říjen 2006

Transkript

říjen 2006
číslo 4
hlavní téma:
ročník 4
říjen 2006
BIOLOGICKÁ ROZMANITOST
Česká strategie nevylučuje člověka z přírody ■ Biodiverzita roste, jsme ve fázi úpadku
Háj moudrosti ■ Evropská netopýří noc ■ Křižany – návrat tůní, ovocných stromů a obrázků u cest
Ramadán v moravské přírodě ■ Dobré pro les, dobré pro lidi ■ Reklamavé značky
Mojmír Vlašín: biologická rozmanitost je nejvlastnější charakteristika Země
Zoo ano, či ne? ■ Virtuální ptačí infocentrum
Příloha: Výchova o Zemi II
Častěji než prostou náhodou se věci v životě
zřetězí tak, že to dá smysl. Stalo se i v pondělí
2. října 2006. V Lichtenštejnském paláci se
na semináři uspořádaném Radou vlády pro
udržitelný rozvoj sešla skupina novinářů,
sociologů, lidí z nevládních i vládních organizací, kteří si kladli otázky, jak široké veřejnosti
osvětlovat, co je udržitelný rozvoj. Když pak
účastníci palác opouštěli, procházeli na pražské Kampě podél jedné zhmotněné odpovědi: kolem fotografií Yanna Arthuse Bertranda,
které se zapisují do srdce i mozku.
Výstavu 120 exkluzivních a unikátních fotografií pod názvem Země krásná neznámá
– Planeta pohledem shůry pod širým nebem
uspořádala Olga Menzelová Kelymanová.
Jedna z velkých událostí pražského kulturního léta 2006 byla od srpna do října přístupná
všem návštěvníkům 24 hodin denně zdarma.
Předtím už výstava proběhla v mnoha zemích
celého světa a všude vzbudila pro svou uměleckou i lidskou hodnotu velikou pozornost.
Jen v Paříži v Lucemburské zahradě ji vidělo
dva a půl milionu lidí.
Velkoformátové fotografie o velikosti 180 x
120 cm představují působivé záběry Země,
které francouzský fotograf pořídil z vrtulníku.
Yann Arthus Bertrand v průběhu posledních
patnácti let prolétal více než sto zemí a ze
vzduchu udělal přes sto tisíc obrázků. Tento
projekt ho přivedl od primitivních beduínských kmenů v poušti státu Mali až do brazilských slumových čtvrtí, z amazonské džungle
k vulkánům na Islandu. Fotografie pouštních
oblastí i arktické polární krajiny, pustých částí
země i přelidněných ghett ukazují celou pla-
netu v mnoha jejích přirozených, ale i člověkem změněných podobách. Divák se konfrontuje s uměleckým dílem přírody, ale zároveň
ho fotograf upozorňuje na její ohrožení. Díky
autorově důrazu na ochranu přírody podporuje projekt od počátku UNESCO.
Yann Arthus Bertrand se narodil 13. března
1946. Od mládí projevoval velký zájem o zvířata a záchranu přírodního prostředí. Krásu
světa viděného shora, z koše balónu, objevil
v Keni, když se svou ženou Annou studoval
chování rodiny lvů v rezervaci Massaï Mara.
Výsledkem měla být disertační práce a z materiálu vznikla kniha Lvi vydaná v roce 1983.
Bertrand se začal věnovat reportážní fotografii a od roku 1986 se zaměřil na letecké
snímky. V roce 1991 založil agenturu Altitude, jedinou banku leteckých fotografií svého
druhu, která sdružuje fotografy celého světa.
Od roku 1995 pracuje Yann Arthus Bertrand
na zásadním projektu dokumentace stavu
planety prostřednictvím leteckých fotografií. Vzniklo tak několik knih, mezi než patří
Země krásná neznámá, která byla dodnes
vydaná ve 24 jazycích. Souběžně vydává
fotografické práce o zvířatech, z nich nejznámější je soubor Zvířata a lidé a soubory
Koně.
S využitím www.zemekrasnaneznama.cz,
www.yannarthusbertrand.org
Hana Kolářová
Yann Arthus Bertrand
při vernisáži na pražské Kampě.
EDITORIAL
„Uf, to je drsné,“ reagoval grafik Bedrníku Petr Kutáček na karikaturu, kterou uvádí téma biodiverzita.
Vzkaz kresby může znít: Ano, člověk je natolik inteleligentní, schopný, podnikavý, že přežije. Ale k čemu mu
to bude, když přežije i krásu světa?
O B S A H
V obavách jsou nejen umělci. V reprezentativním sdělení s názvem Global Biodiversity Outlook 2
(http://www.biodiv.org/gbo2/default.shtml) se vyjadřují jazykem sobě vlastním vědci. Mz lidé „jsme zod-
Země krásná neznámá..............2
povědní za šestou největší vlnu vymírání v historii Země, největší od doby, kdy vyhynuli dinosauři,“ cituje
agentura Reuters v březnu 2006 ze závěrů odborné zprávy OSN o stavu biologické rozmanitosti na Zemi.
Zdravé, biologicky rozmanité ekosystémy poskytují statky a služby, které lidstvo potřebuje ke svému blahu
(well-being). Mnohé z těchto statků a služeb, jako jsou zásoby vody, mořských ryb, schopnost samočištění
atmosféry, opylování plodin či přirozená rovnováha v hmyzí říši, upadají. Ztráta biodiverzity destabilizuje ekosystémy a činí je náchylnými k poruchám, které dále oslabují jejich schopnost podporovat lidské
hospodářství způsobem, na jaký jsme zvyklí. Nezbytných pár čísel: Živočišných druhů v řekách, jezerech
a mokřadech ubylo mezi léty 1970 a 2000 celkem o 50 %. V severním Atlantiku ubylo za posledních 50 let
INSPIRACE
Návraty do zadní země ............4
Háj moudrosti .............................6
Evropská netopýří noc ..............7
Křižany ...........................................8
Ramadán v moravské přírodě...9
Suchopýr sází růže................... 10
66 % lovných ryb... Člověk rád ví, na čem je. A jak známo, dělá si představy a dává si cíle. Lidstvo jako celek
si předsevzalo do roku 2010 podstatně zpomalit úbytek biodiverzity – prostřednictvím Úmluvy o biologické rozmanitosti. Výsledkem procesu jednání, která pravidelně následují, jsou mimo jiné alarmující zprávy
typu Global Biodiversity Outlook. Jako důvěryhodné zdroje je okamžitě šíří seriózní i méně seriózní média.
Vědění a vědomí o stavu světa vrůstá. Tato cesta vede k činům, které jsou dokonce do jisté míry globálně
PROMĚNY
Co je a kde se vzala
Strategie ochrany biologické
rozmanitosti............................... 11
organizované a organizovatelné. Více o tom v rubrice Proměny.
Poněkud větší soustředění asi tentokrát vyžaduje ke čtení naše obvyklá anketa. Na otázky, jaký význam má biologická rozmanitost, co pro její uchování může dělat jednotlivec, odpovídají především zajímavé osobnosti české biologické vědy. Možná to bude pro mnohé překvapením, ale shodují se, že i jednot-
NÁZORY
Anketa: Pít nektar i přestat
chránit kudlanky... ................... 17
livec leccos může. Evoluční biolog s břitkým kritickým duchem David Storch si myslí, že „porozumění přírodě a jejím globálním problémům je podmínka nutná“. Vida, pole velmi otevřené i pro pedagogy. Zvládání
globálních problémů začíná totiž i na opačném pólu, než jsou dohody světových špiček Establishmentu,
a působení diplomatů i učitelů je souběžné, ba vzájemně se posiluje, pokud míří stejným směrem.
Prožít Evropskou noc netopýrů motivující k ochraně tajuplných létajících savců bude pro každého
zážitek a podnět, který si bude pamatovat. Vidět a slyšet dámu, která se rozhodla v úrodném Polabí svou
dědičnou půdu nevyužívat k vydělávání peněz, ale k rozhojnění přirozené pestrosti rostlin a živočichů...
Nabírat sběračkou drobný lososí potěr a vracet královskou rybu do české říčky... Přečtete si na stránkách
DIDAKTIKA
Rodová osada............................ 20
Pražské děti v krajině
za školou ..................................... 21
Život v rybníce .......................... 23
Ekologická výchova
v zoologických zahradách .... 24
tohoto Bedrníku. Sbírat na půdě mrtvé vosy a přispívat tak k poznání, že není vosa jako vosa, jak to dělá
prachatické středisko Dřípatka, je taky pěkné, ale na následující stránky už se nevešlo, stejně jako obchod
KALENDÁŘ....................................... 27
bez kožešin nebo značení místních výrobků z chráněných území – prý zabírá na Pražáky a na zahraniční
NABÍDKA........................................... 28
turisty ještě víc. A pomáhá přírodě i lidem. O tom v některém z dalších čísel.
Pestrý život v rozmanitém přírodním i kulturním prostředí přeje
Hana Kolářová
Fenologie a změny klimatu.. 31
Titulní strana: Digitálně upravená fotografie Milana Slavingera – Mikrokosmos:
Přástevník medvědí. Vítězný snímek z fotosoutěže Pohledy do přírody 2005, kterou
pořádalo Sdružení Mladých ochránců
přírody ČSOP a Lesy ČR.
Fotografie na zadní straně obálky: Tomáš
Beránek – Otvírám krajině dokořán.
Vítězný snímek ze stejné soutěže, téma
Česká krajina.
Příloha:
VÝCHOVA O ZEMI  EARTH
EDDUCATION
Kresba Zlatičanin Zoran. Z katalogu soutěže a výstavy karikatur Ochrana životného prostredia
4/2006
3
a svetového kultúrneho dedičstva v Banské Štiavnici.
INSPIRACE
OCHRANA BIDOVERZITY V NAŠEM NEJMLADŠÍM NÁRODNÍM PARKU ČESKÉ ŠVÝCARSKO
NÁVRATY DO ZADNÍ ZEMĚ
Jedinečnost pozapomenutého kraje
Zadní země, tak říká legendární biolog,
tulák po přírodě a spisovatel Miloslav Nevrlý odlehlé pískovcové krajině při česko-saské hranici. Dnes už to ale není pouze
vysněné místo trampů a romantiků všeho
druhu. Od roku 2000 se přírodovědně nejcennějším částem pozapomenutého území
dostalo té nejvyšší ochrany – vznikl zde
Národní park České Švýcarsko. Vyvrcholilo tak mnohaleté úsilí ochránců přírody,
kteří si už před více než padesáti lety byli
dobře vědomi toho, že zdejší příroda je
nejenom krásná, ale v mnoha ohledech
také jedinečná.
Těžko byste v Evropě našli jiné místo,
kde se snoubí vysoká lesnatost, magická
krása bizarních pískovcových skal a skalních útvarů, malebné soutěsky protékané
celoročně potoky a říčkami s unikátními
památkami lidové architektury a pozůstatky dávné historie lidského osídlení v podobě
pravěkých ohnišť odpočívajících pod nánosy písku pod skalními převisy, středověkých
skalních hrádků, smírčích křížů, kostelních
stezek, skalních kaplí...
Ochrana přírody
není návrat do pravěku
Zdejší příroda je však také velmi zranitelná. Každoroční zvyšování počtu turistů
a návštěvníků pro ni představuje, zvláště
v nejatraktivnějších částech, jako je Pravčická brána a soutěsky říčky Kamenice
s proslaveným převozem turistů na pramicích, enormní zátěž. Vyhlášením Národního parku však svitla naděje na sladění
zájmů ochrany přírody a rozvoje cestovního
ruchu. Projekty šetrného turistického ruchu
jsou však teprve na začátku.
Již od vyhlášení Národního parku probíhá také několik projektů zaměřených na
zvýšení druhového bohatství (biodiverzity)
zdejší přírody. Snahou ochránců přírody
národních parků totiž není pouze zakonzervování současného stavu, ale také obnova
přírodních procesů, které na tom kterém
území panovaly před příchodem člověka.
Samozřejmě, že úplný návrat do pravěku
není v podmínkách střední Evropy možný,
a proto se mluví spíš o zachování a obnovení přírodě blízkých procesů.
Někdo se vrátí sám,
někomu pomohou lidé
Biodiverzita se v Národním parku České
Švýcarsko zvyšuje trojím způsobem.
Prvním z nich je spontánní návrat některých dříve vyhubených druhů živočichů
nebo rostlin; tak se například vrátil bobr evropský nebo krkavec velký. Dalším je cílená
změna druhové skladby lesů a třetí cestou je
Lososí plůdek je připraven k vypuštění.
Foto R. Nagel
Detail lososího plůdku
Foto V. Sojka
Odměna za roky úsilí – dospělý samec lososa
obecného
Foto Z. Patzelt
4
4/2006
navracení konkrétních druhů zvířat nebo
rostlin na místa jejich původního výskytu.
Cílem lesnických opatření je především
odstranění nepůvodních a cizokrajných
dřevin, zvláště rychle se šířící borovice
vejmutovky, a přeměna druhově chudých
a stejnověkých smrkových monokultur,
vysázených člověkem na většině území
dnešního Národního parku, na původní
smíšené různověké lesy, kde vedle sebe
budou růst borovice lesní, buky, duby,
jedle, v menší míře i smrky, ale také jeřáby,
břízy, jilmy a další dřeviny. Tento smíšený
les bude ponechán samovolnému vývoji,
takže v něm například zůstanou i všechny
uschlé a padlé stromy. Takové lesy se stanou
útočištěm většího počtu dalších druhů rostlin, hub i živočichů, kteří v něm najdou více
potravy, úkrytů a různých typů přírodních
stanovišť. Co života jen hostí např. padlý
bukový velikán!
Biodiverzita chce informace
Obnova lesa je však během na dlouhou
vzdálenost. Odhaduje se, že jen kompletní
odstranění borovice vejmutovky potrvá
nejméně osmdesát let, přeměna smrkových
monokultur ještě mnohem déle. Navíc
všechny lesnické zásahy s sebou přinášejí
viditelné změny, které upoutají pozornost
každého návštěvníka. Neinformovaný
člověk tak má před sebou na některých
místech zdánlivě zničené lesy, paseky, rozježděné cesty.
A tak je potřeba neustále vysvětlovat, že
nejde o žádné drancování lesa, ale naopak
o jeho obnovu, která nějakou chvíli potrvá. Ona taková paseka za rok bude pěkně
zarostlá, ale vykládejte to turistovi, který
je tady teď a za rok už bude někde úplně
jinde... V době, která nás všechny tlačí, aby
výsledky jakékoliv činnosti byly teď hned, je
takové vysvětlování někdy více než obtížné.
Ale nesmí se v něm přestat, protože stačí
jedna fotografie pokácených stromů a troška dezinformací v novinách a obraz Správy
Národního parku jako organizace, která se
snaží o ochranu přírody, je ten tam....
Vypouštíme mediální hvězdy
Naštěstí však existují i „mediální trháky“ v podobě dojemných záběrů úspěšně
odchovaných a okroužkovaných ptačích
mláďat nebo vypouštění rybího plůdku do
říček Národního parku, které naopak Sprá4/2006
N
S
P
I
R
A
C
E
vě parku pomáhají vylepšit image organizace zodpovědně pečující o naše přírodní
dědictví. Samozřejmě cíl všech popsaných
opatření, jak těch zdánlivě neatraktivních
a zdlouhavých, tak těch divácky vděčných,
je stejný – zachování a zvýšení biodiverzity.
Ale proč nevyužít toho, že určité aktivity
jsou mediálně přitažlivé a nepozvat k nim
novináře či televizní štáb?
Tím jsme se dostali k třetímu způsobu
zvyšování druhové rozmanitosti přírody
Národního parku – k reintrodukčním
programům zaměřeným na navracení
konkrétních druhů. První takový program
byl zaměřen na návrat sokola stěhovavého
– překrásného dravce, který ze zdejší přírody téměř vymizel ve druhé polovině 20.
století. Tento projekt probíhal ještě před
vyhlášením Národního parku v 90. letech
minulého století na německé straně v NP
Saské Švýcarsko ve spolupráci se Správou
CHKO Labské pískovce. Do volné přírody
tam bylo postupně vypuštěno téměř osm
desítek jedinců pocházejících z umělých
Problematice zvyšování biodiverzity
byl věnován i letošní ročník každoroční
vědomostní soutěže Za poznáním Českého Švýcarska. Otázky a podrobnosti
naleznete na internetových stránkách
www.npcs.cz.
odchovů. Někteří časem osídlili i dávná
hnízdiště na české straně. Dnes už se tedy
sokol, pro kterého je otevřený skalnatý
terén Českosaského Švýcarska ideálním
prostředím, stal opět součástí zdejší přírody a šíří se odtud na další místa v Čechách
i v Německu.
Losos 2000
Druhým projektem, který započal v 90.
letech 20. století opět na německé straně
a ke kterému se v roce 1998 připojili také
ochránci přírody a rybáři v Čechách, je
Losos 2000. Jeho cílem je návrat nádherné
dravé ryby lososa obecného do řek a říček
Českosaského Švýcarska. Tato kdysi hojná
ryba, trávící část života ve sladké a část
ve slané vodě, u nás byla díky znečištění
v řekách a výstavbě přehrad, jezů a dalších
překážek na jejích cestách v minulosti úplně
vyhubena. Dnes, kdy se kvalita vody zlepšuje a na vodních dílech jsou budovány tzv.
rybí přechody umožňující lososům i jiným
vodním živočichům pravidelné migrace, je
možné aspoň na některých řekách začít s jeho opětovným vypouštěním. Jedním z míst
je povodí říčky Kamenice protékající Národním parkem České Švýcarsko. Každoročně se v Národním parku vypustí desítky
tisíc kusů tzv. rybího plůdku pocházejícího
ze švédských lososů, kteří se velmi podobají
původní české populaci. Z nich se však jen
velmi malá část dožije dospělosti. O tom, že
se to přes všechny nástrahy aspoň některým
povede, svědčí několik dospělých jedinců,
kteří byli odchyceni a poté znovu vypuštěni
při pravidelných kontrolních odlovech po
roce 2002.
České Švýcarsko má evropský význam
Mimořádný význam obou reintrodukčních programů je ještě zvýrazněn tím, že
losos i sokol patří mezi druhy chráněné
v celé Evropské unii a i díky nim bylo území
Českého Švýcarska navrženo do soustavy
Natura 2000. Radost nemají jen ochránci
přírody a pracovníci Správy NP, ale určitě
také návštěvníci Národního parku, kterým
se s trochou štěstí může podařit oba druhy
ve volné přírodě zpozorovat. A takových
míst u nás není mnoho.
Reintrodukční programy však v Českém
Švýcarsku ještě zdaleka nekončí. Správa
Národního parku například připravuje ve
spolupráci s partnery na české i německé
straně programy zaměřené na návrat ryby
střevle potoční a dvou druhů tzv. lesních
kurů – jeřábka lesního a tetřeva hlušce.
Kdy budou tyto projekty odstartovány,
záleží hned na několika okolnostech. Vedle
zajištění potřebných financí je důležitým
předpokladem příprava optimálních životních podmínek, což úzce souvisí hlavně
s rychlostí a rozsahem prováděných lesnických opatření. Projekt reintrodukce jeřábka
výrazně přibrzdila také veterinární a karanténní opatření přijatá v souvislosti s šířením
tzv. ptačí chřipky. Počítalo se s odchytem
několika jedinců na Slovensku a s jejich
rychlým převozem a vypuštěním do přírody
v Českém Švýcarsku. Zpřísněná karanténní
opatření by však dobu mezi odchytem a vypuštěním neúměrně protáhla, a hrozilo by
tak nebezpečí velkého úhynu odchycených
jedinců vlivem stresu.
Richard Nagel
Správa Národního parku České Švýcarsko
5
I
I
N
S
P
I
R
A
C
E
HÁJ MOUDROSTI
Uprostřed průmyslově vyčerpané, kdysi velmi úrodné země kolem Labe, pod jedním
ze tří kdysi posvátných kopců Keltů a starých Čechů, kteří si po nich zapalováním vater posílali varovné signály, Bílou hůrou, leží Háj moudrosti. Tedy spíše stojí, protože
jde o projekt stromové hojnosti.
V roce 1993 zasadila dědička dvou hektarů polí, paní Marie Švestková, několik
prvních stromů budoucího Háje moudrosti.
Ona sama se v Přerově nad Labem, který
právě v roce 1993 oslavil 1000 let své existence, narodila a prožila tam celé dětství.
Dnes je velmi zklamána způsobem, jakým
se tato pro mnohé kdysi tak ctěná půda
zneužívá. Posvátná místa jsou zapomenuta,
cestičky mezi poli rozorány, a dokonce i stu-
dánka, kde podle pověsti při cestě z Liblice
odpočíval a z pramene se občerstvoval sv.
Vojtěch, je, i podle brožurky vydané u příležitosti oslav milénia, „ve špatném stavu“.
Paní Švestková cvičila jógu, zajímá ji
duchovnost, píše krátké básně a stále čte.
A právě přísloví „moudrost je strom života pro ty, kteří se jí chopí“ ji inspirovalo
k rozhodnutí své dva hektary neprodat, ale
naopak, zachovat. Třeba tím, že na nich po-
stupně vysází celý háj, který v budoucnu poskytne stín, čerstvý vzduch a místo k posezení a zamyšlení. Takový „háj moudrosti“.
V jednom z dnes již třinácti letáčků, každé jaro zvoucích k účasti na sázení stromů,
napsala: „Vítám vás na tomto místě s přáním,
aby se vám všem otevřely uši, abyste se naučili
naslouchat… Aby se vám všem otevřely oči,
abyste se naučili vidět zázraky, které vás po
tisíciletí obklopují a každý rok se opakují…
Aby se vám otevřela srdce, abyste se naučili
milovat a ctít naši společnou matku a otce,
radostně a ochotně vyhledávali jejich blízkost,
vůli a moudrost. Aby tak mohl mír sedmkrát
naplnit vaši mysl a proniknout celou vaší bytostí. Vaše Lípa srdčitá (Tilia cordata)“
Háj moudrosti je po třinácti letech už vidět a hlavně, prochází-li člověk poblíž, nebo
dokonce uvnitř hájem, cítit. Nepravidelný
obdélník háje v mírném svahu za potokem,
obklopený neustále chemicky hnojenou
a unavenou zeminou, začíná být oázou přirozenosti a nádhery Matky Přírody. Oplývá
rozmanitými stromy, květy, plody, travinami, nabízí velmi pozitivní místa k meditaci,
a když při sázení stromků zaryjete rýčem
do hlíny, vyrušíte stovky žížal: tahle zemina
opět kypí životem.
Paní Švestková ale již nemá sílu na udržování Háje. Hledá proto ekologické nadšence,
aktivisty, někoho, kdo by se o toto území
klidu a hojnosti pravidelně staral. Nabízí
prostor těm, kteří si jej budou vážit, třeba
k meditacím, odpočinku, posezení. Původní
projekt pokračuje a počítá i s výstavbou dřevěného obydlí dole u potoka, aby tam bylo
možno přestát nenadálý déšť nebo noc.
Máte nějaký nápad? Sejdeme se někdy,
nebo pravidelně, přímo na místě, abychom
se pokusili vymyslet moudrý a k přírodě šetrný způsob, jak Háj moudrosti nejen udržet,
ale i posílit?
Ozvěte se…
Vlastimil Marek
[email protected]
Foto autor
Na neděli 29. října 2006 přichystala paní Marie Švestková Posezení na verpánku v Háji moudrosti. Mělo se taky sázet, ale kvůli nedostatku
vlhkosti v půdě až na jaře...
Oáza rozmanitosti uprostřed užitkového
Polabí.
6
4/2006
I
N
S
P
I
R
A
C
E
EVROPSKÁ NETOPÝŘÍ NOC
Pro milovníky přírody se už po deváté
uskutečnila v Mikulově jedinečná akce.
V rámci Evropské netopýří noci v přírodní
rezervaci Turold ochranáři chytali netopýry.
Možná nepatří mezi vaše oblíbená zvířátka,
ale třeba je to tím, že o nich moc nevíte. Na
akci si je mohli účastníci prohlédnout zblízka a spoustu se toho o nich dozvědět. Tito
tajemní živočichové se orientují pomocí
velice citlivého radaru a není vůbec jednoduché je chytit. Záleží na zkušenostech lidí,
kteří se jejich výzkumem zabývají, ale i na
počasí a snad i na štěstí. Odchycené jedince
zoolog ze Správy CHKO Pálava určoval,
kroužkovat a předváděl. Potom samozřejmě
netopýry pustil zpátky do volné přírody.
Evropská netopýří noc se koná už tradičně koncem léta na různých místech.
V Národním parku Podyjí se noční exkurze
pořádala ve spolupráci s Jihomoravským
muzem Znojmo a Českou společností pro
ochranu netopýrů. V Českém krasu ve
spolupráci se správou chráněné krajinné
oblasti pořádal výpravu za netopýry Speleologický klub Praha (Česká speleologická společnost) a Nyctalus (Český svaz
ochránců přírody). Veřejnost se tu mohla
podívat do Srbských jeskyní, které jakožto významné zimoviště netopýrů nejsou
běžně přístupné. Součástí programu byly
přednášky s promítáním filmu, odchyt netopýrů, soutěž pro děti, ukázky péče o trvale
hendikepované netopýry Berušku, Bobinku
a Večerníčka a výstava fotografií. Netopýry
bylo možné zblízka fotit, sáhnout na ně
a krmit je moučnými červy.
Letos poprvé se netopýří noc konala
v CHKO Blaník. V prostorách Podblanického ekocentra setkání vedl lektor z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Vítaným
zpestřením zde byla zvuková ukázka echolokace netopýrů a zejména dva živí hendikepovaní netopýři rezaví, kteří sklidili největší
úspěch nejen u dětských účastníků.
Z různých internetových stránek
vybrala (kvá)
Foto http://www.cev.palava.cz/
netopyrinoc/netopyr.htm
Kolonie Vrápenců
Netopýr proti světlu
Netopýr v rukou
4/2006
7
Pozorování netopýrů
I
N
S
P
I
R
A
C
E
NÁVRAT TŮNÍ, OVOCNÝCH STROMŮ A OBRÁZKŮ U CEST
KŘIŽANY
Obec Křižany je taková podhorská stráň a údolí na jižním svahu Ještědu. Vlak tu jezdí již
stovku let a nádraží je ve výšce skoro 500 metrů nad mořem. Z okolních lesů vytéká řada potůčků a obec je velmi bohatá na studánky. Horší ale je, že minulá doba se s vodou porvala a napřímila koryta, zrušila původní toky, meandry a mokřady. A také se vykácelo množství stromů
a remízků. To vše se v poslední době pokouší napravit pár místních nadšenců a poctivých
hospodářů. Prvních pět průkopníků, kteří se dali do práce a úřadování, po desítkách měsíců
naplnilo první nové rybníčky, tedy správně tůně, pro obnovu života vodních rostlin a živočichů.
Asi si neporadíme s chytrou volavkou, která nám živáčky rychle loví, ale jsme rádi, že se do obce
opět vrací stojatá voda a věříme, že proces retence vody v podhůří teprve začíná. Již dnes se hlásí další lidé, kteří by rádi obnovili staré náhony, rybníky a tůně. Je skutečně radost pozorovat,
jak se stahují drobní ptáci i divoké kachny k vodní ploše a vrací se pestrost druhů do bývalých
velkostatkových pastvin oplocených ostnatým drátem. Je třeba omluvit i některé hospodáře,
kteří si u vody postaví lavičku či trpaslíka, čápa a hastrmana. Naopak by bylo dobré, kdyby se
postupně přidávaly další obce v okolí a řešila se retence vody s tím, že udržíme vodu v krajině
a pomůžeme chránit před krutými povodněmi nížiny hlavně v Německu. Kdo viděl Drážďany
v roce 2002 po povodni, ten si určitě bude více vážit prvních pokusů na vesnici v podhůří. Při
podzimní pouti v Křižanech se již objevily první obrázky našich rybníčků na malé výstavce
v kostele. Možné je i postupné ošetření studánek a znovu se pokusíme dát jednotlivé studánky
do péče školní mládeži.
Při průzkumech jsme zjistili, že v našem
kraji se za minulých padesát let zničilo skoro
80 % původních ovocných sadů, alejí, štěpnic
a stromů. Nyní se zdá, že už je málo času na
zvrat a záchranu posledních zbytků původních
odrůd a započetí s výsadbou nových stromů
všech ovocných druhů našeho regionu. Nositelem takového projektu je Venkovský prostor
– Liberec, Ing. Jan Hanzl. Kromě letáčků
vznikla i putovní výstava s tímto programem.
Zajímavé je i zpracování ovoce a rozvoj prodeje ovocných moštů – skoro novinka v našem
kraji. Spolupracujeme i s moštárnou v Sasku
kousek za hranicí a nabízíme i lahodné ovocné
nektary, ovocná vína a řadu dalších dobrůtek.
Putovní výstava byla v Žitavě, v Hrádku nad
Nisou, v Chrastavě i v Liberci. Také plakáty
a letáčky se dostaly do škol a vzdělávacích
center. Nyní připravujeme jednu konkrétní
8
4/2006
I
akci a to je obnova aleje ovocných stromů podél
cesty k lesu v obci Křižany. V našem kraji již
vznikají i další moštárny, a tak připravujeme
mapu pro region a budeme doporučovat využití padaného ovoce pro moštování. Zní to
jako hra, ale opravdu se musí lidem i mládeži
vysvětlovat postup i výhody tohoto dříve běžného venkovského podnikání. Pomalu, ale přece
se začíná mošt vracet do obcí a snad zůstane
do budoucna trvalým produktem našich vesnic.
Asi se pokusíme vytvořit malou brožurku, která
s obrázky naznačí minulost a nutný postup,
aby se padané ovoce stalo chutným nápojem.
Na tyto programy se pokoušíme nasměrovat
i dotace z EU. Podobně postupují partneři
v sousedním Sasku, což známe ze spolupráce
v rámci Euroregionu Nisa.
Obec Křižany spojuje se sousední obcí Zdislava stará a zanedbaná silnice. Každá obec
má asi tři kilometry v polích a zbytek je lesní
úsek. Na kraji lesa se říká U obrázku. Obrá-
N
S
P
I
R
A
C
E
zek ale již dávno zmizel, později tu myslivci měli desku s básní Chvála dřeva. Ale i desku vzal čas.
Polní úsek cesty je lemován zbytky ovocné aleje. Stromy ještě někdy zaplodí, ale jsou spíš ukázkou,
jak strom vypadá, když nemá padesát let hospodáře. Dobré ale je, že žalostný stav silnice vedl
k zrušení motorové dopravy. Tak vznikla hezká výletní cesta, která nabízí při dobrém počasí
i nádherné výhledy k Ještědu i Ralsku. V minulém roce se podařilo napsat žádost na dotaci, a tak
je v plném proudu příprava několika novinek. Podél cesty se vysází alej nových stromků. Kousek
od lesa se postaví přístřešek s lavičkou. Možná zbude i dukát na nový obrázek a turistickou mapku. Vše už se rodí a bude to počin jak rozvoji cestovního ruchu, tak i životnímu prostředí a paměti
krajiny. Snad se najdou i hodní sousedi, kteří dohlédnou na vandaly a naše práce přinese trvalé
plody. Na těch stromech snad jednou budou skutečné plody, pohoda cesty a drobné zajímavosti
nabídnou zážitky hostům s jízdním kolem. Je tady značena dálková cyklostezka. Po možné opravě cesty bude to i výletní místo pro maminky s kočárkem a s koloběžkou. Připravuje se i poutnická
cesta sv. Jakuba, to proto, že cesta vlastně spojuje dva sousední kostely obou obcí. Podél cest jsme
vybrali i pár starších stromů, které navrhneme k památkové ochraně, jako významné krajinné
prvky. Možné je i výhledové upravení potoka, kde by mohly vzniknout další tůně a rybníčky. Potok
dnes tvoří hranici obou obcí a znají ho jen houbaři, kteří sem občas zabloudí při sbírání hřibů. Na
horním i dolním toku potoka jsou ale patrné zbytky zaniklých vodních zdrží. Tím by se dalo řešit
i vysychání toků v parných letních dnech a úhyn živočichů v tůních, které často vysychají zcela,
a pohřbí tak rybky a drobný potěr. Navíc je tu vzpomínka, na původní název Zdislavy. Obec se
jmenovala Krásný potok.
Miroslav Těšina
Foto internetové stránky Římskokatolické farnosti Křižany – krizany.wz.cz
RAMADÁN V MORAVSKÉ PŘÍRODĚ
Pomoc uprchlíkům a ochranu přírody umí spojit v jedno občanské sdružení Nesehnutí.
4/2006
čelit hrubému porušování lidských práv
a následné obtížné cestě do České republiky,
kde hledají ochranu. „Vážným problémem
života v uprchlických táborech, kde musí
žadatelé o azyl čekat někdy i několik let, je
možnost společenského a kulturní vyžití.
Naší aktivitou chceme uprchlíky vytrhnout
z depresivní každodennosti a zprostředkovat jim nevšední zážitky a možnost navázat
nová přátelství.“ vysvětlil smysl akce Milan
Štefanec z Nesehnutí. Jiří Koželouh, koordinátor kampaně Bezpečí pro uprchlíky,
doplnil: „Více než tři sta nových stromů
výrazně pomůže obnově přirozených porostů. Navíc plánujeme, v případě, že získáme
další nezbytné finanční prostředky, v těchto
výsadbách pokračovat i v budoucnu,“ objasnil záměr akce Jiří Koželouh.
Akce začala v pátek seznamovacími hrami, projekcí filmů a společných poslechem
hudby. O sobotním dopoledni pak uprchlíci
společně s dobrovolníky a dobrovolnicemi
Nesehnutí a několika žákyněmi tišnovské
základní školy, účastnícími se projektu
Poznávám a pomáhám, sázeli stromy. Po
dohodě s CHKO Žďárské vrchy byly jako
nejvhodnější odrůdy vybrány místní druhy
javoru, buku a borovice. Odpolední program vyplnily hry spojené s poznáváním
okolí a jeho přírodních pozoruhodností.
V neděli pak uprchlíci soutěžili ve výrobě
a v pouštění draků.
„Herní program pro uprchlíky připravili
žákyně základní školy Smíškova v Tišnově
a studenti a studentky Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity. V rámci našeho
projektu se mimo jiné snažíme zprostředkovat multikulturní setkání mezi žáky
základní školy a lidmi, kteří k nám přišli
hledat svůj nový domov. Žákům chceme
ukázat zajímavosti různých zemí, seznámit
je s problémy, které tamější lidé řeší. Příchozím chceme dát najevo náš zájem a možnost
rychleji navázat kontakty v nové zemi.“
říká Radim Ošmera, koordinátor projektu
Poznávám a pomáhám. Akce probíhala
právě v době, kdy vrcholil islámský svátek
9
V říjnu 2005 vysadily tři desítky uprchlíků
350 stromů v CHKO Žďárské vrchy v lokalitě
Lucký vrch. Akce se uskutečnila jako součást
kampaně o. s. Nesehnutí Bezpečí pro uprchlíky a studentského projektu Poznávám
a pomáhám. Výsadba stromů byla hlavní
částí víkendového programu, v jehož rámci
uprchlické děti a jejich rodiče poznali přírodní zajímavosti okolí a zúčastnili se série
prožitkových her a kulturního programu.
Rodiny uprchlíků, které se akce zúčastnily, pocházejí ze zemí, odkud je vyhnaly ozbrojené konflikty či nedemokratické režimy
– z Čečenska, Ingušska, Běloruska, Sýrie,
Palestiny, Somálska, Súdánu, Turecka. V té
době čekali uprchlíci na rozhodnutí o azylu
v českém pobytovém středisku Zastávka.
Většina z nich musela ve svých domovech
I
Ramadán. Znamenalo to, že část uprchlíků
držela přes den půst a stravovala se až po
západu slunce.
O rok později vysazovali uprchlíci
stromy v okolí nové budovy nízkoenergetického domu Centra ekologických
aktivit Sluňákov města Olomouce v prostoru vzdělávacího biocentra v Horce
N
S
P
I
R
A
C
E
nad Moravou. Sluňákov přivítal více než
dvacítku uprchlíků z různých koutů světa
a dále dobrovolníky a děti z Českého svazu
ochránců přírody Upolín Olomouc a Občanského sdružení Sluňákov. Území, kde
se stromy vysazovaly, je plánováno jako
areál, který bude návštěvníkům zajímavou
formou nabízet informace o bohatství pří-
rody a krajiny, kterou obývají. Již podruhé
akci ochotně podpořila firma Zahrada,
která zajišťuje sadbu a nářadí. V jednom
dni a místě se tak setkávají lidé, kteří pomáhají sobě i přírodě.
S využitím tiskových zpráv Nesehnutí
Brno a SEV Sluňákov Olomouc (kvá)
NA ZÁCHRANU PŮVODNÍCH DRUHŮ NAVAZUJE EKOLOGICKÁ VÝCHOVA
SUCHOPÝR SÁZÍ RŮŽE
Obecně prospěšná společnost Suchopýr je
profesionální nevládní nezisková organizace,
která se zabývá ekologickou výchovou mládeže a obnovou lesních společenstev na území
Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Do
činností společnosti se snažíme zapojovat širokou veřejnost. V současné době jsou to hlavně
studenti středních a vysokých škol a dobrovolníci z celých Čech, ale také ze zahraničí.
Připravili jsme například exkurzi v barvách
podzimu do Jizerských hor a malých lesních
školek. Neplatí se v hotovosti, ale aktivní pomocí v našich lesních školkách. Při krátkém
výletu po Jizerských horách s výkladem se děti
dozví o historii a současnosti lesů Jizerských
hor – příčiny dnešního stavu lesů Jizerských
hor, jak se problémy se stavem lesů řešily dříve
a jak se řeší dnes, jak by měl vypadat zdravý
les, aby pracoval jako funkční ekosystém.
Seznámí se s pěstováním sazenic v malých
lesních školkách přírodě blízkým způsobem.
Druhou částí exkurze je pomoc s pěstováním
původních a ohrožených druhů dřevin Jizerských hor v našich lesních školkách.
Suchopýr hospodaří celkem na šesti lesních školkách o celkové rozloze 3,5 hektaru,
ve kterých je trvale kolem 200 000 sazenic.
Ročně tak připravíme k výsadbám 20 až 30
tisíc sazenic původních jizerskohorských
dřevin. Lesní školky se nacházejí v místech
napodobujících v maximální míře podmínky
míst budoucích výsadeb pěstovaných dřevin.
Jedná se například o složení půdy, nadmořskou výšku 400 – 804 m, klimatické poměry.
Sazenice se pěstují bez chemie a s převahou
ruční práce, tedy za dodržování principů trvale
udržitelného života. Pěstování se neobejde bez
trvalé finanční a materiální podpory komerčních firem, jednotlivců, prostředků z veřejné
sbírky a členů Klubu přátel Jizerských hor.
Návštěvník se v lesních školkách může setkat
především se stromy, jako je buk lesní, dub
letní, jedle bělokorá, jilm horský, javor klen,
javor mléč, jeřáb ptačí, bříza karpatská, smrk
ztepilý, olše šedá, olše lepkavá, lípa velkolistá.
Dále jsou to keře – bez hroznatý, jalovec sibiřský, kalina obecná, lýkovec jedovatý, rybíz
alpský, růže alpská, růže šípková, vrba plazivá,
vrba slezská, zimolez černý, ptačí zob.
Cílem této činnosti je přispět k záchraně
původních dřevin Jizerských hor v geneticky
přijatelné rozrůzněnosti a kvantitě, přispět
k záchraně a obnově ekologické funkčnosti
krajiny, dále je to výchova mladých lidí
k zájmu o problematiku životního prostředí
a zapojení široké veřejnosti do poznávání
problematiky obnovy lesa.
Předpokládanými výsledemy je vzorový
funkční příklad školkařské pěstební činnosti
ve střední Evropě, značný podíl na záchraně
genofondu dřevin Jizerských hor a vypěstování dostatečného množství vhodného
sadebního materiálu pro obnovu systému
ekologické stability
Veškeré aktivity, které Suchopýr realizuje,
koncipuje tak, aby na sebe navazovaly. Ekologicko-výchovné aktivity (výukové programy
pro mládež a učitele, tábory, mezinárodní výměny mládeže, pracovně-naučné víkendy) nabízené zdejším střediskem ekologické výchovy
navazují na Projekt záchrany a péče o původní
druhy dřevin Jizerských hor.
S využitím tiskové zprávy Suchopýru
a www.suchopyr.cz (kvá)
Suchopýr se záchranou původních dřevin zabývá již osmým rokem. Od roku 2002 ke stromům
přibylo také rozmnožování původních populací keřů, celkem patnácti druhů.
Suchopýr přispěl k návratu jednoho z nejohroženějších keřů Jizerských hor, růže alpské (Rosa
alpina). Vysazovalo se do lokality rezervace Jedlový důl a v blízkosti Josefodolské přehrady do
oplocenek, které chrání keře před zvěří. Tento druh růže se totiž vyznačuje tím, že nemá trny,
a tak je snadnou pochoutkou. Keř dosahuje výšky do 2 m. Ideální podmínky pro jeho růst jsou
vlhké suťové rokliny v nadmořských výškách od 500 do 700 m v pásmu buku a smrku.
10
4/2006
P R O M Ě N Y
CO JE A KDE SE VZALA
STRATEGIE OCHRANY BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI
Rozmanitost forem života patří mezi vesmírné zázraky – ať už na zázraky věříme,
nebo ne. Ostatně i génius fyziky Albert Einstein přistupoval k exaktnosti s duchovní
pokorou filozofa, který ví, že nic neví... Na biologickou rozmanitost se dá nahlížet
velmi racionálně, ale také duchovně. Čím více různých organismů, tím spíš se život
dokáže přizpůsobit vývoji zemských podmínek a přetrvat; roste zásoba genů, odkud
může čerpat potřebné informace příroda samovolně nebo člověk vědomě. Až zatají
se dech: Zabýváme-li se rozmanitostí života, dotýkáme se otázek smyslu a směřování života na Zemi v široké časové perspektivě. Není to krásné?
Biodiverzita roste, jsme ve fázi úpadku
Můžeme se radovat při pohledu na
kvetoucí louku přibarvenou ještě hmyzími
křídly, při filmovém klokotání indonéského
pralesa nebo reji korálových rybek v Karibiku. Taky ale můžeme fascinovaně hledět na
graf, který stvořila moderní biologie. Dokazuje, že přes všechny katastrofy, které Zemi
dosud postihly, se množství forem života
neboli biodiverzita stále zvyšuje. Takový je
základní trend, pomineme-li pět dramatických výkyvů, kdy skokem druhů ubylo. Teď
ovšem jeden takový skok prožíváme. Jsme
ve fázi katastrofy neboli výrazného poklesu
počtu druhů. Příčina? Surově řečeno přemnožil se člověk.
Jenže člověk je natolik výjimečná
bytost, že možná vezme rozum do hrsti
a inteligentně předjímajíc nedopustí
vyčerpávání biologických zdrojů Země.
Podle dosavadní ekologické logiky by totiž
za to možná zaplatil zhroucením vlastní
populace před další, budoucí, fází rozkvětu
biodiverzity.
Domovem genů jsou druhy a základem
pestrosti druhů je pestrost ekosystémů.
Aby se kdokoli přesvědčil, že přirozených
ekosystémů ubývá, nepotřebuje na to speciální vědecké studie. V době globálního
sdílení lidských vědomostí stačí otevřít na
internetu prachobyčejnou statistiku OSN
o hospodářském využívání pevnin a vod
nebo porovnat pár satelitních snímků v rozmezí deseti, dvaceti let.
Umožní vědění záchranu biodiverzity?
Biodiverzita neboli biologická rozmanitost je nový koncept, který se ustálil
v lidském vědění v polovině 80. let 20.
století. Uvádí v řád všechny úrovně živého světa od genů po ekosystémy. Úmluva
o biologické rozmanitosti ji popisuje jako
„variabilitu všech žijících organismů
včetně mj. suchozemských, mořských a ji-
ných vodních ekosystémů a ekologických
komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje
různorodost v rámci druhů, mezi druhy
i mezi ekosystémy“.
K tvůrcům, kteří na globální scéně etablovali pojem biodiverzity, patří profesor přírodních věd na Harvardově univerzitě Edward
O. Wilson. Rozmanitost života se jmenuje
i jedna z jeho knih, která vyšla v češtině v roce
1995, tři roky po vydání anglického originálu. V podtitulu autor klade otázku: Umožní
poznání zákonů biodiverzity její záchranu?
Je to s biologickou rozmanitostí opravdu
tak dramatické? Zpochybňují to někteří
politici i někteří vědci: problematická je i jen
pouhá měřitelnost úbytku. Nevěřícím Tomášům nestačí statistiky úbytku tropických
deštných pralesů, statistiky znečištění, přibývání zastavěných a intenzívně obhospodařovaných ploch země i moří. Vždyť Země
se vždycky dokázala vzpamatovat z náhlých
katastrof v podobě prudkého snížení biologické rozmanitosti a základní trend ukazuje,
že variabilita života je čím dál pestřejší.
Vědecká osobnost snad nejpovolanější,
mág burcující veřejnost k ochraně zázračné
pestrosti forem života Edward Wilson odpovídá: „...v minulosti byl život otřesen při
pěti velkých krizích... Po každém úpadku
Biodiverzita v průběhu geologického času
pomalu rostla, občas nastal zvrat v době
hromadných celosvětových katastrof. Dosud
proběhlo takových katastrof pět, jsou označeny
blesky. Uvedená čísla znázorňují počet čeledí
(skupin příbuzných druhů) mořských organismů.
V současnosti probíhá šesté období poklesu
způsobené člověkem.
Zdroj: E. O Wilson, Rozmanitost života. Naklada-
4/2006
11
telství Lidové noviny, Praha 1995.
P
R
O
M
Ě
N
1
se život opět rozvinul alespoň do předchozí
úrovně rozmanitosti. Jak dlouho to ale trvalo, než vývoj nahradil ztráty po katastrofách
prvního řádu? Z paleontologických nálezů,
které máme k dispozici, je nejspolehlivějším
měřítkem počet čeledí mořských živočichů.
Pět miliónů let většinou stačilo jen k tomu,
aby se život vzpamatoval. K úplné nápravě
po pěti hlavních katastrofách bylo potřeba
několik desítek miliónů let... Tato čísla by
měla vést k zamyšlení každého, kdo si myslí, že vše, co zničí Homo sapiens, příroda
napraví. Možná, že ano, ale za dobu tak
dlouhou, že si ji dnešní člověka ani nedokáže představit.“
Akce: globální dohoda
Za klíčový dokument k ochraně biologické rozmanitosti na všech třech jejích úrovních – genové, druhové a ekosystémové – se
celosvětově považuje Úmluva o biologické
rozmanitosti (Convention on Biological
Diversity, CBD). Poprvé byla vystavena
k podpisu na Summitu Země v Riu de Janeiro 5. června 1992. V platnost vstoupila 29.
prosince 1993.
Smluvní strany se v první řadě zavázaly
plnit tři hlavní cíle: „Zajistit ochranu biologické rozmanitosti. Prosazovat udržitelné
využívání složek biologické rozmanitosti.
Spravedlivě a rovnocenně rozdělovat přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů
organismů.“
Dohoda začíná slovy, že smluvní strany
jsou si „vědomy vnitřní hodnoty biologické
rozmanitosti a ekologických, genetických,
společenských, vědeckých, naučných, kulturních, rekreačních a estetických hodnot
Y
2
biodiverzity“ a jsou si také vědomy „významu biodiverzity pro vývoj a zachování
životodárných systémů biosféry“. Jedním
z dalších předpokladů, z nichž Úmluva vychází, je ochrana ekosystémů a přírodních
biotopů a udržení a obnovení životaschopných populací druhů v jejich přirozeném
prostředí čili in situ.
Úmluva je základem, na němž se celosvětově staví. Pravidelně se schází její
vrcholný orgán, kterým je stejně jako u obdobných mezinárodních smluv Konference
smluvních stran (Conference of the Parties
– COP) čili představitelů zemí, které Úmluvu přijaly. Poradní orgán pro vědecké, technické a technologické záležitosti Úmluvy
navrhuje programy dalších činností, které
schvalují Konference smluvních stran. Pro
posuzování specifických otázek se vytvářejí
ad hoc pracovní skupiny.
Úmluvu o biologické rozmanitosti do
října 2006 podepsali zástupci 188 zemí.
Smluvní strany pravidelně podávají zprávy
o naplňování Úmluvy a přispívají do jejího
rozpočtu. Jedním ze závazků je zpracování
národních strategií ochrany biodiverzity.
INFORMAČNÍ SYSTÉM ÚMLUVY
O BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI ČR
Ministerstvo životního prostředí se ve
spolupráci s Agenturou ochrany přírody
a krajiny České republiky snaží poskytovat
veškeré informace prostřednictvím domovské stránky Úmluvy v České republice. Naleznete ji na www.chm.nature.cz
3
Strategie nevylučuje člověka z přírody
Zpracování české Strategie ochrany
biologické rozmanitosti koordinoval odbor
mezinárodní ochrany biodiverzity Ministerstva životního prostředí ve spolupráci
s Ministerstvem zemědělství, Agenturou
ochrany přírody a krajiny ČR a dalšími
resortními, akademickými a nevládními
organizacemi.
Česká strategie vychází ze Strategie
ochrany biodiverzity Evropských společenství. Obsahuje stejná témata, zachovává stejné členění na strategická témata
a biodiverzitu v sektorových a složkových
politikách, zachovává i členění jednotlivých
kapitol. Upouští od konzervačního přístupu, který vylučuje lidskou činnost v ochraně
přírody (protection), a přechází k aktivnímu přístupu k ochraně s účastí člověka na
těchto procesech (conservation). Vyžaduje
aktivní zapojení do péče o přírodu.
Třiadvacet kapitol české strategie připravovalo třiadvacet pracovních skupin
podle jednotné osnovy: úvod, současný
stav, problémové okruhy, cíle. Jednání
v pracovních skupinách probíhala někdy
přívětivě, jindy se spory. Česká strategie
má 128 stránek, je tedy ve srovnání s jinými
zeměmi obsáhlá. Její koordinátorka Jana
Brožová z MŽP v říjnu 2004 při veřejném
projednávání návrhu v Českém Krumlově
řekla: „Stanovuje reálné cíle na skutečných problémech. Uvádí u nás Úmluvu
o biologické rozmanitosti v život. Opírá se
o vědecké studie, dokumenty, odborníky
a zároveň přibližuje problematiku ochrany
biodiverzity veřejnosti. Věří v nápravu věcí
veřejných.“ Mimochodem, umíte si před-
12
4/2006
P
R
O
M
Ě
N
4
Y
5
1. Jaroslav Novák st. – Jak se do lesa volá...
2. Milan Slavinger – Mikrokosmos: Vážka.
3. Barbora Čepelová – Mikrokosmos: Spirála
života.
4. Angelika Špicarová – Mikrokosmos: Motýl.
5. Jan Vašíček – Mikrokosmos: Zakletý princ?
Fotografie z 10. ročníku soutěže Pohledy do
přírody 2005, kterou pořádá Sdružení Mladých
ochránců přírody ČSOP a Lesy ČR, s. p.
Tajemník dostal strategii a co dál?
Vláda schválila Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR 25. května 2005. Je
to první materiál, který komplexně zaštiťuje
ochranu biodiverzity v ČR. Vládní usnesení ukládá ministrům životního prostředí
a zemědělství do května 2008 vytvořit ke
strategii akční plány, „zabezpečit stálou
informační kampaň a prezentaci významu
biologické rozmanitosti a udržitelného
způsobu využívání jejích složek, aktualizovat strategii po deseti letech její účinnosti“.
Do konce roku 2015 mají příslušní ministři
vládě předložit zprávu, jak se plní cíle strategie. Průběžně a pravidelně se naplňování
strategie má hodnotit pomocí indikátorů.
I ministři dalších odvětví, jako například
zahraničních věcí, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, školství, mají povinnost
zohledňovat ochranu biologické rozmanitosti v programových, koncepčních,
strategických dokumentech i v právních
předpisech.
Výtisky české strategie poté zamířily na
dotčené resorty, krajské úřady a jiné organizace, které mají spolupracovat na aktivní
implementaci, ale pro informaci byly také
rozeslány na univerzity a další organizace.
Česká republika předala oficiálně svou
strategii v březnu 2006 na Osmém zasedání
konference smluvních stran Úmluvy o bio4/2006
logické rozmanitosti jejímu výkonnému tajemníkovi Ahmedu Djoghlafovi. Pravidelně
také odesílá povinné národní zprávy o naplňování Úmluvy (www.biodiv.org).
Strategii budou naplňovat konkrétnější
a podrobnější Akční plány. Například se
nyní připravuje Akční program pro vodní
a mokřadní ekosystémy, který rozvádí všeobecné cíle strategie do časově vymezených
opatření. MŽP spolupracuje s Univerzitou
Karlovou na vytvoření indikátorů pro Strategii.
Úmluva má v ČR také od roku 1997 svůj
Výbor, kde zasedají jak zástupci resortů,
tak vědeckých organizací. Jde především
o výměnu informací, ale Výbor spolu se
vědeckým poradním sborem funguje i jako
kontrolní orgán pro českou Strategii.
Zastavíme úbytek do roku 2010?
„Celosvětově odsouhlasený cíl výrazného zpomalení rozsahu a rychlosti úbytku
biodiverzity do roku 2010 je předmětem
několika mezinárodních dohod,“ tak česká
strategie pojmenovává výzvu, která před
námi stojí.
„Šesté zasedání konference smluvních
stran Úmluvy v roce 2002 stav biologické
rozmanitosti hodnotí jako alarmující a vyzývá státy k významnému snížení úbytku
biodiverzity na celosvětové, regionální
i místní úrovni. Světový Summit o udržitelném rozvoji v roce 2002 v Johannesburgu
k této výzvě přidává datum, do kdy: právě
rok 2010. Evropská unie si tento závazek
zpřísnila a stanovila si, že do roku 2010
úbytek zastaví. Tento cíl je také zahrnut ve
Strategii udržitelného rozvoje Evropských
společenství,“ objasňuje Jana Brožová
z MŽP.
Evropská unie hledá cesty, jak to udělat. Jednou z nich je realizace národních
strategií, navazujících akčních plánů a podobných dokumentů. Evropská komise se
snaží vtáhnout do problematiky i odbornou a širokou veřejnost. V prosinci 2005
spustila internetovou diskusi o opatřeních,
která by měla přijmout k zastavení úbytku
biodiverzity.
„Výsledky nejen z této diskuse, ale také
z řady jednání, které několik let probíhaly
na úrovni EU, jsou obsaženy ve Sdělení
Evropské komise Radě a Evropskému parlamentu z května 2006 s dlouhým názvem
Zastavení úbytku biologické rozmanitosti
do roku 2010 a v dalších letech – zachování ekosystémových služeb v zájmu dobrých
životních podmínek pro lidstvo. Sdělení
obsahuje ambiciózní politické přístupy
k zastavení úbytku biodiverzity. Přílohou
materiálu je akční plán, který navrhuje
konkrétní opatření a definuje odpovědnosti, práva a povinnosti evropských institucí
a členských států. Shrnuje cíle a úkoly, které přímo či nepřímo souvisí s biodiverzitou
a se zastavením úbytku do roku 2010,“
doplňuje Jana Brožová.
Takové ambiciózní cíle přijímají vrcholná politická fóra. Je reálné úbytek rozmanitosti života zastavit, a navíc tak brzy?
Samozřejmě při současných trendech rozvoje o tom mnozí pochybují. Těžko toho
dosáhnout bez výraznějšího úsilí a dosud
uplatňovaným způsobem (Business as
Usual). Za úspěch by se v nejbižších letech
jistě dalo považovat i pouhé zpomalení
úbytku.
13
stavit rozpočet na vytvoření národní strategie? Nebyl nijak ohromující – 200 000
korun a honoráře autorům. Strategie také,
jak se v ní výslovně říká, „sama o sobě
nepředpokládá žádné dodatečné finanční
nároky na veřejné rozpočty“.
P
Co je udržitelné využívání biodiverzity
Jedním z témat české Strategie je udržitelné využívání biologické rozmanitosti.
Znamená to využívání jejích složek – jimiž
jsou genetický materiál, populace, druhy,
funkční ekologické skupiny jako např.
opylovači, dále společenstva, ekosystémy
a biotopy – způsobem a v míře, které nevedou k jejímu dlouhodobému poklesu. Proč
je udržení biodiverzity důležité? Strategie
dává odpověď: „...mj. proto, aby byla zajištěna schopnost ekosystémů produkovat
ekosystémové služby, na nichž závisí jak
biodiverzita, tak lidská civilizace“.
Protože ekosystémy a procesy v nich se
mění i samy o sobě, bez ohledu na to, jestli
je lidé využívají, udržitelné využívání není
myslitelné bez dostatečně pružné péče
o ekosystémy, bez tzv. adaptivního managementu.
Podle Strategie ochrany biodiverzity má
v ČR například dlouholetou tradici udržitelné lesní hospodaření a na modelových příkladech byly vyzkoušeny některé způsoby
udržitelného využívání některých vodních
ekosystémů, zejména rybníků.
Zatímco pro ochranu biologické rozmanitosti dnes máme k dispozici řadu
rozmanitých postupů, ať už v místě výskytu (in situ) nebo mimo něj (ex situ),
jiná situace je v případě udržitelného využívání jednotlivých složek. I přes značný
rozvoj ekologie nám často chybí znalosti,
abychom pro konkrétní populaci určili
optimální a současně udržitelný výtěžek.
Nevýhodou zůstává, že informace o tom,
jakou největší část populace můžeme
dlouhodobě odebírat, získáme většinou až
poté, co v důsledku jejího nadměrného využívání dojde k problémům. „Zkrátka zvířata celé populace vylovíme, než stačíme
zjistit, že bychom je měli lovit udržitelně,“
říká Jana Brožová.
R
O
M
Ě
N
Y
STRATEGIE OCHRANY
BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI ČR
Stručný souhrn
A STRATEGICKÁ TÉMATA
Ochrana biologické rozmanitosti in situ – ochrana ekosystémů, přírodních stanovišť, udržování a obnova životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí. Hlavním
východiskem k uchování a zvyšování početnosti druhů je záchrana biotopů a ekosystémů a vytváření vhodných podmínek pro jejich další existenci.
Invazní druhy – princip předběžné opatrnosti jako hlavní přístup k omezení těchto
druhů. Současný stav rostlinných, živočišných invazí, včetně dosavadních činností
omezujících negativní dopady. Důležité je informovat veřejnost o rizicích, které invaze
představují.
Ochrana biologické rozmanitosti ex situ – ochrana složek biodiverzity mimo jejich přirozená stanoviště. Ochranu druhů v zoologických a botanických zahradách, arboretech
a genobankách. Problematika záchranných programů rostlin a živočichů v ČR.
Genetické banky – zařízení a systematická opatření sloužící k uchování genetické diverzity živých organismů ve formě semen, pylu, embryí, kryogenních nebo in vitro kultur,
nebo v případě polních genobank ve formě živých rostlin. Genetické zdroje hospodářských zvířat, rostlin, mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu.
Udržitelné využívání – využívání složek biologické rozmanitosti způsobem a v míře,
které nevedou k jejímu dlouhodobému poklesu. Tím se zachovává jejich možnost naplňovat potřeby a cíle současných a budoucích generací. Potřeba adaptivního managementu.
Přístup ke genetickým zdrojům a rozdělování přínosů z nich – předávání a výměna
příslušných technologií při zohlednění práv na tyto zdroje a technologie. V České republice např. Národní program konzervace genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství. Ochrana planě rostoucích
rostlin a volně žijících živočichů.
Ekosystémový přístup jako hlavní princip v péči o ekosystémy – integrovaná péče
o suchozemské, vodní a živé zdroje, která rovnoměrně podporuje jejich ochranu a udržitelné využívání. Založen na využití vědeckých poznatků. Zahrnuje nezbytnou strukturu,
procesy, funkce a vzájemné vazby mezi organismy a jejich prostředím a uznává, že lidé
se svou kulturní rozmanitostí jsou nedílnou součástí mnoha ekosystémů. Úmluva o biologické rozmanitosti jej definuje pomocí 12 „malawských zásad“. Případová studie ČR
– „nerekultivované plochy“.
Identifikace a monitorování biodiverzity – smyslem identifikace a monitorování
biologické rozmanitosti je zachycení změn a získání podkladů pro hodnocení opatření
a zásahů přijatých v rámci nejrůznějších koncepcí, strategií a programů. Indikátory jsou
nástroje shrnující komplexní informaci o všeobecném stavu a trendech biodiverzity.
Strategie výzkumu biodiverzity – výzkumu, který přispívá k ochraně a udržitelnému
využívání složek biodiverzity, se stále rozvíjí. Je nezbytné zlepšovat jeho vědecké zázemí
Ekosystémový přístup
a podporu. Propojení s rozvojem metod ochrany a udržitelného využívání biologických
zdrojů a praktickým hospodařením v krajině není dostatečné.
Péče o biologickou rozmanitost v přirozeném prostředí prošla v uplynulých dvaceti letech několika významnými změnami.
Přestože ochrana druhů a poddruhů planě
rostoucích rostlin a volně žijících živočichů
patří k tradičním a oblíbeným aktivitám
státní i dobrovolné ochrany přírody, nejúčinnější a většinou i nejlevnější metodou
zůstává ochrana konkrétních biotopů a péče o celé ekosystémy.
Výměna informací – informování veřejnosti o stavu biodiverzity, dostupnost těchto informací je nezbytný předpoklad zvyšování povědomí o biodiverzitě. Informační systém
pro Úmluvu o biologické rozmanitosti je stěžejní.
Výchova, vzdělávání a informování veřejnosti – podpora a stimulace pochopení
významu ochrany biodiverzity a udržitelného využívání biodiverzity. Důležitou součástí
jsou sdělovací prostředky a zařazení těchto otázek do vzdělávacích a osvětových programů a do poradenství.
Biodiverzita a ekonomika – nástroje pozitivní stimulace (dotace, podpory, úlevy aj.)
a nástroje negativní stimulace (daně, poplatky, sankce) a tzv. tržně konformní nástroje.
14
4/2006
P
Ekosystémový přístup představuje
strategii pro integrovanou péči o suchozemské, vodní a živé zdroje. Rovnoměrně
podporuje jejich ochranu a udržitelné
využívání. Je založen na využití vědeckých
poznatků, zahrnuje procesy, funkce a vzájemné vazby mezi organismy a jejich prostředím. Tento přístup uznává, že lidé se
svou kulturní rozmanitostí jsou nedílnou
součástí mnoha ekosystémů. Nevylučuje
však ani jiné přístupy v péči o přírodu
a krajinu, jako jsou chráněná území nebo
programy na ochranu jednotlivých druhů.
Spíše by měl zahrnovat všechny uvedené
R
O
M
Ě
N
Y
přístupy a další metodiky, aby se mohl
vyrovnat se složitostí ochrany a péče o biodiverzitu a udržitelného využívání jejích
složek. Proto neexistuje a ani nemůže
existovat jediný univerzální způsob, jak
ekosystémový přístup realizovat.
V současnosti je ekosystémový přístup
chápán jako zásada řady mezinárodních
mnohostranných smluv, včetně například
Kjótského protokolu Rámcové úmluvy
OSN o změně klimatu, a mezinárodních
organizací. Stal se rovněž součástí legislativy některých zemí, jako je např. Kanada.
Nejdále pokročily státní instituce i nevlád-
B BIODIVERZITA V SEKTOROVÝCH A SLOŽKOVÝCH POLITIKÁCH
Zemědělsky obhospodařované ekosystémy – obsahují významné prvky biologické
rozmanitosti důležité pro zajištění produkce potravy, surovinových zdrojů pro technické
účely, fungování ekosystémů a bezpečný život. Zemědělství je na druhou stranu odpovědné za vymizení nebo poškození cenných biotopů. Udržitelné využívání je předpokladem
zachování biodiverzity zemědělských ekosystémů.
Lesní ekosystémy – jako dynamické komplexy rostlin, živočichů a skupin mikroorganismů a jejich abiotického prostředí, vzájemně se ovlivňujících jako funkční celek, ve kterém
jsou klíčovou složkou systému stromy. Současný stav lesních ekosystémů cíle řešení jejich
problémů.
Travinné ekosystémy – současné problémy ekosystémů suchých trávníků, vlhkomilných
až mokřadních společenstev. Obhospodařování, invazní druhy ohrožující ekosystémy.
Cíle, jak tento nepříznivý stav napravit.
ní sektor při naplňování ekosystémového
přístupu v USA, kde se stal východiskem
pro řízenou péči o ekosystémy. Ekosystémový managament tam představuje již od
poloviny 90. let 20. století koncepční rámec pro činnost všech federálních institucí
zaměřených na péči o životní prostředí.
Koncepce ekosystémového přístupu
byla v ucelenější podobě smluvním stranám Úmluvy o biologické rozmanitosti
předložena teprve na pátém zasedání konference smluvních stran v Nairobi v květnu
2000. V ČR zatím chybí povědomí o tomto
přístupu jak mezi odbornou, tak nejširší
veřejností.
Ekosystémový přístup se zabývá ekosystémy, jež se vyznačují značnou komplexitou a dynamikou. Musí tedy vycházet
ze skutečnosti, že naše znalosti o jejich
fungování zůstávají neúplné a vyžadují
„adaptivní péči“. Tomu je třeba přizpůsobit dosud prováděnou péči o ekosystémy
a včas vyhodnocovat účinnost realizovaných opatření. Výsledky složitých ekosystémových procesů se často mohou projevit
teprve po určité době. Proto musíme podniknout určitá opatření i tehdy, kdy některé vztahy mezi příčinami a důsledky nejsou
z vědeckého hlediska zcela objasněny. Jde
o princip předběžné opatrnosti.
Vodní a mokřadní ekosystémy – ekosystémy sloužící jako přirozené rezervoáry vody,
zranitelné vůči změnám hydrologického režimu a necitlivým antropogenním zásahům.
Biodiverzita a ekonomika
Tekoucí, stojaté vody, mokřadní ekosystémy, jejich management, kroky k jejich nápravě.
látek, lesních a zemědělských produktů a rekreačních možností. Rozmanité a zároveň
prolínající se lesní, vodní a travinné ekosystémy. Význam místních komunit a obyvatel.
Udržitelný cestovní ruch.
Regionální politika a územní plánování – harmonizace a vyvážení rozvoje jednotlivých
regionů, snížení rozdílů, aktivace rozvojového potenciálu. Koncepčním nástrojem je územní plánování. Územní systémy ekologické stability, Evropská úmluva o krajině.
Doprava – rychle se rozvíjející oblast hospodářství s negativními dopady na biodiverzitu
(rozsáhlá fragmentace prostředí, úbytek přírodních stanovišť, přímé ztráty populací, znečišťování prostředí). Je nutné maximálně šetřit zachovalá přírodní území při navrhování
nových dopravních staveb.
Energetika – vztah obnovitelných a neobnovitelných zdrojů energie. Větrné a vodní elektrárny, využití energie z biomasy. Vedení vysokého napětí, trh s elektřinou.
Cestovní ruch – může napomáhat takovému rozvoji, který stabilizuje ráz a funkce místní
krajiny a má udržitelný charakter, na druhou stranu může způsobit prostorovou, kvalitativní a sociální degradaci krajiny, popřípadě tuto degradaci urychlit. Negativní dopady na
přírodu, udržitelné způsoby cestovního ruchu.
Změna klimatu a biodiverzita – vztah změny klimatu (změna klimatických charakteristik,
ovlivněná činností člověka; výslednou změnu však ovlivňuje i přirozená variabilita klimatu)
a biodiverzity. Národního klimatický program, klimatické scénáře apod.
Mezinárodní spolupráce – mezinárodní spolupráce v ochraně biodiverzity (přeshraniční
spolupráce, dvoustranné dohody, mnohostranné mezinárodní smlouvy v ochraně přírody,
zajištění jejich implementace v ČR).
4/2006
Biodiverzita a lidské hospodářské aktivity jsou ve vzájemném vztahu. Je jasné,
že v současnosti je tento vztah dramaticky
nevyvážený; dalo by se říci, že biodiverzitu,
jako ostatní přírodní zdroje, nadužíváme
a neumíme ji dostatečně ocenit ani ve
smyslu etickém ani ve smyslu ekonomickém.
Jak analyzuje česká Strategie ochrany
biologické rozmanitosti ekonomické souvislosti?
Nejsou dostatečně vymezena vlastnická
a přístupová práva k jednotlivým složkám
biodiverzity, což komplikuje tržní oceňování biodiverzity a vytváření trhu pro
udržitelné využívání jejích složek. Není
vytvořena odpovídající informační soustava a soustava indikátorů změn biodiverzity
na území ČR. Chybí studie o hodnotě biodiverzity, související s biotechnologiemi,
zemědělskými a lesními výrobky, léčivy,
okrasnými rostlinami apod., stejně jako
o dopadech využívání biodiverzity na fungování ekosystémů.
15
Horské ekosystémy – důležité zdroje vody, energie a biologické rozmanitosti, nerostných
P
Stávající nástroje sice umožňují investice do ochrany biodiverzity i soukromému sektoru, pro spolupráci veřejného
a soukromého sektoru v environmentální
oblasti ale nejsou vytvořeny organizační,
institucionální, legislativní a správní
předpoklady. Současně používané poplatky nejsou systematicky zaměřené
také na ochranu biodiverzity, mnohdy
nestimulují k žádoucímu chování. Poplatky jsou ovšem jen jedním z nástrojů. Významné jsou především veřejné rozpočty.
Není propracován systém vyhodnocení
a monitorování účinnosti prováděných
opatření a účinnosti investic na ochranu
biodiverzity.
Jak situaci změnit? Česká Strategie
mimo jiné navrhuje upravit existující
environmentální ekonomické metody
a nástroje, aby vedly k udržitelnému využívání biodiverzity, přehodnotit existující finanční nástroje a nalézt nové ekonomické
podněty pro péči o biodiverzitu. Za nutné
považuje také navrhnout způsoby oceňování přímých i nepřímých užitků plynoucích z biodiverzity a jejího využívání
v podmínkách ČR.
R
O
M
Ě
N
Y
nou mezinárodních úmluv. Protože jsou
všechny dokumenty týkající se Úmluvy
v jednacím jazyce, tedy v angličtině, nejsou
pro všechny snadno přístupné. Ty nejdůležitější a stěžejní se překládají a ihned
zveřejňují na www.chm.nature.cz
K cílům Strategie ochrany biologické
rozmanitosti ČR také patří vyčlenit část
rozvojové pomoci na podporu naplňování
Úmluvy o biologické rozmanitosti v zemích – příjemcích.
„Kolik tu bude opravdu pralesů za 100
let? Kolik se vrátí již zmizelých druhů?“
I takové otázky zazněly při veřejném projednávání návrhu české strategie ochrany
biodiverzity. Odpověď nejenže nemůžeme
znát, ale ani si nemůžeme být jistí, jestli
takové otázky jsou takříkajíc relevantní
neboli namístě. Nicméně ochrana bio-
diverzity má smysl. To nezpochybňují
snad ani ti, kteří úbytku rozmanitosti
života způsobené člověkem nepřikládají
důležitost. Přemýšlení i práce na tom jsou
v proudu. Takže máme šanci zachovat si
svět krásný a ekologicky, tudíž i ekonomicky, fungující.
S využitím textu
Strategie ochrany
biologické rozmanitosti ČR
Hana Kolářová
Spolupráce Mgr. Jana Brožová,
odbor mezinárodní ochrany biodiverzity
MŽP, [email protected]
Text článku včetně citací literatury
najdete na http://www.czp.cuni.cz/enviwiki/
PŘIROZENÉ REKULTIVACE
Vysoké nároky člověka a jeho stále intenzivnější aktivita zanechávají trvalé stopy v krajině.
Vzniká množství hluboce poznamenaných rozptýlených drobných ploch i velkoplošných
území, např. skládky, důlní výsypky, lomy, znečištěné vodoteče bez průvodní vegetace, lada,
vojenské újezdy, opuštěná sídla. Rekultivace je finančně nákladná a často necitlivá, se snahou
o co nejrychlejší ekonomické využití. Takto vzniklé nepřirozené ekosystémy bývají nestabilní
Smysl spolupráce
a vyžadují další nákladný management k údržbě.
Ekosystémový přístup sledování spontánních procesů na nerekultivovaných plochách přináší
Účinné naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti se na celosvětové
úrovni neobejde bez spolupráce s jinými mezinárodními mnohostrannými
úmluvami. S jakými problémy se Česká
republika jako smluvní strana všech
mezinárodních vícestranných dohod,
týkajících se v různém rozsahu biologické rozmanitosti, bude muset například
vypořádávat?
Nejsou dosud vytvořeny dostatečné
kapacity pro naplňování závazků vyplývajících z mezinárodních mnohostranných
smluv. Meziresortní a mezioborová spolupráce není vždy dostatečně provázaná.
Informovanost o aktivitách, které dělají
státní instituce, nevládní organizace,
univerzity a ostatní instituce není vždy
ideální, proto někdy dochází k duplicitám,
nebo naopak vznikají mezery v plnění
závazků.
Také k veřejnosti si mezinárodní úmluvy
hledají cestu. Ke konci roku 2006 budou již
k dispozici letáčky, které budou populární
formou informovat všechny o tom, jaké
hlavní úmluvy v ochraně přírody máme
a co to pro ČR znamená být smluvní stra-
alternativu k velkoplošné mechanické rekultivaci. Na základě studia sukcesních procesů bude
větší pravděpodobnost úspěšné rekonstrukce přírody, tedy návratu souboru rostlin a živočichů, jež byli před poničením v území přirozenými obyvateli. V případě zásadních, někdy
nevratných, změn podmínek může někde znamenat úspěch i návrat části původního souboru
rostlin a živočichů. Nejméně vhodná metoda rekultivace – náhrada, navrácení rostlinného krytu – již ignoruje původní charakter biotopu. Zavádí soubor jakýchkoliv rostlin a živočichů, kteří
jsou schopni se v území usadit, často bez ohlednu na ekologické zákonitosti.
Problematika nerekultivovaných ploch v České republice dnes nemá ucelenou koncepci.
Není vypracována ani metodika rekultivací na jednotlivých typech lokalit jako např. tzv.
brownfields, stará důlní díla. Horní zákon č. 44/1988 Sb., problematiku sice zastřešuje, ale další
prováděcí předpis, který by určoval metodiku, neexistuje. Ani v evropském kontextu dnes
neexistuje jednotná koncepce, jak s nerekultivovanými plochami zacházet.
S mírnou nadsázkou se však dá konstatovat, že v problematice vědecky fundovaného ekologického využití nerekultivovaných ploch hraje Česká republika, minimálně ve střední Evropě,
primát. Uskutečnil se například průkopnický a mezinárodně uznávaný seminář Restoration of
Brown Coal Mining Areas.
Při využití vhodné vědecké metodologie respektující integrovaný přístup k biodiverzitě ekosystémů je možné dobrat se k modelovým zákonitostem. Ty se využijí především pro doporučení managementu a předpovědi dalšího vývoje na jednotlivých typech nerekultivovaných
ploch.
Je tedy vhodné vybrané dosud nerekultivované prvky v krajině ponechat spontánnímu vývoji
či uváženými drobnými zásahy proces pouze jemně korigovat na základě vědecky fundovaných poznatků. Důležité je rovněž informovat a vzdělávat odbornou i laickou veřejnost o problematice nerekultivovaných ploch v krajině.
Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR,
případová studie „nerekultivované plochy“, kráceno (red)
16
4/2006
příloha časopisu Bedrník 4/2006
VÝCHOVA O ZEMI  EARTH EDUCATION
Pokračování přílohy z minulého čísla
PROCES VYTVÁŘENÍ PROGRAMU VÝCHOVY O ZEMI
Institut výchovy o Zemi podporuje, aby si
lidé vytvářeli na jeho teoretických základech
vlastní programy výchovy o Zemi. Zdůrazňuje nicméně, že musí jít o pečlivě vybraný,
kumulativní sled učebních zkušeností zaměřených na konkrétní výstupy. Měl by být
synergistický, to znamená, že celek by měl být
víc než jenom součet částí. Program musí zahrnovat a propojovat všechny uvedené prvky
– porozumění, pocitů a zpracování. Institut
zdůrazňuje, že vytvoření dobrého programu
výchovy o Zemi je prací na několik let.
Charakteristiky programu
výchovy o Zemi
1.
Zahákne a vtáhne děti kouzelnými
zážitky, které slibují objevy a dobrodružství
– k tomu slouží háček (hooker).
2.
Probíhá organizovaným způsobem
směrem ke konkrétnímu výsledku, který
mohou děti předem identifikovat, a odměňuje je, když ho dosáhnou – k tomu slouží
organizátor (organizer).
3.
Zaměřuje se na budování dobrých
pocitů ve vztahu k Zemi a jejímu životu
pomocí hojného a bohatého bezprostředního kontaktu – k tomu slouží „ponořovač“
(immerser).
4.
Zdůrazňuje hlavní ekologická porozumění – musí být zahrnuta alespoň čtyři: tok
energie, koloběhy, vzájemné vztahy, změna.
5.
Dostává popisy přírodních procesů
a míst do konkrétna prostřednictvím úkolů,
kterých se účastní jak ruce tak mozek.
6.
Používá dobré edukační techniky pro
vytvoření zaměřených, postupných, kumulativních zkušeností, které začínají tam,
kde děti mentálně jsou, a končí důkladným
upevňováním toho, čemu nově porozuměly.
7. Vyhýbá se přístupu založenému na pojmenovávání a dotazování ve prospěch plné
participace, která přichází s větším sdílením
a děláním.
8.
Poskytuje okamžitou aplikaci toho, co
se děti učí, v přírodním světě a později v lidské společnosti.
9.
Věnuje pozornost detailům ze všech
aspektů edukační situace.
10. Přesahuje do následujícího života dětí
tím, že akce se dokončuje zpátky ve škole
a doma, kde děti pracují na konkrétních
úkolech týkajících se životního stylu vytvořených za účelem změny osobního chování.
Kroky při vytváření programu
1. Stanovení kritérií pro
vytvoření programu
Musíme zvážit, jaké děti se budou programu
účastnit, kde bude program probíhat, kdo
ho bude vést, jak dlouho bude program
trvat (hodinu, den, týden), jaké finance jsou
k dispozici atd., tedy hranice, ve kterých se
pohybujeme.
2. Stanovení důvodu a účelu
Tuto práci už udělal Institut výchovy o Zemi.
Důvod a účel programů je shrnutý v kapitole
Výchova o Zemi - proč? Na začátku vytváření
vlastního programu je vhodné si tuto kapitolu projít a uvědomit si, proč program
děláme.
3. Stanovení cílů
Celkovým cílem je žít harmoničtěji a šťastněji se Zemí a veškerým jejím životem. Je
ale třeba se rozhodnout, jakou specifickou
část z tohoto cíle se budeme snažit splnit
s přihlédnutím ke svým kritériím. Budeme
se například snažit o porozumění jednomu
klíčovému ekologickému pojmu nebo o zvýšení citu pro přírodní společenství?
Zde je potřeba zdůraznit, že neexistuje
„jednodenní program“. Program výchovy
o Zemi má sloužit jako odrazový můstek
a bude pokračovat po nějakou dobu poté
i ve škole a doma. Pokud myslíme výchovu
o Zemi vážně, musíme u dětí rozvinout
všechny čtyři charakteristiky porozumění,
pocitů i zpracování.
Cíle bychom měli formulovat co nejstručněji
a tak, aby je děti pochopily.
4. Vytvoření háčku, organizátoru
a ponořovače
Háček (hooker) je motivátor. Je to věc (vstupní aktivita), která vtáhne žáky a motivuje je
k tomu, aby pracovali na tom, co chceme,
-V-
aby se učili. Jako háčky mohou sloužit například obřady, záhady, zapečetěné knihy
a truhly, neobvyklé věci nebo události,
zvláštní prostředí či smysluplné poslání.
Například v modelovém programu Sluneční
loď Země slouží jako háček zpráva, že Země
má potíže a děti jsou na rekvalifikační misi,
aby pomohly Zemi zachránit. Tuto zprávu
předává záhadný hlas v obřadu nazývaném
Vítáme na palubě. Jako háček lze použít také
mapu obsahující tajemné nápisy jako „zřícenina“ či „neprozkoumané území“, kterou
dětem dopředu zašleme.
Háčky mohou být velmi mocné, a proto
mohou být nebezpečné. Je potřeba se vyvarovat, aby se háček sám nestal obsahem programu nebo aby se háčkem nestal vedoucí.
Organizátor (organizer) je věc, která pomáhá
žákům sledovat, co se v programu děje. Je
to nástroj, který poskytuje logický způsob
jak vzájemně spojit různé části edukačních
zkušeností a pokud je úspěšný, slouží pro
žáky v budoucnu jako přístupová cesta. Jako
organizátory lze využít například hádanky,
vzorce, tajemství, symboly, čísla, mnemotechnické pomůcky, verše, písně či příběhy.
Vytvoření dobrého háčku a organizátoru
je jedním z nejtěžších úkolů při vytváření
programu.
Při vytváření háčků a organizátorů je důležité uvědomit si, v jaké fázi vývoje děti jsou.
V první fázi – imitativní – (zhruba do 6 let)
děti napodobují jiné. Ve druhá fázi – imaginativní – (zhruba do začátku puberty) děti
objevují a rozvíjejí svoji schopnost dostat se
do světa fantazie. Ve třetí fázi – intelektuální
– dostává nový význam svět myšlení. V první
fázi má největší význam rodina, ve druhé
hrdinové, ve třetí vrstevníci.
Ponořovač (immerser) je technika nebo
aktivita, která dostane účastníky přes bariéry, jež většina lidí vytvořila mezi sebou
a přírodním světem. Je to intenzivní zážitek
měnící vnímání.
Může jít o něco tak jednoduchého, jako je
toulání se cestou necestou nebo procházka
v noci nebo za deště. Může to být ponoření
se do mokřadu nebo rybníka, nebo objímání
stromů a líbání květin. Ale nejvíc ze všeho
jako ponořovač slouží, pokud každý den ve
příloha časopisu Bedrník 4/2006
VÝCHOVA O ZEMI  EARTH EDUCATION
všech svých aktivitách demonstrujeme, že je
nejen v pořádku namočit se a ušpinit, ale že
to může být přímo příjemné.
Dobrý „ponořovač“ vyžaduje něco víc než
jenom kontakt. Je potřeba ztratit vědomí
sebe sama uprostřed většího přírodního
společenství. Obvykle je nutné vícekrát
to opakovat, abychom některé účastníky
přesvědčili, že jejich životy budou takovými
zážitky obohacené.
5. Výběr z kategorií aktivit a aktivit předkládaných Institutem výchovy o Zemi
Každá kategorie má určitý soubor kritérií, která
musí splnit. Kategorizace je důležitá, abychom
mohli vybrat aktivitu, která se hodí k našim
cílům, místo toho, abychom si nejprve vybrali
aktivitu, která se nám líbí, a potom se snažili
přimět ji k tomu, aby splnila úkol, který má.
Ve výchově o Zemi se využívají následující
kategorie aktivit:
a) Pojmové cesty: dobrodružné cesty obsahující zastávky, na kterých se vstřebávají
a aplikují klíčové ekologické pojmy. Postupuje se od abstraktního ke konkrétnímu a mezi
zastávkami se využívají aktivity, které vybízejí
k pozorování a zkoumání přírody. Velikost
skupin: 6 až 7 na zastávku. Věk: 10 až 12 let.
b) Objevné dýchánky: usměrňované zkoumání. Vytváření smyslu divit se a smyslu pro
místo za použití úkolů podporujících dělání
osobních objevů. Velikost skupin 5 až 15. Věk:
10 až 12 let i více.
c) Techniky odstraňování masek: cesty pro
odkrývání skryté podstaty běžných věcí.
Odhalení, jak jsou každodenní předměty
spojené s přírodním světem. Pro jednotlivce.
Věk: od 10 let.
d) Cesty po Zemi: rozšířené zážitky harmoničtějšího a šťastnějšího života s přírodním
světem. Vytváření pocitu vztahu k přírodním
místům. Velikost skupin: 8 až 10 maximálně.
Věk: od 13 let.
e) Aktivity zesilující samotu: samostatné
zážitky v přírodním prostředí. Být sám v přírodním světě, ve styku jak s tokem života
tak se sebou samým. Pro jednotlivce až velké
skupiny. Věk: od 10 let.
f) Úkoly týkající se environmentálních návyků: překonávání špatných environmentálních
návyků a vytváření dobrých. Zkoumání vlastního životního stylu a vytváření harmoničtější
alternativy. Pro jednotlivce až velké skupiny.
Věk: od 10 let.
g) Ponořovací zážitky: neobvyklé příležitosti
pro blízký kontakt s přírodním světem a zapojení se do něj. Změna perspektiv a překonávání osobních bariér. Velikost skupin:
5 až 15. Věk: od 10 let (některé aktivity jsou
vhodné i pro mladší děti).
h) Setkání s pojmy: dobrodružství při učení se
ekologickým principům. Vytváření hlubšího
porozumění jednomu ekologickému pojmu,
při kterém se postupuje od konkrétního
k abstraktnímu v rámci příběhu, v němž se
řeší nějaký problém. Velikost skupin: ideálně
15 až 20. Věk: 10 až 12 i více.
i) Výkladové smyčky: úžas budící uvedení
do přírodních společenství. Smyslové a pojmové zkušenosti bourající bariéry, kterými
poznáváme přírodní oblasti. Velikost skupin:
ideálně 8 až 10. Věk: ideálně 10 až 12 let.
j) Cvičení přírodního vědomí: úkoly pro zlepšování dovedností vnímání. Pro jednotlivce až
velké skupiny. Věk: od 10 let (některé aktivity
jsou vhodné i pro mladší děti).
k) Metody vytváření hodnot: aktivity podporující osobní reflexi a růst. Vytváření a posilování pozitivních environmentálních přístupů
a úmyslů. Pro jednotlivce až velké skupiny.
Věk: od 10 let.
l) Procházky po Zemi: lehké, osvěžující doteky
přírody. Zjemňování smyslů za současného
zdůrazňování bohatosti přírodního světa.
Velikost skupin: od 15 výše. Věk: od 10 let (některé aktivity jsou vhodné i pro mladší děti).
V rámci těchto kategorií si lze vybrat některou
z aktivit nabízených Institutem výchovy o Zemi. Můžeme si vytvořit i vlastní.
6. Přidání prvků odměňování,
upevňování a vztahování
Viz kapitola o strukturování.
7. Vytvoření prvků přesahu
do dalšího života
Podstatné je, co budou děti dělat se svými
zkušenosti, až se vrátí do svého obvyklého
prostředí. Smyslem výchovy o Zemi je změna.
Nedojde-li ke změně, nenaplnil se smysl.
Při vytváření takových přesahů lze začít
s osobními návyky (pracujeme s okamžitým
a zvládnutelným osobním chováním a začínáme s jednoduššími věcmi, abychom vybudovali důvěru pro to, že později zvládneme i ty
těžší), myslet v termínech energie a materiálů
(jak je získáváme, co s nimi děláme, jaké jsou
alternativy) nebo se zaměřit na volby v rámci
životního stylu (pokud jsou lidé schopni
popsat způsob života, ke kterému směřují,
dělá to osobní změny jednodušší). Je přitom
potřeba vytvořit takovou strukturu, aby se
lidé mohli navzájem podporovat a sdílet svoje
osobní úspěchy.
ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA A VÝCHOVA O ZEMI
Environmentální výchově je, vzhledem ke stavu životního prostředí, v současnosti přikládána
stále větší váha. Lze v ní rozlišit několik zaměření či proudů. Jedním z nich je výchova o Zemi
- Earth Education. Autoři výchovy o Zemi přitom odmítají její zařazování do environmentální
výchovy. Environmentální výchova podle nich totiž selhala, a to z následujících důvodů, které
uvádí Van Matre:
1. Definovala svůj cíl příliš široce, takže se do něj mohlo vejít téměř cokoli.
2. Podporovala doplňkový, infuzní přístup místo opravdových výchovných programů zaměřených na příslušnou problematiku.
3. Podporovala krátkodobé projekty založené na řešení jednotlivých případů, zatímco převážně ignorovala dlouhodobá rozhodnutí týkající se životního stylu žáků.
4. Přijímala prostředky od agentur a průmyslových kruhů, vyvíjejících takové činnosti, kterými v prvé řadě pomohly vytvořit environmentální problémy.
5. Zanedbala jasné odlišení se od jiných skupin, které se zabývají aktivitami v přírodě.
6. Neposkytla žádné zdůvodnění, proč může být důležitější předat dětem některé ekologické
pojmy než jiné.
7. Vytvořila stohy materiálů z konferencí, ale ne jasnou vizi modelu, o který usilovat.
Výchova o Zemi proto podle jejích autorů není environmentální výchovou, ale alternativou
k ní. Při kritickém pohledu se nicméně výchova o Zemi jeví jako jeden z proudů environmentální výchovy.
- VI -
příloha časopisu Bedrník 4/2006
VÝCHOVA O ZEMI  EARTH EDUCATION
ZHODNOCENÍ VÝCHOVY O ZEMI
Přínosy výchovy o Zemi
I pokud nepřijmeme přístup tvůrců výchovy
o Zemi, podle kterého je „jedinou správnou
cestou“ a alternativou k environmentální
výchově, která zklamala, musíme uznat, že
výchova o Zemi environmentální výchovu
v mnohém obohacuje. Za její hlavní přínosy
lze pokládat následující prvky:
Vysoká teoretická propracovanost: Výchova o Zemi se s neobvyklou důkladností
zabývá cíli, kterých hodlá dosáhnout, i prostředky k jejich dosažení. V environmentální
výchově jsme často svědky poněkud živelného přístupu, který bychom mohli popsat
následovně: „Zajímám se o energii (odpady,
les, vánoční tradice...), proto chci a zvládnu
vytvořit program environmentální výchovy
na téma energie (odpady, les, vánoční tradice...). Nesmí ale jít o suchou přednášku,
proto program naplním aktivitami, které
s energií tak či onak souvisejí. Může to být
třeba výroba větrníku (dokumentuje to
využití větru jako alternativního zdroje energie) nebo snad pozorování jevu, že pokud
v PET-lahvi s vodou udělám dva stejně velké
otvory, teče voda ze spodnějšího otvoru větším proudem (dokumentuje to fakt, že pro
výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách je
lepší větší rozdíl hladin), nebo třeba...“ Na
takto připraveném programu se děti jistě
dozvědí řadu zajímavých věcí, může být pro
ně zábavný a přínosný, sotva lze ale říci, jak
ovlivní jejich vztah k životnímu prostředí.
Důkladné promyšlení cílů programu i cest
k jejich dosažení, kterým se výchova o Zemi
vyznačuje, by se tak mělo stát vzorem každého programu environmentální výchovy.
Vytvoření programu by snad nemuselo být
prací na několik let, každopádně jde však
o práci dlouhodobou, jejíž podstatnou částí
musí být koncepční promýšlení programu.
Důraz na propojení porozumění, pocitů a zpracování (hlavy, srdce a rukou):
Většina obvyklých programů environmentální výchovy se zaměřuje na porozumění.
Oblastí pocitů se programy zabývají zřídka.
Je přitom pravda, že realita u nás je trochu
jiná než stav společnosti v USA (odkud
výchova o Zemi pochází) v tom smyslu, že
u nás snad zatím nedošlo k takovému odtržení lidí od světa přírody. Řada dětí u nás,
pokud nepochází přímo z vesnice, jezdí na
chalupy a chaty či k babičkám na venkov,
kde přichází do kontaktu s přírodou, domácími zvířaty i zeleninovými zahrádkami.
Možná ovšem ani u nás není daleko doba,
kdy nebudou děti chápat, že kuřecí polévka
nepochází z plechovky, ale z kuřete, jak to
popisuje Steve Van Matre.
Pokud pak jde o zpracování, tedy „změnu
způsobu, jakým žijeme na Zemi“, u většiny
programů má pouze nepřímo vyplynout
z toho, co se děti na programu dozvědí.
Výchova o Zemi je tedy velmi inspirativní
svým důrazem na všechny tři uvedené
složky – porozumění, pocity i zpracování
– a jejich vzájemné propojení.
Zapojení tajemna, dobrodružství a obřadů: Využití tajemna, dobrodružství a obřadů je velmi důležitým faktorem, který zvyšuje motivaci účastníků programu – vtahuje je
do programu. Program využívající tyto prvky
na děti mnohem více působí, děti si jej lépe
zapamatují a je vyšší pravděpodobnost,
že se budou v budoucnu chovat v souladu
s tím, co je cílem programu.
Autor této práce se před několika lety zúčastnil jako pozorovatel týdenního programu
pro žáky 7. třídy základní školy ve středisku
ekologické výchovy Sever v Horním Maršově.
Stále si dobře pamatuje večerní obřad, vycházející ze Seedovy knihy Myslet jako hora. Na
začátku obřadu lektoři do zhasnuté místnosti
přinesli velký kus dřeva na kterém hořelo
mnoho svíček. Za rytmického zvuku bubínků
četli lektoři citově vypjaté úryvky z knihy Myslet jako hora týkající se pocitu sounáležitosti
člověka se světem zvířat. Mezi jednotlivými
úryvky přečetli vždy několik jmen vyhynulých
či ohrožených zvířat a za každé zhasli jednu
svíčku, až nakonec nehořela svíčka žádná.
Poté lektor jednu samostatnou svíčku opět
zapálil s tím, že je to svíčka pro všechna tato
zvířata, aby od nás „neodcházela“. Celý obřad
trval necelých 10 minut a na dětech bylo vidět, že na ně silně zapůsobil.
Programy výchovy o Zemi podobné prvky
tajemna využívají v rámci celého programu. Tajemno jimi promyšleně prostupuje
od úvodní motivace (háčku), přes průběh
programu až po závěrečný obřad. Důraz je
přitom kladen na to, aby tajemno a fantazie
nepřevážily nad tím, co má program sdělovat. Při „obřadu ohrožených druhů“ z modelového programu Sluneční loď III jdou
- VII -
děti před rozedněním po cestě osvětlené
svíčkami na určité místo do lesa, kde stojí
jeden z lektorů v kostýmu Smrtky. Z lesa
si Smrtce stěžují postupně různé druhy
zvířat (a rovněž zástupce domorodých lidí
z nejmenovaného místa) na to, že si je bude
Smrtka zřejmě muset odvést, protože už je
lidé téměř vyhubili. Smrtka se omezuje na
krátké důstojné komentáře typu: „Všechno
je to hamižnost, nevědomost a sobectví...“
Na konci Smrtka prohlásí, že si tyto druhy
ještě s sebou nevezme a vyzve zvířata, aby
šla šla za lidmi, kteří chápou a vnímají svým
srdcem, aby se jich zastali. Osud lze odvrátit,
ale jedině prostřednictvím oběti.
Působivost tohoto obřadu je srovnatelná
s obřadem prováděným střediskem Sever,
je zde ale patrná větší propracovanost ve
smyslu zasazení do širšího kontextu. Obřad
posiluje propojení porozumění, pocitů
a zpracování, přičemž zároveň vyzývá děti
k akci, snaží se mít přesah do jejich života.
(Nejsou to nějací „oni“, kteří mohou za
ohrožení druhů, jsme to my všichni. Já sám
přitom mohu pro ohrožené druhy něco
udělat.) Tento prvek v obřadu prováděném
střediskem Sever chyběl. Pozoruhodné je zároveň i zahrnutí domorodého člověka mezi
ohrožené druhy, aby si tak děti uvědomily,
že konzumní životní styl neničí jenom přírodu, ale i jiné lidské kultury.
Práce s učiteli a dětmi před programem a prvky přesahu do dalšího života:
Práce s dětmi i učiteli před programem se
neomezuje na zaslání seznamu věcí, které
si děti mají přinést s sebou. Propracované
vzbuzení zájmu dětí o program s využitím
prvků tajemna (jako je tomu prezentací tajemné šifry EC-DC-IC-A v programu Sluneční
loď Země, zasláním tajemných map a podobně) musí výrazně zvyšovat efekt vlastního programu. Děti přijedou na program
motivované a na přitažení jejich pozornosti
se již nemusí na vlastním programu věnovat
tolik času, který lze využít lépe. Stejně tak
má význam předchozí práce s učiteli, aby
se do programu vhodným způsobem zapojili a zároveň byli připraveni na navázání na
program po návratu zpět do školy.
Jako ještě mnohem významnější se pak jeví
práce na přesazích do dalšího života dětí po
skončení programu. I z programu Sluneční
loď Země odjíždějí děti a učitelé s konkrét-
příloha časopisu Bedrník 4/2006
VÝCHOVA O ZEMI  EARTH EDUCATION
ními závazky, co budou (či nebudou) ve
svém dalším životě dělat. Realizace těchto
závazků už ale záleží jenom na dětech a učiteli. V případě modelových programů Strážci
Země a Sluneční loď III se konec pobytu dětí
ve středisku prakticky ani nedá označit jako
skončení programu, vzhledem k tomu, že
děti odjíždějí domů s úkoly, které mají dále
plnit a jejich plnění je tak či onak kontrolováno střediskem ve spolupráci s učitelem. Program tak může plynule přejít do následného
života dětí a nenásilně ovlivnit jejich životní
styl. Navíc zde funguje „efekt sněhové koule“,
protože děti v rámci úkolů často programově
spolupracují se svou rodinou či kamarády.
Důraz na vlastní životní styl: Jako inspirativní se jeví důraz výchovy o Zemi na vlastní životní styl dětí. Lidé vědí o problémech
životního prostředí a zabývají se jimi, nikdo
jim ale neříká, že to jsou naše životní styly,
které tyto problémy způsobují. Většina lidí je
například zděšena tím, jak jsou Jizerské hory
zničeny exhalacemi z elektráren. Málokdo si
ale uvědomí, že elektřina se vyrábí pro nás,
a proto pokud elektřinou plýtvám, vlastně
Jizerské hory osobně poškozuji. Téměř nikomu pak již nedochází, že plýtvání elektřinou
nespočívá pouze ve zbytečném svícení, ale
třeba i ve zbytečném kupování výrobků, na
jejichž výrobu se elektřina spotřebovává.
Proto je velmi důležitý důraz výchovy o Zemi na to, že můj vlastní konkrétní životní styl
je pro Zemi významný a musím na něm začít
pracovat. Pro životní prostředí je samozřejmě důležitá i environmentální akce. Ta však
nemá být začátkem i koncem naší činnosti,
ale spíše přirozeným výsledkem našeho
životního stylu. Proto s environmentálními
akcemi začíná výchova o Zemi až později,
například v programu Sluneční loď III mají
děti začít společně pracovat na environmentálním plánování a akcích poté, co dostanou
znak SOL na obřadu po šesti měsících činnosti zaměřené zejména na jejich vlastní
životní styl.
Zajímavý je ve výchově o Zemi i důraz na
životní styl samotných vedoucích, kteří mají
sloužit jako vzor. Většina středisek a lektorů
environmentální výchovy u nás žije dosti
skromně, ale pokud děti vidí lektora přijet na
program environmentální výchovy autem,
je dopad programu na životní styl dětí podstatně nižší než když lektor přijede vlakem.
Těmto otázkám by se proto měla všude
věnovat patřičná pozornost.
Nedostatky výchovy o Zemi
Ve srovnání s přínosy výchovy o Zemi se její
nedostatky jeví jako dílčí. Na některé problémy je nicméně třeba upozornit.
Velké množství používaných rekvizit
a kostýmů: Popisované modelové programy výchovy o Zemi jsou velmi náročné na
rekvizity a kostýmy. Nicméně tvůrci výchovy
o Zemi rekvizity a kostýmy považují za nutné. Pro převedení abstraktních ekologických
pojmů do konkrétna jsou rekvizity a kostýmy
potřebné, stejně jako pro uplatnění prvků
tajemna a fantazie, které tvoří podstatnou
složku výchovy o Zemi. Množství rekvizit
a kostýmů lze při vytváření vlastního programu poněkud omezit, pořád jich však bude
potřeba hodně. Jde však spíše o obtíž při
vytváření programu. Aby se vyplatila práce
a náklady spojené s obstaráním a výrobou
rekvizit a kostýmů na jeho začátku, je výhodné vícenásobné opakování programu.
Malý zájem o stmelení skupiny (team
building): Výchova o Zemi klade důraz na
potřebu samoty, nezařazuje do programu
žádné aktivity označované jako „team
building“. Ty mohou být důležité pro odstraňování bariér ve vztazích mezi účastníky
programu a pro uvědomování si možností
a potřeby spolupráce. Je pravda, že v aktivitách, stejně jako při hrách v rámci volného
času, je kladen důraz na spolupráci místo
soutěživosti, přímo však žádné aktivity pro
stmelení skupiny do programu zařazovány
nejsou. Předpokládá se zřejmě, že děti se
navzájem znají. Tento předpoklad může,
ale nemusí být správný. Zařazení aktivit
stmelujících skupinu (a tím i umožňujících
lepší spolupráci dětí během programu) na
začátek programu by mohlo být přínosné.
Nejistý efekt některých aktivit: Výchova o Zemi zdůrazňuje, že je důležité předem
vědět, jakého cíle se má určitou aktivitou
dosáhnout, a poté vytvořit aktivitu tak, aby
tomuto cíli vyhovovala. U některých modelových aktivit by bylo možné pochybovat, že
jsou ideální pro dosažení stanoveného cíle.
Například aktivita nazvaná Továrna na jídlo
v programu Sluneční loď Země, má sloužit
k porozumění toku energie, konkrétně
pak fotosyntéze. Dvojice dětí při ní vleze
do uměle postavené jeskyně („listu“) a na
základě instrukcí, které jim dává vedoucí
prostřednictvím jakéhosi telefonu vedoucího dovnitř „listu“, rozloží „molekuly“ vody
- VIII -
a oxidu uhličitého (v nichž jsou jednotlivé
atomy symbolizované ping-pongovými
míčky, spojenými suchým zipem) a složí
z nich s pomocí dalšího míčku symbolizujícího sluneční energii „molekulu“ cukru. Je
pravda, že převést abstraktní pojem fotosyntézy na konkrétní aktivitu dětí je obtížné,
nicméně těžko říci, jestli si z této aktivity
(mimochodem velmi náročné na rekvizity)
děti zapamatují princip fotosyntézy nebo
jenom to, že lezly do jeskyně a v ní slepovaly
ping-pongové míčky suchým zipem.
Jiné aktivity nicméně převádějí abstraktní
pojmy do konkrétna velmi zdařile, například
aktivita Od kolébky k hrobu v programu Sluneční loď Země.
Vyhraněnost postojů nepřijatelná pro
některé lektory: Výchova o Zemi je pevně
zakotvena v hlubinné ekologii. Aktivity
typu objímání stromů a líbání květin, stejně
jako pocity spřízněnosti se všemi živými
organismy či lásky k Zemi založené na poněkud mystických zkušenostech, mohou
být pro racionálně založené lektory environmentální výchovy těžko přijatelné. Stejně tak může být pro přírodovědce obtížné
vyhnout se pojmenovávání a označování
a snést (ve jménu soustředění pozornosti
na základní ekologické pojmy), pokud děti
nepřesně označují rostliny, živočichy či třeba horniny.
Podobně se může někomu zdát zvláštní shrnutí každého ekologického pojmu do jediné
věty, kterou mají děti během pobytu co nejvíce opakovat, aby tak došlo k internalizaci
tohoto pojmu. Místo porozumění pojmu to
může připomínat bezmyšlenkovité opakování určité fráze.
Tyto a další postupy výchovy o Zemi mohou
někoho dráždit, vycházejí však z celkové
struktury výchovy o Zemi a v jejím rámci
jsou důkladně zdůvodněny.
Uplatnění výchovy o Zemi
Vzhledem ke své komplexnosti je výchova
o Zemi vhodná hlavně pro pobytové (několikadenní) programy. Kratší programy, trvající
několik hodin až jeden den, mohou uplatnit
některé její prvky.
Ing. Tomáš Hakr
Pedagogická fakulta
Technické univerzity v Liberci
www.eartheducation.com
N Á Z O R Y
ANKETA
PÍT NEKTAR I PŘESTAT CHRÁNIT KUDLANKY...
Jaký význam má biologická rozmanitost na Zemi?
Miloš Anděra: Biodiverzita není jen módním slovem, ale základním principem
a pilířem přirozeného „fungování“
přírody. Vyšší biodiverzita ekosystémů
dává naději na jejich rychlou obnovu
po větší přírodní katastrofě. Úroveň
biodiverzity ovšem musíme vnímat v regionálním kontextu – nižší rozmanitost
pouští a tajgy neznamená to, že jsou
„méněcennější“ než deštný les. Stejně
tak vysoká biodiverzita není vždy důkazem přirozeného ekosystému (viz např.
městské prostředí).
Jana Brožová: Biologická rozmanitost
je chápaná jako pestrost druhů rostlin
a živočichů a také typů prostředí. A právě toto podle mého názoru vypovídá
o významu rozmanitosti. Naše krajina
nejsou jen např. lesy, ve kterých by rostl
jenom jeden druh stromu a žil jeden
živočich. Ale toto je pouze jeden význam
– ten estetický, při prvním pohledu.
Nesmíme však zapomínat na to, že my
biologickou rozmanitost využíváme
– jsou to plodiny, léčivé rostliny, živočichové, voda...
Fatima Cvrčková: Nikdy jsem se profesionálně nezabývala ničím, co by
s biologickou rozmanitostí nějak zvlášť
souviselo. A právě proto, že nejsem odborník, mohu si snad dovolit přiznat, že
4/2006
nevnímám zrovna biologickou diverzitu
jako nějaký zvláštní, výjimečný či mimořádně úctyhodný druh rozmanitosti, ve
srovnání třeba s rozmanitostí krajiny na
straně jedné nebo s rozmanitostí projevů
lidského chování a kultury na druhé.
Koneckonců člověk je biologický druh
a proč by rozmanitost lidových písní,
odrůd jabloně nebo druhů piva neměla
zasluhovat pozornost, které se dostává
třeba endemickému poddruhu jasoně
červenookého z okolí Štramberka? Jinak řečeno: Rozmanitost pokládám za
hodnotu samu o sobě – a ta biologická je
prostě jedním z mnoha příkladů.
Pavla Koucká: Biologická rozmanitost
zvyšuje odolnost i produktivitu ekosystémů. Ponechme stranou množství
laboratorních pokusů i terénních studií,
které to dokazují. Čistě logicky: různé
druhy mají různé nároky na prostředí,
například co se živin týče. Tudíž více
druhů dokáže prostředí lépe využít,
méně si konkuruje než větší množství
jedinců druhu jednoho. A když dojde
k narušení – některý z druhů v systému
třeba zmizí – v rozmanitějším systému
se snáze najde druh jiný, jenž jeho funkci zastoupí, takže se systém nezhroutí.
Osobně celou záležitost vnímám i z estetického hlediska: smíšené lesy jsou
prostě hezčí než monokultury a krása
luk oproti polím podobně spočívá v jejich různorodosti.
Vojtěch Novotný: Biologická rozmanitost
má význam jak čistě praktický, tak i kulturní. Je nutná k udržování základních
funkcí ekosystémů, na nichž stále ještě
závisí lidská civilizace. Podmínky na
Zemi se neustále mění a jenom velký
počet druhů, jež má každý ekosystém
připravené „v záloze,“ umožňuje jeho
adaptaci na měnící se prostředí. Kromě
toho každý druh je unikátním produktem evoluce a jakmile zmizí, nelze ho již
znovu vytvořit (i když brzy bude možné
tvořit druhy zcela nové). Zaslouží si
tedy ochranu jednak jako cenná banka
informací (uchovaných v jeho DNA)
a jednak jako část biologického dědictví,
s nímž bychom měli zacházet alespoň
stejně dobře jako s kulturním dědictvím
lidských civilizací.
Václav Petříček: Biologická diverzita, na
genetické, druhové, populační i ekosystémové úrovni vyjadřuje základ pro chod
životodárných procesů, na kterých je
závislá lidská existence.
David Storch: Biologická rozmanitost je
to nejzajímavější, co na Zemi je (i z kosmického hlediska), a z toho plyne její
význam, který je nesrovnatelný s významem čehokoli jiného. Ptáme-li se ovšem
na význam biodiverzity pro člověka, je
zjevné, že kromě uspokojování jeho základních životních (řekněme rovnou ekonomických) potřeb, což by ovšem mohla
zajistit jen velmi malá část celkového bohatství přírody, je zcela zásadní kulturní
význam biodiverzity (a přírody), jako referenčního zdroje lidských hodnot; tedy
světa, který je vůči člověku vnější, ale
přesto je živý, zároveň blízký i vzdálený,
a je zdrojem jistot i překvapení.
Mojmír Vlašín: Biodiverzita není totožná
s druhovým bohatstvím (výčet druhů), nýbrž je pojmem mnohem širším
a komplexnějším. Biologická rozmanitost znamená variabilitu všech žijících
organismů včetně ekosystémů, jejichž
jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci
druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů. Je to nejvlastnější charakteristika
planety Země, liší se tím od všech ostatních známých vesmírných těles.
17
Na otázky Bedrníku na téma biologická rozmanitost odpověděli:
RNDr. Miloš Anděra, CSc., zoolog Národního muzea v Praze, zabývá se zoogeografií, ekologií a ochranou savců; mimo jiné autor úspěšné knížky Encyklopedie naší přírody.
Mgr. Jana Brožová, odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP, koordinátorka Strategie
ochrany biologické rozmanitosti ČR.
RNDr. Fatima Cvrčková, Dr., Katedra fyziologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity
Karlovy, zabývá se buněčnou a molekulární biologií rostlin, bioinformatikou.
Mgr. et Mgr. Pavla Koucká, bioložka a psycholožka, redaktorka časopisu Psychologie dnes.
Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., profesor ekologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Zabývá se studiem tropické biodiverzity, mimo jiné v Papui Nové Guineji.
RNDr. Václav Petříček, botanik, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Doc. David Storch, Ph.D., v Centru pro teoretická studia UK a AV ČR a na Katedře ekologie
PřF UK se zabývá makroekologií, teoretickou ekologií a evoluční biologií.
RNDr. Mojmír Vlašín, Ekologický institut Veronica, Český svaz ochránců přírody Brno.
Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., zoolog, evoluční biolog, Biologická fakulta Jihočeské univerzity a Biologické centrum Akademie věd ČR.
N
Jan Zrzavý: Význam pro koho? Biodiverzita
prostě je a je zcela naivní představa, že
na ní závisí nějaké to „přežití globálního ekosystému“. Tedy přesněji řečeno
– klesne-li biodiverzita na nulu, „globální
ekosystém“ jistě zanikne (protože to není
nic jiného než reálně existující druhy
organismů plus místo, kde žijí), ale to
opravdu nehrozí. I při skutečných biologických průšvizích v minulosti, s nimiž
se současná situace vůbec nemůže rovnat
(masové extinkce např. na hranici prvoa druhohor), vždycky nějaká významná
biodiverzita přežila. Otázka tedy zní, zda
biodiverzitu chceme, poněvadž nám plní
nějaké naše požadavky – ekonomické,
kulturní, estetické. Gorily tu jistě nejsou
od toho, aby udržovaly diverzitu, gorily
prostě jsou a leckomu se líbí.
Ubývá biodiverzita, nebo ne?
Miloš Anděra: Jednou z „neřestí“ člověka
jako biologického druhu je (např. vedle nesmyslných válek), že jako jeden
z mála (ne-li jediný), natolik zasahuje
do životního prostředí, až ho někdy činí
neobyvatelným pro sebe i jiné organismy. Globálně k úbytku biodiverzity
bezpochyby dochází, ale hodnocení procesu není jednoduché, neboť se v něm
navzájem prolínají protichůdné faktory
ekologické, ekonomické, demografické
a další (např. schopnost jisté obnovy
přírodních zdrojů a v protikladu nekontrolovaný růst lidské populace).
Jana Brožová: Odborník na slovo vzatý
by vysvětlil, že rychlost vymírání druhů
je dnes tisíckrát rychlejší než před sto
lety… Dříve druhy také vymíraly, ale jednalo se vymírání přírodními silami. To,
co se děje dnes, zapříčiňuje člověk. Kde
dříve býval les, stojí dnes dálnice, místo
mokřadů je obchodní centrum. Živočichové a rostliny tak ztrácí svůj přirozený
„domov“ a vymírají.
Fatima Cv rčková: Pokud jde o biodiverzitu
v tradičním smyslu, tam mi nezbývá, než
věřit tomu, co píší povolanější. Shodne-li se bulvární tisk i časopis Science na
tom, že biodiverzity ubývá, zřejmě na
tom něco bude. Pokud jde o rozmanitost
v širším smyslu nežli pouze biologickém,
tak tam se mohu opírat i o osobní zkuše-
Á
Z
O
R
Y
nost. Copak už nejsou i jiné písničky než
pop z 80. let a jiné jogurty než Jogobella
dovážená odněkud z Německa?
Pavla Koucká: Jistěže ubývá, současné vymírání druhů je jedním z největších v historii planety. Při konfrontaci s doklady
tohoto faktu mě jímá děs a v úžasu kroutím hlavou nad tím, jak se politici dokáží
tvářit, že se nic neděje, nadále narcisticky
zahleděni do důležitosti sebe samých.
Vojtěch Novotný: Není naprosto žádného
sporu o tom, že biodiverzita ubývá, a to velmi rychle – spory mezi odborníky se vedou
výhradně o detailech této rychlosti. Pokles
rozmanitosti, jakož i naprostá většina dalších problémů životního prostředí, se odehrává zejména v tropických rozvojových
zemích, takže z Česka není příliš vidět.
Václav Petříček: Ubývá – viz černé a červené seznamy a knihy. Zároveň se mění
v důsledku lidské činnosti, vědomé či
bezděčné – přenášení druhů přes kontinenty může způsobit těžké problémy
i člověku – viz králíci v Austrálii, krysa
v Evropě a nakonec i HIV.
David Storch: Biodiverzita ubývá. Jde
ovšem o úbytek velmi heterogenní, některé taxony jsou mnohem více ohrožené
než jiné, některé oblasti jsou na tom
hůře než jiné. V každém případě zatím
nejde o ubývání srovnatelné s masovými
extinkcemi, které několikrát postihly
Zemi během poslední půlmiliardy let.
Biodiverzita nebyla nikdy zcela stabilní
a podobná úroveň jejího poklesu tu byla
zřejmě několikrát jen během posledních
dvou milionů let.
Mojmír Vlašín: Vymírání druhů je přirozený evoluční proces. Vymírání však
v dlouhodobém průměru nedosáhlo více
než 9 % druhů za milión let, což je jeden
druh za pět let. Rychlost vymírání se významně zvýšila s růstem lidské populace.
Od r. 1600 vyhynulo nebo bylo vyhubeno
nejméně 611 druhů živočichů a dalších
30 je odkázáno lidskou péči v chovech.
Skutečný počet bude zřejmě mnohem
vyšší. Biodiverzita na úrovni druhů se
na planetě nepochybně snižuje dramatickým způsobem.
Jan Zrzavý: Ubývá, druhy vymírají. Problém
je, že netušíme, kolik těch druhů je a kde
jsou, takže vůbec netušíme, kolik jich
ubývá. A především netušíme, kolik by
jich ubývalo i bez lidské činnosti, protože
každý druh jednou vymře i sám od sebe.
Otázka je, zda přes to všechno věříme, že
svět, v němž žijeme, je nějak nenormální.
Jistá část lidí si to myslela vždycky.
Může pro uchování biologické
rozmanitosti něco dělat jednotlivec?
Miloš Anděra: Role jednotlivce je pro
uchování biologické rozmanitosti stejně
důležitá (ne-li důležitější) jako úroveň
institucionální. Konec konců, je to vždy
konkrétní člověk, který vykácí prales,
naplánuje a zrealizuje napřímení řeky
nebo vystřílí rysy a medvědy. Jedině
změna v chování a postojích jednotlivců
může přinést globální změnu ve vztahu
lidstva k prostředí, které obývá. Dobrým
příspěvkem k uchování biodiverzity je
např. vykupování pozemků pro „soukromé“ rezervace.
Jana Brožová: Zde bychom se měli řídit
heslem – mysli globálně, jednej lokálně.
Roste diverzita, nebo ne?
18
4/2006
N
Přestaňme žít na úkor přírody. Nechme
přírodu – rostliny, živočichy, typy prostředí – tam, kde původně byly, nenuťme
je se stěhovat, nepodaří se nám to. Podle
mého názoru nepomůže, když za dvacet
stoletých lip vysadíte čtyřicet nových – to
není totéž. Ale je to těžké, když lidská
populace roste exponenciálně.
Fatima Cvrčková: Na to se ptejte někoho,
jehož odpověď vypovídá i o něčem víc než
o přesvědčovací kvalitě pramenů z druhé
až několikáté další ruky, a to navíc těch,
které se dají přečíst cestou v metru. Například ve Science z července tohoto roku
je dlouhý článek o tom, co by vlastně mělo
být prioritou při ochraně biodiverzity; ale
ten opravdu na čtení v metru není. Ale
pokud jde o rozmanitost v širším smyslu,
ne nutně jen tu měřenou počtem druhů,
tak to začíná možná i tím, že vědomě a záměrně přestanete kupovat Jogobellu a ve
vesnické hospodě kousek od Strakonic si
necháte natočit Nektar, i když třeba čepují i Gambrinus. Ale tam to nemusí končit.
Vážím si třeba zakladatelů soukromých
přírodních rezervací, kteří skupují remízky, potoční břehy a podobná místa, aby
jim umožnili zůstat tím, čím jsou – tedy
ostrůvky rozmanitosti v krajině. A hřeje
mne, že jsem taky trošku přispěla k tomu,
že několik krásných buků v Čergově ještě
stojí (na pozemku, který koupilo občanské sdružení Vlk), a jsem ráda, že tenhle
nápad už došel i do Čech.
Pavla Koucká: Jednoznačně lepší než zachovávat druhy v zoologických zahradách
je ochrana jejich přirozeného prostředí.
Jednotlivec se může ohradit proti narušování ekosystémů minimálně stylem „v
Á
Z
O
R
Y
tom já nejedu,“ volit ekologičtější možnosti – například cestovat na kole nebo
veřejnou dopravou, a nikoli autem. Dále
se pak může snažit působit na společnost:
jít příkladem, vysvětlovat, zodpovědně
volit, případně ochraně přírody i finančně
přispět.
Vojtěch Novotný: K řešení problému je
třeba si nejdřív uvědomit, že problém
vůbec existuje, a v čem spočívá. Proto
se domnívám, že biologické vzdělání na
školách všech stupňů je velmi důležité
pro to, jak se bude společnost jako celek
chovat v blízké budoucnosti. Hlavním
problémem pro ochranu prostředí je
ničení přirozených biotopů, zejména
v tropických zemích, a značná část této
destrukce je následkem chudoby těchto
zemí. Cestou k celosvětovému zlepšení situace v ochraně přírody je tedy paradoxně
zlepšení ekonomické situace v rozvojových zemích, a to i přesto, že tento ekonomický vzestup bude mít na životní prostředí dočasně negativní následky. Každý
jednotlivec je v průměru odpovědný za
jednu šestimiliardtinu chování lidstva.
Vliv jednotlivých osob je samozřejmě
velmi nerovnoměrný, nicméně Česká
republika je v celosvětovém hospodářství
a politice významnější, než odpovídá velikosti její populace. Myslím, že posuzovat
vlastní konzumaci, životní styl, dary charitě či voličský vliv na zahraniční politiku
země s ohledem na globální problémy
životního prostředí a ekonomické situace
v rozvojových zemích je jednou z cest, jak
životnímu prostředí pomoci.
Václav Petříček: Máme na to dva hlavní
právní nástroje: je to tvorba a péče o sou-
stavu chráněných území a územní systém
ekologické stability a zákaz zavádění geograficky nepůvodních druhů do krajiny.
David Storch: Důležitá je ekologická
vzdělanost, takže jednotlivec by se měl
především snažit o ekologii a biodiverzitě
něco dozvědět a případně předávat tyto
znalosti dál. To považuji za nejdůležitější. Je samozřejmě spousta věcí, které je
dobré dělat (nejíst žraloky a velké mořské
dravé ryby, nekupovat tropické dřevo
a tak podobně), nicméně porozumění
přírodě a jejím globálním problémům je
podmínka nutná.
Mojmír Vlašín: Cílem ochrany přírody
nemůže být zachovat současný stav, ale
zajistit populacím přirozený vývoj a možnost adaptovat se na změny prostředí.
Příroda nefunguje jako rovnovážný systém. Současné převládající paradigma
v ekologii uznává, že ekologické systémy
jsou otevřené a nerovnovážné a nemají
žádný stabilní bod. Jsou často řízeny
a regulovány vnějšími činiteli a v krátkodobé rovnováze s vnějším prostředím
se nacházejí vzácně. Změny v přírodě
musí být součástí ochrany přírody, a ne
něčím, co je v rozporu s ní. Každý, kdo
chce opravdu vážně chránit přírodu, by
se měl seznámit s kauzou Šumava a zaujmout k ní neuhýbavé stanovisko. To je
totiž exemplární případ, na tom každý
sám pozná, jak na tom je. Pokud si myslí,
že Šumava může být národním parkem
jedině, pokud do ní člověk neustále zasahuje, pak nemůže udělat pro ochranu
biodiverzity vůbec nic.
Jan Zrzavý: Tlačit na příslušná politická
rozhodnutí – a tedy uvědomit si, že jde
o otázku čistě politickou. Jednotlivec tudíž nemůže udělat skoro nic – už proto, že
„lokální biodiverzita“ nemá žádný smysl.
Na to pozor: značná část druhů „kriticky
ohrožených na území ČR“ jsou prostě
druhy, které u nás v podstatě nežijí, mají
u nás okraj areálu, a tak není divu, že jich
je málo. Chránit u nás katrán tatarský
nebo kudlanku nábožnou je činnost lehce
absurdní.
Připravila Hana Kolářová
V lidském světě určitě. Umíme třeba „vyrobit“
umělou přímořskou krajinu v přírodní přímořské
krajině. Za jakou cenu?
4/2006
19
Zdroj: virtuální svět internetu
N
Á
Z
O
R
Y
RODOVÁ OSADA
Možná jste se již doslechli o projektu založení přírodní osady s trvale udržitelným
způsobem života (www.rodovaosada.cz). Vidíme to jako jedno z východisek do
budoucna pro dnešní i budoucí generace. Možná i vám by se líbilo, kdyby podobná
osada u nás vznikla.
Kdo se jednou pustil do tvorby, v které
spatřuje smysl, která jej vnitřně naplňuje,
zná ten pocit pohlcení, tvořivého nadšení,
kdy člověk zapomene na čas, jídlo, okolí
a plně se ponoří do práce. Podobný zážitek, jako když hraje hru se zápalem. Něco
podobného se přihodilo i mně. Jednoho
rána přišel nápad – vytvořit hru, pomocí
níž je možné popsat vizi vznikajících rodových osad, kde se hráči budou moci přímo
podílet na tvoření, a tak si ve výsledku
dokáží snadněji představit vlastní kroky
budování, uvidí konečnou podobu celku.
A přitom všem se budou bavit. Do tohoto
procesu se zapojí celá rodina – všichni
vzájemně spolupracují, děti tvořivě vyjadřují své představy a rodiče jim naslouchají,
dávají prostor k realizaci.
Myšlenkový řetěz byl započat a jeden
nápad rozvíjel další. Přidali se i přátelé.
Společně jsme vytvořili zapálený tvůrčí
tým. Tak se během dvou měsíců zrodila
první verze hry Rodová osada. Hry, ve které si každý vyzkouší, jak se vlastně buduje
nová vesnice. Kudy povedou cesty, kde se
budou rozkládat rybníky, kde porostou
ČESKÁ REPUBLIKA
VERSUS RUSKO
Myšlenka Rodových osad vznikla v Rusku
a podrobněji se s ní můžete seznámit
v knihách V. Megreho, kde se o ní hovoří
všeobecněji a mnohdy i dost poeticky. Určitě se však dají navrhované myšlenky vyjádřit suchopárnějším jazykem a je možné
je doložit konkrétními příklady z praxe.
lesy, kde budou osadníci pěstovat ovoce
a zeleninu. Může se zamyslet, jakou profesí by se chtěl živit, aby žil v souladu s přírodou, trávil více času se svou rodinou
a současně i přispíval celé osadě. Hry, při
které se spoluhráči zamýšlí, jaké společné
budovy jsou potřebné pro samostatné
fungování vesnice, co zajistí prosperitu
jejím obyvatelům, jaké oživení znamenají
zvířata (i když jen nakreslená na papíře).
Čím je stolní desková hra Rodová
osada výjimečná? Především spoluprací.
Ta přináší spoluhráčům největší potěšení
a k tomu ještě i bodové zhodnocení. Nejde zde o to někoho porazit, ale vnímat se
spíše jako budovatelé a na konci si odnášet
dobrý pocit společně v tvůrčím procesu
stráveného času.
Odměnou spoluhráčů je také pohled na
rozmanitou krajinu, ve které se klikatí cesty
lemované živými ploty, lesíky vytváří různorodé obrazce a po ploše se modrají jakoby
rozeseté rybníčky. Někde se pase koník, jinde ovečka, tam poletuje včelka či poskakuje
zajíc. Děti se radují ze svých stádeček ovcí,
koní či lesních zvířátek. Máme odzkoušené,
že jednodušší varianta je přitažlivá i pro ty
menší, od pěti let věku. Náročnější verze
pak nabízí náhled do života reálné Rodové
osady a zaujme i ostřílené hráče.
Model stopadesátihektarové osady pro
Michal Kratochvíla
[email protected]
www.hra.rodovaosada.com
kráceno (red)
nejméně 100 rodin a budování celistvé
infrastruktury je vhodný zejména pro
Rusko (velká území státní půdy, slabá
infrastruktura, velká vzdálenost vesnic
od sebe atd.). Pro naši zemi (menší území,
půda rozdrobená na malé kousky, převážně soukromé vlastnictví půdy – v ČR
PERMAKULTURA
je přes 3 milióny soukromých vlastníků
půdy – blízká dostupnost služeb a velmi
Permakultura je koncepce harmonického soužití přírody s lidmi, které lidem umožňuje získá-
malé vzdálenosti mezi jednotlivými ves-
vat potravu, energii, přístřeší a uspokojuje ostatní hmotné i nehmotné potřeby trvale udrži-
nicemi) je model Rodových osad méně
telným způsobem. Součástí tohoto přístupu je uvědomělý návrh zemědělských ekosystémů
vhodný. Takovýto projekt by však byl jed-
vyznačujících se rozmanitostí, stabilitou a odolností přirozených ekosystémů. Celkově jde
nou z možných cest, jak oživit pohraniční
o způsob utváření zdravého a energeticky účinného životního prostoru člověka jako systému,
oblasti, bývalé vojenské prostory či jinak
který prospívá lidem, zvířatům, rostlinám i Zemi jako celku a je schopen fungovat a obnovo-
nezajištěné oblasti. Variantou vzniku Ro-
vat se bez dalších lidských zásahů. Jako trvalý kulturní model permakultura daleko přesáhla
dové osady v ČR (složené z mnoha desítek
rámec zemědělství. Trvalá kultura zahrnuje vedle ekologických i smyslové, mezilidské, ekono-
rodových statků) je její postupný (v hori-
mické a etické aspekty. V zahradě koncipované podle principů permakultury jsou zohledněna
zontu několika let) a přirozený vznik (lidé
nejen estetická a kulinářská hlediska, nýbrž i začlenění obydlí do okolního prostoru, vztah
začnou zakládat své rodové statky kousek
k sousedům, koloběhy vody, znovuvyužití veškerého odpadu, ochrana proti větru, techniky
od sebe, podle potřeb a možností dobu-
pěstování atd.
dují část infrastruktury).
Permakultura – z anglického spojení „permanent agriculture“ – trvalé resp. trvale udržitelné
zemědělství.
www.sdruzenizeme.cz, kráceno
www.rodovaosada.com, kráceno
20
4/2006
DIDAKTIKA
JAK NA VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY  PROJEKTOVÁ A MEZIPŘEDMĚTOVÁ VÝUKA
PRAŽSKÉ DĚTI V KRAJINĚ ZA ŠKOLOU
Krajina, ve které žijeme, je plná příběhů a zážitků. Přesvědčí se o tom deset
pražských škol, které začínají ve svém
okolí s pátráním. V rámci dvouletého projektu Krajina za školou budou studenti ve
spolupráci s pedagogy a obyvateli z okolí
pořizovat identické snímky okolí své školy
podle starých dobových fotografií. Poté na
ně čeká příprava výstavy, publikace a řada
dalších aktivit.
Aby se studenti a jejich učitelé dostali
krajině skutečně pod kůži, čeká na ně
v rámci projektu mnoho zajímavých činností. Pro pedagogy ze zapojených škol je
připraveno dvacet seminářů, na kterých
se mimo jiné seznámí s projektovým vyučováním a základy fundraisingu. Dozví se
také, jak fotit krajinu, jak se vyvíjelo pražské osídlení, a projdou zmizelou Prahou.
Žáci navštíví výukové programy, které je
provedou krajinou krok za krokem a naučí
4/2006
je vnímat krajinu všemi smysly. Vyškolení
lektoři z řad studentů vysokých škol žáky
také zavedou např. za Kelty a Slovany a do
jejich krajiny, do tajemných uliček staré
Prahy a seznámí je s řadou dalších témat.
Vznik projektu popisuje jeho autor
Mgr. Petr Mikšíček: „Na začátku projektu
Krajina za školou byl fascinující zážitek
z možnosti porovnávat historii a současnost pomocí historických fotografií. V roce
2002 jsem stál kdesi ve stráni nad obcí
Jelení a pozoroval proměny domů, návsi,
způsobů dopravy, využívání polí, zalesnění a vodních toků. Měl jsem tak možnost
uvidět vše, co přineslo a také odneslo 20.
století. Hned mě napadlo, že tato metoda
představuje zábavný způsob poznávání
historie místa, jeho proměn a příběhů.
Jak skvěle by se tato metoda dala použít
v rámci předmětu vlastivěda na základních
školách! Po více jak dvou letech jsem tento
nápad oprášil a ve spolupráci s o. s. Antikomplex a společností Centre for Modern
Education (CZ) jsme vytvořili projekt Krajina za školou. V současné době běhají po
okolí svého bydliště děti z více než šedesáti
škol a zdá se, že je pořizování fotodvojic
baví. Pedagogové také projekt uznali za
přínosný. Nyní se do komunity připojuje
dalších deset škol z Prahy. Proměn se zde
v průběhu 20. století stalo opravdu mnoho. Již dnes se tedy těším na fotodvojice,
které studenti v Praze pořídí, a za dva roky
zveřejní.“
Petr Mikšíček je členem občanského
sdružení Antikomplex, iniciátorem úspěšného projektu Zmizelé Sudety (www.zmizelesudety.cz), na který Krajina za školou
navazuje, je rovněž autorem řady publikací
a výstav.
„Krajina za školou je mnohovrstevnatý
projekt. Děti se učí poznávat okolí svojí
školy a odkrývají paměť míst, kolem kterých denně chodí. Jen tak mimochodem
se ještě učí pracovat s foťákem, skenerem, počítačem, diktafonem, internetem.
Radost mohou mít také učitelé. Krajina
za školou představuje totiž formu živého
a fungujícího projektového vyučování, který jim nabízí jednu z cest pro naplňování
školního vzdělávacího programu konkrétním obsahem,“ doplňuje Petra Mikšíčka
jeho kolega z Antikomplexu Mgr. Ondřej
Matějka, který rovněž stál u zrodu projektu
a podílí se na jeho realizaci.
S okolím své školy a jeho pozoruhodnou minulostí se díky projektu blíže seznámí nejen žáci a učitelé. Na závěrečných
výstavách a v rámci vydaných publikací
bude moci shlédnout výsledky i široká
veřejnost.
Projekt vychází z toho, že krajina, která
nás obklopuje, je naší učitelkou – skrývá
v sobě stopy našich předků, vypráví jejich
příběhy, ukazuje nám vývoj vztahu člověka
a přírody... Otvírá nám tak bránu nejen
k minulosti, ale i k budoucnosti.
Projekt v Praze koordinuje Sdružení Tereza, kontaktní osobou je Barbora Pešková,
partnery jsou občanské sdružení Antikomplex a Ekocentrum Podhoubí. Projekt je
spolufinancován z Evropského sociálního
21
Projekt Krajina za školou umožňuje budování citového pouta a mnoho aktivit, které
rozvíjejí schopnosti dětí. V prvé řadě schopnost komunikovat, organizovat svou
práci, pracovat v týmu a prezentovat výsledky své práce. Projekt je určen pro děti
na druhém stupni základních škol a pro studenty středních škol. Je koncipován jako
moderní projektový a výukový záměr, který koresponduje s hlavními cíli Rámcového
vzdělávacího programu. Jednotlivé aktivity projektu pomáhají dosahovat u žáků
klíčových kompetencí. Díky širokému spektru činností studentů v terénu je možné
jednotlivá zkoumaná témata probírat ve škole v rámci průřezových témat a jednotlivých vyučovacích hodin. Projekt je také možné analyzovat v mezipředmětové výuce
mediální výchovy, ekologické výchovy a společenskovědních seminářů.
D
fondu, státního rozpočtu České republiky
a rozpočtu hl. m. Prahy
I
D
A
K
T
I
K
A
Výukové materiály, které vytvoří žáci a pedagogové v rámci projektu Krajina za školou, mohou
sloužit jako součást běžné výuky. Používat je můžete při výkladu v zeměpisu, dějepisu, základech
Barbora Pešková
společenských věd a v přírodopisu. Vytváření výukových materiálů Krajina za školou představuje
Sdružení Tereza, [email protected], www.tere-
zábavné a zároveň poučné projektové vyučování, do kterého můžete zapojit studenty své školy.
zanet.cz (rubrika Další projekty – Krajina za školou)
Toto projektové vyučování se významným způsobem kryje s prioritami Rámcových vzdělávacích
Doplněno: http://www.krajinazaskolou.cz/ a Hana
programů. Sled jednotlivých kroků, které budou studenti v průběhu projektu realizovat, nalezne-
Kulichová, Sever Horní Maršov
te na www.krajinazaskolou.cz. Součástí projektu jsou různé produkty, nástroje a služby, například
Redakce Bedrníku děkuje Petru Mikšíčkovi z o. s. Antikomplex za poskytnutí srovnávacích fotografií.
e-learningový kurz, manuál, pexeso...
Nositeli projektu se mohou stát i sdružení zabývající se volnočasovými aktivitami. Projekt Krajina
za školou tvoří otevřený tým spolupracovníků a kooperujících partnerů, kteří rádi v týmu uvítají
další kolegy a subjekty, které přinesou nové možnosti, technologie a vylepšení. Internetové strán-
Popisek by se neměl zabývat pouze tím, co je na foto-
ky projektu jsou připraveny v češtině, angličtině, němčině, polštině, slovenštině a maďarštině.
grafii vidět, ale hlavně souvislostmi, proč je co na foto-
V říjnu 2006 se v rámci mezinárodní mutace do projektu Krajina za školou zapojilo i Rumunsko.
grafii vidět – např. skupina cestářů v zimě. Popisek by
Projektu se na podzim 2006 účastní již více než 30 škol z dvanácti různých krajů ČR. Z dosud re-
měl přibližovat čtenáři život a specifika tohoto regionu.
alizovaných za shlédnutí stojí zejména krásný projekt ZŠ Březenecká z Chomutova. Paní učitelka
Jana Saloňová a žáci kvalitně zpracovali region na Severozápadě Čech.
Bývalé koupaliště v Abertamech
Jako partner hlavních organizátorů se k účasti na projektu chystá například také středisko eko-
Bývalé vodní a vzdušné lázně v Abertamech byly čas-
logické výchovy Sever Horní Maršov, kde projekt v návrhu nazvali Krkonoše vnitřní a vnější. Děti
to navštěvovány místním obyvatelstvem. Pořádaly se
v jeho rámci budou rovněž sbírat informace, staré fotky a obrázky, k nim fotit tatáž místa nově, pá-
zde společenské slavnosti, zábavy a sportovní utkání.
trat v terénu, dělat rozhovory s pamětníky, pátrat v archívech. Výsledkem bude výstava, pohled-
Ačkoli by se zdálo, že koupaliště 800 m nad mořem
nice, publikace. Na Sudety jak dělané... Obdobný projekt mají rozjet regionální partneři například
bude liduprázdné vzhledem k teplotě vody v potoku,
pro České středohoří, Jeseníky, Šumavu, Karlovarsko. A sdružení Antikomplex má další plány...
nebylo tomu tak. Obdobná koupaliště v horách byla
předehřívána ve třech bazénech vyložených dřevem
a umístěných nad hlavním bazénem. Proto při dnešním
Závěje na silnici
pohledu vypadají plavci velmi otužile. V roce 1942 bylo zakázáno kvůli náletům
Fotodvojice zachycuje státní silnici od Vejprt směrem na Klínovec. Oba snímky
veškeré veřejné shromažďování, a proto se koupaliště přeměnilo na líheň kaprů. Po
zachycují abnormální sněhové závěje přesně po 100 letech. Zatímco dnes se o
výměně obyvatelstva v roce 1945 nebylo koupaliště obnoveno, resp. nenašel se pro
sníh postará technika a auta mají zpoždění maximálně 2 hodiny, dříve tento úsek
něj tzv. národní správce. Koupaliště postupně zcela zaniklo. Člověk by si myslel, že
a nejen ten musel dny odklízet každý, kdo měl doma lopatu, z blízké obce Háje.
hlavní příčinou byla nechuť lidí se scházet u studené vody, ale hlavním důvodem
Je zřejmé, že dnes je život v horách díky technice jednodušší. Přesto ale mnoho
nejspíš byla ekonomická neefektivnost a málo času na společenské radovánky.
mladých lidí z obcí a hor odchází do měst.
22
4/2006
D
I
D
A
K
T
I
K
A
ŽIVOT V RYBNÍCE
Úvod
Všichni sedí se zavřenýma očima, poslouchají zvuky, po ztišení nahrávky mají společně
vymodelovat z barevných gáz to, co jim zvuky
připomínaly. Starší mají do modelu zakomponovat i přírodniny.
1. část programu
Sezónní změny teplot ve vodních nádržích:
S pomocí 4 názorných obrázků mají účastníci objasnit, co způsobuje zvláštnost (anomálii) vody – největší hustota při 4°C. Rozdílná
teplota v různých vrstvách rybníka v jednotlivých ročních obdobích.
Podmořská sopka (pokus pro důkaz různé
hustoty vody při různých teplotách):
Nejlepší je namíchat vodu s T=4°C a T=1°C.
Teploměrem změřit teploty vod. Pokud se podařilo získat teploty 4 a 1°C, pak se do zavařovací
sklenice č.1 nalije voda s T=4°C a do č.2 voda
s T=1°C. Do lahvičky od tuše č.1 vodu s T=1°C
a do lahvičky č. 2 vodu s T=4°C – vody v těchto
lahvičkách barevně odlišíme kapkou inkoustu
nebo tuše. Malé lahvičky s přiloženým víčkem
pak opatrně vložíme do zavařovacích sklenic
a víčka vyzvedneme (lahvičku č.1 do zavařovačky č.2 a obráceně). Obarvená voda pak podle hustoty při různé teplotě buď zůstává na dně
skleničky nebo stoupá a pomalu obarvuje „těžší“ vodu v zavařovačce.
Poznámka: Teploty mohou být různé
4/2006
(např. vařící a ledová), ale pouze kolem 4°C je
pozorovatelná anomálie, že teplejší voda může
být těžší. U jiných teplot nastává normální jev,
že teplejší látka je lehčí a stoupá – ale i tak je
pokus poutavý. (Teploty pro pokus ideální
se však získávají velmi obtížně. Experiment
s horkou a studenou vodou z lednice je přínosný už tím, že děti vidí, jak se dá zjistit rozdílná
hustota vody.)
Oživování rybníka:
Vytvoříme tři skupiny, každá skupina má
obálku s 12 obrázky. Skupiny umísťují obrázky do předkreslených rámečků s názvy rostlin
a živočichů na plátně. Špatně umístěné kartičky vyučující skupinám vrací. Starší mohou
k obrázkům vyhledat v hromádce i popisy na
kartičkách.
Společná kontrola:
Posezení u rybníka – povídání o organismech na rozmístěných obrázcích – zajímavosti, zmínky o tom, čím se kdo živí.
Seznam barevných fotografií rostlin a živočichů, s nimiž se děti v programu setkávají:
vrba jíva, řasa parožnatka, blatouch bahenní, stulík žlutý, leknín bílý, žabník jitrocelový,
orobinec širolistý, rákos obecný
nezmar štíhlý, nitěnka obecná, pijavka koňská, okružák ploský, plovatka bahenní, škeble
rybničná, vodouch stříbřitý, vodule, hrotnatka
obecná, rak říční, motýlice lesklá, vážka ploská,
bruslařka obecná, splešťule blátivá, potápník
vroubený a larva potápníka, komár pisklavý, štika obecná, cejn velký, kapr obecný, čolek obecný, kuňka obecná, skokan zelený, užovka obojková, volavka popelavá, čáp bílý, kachna divoká
Vodoměrky (známý pokus dokazující povrchové napětí vody):
Oblíbené pokládání (suchých!) desetníků
na hladinu vody ve větší nádobě. Ukázka, co
způsobí kapka čistícího prostředku ve vodě
(snížení povrchového napětí – desetníky se
„propadnou“ do vody).
Lov potravy (hra):
Dvě skupiny – hráči představují obyvatele
dvou rybníků a blízkého okolí – v obou rybnících jsou např. larva potápníka, nitěnka, okružák skokan, užovka, pijavka, čáp. Každá skupina je v určené části místnosti a co nejdále, ve
stejné vzdálenosti od obou skupin, je umístěna
„potrava“ – míček. Vedoucí vyvolává, jakou
potravu míček představuje (pulec, listy žabníku, kuňka...). Z každé skupiny (rybníka) vybíhá jeden živočich, který se danou potravou
živí. Hráč, který ukořistí potravu, získává pro
svůj rybník bod. Pokud však vyběhne živočich,
který se uvedenou potravou neživí, rybník bod
ztrácí. Všichni členové skupiny si mohou radit
a napovídat tomu, kdo má vyběhnout.
Opakování a rozšíření o další živočichy:
Lze využít puzzle Život v rybníce.
2. část programu – praktická
Děti pod vedením lektora loví drobné vodní
živočichy do sítěk a určují pomocí klíčů vydávaných Rezekvítkem, mohou si je kreslit.
Závěr
Každý účastník si odnáší list s názornou tabulkou k hustotě vody a s obrázky s teplotami
v rybníce ve čtyřech ročních obdobích. Dále
by si děti měly zapamatovat, že voda vykazuje
teplotní anomálii – maximální hustotu při 4°C
– a měly by si uvědomit pochody, které díky této
vlastnosti vody v rybníce probíhají během roku.
Připravila Eva Kazdová
Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Lipová 20, 602 00 Brno-Pisárky,
tel. 543 211 264, 543 330 838, fax 543 211 264,
e-mail [email protected], www.lipka.cz
23
Pomůcky
nahrávka zvuků potoka, tekoucí vody
hromada přírodnin z rybníka i jiných biotopů (rákos, škeble, olšové šištičky, listy různých stromů...)
plátno s namalovaným rybníkem a rámečky – v rámečcích jsou názvy živočichů i rostlin,
rozměry odpovídají obrázkům, které mají být
na název přiloženy
zalaminované obrázky – fotografie přehledný obrázek vysvětlující hustotu vody při
různých teplotách (kniha Průvodce přírodou,
díl Pevninské vody a mokřady)
kartičky s popisy rostlin a živočichů
názorné náčrtky zachycující teploty vrstev
vody v jednotlivých ročních obdobích
pro pokus: 2 zavařovací sklenice se širokým hrdlem, 2 lahvičky od tuše i s uzávěrem,
inkousty nebo tuše ve dvou různých barvách, 2
teploměry, led, horká voda, varná konvice, na
namíchání určité teploty větší nádoba, několik
desetihaléřových mincí
D
I
D
A
K
T
I
K
A
VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE VĚDĚT O ZOO
EKOLOGICKÁ VÝCHOVA
V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH
Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ) připravila Analýza stavu
environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v zoologických zahradách v České republice v roce 2005. Zpracovatelský tým analýzy představují
Ing. Vladislav T. Jiroušek, prezident UCSZ, Božena Šprynarová, výkonná sekretářka UCSZ a Ing. Lubomír Moudrý, viceprezident UCSZ. Projekt byl financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Otiskujeme vybrané
informace z této analýzy.
Unie českých a slovenských
zoologických zahrad: analýza
České a slovenské zoo se v roce 1990
spojily do profesního sdružení s názvem
Unie českých a slovenských zoologických
zahrad (UCSZ). Účelem tohoto spojení
bylo a je napomáhat uplatňování poslání
zoologických zahrad a jejich celkovému
rozvoji.
Zoo prošly v období 1990–2004 bouřlivým vývojem expozic a infrastruktury
i osvětového působení na veřejnost. UCSZ
zpracovala analýzu dosavadních, stávajících i plánovaných aktivit členských zoo
UCSZ a jejich souladu s klíčovými dokumenty (Světová strategie zoologických
zahrad v oblasti ochrany přírody, 2005;
Zásady osvětové práce Evropské asociace
zoologických zahrad a akvárií, Úmluva
o ochraně biologické rozmanitosti a Státní
program EVVO v ČR).
Na zpracování studie se aktivně podílelo
18 z celkem 19 členských zoo UCSZ. Studie
byla zpracována na základě dotazníkového
šetření a strukturovaných rozhovorů a obsahuje přehled a analýzu historické činnosti
zoo v oblasti EVVO v období 1990–2004
včetně vývoje podmínek pro jejich činnost,
analýzu stávajícího stavu (všeobecné podmínky, lidské zdroje, technické, organizační
a ekonomické zajištění, stávající programová nabídka a činnost, partnerská spolupráce, kapacita pro další aktivity) a posouzení
souladu dosavadních a stávajících aktivit
s klíčovými dokumenty.
Z historie programové nabídky
Spektrum aktivit v oblasti EVVO za období 15 let je natolik rozsáhlé, že pro potřeby
studie byly zjišťovány pouze ty akce a činnosti, které jednotlivé zoo samy považují za nejvýznamnější z hlediska vlastního vývoje.
Nejvíce realizovaných projektů uváděly
zoo Brno, Děčín, Dvůr Králové, Praha,
Ústí nad Labem a Chomutov. Projekty byly
zaměřeny převážně na následující oblasti:
přeshraniční spolupráce; tvorba a zkvalitnění programové nabídky pro různé cílové
skupiny; obohacení nabídky pro širokou
návštěvnickou veřejnost; vydávání tiskovin a jiných produktů, rozšiřování informačního a výkladového systému; odborná
příprava školských pedagogů; zájmové přírodovědné kluby nebo různé odborné kurzy;
zavádění činností, založených na aktivním
osobním přístupu k návštěvníkům; festivaly
environmentální výchovy; zavádění a rozšiřování programů adopce zvířat; aktivity,
související se zapojením do celoevropských
kampaní Maso z pralesa, Atlantický deštný
les, Tygr a Shellshock.
Personální zajištění
V roce 1990 nemělo 7 z 18 zoo žádné
zaměstnance, věnující se EVVO. Ostatní
měly převážně 1 až 3 zaměstnance, největší
tým byl vždy v pražské zoo. V roce 1990 se
jednalo o 24 osoby, v roce 2004 to byly již 93
osoby, z toho třetinu zaměstnávala pražská
zoo, kde se však jednalo o nárůst počtu
externistů – průvodců a jiného personálu,
zajišťujícího aktivní kontakt s veřejností.
Kromě Dvora Králové a Prahy zaznamenaly
největší nárůst Brno, Ostrava a Děčín.
Na Slovensku se osvětovou činností počátkem 90. let zabývali pouze 3 lidé a v roce
2004 jich bylo pouze 5.
V roce 1990 mělo vymezeného zaměstnance odpovědného za EVVO pouze 10 zoo,
v roce 2004 to již bylo všech 18.
Nejčastěji uváděné typy akcí
a činností v období 1990–2004
24
4/2006
D
Technické zajištění a programová
nabídka
V roce 1990 disponovalo vlastním zázemím pro potřeby EVVO pouze 8 zoo a samostatným objektem pouze 6 zoo. V roce 2004
mělo vlastní prostory všech 18 zoo, z toho
pouze 2 neměly samostatný objekt. Většina
zoo měla v roce 2004 pro svoje programy
a akce rovněž vymezené venkovní plochy
a prostory. I zabezpečení technickým a programovým vybavením prošlo prudkým vývojem, přesto však většina zoo řadu činností
musí zajišťovat externě.
Všechny zoo využívají k osvětovým aktivitám jedince volně žijících druhů, odchované
uměle nebo nezařazené do chovu a domestikovaná a tzv. hobby zvířata.
Období 1990–2004 se vyznačovalo
značným nárůstem programové nabídky.
INTERNETOVÝ ROZCESTNÍK
Na
internetových
stránkách
českého
I
D
A
K
T
I
K
A
Osmnáct zoo mělo v roce 1990 k dispozici
pouhých 16 stálých programů, kterých se zúčastnili 173 účastníci. V roce 2004 již to bylo
229 programů a stálých činností pro více než
4400 účastníků.
Internet začala poprvé využívat Jihlava
v roce 1994, dnes již má svoji prezentaci
všech 18 zoo. Řada z nich využívá svoje
stránky nejen k marketingovým, ale i k osvětovým účelům.
Zatímco v roce 1990 byly realizovány 23
odborně zaměřené aktivity (např. soutěže
v oboru biologie a zoologie, semináře, odborně zaměřené kroužky), v roce 2004 již
zoo realizovaly 120 akcí tohoto typu.
Současnost ekologické výchovy v zoo
Sedmnáct zoo má EVVO uvedenu ve své
zřizovací listině, řada ji má zapracovanou i do
dalších zásadních dokumentů. Pouze 5 zoo má
vlastní písemnou koncepci činnosti EVVO.
Existence klíčových dokumentů pro činnost
EVVO je personálu EVVO většinou známa,
nejvíce zná Zásady EAZA pro osvětovou prá-
ci, Strategii ochranářské práce zoo a akvárií
a Úmluvu o ochraně biologické rozmanitosti.
Devět zoo spolupracuje s 15 subjekty státní správy nebo jimi zřizovanými organizacemi, z toho v 10 případech se jedná o správy
CHKO a národních parků, dále AOPK, ČIŽP,
1 zoo spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Celkem 15 zoo z 18
spolupracuje s 56 různými organizacemi,
z toho se ve 28 případech jedná o nevládní
neziskové organizace – nadace a občanská
sdružení. Jedenáct zoo v současné době
spolupracuje s nějakým typem podpůrného
spolku. Typy těchto spolků a šíře spolupráce
jsou velmi různorodé, od sdružení, zaměřeného na zoologii a ochranu přírody, přes
sdružení vypomáhající při realizaci akcí nebo
s financováním až po zájmové kluby.
Prostory pro vzdělávání
Z 18 zoo mají všechny s jedinou výjimkou
vlastní prostory pro potřeby EVVO.
Nejstarší prostory mají Zoo Ohrada
(1713), galerie Zdeňka Buriana v Zoo Dvůr
Ministerstva životního prostředí http:
/ / w w w. e nv. c z / A I S / we b. n s f / p a g e s /
Zoologicke_zahrady najdete vše, co mů-
ZOO ANO, ČI NE?
žete potřebovat vědět o zoologických
zahradách:
Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ) vydala
Právní předpisy: platný zákon o zoo-
v roce 2005 za podpory MŽP překlad publikace Budoucnost ohrože-
logických zahradách č. 162/2003 Sb.,
ných druhů zvířat. Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií.,
o podmínkách provozování zoologických
která je základním programovým dokumentem Světové asociace zo-
zahrad a o změně některých zákonů, na-
ologických zahrad a akvárií (WAZA). Tato strategie představuje jednotnou
řízení vlády č. 17/2004 Sb., o pravidlech
filozofii zoologických zahrad na celém světě a definuje zásady a postupy, jejichž pomocí
pro poskytování dotací provozovatelům
bude možné dosáhnou stanovených cílů v ochraně přírody. V posledních letech se rozhodující
zoologických zahrad.
role zoo v oblasti ochrany přírody stává stále významnější, protože se stav životního prostředí
Příspěvek zoologickým zahradám: Směr-
z hlediska zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů v přírodě nelepší, ale na-
nice MŽP č. 7/2006 pro rok 2006 k progra-
opak zhoršuje. Veřejné informační kampaně a projekty jsou důležité pro pochopení významu
mu Příspěvek zoologickým zahradám
přírody širokou veřejností. Výchovný a vzdělávací potenciál zoo je obrovský, protože ročně na-
Zapojení zoologických zahrad do ochra-
vštíví zoo na celém světě kolem 600 miliónů návštěvníků, což je jedna desetina populace této
ny biologické rozmanitosti: Analýza sta-
planety. Osvěta a vzdělávání je proto hlavní úlohou všech zoo.
vu environmentálního vzdělávání, výchovy
České zoo mají v oblasti výchovy a vzdělávání dlouholeté zkušenosti, které využívají při budo-
a osvěty (EVVO) v zoologických zahradách
vání nových zoogeograficky a ekosystémově uspořádaných expozic, poskytování informací
v ČR, český překlad Světové strategie
o chovaných druzích a jejich ekologických a etologických nárocích, různých způsobech pre-
ochranářské práce zoo a akvárií, publikace
zentace s ohledem na odlišné cílové skupiny návštěvníků zoo. Všechny české zoo mají výchov-
Zoologické zahrady České republiky a je-
ně vzdělávací pracovníky, kteří se touto problematickou systematicky zabývají.
jich přínos k ochraně biologické rozmani-
„Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií (World Zoo and Aquaria Conservation
tosti od Ing. J. Jirouška a kol.
Strategy, WZACS) je dokument se zásadním významem pro činnost zoo a akvárií celého světa.
Odkazy: Přímé propojení na weby vý-
Byla přijata v roce 2004 na summitu Světové asociace zoo a akvárií (WAZA) v Taipei. Doku-
znamných institucí v oboru, jimiž jsou
ment velmi podrobně popisuje základní úkoly zoo a akvárií, hlavní dosavadní úspěchy a jejich
Unie českých a slovenských zoologických
přínos k celosvětové ochraně přírody a je současně i reprezentativním přehledem argumentů
zahrad, Evropská asociace zoologických
pro diskuse typu – zoo ano, či ne?“ Vyjádřil se příležitosti zveřejnění česklého překladu ředitel
zahrad a akvárií, Světová asociace zoologic-
Zoologické zahrady Děčín Lubomír Moudrý.
kých zahrad a akvárií, Ústřední komise pro
4/2006
S využitím textu Magdaleny Boučkové z odboru mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP (red)
25
ochranu zvířat, Státní veterinární správa.
D
Králové pochází z roku 1913. Čtyři zoo mají
prostory vybudované v 80. letech a 3 zoo mají
prostory nebo zařízení z 90. let. Osm zoo má
prostory vybudované nebo rekonstruované
po roce 2000. Naprostá většina zoo potřebuje rozšíření těchto prostor vzhledem
k nepostačující kapacitě z hlediska provozu
nebo veřejnosti.
Řada zoo realizuje své nejnovější expoziční stavby současně jako střediska pro
EVVO (např. Praha, Liberec, Dvůr Králové),
zaměřená na práci se širokou veřejností
a umisťuje zde řadu klasických i moderních
informačních a vzdělávacích prvků.
Všechny zoo mají k dispozici odbornou
knihovnu o celkovém počtu titulů 33 596 ks.
V 17 zoo má do knihovny umožněn přístup
personál EVVO i chovatelský personál, ve
13 zoo i odborná veřejnost, roční počet externě zapůjčených titulů byl v roce 2004 přes
3 500. Žádná zoo neumožňuje přístup široké
veřejnosti.
I
D
A
K
T
I
K
A
ČESKÉ ZOOLOGICKÉ ZAHRADY
Přehled zoologických zahrad, kterým vydalo Ministerstvo životního prostředí licenci podle zákona o zoologických zahradách. Řazeny jsou od nejstarších podle data založení:
Zoologická zahrada Liberec
Založena v roce 1919. Zřizovatel: statutární město Liberec. Adresa: Masarykova 1347/31,
Liberec 1. http://www.zooliberec.cz
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Založena v roce 1926, v současném areálu je od roku 1963. Zřizovatel: statutární město
Plzeň. Adresa: Pod vinicemi 9, 301 16 Plzeň 9. http://www.zooplzen.cz
Zoologická zahrada hlavního města Prahy
Založena v roce 1931. Současný zřizovatel: hlavní město Praha. Adresa: U Trojského zámku
120/3, 171 00 Praha 7. http://www.zoopraha.cz
Zoologická zahrada Děčín
Založena v roce 1948, otevřena 1949. Současný zřizovatel: město Děčín. Adresa: Žižkova
1286/15, 405 02 Děčín IV. http://www.zoodecin.cz
Zoologická zahrada Ohrada
Založena v roce 1939. Současný zřizovatel: Jihočeský kraj. Adresa: 373 41 Hluboká nad
Vltavou. http://www.zoo-ohrada.cz
Zoologická zahrada Dvůr Králové
Založena v roce 1946. Současný zřizovatel: Královehradecký kraj. Adresa: Štefánikova 1029,
544 01 Dvůr Králové. http://www.zoodk.cz
Vyhlídky
Zoologická zahrada a zámek Zlín – Lešná
Založena v roce 1948. Současný zřizovatel: statutární město Zlín. Adresa: Lukovská 112,
Programová nabídka i její personální
a technické zabezpečení prodělaly nesmírně složitý a intenzívní rozvoj. Všechny
zoo mají řadu dalších plánů a záměrů,
jejich převážnou část však nebudou moci
realizovat s využitím stávajícího objemu
zdrojů. Pokud se nenajdou prostředky
v dostatečném objemu, hrozí tomuto
oboru činnosti zoo stagnace, zastarávání
stávajícího technického vybavení a odchod
nejschopnějších zaměstnanců do jiných
sfér činnosti.
Plné znění textu analýzy včetně dokumentárních i ilustračních fotografií a rozsáhlého souboru grafů a tabulek je k dispozici v elektronické podobě na CD, které
obdržet po předchozím vyžádání na adrese
Unie českých a slovenských zoologických
zahrad. Veškeré kontakty na zpracovatele
jsou uvedeny na adrese www.zoo.cz.
763 14 Zlín 12. http://www.zoolesna.cz
Zoologická zahrada města Brna
Založena v roce 1950, otevřena 1953. Současný zřizovatel: statutární město Brno. Adresa:
U Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno. http://www.zoobrno.cz
Zoologická zahrada Ostrava
Založena v roce 1951, v novém areálu je od roku 1960. Současný zřizovatel: statutární město Ostrava. Adresa: Michálkovická 197, 170 00 Ostrava. http://www.zoo-ostrava.cz
Zoologická zahrada Olomouc
Založena v roce 1953, otevřena v roce 1956. Současný zřizovatel: statutární město Olomouc.
Adresa: Darwinova 29, 779 00 Olomouc – Svatý Kopeček. http://www.olomouc.com/zoo
Zoologická zahrada Ústí nad Labem
Založena v roce 1957. Současný zřizovatel: statutární město Ústí nad Labem. Adresa: Drážďanská 23, 400 07 Ústí nad Labem. http://www.zoousti.cz
Zoologická zahrada Jihlava
Založena v roce 1957, statut zoo získala v roce 1982. Současný zřizovatel: statutární město
Jihlava. Adresa: Březinovy sady 10. http://www.zoojihlava.cz
Zoopark Vyškov
Založen v roce 1965. Současný zřizovatel: město Vyškov. Adresa: Cukrovarská 424/9, 682 01
Vyškov. http://www.zoo-vyskov.cz
Podkrušnohorský zoopark Chomutov
Založen v roce 1975. Současný zřizovatel: město Chomutov. Adresa: Přemyslova 259,
Zdroj: Analýza stavu environmentálního
vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO)
v zoologických zahradách
v České republice v roce 2005
Další informace: RNDr. Magdalena
Boučková, MŽP, odbor mezinárodní
ochrany biodiverzity, oddělení výkonného
orgánu CITES, Vršovická 65, 100 10
Praha 10, tel. +420 267 122 629, e-mail
[email protected].
S využitím materiálů MŽP a UCSZ (red)
430 01 Chomutov. http://www.zoopark.cz
Zoologická zahrada Hodonín
Založena v roce 1975. Současný zřizovatel: město Hodonín. Adresa: U Červených domků
3529, 695 03 Hodonín.
Zoologická zahrada Chleby
Založena v roce 1997. Zřizovatel a provozovatel: obecně prospěšná společnost Zoo Chleby, o.p.s. Adresa: Chleby 1, 289 31 Středočeský kraj.
Zdroj: Ing. J. Jiroušek a kol., Zoologické zahrady České republiky
a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti
26
4/2006
KALENDÁŘ
24. listopad 2006
na účastnících, co z toho vzejde. Z workshopu
Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim,
VÝCHOVA O ZEMI V NĚMECKU
by měl vzniknout stručný dokument, který shr-
Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim.
Úvodní seminář o výchově o Zemi (viz příloha
ne, co se tam dělo, vymyslelo atd.
Tel. 317 845 169/ 965, e-mail [email protected],
Bedrníku) v Německu (Kultur tagungshaus
DDM Jabloňka, Kroftova 64, Brno,
www.csopvlasim.cz
Mikad, Grosse Hohe 20, Harpstedt). Učitelům
http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/ekohry/
11. – 12. prosinec 2006
umožní seznámit se prostřednictvím zkušeného
ekopedagogickým směrem, vyzkoušet si někte-
29. listopad 2006
RUKODĚLNÉ ČINNOSTI
10 LET PAVUČINY
Konference u příležitosti desátých narozenin
ré programy. Dále se účastníci dozvědí, jak změ-
Ve středisku volného času Alcedo ve Vsetíně se
SSEV Pavučina s názvem Význam a role středisek
nit životní styl, aby představoval menší zátěž pro
koná seminář Rukodělné činnosti I – keramická
ekologické výchovy v systému školního vzdělá-
Zemi. Cena 50 euro.
dílna, vzdělávací program v rámci dalšího vzdě-
vání se bude konat v Seči u Chrudimi.
The Institute for Earth Education, Cedar Cove,
lávání pedagogů. Tradiční i netradiční práce
Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina,
Greenville, West Virginia 24945, USA.
s hlínou a nástroji, hrnčířský kruh, vypalování
Senovážné náměstí 24, 116 24 Praha 1.
Tel. 304-832-6404, fax+ 304-832-6077
nejen v keramické peci, burza nápadů. Určeno
Tel. a fax 234 621 386,
e-mail [email protected], www.eartheducation.org
pro vychovatelky ŠD, SEV, SVČ, učitele MŠ, ZŠ, SŠ,
e-mail [email protected],
DD, MC. Lektorka Pavlína Gášková. Cena 350 Kč
www.pavucina-sev.cz
25. listopad 2006
zahrnuje náklady na seminář, občerstvení.
LAND ART – UMĚNÍ V PŘÍRODĚ
Alcedo – středisko volného času,
19. leden 2007
Pořádá Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim
Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín,
JAK JEDNODUŠE, AKTIVNĚ A KREATIVNĚ
ve vlašimském zámeckém parku. Lektorka Bc.
e-mail [email protected],
Dita Hálová. Seminář zdarma, oběd si platí
tel. 571 417 704, 737 259 255
NA EKOLOGICKOU VÝCHOVU
Od ledna 2007 bude v Podblanickém ekocentru
ČSOP Vlašim probíhat seminář pro pedagogy
účastníci sami. Doporučeno zejména pro pedagogy MŠ, ZŠ, SŠ, pedagogy volného času a další
29. listopad 2006
ZŠ a SŠ „JAK (jednoduše, aktivně, kreativně) na
zájemce. Land art vychází z reflexe krajiny jako
OCHRANA ZVÍŘAT
EVVO“. Jde o cyklus šestihodinových seminářů.
základního prostředí lidského bytí. Soustřeďuje
Občanské sdružení Ametyst pořádá seminář pro
První seminář – Cíle a prostředky – se uskuteční
se na různé lidské zásahy v přírodě, na působení
učitele. Téma: ochrana zvířat v ekologické výchově.
19. ledna 2007, povede PhDr. Jan Činčera, Ph.D.
umělců v přírodním prostředí nebo na práci
Ametyst, Koterovská 84, 326 00 Plzeň-Slovany,
(Pedagogická fakulta Technické univerzity v Li-
s přírodními materiály. Cílem land artu není
e-mail [email protected],
berci, katedra pedagogiky a psychologie).
přírodu přetvářet, ale jen dočasně ji proměňovat
tel. 377 444 084, 377 917 887
Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim,
Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim.
a posouvat do jiné významové roviny a právě
tím ji lépe zviditelnit.
30. listopad 2006
Tel. 317 845 169/ 965, e-mail [email protected],
Podblanické ekocentrum, ČSOP Vlašim,
JAK PŘIPRAVIT AKCI
www.csopvlasim.cz
Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim.
Vzdělávací program v rámci dalšího vzdělávání
Tel. 317 845 169/ 965, e-mail [email protected],
pedagogů v budově Alceda ve Vsetíně. Obsaho-
2. březen 2007
www.csopvlasim.cz
vá náplň: organizační zajištění akce, prezentace
INTERAKTIVNÍ METODY
a propagace, spolupráce, rozpočet a hodnocení
V ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ
25. listopad 2006
akce. Seminář je určen pro vychovatelky ŠD, pra-
Ekocentrum Podhoubí. První z cyklu tří semi-
EKOHRY
covníky NNO, SEV, SVČ, učitele MŠ, ZŠ, SŠ, DD,
nářů, který je zaměřen na získání praktických
Workshop v DDM Jabloňka v Brně. Pracujete
MC. Lektorka Bc. Simona Hlaváčová. Cena 350 Kč
zkušeností pro začleňování Environmentální
v oblasti ekologického vzdělávání a chcete zpes-
zahrnuje náklady na seminář, občerstvení.
výchovy jako průřezového tématu do výuky dle
třit svoje programy hrami? Děláte zážitkovou pe-
Alcedo – středisko volného času,
RVP ZV. Praktické nápady a náměty, jak začlenit
dagogiku a chtěli byste trochu zabrousit do eko-
Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín,
průřezové téma Environmentální výchova do
logických témat? Kde končí vzdělávání a začíná
e-mail [email protected],
školního vzdělávacího programu (ŠVP) a začlenit
manipulace? Co se můžu naučit od zástupců
tel. 571 417 704, 737 259 255
jej do výuky přírodopisu, zeměpisu, občanské
výchovy, výtvarné a hudební výchovy a dalších
jiných organizací? Jaký je jejich pohled na ekohry? A vlastně – co jsou to ty ekohry? Vzdělávání
5. prosinec 2006
předmětů. Seminář bude připraven se zřetelem
se v oblasti her s ekologickou, environmentální
BETLÉMY Z NEJRŮZNĚJŠÍCH MATERIÁLŮ
k Rámcovému vzdělávacímu programu pro zá-
tematikou. Zamyšlení se nad možnostmi, smys-
Vánoční rukodělný seminář se koná v Podbla-
kladní vzdělávání. Tento seminář je zaměřen na
lem. Setkání lidí, které nějak zajímá téma ekohry
nickém ekocentru ČSOP ve Vlašimi. Účastníci
první stupeň ZŠ. Lektorky Pavla Novotná a Alena
a kteří působí v různých organizacích, vzájemná
budou vyrábět betlémy z nejrůznějších mate-
Kohoutová. Cena 150 Kč.
inspirace – pracovníci ekocenter, DDM, orga-
riálů pod vedením lektorky Ludmily Melkové
Ekocentrum Podhoubí, Palmetová 3, 143 00 Praha
nizátoři brontosauřích akcí, vedoucí dětských
(Svatojánská kolej – VOŠ pedagogická). Dopo-
4 – Komořany. Tel. 267 914 322,
oddílů... Jedná se skutečně o workshop (tedy
ručeno zejména pro pedagogy MŠ, 1. stupně ZŠ,
mobil 776 356 959,
pracovní dílnu, setkání), nikoliv přednášku. Or-
pedagogy volného času, rodiče a další zájemce.
e-mail [email protected],
ganizátoři spíše nadhodí otázky, impulzy a bude
Seminář je akreditován MŠMT. Zdarma.
www.podhoubi.ecn.cz
4/2006
27
lektora The Institute for Earth Education s tímto
N A B Í D K A
PUBLIKACE
CHVÁLY ZADNÍ ZEMĚ
Miloslav Nevrlý: Chvály Zadní země. Labské
pískovce. Vydala Alena Beňadiková, Vestri,
Liberec 2002.
(K článku Návraty do Zadní země, str. 4-5)
Autor – biolog ze Severočeského muzea
v Liberci – se tou zemí toulal dny, týdny, ba
roky ve všech ročních obdobích. Ve vedru
i v mrazu přenocoval pod převisy a v tichu
samoty naslouchal, jak zrnka drolícího se
pískovce odpočítávají čas. Pil rudočernou
kyselou vodu z kališť i neméně kyselou
zelenavou vodu kapající ze skal obrostlých
mechem. Pozoroval čápy černé, sledoval,
jak se do této krajiny po mnoha letech vracejí
sokoli stěhovaví, rysové, vydry, bobři, lososi.
O večeři se dělil s plchy zahradními, průchod
mezi skalami hledal podle stop divočáků
– zkušený rover dobře ví, že kudy projde
divoké prase, tudy projde i člověk. Prodíral
se vlhkými roklemi, kde nalézal kapradiny
a mechy, i ty, které u nás nerostou nikde
jinde. Jen velevzácnou skalní kapradinu blánatec kentský (Hymenophyllum tunbridgense), která tu údajně byla objevena před sto
padesáti lety, přes veškeré úsilí nenašel.
Napřed si obstaral botanickou literaturu.
Pak tajně štípnul, jinak se to nedá nazvat,
nepatrný kousek blánatce z Anglie ve starém
herbáři na pražské Přírodovědecké fakultě,
ale žádnou velkou škodu jim neudělal! A pak
už se jen plazil desítkami roklí Zadní země,
skláněl se ke stovkám zelených rostlin, ale
všechno marně. Přicházel tak do míst, kam
by bez vidiny blánatce nikdy nezavítal, sladce
něžná rostlina mu však zatím uniká...
Pobýval s německými strousedlíky,
s trempy z osad, s místními podivíny. Prolézal archivy a studoval staré mapy. Shromažďoval literaturu geologickou, archeologickou
i historickou, zapisoval příběhy, které mu
vyprávěli pamětníci. Německá jména překládal do češtiny, mapy překresloval, a pak
podle nich hledal stará koňská stání, smolné
pece, kapličky ve skalách, k nimž už dávno
nevedou cesty, vytesané hraběcí znaky, kříže,
kalichy, zapisoval nápisy a letopočty.
Na rozdíl od jiných vynikajících znalců tento kraj nejen důkladně prostudoval, ale prožil
jej na vlastní kůži, splynul s ním. Barvitá, ne-
zvyklá slova nevymýšlel, přicházela mu do úst
sama. Proto se jeho kniha čte jedním dechem,
jako dobrodružný cestopis proložený úvahami, které poutníka napadají před usnutím či
za rozbřesku. Za předjarních úplňků vstupuje
Zadní země nejhlouběji do srdce.
Pavla Loucká,
Vesmír 2003/10, kráceno
EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
A BIODIVERZITA
Ekologické zemědělství
a biodiverzita. Text
a fotodokumentace Tom
Václavík. Vydalo Ministerstvo zemědělství ČR,
Praha 2006. ISBN 807084-485-X.
Brožura hodnotí dopady ekologického
zemědělství na biodiverzitu ve srování s konvenčním zemědělstvím. Prostřednictvím
rešerší srovnávacích studií hledá odpověď na
otázku, zda má ekologické zemědělství pozitivní vliv na biodiverzitu. Zdůrazňuje několik
obecných pravidel hospodaření, která jsou
do značné míry vlastní ekologickému zemědělství a která zvláště prospívají druhům
volně žijícím v zemědělské krajině.
Biodiverzita v zemědělství zahrnuje
škálu organismů v produkčních systémech,
které se podílejí na kolobězích živin, dekompozici organické hmoty a udržení úrodnosti
půdy; na regulaci chorob a škůdců; na opylení; na udržení a ochraně biotopů s planě
rostoucími druhy rostlin a živočichů; na
minimalizaci eroze atd.
Je doloženo čím dál větším množstvím
vědeckých výzkumů a praktických důkazů,
že ekologické zemědělství má pozitivní vliv
na biologickou rozmanitost.
Brožura je též dostupná na internetové
adrese http://81.0.228.70/attachments/
Ekologicke_zemedelstvi_a_biodiverzita.pdf.
S využitím www.mze.cz (red)
DOBRÉ PRO LES, DOBRÉ PRO LIDI
Jan Metzl, Milan Košulič:
100 otázek a odpovědí
k obhospodařování lesa
přírodě blízkým způsobem. Vydal FSC ČR, Brno
2006.
Knihu dvou zkušených a inspirativních lesníků s neotřelým pohledem na
soudobé lesnictví vydala Pracovní skupina pro certifikaci lesů FSC v ČR. FSC
ČR je nevládní, nezisková organizace
a český zástupce mezinárodní organizace Forest Stewardship Council (FSC).
FSC ČR prosazuje environmentálně
vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky
životaschopné lesní hospodaření v České
republice prostřednictvím certifikace
lesů a zpracovatelského řetězce certifikovaného dřeva a dřevěných výrobků. Publikace se zabývá teoretickými
i praktickými aspekty šetrného lesního
hospodaření. Kniha je brožovaná, má
100 stran.
FSC ČR, Bratislavská 31, 602 00 Brno,
tel. 545 211 383, [email protected]
S využitím www.czechfsc.cz (red)
PERIODIKA
REKLAMAVÉ ZNAČKY A EKO-KONZUM
Žijeme v době
inflace
zelených
svatozáří: průměrný
našinec od sebe stěží rozezná význam
„reklamavé“ zelené
energie ČEZ, zaručeně kvalitního zeleného salátu McDonald’s nebo malou značku ekologicky
šetrný výrobek na zadní straně sešitu.
Podzimní číslo Sedmé generace jsme
proto zčásti věnovali sledování situace
na takzvaném zeleném trhu a pátrali
jsme po motivacích, které lidi vedou
k ekologičtějším nákupům.
Odhalili jsme rovněž motivace Henryho Davida Thoreau, který nacházel
smysl v chůzi, Tomáše Kramára, jenž bojuje proti korupci, či Jaroslava Stoklasy,
který svůj život zasvětil ochraně životního prostředí. Navštívili jsme slovenské
Palárikovo, kde recyklují snad téměř
vše, na rozdíl od Česka, kde suroviny
stále končí v popelnici. Posvítili jsme si
i na rostoucí oblibu kamionové dopravy,
nová média či odvrácenou stranu rozvojové pomoci.
Dagmar Smolíková,
další informace na www.sedmagenerace.cz
28
4/2006
N
PROGRAMY
PROGRAMY
STANICE
PRO HENDIKEPOVANÉ ŽIVOČICHY
Stanice pro hendikepované živočichy
ve Vlašimi byla Českým svazem ochránců
přírody založena v roce 1994. Zajišťuje péči
o zraněné a jinak hendikepované volně žijící
živočichy v širším okolí Vlašimi.
Hlavní náplní naší práce je péče o zraněné
a jinak hendikepované volně žijící živočichy,
což většinou zahrnuje jejich odchyt, převoz do
stanice a odbornou péči až do úplného vyléčení a vypuštění zpět do přírody. Asi třetinu našich zvířecích pacientů tvoří osiřelá mláďata,
o která pečujeme až do jejich osamostatnění
a vypuštění do přírody. Pečujeme také o nevyspělá mláďata ježků, která na podzim nemají
dostatečnou hmotnost nutnou pro úspěšné
přezimování. Provádíme záchranné transfery
živočichů z ohrožených nebo narušených
biotopů a z obytných prostor, dále transfery
škeblí a raků z vypouštěných a odbahňovaných vodních nádrží. Na jaře budujeme
zábrany na tahových cestách obojživelníků,
především žab, abychom je uchránili před
smrtí pod koly aut.
Na našich internetových stránkách http:
//csopvlasim.cz/stanice/ se můžete seznámit
s jednotlivými obyvateli, kteří přibyli do stanice. Dozvíte se zde i užitečné rady a tipy pro
vlastní pomoc hendikepovaným živočichům.
Seznámíte se se sbírkou Zvíře v nouzi.
Pomoci zvířatům v nouzi můžete také
adopcí některého z nich. Některá zvířata mají
totiž tak komplikovaná zranění, že jim i přes
veškerou poskytnutou péči zůstanou trvalé
A
B
Í
D
K
A
následky a nemohou být již vypuštěna zpět do
volné přírody. Tato zvířata zůstávají ve Stanici
již natrvalo. Vyberte si některé z trvale hendikepovaných zvířat a uhraďte finanční částku
odpovídající ročním nákladům na krmení
a péči o toto zvíře. Získáte certifikát sponzora
trvale hendikepovaného živočicha s fotografií
vybraného zvířete, vaše jméno nebo název
firmy bude uveden na tabulce umístěné na voliéře u adoptovaného zvířete. Získáte i výroční
zprávu a informační materiály Podblanického
ekocentra, volnou roční vstupenku do stanice
a především příjemný pocit, že jste pomohli
dobré věci. Roční náklady na krmení a péči
o rysa ostrovida Míšu činí 8 000 korun, roční
náklady na krmení a péči o jednoho krkavce
– Ferdu nebo Cyrila – činí 1 500 korun, stejné
jsou náklady na kunu skalní Terezku nebo na
výra velkého Evelýnu či Huga.
Stanice pro hendikepované živočichy ve
Vlašimi je členem Národní sítě stanic pro
hendikepované živočichy v ČR. Mapa seznam, kontaktní údaje a internetové přímé
linky stanic sdružených v této síti jsou na http:
//csop.ecn.cz/handicap/stanice.php.
Jedna z dalších, stanice v Jaroměři při ZO
ČSOP Jaro v Královéhradeckém kraji se v současné době potýká s existenčními potížemi
a uvítá jakoukoli pomoc – finanční i věcnou
(e-mail [email protected], tel. 603 847 189,
http://www.volny.cz/csop.jaromer).
Stanice pro hendikepované živočichy,
Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim,
Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim.
Pohotovostní telefon 777 800 460,
tel. a fax 317 845 169, 317 845 965,
e-mail [email protected]
S využitím http://csopvlasim.cz/stanice/
index.php (red)
INTERNET
KNIHOVNA
O NÁRODNÍM PARKU ŠUMAVA
Hnuti Duha zprovoznilo v roce 2005 internetovou knihovnu informací o Národním parku Šumava. Umístilo zde dokumenty, studie,
odborné články, stanoviska, tiskové zprávy
a komentáře k událostem v posledních sedmi
letech, zejména k diskusi o kůrovci, zonaci
a pravidlech péče o národní park. Naleznete
ji na www.hnutiduha.cz nebo přímo na http:
//sumava.drosera.cz/?knihovna-informaci
Jaromir Bláha, vedoucí programu Lesy
Hnutí Duha, řekl: „Internetová knihovna
je určena každému, kdo si chce opatřit podrobnější informace o letitém sporu, zda má
Šumava zůstat národním parkem. Některá
sdružení konzervativních lesníků či někteří
politikové opakují donekonečna slova jako
„katastrofa“, „experiment“, „konec zelené
Šumavy“, „zničené lesy“, přestože je vývoj
v šumavských lesích, potvrzený vědeckým
monitoringem, i stanoviska renomovaných
odborných institucí, vyvrátila.“
Tisková zpráva Hnutí Duha,
kráceno (red)
VIRTUÁLNÍ PTAČÍ INFOCENTRUM
Česká společnost ornitologická (ČSO) je
dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů zabývajících se
výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody. ČSO také
zastupuje Českou republiku v mezinárodní
organizaci BirdLife International.
ČSO provozuje na svých internetových
stránkách http://www.cso.cz/ Virtuální
ptačí infocentrum, kde se podle několika
různých klíčů dají vyhledávat odpovědi na
otázky týkající se ptactva. Některé odpovědi
jsou shrnutím zkušeností řady ornitologů,
členů České společnosti ornitologické a Českého svazu ochránců přírody. K jednotlivým
tématům se lze vyjádřit v diskusi. Ornitologové odpovídají například na otázky: Co
s nalezeným opuštěným mládětem? Co
s nalezeným zraněným ptákem? Co dělat
Rys ostrovid Míša se narodil r. 1998
v zoologické zahradě v Olomouci. Do Stanice pro
hendikepované živočichy ve Vlašimi byl přijat
roku 2001 od soukromého chovatele. Protože byl
odmala v úzkém kontaktu s lidmi, a tudíž není
4/2006
29
plachý, nemůže být vypuštěn do volné přírody.
N
s nalezeným kroužkem? Kolik váží čáp bílý?
Je možné, že jsem v ČR pozoroval kolibříka?
Jaký druh je ptákem roku? Jak zabránit strakapoudům v poškozování lidských staveb?
Kde se u nás v zimě bere tolik havranů? Kteří
ptáci přilétají na jaře jako první? Kdy přilétají
a odlétají vlaštovky?
Vyhledávat se dá i podle tematického klíče: Česká společnost ornitologická, Pomoc
ptákům (Chceme-li ptákům pomoc), Pomoc
lidem (Komplikují-li nám ptáci život), Slovníček (nejen) ornitologických pojmů a zkratek,
Ornitologické statistiky, Ornitologické rekordy, Ornitologická literatura, Ornitologický
výzkum, Ptačí legislativa, Ptačí život, Ptačí
lokality, Ptačí druhy. Na stránkách ČSO jsou
k dispozici i aktivity pro děti.
S využitím www.cso.cz (red)
A
B
Í
K
A
menali daleko výraznější úbytky než další dvě
skupiny. Zatímco mezi ptáky a rostlinami je
zhruba vyrovnaný počet přibývajících a ubývajících druhů (což je očekávatelný výsledek,
neboť některé druhy vždy přibývají a jiné vždy
ubývají), britských motýlů celkově ubývá.
Celkem 71 % druhů se zmenšily areály, medián změny areálů byl –13 %. Je to vysvětlitelné
závislostí motýlů na stanovištích udržovaných
tradičním hospodařením, které ve vyspělých
zemích prakticky zaniklo.
Na britských zjištěních je hrozivé, že obdobné trendy jako pro denní motýly jsou opakovaně hlášeny i z jiných skupin hmyzu, byť na
základě méně důkladných dat. Jasně to vyplývá
z národních červených knih.
I v České republice ústup motýlů může indikovat skutečnou krizi biodiverzity. Budoucnost našich denních motýlů je nejistá: z našich
161 druhů jich osmnáct, tedy 11,2 %, vyhynulo
a dalším šestnácti druhům se natolik zmenšily
areály rozšíření, že prakticky vymírají.
Společnost pro ochranu motýlů si dala
za úkol shromažďovat informace a poznatky
o problémech ochrany motýlů a jejich prostředí a zprostředkovávat je odborné veřejnosti,
státním institucím i široké veřejnosti. Dosud
nejrozsáhlejším projektem Společnosti bylo
mapování výskytu našich denních motýlů,
jehož výstupy shrnuje kniha Motýli České republiky: rozšíření a ochrana.
S využitím www.lepidoptera.cz (red)
ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU BIODIVERZITA
MAPOVÁNÍ MOTÝLŮ
Na internetových stránkách Společnosti
pro ochranu motýlů (www.lepidoptera.cz)
bylo vyhlášeno zajímavé sledování motýlů na
území ČR. Mapovatelé mají zájem i o náhodná
data z pozorování učiněných jen tak mimochodem při jiné činnosti a spokojí se i s tím, že každý hlásí jen ty druhy, které zná. Je to tedy dobrá
činnost pro kohokoliv (děti, turisty, kroužky,
rodiny...), kdo se pohybuje v přírodě a chce
něco užitečného dělat. Na webu SOM najde
formuláře i návod, jak vyplňovat.
Obdobná britská pozorování totiž dokazují, že motýli indikují dalekosáhlé ztráty biodiverzity. Díky dlouhé tradici atlasů rozšíření
mohli vědci ve Velké Británii srovnat historické
a současné rozšíření hned tří skupin organismů: ptáků, vyšších rostlin a denních motýlů.
Pracovali s více než 15 000 000 údaji od 20 000
dobrovolných mapovatelů. Výsledky otištěné
v časopise Nature ukazují, že motýli zazna-
Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti ČR – www.chm.nature.cz
Oficiální stránky Úmluvy o biologické rozmanitosti – www.biodiv.org
Soustava chráněných území evropského významu Natura 2000, český web – www.nature.cz
Stránky MŽP k soustavě chráněných území Natura 2000 –
http://www.env.cz/__C1256D51007C88C5.nsf/$pid/MZPLSF4R9PW5
Nezávislý informační, komunikační, vzdělávací, ale i zábavný server věnovaný (především
české) přírodě – www.priroda.cz
Stránky nevládního sdružení Arnika věnované biodiverzitě, tým Bořena –
http://biodiverzita.arnika.org/
Světová organizace na ochranu divoce žijících zvířat (s pandou ve znaku) World Wild Fund
(WWF) – www.wwf.org
Česko-slovenské permakulturní sdružení – permakultura.cz
Ekozahradní design – ekozahrady.com
Centrum enviromentálnej a etickej výchovy Ž.I.V.I.C.A Bratislava, stránky o biodiverzitě na
Slovensku a jinde – http://www.ekoskola.sk/biodiverzita.htm
Evropská unie – Natura 2000 a biodiverzita –
http://ec.europa.eu/environment/nature/home.htm
Biodiverzita v otevřené internetové encyklopedii Wikipedia –
http://en.wikipedia.org/wiki/Biodiversity
Souhrnné informace o 25 nejbohatších a nejohroženějších centrech biodiverzity na světě
– http://www.biodiversityhotspots.org/xp/Hotspots/
Připravila Hana Kolářová
BEDRNÍK říjen / 2006
časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz
ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710.
Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER
pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina
SEVER, 542 26 Horní Maršov 89
tel. 499 874 280, 499 874 326
e–mail [email protected]
www.sever.ekologickavychova.cz
D
SSEV Pavučina
Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1
tel. 234 621 386
e–mail [email protected]
Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří
Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra
Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová
(Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský
kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň
(Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina).
Šéfredaktorka:
Mgr. Hana Kolářová
Redakce:
K Mejtu 200
142 00 Praha – Písnice
tel. 261 910 608
e–mail [email protected]
Grafická úprava, sazba:
Petr Kutáček
Distribuce: SEVER Horní Maršov,
tel. 499 874 280, [email protected]
Tisk: VAMB Štěchovice
Náklad: 1500 ks
Časopis
Bedrník v r.
2006 finančně
podporuje
MŽP ČR
Hlavní téma: OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE
Toto číslo vyšlo 15. 11. 2006
Vytištěno na recyklovaném papíře
Příspěvky posílejte na adresu redakce.
Norské děti se baví a obohacují ekologickou vědu
FENOLOGIE A ZMĚNY KLIMATU
Share and create! Vstup a tvoř! Vyzývá titulní stránka norského webu
sustain.no. Kontaktní adresa webu směřuje na Univerzitu v Bergenu.
Stránky na pomoc výchově k udržitelnému rozvoji Norwegian
Environmental Education Network patří k norskému internetovému
systému na podporu základního a středoškolského vzdělávání.
V angličtině jsou přístupné i pro mírně pokročilé žáky českých škol.
Aktivity na stránkách sustain.no jsou rozdělené do šesti tematických
okruhů: Biodiverzita, Klima a kvalita ovzduší, Spotřeba a zdroje,
Demokracie a účast, Energie a Voda. Kromě návodů obsahují stránky
odborné informace, srovnání a další materiály. Účastníci projektů
web neustále dotvářejí. Sbírají a publikují zde údaje v promyšleném
systému, který usnadňuje spolupráci s dalšími školami a místní
správou, podporuje ochranu a zlepšování životního prostředí
v místních podmínkách. Web je zdrojem informací dokonce i pro
vědce. Zároveň pomáhá environmentálnímu vzdělávání na všech
úrovních, počínaje prvním stupněm základní školy až po vysoké
školy.
Tematický okruh Biodiverzita zve k zajímavé spolupráci v rámci
projektu Fenologie v North Calotte. Tak se jmenuje region, který tvoří
jakousi sněžnou čepičku Evropy – sever Skandinávie za polárním
kruhem, kam zasahuje území Norska, Švédska, Finska a Ruska
s poloostrovem Kola. Web sustain.no zde od roku 2002 organizuje
fenologická pozorování, kterých se zatím účastní školy z Norska
a Ruska.
„Všichni lidé tak či onak vnímají děje v přírodě. Kdekdo neustále sleduje
počasí, protože to ovlivňuje náladu a také naše krátkodobé plány. Na
jaře nás zajímá, kdy začne rašit listí, začnou kvést rostliny, přiletí
stěhovaví ptáci. Netrpělivě očekáváme rozmrzání půdy, abychom
mohli vysadit květiny či zeleninu. Pak se těšíme na zrání jahod a na
sklonku roku zase na sníh, abychom si užili zimní radovánky...“ Tak nás
do fenologie v praxi, jak ji každý z nás nevědomky provozuje, vtáhne
ruský nebo anglický manuál projektu Fenologie v North Calotte.
Odborněji řečeno je fenologie nauka o závislosti životních
projevů rostlin nebo živočichů na změnách počasí,
na ročních obdobích a prostředí. Účastníci projektu
každý rok sledují například rašení, žloutnutí listů
a opadávání listů břízy pýřité, zrání plodů jeřábu
obecného, kvetení rojovníku bahenního, upolínu
evropského nebo zaznamenávají na jaře prvního
viděného mravence, první bodnutí komárem,
výskyt kukačky, konipase bílého, budníčka
většího, slavíka modráčka nebo sněhule
severní – ptáčka, který na jih do Česka zaletí
pouze, když je na severu skutečně tuhá zima.
Pozorování se zaznamenávají a výsledkem
jsou pak mapy a interaktivní tabulky, kde
se dá srovnávat místně a časově. Jak údaje
přibývají, získávají i na vědecké vypovídací
hodnotě. Protože klima je významný faktor
určující začátky přírodních cyklů, data
registrovaná každoročně školami poslouží
odborníkům, obohacují ekologické poznání a jsou
užitečná pro lidské rozhodování, jak organizovat
využívání přírodních zdrojů. Kromě toho pochopitelně
pozorování přírody přináší každému prostou radost. Je
umocněná účastní v dobře organizovaném dobrovolném
mezinárodním výzkumném týmu.
Web sustain.no by se dal popsat: „V jednoduchosti je krása.“ Za touto
krásou je nemálo přemýšlení a práce. Může být inspirací i pro české
podmínky.
S využitím www.sustain.no
Hana Kolářová
Za upozornění na tento web děkuje redakce Bedrníku
Miroslavu Novákovi z MŽP ČR.
Sněhule severní
Výskyt slavíka modráčka (Luscinia svecica) v roce 2005.
Různé barvy znamenají různé týdny pozorování.
Slavík modráček (Luscinia svecica)
Člověk vždy neztrácí, když se něčeho odříká.
[Johann Wolfgang von Goethe]

Podobné dokumenty

Pavel Bambousek: Mám paragolfer, hraju se zdravými golfisty

Pavel Bambousek: Mám paragolfer, hraju se zdravými golfisty přeloženo: pouze pro pány, ženám zaká­ záno. Od doby, kdy tahle hra nebo (jak někteří tvrdí) spíše společenská událost vznikla, se ale mnohé změnilo, a tak dnes už je kupříkladu nejúspěšnějším česk...

Více

Symbolický rámec podle 3. B - Čekatelský lesní kurz CORDA

Symbolický rámec podle 3. B - Čekatelský lesní kurz CORDA se z nich poučit. (Neboli učeně – je vodítkem, jak si strukturovat svůj osobní rozvoj a jeho reflexi. Mimochodem, jazykovědci, co že to přesně znamená slovo rámec?)

Více

Biocel Paskov

Biocel Paskov History and importance of the company

Více

Renaturace a revitalizace vodních toků

Renaturace a revitalizace vodních toků plyne, že nosné efekty revitalizace, která je prováděna jako investiční akce, se očekávají již v okamžiku kolaudace, celkově však nutno brát v úvahu, že výstavba produkuje pouze určitý polotovar, k...

Více