-novo-oko-øenit, pøe-mušká...“
105
Nedopovìdìl a usnul, hvízdaje chvílemi nosem, když obèas
pøestal chrápat.
Desátník se strnule na nìho díval, zatímco mužové z eskorty
se tiše smáli na svých lavicích.
„Ten se tak brzo neprobudí,“ prohodil Švejk za chvíli, „je
ouplnì vožralej. - To je jedno,“ pokraèoval Švejk, když mu dával
desátník úzkostlivé znamení, aby mlèel, „na tom se nedá nic zmìnit,
je vožralej, jak zákon káže. Von je v rangu hejtmana. Každej z tìch
feldkurátù, nižší nebo vyšší, už má takový nadání od boha, že se
zežere pøi každý pøíležitosti pod vobraz boží. Já jsem sloužil
u feldkuráta Katze a ten by byl propil nos mezi oèima. Tohle, co
vyvádí tenhle, to ještì nic není proti tomu, co vyvádìl ten. Propili
jsme spolu monstranci a byli bychom snad propili i samýho
pánaboha, kdyby byl nám nìkdo nìco na nìho pùjèil.“
Švejk pøistoupil k páteru Lacinovi, obrátil ho ke stìnì
a znalecky øekl: „Ten bude chrnìt až do Brucku,“ a vrátil se na
své místo, provázen zoufalým pohledem nešastného desátníka,
který poznamenal: „Abych to šel snad oznámit.“
„To si dejte zajít,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „vy jste
eskortenkomandant. Vy se nesmíte od nás vzdálit. A také podle
pøedpisu nesmíte nikoho z provázející stráže pustit ven, aby to šel
oznámit, dokud nebudete míti náhradníka. Jak vidíte, to je tvrdý
oøíšek. Abyste pak støelbou dal znamení, aby sem nìkdo pøišel, to
také nejde. Zde se nic nedìje. Na druhé stranì zas je pøedpis, že
kromì arestantù a provázející jich eskorty nesmí v arestantském
vagónì být cizí osoba. Nezamìstnaným vstup pøísnì zapovìzen.
Abyste pak chtìl smazat stopy svého pøestupku a vrchního
feldkuráta pøi jízdì vlakem chtìl shodit z vlaku nenápadným
zpùsobem, to také nejde, ponìvadž jsou zde svìdci, kteøí vidìli,
že jste ho pouštìl do vagónu, kam nepatøí. Je to, pane kaprál, jistá
degradace.“
Desátník rozpaèitì se ozval, že do vagónu vrchního polního
knìze nepouštìl, že se on sám k nim pøidal a že je to pøece jeho
106
pøedstavený.
„Zde jste pøedstaveným jedinì vy,“ dùraznì tvrdil jednoroèní
dobrovolník, jehož slova doplnil Švejk: „I kdyby se k nám chtìl
pøidat císaø pán, tak jste to nesmìl dovolit. To je jako na vartì,
když pøijde k takovému rekrutovi inspekèní oficír a požádá ho,
aby mu došel pro cigarety, a ten se ho ještì zeptá, jakej druh mu
má pøinést. Na takový vìci je festunk.“
Desátník nesmìle namítl, že Švejk pøece první øekl
obrfeldkurátovi, že mùže ject s nimi.
„Já si to mùžu, pane kaprál, dovolit,“ odpovìdìl Švejk,
„ponìvadž jsem blbej, ale od vás by to žádnej neèekal.“
„Sloužíte už dlouho aktivnì?“ otázal se desátníka jako
mimochodem jednoroèní dobrovolník.
„Tøetí rok. Nyní mám být povýšenej na cuksfíru.“
„Tak nad tím udìlejte køížek,“ cynicky øekl jednoroèní
dobrovolník, „jak vám øíkám, z toho kouká degradace.“
„Vono je to úplnì jedno,“ ozval se Švejk, „padnout jako šarže
nebo jako sprostej voják - ale pravda, degradovaný prej strkají do
první øady.“
Vrchní polní kurát sebou pohnul.
„Chrní,“ prohlásil Švejk, když zjistil, že je s ním všechno
v náležitém poøádku, „teï se mu asi zdá o nìjaké žranici. Jenom
se bojím, aby se nám zde nevydìlal. Mùj feldkurát Katz, ten když
se vožral, tak se ve spaní necítil. Jednou vám...“
A Švejk poèal vypravovat své zkušenosti s polním kurátem
Otto Katzem tak podrobnì a zajímavì, že ani nepozorovali, že se
vlak hnul.
Teprve øev z vagónù vzadu pøerušil vypravování Švejkovo.
Dvanáctá kumpanie, kde byli samí Nìmci od Krumlovska
a Kašperských Hor, hulákala: Wann ich kumm, wann ich kumm,
wann ich wieda, wieda kumm.
A z jiného vagónu nìjaký zoufalec øval ke vzdalujícím se
Budìjovicùm: Und du, mein Schatz, bleibst hier Holarjó, holarjó,
107
holo!
Bylo to takové hrozné jódlování a jeèení, že ho museli kamarádi
odtáhnout od otevøených dveøí dobytèího vozu.
„To se divím,“ øekl jednoroèní dobrovolník k desátníkovi, „že
u nás se ještì neobjevila inspekce. Podle pøedpisu mìl jste nás
hlásit u komandanta vlaku hned na nádraží a nezabývat se nìjakým
opilým vrchním polním kurátem.“
Nešastný desátník mlèel tvrdošíjnì a zarputile se díval na
dozadu ubíhající telegrafní sloupy. „Když si pomyslím, že nejsme
hlášeni u nikoho,“ pokraèoval jízlivý jednoroèní dobrovolník, „a
že na nejbližší stanici k nám jistì vleze komandant vlaku, tu se ve
mnì vzepøe vojenská krev. Vždy my jsme jako...“
„...cikáni,“ vpadl do toho Švejk, „nebo vandráci. Mnì to
pøipadá, jako bychom se báli božího svìtla a nesmìli se nikde hlásit,
aby nás nezavøeli.“
„Kromì toho,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „na základì
naøízení ze dne 21. listopadu 1879 pøi dopravì vojenských arestantù
vlaky je tøeba zachovávati tyto pøedpisy: Za prvé: Arestantský
vagón musí být opatøen møížemi. To je jasné nad slunce a zde též
provedeno dle pøedpisu. Nalézáme se za dokonalými møížemi. To
by bylo tedy v poøádku. Za druhé: V doplnìní c. k. naøízení ze
dne 21. listopadu 1879 má se nacházeti v každém arestantském
vagónì záchod. Není-li takového, má být opatøen vagón krytou
nádobou na vykonávání velké i malé tìlesné potøeby arestantù
i provázející stráže. Zde vlastnì u nás se nemùže mluvit
o arestantském vagónì, kde by mohl být záchod. Nalézáme se
prostì v jednom pøepaženém kupé, izolováni od celého svìta.
A také zde není oné nádoby...“
„Mùžete to udìlat z okna,“ prohodil pln zoufalství desátník.
„Zapomínáte,“ øekl Švejk, „že žádnej arestant nesmí k voknu.“
„Potom za tøetí,“ pokraèoval jednoroèní dobrovolník, „má být
opatøena nádoba s pitnou vodou. O to jste se také nepostaral.
A propos! Víte, v které stanici bude se rozdávat menáž? Nevíte?
108
To jsem vìdìl, že jste se neinformoval...“
„Tak vidíte, pane kaprál,“ poznamenal Švejk, „že to není žádná
legrace, vozit arestanty. Vo nás se musí peèovat. My nejsme žádný
vobyèejný vojáci, který se musejí sami vo sebe starat. Nám se
musí všechno pøinést až pod nos, ponìvadž jsou na to naøízení
a paragrafy, kterejch se musí každej držet, ponìvadž by to nebyl
žádnej poøádek. ,Zavøenej èlovìk je jako dítì v peøince,’ øíkával
jeden známej syèák, ,ten se musí vopatrovat, aby se nenastudil,
aby se nerozèílil, aby byl spokojenej se svým osudem, že se mu
chudáèkovi neubližuje: - Vostatnì,“ øekl po chvíli Švejk, dívaje se
pøátelsky na desátníka, „až bude jedenáct, tak mnì laskavì
øeknìte.“
Desátník se tázavì podíval na Švejka.
„Vy jste se mì, pane kaprál, patrnì chtìl zeptat, proè mnì
máte øíct, až bude jedenáct. Vod jedenácti hodin patøím do
dobytèího vagónu, pane kaprál,“ dùraznì øekl Švejk a pokraèoval
slavnostním hlasem: „Byl jsem odsouzen na tøi dny
u regimentsraportu. V jedenáct hodin jsem nastoupil svùj trest
a dneska v jedenáct hodin musím bejt propuštìnej. Vod jedenácti
hodin nemám tady co dìlat. Žádnej voják nesmí bejt dýl zavøenej,
než mu patøí, ponìvadž na vojnì se musí zachovávat disciplína
a poøádek, pane kaprál.“
Zoufalý desátník po této ránì se dlouho nemohl vzpamatovat,
až koneènì namítl, že nedostal žádných papírù.
„Milý pane kaprále,“ ozval se jednoroèní dobrovolník, „papíry
nejdou samy k veliteli eskorty. Když hora nejde k Mahomedovi,
musí jít velitel eskorty sám pro papíry. Vy jste se nyní ocitl pøed
novou situací. Rozhodnì nesmíte zadržovat nikoho, který má vyjít
na svobodu. Na druhé stranì nesmí nikdo opustit podle platných
pøedpisù arestantský vagón. Opravdu nevím, jak se dostanete z této
prožluklé situace. tím dál je to horší. Teï je pùl jedenácté.“
Jednoroèní dobrovolník zastrèil kapesní hodinky: „Jsem velice
zvìdav, pane kaprále, co budete dìlat za pùl hodiny.“
109
„Za pùl hodiny patøím do dobytèího vagónu,“ opakoval snivì
Švejk, naèež desátník úplnì popletený a znièený obrátil se k nìmu:
„Jestli vám to nebude nevhod, já myslím, že je to zde mnohem
pohodlnìjší než v dobytèáku. Já myslím...“
Byl pøerušen výkøikem ze spaní vrchního polního kuráta: „Více
omáèky!“
„Spi, spi,“ øekl dobrácky Švejk, podkládaje mu pod hlavu cíp
pláštì, který padal z lavice, „a se ti zdá zas pìknì dál o žrádle.“
A jednoroèní dobrovolník poèal zpívat: Spi, dìátko, spi, zavøi
oèka svý, pánbùh bude s tebou spáti, andìlíèek kolíbati, spi
dìátko, spi.
Zoufalý desátník nereagoval již na nic. Díval se tupì do kraje
a dal plný prùbìh naprosté dezorganizaci v arestantském kupé.
U pažení hráli vojáci z eskorty maso a na zadní tváøe dopadaly
svižné a poctivé rány. Když se tím smìrem ohlédl, dívala se právì
na nìho vyzývavì zadnice jednoho pìšáka. Desátník si vzdychl
a odvrátil se opìt k oknu.
Jednoroèní dobrovolník chvíli o nìèem pøemýšlel a pak se
obrátil na zdrceného desátníka: „Jestlipak znáte èasopis Svìt
zvíøat?“
„Ten èasopis,“ odpovìdìl desátník se zøejmým výrazem radosti,
že hovor pøevádí se na jiné pole, „odbíral hospodský u nás ve vsi,
ponìvadž mìl dìsnì rád Bánské kozy a všechny mu chcíply. Proto
žádal v tom èasopise o radu.“
„Milý kamaráde,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „mùj rozhovor,
který bude nyní následovat, dokáže vám neobyèejnì jasnì, že chyb
není nikdo ušetøen! Jsem pøesvìdèen, pánové, že vy tam vzadu
pøestanete hrát maso, nebo to, co vám nyní povím, bude velice
zajímavé už tím, že mnohým odborným výrazùm neporozumíte.
Budu vám vypravovat povídku o Svìtì zvíøat, abychom zapomnìli
na naše dnešní váleèné trampoty:
110
Jak jsem se vlastnì stal kdysi redaktorem Svìta zvíøat, onoho
velice zajímavého èasopisu, bylo pro mne nìjaký èas hádankou
dosti složitou do té doby, kdy jsem sám pøišel k tomu názoru, že
jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepøíèetném, ve kterém
jsem byl sveden pøátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi,
který redigoval do té doby poctivì èasopis, ale zamiloval se pøitom
do dcerušky majitele èasopisu pana Fuchse, který ho vyhnal na
hodinu pod tou podmínkou, že mu zaopatøí redaktora poøádného.
Jak vidíte, byly tenkrát podivuhodné námezdní pomìry.
Majitel listu, když jsem mu byl pøedstaven svým kamarádem
Hájkem, pøijal mne velice vlídnì a otázal se mne, zdali mám vùbec
nìjaké ponìtí o zvíøatech, a byl velice spokojen mou odpovìdí,
že jsem si vždy velice zvíøat vážil a vidìl v nich pøechod ke èlovìku
a že zejména ze stanoviska ochrany zvíøat respektoval jsem vždy
jejich tužby a pøání. Každé zvíøe si nic jiného nepøeje, než aby
bylo pøed tím, než je snìdeno, usmrceno pokud možno bezbolestnì.
Kapr od samého svého narození chová utkvìlou pøedstavu,
že není hezké od kuchaøky, když mu párá bøicho zaživa, a zvyk
stínání kohouta že je nábìhem spolku pro ochranu zvíøat
nepodøezávat drùbež rukou neumìlou.
Zkroucené postavy smažených møínkù svìdèí o tom, že
umírajíce protestují proti tomu, aby byli v Podole smaženi zaživa
na margarínu. Hnát krocana...
Vtom mne pøerušil a optal se, zdali znám drùbežnictví: psy,
králíky, vèelaøství, rozmanitosti ze svìta zvíøat, vystøihovat z cizích
žurnálù obrázky k reprodukci, pøekládat z cizozemských žurnálù
odborné èlánky o zvíøatech, umím-li listovat v Brehmovi a mohlli bych s ním psát úvodníky ze života zvíøat se zabarvením
katolických svátkù, zmìny roèních poèasí, dostih, honù, výchovy
policejních psù, národních i církevních svátkù, zkrátka mít situaèní
novináøský pøehled a využitkovat ho v krátkém obsažném
úvodníèku.
Prohlásil jsem, že jsem již velice mnoho pøemýšlel o správném
111
vedení takovéhoto èasopisu, jako je Svìt zvíøat, a že všechny ty
rubriky a body dovedu plnì reprezentovat, ovládaje zmínìné
námìty. Mou snahou však že bude vyšinout èasopis na nezvyklou
výši. Reorganizovat obsahovì i vìcné.
Zavésti nové rubriky, napøíklad ,Veselý koutek zvíøat’, ,Zvíøata
o zvíøatech’, všímaje si pøitom bedlivé politické situace.
Poskytnout ètenáøùm pøekvapení za pøekvapením, aby se od
zvíøete ku zvíøeti nemohli vzpamatovat. Rubrika ,Ze dne zvíøat’
že se musí støídat s ,Novým programem øešení otázky domácího
skotu’ a ,Hnutím mezi dobytkem’.
Opìt mne pøerušil a øekl, že mu to úplnì staèí, a jestli jen
polovièku toho podaøí se mnì splnit, že mnì daruje párek
trpaslièích wyandotek z poslední berlínské výstavy drùbeže, které
obdržely první cenu a majitel zlatou medaili za výborné spáøení.
Mohu øíci, že jsem se vynasnažil a svùj vládní program
v èasopise dodržoval, pokud mé schopnosti staèily, ba dokonce
pøišel jsem k objevu, že mé èlánky pøevyšují mé schopnosti.
Chtìje obecenstvu poskytnouti nìco úplnì nového, vymýšlel
jsem si zvíøata.
Vycházel jsem z toho principu, že napøíklad slon, tygr, lev,
opice, krtek, kùò, èunì atd. jsou dávno již každému ètenáøi Svìta
zvíøat úplnì známými tvory. Že tøeba ètenáøe rozrušit nìèím novým.
Novými objevy, a proto jsem to zkusil s velrybou sírobøichou.
Tento nový druh mé velryby byl velikostí tresky a opatøen
mìchýøem naplnìným mravenèí kyselinou a zvláštní kloakou,
kterou má velryba sírobøichá s výbuchy vypouštìla na malé rybky,
které chtìla pozøít, omamnou jedovatou kyselinu, které pozdìji
dal anglický uèenec... teï se již nepamatuji, jak jsem ho nazval,
pojmenování kyseliny velrybí. Velrybí tuk byl již všem známý, ale
nová kyselina vzbudila pozornost nìkolika ètenáøù, kteøí se ptali
na firmu vyrábìjící tuto kyselinu.
Mohu vás ubezpeèit, že jsou vùbec ètenáøi Svìta zvíøat velice
zvìdaví.
112
Krátce za sebou objevil jsem po velrybì sírobøiché celou øadu
jiných zvíøat. Jmenuji mezi nimi blahníka prohnaného, savce z rodu
klokanù, vola jedlého, pratypa to krávy, nálevníka sépiového,
kterého jsem oznaèil za druh potkana.
Pøibývala mnì nová zvíøata každým dnem. Sám byl jsem velice
pøekvapen mými úspìchy v tìchto oborech. Nikdy jsem si
nepomyslil, že je tøeba zvíøenu tak silnì doplnit a že Brehm tolik
zvíøat mohl vynechat ve svém spise Život zvíøat. Vìdìl Brehm
a všichni ti, kteøí šli po nìm, o mém netopýrovi z ostrova Islandu,
,netopýru vzdáleném’, o mé koèce domácí z vrcholku hory
Kilimandžáro pod názvem ,paèucha jelení dráždivá’?
Mìli do té doby pøírodozpytci zdání o nìjaké bleše inženýra
Khúna, kterou jsem našel v jantaru a která byla úplnì slepá,
ponìvadž žila na podzemním prachhistorickém krtkovi, který také
byl slepý, ponìvadž jeho prababièka se spáøila, jak jsem psal,
s podzemním slepým macarátem jeskynním z Postojenské jeskynì,
která v té dobì zasahovala až na nynìjší Baltický oceán?
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi
Èasem a Èechem, ponìvadž Èech v rozmanitostech ve svém
fejetonu, cituje èlánek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bùh
èiní, dobøe èiní: Èas pøirozenì èistì realisticky rozbil celou mou
blechu i s velebným Èechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští
šastná hvìzda vynálezcova a objevitele nových stvoøení. Abonenti
Svìta zvíøat zaèali se znepokojovat.
Pùvod k tomu daly mé rùzné drobné zprávy o vèelaøství,
drùbežnictví, kde jsem rozvinul své nové teorie, které zpùsobily
pravé zdìšení, ponìvadž po mých jednoduchých radách ranila
známého vèelaøe pana Pazourka mrtvice a vyhynulo vèelaøení na
Šumavì i v Podkrkonoší. Na drùbež pøišel mor a zkrátka chcípalo
to všechno. Abonenti psali výhružné dopisy a odmítali èasopis.
Vrhl jsem se na ptáky žijící na svobodì a ještì dnes se pamatuji
na svou aféru s redaktorem Selského obzoru, klerikálním
poslancem øeditelem Jos. M. Kadlèákem!
113
Vystøihl jsem z anglického èasopisu Country Life obrázek
nìjakého ptáèka, který sedìl na oøechu. Dal jsem mu název oøešník,
stejnì jako bych se nijak logicky nerozpakoval napsat, že pták
sedící na jalovci je jalovník, pøípadnì jalovice.
I co se nestalo. Na obyèejném korespondenèním lístku napadl
mne pan Kadlèák, že prý je to sojka a žádný oøešník, a že prý je to
pøeklad Eichelhäher.
Poslal jsem dopis, ve kterém jsem celou svou teorii vyložil
o oøešníku, propletaje dopis èetnými nadávkami a vymyšlenými
citáty z Brehma.
Poslanec Kadlèák odpovìdìl v Selském obzoru úvodním
èlánkem.
Mùj šéf, pan Fuchs, sedìl jako vždy v kavárnì a èetl krajinské
noviny, ponìvadž poslední dobou náramnì èasto hledal zmínky
o mých poutavých èláncích ve Svìtì zvíøat, a když jsem pøišel,
ukázal na ležící na stole Selský obzor a øekl tiše, dívaje se na mne
svýma smutnýma oèima, který výraz mìly jeho oèi stále poslední
dobou.
Èetl jsem hlasitì pøed celou kavárenskou publikou:
,Ctìná redakce! Upozornil jsem, že vᚠèasopis zavádí
názvosloví nezvyklé a neodùvodnìné, že pøíliš málo dbá èistoty
jazyka èeského, vymýšlí si rùzná zvíøata. Uvedl jsem doklad, že
místo všeobecnì užívaného starodávného názvu sojka zavádí váš
redaktor žaludník, což má podklad v pøekladì nìmeckého názvu
Eichelhäher - sojka.’
,Sojka,’ opakoval po mnì zoufale majitel èasopisu.
Èetl jsem klidnì dál: ,Nato jsem od vašeho redaktora Svìta
zvíøat obdržel dopis nesmírnì hrubého, osobního a neomaleného
rázu, kde jsem byl nazván trestuhodnì ignorantským hovadem,
což zasluhuje pokárání dùrazného. Tak se neodpovídá na vìcné
vìdecké výtky mezi slušnými lidmi. Rád bych vìdìl, kdo je z nás
obou vìtší hovado. Snad, pravda, nemìl jsem èiniti výtky dopisnicí
a dopsati listem, ale pro nával práce nevšiml jsem si té
114
malichernosti, ale nyní po sprostém výpadu vašeho redaktora Svìt
zvíøat vedu na veøejný pranýø.
Vᚠpan redaktor se náramnì mýlí, domnívaje se, že jsem
nedouèené hovado, které nemá ani ponìtí, jak se ten který pták
jmenuje. Zabývám se ornitologií po léta, a nikoliv z knih, nýbrž
studiemi v pøírodì, maje v klecích víc ptákù, než vidìl vᚠredaktor
ve svém životì, zejména èlovìk uzavøený v pražských koøalnách
a hospodách.
Než to jsou vìci vedlejší, aè by zajisté nebylo na škodu, kdyby
se vᚠredaktor Svìta zvíøat døíve pøesvìdèil, komu vytýká
hovadinu, nežli nájezd vyjde z pera, tøeba je urèen na Moravu do
Frýdlandu u Místku, kde byl do tohoto èlánku též odbírán váš
èasopis.
Nejde ostatnì o osobní polemiku bláznivého chlapa, nýbrž
o vìc, a proto opakuji znova, že vymýšlet si z pøekladù názvy jest
nepøípustné, když máme všeobecné známý domácí název sojka.’
,Ano, sojka,’ ještì zoufalejším hlasem pronesl mùj šéf.
Ètu spokojenì dál nedaje se pøerušovat. ,Je to darebáctví, když
se to dìje od neodborníkù a surovcù. Kdo kdy øíkal sojce oøešník?
V díle Naši ptáci na str. 148 jest latinský název: Garrulus glandarius
B. A., je ten mùj pták - sojka.
Redaktor vašeho listu zajisté uzná, že znám lépe svého ptáka,
než ho mùže znát neodborník. Oøešník se nazývá podle dr. Bayera
Mucifraga carycatectes B, a to B neznamená, jak mnì psal váš
redaktor, že je to zaèáteèní písmeno slova blb. Èeští ptakopisci
znají vùbec jenom sojku obecnou, nikoliv vašeho žaludníka,
kterého vynašel právì ten pán, na kterého patøí zaèáteèní písmeno
B podle jeho teorie. To jest neurvalý osobní nájezd, který na vìci
nic nezmìní.
Sojka zùstane sojkou, i kdyby se redaktor Svìta zvíøat z toho
podì..1, a zùstane to jen dokladem, jak lehkomyslnì a nevìcnì se
leckdys píše, byt by se i on dovolával Brehma nápadnì neurvale.
Ten sprosák píše, že sojka patøí podle Brehma do èeledi
115
krokodýlovitých, str. 452, kde se mluví o uhýku èili strakoši
obecném (Lanius minor L.). Pak se tento ignorant, smím-li to jeho
jméno zdrobnit, dovolává opìt Brehma, že sojka patøí do èeledi
patnácté, a Brehm havranovité poèítá do èeledi sedmnácté, k nimž
druží se havrani, rod kavek, a jest tak sprostý, že i mne nazval
kavkou (Colaeus) a rodem strak, vran modrých, podèeledí blbounù
nejapných, aèkoliv na téže stránce jedná se o sojkách hájních
a strakách pestrých...’
,Sojky hájní,’ vzdychl mùj vydavatel èasopisu, chytaje se za
hlavu, ,dejte to sem, a to doètu:
Lekl jsem se, že mu ochraptìl hlas, kterým èetl: ,Kolohøíbek
neboli kos turecký zùstane stejnì v èeském pøekladì kolohøíbkem,
jako zùstane kvíèala kvíèalou.’
,Kvíèale se má øíkat jaloveèník nebo jalovice, pane šéf,’ podotkl
jsem, ,ponìvadž se živí jalovcem.’ Pan Fuchs uhodil novinami o stùl
a vlezl pod kuleèník, chroptì ze sebe poslední slova, která pøeèetl:
,Turdus, kolohøíbek. - Žádná sojka,’ øval pod kuleèníkem, ,oøešník,
koušu, pánové!’
Byl koneènì vytažen a na tøetí den skonal v rodinném kruhu
na mozkovou chøipku.
Poslední slovo jeho bylo, v jeho poslední jasné chvilce:
,Nejedná se mnì o osobní zájem, ale o dobro celku. Z toho
stanoviska raète pøijati mùj posudek, tak vìcnì, jak...’ - a škytl.“
Jednoroèní dobrovolník se zamlèel a øekl jízlivì k desátníkovi:
„Tím jsem jen chtìl øíct, že každý èlovìk se octne nìkdy
v choulostivé situaci a chybuje!“
Celkem vzato, desátník z toho pochopil jedinì tolik, že je
chybujícím; proto odvrátil se opìt k oknu a zasmušile se díval,
jak ubíhá cesta.
O nìco vìtší zájem zpùsobilo vypravování na Švejka. Mužové
z eskorty dívali se pitomì na sebe.
Švejk zaèal: „Na svìtì nezùstane nic utajeno. Všechno vyjde
116
najevo, jak jste slyšeli, že i taková blbá sojka není žádnej voøešník.
Je to vopravdu velice zajímavý, že se nìkdo dá na takovou vìc
chytit. Vymejšlet si zvíøata je pravda vìc tìžká, ale ukazovat taková
vymejšlená zvíøata je vopravdu ještì t잚í. Jednou pøed lety byl
v Praze nìjakej Mestek a ten vobjevil moøskou pannu a ukazoval
ji na Havlíèkovì tøídì na Vinohradech za plentou. Ve plentì byl
otvor a každej moh vidìt v takovej polotmì prachvobyèejný
kanape a na nìm se válela jedna ženská ze Žižkova. Nohy mìla
zabalený do zelenýho gázu, co mìlo pøedstavovat vohon, vlasy
mìla natøený nazeleno a na rukách rukavice a na nich pøidìlaný
ploutve z papenteklu, taky zelený, na høbetì mìla provázkem
upevnìný nìjaký kormidlo. Mládež do šestnácti let tam nemìla
pøístupu a všichni, kterým bylo pøes šestnáct let a zaplatili si
vstupný, moc si libovali, že ta moøská panna má velikou zadnici,
na který byl nápis ,Na shledanou!’ Co se týká òader, to nebylo nic.
Házely se jí až na pupek jako utahanej flundøe. V sedum hodin
veèer pak Mestek zavøel panorámu a øek: ,Moøská panno, mùžete
jít domù,’ vona se pøevlíkla a v deset veèer už ji bylo vidìt chodit
po Táborskej ulici a zcela nenápadnì každýmu pánovi, kterýho
potkala, øíkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.’ Ponìvadž nemìla
knížku, tak ji pøi šáøe s druhejma podobnejma myšema pan
Drašner zavøel, a Mestek mìl po kšeftì.“
Vrchní polní kurát vtom spadl z lavice a spal na zemi dál.
Desátník se na to hloupì díval a pak za všeobecného ticha zvedal
ho beze všeho pøispìní druhých na lavici sám. Bylo vidìt, že ztratil
všechnu autoritu, a když øekl slabým beznadìjným hlasem: „Mohli
byste mnì také pomoct,“ tu všichni z eskorty dívali se strnule
a nehla se ani živá noha.
„Mìl jste ho nechat chrnìt, kde byl,“ pravil Švejk, „já jsem to
se svým polním kurátem jinak nedìlal. Jednou jsem ho nechal spát
na záchodì, jednou se mnì vyspal nahoøe na almaøe, v neckách
v cizím domì a bùhví kde se všude vychrnìl.“
Na desátníka pøišel náhle nával odhodlanosti. Chtìl ukázat, že
117
je zde pánem, a proto øekl hrubì: „Držte hubu a nekecejte! Každej
pucflek se toho zbyteènì nažvaní. Jste jako štìnice.“
„Ano, zajisté, a vy jste bùh, pane kaprál,“ odpovìdìl Švejk
s rovnováhou filosofa, který chce na celém svìtì uskuteènit zemský
mír a pouští se pøitom do hrozné polemiky, „vy jste matka
sedmibolestná.“
„Panebože,“ zvolal jednoroèní dobrovolník, spínaje ruce,
„naplò naše srdce láskou ke všem šaržím, abychom se na nì nedívali
s odporem. Požehnej našemu sjezdu v této arestantské díøe na
kolejích.“
Desátník zrudl a vyskoèil: „Já si zakazuji všechny poznámky,
voní jednoroèáku.“
„Vy za nic nemùžete,“ chlácholivým tónem mluvil dál
jednoroèní dobrovolník, „pøi mnohých rodech a druzích odepøela
pøíroda živoèichùm všechnu inteligenci, slyšel jste nìkdy
vypravovat o lidské hlouposti? Nebylo by rozhodnì lepší, kdybyste
se byl zrodil jako jiný druh savce a nenosil to blbé jméno èlovìk
a kaprál? Je veliká mýlka, že si o sobì myslíte, že jste
nejdokonalejším a nejvyvinutìjším tvorem. Když vám odpáøou
hvìzdièky, tak jste nula, která se odstøeluje beze všeho zájmu po
všech zákopech na všech frontách. Když vám ještì jednu frèku
pøidají a udìlají z vás živoèicha, kterému se øíká supák, pak ještì
to nebude s vámi v poøádku. Vᚠduševní obzor se vám ještì víc
zouží, a když složíte nìkde na bojišti své kulturnì zakrnìlé kosti,
po vás v celé Evropì nikdo nezapláèe.“
„Já vás dám zavøít,“ vykøikl zoufale desátník. Jednoroèní
dobrovolník se usmál: „Vy patrnì byste mì chtìl dát zavøít proto,
že jsem vám nadával. To byste lhal, ponìvadž vᚠduševní majetek
nemùže vùbec vystihnout nìjakých urážek, a kromì toho vsadil
bych se s vámi, o co byste chtìl, že si nepamatujete vùbec nièeho
z celé naší rozmluvy. Kdybych vám øekl, že jste embryo, tak to
zapomenete døív, ne snad než pøijedeme na nejbližší stanici, ale
døív, než se kolem nás mihne nejbližší telegrafní tyè. Jste odumøelý
118
mozkový závin. Nedovedu si vùbec pøedstavit, že byste mohl nìkde
souvisle vyložit všechno, co jste mé slyšel mluvit. Kromì toho
mùžete se kohokoliv zde optat, zdali v mých slovech byla jen
sebenepatrnìjší narážka na vᚠduševní obzor a zdali jsem vás
v nìèem urazil.“
„Zajisté,“ potvrdil Švejk, „vám zde nikdo neøek ani slùvka,
který byste si mohl nìjak køivì vykládat. Vono to vždycky špatnì
vypadá, když se nìkdo cítí uraženej. Jednou jsem sedìl v noèní
kavárnì v Tunelu a bavili jsme se vo orangutanech. Sedìl tam
s námi jeden mariòák a ten vyprávìl, že orangutana èasto
nerozeznají od nìjakýho vousatýho vobèana, že takovej orangutan má bradu porostlou chlupy jako...,jako,’ povídá, ,øeknìme
tøebas tamhleten pán u vedlejšího stolu.’ Vohlédli jsme se všichni,
a ten pán s tou bradou šel k mariòákovi a dal mu facku a mariòák
mu rozbil hlavu flaškou od piva a ten bradatej pán se svalil a zùstal
ležet bez sebe a s mariòákem jsme se rozlouèili, ponìvadž hned
vodešel, když vidìl, že ho pøizabil. Potom jsme vzkøísili toho pána,
a to jsme rozhodnì nemìli dìlat, ponìvadž hned po svým vzkøíšení
na nás všechny, kteøí jsme pøece s tím nemìli prachnic co dìlat,
zavolal patrolu, která nás vodvedla na komisaøství. Tam von poøád
ved svou, že jsme ho považovali za orangutana, že jsme vo nièem
jiným nemluvili než vo nìm. A on poøád svou. My, že ne, že není
žádnej orangutan. A von, že je, že to slyšel. Prosil jsem pana
komisaøe, aby mu to vysvìtlil. A ten mu to zcela dobrácky
vysvìtloval, ale ani pak si nedal øíct a øekl panu komisaøovi, že
tomu on nerozumí, že je s námi spolèenej. Tak ho pan komisaø dal
zavøít, aby vystøízlivìl, a my jsme se zas chtìli vrátit do Tunelu,
ale už jsme nemohli, ponìvadž nás taky posadili za katr. Tak vidíte,
pane kaprál, co mùže bejt z malièkýho a nepatrnýho nedorozumìní,
které nestojí ani za øeè. V Okrouhlicích byl zas jeden obèan a ten
se urazil, když mu øekli v Nìmeckém Brodì, že je krajta tygrovitá.
Vono je víc takovejch slov, který nejsou naprosto trestný. Napøíklad
jestli bychom vám øekli, že jste ondatra. Mohl byste se za to na
119
nás zlobit?“
Desátník zaøièel. Nebylo možné øíci, že zaøval. Hnìv, vztek,
zoufalství, vše se slilo v øadu silných zvukù a toto koncertní èíslo
doplòovalo pískání, které nosem provádìl chrápající vrchní polní
kurát.
Po tom zaøièení nastoupila úplná deprese. Desátník posadil se
na lavici a jeho vodové, bezvýrazné oèi utkvìly v dálce na lesy
a hory.
„Pane desátníku,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „vy mnì
pøipomínáte nyní, jak sledujete šumné hory a vonné lesy, postavu
Dante. Tyž ušlechtilý oblièej básníka, muže srdce a ducha jemného,
pøístupného šlechetnému hnutí. Zùstaòte, prosím vás, tak sedìt,
tak pìknì vám to sluší. S jakým oduševnìním, beze vší strojenosti
a škrobenosti vypulujete oèi na krajinu. Jistìže si myslíte, jak to
bude krásné, až na jaøe místo tìch pustých míst nyní rozloží se tu
koberec luèních pestrých kvìtin...“
„...kerej koberec vobjímá potùèek,“ poznamenal Švejk, „a von
pan desátník sliní tužku, sedí na nìjakým paøezu a píše básnièku
do Malýho ètenáøe.“
Desátník stal se úplnì apatickým, zatímco jednoroèní
dobrovolník tvrdil, že rozhodnì vidìl hlavu desátníka
vymodelovanou na jedné výstavì sochaøù:
„Dovolte, pane desátníku, nestál jste snad modelem sochaøi
Štursovi?“
Desátník podíval se na jednoroèního dobrovolníka a øekl
smutnì: „Nestál.“
Jednoroèní dobrovolník umlkl a natáhl se na lavici.
Mužové z eskorty hráli karty se Švejkem, desátník ze zoufalství
kibicoval a dovolil si dokonce poznamenat, že Švejk vynesl zelené
eso a to že je chyba. Nemìl si trumfovat a mìl by sedmu na poslední
hod.
„Bejvaly v hospodách,“ øekl Švejk, „takový pìkný nápisy proti
kibicùm. Pamatuji se na jeden: Kibic, drž tlamajznu, než tì pøes ní
120
šmajznu.“
Vojenský vlak vjíždìl do stanice, kde inspekce prohlížela
vagóny. Vlak se zastavil.
„To se ví,“ øekl neúprosný jednoroèní dobrovolník, dívaje se
významnì na desátníka, „inspekce je již tady...“
Do vagónu vstoupila inspekce.
Velitelem vojenského vlaku byl štábem naznaèen rezervní
dùstojník doktor Mráz.
Na takové hloupé služby vždy házeli rezervní dùstojníky.
Doktor Mráz byl z toho jelen. Nemohl se dopoèítat poøád jednoho
vagónu, aèkoliv byl v civilu profesorem matematiky na reálném
gymnasiu. Kromì toho na poslední stanici hlášený stav mužstva
z jednotlivých vagónù kolísal s èíslem udaným po skonèeném
nástupu do vagónù na budìjovickém nádraží. Zdálo se mu, když
se díval do papírù, že kde se vzalo tu se vzalo o dvì polní kuchynì
víc. Neobyèejnì nepøíjemné šimrání v zádech pùsobilo mu
konstatování, že se mu rozmnožili konì neznámým zpùsobem. V
seznamu dùstojníkù nemohl se dopátrat dvou kadetù, kteøí mu
scházeli. V kanceláøi pluku v pøedním vagónì hledali neustále jeden
psací stroj. Z toho chaosu rozbolela ho hlava, snìdl již tøi aspirinové
prášky a nyní revidoval vlak s bolestným výrazem v oblièeji.
Když vstoupil do arestantského kupé se svým prùvodcem,
nahlédl do papírù, a pøijav raport znièeného desátníka, že veze
dva arestanty a má tolik a tolik mužstva, porovnal ještì jednou ve
spisech pravost udání a rozhlédl se kolem.
„Kohopak to vezete s sebou?“ otázal se pøísnì, ukazuje na
vrchního polního kuráta, který spal na bøiše a jehož zadní tváøe
vyzývavé se dívaly na inspekci.
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant,“ zakoktal desátník, „že my
tentononc...“
„Jaképak tentononc,“ zabruèel doktor Mráz, „vyjádøete se
pøímo.“
121
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant,“ ozval se místo desátníka
Švejk, „tento pán, který spí na bøiše, je nìjakej vopilej pan
obrfeldkurát. Von se k nám pøidal a vlez nám sem do vagónu,
a ponìvadž je to nᚠpøedstavenej, tak jsme ho nemohli vyhodit,
aby to nebylo porušení superordinace. Von si patrnì spletl štábní
vagón s arestantským.“
Doktor Mráz si vzdychl a podíval se do svých papírù.
O nìjakém vrchním polním kurátovi, který má jeti s vlakem do
Brucku, nebylo v seznamu zmínky. Cukl nervóznì okem. Na
poslední stanici mu najednou pøibývali konì, a nyní se mu dokonce
rodí zèistajasna vrchní polní kuráti v kupé pro arestanty.
Nevzmohl se na nic jiného, než že vyzval desátníka, aby spícího
na bøiše obrátil, ponìvadž z této polohy nebylo možno urèit jeho
identitu.
Desátník obrátil po delší námaze vrchního polního kuráta
naznak, pøièemž se ten probudil, a vida dùstojníka pøed sebou,
øekl: „Eh, servus, Fredy, was gibs Neues? Abendessen schon
fertig?“, zamhouøil opìt oèi a obrátil se k stìnì.
Doktor Mráz poznal ihned, že je to týž žrout od vèerejška
z dùstojnického kasina, povìstný vyžíraè všech dùstojnických
mináží, a tiše si vzdychl.
„Za to,“ øekl k desátníkovi, „pùjdete k raportu.“ Odcházel,
když ho vtom Švejk zadržel:
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant, že sem nepatøím. Mám být
zavøenej jen do jedenáctý, ponìvadž právì dnes vyšla moje lhùta.
Byl jsem zavøenej na tøi dny a teï už mám sedìt s vostatníma
v dobytèím voze. Ponìvadž už je dávno jedenáct pryè, prosím
vás, pane lajtnant, abych byl buï vysazenej na tra, nebo pøevedenej
do dobytèího vagónu, kam patøím, nebo k panu obrlajtnantovi
Lukášovi.“
„Jak se jmenujete?“ otázal se doktor Mráz, dívaje se opìt do
svých papírù.
„Švejk Josef, poslušnì hlásím, pane lajtnant.“
122
„Ehm, vy jste tedy ten známý Švejk,“ øekl doktor Mráz, „vy
jste mìl opravdu vyjít o jedenácté. Ale pan nadporuèík Lukᚠmne
žádal, abych vás nepouštìl až v Brucku, je prý to bezpeènìjší,
alespoò na cestì nic nevyvedete.“
Po odchodu inspekce nemohl desátník udržet se jízlivé
poznámky:
„Tak vidíte, Švejku, že vám to hovno pomohlo, obracet se
k vyšší instanci. Kdybych byl chtìl, mohl jsem vám obìma zatopit.“
„Pane desátníku,“ ozval se jednoroèní dobrovolník, „házet
hovny je víceménì vìrohodná argumentace, ale inteligentní èlovìk
nemá užívat takových slov, je-li rozèilen nebo chce-li dìlat výpady
na nìkoho. Potom to vaše smìšné vyhrožování, že jste nám mohl
obìma zatopit. Proè jste to u všech èertù neudìlal, když jste mìl
k tomu pøíležitost? Jeví se v tom jistì vaše veliká duševní vyspìlost
a neobyèejná delikátnost.“
„Už toho mám dost,“ vyskoèil desátník, „já mohu vás oba
pøivést do kriminálu.“
„A kvùli èemu, holoubku?“ otázal se nevinnì jednoroèní
dobrovolník.
„To je moje vìc,“ dodával sobì odvahy desátník.
„Vaše vìc,“ øekl jednoroèní dobrovolník s úsmìvem, „vaše
i naše. Jako v kartách: moje teta vaše teta. Spíš bych øekl, že na
vás pùsobila zmínka o tom, že pùjdete k raportu, a proto zaèínáte
na nás hulákat, ovšem že neslužební cestou.“
„Vy jste sprosáci,“ ozval se desátník, nabíraje poslední odvahu
tváøit se strašnì.
„Já vám nìco povím, pane kaprál,“ poznamenal Švejk, „já už
jsem starej voják, sloužil jsem pøed válkou, a vono se to vždycky
s tìma nadávkama nevyplácí. Když jsem tenkrát sloužil pøed léty,
pamatuju se, že u nás byl u kumpanie nìjakej supák Schreiter. Von
sloužil za supu, moh jít už jako kaprál dávno domù, ale byl, jak se
øíká, uhozenej. Tak ten èlovìk na nás vojácích sedìl, lepil se nám
jako hovno na košili, to mu nebylo recht, to zas bylo proti všem
123
foršriftùm, sekýroval nás, jak jen moh, a øíkal nám: ,Vy nejste
vojáci, ale vechtøi: Mì to jednoho dne dožralo a šel jsem ke
kumpanieraportu. ,Co chceš?’ povídá hejtman. ,Mám, poslušnì
hlásím, pane hejtmane, stížnost na našeho pana feldvébla Schreitra,
my jsme pøece císaøští vojáci, a ne žádní vechtøi. My sloužíme
císaøi pánu, ale nejsme žádní hlídaèi ovoce.’ ,Koukej, hmyze,’
vodpovìdìl mnì hejtman, ,a už tì nevidím.’ A já na to, že prosím
poslušnì pøeložit mì k batalionsraportu. U batalionsraportu, když
jsem to vysvìtlil obrstlajtnantovi, že nejsme žádní vechtøi, ale
císaøští vojáci, dal mne zavøít na dva dny, ale já jsem žádal, aby
mne pøeložili k regimentsraportu. U regimentsraportu pan obršt
po mým vysvìtlování na mì zaøval, že jsem pitomec, abych táh ke
všem èertùm. Já zas na to: ,Poslušnì hlásím, pane obršt, abych byl
pøedveden k brigaderaportu.’ Toho se lek a hned dal do kanceláøe
zavolat našeho supáka Schreitra a ten mì musel vodprosit pøede
všema oficírama za to slovo vechtr. Potom mne dohonil na dvoøe
a voznámil mnì, že vole dneška mnì nadávat nebude, ale že mì
pøivede na garnizón. Já jsem si vod tý doby dával na sebe nejvìtší
pozor, ale neuhlídal jsem se. Stál jsem post u magacínu a na stìnu
každej post vždycky nìco napsal. Bud tam vykreslil ženský
pøirození, nebo tam napsal nìjakej veršíèek. Já jsem si na nic nemohl
vzpomenout, a tak jsem se z dlouhý chvíle podepsal na stìnu pod
název ,Supák Schreiter je hnát’. A ten pacholek supák hned to
udal, ponìvadž za mnou slídil jak èervenej pes. Nešastnou
náhodou ještì nad tím nápisem byl jinej: ,My na vojnu nepùjdeme,
my se na ni vysereme,’ a to bylo v roce 1912, když jsme mìli jít
do Srbska kvùli tomu konzulovi Procházkoví. Tak mì hned poslali
do Terezína k landgerichtu. Asi patnáctkrát tu zeï od magacínu
s tìma nápisama i s mým podpisem páni od vojenskýho soudu
fotografovali, desetkrát mnì dali napsat, aby zkoumali mùj rukopis,
,My na vojnu nepùjdeme, my se na ni vysereme’, patnáctkrát musel
jsem psát pøed nimi ,Supák Schreiter je hnát’, a nakonec pøijel
jeden znalec písma a dal mnì napsat: Bylo 29. èervence 1897,
124
kdy Králový Dvùr nad Labem poznal hrùzy prudkého
a rozvodnìného Labe. ,To ještì nestaèí,’ povídal auditor, ,nám se
jedná o to vysrání. Nadiktujte mu nìco, kde je hodnì s a r.’ Tak
mnì diktoval: Srb, srub, svrab, srabaøina, cherubín, rubín, holota.
Von už byl z toho ten soudní znalec písma tumpachovej a poøád
se vohlížel dozadu, kde stál voják s bajonetem, a nakonec øekl, že
to musí do Vídnì, abych napsal tøikrát za sebou: Také zaèíná už
slunko pálit, horko je znamenité. Vodpravili celej materiál do Vídnì
a nakonec vyšlo to tak, že pokud se týká tìch nápisù, že to není
moje ruka, podpis že je mùj, na kterej jsem se pøiznal, a že za to
jsem vodsouzenej na šest nedìl, ponìvadž jsem se podepsal, když
jsem stál na vartì, a nemoh jsem prej hlídat po tu dobu, co jsem se
podpisoval na zdi.“
„To je vidìt,“ øekl desátník s uspokojením, „že pøece jen
nezùstalo to bez trestu, že jste poøádnej kriminálník. Já bejt na
místì toho landgerichtu, napaøil bych vám ne šest nedìl, ale šest
let.“
„Nebuïte tak strašným,“ ujal se slova jednoroèní dobrovolník,
„a pomýšlejte radìji na svùj konec. Právì nedávno vám øekla
inspekce, že pùjdete k raportu. Na takovou vìc mìl byste se
pøipravovat velice vážnì a rozjímat o posledních vìcech desátníka.
Co jste vlastnì proti vesmíru, když povážíte, že nejbližší nám stálice
je od tohoto vojenského vlaku vzdálena 275 000krát, než je Slunce,
aby její paralaxa tvoøila jednu obloukovou vteøinu. Kdyby vy jste
se nacházel ve vesmíru jako stálice, byl byste rozhodnì pøíliš
nepatrným, aby vás mohly postøehnout nejlepší hvìzdáøské
pøístroje. Pro vaši nepatrnost ve vesmíru není pojmu. Za pùl roku
udìlal byste na obloze takový malièký oblouèek, za rok malièkou
elipsu, pro vyjádøení kteréž èíslicemi není vùbec pojmu, jak je
nepatrná. Vaše paralaxa byla by nemìøitelnou.“
„V takovým pøípadì,“ poznamenal Švejk, „moh by být pan
kaprál hrdej na to, že ho žádnej nemùže zmìøit, a a to s ním
u raportu dopadne jak chce, musí bejt klidnej a nesmí se rozèilovat,
125
ponìvadž každý rozèílení škodí na zdraví, a teï ve vojnì si musí
každej zdraví šetøit, ponìvadž ty váleèný outrapy vyžadujou vod
každýho jednotlivce, aby nebyl žádnej chcípák. - Jestli vás, pane
kaprál, zavøou,“ pokraèoval Švejk ,s milým úsmìvem, „jestli se
vám stane nìjaký to pøíkoøí, tak nesmíte ztrácet ducha, a jestli
voní si budou myslet svoje, vy si taky myslete svoje. Jako jsem
znal jednoho uhlíøe, kerej byl se mnou zavøenej na zaèátku války
na policejním øeditelství v Praze, nìjakej František Škvor, pro
velezrádu, a pozdìji snad taky vodpravenej kvùli nìjakej
pragmatickej sankci. Ten èlovìk, když se ho u vejslechu ptali, jestli
má nìjaký námitky proti protokolu, øek: A si bylo, jak si bylo,
pøece jaksi bylo, ještì nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.
Potom ho za to dali do temný komùrky a nedali mu nic jíst
a pít po dva dny a zas ho vyvedli k vejslechu, a on stál na svým,
že a si bylo, jak si bylo, pøece jaksi bylo, ještì nikdy nebylo, aby
jaksi nebylo. Mùže bejt, že šel s tím i pod šibenici, když ho potom
dali k vojenskýmu soudu.“
„Teï prej toho hodnì vìšejí a støílejí,“ øekl jeden z mužù
eskorty, „nedávno nám èetli na execírplace befél, že v Motole
vodstøelili záložníka Kudrnu, ponìvadž hejtman sekl šavlí jeho
chlapeèka, kerej byl na ruce u jeho ženy, když se s ním v Benešovì
chtìla louèit, a von se rozèílil. A politický lidi vùbec zavírají. Taky
už vodstøelili jednoho redaktora na Moravì. A nᚠhejtman povídal,
že to na vostatní ještì èeká.“
„Všechno má své meze,“ øekl jednoroèní dobrovolník
dvojsmyslnì.
„To máte pravdu,“ ozval se desátník, „na takový redaktory to
patøí. Voni jen lid pobuøujou. Jako pøedloni, když jsem byl ještì
jenom frajtrem, tak byl pode mnou jeden redaktor a ten mne jinak
nenazýval než zkázou armády, ale když jsem ho uèil klenkiibungy,
až se potil, tak vždycky øíkal: ,Prosím, abyste ve mnì ctil èlovìka.’
Já mu ale toho èlovìka ukázal, když bylo nýdr a hodnì louží na
dvoøe v kasárnách. Zaved jsem ho pøed takovou louži a musel
126
chlap do ní padat, až voda støíkala jako na plovárnì. A vodpùldne
už zas muselo se všechno na nìm blejskat, mundúr musel bejt
èistej jako sklo, a von pucoval a hekal a dìlal poznámky, a druhej
den zas byl jako svinì vyválená v blátì a já stál nad ním a øíkal
jsem mu: ,Tak, pane redaktore, co je víc, zkáza armády, nebo ten
vᚠèlovìk?’ To byl pravej inteligent.“
Desátník podíval se vítìzoslavnì na jednoroèního dobrovolníka
a pokraèoval: „Von ztratil jednoroèní pásky právì pro svou
inteligenci, ponìvadž psal do novin o tejrání vojákù. Ale jak ho
netejrat, když takovej uèenej èlovìk neumí u kvéru rozebrat fršlus,
ani když mu to už podesátý ukazujou, a když se øekne linksšaut,
von kroutí jako naschvál svou palici napravo a kouká pøitom jako
vrána a pøi kvérgrifech neví, zaè má døív chytit, jestli za øemen
nebo za patrontašku, a èumí na vás jako tele na nový vrata, když
mu ukazujete, jak má sjet ruka po øemenu dolù. Von ani nevìdìl,
na kterým rameni se nosí kvér, a salutoval jako vopice, a pøi tìch
vobratech, pomoz pánbùh, když se mašírovalo a uèil se chodit.
Když se mìl votoèit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udìlal,
cáp, cáp, cáp, tøebas šest šritù ještì šel kupøedu a pak se teprve
toèil jako kohout na vobrtlíku a pøi marši držel krok jako podagrista
nebo tancoval jako stará dìvka vo posvícení.“
Desátník si odplivl: „Vyfasoval schválnì hodnì rezavej kvér,
aby se nauèil pucovat, døel ho jako pes èubku, ale kdyby si byl
koupil ještì vo dvì kila koudele víc, tak nepropucoval nic. Tím
víc ho pucoval, tím to bylo horší a rezavìjší, a u raportu šel kvér
z ruky do ruky a každej se divil, jak je to možný, že to je samá
rez. Nᚠhejtman, ten mu vždycky øíkal, že z nìho nebude žádnej
voják, aby se šel radìji vobìsit, že žere zadarmo komisárek. A von
pod svejma brejlièkama jen tak mrkal. To byl pro nìho vetkej
svátek, když nemìl verschärft nebo kasárníka. V ten den vobyèejnì
psával ty svoje èláneèky do novin vo tejrání vojákù, až jednou mu
udìlali prohlídku v kuføíku. Ten tam mìl knih, paneèku! Samý
knihy vo odzbrojení, o míru mezi národy. Za to putoval na
127
garnizónu a vod tý doby jsme mìli vod nìho pokoj, až se nám zas
vobjevil najednou v kanceláøi a vypisoval fasuòky, aby se s ním
manšaft nestýkal. To byl smutnej konec toho inteligenta. Von moh
bejt jiným pánem, kdyby byl neztratil pro svou pitomost jednoroèní
právo. Moh bejt lajtnantem.“
Desátník vzdychl: „Ani ty faldy na mantlu neumìl si udìlat, až
z Prahy si vobjednával vodièky a rùzný mastì na èistìní knoflíkù,
a pøece takovej jeho knoflík vypadal zrzavej jako Ezau. Ale kušnu
umìl, a když byl v kanceláøi, tu nic jinýho nedìlal, než že se dával
do samýho filosofování. Von už mìl v tom zálibu døív. Byl poøád,
jak už jsem øíkal, samej ,èlovìk’. Jednou, když tak uvažoval nad
louží, do který musel pøi nýdr kecnout, tak jsem mu øekl: ,Když
tak poøád mluvìjí o èlovìku a vo blátì, tak si vzpomenou na to,
že èlovìk byl stvoøenej z bláta a muselo mu to bejt recht.’“
Nyní, vypovídav se, byl desátník sám sebou spokojen a èekal,
co na to øekne jednoroèní dobrovolník. Ozval se však Švejk:
„Pro tyhle samý vìci, pro takový sekýrování, zapích pøed léty
u pìtatøicátýho regimentu nìjakej Koníèek sebe i kaprála. Bylo
to v Kurýru. Kaprál mìl v tìle asi tøicet bodnejch ran, z kterejch
bylo pøes tucet smrtelnejch. Ten voják se potom ještì posadil na
mrtvýho kaprála a na nìm se vsedì probod. Jinej pøípad byl pøed
léty v Dalmácii, tam kaprála podøezali a dodnes se neví, kdo to
udìlal. Zùstalo to zahalený v tajnosti, jen se ví tolik, že ten
podøezanej kaprál se jmenoval Fiala a byl z Drábovny u Turnova.
Potom ještì vím o jednom kaprálovi od pìtasedmdesátejch,
Rejmánkovi...“
Pøíjemné vypravování bylo vtom pøerušeno velkým hekáním
na lavici, kde spal vrchní polní kurát Lacina.
Páter se probouzel v celé své kráse a dùstojnosti. Jeho
probouzení bylo provázeno tìmitéž zjevy jako ranní probuzení
mladého obra Gargantuy, jak to popisoval starý veselý Rabelais.
Vrchní polní kurát prdìl a krkal na lavici a hømotnì zíval na
celé kolo. Koneènì se posadil a udivenì se tázal:
128
„Krucilaudon, kde to jsem?“
Desátník, vida probuzení vojenského pána, velice devótnì
odpovìdìl:
„Poslušnì hlásím, pane obrfeldkurát, že se ráèíte nalézat
v arestantenvagónu.“
Záblesk údivu pøelétl po tváøi páterovì. Sedìl chvíli mlèky
a usilovnì pøemýšlel. Marnì. Mezi tím, co prožil pøes noc a ráno,
a probuzením se ve vagónì, jehož okna byla opatøena møížemi,
bylo moøe nejasnosti.
Koneènì se optal desátníka, stále ještì devótnì pøed ním
stojícího: „A na èí rozkaz, já, jako...“
„Poslušnì hlásím, bez rozkazu, pane obrfeldkurát.“
Páter vstal a poèal chodit mezi lavicemi, pobruèuje si, že je
mu to nejasné.
Posadil se opìt se slovy: „Kam to vlastnì jedeme?“
„Do Brucku, Poslušnì hlásím.“
„A proè jedeme do Brucku?“
„Poslušnì hlásím, že je tam pøeloženej nᚠcelej
jednadevadesátej regiment.“
Páter poèal opìt usilovnì pøemýšlet, co se to vlastnì s ním
stalo, jak se dostal do vagónu a proè vlastnì jede do Brucku a právì
s jednadevadesátým regimentem v prùvodu nìjaké eskorty.
Rozkoukal se již tak dalece ze své opice, že rozeznal
i jednoroèního dobrovolníka, a proto se obrátil na nìho s dotazem:
„Vy jste inteligentní èlovìk, mùžete mnì vysvìtlit beze všeho,
nezamlèujte nièeho, jak jsem se dostal k vám?“
„Milerád,“ kamarádským tónem øekl jednoroèní dobrovolník,
„vy jste se prostì ráno na nádraží pøi nastupování do vlaku k nám
pøidal, ponìvadž jste mìl v hlavì.“
Desátník se pøísnì na nìho podíval.
„Vlezl jste k nám do vagónu,“ pokraèoval jednoroèní
dobrovolník, „a už to bylo hotovou událostí. Lehl jste si na lavici
a to zde Švejk vám dal pod hlavu svùj pl᚝. Pøi kontrole vlaku na
129
pøedešlé stanici byl jste zapsán do seznamu dùstojníkù nalézajících
se ve vlaku. Byl jste, abych tak øekl, úøednì objeven a nᚠkaprál
pùjde kvùli tomu k raportu.“
„Tak, tak,“ vzdychl páter, „to abych na nejbližší stanici pøešel
do štábních vagónù. Nevíte, jestli se podával už obìd?“
„Obìd bude až ve Vídni, pane feldkurát,“ pøihlásil se ke slovu
desátník.
„Tedy vy jste mnì dal pod hlavu mantl?“ obrátil se páter na
Švejka. „Dìkuji vám srdeènì.“
„Já si žádnýho vdìku nezasluhuju,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem
jednal tak, jak má každej voják jednat, když vidí svýho
pøedstavenýho, že nemá nic pod hlavou a že je tentononc. Každej
voják si má svýho pøedstavenýho vážit, tøebas by ten byl i v jiným
stavu. Já mám velký zkušenosti s feldkuráty, ponìvadž jsem byl
buršem u pana feldkuráta Otty Katze. Je to veselej národ
a dobrosrdeènej.“
Vrchní polní karát dostal záchvat demokratismu z té koèky
po vèerejšku a vytáhl cigaretu a podával ji Švejkovi: „Kuø a bafej!
- Ty,“ obrátil se na desátníka, „pùjdeš prý kvùli mnì k raportu.
Nic se neboj, já už tì z toho vysekám, nic se ti nestane. - A tebe,“
øekl k Švejkovi, „vezmu s sebou. Budeš žít u mne jako v peøince.“
Dostal nyní nový záchvat velkodušnosti a tvrdil, že všem udìlá
dobøe, jednoroènímu dobrovolníkovi že koupí èokoládu, mužùm
z eskorty rum, desátníka že dá pøeložit do fotografického oddìlení
pøi štábu 7. jízdní divize, že všechny osvobodí a že na nì nikdy
nezapomene.
Poèal rozdávat cigarety ze své tašky všem, nejen Švejkovi,
a prohlašoval, že dovoluje všem arestantùm kouøit, že se pøièiní,
aby všem byl zmírnìn trest a oni opìt vráceni do normálního
vojenského života.
„Nechci,“ øekl, „abyste na mne vzpomínali ve zlém. Mám
mnoho známostí a se mnou se neztratíte. Dìláte vùbec na mne
dojem slušných lidí, které má pánbùh rád. Jestli jste zhøešili, pykáte
130
za svùj trest, a vidím, že rádi a ochotnì snášíte, co bùh na vás
seslal. - Na základì èeho,“ obrátil se k Švejkovi, „jste byl
potrestán?“
„Bùh na mne seslal trest,“ odpovìdìl zbožnì Švejk,
„prostøednictvím regimentsraportu, pane obrfeldkurát, kvùli
nezavinìnýmu vopoždìní k regimentu.“
„Bùh je nanejvýš milosrdný a spravedlivý,“ øekl slavnostnì
vrchní polní kurát, „on ví, koho má trestat, nebo tím ukazuje
jenom svou prozíravost a všemohoucnost. A proè vy sedíte, vy
jednoroèní dobrovolníku?“
„Kvùli tomu,“ odpovìdìl jednoroèní dobrovolník, „že
milosrdný bùh ráèil na mne seslat revmatismus a já zpyšnìl. Po
odpykání trestu budu poslán na kuchyni.“
„Co bùh øídí, dobøe øídí,“ prohodil páter nadšenì, slyše
o kuchyni, „i tam mùže øádný èlovìk udìlat kariéru. Právì na
kuchyni by mìli dávat inteligentní lidi, kvùli kombinacím, nebo
nezáleží na tom, jak se vaøí, ale s jakou láskou se to dává
dohromady, úprava a jiné. Vezmìte si omáèky. Inteligentní èlovìk,
když dìlá cibulkovou omáèku, tak vezme všechny druhy zeleniny
a dusí je na másle, pak pøidá koøení, pepø, nové koøení, trochu
kvìtu, zázvoru, ale obyèejný sprostý kuchaø dá vaøit cibuli a hodí
do toho èernou jíšku z loje. Vás bych opravdu vidìl nejradši nìkde
v dùstojnické menáži. Bez inteligence mùže èlovìk žít v obyèejném
nìjakém zamìstnání a v životì, ale pøi kuchyni je to znát. Vèera
veèer v Budìjovicích v dùstojnickém kasinì podali nám mezi jiným
ledvinky á la madeira. Kdo je dìlal, tomu odpus bùh všechny
høíchy, to byl pravý inteligent, a také opravdu je v kuchyni tamìjší
dùstojnické menáže nìjaký uèitel ze Skutèe. A tytéž ledvinky á la
madeira jedl jsem v dùstojnické mináži 64. landvérregimentu. Dali
do nich kmín, jako když se dìlají v obyèejné hospodì na pepøi.
A kdo je dìlal, èím byl ten kuchaø v civilu? Krmiè dobytka na
jednom velkostatku.“
Vrchní polní kurát se odmlèel a potom pøevádìl rozhovor na
131
kuchaøský problém ve Starém i Novém zákonì, kde právì v tìch
dobách dbali velice na úpravu chutných krmí po bohoslužbách
a jiných církevních slavnostech. Potom vyzval všechny, aby nìco
zazpívali, naèež Švejk spustil jako vždycky nešastnì: „Ide Marína
od Hodonína, za ní pan faráø s beèicú vína.“
Ale vrchní polní kurát se nerozhnìval.
„Kdyby zde alespoò bylo trochu rumu, nemusela by být beèka
vína,“ øekl usmívaje se v naprosté pøátelské náladì, „a tu Marínu
bychom si taky odpustili, beztoho to jen svádí ke høíchu.“
Desátník opatrnì sáhl do pláštì a vytáhl odtud placatou láhev
s rumem.
„Poslušnì hlásím, pane obrfeldkurát,“ ozval se tiše, že bylo
znát, jakou obìt dìlá sám sobì, „jestli byste se snad neurazil.“
„Neurazím se, hochu,“ odpovìdìl rozjasnìným hlasem
a radostnì páter, „napiji se na naše šastné cestování.“
„Ježíšmarjá,“ vzdychl pro sebe desátník, vida, že po dùkladném
loku zmizelo pùl láhve.
„I vy jeden chlape,“ øekl polní kurát usmívaje se a mrkaje
významnì na jednoroèního dobrovolníka, „ještì ke všemu
sakrujete. To vás pánbùh musí potrestat.“
Páter si poznovu pøihnul z placaté láhve, a podávaje ji Švejkovi,
velitelsky rozkázal: „Doraž to.“
„Vojna je vojna,“ pravil Švejk dobrosrdeènì k desátníkovi,
vraceje mu prázdnou láhev, což ten potvrdil tak podivným
zábleskem v oèích, jaký se mùže objevit jen u choromyslného
èlovìka.
„A teï si do Vídnì ještì drobátko schrupnu,“ øekl vrchní polní
kurát, „a pøeji si, abyste mne probudili, jakmile pøijedeme do Vídnì.
- A vy,“ obrátil se na Švejka, „vy pùjdete do kuchynì naší mináže,
vezmete pøíbor a pøinesete mnì obìd. Øeknete, že to je pro pana
obrfeldkuráta Lacinu. Hleïte, abyste dostal dvojnásobnou porci.
Jestli budou knedlíky, tak neberte od špièky, na tom se jenom
prodìlá. Potom pøinesete mnì z kuchynì láhev vína a vezmete
132
s sebou esšálek, aby vám do nìho nalili rumu.“
Páter Lacina hrabal se v kapsách.
„Poslyšte,“ øekl desátníkovi, „nemám drobné, pùjète mnì
zlatku. - Tak, tady máte! Jak se jmenujete? - Švejk? - Tady máte,
Švejku, zlatku od cesty! Pane desátníku, pùjète mnì ještì zlatku.
Vidíte, Švejku, tu druhou zlatku dostanete, když všechno obstaráte
v poøádku. - Potom ještì, aby vám dali cigarety a doutníky pro
mne. Jestli se bude fasovat èokoláda, tak tam sbalte dvojnásobnou
porci, a jestli konzervy, tak hleïte, aby vám dali uzený jazyk nebo
husí játra. Bude-li se fasovat ementálský sýr, tak se postarejte,
aby vám nedali z kraje, a uherský salám, tak žádnou špièku, pìknì
ze støedu, aby byl vláèný.“
Vrchní polní kurát se natáhl na lavici a za chvíli usnul.
„Myslím,“ øekl jednoroèní dobrovolník k desátníkovi do
chrápání páterova, „že jste úplnì spokojen s naším nalezencem.
Má se jak náležitì k svìtu.
„Už je, jak se øíká,“ ozval se Švejk, „vodstavenej, pane kaprál,
už cucá z flašky.“
Desátník chvíli zápasil sám s sebou a najednou ztratil všechnu
poníženost a øekl tvrdì: „Je náramnì krotkej.“
„Von mnì pøipomíná s tìma drobnejma, který nemá,“ prohodil
Švejk, „že je jako nìjaký Mlíèko, zedník z Dejvic, ten taky nemìl
tak dlouho drobný, až se zasekal po krk a byl zavøenej pro podvod.
Prožral velký a nemìl drobný.“
„U pìtasedmdesátýho regimentu,“ ozval se jeden muž
z eskorty, „prochlastal hejtman celou plukovní kasu pøed válkou
a musel kvitovat z vojny, a teï je zas hejtmanem, a jeden felák,
kterej vokrad erár vo sukno na vejložky, bylo ho pøes dvacet balíkù,
je dneska štábsfeldvéblem, a jeden infanterista byl nedávno
v Srbsku zastøelenej, ponìvadž snìd najednou svou konzervu,
kterou mìl si nechat na tøi dny.“
„To sem nepatøí,“ prohlásil desátník, „ale to je pravda, že
vypùjèovat si vod chudýho kaprála dvì zlatky na diškereci...“
133
„Tu máte tu zlatku,“ øekl Švejk, „já se nechci vobohatit na
vaše konto. A když mnì dá ještì tu druhou zlatku, tak vám ji taky
vrátím, abyste nebreèel. Vás má to tìšit, když si nìjakej váš
vojenskej pøedstavenej vod vás vypùjèí peníze na outratu. Vy jste
náramnì sobeckej. Tady se jedná vo mizerný dvì zlatky, a já bych
vás rád vidìl, kdybyste mìl vobìtovat život za svýho vojenskýho
pøedstavenýho, kdyby von ležel ranìnej nìkde na nepøátelskej linii
a vy jste ho mìl zachránit a vodnést na svejch rukách a voni by
støíleli po vás šrapnely a vším možným.“
„Vy byste se podìlal,“ bránil se desátník, „vy jedna fajfko.“
„Je jich podìlanejch víc v každým gefechtu,“ ozval se opìt
jeden muž z eskorty, „nedávno nám vypravoval jeden ranìnej
kamarád v Budìjovicích, že když forykovali, že se podìlal tøikrát
za sebou. Napøed, když lezli nahoru z dekungù na plac pøed
dráthindrnisy, potom, když je zaèali støíhat, a potøetí že to pustil
do kalhot, když se proti nim hnali Rusové s bajonety a øvali urá.
Pak zaèali utíkat zas nazpátek do dekungù a z jejich švarmu nebylo
ani jednoho, aby nebyl podìlanej. A jeden mrtvej, kerej ležel nahoøe
na dekungu nohama dolù, kerýmu pøi forykungu šrapák utrhl pùl
hlavy, jako by ji seøíz, ten se v tom posledním okamžiku tak podìlal,
že to z jeho kalhot teklo pøes baganèata dolù do dekungù i s krví.
A ta pùlka jeho lebky i s mozkem ležela zrovna pod tím. Vo tom
èlovìk ani neví, jak se mu to stane.“
„Nìkdy,“ øekl Švejk, „se zas v gefechtu èlovìku udìlá špatnì,
èlovìk si nìco zvoškliví. Vypravoval v Praze na Pohoøelci na
Vyhlídce jeden nemocnej rekonvalescent od Pøemyšlu, že tam
nìkde pod festungem pøišlo k útoku na bajonety a proti nìmu se
vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na nìho
s bajonetem a mìl poøádnou kapièku u nosu. Jak se mu von podíval
na tu kapièku, na ten vozdr, že se mu hned udìlalo špatnì a musel
jít na hilfsplac, kde ho uznali zamoøenýho cholerou a odpravili do
cholerovejch barákù do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil
cholerou.“
134
„Byl to obyèejný infanterista, nebo kaprál?“ otázal se
jednoroèní dobrovolník.
„Kaprál to byl,“ odpovìdìl Švejk klidnì.
„To by se mohlo stát i každému jednoroèákovi,“ øekl pitomì
desátník, ale pøitom podíval se vítìzoslavnì na jednoroèního
dobrovolníka, jako by chtìl øíct: To jsem ti dal, co na to øekneš.
Ten však mlèel a lehl si na lavici.
Blížili se k Vídni. Ti, kteøí nespali, pozorovali z okna drátìné
pøekážky a opevnìní u Vídnì, což vyvolalo patrnì v celém vlaku
pocit jisté stísnìnosti.
Jestli ozýval se ještì neustále z vagónù øev skopèákù od
Kašperských Hor: „Wann ich kumm, wann ich kumm, wann ich
wieda, wieda kumm,“ nyní umlkl pod nepøíjemným dojmem
ostnatých drátù, kterými byla Vídeò zadrátována.
„Všechno je v poøádku,“ øekl Švejk, dívaje se na zákopy,
„všechno je v ouplným poøádku, jenomže si tady Vídeòáci na
vejletech mohou roztrhnout kalhoty. Tady musí bejt èlovìk
vopatrnej. - Vídeò je vùbec dùležité mìsto,“ pokraèoval, „jenom
co mají divokejch zvíøat v tej schtinbrunnskej menažérii. Když jsem
byl pøed lety ve Vídni, tak jsem se nejradši chodil dívat na vopice,
ale když jede nìjaká osobnost z císaøskýho hradu, tak tam nikoho
nepouštìj pøes kordón. Byl se mnou jeden krejèí z desátýho okresu
a toho zavøeli, ponìvadž chtìl mermocí ty vopice vidìt.“
„A byl jste taky ve hradì?“ otázal se desátník.
„Je tam moc krásnì,“ odpovìdìl Švejk, „já tam nebyl, ale
vypravoval mnì jeden, kerej tam byl. Nejhezèí je z toho burgwache.
Každej z nich prej musí bejt na dva metry vysokej a potom dostane
trafiku. A princezen je tam jako smetí.“
Pøejeli nìjaké nádraží, kde za nimi doznívaly zvuky rakouské
hymny kapely, která sem pøišla snad omylem, ponìvadž teprve za
hezkou dobu se dostali s vlakem na nádraží, kde se zastavili, byla
minហa bylo slavnostní uvítání.
Ale už to nebylo to jako na zaèátku války, kdy se vojáci cestou
135
na front pøejedli na každém nádraží a kdy je vítaly družièky
v pitomých bílých šatech a ještì blbìjšími oblièeji a zatracenì
hloupými kyticemi a ještì hloupìjším proslovem nìjaké té dámy,
jejíž manžel teï dìlá náramného vlastence a republikána.
Uvítání ve Vídni sestávalo ze tøí èlenkyò spolku Rakouského
èerveného køíže a ze dvou èlenkyò nìjakého váleèného spolku
vídeòských paní a dívek, jednoho oficielního zástupce vídeòského
magistrátu a vojenského zástupce.
Na všech tìch tváøích bylo vidìt únavu. Vlaky s vojskem jezdily
dnem i nocí, sanitní vozy projíždìly s ranìnými každou hodinu,
na nádražích pøehazovali z koleje na druhou kolej každou chvíli
vozy se zajatci a pøi všem tom museli být èlenové tìch všech
rùzných korporací a spolkù. Šlo to ze dne na den a pùvodní nadšení
mìnilo se v zívání. Støídali se v té službì, každý z nich, který se
objevil na nìkterém vídeòském nádraží, mìl týž unavený výraz
jako ti, kteøí oèekávali dnes vlak s budìjovickým plukem.
Z dobytèích vagónù vykukovali vojáci s výrazem
beznadìjnosti, jako u tìch, kteøí jdou na šibenici.
K nim pøistupovaly dámy a rozdávaly jim perník s cukrovými
nápisy „Sieg und Rache“, „Gott strafe England“, „Der Österreicher
hat ein Vaterland. Er liebs und hat such Ursach fürs Vaterland zu
kämpfen.“
Bylo vidìt, jak horáci od Kašperských Hor cpou se perníkem,
pøièemž je neopouštìl výraz beznadìjnosti.
Potom byl rozkaz jít si pro minហpo rotách k polním kuchyním,
které stály za nádražím.
Tam byla také dùstojnická kuchynì, kam šel Švejk vyøídit
poruèení vrchního polního kuráta, zatímco jednoroèní dobrovolník
èekal, až ho nakrmí, ponìvadž dva z eskorty šli pro celý arestantský
vùz za mináží.
Švejk vyøídil správnì poruèení a pøecházeje koleje uvidìl
nadporuèíka Lukáše, který se procházel mezi kolejnicemi a èekal,
136
jestli v dùstojnické mináži na nìho nìco zbude.
Jeho situace byla velice nepøíjemnou, ponìvadž mìli prozatím
s nadporuèíkem Kirschnerem jednoho burše. Chlapík se staral
vlastnì výhradnì jen o svého pána a provozoval úplnou sabotáž,
když šlo o nadporuèíka Lukáše.
„Komu to nesete, Švejku?“ otázal se nešastný nadporuèík,
když Švejk položil na zem hromadu vìcí, které vylákal
v dùstojnické mináži a které mìl zabaleny do pláštì.
Švejk se chvíli zarazil, ale okamžitì se vzpamatoval. Jeho
oblièej byl plný jasu a klidu, když odpovìdìl:
„To je pro vás, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant. Jenom nevím,
kde máte svoje kupé, a potom taky nevím, jestli proti tomu, abych
šel s vámi, nebude mít nic pan komandant vlaku. Von je nìjaká
svinì.“
Nadporuèík Lukᚠpodíval se tázavì na Švejka, který však
dobrácky dùvìrnì pokraèoval: „Je to opravdu svinì, pane
obrlajtnant. Když byl na inspekci ve vlaku, já jsem mu hned hlásil,
že už je jedenáct hodin a že mám vodbytej celej trest a že patøím
bud do dobytèího vagónu, nebo k vám, a von mì vodbyl docela
surovì, abych prej jen zùstal, kde jsem, alespoò že vám, pane
obrlajtnant, neudìlám po cestì zas nìjakou vostudu.“
Švejk se zatváøil muèednicky: „Jako bych já vám, pane
obrlajtnant, udìlal vùbec nìkdy vostudu.“
Nadporuèík Lukᚠsi vzdychl.
„Vostudu,“ pokraèoval Švejk, „jsem vám jisté nikdy neudìlal,
jestli se nìco stalo, to byla náhoda, pouhý øízení boží, jako øíkal
starej Vanièek z Pelhøimova, když si vodbejval šestatøicátej trest.
Nikdy jsem nic neudìlal naschvál, pane obrlajtnant, vždycky jsem
chtìl udìlat nìco vobratnýho, dobrýho, a já za to nemùžu, jestli
jsme voba z toho nemìli žádnej profit a jenom samý pouhý trápení
a muèení.“
„Jen tolik neplaète, Švejku,“ øekl nadporuèík Lukᚠmìkkým
hlasem, když se pøibližovali k štábnímu vagónu, „já všechno
137
zaøídím, abyste už zas byl se mnou.“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že nepláèu. Mnì to pøišlo
jen tolik líto, že jsme voba nejnešastnìjší lidi v týhle vojnì i pod
sluncem a voba že za nic nemùžem. Je to hroznej vosud, když si
pomyslím, že jsem takovej starostlivej vodjakživa!“
„Uklidnìte se, Švejku!“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že kdyby to nebylo proti
subordinaci, že bych øek, že se vùbec uklidnit nemùžu, ale takhle
musím øíct, že podle vašeho rozkazu jsem už úplnì klidnej.“
„Tak jen lezte, Švejku, do vagónu.“
„Poslušnì hlásím, že už lezu, pane obrlajtnant.“
Nad vojenským táborem v Mostì panovalo noèní ticho. V
barácích pro mužstvo tøásli se vojáci zimou a v dùstojnických
barácích otvírali okna, ponìvadž bylo pøetopeno.
Od jednotlivých objektù, pøed kterými stály stráže, ozývaly se
obèas kroky hlídky, která si plašila chùzí spánek.
Dole v Mostì nad Litavou záøily svìtla z c. k. továrny na masité
konzervy, kde se pracovalo dnem i nocí a zpracovávaly se rùzné
odpadky. Ponìvadž šel odtud vítr do alejí ve vojenském táboøe,
šel sem smrad z hnijících šlach, kopyt, paznehtù a kostí, které vaøili
do polévkových konzerv.
Od opuštìného pavilónku, kde døív za èasu míru fotografoval
nìjaký fotograf vojáky trávící zde mládí na vojenské støelnici, bylo
vidìt dole v údolí u Litavy èervené elektrické svìtlo v bordelu
U kukuøièného klasu, který poctil svou návštìvou arcivévoda
Štìpán pøi velkých manévrech u Šopronì v roce 1908 a kde se
scházela dennì dùstojnická spoleènost.
To byla nejlepší vykøièená místnost, kam nesmìli chodit prostí
vojáci a jednoroèní dobrovolníci.
Ti chodili do Rùžového domu, jehož zelená svìtla byla též
vidìt od opuštìného fotografického ateliéru. Bylo to roztøídìní
jako pozdìji na frontì, kdy mocnáøství nemohlo už svému vojsku
138
nièím jiným pomoct než pøenosnými bordely u štábù brigád,
takzvanými „pufy“. Byly tedy k. k. Offizierspuff, k. k.
Unteroffizierspuff a k. k. Mannschaftspuff.
Most nad Litavou záøil, stejnì jako na druhé stranì za mostem
svítila Királyhida, Cislajtánie i Translajtánie. V obou mìstech,
uherském i rakouském, hrály cikánské kapely, záøily okna kaváren
a restaurací, zpívalo se, pilo. Místní m욝áci i úøednictvo vodilo
sem do kaváren a restaurací své panièky a dospìlé dcery a Most
nad Litavou, Bruck an der Leitha, a Királyhida nebyly nic jiného
než jeden velký bordel.
V jednom z dùstojnických barákù v táboøe èekal v noci Švejk
na svého nadporuèíka Lukáše, který šel veèer do mìsta do divadla
a doposud se nevrátil. Švejk sedìl na odestlané posteli
nadporuèíkovì a naproti nìmu sedìl na stole sluha majora Wenzla.
Major se opìt vrátil k regimentu, když byla v Srbsku
konstatována jeho úplná neschopnost na Drinì. Mluvilo se o tom,
že dal rozebrat a znièit pontonový most, když mìl ještì pùl svého
bataliónu na druhé stranì. Nyní byl pøidìlen k vojenské støelnici
v Királyhidì jako velitel a mìl také co dìlat s hospodáøstvím
v táboøe. Mezi dùstojníky se vypravovalo, že si major Wenzl nyní
pomùže na nohy. Pokoje Lukáše i Wenzla byly na téže chodbì.
Sluha majora Wenzla Mikulášek, malinký chlapík od neštovic,
klátil nohama a nadával: „Já se divím tomu mýmu starýmu
pacholkovi, že ještì nejde. To bych rád vìdìl, kde se ten mùj dìdek
celou noc fláká. Kdyby mnì alespoò dal klíè od pokoje, leh bych
si a èuøil. Má tam vína bezpoètu.“
„Von prej krade,“ prohodil Švejk, pohodlnì kouøe cigarety
svého nadporuèíka, ponìvadž ten mu zakázal v pokoji bafat
z dýmky, „ty pøece musíš vo tom nìco vìdít, odkud máte víno.“
„Já chodím tam, kam mnì pøikáže,“ tenkým hlasem øekl
Mikulášek, „dostanu lístek vod nìho a už jdu fasovat pro
nemocnici, a nesu to domù.“
„A kdyby ti poruèil,“ otázal se Švejk, „abys ukrad plukovní
139
kasu, udìlal bys to? Ty zde za stìnou nadáváš, ale tøeseš se pøed
ním jako osika.“
Mikulášek zamrkal malýma oèima: „To bych si rozmyslil.“
„Nic si nesmíš rozmejšlet, ty jedno upocený mládì,“ rozkøikl
se na nìho Švejk, ale umlk, ponìvadž se otevøely dveøe a vstoupil
nadporuèík Lukáš. Byl, jak se ihned mohlo pozorovat, ve velice
dobré náladì, ponìvadž mìl èepici obrácenì.
Mikulášek se tak lekl, že zapomnìl seskoèit se stolu, ale
salutoval vsedì, zapomenuv ještì ke všemu, že nemá na hlavì
èepici.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je všechno v poøádku,“
hlásil Švejk, zaujav pevné vojenské vzezøení dle všech pøedpisù,
pøièemž cigareta mu zùstala v ústech.
Nadporuèík Lukᚠsi toho však nevšiml a šel pøímo na
Mikuláška, který vyvalenýma oèima pozoroval každý pohyb
nadporuèíka a pøitom dál salutoval a stále ještì sedìl pøitom na
stole.
„Nadporuèík Lukáš,“ øekl pøistupuje k Mikuláškovi nepøíliš
pevným krokem, „a jak vy se jmenujete?“
Mikulášek mlèel. Lukᚠpøitáhl si židli pøed Mikuláška na stole,
sedl si, dívaje se na nìho nahoru, øekl: „Švejku, pøineste mnì z kufru
služební revolver.“
Mikulášek po celou dobu, co Švejk hledal v kufru, mlèel a jen
se vydìšenì díval na nadporuèíka. Jestli v té chvíli pochopil, že
sedí na stole, byl jistì ještì zoufalejší, ponìvadž jeho nohy dotýkaly
se kolen sedícího nadporuèíka.
„Jáøku, jak se jmenujete, èlovìèe?“ volal nahoru na Mikuláška
nadporuèík. Ten ale mlèel dál. Jak pozdìji vysvìtloval, dostal jakýsi
druh strnutí pøi nenadálém pøíchodu nadporuèíka. Chtìl seskoèit,
a nemohl, chtìl odpovìdít, a nemohl, chtìl pøestat salutovat, ale
nešlo to.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,“ ozval se Švejk, „že revolver není naládovanej.“
140
„Tak ho naládujte, Švejku!“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že nemáme žádný patrony
a že ho pùjde tìžko sestøelit se stolu. Já si dovolím podotknout,
pane obrlajtnant, že je to Mikulášek, burš od pana majora Wenzla.
Ten vždycky ztratí øeè, když vidí nìkoho z pánù oficírù. Von se
vùbec stydí mluvit. Vono je to vùbec takový, jak øíkám, upocený
mládì, utahaný. Pan major Wenzl nechá ho vždy stát na chodbì,
když jde nìkam do mìsta, a ono se to žalostivì potlouká po burších
v baráku. Kdyby mìlo pøíèinu se leknout, ale vždy vlastnì nic
nevyvedlo.“
Švejk si odplivl a v jeho hlase a v tom, že mluvil o Mikuláškovi
ve støedním rodì, bylo slyšet úplné opovržení nad zbabìlostí sluhy
majora Wenzla a nad jeho nevojenským chováním.
„Dovolte,“ pokraèoval Švejk, „abych si k nìmu èichl.“
Švejk stáhl Mikuláška, neustále pitomì hledícího na
nadporuèíka, se stolu, a postaviv ho na zem, èichl mu ke kalhotám.
„Ještì ne,“ prohlásil, „ale zaèíná to. Mám ho vyhodit?“
„Vyhoïte ho, Švejku.“
Švejk vyvedl tøesoucího se Mikuláška na chodbu, zavøel za
sebou dveøe a na chodbì k nìmu øekl: „Tak jsem ti, pitomý chlape,
zachránil život. Až se vrátí pan major Wenzl, a mnì za to
potichounku pøineseš láhev vína. Bez legrace. Zachránil jsem ti
opravdu život. Když je mùj obrlajtnant vožralej, tak je zle. S tím
to umím jen já a nikdo jiný.“
„Já jsem...“
„Prd jseš,“ opovržlivì vyjádøil se Švejk, „seï na prahu a èekej,
až pøijde tvùj major Wenzl.“
„To je dost,“ uvítal Švejka nadporuèík Lukáš, „že jdete, já
chci s vámi mluvit. Nemusíte zas tak pitomì stát hapták. Sednìte
si, Švejku, a nechte si to ,dle rozkazu’. Držte hubu a dávejte dobrý
pozor. Víte, kde je v Királyhidì Sopronyi utca? Nechte si poøád
to vaše: Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že nevím. Nevíte, tak
øeknìte nevím, a basta. Napište si na kousek papíru: Sopronyi
141
utca èíslo 16. V tom domì je železáøský krám. Víte, co je to
železáøský krám? Hergot, neøíkejte poslušnì hlásím. Øeknìte vím
nebo nevím. Tedy víte, co je to železáøský krám? Víte, dobøe. Ten
krám patøí nìjakému Malarovi Kákonyimu. Víte, co je to Malar?
Tak himlhergot, víte nebo nevíte? Víte, dobøe. Nahoøe nad krámem
je první patro a tam on bydlí. Víte o tom? Že nevíte, krucifix, tak
já vám povídám, že tam bydlí. Staèí vám to? Staèí, dobøe. Kdyby
vám to nestaèilo, tak vás dám zavøít. Máte poznamenáno, že se
ten chlap jmenuje Kákonyi? Dobrá, tak vy, zítra ráno asi tak v deset
hodin, pùjdete dolù do mìsta, najdete ten dùm a pùjdete nahoru
do prvního patra a odevzdáte paní Kákonyiové toto psaní.“
Nadporuèík Lukᚠotevøel náprsní tašku a dal zívaje Švejkovi
do ruky bílou obálku se psaním bez adresy.
„Je to vìc náramnì dùležitá, Švejku,“ pouèoval ho dál,
„opatrnosti nikdy nezbývá, a proto, jak vidíte, není tam adresa. Já
se na vás úplnì spoléhám, že odevzdáte to psaní v poøádku.
Poznamenejte si ještì, že ta dáma se jmenuje Etelka, tedy zapište
si ,paní Etelka Kákonyiová’. Ještì vám øíkám, že musíte to psaní
diskrétnì doruèit za všech okolností a èekat na odpovìï. Že máte
èekat na odpovìï, o tom je už napsáno v dopise. Co ještì chcete?“
„Kdyby mnì, pane obrlajtnant, nedali odpovìï, co mám dìlat?“
„Tak pøipomenete, že musíte dostat stùj co stùj odpovìï,“
odpovìdìl nadporuèík zívaje poznovu na celé kolo, „teï ale pùjdu
už spát, jsem dnes doopravdy unaven. Co jsme jen toho vypili.
Myslím, že každý by byl stejnì unaven po celém tom veèeru a noci.“
Nadporuèík Lukᚠnemìl pùvodnì v úmyslu nìkde se zdržet.
Šel kveèeru z tábora do mìsta jen do maïarského divadla
v Királyhidì, kde hráli nìjakou maïarskou operetku s macatými
židovkami hereèkami v pøedních úlohách, jejichž bájeènou
pøedností bylo to, že vyhazovaly pøi tanci nohy do výše a nenosily
ani trikot, ani kalhoty a kvùli vìtší pøitažlivosti pánù dùstojníkù
holily se dole jako Tatarky, z èehož ovšem nemìla žádný požitek
galérie, a zato tím vìtší dùstojníci od dìlostøelectva sedící dole
142
v parteru, kteøí si na tu krásu brali s sebou do divadla dìlostøelecké
triedry.
Nadporuèíka Lukáše nezajímalo však to zajímavé svinstvo,
ponìvadž vypùjèené divadelní kukátko nebylo achromatické
a místo stehen vidìl jen v pohybu nìjaké fialové plochy.
V pøestávce po prvém jednání zaujala ho spíše jedna dáma,
která provázena pánem v prostøedních letech, táhla ho ke
garderobì a vykládala mu, že ihned pùjdou domù, že se na takové
vìci dívat nebude. Pronášela to dosti hlasitì nìmecky, naèež její
prùvodce odpovídal maïarsky: „Ano, andìli, pùjdeme, souhlasím.
Je to opravdu nechutná vìc.“
„Es ist ekelhaft,“ odpovídala rozhorlenì dáma, když jí pán
navlékal divadelní pl᚝. Oèi jí pøitom plály rozèilením nad tou
nestoudností, velké èerné oèi, hodící se tak dobøe k její pìkné
postavì. Podívala se pøitom na nadporuèíka Lukáše a pronesla
ještì jednou rozhodnì: „Ekelhaft, wirklich ekelhaft.“ To rozhodlo
o krátkém románku.
Obdržel informace od garderobiérky, že jsou to manželé
Kákonyiovi, pán že má na Sopronyi utca èíslo 16 železáøský závod.
„A bydlí s paní Etelkou v prvním patøe,“ øekla garderobiérka
s podrobností staré kuplíøky, „ona je Nìmkynì ze Šopronì a on je
Maïar, zde je to všechno pomíchané.“
Nadporuèík Lukᚠvzal si též z garderoby pl᚝ a šel do mìsta,
kde setkal se ve velké vinárnì a kavárnì U arcivévody Albrechta
s nìkolika dùstojníky od 9i. pluku.
Nemluvil mnoho a pil zato víc, kombinuje, co má vlastnì napsat
té pøísné, mravné, hezké dámì, která ho rozhodnì víc lákala než
všechny ty opice na jevišti, jak se o nich vyjadøovali druzí dùstojníci.
Ve velice dobré náladì odešel do malé kavárny U køíže sv.
Štìpána, kde zašel do malého chambre séparée, vyhnal odtamtud
nìjakou Rumunku, která se nabízela, že se svlékne do naha a že si
s ní mùže dìlat, co chce, poruèil si inkoust, péro a dopisní papír,
láhev koòaku a napsal po bedlivé úvaze toto psaní, které se mu
143
zdálo být vùbec nejhezèím, které kdy napsal: Milostivá paní! Byl
jsem vèera pøítomen v mìstském divadle høe, která Vás rozhoøèila.
Sledoval jsem Vás již pøi celém prvním jednání, Vás i Vašeho pana
manžela. Jak jsem pozoroval...
„Jen do nìho,“ øekl si nadporuèík Lukáš, „jaké má právo ten
chlap mít takovou roztomilou ženu. Vždy vypadá jako oholený
pavián.“
Psal dál: Vᚠpan manžel s nejlepším porozumìním díval se na
oplzlosti provádìné na jevišti ve høe, která ve Vás, milostivá paní,
pùsobila odpor, ponìvadž to nebylo umìní, ale hnusné pùsobení
na nejintimnìjší city èlovìka.
„Ta ženská má poprsí,“ pomyslil si nadporuèík Lukáš, „jen
pøímo do toho!“ Odpuste, milostivá paní že mne neznáte, ale
pøesto že jsem k Vám upøímný. Vidìl jsem v životì mnoho žen,
ale žádná na mne neuèinila takový dojem jako Vy, nebo Váš
úsudek a životní názor shoduje se úplnì s mým názorem. Jsem
pøesvìdèen, že Vᚠpan manžel je èistý sobec, který Vás tahá
s sebou...
„To nejde,“ øekl k sobì nadporuèík Lukᚠa pøeškrtl „schleppt
mit“ a místo toho psal: ...který v zájmu svém vodí Vás, milostivá,
s sebou na divadelní pøedstavení odpovídající jedinì jeho vkusu.
Mám rád upøímnost, nevtírám se nijak ve Vᚠsoukromý život,
a pøál bych si pohovoøit s Vámi soukromì o èistém umìní...
„Zde v hotelích to nepùjde, budu ji muset zatáhnout do Vídnì,“
pomyslil si ještì nadporuèík, „vezmu si komandýrovku.“ Proto
osmìluji se, milostivá paní, poprositi Vás o setkání, abychom se
blíže èestnì seznámili, což jistì neodøeknete tomu, jehož v nejkratší
dobì oèekávají svízelné váleèné pochody a který, v pøípadì Vašeho
laskavého svolení, zachová si v bitevní vøavì nejkrásnìjší
vzpomínku na duši, která ho stejnì pochopila, jako ji on sám chápal.
Vaše rozhodnutí bude mi pokynem, Vaše odpovìï rozhodujícím
okamžikem v životì.
Podepsal se, vypil koòak a poruèil si ještì jednu láhev, a pije
144
èíšku za èíškou, takøka po každé vìtì doopravdy zaslzel, když
pøeèetl své poslední øádky.
Bylo devìt hodin ráno, když Švejk probudil nadporuèíka
Lukáše: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jste zaspal na službu
a já už musím jít s vaším psaním do tý Királyhidy. Já už vás budil
v sedm hodin, potom v pùl osmý, pak v osm, když už šli kolem na
cvièení, a vy jste se jen obrátil na druhou stranu. Pane obrlajtnant...
Jáøku, pane obrlajtnant...“
Nadporuèík Lukᚠtotiž chtìl se, zabruèev cosi, obrátit opìt
na bok, což se mu nepodaøilo, ponìvadž Švejk s ním nemilosrdnì
tøásl a hulákal: „Pane obrlajtnant, já jdu tedy s tím psaním do
Királyhidy.“
Nadporuèík zívl: „S psaním? Ja, s mým psaním je to diskrétnost,
rozumíte, tajemství mezi námi. Abtreten...“
Nadporuèík zabalil se opìt do deky, ze které ho Švejk vytáhl,
a spal dál, zatímco Švejk putoval dál do Királyhidy.
Najít Sopronyi utczu èíslo 16 nebylo by bývalo tak tìžké, kdyby
ho náhodou nebyl potkal starý sapér Vodièka, který byl pøidìlen
k „štajerákùm“, jejichž kasárna byla dole v lágru. Vodièka bydlíval
pøed léty v Praze na Bojišti, a proto pøi takovém setkání nezbylo
nic jiného, než že oba zašli do hospody U èerného beránka
v Brucku, kde byla známá èíšnice Rùženka, Èeška, které byli
všichni èeští jednoroèáci, kteøí kdy byli v lágru, nìjaký obnos
dlužni.
Poslední dobou sapér Vodièka, starý partyka, dìlal jí kavalíra
a mìl v seznamu všechny maršky, které odjíždìly z tábora, a chodil
v pravý èas Èechy jednoroèáky upomínat, aby se neztratili bez
zaplacení útraty ve váleèné vøavì.
„Kam vlastnì mᚠzamìøíno?“ otázal se Vodièka, když se
ponejprv napili dobrého vína.
„Je to tajemství,“ odpovìdìl Švejk, „ale tobì, jako starýmu
kamarádovi, to svìøím.“
145
Vysvìtlil mu všechno dopodrobna a Vodièka prohlásil, že je
starej sapér a že ho nemùže opustit, a že pùjdou psaní odevzdat
spolu.
Bavili se znamenitì o minulých dobách a všechno se jim zdálo,
když po dvanácté hodinì vyšli od Èerného beránka, pøirozeným
a snadným.
Kromì toho mìli v duši pevný dojem, že se nikoho nebojí.
Vodièka po celé cestì do Sopronyi utca èíslo 16 projevoval
ohromnou nenávist vùèi Maïarùm a vypravoval neustále, jak se
všude s nimi pere, kde se všude a kdy s nimi sepral a co mu kdy
a kde zabránilo, aby se s nimi nepopral.
„Jednou ti už takovýho kluka maïarskýho držím za chøtán
v Pausdorfì, kam jsme šli my saperáci na víno, a chci mu dát jednu
überšvunkem pøes kokos v tý tmì, ponìvadž jsme hned, jak to
zaèlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou zaène køièet:
,Tondo, dy to jsem já, Purkrábek, vod 16. landvér!’ Málem by to
byla bejvala mejlka. Zato jsme jim to tam, tajtrlíkùm maïarským,
vodplatili poøádnì u Neziderskýho jezera, na který jsme se šli pøed
tøemi tejdny podívat. Leží tam ve vedlejší vsi nìjaký oddìlení
strojních pušek nìjakejch honvédù, a my jsme náhodou všichni
zašli do jedný hospody, kde voni tanèili ten svùj èardᚠjako
pominutý a roztahovali si držku na celý kolo se svým ,Uram, uram,
biró uram’ nebo ,Láòok, láòok, láòok a faluba.’ My si sedneme
naproti nim, jen jsme si überšvunky položili pøed sebe na stùl,
a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láòok,’ a nìjakej
Mejstøík, kerej mìl ploutev jako Bílá hora, se hned nabíd, že si
pùjde zatanèit a že nìjakýmu syèákovi vezme holku z kola. Holky
byly setsakra fešandy, takový lejtkavý a prdelatý, stehnatý a vokatý,
a jak se na nì ti maïarští pacholci maèkali, bylo vidìt, že ty holky
mají plný, tvrdý prsa jako pùlmíèe a že jim to dìlá moc dobøe a že
se vyznají v tlaèenici. Tak ten nᚠMejstøík skoèí do kola a tu
nejvìtší fešandu chce brát jednomu honvédovi, kerej zaèal nìco
brebentit, a Mejstøík mu hned jednu hodil, ten se svalil, my už
146
hned chytli überšvunky, votoèili jsme si je kolem ruky, aby nám
bajonety neulítly, skoèili mezi nì, já jsem vykøik: ,Vinnej nevinnej,
berte to po øadì!’ a už to šlo jako na másle. Zaèli vyskakovat
oknem, my je chytali ve voknech za nohy a zas stahovali do sálu.
Kdo nebyl náš, ten dostal. Zaplet se tam do toho jejich starosta
s èetníkem, a už dostali na chrám pánì. Hostinskej byl taky bit,
ponìvadž zaèal nìmecky nadávat, že prej kazíme zábavu. Ještì
jsme potom chytali po vesnici ty, kteøí se chtìli pøed námi schovat.
Jako jednoho jejich cuksfíru, toho jsme našli zahrabanýho v senì
na pùdì v jednom statku až dole pod vsí. Prozradila nám ho jeho
holka, ponìvadž von tam tancoval s jinou. Byla udìlaná do našeho
Mejstøíka a šla s ním potom nahoru po cestì na Királyhidu, kde
jsou pod lesem sušírny na seno. Zatáhla ho do jedný takový sušírny
a chtìla potom na nìm pìt korun a von jí dal pøes hubu. Potom
nás dohonil až nahoøe u samýho lágru a povídal, že vždycky myslel,
že jsou Maïarky vohnivìjší, ale ta svinì že ležela jako paøez
a poøád jen nìco brebentila. - Maïaøi jsou, zkrátka øeèeno, holota,“
zakonèil starý sapér Vodièka, naèež Švejk poznamenal: „Nìkerej
Maïar taky za to nemùže, že je Maïar.“
„Jakpak by nemoh,“ rozèiloval se Vodièka, „každej za to mùže,
to je hloupost. To bych ti pøál, aby dostali jednou tebe tak do
párády, jako se mnì stalo, když jsem první den sem pøijel na kursy.
Ještì to samý vodpùldne už nás sehnali jako stádo dobytka do
školy a jeden takovej pitomec nám zaèal kreslit a vysvìtlovat, co
jsou to blindáže, jak se dìlají základy, jak se to mìøí, a ráno prej,
kdo to nebude mít nakreslený, jak von to vykládá, že bude zavøenej
a uvázanej. ,Krucifix,’ myslím si, ,proto jsi se na frontì pøihlásil
do tìch kursù, aby ses ulil z fronty, nebo abys veèer maloval do
nìjakých sešitkù tužtièkou jako školáèek?’ Takovej vztek mne
vzal, žádný stání jsem nemìl, ani jsem se nemoh na toho blbouna,
co nám to vykládal, podívat. Nejradìji byl bych všechno rozmlátil,
jak jsem byl vzteklej. Ani jsem neèekal na kafe a hned jsem šel
z baráku do Királyhidy, a z toho vzteku jsem na nic jinýho nemyslel
147
než najít si v mìstì nìjakou tichou putyku, vožrat se tam a udìlat
tam kravál, dát nìkomu pøes držku a jít vybouøenej domù. Èlovìk
míní, ale pánbùh mìní. Tam u øeky až mezi zahradami našel jsem
vopravdu takovej lokál, tichej jako kaple, jako stvoøenej pro kravál.
Sedìli tam jen dva hosti a bavili se mezi sebou maïarsky, což
mne ještì víc namíchalo, a taky jsem byl ještì døív a víc vožralej,
než jsem si myslel, takže jsem v tý vopici ani nepozoroval, že vedle
je ještì jeden lokál, kam mezi tou dobou, co jsem se èinil, pøišlo
asi vosum husarù, kteøí se do mne pustili, když jsem tìm dvìma
prvním hostùm dal pøes držku. Ti prevíti husaøi tak ti mne
zmordovali a honili mezi zahradama, že jsem vùbec netrefil domù,
až k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil,
že jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrýho
prostìradla, aby se mnì záda nepodbírala. To si pøej, paneèku,
dostat se mezi takový lotry. To nejsou lidi, to je dobytek.“
„Kdo èím zachází, tím schází,“ øekl Švejk, „taky se jim nesmíš
divit, že jsou rozèílení, když musejí tam nechat stát všechno víno
na stole a mají té honit po zahradách ve tmì. Voni si to mìli s tebou
vodbejt hned na místì v lokále, pak tì vyhodit. Pro nì by to bejvalo
bylo lepší a pro tebe taky, kdyby to s tebou skoncovali u stolu. Já
jsem znal nìjakýho koøaleèníka Paroubka v Libni. Jednou se mu
tam opil nìjakej dráteník jalovcovou a zaèal nadávat, že je to slabý,
že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdìlek
si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještì
chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náruèí. Potom ještì
øekl Paroubkovi, že je huncút a šašèínská bestie, tak ho milej
Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastì na myši a dráty vo hlavu
a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyèí na stahování rolety až
dolù na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivoèelej, pøes Invalidovnu
v Karlínì až nahoru na Žižkov, vodtud pøes Židovský pece do
Malešic, kde vo nìj koneènì tyè pøerazil, takže se moh vrátit
nazpátek do Libnì. Jó, ale v tom rozèílení zapomnìl na to, že má
ještì asi to všechno obecenstvo v koøalnì, že si tam asi budou ti
148
syèani sami hospodaøit. A taky se vo tom pøesvìdèil, když koneènì
se zas dostal do svý koøalny. U koøalny bylo napolovic stažený
roló, u kterýho stáli dva policajti, taky silnì nabraný, když dìlali
vevnitø poøádek. Dopolovic všechno vypitý, na ulici prázdnej
soudek vod rumu, a pod pultama našel Paroubek dva vožralý
chlapy, kteøí byli pøehlédnutý policajty a kteøí, když je vytáhl, chtìli
mu platit po dvou krejcaøích, víc prej žitný nevypili. Tak se trestá
pøenáhlenost. To mᚠjako na vojnì. Napøed nepøítele porazíme
a potom poøád a poøád za ním, a nakonec nestaèíme sami utíkat.“
„Já jsem si ty chlapy dobøe zapamatoval,“ ozval se Vodièka,
„kdyby mnì tak nìkterej z tìch husarù padl do cesty, já bych si to
s ním vyrovnal. My saperáci jsme, když to do nás vjede, potvory.
My nejsme jako ty železný mouchy. Když jsme byli na frontì
u Pøemyšlu, tak tam byl s námi hejtman Jetzbacher, svinì, které
nebylo rovno pod sluncem. Ten nás umìl tak sekýrovat, že nìjakej
Bitterlich od naší kumpaèky, Nìmec, ale moc takovej hodnej
èlovìk, se kvùli nìmu zastøelil. Tak jsme si øekli, že až to zaène
z ruský strany hvízdat, že taky nᚠhejtman Jetzbacher žít nebude.
A hned taky, jak zaèali Rusové po nás støílet, dali jsme do nìho pøi
pøestøelce pìt šušù. Potvora byl ještì živ jako koèka, tak jsme ho
museli dvìma ranama dorazit, aby z toho nic nebylo; jenom
zamrnìl, ale tak nìjak smìšnì, moc legraènì.“
Vodièka se zasmál: „To mᚠna frontì na denním poøádku.
Vypravoval mnì mùj jeden kamarád, je teï taky u nás, že když
byl jako infanterák pod Bìlehradem, jejich kumpaèka v gefechtu
vodstøelila si svýho obrlajtnanta, taky takovýho psa, který zastøelil
sám dva vojáky na pochodu, ponìvadž už dál nemohli. Ten když
dodìlával, najednou zaèal hvízdat signál k vodstoupení. Mohli se
prej všichni kolem uøehtat.“
Za tohoto poutavého a pouèného rozhovoru našel Švejk
s Vodièkou koneènì železáøský krám pana Kákonyie na Sopronyi
utca èíslo 16.
„Mìl bys pøece jen radši zde poèkat,“ øekl Švejk k Vodièkoví
149
pøed prùjezdem domu, „já jen sebìhnu do prvního patra
a odevzdám psaní, poèkám si na odpovìï a hned jsem zas dole.“
„Já té mám vopustit?“ podivil se Vodièka, „ty neznᚠMaïary,
øíkám ti to poøád. Tady musíme bejt na nì vopatrní. Já ho plácnu.“
„Poslouchej, Vodièko,“ øekl Švejk vážnì, „zde se nejedná vo
Maïara, zde se jedná vo jeho paní. Vždy jsem ti to všecko, když
jsme sedìli s tou èeskou kelnerkou, vykládal, že nesu psaní vod
svýho obrlajtnanta, že je to naprosté tajemství. Von mnì pøece
mùj obrlajtnant klad na srdce, že vo tom nesmí vìdìt žádná živá
duše, a ta tvoje kelnerka sama pøece povídala, že je to úplnì
správný, že je to diskrétní vìc. Vo tom, že se nesmí nikdo dovìdít,
že si pan obrlajtnant dopisuje se vdanou ženskou. A ty sám jsi
taky to chválil a pøikyvoval na to hlavou. Vysvìtlil jsem vám to
pøece, jak náleží a patøí, že vykonám pøesnì rozkaz svýho
obrlajtnanta, a ty najednou mermocí chceš jít s sebou nahoru.“
„Ty mì ještì neznáš, Švejku,“ odpovìdìl též velice vážnì starý
sapér Vodièka, „když jsem už jednou øek, že tì nevopustím, tak si
pamatuj, že moje slovo platí za sto. Když jdou dva, je to vždycky
bezpeènìjší.“
„Z toho tì, Vodièko, vyvedu. Víš, kde je na Vyšehradì
Neklanova ulice? Tam mìl dílnu zámeèník Voborník. Byl to èlovìk
spravedlivej a jednoho dne, když se vrátil domù z flámu, tak si
s sebou pøived ještì jednoho flamendra spát. Potom ležel dlouho
a dlouho a každej den, když mu jeho žena pøevazovala ránu na
hlavì, tak mu øíkala: ,Vidíš, Toníèku, kdybyste byli nepøišli dva,
tak jsem ti jenom zahrála a nehodila ti na hlavu decimálku.’ A von
potom, když už moh mluvit, øíkal: ,Mᚠpravdu, matko, podruhý
až nìkam pudu, tak s sebou nikoho nepøitáhnu.’“
„To by tak ještì scházelo,“ rozdurdil se Vodièka, „aby nám
ještì ten Maïar chtìl hodit nìco na hlavu. Já ho chytnu za krk
a shodím ho z prvního poschodí dolù po schodech, že poletí jako
šrapnel. Na ty kluky maïarský se musí jít vostøe. Jakýpak s nimi
cavyky.“
150
„Vodièko, vždy ty jsi pøece tolik nevypil. Já mìl vo dvì ètvrtky
víc než ty. Rozvaž si jenom to, že nesmíme udìlat žádnej škandál.
Já jsem za to zodpovìdnej. Jedná se pøece vo ženskou.“
„Plácnu taky ženskou, Švejku, mnì je to jedno, to ještì neznáš
starýho Vodièku. Jednou v Zábìhlicích na Rùžovým ostrovì
nechtìla se mnou jít jedna taková maškara tanèit, že prej mám
voteklou hubu. Mìl jsem pravda hubu vopuchlou, ponìvadž jsem
právì pøišel z jedný taneèní zábavy v Hostivaøi, ale považ si tu
urážku vod tý bìhny. ,Tak tu máte taky jednu, velectìná sleèno,’
øek jsem, ,aby vám to nebylo líto.’ Jak jsem jí tu jednu utrh, povalila
celej stùl na zahradì i se sklenicema, za kterým sedìla s tatínkem
a s maminkou a s dvìma bratry. Ale nebál jsem se celýho Rùžovýho
ostrova. Byli tam známí z Vršovic a ty mnì pomohli. Ztøískali jsme
asi pìt rodin i s dìtma. Muselo to bejt slyšet až do Michle a potom
to taky bylo v novinách o tej zahradní zábavì toho dobroèinnýho
spolku nìjakejch rodákù òákýho mìsta. A proto jak øíkám, jak
mnì jiní pomohli. tak i já vždycky každýmu kamarádovi pomùžu,
když má k nìèemu dojít. Za živýho boha se vod tebe nehnu. Ty
Maïary neznáš... To mnì pøece nemùžeš udìlat, abys mì vod
sebe vodstrkoval, když se vidíme po tolika létech, a ještì za jakejch
vokolností.“
„Tak tedy pojï s sebou,“ rozhodl se Švejk, „ale vopatrnì
jednat, abychom nemìli nìjaký nepøíjemnosti.“
„Nestarej se, kamaráde,“ potichu øekl Vodièka, když šli ke
schodùm, „já ho plácnu...“
A ještì tišeji dodal: „Uvidíš, že nám nedá ten kluk Maïarská
žádnou práci.“
A kdyby byl nìkdo v prùjezdì a rozumìl èesky, byl by zaslechl
již že schodù hlasitìji pronesené Vodièkovo heslo „Ty Maïary
neznáš...“, heslo, ku kterému on došel v tichém lokále nad øekou
Litavou, mezi zahradami slavné Királyhidy, obklopené vrchy, na
které budou vojáci vzpomínat vždy s proklínáním pøi vzpomínkách
na ty všechny übunky do svìtové války i za svìtové války, na
151
kterých se cvièili teoreticky k praktickým masakrùm a øežím.
----Švejk s Vodièkou stáli pøed dveømi bytu pana Kákonyiho. Než
pøitlaèil na knoflík zvonku, poznamenal Švejk: „Slyšel jsi nìkdy,
Vodièko, že vopatrnost je matkou moudrostí?“
„Já se vo to nestarám,“ odpovìdìl Vodièka, „von nesmí mít
ani èas votevøít hubu...“
„Já s ním taky nemám co jednat, Vodièko.“ Švejk zazvonil
a Vodièka øekl hlasitì: „Ajncvaj, a bude ze schodù.“
Dveøe se otevøely, objevila se služka a tázala se maïarsky,
èeho si pøejí. „Nem tudom,“ øekl opovržlivì Vodièka, „uè se, holka,
èesky.“
„Verstehen Sie deusch?“ otázal se Švejk. „A pischen.“
„Also sagen Sie der Frau, ich will die Frau sprechen, sagen
Sie, daß ein Brief ist von einem Herr draußen in Kong.“
„Já se ti divím,“ øekl Vodièka, vstupuje za Švejkem do pøedsínì,
„že s takovým smradem mluvíš.“ Stáli v pøedsíni, zavøeli dveøe na
chodbu a Švejk jen poznamenal:
„Mají to tady pìknì zaøízený, dokonce dva deštníky na vìšáku,
a ten vobraz toho Pána Krista taky není špatnej.“
Z jednoho pokoje, odkud ozývalo se klepání lžic a zvonìní
talíøù, vyšla opìt služka a øekla k Švejkovi:
„Frau ist gesagt, daß sie hat ka’ Zeit, wenn was ist, das mir
geben und sagen.“
„Also,“ øekl slavnostnì Švejk, „der Frau ein Brief, aber halten
Kuschen.“
Vytáhl psaní nadporuèíka Lukáše.
„Ich,“ øekl, ukazuje prstem na sebe, „Antwort warten hier in
die Vorzimmer.“
„Co si nesedneš?“ ptal se Vodièka, který již sedìl na židli u zdi,
„tamhle mᚠžidli. Budeš stát tady jako žebrák. Neponižuj se pøed
152
tím Maïarem. Uvidíš, že s ním budeme mít tahanici, ale já ho
plácnu. - Poslyš,“ øekl po chvíli, „kde jsi se nauèil nìmecky?“
„Sám vod sebe,“ odpovìdìl Švejk. Opìt bylo chvíli ticho. Pak
bylo slyšet z pokoje, kam odnesla služka psaní, velký køik a hluk.
Nìkdo uhodil nìèím tìžkým o zem, pak se dalo rozeznat jasnì, že
tam lítají sklenice a tøíští se talíøe, do èehož znìlo hulákání:
„Baszom az anyát, baszom az istenet, baszom a Krizstus Márját,
baszom az atyádot, baszom a világot!“
Dveøe se rozletìly a do pøedsínì vbìhl pán v nejlepších letech
s ubrouskem kolem krku, mávaje pøed chvilkou odevzdaným
dopisem.
Nejblíže dveøí sedìl starý saperák Vodièka a rozèilený pán se
také první na nìho obrátil. „Was soll das heißen, wo ist der
verfluchte Kerl, welcher dieses Brief gebracht hat?“
„Pomalu,“ øekl Vodièka vstávaje, „ty nám zde moc neøvi, abys
nevylít, a když chceš vìdìt, kdo ten dopis pøines, tak se zeptej
tamhle kamaráda. Ale mluv s ním slušnì, nebo budeš za dveøma
natotata.“
Nyní bylo na Švejkovi, aby se pøesvìdèil o bohaté výøeènosti
rozèileného pána s ubrouskem kolem krku, který míchal páté pøes
deváté, že právì obìdvali.
„My jsme slyšeli, že obìdváte,“ lámanou nìmèinou souhlasil
s ním Švejk, dodávaje èesky: „Mohlo nás to taky napadnout, že
vás asi zbyteènì vytrhnem vod obìda.“
„Neponižuj se,“ ozval se Vodièka.
Rozèilený pán, kterému po jeho živé gestikulaci držel ubrousek
již jen za jeden cíp, pokraèoval dál, že napøed myslel, že se ve
psaní jedná o vykázání nìjakých místností pro vojsko v tomto
domì, který patøí jeho paní.
„Sem by se ještì vešlo hodnì vojska,“ øekl Švejk, „ale vo to se
v tom psaní nejednalo, jak jste se asi pøesvìdèil.“
Pán se chytil za hlavu, pøièemž spustil celou øadu výèitek, že
byl taky rezervním lajtnantem, teï že by rád sloužil, ale že má
153
ledvinovou nemoc. Za jeho èasù že nebylo tak dùstojnictvo
rozpustilé, aby rušilo klid domácnosti. Že psaní pošle na velitelství
pluku, do ministerstva vojenství, uveøejní je v novinách.
„Pane,“ øekl dùstojnì Švejk, „to psaní jsem psal já. Ich
geschrieben, kein Oberleutnant. Podpis jen tak, falešný,
Unterschrift, Name, falsch. Mnì se vaše paní velice líbí. Ich liebe
Ihre Frau. Já jsem do vaší paní zamilovanej až po uši, jak øíkal
Vrchlický. Kapitales Frau.“
Rozèilený pán se chtìl vrhnout na Švejka, který stál klidnì
a spokojenì pøed ním, ale starý sapér Vodièka, sledující každý
jeho pohyb, podrazil mu nohu, vytrhl mu psaní z ruky, kterým
stále mával, strèil do kapsy, a když se pan Kákonyi vzchopil, chytil
ho Vodièka, odnesl ke dveøím, otevøel si dveøe jednou rukou, a už
bylo slyšet, jak na schodech se nìco válí.
Šlo to tak rychle jako v pohádkách, když si èert pøijde pro
èlovìka.
Po rozèileném pánovi zùstal jen ubrousek. Švejk ho zvedl,
zaklepal slušnì na dveøe pokoje, odkud pøed pìti minutami vyšel
pan Kákonyi a odkud bylo slyšet ženský pláè.
„Pøináším vám ubrousek,“ øekl Švejk mìkce k paní, která
breèela na pohovce, „moh by se pošlapat. Moje úcta.“
Srazil paty dohromady, zasalutoval a vyšel na chodbu. Na
schodech nebylo znát tak dalece nijakých stop zápasu, zde dle
pøedpokladù Vodièkových odehrávalo se vše úplnì lehce. Jedinì
potom u vrat v prùjezdì našel Švejk utržený nákrèní límeèek. Tam
se patrnì, když pan Kákonyi zoufale se zachytil domovních vrat,
aby nebyl vyvleèen na ulici, odehrával poslední akt této tragédie.
Zato na ulici bylo rušno. Pana Kákonyiho odtáhli do protìjšího
prùjezdu, kde ho potívali vodou, a uprostøed ulice bil se starý sapér
Vodièka jako lev proti nìkolika honvédùm a hondvédhusarùm,
kteøí se zastali svého krajana. Ohánìl se mistrnì bodlem na øemenu
jako cepem. A nebyl sám. Jemu po boku bojovalo nìkolik èeských
vojákù od rùzných regimentù, kteøí právì šli ulicí.
154
Švejk, jak pozdìji tvrdil, ani sám nevìdìl, jak se taky do toho
dostal, a ponìvadž nemìl žádné bodlo, jak se mu do rukou dostala
hùl nìjakého udìšeného diváka.
Trvalo to hezkou chvíli, ale všechno pìkné má taky své konce.
Pøišel berajtšaft a sebral to všechno.
Švejk šel s holí, která byla komandantem berajtšaftu uznána
jako corpus delicti, vedle Vodièky.
Švejk šel spokojenì, maje hùl jako flintu na rameni.
Starý sapér Vodièka po celou cestu tvrdošíjnì mlèel. Až teprve
když vcházeli na hauptvachu, øekl zasmušile k Švejkovi:
„Nepovídal jsem ti to, že Maïary neznáš?“
155
*4. kapitola
Nová utrpení
Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledý oblièej
nadporuèíka Lukáše, s velkými kruhy pod oèima, který v rozpacích
nedíval se na plukovníka, ale úkradkem, jako by nìco studoval,
díval se na plán dislokace mužstev ve vojenském táboøe, který byl
také jedinou ozdobou v celé kanceláøi plukovníka.
Pøed plukovníkem Schrödrem bylo na stole nìkolik novin
s èlánky zatrženými modrou tužkou, které ještì jednou pøelétl
plukovník zbìžnì, a øekl, dívaje se na nadporuèíka Lukáše:
„Vy tedy již o tom víte, že vᚠsluha Švejk nalézá se ve vazbì
a bude pravdìpodobnì dodán k divizijnímu soudu?“
„Ano, pane plukovníku.“
„Tím ovšem,“ dùraznì øekl plukovník, pase se nad bledou tváøí
nadporuèíka Lukáše, „není celá záležitost ukonèena. Jest jisté, že
místní veøejnost byla pobouøena celým pøípadem vašeho sluhy
156
Švejka, a ona aféra uvádí se v souvislosti i s vaším jménem, pane
nadporuèíku. Z velitelství divize byl nám dodán již jistý materiál.
Máme zde nìkteré èasopisy, které se zabývaly tímto pøípadem.
Mùžete mnì to pøeèíst nahlas.“
Podal nadporuèíkovi Lukášovi noviny se zatrženými èlánky,
který poèal èíst monotónním hlasem, jako by èetl v èítance pro
dìti vìtu ,Med jest mnohem výživnìjší a snadnìji stravitelnìjší než
cukr’: „Kde je záruka naší budoucnosti?“
„To je v Pester Lloydu?“ otázal se plukovník.
„Ano, pane plukovníku,“ odpovìdìl nadporuèík Lukáš
a pokraèoval ve ètení: „Vedení války vyžaduje souèinnost všech
vrstev obyvatelstva rakouskouherského mocnáøství. Chceme-li míti
pod støechou bezpeèí státu, všechny národy musí podporovati se
navzájem a záruka naší budoucnosti je právì v té spontánní úctì,
kterou jeden národ má pøed druhým. Nejvìtší obìti našich èackých
vojínù na frontách, kde oni neustále postupují kupøedu, nebyly by
možny, kdyby týl, ona zásobovací i politická tepna našich slavných
armád, nebyl sjednoceným, kdyby vyskytovaly se v zádech naší
armády živly rozbíjející jednolitost státu a svou agitací
a zlomyslností podrývaly autoritu státního celku a zavádìly
v souruèenství národù naší øíše zmatky. Nemùžeme se v této
dìjinné chvíli mlèky dívati na hrstku lidí, kteøí by chtìli se pokoušet
z nacionálních místních dùvodù rušit sjednocenou práci a zápas
všech národù této øíše o spravedlivé potrestání tìch bídákù, kteøí
na øíši naši bez pøíèiny napadli, aby ji zbavili veškerých kulturních
i civilizaèních statkù. Nemùžeme mlèky opominout tyto hnusné
zjevy výbuchù chorobné duše, která touží jen po rozražení
jednomyslnosti v srdcích národù. Mìli jsme již nìkolikrát pøíležitost
upozornit v našem èasopise na ten zjev, jak vojenské úøady jsou
nuceny se vší pøísností zakroèiti proti tìm jednotlivcùm od èeských
plukù, kteøí nedbajíce slavné tradice plukovní, rozsívají svým
nesmyslným øádìním v našich maïarských mìstech zlobu proti
celému èeskému národu, který jako celek není nièím vinen a který
157
vždy pevnì stál za zájmy této øíše, o èemž svìdèí celá øada
vynikajících èeských vojevùdcù, z nichž vzpomínáme slavné
postavy maršálka Radeckého a jiných obrancù rakouskouherského mocnáøství. Proti tìmto svìtlým zjevùm stojí nìkolik
darebákù zpustlé èeské lùzy, kteøí použili svìtové války, aby se
dobrovolnì pøihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek
v jednomyslnost národù monarchie, nezapomínajíce pøitom na své
nejnižší pudy. Upozornili jsme již jednou na øádìní pluku No...
v Debrecínì, jehož výtržnosti byly pøetøásány i odsouzeny
pešskou snìmovnou a jehož plukovní prapor pozdìji na frontì
byl - Konfiskováno - Kdo má na svìdomí ten ohavný høích? Konfiskováno - Kdo hnal èeské vojáky - Konfiskováno - Co si
troufá cizota v naší maïarské vlasti, o tom svìdèí nejlépe pøípad
v Királyhidì, maïarské výspì nad Litavou. K jaké národnosti
patøili vojáci z nedalekého vojenského tábora v Brucku nad
Litavou, kteøí pøepadli a ztrýznili tamìjšího obchodníka pana Gyulu
Kákonyie? Jest rozhodnì povinností úøadù vyšetøiti tento zloèin
a optati se vojenského velitelství, které jistì již se touto aférou
zabývá, jakou úlohu v tom bezpøíkladném štvaní proti pøíslušníkùm
Uherského království hraje nadporuèík Lukasch, jehož jméno uvádí
se po mìstì ve spojitosti s událostmi posledních dnù, jak nám bylo
sdìleno naším místním dopisovatelem, který sebral již bohatý
materiál o celé aféøe, která v dnešní vážné dobì pøímo køièí. Ètenáøi
Pester Lloydu jistì se zájmem budou sledovati vývin vyšetøování
a neopomeneme je ujistit, že je blíže seznámíme s touto událostí
eminentní dùležitosti. Souèasnì však oèekáváme úøední zprávu
o királyhidském zloèinu, spáchaném na maïarském obyvatelstvu.
Že se vìcí bude zabývat pešská snìmovna, je nabíledni, aby
nakonec se ukázalo jasnì, že èeští vojáci, projíždìjící Uherským
královstvím na front, nesmí považovat zemi koruny svatého
Štìpána, jako by ji mìli v pachtu. Jestli pak nìkteøí pøíslušníci
toho národa, který v Királyhidé tak pìknì reprezentoval
souruèenství všech národù tohoto mocnáøství, ještì dnes nechápou
158
situaci, a zùstanou hezky zticha, nebo ve válce takové lidi kulka,
provaz, kriminál a bajonet nauèí již poslouchat a podøídit se
nejvyšším zájmùm naší spoleèné vlasti.“
„Kdo je podepsán pod èlánkem, pane nadporuèíku?“
„Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku.“
„To je známá bestie, pane nadporuèíku; ale døív, nežli se to
dostalo do Pester Lloydu, byl již tento èlánek uveøejnìn v Pesti
Hirlap. Nyní mnì pøeètìte úøední pøeklad z maïarštiny èlánku
v šoproòském èasopise Sopronyi Napló.“
Nadporuèík Lukᚠèetl nahlas èlánek, ve kterém redaktor dal
si neobyèejnì záležet na tom, aby uplatnil smìs vìt: „pøíkaz státní
moudrostí“, „státní poøádek“, „lidská zvrhlost“, „zašlapaná lidská
dùstojnost a cit“, „kanibalské hody“, „zmasakrovaná lidská
spoleènost“, „smeèka mamelukù“, „za kulisami je poznáte“. A dál
to šlo, jako by Maïaøi na vlastní pùdì byli nejpronásledovanìjším
živlem. Jako by byli pøišli èeští vojáci, porazili redaktora a šlapali
mu baganèatama po bøiše a ten by øval bolestí a nìkdo si to
stenografoval.
159
„O nìkterých nejdùležitìjších vìcech,“ pláèe Sopronyi Napló,
šoproòský deník, „se povážlivì mlèí a nièeho se nepíše. Každý
z nás ví, co to je èeský voják v Uhrách i na frontì. My všichni
víme, jaké vìci Èeši provádí, co je tu v èinnosti a jak to u Èechù
vypadá a kdo to zpùsobuje. Bdìlost úøadù je ovšem upoutána
jinými dùležitými vìcmi, které však musí být v náležité spojitosti
s dozorem nad celkem, aby se nemohlo stát to, co se stalo v tìchto
dnech v Királyhidì. Vèerejší nᚠèlánek byl na patnácti místech
konfiskován. Proto nezbývá nám nic jiného než prohlásit, že ani
dnes nemáme pøíliš pøíèiny z technických dùvodù se široce zabývati
s událostmi v Királyhidì. Námi vyslaný zpravodaj zjistil na místì,
že úøady jeví opravdovou horlivost v celé aféøe, vyšetøujíce plnou
parou. Zdá se nám jedinì podivným, že nìkteøí úèastníci celého
masakru nalézají se dosud na svobodì. Toto se týká zejména
jednoho pána, který se dle doslechu zdržuje doposud beztrestnì
ve vojenském táboøe a stále ještì nosí odznaky svého
papageiregimentu a jehož jméno bylo též uveøejnìno pøedevèírem
v Pester Lloydu a Pesti Napló. Jest to známý èeslo šovinista Lükáš,
o jehož øádìní bude podána interpelace naším poslancem Gézou
Savanyú, který zastupuje okres királyhidský.“
„Stejnì líbeznì, pane nadporuèíku,“ ozval se plukovník
Schröder, „píše o vás též týdeník v Királyhidì a potom prešburské
listy. To vás ale už nebude zajímat, ponìvadž je to na jedno kopyto.
Politicky dá se to odùvodnit, ponìvadž my Rakušané, a jsme
Nìmci, nebo Èeši, jsme proti Maïarùm pøece jen ještì hodnì...
Rozumíte mnì, pane nadporuèíku. Je v tom jistá tendence. Spíš
by snad vás zajímal èlánek v Komárenském veèerníku, kde se o vás
tvrdí, že jste se pokoušel znásilnit paní Kákonyiovou pøímo
v jídelnì pøi obìdì u pøítomnosti jejího manžela, kterého jste
ohrožoval šavlí a nutil ho, aby zacpal ruèníkem ústa své manželky,
aby nekøièela. To je poslední zpráva o vás, pane nadporuèíku.“
Plukovník se usmál a pokraèoval: „Úøady nevykonaly svou
povinnost. Preventivní cenzura ve zdejších listech nalézá se též
160
v rukou Maïarù. Dìlají si s námi, co chtìjí. Nᚠdùstojník není
chránìn pøed urážkami takové civilní maïarské redaktorské svinì,
a teprve na základì našeho ostrého vystoupení, respektive
telegramu našeho divizijního soudu, uèinilo státní návladnictví
v Pešti kroky, aby byla provedena nìjaká zatèení ve všech
zmínìných redakcích. Nejvíc si to odkašle redaktor Komárenského
veèerníku, ten na svùj veèerník nezapomene do smrti. Mì povìøil
divizijní soud, jako vašeho pøedstaveného, vyslechnouti vás a zasílá
mnì souèasnì celé spisy týkající se vyšetøování. Všechno by bylo
dopadlo dobøe, kdyby nebylo toho vašeho nešastného Švejka. Je
s ním nìjaký sapér Vodièka, u kterého po rvaèce našli, když je
pøivedli na hauptvachu, vᚠdopis, který jste poslal paní
Kákonyiové. Ten vᚠŠvejk tvrdil pøi vyšetøování, že prý to není
vaše psaní, že psal to sám, a když mu bylo pøedloženo a on
usvìdèen, aby je opsal a byl porovnán jeho rukopis, sežral vaše
psaní. Z kanceláøe pluku byly potom poslány k divizijnímu soudu
vaše raporty k porovnání rukopisu Švejkova a zde máte výsledek.“
Plukovník pøelistoval se ve spisech a ukázal nadporuèíkovi
Lukášovi na tento pasus: „Obžalovaný Švejk odepøel napsat
diktované vìty, provázeje to tvrzením, že zapomnìl pøes noc psát.“
„Vùbec já tomu, pane nadporuèíku, nepøikládám žádného
významu, co u divizijního soudu povídá ten vᚠŠvejk nebo ten
sapér. Švejk i sapér tvrdí, že šlo jen o nìjaký malý žertíèek, kterému
nebylo porozumìno, a že byli sami pøepadeni civilisty a že se
bránili, aby záchránili vojenskou èest. Vyšetøováním bylo zjištìno,
že ten vᚠŠvejk je vùbec pìkné kvítko. Tak napøíklad na otázku,
proè se nepøizná, odpovìdìl dle protokolu: „Já jsem zrovna
v takový situaci, jako se voctnul jednou kvùli nìjakejm obrazùm
Panny Marie sluha akademického malíøe Panušky. Ten taky, když
se jednalo o nìjaký vobrazy, který mìl zpronevìøit, nemoh na to
nic jinýho vodpovìdìt než: Mám blít krev?’ Pøirozenì, že jsem se
jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do všech
novin jménem divizijního soudu oprava na všechny ty nièemné
161
èlánky zdejších novin. Dnes se to rozešle a doufám, že jsem uèinil
vše, abych napravil, co se stalo darebáckým chováním tìch
žurnalistických maïarských civilních potvor.
Myslím, že jsem to dobøe stylizoval:
Divizijní soud èís. Na velitelství pluku èís. N
prohlašuje, že èlánek uveøejnìný ve zdejším
èasopise o domnìlých výtržnostech mužstva
pluku èís. N nezakládá se v nièem na pravdì a od
první až do poslední øádky vymyšlen a že
vyšetøování zavedené proti onìm èasopisùm
pøivodí pøísné potrestání viníkù.
Divizijní soud ve svém pøípise na velitelství našeho pluku,“
pokraèoval plukovník, „pøichází k tomu mínìní, že se vlastnì o nic
jiného nejedná než o soustavné štvaní proti vojenským èástem
pøicházejícím z Cislajtánie do Translajtánie. A porovnejte pøitom,
kolik vojska odešlo na frontu od nás a kolik od nich. To vám øeknu,
že mnì je èeský voják milejší než taková maïarská sbìø. Když si
vzpomenu, že pod Bìlehradem støíleli Maïaøi po našem druhém
maršbataliónu, který nevìdìl, že jsou to Maïaøi, kteøí po nich
støílí, a poèal pálit do deutschmajstrù na pravém køídle,
a deutschmajstøi zas si to také spletli a pustili oheò po bosenském
regimentu, který stál vedle. To byla tenkrát situace! Já byl právì
u štábu brigády na obìdì, den pøedtím museli jsme se odbýt šunkou
a polévkou z konzerv, a ten den jsme mìli poøádnou polévku ze
slepice, filé s rýží a buchtièky se šodó, veèer pøedtím jsme povìsili
jednoho srbského vinárníka v mìsteèku a naši kuchaøi našli u nìho
ve sklepì tøicet let staré víno. Dovedete si pøedstavit, jak jsme se
všichni tìšili na obìd. Polévku jsme snìdli a pouštíme se právì do
slepice, když najednou pøestøelka, pak støelba, a naše artilérie, která
ani nemìla zdání, že to naše èásti støílejí po sobì, poèala pálit po
naší linii a jeden granát padl tìsnì vedle našeho štábu brigády.
162
Srbové snad mysleli, že u nás vypukla vzpoura, tak zaèli ze všech
stran do nás øezat a pøepravovat se proti nám pøes øeku. Brigádního
generála volají k telefonu a divizionér spustil rámus, co je to za
hovadinu v brigádním úseku, že právì dostal rozkaz od štábu
armády zaèít útok na srbské pozice ve 2 hodiny 35 minut v noci
na levém køídle. My že jsme rezerva a že se ihned má oheò zastavit.
Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen’. Brigádní
telefonní centrála hlásí, že se nikam nemùže dozvonit, jenom že
hlásí štáb 75. regimentu, že právì dostali od vedlejší divize rozkaz
,ausharren’, že se nemùže smluvit s naší divizí, že Srbové obsadili
kótu 212, 226 a 327, žádá se o zaslání jednoho bataliónu jako
svaz a spojení po telefonu s naší divizí. Pøehodíme linku na divizi,
ale spojení už bylo pøerušeno, ponìvadž Srbové se nám dostali
mezitím do týla na obou køídlech a pøesekávali nᚠstøed do
trojúhelníku, ve kterém zùstalo potom všechno, regimenty, artilérie
i trén s celou autokolonou, skladištì i polní nemocnice. Dva dny
jsem byl v sedle a divizionér padl do zajetí i s naším brigádníkem.
A to všechno zavinili Maïaøi tím, že støíleli po našem druhém
maršbataliónu. Rozumí se samo sebou, že to svádìli na nᚠregiment.“
Plukovník si odplivl:
„Sám jste se teï, pane nadporuèíku, pøesvìdèil, jak využitkovali
znamenitì vaší pøíhody v Királyhidì.“
Nadporuèík Lukᚠrozpaèitì zakašlal.
„Pane nadporuèíku,“ obrátil se na nìho dùvìrnì plukovník,
„ruku na srdce. Kolikrát jste se vyspal s paní Kákonyiovou?“
Plukovník Schröder byl dnes ve velmi dobré náladì.
„Neøíkejte, pane nadporuèíku, že jste teprve zaèal
korespondovat. Já, když jsem byl ve vašich letech, sedìl jsem
v Jágru na mìøických kursech tøi nedìle, a mìl jste vidìt, jak jsem
ty celé tøi nedìle nic jiného nedìlal než spal s Maïarkami. Každý
den s jinou. Mladé, svobodné, starší, vdané, jak to právì pøišlo,
163
žehlil jsem tak dùkladnì, že když jsem se vrátil k regimentu, sotva
jsem pletl nohama. Nejvíc mne strhala paní jednoho advokáta. Ta
ukázala, co dovedou Maïarky. Kousla mne pøitom do nosu, celou
noc mnì nedala oka zamhouøit. - Zaèal korespondovat...,“ dùvìrnì
plácl plukovník nadporuèíka na rameno, „známe to. Neøíkejte
nièeho, já mám svùj úsudek o celé vìci. Zapletl jste se s ní, její
manžel na to pøišel, ten vᚠpitomý Švejk... - Ale víte, pane
nadporuèíku, ten vᚠŠvejk je pøece jen charakter, když to tak
proved s vaším dopisem. Takového èlovìka je opravdu škoda. Já
øíkám, že to je výchova. Mnì se to velice líbí od toho chlapa.
Rozhodnì musí být v tomto ohledu vyšetøování zastaveno. Vás,
pane nadporuèíku, ostouzeli v novinách. Vaše pøítomnost zde je
úplnì zbyteènou. Bìhem týdne bude vypravena marška na ruský
front. Jste nejstarším dùstojníkem u 11. kompanie, pojedete s ní
jako kompaniekomandant. Už je všechno zaøízeno u brigády.
Øeknìte úèetnímu feldvéblovi, aby vám našel nìjakého jiného sluhu
místo toho Švejka.“
Nadporuèík Lukᚠvdìènì pohlédl na plukovníka, který
pokraèoval: „Švejka pøidìluji k vám jako kumpanieordonanc.“
Plukovník vstal, a podávaje zbledlému nadporuèíkovi ruku,
øekl:
„Tím je tedy všechno vyøízeno. Pøeji vám mnoho štìstí, abyste
se vyznamenal na východním bojišti. A jestli se snad ještì nìkdy
uvidíme, tak pøijïte mezi nás. Ne abyste se nám vyhýbal jako
v Budìjovicích...“
Nadporuèík Lukᚠpo celé cestì domù si opakoval:
„Kompaniekomandant, kompanieordonanc.“ A jasnì pøed ním
vyvstávala postava Švejka. Úèetní šikovatel Vanìk, když mu
poruèil nadporuèík Lukáš, aby mu vyhledal nìjakého nového sluhu
místo Švejka, øekl: „Já myslel, že jsou, pane obrlajtnant, spokojenej
s tím Švejkem.“
Uslyšev, že Švejka naznaèil plukovník ordonancí u 11.
kumpanie, zvolal: „Pomoz nám pánbùh.“
164
----U divizijního soudu, v baráku opatøeném møížemi, vstávali
podle pøedpisu v sedm hodin ráno a dávali do poøádku kavalce
válející se v prachu po zemi. Pryèen nebylo. V jednom pøepažení
v dlouhé místnosti skládali podle pøedpisu deky na slamník, a kteøí
byli s prací hotovi, sedìli na lavicích podle stìny a buï si hledali
vši, ti, kteøí pøišli z fronty, nebo se bavili vypravováním rùzných
pøíhod.
Švejk se starým sapérem Vodièkou sedìli na lavici u dveøí ještì
s nìkolika vojáky od rùzných regimentù a formací.
„Podívejte se, hoši,“ ozval se Vodièka, „na tamhletoho kluka
maïarskýho u okna, jak se pacholek modlí, aby to s ním dobøe
dopadlo. Neroztrhli byste mu držku od ucha k uchu?“
„Ale to je hodnej èlovìk,“ øekl Švejk, „ten je zde proto,
ponìvadž nechtìl narukovat. Von je proti vojnì, vod nìjaký sekty,
a je zavøenej proto, že nechce nikoho zabít, von se drží božího
pøikázání, ale voni mu to boží pøikázání vosladìjí. Pøed vojnou žil
na Moravì nìjakej pan Nemrava, a ten dokonce nechtìl vzíti ani
flintu na rameno, když byl odvedenej, že prej je to proti jeho zásadì,
nosit nìjaký flinty. Byl za to zavøenej, až byl èernej, a zas ho nanovo
vedli k pøísaze. A von, že pøísahat nebude, že je to proti jeho
zásadì, a vydržel to.“
„To byl hloupý èlovìk,“ øekl starý sapér Vodièka, „von moh
pøísahat a pøitom se taky na všechno vysrat, i na celou pøísahu.“
„Já už tøikrát pøísahal,“ oznámil jeden infanterák, „a tøikrát už
jsem tady pro dezerci, a kdybych nemìl to lékaøský vysvìdèení,
že jsem pøed patnácti léty v choromyslnosti utlouk svou tetu, byl
bych snad už potøetí na frontì vodstøelenej. Ale takhle mnì moje
nebožka teta vždycky pomùže z nouze a nakonec se pøeci snad
z tý vojny dostanu v poøádku.“
165
„A proè jsi, kamaráde,“ otázal se Švejk, „utloukl svou tetièku?“
„Kvùli èemu se lidi utloukají,“ odpovìdìl pøíjemný muž,
„každej si to mùže pomyslit, že kvùli penìzùm. Mìla ta baba pìt
spoøitelních knížek a zrovna jí poslali úroky, když jsem k ní pøišel
celej rozbitej a votrhanej na návštìvu. Kromì ní jsem nemìl jiný
duše na tom božím svìtì. Tak jsem ji šel poprosit, aby se mne
ujala, a vona, mrcha, abych prej šel dìlat, že prej takovej mladej,
silnej a zdravej èlovìk. Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak
nìkolikrát pøes hlavu pohrabáèem a tak jsem jí zøídil celej ksicht,
že jsem nevìdìl, je to tetièka, nebo to není tetièka. Tak jsem tam
u ní sedìl na zemi a poøád si øíkám: ,Je to tetièka, nebo to není
tetièka?’ A tak mì našli u ní sedìt druhý den sousedi. Potom jsem
byl v blázinci ve Slupech, a když nás potom pøed válkou
v Bohnicích postavili pøed komisi, byl jsem uznán za vyléèenýho
a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem
promeškal.“
Kolem prošel hubený, vytáhlý voják, utrápeného vzezøení,
s koštìtem.
„To je jeden uèitel od poslední naší maršky,“ pøedstavil ho
myslivec sedící vedle Švejka, „teï jde si vymect pod sebou. Je to
náramnì poøádnej èlovìk. Je tady kvùli jedné básnièce, kterou
složil. - Pojï sem, uèitelskej,“ zavolal na muže s koštìtem, který
pøiblížil se vážnì k lavici. „Povìz nám to o tìch vších.“
Voják s koštìtem odkašlal a spustil:
Vše zavšiveno, front se drbe celý,
veš po nás leze veliká.
Pan generál se válí na posteli
a každej den se pøevlíká.
Vším u vojska se velmi dobøe daøí,
i na šarže už pøivyká,
s vší pruskou už se hbitì páøí
ten starý všivák rakouský.
166
Ztrápený voják uèitel si pøisedl na lavici a povzdechl: „To je
všechno, a kvùli tomu jsem již poètvrté vyslýchanej u pana
auditora.“
„Vono to skuteènì nestojí ani za øeè,“ rozšafnì øekl Švejk,
„vono jen pøijde na to, koho voni u soudu budou myslet tím starým
všivákem rakouským. Ještì dobøe, že jste tam dal vo tom páøení,
to je spletete, že budou z toho janci. Jen jim vysvìtlete, že všivák
je sameèek od vši a že na samièku veš mùže lezt zase jenom
sameèek všivák. Jinak se z toho nevymotáte. Nepsal jste to jistì,
abyste chtìl nìkoho urazit, to je jasný. Øeknìte jen panu auditorovi,
že jste si to psal pro svoje potìšení, a jako se øíká sameèkovi od
svinì kanec, tak se øíká všude sameèkovi od vši - všivák.“
Uèitel si povzdechl: „Když ten pan auditor neumí dobøe èesky.
167
Já už jsem mu to také podobným zpùsobem vysvìtloval, ale on na
mne spustil, že sameèek od vši se jmenuje èesky vešák. ,Šádný
fšivák,’ povídal pan auditor, ,vešák. Femininum, Sie gebildeter
Kerl, ist ten feš, also masculinum ist ta fešak. Wir kennen unsre
Pappenheimer.’“
„Zkrátka a dobøe,“ øekl Švejk, „je to s vámi vachrlatý, ale
nesmíte ztrácet nadìji, jako øíkal Cikán Janeèek v Plzni, že se to
ještì mùže vobrátit k lepšímu, když mu v roce 1879 dávali kvùli
tý dvojnásobný loupežný vraždì voprátku na krk. A taky to uhád,
ponìvadž ho vodvedli v poslední okamžik vod šibenice, ponìvadž
ho nemohli povìsit kvùli narozeninám císaøe pána, který pøipadly
právì na ten samej den, kdy mìl viset. Tak ho vobìsili až druhej
den, až bylo po narozeninách, a chlap mìl ještì takový štìstí, že
tøetí den nato dostal milost a mìlo bejt s ním obnovený líèení,
ponìvadž všechno ukazovalo na to, že to vlastnì udìlal jinej
Janeèek. Tak ho museli vykopat z trestaneckýho høbitova
a rehabilitovati ho na plzeòskej katolickej høbitov, a potom se
teprve pøišlo na to, že je evangelík, tak ho pøevezli na evangelickej
høbitov a potom...“
„...potom dostaneš pár facek,“ ozval se starý sapér Vodièka,
„co si ten chlap všechno nevymyslí. Èlovìk má starosti s divizním
soudem, a von chlap mizerná mnì vèera, když nás vedli k vejslechu,
vykládal, co je to rùže z Jericha.“
„To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíøe Panušky
Matìj jedné staré bábì, když se ho ptala, jak vypadá rùže z Jericha.
Tak jí povídal: ,Vemte suchý kravský hovno, dejte ho na talíø,
polejte vodou a vono se vám krásnì zazelená, a to je rùže
z Jericha,’“ bránil se Švejk, „já jsem si tu blbost nevymyslil a pøeci
jsme si vo nìèem museli povídat, když jdeme k vejslechu. Já jsem
tì chtìl, Vodièko, jen potìšit...“
„Ty nìkoho potìšíš,“ odplivl si opovržlivì Vodièka, „èlovìk
má tu plnou hlavu starostí, aby se dostal z tý šlamastiky a vyšel
ven, aby si to s téma klukama maïarskejma vyrovnal, a von chce
168
èlovìka potìšit s nìjakým kravským hovnem.
A jak to mùžu splatit tìm maïarskejm klukùm, když sedím
zavøenej, a ještì ke všemu se èlovìk musí pøetvaøovat a vykládat
auditorovi, že nemá proti Maïarùm žádnou zášt. To je, paneèku,
psí život. Ale až já jednou takovýho kluka dostanu do pazourù,
tak ho uškrtím jako štìnì, já jim dám ,Isten áld meg a Magyart’,
já se s nima porovnám, vo mnì se ještì bude mluvit.“
„Nemìjme žádnej vo nic starost,“ øekl Švejk, „všechno se
urovná, hlavní vìcí je vždycky u soudu mluvit nepravdu. Kerej
èlovìk se dá vomámit, aby se pøiznal, ten je vždycky ztracenej. Z
toho nikdy nic poøádnýho nebude. Když jsem jednou pracoval
v Mor. Ostravì, tak tam byl takovejhle pøípad: Jeden horník ztøískal
tam inženýra mezi ètyøma voèima, takže to nikdo nevidìl.
A advokát, kerej ho hájil, poøád mu øíkal, aby zapíral, že se mu
nemùže nic stát, ale pøedseda senátu mu poøád klad na srdce, že
pøiznání je polehèující okolností, ale ten ved neustále svou, že se
pøiznat nemùže, tak byl osvobozenej, ponìvadž dokázal svoje alibi.
V ten samej den byl v Brnì...“
„Ježíšmarjá,“ rozèílil se Vodièka, „já už to nevydržím. Proè
tohle všechno povídá, to nepochopuju. To byl vèera s náma
u vejslechu zrovna takovej èlovìk. Když se ho auditor ptal, èím je
v civilu, tak øíkal: ,Dejmám u Køíže.’ A trvalo to pøes pùl hodiny,
než auditorovi vysvìtlil, že tahá mìch u kováøe Køíže, a když se
ho potom zeptali: ,Vy jste tedy v civilu pomocnej dìlník,’ tak jim
odpovìdìl: ,Kdepak ponocnej, ten je Franta Hybšù.’“
Na chodbì se ozvaly kroky a volání stráže „Zuwachs“.
„Zas nás bude víc,“ radostnì øekl Švejk, „snad si schovali nìjaké
to báèko.“
Dveøe se otevøely a dovnitø všoupli jednoroèního dobrovolníka,
který sedìl se Švejkem v Budìjovicích v arestì a byl pøedurèen
ke kuchyni nìjaké maršové roty. „Pochválen Pán Ježíš Kristus,“
øekl vstupuje, naèež Švejk za všechny odpovìdìl: „Až na vìky
amen.“
169
Jednoroèní dobrovolník spokojenì podíval se na Švejka, položil
na zem deku, kterou s sebou pøinesl, a posadil se na lavici k èeské
kolonii, roztoèil si kamaše a vyòal umìle v záhybech stoèené
cigarety, které rozdal, pak vytáhl z boty kousek tøecí plochy od
krabièky zápalek a nìkolik sirek umìle rozøezaných v pùli hlavièky.
Rozškrtl, opatrnì zapálil si cigaretu, dal všem pøipálit
a lhostejnì øekl: „Já jsem obžalovanej pro vzpouru.“
„To nic není,“ chlácholivì ozval se Švejk, „to je legrace.“
„To se rozumí,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „jestli takovým
zpùsobem to chceme vyhrát, pomocí rùzných soudù. Když se chtìjí
se mnou mermomocí soudit, a se soudí. Celkem vzato, jeden
proces nic nemìní na celé situaci.“
„A jak jsi se vzbouøil?“ otázal se sapér Vodièka, dívaje se
sympaticky na jednoroèního dobrovolníka.
„Nechtìl jsem pucovat hajzly na hauptvaše,“ odpovìdìl, „tak
mì vedli až k obrštovi. A to je pìkná svinì. Zaèal na mne køièet,
že prý jsem zavøen na základì regimentsraportu a že jsem obyèejný
arestant, že se vùbec diví, že mne zemì nosí a nepøestane se toèit
nad tou hanbou, že v armádì se vyskytl èlovìk s právem
jednoroèního dobrovolníka, majícího nárok na dùstojnickou
hodnost, který však svým chováním mùže vzbudit jedinì hnus
a opovržení u svých pøedstavených. Odpovìdìl jsem, že rotace
zemìkoule nemùže být pøerušena objevením se na ní takového
jednoroèního dobrovolníka, jako jsem já, že zákony pøírodní jsou
silnìjší než štráfky jednoroèních dobrovolníkù a že bych si pøál
vìdìt, kdo mne mùže pøinutit, abych pucoval nìjakej hajzl, který
jsem nepodìlal, aèkoliv i na to bych mìl právo po té svinské
kuchyni u regimentu, po tom shnilém zelí a moèeném skopovém
mase. Potom jsem ještì obrstovi øekl, že je též jeho názor, proè
mne zem nosí, trochu podivný, ponìvadž kvùli mnì pøece
nevypukne zemìtøesení. Pan obrst po celou mou øeè nic nedìlal
než cvakal zuby jako kobyla, když ji studí zmrzlá øepa na jazyk,
a potom na mne zaøval:
170
,Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?’
,Poslušnì hlásím, že žádného hajzlu pucovati nebudu:
,Vy budete pucovat, Sie Einjähriger.’
,Poslušnì hlásím, že nebudu.’
,Krucityrkn, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlù!’
,Poslušnì hlásím, že nebudu pucovat ani sto, ani jeden hajzl!’
A tak to šlo poøád: ,Budete pucovat?’ ,Nebudu pucovat ‘ Hajzly
lítaly sem a tam, jako by to bylo nìjaké dìtské øíkadlo od Pavly
Moudré. Obršt bìhal po kanceláøi jako pominutý, nakonec si sedl
a øekl: ,Rozvažte si to dobøe, já vás pøedám divizijnímu soudu pro
vzpouru. Nemyslete si, že budete první jednoroèní dobrovolník,
který byl za této války zastøelen. V Srbsku jsme povìsili dva
jednoroèní dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme
zastøelili jako jehnì. A proè? Pro jejich palièatost. Ty dva, kteøí
byli povìšeni, zdráhali se propíchnout ženu a chlapce jednoho
èúžáka pod Šabacem a jednoroèák od 9. kumpaèky byl zastøelen,
ponìvadž nechtìl jít kupøedu a vymlouval se, že má oteklé nohy
a že je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?’
,Poslušnì hlásím, že nebudu.’
Obršt se na mne podíval a øekl: ,Poslyšte, nejste vy slavjanofil?’
,Poslušnì hlásím, že nejsem.’
Potom mne odvedli a oznámili mnì, že jsem žalován pro
vzpouru.“
„Nejlepší udìláš,“ øekl Švejk, „když se budeš teï vydávat za
blba. Když jsem sedìl na garnizónì, tak tam s námi byt takovej
chytrej èlovìk vzdìlanej, profesor na obchodní škole. Ten
dezentýroval z bojištì a mìl bejt s ním náramnì slavnej proces,
aby byl pro postrach odsouzenej a obìšenej, a ten se z toho
náramnì jednoduše vyvlík. Zaèal dìlat dìdiènì zatíženýho, a když
ho štábní lékaø prohlížel, tak prohlásil, že von nedezentýroval, že
už vod mládí rád cestuje, že má vždycky touhu nìkam daleko
zmizet. Že jednou se probudil v Hamburku a podruhý zas
v Londýnì, a že nevìdìl, jak se tam dostal. Otec že byl alkoholik
171
a zemøel sebevraždou pøed jeho narozením, matka že byla
prostitutkou a opíjela se a zemøela na delirium. Mladší sestra že
se utopila, starší že se vrhla pod vlak, bratr že skoèil z železnièního
mostu na Vyšehradì, dìdeèek že zavraždil svou ženu a polil se
petrolejem a zapálil se, druhá babièka že se toulala s Cikány
a otrávila se ve vìzení sirkami, jeden bratranec že byl nìkolikrát
souzen pro žháøství a podøezal si v Kartouzích žíly na krku
kouskem skla, sestøenice z otcovy strany že se vrhla ve Vídni
z šestýho patra, von sám že je strašnì zanedbanýho vychování
a do deseti let že neumìl mluvit, ponìvadž ve vìku šesti mìsícù,
když ho pøevazovali na stole a nìkam vodbìhli, koèka ho stáhla
se stolu a pádem že se uhodil do hlavy. Mívá též obèasné silné
bolení hlavy a v takových okamžicích že neví, co dìlá, a v takovým
stavu že taky vodešel z fronty do Prahy, a teprve když ho zatkla
u Flekù vojenská policie, že pøišel k sobì. Paneèku, mìli jste vidìt,
jak ho ještì rádi pustili z vojny, a asi pìt maníkù, kteøí sedìli s ním
v cimøe, všichni si to pro všechen pøípad napsali na papírek asi
takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
Dìdeèek † ženu, petrolej, zapálil.
II. babièka (cikáni, sirky) † atd.
A jeden, když to zaèal taky pøednášet štábnímu lékaøovi, už se
nedostal ani pøes bratrance a štábní lékaø, ponìvadž už to byl tøetí
pøípad, mu øekl: ,Ty chlape, a tvoje sestøenice z otcovy strany se
vrhla ve Vídni z šestýho patra, ty jseš strašnì zanedbaného
vychování, a tak tì spraví korekce.’ Tak ho odvedli do korekce,
svázali do kozelce, a hned ho pøešlo strašnì zanedbaný vychování,
i otec alkoholik, i matka prostitutka a radìji se pøihlásil dobrovolnì
na front.“
„Dnes,“ øekl jednoroèní dobrovolník, „už na vojnì nikdo nevìøí
172
v dìdièné zatížení, ponìvadž by to dopadlo tak, že by museli
všechny jenerální štáby zavøít do blázince.“
V okovaných dveøích zarachotil klíè a vstoupil profous:
„Infanterist Švejk a sapér Vodièka k panu auditorovi.“
Zvedli se a Vodièka øekl k Švejkovi: „Vidíš je, lotry, každej
den vejslech, a poøád žádnej vejsledek. Kdyby už nás radši,
himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celý boží
den válíme a tìch maïarskejch klukù bìhá vokolo...“
Pokraèujíce na cestì k výslechu do kanceláøí divizijního soudu,
které byly umístìny na druhé stranì v jiném baráku, sapér Vodièka
uvažoval se Švejkem, kdy vlastnì pøijdou pøed øádný soud.
„Poøád jenom samej vejslech,“ dopaloval se Vodièka, „a kdyby
z toho nìco alespoò vylezlo. Spotøebujou haldy papíru a èlovìk
ani ten soud neuvidí. Shnije za møížema. Øekni upøímnì, je ta
supa k žrádlu? A to zelí se zmrzlejma bramborama? Krucifix,
takovou blbou svìtovou vojnu jsem ještì nikdy nežral. Já jsem si
to pøedstavoval docela jinak.“
„Já jsem zas docela spokojenej,“ øekl Švejk, „to ještì pøed
lety, když jsem sloužil aktivnì, tak nᚠsupák Solpera øíkal, že na
vojnì musí bejt si každej vìdom svejch povinností, a dal ti pøitom
takovou pøes hubu, žes na to nikdy nezapomnìl. Nebo nebožtík
obrlajtnant Kvajser, když pøišel prohlížet kvéry, tak vždycky nám
pøednášel, že každej voják má jevit nejvìtší duševní votrlost,
ponìvadž vojáci jsou jenom dobytek, kerej stát krmí, dá jim nažrat,
napít kafe, tabák do fajfky a za to musí tahat jako volové.“
Sapér Vodièka se zamyslil a po chvíli se ozval: „Až tam budeš,
Švejku, u toho auditora, tak se nesplet, a co jsi pøedešle pøi
výslechu mluvil, tak to vopakuj, a nejsem v nìjaký bryndì. Tedy
hlavnì, že jsi vidìl, že mì napadli ty kluci maïarští. Pøece jsme to
všechno podnikli na spoleènej úèet.“
„Nic se neboj, Vodièko,“ konejšil ho Švejk, „jen klid, žádný
rozèilování, copak je to nìco, bejt pøed nìjakým takovým divizijním
soudem. Tos mìl vidìt, jak pøed lety se takový vojenský soud
173
vodbejval zkrátka. Sloužil ti u nás v aktivu uèitel Herál a ten nám
jednou na kavalci vykládal, když jsme všichni v cimøe dostali
kasárníka, že je v pražským muzeu jedna kniha zápisù takovýho
vojenskýho soudu za Marie Terezie. Každej regiment mìl svýho
kata, který popravoval vojáky svýho regimentu, kus po kusu, za
jeden tereziánskej tolar. A ten kat podle tìch zápisù vydìlal si
nìkerej den až pìt tolarù. - To se rozumí,“ dodal Švejk rozvážnì,
„tenkrát byly silný regimenty a poøád je po vesnicích doplòovali.“
„Když jsem byl v Srbsku,“ øekl Vodièka, „tak u naší brigády
vìšeli, kteøí se pøihlásili, èúžáky za cigarety. Kerej voják povìsil
chlapa, ten dostal deset športek, za ženskou a za dítì pìt. Potom
zaèlo intendantstvo spoøit a vodstøelovalo se to hromadnì. Se
mnou sloužil jeden Cikán a vo tom jsme to dlouho nevìdìli. Bylo
nám to jenom nápadný, že ho vždycky na noc nìkam volali do
kanceláøe. To jsme stáli na Drinì. A jednou v noci, když byl pryè,
tak nìkomu napadlo štourat se v jeho vìcech, a pacholek mìl
v ruksaku celý tøi krabièky po stovce športek. Potom se vrátil
k ránu do naší stodoly a my jsme s ním udìlali krátkej soud. Povalili
jsme ho a nìjakej Bìloun ho uškrtil øemenem. Mìl ten pacholek
tuhej život jako koèka.“
Starý sapér Vodièka si odplivl: „Ne a ne ho uškrtit, už se nám
podìlal, voèi mu vylezly, a poøád ještì byl žívej jako nedoøíznutej
kohout. Tak ho trhli jako koèku. Dva za hlavu, dva za nohy
a zakroutili mu vaz. Potom jsme na nìho navlíkli jeho ruksak
i s cigaretama a hodili ho pìknì do Driny. Kdopak by takový
cigarety kouøil. Ráno byla po nìm sháòka.“
„To jste mìli hlásit, že dezentýroval,“ rozšafnì podotkl Švejk,
„že už se na to pøipravoval a že každej den øíkal, že se ztratí.“
„Ale kdo by na takový vìci myslel,“ odpovìdìl Vodièka, „my
jsme svý udìlali a vo vìci ostatní jsme nemìli žádnou starost. Tam
to bylo úplnì lehký. Každej den nìkdo zmizel, a ani už to z Driny
nelovili. Plaval tam nadmutej èúžák vedle našeho rozflákanýho
landveráka hezky po Drinì do Dunaje. Nìkteøí nezkušení, když
174
to vidìli ponejprv, tak dostali malinkou horeèku.“
„Tìm mìli dát chinin,“ øekl Švejk.
Vstoupili právì do baráku s kanceláøemi divizijního soudu
a patrola je ihned odvedla do kanceláøe èíslo 8, kde za dlouhým
stolem s haldami spisù sedìl auditor Ruller.
Pøed ním ležel nìjaký díl zákoníku, na kterém stála nedopitá
sklenice èaje. Po pravé stranì na stole stál krucifix z napodobené
slonoviny, se zaprášeným Kristem, který se zoufale díval na
podstavec svého køíže, na kterém byl popel a oharky z cigaret.
Auditor Ruller oklepával si právì k nové lítosti ukøižovaného
boha novou cigaretu o podstavec krucifixu a druhou rukou
nadzvedal sklenici s èajem, která se pøilepila na zákoník.
Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize
vypùjèené z dùstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause
s mnohoslibným názvem Forschungen zur Entwicklungsgeschichte
der geschlechtlichen Moral.
Zadíval se na reprodukci naivních kreseb mužského i ženského
pohlavního ústroje s pøiléhajícími verši, které objevil uèenec Fr.
S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraží, takže
neobrátil pozornost na ty, kteøí vstoupili.
Vytrhl se z pozorování reprodukcí teprve zakašláním Vodièky.
„Was geht los?“ otázal se, listuje dál a hledaje pokraèování
naivních kresbièek, skic a náèrtù.
„Poslušnì hlásím, pane auditor,“ odpovìdìl Švejk, „kamarád
Vodièka se nastyd a teï kašle.“
Auditor Ruller teprve teï se podíval na Švejka a na Vodièku.
Snažil se dodati své tváøi pøísného výrazu. „Koneènì že lezete,
chlapi,“ øekl, štouraje se v haldì spisù na stole, „dal jsem vás
pøedvolat na devátou hodinu a teï je pomalu jedenáct.“
„Jak to stojíš, ty vole?“ otázal se Vodièky, který si dovolil
udìlat pohov. „Až øeknu rút, tak si mùžeš dìlat s haksnama, co
chceš.“
175
„Poslušnì hlásím, pane auditor,“ ozval se Švejk, „že von má
revma.“
„Ty drž radši hubu,“ øekl auditor Ruller, „až se tì na nìco
zeptám, tak teprv budeš odpovídat. Tøikrát jsi byl u mne u výslechu
a lezlo to z tebe jako z chlupatý deky. Tak najdu to nebo nenajdu?
Mám já s vámi, vy chlapi mizerní, práci. Ale ono se vám to
nevyplatilo, obtìžovat zbyteènì soud. Tak se podívejte, parchanti,“
øekl, když vytáhl z haldy aktù obsáhlý spis s nápisem ,Schwejk &
Woditschka’. „Nemyslete si, že se budete u divisionsgerichtu válet
dál kvùli nìjaké hloupé rvaèce a vyhnete se na nìjaký èas frontì.
Kvùli vám jsem musel telefonovat až s armádním gerichtem, vy
hòupi.“
Vzdychl si.
„Netvaø se tak vážnì, Švejku, ono ti to na frontì pøejde, prát
se s nìjakými honvédy,“ pokraèoval, „líèení se s vámi obìma
zastavuje a každý z vás jde k své èásti, kde budete potrestáni
u raportu, a pak pùjdete s marškou na frontu. Jestli vás ještì jednou
176
dostanu do ruky, vy holomci, tak s vámi zatoèím, že budete na to
koukat. Zde máte propouštìcí blanket a chovejte se øádnì.
Odveïte je do èísla 2.“
„Poslušnì hlásím, pane auditor,“ øekl Švejk, „že si vaše slova
vezmeme oba k srdci a že vám mockrát dìkujeme za vaši dobrotu.
Kdyby to bylo v civilu, tak bych si dovolil øíct, že jste zlatej èlovìk.
A zároveò vás musíme voba mockrát prosit za vodpuštìní, že jste
se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu
nezasloužíme.“‘
„Tak už táhnìte ke všem èertùm,“ rozkøikl se auditor na Švejka,
„nebýt toho, že se za vás oba pøimluvil pan obrst Schröder, tak
nevím, jak by to s váma bylo dopadlo.“
Vodièka cítil se teprve starým Vodièkou až na chodbì, když
šli s patrolou do kanceláøe èíslo 2.
Voják, který je vedl, bál se, že pøijde pozdì na obìd, a proto
se vyjádøil:
„Tak to trochu natáhnìte, hoši, táhnete se jako vši.“
Tu Vodièka prohlásil, aby si moc neroztahoval kušnu a že mùže
mluvit o štìstí, že je Èech. Kdyby byl Maïar, že by ho roztrhl
jako slaneèka.
Ponìvadž v kanceláøi šli si vojenští písaøi pro mináž, byl nucen
voják, který je vedl, pøivést je prozatím nazpátek do vìzení
divizijního soudu, což se neobešlo bez proklínání z jeho strany,
které adresoval na nenávidìnou rasu vojenských písaøù.
„Kamarádi, mnì zas seberou všechno mastný ze supy,“
zahoøekoval tragicky, „a místo masa nechají mnì šlachu. Vèera
jsem eskortoval taky dva do lágru a nìkdo mnì sežral pùl veky,
kterou pro mne vyfasovali.“
„Vy holt tady u divizijního soudu nemyslíte než na žrádlo,“
øekl Vodièka, který již úplnì okøál.
Když jednoroènímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi
dopadlo, zvolal: „Tedy marška, pøátelé! Je to jako v èasopise
èeských turistù: ,Dobrý vítr!’ Pøípravné práce na cestu jsou již
177
hotovy, vše slavnou vojenskou správou obstaráno a vykonáno.
I vy jste objednáni pøipojiti se k výletu do Halièe. Nastupte cestu
s myslí veselou a lehkým, radostným srdcem. Chovejte
neobyèejnou lásku pro ty krajiny, kde budou vám pøedstavovat
zákopy. Je to tam krásné a nanejvýš zajímavé. Budete se v dálné
cizinì cítiti jako doma, jako v pøíbuzném kraji, ba skoro jako v milé
domovinì. S city povznesenými nastoupíte pout do krajin,
o kterých již starý Humboldt pravil: ,V celém svìtì nevidìl jsem
nìco velkolepìjšího nad tu blbou Haliè.’ Hojné a vzácné
zkušenosti, jichž nabyla naše slavná armáda na ústupu z Halièe
pøi prvé cestì, budou našim novým váleèným výpravám jistì
vítaným vodítkem pøi sestavování programu druhé cesty. Jen poøád
rovnì za nosem do Ruska a z radosti vypalte do vzduchu všechny
patrony.“
Pøed odchodem Švejka a Vodièky po obìdì do kanceláøe
pøistoupil k nim nešastný uèitel, který složil báseò o vších, a øekl
tajemnì, odvádìje oba stranou: „Nezapomeòte, až budete na ruské
178
stranì, øíct hned k Rusùm: Zdrávstvujtì, ruskije bratja, my braja
èechi, my nìt avstrijci.“
Když vycházeli z baráku, tu Vodièka, chtìje manifestaènì
vyjádøit svou nenávist k Maïarùm a to, že ho nezdolala
a nezviklala vazba v jeho pøesvìdèení, šlápl Maïarovi, který
nechtìl sloužit na vojnì, na nohu a zaøval na nìho: „Vobuj se,
pahejle!“
„Mìl mnì nìco øíct,“ s nelibostí prohlásil potom sapér Vodièka
k Švejkovi, „mìl se ozvat, tak bych mu jeho maïarskej šmakovák
roztrh vod ucha k uchu. A von, kluk blbá, mlèí a dá si šlapat po
botech. Hergot, Švejku, já mám takovej vztek, že nejsem
vodsouzenej. Dyt to vypadá, jako kdyby se nám vysmívali, že to
s tìma Maïarama nestojí ani za øeè. A pøece jsme se bili jako lvi.
To jsi zkazil ty, že nás nevodsoudili a že nám dali takový
vysvìdèení, jako bychom se ani neumìli poøádnì prát. Co si vlastnì
vo nás myslí. Dy to byl docela slušnej konflikt.“
„Milej hochu,“ øekl Švejk dobrácky, „já dobøe nechápu, jak tì
to nemùže tìšit, že nás divisionsgericht ouøednì uznal za docela
slušný lidi, proti kerým nic nemùže mít. Já jsem se u vejslechu, to
je pravda, vymlouval všelijak, to se musí dìlat, to je povinností
lhát, jako øíká advokát Bass svým klientùm. Když se mì pan audior
zeptal, proè jsme vtrhli do bytu toho pana Kákonyiho, tak jsem
mu prostì øek: ,Já myslel, že se nejlépe s panem Kákonyim
poznáme, když ho budem navštìvovat: Pan auditor se mì pak už
na nic neptal a mìl už toho dost. - To si pamatuj,“ pokraèoval
Švejk v úvaze, „že se pøed vojenskejma soudy žádnej nesmí
pøiznávat. Když jsem sedìl u garnisonsgerichtu, tak se ve vedlejší
cimøe jeden voják pøiznal, a jak se to vostatní dozvìdìli, tak mu
dali deku a poruèili mu, že musí svý pøiznání vodvolat.“
„Kdybych udìlal nìco neèestnýho, tak bych se nepøiznal,“ øekl
sapér Vodièka, „ale když se mne ten kluk auditorská pøímo zeptal:
Pral jste se?, tak jsem øekl: Ano, pral jsem se. Ztýral jste nìkoho?
Zajisté, pane auditore. Poranil jste pøi tom nìkoho? Ovšemže,
179
pane auditore. A ví, s kým mluví. A to je právì ta vostuda, že
nás vosvobodili. To je, jako kdyby nechtìl vìøit tomu, že jsem
pøerazil vo ty kluky maïarský überšvunk, že jsem z nich udìlal
nudle, boule a modøiny. Tys byl pøece pøi tom, jak v jeden moment jsem mìl tøi kluky madarský na sobì, a jak za chvilku válelo
se to všechno na zemi a já šlapal po nich. A po tom po všem zastaví
takovej usmrkanej auditorskej kluk s náma vyšetøování. To je, jako
by mnì øek: Kam se serete, vy a prát se. Až bude po vojnì a budu
v civilu, já ho voèumu nìkde najdu a pak mu ukážu, jestli se
nedovedu prát. Potom pøijedu sem do Királyhidy a udìlám tady
takový binec, že to svìt nevidìl a že se budou lidi schovávat do
sklepa, až se dozvìdí, že jsem se pøišel podívat na ty rošáky
v Királyhidì, na ty lumpy, na ty pacholky.“
V kanceláøi bylo všechno odbyto velice rychle. Nìjaký felák
s hubou ještì zamaštìnou od obìda, podávaje Švejkovi
a Vodièkoví papíry s náramnì vážnou tváøí, nedal si ujít té
180
pøíležitosti, aby nepronesl k obìma øeè, ve které apeloval na jich
vojenského ducha, proplétaje to, ponìvadž byl Vasrpolák, rùznými
pìknými výrazy svého náøeèí, jako „marekvium“, „glupi
rolmopsie“, „krajcová sedmina“, „sviòa porýpanᓠa „dum vám
banì na mjesjnuckovy vaši gzichty“.
Když se Švejk s Vodièkou louèil, ponìvadž každého odvádìli
k jejich èásti, øekl Švejk: „Až bude po tý vojnì, tak mì pøijeï
navštívit. Najdeš mì každej veèer od šesti hodin u Kalicha na
Bojišti.“
„To se ví, že tam pøijdu,“ odpovìdìl Vodièka, „bude tam nìjaká
sranda?“
„Každej den se tam nìco strhne,“ sliboval Švejk, „a kdyby to
bylo moc tichý, tak už to nìjak zaøídíme.“
Rozešli se, a když byli od sebe již hodnì krokù, volal starý
sapér Vodièka za Švejkem: „Tak se ale jistì postarej vo nìjakou
zábavu, až tam pøijdu.“
Naèež Švejk volal nazpìt: „Pøijeï ale urèitì, až bude konec
týhle válce.“
Potom se vzdálili a bylo slyšet zas za hodnou chvíli za rohem
z druhé øady barákù hlas Vodièky: „Švejku, Švejku, jaký mají pivo
u Kalicha?“
A jako ozvìna ozvala se Švejkova odpovìï:
„Velkopopovický.“
„Já myslel, že smíchovský,“ volal z dálky sapér Vodièka.
„Mají tam taky holky,“ køièel Švejk.
„Tedy po válce v šest hodin veèer,“ køièel zezdola Vodièka.
„Pøijeï radìj vo pùl sedmý, kdybych se nìkde vopozdil,“
odpovídal Švejk.
Potom ozval se ještì, již z velké dálky, Vodièka: „V šest hodin
nemùžeš pøijít?“
„Tak pøijdu tedy v šest,“ slyšel Vodièka odpovìï vzdalujícího
se kamaráda.
A tak se rozešel dobrý voják Švejk se starým sapérem
Vodièkou. „Wenn die Leute auseinander gehen, da sagen sie Auf
Wiedersehen.“
181
182
*5. kapitola
Z Mostu nad Litavou k Sokalu
Nadporuèík Lukᚠchodil rozèilenì po kanceláøi 11. maršové
roty. Byla to tmavá díra v baráku roty, pøepažená z chodby prkny.
Stùl, dvì židle, baòka s petrolejem a kavalec.
Pøed ním stál úèetní šikovatel Vanìk, který zde sestavoval listiny
k výplatì žoldu, vedl úèty kuchynì pro mužstvo, byl finanèním
ministrem celé roty a trávil tu celý boží den, zde též spal.
U dveøí stál tlustý pìšák, zarostlý vousy jako Krakonoš. To
byl Baloun, nový sluha nadporuèíka, v civilu mlynáø nìkde
u Èeského Krumlova.
„Vybral jste mnì opravdu znamenitého pucfleka,“ mluvil
nadporuèík Lukᚠk úèetnímu šikovateli, „dìkuji vám srdeènì za
to milé pøekvapení. První den si ho pošlu pro obìd do oficírsmináže,
a on mnì ho pùl sežere.“
183
„Rozlil jsem prosím,“ øekl tlustý obr.
„Dobøe, rozlils. Tos moh rozlít jedinì polívku nebo omáèku,
ale ne frankfurtskou peèeni. Vždy jsi mnì pøinesl jen takový
kousek, co by se za nehet vešlo. A kams dal štrùdl?“
„Já jsem...“
„Ale nezapírej, tys ho sežral.“
Nadporuèík Lukᚠpronesl poslední slova s takovou vážností
a tak pøísným hlasem, že Baloun mimodìk ustoupil o dva kroky.
„Já jsem se informoval v kuchyni, co jsme dnes mìli k obìdu.
A byla polívka s játrovými knedlíèky. Kam jsi dal ty knedlíèky?
Vytahal jsi je po cestì, to je jistá pravda. Potom bylo hovìzí maso
s okurkou. Cos s tím udìlal? Taky jsi sežral. Dva plátky
frankfurtské peèenì. A pøines jsi jen pùl plátku, he? Dva kousky
štrùdlu! Kams ho dal? Nacpal jsi se, prase mizerný, ohavný. Mluv,
kam jsi dal štrùdl? Že ti upad do bláta? Ty prevíte jeden. Mùžeš
mnì ukázat to místo, kde leží v blátì? Že hned nìjakej pes pøíbìh
jako na zavolanou, popad ho a odnes? Ježíšikriste, já ti tak
nafackuju hubu, že budeš mít hlavu jako štandlík! Ještì mnì, ta
svinì, zapírá. Víš, kdo tì vidìl? Zde rechnungsfeldvébl Vanìk.
Ten pøišel ke mnì a povídá: ,Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že
to vaše prase, Baloun, vám žere obìd. Dívám se z okna a on se
cpe, jako by nejedl celý týden.’ Poslyšte, Sie Rechnungsfeldwebel,
nemohli jste opravdu vybrat jiný dobytek pro mì než tohoto
chlapa?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že se zdál Baloun z celé
naší marškumpaèky nejpoøádnìjším mužem. Je takový nemehlo,
že si nepamatuje ani jeden kvérgrif, a dát mu flintu do ruky, ještì
by udìlal nìjaké neštìstí. Pøi posledním cvièení blindpatronama
byl by málem vystøelil oko sousedovi. Myslel jsem, že mùže alespoò
takovouhle službu zastávat.“
„A sežrat vždy celý obìd svému pánovi,“ øekl Lukáš, „jako by
mu nestaèila jeho porce. Nemᚠsnad hlad?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že mám poøád hlad. Když
184
nìkomu zbude chleba, tak ho odkoupím od nìho za cigarety, a ještì
to je všechno málo. Já už jsem takovej od pøírody. Myslím vždycky,
že už jsem sytej, a vono nic. Za chvilku zas, jako pøed jídlem,
zaène mnì kruèet v žaludku, a vida ho, von se už mrcha pøihlašuje.
Nìkdy si myslím, že už mám opravdu dost, že se už do mé nic
nemùže vejít, ale toto. Vidím nìkoho, že jí, nebo ucejtím jen tu
vùni, a hned je mnì v žaludku jako po vymetení. Zaène se žaludek
hned zas hlásit o svoje práva a já bych polykal høebíky. Poslušnì
hlásím, pane obrlajtnant, že už jsem prosil, abych mohl dostávat
dvojnásobnou porci; byl jsem kvùli tomu v Budìjovicích
u regimentsarcta a ten mì místo toho dal na tøi dny na marodku
a pøedepsal mnì na den jen hrníèek èistý polévky. Já prej tì, ty
kanálie, nauèím mít hlad. Pøijï sem ještì jednou, tak uvidíš, jak
odtud vodejdeš jako chmelová tyèka! Já nemusím, pane obrlajtnant,
vidìt jen dobrý vìci, i vobyèejný mì zaènou dráždit a hned se mnì
dìlají sliny. Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že uctivì prosím,
aby mnì byla povolena dvojitá porce. Jestli už masa nebude, tak
alespoò ten pøíkrm, brambory, knedlík, trochu vomáèky, toho
vždycky zùstane...“
„Dobøe, já jsem vyslech ty drzosti, Baloune,“ odpovìdìl
nadporuèík Lukáš. „Slyšel jste nìkdy, Sie Rechnungsfeldwebel,
že døív by byl voják tak drzej ještì ke všemu jako tento chlap?
Sežere mnì obìd a ještì chce, aby se mu povolila dvojitá porce.
Já ti ale ukážu, Baloune, že vytrávíš. - Sie Rechnungsfeldwebel,“
obrátil se na Vaòka, „odveïte ho ke kaprálovi Weidenhofrovi, a
ho pìknì uváže na dvoøe u kuchynì na dvì hodiny, až budou dnes
veèer rozdávat guláš. A ho uváže pìknì vysoko, aby jen tak se
držel na špièkách a vidìl, jak se v kotli ten gulᚠvaøí. A zaøiïte to
tak, a je ještì uvázána ta potvora, až se bude u kuchynì rozdávat
guláš, aby mu sliny tekly jako hladové èubì, když èichá
u uzenáøského krámu. Øeknìte kuchaøovi, a jeho porci rozdá!“
„K službám, pane obrlajtnant. Pojïte, Baloune!“
Když odcházeli, zadržel je ve dveøích nadporuèík, a dívaje se
185
do udìšené tváøe Balounovy, zvolal vítìzoslavnì: „To sis pomoh,
Baloune. Dobrou chu pøeji! A jestli mi to ještì jednou provedeš,
pošlu tì bez milosti pøed polní soud.“ Když se vrátil Vanìk
a oznámil, že Baloun je již uvázán, øekl nadporuèík Lukáš: „Vy
mne znáte, Vaòku, že takové vìci nerad dìlám, ale nemohu si
pomoct. Za prvé uznáte, že když psovi berete kost, tak vrèí. Nechci
mít kolem sebe podlého chlapa, a za druhé již ta okolnost, že je
Baloun uvázán, má velký morální a psychologický význam pro
celý manšaft. Ti chlapi si poslední dobou, když jsou u maršky
a vìdí, že zítra nebo pozítøí pojedou do pole, dìlají, co chtìjí.“
Nadporuèík Lukᚠvypadal velice utrápenì a pokraèoval tichým
hlasem: „Pøedevèírem pøi nachtiibungu mìli jsme, jak víte,
manévrovat proti einjährigfreiwilligenschule za cukrovarem. První
švarm, vorhut, ten šel ještì tiše po silnici, ponìvadž ten jsem vedl
sám, ale druhý, který mìl jít nalevo a rozeslat vorpatroly pod
cukrovar, ten si poèínal, jako kdyby šel z výletu. Zpívali a dupali,
že to muselo být slyšet až v lágru. Potom na pravém flangu šel
186
rekognoscírovat terén tøetí švarm pod les, to bylo vzdáleno od
nás dobrých deset minut, a ještì na tu vzdálenost bylo vidìt, jak
chlapi kouøí, samé ohnivé body ve tmì. A ètvrtý švarm, ten mìl
dìlat nachhut, a èertví jak se to stalo, že se objevil najednou pøed
naším vorhutem, takže byl považován za nepøítele, a já jsem musel
ustupovat pøed vlastním nachhutem, který proti mnì forykoval.
To je jedenáctá marškumpanie, kterou jsem zdìdil. Co z nich mohu
udìlat? Jak si budou poèínat v opravdovém gefechtu?“
Nadporuèík Lukᚠmìl pøitom ruce sepjaty a tváøil se
muèednicky a špièka jeho nosu se protáhla.
„To si z toho, pane nadporuèíku, nic nedìlejte,“ snažil se ho
upokojit úèetní šikovatel Vanìk, „nelamte si s tím hlavu. Já už byl
u tøech maršek, každou nám s celým bataliónem rozflákali a šli
jsme se formírovat znova. A všechny marškumpaèky byla jedna
jako druhá, žádná nebyla o chlup lepší než vaše, pane obrlajtnant.
Nejhorší byla devátá. Ta s sebou odtáhla do zajetí všechny šarže
i s kompaniekomandantem. Mì jenom to zachránilo, že jsem šel
k regimentstrénu fasovat pro kumpaèku rum a víno a oni to odbyli
beze mne. - A to nevíte, pane obrlajtnant, že pøi tom posledním
nachtiibungu, o kterém jste vypravoval, einjährigfreiwilligenschule,
která mìla naši kumpaèku obejít, dostala se až k Neziderskému
jezeru? Mašírovala poøád pryè, až do rána, a vorposty se dostaly
až do bahna. A vedl je sám pan hejtman Ságner. Byly by snad
pøišly až do Šopronì, kdyby se nebylo rozednilo,“ pokraèoval
tajemným hlasem úèetní šikovatel, který si liboval v takových
pøípadech a mìl v evidenci všechny podobné události.
„A víte, pane obrlajtnant,“ øekl, dùvìrnì mrkaje, „že se má
stát pan hejtman Ságner batalionskomandantem našeho
maršbataliónu? Napøed, jak øíkal štábsfeldvébl Hegner, se myslelo,
že vy budete, ponìvadž jste nejstarší dùstojník u nás,
batalionskomandantem, a potom prý pøišlo od divize na brigádu,
že je jmenován pan hejtman Ságner.“
Nadporuèík Lukᚠzahryzl se do pyskù a zapálil si cigaretu.
187
Vìdìl o tom a byl pøesvìdèen, že se mu dìje køivda. Hejtman
Ságner ho již dvakrát pøeskoèil v postupu, ale neøekl nic jiného
než: „Copak hejtman Ságner...“
„Já z toho nemám moc velkou radost,“ dùvìrnì se ozval úèetní
šikovatel, „vypravoval štábsfeldvébl Hegner, že pan hejtman
Ságner v Srbsku na poèátku války chtìl nìkde u Èerné Hory
v horách se vyznamenat a hnal jednu kumpaèku svého baáèku
za druhou na mašíngevéry do srbských štelungù, aèkoliv to byla
úplnì zbyteèná vìc a infantérie tam byla starýho kozla co platná,
ponìvadž Srby odtamtud z tìch skal mohla dostat jen artilérie. Z
celého bataliónu zbylo jen 80 mužù, pan hejtman Ságner sám dostal
handšús, potom v nemocnici ještì úplavici, a zase se objevil
v Budìjovicích u regimentu a vèera prý veèer vypravoval v kasinì,
jak se tìší na front, že tam nechá celý maršbatalión, ale že nìco
dokáže a dostane signum laudis, za Srbsko že dostal nos, ale teï
že buï padne s celým maršbataliónem, nebo bude jmenován
obrstlajtnantem, ale maršbaták že musí zaøvat. Já myslím, pane
obrlajtnant, že se takové riziko týká i nás. Vypravoval nedávno
štábsfeldvébl Hegner, že pøíliš neladíte s panem hejtmanem
Ságnerem a že on právì pošle naši 11. kumpaèku první do gefechtu
na ta nejhroznìjší místa.“
Úèetní šikovatel si vzdychl: „Já bych byl toho náhledu, že
v takové válce, jako je tahle, kdy je tolik vojska a taková dlouhá
fronta, že by se spíš mohlo docílit víc jenom poøádným
manévrováním nežli nìjakými zoufalými ataky. Já to vidìl pod
Duklou pøi 10. marškumpaèce. Tenkrát se to všechno odbylo úplnì
hladce, pøišel rozkaz ,Nicht schießen’, a tak se nestøílelo a èekalo,
až se Rusové pøiblížili až k nám. Byli bychom je zajali bez výstøelu,
jenomže tenkrát mìli jsme vedle sebe na levém flanku železné
mouchy, a ti pitomí landveráci tak se lekli, že se k nám Rusové
blíží, že se zaèali spouštìt dolù ze strání po snìhu jako na
klouzaèce, a my jsme dostali rozkaz, že Rusové protrhli levý flank,
abychom se hledìli dostat k brigádì. Já byl tenkrát právì u brigády,
188
abych si dal potvrdit kompanieverpflegungsbuch, ponìvadž jsem
nemohl najít nᚠregimentstrén, když vtom zaènou k brigádì chodit
první z 10. maršky. Do veèera jich pøišlo sto dvacet, ostatní prý
po snìhu sjeli, jak pøi ústupu zabloudili, nìkde do ruských štelungù,
jako by to byl tobogan. Tam to bylo hrozné, pane obrlajtnant,
Rusové mìli v Karpatech štelungy nahoøe i dole. A potom, pane
obrlajtnant, pan hejtman Ságner...“
„Dejte mnì už pokoj s panem hejtmanem Ságnerem,“ øekl
nadporuèík Lukáš, „já to všechno znám a nemyslete si, že když
bude nìjaký šturm a gefecht, že vy opìt náhodou budete nìkde
u regimentstrénu fasovat rum a víno. Byl jsem upozornìn, že vy
strašnì chlastáte, a kdo se podívá na vᚠèervený nos, ten hned
vidí, koho má pøed sebou.“
„To je z Karpat, pane obrlajtnant, tam jsme to museli dìlat,
minហk nám pøicházela nahoru studená, zákopy jsme mìli ve snìhu,
oheò se nesmìl dìlat, tak nás držel jen ten rum. A nebýt mì, bylo
by to dopadalo jako u jiných kumpaèek, že ani ten rum nebyl a lidi
mrzli. Zato u nás jsme mìli všichni èervené nosy od rumu, ale to
mìlo zas tu nevýhodu, že od bataliónu pøišel rozkaz, aby na patroly
chodil jen ten manšaft, který má èervené nosy.“
„Nyní máme zimu již za sebou,“ prohodil významnì
nadporuèík.
„Rum je, pane obrlajtnant, v poli nezbytnou vìcí v jakékoliv
roèní dobì, stejnì jako víno. Pùsobí, abych tak øekl, dobrou náladu.
Za pùl esšálku vína a ètvrt litru rumu budou se vám lidi prát
s každým... Který dobytek to zas klepá na dveøe, cožpak neète na
dveøích ,Nicht klopfen!’? Herein!“
Nadporuèík Lukᚠotoèil se na židli ke dveøím a zpozoroval,
že se dveøe pomalu a tiše otvírají. A stejnì tak tiše vstoupil do
kanceláøe 11. marškumpanie dobrý voják Švejk, salutuje již ve
dveøích a patrnì již tenkrát, když klepal na dveøe, dívaje se na
nápis „Nicht klopfen!“
Jeho salutování bylo plnozvuèným doprovodem k jeho
189
neskonale spokojené, bezstarostné tváøi. Vypadal jako øecký bùh
zlodìjství ve støízlivé uniformì rakouského infanteráka.
Nadporuèík Lukᚠna okamžik pøivøel oèi pøed tím pohledem
dobrého vojáka Švejka, který ho svým pohledem objímal a líbal.
Asi s takovým zalíbením se díval marnotratný, ztracený a opìt
nalezený syn, na svého otce, když ten k jeho poctì otáèel na rožni
berana.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opìt zde,“ ozval
se ode dveøí Švejk s takovou upøímnou nenuceností, že rázem se
nadporuèík Lukᚠvzpamatoval. Od té doby, kdy mu oznámil
plukovník Schröder, že mu opìt pošle Švejka na krk, nadporuèík
Lukᚠsi v duchu každý den oddaloval ono setkání. Každého rána
si øíkal: „On ještì dnes nepøijde, on tam snad nìco provedl a oni si
ho tam ještì nechají.“
A ty všechny kombinace Švejk uvedl na pravou míru svým
vstupem, provedeným tak mile a prostì.
Švejk podíval se nyní na úèetního šikovatele Vaòka, a obraceje
se k nìmu, podal mu s pøíjemným úsmìvem papíry, které vytáhl
z kapsy pláštì: „Poslušnì hlásím, pane rechnugsfeldvébl, že mám
tyhle papíry, který mnì napsali v regimentskanceláøi, vodevzdat
vám. Je to kvùli lénungu a zapsání mì na frpflégung.“
Švejk pohyboval se tak volnì spoleèensky v kanceláøi i 1.
marškumpanie, jako by byl s Vaòkem nejlepším kamarádem, na
což úèetní šikovatel reagoval prostì slovy: „Položte to na stùl.“
„Udìláte velice dobøe, Sie Rechnungsfeldwebel, když nás
necháte o samotì se Švejkem,“ s povzdechem øekl nadporuèík
Lukáš.
Vanìk odešel a zùstal stát za dveømi, aby poslouchal, co ti dva
si budou povídat.
Napøed neslyšel nièeho, nebo Švejk i nadporuèík Lukᚠmlèeli.
Oba se dlouho na sebe dívali a pozorovali se. Lukᚠse díval na
Švejka, jako by chtìl ho hypnotizovat, jako kohoutek stojící proti
kuøeti a chystající se na nì vrhnout.
190
Švejk, jako vždy, díval se svým vlahým, nìžným pohledem na
nadporuèíka Lukáše, jako by chtìl mu øíct: Opìt pohromadì, má
sladká duše, teï už nás nic nerozdvojí, mùj holoubku.
A když dlouho se nadporuèík neozýval, výraz oèí Švejkových
promluvil s lítostivou nìhou: Tak øekni nìco, mùj zlatý, vyjádøi
se!
Nadporuèík Lukᚠpøerušil toto trapné ticho slovy, do kterých
snažil se vložit notnou porci ironie: „Pìknì vás vítám, Švejku.
Dìkuji vám za návštìvu. Vida, to jsou k nám hosti.“
Nezdržel se však a zlost minulých dnù vybila se hroznou ranou
pìstí do stolu, kde poskoèil kalamáø a vypryskl inkoust na
lénungslistu.
Souèasnì vyskoèil nadporuèík Lukáš, postavil se tìsnì
191
k Švejkovi a zaøval na nìho: „Vy dobytku,“ a poèal chodit v úzké
prostoøe kanceláøe, pøièemž si vždy pøed Švejkem odplivl.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,“ øekl Švejk, když
nadporuèík Lukᚠnepøestával chodit a zuøivì odhazovat do kouta
zmaèkané chuchvalce papíru, pro který si vždy došel ke stolu, „že
jsem psaní øádnì odevzdal. Našel jsem šastnì paní Kákonyiovou
a mohu øíct, že je to velice hezká ženská, já ji sice vidìl jenom,
když plakala...“
Nadporuèík Lukᚠsi sedl na kavalec úèetního poddùstojníka
a chraplavým hlasem zvolal: „Kdy bude tomu konec, Švejku.“
Švejk odpovìdìl, jako by byl pøeslechl: „Potom jsem tam mìl
malinkou nepøíjemnost, ale vzal jsem všechno na sebe. Voni mnì
sice nevìøili, že si dopisuju s tou paní, tak jsem psaní radìji spolkl
pøi vejslechu, abych jim spletl každou stopu. Potom jsem se nìjak
èirou náhodou, jinak si to nemùžu vysvìtlit, zapletl do nìjaký
malinký a velice nepatrný rvaèièky. I z toho jsem se dostal a uznali
mou nevinnost a poslali mì k regimentsraportu a zastavili
192
u divizijního soudu celý vyšetøování. V regimentskanceláøi byl jsem
pár minut, až pøišel pan obrst a ten mnì trochu vynadal a øekl, že
se mám ihned u vás, pane obrlajtnant, hlásit jako ordonanc,
a poruèil mnì, abych vám oznámil, že vás žádá, abyste hned pøišel
k nìmu kvùli marškumpaèce. Je už tomu víc než pùl hodiny, ale
von pan obrst nevìdìl, že mne ještì potáhnou do
regimentskanceláøe a tam že budu sedìt ještì pøes ètvrt hodiny,
ponìvadž mám za tu celou dobu zadrženej lénunk a mìl mnì být
vyplacen od regimentu, a ne od kumpaèky, ponìvadž jsem byl
vedenej jako regimentsarestant. Vùbec mají to tam všechno
pomíchaný a spletený, že by se èlovìk z toho zjanèil...“
Nadporuèík Lukᚠøekl, oblékaje se rychle, když slyšel, že mìl
být již pøed pùlhodinou u plukovníka Schrödra: „Vy jste mnì,
Švejku, zas pomohl na nohy.“ Øekl to tak zoufalým hlasem, plným
beznadìjnosti, že Švejk pokusil se ho uchlácholit pøátelským
slovem, které volal, když nadporuèík Lukᚠøítil se ze dveøí: „Ale
von pan obrst poèká, von nemá beztoho co dìlat…“
193
Za chvíli po odchodu nadporuèíkovì vstoupil do kanceláøe
úèetní šikovatel Vanìk.
Švejk sedìl na židli a pøikládal tím zpùsobem do malých
železných kamínek, že házel kousky uhlí otevøenými dvíøky dovnitø.
Kamínka èoudila a smrdìla a Švejk pokraèoval dál v zábavì,
nevšímaje si Vaòka, který chvíli pozoroval Švejka, pak ale kopl
do dvíøek kamen a øekl Švejkovi, aby se odtud klidil.
„Pane rechnungsfeldvébl,“ pravil dùstojnì Švejk, „dovoluji si
vám prohlásit, že vašemu rozkazu nemùžu vyhovìt pøi nejlepší
vùli klidit se tøebas z celýho lágru, nebo já podléhám vyššímu
naøízení. - Já jsem totiž zde ordonanc,“ øekl hrdì dodatkem, „pan
obršt Schröder mì sem pøidìlil k 11. marškumpaèce k panu
obrlajtnantovi Lukášovi, u kterého jsem byl pucflekem, ale svou
pøirozenou inteligencí jsem byl povýšenej na ordonanc. My jsme
s panem obrlajtnantem už starý známý. Èímpak vy jste v civilu,
pane rechnungsfeldvébl?“
Úèetní šikovatel Vanìk byl tak pøekvapen tím familiérním
sousedským tónem dobrého vojáka Švejka, že nedbaje své
dùstojnosti, kterou velice rád ukazoval pøed vojáky kumpanie,
odpovìdìl, jako by byl Švejkùv podøízený:
„Já jsem takto drogista Vanìk z Kralup.“
„Já jsem se taky uèil materialistou,“ øekl Švejk, „u nìjakýho
pana Kokošky na Perštýnì v Praze. To byl náramnej podivín,
a když jsem mu jednou vomylem ve sklepì zapálil sud benzínu
a von vyhoøel, tak mne vyhnal a grémium mne už nikde nepøijalo,
takže jsem se kvùli pitomýmu sudu benzínu nemoh douèit. Vyrábíte
také koøení pro krávy?“
Vanìk zavrtìl hlavou.
„U nás se vyrábìlo koøení pro krávy se svìcenými obrázky.
Von byl nᚠpan šéf Kokoška náramnì nábožnej èlovìk a doèetl
se jednou, že svatej Pelegrinus pomáhal pøi nafouknutí dobytka.
Tak si dal natisknout nìkde na Smíchovì obrázky sv. Pelegrinusa
a dal je posvìtit v Emauzích za 200 zl. A potom jsme je pøikládali
194
do balíèkù toho našeho koøení pro krávy. Krávì se to koøení
namíchalo do teplý vody, dalo se jí napít z døezu a pøitom se
dobytku pøedèítala modlitbièka k sv. Pelegrinovi, kterou složil pan
Tauchen, nᚠpøíruèí. To když byly ty obrázky sv. Pelegrina
vytištìny, tak ještì na druhou stranu bylo potøeba natisknout
nìjakou modlitbièku. Tak si veèer zavolal nᚠstarej Kokoška pana
Tauchena a øek mu, aby do rána sestavil nìjakou modlitbièku na
ten obrázek a na to koøení, až pøijde v deset hodin do krámu, že
už to musí bejt hotový, aby to šlo do tiskárny, že už krávy èekají
na tu modlitbièku. Buï, anebo. Složit ji pìknì a má zlatku na
prknì, nebo mùže za ètrnáct dní jít. Pan Tauchen se celou noc
potil a pøišel ráno celý nevyspalý votvírat krám a nemìl nic
sepsanýho. Dokonce zapomnìl, jak se ten svatej do toho koøení
pro krávy jmenuje. Tak ho vytrh z bídy nᚠsluha Ferdinand. Ten
umìl všechno. Když jsme sušili na pùdì heømánkový thé, tak si
tam vždycky vlez, zul si boty a nauèil nás, že se pøestanou nohy
potit. Chytal holuby na pùdì, umìl votvírat pult s penìzma a ještì
nás uèil jinejm melouchùm se zbožím. Já jako kluk jsem mìl doma
takovou lékárnu, kterou jsem si pøines z krámu domù, že ji nemìli
ani u milosrdnejch. A ten pomoh panu Tauchenovi, jen øek: ,Tak
to sem dají, pane Tauchen, at se na to kouknu,’ hned mu poslal
pan Tauchen pro pivo. A než jsem pivo pøines, tak už nᚠsluha
Ferdinand byl s tím napolovic hotov a už pøedèítal:
Z nebes øíše pøicházím,
blahou povìst pøináším.
Kráva, tele, každý vùl
potøebuje jako sùl
Kokoškovo koøení,
jež ho zbaví trápení...
Potom, když vypil pivo a poøádnì si lízl tinktury amáry, šlo
mu to rychle a dokonèil to ve vokamžiku moc hezky:
Vynašel to Pelegrinus svatý,
jeden balík za dva zlatý.
195
Svatý Pelegrine, chraò nám naše stádo,
které tvé koøení vždycky pije rádo.
Vdìèný hospodáø tì chvalozpìvem slaví,
svatý Pelegrine, chraò nám naše krávy...
Potom, když pøišel pan Kokoška, pan Tauchen šel s ním do
komptoáru, a když vyšel ven, ukazoval nám dva zlatníky, ne jeden,
jak mìl slíbeno, a chtìl se s panem Ferdinandem rozdìlit napolovic.
Ale sluhu Ferdinanda, když vidìl ty dva zlatníky, chyt najednou
mamon. Že prej ne, buï všechno, anebo nic. Tak tedy pan Tauchen
mu nedal nic a nechal si ty dvì zlatky pro sebe, vzal mì vedle do
magacínu, dal mnì pohlavek a øek, že dostanu takových pohlavkù
sto, když se nìkde vopovážím øíct, že on to nesestavoval
a nespisoval, i kdyby si šel Ferdinand stìžovat k našemu starýmu,
že musím øíct, že sluha Ferdinand je lháø. Musel jsem mu to
vodpøísáhnout pøed nìjakým plucarem s estragonovým voctem.
A ten nᚠsluha se zaèal mstít na tom koøení pro krávy. Míchali
jsme to ve velkých bednách na pùdì, a tu von, kde moh smect
myší hovínka, tak je pøinášel a míchal je do toho koøení. Potom
sbíral po ulici koòský kobližky, sušil si to doma, roztloukal
v hmoždýøi na koøení a házel to taky do koøení pro krávy s obrazem
sv. Pelegrina. A na tom ještì nemìl dost. Èural do tìch beden,
vydìlal se do nich a rozmíchal to, že to bylo jako kaše s otrubami.“
Ozvalo se zvonìní telefonu. Úèetní šikovatel skoèil
k nasluchátku a mrzutì je odhodil: „Musím jít do
regimentskanceláøe. Tak najednou, to se mnì nelíbí.“
Švejk byl opìt sám.
Za chvíli ozval se opìt telefon.
Švejk se poèal dorozumívat: „Vanìk? Ten šel do
regimentskanceláøe. Kdo je u telefonu? Ordonanc od i 1.
marškumpanie. Kdo je tam? Ordonanc od 12. maršky? Servus,
kolego. Jak se jmenuji? Švejk. A ty? Braun. Nemᚠpøíbuznýho
nìjakýho Brauna v Pobøežní tøídì v Karlínì, klobouèníka? Že
nemáš, že ho neznáš... Já ho taky neznám, já jsem jen jednou jel
196
kolem elektrikou, tak mnì ta firma padla do voka. Co je novýho?
- Já nic nevím. - Kdy pojedem? - Já jsem ještì s nikým vo odjezdu
nemluvil. Kam máme ject?“
„Ty hòupe, s marškou na front.“
„Vo tom jsem ještì neslyšel.“
„To jseš pìknej ordonanc, Nevíš, jestli tvùj lajtnant...
„Mùj je obrlajtnant...
„To mᚠjedno, tedy tvùj obrlajtnant šel na bešprechunk
k obrstovi?“
„Von si ho tam pozval.“
„Tak vidíš, nᚠtam šel taky a vod 13. maršky taky, právì jsem
mluvil s ordonancem vod ní po telefonu. Mnì se ten kvalt nelíbí.
A nevíš nic, jestli se pakuje u muziky?“
„Já vo nièem nevím.“
„Nedìlej ze sebe vola. Viï, že vᚠrechnungsfeldvébl dostal
už wagonenavízo? Kolik máte manšaftu?
„Já nevím.“
„Ty pitomèe, copak tì sežeru. (Je slyšet, jak muž u telefonu
mluví vedle: „Vem si, Franto, druhý sluchátko, abys vidìl, jakou
tam mají u 11. maršky blbou ordonanc.“) - Haló, spíš tam nebo
co? Tak vodpovídej, když se tì kolega ptá. Ty tedy ještì nic nevíš?
Nezapírej. Neøíkal nic vᚠrechnungsfeldvébl, že budete fasovat
konzervy? Že jsi s ním vo takových vìcech nemluvil? Ty blboune
jeden. Že ti do toho nic není? (Je slyšet smích.) Jseš nìjak praštìnej
pytlem. Až budeš tedy nìco vìdìt, tak nám to k 12. marškumpaèce
zatelefonuj, ty zlatej synáèku blbej. Vodkuï jseš?“
„Z Prahy.“
„To bys mìl bejt chytøejší... A ještì nìco. Kdy šel váš
rechnungsfeldvébl do kanceláøe?“
„Pøed chvilkou ho zavolali.“
„Vida, a napøed jsi to nemoh øíct. Nᚠšel taky pøed chvilkou,
to se nìco peèe. Nemluvil jsi s trénem?“
„Nemluvil.“
197
„Pro Ježíše Krista, a to øíkáš, že jseš z Prahy. Ty se vo nic
nestaráš. Kde lítᚠcelý dni?“
„Já jsem teprve pøišel pøed hodinou vod divizijního soudu.“
„To je jiný žrádlo, kamaráde, to se ještì dnes pøijdu na tebe
podívat. Vodzvoò dvakrát.“
Švejk si chtìl zapálit fajfku, když se opìt ozval telefon. „Vlezte
mnì na záda s vaším telefonem,“ pomyslil si Švejk, „budu se s vámi
bavit.“
Telefon drnèel však neúprosnì dál, takže Švejka koneènì pøešla
trpìlivost, on vzal sluchátko a zaøval do telefonu:
„Haló, kdo tam? Zde ordonanc Švejk od 11. marškumpanie.“
V odpovìdi poznal Švejk hlas svého nadporuèíka Lukáše: „Co
tam dìláte všichni, kde je Vanìk, zavolejte ihned Vaòka k telefonu.“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, nedávno zaznìl telefon.“
„Poslyšte, Švejku, já nemám èasu se s vámi bavit. Telefonní
rozhovory na vojnì, to není žádné tlachání po telefonu, když
nìkoho zveme, aby nás šel navštívit k obìdu. Telefonní rozhovory
musí být jasné a krátké. Pøi telefonních rozhovorech odpadá i to
,poslušnì hlásím, pane obrlajtnant’. Ptám se vás tedy, Švejku, máte
pøi ruce Vaòka? A jde hned k telefonu.“
„Nemám ho pøi ruce, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, byl
pøed chvíli vodvolanej vodtud z kanceláøe, mùže být tomu ani ne
ètvrt hodiny, do regimentskanceláøe.“
„Až pøijdu, tak si to s vámi, Švejku, spravím. Nemùžete se
vyjadøovat struènì? Dejte si teï dobrý pozor na to, co vám
povídám. Rozumíte jasnì, abyste se potom nevymlouval, že to
v telefonu chraptìlo? Okamžitì, jakmile povìsíte sluchátko...“
Pauza. Nové zvonìní, Švejk bere sluchátko a je zasypán
spoustou nadávek: „Vy dobytku, ulièníku, lotøe jeden. Co to dìláte,
proè pøerušujete rozhovor?“
„Vy jste prosím øekl, abych povìsil sluchátko.“
„Já jsem za hodinu doma, Švejku, a pak se tìšte... Vy tedy
hned se seberte, jdìte do baráku a najdìte nìjakého cuksfíru, tøebas
198
Fuchse, a øeknìte mu, že má ihned vzít deset mužù a jít s nimi do
magacínu fasovat konzervy. Opakujte to, co má jít dìlat?“
„Jít s deseti muži do magacínu fasovat konzervy pro kumpanii.“
„Koneènì jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaòkovi
do regimentskanclaje, aby šel také do magacínu a pøevzal je. Jestli
pøijde zatím do baráku, a nechá všeho a bìží laufšrit do magacínu.
A teï zavìste sluchátko.“
Švejk hezkou chvíli hledal marnì nejen cuksfíru Fuchse, ale
i ostatní šarže. Byli u kuchynì, obírali maso z kostí a tìšili se
pohledem na uvázaného Balouna, který stál sice pevnì opøen
nohama na zemi, ponìvadž se nad ním slitovali, ale zato poskytoval
zajímavý pohled. Jeden z kuchaøù pøinesl mu maso na žebru a strèil
mu ho do huby a uvázaný vousatý obr Baloun, nemaje možnosti
manipulovat rukama, opatrnì posunoval kost v ústech, balancuje
ji pomocí zubù a dásní, pøièemž ohlodával maso s výrazem lesního
muže.
„Kdopak je tady z vás cuksfíra Fuchs?“ otázal se Švejk, když
199
koneènì je zastihl.
Èetaø Fuchs neuznal ani za vhodné se pøihlásit, když vidìl, že
se po nìm ptá nìjaký obyèejný pìšák.
„Jáøku,“ øekl Švejk, „jak dlouho se ještì budu ptát? Kdepak je
cuksfíra Fuchs?“
Èetaø Fuchs vystoupil a pln dùstojnosti zaèal nadávat
všemožným zpùsobem, že on není žádný cuksfíra, že je pan
cuksfíra, že se nemá øíkat „Kde je cuksfíra?“, ale „Poslušnì hlásím,
kde je pan cuksfíra?“ U jeho cuku, když nìkdo neøekne „Ich melde
gehorsam“, že dostane hned pøes držku.
„Pomalu,“ øekl rozvážnì Švejk, „hned se seberou, jdou do
baráku, vezmou tam deset mužù a laufšrit s nimi k magacínu,
budete fasovat konzervy.“
Èetaø Fuchs byl tak pøekvapen, že vypravil ze sebe jen: „Cože?“
„Žádný cože,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem ordonanc jedenáctý
marškumpanie a právì pøed chvílí jsem mluvil po telefonu s panem
obrlajtnantem Lukášem. A ten øek: ,Laufšrit s deseti muži
k magacínu.’ Jestli nepùjdete, pane cuksfíra Fuchse, tak ihned jdu
nazpátek k telefonu. Pan obrlajtnant si výhradnì pøeje, aby vy jste
šel. Je to zbyteèný vùbec vo tom mluvit. ,Telefonní rozhovor,’
øíká pan nadporuèík Lukáš, ,musí bejt krátký, jasný. Když se øekne
,cuksfíra Fuchs jde’, tak von pude. Takový rozkaz, to není žádný
tlachání po telefonu, jako kdybychom nìkoho zvali na obìd. Na
vojnì, zejména ve válce, je každý vopoždìní zloèin. Když ten
cuksfíra Fuchs hned nepude, až mu to vohlásíte, tak mnì to hned
zatelefonujte a já už si to s ním spravím. Z cuksfíry Fuchse nezbyde
ani památka.’ Paneèku, vy pana obrlajtnanta neznáte.“
Švejk podíval se vítìzoslavnì po šaržích, kteøí jeho
vystoupením byli opravdu pøekvapeni i deprimováni.
Èetaø Fuchs zabruèel cosi nesrozumitelnì a rychlým krokem
odcházel, pøièemž Švejk za ním volal: „Mohu tedy telefonovat
panu obrlajtnantovi, že je to všechno v poøádku?“
„Hned budu s deseti maníkama u magacínu,“ ozval se od
200
baráku èetaø Fuchs, a Švejk nepromluviv již ani slova odcházel ze
skupiny šarží, které byly stejnì pøekvapeny jako èetaø Fuchs.
„Už to zaèíná,“ øekl malý desátník Blažek, „budeme pakovat.“
Když se Švejk vrátil do kanceláøe 11. marškumpaèky, nemìl
opìt èasu zapálit si dýmku, nebo ozval se opìt telefon. Se Švejkem
mluvil poznovu nadporuèík Lukáš:
„Kde bìháte, Švejku? Zvoním už potøetí a nikdo se mnì
neozve.“
„Shánìl jsem to, pane obrlajtnant.“
„Už tedy šli?“
„To se ví, že šli, ale ještì nevím, jestli tam budou. Mám tam
snad dobìhnout ještì jednou?“
„Našel jste tedy cuksfíru Fuchse?“
„Našel, pane obrlajtnant. Napøed na mì øek ,Cože?’, a teprve
když jsem mu vysvìtlil, že telefonní rozhovory musejí bejt krátký
a jasný...“
201
„Nebavte se, Švejku...Vanìk se ještì nevrátil?“
„Nevrátil, pane obrlajtnant.“
„Neøvete tak do telefonu. Nevíte, kde by moh bejt ten zatracený
Vanìk?“
„Nevím, pane obrlajtnant, kde by moh bejt ten zatracenej
Vanìk.“
„V kanceláøi u regimentu byl a nìkam odešel. Myslím, že bude
asi v kantýnì. Jdìte tedy, Švejku, za ním a øeknìte mu, aby hned
šel do magacínu. Potom ještì nìco. Najdìte hned kaprála Blažka
a øeknìte mu, aby hned odvázal toho Balouna, a Balouna pošlete
ke mnì. Povìste sluchátko!“
Švejk se opravdu zaèal starat. Když našel desátníka Blažka
a sdìlil mu rozkaz nadporuèíkùv týkající se odvázání Balouna,
zabruèel kaprál Blažek: „Mají strach, když jim teèe do bot.“
Švejk šel se podívat na odvázání a doprovázel Balouna po
cestì, ponìvadž se šlo tím smìrem souèasnì ke kantýnì, kde mìl
najít úèetního šikovatele Vaòka.
Baloun se díval na Švejka jako na svého spasitele a sliboval
mu, že se s ním rozdìlí o každou zásilku, kterou dostane z domova.
„U nás teï budou zabíjet,“ mluvil Baloun melancholicky, „máš
rád špekbuøt s krví nebo bez krve? Jen si øekni, já dneska veèer
píšu domù. Moje prase bude mít tak asi sto padesát kilo. Má hlavu
jako buldok a takový prase je nejlepší. Z takovejch prasat nejsou
žádný uhejbáci. To je moc dobrá rasa, která už nìco vydrží. Bude
mít sádla na vosum prstù. Když jsem byl doma, tak jsem si dìlal
jitrnice sám a vždycky jsem se tak naládoval prejtu, že jsem moh
prasknout. Loòský prase mìlo sto šedesát kilo. - Ale to bylo prase,“
øekl nadšenì, tiskna silnì ruku Švejkovi, když se rozcházeli,
„vychoval jsem ho jen na samých bramborech a sám jsem se divil,
jak mu pìknì pøibývá. Šunky jsem dal do slanýho láku, a takovej
pìknej peèenej kousek z láku s bramborovejma knedlíkama,
posypanejma škvarkama, a se zelím, to je pošušòáníèko. Po tom
se pije pivièko. Èlovìk je takovej spokojenej. A to nám všechno
202
vojna vzala.“
Vousatý Baloun tìžce vzdychl a odcházel k plukovní kanceláøi,
zatímco Švejk zamíøil do kantýny starou alejí vysokých lip.
Úèetní šikovatel Vanìk sedìl mezitím spokojenì v kantýnì
a vyprávìl nìjakému známému štábnímu šikovateli, kolik se mohlo
vydìlat pøed válkou na emailových barvách a cementových
nátìrech.
Štábní šikovatel byl již nemožný. Dopoledne pøijel jeden statkáø
od Pardubic, který mìl syna v lágru, a dal mu slušný úplatek a celé
dopoledne ho hostil dole ve mìstì.
Nyní sedìl zoufale, že už mu nic nechutná, nevìdìl ani, o èem
mluví, a na rozhovor o emailových barvách vùbec nereagoval.
Obíral se svými vlastními pøedstavami a blábolil cosi, že by
mìla vést lokálka z Tøebonì do Pelhøimova a zas nazpátek.
Když Švejk vstoupil, Vanìk ještì jednou snažil se štábnímu
šikovateli vysvìtlit v èíslicích, co se vydìlalo na jednom kilogramu
cementového nátìru na stavby, naèež štábní šikovatel odpovìdìl
203
úplnì z cesty: „Na zpáteèní cestì zemøel, zanechal pouze dopisy.“
Spatøiv Švejka, spletl si ho patrnì s nìjakým jemu nemilým
èlovìkem a poèal mu nadávat, že je bøichomluvec.
Švejk pøistoupil k Vaòkovi, který byl též v kuráži, ale byl pøitom
velice pøíjemný a milý.
„Pane rechnungsfeldvébl,“ hlásil mu Švejk, „mají hned jít
k magacínu, tam už èeká cuksfíra Fuchs s 10 maníky, budou se
fasovat konzervy. Mají bìžet laufšrit. Pan obrlajtnant dvakrát už
telefonoval.“
Vanìk se dal do smíchu: „A to bych byl blázen, miláèku. To
bych sám sobì musel vynadat, mùj andìli. Všechno má dost èasu,
nehoøí, dítì zlatý. Až pan obrlajtnant Lukᚠbude tolikrát
vypravovat marškumpaèky jako já, pak teprve mùže o nìèem
mluvit a zbyteènì nebude nikoho obtìžovat se svým laufšritem.
To já už dostal v regimentskanceláøi takový rozkaz, že zítra
pojedem, aby se pakovalo a šlo hned fasovat na cestu. A co jsem
udìlal, šel jsem pìknì sem na ètvrtku vína, sedí se mnì tu pìknì
a nechám to všechno bìžet. Konzervy zùstanou konzervama,
fasuòk fasuòkem. Já znám magacín lepší než pan obrlajtnant a vím,
co se na takovým bešprechunku pánù oficírù u pana obršta mluví.
To si pan obršt jen pøedstavuje ve své fantazii, že jsou v magacínì
konzervy. Magacín našeho regimentu nikdy žádný konzervy nemìl
v zásobì a dostával je od pøípadu k pøípadu od brigády nebo si je
vypùjèoval od jiných regimentù, s kterými se dostal do styku.
Jenom benešovskému regimentu jsme dlužni pøes tøi sta konzerv.
Cheche. A si øíkají pøi bešprechunku, co chtìjí, žádný kvalt. Však
on jim magacinér, až tam naši pøijdou, sám øekne, že se zbláznili.
Ani jedna marška nedostala na cestu konzervy. - Viï, ty stará
bramboro,“ obrátil se na štábního šikovatele. Ten však buï usínal,
nebo dostával nìjaké malé delirium, ponìvadž odpovìdìl:
„Když kráèela, držela nad sebou otevøený deštník.“
„Nejlépe udìláte,“ pokraèoval úèetní šikovatel Vanìk, „když
necháte všechno plavat. Jestli se dnes øeklo v regimentskanclaji,
204
že se zítra pojede, tak tomu nesmí vìøit ani malé dítì. Mùžeme
ject bez vagónù? Pøi mnì se ještì telefonovalo na nádraží. Nemají
tam ani jeden volný vagón. To bylo zrovna tak s poslední marškou.
Stáli jsme tenkrát dva dny na nádraží a èekali, až se nad námi
nìkdo smiluje a pošle pro nás vlak. A potom jsme nevìdìli, kam
pojedeme. Ani obršt to nevìdìl, už jsme projeli potom celou
Maïárii, a poøád nikdo nic nevìdìl, jestli pojedeme na Srbsko
nebo na Rusko. Na každé stanici se mluvilo pøímo se štábem divize.
A my byli jen taková záplata. Pøišili nás koneènì pod Duklu, tam
nás rozflákali a my se jeli znovu zformírovat. Jen žádnej kvap.
Všechno se bìhem èasu vyjasní a na nic se nemusí spìchat. Jawohl,
nochamol. - Víno mají zde dnes neobyèejnì dobré,“ mluvil dál
Vanìk, neposlouchaje ani, jak si breptá pro sebe štábní šikovatel:
„Glauben Sie mir, ich habe bisher wenig von meinem Leben
gehabt. Ich wundere mich über diese Frage.“
„Co bych si dìlal zbyteèné starosti s odjezdem maršbataliónu.
To s první marškou, s kterou jsem jel, bylo to všechno v úplném
poøádku za dvì hodiny. U druhých maršek našeho tehdejšího
maršbataliónu chystali se na to už celé dva dny. Ale u nás byl
kumpaniekomandantem lajtnant Pøenosil, velký fešák, a ten nám
øek: ,Nespìchejte, hoši,’ a šlo to jako na másle. Dvì hodiny pøed
odjezdem vlaku jsme teprve zaèti pakovat. Udìláte dobøe, když
se taky posadíte...“
„Nemohu,“ øekl s hrozným sebezapøením dobrý voják Švejk,
„musím do kanceláøe, což kdyby nìkdo telefonoval.“
„Tak tedy jdìte, moje zlato, ale pamatujte si pro život, že to
není od vás hezké a že pravý ordonanc nesmí být nikdy tam, kde
je ho tøeba. Nesmíte tak pøíliš horlivì se hnát do služby. Není
opravdu nic ošklivìjšího nad splašeného ordonance, který by chtìl
celou vojnu sežrat, dušinko milá.“
Ale Švejk byl již za dveøma a spìchal do kanceláøe své
marškumpanie.
Vanìk zùstal opuštìn, ponìvadž se rozhodnì nemohlo øíct, že
205
by mu štábní šikovatel poskytoval spoleènost.
Ten se udìlal úplnì pro sebe a blábolil, hladì ètvrtku vína,
prapodivné vìci beze vší souvislosti èesky i nìmecky:
„Mnohokrát prošel jsem touto vesnicí a nemìl jsem ani potuchy
o tom, že je na svìtì. In einem halben Jahre habe ich meine
Staatsprüfung hinter mir und meinen Doktor gemacht. Stal se ze
mne starý mrzák, dìkuji vám, Lucie. Erscheinen sie in schön
ausgestatteten Bänden - snad je tu nìkdo mezi vámi, jenž se na to
pamatuje.“
Úèetní šikovatel z dlouhé chvíle bubnoval si nìjaký pochod,
ale nemusel se dlouho nudit, nebo otevøely se dveøe a vstoupil
kuchaø z dùstojnické mináže Jurajda a pøilepil se na jednu židli.
„My jsme dnes,“ zabreptal, „dostali rozkaz jít fasovat na cestu
koòak. Ponìvadž jsme nemìli proutìnou láhev od rumu prázdnou,
museli jsme ji vyprázdnit. To nám to dalo. S manšaftem u kuchynì
to úplnì seklo. Pøepoèítal jsem se o nìkolik porcí, pan obršt pøišel
pozdì a na nìho se nedostalo. Tak mu tam dìlají teï omeletku.
To je vám legrace.“
„Je to pìkné dobrodružství,“ poznamenal Vanìk, kterému se
pøi vínì vždy velice líbila hezká slova.
Kuchaø Jurajda se dal do filosofování, což fakticky odpovídalo
jeho bývalému zamìstnání. Vydával totiž do vojny okultistický
èasopis a knihovnu Záhady života a smrti.
Na vojnì ulil se k dùstojnické kuchyni regimentu a velice èasto
pøipálil nìjakou peèeni, když se zabral do ètení pøekladu
staroindických súter Pragnâ-Paramitâ (Zjevená moudrost).
Plukovník Schröder mìl ho rád jako zvláštnost u regimentu,
nebo která dùstojnická kuchynì mohla se pochlubit kuchaøem
okultistou, který nazíraje do záhad života a smrti, pøekvapil
všechny takovou dobrou svíèkovou nebo s takovým ragú, že pod
Komárovem smrtelnì ranìný poruèík Dufek volal stále po
Jurajdovi.
„Ano,“ øekl zèistajasna Jurajda, který se držel sotva na židli
206
a èpìl na deset honù rumem, „když se nedostalo dnes na pana
obršta a když vidìl jen dušené brambory, tu upadl do stavu gaki.
Víte, co je to gaki? To je stav hladových duchù. I øekl jsem: ,Máte,
pane obršt, dosti síly k pøekonání osudového urèení, že se na vás
nedostala telecí ledvina? V karmì je urèeno, abyste, pane obršt,
dostal dnes k veèeøi bájeènou omeletu se sekanými a dušenými
telecími játry.’ - Milý pøíteli,“ øekl po chvíli tiše k úèetnímu
šikovateli, pøièemž udìlal mimovolnì nìjaký posunìk rukou,
kterým pøevrhl všechny sklenice, které byly pøed ním na stole.
„Je nebytelnost všech zjevù, tvarù a vìcí,“ øekl po tomto èinu
zasmušile kuchaø okultista. „Útvar je nebytelnost a nebytelnost je
útvar. Nebytelnost není rozdílna od útvaru, útvar není rozdílný od
nebytelnosti. Co je nebytelnost, to je útvar, co je útvar, to je
nebytelnost.“
Kuchaø okultista zahalil se v roucho mlèení, podepøel si hlavu
o ruku a díval se na mokrý, politý stùl.
Štábní šikovatel blábolil dále nìco, co nemìlo ani hlavy, ani
paty:
„Obilí zmizelo z polí, zmizelo - in dieser Stimmung erhielt er
Einladung und ging zu ihr - svatodušní svátky jsou na jaøe.“
Úèetní šikovatel Vanìk bubnoval zas dál na stùl, pil a obèas
vzpomnìl, že na nìho èeká deset mužù s èetaøem u skladištì.
Pøi této vzpomínce se vždy usmál pro sebe a máchl rukou.
Když se pozdì vrátil do kanceláøe 11. marškumpanie, našel
Švejka u telefonu.
„Útvar je nebytelnost a nebytelnost je útvar,“ vypravil ze sebe
a vlezl si obleèený na kavalec a ihned usnul.
A Švejk sedìl poøád u telefonu, ponìvadž pøed dvìma hodinami
s ním hovoøil nadporuèík Lukáš, že je stále ještì u bešprechungu
u pana plukovníka, a zapomnìl mu øíct, že mùže od telefonu odejít.
Potom s ním mluvil po telefonu èetaø Fuchs, který po celou tu
dobu èekal s deseti muži nejen marnì na úèetního šikovatele, ale
dokonce shledal, že je skladištì zavøeno.
207
Nakonec nìkam odešel a deset mužù jeden po druhém vrátilo
se do svého baráku.
Obèas bavil se Švejk tím, že vzal sluchátko a naslouchal. Byl
to telefon nìjakého nového systému, který se zavádìl právì
u armády, a mìl tu výhodu, že bylo slyšet dosti jasnì a zøetelnì
cizí telefonní rozhovory po celé lince.
Trén si nadával s dìlostøeleckými kasárnami, saperáci
vyhrožovali vojenské poštì, vojenská støelnice vrèela na oddìleni
strojních pušek.
A Švejk sedìl stále u telefonu...
Porada u plukovníka se prodlužovala.
Plukovník Schröder rozvíjel nejnonìjší teorie polní služby
a zejména kladl dùraz na vrhaèe min.
Mluvil páté pøes deváté, o tom, jak stála fronta pøed dvìma
mìsíci dole i na východì, o dùležitosti pøesného spojení mezi
jednotlivými èástmi, o otravných plynech, o støelbì na nepøátelské
208
aeroplány, o zásobování mužstva v poli, a pak pøešel na vnitøní
pomìry ve vojsku.
Rozhovoøil se o pomìru dùstojníkù k mužstvu, mužstva
k šaržím, o pøebíhání na frontách k nepøíteli a o politických
událostech a o tom, že padesát procent èeských vojákù je ,politisch
verdächtig’.
„Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und
Klófatsch.“ Vìtšina dùstojníkù si pøitom myslela, kdy už pøestane
dìdek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál o nových úkolech
nových maršbataliónù, o padlých dùstojnících pluku, o zepelínech,
španìlských jezdcích, o pøísaze.
Pøi tom posledním si vzpomnìl nadporuèík Lukáš, že když
celý maršbatalión pøísahal, že se pøísahy nezúèastnil dobrý voják
Švejk, ponìvadž v té dobì sedìl u divizijního soudu.
A pøišlo mu to najednou k smíchu. Bylo to jako hysterický
smích, kterým nakazil nìkolik dùstojníkù, mezi kterými sedìl, èímž
vzbudil pozornost plukovníkovu, který právì pøešel na zkušenosti
získané pøi ústupu nìmeckých armád v Ardenách. Popletl si to
všechno a skonèil: „Pánové, to není k smíchu.“
Potom se všichni odebrali do dùstojnického kasina, ponìvadž
plukovníka Schrödra volal štáb brigády k telefonu.
Švejk klímal u telefonu dál, když ho vtom probudilo zvonìní.
„Haló,“ slyšel, „zde regimentskanclaj.“
„Haló,“ odpovìdìl, „zde kanclaj 11. marškumpanie.“
„Nezdržuj,“ slyšel hlas, „vezmi si tužku a piš. Pøijmi
telefonogram: 11. Marschkumpanie...“ Nyní následovaly za sebou
nìjaké vìty v podivném chaosu, ponìvadž do toho mluvila 12.
i 13. marškumpanie souèasnì, a telefonogram úplnì se ztratil v té
panice zvukù. Švejk nerozumìl ani slova. Nakonec se to utišilo
a Švejk porozumìl: „Haló, haló, tak teï to pøeèti a nezdržuj.“
„Co mám pøeèíst?“
„Co mᚠpøeèíst, vole? Telefonogram!“
„Jakej telefonogram?“
209
„Krucihiml, copak jseš hluchej? Telefonogram, co jsem ti
diktoval, blboune.“
„Já nic neslyšel, nìkdo zde do toho mluvil.“
„Ty vopice jedna, copak myslíš, že se budu jen s tebou bavit?
Tak pøijmeš telefonogram, nebo ne? Mᚠtužku a papír? Že nemáš,
ty hovado, že mám poèkat, až to najdeš? To jsou vojáci. Tak co,
bude to? Že už jseš pøipravenej? Koneènì, že jsi se vyhrabal. Snad
jsi se na to nepøevlík, èlovìèe, tak poslouchej: 11.
Marschkumpanie. Opakuj to!“
„11. Marschkumpanie...“
„Kumpaniekommandant, mᚠto? Opakuj to!“
„Kumpaniekommandant!...“
„Zur Besprechung morgen... Jseš hotov? Opakuj to!“
„Zur Besprechung morgen...“
„Um neun Uhr. - Unterschrift. Víš, co je to Unterschrift, vopice,
to je podpis. Opakuj to!“
„Um neun Uhr. - Unterschrift. Víš - co - je to Unterschrift,
vopice - to - je - podpis.“
„Ty pitomèe jeden. Tedy podpis: Oberst Schröder, hovado.
Mᚠto? Opakuj to!“
„Oberst Schröder, hovado.“
„Dobøe, ty vole. Kdo pøijmul telefonogram?“
„Já.
„Himlhergot, kdo je to ten já?“
„Švejk. Ještì nìco?“
„Zapla pánbùh, už nic. Ale mᚠse jmenovat Kráva. - Co je
u vás novýho?“
„Nic. Všechno pøi starým.“
„To jseš rád, viï? U vás prej dneska nìkoho uvázali.“
„Jenom pucfleka pana obrlajtnanta, sežral mu mináž. Nevíš,
kdy se jede?“
„Èlovìèe, to je otázka, to neví ani dìdek. Dobrou noc! Máte
tam blechy?“
210
Švejk položil sluchátko a poèal budit úèetního šikovatele
Vaòka, který se zuøivì bránil, a když s ním zaèal Švejk tøást, uhodil
ho do nosu. Pak si lehl na bøicho a kopal kolem do kavalce.
Švejkovi se však pøece podaøilo Vaòka tak dalece probudit, že
ten protíraje si oèi, obrátil se naznak a udìšenì se optal, co se
stalo.
„Tak dalece nic,“ odpovìdìl Švejk, „já bych se jen rád s vámi
poradil. Teï právì jsme dostali telefonogram, že má zas zítra o 9.
hodinì pøijít pan obrlajtnant Lukᚠk bešprechungu k panu
obrstovi. Já tel nevím, na èem jsem. Mám mu to jít vyøídit hned,
nebo až ráno? Já jsem dlouho váhal, jestli vás mám probudit, když
jste tak pìknì chrápal, ale pak jsem si myslel, nevídáno, radši se
poradíš...“
„Proboha vás prosím, nechte mne spát,“ zaúpìl Vanìk, zívaje
na celé kolo, „jdìte tam až ráno a nebulte mne!“ Pøevalil se na
bok a okamžitì opìt usnul. Švejk šel opìt k telefonu, posadil se
a poèal klímat na stole. Probudilo ho zvonìní.
„Haló, 11. marškumpanie.“
„Ano, 11. marškumpanie, kdo tam?“
„13. marška. Haló. Kolik mᚠhodin? Já se nemùžu dovolat
centrály. Mì nejdou nìjak dlouho ablézovat.“
„Nám to stojí.“
„Tak jste na tom jako my. Nevíš, kdy se pojede? Nemluvil jsi
s regimentskanclaj?“
„Tam vìdí hovno, jako my.“
„Nebuïte sprostá, sleèno. Už jste fasovali konzervy? Vod nás
tam šli a nepøinesli nic. Magacín byl zavøenej.“
„Naši taky pøišli s prázdnem.“
„To je vùbec zbyteèná panika. Kam myslíš že pojedem?“
„Do Ruska.“
„Já myslím, že spíš do Srbska. To uvidíme, až budem v Pešti.
Jestli nás povezou napravo, tak z toho kouká Srbsko, a nalevo
Rusko. Máte už brotsaky? Prej teï bude zvýšenej lénunk? Hraješ
211
frische viere? Hraješ? Tak pøijel zejtra. My to válíme každej veèír.
Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet.
To máte u vás divný poøádky. Žes k tomu pøišel jako slepej
k houslím? Nu, koneènì mé pøišli ablézovat. Hnípej sladce.“
A Švejk také u telefonu sladce usnul, zapomenuv zavìsit
sluchátko, takže ho nikdo nerušil ze spánku na stole a telefonista
v plukovní kanceláøi láteøil, že se nemùže dozvonit k 11.
marškumpanii s novým telefonogramem, aby do zítøka do dvanácti
hodin se sdìlil do plukovní kanceláøe poèet tìch, kteøí nebyli
oèkováni proti tyfu.
Nadporuèík Lukᚠsedìl ještì zatím v dùstojnickém kasinì
s vojenským lékaøem Šanclerem, který sedì obkroèmo na židli,
tágem bil v pravidelných pøestávkách o podlahu a pøitom pronášel
tyto vìty za sebou: „Saracénský sultán Salah-Edin poprvé uznal
neutralitu sanitního sboru.
Má se peèovat o ranìné na obou stranách.
Mají se jim zaplatiti léky a ošetøování za náhradu výloh z druhé
strany.
Má být dovoleno poslat jim lékaøe a jejich pomocníky s pasy
generálù.
Také mají zajatí ranìní být posláni zpìt pod ochranou a zárukou
generálù nebo vymìnìni. Ale sloužit mohou potom dál.
Nemocní na obou stranách nemají být zajímáni a utraceni, nýbrž
dopraveni do bezpeèí do špitálù a má být dovoleno ponechati jim
stráž, která jako nemocní má se vrátit s pasy generálù. To platí
i pro polní duchovní, lékaøe, chirurgy, lékárníky, ošetøovatele
nemocných, pomocníky a pro jiné osoby urèené k obsluze
nemocných, které nesmìjí být zajaty, nýbrž týmž zpùsobem musí
být poslány zpìt.“
Doktor Šancler zlomil pøitom již dvì tága a stále ještì nebyl
hotov se svým podivným výkladem o péèi o ranìné ve válce,
vplétaje do výkladu neustále cosi o nìjakých generálských pasech.
Nadporuèík Lukᚠdopil èernou kávu a šel domù, kde našel
212
vousatého obra Balouna, zamìstnaného tím, že si v koflíku smažil
na lihovém pøístroji nadporuèíka Lukáše nìjaký salám.
„Osmìluju se,“ zakoktal Baloun, „dovoluji si, poslušnì
hlásím...“
Lukᚠpodíval se na nìho. V tom okamžiku mu pøipadal jako
velké dítì, naivní tvor a nadporuèíkovi Lukášovi bylo najednou
líto, že ho dal uvázat kvùli jeho velkému hladu.
„Jen si vaø, Baloune,“ øekl, odpínaje si šavli, „zítra ti dám pøipsat
ještì jednu porci chleba.“
Nadporuèík Lukᚠsedl si ke stolu a byl v takové náladì, že
zaèal psát sentimentální psaní své tetièce.
Milá tetièko!
Právì jsem dostal rozkaz, abych byl pøipraven se
svou marškumpanií k odjezdu na front. Mùže být,
že toto psaní jest poslední, které ode mne
dostaneš, nebo jsou všude kruté boje a naše
ztráty jsou veliké. Proto jest mnì tìžké ukonèit
tento dopis slovem „Na shledanou!“ Spíše se hodí
poslat Ti poslední sbohem!
„To ostatní dopíšu až ráno,“ pomyslil si nadporuèík Lukᚠa šel
si lehnout.
Když Baloun vidìl, že nadporuèík tvrdì usnul, poèal opìt
šmejdit a slídit po bytì jako švábi v noci. Otevøel kuføík
nadporuèíkùv a nakousl jednu tabulku èokolády, lekl se však, když
nadporuèík sebou ze spaní trhl. Uložil spìšnì nakousnutou
èokoládu do kuføíku a ztišil se.
Pak šel se podívat potichounku, co to psal nadporuèík.
Pøeèetl a byl pohnut, zejména tím „posledním sbohem!“
Lehl si na svùj slamník u dveøí a vzpomínal na domov a na
zabíjaèky.
Nemohl se zbavit živé pøedstavy, jak propichuje tlaèenku, aby
213
dostal z ní vzduchu, jinak že pøi vaøení praskne.
A pøi vzpomínce na to, jak u sousedù jednou praskl celý
špekbuøt a rozvaøil se, usnul nepokojným spánkem.
Zdálo se mu, že si pozval nìjakého nešiku øezníka a tomu že
pøi nabíjení jitrnic praskají jitrnicová støívka. Potom zas, že øezník
zapomnìl udìlat jelita, že se ztratil ovar a že se nedostává špejlù
na jitrnice. Potom se mu zdálo nìco o polním soudu, ponìvadž
ho chytli, když tahal z polní kuchynì kus masa. Nakonec vidìl
sám sebe, že visí na jedné lípì v aleji vojenského tábora v Brucku
nad Litavou.
Když se Švejk probudil s probouzejícím se jitrem, které pøišlo
ve vùni vaøených kávových konzerv ze všech rotných kuchyní,
mechanicky, jako by právì skonèil telefonní rozhovor, povìsil
sluchátko a podnikl po kanceláøi malou ranní procházku, pøièemž
si zpíval.
Zaèal hned zprostøedka textu písnì, jak voják se pøevleèe za
holku a jde za svou milou do mlýna, kde ho položí mlynáø k dceøi,
ale pøedtím volá na mlynáøku:
Panímámo, dej veèeøi,
a ta holka poveèeøí.
Mlynáøka nakrmí podlého chlapa. A potom rodinná tragédie:
Mlynáøovic ráno vstali,
na dveøích napsáno mìli:
„Vaše dcera Anna Nána
už není poctivá panna.“
Švejk vložil do konce písnì tolik hlasu, že kanceláø ožila, nebo
se probudil úèetní šikovatel Vanìk a tázal se, kolik je hodin.
„Právì pøed chvilkou odtroubili budíèka.“
„To vstanu až po kafi,“ rozhodl se Vanìk, který mìl vždy na
všechno dost èasu, „beztoho tak jako tak zas nás budou dnes
sekýrovat s nìjakým kvaltem a budou èlovìka honit zbyteènì, jako
vèera s tìmi konzervami...“ Vanìk zívl a optal se, zdali když pøišel
214
domù, dlouho neøeènil.
„Jen tak trochu z cesty,“ øekl Švejk, „poøád jste nìco ze sebe
vyrážel o nìjakejch outvarech, že outvar není outvar a to, co není
outvar, že je outvar a ten outvar že zas není outvar. Ale pøemohlo
vás to brzo a zaèal jste brzo chrápat, jako když øeže pilou.“
Švejk se zamlèel, prošel se ke dveøím a zpìt ke kavalci úèetního
šikovatele, pøed kterým se zastavil a prohodil:
„Co se mý osoby týká, pane rechnungsfeldvébl, když jsem to
slyšel, co vy jste vo tìch outvarech povídal, tak jsem si vzpomnìl
na nìjakýho Zátku, plynárníka; von byl na plynární stanici na Letný
a rozsvìcoval a zas zhasínal lampy. Byl to osvìtovej muž a chodíval
po všech možnejch putykách na Letný, ponìvadž mezi
rozsvìcováním a zhasínáním lamp je dlouhá chvíle, a potom k ránu
na plynárenské stanici vedl zrovna takový hovory jako vy, jenže
ten zas øíkal: ,Kostka je hrana, proto je kostka hranatá.’ Já to
slyšel na vlastní voèi, když mì jeden vožralej policajt pøedved pro
zneèištìní ulice vomylem místo na policejní strážnici na
plynárenskou strážnici. - A potom,“ øekl Švejk tiše, „to s tím
Zátkou po èase skonèilo moc špatnì. Dal se do mariánský
kongregace, chodil s nebeskýma kozama na kázání pátera Jemelky
k Svatýmu Ignáci na Karlovo námìstí a zapomenul jednou
zhasnout, když byli misionáøi na Karláku u Svatýho Ignáce,
plynový svítilny ve svým rajónì, takže tam hoøel po ulicích plyn
nepøetržitì po tøi dny a noci. - To je velmi špatný,“ pokraèoval
Švejk, „když se najednou èlovìk zaène plést do nìjakýho
filosofování, to vždycky smrdí delirium tremens. Pøed léty k nám
pøeložili od pìtasedmdesátejch nìjakýho majora Blühera. Ten vždy
jednou za mìsíc dal si nás zavolat a postavit do ètverce a rozjímal
s námi, co je to vojenská vrchnost. Ten nepil nic jiného než slivovici.
,Každej oficír, vojáci,’ vykládal nám na dvoøe v kasárnách, ,je sám
vod sebe nejdokonalejší bytost, která má stokrát tolik rozumu
jako vy všichni dohromady. Nad oficíra si vùbec, vojáci, nic
dokonalejšího nemùžete pøedstavit, i když byste na to mysleli po
215
celej svùj život. Každej oficír je bytost nutná, kdežto vy jste, vojáci,
jen bytosti pouze nahodilý, vy mùžete existovat, ale nemusíte.
Kdyby pøišlo, vojáci, k vojnì a vy jste padli za císaøe pána, dobrá,
tím by se moc nezmìnilo, ale kdyby napøed pad vᚠoficír, teprve
pak byste vidìli, jak jste na nìm závislí a jaká je to ztráta. Oficír
musí existovat, a vy vlastnì máte svou existenci jen vod pánù
oficírù, vy od nich pocházíte, vy se bez oficírù neobejdete, vy se
bez svý vojenský vrchnosti ani neuprdnete. Pro vás je oficír, vojáci,
mravní zákon, at tomu rozumíte nebo ne, a ponìvadž každej zákon
musel mít svýho zákonodárce, vojáci, je to jen oficír, ke kterému
se cítíte a musíte cítit být vším povinni a beze vší vyjímky plnit
každý jeho naøízení, by i se vám to nezamlouvalo.’
Potom jednou, když ukonèil, chodil kolem ètverce a ptal se
jednoho po druhým:
,Co pocituješ, když to pøetáhneš?’
Dávali takový zmatený vodpovìdi, jako že to ještì nepøetáhli
nebo že je jim po každým pøetáhnutí špatnì vod žaludku, jeden
pochoval kasárníka a tak dále. Ty všechny hned porouèel major .
Blüher vodvádìt stranou, že potom vodpùldne budou dìlat
klenkiibunky na dvoøe za trest, že nedovedou se vyjádøit, co
pocitujou. Než pøišla øada na mì, vzpomnìl jsem si, o èem on
poslednì s námi rozjímal, a když pøišel ke mnì, docela klidnì jsem
mu øek:
,Poslušnì hlásím, pane major, že když pøetáhnu, pociuju v sobì
vždy jakejsi nepokoj, strach a výèitky svìdomí. Jestli však, když
dostanu pøes èas, vrátím se v poøádku vèas do kasáren, tu se mì
zmocòuje nìjakej blaživej pokoj, leze na mne vnitøní spokojenost.’
Všechno se kolem smálo a major Blüher se na mne rozkøik:
,Po tobì leda, chlape, lezou štìnice, když chrníš na kavalci. Von
si, chlap mizerná, ještì dìlá legraci.’
A dostal jsem za to takový špangle, až jedna radost.“
„Na vojnì to jinak nejde,“ øekl úèetní šikovatel, protahuje se
línì na své posteli, „to už je tak vžitý, a odpovíš jak chceš, a
216
dìlᚠco dìláš, vždy nad tebou musí viset mraèno a hromy zaènou
bít. Bez toho není možná disciplína.“
„Docela dobøe øeèeno,“ pravil Švejk. „Na to nikdy
nezapomenu, jak zavøeli rekruta Pecha. Lajtnant od kumpanie byl
nìjakej Moc a ten si shromáždil rekruty a ptal se každýho, vodkud
je.
,Vy rekruti zelení, zatracení,’ povídá k nim, ,vy se musíte nauèit
vodpovídat jasnì, pøesnì a jako když bièem mrská. Tak to zaènem.
Odkud jste, Pechu?’ Pech byl inteligentní èlovìk a vodpovìdìl:
,Dolní Bousov, Unter Bautzen, 267 domù, 1936 obyvatelù
èeských, hejtmanství Jièín, okres Sobotka, bývalé panství Kost,
farní chrám svaté Kateøiny ze 14. století, obnovený hrabìtem
217
Václavem Vratislavem Netolickým, škola, pošta, telegraf, stanice
èeské obchodní dráhy, cukrovar, mlýn s pilou, samota Valcha, šest
výroèních trhù.’ A tu už po nìm skoèil lajtnant Moc a poèal mu
sázet jednu po druhý pøes hubu a køièel: ,Tu mᚠjeden výroèní
trh, tu mᚠdruhej, tøetí, ètvrtej, pátej, šestej.’ A Pech, tøebas byl
rekrut, hlásil se k batalionsraportu. V kanceláøích byla tenkrát
taková veselá pakáž, tak napsala, že jde k batalionsraportu kvùli
výroèním trhùm v Dolním Bousovì. Batalionskomandantem byl
major Rohell. ,Also, was gibs?’ otázal se Pecha a ten spustil:
,Poslušnì hlásím, pane majore, že v Dolním Bousovì je šest
výroèních trhù.’ Jak na nìho major Rohell zaøval, zadupal a hned
ho dal odvést na magorku do vojenskýho špitálu, vod tý doby byl
z Pecha nejhorší voják, samej trest.“
„Vojáky je tìžko vychovávat,“ øekl úèetní šikovatel Vanìk
zívaje. „Voják, který nebyl na vojnì potrestán, není voják. To snad
platilo v míru, že voják, který si odbyl bez trestu svou službu, mìl
potom pøednost v civilní službì. Dnes právì ti nejhorší vojáci, kteøí
jindy v míru nevylezli z arestu, jsou ve válce nejlepšími vojáky.
Pamatuji se u osmé maršky na infanteristu Sylvanusa. Ten mìl
døív trest za trestem, a jaké tresty. Neostýchal se ukrást kamarádovi
poslední krejcar, a když pøišel do gefechtu, tak první prostøíhal
dráthindrnisy, zajmul tøi chlapy a jednoho hned po cestì odstøelil,
že prý mu nedùvìøoval. Dostal velkou støíbrnou medalii, pøišili
mu dvì hvìzdièky, a kdyby ho byli pozdìji nepovìsili pod Duklou,
byl by už dávno cuksfírou. Ale povìsit ho museli, ponìvadž po
jednom gefechtu pøihlásil se na rekognoscírunk a nìjaká druhá
patrola od jiného regimentu ho našla, jak šacoval mrtvoly. Našli
u nìho asi osm hodinek a mnoho prstenù. Tak ho povìsili u štábu
brigády.“
„Z toho je vidìt,“ poznamenal moudøe Švejk, „že každej voják
si musí sám vydobejt svýho postavení.“
Ozval se telefon. Úèetní šikovatel šel k telefonu a bylo rozeznat
hlas nadporuèíka Lukáše, který se ptal, co je s konzervami. Potom
218
bylo slyšet nìjaké výèitky.
„Doopravdy nejsou, pane obrlajtnant,“ køièel do telefonu
Vanìk, „kdepak by byly, to je jen fantazie seshora od intendantstva.
To bylo úplnì zbyteèné, ty lidi tam posílat. Já vám chtìl telefonovat.
- Že jsem byl v kantýnì? Kdože to povídal? Ten okultista kuchaø
z oficírmináže? Dovolil jsem si tam zajít. Víte, pane obrlajtnant,
jak nazýval ten okultista tu paniku s tìmi konzervami? ,Hrùzy
nezrozeného’. Nikoliv, pane obrlajtnant, jsem úplnì støízliv. Co
dìlá Švejk? Je zde. Mám ho zavolat? - Švejku, k telefonu,“ øekl
úèetní šikovatel a dodal tiše: „A kdyby se vás ptal, jak jsem pøišel,
tak øeknìte, že v poøádku.“
Švejk u telefonu: „Švejk, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant.“
„Poslyšte, Švejku, jak je to s tìmi konzervami? Je to
v poøádku?“
„Nejsou, pane obrlajtnant, ani potuchy po nich není.“
„Pøál bych si, Švejku, abyste se vždy u mne ráno hlásil, dokud
jsme v lágru. Jinak budete stále u mne, až pojedeme. Co jste dìlal
219
v noci?“
„Byl jsem u telefonu po celou noc.“
„Bylo nìco nového?“
„Bylo, pane obrlajtnant.“
„Švejku, nezaèínejte zas blbnout. Hlásil nìkdo odnìkud nìco
dùležitého?“
„Hlásili, pane obrlajtnant, ale až na devátou hodinu. Nechtìl
jsem znepokojovat, pane obrlajtnant, byl jsem toho dalek.“
„Tak mnì ksakru už øeknìte, co je tak dùležitého na devátou
hodinu?“
„Telefonogram, pane obrlajtnant.“
„Já vám nerozumím, Švejku.“
„Já to mám napsáno, pane obrlajtnant: Pøijmìte telefonogram.
Kdo je u telefonu? Mᚠto? Èti, nebo nìjak podobnì.“
„Krucifix, Švejku, s vámi je køíž. Øeknìte mnì obsah, nebo na
vás skoèím a dám vám takovou jednu. Tak co je?“
„Zas nìjakej bešprechunk, pane obrlajtnant, dnes ráno v devìt
hodin u pana obršta. Chtìl jsem vás vzbudit v noci, ale pak jsem si
to rozmyslel.“
„To byste se byl moh také opovážit, burcovat mne kvùli každej
hlouposti, když je na to dost èasu až ráno. Wieder eine
Besprechung, der Teufel soli das alles buserieren! Povìste
sluchátko, zavolejte mnì k telefonu Vaòka.“
Úèetní šikovatel Vanìk u telefonu: „Rechnungsfeldwebel
Vanìk, Herr Oberleutnant.“
„Vaòku, najdìte mnì okamžité jiného pucfleka. Ten lotr Baloun
mnì do rána sežral všechnu èokoládu. Uvázat ho? Ne, dáme ho
k saniterákùm. Chlap je jako hora, tak mùže tahat ranìné
z gefechtu. Pošlu ho hned k vám. Vyøiïte to v regimentskanclaj
a vrate se hned ke kumpanii. Myslíte, že brzy pojedem?“
„Není žádný spìch, pane obrlajtnant. Když jsme mìli ject
s devátou marškumpanií, tak nás tahali celé ètyry dny za nos. S
osmou jakbysmet. Jen s desátou to bylo lepší. To jsme byli
220
felddienstfleck, v poledne jsme dostali rozkaz a veèer jsme jeli,
ale zato potom nás honili po celých Uhrách a nevìdìli, jakou díru
na kterém bojišti mají s námi ucpat.“
Bìhem celé té doby, kdy nadporuèík Lukᚠstal se velitelem
jedenácté marškumpaèky, ocitl se ve stavu zvaném synkretismus,
to jest ve filosofii, že usiloval rozpory pojmové vyrovnávati pomocí
ústupkù až k smíšení názorù.
Proto také odpovìdìl: „Ano, mùže být, to už je tak. Nemyslíte
tedy, že se dnes pojede? V devìt hodin máme bešprechunk s panem
obrštem. - A propos, víte o tom, že jste dienstführender? Já jen
tak. Zjistìte mnì... Poèkejte, co byste mnì mìl zjistit...? Seznam
šarží s udáním, odkdy slouží...Potom zásoby kumpanie.
Nacionálnost? Ano, ano, to taky...Ale hlavnì pošlete toho nového
pucfleka... Co má dnes s manšaftem dìlat fénrich Pleschner?
Vorbereitung zum Abmarsch. Úèty? Pøijdu podepsat po mináži.
Nikoho nepouštìjte do mìsta. Do kantýny v lágru? Po mináži na
hodinu... Zavolejte sem Švejka!... Švejku, vy zùstanete zatím
u telefonu.“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem ještì nepil kafé.“
„Tak si pøinesete kafé a zùstanete tam v kanceláøi u telefonu,
dokud vás nezavolám. Víte, co je to ordonanc?“
„Bìhá to, pane obrlajtnant.“
„Abyste tedy byl na místì, když vás zavolám. Øeknìte ještì
jednou Vaòkovi, a pro mne vyhledá nìjakého pucfleka. Švejku,
haló, kde jste?“
„Zde, pane obrlajtnant, právì pøinesli kafé.“
„Švejku, haló!“
„Slyším, pane obrlajtnant, kafé je úplnì studený.“
„Vy už znáte dobøe, co je to pucflek, Švejku. Prohlídnìte si ho
a potom mnì to sdìlte, co je to zaè. Povìste sluchátko.“
Vanìk, srkaje èernou kávu, do které si pøilil rum z láhve
s nápisem ,Tinte’ (kvùli vší opatrnosti), podíval se na Švejka a øekl:
„Ten nᚠobrlajtnant nìjak køièí do toho telefonu, rozumìl jsem
221
každému slovu. Vy musíte, Švejku, být velmi dobøe známý s panem
obrlajtnantem.“
„My jsme jedna ruka,“ odpovìdìl Švejk. „Jedna ruka druhou
myje. My už jsme spolu moc toho prodìlali. Kolikrát už nás chtìli
vod sebe roztrhnout, ale zas jsme se sešli. Von se vždy na mì
spoleh se vším, až se tomu kolikrát sám divím. Taky jste ted jisté
slyšel, abych vám pøipomnìl ještì jednou, že mu máte najít nìjakýho
novýho pucfleka a já že si ho musím prohlídnout a dát vo nìm
dobrozdání. Von pan obrlajtnant s každým pucflekem není
spokojenej.“
Plukovník Schröder, když si na konferenci zavolal všechny
dùstojníky pochodového praporu, uèinil tak opìt s velkou láskou,
aby se mohl vymluvit. Kromì toho bylo nutno uèinit nìjaké
rozhodnutí v aféøe jednoroèního dobrovolníka Marka, který
nechtìl èistit záchody a byl pro vzpouru poslán plukovníkem
Schrödrem k divizijnímu soudu.
Od divizijního soudu pøibyl právì vèera v noci na hauptvachu,
kde byl držán pod stráží. Souèasnì s ním dodán byl do plukovní
kanceláøe pøípis divizijního soudu, nesmírnì zmatený, ve kterém
se poukazuje na to, že v tomto pøípadì nejde o vzpouru, ponìvadž
jednoroèní dobrovolníci nemají èistit záchody, nicménì že však
jde o superordinationsverletzung, kterýžto delikt mùže být
prominut øádným chováním v poli. Z tìchto dùvodù že se
obžalovaný jednoroèní dobrovolník Marek posílá zpìt k svému
pluku a vyšetøování o porušení káznì zastavuje se až do konce
války a že bude obnoveno pøi nejbližším pøestupku, který spáchá
jednoroèní dobrovolník Marek.
Potom byl ještì druhý pøípad. S jednoroèním dobrovolníkem
Markem dodán byl souèasnì na hauptvachu od divizijního soudu
falešný èetaø Teveles, který se nedávno objevil u regimentu, kam
byl poslán z nemocnice v Záhøebì. Mìl velkou støíbrnou medalii,
odznaky jednoroèního dobrovolníka a tøi hvìzdièky. Vyprávìl
222
o hrdinských èinech 6. maršové roty na Srbsku a že zbyl z ní jen
sám. Vyšetøováním bylo zjištìno, že s 6. marškou na zaèátku války
odešel skuteènì nìjaký Teveles, který však nemìl práva
jednoroèního dobrovolníka. Vyžádána byla zpráva od brigády, ku
které byla 6. marška pøikomandýrována, když 2. prosince 1914 se
utíkalo z Bìlehradu, a zjištìno, že v seznamu navržených nebo
vyznamenaných støíbrnými medaliemi není žádný Teveles. Byl-li
však pìšák Televes povýšen v bìlehradské váleèné kampani za
èetaøe, nedalo se naprosto zjistit, ponìvadž celá 6. marškumpanie
se ztratila u cerkve sv. Sávy v Bìlìhradì i se svými dùstojníky.
U divizijního soudu hájil se Teveles tím, že opravdu mu byla slíbena
velká støíbrná medalie a že si ji proto v nemocnici koupil od
jednoho Bosòáka. Co se týká prýmkù jednoroèního dobrovolníka,
ty že si pøišil v opilství a že je nosil dál proto, ponìvadž byl stále
opilý, maje úplavicí zeslabený organismus.
Když tedy zaèal bešprechunk pøed projednáním tìchto dvou
pøípadù, sdìlil plukovník Schröder, že je nutné èastìji se stýkat
pøed odjezdem, který nedá na sebe dlouho èekat. Bylo mu sdìleno
z brigády, že oèekávají se rozkazy z divize. Mužstvo a je pohotovì
a kumpaniekomandanti a bedlivì se starají o to, aby nikdo
nescházel. Opakoval potom ještì jednou všechno to, co pøednášel
vèera. Podal opìt pøehled váleèných událostí a že nic nesmí potlaèit
ve vojsku bojovnou povahu a váleènou podnikavost.
Na stole byla pøipevnìna pøed ním mapa bojištì s praporky na
špendlíkách, ale praporky byly pøeházeny a fronty posunuty.
Vytažené špendlíky s praporky válely se pod stolem.
Celé bojištì hroznì zøídil v noci kocour, kterého si chovali
písaøi v plukovní kanceláøi a který, když se v noci vydìlal na
rakousko-uherské bojištì, chtìl lejno zahrabat, vytahal praporky
a rozmazal lejno po všech pozicích, nacíkal na fronty
a brückenkopfy a zaneøádil všechny armádní sbory.
Plukovník Schröder byl velice krátkozraký.
Dùstojníci pochodového praporu se zájmem se dívali, jak prst
223
plukovníka Schrödra blíží se k tìm hromádkám.
„Odtud, pánové, k Sokalu na Bug,“ øekl plukovník Schröder
vìštecky a posunul ukazováèek po pamìti ke Karpatùm, pøièemž
zaboøil jej do jedné z tìch hromádek, jak se kocour staral udìlat
mapu bojištì plastickou.
„Was ist das, meine Herren?“ otázal se s údivem, když se mu
cosi nalepilo na prst.
„Wahrscheinlich Katzendreck, Herr Oberst,“ odpovìdìl za
všechny velice zdvoøile hejtman Ságner.
Plukovník Schröder vyrazil do kanceláøe vedle, odkud bylo
slyšet hrozné hømìní a hromování s pøíšernou hrozbou, že jim to
dá všechno vylízat po kocourovi.
Výslech byl krátký. Zjistilo se, že kocoura pøed ètrnácti dny
pøitáhl do kanceláøe nejmladší písaø Zwiebelfisch. Po tomto zjištìní
sebral Zwiebelfisch svých pìt švestek a starší písaø ho odvedl na
hauptvachu, kde bude tak dlouho sedìt, až do dalšího rozkazu
pana plukovníka.
224
Tím byla vlastnì ukonèena celá konference. Když se vrátil
plukovník Schröder celý rudý v oblièeji k dùstojnickému sboru,
zapomnìl, že má ještì porokovat o osudu jednoroèního
dobrovolníka Marka a lžièetaøe Tevelesa.
Øekl zcela krátce: „Prosím pány dùstojníky, aby byli pohotovì
a vyèkávali další mé rozkazy a instrukce.“
A tak zùstali dál jednoroèní dobrovolník i Teveles pod stráží
na hauptvaše, a když pozdìji k nim pøibyl Zwiebelfisch, mohli si
zahrát mariᚠa po mariáši obtìžovat své strážce žádostí, aby jim
vychytali blechy na slamníku.
Potom tam ještì k nim strèili frajtra Peroutku od 13.
marškumpanie, který, když se vèera rozšíøila povést po lágru, že
se jede na pozici, se ztratil a byl ráno patrolou objeven u Bílé rùže
v Brucku. Vymlouval se, že chtìl pøed odjezdem prohlédnout
známý skleník hrabìte Harracha u Brucku a na zpáteèní cestì že
zabloudil, a teprve ráno celý unavený že dorazil k Bílé rùži. (Zatím
spal s Rùženkou od Bílé rùže.)
Situace byla stále nevyjasnìnou. Pojede se, nebo se nepojede.
Švejk u telefonu v kanceláøi 11. maršky vyslechl nejrùznìjší názory,
pesimistické i optimistické. 12. marškumpanie telefonovala, že prý
nìkdo z kanceláøe slyšel, že se bude èekat až na cvièení ve støelbì
s pohyblivými figurami a že se pojede až po
feldmäßigschießübungách. Tento optimistický názor nesdílela 13.
marškumpaèka, která telefonovala, že právì se vrátil kaprál Havlík
z mìsta a slyšel od jednoho železnièního zøízence, že už vozy jsou
na stanici.
Vanìk vytrhl Švejkovi sluchátko z ruky a køièel rozèilenì, že
ajznboòáci vìdí starého kozla, teï že byl právì v plukovní
kanceláøi.
Švejk setrvával u telefonu s opravdovou láskou a na všechny
otázky, co je nového, odpovídal, že se ještì nic urèitého neví.
Takovým zpùsobem odpovìdìl též na otázku nadporuèíka
225
Lukáše:
„Co je u vás nového?“
„Ještì se nic urèitého neví, pane obrlajtnant,“ stereotypnì
odvìtil Švejk.
„Vy vole, povìste sluchátko.“
Potom pøišla øada telefonogramù, které Švejk pøijal po delším
nedorozumìní. Pøednì ten, který mu nemohl být diktován v noci,
když nezavìsil sluchátko a spal, týkající se oèkovaných
a neoèkovaných.
Potom zas zpoždìný telefonogram o konzervách, což bylo již
vèera veèer vyjasnìno.
Pak telefonogram po všech bataliónech, kumpaniích a èástech
pluku:
Kopie telefonogramu brigády No 75692
Pøíkaz po brigádì èís. 172
Pøi výkazech o hospodáøství polních kuchyní
sleduje tento poøádek pøi vyjmenování produktù
spotøebovaných: 1. maso, 2. konzervy 3. Zelenina
èerstvá, 4. sušená zelenina, 5. rýže, 6. makaróny,
7. kroupy a krupice, 8. Brambory,
místo døívìjšího:
4. sušená zelenina, 5. èerstvá zelenina.
Když to pøeèetl Švejk úèetnímu šikovateli, prohlásil Vanìk
slavnostnì, že takové telefonogramy se házejí do latríny:
„To si vymyslil nìjaký blbec u štábu armády, a už to jde na
všechny divize a brigády a pluky.“ Potom pøijal Švejk ještì jeden
telefonogram, který byl tak rychle diktován, že Švejk z toho
zachytil na blok jen to, co vypadalo jako šifra:
In der Folge genauer erlaubt gewesen oder das
selbst einem hingegen immerhin eingeholet werden.
226
„To jsou všechno zbyteènosti,“ øekl Vanìk, když se Švejk
nehoráznì divil, co napsal, a tøikrát za sebou si to hlasitì pøedèítal,
„samé hlouposti, aèkoliv èertví, mùže to být také šifrováno, ale
na to nejsme u nás u kumpanie zaøízeni. To se mùže také zahodit.“
„Já si to taky myslím,“ øekl Švejk, „kdybych voznámil panu
obrlajtnantovi že má ,in der Folge genauer erlaubt gewesen oder
das selbt einem hingegen immerhin eingeholet werden’, ještì by
se urazil. - Nìkdo je vám nedùtklivý až hrùza,“ pokraèoval Švejk,
zaboøuje se opìt ve vzpomínky. „Jednou jsem jel z Vysoèan
elektrikou do Prahy a v Libni k nám pøised nìjakej pan Novotný.
Jakmile jsem ho poznal, šel jsem k nìmu na plošinu a dal jsem se
s ním do hovoru, že jsme oba z Dražova. On se ale na mne rozkøik,
abych ho neobtìžoval, že prý mne nezná. Já jsem mu to zaèal
vysvìtlovat, aby se jen upamatoval, že jsem jako malej hoch k nìmu
chodil s matkou, která se jmenovala Antonie, otec že se jmenoval
Prokop a byl šafáøem. Ani potom nechtìl nic vìdìt o tom, že se
známe. Tak jsem mu ještì øekl, bližší podrobnosti, že v Dražovì
byli dva Novotní, Tonda a Josef. On že je ten Josef, že mnì psali
o nìm z Dražova, že postøelil svou ženu, když ho kárala z pití.
A tu se vám von rozpøáh, já jsem se uhnul a on rozbil tabuli na
pøední plošinì, tu velkou pøed øidièem. Tak nás vysadili, vodvedli
a na komisaøství se ukázalo, že byl proto tak nedùtklivý, ponìvadž
vùbec se nejmenoval Josef Novotný, ale Eduard Doubrava, a byl
z Montgomery v Americe a zde byl navštívit pøíbuzný, ze kterých
pocházela jeho rodina.“
Telefon pøerušil jeho vypravování a nìjaký chraplavý hlas
z oddílu strojních pušek se opìt tázal, zdali se pojede. Je prý ráno
bešprechunk u pana obršta.
Ve dveøích se objevil celý bledý kadet Biegler, nejvìtší blbec
u kumpanie, ponìvadž v jednoroèácké škole se snažil vyniknout
svými vìdomostmi. Kývl Vaòkovi, aby za ním vyšel na chodbu,
kde s ním mìl dlouhou rozmluvu.
227
Když se Vanìk vrátil, usmíval se pohrdlivé.
„Je to kus vola,“ øekl k Švejkovi, „tady u naší maršky máme
ale exempláøe. Byl taky u bešprechungu, a když se rozcházeli, tak
naøídil pan obrlajtnant, aby všichni cukskomandanti udìlali
kvérvizitu a aby byli pøísní. A teï se mne pøijde zeptat, jestli má
dát uvázat Žlábka, ponìvadž ten si vypucoval kvér petrolejem.“
Vanìk se rozèílil. „Na takovou blbost se mne ptá, když ví, že
se jede do pole. Však si to pan obrlajtnant vèera dobøe rozmyslil
s tím uvázáním svého pucfleka. Taky jsem ale tomu mládìti øek,
aby si dobøe rozmyslil dìlat z manšaftu zvíøata.“
„Když už mluvíte o tom pucflekovi,“ øekl Švejk, „nevíte snad,
jestli jste už nìjakého sehnal pro pana obrlajtnanta?“
„Mìjte fištrón,“ odpovìdìl Vanìk, „na všechno je dost èasu,
ostatnì já myslím, že si pan obrlajtnant na Balouna zvykne, tu
a tam mu nìco ještì sežere a pak ho to taky pustí, až budem v poli.
Tam èasto nebudou mít co žrát oba. Když øeknu, že Baloun
zùstane, tak se nedá nic dìlat. To je moje starost a do toho nemá
pan obrlajtnant co mluvit. Jen žádný spìch.“
Vanìk lehl si opìt na svou postel a øekl: „Švejku, vypravujte
mnì nìjakou anekdotu z vojenského života.“
„To by šlo,“ odpovìdìl Švejk, „ale bojím se, že zas bude nìkdo
na nás zvonit.“
„Tak to vypnìte, Švejku, odšroubujte vedení nebo sejmìte
sluchátko.“
„Dobrá,“ øekl Švejk, snímaje sluchátko, „já vám povím nìco,
co se hodí do týhle situace, jenže tenkrát místo vopravdový vojny
byly jen manévry a byla taky taková panika jako dnes, ponìvadž
se nevìdìlo, kdy vyrazíme z kasáren. Sloužil se mnou nìjakej
poøíckej Šic, hodnej èlovìk, ale nábožnej a bojácnej. Ten si
pøedstavoval, že manévry jsou nìco hroznýho, že lidi na nich padají
žízní a saniteráci že to sbírají jako padavky na marši. Proto pil do
zásoby, a když jsme vyrazili na manévry z kasáren a pøišli
k Mníšku, tak øíkal: ,Já to, hoši, nevydržím, mì mùže zachránit
228
jen sám pánbùh.’ Potom jsme pøišli k Hoøovicùm a tam jsme mìli
dva dny rast, ponìvadž to byla nìjaká mejlka a my jsme šli tak
rychle kupøedu, že bychom byli s ostatníma regimentama, který
šly s námi po flíglech, zajali celej nepøátelskej štáb, což by byla
bejvala vostuda, ponìvadž nᚠarmádní sbor mìl to prosrat
a nepøítel vyhrát, ponìvadž u nepøátel bylo jedno utahaný
arciknížátko. Tak ten Šic proved tohle: Když jsme lágrovali, sebral
se a šel si nìco koupit do nìjaký vesnice za Hoøovicema a vracel
se k polednímu do lágru. Horko bylo, napaøenej byl taky akorát,
a tu uvidìl na cestì sloup, na sloupu byla skøínka a v ní pod sklem
docela malá soška sv. Jana Nepomuckýho. Pomodlil se pøed sv.
Janem a povídá mu: ,To je ti horko, kdybys mìl alespoò trochu se
napít. Jseš tady na slunci, furt se asi potíš.’ Tak zatøepal feldflaškou,
napil se a povídá: ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene
z Nepomuku.’ Ale lek se, vyžunk to všechno a na svatýho Jána
nezbylo nic. ,Ježíšmarjá,’ povídá, ,svatej Jene z Nepomuku, tohle
mnì musíš prominout, já ti to vynahradím, já tì vezmu s sebou do
229
lágru a napojím tì tak slavnì, že nebudeš stát na nohou.’ A milej
Šic z lítosti nad sv. Janem z Nepomuku rozbil sklo, vytáhl sošku
svatýho a strèil si ji pod blùzu a vodnes do lágru. Potom s ním sv.
Jan Nepomuckej spal na slámì, nosil ho s sebou na marších v teleti
a mìl velký štìstí v kartách. Kde jsme lágrovali, tam vyhrával, až
jsme pøišli na Práchensko, leželi jsme v Drahenicích a von všechno
sakumpak prohrál. Když jsme ráno vyrukovali, tak na hrušce
u cesty visel svatej Jan Nepomuckej obìšenej. Tak, to je ta
anekdota, a teï zas zavìsím sluchátko.“
A telefon opìt odnášel si záchvìvy nového nervového života,
kdy stará harmonie klidu v lágru byla porušena.
V tu dobu nadporuèík Lukᚠstudoval ve své komnatì právì
doruèené jemu od štábu pluku šifry s pouèením, jak je luštit,
a souèasnì sekrétní šifrovaný rozkaz o smìru, kterým se bude
ubírat maršbatalión na halièské hranice (první etapa).
7217 - 1238 - 457 - 2121 - 35 = Mošon
8922 - 375 - 7282 = Ráb
4432 - 1238 - 7217 - 35 - 8922 - 35 = Komarn
7282 - 9299 - 310 - 375 - 7881 - 298 - 475 7979 = Budapeš.
Luštì tyto šifry povzdechl si nadporuèík Lukáš: „Der Teufel
soll das buserieren.“
(c) Jaroslav Hašek 1923
230
Atheneum - literatura na webu
http://atheneum.zde.cz