Osudy dobrého vojáka Švejka

Jaroslav Hašek
OSUDY DOBRÉHO
VOJÁKA ŠVEJKA
ZA SVÌTOVÉ
VÁLKY
1. kniha V ZÁZEMÍ
Na pøípravì této knihy se podíleli:
Zdroj: Klempera (http://members.tripod.com/~Klempera)
Doplnil a upravil: RoboV (http://www.sweb.cz/robov.knihy)
Finální úpravy a uveøejnìní: Atheneum (http://atheneum.zde.cz)
V ZÁZEMÍ
Obsah
ÚVOD ....................................................................................... 6
Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do svìtové války ................. 7
Dobrý voják Švejk na policejním øeditelství ............................ 20
Švejk pøed soudními lékaøi ...................................................... 29
Švejka vyhodili z blázince ....................................................... 36
Švejk na policejním komisaøství v Salmovì ulici .................... 41
Švejk opìt doma, proraziv zaèarovaný kruh ........................... 49
Švejk jde na vojnu ................................................................... 60
Švejk simulantem .................................................................... 67
Švejk na garnizónì .................................................................. 85
Švejk vojenským sluhou u polního kuráta ............................. 106
Švejk vojenským sluhou u nadporuèíka Lukáše.................... 132
Katastrofa ............................................................................. 180
DOSLOV k prvnímu dílu “V ZÁZEM͔ .............................. 194
4
5
*ÚVOD
Veliká doba žádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní,
bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by
i slávu Alexandra Macedonského. Dnes mùžete potkat v pražských
ulicích ošumìlého muže, který sám ani neví, co vlastnì znamená
v historii nové velké doby. Jde skromné svou cestou, neobtìžuje
nikoho, a není též obtìžován žurnalisty kteøí by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpovìdìl by vám
prostince a skromnì: „Já jsem Švejk . . .“
A tento tichý skromný ošumìlý muž jest opravdu ten starý
dobrý voják Švejk, hrdinný, stateèný, který kdysi za Rakouska
byl v ústech všech obèanù Èeského království a jehož sláva
nezapadne ani v republice.
Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho
osudy za svìtové války jsem pøesvìdèen, že vy všichni budete
sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou. On nezapálil
chrám bohynì v Efesu, jako to udìlal ten hlupák Hérostrates, aby
se dostal do novin a školních èítanek.
A to staèí.
AUTOR
(c) Jaroslav Hašek 1923
6
*1. kapitola
Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do svìtové války
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ øekla posluhovaèka panu
Švejkovi, který opustiv pøed léty vojenskou službu, když byl
definitivnì prohlášen vojenskou lékaøskou komisí za blba, živil se
prodejem psù, ošklivých neèistokrevných oblud, kterým padìlal
rodokmeny.
Kromì tohoto zamìstnání byl stižen revmatismem a mazal si
právì kolena opodeldokem.
„Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk,
nepøestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy.
Jednoho, ten je sluhou u drogisty Prùši a vypil mu tam jednou
omylem láhev nìjakého mazání na vlasy, a potom znám ještì
Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná
škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho
z Konopištì, toho tlustýho, nábožnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykøikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu
arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vìdí. Jel tam
s tou svou arciknìžnou v automobilu.“
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej
pán si to mùže dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda
automobilem mùže nešastnì skonèit. A v Sarajevu k tomu, to je
v Bosnì, paní Müllerová. To udìlali asi Turci. My holt jsme jim tu
Bosnu a Hercegovinu nemìli brát. Tak vida, paní Müllerová. On
je tedy pan arcivévoda už na pravdì boží. Trápil se dlouho?“
„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vìdí, že
s revolverem nejsou žádný hraèky. Nedávno taky si hrál jeden pán
u nás v Nuslích s revolverem a postøílel celou rodinu i domovníka,
7
kterej se šel podívat, kdo to tam støílí ve tøetím poschodí:“
„Nìkerej revolver, paní Müllerová, vám nedá ránu, kdybyste
se zbláznili. Takovejch systémù je moc. Ale na pana arcivévodu si
koupili jistì nìco lepšího, a taky bych se chtìl vsadit, paní
Müllerová, že ten èlovìk, co mu to udìlal, se na to pìknì voblík.
To vìdí, støílet pana arcivévodu, to je moc tìžká práce. To není,
jako když pytlák støílí hajnýho. Tady jde vo to, jak se k nìmu
dostat, na takovýho pána nesmíte jít v nìjakých hadrech. To musíte
jít v cylindru, aby vás nesebral døív policajt.“
„Vono prej jich bylo víc, milostpane:“
„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ øekl Švejk, konèe
masírování kolen, „kdybyste chtìla zabít pana arcivévodu, nebo
císaøe pána, tak byste se jistì s nìkým poradila. Víc lidí má víc
rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaøí, jak je to
v tej naší hymnì. Hlavní vìcí je vyèíhat na ten moment, až takovej
8
pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho,
co probod naši nebožku Alžbìtu tím pilníkem. Procházel se s ní.
Pak vìøte nìkomu; vod tý doby žádná císaøovna nechodí na
procházky. A vono to èeká ještì moc osob. A uvidìjí, paní
Müllerová, že se dostanou i na toho cara a carevnu, a mùže být,
nedej pánbùh, i na císaøe pána, když už to zaèti s jeho strýcem.
Von má, starej pán, moc nepøátel. Ještì víc než ten Ferdinand.
Jako nedávno povídal jeden pán v hospodì, že pøijde èas, že ty
císaøové budou kapat jeden za druhým a že jim ani státní
návladnictví nepomùže. Pak nemìl na útratu a hostinský ho musel
dát sebrat. A von mu dal facku a strážníkovi dvì. Pak ho odvezli
v košatince, aby se vzpamatoval. Jó, paní Müllerová, dnes se dìjou
vìci. To je zas ztráta pro Rakousko. Když jsem byl na vojnì, tak
tam jeden infanterista zastøelil hejtmana. Naládoval flintu a šel do
kanceláøe. Tam mu øekli, že tam nemá co dìlat, ale on poøád vedl
svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven
a hned mu napaøil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho pøímo do
srdce. Kulka vyletìla panu hejtmanovi ze zad a ještì udìlala škodu
v kanceláøi. Rozbila flašku inkoustu a ten polil úøední akta.“
„A co se stalo s tím vojákem?“ otázala se po chvíli paní
Müllerová, když Švejk se oblékal.
„Vobìsil se na kšandì,“ øekl Švejk, èistì si tvrdý klobouk. „A
ta kšanda nebyla ani jeho. Tu si vypùjèil od profousa, že prý mu
padají kalhoty. Mìl èekat, až ho zastøelejí? To vìdí, paní Müllerová,
že v takový situaci jde každému hlava kolem. Profousa za to
degradovali a dali mu šest mìsícù. Ale von si je nevodsedìl. Utek
do Švejcar a dneska tam dìlá kazatele òáký církve. Dneska je málo
poctivcù, paní Müllerová. Já si pøedstavuju, že se pan arcivévoda
Ferdinand také v tom Sarajevu zmejlil v tom èlovìkovi, co ho
støelil. Vidìl nìjakého pána a myslil si: To je nìjakej poøádnej
èlovìk, když mnì volá slávu. A zatím ho ten pán bouch. Dal mu
jednu nebo nìkolik?“
9
„Noviny píšou, milostpane, že pan arcivévoda byl jako øešeto.
Vystøílel do nìho všechny patrony.“
„To jde náramnì rychle, paní Müllerová, strašnì rychle. Já bych
si na takovou vìc koupil brovnink. Vypadá to jako hraèka, ale
mùžete s tím za dvì minuty postøílet dvacet arcivévodù, hubenejch
nebo tlustejch. Aèkoliv, mezi námi øeèeno, paní Müllerová, že do
tlustýho pana arcivévody se trefíte jistìjc než do hubenýho. Jestli
se pamatujou, jak tenkrát v Portugalsku si postøíleli toho svýho
krále. Byl taky takovej tlustej. To víte, že král nebude pøece
hubenej. Já tedy teï jdu do hospody U kalicha, a kdyby nìkdo
sem pøišel pro toho ratlíka, na kterýho jsem vzal zálohu, tak mu
øeknou, že ho mám ve svém psinci na venkovì, že jsem mu nedávno
kupíroval uši a že se teï nesmí pøevážet, dokud se mu uši nezahojí,
aby mu nenastydly. Klíè dají k domovnici:“
10
V hospodì U kalicha sedìl jen jeden host. Byl to civilní strážník
Bretschneider, stojící ve službách státní policie. Hostinský Palivec
myl tácky a Bretschneider se marnì snažil navázat s ním vážný
rozhovor.
Palivec byl známý sprosák, každé jeho druhé slovo byla
zadnice nebo hovno. Pøitom byl ale seètìlý a upozoròoval každého,
aby si pøeèetl, co napsal o posledním pøedmìtì Victor Hugo, když
líèil poslední odpovìï staré gardy Napoleonovy Anglièanùm
v bitvì u Waterloo.
„To máme pìkné léto,“ navazoval Bretschneider svùj vážný
rozhovor.
„Stojí to všechno za hovno,“ odpovìdìl Palivec, ukládaje tácky
do skleníku.
„Ty nám to pìknì v tom Sarajevu vyvedli,“ se slabou nadìjí
ozval se Bretschneider.
„V jakým Sarajevu?“ otázal se Palivec, „v tej nuselskej vinárnì?
Tam se perou každej den, to vìdí, Nusle.“
„V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastøelili tam pana
arcivévodu Ferdinanda. Co tomu øíkáte?“
„Já se do takových vìcí nepletu, s tím a mnì každej políbí
prdel,“ odpovìdìl slušnì pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska
se do toho míchat, to by mohlo každému èlovìkovi zlomit vaz. Já
jsem živnostník, když nìkdo pøijde a dá si pivo, tak mu ho natoèím.
Ale nìjaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro
nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác.“
Bretschneider umlkl a díval se zklamanì po pusté hospodì.
„Tady kdysi visel obraz císaøe pána,“ ozval se opìt po chvíli,
„právì tam, kde teï visí zrcadlo.“
„Jó, to mají pravdu,“ odpovìdìl pan Palivec, „visel tam a sraly
na nìj mouchy, tak jsem ho dal na pùdu. To víte, ještì by si nìkdo
mohl dovolit nìjakou poznámku a mohly by být z toho
nepøíjemnosti. Copak to potøebuju?“
11
„V tom Sarajevu muselo to být asi ošklivý, pane hostinský.“
Na tuto záludnì pøímou otázku odpovìdìl pan Palivec
neobyèejnì opatrnì:
„V tuhle dobu bývá v Bosnì a Hercegovinì strašný horko.
Když jsem tam sloužil, tak museli dávat našemu obrlajtnantovi
led na hlavu.“
„U kterého pluku jste sloužil, pane hostinský?“
„Na takovou malièkost se nepamatuju, já jsem se nikdy
o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvìdavej,“
odpovìdìl pan Palivec, „pøílišná zvìdavost škodí.“
Civilní strážník Bretschneider definitivnì umlkl a jeho
zachmuøený výraz se zlepšil teprve pøíchodem Švejka, který,
vstoupiv do hospody, poruèil si èerné pivo s touto poznámkou:
12
„Ve Vídni dneska taky mají smutek.“
Bretschneidrovy oèi zasvítily plnou nadìjí; øekl struènì:
„Na Konopišti je deset èerných práporù.“
„Má jich tam být dvanáct,“ øekl Švejk, když se napil.
„Proè myslíte dvanáct?“ otázal se Bretschneider.
„Aby to šlo do poètu, do tuctu, to se dá lepší poèítat a na
tucty to vždycky pøijde lacinìjc,“ odpovìdìl Švejk.
Panovalo ticho, které pøerušil sám Švejk povzdechem:
„Tak už tam je na pravdì boží, dej mu pánbùh vìènou slávu.
Ani se nedoèkal, až bude císaøem. Když já jsem sloužil na vojnì,
tak jeden generál spadl s konì a zabil se docela klidnì. Chtìli mu
pomoct zas na konì, vysadit ho, a divìjí se, že je úplnì mrtvej.
A mìl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to pøi pøehlídce
vojska. Tyhle pøehlídky nikdy nevedou k dobrýmu. V Sarajevì taky
byla nìjaká pøehlídka. Jednou se pamatuji, že mnì scházelo pøi
takové pøehlídce dvacet knoflíkù u mundúru a že mì zavøeli za to
na ètrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej
do kozelce. Ale disciplína na vojnì musí být, jinak by si nikdo
nedìlal z nièeho nic. Nᚠobrlajtnant Makovec, ten nám vždy øíkal:
,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice
po stromech, ale vojna z vás udìlá lidi, vy blbouni pitomí.‘ A není
to pravda? Pøedstavte si park, øeknìme na Karláku, a na každým
stromì jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky mìl nejvìtší
strach.“
„V tom Sarajevu,“ navazoval Bretschneider, „to udìlali
Srbové.“
„To se mýlíte,“ odpovìdìl Švejk, „udìlali to Turci, kvùli Bosnì
a Hercegovinì.“
A Švejk vyložil svùj názor na mezinárodní politiku Rakouska
na Balkánì. Turci to prohráli v roce 1912 se Srbskem, Bulharskem
a Øeckem. Chtìli, aby jim Rakousko pomohlo, a když se to nestalo,
støelili Ferdinanda.
13
„Mᚠrád Turky?“ obrátil se Švejk na hostinského Palivce, „máš
rád ty pohanský psy? Viï že nemáš.“
„Host jako host,“ øekl Palivec, „tøebas Turek. Pro nás
živnostníky neplatí žádná politika. Zapla si pivo a seï v hospodì
a žvaò si, co chceš. To je moje zásada. Jestli to tomu našemu
Ferdinandovi udìlal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán,
anarchista nebo mladoèech, mnì je to všechno jedno.“
„Dobøe, pane hostinský,“ ozval se Bretschneider, který opìt
pozbýval nadìje, že z tìch dvou se dá nìkdo chytit, „ale pøipustíte,
že je to velká ztráta pro Rakousko.“
Místo hostinského odpovìdìl Švejk.
„Ztráta to je, to se nedá upøít. Hrozná ztráta. Von se Ferdinand
nedá nahradit nìjakým pitomou. Von mìl bejt jenom ještì tlustìjší.“
„Jak to myslíte?“ ožil Bretschneider.
„Jak to myslím?“ odvìtil spokojenì Švejk. „Docela jenom
takhle. Kdyby byl bejval tlustìjší, tak by ho jistì už døív ranila
mrtvice, když honil ty báby na Konopišti, když tam v jeho revíru
sbíraly roští a houby, a nemusel zemøít takovou hanebnou smrtí.
Když to povážím, strýc císaøe pána, a voni ho zastøelejí. Vždy je
to ostuda, jsou toho plný noviny. U nás pøed léty v Budìjovicích
probodli na trhu v nìjaké takové malé hádce jednoho obchodníka
s dobytkem, nìjakého Bøetislava Ludvíka. Ten mìl syna Bohuslava,
a kam pøišel prodávat prasata, nikdo od nìho nic nekoupil a každý
øíkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pìknej lump.
Musel skoèit v Krumlovì z toho mostu do Vltavy a museli ho
vytáhnout, museli ho køísit, museli z nìho pumpovat vodu a von
jim musel skonat v náruèí lékaøe, když mu dal nìjakou injekci.“
„Vy ale máte divná pøirovnání,“ øekl Bretschneider významnì,
„mluvíte napøed o Ferdinandovi a potom o obchodníku
s dobytkem.“
„Ale nemám,“ hájil se Švejk, „bùh mì chraò, abych já chtìl
nìkoho k nìkomu pøirovnávat. Pan hostinský mne zná. Viï že
14
jsem nikdy nikoho
k nìkomu nepøirovnával?
Já bych jenom nechtìl být
v kùži té vdovy po
arcivévodovi. Co teï
bude dìlat? Dìti jsou
sirotkové,
panství
v Konopišti bez pána.
A vdávat se zas za
nìjakého
nového
arcivévodu? Co z toho
má? Pojede s ním zas do
Sarajeva, a bude vdovou
podruhé. To byl ve Zlivi
u Hluboké pøed léty jeden
hajný, mìl takové ošklivé
jméno Pindïour. Zastøelili
ho pytláci a zùstala po
nìm vdova s dvìma
dítkami a vzala si za rok opìt hajného, Pepíka Šavlovic z Mydlovar.
A zastøelili jí ho taky. Pak se vdala potøetí a vzala si zas hajného
a povídá: ,Do tøetice všeho dobrého. Jestli teï se to nepodaøí, tak
už nevím, co udìlám.` To se ví, že jí ho zas zastøelili, a to už mìla
s tìmi hajnými šest dìtí dohromady. Byla až v kanceláøi knížete
pána na Hluboké a stìžovala si, že má s tìmi hajnými trápení. Tak
jí odporuèili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste øekli,
utopili jí ho pøi lovení rybníka, a mìla s ním dvì dìti. Pak si vzala
nunváøe z Vodòan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a šel se
dobrovolnì udat. Když ho potom u krajského soudu v Písku vìšeli,
ukousl knìzi nos a øekl, že vùbec nièeho nelituje, a také øekl ještì
nìco hodnì ošklivého o císaøi pánovi.“
„A nevíte, co o nìm øekl?“ otázal se hlasem plným nadìje
15
Bretschneider.
„To vám øíct nemohu, ponìvadž se to nikdo neodvážil
opakovat. Ale bylo to prý tak nìco strašlivýho a hrozný, že jeden
rada od soudu, který byl pøi tom, se z toho zbláznil a ještì dodnes
ho drží v izolaci, aby to nevyšlo najevo. To nebyla jenom obyèejná
urážka císaøe pána, jaká se dìlá ve vožralství:“
„A jaké urážky císaøe pána se dìlají ve vožralství?“ otázal se
Bretschneider.
„Prosím vás, pánové, obrate list,“ ozval se hostinský Palivec,
„víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to èlovìka mrzí:“
„Jaké urážky císaøe pána se dìlají ve vožralství?“ opakoval
Švejk. „Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu
a uvidíte, co zaènete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaøe pána,
že kdyby toho byla jen polovièka pravda, staèilo by to, aby mìl
ostudu pro celý život. Ale von si to starej pán doopravdy
nezaslouží. Vezmìme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém vìku,
v plné mužské síle. Manželku Alžbìtu mu propíchli pilníkem,
potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaøe mexického, mu zastøelili
v nìjaké pevnosti u nìjaké zdi. Teï zas mu odstøelili strýèka na
stará kolena. To aby mìl èlovìk železné nervy. A potom si
vzpomene nìjakej vožralej chlap a zaène mu nadávat. Kdyby dnes
nìco vypuklo, pùjdu dobrovolnì a budu sloužit císaøi pánu až do
roztrhání tìla.“
Švejk se napil dùkladnì a pokraèoval:
„Vy myslíte, že to císaø pán takhle nechá bejt? To ho málo
znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mnì strejèka, tak tady
máte pøes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomùže
v té válce. Bude se to øezat.“
Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásnì. Jeho prostodušná
tváø, usmìvavá jak mìsíc v úplòku, záøila nadšením. Jemu bylo
vše tak jasné.
„Mùže být,“ pokraèoval v líèení budoucnosti Rakouska, „že
16
nás v pøípadì války s Tureckem Nìmci napadnou, ponìvadž Nìmci
a Turci drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není v svìtì
rovno. Mùžeme se však spojit s Francií, která má od
jedenasedmdesátého roku spadeno na Nìmecko. A už to pùjde.
Válka bude, víc vám neøeknu.“
Bretschneider vstal a øekl slavnostnì:
„Víc nemusíte povídat, pojïte se mnou na chodbu, tam vám
nìco povím.“
Švejk vyšel za civilním strážníkem na chodbu, kde ho èekalo
malé pøekvapení, když jeho soused od piva ukázal mu orlíèka
a prohlásil, že ho zatýká a ihned odvede na policejní øeditelství.
Švejk snažil se vysvìtlit, že se asi ten pán mýlí, on že je úplnì
nevinný, že nepronesl ani jednoho slova, které by mohlo nìkoho
urazit.
Bretschneider mu však øekl, že se skuteènì dopustil nìkolika
trestných èinù, mezi kterými hraje roli i zloèin velezrády.
Pak se vrátili do hospody a Švejk øekl k panu Palivcovi:
„Já mám pìt piv a jeden rohlík s párkem. Teï mnì dej ještì
jednu slivovici a já už musím jít, ponìvadž jsem zatèenej.“
Bretschneider ukázal panu Palivcovi orlíèka, chvíli se díval na
pana Palivce a pak se otázal: „Jste ženat?“
„Jsem.“
„A mùže vaše manželka za vás vésti obchod po dobu vaší
nepøítomnosti?“
„Mùže.“
„Tak je to v poøádku, pane hostinský,“ vesele øekl
Bretschneider, „zavolejte sem svou paní, pøedejte jí to a veèer si
pro vás pøijedem.“
„Nic si z toho nedìlej,“ tìšil ho Švejk, „já tam jdu jenom pro
velezrádu.“
„Ale pro co já?“ zabìdoval pan Palivec. „Já byl pøece tak
vopatrnej.“
17
Bretschneider se usmál a vítìzoslavnì øekl:
„Za to, že jste øekl, že sraly mouchy na císaøe pána. Oni vám
už toho císaøe pána vyženou z hlavy.“
A Švejk opustil hospodu U kalicha v prùvodu civilního
strážníka, kterého, stíhaje jeho tváø svým dobráckým úsmìvem,
se optal, když vyšli na ulici:
„Mám slézt z chodníku?“
„Jak to?“
„Já myslím, když jsem zatèenej, že nemám práva chodit po
chodníku.“
Když vcházeli do vrat policejního øeditelství, øekl Švejk:
„Tak nám to pìknì uteklo. Chodíte èasto ke Kalichu?“
A zatímco vedli Švejka do pøijímací kanceláøe, u Kalicha
pøedával pan Palivec hospodu své plaèící ženì, tìše ji svým
zvláštním zpùsobem:
18
„Neplaè, neøvi, co mnì mohou udìlat kvùli posranýmu obrazu
císaøe pána?“
A tak zasáhl dobrý voják Švejk do svìtové války svým milým,
roztomilým zpùsobem. Historiky bude zajímat, že on vidìl daleko
do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se pozdìji jinak, než jak
on vykládal u Kalicha, musíme mít na zøeteli, že nemìl prùpravného
diplomatického vzdìlání.
19
*2. kapitola
Dobrý voják Švejk na policejním øeditelství
Sarajevský atentát naplnil policejní øeditelství èetnými obìtmi.
Vodili to jednoho po druhém a starý inspektor v pøijímací kanceláøi
øíkal svým dobráckým hlasem:
„Von se vám ten Ferdinand nevyplatí!“
Když Švejka zavøeli v jedné z èetných komor prvého patra,
Švejk našel tam spoleènost šesti lidí. Pìt jich sedìlo kolem stolu
a v rohu na kavalci sedìl, jako by se jich stranil, muž v prostøedních
letech.
Švejk se poèal vyptávat jednoho po druhém, proè jsou zavøeni.
Od tìch pìti sedících u stolu dostal takøka úplnì stejnou
odpovìï:
„Kvùli Sarajevu!“ - „Kvùli Ferdinandovi!“ - „Kvùli té vraždì
na panu arcivévodovi!“ - „Pro Ferdinanda!“ - „Za to, že pana
arcivévodu odpravili v Sarajevu!“
Šestý, který se tìch pìti stranil, øekl, že s nimi nechce nic mít,
aby na nìho nepadlo nijaké podezøení, on že tu sedí jen pro pokus
loupežné vraždy na pantátovi z Holic.
Švejk si sedl do spoleènosti spiklencù u stolu, kteøí si už
podesáté vyprávìli, jak se do toho dostali.
Všechny to až na jednoho stihlo buï v hospodì, ve vinárnì,
nebo v kavárnì. Výjimku dìlal neobyèejnì tlustý pán s brýlemi,
s uplakanýma oèima, který byl zatèen doma ve svém bytì,
ponìvadž dva dny pøed atentátem v Sarajevu platil u Brejšky za
dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl
spatøen v jich spoleènosti opilý v Montmartru v Øetìzové ulici,
kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za nì platil.
Na všechny otázky pøi pøedbìžném vyšetøování na policejním
komisaøství stereotypnì kvílel:
20
„Já mám papírnický obchod:“
Naèež dostával taktéž stereotypní odpovìï:
„To vás neomlouvá.“
Malý pán, kterému se to stalo ve vinárnì, byl profesorem
dìjepisu a vykládal vinárníkovi dìjiny rùzných atentátù. Byl zatèen
právì v okamžiku, když konèil psychologický rozbor každého
atentátu slovy:
„Myšlenka atentátu jest tak jednoduchá jako Kolumbovo
vejce:“
„Stejnì jako to, že vás èeká Pankrác,“ doplnil jeho výrok pøi
výslechu policejní komisaø.
Tøetí spiklenec byl pøedseda dobroèinného spolku Dobromil
v Hodkovièkách. V den, kdy byl spáchán atentát, poøádal Dobromil
zahradní slavnost spojenou s koncertem. Èetnický strážmistr pøišel,
aby požádal úèastníky, by se rozešli, že má Rakousko smutek,
naèež pøedseda Dobromilu øekl dobrácky:
„Poèkají chvilku, než dohrajou Hej, Slované.“ Nyní sedìl tu
s hlavou svìšenou a naøíkal:
„V srpnu máme nové volby pøedsednictva, jestli nebudu doma
do tý doby, tak se mùže stát, že mì nezvolejí. Už jsem tím
pøedsedou podesátý. Já tu hanbu nepøežiju.“
Podivnì si nebožtík Ferdinand zahrál se ètvrtým zatèeným,
mužem ryzí povahy a bezvadného štítu. Vyhýbal se celé dva dny
jakékoliv rozmluvì o Ferdinandovi, až veèer v kavárnì pøi mariáši,
zabíjeje žaludského krále kulovou sedmou trumfù, øekl:
„Sedum kulí jako v Sarajevu.“
Pátý muž, který, jak sám øekl, že sedí „kvùli té vraždì na panu
arcivévodovi v Sarajevu“, mìl ještì dnes zježené vlasy a vousy
hrùzou, takže jeho hlava pøipomínala stájového pinèe.
Ten vùbec v restauraci, kde byl zatèen, nepromluvil ani slova,
ba dokonce ani neèetl noviny o zabití Ferdinanda a sedìl u stolu
úplnì sám, když pøišel k nìmu nìjaký pán, posadil se naproti a øekl
21
k nìmu rychle:
„Èetl jste to?“
„Neèetl.“
„Víte o tom?“
„Nevím:“
„A víte, oè se jedná?“
„Nevím, já se o to nestarám:“
„A pøece by vás to mìlo zajímat:“
„Nevím, co by mne mìlo zajímat? Já si vykouøím doutník,
vypiji svých nìkolik sklenic, naveèeøím se a neètu noviny. Noviny
lžou. Naè se budu rozèilovat?“
„Vás tedy nezajímá ani ta vražda v Sarajevu?“
„Mne vùbec žádná vražda nezajímá, a je tøebas v Praze, ve
Vídni, v Sarajevu, nebo v Londýnì. Od toho jsou úøady, soudy
a policie. Jestli nìkdy nìkde nìkoho zabijou, dobøe mu tak, proè
je trouba a tak neopatrný, že se dá zabít.“
To byla jeho poslední slova v této rozmluvì. Od té doby
opakoval jen hlasitì v pìtiminutových i pøestávkách:
„Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej.“
Ta slova køièel i ve vratech policejního øeditelství, ta slova bude
opakovat i pøi pøevezení k trestnímu soudu v Praze a s tìmi slovy
vstoupí i do své žaláøní kobky.
Když vyslechl Švejk všechny ty strašné spiklenecké historie,
uznal za vhodné vysvìtlit jim veškeru beznadìjnost jich situace.
„Je to s námi se všemi moc špatný,“ zaèal svá slova útìchy,
„to není pravda, jak vy øíkáte, že se vám, nám všem nemùže nic
stát. Vod èeho máme policii než vod toho, aby nás trestala za naše
huby. Jestli je taková nebezpeèná doba, že støílejí arcivévody, tak
se nikdo nesmí divit, že ho vedou na direkci. To se všechno dìlá
kvùli lesku, aby mìl Ferdinand reklamu pøed svým pohøbem. Èím
víc nás tady bude, tím to bude pro nás lepší, ponìvadž nám bude
veselejc. Když jsem sloužil na vojnì, byla nás nìkdy zavøená
22
polovina kumpaèky. A co nevinnejch lidí bejvávalo odsouzeno.
A nejen na vojnì, ale i soudama. Jednou se pamatuji, jedna ženská
byla odsouzena, že uškrtila svoje novorozená dvojèata. Aèkoliv
se zapøísahala, že ne mohla uškrtit dvojèata, když se jí narodila
jen jedna holèièka, kterou se jí podaøilo uškrtit docela bez bolesti,
byla odsouzena pøece jen pro dvojnásobnou vraždu. Nebo ten
nevinnej cikán v Zábìhlicích, co se vloupal do toho hokynáøskýho
krámu na Boží hod vánoèní v noci. Zapøísáh se, že se šel vohøát,
ale nic mu to nepomohlo. Jak už nìco soud vezme do ruky, je zle.
Ale to zle musí bejt. Tøebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak
se to o nich dá pøedpokládat; ale jak poznᚠdneska toho hodnýho
od toho lumpa, zejména dnes, v takový vážný dobì, kdy toho
Ferdinanda odpráskli. To u nás, když jsem sloužil na vojnì
v Budìjovicích, zastøelili v lese za cvièištìm psa panu hejtmanovi.
Když se o tom dovìdìl, zavolal si nás všechny, postavil a povídá,
a vystoupí každý desátý muž. Já, samo sebou se rozumí, byl jsem
taky desátý, a tak jsme stáli habacht a ani nemrkli. Hejtman chodí
kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchovì, neøádi, hyeny
skvrnitý, tak bych vám chtìl kvùli tomu psovi všem napaøit ajnclíka,
rozsekat vás na nudle, postøílet a udìlat z vás kapra namodro.
Abyste ale vìdìli, že vás nebudu šetøit, dávám vám všem na ètrnáct
dní kasárníka.` Tak vidíte, tenkrát se jednalo o pejska, a teï se
jedná dokonce o pana arcivévodu. A proto musí bejt hrùza, aby
ten smutek stál za nìco.“
„Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej;“ opakoval zježený muž.
„Kristus Pán byl taky nevinnej,“ øekl Švejk, „a taky ho
ukøižovali. Nikde nikdy nikomu na nìjakým nevinným èlovìku
nezáleželo. Maul halten und weiter dienen! - jako øíkávali nám na
vojnì. To je to nejlepší a nejkrásnìjší.“
Švejk si lehl na kavalec a spokojenì usnul.
Zatím pøivedli nové dva. Jeden z nich byl Bosòák. Chodil po
komoøe, skøípal zuby a každé jeho druhé slovo bylo: „Jebem ti
23
dušu.“ Muèilo ho pomyšlení, že se mu na policejním øeditelství
ztratí jeho koèebrácký košík.
Druhý nový host byl hostinský Palivec, který zpozorovav svého
známého Švejka, vzbudil ho a hlasem plným tragiky zvolal:
„Už jsem tady taky!“
Švejk mu srdeènì potøásl ruku a øekl:
„To jsem opravdu rád. Já jsem vìdìl, že ten pán bude držet
slovo, když vám øíkal, že si pro vás pøijdou. Taková pøesnost je
dobrá vìc:“
Pan Palivec poznamenal však, že taková pøesnost stojí za
hovno, a optal se Švejka tiše, jestli ti ostatní zavøení páni nejsou
zlodìji, že by mu to mohlo jako živnostníkovi škodit.
Švejk mu vysvìtlil, že všichni, až na jednoho, který je tu pro
pokus loupežné vraždy na pantátovi z Holic, patøí k jich spoleènosti
kvùli arcivévodovi.
Pan Palivec se urazil a øekl, že zde není kvùli nìjakému
pitomému arcivévodovi, ale kvùli císaøi pánu. A ponìvadž to
ostatní poèalo zajímat, vypravoval jim to, jak mouchy mu zneèistily
císaøe pána.
„Zaneøádily mnì ho, bestie,“ konèil líèení své pøíhody, „a
nakonec pøivedly mne do kriminálu. Já to tìm mouchám
neodpustím,“ dodal výhrùžnì.
Švejk šel opìt spát, ale nespal dlouho, ponìvadž pro nìho
pøišli, aby ho odvedli k výslechu.
A tak, stoupaje po schodišti do III. oddìlení k výslechu, Švejk
nesl svùj køíž na vrchol Golgoty, sám nièeho nepozoruje o svém
muèednictví.
Spatøiv nadpis, že plivati po chodbách se zakazuje, poprosil
strážníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záøe svou
prostotou, vstoupil do kanceláøe se slovy:
„Dobrý veèer pøeju, pánové, všem vespolek.“ Místo odpovìdi
dloubl ho nìkdo pod žebra a postavil pøed stùl, za kterým sedìl
24
pán chladné úøední tváøe s rysy zvíøecké ukrutnosti, jako by byl
právì vypadl z Lombrosovy knihy O typech zloèinných.
Podíval se krvežíznivì na Švejka a øekl: „Netvaøte se tak blbì.“
„Já si nemohu pomoct,“ odpovìdìl vážnì Švejk, „já jsem byl
na vojnì superarbitrován pro blbost a prohlášen ouøednì zvláštní
komisí za blba. Já jsem ouøední blb.“
Pán s typem zloèince zacvakal zuby:
„To, z èeho jste obvinìn a èeho jste se dopustil, svìdèí, že
máte všech pìt pohromadì:“ A vyjmenoval nyní Švejkovi celou
øadu rùzných zloèinù, zaèínaje velezrádou a konèe urážkou Jeho
Velièenstva a èlenù císaøského domu. Ve støedu té skupiny skvìlo
se schvalování zavraždìní arcivévody Ferdinanda, odkud vycházela
vìtev s novými zloèiny, mezi kterými záøil zloèin pobuøování,
ponìvadž se to všechno stalo ve veøejné místnosti.
„Co tomu øíkáte?“ vítìzoslavnì otázal se pán s rysy zvíøecí
ukrutnosti.
„Je toho hodnì,“ odpovìdìl nevinnì Švejk, „všeho moc škodí.“
„Nu vidíte, že to uznáváte.“
„Já uznávám všechno, pøísnost musí bejt, bez pøísnosti by se
nikdo nikam nedostal. Jako když jsem sloužil na vojnì . . .“
„Držte hubu!“ rozkøikl se policejní rada na Švejka, „a mluvte,
až když se vás budu na nìco ptát! Rozumíte?“
„Jak bych nerozumìl,“ øekl Švejk, „poslušnì hlásím, že
rozumím a že se ve všem, co ráèejí øíct, dovedu orientýrovat.“
„S kýmpak se stýkáte?“
„Se svou posluhovaèkou, vašnosti.“
„A v místních politických kruzích nemáte nikoho známého?“
„To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníèka Národní politiky,
èubièky.“
„Ven!“ zaøval na Švejka pán se zvíøecím vzezøením.
Když ho vyvádìli z kanceláøe, Švejk øekl:
„Dobrou noc, vašnosti.“
25
Vrátiv se do své komory, oznámil Švejk všem zatèeným, že
takový výslech je legrace. „Trochu tam na vás køièí a nakonec vás
vyženou. - Døív,“ pokraèoval Švejk, „to bejvávalo horší. Èetl jsem
kdysi jednu knihu, že obžalovaní museli chodit po rozžhaveným
železe a pít roztavené olovo, aby se poznalo, jestli je nevinnej.
Nebo mu dali nohy do španìlský boty a natáhli ho na žebøík, když
se nechtìl pøiznat, nebo mu pálili boky hasièskou pochodní, jako
to udìlali svatému Janu Nepomuckému. Ten prej øval pøi tom,
jako když ho na nože bere, a nepøestal, dokud ho neshodili
z Elišèina mostu v nepromokavým pytli. Takovejch pøípadù bylo
víc a ještì potom èlovìka ètvrtili nebo narazili na kùl nìkde
u Muzea. A když ho hodili jenom do lidomorny, to se takovej
èlovìk cítil jako znovuzrozenej. - Dnes je to legrace, bejt zavøenej,“
liboval si Švejk dále, „žádný ètvrcení, žádný španìlský boty, kavalce
máme, stùl máme, lavici máme, nemaèkáme se jeden na druhýho,
26
polévku dostanem, chleba nám dají, džbán vody pøinesou, záchod
máme pøímo pod hubou. Ve všem je vidìt pokrok. Trochu, je
pravda, k výslechu je daleko, až pøes tøi chodby o poschodí vejš,
ale zato po chodbách èisto a živo. To vedou jednoho sem, druhého
tam, mladýho, starýho, mužskýho i ženskýho pohlaví. Máte radost,
že tady aspoò nejste sám. Každej jde spokojenì svou cestou
a nemusí se obávat, že mu v kanceláøi øeknou: ,Tak jsme se poradili
a zejtra budete rozètvrcenej nebo upálenej, podle vašeho vlastního
pøání: To bylo jisté tìžký rozmýšleni a já myslím, pánové, že by
mnohej z nás v takovej moment byl celej zaraženej. Jó, dneska už
se pomìry zlepšily k našemu dobru.“
Právì dokonèil obhajobu moderního vìznìní obèanù, když
dozorce otevøel dveøe a zvolal: „Švejk, obléknou se a pùjdou
k výslechu:“
„Já se oblíknu,“ odpovìdìl Švejk, „proti tomu nic nemám, ale
já se bojím, že to bude nìjaká mejlka, já už byl jednou od výslechu
vyhozenej. A potom se bojím, aby se ti vostatní páni, co jsou zde
se mnou, na mne nehnìvali, že jdu já dvakrát za sebou k výslechu
a voni ještì ani jednou tam teï veèer nebyli. Voni by mohli na
mne žárlit.“
„Lezou ven a nežvanìjí,“ byla odpovìï na džentlmenský projev
Švejkùv.
Švejk se opìt ocitl pøed pánem zloèinného typu, který beze
všech úvodù se ho zeptal tvrdì a neodvratnì:
„Pøiznáváte se ke všemu?“
Švejk upøel své dobré modré oèi na neúprosného èlovìka a øekl
mìkce:
„Jestli si pøejou, vašnosti, abych se pøiznal, tak se pøiznám,
mnì to nemùže škodit. Jestli ale øeknou: ,Švejku, nepøiznávejte se
k nièemu,‘ budu se vykrucovat do roztrhání tìla.“
Pøísný pán psal nìco na aktech, a podávaje Švejkovi péro,
vyzval ho, aby to podepsal.
27
A Švejk podepsal udání Bretschneidrovo i tento dodatek:
Vše výše ukázaná obvinìní proti mnì zakládají se na pravdì.
Josef Švejk
Když podepsal, obrátil se k pøísnému pánovi:
„Mám ještì nìco podepsat? Nebo mám pøijít až ráno?“
„Ráno vás odvezou k trestnímu soudu,“ dostal za odpovìï.
„V kolik hodin, vašnosti? Abych snad, prokristapána,
nezaspal.“
„Ven!“ zaøvalo to podruhé dnes na Švejka z druhé strany stolu,
pøed kterým stál.
Vraceje se do svého zamøížovaného nového domova, Švejk
øekl strážníkovi, který ho doprovázel:
„Všechno to jde tady jako na drátkách.“ Jakmile za ním zavøeli
dveøe, jeho spoluvìzòové zasypali ho rùznými otázkami, na které
Švejk odvìtil jasnì:
„Právì jsem se pøiznal, že jsem asi zabil arcivévodu
Ferdinanda.“
Šest mužù schoulilo se udìšenì pod zavšivené deky, jedinì
Bosòák øekl:
„Dobro došli.“
Ukládaje se na kavalec, øekl Švejk:
„To je hloupý, že nemáme tady budíèek.“
Ráno však ho vzbudili i bez budíèka a pøesnì v šest hodin
Švejka odváželi v zeleném antonu k zemskému trestnímu soudu.
„Ranní ptáèe dál doskáèe,“ øekl Švejk k svým spolucestujícím,
když zelený anton vyjíždìl ze vrat policejního øeditelství.
28
*3. kapitola
Švejk pøed soudními lékaøi
Èisté, útulné pokojíky zemského „co trestního“ soudu uèinili
na Švejka nejpøíznivìjší dojem bílené stìny, èernì natøené møíže
i tlustý pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetøovací vazbì
s fialovými výložky i obrubou na erární èepici. Fialová barva je
pøedepsaná nejen zde, nýbrž i pøi náboženských obøadech na
Popeleèní støedu i Veliký pátek.
Vracela se slavná historie øímského panství nad Jeruzalémem.
Vìznì vyvádìli i pøedstavovali je pøed Piláty roku 1914tého dolù
do pøízemku. A vyšetøující soudcové, Piláti nové doby, místo aby
si èestnì myli ruce, posílali si pro papriku a plzeòské pivo
k Teissigovi a odevzdávali nové a nové žaloby na státní
návladnictví.
Zde mizela povìtšinì všechna logika a vítìzil §, škrtil §, blbl
§, prskal §, smál se §, vyhrožoval §, zabíjel §, a neodpouštìl. Byli
to žongléøi zákonù, žreci liter v zákonících, žrouti obžalovaných,
tygøi rakouské džungle, rozmìøující sobì skok na obžalovaného
podle èísla paragrafù.
Výjimku èinilo nìkolik pánù (stejnì jako i na policejním
øeditelství), kteøí zákon nebrali tak vážnì, nebo všude se najde
pšenice mezi koukolem.
K jednomu takovému pánovi pøivedli Švejka k výslechu. Starší
pán dobromyslného vzezøení, který kdysi vyšetøuje známého vraha
Valeše, nikdy neopomenul jemu øíci: „Raète si sednout, pane Valeš,
právì je zde jedna prázdná židle:“
Když Švejka pøivedli, požádal ho ve vrozené jemu roztomilosti,
aby si sedl, a øekl:
„Tak vy jste tedy ten pan Švejk?“
„Já myslím,“ odpovìdìl Švejk, „že jím musím bejt, ponìvadž
29
i mùj tatínek byl Švejk a maminka paní Švejková. Já jim nemohu
udìlat takovou hanbu, abych zapíral svoje jméno.“
Laskavý úsmìv pøelétl po tváøi vyšetøujícího soudního rady:
„Vy jste ale nadrobil pìkné vìci. Vy toho máte mnoho na
svìdomí.“
„Já mám toho vždycky mnoho na svìdomí,“ øekl Švejk,
usmívaje se ještì laskavìji než pan soudní rada; „já mám toho,
mùže bejt, ještì víc na svìdomí, než ráèejí mít voni, vašnosti.“
„To je vidìt podle protokolu, který jste podepsal,“ neménì
laskavým tónem øekl soudní rada, „nedìlali na vás nìjaký nátlak
na policií?“
„Ale kdepak, vašnosti. Já sám jsem se jich optal, jestli to mám
podepsat, a když hekli, abych to podepsal, tak jsem jich uposlechl.
Pøece se nebudu prát s nimi kvùli mýmu vlastnímu podpisu. Tím
bych si rozhodnì neposloužil. Poøádek musí bejt.“
„Cítíte se, pane Švejku, úplnì zdravým?“
„Úplnì zdravým, to právì ne, vašnosti pane rado. Mám revma,
mažu se opodeldokem:“
Starý pán se opìt laskavì usmál: „Co byste tomu øekl,
kdybychom vás dali prohlédnout soud nimi lékaøi?“
„Já myslím, že to se mnou nebude tak zlý, aby ti páni ztráceli
se mnou zbyteènì èas. Mì už prohlédl nìjakej pan doktor na
policejním øeditelství, jestli nemám kapavku:“
„Víte, pane Švejku, my to pøece jen zkusíme s tìmi pány
soudními lékaøi. Sestavíme pìknì komisi, dáme vás dát do
vyšetøovací vazby a zatím si pìknì odpoèinete. Zatím ještì jednu
otázku: Vy jste prý podle protokolu prohlašoval a rozšiøoval, že
vypukne teï nìkdy brzy válka?“
„To prosím, vašnosti pane rado, vypukne co nejdøív.“
„A nemíváte nìkdy obèas nìjaké záchvaty?“
„To prosím nemám, jen jednou málem byl by mne zachvátil
nìjakej automobil na Karlovì námìstí, ale to už je øada let.“
30
Tím byl výslech ukonèen, Švejk podal panu soudnímu radovi
ruku, a vrátiv se do svého pokojíka, øekl ku svým sousedùm:
„Tak mì budou kvùli té vraždì na panu arcivévodovi
Ferdinandovi prohlížet soudní lékaøi.“
„Já byl také už prohlíženej soudními lékaøi,“ øekl jeden mladý
muž, „to bylo tenkrát, když jsem se dostal kvùli kobercùm pøed
porotu. Uznali mne za slabomyslnýho. Teï jsem zpronevìøil parní
mlátièku, a nemùžou mnì nic udìlat. Øíkal mnì vèera mùj advokát,
že když už jednou jsem byl prohlášen za slabomyslnýho, tak že už
z toho musím mít prospìch na celej život.“
„Já tìm soudním lékaøùm nic nevìøím,“ poznamenal muž
inteligentního vzezøení. „Když jsem jednou padìlal smìnky, pro
všechen pøípad chodil jsem na pøednášky k doktoru Heverochovi,
a když mne chytili, simuloval jsem paralytika právì tak, jak ho
vylièoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudního
lékaøe pøi komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáøe a vydìlal
31
jsem se, s odpuštìním, pánové, pøed celou komisí do kouta. Ale
za to, že jsem jednomu prokousl to lýtko, uznali mne za úplnì
zdravého a byl jsem ztracen.“
„Já se prohlídky tìch pánù úplnì nic nebojím,“ prohlásil Švejk;
„když jsem sloužil na vojnì, tak mne prohlížel jeden zvìrolékaø
a dopadlo to docela dobøe.“
„Soudní lékaøi jsou mrchy,“ ozval se malý, skrèený èlovìk,
„nedávno nìjakou náhodou vykopali na mý louce kostru a soudní
lékaøi øekli, že ta kostra byla zavraždìna nìjakým tupým
pøedmìtem do hlavy pøed ètyøiceti léty. Mnì je osmatøicet a jsem
zavøenej, aèkoliv mám køestní list, výtah z matriky a domovský
list.“
„Myslím,“ øekl Švejk, „abychom se na všechno dívali
z poctivìjší stránky. Von se každý mùže zmejlit, a musí se zmejlit,
èím víc o nìèem pøemejšlí. Soudní lékaøi jsou lidi, a lidi mají svoje
chyby. Jako jednou v Nuslích, právì u mostu pøes Botiè, pøišel ke
mnì v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetù, a praštil
mì bejkovcem pøes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na
mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von: A dopálil se tak na
to, že se zmejlil, že mì pøetáhnul ještì jednou pøes záda. To už je
tak v pøirozenosti lidský, že se èlovìk mejlí až do svý smrti. Jako
ten pán, co našel v noci vzteklýho psa polozmrzlýho a vzal ho
s sebou domù a strèil ženì do postele. Jakmile se pes vohøál
a vokøál, pokousal celou rodinu a toho nejmladšího v kolíbce
roztrhal a sežral. Nebo vám povím pøíklad, jak se zmejlil u nás
v domì jeden soustružník. Votevøel si klíèem podolskej kostelík,
ponìvadž myslel, že je doma, zulse v sakristii, ponìvadž myslel,
že je to u nich ta kuchynì, a lehl si na voltáø, ponìvadž myslel, že
je doma v posteli, a dal na sebe nìjaký ty deèky se svatými nápisy
a pod hlavu evangelium a ještì jiný svìcený knihy, aby mìl vysoko
pod hlavou. Ráno ho našel kostelník a von mu docela dobrácky
povídá, když se vzpamatoval, že je to mejlka. ,Pìkná mejlka,`
32
povídá kostelník, ,když kvùli takový mejlce musíme dát kostel
znovu vysvìtit: Potom stál ten soustružník pøed soudními lékaøi
a ti mu dokázali, že byl úplnì pøíèetnej a støízlivej, ponìvadž kdyby
byl vožralej, tak by prej tím klíèem netrefil do toho zámku ve
dveøích kostela. Potom ten soustružník zemøel na Pankráci. Taky
vám dám pøíklad, jak se na Kladnì zmejlil jeden policejní pes,
vlèák toho známýho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pìstoval ty
psy a dìlal pokusy s vandráky, až se Kladensku poèali všichni
vandráci vyhejbat. Tak dal rozkaz, aby stùj co stùj èetníci pøivedli
nìjakého podezøelého èlovìka. Tak mu pøivedli jednou tak dost
slušnì ošaceného èlovìka, kterýho našli v lánských lesích sedìt
na nìjakém paøezu. Hned mu dal uøíznout kousek šosu od kabátu,
ten dal oèichat svými èetnickými policejními psy a potom toho
èlovìka odvedli do nìjaký cihelny za mìstem a pustili po jeho
stopách ty vycvièené psy, kteøí ho našli a pøivedli zase nazpátek.
Pak ten èlovìk musel lézt po nìjakém žebøíku na pùdu, skákat
pøes zeï, skoèit do rybníka a psi za ním. Nakonec se ukázalo, že
ten èlovìk byl jeden èeskej radikální poslanec, kerej si vyjel na
vejlet do lánskejch lesù, když už ho parlament vomrzel. Proto
øíkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, a je uèenej, nebo pitomej,
nevzdìlanej blbec. Mejlejí se i ministøi.“
Komise soudních lékaøù, která mìla rozhodovat, zdali duševní
obzor Švejkùv odpovídá èi neodpovídá všem tìm zloèinùm, pro
které jest žalován, sestávala z tøí neobyèejnì vážných pánù
s názory, z nichž názor každého jednotlivce lišil se znamenité od
názoru jakéhokoliv druhých dvou.
Byly tu zastoupeny tøi rùzné vìdecké školy a názory psychiatrù.
Jestli v pøípadì Švejkové došlo k úplné shodì mezi tìmi
protivopoložnými vìdeckými tábory, dá se to vysvìtliti èistì jedinì
tím ohromujícím dojmem, který na celou komisi uèinil Švejk, když
vstoupiv v síò, kde mìl být prozkoumán jeho duševní stav, vykøikl,
zpozorovav na stìnì visící obraz rakouského mocnáøe: „A žije,
33
pánové, císaø František Josef I.!“
Vìc byla úplnì jasnou. Spontánním projevem Švejkovým
odpadla celá øada otázek a zùstaly jen nìkteré nejdùležitìjší, aby
z odpovìdí potvrzeno bylo prvé mínìní o Švejkovi na základì
systému doktora psychiatrie Kallersona, doktora Heverocha
i Anglièana Weikinga.
„Jest rádium t잚í než olovo?“
„Já ho prosím nevážil,“ se svým milým úsmìvem odpovìdìl
Švejk.
„Vìøíte v konec svìta?“
„Napøed bych ten konec svìta musel vidìt,“ ledabyle odvìtil
Švejk, „rozhodnì se ho ale zejtra ještì nedoèkám:“
„Dovedl byste vypoèítat prùmìr zemìkoule?“
„To bych prosím nedovedl,“ odpovìdìl Švejk, „ale sám bych
vám, pánové, dal také jednu hádanku: Je tøíposchoïovej dùm,
v tom domì je v každém poschodí 8 oken. Na støeše jsou dva
vikýøe a dva komíny. V každém poschodí jsou dva nájemníci. A teï
mnì øeknìte, pánové, v kterým roce zemøela domovníkovi jeho
babièka?“
Soudní lékaøi podívali se významnì na sebe, nicménì jeden
z nich dal ještì tuto otázku: „Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém
oceánì?“
„To prosím neznám,“ znìla odpovìï, „ale myslím, že rozhodnì
bude vìtší než pod vyšehradskou skálou na Vltavì:“
Pøedseda komise se struènì otázal: „Staèí?“, ale pøece si ještì
jeden z èlenù vyžádal tuto otázku: „Kolik je 12 897 krát 13 863?“
„729,“ odpovìdìl Švejk nemrkaje.
„Myslím, že to úplnì postaèí,“ øekl pøedseda komise, „mùžete
toho obžalovaného zas odvést na staré místo:“
„Dìkuji vám, pánové,“ uctivì se ozval Švejk, „mnì to také
úplnì staèí.“
Po jeho odchodu kolegie tøí se shodla, že je Švejk notorický
34
blb a idiot podle všech pøírodních zákonù vynalezených
psychiatrickými vìdátory.
V relaci odevzdané vyšetøujícímu soudci stálo mezi jiným:
„Nížepodepsaní soudní lékaøi bazírují na úplné duševní otupìlosti
a vrozeném kretenismu pøedstaveného komisi výše ukázané Josefa
Švejka, vyjadøujícího se slovy jako ,A žije císaø František Josef
I.‘, kterýžto výrok úplnì staèí, aby osvìtlil duševní stav Josefa
Švejka jako notorického blba. Nížepodepsaná komise navrhuje
proto: 1. Zastaviti vyšetøování proti Josefu Švejkovi. 2. Odpraviti
Josefa Švejka na pozorování na psychiatrickou kliniku ku zjištìní,
jak dalece jest jeho duševní stav nebezpeèný jeho okolí.“
Zatímco byla sestavována tato relace, Švejk vykládal svým
spoluvìzòùm: „Na Ferdinanda nakašlali a bavili se se mnou o ještì
vìtších pitomostech. Nakonec jsme si øekli, že nám to úplnì staèí,
o èem jsme si vyprávìli, a rozešli jsme se:“
„Já nikomu nevìøím,“ poznamenal skrèený malý èlovìk, na
jehož louce náhodou vykopali kostru, „je to všechno zlodìjna.“
„I ta zlodìjna musí bejt,“ øekl Švejk, ukládaje se na slamník,
„jestli by to všichni lidi mysleli s druhými lidmi dobøe, tak by se
potloukli co nejdøív navzájem:“
35
*4. kapitola
Švejka vyhodili z blázince
Když pozdìji Švejk líèil život v blázinci, èinil tak zpùsobem
neobyèejného chvaloøeèení: „Vopravdu nevím, proè se ti blázni
zlobìjí, když je tam drží. Èlovìk tam mùže lézt nahej po podlaze,
vejt jako šakal, zuøit a kousat. Jestli by to èlovìk udìlal nìkde na
promenádì, tak by se lidi divili, ale tam to patøí k nìèemu
prachvobyèejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani
socialistùm nikdy nezdálo. Èlovìk se tam mùže vydávat i za
pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeže, nebo za
anglickýho krále, nebo za císaøe pána, nebo za sv. Václava, aèkoliv
ten poslední byl poøád svázanej a nahej a ležel v izolaci. Byl tam
taky jeden, kerej køièel, že je arcibiskupem, ale ten nic jiného
nedìlal, než jen žral a ještì nìco dìlal, s odpuštìním, víte, jak se
to mùže rýmovat, ale tam se žádnej za to nestydí. Jeden se tam
dokonce vydával za svatýho Cyrila a Metodìje, aby dostával dvì
porce. A jeden pán byl tam tìhotnej a zval každýho na køtiny. Moc
tam bylo zavøenejch šachistù, politikù, rybáøù a skautù, sbìratelù
známek a fotografù amatérù. Jeden tam byl kvùli nìjakým starým
hrncùm, kterým øíkal popelnice. Jeden byl poøád ve svìrací kazajce,
aby nemohl vypoèítat, kdy bude konec svìta. Taky jsem se tam
sešel s nìkolika profesory. Jeden z nich poøád chodil za mnou
a vykládal, že kolíbka Cikánù byla v Krkonoších, a ten druhý mnì
vysvìtloval, že uvnitø zemìkoule je ještì jedna mnohem vìtší než
ta vrchní.
Každej tam mohl mluvit, co chtìl a co mu slina právì pøinesla
na jazyk, jako by byl v parlamentì. Nìkdy si tam vypravovali
pohádky a porvali se, když to s nìjakou princeznou moc špatnì
dopadlo. Nejzuøivìjší byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl
Ottova slovníku nauèného a každého prosil, aby ho otevøel a našel
36
heslo ,Kartonážní šièka‘, jinak že je ztracenej. Upokojil se teprv,
když mu dali svìrací kazajku. To si liboval, že se dostal do
knihaøského lisu, a prosil, aby mu udìlali moderní oøízku. Vùbec
žilo se tam jako v ráji. Mùžete tam hulákat, øvát, zpívat, plakat,
meèet, jeèet, skákat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po ètyøech,
poskakovat po jedné noze, bìhat dokola, tancovat, hopkat, sedìt
celej den na bobku a lézt po stìnách. Nikdo k vám nepøijde
a neøekne: ,Tohle nesmíte dìlat, tohle se, pane, nesluší, to byste
se mohl stydìt, to jste vzdìlanej èlovìk?‘ Je však také pravdou,
že jsou tam úplnì tichý blázni. Jako tam byl jeden vzdìlanej
vynálezce, který se poøád rýpal v nose a jenom jednou za den øekl:
,Právì jsem vynašel elektøinu.’ Jak øíkám, moc pìkný to tam bylo
a tìch nìkolik dní, který jsem strávil v blázinci, patøí
k nejkrásnìjším chvílím mýho života.“
A doopravdy, již samo uvítání, které oèekávalo Švejka
v blázinci, když ho odvezli na pozorování od zemského trestního
soudu, pøedèilo jeho oèekávání. Napøed ho svlékli do naha, pak
mu dali nìjaký chalát a vedli ho vykoupat, vzavše ho dùvìrnì pod
paždí, pøièemž jeden z ošetøovatelù bavil ho vypravováním nìjaké
anekdoty o židech. V koupelnì ho potopili do vany s teplou vodou
a pak ho vytáhli a postavili pod studenou sprchu. To s ním
opakovali tøikrát a pak se ho optali, jak se mu to líbí. Švejk øekl,
že je to lepší než v tìch lázních u Karlova mostu a že se velmi rád
koupe. „Jestli mnì ještì ostøíháte nehty a vlasy, tak nebude nic
scházet k mému ouplnému štìstí,“ dodal usmívaje se pøíjemnì.
I tomu pøání bylo vyhovìno, a když ho ještì dùkladnì vydøeli
houbou, zabalili ho do prostìradla a odnesli do prvého oddìlení
na postel, kde ho uložili, pøikryli pokrývkou a poprosili ho, aby
usnul.
Švejk ještì dnes vypravuje o tom s láskou: „Pøedstavte si, že
mì nesli, docela vodnesli, mnì bylo v tom okamžiku úplnì blaze:“
A také na posteli blaženì usnul. Pak ho probudili, aby mu
37
pøedložili hrnek mléka a housku. Houska byla již rozøezána na
malé kousky, a zatímco jeden z ošetøovatelù držel Švejka za obì
ruce, druhý namáèel kousky housky do mléka a krmil ho, jako
krmí se husa šiškami. Když ho nakrmili, vzali ho pod paždí
a odvedli na záchod, kde ho poprosili, aby vykonal malou i velkou
tìlesnou potøebu.
I o této pìkné chvíli vypravuje Švejk s láskou a nemusím jisté
reprodukovat jeho slova, co s ním potom dìlali. Zmíním se jedinì,
že Švejk øíká:
„Von mì z nich jeden pøi tom držel v náruèí:“
Když ho pøivedli nazpìt, uložili ho opìt do postele a opìtnì
ho poprosili, aby usnul. Když usnul, probudili ho a odvedli do
vyšetøovacího pokoje, kde Švejk, stoje úplnì nahý pøed dvìma
lékaøi, pøipomnìl si slavné doby svého odvodu. Mimodìk splynulo
mu ze rtù:
„Tauglich.“
„Co povídáte?“ ozval se jeden z lékaøù. „Udìlejte pìt krokù
kupøedu a pìt nazpátek.“
Švejk udìlal jich deset.
„Já vám pøece øíkal,“ pravil lékaø, „abyste jich udìlal pìt.“
„Mnì na pár krocích nezáleží,“ øekl Švejk.
Nato ho lékaøi požádali, aby si sedl na židli, a jeden ho klepal
do kolena. Pak øekl k druhému, že reflexe jsou úplnì správné,
naèež druhý zakroutil hlavou a poèal Švejka sám klepat do kolena,
mezitímco první rozevíral Švejkovi oèní klapky a prohlížel jeho
pupilu. Potom odešli ke stolu a prohodili nìkolik latinských výrazù.
„Poslyšte, umíte zpívat?“ otázal se jeden z nich Švejka.
„Nemohl byste nám zazpívat nìjakou píseò?“
„Bezevšeho, pánové,“ odpovìdìl Švejk. „Nemám sice ani hlas,
ani hudební sluch, ale pokusím se o to, udìlat vám to k vùli, když
se chcete bavit.“
A Švejk spustil:
38
„Což ten mladý mnich v tom køesle
èelo v ruku pravou kloní,
dvì hoøké, žhavé slzy
po bledých Lících se roní... Dál to neumím,“ pokraèoval Švejk.
„Jestli chcete, tak vám zazpívám:
Jak je mi teskno okolo srdce,
co tìžce, bolnì zdvíhá òádra má,
když tiše sedím, do dálky hledím,
tam, tam do dálky touha má . . . A také to dál neumím,“ vzdychl
Švejk. „Znám ještì první sloku z ,Kde domov mùj` a potom ,Jenerál
Windischgretz a vojenští páni od východu slunce vojnu zapoèali`
a ještì pár takových národních písnièek jako ,Zachovej nám,
Hospodine` a ,Když jsme táhli k Jaromìøi` a ,Tisíckrát
pozdravujeme Tebe` . . .“
Oba páni lékaøi se na sebe podívali a jeden z nich dal Švejkovi
otázku: „Byl vᚠduševní stav již nìkdy zkoumán?“
„Na vojnì,“ odpovìdìl Švejk slavnostnì a hrdì, „byl jsem pány
vojenskými lékaøi úøednì uznán za notorického blba.“
„Mnì se zdá, že jste simulant,“ rozkøikl se druhý lékaø na
Švejka.
„Já, pánové,“ hájil se Švejk, „nejsem žádný simulant, já jsem
opravdovej blbec, mùžete se zpravit v kanceláøi jednadevadesátýho
pluku v Èeských Budìjovicích nebo na doplòovacím velitelství
v Karlínì.“
Starší z lékaøù mávl beznadìjnì rukou, a ukazuje na Švejka,
øekl k ošetøovatelùm: „Tomuto èlovìku vrátíte jeho šaty a dáte
ho na tøetí tøídu na první koridor, potom se jeden vrátí a odnese
všechny spisy o nìm do kanceláøe. A øeknìte tam, aby to brzy
vyøídili, abysme ho tu dlouho nemìli na krku.“
Lékaøi vrhli ještì jednou zdrcující pohled na Švejka, který uctivì
couval pozpátku ku dveøím, uklánìje se zdvoøile. Na otázku
jednoho z ošetøovatelù, co to dìlá za hlouposti, odpovìdìl:
39
„Ponìvadž nejsem vobleèenej, jsem nahej a nechci na ty pány nic
ukazovat, aby si nemysleli, že jsem nezdvoøile] nebo sprostej.“
Od toho okamžiku, kdy ošetøovatelé dostali rozkaz, aby vrátili
Švejkovi jeho šaty, nejevili již o nìho pražádnou péci. Poruèili
mu, aby se oblékl, a jeden ho odvedl na tøetí tøídu, kde mìl po
tìch nìkolik dní, než vyøídili v kanceláøi písemný vyhazov o nìm,
pøíležitost konati svá pìkná pozorování. Zklamaní lékaøi dali mu
dobrozdání, že je „simulant mdlého rozumu“, a ponìvadž ho
propouštìli pøed obìdem, došlo k malému výstupu.
Švejk prohlásil, že když nìkoho vyhazují z blázince, že ho
nesmí vyhodit bez obìda.
Výtržnosti uèinil konec vrátným pøivolaný policejní strážník,
který Švejka pøedvedl na policejní komisaøství do Salmovy ulice.
40
*5. kapitola
Švejk na policejním komisaøství v Salmovì ulici
Po krásných slunných dnech v blázinci pøišly na Švejka hodiny
plné pronásledování. Policejní inspektor Braun aranžoval scénu
setkání se Švejkem s krutostí øímských pochopù doby roztomilého
císaøe Nerona. Tvrdé, jako tenkrát, když oni øíkali: „Hoïte toho
lumpa køesana lvùm,“ øekl inspektor Braun: „Dejte ho za katr!“
Ani o slovíèko více, ani ménì. Jenom oèi pana policejního
inspektora Brauna zasvítily pøitom zvláštní, perverzní rozkoší.
Švejk se uklonil a øekl hrdì: „Jsem pøipraven, pánové. Myslím,
že katr znamená tolik co separace, a to není právì tak zlý.“
„Moc se nám tady neroztahujou,“ odpovìdìl policejní strážník,
naèež se Švejk ozval: „Já jsem úplnì skromnej a vdìènej za
všechno, co pro mne udìláte.“
V separaci na pryènì sedìl zadumanì jeden muž. Sedìl apaticky
a na jeho vzezøení bylo vidìt, že nevìøil tomu, když zaskøípal klíè
ve dveøích separace, že se mu otvírají dveøe na svobodu.
„Má poklona, vašnosti,“ øekl Švejk, usedaje k nìmu na pryènu,
„kolik asi mùže být hodin?“
„Hodiny nejsou mými pány,“ odvìtil zadumaný muž.
„Zde to není špatný,“ navazoval dál Švejk rozmluv, „tahle
pryèna je z hlazeného døíví:“
Vážný muž neodpovìdìl, vstal a poèal rychle chodit v malém
prostoru mezi dveømi a pryènou, jako kdyby spìchal, aby nìco
zachránil.
Švejk mezitím pozoroval se zájmem nápisy naèmárané po
stìnách. Byl tu nápis, ve kterém neznámý vìzeò slibuje nebi zápas
na život i na smrt s policií. Text znìl: „Vy si to vypijete.“ Jiný
vìzeò napsal: „Vlezte mnì na záda, kohouti.“ Jiný opìt prostì
konstatoval fakt: „Sedìl jsem zde 5. èervna 1913 a bylo se mnou
41
slušnì zacházeno. Josef Mareèek, obchodník z Vršovic.“ A byl tu
i nadpis otøásající svou hloubkou: „Milost, velký bože . . .“ a pod
tím: „Polibte mnì p.“ Písmena „p“ byla však pøeškrtnuta a po stranì
napsáno velkými literami ŠOS. Vedle toho nìjaká poetická duše
napsala verše: „U potùèku zarmoucený sedím, slunko se za hory
ukrývá, na pahorky ozáøené hledím, tam, kde drahá milka pøebývá.“
Muž, který bìhal mezi dveømi a pryènou, jako by chtìl vyhrát
maratónský bìh, se zastavil a udýchán se posadil opìt na své staré
místo, složil hlavu do dlaní a náhle zaøval: „Puste mne ven!“
„Ne, oni mne nepustí,“ mluvil pro sebe, „nepustí a nepustí. Už
jsem zde od rána od šesti hodin.“
Dostal záchvat sdílnosti, vztyèil se a otázal se Švejka: „Nemáte
náhodou u sebe øemen, abych s tím pokonèil?“
„Tím vám mohu posloužit milerád,“ odpovìdìl Švejk odpínaje
øemen, „já jsem ještì nikdy nevidìl, jak se v separaci lidi vìší na
øemenu. - Jenom to je mrzuté,“ pokraèoval rozhlížeje se kolem,
„že tu není žádná skoba. Klika na oknì vás neudrží. Ledaže byste
se povìsil vkleèe u pryèny, jako to udìlal ten mnich v klášteøe
v Emauzích, co se obìsil na krucifixu kvùli jedný mladý židovce.
Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho,“
Zachmuøený muž, kterému Švejk strèil øemen do ruky, podíval
se na øemen, odhodil ho do kouta a dal se do pláèe, rozmazávaje
si slzy èernýma rukama, pøièemž vyrážel ze sebe skøeky: „Já mám
dìtièky, já jsem tu pro opilství a nemravný život, ježíšmarjá, moje
ubohá žena, co mnì øeknou v úøadì? Já mám dìtièky, já jsem tu
pro opilství a nemravný život,“ a tak dále až donekoneèna.
Nakonec se pøece jen trochu uklidnil, šel ke dveøím a poèal do
nich kopat a bušit na nì pìstí. Za dveømi ozvaly se kroky a hlas:
„Co chcete?“
„Puste mne ven!“ øekl takovým hlasem, jako by mu nezbývalo
už nièeho, aby žil.
„Kam?“ byla otázka z druhé strany.
42
„Do úøadu,“ odvìtil nešastný otec, manžel, úøedník, piják
a nemrava.
Ozval se smích, pøíšerný smích v tichu chodby, a kroky se opìt
vzdálily.
„Jak se mnì zdá, ten pán vás nenávidí, když se vám tak smìje,“
øekl Švejk, zatímco beznadìjný muž opìt se posadil vedle nìho.
„Takovej strážník, když má zlost, dovede uèinit moc, a když má
ještì vìtší zlost, udìlá všechno. Seïte jen klidnì, když se nechcete
obìsit, a èekejte, jak se vìci vyvinou. Jste-li úøedník, ženat a máteli dítky, je to, pøiznávám, strašný. Vy jste asi pøesvìdèenej, že vás
pustí z úøadu, jestli se nemejlím.“
„To vám nemohu øíct,“ vzdychl, „ponìvadž sám se nepamatuji,
co jsem vyvádìl, já jenom vím, že mne odnìkud vyhodili a že jsem
se tam chtìl vrátit, abych si zapálil doutník. Ale napøed to pìknì
zaèlo. Pøednosta našeho oddìlení slavil jmeniny a pozval nás do
jedné vinárny, pak se šlo do druhé, do tøetí, do ètvrté, do páté, do
šesté, do sedmé, do osmé, do deváté . . .“
„Nepøejete si, abych vám pomohl poèítat?“ otázal se Švejk.
„Já se v tom vyznám, já byl jednou za noc v osmadvaceti
místnostech. Ale všechna èest, nikde jsem víc nemìl než nanejvýš
tøi piva:“
„Zkrátka,“ pokraèoval nešastný podøízený pøednosty, který
slavil tak velikolepé své jmeniny, „když jsme pøešli asi tucet tìch
rùzných pajzlíèkù, zpozorovali jsme, že se nám pøednosta ztratil,
aèkoliv jsme si ho uvázali za špagát a vodili s sebou jako pejska.
Tak jsme ho šli opìt všude hledat a nakonec jsme se ztratili jeden
druhému, až nakonec jsem se ocitl v jedné z noèních kaváren na
Vinohradech, velmi slušné místnosti, kde jsem pil nìjaký likér pøímo
z láhve. Co jsem potom dìlal, na to se nepamatuji, jenom vím, že
již zde na komisaøství, když mne sem pøivedli, hlásili oba páni
strážníci raportem, že jsem se opil, choval nemravnì, zbil jednu
dámu, rozøezal kapesním nožem cizí klobouk, který jsem sòal
43
z vìšáku, rozehnal dámskou kapelu, obvinil vrchního èíšníka pøede
všemi z krádeže dvacetikoruny, pøerazil mramorovou desku
u stolu, kde jsem sedìl, a plivl neznámému pánovi u vedlejšího
stolu zúmyslnì do èerné kávy. Víc jsem neudìlal, alespoò se
nedovedu upamatovat, že bych byl ještì nìco provedl. A vìøte
mnì, že jsem takový poøádný, inteligentní èlovìk, který na nic
jiného nemyslí než na svou rodinu. Co tomu všemu øíkáte? Já
pøece nejsem žádný výtržník!“
„Dalo vám to mnoho práce, než jste pøerazil tu mramorovou
desku,“ otázal se se zájmem Švejk místo odpovìdi, „nebo jste ji
pøerazil naráz?“
„Naráz,“ odvìtil inteligentní pán.
„Pak jste ztracenej,“ zádumèivì øekl Švejk. „Dokážou vám,
že jste se na to pøipravoval pilným cvièením. A ta káva toho cizího
pána, do které jste plivl, byla bez rumu nebo s rumem?“
A neèekaje na odpovìï, vyjasòoval:
„Jestli byla s rumem, tak to bude horší, ponìvadž je dražší.
U soudu se všechno poèítá, dává dohromady, aby to vylezlo nejmíò
na zloèin.“
„U soudu . . .,“ malomyslnì zašeptal svìdomitý otec rodiny,
a svìsiv hlavu, upadl v nepøíjemný stav, kdy èlovìka žerou výèitky
svìdomí.*
„A vìdí doma,“ otázal se Švejk, „že jste zavøenej, nebo poèkají,
až to bude v novinách?“
„Vy myslíte, že to bude v novinách?“ naivnì otázala se obì
jmenin svého pøedstaveného.
„Je to víc než jistý,“ znìla pøímá odpovìï, nebo Švejk nemìl
nikdy ve zvyku skrývat nìco pøed druhým. „Tohle o vás se bude
všem ètenáøùm novin náramnì líbit. Já taky ètu rád tu rubriku
*
Nìkteøí spisovatelé užívají výrazu „hryžou výèitky svìdomí“. Nepovažuji
ten výraz úplnì pøiléhajícím. i tygr èlovìka žere, a nehryže.
44
o tìch vopilejch a jejich výtržnostech. Nedávno u Kalicha nevyvedl
jeden host nic jinýho, než že sám sobì rozbil sklenicí hlavu. Vyhodil
ji do vejšky a postavil se pod.ni. Odvezli ho, a ráno už jsme to
èetli. Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi
facku a on mnì ji vrátil. Abychom se smíøili, museli nás oba
zatknout, a hned to bylo v odpoledníèku. Nebo když v kavárnì
U mrtvoly rozbil ten pan rada dva tácky, myslíte, že ho šetøili? Byl
taky na druhej den hned v novinách. Vy mùžete jedinì z vìzení
poslat do novin opravu, ,že zpráva, která byla o vás uveøejnìná,
se vás netýká a že s pánem toho jména nejste ani pøíbuznej, ani
spoleènej, a domù psaní, aby vám tu vaši opravu vystøihli a,
schovali, abyste si to mohl pøeèíst, až si vodsedíte trest. - Není
vám zima?“ otázal se Švejk pln úèasti, když zpozoroval, že
inteligentní pán se klepe. „Máme letos nìjak moc studenej konec
léta:“
„Já jsem nemožný,“ zalkal spoleèník Švejkùv, „já mám po
postupu.“
„To máte,“ ochotnì pøisvìdèoval Švejk. „Jestli vás, až si trest
odsedíte, nepøijmou nazpátek do úøadu, nevím, jestli tak brzo
najdete druhý místo, ponìvadž každej, i kdybyste chtìl sloužit
u pohodnýho, žádá od vás vysvìdèení zachovalosti. Ba, taková
chvilka rozkoše, kterou jste si popøál, se nevyplácí. A má být vaše
paní i s vašimi dìtmi od èeho živa po tu dobu, co budete sedìt?
Nebo bude muset chodit žebrat a uèit dítky rùzným neøestem?“
Ozval se vzlykot:
„Mé ubohé dítky, má ubohá žena!“
Nesvìdomitý kajícník vstal a rozhovoøil se o svých dítkách.
Má jich pìt, nejstaršímu je dvanáct let a je u tìch skautù. Pije jen
vodu a mìl by být pøíkladem svému otci, který tohle provedl prvnì
ve svém životì.
„U skautù?“ zvolal Švejk. „O tìch skautech rád slyším. Jednou
v Mydlovarech u Zlivi, okres Hluboká, okresní hejtmanství Èeské
45
Budìjovice, právì když jsme tam mìli jednadevadesátí cvièení,
udìlali si sedláci z okolí hon na skauty v obecním lese, kteøí se jim
tam rozplemenili. Chytli tøi. Ten nejmenší z nich, když ho svazovali,
kvílel, pištìl a naøíkal, že my, otužilí vojáci, jsme se na to nemohli
dívat a radìji jsme odešli stranou. Pøi tom svazování ti tøi skauti
pokousali osm sedlákù. Potom na trápení u starosty, pod rákoskou,
doznali, že není ani jedna louka v okolí, kterou by nebyli zváleli,
když se vyhøívali na slunci, dále že ten lán žita nastojatì, právì
pøed žnìmi, u Ražic, vyhoøel èirou náhodou, když si v žitì pekli
na rožni srnku, ku které se pøikradli s noži v obecním lese. V jejich
doupìti v lese našli pøes pùl metráku vohlodanejch kostí drùbeže
i lesní zvìøe, ohromný množství pecek z tøešní, spoustu vohryzkù
z nezralejch jablek a jinejch dobrejch vìcí:“
Ubohý otec skauta nebyl však k upokojení.
„Co jsem to udìlal?“ bìdoval, „já mám znièenou povìst.“
„To máte,“ øekl Švejk s upøímností jemu vrozenou, „po tom,
co se stalo, musíte mít znièenou povìst na celý život, ponìvadž
až to budou èíst v novinách, ještì vaši známí k tomu nìco pøidají.
To se tak vždy dìlá, ale z toho si nic nedìlejte. Lidí, kteøí mají
znièenou a zkaženou povìst, je ve svìtì aspoò desetkrát tolik než
tìch s èistou povìstí. To je pouhá a pranepatrná malièkost.“
Na chodbì se ozvaly pádné kroky, klíè zarachotil v zámku,
otevøely se dveøe a policejní strážník vyvolal Švejkovo jméno.
„Odpuste,“ øekl rytíøsky Švejk, „já jsem tu teprve od dvanáctí
hodin v poledne, ale tenhle pán je tu už od šesti hodin ráno. Já tak
nespìchám.“
Místo odpovìdi vytáhla Švejka na chodbu silná ruka policejního
strážníka a mlèky ho vyvedla po schodech do prvního poschodí.
V druhém pokoji sedìl u stolu policejní komisaø, tlustý pán
bodrého vzezøení, který øekl k Švejkovi:
„Tak vy jste tedy ten Švejk? A jak jste se sem dostal?“
„Prachobyèejným zpùsobem,“ odpovìdìl Švejk; „pøišel jsem
46
sem v prùvodu jednoho pana strážníka, ponìvadž jsem si nechtìl
dát líbit, aby mne z blázince vyhazovali bez obìda. To je, jako
kdyby mne považovali za nìjakou odkopnutou holku z ulice:“
„Víte co, Švejku,“ øekl vlídnì pan komisaø, „naè se zde, na
Salmovce, máme s vámi zlobit? Nebude lepší, když vás pošleme
na policejní øeditelství?“
„Vy jste, jak se øíká,“ pravil Švejk spokojenì, „pánem situace;
projít se na policejní øeditelství teï k veèeru je docela pøíjemná
malá procházka,“
„To jsem rád, že jsme se shodli,“ pravil vesele policejní komisaø,
„není lepší, když se domluvíme? Že je to pravda, Švejku?“
„Já se také s každým náramnì rád radím,“ odvìtil Švejk, „já
vám, vìøte mnì, pane komisaøi, nikdy nezapomenu na vaši
dobrotu.“
Ukloniv se uctivì, odcházel s policejním strážníkem dolù na
strážnici a za ètvrt hodiny bylo již vidìt na rohu Jeèné ulice
a Karlova námìstí Švejka v prùvodu druhého policejního strážníka,
který mìl pod paždí objemnou knihu s nìmeckým nápisem
Arrestantenbuch.
Na rohu Spálené ulice setkal se Švejk se svým prùvodèím
s tlupou lidí, kteøí se tlaèili kolem vyvìšeného plakátu.
„To je manifest císaøe pána o vypovìzení války,“ øekl policejní
strážník k Švejkovi.
„Já to pøedpovídal,“ øekl Švejk, „ale v blázinci o tom ještì nic
nevìdí, aèkoliv by to mìli mít z první ruky.“
„Jak to myslíte?“ otázal se policejní strážník Švejka.
„Ponìvadž je tam zavøenejch mnoho pánù dùstojníkù,“ vysvìtlil
Švejk, a když pøišli k nové tlupì tlaèící se pøed manifestem, Švejk
vykøikl:
„Císaøi Františkovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem.“
Nìkdo z nadšeného davu narazil mu klobouk pøes uši a tak za
sbìhu lidu dobrý voják Švejk vkroèil opìtnì do vrat policejního
47
øeditelství.
„Tuhle vojnu vyhrajem docela urèité, opakuji to ještì jednou,
pánové!“ s tìmi slovy rozlouèil se Švejk s davem, který ho
vyprovázel.
A kdesi v dálných dálavách historie snášela se k Evropì pravda,
že zítøek rozboøí i plány pøítomnosti.
48
*6. kapitola
Švejk opìt doma, proraziv zaèarovaný kruh
Budovou policejního øeditelství vanul duch cizí autority, která
zjišovala, jak dalece je obyvatelstvo nadšeno pro válku. Kromì
nìkolika výjimek, lidí, kteøí nezapøeli, že jsou synové národa, který
má vykrvácet za zájmy jemu úplnì cizí, policejní øeditelství
pøedstavovalo nejkrásnìjší skupinu byrokratických dravcù, kteøí
mìli smysl jedinì pro žaláø a šibenici, aby uhájili existenci
zakroucených paragrafù.
Pøitom nakládali se svými obìtmi s jízlivou vlídností, uvažujíce
pøedem každé slovo.
„Je mnì velmi líto,“ øekl jeden z tìch dravcù èernožlutì
žíhaných, když k nìmu pøivedli Švejka, „že vy jste opìt padl v naše
ruce. Mysleli jsme, že se polepšíte, ale zklamali jsme se.“
Švejk nìmì pøitakal hlavou a tváøil se tak nevinnì, že èernožlutý
dravec pohlédl tázavì na nìho a zdùraznil:
„Netvaøte se tak pitomì.“
Pøešel však ihned do laskavého tónu a pokraèoval:
„Pro nás je jisté velmi nemilé držet vás ve vazbì a mohu vás
ujistit, že podle mého mínìní vaše vina není tak veliká, nebo pøi
vaší malé inteligenci není pochyby, že jste byl sveden. Øeknìte
mnì, pane Švejku, kdo vlastnì vás svádí, abyste vyvádìl takové
hlouposti?“
Švejk zakašlal a ozval se:
„Já prosím o žádných hloupostech nevím.“
„A to není hloupost, pane Švejku,“ øekl umìlý otcovský tón,
„když vy, podle udání policejního strážníka, který vás sem pøivedl,
zpùsobil jste sbìh lidu pøed manifestem o válce nalepeným na
nároží a když jste pobuøoval lid výkøiky ,Nazdar císaøi Františkovi
Josefovi. Tahle vojna je vyhrána!‘?“
49
„Já nemoh zahálet,“ prohlásil Švejk, upíraje své dobré oèi v zrak
inkvizitora, „já jsem se rozèílil, když jsem vidìl, že všichni ètou
ten manifest o vojnì a nejevìjí žádnou radost. Žádný volání slávy,
žádný hurrá, vùbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vùbec
netýkalo. A tu já, starý voják od jednadevadesátýho regimentu,
nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykøikl ty vìty, a já si myslím,
že kdybyste vy byl na mým místì, že byste to udìlal zrovna jako
já. Když je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císaøi pánu,
to mnì nikdo nevymluví.“
Pøekonán a zkrušen nesnesl èernožlutý dravec zrak nevinného
beránka Švejka, sklopil jej na úøední akta a øekl:
„Pøiznávám plnì vaše nadšení, ale kdyby se bylo projevilo za
jiných okolností. Víte však sám dobøe, že vás vedl policejní strážník,
takže takový vlastenecký projev mohl a musel úèinkovat na
obecenstvo spíše ironicky než vážnì.“
„Jestli vede nìkoho policejní strážník,“ odpovìdìl Švejk, „je
to tìžký moment v životì lidským. Ale jestli èlovìk ani v takovej
tìžkej moment nezapomíná, co se patøí dìlat, když je vojna, myslím,
že takovej èlovìk není tak špatnej.“
Èernožlutý dravec zavrèel a podíval se ještì jednou Švejkovi
do oèí.
Švejk odpovìdìl nevinným, mìkkým, skromným a nìžným
teplem svého zraku.
Chvíli dívali se ti dva upøené na sebe.
„Vem vás èert,. Švejku,“ øekla nakonec úøední brada, „jestli se
sem ještì jednou dostanete, tak se vás vùbec nebudu na nic ptát
a poputujete pøímo k vojenskému soudu na Hradèany. Rozumìl
jste?“
A nežli se nadál, Švejk pøikroèil k nìmu, políbil mu ruku a øekl:
„Zapla vám pánbùh za všechno, kdybyste potøeboval nìkdy
nìjakého èistokrevného pejska, raète se obrátit na mne. Já mám
obchod se psy.“
50
A tak se ocitl Švejk opìt na svobodì a na cestì k domovu.
Jeho uvažováni, má-li se stavit napøed ještì u Kalichu, skonèilo
tím, že otevøel ty dveøe, odkud vyšel pøed èasem v prùvodu
detektiva Bretschneidra.
Ve výèepu panovalo hrobové ticho. Sedìlo tam nìkolik hostù,
mezi nimi kostelník od Svatého Apolináøe. Tváøili se zachmuøenì.
Za výèepním pultem sedìla hostinská Palivcová a tupì se dívala
na pivní pípy.
„Tak už jsem se vrátil,“ øekl Švejk vesele, „dejte mnì sklenici
piva. Kdepak máme pana Palivce, je už také doma?“
Místo odpovìdi dala se Palivcová do pláèe, a soustøeïujíc své
neštìstí ve zvláštním pøízvuku na každém slovì, zasténala:
„Dali - mu - deset - let - pøed - tejdnem.“
„Nu vida,“ øekl Švejk, „tak už má sedum dní za sebou.“
„On byl takovej opatrnej,“ plakala Palivcová, „sám to také
vždycky o sobì tvrdil.“
Hosté ve výèepu tvrdošíjnì mlèeli, jako by tu bloudil duch
Palivcùv a nabádal je ještì k vìtší opatrnosti.
„Opatrnost matkou moudrostí,“ øekl Švejk, usedaje ke stolu
za sklenici piva, ve které v pìnì byly malé otvory, jak na pìnu
kapaly slzy paní Palivcové, když nesla Švejkovi pivo na stùl,
„dnešní doba je taková, že vona nutí èlovìka k opatrnosti.“
„Vèera jsme mìli dva pohøby,“ zavádìl øeè na jiné pole kostelník
od Svatého Apolináøe.
„To patrnì nìkdo umøel,“ øekl druhý host, naèež tøetí dodal:
„Byly ty pohøby s katafalkem?“
„Rád bych vìdìl,“ øekl Švejk, „jaký budou ve válce teï ty
vojenský pohøby.“
Hosté se zvedli, zaplatili a tiše odešli. Švejk osamìl s paní
Palivcovou.
„To jsem si nepomyslil,“ øekl, „aby odsuzovali nevinnýho
èlovìka na deset let. Že jednoho nevinnýho èlovìka odsoudili na
51
pìt let, to jsem už slyšel, ale na deset, to je trochu moc.“
„Když on se mùj pøiznal,“ plakala Palivcová, „jak to tady øíkal
o tìch mouchách a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci, i u
soudu. Já byla na tom pøelíèení jako svìdek, ale co jsem mohla
svìdèit, když mnì øekli, že jsem v pøíbuzenském pomìru k svému
muži a že se mohu vzdát svìdectví. Já jsem se tak lekla toho
pøíbuzenského pomìru, aby snad ještì z toho nìco nebylo, tak
jsem se vzdala svìdectví a on chudák stará se tak na mne podíval,
do smrti na ty jeho oèi nezapomenu. A potom, po rozsudku, když
ho odvádìli, vykøik jim tam na chodbì, jak byl z toho cele] pitomej:
,A žije Volná myšlenka!`“
„A pan Bretschneider už sem nechodí?“ otázal se Švejk.
„Byl tady nìkolikrát,“ odpovìdìla paní hostinská, „vypil jedno
nebo dvì piva, ptal se mne, kdo sem chodí, a poslouchal, jak si
hosti vypravují o fotbalu. Oni si vždycky, když ho vidí, vypravují
jen o fotbalu. A on sebou cukal, jako kdyby každou chvilku chtìl
bìsnit a svíjet se. Za tu celou dobu dostal na lep jen jednoho
èalouníka z Pøíèné ulice.“
„Je to vìc výcviku,“ poznamenal Švejk, „byl ten èalouník
hloupej èlovìk?“
„Asi jako mùj muž,“ odpovìdìla s pláèem, „ptal se ho, jestli
by støílel proti Srbùm. A on mu øek, že neumí støílet, že byl jednou
na støelnici a prostøílel tam korunu. Pak jsme všichni slyšeli, že
pan Bretschneider øekl, vytahuje si zápisník: ,I hleïme, zase nová
pìkná velezrada!`, a odešel s tím èalouníkem z Pøíèné ulice, který
se již nevrátil.“
„Ono se jich nevrátí víc,“ pravil Švejk, „dejte mnì rum.“
Právì si Švejk dával nalít rum podruhé, když do výèepu pøišel
civilní strážník Bretschneider. Vrhnuv zbìžný pohled do výèepu
i prázdného lokálu, pøisedl k Švejkovi a poruèiv si pivo èekal, co
øekne Švejk.
Švejk sòal z vìšáku nìjaké noviny a prohlížeje zadní stranu
52
inzerátù ozval se:
„Tak vida, tenhle Èimpera v Straškovì èíslo 5, pošta Raèinìves,
prodá hospodáøství s tøinácti korci vlastních polí, škola a dráha
na místì.“
Bretschneider nervóznì zabubnoval prsty a obraceje se
k Švejkovi øekl:
„To se divím, proè vás to hospodáøství zajímá, pane Švejku.“
„Ach, to jste vy,“ pravil Švejk, podávaje mu ruku, „já vás hned
nemoh poznat, já mám velmi slabou pamì. Poslednì jsme se
rozešli, jestli se nemejlím, v pøijímací kanceláøi policejního
øeditelství. Copak dìláte od té doby, chodíte sem èasto?“
„Já jsem dnes pøišel kvùli vám,“ øekl Bretschneider, „bylo mnì
sdìleno na policejním øeditelství, že prodáváte psy. Potøeboval
bych pìkného ratlíèka, nebo špice, nebo nìco podobného.“
„To vám všechno mohu opatøit,“ odvìtil Švejk, „pøejete si
èistokrevný zvíøe nebo nìjaké z ulice?“
„Myslím,“ odpovìdìl Bretschneider, „že se rozhodnu pro
èistokrevné zvíøe.“
„A což policejního psa byste si nepøál?“ otázal se Švejk,
„takovýho, kerej hned všechno vyslídí a pøivede na stopu zloèinu.
Má ho jeden øezník ve Vršovicích a on mu tahá vozejk, ten pes se,
jak se øíká, minul se svým povoláním.“
„Já bych chtìl špice,“ s klidnou umírnìností øekl Bretschneider,
„špice, který by nekousal.“
„Pøejete si tedy bezzubého špice?“ otázal se Švejk, „vím
o jednom. Má ho jeden hostinský v Dejvicích.“
„Tak radìji ratlíèka,“ rozpaèitì ozval se Bretschneider, jehož
kynologické schopnosti byly v samých zaèátcích, a kdyby byl
nedostal ten rozkaz z policejního øeditelství, nikdy by se o psech
byl nièeho nedovìdìl.
Ale rozkaz znìl pøesnì, jasnì a tvrdì. Seznámit se dùvìrnìji
se Švejkem na podkladì jeho obchodu se psy, ku kterémuž úèelu
53
mìl právo vybrat si pomocníky a disponovat obnosy na nákup
psù.
„Ratlíèkové jsou vìtší a menší,“ øekl Švejk, „vím o dvou
menších a tøech vìtších. Všech pìt se dá chovat na klínì. Mohu
vám je co nejvøeleji odporuèit.“
„To by se mnì zamlouvalo,“ prohlásil Bretschneider, „a co by
stál jeden?“
„To pøijde na velikost,“ odpovìdìl Švejk, „to záleží na velikostí.
Ratlík není tele, u ratlíkù je to právì naopak, èím menší, tím dražší.“
„Já reflektuji na vìtší, kteøí by hlídali,“ odvìtil Bretschneider,
obávaje se, aby neztížil tajný fond státní policie.
„Dobrá,“ øekl Švejk, „vìtší vám mohu prodat po padesáti
korunách a ještì vìtší po pìtaètyøiceti korunách, ale pøitom jsme
zapomnìli na jednu vìc. Mají to být štìòata nebo starší psi, nebo
psíci èi feny?“
„Mnì je to jedno,“ odpovìdìl Bretschneider, který mìl tu co
dìlat s neznámými problémy, „zaopatøte mnì je a já si zítra v sedm
hodin veèer k vám pro nì pøijdu. Budou?“
„Pøijïte, budou,“ suše odvìtil Švejk, „ale v takovém pøípadì
jsem nucen požádat vás o zálohu tøiceti korun.“
„Bezevšeho,“ øekl Bretschneider, vypláceje peníze, „a teï si
dáme každý ètvrtku vína na moje konto.“
Když vypili, dal Švejk ètvrtku vína na svùj úèet, potom
Bretschneider, vyzývaje Švejka, aby se ho nebál, že dnes není ve
službì a že se mùže mluvit dnes s ním o politice.
Švejk prohlásil, že on nikdy o politice v hospodì nemluví, že
celá politika je pro malé dìti. Bretschneider byl naproti tomu
revoluènìjších názorù a øíkal, že každý slabý stát je pøedurèen
k zániku, a ptal se Švejka, jaký je jeho názor v této vìci.
Švejk prohlásil, že nemìl se státem co dìlat, ale že jednou mìl
na ošetøování slabé štìnì bernardýna, které krmil vojenskými
suchary, a že také chcíplo.
54
Když mìli každý pátou ètvrtku, prohlásil se Bretschneider za
anarchistu a ptal se Švejka, do které organizace se má dát zapsat.
Švejk øekl, že si jednou jeden anarchista koupil od nìho
leonbergra za sto korun a že mu zùstal poslední splátku dlužen.
Pøi šesté ètvrtce mluvil Bretschneider o revoluci a proti
mobilizaci, naèež Švejk naklonil se k nìmu a pošeptal mu do ucha:
„Právì pøišel do lokálu nìjakej host, tak a vás neslyší, nebo
byste mohl mít z toho nepøíjemnosti...Vidíte, že hostinská už
pláèe.“
Paní Palivcová opravdu plakala na své židli za výèepním
pultem.
„Proè pláèete, paní hostinská?“ otázal se Bretschneider, „za
tøi mìsíce vyhrajeme vojnu, bude amnestie, vᚠpán se vrátí a pak
si dáme u vás do trumpety. - Nebo nemyslíte, že to vyhrajeme?“
obrátil se k Švejkovi.
„Naè to poøád pøežvykovat,“ øekl Švejk, „vyhrát se to musí,
a basta, teï ale už musím jít domù.“ Švejk zaplatil útratu a vrátil
se ku své staré posluhovaèce paní Müllerové, která se velice lekla,
když vidìla, že muž, který si otvírá klíèem dveøe do bytu, je Švejk.
„Já myslela, milostpane, že se vrátìjí až za kolik rokù,“ øekla
s obvyklou upøímností, „já jsem si zatím vzala z lítosti na byt
jednoho portýra z noèní kavárny, ponìvadž u nás byla tøikrát
domovní prohlídka, a když nic nemohli najít, tak øíkali, že jste
ztracenej, ponìvadž jste rafinovanej.“
Švejk se ihned pøesvìdèil, že neznámý cizinec zaøídil se úplnì
pohodlnì. Spal v jeho posteli a byl dokonce tak šlechetný, že se
spokojil s polovicí postele a na druhou polovici umístil nìjaké
dlouhovlasé stvoøení, které z vdìènosti spalo, objavši ho kolem
krku, zatímco èásti pánské i dámské garderoby válely se smíchány
kolem postele. Z toho chaosu bylo vidìt, že se portýr z noèní
kavárny vrátil se svou dámou ve veselé náladì.
„Pane,“ øekl Švejk, tøesa vetøelcem, „abyste nezmeškal k obìdu.
55
Mì by velice mrzelo, kdybyste o mnì øíkal, že jsem vás vyhodil,
když už nikde jste nemoh dostat nìco k obìdu,“
Portýr z noèní kavárny byl velice rozespalý, a dlouho to trvalo,
než pochopil, že se majitel postele vrátil domù a že si dìlá nárok
na ni.
Po zvyku všech portýrù z noèních kaváren i tento pán se
vyjádøil, že každého ztluèe, kdo ho bude budit, a pokusil se spát
dál.
Švejk sebral mezitím èásti jeho garderoby, pøinesl mu je
k posteli, a zatøepav jím energicky, øekl:
„Jestli se neobléknete, tak vás zkusím vyhodit tak, jak jste, na
ulici. Pro vás bude velkou výhodou, když vyletíte odtud obleèenej.“
„Já jsem chtìl spát do osmi veèer,“ zaraženì ozval se portýr,
navlékaje si kalhoty, „já platím dennì z postele dvì koruny té paní
a mùžu si sem vodit sleèny z kavárny. Maøeno, vstávej!“
Když si bral límeèek a skládal kravatu, vzpamatoval se již do
té míry, že mohl ujistit Švejka, že noèní kavárna Mimóza jest
opravdu jedna z nejslušnìjších noèních místností, kam mají pøístup
jedinì dámy, které mají policejní knížku v úplném poøádku, a zval
Švejka srdeènì, aby pøišel na návštìvu.
Naproti tomu jeho spoleènice nebyla nijak spokojena se
Švejkem a použila nìkolika velice slušných výrazù, z nichž
nejslušnìjší byl „Ty kluku veleknìžská!“
Po odchodu vetøelcù šel Švejk udìlat poøádek s paní
Müllerovou, ale nenašel po ní žádné jiné stopy kromì kousku
papíru, na kterém tužkou byl naèmárán rozházený rukopis paní
Müllerové, která neobyèejnì lehce vyjádøila své myšlenky týkající
se nešastné pøíhody s propùjèováním Švejkovy postele portýru
z noèní kavárny:
„Odpustìjí, milostpane, že jich víckrát neuvidím, ponìvadž
skoèím z okna.“
„Lže,“ øekl Švejk a èekal.
56
Za pùl hodiny vplížila se do kuchynì nešastná paní Müllerová
a bylo na její zdrceném výrazu tváøe vidìt, že èeká od Švejka slova
útìchy.
„Jestli chcete skákat z okna,“ øekl Švejk, „jdìte do pokoje,
okno jsem otevøel. Skákat z kuchyòského okna bych vám neradil,
ponìvadž spadnete do zahrádky na rùže a pomaèkala byste keøe
a musela byste to platit. Z pokojského okna sletíte krásnì na
chodník, a když budete mít štìstí, zlomíte si vaz. Jestli budete mít
smùlu, tak si pøelámete jedinì všechny žebra, ruce a nohy a budete
muset platit nemocnici.“
Paní Müllerová se dala do pláèe, potichu odešla do pokoje,
zavøela okno, a když se vrátila, øekla: „Vono to táhne a nebylo by
to dobrý na milostpánùv revmatismus,“
Pak šla stlát postel, neobyèejnì peèlivì uvádìla všechno do
poøádku a vrátivši se k Švejkovi do kuchynì se zaslzeným zrakem
poznamenala: „Ty dvì štìòata, milostpane, co jsme mìli na dvoøe,
chcíply. A ten bernardýn, ten nám utek, když tady dìlali domovní
prohlídku.“
„A prokristapána,“ vykøikl Švejk, „ten se mùže dostat do pìkný
bryndy, toho teï jisté bude hledat policie.“
„On kousl jednoho pana policejního komisaøe, když ho pøi
prohlídce vytáhl zpod postele,“ pokraèovala paní Müllerová,
„napøed totiž jeden z tìch pánù øek, že tam nìkdo je pod postelí,
tak vyzvali toho bernardýna jménem zákona, aby vylezl ven, a když
nechtìl, tak ho vytáhli. A on je chtìl spolknout, pak vyrazil ze
dveøí a víc se nevrátil. Se mnou také dìlali výslech, kdo k nám
chodí, jestli nedostáváme nìjaké peníze z ciziny, a potom dìlali
narážky, že jsem hloupá, když jsem jim øekla, že peníze z ciziny
chodìjí jen zøídka, poslednì od toho pana øídícího z Brna ta záloha
šedesát korun na angorskou koèku, kterou jste inzeroval v Národní
politice a místo který jste mu poslal v bednièce od datlí to slepé
štìòátko foxteriéra. Potom se mnou mluvili velice vlídnì
57
a odporuèili mnì sem toho portýra z noèní kavárny, abych se sama
v bytì nebála, toho samýho, kerýho vyhodili...“
„Já už mám s tìmi úøady smùlu, paní Müllerová, teï uvidíte,
kolik jich sem pøijde kupovat psy,“ povzdechl Švejk.
Nevím, jestli ti pánové, kteøí po pøevratu prohlíželi policejní
archív, rozšifrovali položky tajného fondu státní policie, kde stálo:
B . . . 40 K, F . . . 50 K, L . . . 80 K atd., ale rozhodnì se mýlili, že
B, F, L jsou zaèáteèní písmena nìjakých pánù, kteøí za 40, 50, 80
atd. korun prodávali èeský národ èernožlutému orlu.
B znamená bernardýn, F foxteriér a L znaèí leonbergra. Tyto
všechny psy pøivedl Bretschneider od Švejka na policejní øeditelství.
Byly to ohyzdné obludy, které nemìly toho nejmenšího spoleèného
s nìjakou èistokrevnou rasou, za kterou je Švejk Bretschneidrovi
vydával.
Bernardýn byla smìs z neèistokrevného pudla a nìjakého
poulièního èokla, foxteriér mìl uši jezevèíka a velikost øeznického
psa se zakroucenýma nohama, jako by prodìlal andìlskou nemoc.
Leonberger pøipomínal hlavou chlupatou tlamu stájového pinèe,
mìl useknutý ohon, výšku jezevèíka a zadek holý jako proslulí
psíci naháèkové ameriètí.
Pak tam šel koupit psa detektiv Kalous a vrátil se s vyjevenou
potvorou, pøipomínající hyenu skvrnitou, s høívou škotského
ovèáka, a v položkách tajného fondu pøibyla nová: D . . . 90 K.
Ta potvora hrála roli dogy...
Ale ani Kalousovi se nepodaøilo vyzvìdìt nìco od Švejka.
Daøilo se mu tak jako Bretschneidrovi. I nejobratnìjší politické
rozhovory Švejk pøevedl na léèení psinky u štìòat a nejbystøejší
záludné léèky konèily tím, že si Bretschneider odvádìl s sebou od
Švejka opìt novou nemyslitelnì køíženou obludu.
A to byl konec slavného detektiva Bretschneidra. Když mìl
již ve svém bytì sedm takových ohav, uzavøel se s nimi v zadním
pokoji a nedal jim tak dlouho nic jíst, dokud ho nesežraly.
58
Byl tak èestný, že ušetøil eráru za pohøeb.
V jeho služebním spisku na policejním øeditelství byla zanesena
do rubriky „Postup ve službì“ tato slova plná tragiky: „Sežrán
vlastními psy.“
Když se pozdìji dovìdìl Švejk o té tragické události, øekl:
„To mnì jenom vrtá hlavou, jako ho dají pøi posledním soudu
dohromady.“
59
*7. kapitola
Švejk jde na vojnu
V dobì, kdy lesy na øece Rábu v Halièi vidìly utíkat pøes Ráb
rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou
dostávaly pøes kalhoty to, co jim dávno patøilo, vzpomnìlo si
rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl
mocnáøství z bryndy.
Švejk, když mu pøinesli vyrozumìní, že se má za týden dostavit
na Støelecký ostrov k lékaøské prohlídce, ležel právì v posteli,
stižen opìtnì revmatismem.
Paní Müllerová vaøila mu v kuchyni kávu. „Paní Müllerová,“
ozval se z pokoje tichý hlas Švejkùv, „paní Müllerová, pojïte sem
na chvilku.“
Když posluhovaèka stála u postele, øekl Švejk opìt takovým
tichým hlasem: „Sednìte si, paní Müllerová.“
V jeho hlase bylo nìco tajuplnì slavnostního. Když se paní
Müllerová posadila, prohlásil Švejk, vztyèuje se na posteli: „Já
jdu na vojnu!“
„Panenko Maria,“ vykøikla paní Müllerová, „co tam budou
dìlat?“
„Bojovat,“ hrobovým hlasem odpovìdìl Švejk, „s Rakouskem
je to moc špatný. Nahoøe nám už lezou na Krakov a dole do Uher.
Jsme biti jako žito, kam se podíváme, a proto mì volají na vojnu.
Já jim pøece vèera èetl z novin, že drahou vlast vovinuly nìjaké
mraky.“
„Ale vždy se nemùžou hejbat.“
„To nevadí, paní Müllerová, pojedu na vojnu ve vozejku. Znají
toho cukráøe za rohem, ten takovej vozejk má. Vozil v nìm pøed
lety svýho chromýho zlýho dìdeèka na èerstvej vzduch. Vy mne,
paní Müllerová, v tom vozejku na tu vojnu odtáhnete.“
60
Paní Müllerová se dala do pláèe: „Nemám, milostpane,
dobìhnout pro doktora?“
„Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem až na ty nohy úplnì
zdravej kanónenfutr a v tý dobì, když je to s Rakouskem vošklivý,
každej mrzák musí bejt na svým místì. Vaøte kávu klidnì dál.“
A zatímco paní Müllerová, uplakaná a rozechvìlá, cedila kávu,
dobrý voják Švejk si zpíval na posteli:
Jenerál Windischgrätz a vojenští páni
od východu slunce vojnu zapoèali
hop, hop, hop!
Vojnu zapoèali, takto jsou zvolali:
Pomoz nám Kristus Pán s Panenkou Marií;
hop, hop, hop!
Udìšená paní Müllerová pod dojmem strašného váleèného
zpìvu zapomnìla na kávu a tøesouc se na celém tìle udìšenì
naslouchala, jak dobrý voják Švejk dál zpívá na posteli:
S Panenkou Marií a ty ètyry mosty
postav si Pimonte, silnìjší forposty;
hop, hop, hop!
Byla bitva, byla, tam u Solferina,
teklo tam krve moc, krve pod kolena;
hop, hop, hop!
Krve pod kolena a na fùry masa,
vždy se tam sekala vosumnáctá chasa;
hop, hop, hop!
Vosumnáctá chaso, neboj se ty nouze,
vždy za tebou vezou peníze na voze;
hop, hop, hop!
„Milostpane, proboha jich prosím,“ ozvalo se žalostivì
z kuchynì, ale Švejk již konèil svou váleènou píseò:
Peníze na voze a menហv koèáøe,
kerejpak regiment tohlencto dokáže?
61
Hop, hop, hop!
Paní Müllerová vyrazila ze dveøí a bìžela pro lékaøe. Vrátila
se za hodinu, zatímco Švejk si zdøíml.
A tak byl probuzen obtloustlým pánem, který mu chvíli držel
ruku na èele a øíkal:
„Nebojte se, já jsem doktor Pávek z Vinohrad ukažte ruku tenhle teplomìr si dejte pod paždí...Tak - ukažte jazyk - ještì víc
- držte jazyk - na co zemøel vᚠpan otec a vaše matka?“
A tak v dobì, kdy Vídeò si pøála, aby všichni národové
Rakousko-Uherska dávali nejskvìlejší pøíklady vìrnosti
a oddanosti, pøedepsal doktor Pávek Švejkovi proti jeho
vlasteneckému nadšení bróm a doporuèoval stateènému
a hodnému vojínu Švejkovi, aby nemyslil na vojnu:
„Ležte rovnì a zachovejte klid, já zítra opìt pøijdu.“ Když
druhého dne pøišel, ptal se v kuchyni paní Müllerové, jak se daøí
pacientovi.
„Je to s ním horší, pane doktore,“ odpovìdìla s opravdovým
zármutkem, „v noci zpíval, s odpuštìním, když ho revma chytlo,
rakouskou hymnu.“
Doktor Pávek vidìl se nucena reagovat na tento nový projev
loajality pacientovy zvýšenou dávkou brómu.
Tøetího dne hlásila mu paní Müllerová, že je to se Švejkem
ještì horší.
„Odpùldne, pane doktore, si poslal pro mapu bojištì a v noci
ho chytla fantaz, že to Rakousko vyhraje.“
„A prášky užívá pøesnì podle pøedpisu?“
„Ještì si pro nì, pane doktore, ani neposlal.“
Doktor Pávek odešel, když snesl na Švejka bouøi výèitek
s ujištìním, že nikdy více nepøijde léèit èlovìka, který odmítá jeho
lékaøskou pomoc s brómem.
Zbyly jen dva dny, kdy se mìl objevit Švejk pøed odvodní
komisí.
62
Za tu dobu uèinil Švejk náležité pøípravy. Pøednì poslal koupit
paní Müllerovou vojenskou èepici a za druhé ji poslal vypùjèit si
vozík od cukráøe za rohem, na kterém kdysi cukráø vozil svého
zlého chromého dìdeèka na èerstvý vzduch. Pak si vzpomnìl, že
potøebuje berle. Naštìstí cukráø choval též i berle jako rodinnou
památku na svého dìdeèka.
Scházela mu ještì rekrutská kytka. I tu mu sehnala paní
Müllerová, která za ty dny nápadnì zhubla, a kudy chodila, tudy
i plakala.
A tak v ten památný den objevil se na pražských ulicích pøípad
dojemné loajality:
Stará žena, strkající pøed sebou vozík, na kterém sedìl muž ve
vojenské èepici s vyleštìným frantíkem, mávající berlemi. A na
kabátì skvìla se pestrá rekrutská kytka.
63
A muž ten, mávaje poznovu a poznovu berlemi, køièel do
pražských ulic:
„Na Bìlehrad, na Bìlehrad!“
Za ním šel zástup lidu, který stále vzrùstal z nepatrného hlouèku
shromáždivšího se pøed domem, odkud Švejk vyjel na vojnu.
Švejk mohl konstatovat, že policejní strážníci, stojící na
nìkterých køižovatkách, mu zasalutovali.
Na Václavském námìstí vzrostl zástup kolem vozíku se
Švejkem na nìkolik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím
zbit nìjaký buršák, který v cerevisce køièel k Švejkovi:
„Heil! Nieder mit den Serben!“
Na rohu Vodièkovy ulice vjela do toho jízdní policie a rozehnala
zástup.
Když Švejk revírnímu inspektorovi ukázal, že to má èerné na
bílém, že dnes musí být pøed odvodní komisí, byl revírní inspektor
trochu zklamán a kvùli zamezení výtržností dal doprovázet vozík
se Švejkem dvìma jízdními strážníky na Støelecký ostrov.
O celé této události objevil se v Pražských úøedních novinách
tento èlánek:
Vlastenectví mrzáka. Vèera dopoledne byli chodci na hlavních
pražských tøídách svìdky scény, která krásnì mluví o tom, že v této
veliké a vážné dobì i synové našeho národa mohou dáti
nejskvìlejší pøíklady vìrnosti a oddanosti k trùnu staøièkého
mocnáøe. Zdá se nám, že se vrátily doby starých Øekù a Øímanù,
kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené
ruky. Nejsvìtìjší city a zájmy byly vèera krásnì demonstrovány
mrzákem o berlích, kterého stará matièka vezla na vozíku pro
nemocné. Tento syn èeského národa dobrovolnì nedbaje své
neduživosti dal se odvésti na vojnu, aby dal svùj život i statky za
svého císaøe. A jestli jeho volání „Na Bìlehrad!“ mìlo tak živý
ohlas v pražských ulicích, jest to jen svìdectvím, že Pražané skýtají
vzorné pøíklady lásky k vlasti a k panovnickému domu.
64
Ve stejném smyslu psal i Prager Tagblatt, který konèil svùj
èlánek slovy, že mrzáka dobrovolce vyprovázel zástup Nìmcù,
kteøí ho svými tìly chránili pøed lynèováním ze strany èeských
agentù známé Dohody.
Bohemie uveøejnila tuto zprávu žádajíc, aby mrzák vlastenec
byl odmìnìn, a oznámila, že pro neznámého pøijímá od nìmeckých
obèanù dárky v administraci listu.
Jestli podle tìch tøí èasopisù nemohla zemì èeská vydat
ušlechtilejšího obèana, nebyli téhož názoru páni v odvodní komisi.
Zejména ne vrchní vojenský lékaø Bautze. Byl to muž
neúprosný, který ve všem vidìl podvodný pokus uniknout vojnì,
frontì, kulce a šrapnelùm.
Známý jest jeho výrok: „Das ganze tschechische Volk ist eine
Simulantenbande.“
Za deset týdnù své èinnosti vymýtil z 11 000 civilistù 10 999
simulantù a byl by se dostal na kobylku i tomu jedenáctitisícímu,
kdyby nebyla toho šastného èlovìka právì v tom okamžiku, když
na nìho zaøval „Kehrt euch!“, ranila mrtvice.
„Odneste toho simulanta!“ øekl Bautze, když zjistil, že je muž
mrtev.
A pøed ním stál v ten památný den Švejk jako ostatní v plné
nahotì, zakrývaje cudnì svou nahotu berlemi, o které se opíral.
„Das ist wirklich ein besonderes Feigenblatt,“ øekl Bautze,
„takových fíkových listù v ráji nebylo.“
„Superarbitrován pro blbost,“ poznamenal šikovatel, dívaje se
do úøedních listin.
„A co vám ještì schází?“ otázal se Bautze.
„Poslušnì hlásím, že jsem revmatik, ale sloužit budu císaøi pánu
až do roztrhání tìla,“ skromnì øekl Švejk, „já mám oteklý kolena.“
Bautze podíval se strašnì na dobrého vojáka Švejka a zaøval:
„Sie sind ein Simulant!“, a obraceje se k šikovateli, s ledovým
klidem øekl: „Den Kerl sogleich einsperren!“
65
Dva vojáci s bajonety odvádìli Švejka do posádkové vìznice.
Švejk šel o berlích a s hrùzou pozoroval, že jeho revmatismus
zaèíná mizet.
Paní Müllerová, která èekala nahoøe na mostì s vozíkem na
Švejka, když ho vidìla pod bajonety, zaplakala a odešla od vozíku,
aby se vícekrát k nìmu nevrátila.
A dobrý voják Švejk šel skromnì v prùvodu ozbrojených
ochráncù státu.
Bajonety svítily v záøi slunce a na Malé Stranì obrátil se Švejk
pøed pomníkem Radeckého k zástupu, který je vyprovázel:
„Na Bìlehrad! Na Bìlehrad!“
A maršálek Radecký snivì se díval ze svého pomníku za
vzdalujícím se dobrým vojákem Švejkem s rekrutskou kytkou na
kabátì, kulhajícím na starých berlích, zatímco sdìloval nìjaký vážný
pán lidem kolem, že vedou dezertéra.
66
*8. kapitola
Švejk simulantem
V této velké dobì vojenští lékaøi dali si neobyèejnì záležet,
aby ze simulantù vyhnali ïábla sabotáže a vrátili je opìt do lùna
armády.
Bylo zavedeno nìkolik stupòù trápení simulantù a lidí
podezøelých, že jsou simulanti, jakými byli: souchotináøi,
revmatikové, lidé s kýlou, ledvinovou nemocí, tyfem, cukrovkou,
zánìtem plic a jinými chorobami.
Trápení, kterému byli simulanti podrobeni, bylo
systematizováno a stupnì trápení byly tyto:
1. Naprostá dieta, ráno a veèer po šálku èaje bìhem tøí dnù,
pøièemž se všem bez rozdílu toho, naè si stìžují, podává aspirin
pro pocení.
2. Podává se, aby si nemysleli, že je vojna med, v hojných
porcích chinin v prášku, èili takzvané „lízání chininu“.
3. Vyplachování žaludku dvakrát za den litrem teplé vody.
4. Klystýr, pøi použití mýdlové vody a glycerínu.
5. Zabalení do prostìradla namoèeného ve studené vodì.
Byli lidé stateèní, kteøí pøetrpìli všech pìt stupòù trápení a dali
se odvézt v prosté rakvi na vojenský høbitov. Byli však lidé
malomyslní, kteøí, když došli ke klystýru, prohlásili, že už je jim
dobøe a že si nic jiného nepøejí než odejít s nejbližším maršovým
bataliónem do zákopù.
Švejka v posádkové vìznici uložili do nemocnièního baráku
právì mezi takové malomyslné simulanty.
„Už to nevydržím,“ øekl jeho soused na posteli, kterého pøivedli
z ordinaèního pokoje, kde mu již podruhé vyplachovali žaludek.
Muž ten simuloval krátkozrakost.
„Zítra pojedu k pluku,“ rozhodoval se druhý soused po levé
67
stranì, který právì dostal klystýr, simuluje, že je hluchý jako paøez.
Na posteli u dveøí umíral jeden souchotináø, zabalený do
prostìradla namoèeného ve studené vodì.
„To je už tøetí tenhle týden,“ poznamenal soused po pravé
stranì, „a co tobì schází?“
„Já mám revma,“ odpovìdìl Švejk, naèež následoval upøímný
smích všech kolem. Smál se i umírající souchotináø simulující
tuberkulózu.
„S revmatismem mezi nás nelez,“ vážnì Švejka upozoròoval
tuèný muž, „revmatismus, ten tu platí tolik jako kuøí oka; já jsem
chudokrevný, mám pryè pùl žaludku a pìt žeber a nikdo mnì
nevìøí. Byl zde dokonce jeden hluchonìmý, ètrnáct dní ho balili
každou pùl hodiny do prostìradla namoèeného ve studené vodì,
každý den mu dávali klystýr a pumpovali žaludek. Už všichni
saniáci mysleli, že to vyhrál a že pùjde domù, když mu tu pøedepsal
doktor nìco pro dávení. Mohlo ho to ztrhat, a tu on zmalomyslnìl.
,Nemohu,‘ povídá, ,déle dìlat hluchonìmého, vrátila se mnì øeè
i sluch.’ Marodi všichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on stál
na svém, že slyší a mluví jako ostatní. A také to tak i hlásil ráno
pøi vizitì.“
„Držel se dost dlouho,“ poznamenal muž simulující, že má
jednu nohu kratší o celý decimetr, „ne jako ten, co simuloval, že
ho ranila mrtvice. Staèily tøi chininy, jeden klystýr a jednodenní
pùst. Pøiznal se, a než došlo k pumpování žaludku, nebylo po
mrtvici ani památky. Nejdéle se zde držel ten, co byl pokousán
vzteklým psem. Kousal, vyl, to je pravda, to umìl znamenitì, ale
nemoh nijak dostat dohromady tu pìnu u huby. Pomáhali jsme
mu, jak jsme mohli. Lechtali jsme ho kolikrát po celou hodinu do
vizity, až dostal køeèe a zmodral nám, ale pìna u huby se
nedostavovala a také nedostavila. Bylo to nìco hrozného. Když
se vzdával takhle ráno pøi vizitì, tak nám ho bylo líto. Postavil se
u postele jako svíèka, zasalutoval a øekl: ,Poslušnì hlásím, pane
68
obrarct, že asi ten pes, který mne krous, nebyl vzteklej.‘ Obrarct
se na nìho podíval tak nìjak divnì, že pokousaný se poèal tøást na
celém tìle a pokraèoval: ,Poslušnì hlásím, pane obrarct, že mne
vùbec žádnej pes nekous, to jsem se já sám kous do ruky.‘ Po tom
pøiznání ho vyšetøovali pro sebezohavení, že si chtìl ukousnout
ruku, aby nemusel do pole.“
„Všechny takové nemoci, kde se potøebuje, pìna u huby,“ øekl
tuèný simulant, „se dají špatnì simulovat. Jako kupøíkladu
padoucnice. Byl zde také jeden s padoucnicí, ten nám vždy øíkal,
že mu na jednom záchvatu nezáleží, tak jich dìlal tøebas deset za
den. Svíjel se v tìch køeèích, zatínal pìstì, vypuloval oèi, maje je
jako na šopkách, bil sebou, vyplazoval jazyk, zkrátka vám øeknu,
nádherná prvotøídní padoucnice, taková upøímná. Najednou dostal
nežidy, dva na krk, dva na záda, a bylo po svíjení a bití sebou
o podlahu, když nemohl hlavou hnout, ani sedìt, ani ležet. Dostal
horeèku a v horeèce na sebe pøi vizitì všechno povìdìl. A dal nám
s tìmi nežidami co proto, ponìvadž musel s nimi ležet ještì tøi
dny mezi námi a dostával druhou dietu, ráno kávu s houskou,
k obìdu polévku, omáèku a knedlík, veèer kaši nebo polévku, a my
se museli dívat s hladovými vypumpovanými žaludky s úplnou
dietou, jak ten chlap žere, mlaská, funí a krká sytostí. Tøema tím
podrazil nohy, pøiznali se také. Ti leželi na srdeèní vadu.“
„Nejlepší,“ mínil jeden ze simulantù, „dá se simulovat šílenství.
Z našeho uèitelského sboru jsou vedle v cimøe dva, jeden neustále
køièí dnem i nocí: ,Hranice Giordana Bruna ještì dýmá, obnovte
proces Galileùv!’ a ten druhý štìká, napøed tøikrát pomalu: haf haf - haf, potom pìtkrát rychle za sebou: hafhafhafhafhaf, a zas
pomalu, a tak to jde neustále. Už to vydrželi pøes tøi nedìle. Já
jsem pùvodnì také chtìl dìlat blázna, náboženského šílence,
a kázat o neomylnosti papežové, ale nakonec jsem si opatøil
rakovinu žaludku od jednoho holièe na Malé Stranì za patnáct
korun.“
69
„Já znám jednoho kominíka v Bøevnovì,“ poznamenal jiný
pacient, „ten vám za deset korun udìlá takovou horeèku, že
vyskoèíte z okna.“
„To nic není,“ øekl druhý, „ve Vršovicích je jedna porodní bába,
která vám za dvacet korun vymkne nohu tak pìknì, že jste mrzák
nadosmrti.“
„Já mám vymknutou nohu za pìtku,“ ozvalo se z øady postelí
u okna, „za pìtku a tøi piva.“
„Mì ta moje nemoc stojí už pøes dvì stovky,“ prohlásil jeho
soused, vyschlá tyèka, „jmenujte mnì jakýkoliv jed, kterého bych
byl neužíval, nenajdete. Jsem živé skladištì jedù. Pil jsem sublimát,
vdechoval rtuové páry, chroupal arzén, kouøil opium, pil opiovou
tinkturu, sypal si morfium na chleba, polykal strychnin, pil roztok
fosforu v sirouhlíku i kyselinu pikrovou. Znièil jsem si játra, plíce,
ledviny, žluè, mozek, srdce, støeva. Nikdo neví, co mám za nemoc.“
„Nejlepší je,“ vysvìtloval nìkdo ode dveøí, „vstøíknout si
petrolej pod kùži na ruce. Mùj bratranec byl tak šastný, že mu
uøízli ruku pod loket, a dnes má s celou vojnou pokoj.“
„Tak vidíte,“ øekl Švejk, „to všechno každej musí zkusit pro
císaøe pána. I to pumpování žaludku, i ten klystýr. Když jsem
sloužil pøed léty u mýho regimentu, bejvalo to ještì horší. To
takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se
vykurýroval. To nebyly žádný postele s kavalci jako zde nebo
plivátka. Holá pryèna a na tej leželi marodi. Jednou mìl jeden
vopravdovskej tyfus a druhej vedle nìho èerný neštovice. Voba
byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do bøicha, že jsou
prej simulanti. Pak když ty voba vojáci umøeli, pøišlo to do
parlamentu a bylo to v novinách. Ty noviny hned nám zakázali
èíst a dìlali prohlídku v kuføíkách, kdo má ty noviny. A jak už
mám vždycky to neštìstí, u celýho regimentu je u nikoho nenašli
než u mì. Tak mne vedli k regimentsraportu a nᚠobrst, takovej
vùl, dej mu pánbùh nebe, zaèal na mne øvát, abych stál rovnì a øek,
70
kdo to do tìch novin napsal, nebo že mnì roztrhne hubu od ucha
k uchu a dá mì zavøít, až budu èernej. Potom pøišel regimentsarct,
šermoval mnì pìstí pod nosem a køièel: ,Sie verfluchter Hund,
Sie schäbiges Wesen, Sie unglückliches Mistvieh, ty kluku
socialistická!’ Dívám se všem upøímnì do oèí, ani nemrknu
a mlèím, ruku na èepici a levou na faldì kalhot. Bìhali kolem mne
jako psi, štìkali na mne, a já poøád nic. Mlèím, vzdávám èest a levá
ruka na faldì kalhot. Když tak øádili asi pùl hodiny, rozbìhl se
obršt ke mnì a zaøval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?’ - ,Poslušnì
hlásím, pane obrst, že jsem blbec.’ - ,Jednadvacet dní tuhého vìzení
pro blbost, dva pùsty týdnì, mìsíc kasárníka, osumaètyøicet hodin
špangle, hned zavøít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár
blbce nepotøebuje. My už ti, holomku, noviny vytluèem z hlavy,’
rozhodl se po dlouhým lítání pan obršt. - Zatímco jsem sedìl, dìly
se v kasárnách divy. Nᚠobršt zakázal vùbec vojákùm èíst, tøebas
by to byly i Pražské úøední noviny, v kantýnì nesmìli balit do novin
ani párky, ani syreèky. Vod tý doby vojáci zaèli èíst a nᚠregiment
byl nejvzdìlanìjší. Èetli jsme všechny noviny a u každý kumpaèky
skládali veršíèky, písnièky proti panu obrštovi. A když se nìco
u regimentu stalo, tak se vždycky našel mezi manšaftem nìjakej
dobrodinec, kerej to dal do novin pod názvem ,Tejrání vojákù’.
A na tom nemìli dost. Psali poslancùm do Vídnì, aby se jich ujmuli,
a ti zaèali dávat interpelaci jednu za druhou, že je nᚠpan obršt
zvíøe a podobnì. Nìjakej ministr poslal k nám komisi, aby to
vyšetøila, a nìjakej Franta Henèlù z Hluboký dostal potom dva
roky, ponìvadž to byl ten, co se vobrátil do Vídnì k poslancùm
kvùli tý facce, kerou dostal na cvièišti od pana obršta. Potom,
když komise vodjela, dal si nás pan obršt všechny seøadit, celej
regiment, a povídá, že voják je voják, že musí držet hubu a sloužit,
jestli se mu nìco nelíbí, tak že je to porušení subordinace. ,Tak
jste si, lumpové, mysleli, že vám ta komise pomùže,’ povídá pan
obršt, ,drek vám pomohla. A teï bude každá kumpaèka kolem
71
mne defilírovat a opakovat hlasitì, co jsem øekl. - Tak jsme šli
jedna kumpaèka za druhou, rechtsšaut, kde stál pan obršt, ruku
na øemeni flinty, a øvali jsme na nìho: ,Tak jsme si, lumpové, mysleli,
že nám ta komise pomùže, drek nám pomohla.’ - Pan obršt se
smál, až se za bøicho popadal, až defilírovala jedenáctá kumpaèka.
Jde, dupe, a když pøijde k panu obrštovi, nic, ticho, ani hlásku.
Pan obršt se zaèervenal jako kohout a vrátil jedenáctou kumpaèku,
aby to ještì jednou opakovala. Defilíruje a mlèí, jen øada za øadou
se drze dívá panu obrštovi do oèí. - ,Ruht!’ povídá pan obršt a chodí
po dvoøe, seká si bièíkem pøes holinky, plivá, pak najednou se
zastaví a zaøve ,Abtreten!’, sedne si na svou herku a už je z brány
venku. Èekali jsme, co se stane s jedenáctou kumpaèkou, a ono
nic. Èekáme jeden den, druhý den, celý týden, a ono poøád nic.
Pan obršt se v kasárnách vùbec neobjevil, z èehož mìlo mužstvo,
šarže i dùstojníci velkou radost. Potom jsme dostali nového obršta
a o tom starém se povídalo, že je v nìjakém sanatoriu, ponìvadž
napsal vlastnoruèní dopis k císaøi pánovi, že se jedenáctá
kumpaèka. vzbouøila.“
Pøiblížila se doba odpolední vizity. Vojenský lékaø Grünstein
chodil od postele k posteli a za ním sanitní poddùstojník se zápisní
knihou.
„Macuna?!“
„Zde!“
„Klystýr a aspirin! - Pokorný?!“
„Zde!“
„Vypláchnout žaludek a chinin! - Kovaøík?!“
„Zde!“
„Klystýr a aspirin! - Koátko?!“
„Zde!“
„Vypláchnout žaludek a chinin!“
A tak to šlo, jeden za druhým, bez milosti, mechanicky, øíznì.
„Švejk?!“
72
„Zde!“
Dr. Grünstein podíval se na nový pøírùstek.
„Co vám schází’?“
„Poslušnì hlásím, že mám revma!“
Dr. Grünstein po dobu své praxe pøivykl být jemnì ironickým,
kterýž zpùsob pùsobil mnohem vydatnìji nežli køik.
„Aha, revma,“ øekl k Švejkovi, „to máte náramnì tìžkou
nemoc. Je to opravdu náhoda, dostat revma v dobì, kdy je svìtová
válka a èlovìk má jít na vojnu. Já myslím, že vás to musí strašné
mrzet.“
„Poslušnì hlásím, pane obrarct, že mì to strašnì mrzí.“
„Tak vida, ono ho to mrzí. To je od vás náramnì hezké, že jste
si s tím revmatismem právì teï na nás vzpomnìl. V dobì míru
bìhá takový chudák jako kùzlátko, ale jak vypukne vojna, hned
má revma a hned mu kolena neslouží. Nebolí vás kolena?“
„Poslušnì hlásím, že bolí.“
„A celé noci nemùžete spát, není-li pravda? Revma je velice
nebezpeèná, bolestná a tìžká nemoc. My už tady máme s revmatiky
dobré zkušenosti. Naprostá dieta a jiný nᚠzpùsob léèení se velice
dobøe osvìdèil. Budete zde døív zdravìjší než v P횝anech
a mašírovat budete na pozice, jen se za vámi zapráší.“
Obraceje se k sanitnímu poddùstojníkovi øekl: „Pište: Švejk,
úplná dieta, dvakrát dennì vypláchnout žaludek, jednou za den
klystýr, a jak bude dál, uvidíme. Prozatím ho odveïte do
ordinaèního pokoje, vypláchnìte mu žaludek a dejte mu, až se
vzpamatuje, klystýr, ale poøádný, až bude volat všechny svaté,
aby se to jeho revma leklo a vybìhlo.“
Obraceje se pak ku všem postelím, pronesl øeè plnou pìkných
a rozumných sentencí.
„Nemyslete si, že máte pøed sebou nìjakého vola, který si dá
všechno nabulíkovat na nos. Mé vaše chování nijak nepøivede
z rovnováhy. Já vím, že jste všichni simulanti, že chcete
73
dezentýrovat z vojny. A podle toho s vámi jednám. Pøežil jsem
sta a sta takových vojákù, jako jste vy. Na tìchto postelích ležely
celé spousty lidí, kterým nic jiného nescházelo než vojenský duch.
Zatímco jich kamarádi bojovali v poli, oni si myslili, že se budou
válet na posteli, dostávat nemocnièní stravu a èekat, až se válka
pøežene. To se ale zmýlili setsakramentsky, a i vy všichni se také
setsakramentsky zmýlíte. Ještì za dvacet let budete køièet ze spaní,
když se vám bude zdát, jak jste u mne simulovali.“
„Poslušnì hlásím, pane obrarct,“ ozvalo se tiše od postele
u okna, „já už jsem zdravej, já už v noci pozoroval, že mne záducha
pøešla.“
„Jmenujete se?“
„Kovaøík, poslušnì hlásím, mám dostat klystýr.“
„Dobøe, klystýr dostanete ještì na cestu,“ rozhodl dr. Grünstein,
„abyste si nestìžoval, že jsme vás tady neléèili. Tak, a teï všichni
marodi, které jsem èetl, za poddùstojníkem, aby každý dostal, co
mu patøí.“
A každý také dostal poctivou porci, jakou mìl pøedepsáno.
A jestli nìkteøí snažili se na vykonavatele lékaøského rozkazu
pùsobit prosbami nebo vyhrožováním, že se dají také k sanitì
a mùže být, že jim oni také padnou jednou do rukou, Švejk se
držel stateènì.
„Nešetøi mne,“ vybízel tuho pochopa, který mu dával klystýr,
„pamatuj na svou pøísahu. I kdyby zde ležel tvùj otec nebo vlastní
bratr, dej jim klystýr, aniž bys mrkl okem. Mysli si, že na takových
klystýrech stojí Rakousko, a vítìzství je naše.“
Druhého dne pøi vizitì otázal se dr. Grünstein Švejka, jak se
mu líbí ve vojenské nemocnici.
Švejk odpovìdìl, že jest to podnik správný a vznešený. Za
odmìnu dostal totéž co vèera, kromì aspirinu a tøí práškù chininu,
které mu nasypali do vody, aby je ihned vypil.
Ani Sokrates nepil svou èíši bolehlavu s takovým klidem jako
74
chinin Švejk, na kterém vyzkoušel dr. Grünstein všechny stupnì
trápení.
Když balili Švejka do mokrého prostìradla u pøítomnosti
lékaøe, odpovìdìl Švejk na jeho otázku, jak se mu to teï líbí:
„Poslušnì hlásím, pane obrarct, že je to jako na plovárnì nebo
v moøských lázních.“
„Máte ještì revma?“
„Poslušnì hlásím, pane obrarct, že se to nechce nijak lepšit.“
Švejk byl podroben novému trápení.
V té dobì mìla vdova po generálovi pìchoty baronka von
Botzenheim velice mnoho starostí, aby vypátrala toho vojáka,
o kterém uveøejnila nedávno Bohemie zprávu, jak dal se vozit,
on, mrzák, na vozíku pro nemocné a køièel „Na Bìlehrad!“, kterýž
vlastenecký projev dal pùvod redakci Bohemie k vyzvání ètenáøù,
aby konali sbírky ve prospìch loajálního hrdiny mrzáka.
Koneènì poptávkou na policejním øeditelství zjištìno bylo, že
to byl Švejk, a dále bylo už lehké pátrat. Baronka von Botzenheim
vzala s sebou svou spoleènici a komorníka s košem a jeli na
Hradèany.
Chudìrka paní baronka ani nevìdìla, co to znamená, když
nìkdo leží ve vojenské nemocnici posádkové vìznice. Její
navštívenka otevøela jí dveøe vìznice a v kanceláøi se k ní chovali
náramnì vlídnì, a za pìt minut už vìdìla, že „der brave Soldat
Švejk“, po kterém se ptala, leží ve tøetím baráku, postel èíslo 17.
Šel s ní sám dr. Grünstein, který byl z toho janek.
Švejk právì sedìl na posteli po obvyklé denní kúøe pøedepsané
dr. Grünsteinem, obklopen skupinou vychrtlých a vyhladovìlých
simulantù, kteøí se doposud nevzdali a houževnatì zápasili s dr.
Grünsteinem na pùdì úplné diety.
Kdo by je byl poslouchal, mìl by dojem, že se octl ve
spoleènosti kulinárù, ve vyšší kuchaøské škole nebo na
labužnických kursech.
75
„I ty sprosté lojové škvarky se dají jíst,“ vyprávìl právì jeden,
který zde ležel se ,zastaralým katarem žaludku’, „jestli jsou teplé.
Když se lùj škvaøí, vymaèkají se dosucha, posolí, opepøí, a já vám
øíkám, že se husí škvarky jim nevyrovnají.“
„Nechte husí škvarky být,“ øekl muž se ,žaludeèní rakovinou’,
„nad husí škvarky není. Kam se proti nim hrabou z vepøového
sádla. To se rozumí, že musí být dozlata vyškvaøeny, jako to dìlají
židi. Vezmou tuènou husu a stáhnou sádlo s kùží a škvaøejí to.“
„Víte, že jste na omylu, pokud se týká vepøových škvarkù?“
poznamenal Švejkùv soused, „rozumí se samo sebou, že mluvím
o škvarkách z domácího sádla, tak jak jim øíkají domácí škvarky.
Ne hnìdé barvy a také ne žluté. Musí to být nìco mezi tìma dvìma
odstíny. Takový škvarek nesmí být ani pøíliš mìkký, ani pøíliš tvrdý.
On nesmí chroupat, to je pøepálen. Musí se rozplynout na jazyku
a nesmíte mít pøitom dojem, že vám teèe sádlo po bradì.“
„Kdo z vás jed škvarky z koòského sádla?“ ozval se èísi hlas,
na který však nikdo nedal odpovìdi, ponìvadž sem vbìhl sanitní
poddùstojník: „Všichni do postele, jde sem nìjaká arciknìžna, a
nikdo neukazuje špinavé nohy z deky!“
Ani arciknìžna nemohla tak vážnì vejít, jako to udìlala baronka
von Botzenheim. Za ní valil se celý prùvod, ve kterém nescházel
ani úèetní šikovatel pøi nemocnici, který v tom všem vidìl tajemnou
ruku revize, která ho od tuèného žlabu v týlu hodí napospas
šrapnelùm nìkam pod drátìné pøekážky pozic.
Byl bledý, ale ještì bledší byl dr. Grünstein. Jemu tancovala
pøed oèima malá vizitka staré baronky s titulem „vdova po
generálu“ a všechno to, co mohlo být spojeno s tím titulem, jako
konexe, protekce, stížnosti, pøeložení na frontu a jiné hrozné vìci.
„Zde máme Švejka,“ øekl, zachovávaje umìlý klid, veda
baronku von Botzenheim ku Švejkovì posteli; „chová se velice
trpìlivì.“
Baronka von Botzenheim posadila se na pøistavenou židli
76
k Švejkové posteli a øekla:
„Cešky fójak, toprá fójak, kriplfójak pýt tapferfójak, moc rát
mìl cešky Rakušan.“
Pøitom hladila Švejka po neholené tváøi a pokraèovala: „Já
èist všekno fnófiny, já vám pšinest pápat, kousat, kuøit, cúcat,
cešky fójak, toprá fójak. Johann, kommen Sie her!“
Komorník, pøipomínající svými ježatými licousy Babinského,
pøitáhl objemný koš k posteli, zatímco spoleènice staré baronky,
vysoká dáma s uplakanou tváøí, sedla si na Švejkovu postel
a urovnávala mu slamìný polštáø pod záda s fixní myšlenkou, že
se to patøí dìlat nemocným hrdinùm.
Baronka zatím vytahovala dárky z koše. Tucet peèených kuøat,
zabalených do rùžového hedvábného papíru a ovázaných
èernožlutou hedvábnou stužkou, dvì láhve nìjakého váleèného
likéru s etiketou „Gott strafe England!“ Na druhé stranì byl na
77
etiketì František Josef s Vilémem, jak se drží za ruce, jako by si
chtìli hrát hru „Králíèek v své jamce sedìl sám, ubožátko, co je ti,
že nemùžeš skákati“.
Potom vytáhla z koše tøi láhve vína pro rekonvalescenty a dvì
krabice cigaret. Vše elegantnì rozložila na prázdnou postel vedle
Švejka, kam pøibyla ještì pìknì vázaná kniha Pøíbìhy ze života
našeho mocnáøe, kterou napsal nynìjší zasloužilý šéfredaktor naší
úøední Èeskoslovenské republiky, který se ve starém Frantíkovi
vidìl. Potom se octly na posteli balíèky èokolády s tímž nápisem
„Gott strafe England!“ a opìt s podobiznami rakouského
i nìmeckého císaøe. Na èokoládì už si nedrželi ruce a každý se
udìlal pro sebe a ukazovali na sebe záda. Pìkný byl dvouøadový
kartáèek na zuby s nápisem „Viribus unitis“, aby každý, kdo si
èistí zuby, vzpomínal na Rakousko. Elegantním a velice vhodným
dáreèkem do fronty a do zákopù byla souprava na èištìní nehtù.
Na krabici byl obrázek, jak praská šrapnel a nìjaký èlovìk v šišáku
se žene s bodákem kupøedu. Pod tím: „Für Gott, Kaiser und
Vaterland!“ Bez obrázku byl balík sušenek, zato byl tam verš:
Osterreich, du edles Haus,
steck deine Fahne aus,
lalß sie im Winde weh’n,
Österreich muß ewig stehn!
s èeským pøekladem umístìným na druhé stranì:
Rakousko, vznešený dùm,
vystrè prapor svùj,
nech ho ve vìtrech vlát,
Rakousko vìènì musí stát!
Posledním dárkem byl bílý hyacint v koøenáèi.
Když to všechno leželo vybaleno na posteli, baronka von
Botzenheim nemohla se pohnutím udržet slz. Nìkolika
vyhladovìlým simulantùm tekly sliny z úst. Spoleènice baronèina
podpírala sedícího Švejka a také slzela. Bylo ticho jako v kostele,
78
které pøerušil náhle Švejk, sepjav ruce:
„Otèe náš, jenž jsi na nebesích, posvì se jméno Tvé, pøijï
království Tvé... pardon, milostpaní, tak to není, já jsem chtìl øíct:
Pane Bože, otèe nebeský, požehnej nám tìchto darù, které z Tvé
štìdrostí požívati budeme. Amen!“
Po tìchto slovech vzal z postele kuøe a pustil se do nìho,
sledován vydìšeným zrakem dr. Grünsteina.
„Ach, jak mu chutná, vojáèkovi,“ s nadšením šeptala dr.
Grünsteinovi stará baronka, „on je jisté už zdravý a mùže jít do
pole. Jsem opravdu velice ráda, jak mu to pøišlo vhod.“
Potom chodila od postele k posteli a rozdávala cigarety
a èokoládové pralinky a vrátila se ze své obchùzky opìt k Švejkovi,
pohladila mu vlasy se slovy „Behü euch Gott“ a vyšla s celým
prùvodem ze dveøí.
Nežli se dr. Grünstein vrátil zezdola, kam šel doprovodit
baronku, Švejk rozdal kuøata, která byla zhlcena pacienty s takovou
79
rychlostí, že místo kuøat našel dr. Grünstein jen hromadu kostí,
ohlodaných tak èistì, jako by byla kuøata padla zaživa do hnízda
supù a na jejich ohlodané kosti pražilo nìkolik mìsícù slunce.
Zmizel i váleèný likér, i tøi láhve vína. Ztratily se v žaludcích
pacientù i balíèky èokolády, i balík sušenek. Nìkdo dokonce vypil
i lahvièku politury na nehty, nalézající se v soupravì, a nakousl
pastu na zuby, pøiloženou ke kartáèku.
Když se dr. Grünstein vrátil, postavil se opìt do bojovné pózy
a mìl dlouhou øeè. Kámen mu spadl ze srdce, že již návštìva odešla.
Hromada ohlodaných kostí utvrdila ho v myšlence, že jsou všichni
nenapravitelní.
„Vojáci,“ spustil, „jestli byste mìli trochu rozumu, tak byste
nechali to všechno ležet a øekli byste si, že jestli to sežerem, že
nám pan obrarct nebude vìøit, že jsme tìžcí marodi. Vy jste tím
sami dali sobì svìdectví, že si nevážíte mé dobroty. Pumpuji vám
žaludek, dávám vám klystýry, snažím se udržet vás pøi úplné dietì,
a vy si mnì pøecpete žaludek. Chcete dostat žaludeèní katar? To
se mýlíte, døíve nežli se vᚠžaludek pokusí to strávit, vyèistím
vám ho tak dùkladnì, že budete na to vzpomínat do nejdelší smrti
a ještì svým dìtem vypravovat, jak jste jednou sežrali kuøata
a napráskali se rùzné jiné dobroty, ale jak to u vás nevydrželo ani
ètvrt hodiny v žaludku, ponìvadž vám vypumpovali ještì zatepla
žaludek. A tak jeden po druhém za mnou, abyste nezapomnìli, že
nejsem žádný vùl jako vy, ale pøece jen o trochu chytøejší než vy
všichni dohromady. Kromì toho vám oznamuji, že zítra sem na
vás pošlu komisi, ponìvadž se už válíte tady moc dlouho a nic
z vás nikomu neschází, když si umíte za tìch pár minut zasvinit
žaludek tak pìknì, jak jste to právì nyní dokázali. Tak pochodem
póchod!“
Když došla øada na Švejka, podíval se dr. Grünstein na nìho
a jakási reminiscence na dnešní záhadnou návštìvu pøinutila ho,
že se otázal: „Vy znáte paní baronku?“
80
„Je to moje nevlastní matka,“ odpovìdìl klidnì Švejk, „v
outlém vìku mne pohodila a teï mne zas našla . . .“
A dr. Grünstein øekl struènì: „Potom dejte Švejkovi ještì
klystýr.“
Veèer na kavalcích bylo smutno. Pøed nìkolika hodinami mìli
všichni v žaludcích rùzné dobré a chutné vìci, a nyní tam mají slabý
èaj a skývu chleba. Èíslo 21 se ozvalo od okna: „Vìøíte, kamarádi,
že radìji mám smažené kuøe než peèené?“
Kdosi zabruèel: „Dejte mu deku,“ ale byli všichni tak zesláblí
po té nezdaøené hostinì, že se nikdo nehýbal.
Dr. Grünstein držel slovo. Dopoledne pøišlo nìkolik vojenských
lékaøù z proslulé komise.
Šli vážnì øadami postelí a nic jiného nebylo slyšet než „Ukažte
jazyk!“
Švejk vyplázl jazyk tak daleko, že jeho oblièej udìlal pitvornou
grimasu a oèi se mu zahmouøily:
„Poslušnì hlásím, pane štábarct, že už delší jazyk nemám.“
Nastala zajímavá rozprava mezi Švejkem a komisí. Švejk tvrdil,
že uèinil tu poznámku, obávaje se, aby si nemyslili, že pøed nimi
skrývá svùj jazyk.
Èlenové komise naproti tomu se rozcházeli znamenitì ve svých
úsudcích o Švejkovi.
Polovina z nich tvrdila, že je Švejk „ein blöder Kerl“, kdežto
druhá, že je lotr, který si chce z vojny dìlat legraci.
„To by v tom musel bejt hrom,“ zaøval na Švejka pøedseda
komise, „abychom na vás nevyzráli.“
Švejk díval se na celou komisi s božským klidem nevinného
dítìte.
Vrchní štábní lékaø pøistoupil tìsnì k Švejkovi: „To bych rád
vidìl, vy moøské prase, co si asi teï myslíte.“
„Poslušnì hlásím, že já vùbec nemyslím.“
„Himldonrvetr,“ hulákal jeden z èlenù komise, bøinkaje šavlí,
81
„tak von vùbec nemyslí. Proèpak, vy jeden siamskej slone,
nemyslíte?“
„Poslušnì hlásím, že já proto nemyslím, ponìvadž je to na
vojnì vojákùm zakázáno. Když jsem byl pøed léty u 91. regimentu,
tak nám nᚠpan hejtman vždycky øíkal: ,Voják nesmí sám myslet.
Za nìho myslí jeho pøedstavení. Jakmile voják zaène myslet, už to
není voják, ale nìjakej prachvšivej civilista. Myšlení nevede... ‘ „
„Držte hubu,“ pøerušil Švejka zuøivì pøedseda komise, „o vás
už máme zprávy. Der Kerl meint: man wird glauben, er sei ein
wirklicher Idiot...
Žádnej idiot nejste, Švejku, chytrej jste, mazanej jste, lump
jste, ulièník, všivák, rozumíte...“
„Poslušnì hlásím, že rozumím.“
„Už jsem vám øíkal, abyste držel hubu, slyšel jste?“
„Poslušnì hlásím, že jsem slyšel, abych držel hubu.“
„Himlhergot, tak tu hubu držte, když jsem vám poruèil, tak
víte dobøe, že nesmíte kušnit!“
„Poslušnì hlásím, že vím, že nesmím kušnit.“
Vojenští páni podívali se na sebe a zavolali šikovatele.
„Tohoto muže,“ øekl vrchní štábní lékaø z komise, ukazuje na
Švejka, „odvedete dolù do kanceláøe a poèkáte na naši relaci
a raport. Na garnizónu už mu to kušnìní vyženou z hlavy. Chlap
je zdravej jako ryba, simuluje a ještì kušní a dìlá si legraci ze svých
pøedstavených. Myslí si, že jsou zde jen kvùli jeho zábavì, že je
celá vojna legrace, špásovná vìc. Oni vám to, Švejku, na garnizónì
ukážou, že vojna není žádná sranda.“
Švejk odcházel s šikovatelem do kanceláøe a po cestì pøes
nádvoøí bruèel si:
Vždycky jsem si myslel,
že je vojna špás,
že tam budu tejden nebo dvì nedìle,
pøijdu domù zas...
82
A zatímco na Švejka øval v kanceláøi dùstojník mající službu,
že takoví chlapi, jako je Švejk, se mají støílet, komise nahoøe
v nemocnièních pokojích pobíjela simulanty. Ze sedmdesáti
pacientù zachránili se jen dva. Jeden, který mìl uraženou nohu
granátem, a druhý s opravdovým kostižerem.
Jedinì ti neslyšeli slùvko „tauglich“, ostatní všichni, nevyjímaje
ani tøí umírajících souchotináøù, byli uznáni schopnými služby
v poli, pøièemž vrchní štábní lékaø neodepøel si té pøíležitosti, aby
83
si nezaøeènil.
Jeho øeè byla propletena nejrozmanitìjšími nadávkami a byla
obsahovì struèná. Všichni jsou dobytek a hnùj, a jedinì budou-li
bojovat stateènì za císaøe pána, mohou se vrátit do lidské
spoleènosti a po válce jim bude odpuštìno, že se chtìli dostat
z vojny a simulovali. On sám ale v to nevìøí a myslí, že všechny
èeká provaz.
Nìjaký mladièký vojenský lékaø, duše èistá doposud
a nezkažená, požádal vrchního štábního, aby smìl též promluvit.
Jeho øeè lišila se od øeèi jeho pøedstaveného optimismem a naivitou.
Mluvil nìmecky.
Mluvil dlouho o tom, že každý z tìch, kteøí opouští nemocnici,
aby odešli ke svým plukùm do pole, musí být vítìzem i rytíøem.
On že jest pøesvìdèen, že budou zruèní ve zbrani, na bojišti i èestní
ve všech záležitostech váleèných i soukromých. Že budou
nepøemožitelnými váleèníky, pamìtlivými na slávu Radeckého
i prince Eugena Savojského. Že zúrodní svou krví široká pole slávy
mocnáøství a vítìznì dokonají úlohu, kterou jim pøedurèila historie.
Ve smìlé odvaze, pohrdajíce svými životy poøítí se kupøedu pod
rozstøílenými prapory svých regimentù k nové slávì, k novým
vítìzstvím.
Potom na chodbì øekl k tomu naivnímu muži vrchní štábní
lékaø: „Pane kolego, mohu vás ubezpeèit, že je to všechno marné.
Z tìch lumpù by ani Radecký, ani ten vᚠprinc Eugen Savojský
nevychovali vojáky. Mluvit k nim andìlsky nebo ïábelsky, to je
všechno jedno. Je to banda.“
84
*9. kapitola
Švejk na garnizónì
Posledním útoèištìm lidí, kteøí nechtìli jít do války, byl
garnizón. Znal jsem jednoho suplenta, který nechtìl støílet jako
matematik u artilérie a kvùli tomu ukradl hodinky jednomu
nadporuèíkovi, aby se dostal na garnizón. Uèinil tak s plnou
rozvahou. Válka mu neimponovala a neokouzlovala ho. Støílet
do nepøítele a zabíjet na druhé stranì šrapnely a granáty stejné
takové nešastné suplenty, matematiky, považoval za blbost.
„Nechci být nenávidìn pro své násilnictví,“ øekl si a ukradl
s klidem hodinky. Zkoumali zprvu jeho duševní stav, a když
prohlásil, že se chtìl obohatit, dopravili ho na garnizón. Bylo
takových lidí víc, kteøí sedìli na garnizónì pro krádež nebo
podvody. Idealisté i neidealisté. Lidé, kteøí považovali vojnu za
zdroj pøíjmù, rùzní ti úèetní poddùstojníci v týlu i na frontì, kteøí
páchali všemožné podvody s menáží, s žoldem, a potom drobní
zlodìjové, tisíckrát poctivìjší než ti chlapi, kteøí je sem poslali.
Dále na garnizónì sedìli vojáci pro rùzné jiné delikty, èistì
vojenského rázu, porušení disciplíny, pokus vzpoury, dezerce.
Potom zvláštním typem byli politiètí, z kterých osmdesát procent
bylo úplnì nevinných a z kterých opìt devìtadevadesát procent
bylo odsuzováno.
Aparát auditorù byl velkolepý. Takový soudní aparát má každý
stát pøed všeobecným politickým, hospodáøským i mravním
úpadkem. Záø bývalé moci a slávy zachovává soudy s policií,
èetnictvem a prodajnou chátrou donášeèù.
V každé vojenské èásti mìlo Rakousko své špicly, udávající
své druhy, kteøí s nimi spali na kavalcích a na pochodu dìlili se
s nimi o chleba.
Státní policie dodávala také na garnizón materiál - pánové
85
Klíma, Slavíèek & comp. Vojenská cenzura dopravovala sem
autory korespondence mezi frontou a tìmi, které doma zanechali
v zoufalství. Sem vodili èetníci i staré výmìnkáøe, kteøí posílali
psaní na frontu, a vojenský soud házel jim na krk za jich slova
útìchy a líèení bídy domácí po dvanácti letech.
Z hradèanského garnizónu vedla také cesta pøes Bøevnov na
motolské cvièištì. Napøed šel v prùvodu bodákù èlovìk s øetízky
na rukách a za ním vùz s rakví. A na motolském cvièišti úseèný
povel: „An! Feuer!“ A po všech regimentech a bataliónech èetli
plukovní rozkaz, že zas jednoho zastøelili pro vzpouru, když
narukoval a pan hejtman sekl šavlí jeho ženu, která se nemohla od
muže rozlouèit.
A v garnizónì trojice: štábní profous Slavík, hejtman Linhart
a šikovatel Øepa, pøezvaný též „kat“, vykonávali již svou úlohu.
Kolik jich umlátili v samovazbì! Mùže být, že dnes hejtman Linhart
i za republiky je dále hejtmanem. Pøál bych si, aby mu byla
zapoètena služební léta na garnizónì. Slavíèek a Klíma od státní
policie je zapoèteny mají. Øepa se vrátil do civilu a vykonává dál
své zamìstnání zednického mistra. Mùže být, že je èlenem
vlasteneckých spolkù v republice.
Štábní profous Slavík stal se zlodìjem za republiky a je dnes
zavøen. Nezakotvil se chudák v republice jako jiní vojenští páni.
----Je úplnì pøirozené, že štábní profous Slavík, když pøejímal
Švejka, vrhl na nìho pohled plný nìmé výèitky:
„I ty mᚠporouchanou povìst, že jsi se dostal až sem mezi
nás? My ti, chlapeèku, pobyt zde osladíme, jako všem, kteøí upadli
v naše ruce, a ty naše ruce nejsou nìjaké dámské ruèky.“
Aby pak dodal váhy svému pohledu, pøiložil svou svalnatou,
tlustou pìst Švejkovi pod nos a øekl:
86
„Èichni si, lumpe!“
Švejk si èichl a poznamenal:
„S tou bych nechtìl dostat do nosu, to voní høbitovem.“
Klidná, rozvážná øeè zalíbila se štábnímu profousovi.
„He,“ øekl, šouchaje Švejka pìstí do bøicha, „stùj rovnì, co
mᚠv kapsách? Jestli mᚠcigareto, tak si ho mùžeš nechat, a peníze
dᚠsem, aby ti je neukradli. Víc nemáš? Doopravdy nemáš? Nelži,
lež se trestá.“
„Kam ho dáme?“ otázal se šikovatel Øepa.
„Dáme ho do šestnáctky,“ rozhodl se štábní profous, „mezi ty
v podvlíkaèkách, cožpak nevidíte, že je na spise napsáno panem
hejtmanem Linhartem ,Streng behüten, beobachten!’? - Jojo,“
prohlásil slavnostnì k Švejkovi, „s neøádama se jedná neøádsky.
Jestli se nìkdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu
pøelámeme všechny žebra a necháme ho tam ležet, dokud
nechcípne. Na to máme právo. Jako jsme to udìlali s tím øezníkem,
víte, Øepo?“
„Inu, dal nám práce, pane štábní profous,“ odpovìdìl snivì
šikovatel Øepa, „to bylo tìlo! Šlapal jsem po nìm pøes pìt minut,
než mu zaèly praskat žebra a lejt se krev z huby. A ještì deset dní
byl živ. Hotovej nezmar.“
„Tak vidíš, lumpe, jak to u nás chodí, když se nìkdo vzpouzí,“
konèil svùj pedagogický výklad štábní profous Slavík, „nebo když
chce utéct. To je vlastnì sebevražda, která se u nás taky tak trestá.
Nebo nedej pánbùh, aby tì, hajzlíku, napadlo, až pøijde inspekce,
si na nìco stìžovat. Když inspekce pøijde a optá se: ,Máte nìjakou
stížnost?’, tak musíš, smrade, stát hapták, zasalutovat a odpovìdìt:
,Poslušnì hlásím, že nemám, že jsem úplnì spokojen.’ - Jak to
øekneš, hnuse, opakuj to!“
„Poslušnì hlásím, že nemám, že jsem úplnì spokojen,“
opakoval Švejk s takovým milým výrazem, že se štábní profous
zmýlil a považoval to za upøímnou snahu a poctivost.
87
„Tak se vysvleè do podvlíkaèek a pùjdeš do šestnáctky,“ øekl
vlídnì, nepøidávaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak mìl ve
zvyku.
V šestnáctce setkal se Švejk s devatenácti muži bez kalhot. To
byli všichni, kteøí mìli na spisech napsanou poznámku „Streng
behüten, beobachten!“ a o které nyní peèovali velice starostlivì,
aby jim neutekli.
Kdyby ty podvlékaèky byly èisté a nebyly v oknech møíže, na
první pohled dìlalo by to dojem, že jste v šatnì nìjakých lázní.
Švejka pøijal od šikovatele Øepy cimrkomandant, zarostlý chlap
v rozhalené košili. Zapsal si jeho jméno na kousek papíru visícího
na zdi a øekl k nìmu:
„Zejtra máme u nás divadlo. Povedou nás do kaple na kázání.
My všichni v podvlíkaèkách stojíme zrovna pod kazatelnou. To ti
bude legrace!“
Jako ve všech vìznicích a trestnicích, tak i na garnizónì tìšila
se domácí kaple velké oblibì. Nejednalo se o to, že by nucená
návštìva vìzeòské kaple sblížila návštìvníky s bohem, že by se
vìzòové více dovìdìli o mravnosti. O takové hlouposti nemùže
být ani øeèi.
Služby boží a kázání byly pìkným vytržením z nudy garnizónu.
Nejednalo se o to, že jsou blíže bohu, ale že po cestì je nadìje
najíti na chodbách a cestou pøes dvùr kousek odhozené cigarety
nebo doutníku. Boha úplnì zastrèil do ústraní malý špaèek válející
se beznadìjnì v plivátku nebo nìkde na zemi v prachu. Ten malinký
páchnoucí pøedmìt zvítìzil nad bohem i nad spasením duše.
Potom ještì to kázání, ta zábava a legrace. Polní kurát Otto
Katz byl pøece jen roztomilý èlovìk. Jeho kázání byla neobyèejnì
poutavá, legraèní, osvìžující tu nudu garnizónu. Umìl tak krásnì
žvanit o neskonalé milosti boží, sílit zpustlé vìznì a muže
zneuctìné. Umìl tak krásnì vynadat z kazatelny i od oltáøe. Umìl
tak bájeènì øvát u oltáøe své „Ite, missa est“, celé bohoslužby
88
provést originelním zpùsobem a pøeházet celý poøádek mše svaté,
vymyslit si, když už byl hodnì opilý, úplnì nové modlitby a novou
mši svatou, svùj ritus, nìco, co zde ještì nebylo.
A potom ta švanda, když nìkdy sklouzl a upadl s kalichem,
s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitì obviòuje
ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslnì podrazil nohu, a hned
mu pøed samou velebnou svátostí napaøuje ajnclíèka a špangle.
A postižený má radost, nebo to patøí k celé té švandì
v trestanecké kapli. On hraje velkou úlohu v kuse a dùstojnì se jí
zhostil.
Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský knìz, byl žid.
To ostatnì není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještì
k tomu Macharùv kamarád. Polní kurát Otto Katz mìl ještì
pestøejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.
Studoval obchodní akademii a sloužil jako jednoroèní
dobrovolník. A vyznal se tak dobøe v smìneèném právu a ve
smìnkách, že pøivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol.
k bankrotu tak slavnému a podaøenému, že starý pán Katz odjel
do Severní Ameriky, zkombinovav nìjaké vyrovnání se svými
vìøiteli bez vìdomí posledních i svého spoleèníka, který odjel do
Argentiny.
Když tedy mladý Otto Katz podìlil firmou Katz a spol. nezištnì
Ameriku Severní i Jižní, octl se v situaci èlovìka, který nemá vùbec
co dìdit, neví, kam hlavu složit, a musí se dát na vojnì aktivovat.
Pøedtím však vymyslil si jednoroèní dobrovolník Otto Katz
náramnì slavnou vìc. Dal se pokøtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu
pomohl udìlat kariéru. Obrátil se k nìmu s naprostou dùvìrou,
že je to obchodní vìc mezi ním a synem božím.
Køtili ho slavnostnì v Emauzích. Sám páter Albán ho namáèel
do køtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný
major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu
šlechtièen na Hradèanech a nìjaký otlemený zástupce konzistoøe,
89
který mu dìlal kmotra.
Dùstojnická zkouška dopadla dobøe a nový køesan Otto Katz
zùstal na vojnì. Zprvu se mu zdálo, že to pùjde dobøe, chtìl se
dokonce dát na studování štábních kursù.
Ale jednoho dne se opil a šel do kláštera, zanechal šavle a chopil
se kutny. Byl u arcibiskupa na Hradèanech a dostal se do semináøe.
Opil se namol pøed svým vysvìcením v jednom velmi poøádném
domì s dámskou obsluhou v ulièce za Vejvodovic a pøímo z víru
rozkoše a zábavy šel se dát vysvìtit. Po vysvìcení šel k svému
pluku o protekci, a když byl jmenován polním kurátem, koupil si
konì a projíždìl se po Praze a zúèastòoval se vesele všech pitek
s dùstojníky svého pluku.
Na chodbì domu, kde mìl byt, velice èasto ozývaly se kletby
neuspokojených vìøitelù. Vodil si také do bytu holky z ulice nebo
posílal si pro nì svého vojenského sluhu. Velmi rád hrával ferbla
a byly jisté domnìnky a pøedpoklady, že hraje falešnì, ale nikdo
mu nedokázal, že má schované eso v širokém rukávì své vojenské
kleriky. V dùstojnických kruzích zvali ho svatým otcem.
Na kázání se nikdy nepøipravoval, v èemž se lišil od svého
pøedchùdce, který také navštìvoval garnizón. To byl èlovìk stižený
utkvìlou pøedstavou, že se mužstvo zavøené na garnizónì dá
z kazatelny polepšit. Ten ctihodný kurát kroutil nábožnì oèima
a vykládal zavøeným, že je nutna reforma nevìstek, reforma péèe
o neprovdanou matku, vypravoval o výchovì nemanželských dìtí.
Jeho kázání byla abstraktního rázu a nemìla nijaké spojitosti
s pøítomnou situací, nudila.
Naproti tomu polní kurát Otto Katz mìl kázání, na která se
všichni tìšili.
Byl to slavnostní okamžik, když pokoj šestnáctku vedli
v podvlékaèkách do kaple, ponìvadž oblékat je bylo spojeno
s rizikem, že se nìkdo z nich ztratí. Postavili tìch dvacet bílých
podvlékaèek a andìlù pod kazatelnu. Nìkteøí z nich, na které se
90
štìstìna usmála, bagovali špaèky, které našli po cestì, ponìvadž
nemìli - jak pøirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Kolem nich stáli ostatní vìzòové garnizónu a libovali si
pohledem na dvacet podvlékaèek pod kazatelnou, na kterou vylezl
polní kurát, bøinkaje ostruhami.
„Habacht!“ vykøikl, „k modlitbì, všichni za mnou, co já budu
øíkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Pánì,
a to té dám zavøít. Jestlipak jste, vy syèáci, ještì nezapomnìli
otèenáš? Tak to zkusíme - - - Nu, já vìdìl, že to nepùjde. Kdepak
otèenáš, takhle dvì porce masa a fazulový salát, napráskat se,
lehnout si na bøicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na
pánaboha, nemám pravdu?“
Podíval se z kazatelny dolù na dvacet bílých andìlù
v podvlékaèkách, kteøí se náramnì dobøe, stejnì jako všichni, bavili.
Vzadu hráli maso.
„Je to moc dobrý,“ zašeptal Švejk svému sousedovi, na kterém
lpìlo podezøení, že za tøi koruny usekl svému kamarádovi sekyrou
všechny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.
„Vono to ještì pøijde,“ byla odpovìï, „dnes je zas poøádnì
nalítej, to zas bude povídat o trnitej cestì høíchu.“
Polní kurát byl opravdu dnes ve výteèné náladì. Sám ani
nevìdìl, proè to dìlá, ale nakloòoval se neustále z kazatelny a byl
by málem ztratil rovnováhu a pøepadl.
„Zpívejte nìco, hoši,“ køièel dolù, „nebo chcete, abych vás
nauèil nové písnièce? Tak zpívejte za mnou:
Ze všech znejmilejší
svou milou já mám,
nechodím tam za ní sám,
chodí za ni jiných více,
milencù má na tisíce,
a ta moje znejmilejší
je Panenka Maria - - 91
Vy se tomu, holomci, nikdy nenauèíte,“ pokraèoval polní kurát,
„já jsem pro to, všechny vás postøílet; rozumíte mnì dobøe?! Já to
tvrdím z tohoto božího místa, nièemové, nebo bùh je nìco, co se
vás nebojí a co s vámi zatoèí, až budete z toho pitomí, nebo vy
váháte obrátit se ke Kristu a radìji jdete po trnité cestì høíchu.“
„Už je to tady, je správnì nalitej,“ šeptal radostnì soused
Švejkovi.
„Trnitá cesta høíchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s neøestmi.
Vy jste marnotratní synové, kteøí se radìji válíte v ajnclíku, než
byste se vrátili k otci. Jen dále a výše upøete svùj zrak do výsosti
nebes, i zvítìzíte a uhostí se pokoj ve vaší duši, vy ulièníci. Já
bych si vyprosil, aby si tam vzadu nìkdo odfrkával. Není kùò a není
v maštali, je v chrámu Pánì. Na to vás upozoròuji, miláèkové moji.
Tak kdepak jsem to pøestal. Ja, über den Seelenfrieden, sehr gut.
Pamatujte si, vy dobytku jeden, že jste lidi a že se musíte dívat
i skrze temný mrak v daleký prostor a vìdìt, že zde trvá všechno
jen do èasu, však bùh že je navìky. Sehr gut, nicht wahr, meine
Herren? Já bych se mìl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný
bùh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou
svatou milostí smyl høíchy vaše, abyste byli jeho navìky a aby vás,
vy darebáci, vždycky miloval. To se ale mýlíte. Já vás do toho ráje
uvádìt nebudu -“ Polní kurát škytl. „A nebudu,“ opakoval umínìnì,
„nic pro vás neudìlám, ani mne nenapadne, ponìvadž jste
nenapravitelní nièemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota
Pánì, dech lásky boží vás neprovane, ponìvadž milému pánubohu
ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole
v tìch podvlékaèkách?“
Dvacet podvlékaèek podívalo se nahoru a øeklo jako jedním
hlasem:
„Poslušnì hlásíme, že slyšíme.“
„Nestaèí jenom slyšet,“ pokraèoval ve svém kázání polní kurát,
„temný mrak života, v nìmž žal vám boží úsmìv nevezme, vy
92
pitomci, nebo dobrota boží má také své meze, a ty mezku vzadu,
se nekuckej, nebo tì dám zavøít, až budeš èernej. A vy tam dole,
nemyslete si, že jste v putyce. Bùh je nejvýš milosrdný, ale jen pro
poøádné lidi, a ne pro nìjaký vyvrhely lidské spoleènosti, která se
nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá. To jsem vám chtìl øíct.
Modlit se neumíte a myslíte si, že chodit do kaple patøí k nìjaké
legraci, že je zde nìjaké divadlo nebo kinoteátr. A to vám vyženu
z hlavy, abyste si nemyslili, že jsem zde kvùli tomu, abych vás
bavil a dal vám nìjakou radost do života. Rozsadím vás po
ajnclíkách, to vám udìlám, lumpové. Ztrácím s vámi èas a vidím,
že je to všechno doèista marné. Že kdyby zde byl sám polní
maršálek nebo arcibiskup, že se nenapravíte, neobrátíte k bohu.
A pøece si jednou na mne vzpomenete, že jsem to s vámi myslel
dobøe.“
Mezi dvaceti podvlékaèkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk
do pláèe.
Polní kurát podíval se dolù. Tam stál Švejk a utíral si pìstí oèi.
Kolem bylo vidìt radostný souhlas.
Polní kurát pokraèoval, ukazuje na Švejka:
„Z toho èlovìka nech si každý vezme pøíklad. Co dìlá? Pláèe.
Neplaè, povídám ti, neplaè. Ty se chceš polepšit? To se ti,
chlapeèku, tak lehce nepodaøí. Teï pláèeš, a až se odtud vrátíš do
cimry, zas budeš stejnì takový lump jako pøedtím. To musíš ještì
moc pøemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím, moc se
starat, aby tvoje høešící duše mohla nalézt ve svìtì tu pravou cestu,
po které má kráèet. Dnes vidíme, že se nám zde rozbreèel jeden
muž, který se chce obrátit, a co dìláte vy ostatní? Docela nic.
Tamhleten nìco žvýká, jako kdyby jeho rodièe byli pøežvýkavci,
a tamhle zas si hledají v chrámu Pánì vši v košili. Copak se
nemùžete škrábat doma a musíte si to právì nechat na služby boží?
Pane štábsprofous, vy si taky nièeho nevšímáte. Vždy jste všichni
vojáci, a ne nìjací pitomí civilisti. Máte se pøece chovat, jak se
93
sluší na vojáky, tøebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do
hledání boha a vši si hledejte doma. Tím jsem konèil, vy ulièníci,
a žádám od vás, abyste pøi mši chovali se slušnì, aby se nestalo
jako poslednì, že si vzadu vymìòovali erární prádlo za chleba
a žrali ho pøi pozdvihování.“
Polní kurát sestoupil z kazatelny a odešel do sakristie, kam se
za ním odebral štábní profous. Za chvíli štábní profous vyšel, obrátil
se pøímo k Švejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaèek
a odvedl do sakristie.
Polní kurát sedìl velice pohodlnì na stole a kroutil si cigaretu.
Když Švejk vstoupil, øekl polní kurát:
„Tak vás tady mám. Já už jsem si všechno rozmyslil a myslím,
že jsem vás prohlídl jaksepatøí, rozumíš, chlape? To je první pøípad,
aby se mnì tady v kostele nìkdo rozbreèel.“
Seskoèil se stolu a cukaje Švejkovi za rameno køièel pod
velkým, zasmušilým obrazem Františka Sáleského:
„Pøiznej se, lumpe, žes breèel jen tak kvùli legraci?!“
A František Sáleský díval se tázavì z obrazu na Švejka. Z druhé
strany, z jiného obrazu, díval se na Švejka vyjevenì nìjaký
muèedník, který mìl právì v zadnici zuby od pily, jíž ho nìjací
neznámí øímští žoldnéøi pilovali. Na tváøi muèedníka pøitom nebylo
znát žádného utrpení a též žádné radosti a muèednické záøe. Tváøil
se jen vyjevenì, jako by chtìl øíct: Jakpak jsem vlastnì k tomuhle
pøišel, copak to, pánové, se mnou dìláte?
„Poslušnì hlásím, pane feldkurát,“ øekl rozvážnì Švejk, sázeje
všechno na jednu kartu, „že se zpovídám bohu všemohoucímu
i vám, dùstojný otèe, který jste na místì božím, že jsem breèel
opravdu jen kvùli legraci. Já jsem vidìl, že k vašemu kázání schází
jeden polepšenej høíšník, kterýho jste marnì hledal ve vašem kázání.
Tak jsem vám chtìl vopravdu udìlat radost, abyste si nemyslel, že
se nenajdou ještì spravedliví lidi, a sobì chtìl jsem udìlat legraci,
aby se mnì vodlehèilo.“
94
Polní kurát podíval se zkoumavì do prostodušné tváøe
Švejkovy. Sluneèní paprsek zahrál si na zasmušilém obraze
Františka Sáleského a teple ohøál vyjeveného muèedníka na stìnì
naproti.
„Vy se mnì zaèínáte líbit,“ øekl polní kurát, sedaje opìt na
stùl. „Ke kterému regimentu patøíte?“ Poèal škytat.
„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že patøím i nepatøím
k jednadevadesátýmu regimentu, že vùbec nevím, jak to vlastnì
se mnou je.“
„A proè zde vlastnì sedíte?“ otázal se polní kurát, nepøestávaje
škytat.
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo
varhany. Hudebník, jeden uèitel zavøený pro dezerci, kvílel na
harmoniu v nejtesklivìjších církevních melodiích. Se škytáním
polního kuráta splývaly ty zvuky v novou dórickou stupnici.
„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že opravdu nevím, proè tu
sedím, a že si nestìžuji, že tu sedím. Já mám jenom smùlu. Já
myslím vždycky všechno dobøe a nakonec se mnì to vždycky
vobrátí k tomu horšímu, jako tamhletomu muèedníkovi na tom
obraze.“
Polní kurát podíval se na obraz, usmál se a øekl:
„Vy se mnì opravdu líbíte, na vás se musím pøeptat u pana
auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Už abych mìl tu mši svatou
z krku! Kehrt euch! Abtreten!“
Když se Švejk vrátil do rodné skupiny podvlékaèek pod
kazatelnou, odpovìdìl na otázky, co mu chtìl v sakristii polní
kurát, velice suše a struènì: „Je vožralej.“
Nový výkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi
s velkou pozorností a netajenými sympatiemi. Jeden se dokonce
vsadil pod kazatelnou, že polnímu kurátovi vypadne monstrance
z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dvìma fackám a vyhrál
to.
95
To, co v kapli plnilo duše všech pøi pohledu na obøady polního
kuráta, nebyl mysticismus vìøících èi zbožnost pravých katolíkù.
Byl to pocit takový jako v divadle, když neznáme obsah kusu, dìj
se zaplétá a my s dychtivostí èekáme, jak se to vyvine. Pohroužili
se v obraz, který jim poskytoval s velkou obìtavostí ten pan polní
kurát u oltáøe.
Oddali se v estetické požívání ornátu, který si polní kurát oblékl
naruby, a s vroucím porozumìním a roznícením pozorovali
všechno, co se dìje u oltáøe.
Zrzavý ministrant, dezertér z kostelnických kruhù, specialista
v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivì vybavovat
z pamìti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl souèasnì
i ministrantem, i nápovìdou polnímu kurátovi, který s naprostou
lehkomyslností pøehazoval celé vìty a místo obyèejné mše dostal
se v mešní knize až na roráty, které zaèal zpívat ku všeobecné
spokojenosti obecenstva.
Nemìl ani hlasu, ani hudebního sluchu a pod klenbou kaple
ozvalo se takové kvièení a jeèení jako v praseèím chlívku.
„Ten je ale dneska vožralej,“ s plným uspokojením a radostí
øíkali pøed oltáøem, „ten ji má. Toho to zas chytlo! To se jistì
vožral nìkde u holek.“
A už asi potøetí ozýval se od oltáøe zpìv polního kuráta „Ite,
missa est!“ jako váleèný øev Indiánù, až se tøásla okna.
Potom polní kurát podíval se ještì jednou do kalichu, nezbylali tam pøece ještì kapka vína, uèinil mrzutý posunìk a obrátil se
k posluchaèùm:
„Tak teï už, lumpové, mùžete jít domù, už je konec.. Pozoroval
jsem, že nejevíte tu pravou zbožnost, jakou máte mít, jste-li
v kostele pøed tváøí nejsvìtìjší svátosti oltáøní, vy ulièníci. Tváøí
v tváø nejvyššímu bohu nestydíte se smát nahlas, kašlat a chrchlat,
šoupat nohama, dokonce pøede mnou, který tu zastupuji Panenku
Marii, Krista Pána i boha otce, pitomci. Jestli se to pøíštì bude
96
opakovat, tak s vámi zatoèím, jak se sluší a patøí a abyste vìdìli,
že není jenom to jedno peklo, o kterém jsem vám pøedposlednì
kázal, ale že je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit pøed
tím prvním, pøed tímhle se mnì nespasíte. Abtreten!“
Polní kurát, který tak krásnì v praxi vyložil zatracenì starou
vìc, vìznì navštìvovati, odešel do sakristie, pøevlékl se, dal si
nalít z demižónu do konvice mešní víno, vypil je a s pomocí
zrzavého ministranta vsedl na svého jezdeckého konì na dvoøe
pøivázaného, ale pak si vzpomnìl na Švejka, slezl a šel do kanceláøe
k auditorovi Bernisovi.
Vyšetøující auditor Bernis byl muž spoleènosti, pùvabný
taneèník a mravní zpustlík, který se zde strašnì nudil a psal
nìmecké verše do památníkù, aby mìl pohotovì vždy nìjakou
zásobu. Byl nejdùležitìjší složkou celého aparátu vojenského
soudu, ponìvadž mìl tak hrozné množství restù a spletených akt,
že uvádìl v respekt celý vojenský soud na Hradèanech. Ztrácel
obžalovací materiál a byl nucen vymýšlet si nový. Pøehazoval
jména, ztrácel nitì k žalobì a soukal nové, jak mu to napadlo.
Soudil dezertéry pro krádež a zlodìje pro dezerci. Pletl i politické
procesy, které pøitahoval ze vzduchu. Dìlal nejrozmanitìjší
hokuspokusy, aby usvìdèil obžalované ze zloèinù, o kterých se
tìm nikdy nezdálo. Vymýšlel si urážky velièenstva a vymyšlené
inkriminované výroky pøiøkl vždy nìkomu, jehož obžaloba èi udání
na nìho se ztratilo v tom nepøetržitém chaosu úøedních akt
a pøípisù.
„Servus,“ øekl polní kurát, podávaje mu ruku, „jak se daøí?“
„Nevalnì,“ odpovìdìl vyšetøující auditor Bernis, „pøeházeli
mnì materiál, a pak se v tom ani èert nemùže vyznat. Vèera jsem
poslal nahoru už zpracovaný materiál o jednom chlapovi pro
vzpouru, a vrátili mnì to nazpátek, že v tom pøípadì nejde
o vzpouru, ale o krádež konzervy. A ještì jsem na to dal jiné èíslo,
ale jak na to pøišli, to bùh suï.“ Auditor si odplivl.
97
„Chodíš ještì hrát karty?“ otázal se polní kurát.
„S kartami jsem to všechno prohrál; poslednì jsme hráli s tím
plešatým plukovníkem makao a hodil jsem mu to všechno do
chøtánu. Ale vím o jedné žábì. A co ty dìláš, svatý otèe?“
„Já potøebuji burše,“ øekl polní kurát, „mìl jsem poslednì
jednoho starého úèetního bez akademického vzdìlání, ale hovado
první tøídy. Poøád jen fòukal a modlil se, aby ho bùh chránil, tak
jsem ho poslal s maršbataliónem na frontu. Povídá se, že ten baák
úplnì rozsekali. Potom mnì poslali jednoho chlapíka, který nic
jiného nedìlal, než že sedìl v hospodì a pil na mùj úèet. To byl
ještì snesitelný èlovìk, ale potily se mu nohy. Tak jsem ho poslal
také s maršbataliónem. Dnes jsem našel pøi kázání jednoho chlapa,
který se mnì z legrace rozplakal. Takového èlovìka bych
potøeboval. Jmenuje se Švejk a sedí na šestnáctce. Rád bych vìdìl,
proè ho zavøeli a jestli by to nešlo nìjak udìlat, abych ho mohl
vzít odtud.“
Auditor hledal v zásuvkách akta týkající se Švejka, ale nemohl
jako vždy nièeho najít.
„Bude to mít hejtman Linhart,“ øekl po dlouhém hledání, „èertví
kam se u mne ta všechna akta ztrácejí. Patrnì jsem je poslal
k Linhartovi. Hned tam zatelefonuji - - - Haló, zde nadporuèík
auditor Bernis, pane hejtmane. Já bych prosil, nemáte-li tam spisy
týkající se jakéhosi Švejka... Že musí být Švejk u mne? To se
divím... Že jsem to od vás pøejímal? To se opravdu divím... Sedí
na šestnáctce... Já vím, pane hejtmane, že šestnáctku mám já. Ale
já myslil, že spisy o Švejkovi se tam nìkde u vás válejí... Že si
vyprošujete, abych tak s vámi mluvil? Že se u vás nic neválí? Haló,
haló...“
Auditor Bernis se posadil ke stolu a rozhoøèenì odsuzoval
nepoøádky ve vedení vyšetøování. Mezi ním a hejtmanem
Linhartem panovalo již dávno nepøátelství, v kterém byli velice
dùslední. Dostal-li se spis patøící Linhartovi do rukou Bernise,
98
založil ho Bernis, že se nikdo v tom nevyznal. Linhart dìlal totéž
se spisy patøícími Bernisovi. Ztráceli si navzájem pøílohy.
(Spisy o Švejkovi byly nalezeny v archívu vojenského soudu
teprve až po pøevratu s touto relací: „Hodlal odhodit pokryteckou
masku a vystoupit veøejnì proti osobì našeho panovníka a našemu
státu.“ Spisy byly zastrèeny do spisù týkajících se jakéhosi Josefa
Koudely. Na obálce byl køížek a pod ním „Vyøízeno“ a datum.)
„Tak se mnì Švejk ztratil,“ øekl auditor Bernis; „dám si ho
zavolat, a jestli se k nièemu nepøizná, tak ho pustím a dám ho
odvést k tobì a ty už si to vyjednᚠu regimentu.“
Po odchodu polního kuráta dal si auditor Bernis pøedvésti
Švejka a nechal ho stát u dveøí, ponìvadž právì dostal
telefonogram od policejního øeditelství, že vyžadovaný materiál
k obžalovacímu spisu èíslo 7267, týkající se pìšáka Maixnera, byl
pøijat v kanceláøi èíslo 1 za podpisem hejtmana Linharta. Mezi
tou dobou prohlížel si Švejk auditorovu kanceláø.
Že by èinila velice pøíznivý dojem, zejména fotografiemi na
stìnách, nedá se øíci. Byly to fotografie rùzných exekucí,
provedených armádou v Halièi i v Srbsku. Umìlecké fotografie
s vypálenými chalupami a se stromy, jichž vìtve se sklánìly pod
tíhou obìšených. Zejména pìkná byla fotografie ze Srbska
s povìšenou rodinou. Malý hoch, otec i matka. Dva vojáci
s bajonetem hlídají strom s popravenými a nìjaký dùstojník jako
vítìz stojí v popøedí a kouøí cigaretu. Na druhé stranì v pozadí
vidìt polní kuchyò v práci.
„Tak jak je to s vámi, Švejku?“ otázal se auditor Bernis, když
uložil telefonogram ad acta, „co jste provedl? Chtìl byste se pøiznat,
nebo èekat, až bude na vás sestavena žaloba? Takhle to dál nejde.
Nemyslete si, že jste pøed nìjakým soudem, kde vás vyšetøují pitomí
civilisti. U nás jsou vojenské soudy, k. u. k. Militärgericht. Jediným
vaším spasením od pøísného a spravedlivého trestu mùže být, že
se pøiznáte.“
99
Auditor Bernis mìl zvláštní metodu, když ztratil materiál proti
obžalovanému. Jak vidíte, nebylo v tom zcela nic zvláštního a také
se nesmíme divit, že výsledky takového vyšetøování a výslechu
rovnaly se v každém pøípadì nule.*
A tu auditor Bernis cítil se být vždy tak prozíravým, že nemaje
materiálu proti obvinìnému, neznaje, z èeho ho viní, proè tu sedí
na garnizónu, pozorováním chování a fyziognomie pøedvedeného
k výslechu kombinoval, proè asi toho èlovìka zavøeli na garnizón.
Jeho prozíravost a znalost lidí byla tak veliká, že jednoho
Cikána, který se dostal od svého pluku na garnizón pro krádež
nìkolika tuctù prádla (byl k ruce skladníkovi ve skladišti!), obvinil
z politických zloèinù, že prý nìkde v hospodì mluvil s vojáky
o zøízení samostatného národního státu ze zemí koruny èeské
a Slovenska se slovanským králem v èele.
„My máme dokumenty,“ øekl nešastnému Cikánovi, „vám
nezbývá než se pøiznat, v které hospodì jste to mluvil a od jakého
pluku byli ti vojáci, kteøí vás poslouchali, a kdy to bylo.“
Nešastný Cikán si vymyslil i datum, i hospodu, i od kterého
pluku byli jeho domnìlí posluchaèi, a když šel od výslechu, utekl
vùbec z garnizónu.
„Vy se nechcete pøiznat k nièemu,“ øekl auditor Bernis, když
Švejk hrobovì mlèel, „vy nechcete øíct, proè jste zde, proè vás
zavøeli? Mnì byste to alespoò mohl øíct, než vám to øeknu sám.
Upozoròuji vás ještì jednou, abyste se pøiznal. Je to pro vás lepší,
ponìvadž to usnadní vyšetøování a zmíròuje to trest. To je stejné
u nás jako u civilistù.“
„Poslušnì hlásím,“ ozval se dobrácký hlas Švejkùv, „že jsem
*
Tøicet procent lidí, kteøí sedìli na garnizónì, sedìlo tam pøes celou válku,
aniž by byli jednou u výslechu.
100
zde v garnizónu jako nalezenec.“
„Jak to myslíte?“
„Poslušnì hlásím, že to mohu vysvìtlit náramnì jednoduchým
zpùsobem. U nás v ulici je uhlíø a ten mìl úplnì nevinnýho
dvouletýho chlapeèka a ten jednou se dostal pìšky z Vinohrad až
do Libnì, kde ho strážník našel sedìt na chodníku. Tak toho
chlapeèka odved na komisaøství a zavøeli je tam, to dvouletý dítì.
Byl, jak vidíte, ten chlapeèek úplnì nevinnej, a pøece byl zavøenej.
A kdyby byl umìl mluvit a nìkdo se ho ptal, proè tam sedí, tak by
taky nevìdìl. A se mnou je nìco podobnýho. Já jsem taky
nalezenec.“
Bystrý pohled auditorùv pøelétl Švejkovu postavu i oblièej
a rozbil se o nì. Taková lhostejnost a nevinnost záøila z celé té
bytosti stojící pøed auditorem, že Bernis zaèal chodit rozèilenì po
kanceláøi, a kdyby byl neslíbil polnímu kurátovi, že mu pošle
Švejka, èertví jak by to se Švejkem bylo dopadlo.
Koneènì se však zastavil opìt u svého stolu.
„Poslyšte,“ øekl k Švejkovi, který se lhostejnì díval pøed sebe,
„jestli se ještì jednou s vámi setkám, tak na to budete pamatovat.
- Odveïte ho!“
Když Švejka odvádìli zpìt na šestnáctku, dal si auditor Bernis
zavolat štábního profousa Slavíka.
„Do dalšího rozhodnutí,“ øekl struènì, „posílá se Švejk
k dispozici pana polního kuráta Katze. Vyhotovit propouštìcí
papíry a odvést se dvìma muži Švejka k panu polnímu kurátovi.“
„Dát mu øetízky na cestu, pane nadporuèíku?“ Auditor uhodil
pìstí do stolu:
„Vy jste vùl. Øekl jsem vám pøeci jasnì vyhotovit propouštìcí
papíry.“
A všechno, co se nashromáždilo za den v duši auditorovì,
hejtman Linhart i Švejk, vylilo se jako dravá øeka na štábního
profousa a konèilo slovy:
101
„A nyní chápete, že jste korunovaný vùl?“
Má se sice tak øíkat jen králùm a císaøùm, ale ani prostý štábní
profous, hlava nekorunovaná, nebyl s tím spokojen. Odcházeje
od auditora, zkopal na chodbì trestance konkaøe, dìlajícího úklid
na chodbì.
Co se týká Švejka, umínil si štábní profous, že Švejk musí
alespoò jednu noc pøespat ještì na garnizónì, aby také ještì nìèeho
užil.
----Noc strávená na garnizónì patøí vždy k milým vzpomínkám.
Vedle šestnáctky byl ajnclík, ponurá díra - samovazba, odkud
i tu noc ozývalo se vytí nìjakého zavøeného vojáka, kterému
šikovatel Ftepa pro nìjaký disciplinární pøestupek z rozkazu
štábního profousa Slavíka lámal žebra.
Když vytí utichlo, bylo slyšet v šestnáctce praskání vší, které
se dostaly mezi prsty vìzòù pøi prohlídce.
Nad dveømi v otvoru ve zdi petrolejová lampa, opatøená
møížovaným chránítkem, vydávala matné svìtlo a èoudila. Zápach
petroleje mísil se s pøirozenými výpary lidských nemytých tìl a se
zápachem kyblíku, který po každém upotøebení rozhrnul svou
hladinu, aby vrhl novou vlnu zápachu do šestnáctky.
Špatná výživa èinila u všech obtížným proces trávení a vìtšina
trpìla na vìtry; které vypouštìli do noèního ticha, odpovídajíce si
tìmi signály navzájem za rùzných žertù.
Na chodbách bylo slyšet odmìøený krok hlídek, obèas otevøel
se otvor ve dveøích a kukátkem se díval bachaø.
Na støedním kavalci ozývalo se tiché vypravování:
„Než jsem chtìl utéct a než mne potom sem dali mezi vás, byl
jsem na èísle dvanáct. Tam jsou jako ti lehèí. Jednou vám tam
pøivedli jednoho èlovìka, odnìkud z venkova. Dostal ten milý
102
èlovìk ètrnáct dní, ponìvadž u sebe nechával pøespávat vojáky.
Napøed se myslilo, že je to spiknutí, ale pak se vysvìtlilo, že to
dìlal za peníze. Mìl být mezi tìma nejlehèíma zavøenej, ale
ponìvadž tam bylo plno, tak se dostal mezi nás. A co si ale všechno
s sebou nepøines z domova a co mu ještì neposlali, ponìvadž mìl
nìjak dovoleno, že mùže se stravovat sám a sobì pøilepšit. I kouøit
mìl dovoleno. Mìl dvì šunky, takový obrovský pecny chleba,
vejce, máslo, cigarety, tabák, nu zkrátka na co si èlovìk pomyslí,
to mìl s sebou ve dvou baochách. A chlap si myslel, že to musí
sežrat sám. Zaèali jsme na nìm loudit, když se nedovtípil, že se
musí s námi dìlit, jako se dìlili ti druzí, když nìco dostali, ale on
chlap lakomá, že prý ne, že bude ètrnáct dní zavøenej a že by si
zkazil žaludek tou kapustou a shnilýma bramborama, co nám dávají
na mináž. Prej nám dá celou svou minហi komisárek, vo to prý
nestojí, a prej si to dìlíme mezi sebou anebo po poøadì se støídáme.
Øeknu vám, že to byl takovej fajnovej èlovìk, že si nechtìl ani na
ten kyblík sedat a èekal až na druhej den na procházce, že to udìlá
na dvoøe na latrínì. Byl takovej rozmazlenej, že si dokonce pøines
s sebou klozetovej papír. Øekli jsme mu, že se mu vykašlem na tu
jeho porci, a trpìli jsme den, druhej, tøetí. Chlap žral šunku, mazal
si máslo na chleba, loupal si vajíèka, zkrátka žil. Kouøil cigarety
a ani šluka nechtìl nikomu dát. My prej nesmíme kouøit, a kdyby
to vidìl bachaø, že nám dává šluka, že prej by ho zavøeli. Jak
øíkám, my jsme trpìli tøi ‘dny. Na ètvrtý den v noci jsme to udìlali.
Chlap se ráno probudí, a to jsem vám zapomnìl øíct, že se vždycky
ráno, v poledne i veèer, než se zaèal cpát, modlil, dlouho modlil.
Tak se pomodlí a hledá svoje baochy pod pryènou. Jó, baochy
tam byly, ale vysušený, scvrklý jako sušená švestka. Zaèal køièet,
že je vokradenej, že mu tam nechali jen klozetovej papír. Pak zas
myslel asi pìt minut, že si dìláme legraci, že jsme to nìkam
poschovávali. Povídá ještì tak vesele: ,Já vím, vy jste šizuòkové,
já vím, že mnì to vrátíte, ale povedlo se vám to.’ Byl tam mezi
103
náma jeden Libeòák a ten povídá: ,Vìdí co, pøikryjou se dekou
a poèítají do deseti. A pak se podívají do tìch svejch baochù.’
Pøikryl se jako poslušnej chlapec a poèítá: ,Jedna, dvì, tøi...’ A ten
Libeòák povídá znova: ,To nesmìjí tak rychle, to musejí hodnì
pomalu.’ A tak von pod tou dekou poèítá pomalu, v pøestávkách:
,Jedna - dvì - tøi...’ Když pøepoèítal deset, vylez z kavalce a prohlíd
si svoje baochy. ,Ježíšmarjá, lidièky,’ zaèal køièet, ,vždy jsou
prázdný, jako byly døív!’ A pøitom ten jeho blbej oblièej, mohli
jsme všichni puknout od smíchu. Ale ten Libeòák povídá: ,Zkusejí
to ještì jednou.’ A vìøíte, že byl takovej blbej z toho ze všeho, že
to ještì jednou zkusil, a když vidìl, že zas tam nic nemá než ten
klozetovej papír, zaèal mlátit do dveøí a køièet: ,Vokradli mne,
vokradli mne, pomóc, votevøte, prokristapána, votevøte.’ Tak tam
hned pøilítli, zavolali štábního profousa a šikovatele Øepu. My
všichni jeden jako druhý øíkáme, že se zbláznil, že vèera i dlouho
do noci žral a že to všechno sežral. A von jen plakal a poøád øíkal:
,Vždy nìkde musejí bejt drobeèky. Tak hledali drobeèky a nenašli,
ponìvádž tak chytrý jsme byli taky. Co jsme sami nemohli sežrat,
poslali jsme poštou na šòùøe do druhýho poschodí. Nemohli nám
nic dokázat, aèkoliv ten blbec poøád ved svou: ,Dy ty drobeèky
nìkde musejí bejt.’ Celej den vám nic nežral a dával pozor, jestli
nìkdo nìco nejí nebo nekouøí. Druhej den se k obìdu ještì také
netknul mináže, ale veèer mu šly ty shnilé brambory a kapusta
k duhu, jenomže se už nemodlil jako døív, než se dával do šunky
a do vajíèek. Potom tam jeden od nás dostal zvenèí òákým
zpùsobem dramky, a to zaèal s náma ponejprv mluvit, abychom
prý mu dali šluka. Nedali jsme mu nic.“
„Já jsem mìl strach, že jste mu toho šluka dali,“ poznamenal
Švejk, „to byste zkazil celý vypravování. Takový šlechetnosti jsou
jenom v románech, ale na garnizónì za takovejch okolností by to
byla blbost „
„A deku jste mu nedali?“ ozval se èísi hlas. „Na to jsme
104
zapomnìli.“
Nastala tichá debata, mìl-li dostat ke všemu deku èi ne. Vìtšina
byla pro.
Vypravování pomalu zatichalo. Usínali, škrábajíce se pod paždí,
na prsou a na bøiše, kde se v prádle vši nejvíce drží. Usínali, dávajíce
si zavšivené deky pøes hlavu, aby je nerušilo svìtlo petrolejové
lampy...
Ráno v osm hodin vyzvali Švejka, aby šel do kanceláøe.
„Po levej stranì u dveøí kanceláøe je plivátko, tam házejí
špaèky,“ pouèoval Švejka jeden. „Potom v prvním poschodí jdeš
také kolem jednoho. Metou chodby až v devìt, tak tam nìco bude.“
Ale Švejk zklamal jejich nadìje. Nevrátil se více do šestnáctky.
Devatenáct podvlékaèek kombinovalo a hádalo všelijaké vìci.
Nìjaký pihovatý voják od zemìbrany, který mìl nejvìtší
fantazii, rozhlásil, že Švejk støelil po svém hejtmanovi a že dnes
ho odvedli na motolské cvièištì na popravu.
105
*10. kapitola
Švejk vojenským sluhou u polního kuráta
1
Znovu poèíná jeho odysea pod èestným prùvodem dvou vojákù
s bajonety, kteøí ho mìli dopravit k polnímu kurátovi.
Jeho prùvodèí byli mužové, kteøí se doplòovali navzájem. Jestli
jeden z nich byl èahoun, druhý byl malý, tlustý. Èahoun kulhal na
pravou nohu, malý voják na levou. Oba sloužili v týlu, ponìvadž
byli kdysi do války úplnì zproštìni vojenské služby.
Šli vážnì vedle chodníku a dívali se obèas úkosem na Švejka,
který kráèel uprostøed a salutoval kdekomu. Jeho civilní šaty
ztratily se ve skladišti garnizónu i s jeho vojenskou èepicí, s kterou
šel na vojnu. Nežli ho propustili, dali mu starý vojenský mundúr,
který patøil nìjakému bøicháèi a o hlavu vìtšímu, než byl Švejk.
Do kalhot, které mìl na sobì, byli by se vešli ještì tøi Švejkové.
Nekoneèné faldy od noh až pøes prsa, kam až sahaly kalhoty,
mimovolnì zpùsobovaly obdiv divákù. Ohromná blùza se záplatami
na loktech, zamaštìná a špinavá, klátila se na Švejkovi jako kabát
na hastrošovi. Kalhoty visely na nìm jako kostým na klaunovi
z cirku. Vojenská èepice, kterou mu též na garnizónì vymìnili,
šla mu pøes uši.
Na úsmìvy divákù odpovídal Švejk mìkkým úsmìvem, teplem
a nìhou svých dobráckých oèí.
A tak šli do Karlína, do bytu polního kuráta.
První promluvil na Švejka malý tlustý. Byli právì na Malé
Stranì dole pod podloubím.
„Odkud jseš?“ otázal se malý tlustý.
„Z Prahy.“
„A neuteèeš nám?“
106
Do rozmluvy vmísil se èahoun. Je to prazvláštní zjev, že jestli
malí, tlustí bývají povìtšinì dobromyslnými optimisty, èahouni,
vytáhlí bývají naopak skeptiky.
A proto èahoun øekl k malému: „Kdyby moh, tak by utek.“
„A proè by utíkal,“ ozval se malý tlouštík, „je tak jako tak na
svobodì, venku z garnizónu. Tady to nesu v paketu.“
„A co tam je v tom paketu k polnímu kurátovi?“ otázal se
Èahoun.
„To já nevím.“
„Tak vidíš, nevíš a mluvíš.“
Šli pøes Karlùv most za naprostého mlèení. V Karlovì ulici
promluvil opìt malý tlustý na Švejka:
„Nevíš, proè tì vedeme k polnímu kurátovi?“
„Ke zpovìdi,“ øekl ledabyle Švejk, „zítra mne budou vìšet. To
se vždycky tak dìlá a øíká se tomu duchovní outìcha.“
„A proè tì budou jako tento...,“ otázal se opatrnì èahoun,
zatímco tlustý soustrastnì se podíval na Švejka.
Oba byli øemeslníci z venkova, otcové rodin.
„Já nevím,“ odpovìdìl Švejk, usmívaje se dobrácky, „já o nièem
nevím. Patrnì to bude osud.“
„Asi se narodil na nešastné planetì,“ znalecky a se soucitem
poznamenal malinký, „u nás v Jasenné u Josefova ještì za pruský
války povìsili také tak jednoho. Pøišli pro nìho, nic mu neøekli
a v Josefovì ho povìsili.“
„Já myslím,“ øekl skeptický èahoun, „že pro nic a za nic èlovìka
nevìší, že musí být k tomu vždycky nìjaká pøíèina, aby se to mohlo
odùvodnit.“
„Když není válka,“ poznamenal Švejk, „tak se to odùvodòuje,
ale ve válce se na jednoho èlovìka nebere zøetel. Má padnout na
frontì, nebo bejt povìšenej doma. Pìšky jako za vozem.“
„Poslouchej, nejsi ty nìjakej politickej?“ otázal se èahoun.
V pøízvuku jeho otázky bylo znát, že zaèíná být Švejkovi naklonìn.
107
„Politickej jsem až moc,“ usmál se Švejk.
„Nejsi národní socialista?“
Nyní poèal být malý tlustý opatrným. Vmísil se do toho. „Co
je nám do toho,“ øekl, „je všude plno lidí a pozorujou nás. Aspoò
kdybychom nìkde v prùjezdì mohli sundat bodla, aby to tak
nevypadalo. Neuteèeš nám? My bychom mìli z toho nepøíjemnosti.
Nemám pravdu, Toníku?“ obrátil se k èahounovi, který potichu
øekl:
„Bodla bychom mohli sundat. Je to pøece nᚠèlovìk.“
Pøestal být skeptikem a duši jeho naplnila soustrast k Švejkovi.
Hledali tedy vhodný prùjezd, kde sòali bodáky, a tlustý dovolil
Švejkovi, aby kráèel vedle nìho.
„Kouøil bys, viï,“ øekl, „jestlipak...“ Chtìl øíct: „Jestlipak ti
dají také zakouøit, než tì povìsí,“ ale nedokonèil vìtu, vycituje,
že by to byla beztaktnost.
Zakouøili si všichni a prùvodèí Švejkovi poèali sdìlovat jemu
o svých rodinách na Královéhradecku, o ženách, dìtech, o kousku
políèka, o jedné krávì.
„Já mám žízeò,“ øekl Švejk.
Èahoun s malým podívali se na sebe.
„Nìkam na jednu bychom také šli,“ øekl malý, vyciuje
èahounùv souhlas, „ale nìkam, kde by to nebylo nápadný.“
„Pojïme na Kuklík,“ vybízel Švejk, „kvéry si dáte do kuchynì,
hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam
na housle a na harmoniku,“ pokraèoval Švejk, „a chodìjí tam
poulièní holky a rùzná jiná dobrá spoleènost, která nesmí do
Reprezenáku.“
Èahoun s malým podívali se ještì jednou na sebe a pak øekl
èahoun: „Tak tam pùjdem, do Karlína je ještì daleko.“
Po cestì jim Švejk vypravoval rùzné anekdoty a v dobré náladì
vstoupili na Kuklík a udìlali to tak, jak Švejk radil. Ruènice
uschovali v kuchyni a šli do lokálu, kde housle a harmonika
108
naplòovaly místnost zvuky oblíbené písnì „Na Pankráci, tam na
tom vršíèku, stojí pìkné stromoøadí...“
Nìjaká sleèna, která sedìla na klínì vyžilému mladíkovi
s hladce uèesanou pìšinkou, zpívala chraplavým hlasem: „Mìl jsem
holku namluvenou, jinej mnì za ní chodí.“
U jednoho stolu spal opilý sardinkáø, chvílemi se probouzel,
uhodil pìstí do stolu, zabreptal: „Nejde to,“ a zas spal dál. Za
kuleèníkem pod zrcadlem sedìly jiné tøi sleèny a pokøikovaly na
nìjakého konduktéra od dráhy: „Mladej pane, dají nám vermut.“
U hudby hádali se dva, že nìjakou Maøku vèera lízla patrola. Jeden
to vidìl na vlastní oèi a druhý tvrdil, že šla s nìjakým vojákem se
vyspat k Valšùm do hotelu.
U samých dveøí sedìl voják s nìkolika civilisty a vykládal jim
109
o svém zranìní v Srbsku. Mìl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret,
které od nich dostal. Øíkal, že už nemùže pít, a jeden z té
spoleènosti, plešatý dìdek, neustále ho vybízel: „Jen pijte, vojáèku,
kdoví jestli se ještì sejdem. Mám vám dát nìco zahrát? Máte rád
,Osiøelo dítì’?“
To byla totiž píseò plešatého dìdka a opravdu již za chvíli
housle i harmonika zakvílely, pøièemž dìdkovi vstoupily slzy do
oèí a on zpíval tøaslavým hlasem: „Když už rozum bralo, na mámu
se ptalo, na mámu se ptalo...“
Od druhého stolu ozvalo se: „Nechaj si to. Jdou se vycpat.
Povìsej si to na høebík. Odprejsknou s tím sirotkem.“
A jako poslední trumf poèal nepøátelský stùl zpívat: „Louèení,
ach louèení, mé srdéèko je celý zhroucený, zhroucený...“
„Franto,“ volali na ranìného vojáka, když pøezpívali, zahlušivše
,Osiøelé dítì’, „nech už je bejt a pojï si k nám sednout. Vykašli se
už na nì a pošli sem cigarety! Budeš je bavit, nádivy.“
Švejk se svými prùvodèími dívali se se zájmem na to všechno.
Švejk vžil se ve vzpomínky, když tu èasto sedával do vojny.
Jak sem chodil policejní komisaø Drašner na policejní prohlídku
a prostitutky jak se ho bály a skládaly na nìho písnièky s obsahem
opaèným. Jak právì jednou zpívaly chórem:
Za pana Drašnera
stala se tu mela,
Maøena byla vožralá
a Drašnera se nebála.
Vtom pøišel Drašner se svým prùvodem, strašný a neúprosný.
Bylo to, jako když støelí do koroptví. Civilní strážníci seøadili to
všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, ponìvadž
pøi své smùle øekl komisaøi Drašnerovi, když ho vyzval, aby se
legitimoval: „Mají na to povolení od policejního øeditelství?“
Švejk vzpomínal též na jednoho básníka, který tu sedával pod
zrcadlem a v tom všeobecném ruchu Kuklíku, zpìvu a pod zvuky
110
harmoniky psával básnièky a proèítal je prostitutkám.
Naproti tomu u Švejkových prùvodèí nebylo žádných
podobných reminiscencí. Bylo to pro nì nìco zcela nového.
Zaèínalo se jim to líbit. První z nich, který našel zde úplného
uspokojení, byl malý tlustý, nebo tací lidé, kromì svého
optimismu, mají velký sklon být epikurejci. Èahoun chvíli sám
s sebou zápasil. A jako ztratil již svùj skepticismus, ztrácel pomalu
i svou odmìøenost a zbytek rozvahy.
„Já si zatancuji,“ øekl po pátém pivì, když vidìl, jak tancují
páry šlapáka.
Malý oddal se úplnì požitkáøství. Vedle nìho sedìla jedna
sleèna, mluvila oplzle, a oèi mu jen hrály.
Švejk pil. Èahoun pøetancoval a vrátil se se svou taneènicí ke
stolu. Potom zpívali, tanèili, neustále pili, poplácávali své
spoleènice. A v atmosféøe prodejné lásky, nikotinu a alkoholu
kroužilo nenápadnì staré heslo „Po nás a pøijde potopa!“
Odpùldne k nim pøisedl nìjaký voják a nabízel se, že jim udìlá
za pìtku flegmónu a otravu krve. Má s sebou injekèní støíkaèku
a støíkne jim do nohy nebo do ruky petrolej. Budou s tím ležet
nejmíò dva mìsíce, a jestli budou krmit ránu slinami, tak tøebas
pùl roku, a musí je pustit úplnì z vojny.
Èahoun, který úplnì již ztratil všechnu duševní rovnováhu,
dal si na záchodì od vojáka støíknout petrolej pod kùži do nohy.*
Když se schylovalo již k veèeru, navrhl Švejk, aby nastoupili
cestu k polnímu kurátovi. Malý tlouštík, který už zaèal breptat,
svádìl Švejka, aby ještì poèkal. Èahoun byl také toho mínìní, že
Je to prostøedek dosti osvìdèený dostat se do nemocnice. Ale zápach petroleje,
který zùstane i v otoku, prozrazuje. Benzín je lepší, ponìvadž døíve vyprchá.
Pozdìji si vstøikovali éter s benzínem a ještì pozdìji došli k jinému
zdokonalení.
*
111
polní kurát mùže èekat. Švejkovi se však pøestalo již na Kuklíku
líbit, a proto jim pohrozil, že pùjde sám.
Tak šli, ale musel jim slíbit, že se všichni ještì nìkde zastaví.
Stavili se za Florencí v malé kavárnièce, kde tlustý prodal své
støíbrné hodinky, aby se mohli ještì dále veselit.
Odtamtud už je Švejk vedl pod paždí. Dalo mu to strašnì
mnoho práce. Neustále jim nohy podklesávaly a chtìli stále ještì
jít nìkam. Malý a tlustý byl by málem ztratil paket k polnímu
kurátovi, tak byl Švejk nucen nésti paket sám.
Švejk je neustále musel upozoròovat, když šel naproti dùstojník
nebo nìjaká šarže. Po nadlidském úsilí a namáhání podaøilo se
Švejkovi pøivléct je k domu v Královské tøídì, kde bydlel polní
kurát.
Sám jim nastrèil bajonety na ruènice a pøinutil je dloubnutím
112
pod žebra, aby ho vedli oni, a ne on je.
V prvém poschodí, kde byla navštívenka na dveøích bytu „Otto
Katz, Feldkurat“, pøišel jim otevøít nìjaký voják. Z pokoje ozývaly
se hlasy a cinkot lahví a sklenic.
„Wir - melden - gehorsam - Herr - Feldkurat,“ øekl namáhavì
èahoun, salutuje vojákovi, „ein - Paket - und ein Mann gebracht.“
„Lezte dál,“ øekl voják, „kdepak jste se tak zøídili? Pan feldkurát
je taky...“
Voják si odplivl. Voják odešel s paketem. Lekali v pøedsíni
dlouho, až se otevøely dveøe a jimi nevešel, ale vletìl do pøedsínì
polní kurát. Byl jen ve vestì, v ruce držel doutník.
„Tak už jste tady,“ øekl k Švejkovi; „a to vás pøivedli. É - nemáte
sirky?“
„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že nemám.“
„É - a proè nemáte sirky? Každý voják má mít sirky, aby si
mohl zapálit. Voják, který nemá sirky, je . . . Co je?“
„Je, poslušnì hlásím, bez sirek,“ odpovìdìl Švejk.
„Velice dobøe, je bez sirek a nemùže nikomu pøipálit. Tak to
by bylo jedno a teï to druhé. Nesmrdìjí vám nohy, Švejku?“
„Poslušnì hlásím, že nesmrdìjí.“
„Tak to by bylo to druhé. A teï to tøetí. Pijete koøalku?“
„Poslušnì hlásím, že koøalku nepiju, jenom rum.“
„Dobøe, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypùjèil
na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic
nepije, je ab-ab-abstinent, a proto pùjde s marškou. Po-ponìvadž
takového èlovìka nemohu potøebovat. To není pucflek, to je kráva.
Ta pije taky jenom vodu a buèí jako vùl. - Ty jsi abstinent,“ obrátil
se na vojáka, „že se ne-nestydíš, pitomèe. Zasloužíš pár facek.“
Polní kurát obrátil svou pozornost na ty, kteøí Švejka pøivedli
a kteøí ve snaze rovnì stát klátili sebou, marnì se opírajíce o své
ruènice.
„Vy jste se o-opili,“ øekl polní kurát, „opili jste se ve službì
113
a za to vás dám za-zavøít. Švejku, vy jim vezmete ruènice
a odvedete je do kuchynì a budete je hlídat, dokud nepøijde patrola,
aby je odvedla. Já hned zatelefonu-nu-nu-ju do kasáren.“
A tak slova Napoleonova „Na vojnì se mìní situace každým
okamžikem“ došla i zde svého úplného potvrzení.
Ráno ho ti dva vedli pod bajonety a báli se, aby jim neutekl,
pak je sám pøived, a nakonec je musel hlídat sám.
Zprvu si dobøe neuvìdomili toho obratu, až když sedìli
v kuchyni a u dveøí vidìli stát Švejka s ruènicí a bajonetem.
„Já bych nìco pil,“ povzdechl malý optimista, kdežto èahoun
dostal opìt záchvat skepticismu a øekl, že je to všechno mizerná
zrada. Jal se hlasitì obviòovat Švejka, že je pøivedl do toho
postavení, a vyèetl mu, že prý jim sliboval, že bude zítra obìšenej,
a teï že je vidìt, že to je legrace i s tou zpovìdí, i s tím obìšením.
Švejk mlèel a pøecházel u dveøí.
„Volové jsme byli,“ køièel èahoun.
Nakonec vyslechnuv všechna obvinìní prohlásil Švejk:
„Nyní alespoò vidíte, že vojna není žádný med. Já konám svou
povinnost. Já jsem se stejnì do toho dostal tak jako vy, ale v obecnej
øeèi se øíká, že se na mne štìstìna usmála.“
„Já bych nìco pil,“ opakoval zoufale optimista.
Èahoun vstal a šel ke dveøím vrávoraným krokem. „Pus nás
domù,“ øekl Švejkovi, „kolego, neblbni.“
„Jdi vode mì,“ odpovìdìl Švejk, „já vás musím hlídat. Teï se
neznáme.“
Ve dveøích objevil se polní kurát: „Já, já se nijak nemohu do
tìch kasáren dozvonit, tak jdìte domù a pa-pamatujte si, že ve
službì se chlastat ne-nesmí. Marš!“
Ku cti pana polního kuráta budiž øeèeno, že do kasáren
netelefonoval, ponìvadž nemìl doma telefonu a mluvil do stojanu
na žárovku.
114
2
Již tøetí den byl Švejk sluhou polního kuráta Otto Katze a za
tu dobu vidìl ho jen jednou. Tøetího dne pøišel vojenský sluha od
nadporuèíka Helmicha, aby si Švejk pøišel pro polního kuráta.
Po cestì sdìlil Švejkovi, že polní kurát pohádal se
s nadporuèíkem, rozbil pianino, že je opilý namol a nechce jít domù.
Nadporuèík Helmich že je také opilý, vyhodil polního kuráta
na chodbu a ten že sedí u dveøí na zemi a døímá.
Když pøibyl Švejk na místo, zatøásl polním kurátem, a když
ten zabruèel a otevøel oèi, Švejk zasalutoval a øekl: „Poslušnì
hlásím, pane feldkurát, že jsem zde.“
„A co zde - chcete?“
„Poslušnì hlásím, že mám pro vás pøijít, pane feldkurát.“
„Vy tedy máte pro mne pøijít - a kam pùjdem?“
„Do vašeho bytu, pane feldkurát“
„A proè mám jít do svého bytu - copak nejsem ve svém bytì?“
„Poslušnì hlásím, pane feldkurát, že jste na chodbì v cizím
domì.“
„A - jak - jsem - se sem dostal?“
„Poslušnì hlásím, že jste byl na návštìvì.“
„Na - ná-návštìvì jsem ne-nebyl. - To - se vy mý-mýlíte.“
Švejk zdvihl polního kuráta a pøistavil ho ke zdi. Polní kurát
se mu kácel ze strany na stranu, navaloval se na nìho, pøièemž
øíkal: „Já vám upadnu. - Upadnu,“ opakoval ještì jednou usmívaje
se pitomì.
Koneènì podaøilo se Švejkovi pøimáèknout polního kuráta ke
zdi, který v nové pozici poèal opìt døímat.
Švejk ho probudil. „Co si pøejete?“ øekl polní kurát, dìlaje
marný pokus svézt se po zdi a posadit se na zem. „Co jste zaè?“
„Poslušnì hlásím,“ odpovìdìl Švejk, pøidržuje polního kuráta
opìt ke stìnì, „že jsem vᚠpucflek, pane feldkurát“
115
„Já žádného pucfleka nemám,“ øekl namáhavé polní kurát,
dìlaje nový pokus skácet se na Švejka, „já nejsem žádný feldkurát.
- Já jsem prase,“ dodal s upøímností pijáka, „noste mne, pane, já
vás neznám.“
Malý zápas skonèil naprostým vítìzstvím Švejkovým. Švejk
využil svého vítìzství tím, že polního kuráta stáhl ze schodù do
prùjezdu, kde polní kurát kladl odpor, aby nebyl vytažen na ulici.
„Já vás, pane, neznám,“ tvrdil neustále pøi zápase Švejkovi do
oèí. „Znáte vy Ottu Katze? To jsem já. - Já byl u arcibiskupa,“
hulákal, drže se vrat v prùjezdu. „Vatikán se o mne zajímá,
rozumíte?“
Švejk shodil „Poslušnì hlásím“ a mluvil s polním kurátem èistì
dùvìrným tónem.
„Pus se, povídám,“ øekl, „nebo té seknu pøes tu pazouru.
Jdeme domù, a basta. Žádné øeèi.“
116
Polní kurát pustil se vrat a navalil se na Švejka: „Pojïme tedy
nìkam, ale k Šuhùm nepùjdu, tam jsem dlužen.“
Švejk vytlaèil ho i vynesl z prùjezdu a tahal se s ním po
chodníku smìrem k domovu.
„Copak je to za pána?“ otázal se nìkdo z divákù na ulici.
„To je mùj bratr,“ odpovìdìl Švejk, „dostal dovolenou, tak
mne pøijel navštívit a z radosti se opil, ponìvadž myslel, že jsem
mrtvej.“
Polní kurát, který zaslechl poslední slova, pobruèuje si nìjaký
motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyèil se k divákùm:
„Kdo je z vás mrtvej, a se pøihlásí u korpskomanda bìhem tøí
117
dnù, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“
A upadl v mlèení, snaže se upadnout nosem na chodník, když
ho Švejk pod paždím táhl domù.
Maje hlavu kupøedu a nohy vzadu, kterými pletl jako koèka
s pøeraženým høbetem, polní kurát pobruèoval si: „Dominus
vobiscum - et cum spiritu tuo. Dominus vobiscum.“
U stanovištì drožkáøù Švejk posadil polního kuráta ke zdi a šel
vyjednávat s drožkáøi o pøevoz.
Jeden z drožkáøù prohlásil, že toho pána velice dobøe zná, že
ho vezl jen jednou a víckrát že ho nepoveze.
„Poblil mnì to všechno,“ vyjádøil se pøímo, „a nezaplatil ani za
jízdu. Vozil jsem ho pøes dvì hodiny, než našel, kde bydlí. Teprve
za týden, když jsem byl u nìho asi tøikrát, dal mnì na to všechno
pìt korun.“
Po dlouhém vyjednávání odhodlal se jeden z drožkáøù, že je
poveze.
Švejk vrátil se k polnímu kurátovi, který spal. Tvrdý èerný
klobouk (nebo on chodil obyèejnì v civilu) mu nìkdo zatím sòal
s hlavy a odnesl.
Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáøe dopravil do drožky.
V drožce polní kurát upadl v úplnou otupìlost a považoval Švejka
za plukovníka Justa od 75. pìšího pluku a nìkolikrát za sebou
opakoval: „Nehnìvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“
Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu pøichází
k rozumu. To se posadil rovnì a zaèal zpívat nìjaký úryvek
z neznámé písnì. Mùže být též, že to byla jeho fantazie:
Vzpomínám na zlaté èasy,
když mne houpal na klínì,
bydleli jsme toho èasu
u Domažlic v Merklínì.
Po chvíli však upadl opìt do úplné otupìlosti, a obraceje se
k Švejkovi, otázal se, pøihmuøuje jedno oko: „Jak se vám dnes
118
daøí, milostivá? Pojedete nìkam na letní byt?“ øekl po krátké
pøestávce, a vida všechno dvojatì, otázal se: „Vy raète mít už
dospìlého syna?“ Pøitom ukazoval prstem na Švejka.
„Sedneš!“ zakøièel na nìho Švejk, když polní kurát chtìl vylézt
na sedadlo, „nemysli si, že tì nenauèím poøádku.“
Polní kurát ztichl a díval se malýma praseèíma oèima ven
z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastnì s ním dìje.
Ztratil úplnì všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, øekl
tesklivì: „Paní, dejte mnì první tøídu.“ Uèinil pokus spustiti si
kalhoty.
„Hned se zapneš, svinì!“ rozkøikl se Švejk, „už té znají všichni
drožkáøi, poblil jsi se už jednou, a ještì teï tohle. Nemysli si, že
zùstaneš zas nìco dlužen jako poslednì.“
Polní kurát melancholicky opøel hlavu do dlaní a poèal zpívat:
„Mne už nemá žádnej rád...“ Pøerušil však okamžitì svùj zpìv
a poznamenal: „Entschuldigen Sie, lieber Kamerad, Sie sind ein
Trottel, ich kann singen, was ich will.“
Chtìl patrnì zahvízdat nìjakou melodii, ale místo toho øinulo
se mu z pyskù takové mohutné prrr, až drožka stanula.
Když potom na výzvu Švejkovu pokraèovali dál v cestì, polní
kurát poèal si zapalovat špièku na cigarety.
„Nehoøí to,“ øekl zoufale, když vyškrtal krabièku zápalek, „vy
mnì do toho foukáte.“
Ztratil však opìt okamžitì nit k pokraèování a dal se do smíchu.
„To je legrace, my jsme sami v elektrice, že ano, pane kolego.“
Poèal se šacovat.
„Já jsem ztratil lístek!“ køièel, „zastavte, ten lístek se musí najít!“
Máchl rukou rezignovanì: „A jedou...“
Potom breptal: „V nejèastìjších pøípadech... Ano, v poøádku...
Ve všech pøípadech... Vy jste na omylu... Druhé poschodí?... To je
výmluva... Nejde o mne, ale o vás, milostivá paní... Platit... Mám
èernou kávu...“
119
Poèal se v polosnìní hádat s nìjakým domnìlým nepøítelem,
který mu upírá právo sedìt v restauraci u okna. Potom poèal
považovat drožku za vlak, a nahýbaje se ven, køièel do ulice èesky
a nìmecky: „Nymburk, pøestupovat!“
Švejk ho pøitáhl k sobì a polní kurát zapomnìl na vlak a poèal
napodobit rùzné zvíøecí hlasy. Nejdéle se zdržel u kohouta a jeho
kikeriki vítìznì znìlo z drožky.
Byl vùbec nìjakou chvíli velmi èilý, neposedný a pokoušel se
vypadnout z drožky, spílaje lidem, které drožka míjela, ulièníkù.
Potom vyhodil z drožky kapesník a køièel, aby zastavili, že ztratil
zavazadla. Potom zaèal vypravovat: „V Budìjovicích byl jeden
tambor. - Oženil se. - Za rok umøel.“ Dal se do smíchu: „Není to
dobrá anekdota?“
Po celou tu dobu Švejk zacházel s polním kurátem
s bezohlednou pøísností.
Pøi rùzných pokusech polního kuráta o nìjaký žertíèek, jako
vypadnout z drožky, ulomit sedátko, Švejk dával mu jednu pod
žebra za druhou, což pøijímal polní kurát s neobyèejnou tupostí.
Jen jednou uèinil pokus se vzbouøit a vyskoèit z drožky,
prohlásiv, že dál již nepojede, že ví, že místo do Budìjovic jedou
do Podmoklí. Bìhem minuty likvidoval Švejk jeho vzpouru úplnì
a pøinutil ho vrátit se do první polohy na sedadlo, dávaje pozor,
aby mu neusnul. Nejjemnìjší, co pøitom pronesl, bylo: „Nespi, ty
chcípáku.“
Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a poèal slzet,
vyptávaje se Švejka, jestli mìl matku.
„Já jsem, lidièky, na tom svìtì sám,“ køièel z drožky, „ujmìte
se mne!“
„Nedìlej mnì ostudu,“ napomínal ho Švejk, „pøestaò, a to
každý øekne, že jsi se namazal.“
„Já nic nepil, kamaráde,“ odpovídal polní kurát, „já jsem úplnì
støízlivý.“
120
Najednou však vstal, zasalutoval: „Ich melde gehorsam, Herr
Oberst, ich bin besoffen. - Jsem èunì,“ opakoval desetkrát po sobì
se zoufalou, upøímnou beznadìjností.
A obraceje se na Švejka, prosil a žadonil vytrvale: „Vyhoïte
mne z automobilu. Proè mne vezete s sebou?“
Posadil se a bruèel: „Okolo mìsíce kola se dìlají. - Vìøíte,
pane hejtmane, v nesmrtelnost duše? Mùže se kùò dostat do nebe?“
Poèal se hlasitì smát, ale za chvíli zesmutnìl a apaticky se
díval na Švejka, pronášeje: „Dovolte, pane, já vás již nìkde vidìl.
Nebyl jste ve Vídni? Pamatuji se na vás ze semináøe.“
Chvíli se bavil tím, že poèal deklamovat latinské verše: „Aurea
prima sata est aetas, quae vindice nullo - Dál to nejde,“ øekl,
„vyhoïte mne ven. Proè mne nechcete vyhodit? Já si nic neudìlám.
- Já chci upadnout na nos,“ prohlásil rozhodným hlasem.
„Pane,“ pokraèoval opìt prosebným hlasem, „drahý pøíteli,
dejte mnì pohlavek.“
„Jeden nebo nìkolik?“ otázal se Švejk.
„Dva.“
„Zde jsou...“
Polní kurát poèítal nahlas pohlavky, které dostával, pøièemž
se blaženì tváøil.
„Dìlá to moc dobøe,“ øekl, „je to kvùli žaludku, vytravuje to.
Dejte mnì ještì pøes hubu! - Srdeèný dík,“ zvolal, když mu Švejk
rychle vyhovìl, „jsem úplnì spokojen. Roztrhnìte mnì vestu,
prosím vás!“
Projevoval nejrozmanitìjší pøání. Pøál si, aby mu Švejk vyvrtnut
nohu, aby ho chvílí škrtil, aby mu ostøíhal nehty, vytáhl pøední
zuby.
Projevoval muèednické touhy, žádaje, aby mu utrhl hlavu
a hodil v pytli do Vltavy.
„Mnì by hvìzdièky kolem hlavy slušely,“ mluvil s nadšením,
„potøeboval bych jich deset.“
121
Potom poèal mluvit o dostihách a rychle pøešel na balet, pøi
kterém se též dlouho nezdržel.
„Tancujete èardáš,“ tázal se Švejka, „znáte medvìdí tanec?
Takhle...“
Chtìl poskoèit a upadl na Švejka, který ho poèal boxovat
a potom uložil na sedadlo.
„Já nìco chci,“ køièel polní kurát, „ale já nevím co. Nevíte, co
chci?“ Svìsil hlavu v naprosté rezignaci.
„Co je mnì do toho, co chci,“ øekl vážnì, „a vám, pane, také
do toho nic není. Já vás neznám. Jak se opovažujete mne fixírovat?
Umíte šermovat?“
Stal se na minutu výbojnìjším a udìlal pokus srazit Švejka ze
sedadla.
Potom, když ho Švejk klidnil, dávaje mu bez ostychu znát
svou fyzickou pøevahu, polní kurát se otázal: „Máme dnes pondìlí
nebo pátek?“
Byl také zvìdav, není-li prosinec nebo èerven, a projevil velkou
schopnost klást nejrùznìjší otázky: „Jste ženat? Jíte rád
gorgonzolu? Mìli jste doma štìnice? Máte se dobøe? Mìl vᚠpes
psinku?“
Stal se sdílným. Vypravoval, že je dlužen za jezdecké boty,
bièík a sedlo, že mìl pøed lety kapavku a že ji léèil hypermanganem.
„Na nic jiného nebylo èasu ani pomyšlení.“ Øekl škytaje, „mùže
být, že se vám to zdá dosti trpkým. Ale øeknìte, eah, eah, co mám
dìlat, eah? Už mnì to musíte odpustit. - Autoterm,“ pokraèoval,
zapomínaje, o èem mluvil pøed chvílí, „nazývají se nádoby, které
udržují nápoje a pokrmy v pùvodní teplotì. Co soudíte, pane
kolego, o tom, která hra je spravedlivìjší: ferbl nebo jedenadvacet?
Opravdu, už jsem tì nìkde vidìl,“ zvolal, pokoušeje se obejmout
Švejka a políbit uslintanými rty, „my jsme spolu chodili do školy.
- Ty dobráku jeden,“ øíkal nìžnì, hladì si svou nohu, „jak jsi vyrostl
od té doby, co jsem té nevidìl. Ta radost, že tì vidím, vyrovná
122
všechna utrpení.“
Dostal básnickou náladu a poèal mluviti o návratu do
sluneèního svitu šastných tváøí a vøelých srdcí.
Potom si klekl a poèal se modlit Zdrávas Maria, smìje se pøitom
na celé kolo.
Když zastavili pøed jeho bytem, bylo velice tìžké dostat ho
z drožky.
„Nejsme ještì na místì,“ køièel, „pomozte mnì. Unášejí mne.
Já si pøeju jeti dál.“ Byl v pravém slova smyslu vytažen z drožky
jako vaøený plž z ulity. Jeden okamžik se zdálo, že ho pøetrhnou,
ponìvadž se zapletl nohama za sedadlo.
Smál se však pøitom hlasité, že je napálil. „Vy mne pøetrhnete,
pánové.“
Pak byl vleèen prùjezdem pøes schody k svému bytu a v bytì
hozen jako žok na pohovku. Prohlásil, že nebude platit za ten
automobil, který si neobjednal, a trvalo to pøes ètvrt hodiny, nežli
mu vysvìtlili, že to byla drožka.
Ani pak s tím nesouhlasil, namítaje, že jezdí jedinì ve fiakru.
„Vy mne chcete napálit,“ prohlašoval polní kurát, mrkaje na
Švejka i na drožkáøe významnì, „my jsme šli pìšky.“
A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku drožkáøi:
„Vezmi si všechno, ich kann bezahlen. Mnì na krejcaru nezáleží.“
Správnì mìl øíci, že mu nezáleží na šestatøiceti krejcaøích,
ponìvadž víc v tobolce nebylo. Naštìstí drožkáø ho podrobil
dùkladné prohlídce, mluvì pøitom o fackách.
„Tak mì tedy uhoï,“ odpovídal polní kurát, „myslíš, že bych
ji neunes? Pìt jich snesu od tebe.“
Ve vestì polního kuráta našel drožkáø pìtku. Odešel, proklínaje
svùj osud i polního kuráta, že ho zdržel a že mu zkazil ryta.
Polní kurát pomalu usínal, ponìvadž stále budoval nìjaké plány.
Chtìl podniknout všechno možné, hrát na klavír, jít do taneèních
hodin a smažit si rybièky.
123
Potom sliboval Švejkovi svou sestru, kterou nemìl. Také si
pøál, aby ho odnesli na postel, a nakonec usnul prohlásiv, že si
pøeje, aby v nìm byl uznán èlovìk, stejnì cenná jednotka
s prasetem.
3
Když ráno vstoupil Švejk do pokoje k polnímu kurátovi, našel
ho ležet na pohovce usilovnì pøemýšlejícího, jak se to mohlo stát,
že ho nìkdo polil tak zvláštním zpùsobem, že se pøilepil kalhotami
ke kožené pohovce.
„Poslušnì hlásím, pane feldkurát,“ øekl Švejk, „že jste se
v noci...“
Nìkolika slovy vysvìtlil mu, jak se hroznì mýlí, že je polit.
Polní kurát, který mìl hlavu neobyèejnì tìžkou, byl ve stísnìné
náladì.
„Nemohu si vzpomenout,“ øekl, „jak jsem se dostal z postele
na pohovku.“
„Tam jste vùbec nebyl, hned jak jsme pøijeli, tak jsme vás uložili
na pohovku, dál už to nešlo.“
„A co jsem vyvádìl? Vyvádìl jsem vùbec nìco? Nebyl jsem
snad opilý?“
„Pod obraz,“ odpovìdìl Švejk, „ouplnì, pane feldkurát, pøišlo
na vás malinký delirium. Doufám, že vám pomùže, když se
pøevléknete a umyjete.“
„Mnì je, jako by mne nìkdo zmlátil,“ stìžoval si polní kurát,
„potom mám žízeò. Nepral jsem se vèera?“
„Nebylo to tak nejhorší, pane feldkurát. Žízeò je následkem
vèerejší žíznì. Z toho se èlovìk nedostane tak brzy. Znal jsem
jednoho truhláøe, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910
a prvního ledna ráno mìl takovou žízeò a bylo mu tak špatnì, že
si koupil herynka a pil znovu, a to tak dìlá dennì už po ètyry roky
124
a nikdo mu nepomùže, ponìvadž si vždycky v sobotu koupí
herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoè, jako øíkal jeden
starej šikovatel u 91. pluku.“
Polní kurát byl stižen dokonalou koèkou a naprostou depresí.
V tom okamžiku, kdo by ho slyšel, musil by být pøesvìdèen, že
chodí na pøednášky dr. Alexandra Batìka „Vypovìzme válku na
život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší“
a že ète jeho „Sto jisker etických“.
Trochu, pravda, to pozmìnil. „Kdyby,“ øekl, „èlovìk pil nìjaké
ušlechtilé nápoje, jako arak, marašino, koòak, ale to jsem vèera
pil borovièku. Divím se, že ji mohu tak chlastat. Chu to má
odpornou. Kdyby to byla aspoò griotka. Lidé si vymyslí rùzné
svinstvo a pijí ho jako vodu. Taková borovièka není ani chutná,
nemá ani barvu, pálí v krku. A kdyby byla alespoò pravá, destilát
z jalovce, jakou jsem jednou pil na Moravì. Ale tahle borovièka
byla z nìjakého døevìného líhu a olejù. Podívejte se, jak krkám. Koøalka je jed,“ rozhodl se, „musí být pùvodní originál, pravá,
a nikoliv vyrábìná ve fabrice na studené cestì od židu. To je jako
s rumem. Dobrý rum je vzácností. - Kdyby zde byla pravá
oøechovka,“ povzdechl, „ta by mnì spravila žaludek. Taková
oøechovka, jako má pan hejtman Šnábl v Brusce.“
Poèal se šacovat a prohlížet tobolku.
„Mám všeho všudy šestatøicet krejcarù. Což abych prodal
pohovku,“ uvažoval, „co myslíte? Koupí nìkdo pohovku?
Domácímu øeknu, že jsem ji pùjèil nebo že nám ji nìkdo ukradl.
Ne, pohovku si nechám. Pošlu vás k panu hejtmanovi Šnáblovi,
aby mi pùjèil sto korun. Vyhrál pøedevèírem v kartách. Jestli tam
nepochodíte, tak pùjdete do Vršovic, do kasáren k nadporuèíkovi
Mahlerovi. Nezdaøí-1i se to tam, pùjdete na Hradèany k hejtmanovi
Fišerovi. Tomu øeknete, že musím platit futrហpro konì, kterou
jsem propil. A jestli ani tam se vám to nepodaøí, zastavíme klavír,
a se dìje co dìje. Já vám napíši povšechnì pár øádek. Nedejte se
125
odbýt. Øeknete, že potøebuji, že jsem úplnì bez penìz. Vymyslete
si, co chcete, ale nevracejte se s holýma rukama, nebo vás pošlu
na frontu. Zeptejte se u hejtmana Šnábla, kde kupuje tu oøechovku,
a kupte dvì láhve.“
Švejk vyplnil skvìle svou úlohu. Jeho prostosrdeènost a poctivá
tváø zjednala mu plné dùvìry, že co mluví, je pravdou.
Švejk uznal za vhodné i pøed hejtmanem Šnáblem, hejtmanem
Fišerem i nadporuèíkem Mahlerem mluvit ne o tom, že polní kurát
musí platit futrហpro konì, ale podepøít jeho prosbu prohlášením,
že polní kurát musí platit alimenty. Dostal všude peníze.
Když ukazoval tøi sta korun, vrátiv se èestnì z výpravy, byl
polní kurát, který se zatím umyl a pøevlékl, velmi pøekvapen.
„Já to vzal najednou,“ øekl Švejk, „abychom se nemuseli zejtra
nebo pozejtøí starat znova o peníze. Šlo to dost hladce, ale pøed
hejtmanem Šnáblem jsem musel kleknout na kolena. Je to nìjaká
potvora. Ale když jsem mu øek, že máme platit alimenty...“
„Alimenty?“ zdìšenì opakoval polní kurát.
„No, alimenty, pane feldkurát, odbytné holkám. Vy jste øíkal,
abych si nìco vymyslil, a já nemoh na nic jiného pøijít. U nás jeden
švec platil najednou pìti holkám alimenty a byl z toho celej zoufalej
a taky si na to vypùjèoval a každej mu rád vìøil, že je v hrozným
postavení. Ptali se mì, co je to za holku, a já jsem øek, že je moc
hezká, že jí není ještì patnáct let. Tak chtìli její adresu.“
„To jste to pìknì proved, Švejku,“ povzdechl polní kurát
a poèal chodit po pokoji.
„To zas je pìkná ostuda,“ øíkal, chytaje se za hlavu, „mì bolí
tolik hlava.“
„Já jim dal adresu na jednu starou hluchou paní u nás v ulici,“
vysvìtloval Švejk. „Já to chtìl dùkladnì provést, ponìvadž rozkaz
je rozkaz, Nedal jsem se odbýt - a nìco jsem si musel vymyslit.
Potom èekají v pøedsíni na ten klavír. Já je pøived, aby nám ho
odvezli do zastavárny, pane feldkurát. To nebude špatný, když
126
ten klavír bude pryè. Bude zde víc místa a budeme mít víc penìz
pohromadì. A máme na nìjaký den pokoj. A jestli se bude pan
domácí ptát, co s tím klavírem chceme dìlat, øeknu, že se v nìm
pøetrhaly dráty a že jsme ho poslali do továrny ku správce.
Domovnici už jsem to øekl, aby jí to nebylo nápadné, když budou
ten klavír vynášet a nakládat. Také už mám kupce na pohovku. Je
to mùj známý obchodník se starým nábytkem a pøijde sem
odpùldne. Dneska se kožená pohovka dobøe platí.“
„Víc jste nic neproved, Švejku?“ otázal se polní kurát, drže si
stále hlavu v dlaních a tváøe se zoufale.
„Pøines jsem, Poslušnì hlásím, pane feldkurát, místo dvou lahví
oøechovky, jakou kupuje pan hejtman Šnábl, lahví pìt, aby byla
u nás nìjaká zásoba, abychom mìli co pít. Mohou si jít pro ten
klavír, a to nám zavøou zastavárnu?“
Polní kurát máchl beznadìjnì rukou a za chvíli nakládali již
127
klavír na vozík.
Když se vrátil Švejk ze zastavárny, našel polního kuráta sedìt
pøed otevøenou láhví oøechovky a nadávajícího; že pøi obìdì dostal
nepropeèený øízek.
Polní kurát byl opìt v tom. Prohlašoval k Švejkovi, že od zítøka
povede nový život. Pít alkohol že je sprostý materialismus a že je
tøeba žít duševním životem. Mluvil filosoficky asi pùl hodiny. Když
otevøel tøetí láhev, pøišel obchodník se starým nábytkem a polní
kurát mu prodal za pakatel pohovku a vybídl ho, aby s ním
pobesedoval, a byl velice nespokojen, když obchodník se omluvil,
že jde kupovat ještì noèní stolek.
„Škoda, že žádný nemám,“ øekl vyèítavé polní kurát, „èlovìk
na všechno nepomyslí.“
Po odchodu obchodníka se starým nábytkem polní kurát dal
se do pøátelské zábavy se Švejkem, s kterým vypil další láhev.
Èást jeho rozhovoru byla vyplnìna osobním pomìrem polního
kuráta k ženám a ke kartám.
Sedìli dlouho. I veèer zastihl Švejka a polního kuráta
v pøátelské rozmluvì.
V noci se však pomìr zmìnil. Polní kurát vrátil se do vèerejšího
stavu, popletl si Švejka s nìkým jiným a øíkal mu: „Nikoliv,
neodcházejte, pamatujete se na toho zrzavého kadeta od trénu?“
Tato idyla trvala až do té doby, kdy Švejk øekl polnímu kurátovi:
„Už toho mám dost, teï polezeš do postele a budeš chrnìt,
rozumíš!“
„Lezu, miláèku, lezu - jakpak bych nelez,“ breptal polní kurát,
„pamatuješ se, že jsme spolu chodili do kvinty a že jsem ti dìlal
úlohy z øeètiny? Vy máte vilu na Zbraslavi. A mùžete jezdit
parníkem po Vltavì. Víte, co je to Vltava?“
Švejk ho pøinutil, aby si zul boty a vysvlékl se. Polní kurát
uposlechl s protestem k neznámým osobám.
„Vidíte, pánové,“ mluvil ke skøíni a ku fíkusu, „jak se mnou
128
nakládají moji pøíbuzní. - Neznám svých pøíbuzných,“ rozhodl se
náhle, ukládaje se do postele. „Kdyby se nebe i zemì spikly proti
mnì, neznám jich...“
A pokojem ozvalo se chrápání polního kuráta.
4
V tyto dny spadá též návštìva Švejkova v bytì u jeho staré
posluhovaèky paní Müllerové. V bytì našel Švejk sestøenici paní
Müllerové, která mu s pláèem sdìlila, že paní Müllerová byla
zatèena týž veèer, když odvážela Švejka na vojnu. Starou paní
soudili vojenskými soudy a odvezli, ponìvadž jí nic nemohli
dokázat, do koncentraèního tábora do Steinhofu. Pøišel již od ní
lístek.
Švejk vzal tu domácí relikvii a èetl:
Milá Aninko! Máme se zde velice dobøe, všichni jsme zdrávi.
Sousedka vedle na posteli má skvrnitý xxx a také jsou zde èerné
xxx. Jinak je vše v poøádku. Jídla máme dost a sbíráme
bramborové xxx na polívku. Slyšela jsem, že je pan Švejk už xxx,
tak nìjak vypátrej, kde leží, abychom po válce mohli mu dát ten
hrob obložit. Zapomnìla jsem ti øíct, že na pùdì v pravém rohu je
v bednièce jeden malej pejsek ratlíèek, štìòátko. Ale to už je kolik
nedìl, co nedostal nic žrát od tý doby, kdy si pro mne pøišli pro
xxx. Tak myslím, že je už pozdì, a že už je ten pejsek taky na
pravdì xxx.
A pøes celý lístek rùžové razítko:
Zensuriert. K. k. Konzentrationslager Steinhof.
„A doopravdy byl už ten pejsek mrtvej,“ zavzlykala sestøenice
paní Müllerové, „a také ani byste svùj byt nepoznal. Mám tam
129
švadleny na bytì. A oni si z toho udìlaly dámskej salónek. Všude
jsou módy po stìnách a kytièky ve voknech.“
Sestøenice paní Müllerové nebyla k upokojení. Za stálého
vzlykání a naøíkání projevila nakonec obavu, že Švejk utekl z vojny
a chce ještì i ji zkazit a pøivést do neštìstí. Nakonec s ním mluvila
jako se zvrhlým dobrodruhem.
„To je náramnì žertovné,“ øekl Švejk, „to se mnì bájeènì líbí.
Tak aby vìdìli, paní Kejøová, mají ouplnou pravdu, že jsem se
dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrù a feldvéblù.
Ale neøíkají to nikomu...“
A Švejk odešel ze svého domova, který ho nepøijal, prohlásiv:
„Paní Kejøová, v prádelnì mám nìjaké límeèky a náprsenky,
tak mnì to vyzdvihnou, abych až se vrátím z vojny, mìl se do
èeho v tom civilu voblíknout. Taky dají pozor, aby se mnì nedali
v almaøe do šatù moli. A ty sleèinky, co spìjí v mý posteli, že dám
pozdravovat.“
130
Pak se šel Švejk podívat ke Kalichu. Když ho paní Palivcová
uvidìla, prohlásila, že mu nenaleje, že asi utekl.
„Mùj muž,“ poèala rozmazávat starou historii, „byl takovej
vopatrnej, a je tam, sedí chudák zavøenej pro nic a za nic.
A takovýhle lidi chodìjí svìtem, uteèou z vojny. Už vás tady zas
minulej tejden hledali. - My jsme vopatrnìjší než vy,“ konèila svou
rozmluvu, „a jsme v neštìstí. Každej nemá to štìstí jako vy.“
Pøi té rozmluvì byl jeden starší pán, zámeèník ze Smíchova,
který šel k Švejkovi a øekl k nìmu: „Prosím vás, pane, poèkejte
na mne venku, já s vámi musím mluvit.“
Na ulici se domluvil se Švejkem, kterého též považoval dle
odporuèení hostinské Palivcové za dezentéra. Sdìlil mu, že má
syna, který také utekl z vojny a je u babièky v Jasenné u Josefova.
Nedbaje toho, že Švejk ho ubezpeèoval, že není dezentérem,
vtiskl mu do ruky desítku.
„To je první pomoc,“ øekl, tahaje ho s sebou do vinárny na
rohu, „já vám rozumím, mne se nemusíte bát.“
Švejk vrátil se pozdì v noci domù k polnímu kurátovi, který
ještì nebyl doma.
Pøišel až k ránu, probudil Švejka a øekl: „Zítra pojedeme sloužit
polní mši. Vaøte èernou kávu s rumem. Anebo ještì lepší, vaøte
grog.“
131
*14. kapitola
Švejk vojenským sluhou u nadporuèíka Lukáše
1
Štìstí Švejkovo nemìlo dlouhého trvání. Nelítostný osud
pøerval pøátelský pomìr mezi ním a polním kurátem. Jestli polní
karát až do té události byl osobou sympatickou, to, co nyní provedl,
je s to strhnout z nìho sympatickou tváønost.
Polní karát prodal Švejka nadporuèíkovi Lukášovi, èili lépe
øeèeno, prohrál ho v kartách. Tak døív prodávali na Rusi nevolníky.
Pøišlo to tak znenadání. Byla pìkná spoleènost u nadporuèíka
Lukáše a hrálo se jednadvacet.
Polní kurát prohrál všechno a nakonec øekl: „Kolik mnì pùjèíte
na mého vojenského sluhu? Ohromný pitomec a zajímavá figura,
nìco non plus ultra. Ještì nikdy nemìli jste takového vojenského
sluhu.“
„Pùjèím ti sto korun,“ nabídl nadporuèík Lukáš, „jestli pozítøí
je nedostanu, pošleš mnì tu raritu. Mùj pucflek je protivný èlovìk.
Stále vzdychá, píše domù psaní, a pøitom krade, na co pøijde. Už
jsem ho bil, ale to není nic platné. Pohlavkuji ho na potkání, ale
nepomáhá to. Vyrazil jsem mu pár pøedních zubù, ale chlapa
nenapravil.“
„Tedy platí,“ øekl lehkomyslnì polní karát, „buï pozítøí sto
korun, nebo Švejka.“
Prohrál i tìch sto korun a šel smutnì domù. Vìdìl urèitì a také
nijak o tom nepochyboval, že do pozítøí nesežene tìch sto korun
a že vlastnì Švejka mizernì a bídnì prodal.
„Mohl jsem si øíct o dvì stì korun,“ mrzel se, ale pøestupuje
na elektrické tramvaji na tra, která ho za chvíli mìla odvézt domù,
dostával záchvat výèitek a sentimentality.
132
„Není to ode mne hezké,“ pomyslil si, když zvonil u dveøí svého
bytu, „jak se podívám do jeho pitomých, dobráckých oèí?“
„Milý Švejku,“ øekl, když byl doma, „dnes se stalo nìco
neobyèejného. Mìl jsem takovou smùlu v kartách. Hopal jsem to
všechno a mìl jsem pod rukou eso, pak pøišla desítka, a bankéø
mìl pod rukou kluka a dotáh to taky na jednadvacet. Líznul jsem
si nìkolikrát na eso nebo na desítku a vždy jsem mìl stejnì
s bankéøem. Projel jsem všechny peníze.“
Odmlèel se. „A nakonec jsem prohrál vás. Vypùjèil jsem si na
vás sto korun, a jestli do pozítøí je nevrátím, už budete patøit ne
mnì, ale nadporuèíkovi Lukášovi. Mnì je to opravdu líto...“
„Sto korun ještì mám,“ øekl Švejk, „mohu vám pùjèit.“
„Dejte je sem,“ ožil polní karát, „hned je zanesu Lukášovi.
Nerad bych, opravdu, se s vámi louèil.“
Lukᚠbyl velice pøekvapen, když uvidìl opìt polního kuráta.
„Jdu ti zaplatit dluh,“ øekl polní karát, rozhlížeje se vítìzoslavnì,
„dejte mnì také kartu.“
„Hop,“ ozval se polní karát, když byla øada na nìm. „Jenom
o oko,“ hlásil, „pøetáh jsem.“
„Tak tedy hop,“ øekl pøi druhém chodu, „hop bund.“
„Dvacet brát,“ hlásil bankéø.
„Já mám celých devatenáct,“ tiše pronesl polní kurát, dávaje
do banku posledních ètyøicet korun ze stovky, kterou mu pùjèil
Švejk, aby se vykoupil z nového nevolnictví.
Vraceje se domù, pøišel polní kurát k pøesvìdèení, že je konec,
že Švejka nemùže nic zachránit, že jest to pøedurèeno, aby sloužil
u nadporuèíka Lukáše.
A když mu Švejk otevøel, øekl k nìmu: „Všechno je marné,
Švejku. Proti osudu se neubrání nikdo. Prohrál jsem vás i tìch
vašich sto korun. Dìlal jsem vše, co bylo v mé moci, ale osud je
silnìjší mne. Hodil vás do spárù nadporuèíka Lukáše a pøijde doba,
že se musíme rozlouèit.“
133
„A bylo v banku hodnì?“ otázal se Švejk klidnì, „nebo jste
málokdy dìlal forhonta? Když nepadá karta, je to velmi špatné,
ale nìkdy je to mizérie, když to jde až pøíliš dobøe. Na Zderaze žil
nìjakej klempíø Vejvoda a ten hrával vždy mariᚠv jedné hospodì
za Stoletou kavárnou. Jednou taky, èert mu to napískal, povídá:
,A což abychom si hodili jedníka o pìtníèek.’ Hráli tedy
pìtníèkovýho jedníka a on držel bank. Všichni se ztropili a tak to
rostlo do desítky. Starej Vejvoda chtìl popøát taky druhýmu nìco
a poøád øíkal: ,Malá, špatná domù.’ To si nedovedete pøedstavit,
jakou mìl smùlu. Malá špatná ne a ne pøijít, bank rost, a už tam
byla stovka. Z hráèù nikdo tolik nemìl, aby to mohl hopnout,
a Vejvoda už byl celej upocenej. Nebylo nic jinýho slyšet než jeho:
,Malá, špatná domù.’ Pøisazovali po pìtce a spadali tam vždycky.
Jeden kominický mistr se dopálil, šel si domù pro peníze, když
tam bylo už pøes pùldruhý stovky, a hopnut to. Vejvoda chtìl se
134
toho zbavit, a jak potom povídal, chtìl táhnout tøebas až do tøiceti,
jen aby to nevyhrál, a místo toho dostal dvì esa. Dìlal, že nic
nemá, a schválnì povídá: ,Šestnáct brát.’ A ten kominickej mistr
mìl všeho všudy patnáct. Není to smùla? Starej Vejvoda byl celej
bledej a nešastnej, kolem už nadávali a šuškali si, že dìlá volty,
že už jednou byl bit pro falešnou hru, aèkoliv byl to nejpoctivìjší
hráè, a sypali tam korunku za korunkou. Už tam bylo pìt set korun.
Hostinský to nevydržel. Mìl právì pøichystaný peníze do pivovaru,
tak je vzal, pøised si, strèil napøed do toho po dvou stovkách, pak
zahmouøil oèi, otoèil židli pro štìstí a øek, že to všechno, co je
v banku, hopá. ,Hrajeme,’ povídá, ,s votevøenýma kartama.’ Starej
Vejvoda byl by já nevím co dal za to, aby teï prohrál. Všichni se
divili, když otoèil a ukázala se sedma, a on si ji nechal. Hostinský
se smál pod fousy, ponìvadž mìl jednadvacet. Pøišla druhá sedma
starýmu Vejvodovi, a on si ji taky nechal. ,Teï pøijde eso nebo
desítka,’ øekl hostinský jízlivì, ,vsadím krk, pane Vejvodo, že
budete trop.’ Bylo ohromný ticho, Vejvoda otoèí, a vona se objeví
tøetí sedmièka. Hostinskej zbledl jako køída, byly to jeho poslední
peníze, vodešel do kuchynì a za chvilku pøibìhne kluk, kterej se
u nìho uèil, abychom šli pana hostinskýho uøíznout, že prej visí
na klice u okna. Tak jsme ho odøízli, vzkøísili a hrálo se dál. Už
nikdo nemìl žádný peníze, všechno to bylo v banku pøed Vejvodou,
kterej jen øíkal: ,Malá, špatná domù’ a za živýho boha chtìl bejt
trop, ale ponìvadž musel votáèet svoje karty a vyložit na stùl,
nemoh dìlat žádnej podvod a schválnì pøetáhnout. Všichni byli
už nad jeho štìstím blbí a udìlali si to tak, že když už nemají peníze,
že tam budou dávat svoje úpisy. Trvalo to kolik hodin a pøed starým
Vejvodou rostly tisíce a tisíce. Kominickej mistr byl už do banku
dlužen pøes pùldruhého miliónu, uhlíø ze Zderazu asi milión,
domovník ze Stoletý kavárny 800 000 korun, jeden medik pøes
dva milióny. Jenom v pince bylo pøes tøi sta tisíc na samých útržkách
papíru. Starej Vejvoda zkoušel to všelijak. Chodil poøád na záchod
135
a vždycky to dal jinýmu, aby to vzal za nìho, a když se vrátil,
hlásili mu, že bral, že mu pøišlo jednadvacet. Poslali pro nový
karty, a zas to nebylo nic platný. Když se Vejvoda zastavil na
patnácti, tak mìl ten druhej ètrnáct. Všichni se dívali vztekle na
starýho Vejvodu a nejvíc láteøil jeden dlaždiè, kerej do toho všeho
všudy dal na hotovosti vosum korun. Ten votevøenì prohlásil, že
takovej èlovìk, jako je Vejvoda, by nemìl chodit po svìtì a mìl
by se zkopat, vyhodit a utopit jako štìnì. To si nedovedete
pøedstavit to zoufalství starýho Vejvody. Koneènì pøišel na nápad.
,Já jdu na záchod,’ povídá kominíkovi, ,vezmìte to za mne, pane
mistøe: A jen tak bez klobouku vybìh na ulici a pøímo do Myslíkovy
ulice pro strážníky. Našel patrolu a oznámil jí, že v tej a tej hospodì
hrajou hazardní hru. Strážníci ho vyzvali, aby šel napøed, že pøijdou
136
hned za ním. Vrátil se tedy a hlásili mu, že zatím medik prohrál
pøes dva milióny a domovník pøes tøi. Do pinky že dali úpis na pìt
set tisíc korun. Za chvíli vrazili tam strážníci, dlaždiè vykøik: ,Spas
se, kdo mùžeš,’ ale nebylo to nic platný. Zabavili bank, vedli
všechny na policii. Uhlíø ze Zderazu se zprotivil, tak ho pøivezli
v košatince. V banku bylo v dlužních úpisech pøes pùl miliardy
a na hotových penìzích patnáct set. ,Tohle jsem ještì nežral,’ øekl
policejní inspektor, když vidìl takový závratný sumy, ,tohle je horší
než Monte Carlo.’ Zùstali tam všichni až na starýho Vejvodu do
rána. Vejvodu jako udavaèe pustili a slíbili, že dostane zákonnou
jednu tøetinu odmìny ze zabaveného banku, asi pøes sto šedesát
miliónù, von se ale do rána z toho zbláznil a ráno chodil po Praze
vobjednávat si nedobytný pokladny na tucty. Tomu se øíká štìstí
v kartách.“
Potom šel Švejk vaøit grog a dopadlo to tak, že polní kurát,
když v noci podaøilo se Švejkovi dopravit ho s námahou na postel,
zaslzel a zaštkal:
„Prodal jsem tì, kamaráde; hanebnì prodal. Proklínej mne,
bij, držím. Hodil jsem tì napospas. Nemohu se ti podívat do oèí.
Drásej mne, kousej, niè. Nezasloužím nic lepšího. Víš, co jsem?“
A polní kurát, zaboøuje uplakanou tváø do polštáøe, øekl tiše,
jemným, mìkkým hlasem: „Jsem bezcharakterní padouch,“ a usnul,
jako když ho hodí do vody.
Druhý den polní kurát, vyhýbaje se Švejkovu pohledu, odešel
èasnì ráno a vrátil se až v noci s nìjakým tlustým infanteristou.
„Ukažte mu, Švejku,“ øekl, vyhýbaje se opìt Švejkovu pohledu,
„kde co leží, aby byl orientován, a pouète ho, jak se vaøí grog.
Ráno se hlaste u nadporuèíka Lukáše.“
Švejk s novým mužem strávili pøíjemnì noc vaøením grogu.
K ránu stál tlustý infanterista sotva na nohou a pobruèoval si jen
podivnou smìs z rùzných národních písní, které se mu spletly
dohromady: „Okolo Chodova teèe vodièka, šenkuje tam má milá
137
piveèko èervený. Horo, horo, vysoká jsi, šly panenky silnicí, na
Bílé hoøe sedláèek oøe.“
„Vo tebe nemám strach,“ øekl Švejk, „s takovým nadáním se
u feldkuráta udržíš.“
Tak se stalo, že to dopoledne uvidìl nadporuèík Lukᚠponejprv
poctivou a upøímnou tváø dobrého vojáka Švejka, který mu hlásil:
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem ten Švejk prohranej
panem feldkurátem v kartách.“
2
Instituce dùstojnických sluhù je prastarého pùvodu. Zdá se,
že již Alexandr Macedonský mìl svého pucfleka. Jisto však je, že
v dobì feudalismu vystupovali v té úloze žoldnéøi rytíøù. Èím byl
Sandro Panza Dona Quijota? Divím se, že historie vojenských
sluhù nebyla doposud nikým sepsána. Našli bychom tam, že vévoda
z Almavíru snìdl svého vojenského sluhu pøi obležení Toleda
z hladu bez soli, o èemž vévoda sám píše ve svých pamìtech,
vypravuje, že jeho sluha mìl maso jemné, køehké, vláèné, chutí se
podobající nìèemu mezi kuøecím a oslím.
Ve staré švábské knize o umìní vojenském nalézáme též pokyny
pro vojenské sluhy. Pucflek staré doby mìl býti zbožný, ctnostný,
pravdomluvný, skromný, stateèný, odvážný, poctivý, pracovitý.
Zkrátka mìl to být vzor èlovìka. Nová doba na tomto typu zmìnila
mnoho. Moderní fajfka nebývá obyèejnì ani zbožný, ani ctnostný,
ani pravdomluvný. Lže, podvádí svého pána a promìòuje velice
èasto život svého velitele v pravé peklo. Je to lstivý otrok,
vymýšlející si nejrùznìjší záludné triky, aby ztrpèil svému pánovi
život. Mezi touto novou generací pucflekù nenajdou se tací obìtaví
tvorové, kteøí by se dali sníst svými pány bez soli jako šlechetný
Fernando vévody z Almavíru. Na druhé stranì vidíme, že velitelé,
zápasíce na život a na smrt se svými sluhy nové doby, používají
138
nejrozmanitìjších prostøedkù, aby udrželi svou autoritu. Bývá to
jistý druh hrùzovlády. Roku 1912 byl v Štýrském Hradci proces,
pøi kterém vynikající úlohu hrál jeden hejtman, který ukopal svého
pucfleka. Byl tenkrát osvobozen, ponìvadž to udìlal teprve
podruhé. V názorech tìch pánù nemá život pucfleka žádné ceny.
Je to pøedmìt pouze, v mnohém pøípadì fackovací panák, otrok,
služka pro všechno. Není pak divu, že takové postavení vyžaduje
od otroka, aby byl vychytralý, lstivý. Jeho postavení na naší planetì
možno srovnat jen s utrpením pikolíkù za starých dob,
vychovávaných k svìdomitosti pohlavky a muèením.
Bývají však pøípady, že pucflek vyšine se na favorita, a tu stává
se hrùzou roty, bataliónu. Všechny šarže snaží se ho podplácet.
On rozhoduje o dovolené, on se mùže pøimluvit, aby to u raportu
dopadlo dobøe.
Tito favoriti bývali za války odmìòováni velkými í malými
støíbrnými medaliemi za stateènost a chrabrost.
U 91. pluku znal jsem jich nìkolik. Jeden pucflek dostal velkou
støíbrnou proto, že umìl bájeènì péct husy, které kradl. Druhý
dostal malou støíbrnou, ponìvadž z domova dostával nádherné
zásilky aprovizace, takže jeho pán v dobì nejvìtšího hladu pøecpal
se tak, že nemohl chodit.
A návrh na jeho odmìnìní medaliemi stylizoval jeho pán takto:
„Za to, že v bojích, projevuje neobyèejnou stateènost
a chrabrost, opovrhoval svým životem a neopouštìl svého
dùstojníka ani na krok pod silnou palbou nastupujícího nepøítele.“
A on zatím nìkde v týlu plundroval kurníky. Válka zmìnila
pomìr pucfleka k pánovi a uèinila z nìho nejnenávidìnìjšího tvora
mezi mužstvem. Pucflek mìl vždy celou konzervu, když jedna
byla rozdávána pìti mužùm. Jeho polní láhev byla vždy plna rumu
nebo koòaku. Celý den takový tvor žvýkal èokoládu a žral
dùstojnické sladké suchary, kouøil cigarety svého dùstojníka,
kuchtil, vaøil celé hodiny a nosil extrablùzu.
139
Dùstojnický sluha byl s ordonancí v nejdùvìrnìjším styku
a udìloval mu hojné odpadky ze svého stolu a ze všech tìch výhod,
které mìl. Do triumvirátu pøibíral si ještì úèetního šikovatele. Tato
trojka, žijící v bezprostøedním styku s dùstojníkem, znala všechny
operace i váleèné plány.
Ten švarm byl vždy nejlépe informován, kdy to zaène, jehož
desátník kamarádil s dùstojnickým sluhou.
Když ten øekl: „Ve dvì tøicet pìt budem brát roha,“ tak pøesnì
ve dvì tøicet pìt rakouští vojáci zaèali se odpoutávat od nepøítele.
Dùstojnický sluha byl v nejintimnìjších stycích s polní kuchyní
a potloukal se velice rád u kotle a porouèel si, jako by byl
v restauraci a mìl pøed sebou jídelní lístek.
„Já chci žebro,“ øíkal ke kuchaøi, „vèera jsi mnì dal oháòku.
Pøidej mnì taky kousek jater do polívky, víš, že slezinu nežeru.“
A nejvelkolepìjším byl pucflek v dìlání paniky. Pøi
bombardování pozic srdce mu padalo do kalhot. Nalézal se v tu
dobu se svými a svého pána zavazadly v nejbezpeènìjší blindáži
a ukrýval hlavu pod deku, aby ho granát nenašel, a nemìl jiného
pøání, než aby jeho pán byl ranìn a on se dostal s ním do týlu, do
zázemí, hodnì hluboko.
Paniku pìstoval soustavnì s jistým tajnùstkáøstvím. „Mnì se
zdá, že skládají telefon,“ sdìloval dùvìrnì po švarmech. A byl
šastný, když mohl øíct: „Už ho složili.“
Nikdo tak rád neustupoval jako on. V tom okamžiku
zapomínal, že sviští mu nad hlavou granáty a šrapnely, a prodíral
se neúnavnì se zavazadly ke štábu, kde stálo vozatajstvo. Mìl rád
rakouský trén a neobyèejnì rád se vozil. Používal v nejhorších
pøípadech i sanitních dvoukolek. Když musel jít pìšky, dìlal dojem
nejznièenìjšího èlovìka. V takovém pøípadì nechal zavazadla
svého pána v zákopech a táhl jen svùj majetek.
Stal-li se takový pøípad, že se dùstojník zachránil útìkem pøed
zajetím a on tam zùstal, neopomenul dùstojnický sluha v žádném
140
pøípadì odvléknout do zajetí i zavazadla svého pána. Ona pøešla
v jeho majetek, na kterém lpìl s celou duší.
Vidìl jsem jednoho zajatého dùstojnického sluhu, který od
Dubna šel s druhými pìšky až do Dárnice za Kyjevem. Mìl s sebou
kromì svého batochu a batochu svého dùstojníka, který pøed
zajetím utekl, ještì pìt ruèních kuføíkù rùzného tvaru, dvì pokrývky
a polštáø, kromì nìjakého zavazadla, které nesl na hlavì. Stìžoval
si, že mu kozáci dva kufry ukradli.
Nikdy nezapomenu toho èlovìka, který se tak moøil s tím celou
Ukrajinou. Byl to živý špeditérský vùz a nemohu si vysvìtlit, jak
to mohl unést a táhnout kolik set kilometrù a potom jeti s tím až
do Taškentu, opatrovat to a umøít na svých zavazadlech na skvrnitý
tyf v zajateckém táboøe.
Dnes jsou dùstojniètí sluhové roztroušeni po celé naší republice
a vypravují o svých hrdinných skutcích. Oni šturmovali Sokal,
141
Dubno, Niš, Piavu. Každý z nich je Napoleonem: „Povídal jsem
našemu obrstovi, aby telefonoval do štábu, že už to mùže zaèít „
Povìtšinì byli reakcionáøi a mužstvo je nenávidìlo. Nìkteøí
donášeli a bylo pro nì zvláštním potìšením, když se mohli dívat,
jak nìkoho uvazují.
Vyvinuli se ve zvláštní kastu. Jich sobectví neznalo mezí.
3
Nadporuèík Lukᚠbyl typem aktivního dùstojníka zchátralé
rakouské monarchie. Kadetka vychovala z nìho obojživelníka.
Mluvil nìmecky ve spoleènosti, psal nìmecky, èetl èeské knížky,
a když vyuèoval ve škole jednoroèních dobrovolníkù, samých
Èechù, øíkal jim dùvìrnì: „Bulme Èeši, ale nemusí o tom nikdo
vìdìt. Já jsem taky Èech.“
Považoval èešství za jakousi tajnou organizaci, které je lépe
zdaleka se vyhnout.
Jinak byl hodný èlovìk a nebál se svých pøedstavených
a peèoval o svou rotu na manévrech, jak se sluší a patøí. Našel
vždy pro ni pohodlné rozmístìní po stodolách a èasto dal ze své
skromné gáže svým vojákùm vyvalit sud piva.
Mìl rád na pochodu, když zpívali vojáci písnièky. Museli zpívat,
i když šli na cvièení, i ze cvièení. A jda vedle své roty, zpíval s nimi:
A když bylo v pùlnoci,
voves z pytle vyskoèí
žumtarijá bum!
Tìšil se oblibì vojákù, ponìvadž byl neobyèejnì spravedlivým
a nemìl ve zvyku nìkoho týrat.
Šarže se pøed ním tøásly a z nejsurovìjšího šikovatele udìlal
za mìsíc pravého beránka.
Umìl pravda køièet, ale nikdy nenadával. Používal vybraných
slov a vìt. „Vidíte,“ øíkal, „opravdu nerad vás trestám, hochu, ale
142
nemohu si pomoci, ponìvadž na disciplínì záleží schopnost vojska,
zdatnost, a bez disciplíny armáda je tøtinou vìtrem se klátící. Jestli
vy nemáte v poøádku svùj mundúr a knoflíky nejsou dobøe pøišity
a schází, je vidìt, že zapomínáte na své povinnosti, které máte
k armádì. Mùže být, že zdá se vám to nepochopitelným, proè
máte být zavøen kvùli tomu, že vám vèera pøi pøehlídce scházel
jeden knoflík na blùze, taková malinká, nepatrná vìc, která v civilu
se úplnì pøehlídne. A vidíte, že takové zanedbání vašeho zevnìjšku
na vojnì musí mít vzápìtí trest. A proè? Zde nejde o to, že vám
schází jeden knoflík, ale o to, že musíte si zvyknout na poøádek.
Dnes si nepøišijete knoflík a zaèínáte lajdaèit. Zítra už se vám bude
zdát obtížným rozebrat flintu a vyèistit ji, pozítøí zapomenete nìkde
v hospodì bajonet a nakonec usnete na postu, ponìvadž jste zaèal
s tím nešastným knoflíkem žít život lajdáka. Tak je to, hochu,
a proto vás trestám, abych vás vyvaroval ještì horšímu trestu, za
vìci, které byste mohl provést, zapomínaje pomalu, ale jistì na
své povinnosti. Zavírám vás na pìt dní a pøeji si, abyste o chlebu
i vodì pøemýšlel o tom, že trest není mstou, ale pouze prostøedkem
výchovným, sledujícím nápravu a polepšení trestaného vojáka.“
Mìl být už dávno hejtmanem a nepomohla mu jeho opatrnost
v národnostní otázce, ponìvadž vùèi svým pøedstaveným
vystupoval s opravdovou pøímostí, neznaje ve služebním pomìru
žádného podlízání.
To bylo to, co zachoval z povahy sedláka na èeském jihu, kde
se narodil ve vesnici mezi èernými lesy a rybníky.
Jestli vùèi vojákùm byl spravedlivým a netrýznil jich, byl v jeho
povaze zvláštní rys. Nenávidìl své sluhy, ponìvadž vždy mìl to
štìstí, že dostal nejprotivnìjšího a nejpodlejšího pucfleka.
Bil je po hubì, pohlavkoval a snažil se je vychovávat
domluvami i skutky, nepovažuje je za vojáky. Zápasil s nimi
beznadìjnì øadu let, støídal je neustále a nakonec si vzdychl: „Opìt
jsem dostal podlé hovado.“ Své vojenské sluhy považoval za nižší
143
druhy živoèišstva.
Neobyèejnì rád mìl zvíøata. Mìl harckého kanárka, angorskou
koèku a stájového pinèe. Všichni sluhové, které vystøídal, nakládali
s tìmi zvíøaty ne hùøe, než nadporuèík Lukᚠnakládal se svými
sluhy, když mu provedli nìjakou podlost.
Kanárka moøili hladem, jeden sluha angorské koèce vyrazil
jedno oko, stájový pinè byl od nich práskán na potkání a nakonec
jeden z pøedchùdcù Švejka odvedl chudáka na Pankrác
k pohodnému, kde ho dal utratit, nelituje dát ze své kapsy deset
korun. Oznámil potom prostì nadporuèíkovi, že mu pes utekl na
procházce, a druhý den už mašíroval s rotou na cvièištì.
Když Švejk se pøišel ohlásit k Lukášovi, že nastupuje službu,
nadporuèík Lukᚠzavedl ho do pokoje a øekl k nìmu: „Vás
odporuèil pan polní kurát Katz a pøeji si, abyste nedìlal jeho
odporuèení hanbu. Mìl jsem již tucet sluhù a žádný z nich se u mì
neohøál. Upozoròuji vás, že jsem pøísný a že strašnì trestám každou
podlost a každou lež. Pøeji si, abyste mluvil vždy pravdu
a vykonával bez reptání všechny mé rozkazy. Jestli øeknu: ,Skoète
do ohnì,’ tak do toho ohnì musíte skoèit, i kdyby se vám nechtìlo.
Kam to koukáte?“
Švejk se zájmem díval se na stranu na zeï, kde visela klec
s kanárkem, a nyní, upíraje své dobrácké oèi na nadporuèíka,
odpovìdìl milým, dobráckým tónem: „Poslušnì hlásím, pane
nadporuèíku, že je tam harcký kanár.“
A pøerušiv tak proud øeèi nadporuèíka, Švejk stál po vojensku,
a ani nemrkaje, díval se mu pøímo do oèí.
Nadporuèík chtìl øíci nìco ostrého, ale pozoruje nevinný výraz
Švejkova oblièeje, øekl jedinì: „Pan polní kurát vás rekomandoval
jako ohromného pitomce a myslím, že se nemýlil.“
„Poslušnì hlásím, pane nadporuèíku, že se opravdu pan polní
kurát nemýlil. Když jsem sloužil aktivnì, byl jsem superarbitrován
pro blbost, a ještì k tomu notorickou. Od regimentu nás kvùli
144
tomu pustili dva, mì a ještì jednoho pana hejtmana von Kaunitz.
Ten, s dovolením, pane nadporuèíku, když šel po ulici, tak se
souèasnì poøád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díøe
a druhou rukou v pravý dírce, a když šel s námi na cvièení, tak
nás vždy postavil jako pøi defílírungu a øíkal: ,Vojáci, éh, pamatujte
si, éh, že je dneska støeda, ponìvadž zejtra bude ètvrtek, éh.’“
Nadporuèík Lukᚠpokrèil rameny jako èlovìk, který neví
a nenalézá ihned slov k vyjádøení urèité myšlenky.
Prošel se ode dveøí k protilehlému oknu kolem Švejka a zas
nazpìt, pøièemž Švejk podle toho, kde se právì nadporuèík nalézal,
dìlal rechtsšaut a linksšaut s takovým dùraznì nevinným oblièejem,
že nadporuèík sklopil oèi, a dívaje se na koberec, øekl nìco, co
145
bylo beze vší spojitosti se Švejkovou poznámkou o pitomém
hejtmanovi: „Ano, u mì musí být poøádek, èistota a nesmí se mnì
lhát. Miluji poctivost. Nenávidím lež a trestám ji bez milosti,
rozumíte mi dobøe?“
„Poslušnì hlásím, pane nadporuèíku, že rozumím. Není nic
horšího, než když èlovìk lže. Jak se zaène zaplítat, tak je ztracenej.
V jedný vesnici za Pelhøimovem byl nìjaký uèitel Marek a ten
chodil za dcerou hajnýho Špery, a ten mu dal vzkázat, že jestli se
bude s holkou scházet v lese, že mu, když ho potká, pustí do
zadnice z ruènice štìtiny se solí. Uèitel mu dal vzkázat, že to není
pravda, ale jednou zas, když se s holkou mìl sejít, tak ho ten hajnej
natrefil a už chtìl na nìm udìlat tu voperaci, ale on se vymlouval,
že prej sbírá kvìtinky, potom zas, že šel chytat nìjaký brouky,
a zaplítal se èím dál tím víc, až nakonec vodpøísáhnul, jak byl celej
ulekanej, že šel klást voka na zajíce. Tak ho milej hajnej spakoval
a vodved na èetnickou stanici, vodtamtud to šlo k soudu a uèitel
by byl býval málem zavøenej. Kdyby byl øek holou pravdu, tak
dostal pouze ty štìtiny se solí. Já jsem toho mínìní, že je vždycky
nejlepší se pøiznat, být votevøenej, a když už nìco provedu, pøijít
a øíct: ,Poslušnì hlásím, že jsem proved tohle a tohle: A co se týká
tý poctivosti, je to vždycky moc hezká vìc, ponìvadž s ní èlovìk
vždycky nejdál dojde. Jako když jsou ty závody v chùzi. Jak zaène
fixlovat a bìžet, už je distancovanej. To se stalo mýmu bratranci.
Poctivej èlovìk je všude váženej, ctìnej, spokojenej sám sebou
a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a mùže øíct: ,Dneska
jsem byl zase poctivej.’“
Mezi tou øeèí nadporuèík Lukᚠsedìl již dlouho na židli, dívaje
se Švejkovi na boty, a myslil si: „Mùj bože, vždy i já èasto stejnì
mluvím takové blbosti a rozdíl je jen ve formì, kterou to podávám.“
Nicménì, nechtìje ztratit svou autoritu, øekl, když Švejk
skonèil:
„U mì musíte si èistit boty, mít svou uniformu v poøádku,
146
knoflíky správnì pøišité a musíte dìlat dojem vojáka, a ne nìjakého
civilního otrapy. Jest to zvláštní, že vy neumíte se žádný držet
vojensky. Jen jeden mìl ze všech tìch mých sluhù bojovné vzezøení,
a nakonec mnì ukradl parádní uniformu a prodal ji v Židech.“
Zamlèel se a pokraèoval, vysvìtluje Švejkovi všechny jeho
povinnosti, pøièemž neopomenul klást hlavní dùraz na to, že musí
být vìrný, nikde nic nemluvit, co se doma dìje.
„Ke mnì chodí dámy na návštìvu,“ podotkl, „nìkdy zde nìkterá
ostane pøes noc, když ráno nemám službu. V takovém pøípadì
nosíte nám kávu do postele, když zazvoním, rozumíte?“
„Poslušnì hlásím, že rozumím, pane obrlajtnant, kdybych pøišel
znenadání k posteli, tak by to mohlo být tøebas nìkterý dámì
nepøíjemný. Já jsem si jednou pøived jednu sleènu domù a moje
posluhovaèka nám pøinesla, právì když jsme se náramnì dobøe
bavili, kávu do postele. Lekla se a polila mnì celá záda a ještì
øekla: ,Dej pánbùh dobrýtro.‘ Já vím, co se sluší a patøí, když nìkde
spí dáma.“
„Dobøe, Švejku, vùèi dámám musíme zachovávat vždy
neobyèejný takt,“ øekl nadporuèík, který dostával lepší náladu,
ponìvadž øeè pøešla na pøedmìt, který vyplòoval u nìho prázdný
èas mezi kasárnami, cvièištìm a kartami.
Ženy byly duší jeho bytu. Ony stvoøily mu domov. Bylo jich
nìkolik tuctù a mnohé z nich snažily se po dobu svého pobytu
vyzdobit jeho byt rùznými tretkami.
Jedna paní kavárníková, která žila u nìho celých ètrnáct dní,
než si pro ni pan manžel pøijel, vyšila mu roztomilý pøehoz na stùl,
opatøila mu všechno spodní prádlo monogramy a byla by snad
dokonèila vyšívání nástìnného koberce, kdyby byl manžel neznièil
tu idylu.
Jedna dáma, pro kterou za tøi nedìle pøijeli rodièe, chtìla udìlat
z jeho ložnice dámský budoár, a rozestavila všude rùzné titìrnosti,
vázièky a povìsila mu nad postel obrázek andìla strážce.
147
Ze všech koutù ložnice i jídelny vyciovala se ženská ruka,
která vnikla i do kuchynì, kde bylo možno vidìt nejrozmanitìjší
kuchyòské náøadí a náèiní, velkolepý to dar jedné zamilované paní
továrnice, která pøivezla s sebou kromì své vášnì øezací pøístroj
na veškerou kuchyòskou zeleninu a zelí, pøístroj na strouhání
žemlièky, tøení jater, kastroly, pekáèe, pánve, vaøeèky a bùhví co
ještì.
Odešla však za týden, ponìvadž nemohla se smíøit s myšlenkou,
že má nadporuèík kromì ní ještì asi kolem dvaceti jiných milenek,
což zanechalo jisté stopy ve výkonnosti ušlechtilého samce
v uniformì.
Nadporuèík Lukᚠvedl též obšírnou korespondenci, mìl album svých milenek a sbírku rùzných relikvií, ponìvadž poslední
dva roky jevil sklon k fetišismu. Tak mìl nìkolik rùzných podvazkù
dámských, ètyry roztomilé dámské kalhotky s vyšíváním a tøi
prùzraènì jemné, tenké dámské košilky, batistové šáteèky, dokonce
jednu šnìrovaèku a nìkolik punèošek.
„Mám dnes službu,“ øekl, „pøijdu až v noci, opatrujte všechno
a uveïte v poøádek byt. Poslední sluha pro svou nièemnost odjel
dnes s marškou na pozici.“
Udìliv ještì rozkazy týkající se kanárka a angorské koèky,
odešel, neopomenuv ještì ve dveøích prohodit nìkolik slov
o poctivosti a poøádku.
Po jeho odchodu uvedl Švejk v bytì vše v nejlepší poøádek,
takže když se nadporuèík Lukᚠv noci vrátil domù, mohl mu Švejk
hlásit:
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je vše v poøádku, jedinì
koèka dìlala neplechu a sežrala vašeho kanára.“
„Jak to?“ zahømìl nadporuèík.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, takto: Já jsem vìdìl, že
koèky nemají kanárky rády a že jim ubližujou. Tak jsem je chtìl
dohromady seznámit a popøípadì, kdyby ta bestie chtìla nìco
148
podniknout, naprášit jí kožich, aby na to do smrti nezapomnìla,
jak se má chovat ke kanárkovi, ponìvadž mám velice rád zvíøata.
U nás v domì je jeden klobouèník a ten tak vycvièil koèku, že mu
sežrala døív tøi kanáry a teï ani jednoho a mùže ten kanár si tøebas
na ni sednout. Tak jsem to chtìl taky zkusit a vytáhl jsem kanárka
z klece a dal jí ho voèichat, a vona, vopice, nežli jsem se
vzpamatoval, ukousla mu hlavu. Já jsem vopravdu takovou
sprostotu vod ní neèekal. Kdyby to byl, pane obrlajtnant, vrabec,
ještì bych nic neøek, ale takovej pìknej kanárek, harckej. A jak ho
dychtivì žrala i s peøím a vrnìla pøitom vod samý radosti. Voni
prý koèky nejsou hudebnì vzdìlaný a nemohou vystát, když
kanárek zpívá, ponìvadž tomu ty bestie nerozumìjí. Já jsem tý
koèce vynadal, ale bùh mì chraò, nic jsem jí neudìlal a èekal na
vás, až jak rozhodnete, co se jí má stát za to, potvoøe prašivý.“
Vypravuje toto, díval se Švejk tak upøímnì nadporuèíkovi do
oèí, že týž, pøistoupiv zprvu k nìmu s jistým surovým úmyslem,
odstoupil od nìho, sedl si na židli a otázal se:
„Poslyšte, Švejku, jste opravdu takové boží hovado?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,“ odvìtil slavnostnì Švejk,
„jsem! - Vodmalièka mám takovou smùlu. Vždycky chci nìco
vopravit, udìlat dobøe, a nikdy nic z toho nevyjde než nìjaká
nepøíjemnost pro mne i pro vokolí. Já jsem vopravdu chtìl ty dva
seznámit, aby si rozumìli, a nemùžu za to, že vona ho sežrala a že
bylo po známosti. V domì U Štupartù sežrala pøed léty koèka
dokonce papouška, ponìvadž se jí posmíval a mòoukal po ní. Voni
ale mají koèky tuhej život. Jestli poruèíte, pane obrlajtnant, abych
ji vodpravil, tak ji budu muset trhnout mezi dveømi, jinak
nedodìlá.“
A Švejk s nejnevinnìjší tváøí a milým dobráckým úsmìvem
vyložil nadporuèíku, jak se popravují koèky, což by dle obsahu
pøivedlo jistì spolek proti týrání zvíøat do blázince.
Jevil pøi tom odborné znalosti, že nadporuèík Lukáš,
149
zapomínaje na svùj hnìv, se otázal:
„Vy umíte zacházet se zvíøaty? Máte cit a lásku ke zvíøatùm?“
„Já mám nejradši psy,“ øekl Švejk, „ponìvadž je to výnosnej
obchod pro toho, kdo je umí prodávat. Já to nedoved, ponìvadž
jsem byl vždycky poctivej; ale ještì pøeci lidi chodili na mne, že
prej jsem jim prodal chcípáka místo èistokrevnýho a zdravýho psa,
jako by všichni psi museli bejt èistokrevní a zdraví. A každej hned
chtìl rodokmen, tak jsem si musel dát rodokmeny natisknout
a dìlat z nìjakýho košíøskýho voøíška, kerej se narodil v cihelnì,
nejèistokrevnìjšiho šlechtice z bavorskýho psince Armin von
Barheim. A vopravdu, lidi hned byli rádi, že to tak dobøe dopadlo,
že mají doma èistokrevný zvíøe, a že jsem jim moh nabídnout tøebas
vršovickýho špice za jezevèíka, a voni se jen divili, proè takovej
vzácnej pes, kerej je až z Nìmecka, je chlupatej a nemá køivý nohy.
To se tak dìlá ve všech psincích, to byste, pane obrlajtnant, teprve
koukal na podvody s tìmi rodokmeny, jaký se dìlají ve velkých
psincích. Psù, kerej by vo sobì moh øíct: ,Já jsem èistokrevná
potvora,’ je vopravdu málo. Bud se mu zapomnìla máma s nìjakou
vobludou, nebo jeho babièka, nebo mìl tìch tatínkù víc a vod
každýho nìco zdìdil. Po tom uši, vod toho vocas, vod jinýho zas
chlupy na držce, vod tøetího èumák, vod ètvrtýho pajdavý nohy
a vod pátýho velikost, a když mìl takovejch tátù dvanáct, tak si
mùžete, pane obrlajtnant, pomyslit, jak takovej pes vypadá. Já
jsem jednou koupil takovýho psa balabána, von byl po tìch svých
tátech tak vošklivej, že všichni psi se mu vyhýbali, a já ho koupil
z lítosti, že je takovej vopuštìnej. A von sedával poøád doma
v koutku, bejval takovej smutnej, až jsem ho musel prodat za
stájovýho pinèe. Nejvíc mnì dalo práce ho pøebarvit, aby mìl barvu
pepø a sùl. Tak se dostal se svým pánem až na Moravu a vod tý
doby jsem ho nevidìl.“
Nadporuèíka poèal velice zajímat tento kynologický výklad,
a tak mohl Švejk bez pøekážky pokraèovat:
150
„Psi si sami nemùžou barvit vlasy, jako to dìlají dámy, vo to se
musí vždycky postarat ten, kdo je chce prodat. Když je pes takovej
staøec, že je celej šedivej, a vy ho chcete prodat za roèní štìnì,
nebo ho dokonce vydáváte, dìdeèka, za devítimìsíèního, tak
koupíte tøaskavý støíbro, rozpustíte a namalujete ho naèerno, že
vypadá jako novej. Aby nabyl síly, tak ho krmíte jako konì
utrejchem a zuby mu vyèistíte šmirglpapírem, takovým, co se s ním
èistìji rezavý nože. A pøedtím, než ho vedete prodat nìjakýmu
kupci, tak mu do držky nalejete slivovici, aby se ten pes trochu
vožral, a on je hned èilej, veselej, štìká radostnì a kamarádí se
s každým jako vopilej radní. Ale hlavní co je, to je to: do lidí se,
pane obrlajtnant, musí mluvit, tak dlouho mluvit, až je kupec z toho
úplnì tumpachovej. Jestli si nìkdo chce od vás koupit ratlíèka
a vy nemáte nic jinýho doma než nìjakýho loveckýho psa, tak
musíte umìt toho èlovìka pøemluvit, že si místo ratlíèka odvede
s sebou toho loveckýho, a jestli náhodou máte doma jen ratlíèka
a nìkdo si pøijde koupit zlou nìmeckou dogu na hlídání, tak ho
musíte tak zblbnout, že si vodnese v kapse toho trpaslièího ratlíèka
místo dogy. Když jsem já kdysi obchodoval se zvíøaty, tak pøišla
jedna dáma, že prý jí uletìl papoušek na zahradu a že si tam právì
nìjací chlapeèkové hráli pøed vilou na Indiány a že jí ho chytili
a vytrhali mu všechna péra z vocasu a vokrášlili se jimi jako
policajti. A ten papoušek že se z tý hanby, že je bezocasý, roznemoh
a zvìrolékaø že ho nìjakejma práškama dorazil. Chce si tedy koupit
novýho papouška, nìjakýho slušnýho, žádnýho sprostýho, kerej
umí jen nadávat. Co jsem si mìl poèít, když jsem žádnýho papouška
doma nemìl a vo žádným nevìdìl. Mìl jsem doma jen zlýho
buldoga, úplnì slepýho. Tak jsem, pane obrlajtnant, musel do tý
paní mluvit od ètyø hodin odpùldne až do sedmi hodin veèer, než
koupila místo papouška toho slepýho buldoga. To bylo horší než
nìjaká diplomatická situace, a když vodcházela, tak jsem øek: ,A
mu jen kluci zkusejí taky vytrhnout vocas,’ a víc jsem s tou paní
151
nemluvil, ponìvadž se musela kvùli tomu buldogovi vystìhovat
z Prahy, ponìvadž pokousal celej dùm. Vìøíte, pane obrlajtnant,
že je to velice tìžký, dostat poøádný zvíøe?“
„Já mám velice rád psy,“ øekl nadporuèík, „nìkteøí moji
kamarádi, kteøí jsou na frontì, mají s sebou psy a psali mnì, že
jim ta válka ve spoleènosti takového vìrného a oddaného zvíøete
velice dobøe ubíhá. Vy znáte tedy dobøe všechny druhy psù
a doufám, že kdybych mìl psa, že byste ho øádnì ošetøoval. Jaký
druh podle vašeho mínìní je nejlepší? Myslím totiž psa jako
spoleèníka. Mìl jsem jednou stájového pinèe, ale nevím...“
„Podle mýho mínìní, pane obrlajtnant, je stájový pinè velice
milý pes. Každýmu se pravda nelíbí, ponìvadž má štìtiny a takový
152
tvrdý vousy na tlamì, že vypadá jako propuštìnej trestanec. Je
tak vošklivej, až je krásnej, a pøitom je chytrej. Kam se na nìj
hrabe takovej pitomej bernardýn. Je ještì chytøejší než foxteriér.
Já jsem znal jednoho...“
Nadporuèík Lukᚠpodíval se na hodinky a pøerušil Švejkùv
rozhovor:
„Už je pozdì, musím se jít vyspat. Zítra mám opìt službu, tak
mùžete celý den vìnovat tomu, abyste našel nìjakého stájového
pinèe.“
Šel spát a Švejk v kuchyni lehl si na pohovku a èetl ještì noviny,
které nadporuèík s sebou pøinesl z kasáren.
„Tak vida,“ øekl pro sebe Švejk, sleduje se zájmem pøehled
denních událostí, „sultán vyznamenal císaøe Viléma váleènou
medalií, a já nemám dosud ani malou støíbrnou.“
Zamyslil se a vyskoèil: „Málem byl bych zapomnìl...“
Švejk šel do pokoje k nadporuèíkovi, který již tvrdì usnul,
a vzbudil ho:
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že nemám žádný rozkaz
stran tý koèky.“
A rozespalý nadporuèík v polosnìní pøevrátil se na druhou
stranu a zabruèel: „Tøi dny kasárníka!“ a spal dál.
Švejk tiše odešel z pokoje, vytáhl nešastnou koèku zpod
pohovky a øekl k ní: „Mᚠtøi dny kasárníka, abtreten!“
A angorská koèka si opìt vlezla pod pohovku.
4
Švejk se právì chystal, že se pùjde poohlédnout po nìjakém
stájovém pinèi, když mladá dáma zazvonila a pøála si mluvit
s nadporuèíkem Lukášem. Vedle ní ležely dva tìžké kufry a Švejk
zahlédl ještì na schodech èepici posluhy scházejícího ze schodù.
„Není doma,“ øekl tvrdì Švejk, ale mladá dáma byla již
153
v pøedsíni a kategoricky pøikázala Švejkovi: „Odneste kufry do
pokoje!“
„Bez svolení pana nadporuèíka to nejde,“ øekl Švejk, „pan
nadporuèík pøikázal, že nikdy nemám nic bez nìho dìlat.“
„Vy jste se zbláznil,“ zvolala mladá dáma, „já jsem pøijela k panu
nadporuèíkovi na návštìvu.“
„O tom mnì není docela nic známo,“ odpovìdìl Švejk, „pan
nadporuèík je ve službì, vrátí se až v noci a já dostal rozkaz najít
stájového pinèe. Vo žádných kufrech a vo žádný dámì nic nevím.
Teï zavøu byt, tak bych prosil, abyste laskavì vodešla. Mnì není
nic voznámenýho a žádnou cizí osobu, kterou neznám, zde nemùžu
nechat v bytì. Jako jednou u nás v ulici u cukráøe Bìlèickýho
nechali jednoho èlovìka, a on si votevøel šatník a utek. - Já tím
nemyslím nic zlýho o vás,“ pokraèoval Švejk, když vidìl, že mladá
dáma se tváøí zoufale a pláèe, „ale rozhodnì zde nemùžete zùstat,
to pøece uznáte, ponìvadž celej byt je mnì svìøenej a já jsem za
každou malièkost zodpovìdnej. Proto vás ještì jednou žádám
velice laskavì, abyste se zbyteènì nenamáhala. Dokud nedostanu
rozkaz od pana nadporuèíka, neznám bratra. Je mi opravdu líto,
že musím s vámi takhle mluvit, ale na vojnì musí být poøádek.“
Mezitím se mladá dáma trochu vzpamatovala. Vytáhla
z kabelky navštívenku, napsala nìkolik øádkù tužkou, vložila do
roztomilé malé obálky a øekla stísnìnì: „Doneste to panu
nadporuèíkovi, já zde zatím poèkám na odpovìï. Zde máte pìt
korun od cesty.“
„Z toho nekouká nic,“ odpovìdìl Švejk; uražen neústupností
nenadálého hosta, „nechte si tìch pìt korun, jsou zde na židli,
a jestli chcete, pojïte s sebou ke kasárnám, poèkejte na mne, já
to vaše psaníèko odevzdám a pøinesu odpovìï. Ale abyste zatím
zde èekala, to rozhodnì nejde.“
Po tìch slovech vtáhl kufry do pøedsínì, a rachotì klíèi jako
nìjaký zámecký klíèník, øekl významnì u dveøí: „Zavíráme.“
154
Mladá dáma beznadìjnì vyšla na chodbu, Švejk zavøel dveøe
a šel napøed. Návštìvnice capala jako pejsek za ním a dohonila
ho, až když Švejk si zašel kupovat cigarety do trafiky.
Šla nyní vedle nìho a snažila se navázat rozhovor:
„Odevzdáte to jistì?“
„Odevzdám, když jsem øek.“
„A najdete pana nadporuèíka?“
„To nevím.“
Šli opìt vedle sebe mlèky, až za hodnou chvíli jeho spoleènice
opìt zaèala hovoøit:
„Myslíte tedy, že pana nadporuèíka nenajdete?“
„To nemyslím.“
„A kde myslíte že by mohl být?“
„To nevím.“
Tím byl na hodnou chvíli rozhovor pøetržen, až opìt bylo v nìm
pokraèováno otázkou mladé dámy: „Neztratil jste to psaní?“
„Doposud jsem ho neztratil.“
„Tedy ho jistì odevzdáte panu nadporuèíkovi?“
„Ano.“
„A najdete ho?“
„Už jsem øek, že nevím,“ odpovìdìl Švejk, „to se divím, jak
mùžou být lidi tak zvìdaví a neustále se ptát na jednu vìc. To je,
jako kdybych já na ulici každýho druhýho zastavil a ptal se ho,
kolikátýho je.“
Tím byl nadobro ukonèen pokus dohovoøit se se Švejkem
a další cesta do kasáren šla v naprostém mlèení. Jedinì když již
stáli u kasáren, Švejk vyzval mladou dámu, aby poèkala, a dal se
do hovoru s vojáky ve vratech o vojnì, z èehož musela mít mladá
dáma náramnou radost, ponìvadž chodila nervóznì po chodníku
a tváøila se velice nešastnì, když vidìla, že Švejk pokraèuje ve
svých výkladech s tak hloupým výrazem, jaký bylo možno vidìt
též na fotografii uveøejnìné v té dobì v Kronice svìtové války:
155
„Rakouský následník trùnu rozmlouvá se dvìma letci sestøelivšími
ruský aeroplán.“
Švejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, že v bitevní
frontì karpatské se útoky vojska ztroskotaly, na druhé stranì však
že velitel Pøemyšlu generál Kusmanek pøijel do Kyjeva a že za
námi zùstalo v Srbsku jedenáct opìrných bodù a že Srbové dlouho
nevydrží utíkat za našimi vojáky.
Potom pustil se do kritiky jednotlivých známých bojù a objevil
novou španìlskou vesnici, že ze všech stran obklopený oddíl musí
se vzdát.
Když se dost nahovoøil, uznal za vhodné vyjít ven a zoufalé
dámì øíci, že hned pøijde, aby nikam neodcházela, a šel nahoru do
kanceláøe, kde našel nadporuèíka Lukáše, který právì jednomu
poruèíkovi luštil nìjaké schéma zákopù a vytýkal mu, že neumí
kreslit a nemá o geometrii ani ponìtí. „Vidíte, takhle se to má
nakreslit. Máme-li k dané pøímce narýsovat pøímku kolmou,
musíme narýsovati takovou, která s ní tvoøí pravý úhel. Rozumíte?
V takovém pøípadì povedete zákopy správnì a nepovedete je
k nepøíteli. Zùstanete od nìho šest set metrù. Ale jak vy jste to
kreslil, vrazil byste naši pozici do nepøátelské linie a stál byste se
svými zákopy kolmo nad nepøítelem, a vy potøebujete úhel
vypouklý. To je pøece tak jednoduché, není-liž pravda?“
A poruèík v záloze, v civilu pokladník nìjaké banky, stál nad
tìmi plány celý zoufalý, nerozumìl nièemu a opravdu si oddychl,
když Švejk pøistoupil k nadporuèíkovi:
„Poslušnì hlásím, pane nadporuèíku, že nìjaká dáma vám posílá
toto psaní a èeká na odpovìï.“ Pøitom významnì a dùvìrnì mrkal.
Co pøeèetl, neudìlalo na nadporuèíka pøíznivý dojem:
Lieber Heinrich! Mein Mann verfolgt mich. Ich
muß unbedingt bei Dir ein paar Tage gastieren.
156
Dein Bursch ist ein großes Mistvieh. Ich bin unglücklich.
Deine Katy
Nadporuèík Lukᚠvzdychl, zavedl Švejka vedle do prázdné
kanceláøe, zavøel dveøe a poèal chodit mezi stoly. Když se koneènì
zastavil u Švejka, øekl: „Ta dáma píše, že jste dobytek. Copak jste
jí udìlal?“
„Já jí nic neudìlal, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, já jsem
se choval velice slušnì, ale vona se chtìla v bytì hned usadit.
A ponìvadž jsem nedostal od vás žádný rozkaz, tak jsem ji v bytì
nenechal. Ještì ke všemu pøijela se dvìma kufry jako domù.“
Nadporuèík vzdychl ještì jednou hlasitì, což opakoval též
Švejk po nìm.
„Cože?“ vykøikl hrozivì nadporuèík.
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je to tìžký pøípad. Ve
Vojtìšské ulici pøed dvìma léty se nastìhovala k jednomu
èalouníkovi nìjaká sleèna, a von ji nemoh vypudit z bytu a musel
votrávit ji i sebe svítiplynem a bylo po legraci. S ženskýma je
vobtíž. Já do nich vidím.“
„Tìžký pøípad,“ opakoval po Švejkovi nadporuèík, a nikdy
neøekl takovou holou pravdu. Milý Jindøich byl urèitì v ošklivé
situaci. Manželka pronásledovaná manželem pøijede k nìmu na
nìkolik dní na návštìvu, právì když má pøijeti paní Micková
z Tøebonì, aby po tøi dny opakovala to, co mu pravidelnì poskytuje
každého ètvrtroku, když jede do Prahy dìlat nákupy. Potom pozítøí
má pøijít jedna sleèna. Slíbila mu urèitì, že se dá svést, když se
celý týden rozmýšlela, ponìvadž se má až za mìsíc vdávat za
jednoho inženýra.
Nadporuèík sedìl nyní na stole se sklopenou hlavou, mlèel
a pøemýšlel, ale nevymyslil si prozatím nièeho, než že nakonec
sedl ke stolu, vzal obálku, papír a napsal na úøední formát:
157
Drahá Katy! V službì do 9 hod. veèer. Pøijdu
v deset. Prosím, bys se cítila u mne jako ve své
domácnosti. Co se týká Švejka, mého sluhy, dal
jsem mu již rozkazy aby Ti ve všem vyhovìl.
Tvùj Jindøich
„Toto psaní,“ øekl nadporuèík, „odevzdáte milostivé paní.
Pøikazuji vám, abyste se k ní choval uctivì a taktnì a vyplòoval
všechna její pøání, která vám musí být rozkazem. Musíte se chovat
galantnì a obsluhovat ji poctivì. Zde máte sto korun, které mnì
vyúètujete, nebo tøebas vás pro nìco pošle, objednáte pro ni obìd,
veèeøi a tak dále. Pak koupíte tøi lahve vína, krabièku memfisek.
Tak. Víc prozatím nic. Mùžete jít a ještì jednou vám kladu na
srdce, že musíte jí udìlat, co jí vidíte na oèích.“
Mladá dáma již ztratila všechnu nadìji, že uvidí Švejka, a byla
proto velice pøekvapena, když uvidìla, že vychází z kasáren
a zamìøuje k ní s dopisem.
Zasalutovav podal jí dopis a hlásil: „Podle rozkazu pana
obrlajtnanta mám se k vám, milostivá paní, chovat uctivì a taktnì
a obsluhovat vás poctivì, udìlat vám všechno, co vám vidím na
oèích. Mám vás nakrmit a koupit pro vás, co si budete jen pøát.
Dostal jsem na to vod pana obrlajtnanta sto korun, ale z toho
musím koupit tøi láhve vína a krabièku memfisek.“
Když pøeèetla dopis, vrátila se jí její rezolutnost, která se
vyjádøila tím, že poruèila Švejkovi, aby jí obstaral fiakra, a když
to bylo vyplnìno, rozkázala mu, aby si sedl k fiakristovi na kozlík.
Jeli domù. Když byli v bytì, sehrála roli paní domu znamenitì.
Kufry musel Švejk pøenést do ložnice, koberce vyprášit na dvoøe
a nepatrná pavuèina za zrcadlem uvedla ji do velkého hnìvu.
Všechno zdálo se nasvìdèovat tomu, že se chce na hodnì
dlouho zakopat na této vybojované pozici.
Švejk se potil. Když vyklepal koberce, vzpomnìla si, že se
158
musí sejmout záclony a vyprášit. Potom dostal rozkaz umýt okna
v pokoji i v kuchyni. Nato poèala pøestavovat nábytek, což dìlala
velice nervóznì, a když Švejk pøetahal to všechno z kouta do
kouta, nelíbilo se jí to a znovu kombinovala a vymýšlela si nové
rozestavení.
Pøevrátila všechno v bytì naruby a pomalu se její energie
v zaøizování hnízda poèala vybíjet a drancování pøestávalo.
Z prádelníku ještì vyòala èisté ložní prádlo, povlékla polštáøe
a peøiny sama a bylo vidìt, že èinila tak s láskou k posteli, který
pøedmìt v ní vzbuzoval smyslné chvìní chøípí.
Potom poslala Švejka pro obìd a pro víno. A nežli pøišel,
pøevlékla se v prùzraèné matiné, které ji èinilo neobyèejnì svùdnou
a vábnou.
Pøi obìdì vypila láhev vína, vykouøila mnoho memfisek a lehla
si do postele, zatímco Švejk v kuchyni pochutnával si na
159
komisárku, který namáèel do sklenice s nìjakou sladkou koøalkou.
„Švejku,“ ozvalo se z ložnice, „Švejku!“
Švejk otevøel dveøe a vidìl mladou dámu v pùvabné pozici na
poduškách.
„Pojïte dál!“
Pøikroèil k posteli a tu ona se zvláštním úsmìvem pøemìøila
160
jeho zavalitou postavu a silná stehna.
Odhrnujíc jemnou látku, která halila a skrývala všechno, øekla
pøísnì: „Sundejte si boty a kalhoty. Ukažte...“
Tak se stalo, že dobrý voják Švejk mohl hlásit nadporuèíkovi,
když se ten vrátil z kasáren: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant,
že jsem vyplnil všechna pøání milostivé paní a obsloužil ji poctivì
dle vašeho rozkazu.“
„Dìkuji vám, Švejku,“ øekl nadporuèík, „mìla tìch pøání moc?“
„Asi šest,“ odpovìdìl Švejk, „teï spí jako zabitá od tý jízdy.
Udìlal jsem jí všechno, co jsem jí vidìl na oèích.“
5
Zatímco masy vojsk, pøipnuté na lesích u Dunajce i Rábu, stály
pod deštìm granátù a velkokalibrová dìla roztrhávala celé setniny
a zasypávala je v Karpatech a obzory na všech bojištích hoøely od
požárù vesnic i mìst, prožíval nadporuèík Lukᚠse Švejkem
nepøíjemnou idylu s dámou, která utekla svému muži a dìlala nyní
domácí paní.
Nadporuèík Lukáš, když odešla na procházku, konal se
Švejkem váleènou poradu, jak by se jí zbavil.
„Nejlepší by bylo, pane obrlajtnant,“ øekl Švejk, „kdyby ten
její muž, od kterýho utekla a který ji hledá, jak jste øíkal, že je
v tom psaní, který jsem vám pøines, vìdìl o tom, kde je, aby si pro
ni pøijel. Poslat mu telegram, že se nalézá u vás a že si ji mùže
vyzdvihnout. Ve Všenorech byl minulej rok takovej pøípad v jedný
vile. Ale tenkrát si ten telegram poslala sama ta ženská svýmu
muži a ten si pro ni pøijel a nafackoval voboum. Voba byli civilisti,
ale v tomto pøípadì si na oficíra nebude troufat. Vostatnì, vy nejste
docela nic vinnej, ponìvadž jste nikoho nezval, a když utekla, tak
to udìlala na svou pìst. Uvidíte, že takovej telegram udìlá dobrou
službu. Jestli i padne pár facek...“
161
„On je velice inteligentní,“ pøerušil ho nadporuèík Lukáš, „já
ho znám, on obchoduje s chmelem ve velkém. Rozhodnì s ním
musím mluvit. Telegram pošlu.“
Telegram, který odeslal, byl velice úseèný, obchodní: „Nynìjší
adresa vaší choti je...“ Následovala adresa bytu nadporuèíka
Lukáše.
Tak se stalo, že byla paní Katy velice nepøíjemnì pøekvapena,
když se vhrnul do dveøí obchodník s chmelem. Vypadal velice
rozšafnì a starostlivì, když paní Katy, neztrácejíc v tom okamžiku
rozvahy, pøedstavila oba pány: „Mùj muž - pan nadporuèík Lukáš.“
Na nic jiného nevzpomnìla.
„Raète se posadit, pane Wendler,“ vybídl pøívìtivì nadporuèík
Lukáš, vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, „není libo?“
Inteligentní obchodník s chmelem vzal si slušnì cigaretu,
a vypouštìje z úst kouø, øekl rozvážnì: „Pojedete brzy na pozici,
pane nadporuèíku?“
„Zažádal jsem o pøeložení k 91. pluku do Budìjovic, kam asi
pojedu, jakmile budu hotov se školou jednoroèákù. Potøebujeme
spoustu dùstojníkù a dnes jest smutným zjevem, že mladí lidé mající
nárok na právo jednoroèního dobrovolníka nehlásí se k nìmu.
Radìji zùstane obyèejným infanteristou, než aby se snažil stát se
kadetem.“
„Válka poškodila hodnì obchod s chmelem, ale já myslím, že
nemùže mít dlouhého trvání,“ poznamenal obchodník s chmelem,
dívaje se støídavì na svou ženu i nadporuèíka.
„Naše situace je velice dobrá,“ øekl nadporuèík Lukáš, „dnes
již nikdo nepochybuje, že válka skonèí vítìzstvím zbraní centrálních
mocností. Francie, Anglie i Rusko jsou pøíliš slabé proti rakouskoturecko-nìmecké žule. Pravda, že jsme utrpìli nepatrné neúspìchy
na nìkterých frontách. Jakmile však prolomíme ruskou frontu mezi
karpatským høbetem a støedním Dunajcem, není nijaké
pochybnosti, že bude to znamenat konec války. Stejnì Francouzùm
162
hrozí v nejkratší dobì ztráta celé východní Francie a vtržení
nìmeckého vojska do Paøíže. To je naprosto jisté. Kromì toho
naše manévry na Srbsku pokraèují velice úspìšnì a odchod našich
vojsk, který jest fakticky jen pøesunutím, vykládají si mnozí zcela
jinak, než jak toho vyžaduje naprostá chladnokrevnost ve válce.
Co nejdøíve uvidíme, že naše vypoètené manévry na jižním bojišti
ponesou ovoce. Raète se podívat...“
Nadporuèík Lukᚠvzal obchodníka s chmelem jemnì za
rameno a odvedl k mapì bojištì, visící na stìnì, a ukazuje mu
jednotlivé body, vykládal: „Východní Beskydy jsou naším
znamenitým opìrným bodem. V karpatských úsecích, jak vidíte,
máme velkou oporu. Mocný úder na tuto linii, a nezastavíme se
až v Moskvì. Válka skonèí døív, než se nadìjeme.“
„A co Turecko?“ otázal se obchodník s chmelem, uvažuje
pøitom, jak zaèít, aby se dostal k jádru vìci, pro kterou pøijel.
„Turci se drží dobøe,“ odpovìdìl nadporuèík, uvádìje ho opìt
163
ke stolu, „pøedseda turecké snìmovny Hali bej a Ali bej pøijeli do
Vídnì. Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován
maršálek Liman šlechtic Sanders. Goltz paša pøijel z Caøihradu
do Berlína a naším císaøem byli vyznamenáni Enver paša,
viceadmirál Usedom paša a generál Dževad paša. Pomìrnì hodnì
vyznamenání za tak krátkou dobu.“
Sedìli všichni chvíli mlèky proti sobì, až uznal nadporuèík za
vhodné pøerušit trapnou situaci slovy: „Kdy jste pøijel, pane
Wendler?“
„Dnes ráno.“
„To jsem velice rád, že jste mne našel a zastihl doma, ponìvadž
odpùldne jdu vždy do kasáren a mám noèní službu. Ponìvadž byt
jest vlastnì po celý den prázdný, mohl jsem nabídnout milostivé
paní pohostinství. Není tu nikým obtìžována po dobu svého pobytu
v Praze. Ze staré známosti...“
Obchodník s chmelem zakašlal: „Katy je jistì divná ženská,
pane nadporuèíku, pøijmìte mùj nejsrdeènìjší dík za všechno, co
jste pro ni udìlal. Vzpomene si jeti do Prahy zèistajasna, že prý se
musí léèit z nervózy, já jsem na cestách, pøijedu domù, a dùm
prázdný. Katy pryè.“
Snaže se dìlat co nejpøíjemnìjší oblièej, pohrozil jí prstem,
a nucenì se usmívaje, otázal se ženy: „Tys asi patrnì myslela, že
když já jsem na cestách, že i ty mùžeš též cestovat? Ty jsi si ovšem
nepomyslila...“
Nadporuèík Lukáš, vida, že spád rozmluvy zaboèuje do
nepøíjemností, odvedl opìt inteligentního obchodníka s chmelem
k mapì bojištì, a ukazuje na podtržená místa, øekl: „Zapomnìl
jsem vás upozornit na jednu velice zajímavou okolnost. Na tento
veliký k jihozápadu obrácený oblouk, kde tvoøí tato skupina hor
veliké pøedmostí. Sem obrácena jest ofenzíva spojencù. Uzavøením
této dráhy, která pøedmostí spojuje s hlavní obrannou linií nepøítele,
musí být pøerušeno spojení mezi pravým køídlem a severní armádou
164
na Visle. Je vám to nyní jasné?“
Obchodník s chmelem odpovìdìl, že jest mu vše úplnì jasné,
a obávaje se ve své taktnosti, aby to, co øekl, nebylo považováno
za narážku, zmínil se, vraceje se na své místo: „Nᚠchmel válkou
ztratil odbytištì v cizinì. Pro chmel je nyní ztracena Francie, Anglie,
Rusko i Balkán. Ještì posíláme chmel do Itálie, ale obávám se, že
se Itálie také do toho zamíchá. Ale pak, až to vyhrajem, budem si
diktovat ceny za zboží my.“
„Itálie zachovává pøísnou neutralitu,“ tìšil ho nadporuèík, „to
je...“
„Tak proè, nepøizná, že je vázána trojspolkovou smlouvou mezi
Rakousko-Uherskem a Nìmeckem?“ rozkatil se náhle obchodník
s chmelem, kterému najednou pøišlo všechno do hlavy, chmel, žena,
válka, „já èekal, že Itálie vytáhne polem proti Francii a proti Srbsku.
Pak by válka už byla u konce. Chmel mnì ve skladištích hnije,
uzávìrky domácí jsou slabé, export rovná se nule, a Itálie
zachovává neutralitu. Proè Itálie obnovovala ještì v roce 1912
s námi trojspolek? Kde je italský ministr zahranièních záležitostí
markýz di San Giuliano? Co dìlá ten pán? Spí nebo co? Víte, jaký
jsem mìl do vojny roèní obrat a jaký mám dnes? - Nemyslete si,
že nesleduji události,“ pokraèoval, dívaje se zuøivì na nadporuèíka,
který klidnì vypouštìl z úst koleèka cigaretového dýmu, která
stíhala jedno druhé a rozbíjela je, což sledovala paní Katy s velkým
zájmem, „proè Nìmci odešli zpìt ku hranicím, když byli již
u Paøíže? Proè zas se vedou mezi Mósou a Moselou prudké
dìlostøelecké boje? Víte, že v Combres a Wowru u Marche shoøely
tøi pivovary, kam jsem posílal roènì pøes pìt set žokù chmele?
A shoøel i ve Vogézách Hartmansweilerský pivovar, je srovnán se
zemí ohromný pivovar v Niederaspachu u Mylhúz. To máte ztráty
1200 žokù chmele pro mou firmu roènì. Šestkrát bojovali Nìmci
s Belgièany o pivovar Klosterhoek, to máte ztrátu 350 žokù chmele
roènì.“
165
Nemohl dále rozèilením mluvit, jen vstal, pøistoupil k ženì
a øekl: „Katy, ty pojedeš okamžitì se mnou domù. Oblíkej se. Mne všechny ty události tak rozèilují,“ øekl po chvíli omluvným
tónem, „býval jsem kdysi úplnì klidným.“
A když odešla se obléknout, tiše øekl k nadporuèíkovi:
„Nevyvádí to ponejprv. Loni ujela s jedním suplentem a našel jsem
je až v Záhøebu. Udìlal jsem pøi té pøíležitosti v mìstském pivovaøe
v Záhøebì uzávìrku na šest set žokù chmele. Ba, jih byl vùbec
zlatým dolem. Nᚠchmel šel až do Caøihradu. Dnes jsme napolo
znièeni. Jestli vláda omezí výrobu piva, zasadí nám poslední ránu.“
A zapaluje si nabídnutou cigaretu, øekl zoufale: „Jedinì Varšava
odbírala 2370 žokù chmele. Nejvìtší pivovar je tam augustiánský.
Zástupce býval u mì na návštìvì každoroènì, To je k zoufání.
Ještì dobøe, že nemám dìti.“
Tento logický závìr každoroèní návštìvy zástupce
augustiánského pivovaru z Varšavy zpùsobil, že se nadporuèík
jemnì usmál, což obchodník s chmelem postøehl, a proto vykládal
dál: „Uherské pivovary v Šoproni a ve Velké Kaniži odbíraly pro
svá exportní piva, která vyvážely až do Alexandrie, u mé firmy
roènì prùmìrem tisíc žokù chmele. Dnes odmítají jakoukoliv
objednávku kvùli blokádì. Nabízím jim chmel o tøicet procent
lacinìjší, a neobjednávají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizérie
a ještì k tomu domácí starosti.“
Obchodník s chmelem se odmlèel a mlèení pøerušila paní Katy,
pøipravená na cestu: „Jak to udìláme s mými kufry?“
„Pøijedou pro nì, Katy,“ øekl spokojenì obchodník s chmelem,
raduje se nakonec, že skonèilo vše bez výstupu a pohoršlivé scény,
„jestli chceš ještì obstarat nìjaké nákupy, je nejvyšší èas, abychom
šli. Vlak jede ve dvì dvacet.“
Oba rozlouèili se pøátelsky s nadporuèíkem a obchodník
s chmelem byl tak rád, že už je to odbyto, že na rozchodu,
v pøedsíni, øekl k nadporuèíkovi: „Jestli, nedej bùh, byl byste na
166
vojnì ranìn, pøijeïte k nám na zotavenou. Budeme vás co
nejpeèlivìji opatrovat.“
Vrátiv se do ložnice, kde paní Katy se oblékala na cestu, našel
nadporuèík na umyvadle 400 korun a tento lístek:
Pane nadporuèíku! Nezastal jste se mne pøed tou
opicí, mým mužem, idiotem prvního øádu. Dovolil
jste, aby mne odvlékl s sebou jako nìjakou vìc,
kterou zapomenul v bytì. Pøitom dovolil jste si
udìlat poznámku, že jste mnì nabídl
pohostinství. Doufám, že jsem vám nezpùsobila
vìtší útraty než pøiložených 400 koruny o které
prosím byste se rozdìlil se svým sluhou.
Nadporuèík Lukᚠchvíli stál s lístkem v ruce a pak jej pomalu
roztrhal. S úsmìvem podíval se na peníze ležící na umyvadle,
a vida, že v rozèilení zapomnìla høebínek do vlasù na stolku, když
si pøed zrcadlem upravovala vlasy, uložil jej mezi své fetišistické
relikvie.
Švejk se vrátil po poledni. Šel hledat stájového pinèe pro
nadporuèíka.
„Švejku,“ øekl nadporuèík, „máte štìstí. Ta dáma, která u mne
bydlila, je už pryè. Odvezl ji pan manžel. A za všechny služby,
které jste jí prokázal, nechala vám na umyvadle 400 korun. Musíte
jí pìknì podìkovat, respektive jejímu panu choti, ponìvadž jsou
to jeho peníze, které vzala s sebou na cestu. Já vám nadiktuji psaní.“
Nadiktoval mu:
„Velectìný pane! Raète vyøídit nejsrdeènìjší dík za 400 korun,
které mnì darovala vaše paní cho za služby, které jsem jí prokázal
pøi její návštìvì v Praze. Vše, co jsem pro ni udìlal, uèinil jsem
ochotnì, a proto nemohu pøijmouti tento obnos a zasílám jej... Nu jen pište dál, Švejku, copak sebou tak vrtíte? Kde jsem to
167
pøestal?“
„A zasílám jej...,“ øekl tøesoucím se hlasem, plným tragiky,
Švejk.
„Dobøe tedy: zasílám jej nazpátek s ujištìním své nejhlubší úcty.
Uctivý pozdrav a ruky políbení milostivé paní. Josef Švejk,
dùstojnický sluha u nadporuèíka Lukáše. Hotovo?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, ještì schází datum.“
„20. prosince 1914. Tak a teï napište obálku a vezmìte tìch
400 korun a odnesete je na poštu a pošlete na tuto adresu.“
A nadporuèík Lukᚠpoèal si vesele pohvizdovat árii z operety
Rozvedená paní.
„Ještì nìco, Švejku,“ otázal se nadporuèík, když Švejk
odcházel na poštu, „co je s tím psem, kterého jste šel hledat?“
„Mám jednoho v pácu, pane obrlajtnant, náramnì hezký zvíøe.
Ale bude to tìžký ho dostat. Zejtra doufám že ho snad pøece
pøivedu. Kouše.“
6
Posledního slova nadporuèík Lukᚠnezaslechl, a bylo pøece
tak dùležité. „Kousala ta potvora o všechno pryè,“ chtìl ještì
jednou opakovat Švejk, ale nakonec si pomyslil: „Co je vlastnì
nadporuèíkovi do toho. Chce psa, tak ho dostane.“
Není to ovšem lehkou vìcí øíci: „Pøiveïte mnì psa!“ Majitelé
psù jsou na své psy velice opatrní, a nemusí to být právì èistokrevný
pes. I toho voøíška, který nic jiného nedìlá, než že nìjaké staøence
zahøívá nohy, má majitel rád a nedá mu ublížit.
Pes sám musí mít instinkt, zejména je-li èistokrevný, že jednoho
krásného dne bude svému pánovi odcizen. Žije neustále ve strachu,
že bude ukraden, že musí být ukraden. Pes se kupøíkladu vzdálí
od svého pána na procházce, je zpoèátku veselý, dovádivý. Hraje
si s druhými psy, leze na nì nemravnì, oni na nìho, oèuchává
168
patníky, vyzdvihuje nožièku na každém rohu i hokynáøce na koš
s brambory, zkrátka má takovou radost ze života a svìt zdá se mu
být jistì krásným jako jinochovi po šastné maturitì.
Najednou však pozorujete, že veselost jeho mizí, že pes
vyciuje, že se ztratil. A nyní teprve pøichází na nìho ta pravá
zoufalost. Pobíhá zdìšenì po ulici, èenichá, skuèí a v naprosté
zoufalosti stáhne ohon mezi nohy, uši dá dozadu a mete si to
uprostøed ulice kamsi do neznáma.
Kdyby mohl mluvit, tak by køièel: „Ježíšmarjá, mne nìkdo
ukradne.“
Byli jste nìkdy v psinci a vidìli jste tam takové udìšené zjevy
psí? Ti všichni jsou ukradeni. Velkomìsto vychovalo zvláštní druh
zlodìjù, kteøí živí se výhradnì krádežemi psù. Jsou malé druhy
salónních pejskù, trpaslièí, ratlíèkové, zcela nepatrná rukavice,
vejdou se do kapsy u svrchníku nebo do dámského rukávníku,
kde se nosí s sebou. I odtud vám ho chudáka vytáhnou. Zlou
nìmeckou dogu skvrnitou, která hlídá zuøivì na pøedmìstí vilu,
ukradnou v noci. Policejního psa ukradnou detektivovi pøed
nosem. Vedete si psa na šòùøe, pøestøíhnou ji a už jsou se psem
pryè a vy se pitomì díváte na prázdnou šòùru. Padesát procent
psù, které na ulici potkáváte, mìnilo nìkolikrát své pány, a èasto
po letech koupíte svého vlastního psa, kterého vám jako štìnì
ukradli, když jste s ním šel na procházku. Nejvìtší nebezpeèí býti
ukradenu hrozí psùm, když je vyvádìjí, aby vykonali malou i velkou
tìlesnou potøebu. Zejména pøi posledním aktu se jich nejvíc ztrácí.
Proto se každý pes pøi tom opatrnì kolem sebe rozhlíží.
Jest nìkolik systémù, jak se kradou psi. Buï pøímo, nìco na
zpùsob kapesní krádeže, nebo podvodným vylákáním nešastného
tvora k sobì. Pes jest zvíøe vìrné, ale jen v èítance neb
v pøírodopise. Dejte oèichat i nejvìrnìjšímu psu smaženou
koòskou uzenku, a je ztracen. Zapomene na pána, vedle kterého
kráèí, otoèí se a jde za vámi, pøièemž mu z tlamy tekou sliny
169
a v pøedzvìsti a tušení velké radosti nad uzenkou vrtí pøívìtivé
ocasem a protahuje nozdry jako nejbujnìjší høebec, když ho vedou
ke klisnì.
Na Malé Stranì u Zámeckých schodù je malý výèep piva.
Jednoho dne sedìli tam v šeru vzadu dva muži. Jeden voják a druhý
civilista. Naklonìni k sobì šeptali si tajemnì. Vyhlíželi jako
spiklenci z dob Benátské republiky.
„Každej den ve vosum hodin,“ šeptal civilista vojákovi, „chodí
s ním služka na roh Havlíèkovýho námìstí k parku. Ale von je
potvora, kouše o všechno pryè. Nedá se pohladit.“
A naklánìje se ještì víc k vojákovi, zašeptal mu do ucha: „Ani
buøta nežere.“
„Smaženýho?“ otázal se voják.
„Ani smaženýho.“
Oba si odplivli.
„Co tedy ta potvora žere?“
„Pánbùhví co. Voni jsou nìkteøí psi rozmazlení a rozhejèkaní
jako arcibiskup.“
Voják s civilistou si ukli a civilista dále šeptal: „Jednou ode
mì jeden èernej špic, kterýho jsem potøeboval pro psinec nad
Klamovkou, nechtìl taky vzít buøta. Chodil jsem za ním po tøi
dny, až už jsem to nevydržel a pøímo se zeptal té paní, co s tím
psem chodila na procházku, co vlastnì ten pes žere, že je tak
pìknej. Paní to zalichotilo a øekla, že má nejradši kotlety. Tak jsem
mu koupil øízek. Myslím si, to je ještì lepší. A vidíš, mrcha pes si
ho ani nevšim, že to bylo telecí. Byl udìlanej na vepøový maso.
Tak jsem musel mu koupit kotletu. Dal jsem mu ji oèichat a bìžím,
pes za mnou. Paní køièela: ,Puntíku, Puntíku,’ ale kdepak milej
Puntík. Za kotletou bìžel až za roh, tam jsem mu dal øetízek na
krk a druhej den už byl v psinci nad Klamovkou. Mìl pod krkem
pár bílejch chlupù, skupinku, tu mu zamalovali naèerno a nikdo
170
ho nepoznal. Ale vostatní psi, a že jich bylo hodnì, všichni šli na
koòskýho smaženýho buøta. Ty bys udìlal taky nejlepší, kdybys se
jí voptal, co ten pes nejradìji žere; ty jsi voják, postavu mᚠa vona
ti to spíš øekne. Já už jsem se jí ptal, ale ona se na mì podívala,
jako kdyby mne chtìla probodnout, a øekla: ,Co je vám do toho:
Vona není moc hezká, je to vopice, ale s vojákem bude mluvit.“
„Je to opravdu stájovej pinè? Mùj obrlajtnant jinýho nechce.“
„Fešák stájovej proè. Pepø a sùl, dovopravdy èistokrevnej,
jakože ty jseš Švejk a já Blahník. Mnì jde vo to, co žere, to mu
dám a pøivedu ti ho.“
Oba pøátelé si opìt ukli. Ještì když Švejk se živil prodejem
psù do vojny, Blahník mu je dodával. Byl to zkušený muž
a vypravovalo se o nìm, že kupoval pod rukou z pohodnice
podezøelé psy a zas je prodával dál. Mìl dokonce už jednou
vzteklinu a v Pasteurovì ústavu ve Vídni byl jako doma. Nyní
považoval za svou povinnost nezištnì vojákovi Švejkovi pomoci.
Znal všechny psy v celé Praze i okolí, a mluvil proto tak tiše, aby
se hostinskému neprozradil, ponìvadž mu z hostince pøed
pùlrokem odnesl pod kabátem štìnì, jezevèíka, kterému dal cucat
mléko z dìtské láhve, takže ho hloupé štìnì patrnì považovalo
za mámu a ani nedutalo pod kabátem.
Kradl ze zásady jen èistokrevné psy a mohl být soudním
znalcem. Dodával do všech psincù i soukromým osobám, jak se
to dalo, a šel-li po ulici, tu na nìho vrèeli psi, které kdysi ukradl,
a když stál nìkde u výkladní skøínì, èasto nìjaký mstivý pes
vyzdvihl u nìho za zády nožièku a pokropil mu kalhoty.
----V osm hodin ráno druhého dne bylo vidìt dobrého vojáka
Švejka chodit na rohu Havlíèkova námìstí a parku. Èekal na služku
171
se stájovým pinèem. Koneènì se doèkal a kolem nìho pøebìhl
vousatý pes, rozježený, ostrosrstý, s moudrýma èernýma oèima.
Byl veselý jako všichni psi, když si odbyli svou potøebu, a hnal se
k vrabcùm snídajícím koòský trus na ulici.
Pak pøešla kolem Švejka ta, která ho mìla na starosti. Byla to
starší dívka se zpùsobnì do vìneèku zapletenými vlasy. Hvízdala
na psa a toèila øetízkem a elegantním karabáèem.
Švejk ji oslovil:
„Dovolte, sleèno, kudy se jde na Žižkov?“
Zastavila se a podívala se na nìho, myslí-li to upøímnì,
a dobrácký oblièej Švejkùv jí øekl, že opravdu ten vojáèek chce
asi jít na Žižkov. Výraz její tváøe zmìkl a ona ochotnì mu vykládala,
jak na ten Žižkov pùjde.
„Já jsem teprve nedávno do Prahy pøeloženej,“ øekl Švejk, „já
nejsem zdejší, já jsem z venkova. Vy taky nejste z Prahy?“
„Já jsem z Vodòan.“
„Tak jsme nedaleko od sebe,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem
z Protivína.“
Tato znalost místopisu èeského jihu, nabytá kdysi pøi
manévrech v tom kraji, naplnila srdce dívky krajanským teplem.
„Tak znáte v Protivínì na námìstí øezníka Pejchara?“
„Jakpak bych ho neznal.“
„To je mùj bratr.“
„Toho tam mají u nás všichni rádi,“ øekl Švejk, „von je moc
hodnej, úslužnej, má dobrý maso a dává dobrou váhu.“
„Nejste vy Jarešùv?“ otázala se dívka, zaèínajíc sympatizovat
s neznámým vojáèkem.
„Jsem.“
„A kterého Jareše, toho z Krèe u Protivím, nebo z Ražic?“
„Z Ražic.“
„Ještì rozváží pivo?“
„Poøád.“
172
„Ale on už musí mít hodnì pøes šedesát?“
„Vosumašedesát mu bylo letos na jaøe,“ odvìtil klidnì Švejk,
„teï si zaopatøil psa a to se mu to jede. Pes mu sedí na voze.
Zrovna takovej pes jako tamhleten, co honí ty vrabce. Hezkej
pejsek, moc pìknej.“
„To je náš,“ vysvìtlovala mu jeho nová známá, „já sloužím
zde u pana obršta. Vy neznáte našeho pana obršta?“
„Znám, to je pìknej inteligent,“ øekl Švejk, „u nás byl
v Budìjovicích taky takovej jeden obršt.“
„Nᚠpán je pøísnej, a jak poslednì se øíkalo, že nám v Srbsku
natloukli, tak pøišel celej vzteklej domù a sházel v kuchyni všechny
173
talíøe a chtìl i mnì dát vejpovìï.“
„Tak to je tedy vᚠpejsek,“ pøerušil ji Švejk, „to je škoda, že
mùj obrlajtnant nemùže žádnýho psa vystát, já mám velice rád
psy.“ Odmlèel se a náhle vyrazil: „Každej pes ale taky všechno
nežere.“
„NᚠFox si strašnì vybírá, jeden èas nechtìl vùbec jíst maso,
až teï opìt.“
„A co žere nejradši?“
„Játra, vaøená játra.“
„Telecí nebo vepøový?“
„To je mu jedno,“ usmála se ,krajanka’ Švejkova, považujíc
poslední otázku za nepodaøený pokus o vtip.
Procházeli se ještì chvíli, pak se k nim pøidal i stájový pinè,
který byl uvázán na øetízku. Choval se k Švejkovi velice dùvìrnì
a pokoušel se roztrhnout mu alespoò náhubkem kalhoty,
vyskakoval na nìho a náhle, jako by vycitoval, co si o nìm Švejk
myslí, pøestal skákat a šel smutnì a zaraženì, dívaje se úkosem na
Švejka, jako by chtìl øíci: Tedy to na mne taky èeká?
Potom mu ještì øekla, že chodí též každý veèer v šest hodin
sem se psem, že nevìøí žádnému mužskému z Prahy, že se dala
jednou do novin a pøihlásil se jeden zámeèník za úèelem sòatku
a vylákal z ní 800 korun na nìjaký vynález a zmizel. Na venkovì
jsou lidé rozhodnì poctivìjší. Jestli by se vdala, vzala by si jedinì
venkovského èlovìka, ale až po válce. Váleèné sòatky považuje
za hloupost, ponìvadž obyèejnì taková ženská zùstane vdovou.
Švejk jí dal mnoho nadìjí, že pøijde v šest hodin, a odešel, aby
sdìlil pøíteli Blahníkovi, že pes žere játra jakéhokoliv druhu.
„Pohostím ho hovìzíma,“ rozhodl se Blahník, „na ty jsem už
dostal bernardýna továrníka Vydry, náramnì vìrný zvíøe. Zejtra ti
psa pøivedu v poøádku.“
Blahník splnil slovo. Když byl dopoledne Švejk hotov
s uklízením bytu, ozval se za dveømi štìkot a Blahník vtáhl do
174
bytu vzpírajícího se stájového pinèe, který byl ještì více rozježen,
než ho rozježila pøíroda. Koulel divoce oèima a díval se tak
posupnì, že pøipomínal hladového tygra v kleci, pøed kterou stojí
vypasený návštìvník zoologické zahrady. Cvakal zuby, vrèel, jako
by chtìl øíct: Roztrhám, sežeru.
Uvázali psa ke kuchyòskému stolu a Blahník vylíèil postup
odcizení.
„Šel jsem schválnì kolem nìho, drže zabalená vaøená játra
v papíru. Poèal èenichat a vyskakovat na mne. Nedal jsem mu nic
a šel dál. Pes za mnou. U parku jsem se votoèil do Bredovské
ulice a tam jsem mu dal první kousek. Žral to v chodu, aby mne
neztratil z oèí. Zaboèil jsem do Jindøišské, kde jsem mu dal novou
porci. Pak jsem ho, když se nažral, uvázal na øetízek a táh jsem ho
pøes Václavské námìstí na Vinohrady, až do Vršovic. Po cestì
mnì vyvádìl pravé divy. Když jsem pøecházel elektriku, lehl si
a nechtìl se hnout. Snad se chtìl dát pøeject. Pøines jsem s sebou
taky èistý rodokmen, který jsem koupil u papírníka Fuchse. Ty
umíš padìlat rodokmeny, Švejku.“
„To musí bejt tvou rukou napsaný. Napiš, že pochází z Lipska
ze psince von Bülow. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma
von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. Otec obdržel
první cenu na berlínský výstavì stájových pinèù v roce 1912. Matka
vyznamenána zlatou medalií norimberského spolku pro chov
ušlechtilých psù. Jak myslíš že je starej?“
„Podle zubù dva roky.“
„Napiš, že je pùldruhýho.“
„Je špatnì kupírovanej, Švejku. Podívej se mu na uši.“
„Tomu se dá pomoct. Zastøihneme mu je popøípadì, až si u nás
zvykne. Teï by se ještì víc zlobil.“
Ukradenec vrèel vztekle, funìl, zmítal sebou, a pak si lehl a s
vyplazeným jazykem, unaven, èekal, co se s ním stane dál. Pomalu
stával se klidnìjším, jen obèas žalostnì zakòuèel.
175
Švejk mu pøedložil zbytek jater, která mu pøedal Blahník. On
však se jich nevšiml a vrhl na nì jen trucovitý pohled a podíval se
na oba s výrazem: Už jsem se jednou napálil, sežerte si to sami.
Ležel rezignovanì a pøetvaøoval se, že døímá. Pak mu najednou
nìco vlezlo do hlavy, vstal a zaèal panáèkovat a prosit pøedníma
tlapkama. Vzdával se.
Na Švejka tato dojemná scéna nijak neúèinkovala.
„Lehneš,“ zakøièel na ubožáka, který opìt si lehl, kòuèe
žalostnì.
„Jaký mu mám dát jméno do rodokmenu?“ otázal se Blahník,
„jmenoval se Fox, tak nìco podobnýho, aby tomu hned rozumìl.“
„Tak ho nazveme tøebas Max, podívej se, Blahníku, jak zvedá
uši. Vstaò, Maxi!“
Nešastný stájový proè, kterému vzali i domov, i jméno, vstal
a oèekával další rozkazy.
„Já bych myslel, abychom ho odvázali,“ rozhodl se Švejk,
„uvidíme, co to bude dìlat.“
Když byl odvázán, první jeho cesta byla ke dveøím, kde zaštìkal
tøikrát krátce na kliku, spoléhaje patrnì na velikomyslnost tìch
zlých lidí. Vida však, že nemají pochopení pro jeho touhu dostat
se ven, udìlal u dveøí loužièku, pøesvìdèen, že ho vyhodí, jako to
kdysi dìlávali, když byl mlád a plukovník ho uèil, øíznì, po
vojensku, být zimmerrein.
Místo toho poznamenal Švejk: „Ten je chytrej, to je kus
jezovity,“ pøetáhl ho páskem a namoèil mu v loužièce èumák, že
se nestaèil olizovat.
Kòuèel nad tou potupou a poèal bìhat po kuchyni, èenichaje
zoufale svou vlastní stopu, pak zèistajasna šel ke stolu, sežral na
zemi pøedložený zbytek jater, lehl si ke kamnùm a usnul po tom
dobrodružství.
„Co jsem ti dlužen?“ otázal se Švejk Blahníka, když se s ním
louèil.
176
„Nemluv o tom, Švejku,“ øekl mìkce Blahník, „pro starýho
kamaráda všechno udìlám, zejména když slouží na vojnì. Sbohem,
hochu, a nevoï ho nikdy pøes Havlíèkovo námìstí, aby se nestalo
nìjaký neštìstí. Kdybys potøeboval ještì nìjakýho psa, tak víš,
kde bydlím.“
Švejk nechal Maxa spát hodnì dlouho a koupil zatím u øezníka
ètvrt kila jater, uvaøil je a èekal, až se Max probudí, dav mu
k èenichu kousek teplých jater.
Max se zaèal ze spaní olizovat, pak se protáhl, oèichal játra
a zhltl je. Pak šel ke dveøím a opakoval svùj pokus s klikou.
„Maxi!“ zavolal na nìj Švejk, „pojï ke mnì!“
Šel s nedùvìrou, Švejk ho vzal na klín, hladil a ponejprv Max
zbytkem svého kupírovaného ohonu zavrtìl pøátelsky a jemnì
chòapl po Švejkové ruce, držel ji v tlamì a podíval se moudøe na
Švejka, jako by chtìl øíci: Zde se nedá nic dìlat, já vím, že jsem to
prohrál.
Švejk ho dál hladil a poèal mu vypravovat nìžným hlasem:
„Tak byl jednou jeden pejsek, jmenoval se Fox a ten žil
u jednoho obršta. Vodila ho služka na procházku a pøišel jeden
pán, ten Foxa ukrad. Fox se dostal na vojnu k jednomu
obrlajtnantovi a dali mu jméno Max.
Maxi, dej pac! Tak vidíš, hovado, že budeme dobrýma
kamarády, jestli budeš hodnej a poslušnej. Jinak budeš mít vojnu
jako øemen.“
Max seskoèil Švejkovi z klína a poèal na nìho vesele dorážet.
Do veèera, kdy se vrátil nadporuèík z kasáren, byli Švejk a Max
nejlepšími kamarády.
Dívaje se na Maxe, pomyslil si Švejk filosoficky: „Když se to
vezme kolem a kolem, je vlastnì každej voják taky ukradenej ze
svýho domova.“
Nadporuèík Lukᚠbyl velice pøíjemnì pøekvapen, když uvidìl
Maxa, který též jevil velkou radost, že opìt vidí muže se šavlí.
177
Na otázku, odkud je a co stojí, sdìlil mu Švejk s naprostým
klidem, že pes byl mu darován jedním kamarádem, který právì
narukoval.
„Dobøe, Švejku,“ øekl nadporuèík, hraje si s Maxem, „na
prvního dostanete ode mì padesát korun za psa.“
„Nemohu pøijmout, pane obrlajtnant.“
„Švejku,“ øekl pøísnì nadporuèík, „když jste nastupoval službu,
vysvìtlil jsem vám, že musíte poslouchat na slovo. Když vám øíkám,
že dostanete padesát korun, tak je musíte vzít a propít. Co udìláte,
Švejku, s tìmi padesáti korunami?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že je propiju podle
rozkazu.“
„A kdybych, Švejku, snad zapomnìl na to, pøikazuji vám, abyste
mnì hlásil, že mám vám dát za psa padesát korun. Rozumíte?
Nemá ten pes blechy? Radìji ho vykoupejte a vyèesejte. Zítra mám
službu, ale pozítøí s ním pùjdu na procházku.“
178
Zatímco Švejk koupal Maxa, plukovník, bývalý jeho majitel,
strašnì doma láteøil a vyhrožoval, že postaví toho, kdo mu psa
ukradl, pøed váleèný soud, že ho dá zastøelit, povìsit, zavøít na
dvacet let a rozsekat.
„Der Teufel soll den Kerl buserieren,“ ozývalo se v bytì
plukovníka, až se tøásla okna, „mit solchen Meuchelmtirdern werde
ich hald fertig.“
Nad Švejkem i nadporuèíkem Lukášem vznášela se ve vzduchu
katastrofa.
179
*15. kapitola
Katastrofa
Plukovník Bedøich Kraus, mající též pøídomek von Zillergut,
po nìjaké vesnièce v Solnohradech, kterou jeho pøedkové prožrali
již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem. Když nìco
vypravoval, mluvil samé pozitivní vìci, tázaje se pøitom, zdali
všichni rozumí nejprimitivnìjším výrazùm: „Tedy okno, pánové,
ano. Víte, co je to okno?“
Nebo: „Cesta, u které po obou stranách jsou pøíkopy, nazývá
se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to pøíkop? Pøíkop jest
vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohlubenina. Ano.
Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?“
Trpìl vysvìtlovací mánií, což èinil s takovým oduševnìním jako
nìjaký vynálezce vypravující o svém díle.
„Kniha je, pánové, více rùznì naøezaných ètvrtek papíru,
rùzného formátu, který jest potištìn a sestaven dohromady, svázán
a sklížen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo.“
Byl tak nehoráznì blbý, že se mu dùstojníci zdaleka vyhýbali,
aby nemuseli od nìho slyšet, že chodník rozdìluje ulici na jízdní
dráhu a že je to vyvýšený dláždìný pruh kolem prùèelí domu.
A prùèelí domu že je ona èást, kterou vidíme z ulice nebo
z chodníku. Zadní èást domu z chodníku vidìt nemùžeme, o èemž
se okamžitì mùžeme pøesvìdèit, jestli vstoupíme do jízdní dráhy.
Byl ochoten tu zajímavost ihned demonstrovat. Naštìstí však
ho pøejeli. Od té doby zpitomìl ještì víc. Zastavoval dùstojníky
a dával se s nimi do nekoneènì dlouhých rozhovorù o amoletách,
slunci, teplomìrech, koblihách, oknech a poštovních známkách.
Bylo to opravdu podivuhodné, že ten blbec mohl pomìrnì
dosti rychle postupovat a mít za sebou velice vlivné lidi, jako byl
velící generál, který mu držel palec i pøi jeho naprosté vojenské
180
neschopnosti.
O manévrech provádìl se svým plukem pravé divy. Nikdy
nedorazil nikam vèas, vodil pluk v kolonách proti strojním puškám,
a kdysi pøed léty stalo se pøi císaøských manévrech na èeském
jihu, že se úplnì s plukem ztratil, dostal se s ním až na Moravu,
kde se s ním potloukal ještì nìkolik dní potom, když už bylo po
manévrech a vojáci leželi v kasárnách. Prošlo mu to.
Jeho pøátelský pomìr s velícím generálem a jinými neménì
blbými vojenskými hodnostáøi starého Rakouska vynesl mu rùzná
vyznamenání a øády, kterými byl neobyèejnì poctìn, a považoval
se za nejlepšího vojáka pod sluncem a teoretikem strategie i všech
vojenských vìd.
Pøi pøehlídkách pluku dával se do hovoru s vojáky a ptal se
jich vždy jedno a totéž:
„Proè se ruènici zavedené ve vojsku øíká manlicherovka?“
U pluku mìl pøezdívku manlichertrotl. Byl neobyèejnì mstivý,
nièil podøízené dùstojníky, když se mu nelíbili, a když se chtìli
ženit, tu posílal nahoru velmi špatná odporuèení jich žádosti.
Scházela mu polovièka levého ucha, kterou mu usekl jeho
protivník za mládí v souboji kvùli prostému konstatování pravdy,
že Bedøich Kraus von Zillergut je prapitomý chlap.
Rozebereme-li jeho duševní schopnosti, dojdeme
k pøesvìdèení, že nebyly o nic lepší tìch, které proslavily
otlemeného Habsburka Františka Josefa jako notorického idiota.
Týž spád jeho øeèi, tហzásoba nejvìtší naivnosti. Na jednom
banketu v dùstojnickém kasinì plukovník Kraus von Zillergut
zèistajasna pronesl, když byla øeè o Schillerovi: „Tak jsem vám,
pánové, vèera vidìl parní pluh hnaný lokomotivou. Považte si,
pánové, lokomotivou, ale ne jednou, dvìma lokomotivami. Vidím
kouø, jdu blíž, a ona to lokomotiva a na druhé stranì druhá.
Øeknìte mnì, pánové, není-liž to smìšné? Dvì lokomotivy, jako
by nestaèila jedna.“
181
Zamlèel se a po chvíli prohodil: „Dojde-li benzín, musí se
automobil zastavit. To jsem také vidìl vèera. Potom se žvaní
o setrvaènosti, pánové. Nejede, stojí, nehne se, nemá benzínu.
Není-liž to smìšné?“
Byl pøi své tuposti neobyèejnì nábožný. Mìl doma v bytì
domácí oltáø. Chodil èasto ke zpovìdi a k pøijímání k Ignáci a od
vypuknutí války modlil se za zdar zbraní rakouských a nìmeckých.
Míchal køesanství se sny o germánské hegemonii. Bùh mìl pomoci
zabrat bohatství a území pøemožených.
Strašnì se vždy rozèiloval, když èetl v novinách, že opìt
pøivezli zajatce. Øíkal: „K èemu vozit zajatce? Postøílet se mají
všichni. Žádné slitování. Tancovat mezi mrtvolami. Všechny
civilisty v Srbsku spálit do posledního. Dìti ubít bajonety!“
Nebyl o nic horší než nìmecký básník Vierordt, který uveøejnil
za války verše, aby Nìmecko nenávidìlo a zabíjelo s železnou duší
milióny francouzských ïáblù:
A až k oblakùm nad hory
hromadí se lidské kosti a kouøící se maso...
Ukonèiv vyuèování ve škole jednoroèních dobrovolníkù, vyšel
si nadporuèík Lukᚠna procházku s Maxem.
„Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant,“ øekl starostlivì
Švejk, „že na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek.
Vono se mu tøeba mùže zastesknout po starým domovì a von by
moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze šòùry. A taky bych vám
neradil vodit ho pøes Havlíèkovo námìstí, tam se potlouká jeden
zlej øeznickej pes vod Mariánskýho obrazu, kterej je náramnì
kousavej. Jak uvidí ve svým rajónì cizího psa, hned je na nìho
žárlivej, aby mu tam nìco nesežral. Von je jako ten žebrák vod
Svatýho Haštala.“
Max vesele vyskakoval a pletl se pod nohy nadporuèíkovi,
zatoèil se šòùrou kolem šavle a projevoval neobyèejnou radost,
že jde na procházku.
182
Vyšli na ulici a nadporuèík Lukᚠzamìøil se psem na Pøíkopy.
Mìl se setkat s jednou dámou na rohu Panské ulice. Byl zabrán
v úøední myšlenky. O èem má zítra pøednášet jednoroèním
dobrovolníkùm ve škole? Jak udáváme výšku nìjakého vrchu?
Proè udáváme vždy výšku od hladiny moøské? Jak z výšek nad
hladinou moøskou ustanovíme prostou výšku vrchu od jeho paty?
Zatracenì, proè ministerstvo vojenství dává takové vìci do
školního programu. To je pøece pro dìlostøelectvo. A jsou pøece
mapy jenerálního štábu. Když nepøítel bude na kótì 312, nestaèí
obyèejnì pøemýšlet o tom, proè je výška toho kopce udána od
hladiny moøské, nebo vypoèítat si, jak je vysoký ten kopec.
Podíváme se na mapu, a máme to. Z tìch myšlenek byl vyrušen
pøísným „Halt!“, právì když se blížil k Panské ulici.
Souèasnì s „Halt!“ snažil se mu pes vyškubnout i se šòùrou
a s radostným štìkotem vrhl se na toho èlovìka, který øekl pøísnì
„Halt!“
Pøed nadporuèíkem stál plukovník Kraus von Zillergut.
Nadporuèík Lukᚠzasalutoval a stál pøed plukovníkem, omlouvaje
se, že nevidìl.
Plukovník Kraus byl znám mezi dùstojníky svou vášní
anhaltovat. Považoval salutování za nìco, na èem závisí úspìch
války a na èem zbudována celá vojenská moc.
„Do salutování má voják vkládat duši,“ øíkával. Byl to
nejkrásnìjší kaprálský mysticismus.
Dbal o to, aby ten, který vzdává èest, zasalutoval podle
pøedpisu do nejjemnìjších podrobností, pøesnì a dùstojnì.
Èíhal na všechny, kteøí šli kolem nìho. Od infanteristy až na
podplukovníka. Infanteristy, kteøí letmo zasalutovali, jako by chtìli
øíci, dotýkajíce se štítku èepice: „Tìbùh,“ vodil sám pøímo do
kasáren k potrestání.
Pro nìho neplatilo: „Já nevidìl.“
„Voják,“ øíkával, „musí svého pøedstaveného hledat v zástupu
183
a na nic jiného nemyslet, než aby dostál všem svým povinnostem,
které jsou mu pøedepsány v dienstreglamá. Když padne na bojišti,
má pøed svou smrtí zasalutovat. Kdo neumí salutovat, dìlá, že
nevidí, nebo salutuje nedbale, je u mì bestie.“
„Pane nadporuèíku,“ hrozným hlasem øekl plukovník Kraus,
„nižší šarže musí vždy vzdát èest vyšším. To není zrušeno. A za
druhé: Odkdy si zvykli páni dùstojníci chodit s ukradenými psy
po promenádì? Ano, s ukradenými psy. Pes, který patøí druhému,
jest pes kradený.“
„Tento pes, pane plukovníku...,“ namítl nadporuèík Lukáš.
„...patøí mnì, pane nadporuèíku,“ pøerušil ho drsnì plukovník,
„je to mùj Fox.“
A Fox èili Max vzpomnìl si na svého starého pána a nového
vypudil úplnì ze svého srdce, a vytrhnuv se skákal na plukovníka
a projevoval takovou radost, jaké by byl schopen zamilovaný
184
sextán, když najde pochopení u svého ideálu.
„Chodit s ukradenými psy, pane nadporuèíku, nesrovnává se
s dùstojnickou ctí. Nevìdìl? Dùstojník nemùže kupovat psa,
nepøesvìdèiv se, že ho mùže koupit bez následkù,“ høímal dál
plukovník Kraus, hladì Foxa-Maxa, který z podlosti poèal vrèet
na nadporuèíka a cenit zuby, jako by mu byl plukovník øekl, ukazuje
na nadporuèíka: „Vem si ho!“
„Pane nadporuèíku,“ pokraèoval plukovník, „považujete za
správné jezdit na ukradeném koni? Neèetl jste inzerát v Bohemii
a v Tagblattu, že se mnì ztratil stájový proè? Vy jste neèetl inzerát,
který dal vᚠpøedstavený do novin?“
Plukovník spráskl ruce.
„Opravdu, tihle mladí dùstojníci! Kde je disciplína? Plukovník
dá inzeráty, a nadporuèík je neète.“
„Kdybych ti, ty dìdku stará, mohl dát pár facek,“ pomyslil si
nadporuèík Lukáš, dívaje se na licousy plukovníka, které
pøipomínaly orangutana.
„Pojïte s sebou na minutu,“ øekl plukovník. A tak šli a vedli
velmi pøíjemný rozhovor:
„Na frontì, pane nadporuèíku, se vám nemùže taková vìc
podruhé pøihodit. V týlu se procházet s ukradenými psy je jistì
velice nepøíjemné. Ano! Procházet se se psem svého
pøedstaveného. V dobì, kdy dennì ztrácíme na bojištích sta
dùstojníkù. A inzeráty se neètou. To bych mohl inzerovat sto let,
že se mnì ztratil pes. Dvì stì let, tøi sta let!“
Plukovník se hlasitì vysmrkal, což bylo vždy u nìho známkou
velkého rozèilení, a øekl: „Mùžete se dále procházet,“ otoèil se
a odcházel, sekaje zlostnì jezdeckým bièíkem pøes konce svého
dùstojnického pláštì.
Nadporuèík Lukᚠpøešel na druhý chodník a slyšel i tam
poznovu „Halt!“ Plukovník zadržel právì jednoho nešastného
185
infanteristu, záložníka, který myslel na svou mámu doma a pøehlédl
ho.
Plukovník vlastnoruènì ho táhl do kasáren k potrestání, spílaje
mu moøských prasat,
„Co s tím Švejkem udìlám?“ pomyslil si nadporuèík. „Rozbiju
mu hubu, ale to nestaèí. I øemínky mu tahat z tìla je na toho lumpa
málo.“ Nedbaje, že se mìl sejít s jednou dámou, zamíøil rozèílenì
k domovu.
„Já ho zabiju, pacholka,“ øekl k sobì, sedaje do elektriky.
----Mezitím byl dobrý voják Švejk pohøížen v rozmluvu
s ordonancí z kasáren. Voják pøinesl nadporuèíkovi nìjaké listiny
k podpisu a èekal nyní.
Švejk hostil ho kávou a vypravovali si spolu, že to Rakousko
projede.
Vedli ten hovor, jako by se to samo sebou rozumìlo. Byla to
nekoneèná øada výrokù, kde by každé slovo bylo jistì u soudu
definováno jako velezráda a oba by byli obìšeni.
„Císaø pán musí bejt z toho blbej,“ prohlásil Švejk, „von nikdy
nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jistì dorazí.“
„Je blbej,“ s urèitostí prohlásil voják z kasáren, „blbej jako
poleno. Von snad ani neví, že je vojna. Mùže bejt, že se mu to
stydìli øíct. Jestli je podepsanej na tom manifestì k tìm jeho
národùm, tak je to zlodìjna. To dali do tisku bez jeho vìdomí,
von už vùbec nemùže na nic myslet.“
„Von je hotovej,“ znalecky doplnil Švejk, „dìlá pod sebe
a musejí ho krmit jako malý dítì. Pøedešle vypravoval jeden pán
v hospodì, že má dvì kojný a že každej den tøikrát je císaø pán
u prsu.“
„Kdyby už jen to bylo,“ povzdechl voják z kasáren, „a naøezali
186
nám, aby už jednou Rakousko mìlo pokoj.“
A oba pokraèovali dále v rozhovoru, až koneènì Švejk
odsoudil Rakousko nadobro slovy: „Taková blbá monarchie nemá
ani na svìtì bejt,“ k èemuž, aby jaksi ten výrok doplnil v praktickém
smìru, dodal druhý: „Jak pøijdu na.front, tak se jim zdejchnu.“
Když oba potom ještì dále tlumoèili názor èeského èlovìka
na válku, voják z kasáren opakoval, co dnes slyšel v Praze, že
u Náchoda je slyšet dìla a ruský car že bude co nejdøív v Krakovì.
Potom si vypravovali o tom, že se obilí od nás vozí do
Nìmecka, nìmeètí vojáci že dostávají cigarety a èokoládu.
Pak si vzpomnìli na doby starých válek a Švejk vážnì
dokazoval, že když házeli kdysi smradlavé hrnce do obleženého
hradu, že to také nebyl žádný med, bojovat v takovém smradu.
Že èetl, jak jeden hrad nìkde obléhali tøi roky a nepøítel že nic
jiného nedìlal, než že se dennì s obleženými bavil takovým
187
zpùsobem.
Byl by jistì øekl ještì nìco zajímavého a pouèného, kdyby jich
hovor nepøerušil návrat nadporuèíka Lukáše.
Vrhnuv strašný, zdrcující pohled na Švejka, podepsal listiny,
a propustiv vojáka, kynul Švejkovi, aby ho následoval do pokoje.
Oèi nadporuèíka vysílaly strašlivé blesky. Usednuv na židli,
pøemýšlel, dívaje se na Švejka, kdy má zaèít s masakrem.
„Napøed mu dám pár pøes hubu,“ myslel si nadporuèík, „pak
mu rozbiju nos a utrhnu uši a potom dál už se uvidí.“
A naproti nìmu hledìl upøímnì a dobrosrdeènì na nìho pár
dobráckých, nevinných oèí Švejkových, který odvážil se pøerušit
ticho pøed bouøí slovy: „Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jste
pøišel o koèku. Sežrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil
jsem ji do sklepa, ale do vedlejšího. Takovou hodnou a hezkou
angorskou koèku už nenajdete.“
„Co s ním udìlám?“ mihlo se hlavou nadporuèíkovi, „má,
prokristapána, takový pitomý výraz.“ A dobrosrdeèné, nevinné
oèi Švejkovy dál záøily mìkkostí a nìhou, kombinovanými výrazem
naprosté duševní rovnováhy, že všechno je v poøádku a nic se
nestalo, a jestli se nìco stalo, že je to také v poøádku, že se vùbec
nìco dìje.
Nadporuèík Lukᚠvyskoèil, ale neudeøil Švejka, jak pùvodnì
zamýšlel. Zamával mu pod nosem pìstí a zaøval: „Vy jste, Švejku,
ukradl psa!“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že o žádným takovým
pøípadì za poslední dobu nevím, a dovoluji si, pane obrlajtnant,
poznamenat, že s Maxem jste šel odpùldne na procházku, a tak
jsem ho nemohl ukradnout. Mnì to hned bylo nápadný, když jste
pøišel bez psa, že se asi muselo nìco stát. Tomu se øíká situace. Ve
Spálený ulici je nìjakej brašnáø Kuneš a ten nemoh jít se psem na
procházku, aby ho neztratil. Vobyèejnì ho nechal nìkde v hospodì,
nebo mu ho nìkdo ukrad, nebo si ho vypùjèil a nevrátil...“
188
„Švejku, dobytku, himllaudon, držte hubu! Buï jste takový
rafinovaný nièema, nebo jste takový velbloud a blboun nejapný.
Jste samý pøíklad, ale povídám vám, se mnou si nehrajte. Odkud
jste pøived toho psa? Jak jste k nìmu pøišel? Víte, že patøí našemu
panu plukovníkovi, který si ho odvedl, když jsme se náhodou
potkali? Víte, že je to ohromná ostuda? Tak øeknìte pravdu, ukrad
jste ho nebo neukrad?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem ho neukrad.“
„Vìdìl jste o tom, že je to kradený pes?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vìdìl, že je ten
pes kradenej.“
„Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastøelím, vy hovado,
vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?“
„Tak, poslušnì hlásím, pane obrlajtnant.“
„Proè jste mnì vodil ukradenýho psa, proè jste mnì tu bestii
nasadil do bytu?“
189
„Abych vám udìlal radost, pane obrlajtnant.“
A Švejkovy oèi dobrácky a nìžnì podívaly se nadporuèíkovi
do tváøe, který si sedl a zaúpìl: „Proè mne bùh trestá tímhle
hovadem?“
V tiché rezignaci sedìl nadporuèík na židli a mìl pocit, že nemá
tolik síly nejen dát Švejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si
cigaretu, a sám nevìdìl ani, proè posílá Švejka pro Bohemii
a Tagblatt, aby si Švejk pøeèetl plukovníkùv inzerát o ukradeném
psu. S rozevøenými novinami na inzertní èásti vrátil se Švejk. Celý
záøil a radostnì hlásil: „Je to tam, pane obrlajtnant, tak vám pìknì
popisuje pan obršt toho ukradenýho stájovýho pinèe, jedna radost,
a ještì dává vodmìnu sto korun, kdo mu ho pøivede. To je moc
slušná vodmìna. Vobyèejnì se dává vodmìna padesát korun.
Nìjakej Božetìch z Košíø, ten se jen tak živil. Ukrad vždycky
psa, pak hledal v inzerátech, kdo se zabìh, a hned tam šel. Jednou
ukrad pìknýho èernýho špice, a ponìvadž se majitel nehlásil
v inzerátech, zkusil to a dal inzerát do novin sám. Proinzeroval
celou pìtku, až koneènì se jeden pán pøihlásil, že je to jeho pes,
že se mu ztratil a že myslel, že by to bylo marný ho hledat. Že už
nevìøí na poctivost lidí. Teï ale že vidí, jak pøece jen se ještì
najdou poctiví lidi, což ho náramnì tìší. Je prej zásadnì od toho,
odmìòovat poctivost, ale na památku že mu daruje svou knížku
o pìstování kvìtin doma i v zahrádce. Milej Božetìch vzal toho
èernýho špice za zadní nohy a otlouk ho tomu pánovi o hlavu,
a vod tý doby se zaøek, že nebude inzerovat. Radši psa prodá do
psince, když se o nìho nikdo v inzerátech nechce hlásit.“
„Jdìte ležet, Švejku,“ poruèil nadporuèík, „vy jste s to blbnout
až do rána.“ Šel též spát a v noci se mu zdálo o Švejkovi, že Švejk
ukradl také konì následníkovi trùnu, pøivedl mu ho, a následník
trùnu že toho konì pøi pøehlídce poznal, když on, nešastný
nadporuèík Lukáš, na nìm jel pøed svou rotou.
Ráno bylo nadporuèíkovi jako po prohýøené noci, ve které mu
190
napohlavkovali. Neobyèejnì tìžká jakási duševní mùra ho
pronásledovala. Usnul ještì k ránu, vysílený strašným snem,
a probudilo ho klepání na dveøe, ve kterých se objevila dobrácká
tváø Švejka s otázkou, kdy má pana nadporuèíka vzbudit.
Nadporuèík zasténal v posteli: „Ven, dobytku, to je nìco
strašného!“
Když pak byl již vzhùru a Švejk mu pøinesl snídani, byl
nadporuèík pøekvapen novou otázkou Švejka: „Poslušnì hlásím,
pane nadporuèíku, nepøál byste si, abych vám zaopatøil nìjakýho
pejska?“
„Víte, Švejku, že bych mìl chu poslat vás pøed polní soud,“
s povzdechem øekl nadporuèík, „ale oni by vás osvobodili, nebo
nìco tak kolosálnì pitomého nevidìli ve svém životì. Podívejte
se na sebe do zrcadla. Není vám špatnì nad vaším blbým výrazem?
Vy jste nejpitomìjší høíèka pøírody, kterou jsem kdy vidìl. Nu,
øeknìte pravdu, Švejku: líbíte se sám sobì?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že se nelíbím, jsem v tom
zrcadle nìjakej takovej šišatej nebo co. Vono to není broušený
zrcadlo. To jednou mìli u toho Èíòana Staòka vypouklý zrcadlo,
a když se nìkdo na sebe podíval, tak se mu chtìlo vrhnout. Huba
takhle, hlava jako døez na pomeje, bøicho jako u napitýho
kanovníka, zkrátka figura. Šel kolem pan místodržitel, podíval se
na sebe, a hned to zrcadlo museli sundat.“
Nadporuèík se odvrátil, vzdychl a uznal za vhodné místo
Švejkem obírat se radìji bílou kávou.
Švejk šukal již v kuchyni a nadporuèík Lukᚠslyšel zpìv
Švejkùv:
Mašíruje Grenevil Prašnou bránou na špacír,
šavle se mu blejskají, hezký holky plakají...
Potom dál z kuchynì ozýval se zpìv:
My vojáci, my jsme páni, nás milujou holky samy
fasujeme peníze, máme se všudy dobøe...
191
„Ty se mᚠjistì dobøe, holomku,“ pomyslil si nadporuèík
a odplivl si.
Ve dveøích se objevila hlava Švejkova: „Poslušnì hlásím, pane
obrlajtnant, že jsou tady pro vás z kasáren, máte jít okamžitì k panu
plukovníkovi, je tady ordonanc.“ A dùvìrnì dodal: „Snad to bude
kvùli tomu pejskovi.“
„Už jsem slyšel,“ øekl nadporuèík, když se mu ordonanc
v pøedsíni chtìl hlásit. Øekl to stísnìným hlasem a odcházel, vrhaje
na Švejka znièující pohled.
Nebyl to raport, bylo to nìco horšího. Plukovník sedìl velice
zachmuøenì v køesle, když nadporuèík vstoupil do jeho kanceláøe.
„Pøed dvìma léty, pane nadporuèíku,“ øekl plukovník, „pøál
jste si být pøeložen do Budìjovic k 91. pluku. Víte, kde jsou
Budìjovice? Na Vltavì, ano, na Vltavì a vtéká tam Ohøe nebo
nìco podobného. Mìsto je velice, abych tak øekl, pøívìtivé, a jestli
se nemýlím, má nábøeží. Víte, co je to nábøeží? To jest zeï
vystavìná nad vodou. Ano. Ostatnì to sem nepatøí. Dìlali jsme
tam manévry.“
Plukovník se zamlèel, a dívaje se do kalamáøe, pøešel rychle
na jiné téma: „Ten mùj pes se u vás zkazil. Nechce nic žrát. Vida,
v kalamáøi je moucha. To je zvláštní, že i v zimì padají mouchy
do kalamáøe. To je nepoøádek.“
„Tak už se, dìdku mizerná, vyslov,“ pomyslil si nadporuèík.
Plukovník vstal a pøešel nìkolikrát po kanceláøi. „Dlouho jsem
pøemýšlel, pane nadporuèíku, co vlastnì vám udìlám, aby se to
nemohlo opakovat, a vzpomnìl jsem si, že jste si pøál být pøeložen
k 91. pluku. Vrchní velitelství nedávno nám oznámilo, že jest u 91.
pluku velký nedostatek dùstojnictva, ponìvadž to všechno Srbové
pobili. Zaruèuji se vám èestným slovem, že do tøí dnù jste u 91.
pluku v Budìjovicích, kde se formují maršbatalióny. Nemusíte
dìkovat. Vojsko potøebuje dùstojníky, kteøí...“
192
A nevìda už, co by øekl, podíval se na hodinky a promluvil:
„Je pùl jedenácté, nejvyšší èas jít k regimentsraportu.“
Tím byl pøíjemný rozhovor ukonèen a nadporuèíkovi se velice
ulehèilo, když vyšel z kanceláøe a šel do školy jednoroèních
dobrovolníkù, kde oznámil, že v nejbližších dnech jede na frontu,
a uspoøádá proto veèírek na rozlouèenou v Nekázance.
Vrátiv se domù, øekl k Švejkovi významnì: „Víte, Švejku, co
jest to maršbatalión?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalión je
maršbaák a marška je marškumpaèka. My to vždycky zkracujem.“
„Tak vám, Švejku,“ slavnostním hlasem øekl nadporuèík,
„oznamuji, že pojedete se mnou maršbaákem, když máte rád
takovou zkráceninu. Ale nemyslete si, že na frontì budete vyvádìt
podobné blbosti jako zde. Máte radost?“
„Poslušnì hlásím, pane obrlajtnant, že mám náramnou radost,“
odpovìdìl dobrý voják Švejk, „to bude nìco nádhernýho, když
voba padneme spolu za císaøe pána a jeho rodinu...“
193
DOSLOV k prvnímu dílu “V ZÁZEM͔
Ukonèuje první díl knihy Osudy dobrého vojáka Švejka (V
zázemí), oznamuji, že vyjdou rychle za sebou dva díly: Na frontì
a V zajetí. I v tìch druhých dílech budou vojáci i obyvatelstvo
mluvit a vystupovat tak, jak je tomu ve skuteènosti.
Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví
tak, jak je schopen. Ceremoniáø dr. Guth mluví jinak než hostinský
Palivec u Kalicha a tento román není pomùckou k salónnímu
ušlechtìní a nauènou knihou, jakých výrazù je možno ve
spoleènosti užívat. Jest to historický obraz urèité doby.
Je-li tøeba užít nìjakého silného výrazu, který skuteènì padl,
nerozpakuji se podat jej právì tak, jak se to stalo. Opisovat nebo
vyteèkovat považuji za nejpitomìjší pøetváøku. Slov tìch užívá se
i v parlamentech.
Správnì bylo kdysi øeèeno, že dobøe vychovaný èlovìk mùže
èíst všechno. Nad tím, co jest pøirozené, pozastavují se jen nejvìtší
sviòáci a rafinovaní sprosáci, kteøí ve své nejmizernìjší lžimorálce
nedívají se na obsah a s rozèílením vrhají se na jednotlivá slova.
Pøed léty èetl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozèiloval
nad tím, že autor napsal: “Vysmrkal se a utøel si nos.” Pøíèí se prý
to všemu estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.
To jen malá ukázka toho, jaká hovada se rodí pod sluncem.
Lidé, kteøí se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabìlci, nebo
skuteèný život je pøekvapuje, a tací slabí lidé jsou právì tìmi
nejvìtšími poškozovaèi kultury i charakteru. Oni by vychovali
národ jako skupinu pøecitlivìlých lidièek, masturbantù falešné
kultury, typu svatého Aloise, o kterém vypravuje se v knize mnicha
Eustacha, že když svatý Alois uslyšel, jak jeden muž za hluèného
rachotu vypustil své vìtry, tu dal se do ptáèe a jedinì modlitbou
se upokojil.
Tací lidé se veøejnì rozhoøèují, ale s neobyèejnou zálibou chodí
194
po veøejných záchodkách pøeèíst si neslušné nápisy na stìnách.
Užívaje ve své knize nìkolika silných výrazù, konstatoval jsem
letmo, jak se skuteènì mluví.
Od hostinského Palivce nemùžeme žádati, aby mluvil tak jemnì
jako pí Laudová, dr. Guth, pí Olga Fastrová a celá øada jiných,
kteøí by nejradìji udìlali z celé Èeskoslovenské republiky velký
salón s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavièkách
a mluvilo vybranì a pìstoval jemný mrav salónní, pod jehož
rouškou právì salónní lvi oddávají se nejhorším neøestem
a výstøednostem.
Pøi této pøíležitosti upozoròuji, že hostinský Palivec je naživu.
Pøeèkal válku, kterou prosedìl v žaláøi, a zùstal stále týmž, jako
když mìl tu aféru s obrazem císaøe Františka Josefa.
Pøišel mne též navštívit, když èetl, že je v knize, a skoupil pøes
dvacet sešitù prvého èísla, které rozdal svým známým, a pøispìl
tak k rozšíøení knihy.
Mìl upøímnou radost z toho, že jsem o nìm psal a vylíèil ho
jako známého sprosáka.
„Mne už nikdo nepøedìlá,“ øekl ke mnì, „já jsem po celý život
mluvil sprostì, jak jsem si to myslel, a budu tak mluvit dál.
Nevezmu si kvùli nìjaký takový krávì ubrousek na hubu. Já jsem
dnes slavnej.“
Jeho sebevìdomí opravdu stouplo. Jeho sláva je založena na
nìkolika silných výrazech. Jemu to staèí ku spokojenosti,
a kdybych byl chtìl snad upozornit ho, reprodukuje jeho hovor
vìrnì a pøesnì, jak jsem popsal, že tak nemá mluvit, což ovšem
nebylo mým úmyslem, rozhodnì bych urazil toho dobrého èlovìka.
Nehledanými výrazy, prostì a poctivì vyjádøil odpor èeského
èlovìka proti byzantismu a sám ani o tom nevìdìl. To bylo v krvi,
ta neúcta k císaøi a slušným výrazùm.
Otto Katz je též naživu. Jest to skuteèná figurka polního kuráta.
Hodil to všechno po pøevratì na høebík, vystoupil z církve, dìlá
195
dnes prokuristu v jedné továrnì na bronz a barviva v severních
Èechách.
Psal mnì dlouhý dopis, ve kterém vyhrožuje, že si to se mnou
spoøádá. Jistý nìmecký list pøinesl totiž pøeklad jedné kapitoly,
kde je vylíèen, jak skuteènì vypadal. Navštívil jsem ho tedy
a dopadlo to s ním velice dobøe. Ve dvì hodiny v noci nemohl stát
na nohou, ale kázal a øíkal: „Já jsem Otto Katz, polní kurát, vy
gypsové hlavy.“
Užívaje ve své knize nìkolika silných výrazù, konstatoval jsem
letmo, jak se skuteènì mluví.
Od hostinského Palivce nemùžeme žádati, aby mluvil tak jemnì
jako pí Laudová, dr. Guth, pí Olga Fastrová a celá øada jiných,
kteøí by nejradìji udìlali z celé Èeskoslovenské republiky velký
salón s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavièkách
a mluvilo vybranì a pìstoval jemný mrav salónní, pod jehož
rouškou právì salónní lvi oddávají se nejhorším neøestem
a výstøednostem.
Lidí typu nebožtíka Bretschneidra, státního detektiva starého
Rakouska, potlouká se i dnes velice mnoho v republice.
Neobyèejnì se zajímají o to, co kdo mluví.
Nevím, podaøí-li se mnì vystihnout touto knihou, co jsem chtìl.
Již okolnost, že slyšel jsem jednoho èlovìka nadávat druhému:
„Ty jsi blbej jako Švejk,“ právì tomu nenasvìdèuje. Stane-li se
však slovo Švejk novou nadávkou v kvìtnatém vìnci spílání,
musím se spokojit tímto obohacením èeského jazyka.
Jaroslav Hašek
196
Atheneum - literatura na webu
http://atheneum.zde.cz